docVývoj vztahu člověka a přírody
download 
Stížnost Transkript
Vývoj vztahu člověka a přírody
Publikace je zpracována v rámci projektu „Udržitelný rozvoj a environmentální výchova ve vzdělávání pedagogických pracovníků“, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.3.00/14.0075 Marie HESKOVÁ Vývoj vztahu člověka a přírody České Budějovice 2012 Vzor citace: HESKOVÁ, M. Vývoj vztahu člověka a přírody. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2012, 104 s. ISBN 978-80-87472-29-3. Ediční rada VŠERS: Ing. Jiří Dušek, Ph.D.; PhDr. Jan Gregor, Ph.D.; prof. JUDr. Vilém Kahoun, Ph.D.; Mgr. Magdalena Malechová, Ph.D.; doc. Karol Murdza, PhD.; doc. Dr. Mgr. Lubomír Pána, Ph.D. (předseda); doc. Ing. Oldřich Pekárek, CSc.; JUDr. Bohuslav Petr, Ph.D.; doc. Ing. Ladislav Skořepa, Ph.D.; prof. PaedDr. Gabriel Švejda, CSc., dr. h. c. VÝVOJ VZTAHU ČLOVĚKA A PŘÍRODY © doc. Ing. Marie Hesková, CSc. Recenzent: doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc. Vydavatel: Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s. Žižkova 6, 370 01 České Budějovice, www.vsers.cz ISBN 978-80-87472-29-3 POUŽÍVANÉ SYMBOLY Začátek kapitoly Výklad dílčího pojmu Shrnutí kapitoly Nejdůležitější pojmy Informace o problému Studijní literatura Kontrolní otázky a testy OBSAH Úvod 1 Vztah člověka a přírody 1.1 Základní terminologie 1.2 Historický vývoj vztahu přírody a společnosti 2 Komunikační období (přelom 19. a 20. století po současnost) 2.1 Základní charakteristika komunikačního období 2.2 Komunikační období – příklady pozitivních a negativních jevů 3 Člověk a příroda v období trvale udržitelného rozvoje 3.1 Problémy vztahu člověka a přírody v období trvale udržitelného rozvoje 3.2 Globální výchova, strategie udržitelného rozvoje a životní prostředí 4 Výchovné a vzdělávací programy ve vzdělávací oblasti člověk a příroda 4.1 Přírodovědná a environmentální gramotnost 4.2 Zeměpis jako vzdělávací předmět zaměřený na vztah člověk a příroda 5 Případové studie výchovy člověka k přírodě 5.1 Případová studie ekolabelingové programy – nástroj environmentální politiky a výchovy 5.2 Případová studie Fair Trade 5.2.1 Základní terminologie a historie Fair Trade 5.2.2 Cíle a principy Fair Trade 5.2.3 Používání známky FAIRTRADE 5.2.4 Produkty FAIRTRADE 5.2.5 Mezinárodní organizace Fair Trade a organizace v ČR 5.2.6 Projekty a akce s tématem Fair Trade 5.3 ČEZ a podpora vzdělávání člověk a životní prostředí Literatura Seznam tabulek a schémat Přílohy 6 7 7 11 22 22 25 28 28 32 41 41 45 53 53 63 64 68 71 72 75 77 86 90 93 94 Úvod Publikace je součástí odborných textů projektu EVVO „Udržitelný rozvoj a environmentální výchova ve vzdělávání pedagogických pracovníků CZ.1.07/1.3.00/14.0075“. Z tohoto pohledu dotváří mozaiku pohledu na oblast vývoje vztahu člověka a přírody. Pro definování základních pojmů a kategorií jsou využity publikované práce našich i zahraničních autorů. Vývoj vztahu člověka a přírody je rozdělen z pohledu časové a věcně osy. Hlavní pozornost je věnována poslední etapě vývoje, resp. současnému období vztahu člověka a životního prostředí (komunikační etapě a udržitelného rozvoje). Důraz je kladen na problematiku vzdělávání a výchovy pro udržitelný rozvoj. Pro praktické využití odborné publikace v rámci vzdělávacího procesu jsou zařazeny případové studie. Vedle případových studií vhodných pro přímé využití ve výuce jsou uvedeny i náměty nabídky vzdělávacích programů, které mohou sloužit jako inovace pro výuku v konkrétních programech, předmětech na zvýšení environmentální a přírodovědné gramotnosti žáků a studentů. Odborný text je určen pro potřeby celoživotního vzdělávání v rámci projektu, především pro „koordinátora EVVO“, dále pro studenty středních a vysokých škol a ostatní zájemce. Marie Hesková 6 1 Vztah člověka a přírody Studijní cíle Cílem kapitoly je vysvětlit základní pojmy z oblasti vztahu člověka a přírody. Konkrétně bude naznačen význam termínů: příroda, člověk, člověk jako součást společnosti, ochrana přírody. Některé pojmy, jevy jsou předmětem dalších publikací projektu, proto výklad nabízí pouze základní informace. Pro prohloubení poznatků je vhodné využít další publikace projektu. Vztah člověka a přírody bude objasněn na časové ose historického vývoje, a to pomocí pěti vývojových etap. Zdůrazněno bude komunikační období a období udržitelného rozvoje, na které se především publikace orientuje. Klíčové pojmy Člověk, příroda, životní prostředí, společnost, vývojové etapy, vztah člověka a přírody, společnost a příroda, předhistorické období, zemědělské období, středověk, průmyslové a komunikační období, životní prostředí, ochrana přírody a životního prostředí. 1.1 Základní terminologie Pro určení vzájemného vztahu člověka a přírody je nejprve nutné definovat základní pojmy: člověk, příroda a životní prostředí. Vývoj vztahu člověka a přírody pak lze charakterizovat v rámci jednotlivých historických etap, případně podle dalších vhodných kriterií. Příroda ve své základní podstatě představuje základní nevyhnutelnou podmínku pro vznik života a fungování společnosti (Rynda, 2011). Příroda je v nejširším smyslu vše, co existuje v nekonečné mnohotvárnosti forem existence. Základní rozdělení přírody je na oblast neživé a živé přírody. Činitele neživé přírody dlouhodobě působí na živé organismy, resp. se jedná o složku jejich životního prostředí. V rámci neživé přírody působí faktory klimatické (světlo, teplota, srážky, ovzduší a jeho pohyby, vlhkost, tlak, elektrické změny ovzduší), faktory půdní (složení, struktura, fyzikální a chemické vlastnosti půdy a jejího podkladu), faktory hydrologické (voda jako prostředí organismů, její teplota, salinita, pohyb, tlak, průhlednost), faktory fyzicko-geografické (poloha místa, nadmořská výška, sklon a expozice). 7 Živá příroda, živé soustavy v rámci přírody zahrnují obecné vlastnosti organismů, které mají následující vlastnosti: • jde o vlastnosti společné všem živým organismům, tím se odlišují od neživé přírody, • vysoká organizovanost životních složek je podmínkou pro průběh všech životních dějů, které se v organismech uskutečňují, • udržet tuto uspořádanost vyžaduje nepřetržitou výměnu látek, energií a informací mezi živou přírodou a okolím, • z fyzikálně chemického hlediska jsou tyto soustavy otevřené, svým charakterem nerovnovážné, ale i dynamické, • od neživých soustav se liší organismy svým aktivním vztahem ke svému okolí, např. přijímají z prostředí jen látky a energii, kterou mohou využít, • do prostředí naopak vylučují látky a energii, kterou již nepotřebují, • je schopna přijímat informace o stavu svého prostředí ale i naopak informace vysílat do prostředí, to jí umožňuje účelově měnit své chování a adaptovat se na měnící se podmínky (http:// cs.wikipedia.org). Připomeneme, že do živé přírody patří kromě člověka také flóra a fauna. Rozmanitost a druhy rostlin i živočichů jsou určeny klimatickými poměry jednotlivých lokalit. Zpravidla se živá příroda rozděluje na: primární (planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichové), sekundární (kulturní rostliny a domácí živočichové, jejichž existence závisí přímo na péči člověka), terciární (rostliny a živočichové vyšlechtěné člověkem pomocí genového inženýrství). Každý živý organismus v přírodě vyhledává takové prostředí, které mu poskytuje nejvhodnější existenční podmínky. Životní prostředí je tvořeno přírodním prostředím (původní přírodou) a přírodními prvky, které přeměnil člověk. Člověkem vytvořené umělé prostředí zahrnuje materiální a duchovní prostředí (Mezřický, 2005). Základní složky životního prostředí tvoří ovzduší, voda, půda, horninové prostředí, živá příroda, krajina a lidská sídla. Životní prostředí je podle definice Ministerstva životního prostředí České republiky „systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami životního prostředí jsou: ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“ (www.mzp.cz). 8 Jiná definice uvádí, že životní prostředí je „soubor všech činitelů, se kterými přijde do styku živý subjekt, dále i podmínek, kterými je obklopen. Tedy vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem může být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská společnost. Většinou se pojem životní prostředí chápe ve smyslu životní prostředí člověka.“ (http://cs.wikipedia.org). Studiem vztahu organismů a životního prostředí se obecně zabývá ekologie, případně environmentalistika. Pojem „životní prostředí“ se dnes většinou chápe zúženě jako životní prostředí člověka (tj. jako soubor podmínek, které jsou pro život člověka nezbytné). Těžko si představit, že člověk může žít bez ovzduší, vody, potravy, přiměřené teploty a světla. Na životní prostředí působí řada faktorů, např. povahy fyzikální, chemické, biologické i sociální (složky přírodní a umělé). Interakce mezi faktorem okolí a organismem představuje zpravidla složitý systém fyzikálních a biochemických reakcí na buněčné či molekulární úrovni. Aktuální problémy životního prostředí jsou spojeny se znečišťováním životního prostředí, které dosáhlo v některých oblastech negativních rozměrů, na které nemá lidský organismus, resp. společnost vypracovány vhodné mechanismy. Člověk je nejvýše organizovaná forma života, formovaná psychosociálními evolučními faktory. Komplex psychických procesů (např. cítění, představivost, fantazie, tvořivost, svědomí, humor, intelekt) je podstatou duševního života člověka a zároveň jde o odlišující atributy, kterými se v podstatné míře liší od ostatních zástupců z říše fauny. Základem pro fungování lidského organismu jsou příznivé materiální podmínky života, které pozitivně působí i na psychofyziologickou rovnováhu. Předpokladem života člověka, resp. ostatních živých bytostí je neustálá látková a energetická výměna s okolním prostředím. Z uvedeného důvodu lze říci, že lidský organismus má charakter otevřeného systému. Využívání látek z prostředí je nutné pro stavbu tkání a k získávání energie. Vylučování odpadních látek a tepelná výměna s prostředím jsou nezbytnou podmínkou udržování samotné existence lidského organismu. Pro úplnost připomeneme, že základní podmínkou života je potrava (rostlinného nebo živočišného původu), dýchání (ovzduší s dostatkem kyslíku). Člověk vystupuje ve dvou podobách, a to jako bytost přírodní a společenská. Člověk jako bytost přírodní je úzce propojen s přírodou, zákonitostmi přírody. Člověk jako bytost společenská je historicky spjata s životem v určitém společenství. 9 Člověk ve všech historických formacích je součástí jednotlivých společenských seskupení. Rozlišovacími znaky jsou kritéria sociální, kulturní, prostorová a časová. Pro posuzování vztahu přírody a společnosti jsou využívána různá kritéria (Rynda, 2011): 1. biologická – pohlaví, věk, rasa, dědičnost, národnost, atd. 2. demografická – hustota obyvatel, demografická struktura obyvatelstva podle pohlaví, věku, typu rodin, atd. 3. geografická – poloha, nadmořská výška, reliéf krajiny, zdroje surovin, atd. Analogicky uvedená kritéria jsou využívána např. pro segmentaci i v dalších vědních disciplínách (např. management, marketing), která charakterizují člověka, jako spotřebitele, zákazníka, klienta. Jednotlivé etapy historického vývoje vztahu člověka a přírody jsou popsány na základě intenzity působení člověka na přírodu. V této souvislosti se hovoří o vytvoření tzv. druhé přírody (také pod označením umělá příroda), která představuje přírodu upravenou vlivem (působením) člověka, a to jak v pozitivním slova smyslu (např. opatření na ochranu před záplavami), tak negativním (např. kácení deštných pralesů). Vzájemné působení lidí a životního prostředí je velmi mnohostranné. V průběhu dějin lidského rodu docházelo postupně k různé intenzitě vztahů. Lidé narušovali okolní prostředí již velmi dávno. Vědci se například zabývali vlivem člověka na vyhynutí velkých druhů savců. K ještě rozsáhlejšímu vlivu člověka na životní prostředí došlo v období tzv. neolitu, kdy se člověk začal živit zemědělskou činností, která přímo předpokládala udržování umělého životního prostředí. Dlouhou dobu stále existovaly oblasti prakticky nedotčené lidskou aktivitou. Ekumenta 1 zejména v důsledku nedokonalé dopravy netvořila souvislou oblast jako dnes, ale rozpadala se do mnoha oblastí osídlení, vzájemně (poměrně) vzdálených. I v této době existovaly oblasti se značným lidským vlivem (např. na území dnešní ČR bylo území na konci středověku více odlesněno než dnes). K zásadní změně dochází v době průmyslové revoluce, kdy lidé začali využívat mnoho přírodních zdrojů (uhlí, ropa), osídlovat dosud neosídlené oblasti a znečišťovat prostředí cizorodými látkami. To mělo za násle1 V geografii znamená ekumena souhrn území trvale osídlených a hospodářsky využívaných lidmi. Možnosti osídlení území limitují nejen rozloha, ale i další přírodní činitelé. Podstatný význam má možnost provozovat zemědělství. http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekumena, 15.3.2012. 10 dek postupné vyhynutí mnoha živočišných i rostlinných druhů a zdravotní problémy lidí, žijících v nejvíce znečištěných oblastech (v ČR např. Mostecko, Ostravsko). S rozvojem vědy a techniky se stává stále obtížnějším úkolem předpovídat vliv důsledků lidských činností na životní prostředí. V současné době například probíhají debaty o podílu člověku na globálních změnách klimatu (http://cs.wikipedia.org, 15.3.2012). 1.2 Historický vývoj vztahu přírody a společnosti Z pohledu historického vývoje vztahu přírody a společnosti najdeme několik přístupů pro rozlišení jednotlivých etap. Jako výchozí bude prezentováno rozdělení do následujících pěti základních období:2 1. Předhistorické období – 200 tisíc let př. n. l. – 10 tisíc let př. n. l. Charakteristika • přírodní prostředí bez žádných větších zásahů člověka do přírody, • příroda se dokázala s případnými zásahy snadno vyrovnat, • prvotní je přírodní prostředí, na kterém je člověk téměř zcela závislý. 2. Zemědělské období – zemědělská revoluce 3 (období do počátku středověku) Charakteristika • období první velké dělby práce – vztah závislosti člověka na přírodě byl stále silný, • postupné narušování biologické rovnováhy, • projevují se zásahy člověka do přírody, člověk začíná přizpůsobovat přírodu svým potřebám v souvislosti s rozvojem zemědělDostupné na studium.wz.cz/html/.../27.VZTAH___SPOLECNOSTI_A___PRIRODY.d... 10.6.2010. Zemědělskou revolucí se člověk z přírodních ekosystémů vydělil. „Podstatnou součástí zemědělské činnosti je vytváření zemědělských polí, které se na rozdíl od ekosystémů přírodních, udržují trvale ve stádiu nezralosti, ve stádiu růstu. Z takovýchto nezralých ekosystémů se odebírá úroda. Kruhový cyklický metabolismus, typický pro ekosystémy ve stádiu zralosti, je zde nahrazen metabolismem jiným: systematicky se odebírá biomasa. Takovýto ekosystém ovšem nemůže fungovat bez vstupů materiálových a energetických, které jsou reprezentovány lidskou nebo později zvířecí prací a vstupem živin ve formě hnojení a prostředků na ochranu rostlin. Vytváří se širší umělý agroekosystém, jehož jsou zemědělská pole součástí, a začíná postupně fungovat podobně jako zralé přírodní ekosystémy. Patří do něj vesnice, to znamená lidská sídliště včetně různých hospodářských zvířat, a uvnitř systému probíhá recyklace živin ve formě organického hnoje. Takovýto agroekosystém fungoval podobně jako přírodní ekosystémy, jeho biogeochemický metabolismus měl podobu v podstatě uzavřeného vnitřního koloběhu. Koloběh látek a energie uvnitř systému byl relativně intenzívní, zatímco látkové a energetické toky přes hranice ekosystému, v tomto případě agroekosystému, byly relativně nízké“. Dostupné na http://www.czp.cuni.cz/knihovna/publikace/global/kap_1.htm - 5.3.2012. 2 3 11 • • ství a pastevectví (některé aktivity negativně působí na kvalitu ovzduší), působení člověka na přírodní prostředí je narušováno, příkladem může být pěstování monokultur pro zvýšení intenzity produkce, což má za následek lokální poškozování přírodního prostředí, budování zavlažovacích systémů. 3. Období středověku Charakteristika • vznik tzv. organizované společnosti, spojené s rozvojem měst a městských společenstev, • pokračuje přeměna přírodního prostředí ve smyslu zvýšení intenzity působení člověka na přírodu (zakládání rybníků a rozvoj rybníkářství, např. v jižních Čechách), • poslední období s trvale udržitelným prostředím. 4. Průmyslové období – průmyslová revoluce (konec 17. a začátek 18. století) 4 Charakteristika • projevují se radikální změny vztahu člověka k přírodě, na jedné straně dochází k zapojování dříve nevyužívaných přírodních sil ve prospěch člověka, na druhé straně se zvyšuje intenzita negativních dopadů na přírodu, příroda je chápána ve smyslu nevyčerpatelného zdroje s neomezenými zásobami, • pokračuje růst počtu obyvatel spojený s růstem poptávky po přírodních zdrojích, • pokračuje znečištění všech složek přírody (půdy, vody, vzduchu) a to s vyšší mírou intenzity, znečišťování přesahuje lokální dimenze, • vznikají různé ekologické zátěže spojené s likvidací látek, které nejsou přírodního charakteru, dochází k celkovému narušení biorytmů přírody, • formování ekologie jako nového, samostatného vědního oboru (1900), první zákony na regulaci přírodních systémů. Průmyslová revoluce jako druhá velká civilizační změna, začala v Anglii na začátku 17. století a brzy se rozšířila do dalších částí světa, zejména v 19. století do USA. Prosadily se nové zdroje energie, nastal neobyčejný rozvoj technologií, postupně vznikla dnešní globální průmyslová civilizace. Přímým impulsem pro její rychlý nástup byl kritický nedostatek dřeva jako paliva a konstrukčního materiálu. Lidé hledali jiný zdroj energie a objevili užitečnost uhlí. Dostupné na http://www.czp.cuni.cz/ knihovna/publikace/global/kap_1.htm - 5.3.2012. 4 12 5. Komunikační období spojené s vědeckotechnickou revolucí – přelom 19. a 20. století až po současnost Charakteristika • člověk využívá nové poznatky související s vědeckotechnickým pokrokem a ovlivňuje prostředí v pozitivním i negativním smyslu, • pokračuje globální znečištění všech složek přírody (např. narušení ozónové vrstvy, ničení deštných pralesů, ropné havárie a jejich dopady), • pokračuje výrazné snižování druhové rozmanitosti (snižování biodiverzity, budování překážek pro migraci živočichů). V komunikačním období se systematicky prosazuje princip udržitelného rozvoje. Jednotlivé etapy jsou názorně zachyceny v tabulce č. 1. Jak již bylo v úvodu textu naznačeno, těžiště práce bude v posledním pátém období hierarchického uspořádání vztahu člověka a přírody. 5 Páté tzv. komunikační období trvá více než 110 let. Základním rysem etapy je posilování vlivu člověka na přírodu s důrazem na trvalou udržitelnost. Do vztahu člověka a přírody postupně vstupuje veřejný společenský zájem, který je arbitrem zachování udržitelnosti prostředí i pro další generace. V souladu se zachováním veřejného společenského zájmu se rozvíjí i vzdělávání, které má za cíl zvyšovat povědomí obyvatel o nutnosti nedevastovat přírodní prostředí a zachovat ho i pro nastupující generace. Procesy trvalé udržitelnosti jsou vymezeny zákonem o životním prostředí 6 jako „procesy, které uspokojují potřeby současných generací, při zachování potenciálu budoucích potřeb, aniž by bylo ohroženo naplnění budoucích potřeb a dále aby proces nebyl na úkor přírody a jiných národů“. Praktická realizace uvedeného postulátu je v praxi obtížně naplnitelná. Zhoršování životního prostředí se zrychluje od šedesátých let dvacátého století v souvislosti se zmenšováním přírodních zdrojů a znečišťováním přírodních složek. Kvalitativně se posouvá oblast poznání prostřednictvím rozvoje vědních disciplín, které se přímo věnují vztahu člověka a přírody, např. ekologie, environmentální management, sociologie, postupně roste i význam ekologických hnutí a organizací. Vývojové etapy do komunikačního období (předhistorické, historické a zemědělské) budou předmětem publikace pouze v omezené míře, ve smyslu vysvětlení některých souvislostí. 6 Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí. 5 13 V této souvislosti jsou rozvíjeny významné aktivity různých společenskovědních organizací a společenstev. Mezi významné reprezentanty patří činnost Římského klubu.7 Jde o nevládní organizaci sdružující odborníky na životní prostředí a ekonomiku. Mezinárodní nevládní ekologické hnutí zastupuje např. organizace Greenpeace 8 (vznikla v Kanadě v roce 1971 na protest proti jaderným zkouškám). Organizace působí v oblasti rozšiřování světové ekologické osvěty, aktivizuje obyvatele států k ochraně životního prostředí, vyvíjí nátlak na vlády jednotlivých zemí, soustřeďuje se na konkrétní aktivity, např. v souvislosti se zmírněním dopadů kyselých dešťů, iniciativně pomáhá záchraně ohrožených živočišných druhů (např. záchrana velryb), bojuje za omezení obchodu s kožešinami. Aktivitou Greenpeace bylo iniciování vyhlášení Antarktidy za světový park a ostatní činnosti lokálního nebo globálního charakteru. Zatím nejkomplexnější studií v oblasti hodnocení životního prostředí na Zemi jsou výsledky projektu Millennium Ecosystem Assessment („Hodnocení ekosystémů na přelomu tisíciletí“), na kterém se podílelo asi 1400 expertů z celého světa. Jeho výsledkem je publikování řady studií (např. z oblasti biodiverzity, průmyslu) a souhrnná zpráva „Ekosystémy a lidský blahobyt“. Ta konstatuje, že lidé změnili za posledních 50 let ekosystémy na Zemi více než kdykoli dějinách lidstva a že zvýšení životní úrovně lidí proběhlo na cenu poškození 60 % globálních ekosystémů. Zpráva dále uvádí, že poškozování ekosystémů před7 Římský klub „je globální think tank, který byl založen v dubnu 1968 a celosvětovou pozornost získal v roce 1972 svou zprávou Meze růstu (Limits to Growth). Zpráva upozorňovala, že je třeba zastavit hospodářský růst a že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů, především ropy do roku 1992. Římský klub patří mezi velmi vlivné soukromé globalistické think tanky jako Bilderberg skupina, Trilaterální komise a Rada pro mezinárodní vztahy, které mají celou řadu společných členů a v nichž hraje David Rockefeller důležitou roli. Za zakladatele Římského klubu jsou považováni italský průmyslník Aurelio Peccei a skotský vědec Alexander King, kteří v roce 1968 k neformálnímu setkání do Rockefellerova sídla v Bellagiu v Itálii pozvali významné osobnosti akademické sféry, občanské společnosti, průmyslu, diplomacie atd. Mezi členy Římského klubu patří Al Gore, Maurice Strong, Ted Turner, Václav Havel, Michail Gorbačov, Javier Solana, Kofi Annan, Bill Clinton, Bill Gates, George Soros, Tony Blair, Henry Kissinger, princ Filip z Belgie, královna Beatrix z Nizozemí (majitelka Dutch Shell), Romano Prodi (bývalý předseda Evropské komise), Jacques Delors (bývalý předseda Evropské komise). Mezi častá témata Římského klubu patří nutnost redukce populace a vytvoření Nového světového řádu“. Dostupné na www: <http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%BD_klub> - 20.7.2011. 8 Greenpeace je nezávislá mezinárodní ekologická organizace působící ve více než 40 zemích světa již 40 let. Cílem je chránit životní prostředí a nenásilnými prostředky upozorňovat na jeho poškozování. Přináší svědectví o globálních ekologických problémech, požaduje nápravu od zodpovědných institucí a nabízí řešení, která jsou klíčová pro naše zdraví a bezpečnou budoucnost nejen nás, ale i dalších generací. Greenpeace usiluje: o prosazení energetické revoluce, ochranu světových oceánů, ochranu světových pralesů, živočichů, rostlin a lidí, globální odzbrojení, mír, nezávislé řešení konfliktů a odstranění všech jaderných zbrani, budoucnost bez toxických látek, trvale udržitelné zemědělství bez geneticky modifikovaných organismů, ochranu biodiverzity a podporu společensky odpovědného farmaření. Dostupné na http://www.greenpeace.org/czech/cz/ - 20.7.2011. 14 stavuje překážku pro snížení chudoby pro dosažení potravinové bezpečnosti 9. Významnými aktivitami v oblasti ochrany životního prostředí je pořádání celosvětových konferencí. První globální konference na téma životního prostředí se konala v roce 1972 ve švédském hlavním městě Stockholmu. V roce 1992 se v Rio de Janeru konala konference OSN o životním prostředí a rozvoji s významným dokumentem Agenda 21.10 K ochraně životního prostředí vzniká i řada organizací a iniciativ na různých úrovních (lokálních, regionálních a globálních). Dalším možným přístupem k historickému hodnocení vývoje vztahu člověka a přírody jsou následující přístupy v rámci jednotlivých období: • PRAVĚK – člověk (lovec a sběrač) se podřizuje prostředí, lidská populace je malá (cca 5 mil. obyvatel) a rozptýlená, zásahy do ekosystémů nejsou nevýznamné. • STAROVĚK – rozvoj lidské společnosti je spojen se zemědělstvím, budováním sídel, těžbou), dochází k rozsáhlému odlesnění (na území Čech a Moravy např. v Polabí a na jižní Moravě), působí vodní a větrná eroze. • STŘEDOVĚK – dochází k rozsáhlému kácení lesů, spojeným s rozvojem zemědělství a zakládáním nových sídel, otevírání dolů a těžba související s rozvojem řemesel. V uvedeném období nedochází k celkovému postižení biosféry. • NOVOVĚK – od poloviny 18. století se stupňuje těžba dřeva, uhlí, ropy, rud, rozšiřují se města, nové dopravní prostředky působí na poškozování ekosystémů, dochází k vyhubení některých organismů, snižují se jejich stavy a dochází až k ohrožení existence dalších druhů nebo naopak k rozšiřování jiných druhů.11 Rozdělení vývoje vztahu člověka a přírody najdeme dále i u autora Ryndy (2010), který podle vybraných kritérií (období, datace, prostor, trvání, působení a vývoj dopadů) upozorňuje na významné skutečnosti vztahu člověka a přírody (viz tabulka č. 1). Dostupné na http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDivotn%C3%AD_prost%C5%99ed%C3%AD, 15.3.2012). 10 Více na http://www.un.org/esa/dsd/agenda21/. 11 Http://www.biomach.cz/ekologie/historicky-vyvoj-vztahua-cloveka-a-prostredi - 15.6.2010. 9 15 Tabulka č. 1: Vlivy činnosti člověka na životní prostředí a přírodu OBDOBÍ DATACE PROSTOR TRVÁNÍ PŮSOBENÍ VÝVOJ DOPADŮ Předhistorické 200 000– lokalita trvale okamžité konstantní 10 000 př.n.l. (krátkodobé, cyklické) Zemědělské 10 000 př.n.l. lokalita tisíciletí okamžité lineární růst – asi 1670 region kumulativní krátko- až dlouhodobé Průmyslové asi 1670 až lokalita staletí okamžité exponenciální závěr region kumulativní růst, krátkodo19. stol. planeta synergické bé až nevratné (vedoucí ke krizi) Komunikační závěr lokalita desetiletí okamžité, exponenciální 19. stol. až region kumulativní, růst, krátkodosoučasnost planeta synergické, bé až nevratné až po terminupansynergické (*1) jící (ukončující) Trvale současnost lokalita, „trvale“ okamžité, konstantní udržitelný až trvale region, kumulativní, (krátkodobé, rozvoj planeta, synergické, cyklické) vesmír pansynergické (*2) Zdroj: Rynda, Ivan. Globální a regionální problematika vztahu člověka k jeho životnímu prostředí. Strana zelených. [Online] http://strana.zeleni.cz/ - 15.6.2011. Poznámky k tabulce č. 1: (*1) včetně proměn v oblasti sociální, kulturní a duchovní a mnohačetné globální zpětné vazby, (*2) včetně proměn v oblasti sociální, kulturní a duchovní a mnohačetné globální zpětné vazby a regulace. „Předhistorickým obdobím“ je míněna doba od počátků existence člověka jako druhu do počátku zemědělského období. Jde tedy o dobu, kdy člověk žije především jako biologická bytost (jeden z živočišných druhů), a v podstatě neovlivňuje přírodu víc, než jiné druhy. Přibližně na počátku zemědělské revoluce se člověk začal chápat jako dějinná bytost, zde začínají dějiny a současně výrazný vliv člověka na životní prostředí. Sloupec „trvání“ uvádí dobu, po kterou by dané období mohlo 16 trvat, kdyby člověk nerozvinul svoji inteligenci nad úroveň ostatních živých bytostí (předhistorické období), resp. dobu, po kterou řádově trvalo období zemědělské, průmyslové a komunikační, a dobu, po kterou by teoreticky mohlo trvat období trvale udržitelného rozvoje. Ve sloupci „působení“ jsou uvedeny typy působení antropogenních vlivů na životní prostředí. Počínaje komunikační revolucí dochází ke kvalitativní změně vlivů, a to ve smyslu: veškeré vlivy působí obecně na globální úrovni a mají také všestrannou zpětnou vazbu na jednotlivce. V době trvale udržitelného rozvoje podléhají tyto vazby globálním řídícím a koordinujícím procesům a politickým dohodám. Sloupec „vývoj dopadů“ vyjadřuje zjednodušeně vývoj dopadů a vývojové typy dopadů antropogenních vlivů na životní prostředí v závislosti na čase. V souvislosti s dopady činností člověka na životní prostředí a přírodu je nutné upozornit na vybrané aktivity spojené s ochranou přírody (Příroda a krajina, MŽP ČR 2012). Obecná ochrana přírody a krajiny představuje ochranu krajiny, rozmanitosti druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také ochranu a šetrné využívání přírodních zdrojů. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny rozlišuje: 1. obecnou ochranu krajiny, kam řadíme následující nástroje: územní systém ekologické stability, významný krajinný prvek, krajinný ráz a přírodní park a přechodně chráněnou plochu, 2. obecnou ochranu druhů, podle níž jsou všechny druhy rostlin a živočichů chráněny před ničením, poškozováním, sběrem či odchytem. Důležitým nástrojem, obecné ochrany rostlin a živočichů včetně ochrany jejich přirozených stanovišť je ochrana volně žijících ptáků, ale také ochrana dřevin rostoucích mimo les, 3. obecnou ochranu neživé části přírody a krajiny (ochrana jeskyní, přírodních jevů na povrchu, které s jeskyněmi souvisejí a paleontologických nálezů a minerálů). Vedle obecné ochrany přírody jsou formulovány zásady zvláštní ochrany přírody a krajiny. Podle Zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny je vymezeno šest kategorií zvláště chráněných území, představující významný nástroj ochrany území. Tato území jsou deklarována v následujících formách: národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP). Cílem ochrany bývá nejčastěji udržení nebo zlepšení docho17 vaného stavu území nebo ponechání území, či jeho části, samovolnému vývoji. Zákon o ochraně přírody a krajiny společně s navazujícími prováděcími předpisy dále legislativně zajišťuje zvláštní ochranu vybraných, vzácných nebo vědecky a kulturně významných druhů rostlin a živočichů. Podle míry ohrožení jsou stanoveny tři kategorie ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, a to druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené (seznam a jejich rozdělení do příslušných kategorií ochrany je uveden ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.) Pro druhy ohrožené vyhynutím jsou pak realizovány záchranné programy jako komplexní soubory opatření odstraňující nebo zmírňující známé ohrožující faktory a zlepšující podmínky pro vývoj těchto druhů. Vstupem ČR do EU k 1. květnu 2004, byly do zákona o ochraně přírody a krajiny zapracovány základní předpisy Evropské unie pro oblast ochrany přírody a krajiny. Směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, směrnice Rady 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků, na území ČR. Česká republika převzala závazky v oblasti územní ochrany přírody, spočívající ve vytvoření odpovídající části soustavy chráněných území evropského významu EU – Natura 2000 12. Ministerstvo životního prostředí mezi jiným zabezpečuje plnění závazků vyplývajících z členství ČR v mezinárodních úmluvách (např. Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy – CITES), programech, projektech a organizacích v oblasti ochrany biodiverzity vytváření celkové koncepce mezinárodní spolupráce v ochraně přírody a krajiny pro oblast příslušných úmluv [např. zabezpečení plnění závazků vyplývajících ze státního členství ČR ve Světovém svazu ochrany přírody (IUCN), funkce výkonného orgánu CITES]. 12 Natura 2000 je soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Ke stejnému datu ČR přijala také směrnici Rady 1999/22/ES, o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách, která se projevila v zákoně č. 163/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách). Dostupné na http://www.nature.cz 3.3.2012. 18 Souhrn Současný lidský druh Homo sapiens žije na Zemi 100–200 000 let. Je to krátký „okamžik“ ve srovnání s dobou, po kterou existuje naše planeta (cca 4,6 miliard let). Po většinu uvedeného času lidé žili jako lovci a sběrači. V posledních 12 tisíci letech se však udály dvě zásadní změny celé podoby civilizace i kultury: uskutečnila se zemědělská revoluce a přibližně před 300 lety začala průmyslová revoluce. Uvedené proměny rozšířily základnu zdrojů potravin, přinesly nové technologie, do služeb lidí vstoupily nové zdroje energie. Zlepšily se životní podmínky, prodloužila se průměrná doba života lidí a zvýšil se počet lidí, kteří se mohou na Zemi uživit. V průběhu společenského vývoje se mění vztah člověka a přírody, kde zásahy člověka jsou ve smyslu pozitivních i negativních dopadů. Ukazuje se, že je nutné měřit dopady zásahu člověka na přírodu (životní prostředí), a to pomocí nejrůznějších ukazatelů např. indikátorem ekologické stopy.13 Vztah člověka a přírody je charakterizován na pěti vývojových etapách (předhistorické, zemědělské, průmyslové, komunikační a období trvale udržitelného rozvoje). V současné etapě nezadržitelně ubývá nedotčené přírody, vznikají různé ekologické zátěže, dochází k vyčerpanosti přírodních zdrojů a sílí intenzita znečišťování ovzduší, půdy i vody. Uvedené problémy jsou zdůrazňovány v rámci různých souvislostí a aktivit (např. Římského klubu) a mnoha dalších odborných prací (např. Meadows, Meze růstu).14 Počátek vývoje vztahu člověka a přírody je charakterizován jako přírodní prostředí, které nebylo vytvořeno a ani nebylo poznamenáno člověkem. Postupně ubývá nedotčené přírody a vlivem člověka na přírodu se vytváří prostředí umělé. Stav životního prostředí se od 60. let minulého století intenzivně zhoršuje, resp. intenzita zhoršování stoupá od tzv. třetího období. Ekologická stopa představuje souhrnný standardizovaný indikátor, který sleduje požadavky lidí na regenerační schopnost a absorpční kapacitu pro odpady v rámci biosféry. Ekologická stopa vyjadřuje míru lidského přivlastnění si ekosystémových produktů a služeb z hlediska půdy a plochy moří, které jsou třeba k poskytování těchto služeb. Jedná se o průřezový indikátor. Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR, Praha: MŽP, 2010. 14 Autoři ve své knize dospěli, na základě matematického modelu k závěru, že žádná nápravná opatření následného charakteru nemohou řešit základní problém: exponenciální hospodářský růst takového typu, jaký byl zaznamenán po celých 70 let dvacátého století, prostě nemůže pokračovat donekonečna, protože přírodní zdroje, mezi něž patří nejen nerostné suroviny a půda, ale i absorpční kapacita ekosystémů pro odpady všeho druhu a samotný prostor naší planety jsou principiálně omezené. Proto navrhují, aby byl hospodářský růst zastaven. Dostupné na http://www.czp.cuni.cz/knihovna/publikace/global/kap_6. 15.6.2011. 13 19 Člověk ve všech historických formacích je součástí jednotlivých společenských seskupení. V průběhu společenského vývoje se mění vztah člověka a přírody. Rozlišovacími znaky jsou kritéria sociální, kulturní, prostorová a časová. V souvislosti s dopady činností člověka na životní prostředí a přírodu jsou významné i aktivity spojené s ochranou přírody. Jde o obecnou ochranu přírody a krajiny (ochranu krajiny, rozmanitosti druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také ochranu a šetrné využívání přírodních zdrojů) a zvláštní ochranu přírody a krajiny. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny rozlišuje obecnou ochranu krajiny a obecnou ochranu druhů, obecnou ochranu neživé části přírody a krajiny. Zvláštní ochranu přírody a krajiny vymezuje šest kategorií zvláště chráněných území. Odborný text se především věnuje komunikačnímu období a trvale udržitelnému rozvoji. Komunikační období je spojeno s vědeckotechnickou revolucí (přelom 19. a 20. století až po současnost). Kontrolní otázky 1. Zamyslete se nad vybranými problémy vztahu člověka a přírody. 2. Které složky tvoří životní prostředí? 3. Charakterizujte vývojové etapy vztahu člověka a přírody. 4. Které problémy životního prostředí jsou nejvíce diskutované. 5. Významné aktivity veřejného zájmu na ochranu životního prostředí. 6. Vyhledejte informace o Agendě 21 a místní Agendě 21. Jak uvedené dokumenty souvisejí s životním prostředím a co bylo důvodem vzniku dokumentů, aktivit. 7. Kterými charakteristikami lze popsat komunikační období? Literatura AGENDA 21. Dostupné na <http://www.un.org/esa/dsd/agenda21/>. GREENPEACE. Dostupné na <http://www.greenpeace.org/czech/cz/>. MEADOWS, D. H. The limits of growth: A raport for the club of Rome's project on the predicament of mankind. New York: New American Library, 1972. 207 s. MEZŘICKÝ, V. Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-003-8. MÍSTNÍ AGENDA 21. Dostupné na <http://www.ma21.cenia.cz/>. PŘÍRODA A KRAJINA. Dostupné na http://www.mzp.cz/cz/ priroda_krajina 20 RYNDA, I. Globální a regionální problematika vztahu člověka k jeho životnímu prostředí. Strana zelených. [Online] http://strana.zeleni.cz/ - 15.6.2011. ŘÍMSKÝ KLUB. Dostupné na <http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5% 98%C3%ADmsk%C3%BD_klub - 20.7.2011>. Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR. Praha: MŽP 2010, ISBN 978-80-7212-536-4. [Online] dostupné na <http://mzp.cz>. Zákon č.17/1992 Sb. o životním prostředí. Sbírka zákonů ČSFR, 1992, částka 4. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. 21 2 Komunikační období (přelom 19. a 20. století po současnost) Studijní cíle Objasnit základní časové a věcné události v průběhu tzv. komunikačního období, které vycházejí z úzkého propojení vztahu člověka a přírody s vědeckotechnickým rozvojem. Vybrané příklady pomohou vysvětlit pozitivní dopady vědeckotechnického rozvoje. Zároveň budou nastíněny i negativní dopady do životního prostředí, a to v souvislosti se zvyšováním intenzity znečišťování všech složek přírody. Klíčové pojmy Komunikační období, vědeckotechnický rozvoj, ekologické zátěže, globální projevy, druhová rozmanitost, deštné pralesy, biodiverzita. 2.1 Základní charakteristika komunikačního období Komunikační etapa vývoje je úzce spojována s tzv. „třetí revolucí“, označovanou také jako komunikační revoluce. Guttenbergův vynález knihtisku je bezesporu možno považovat za druhou komunikační revoluci, která nevídaným způsobem umožnila rozšiřování vědomostí a informací (Holler, 2002). Komunikační období se vyznačuje masivním rozvojem informačních a komunikačních technologií, a to jak na lokální, tak na globální úrovni. Na počátku 21. století vrcholí vliv vědeckotechnické revoluce a zrychluje se nástup nových informačních a komunikačních technologií. Nastává rovněž dynamický rozvoj služeb, sdělovacích prostředků a prostředků tzv. virtuální reality, spojených přímo nebo nepřímo s informačními a komunikačními procesy. Informační a komunikační technologie jsou klíčovou složkou hospodářského rozvoje a zasahují do života každého jednotlivce. Internet a telefon umožňují operativně řešit problémy v nejvzdálenějších oblastech a během zlomku vteřiny jsou přemísťovány informace nebo se provádějí finanční transakce (mohou mizet značné finanční prostředky na anonymních účtech apod.). Rozšíření telefonu a internetu se stalo jedním z měřítek rozvoje společnosti. V současné době se odhaduje, že 22 např. mobilní telefon vlastní dvě třetiny obyvatel naší planety (Tožička, 2008, s. 56).15 Jak již bylo konstatováno, v současnosti jsme součástí společnosti, která má podobu globálního komunikačního světa propojeného komunikačními sítěmi s nejrůznějšími formami komunikačních vazeb. Komunikační svět vybudovaný na základě celosvětové sítě internetu představuje jakousi informační komunikační dálniční síť – síťovou celosvětovou „pavučinu“, ke které se neustále přidávají nové aplikace přinášející nové příležitosti, ale i nová nebezpečí pro oblast komunikace. Jde o nové komunikační aplikace, např. chat, skype, facebook, icq. V rámci ohrožení jde o ztrátu anonymity, identity, ohrožení osobních údajů, vznik závislostí apod. Plošné zpřístupnění informačních a komunikačních technologií je spojeno s vývojem a dostupností softwaru (především volně šiřitelného). Tzv. Open source a Free software jsou předpokladem pro další rozšiřování využití nových informačních a komunikačních technologií. Komunikační média, především internet jako globální informační síť, zcela převrací hodnotu a dopad informací z pohledu lokálního i globálního. Příkladem může být malá lokální firma, která má vlastní webové stránky na internetu. V uvedeném případě se firma stává součástí globálního – virtuálního světa (internetu), kde i malá firma automaticky překračuje své stávající hranice působnosti. V tomto směru lze připomenout několik známých hesel a pravidel: „jednej lokálně, mysli globálně“. Výhody plynoucí z globálních procesů zároveň s sebou přinášejí i řadu negativních projevů, které vyplývají s úzkého propojení firem, jevů, procesů. Negativa globálního světa se ve vší intenzitě projevila např. v nedávné hospodářské krizi. Krize se postupně rozšířila z hypotečního a bankovního světa spojených států a zasáhla i evropský region. V rámci komunikačních prostředků zaujímají významné místo vedle klasických tištěných nástrojů (noviny, časopisy apod.) i další sdělovací prostředky (televize, rozhlas). Sdělovací média, jako specifická forma komunikace napříč lokální i globální společností, jsou jedním z potenciálních prostředků ovlivňování lidí. V případě Např. v období 1990–2005 vzrostl počet majitelů mobilních telefonů dvěstěkrát (z 520 mil. na 1,2 miliardy). V Africe bylo jen za rok 2005 prodáno více než 55 mil. nových mobilních telefonů, což představovalo 15 % vlastníků z africké populace. V roce 2002 mělo celosvětově přístup k internetu cca 10 % obyvatel, kde více než 70 % žilo v hospodářsky vyspělých zemích. Na konci roku 2005 již využívalo internet 15 % celosvětové populace. Rozdíly ve vybavenosti internetem najdeme v ekonomicky rozvinutých zemích (cca 50 % populace), rozvojových zemích (9 %) a v 50 nejméně rozvinutých zemích světa pouze 1%. 15 23 hodnocení vlivu médií zaznamenáváme pozitivní, ale v poslední době stále častěji negativní dopady. Pozitivní působení je např. v podobě různých sociálně zaměřených kampaní, např. varující před škodlivostí kouření, organizování pomoci postiženým živelnými katastrofami, organizování nejrůznějších sponzorských aktivit atd. Dále jsme svědky zneužívání sdělovacích prostředků k mocenskému boji politickými stranami pro získávání a ovlivňování voličů. Současné aféry 16 dokumentují značný vliv mediálního světa. „Politická moc médií je zdá se obrovská, média jsou hybatelem událostí, katalyzátorem názorů a postojů a rizikovým fenoménem“ (Novotný, 2005). Se zneužíváním komunikace a informací pracují bulvární média. Uvedený jev (fenomén) je spojený s celkovou komercionalizací života společnosti. Bulvární média v mnohých případech nepracují eticky s informacemi, vytrhávají skutečnosti z kontextu, narušují soukromí, celkově dochází k vulgarizaci sdělení a porušení novinářské etiky pravdivě a objektivně sdělovat informace (viz uvedený případ mediálního magnáta Murdocha). S rychlostí rozvoje informačních a komunikačních technologií poněkud nekorespondují možnosti zpracování informací na úrovni jednotlivých členů společnosti. Množství informací obklopující jednotlivce za jediný den neustále roste, zvyšují se nároky na možnost a schopnost jedinců na jejich zpracování. Schopnost jednotlivců zpracovávat informace do užitečných (znalostních) schémat je dána mnoha okolnostmi. V tomto procesu hrají důležitou roli životní zkušenosti jednotlivců, vzdělání, odborná a profesní erudice, způsob života, příslušnost k určité sociální a ekonomické skupině apod. Právě výchova a vzdělávání zaujímají významné místo ve formování pozitivního vztahu člověka k přírodě a trvale udržitelným společenským jevům v komunikačním období. 16 Skandál okolo skupiny mediálního magnáta Ruperta Murdocha. V případu tajných odposlechů celebrit či obětí teroristických útoků, jehož vrcholem bylo prozatím uzavření 168 let starého bulvárního týdeníku News of the World, se objevují každý den nové detaily. Podle stanice BBC například má policie důkazy o tom, že novináři z tohoto listu platili jednomu z členů královské ochranky za kontakty, které jim na členy rodiny a jejich přátele poskytoval. BBC dále přinesla zprávu, že novináři pracující pro Murdochem vlastněný bulvární nedělník Sunday Times si nelegálně opatřili soukromé informace i o Gordonu Brownovi v době, kdy byl premiérem (2007-2010). Skandál nedělníku News of the World ohrožuje i celé Murdochovo impérium, čítající deníky The Times, Wall Street Journal nebo televizní kanál Fox News. Celá společnost má na americké burze Nasdaq hodnotu 45 miliard dolarů, podíl News of the World byl jen 1,4 procenta. Rozhodnutí o jeho uzavření proto bylo vlastně logické. Vyňato ze zprávy na http:// www.ihned.cz – 15.7.2011. 24 2.2 Komunikační období – příklady pozitivních a negativních jevů Stejně jako firmy jsou součástí globálního světa, tak i jednotlivci se stávají bezprostředně závislými na dění kdekoli na světě. Význam komunikační revoluce se v ČR a bývalých postkomunistických státech projevil po roce 1990 v souvislosti se změnou režimu a odstraněním cenzury v informační oblasti. Příkladem může být informace obyvatelstva (resp. zkreslování a zamlčování) o havárii v atomové elektrárně v Černobylu 17 (26. dubna 1986) apod. Dalším zlomovým bodem byl pro ČR resp. obyvatele vstup do svazku zemí EU v roce 2004. Jednotný evropský trh má své dopady na obyvatele v odstraňování různých obchodních bariér, rozšiřování výběru sortimentu zboží, dodržování a přijímání norem, pravidel a standardů, mj. i v oblasti životního prostředí, resp. trvalé udržitelnosti. V souvislosti s uvedeným procesem se začíná vytvářet i nová skupina spotřebitelů – globálních spotřebitelů. Jde o „nový“ spotřebitelský segment nakupující stejné značky oděvů, obuvi, nápojů, aut a dalších spotřebních předmětů a služeb. Uvedené procesy s sebou přinášejí řadu projevů konzumní společnosti a dalších negativních dopadů na životy jednotlivců i společnosti. Pokrok v informačních a komunikačních technologiích je vykoupen a spojován i s proměnami moderního světa v podobě netečnosti a nekontrolovaného násilí k bezprostřednímu prostředí, ve kterém žije. Vědecké týmy zkoumají, jak informační a komunikační technologie přispívají k návodnosti násilí (např. prostřednictvím počítačových her, akčních filmů), které způsobují především u mladé generace dojem virtuálního světa s neschopností posoudit dopady praktické reality. Značné negativní vlivy jsou připisovány i dalším mediálním prostředkům (TV, akční filmy apod.), dále různým formám závislostí na hracích automatech, hazardních hrách, alkoholu a drogách. Pro názornost zde poslouží případ poslední tragédie z norského hlavního města Osla (z 22. 7. 2011). Uvedené skutečnosti neznamenají všeobecnou netečnost pro lidské utrpení, jak dokumentuje příklad z dosud poklidného Norska. Přes značné utrpení se norská společnost mobilizovala a snaží se zmírnit dopady pozůstalým a připravit adekvátní nápravná opatření do budoucna. 17 Více informací na http://www.cernobyl-havarie.cz/jaderna-havarie-obeti.html. 25 Neméně závažným procesem je postupný zánik přirozených kulturně-sociálních, hospodářsko-ekonomických a výchovně vzdělávacích subjektů a jejich hodnotových a citových vazeb v rámci rodin, rodů, osad, vesnic a regionů. Následkem může být jednak zánik lokální soběstačnosti, kde byl zájem a motivace k nejšetrnějšímu, úspornějšímu hospodaření a uspokojování potřeb, jednak větší technologická a hospodářská síla a její dopad, který vede k většímu plýtvání „z cizího“ (Rynda, 2011). Významné změny jsou zaznamenány v souvislosti s procesy zemědělské prvovýroby, kde přirozeně dochází k bezprostřednímu kontaktu jedinců s přírodou. Ve vyspělých zemích se stále snižuje počet obyvatel ekonomicky činných v zemědělství (cca jedna dvacetina pracujících obyvatel). Dalším faktorem je působení migrace obyvatel do velkých měst. Negativní dopady se projevují v regionech v souvislosti se ztrátou: historické a kulturní paměti, pocitu sounáležitosti se sousedy, vztahu k prostředí a krajině, zájmu o věci veřejné, což společně vede k ústupu původní kultury i negativním dopadům na životní prostředí. (Rynda, 2011). Významným faktorem, ovlivňujícím vztah člověka a přírody, je růst životní úrovně od druhé poloviny dvacátého století, který se přímo i nepřímo podílí na ovlivňování životního prostředí. Je možné konstatovat, že novým fenoménem se stává volný čas. Aktivity vycházející s růstu volného času se promítají do řady oblastí jak společenského, tak hospodářského života společnosti. Uvedené jevy najdeme, v jistých souvislostech, označované jako průmysl volného času, cestovní ruch, wellness aktivity apod. (Hesková, 2011). Souhrn Na počátku 21. století vrcholí vliv vědeckotechnické revoluce, což urychluje využívání nových informačních a komunikačních technologií. V této souvislosti se dynamicky rozvíjejí služby, rozšiřuje se působnost sdělovacích prostředků a prostředků tzv. virtuální reality. Roste moc sdělovacích prostředků, které jsou často využívány k mocenskému boji politických stran a v mnohých případech negativně ovlivňují vývoj jedinců. Informační a komunikační technologie jsou klíčovou složkou hospodářského rozvoje a zasahují do života každého jednotlivce. Společenská sféra v komunikační revoluci má přímý dopad na životní prostředí. Je řada důkazů, že s růstem životní úrovně dochází i k intenzivnějšímu poškozování životního prostředí. V důsledku 26 postupujících civilizačních trendů se ztrácí přirozený vztah jedinců k přírodě. Komunikační média, především internet jako globální informační síť, zcela převracejí hodnotu a význam informací z pohledu lokálního i globálního. Kontrolní otázky 1. Zamyslete se nad hybnými silami komunikačního období. 2. Hrozby a negativa komunikačního období ve vztahu člověk a příroda. 3. Vyhledejte příklady negativního působení mediálních prostředků na rozhodování jedinců. 4. Zamyslete se nad vznikem nových oborů služeb v souvislosti s rozvojem informačních technologií. 5. Vyhledejte příklady pozitivní a negativní komunikace prostřednictvím vybraných mediálních nástrojů (např. reklamy). Literatura HESKOVÁ, M. a kol. Cestovní ruch. Praha: Fortuna, 2011. ISBN 978-80-7373-107-6. HOLLER, CH. at al. Von Gutenberg zum World Wide Web, Wien: Dachs-Verlag 2002. ISBN 978-3851911909. NOVOTNÝ, P. Kdo s námi manipuluje. Liberec: Dialog, 2005. ISBN 80-86761-30-4. RYNDA, I. Globální a regionální problematika vztahu člověka k jeho životnímu prostředí. Strana zelených. [Online] dostupné na <http:// strana.zeleni.cz/ - 15.6.2011>. TOŽIČKA, T. Příliš vzdálené cíle. Praha: Educon, 2008. ISBN 97880-254-3279-2. Havárie v Černobylu [Online] dostupné na <http://www.cernobylhavarie.cz/jaderna-havarie-obeti.html>. 27 3 Člověk a příroda v období trvale udržitelného rozvoje Studijní cíle Objasnit základní paradoxy rozvoje moderní společnosti a jejího vztahu k životnímu prostředí. Podnítit u frekventantů zamyšlení nad souvislostmi a důsledky, které vyplývají z globalizace lidské společnosti např. z důvodu zvětšování individuálních lidských práv a svobod, zvyšování životní úrovně, v souvislosti se společenskou důvěrou ve schopnost moderní vědy, techniky a technologií uspokojit v přijatelné časové perspektivě libovolnou společenskou objednávku. Klíčové pojmy Životní prostředí, paradoxy rozvoje společnosti, společenská objednávka, individuální lidská práva, globální společnost. 3.1 Problémy vztahu člověka a přírody v období trvale udržitelného rozvoje Poslední období „trvale udržitelného rozvoje“ ve vývoji člověka a přírody (viz tabulka č. 1), z pohledu časového není teoreticky ničím omezeno, z hlediska místa jde o problematiku, která je aktuální z pohledu každé jednotlivé lokality (místa), regionu, planety. Procesy trvale udržitelného rozvoje, od úrovně okamžité (interaktivní) až po synergické působení na globální úrovni, se projevují s určitým časovým odstupem. Vývoj dopadů lze sledovat v krátkodobém ale i cyklickém horizontu. V rámci současného vývoje člověka a přírody neustále pokračuje trend civilizačního vývoje moderní společnosti, který s sebou přináší řadu paradoxů. Základní jsou spojeny s projevy globalizace lidské společnosti, v protikladu ke zvyšování individuálních lidských práv a svobod. Paradox způsobuje na jedné straně absolutní zvětšování počtu obyvatel planety, na druhé straně se náš lidský svět neustále zmenšuje. Většina vznikajících problémů nabývá přímo nebo nepřímo globální charakter. Globální charakter se týká nejen životního prostředí, ale i problémů etnických, sociálních, migračních, jazykových, sbližování mediálních a komerčních druhů umění, kultur. Jde i o ideologickou a politickou sféru a světovou bezpečnost. Svět se stává globální vesnicí (Mucha, 2011). 28 Jak již bylo naznačeno, jedním z hlavních paradoxů společnosti je protiklad globálních „zájmů“ přírody a životního prostředí a individuálních lidských práv a svobod. Rozpor vyplývá ze vztahu individuální svobody jednotlivců, která není doprovázena stejnou mírou globální odpovědnosti. Lidé zatím často nejsou schopni svou globální odpovědnost ani vnímat a pochopit, natož ji v praktické rovině realizovat. Uvedená skutečnost potvrzuje vztah: čím vyšší životní úroveň, tím vyšší stupeň poškození životního prostředí a přírody (Mucha, 2011). Z prostorového hlediska lze hodnotit dopad lidské činnosti na životní prostředí jako lokální, regionální a především globální. Rozdílem oproti minulým etapám vývoje je, že se značně zvětšila míra propojení planety, s trochou nadsázky je možné napsat, že téměř cokoli, co se udá místně, má i dopad na planetu jako celek v kumulativním a synergickém působení. Uvedené dokládá, že dochází ke kvalitativnímu posunu, kdy nejde jen o pouhé kvantitativní sčítání vlivů a jejich zpětnou vazbu prostřednictvím místního prostředí, ale o téměř stejně rychlý zpětný dopad prostřednictvím prostředí globálního. Projevy mohou mít podobu různých typů turbulencí s dopady např. do fungování konceptů v přírodě, vědy, dopady do tržních vztahů. Turbulence v přírodě byly vždy pro vědce velkou výzvou. Matematici vytvořili tzv. teorii chaosu (Kotler, Caslione, 2009, s. 8),18 která umožňuje studovat vývoj událostí při zadání počátečních podmínek a deterministických hypotéz. Dá se dokázat, že i malé počáteční působení může vést k exponenciálnímu růstu „rozruchů“.19 Motýlí efekt se projevuje i v ekonomické sféře. Ekonomické turbulence je možné popsat jako nepředvídatelné a rychlé změny ve vnějším i vnitřním prostředí firem a organizací, které přímo i nepřímo ovlivňují jejich výkon. Závažnost dopadu ekonomických turbulencí vyplývá z vysoké propojenosti subjektů na různých úrovních globálního světa. Za zakladatele teorie chaosu je pokládán Lorenz Edward (1972), který si položil otázku: „Zda pohyb motýlích křídel v Brazílii, může způsobit tornádo v Texase?“ Interpretace motýlího efektu se zakládá na myšlence, že motýlí křídla vytvářejí drobné změny v okolní atmosféře. V konečném důsledku mohou být ovlivňovány, měněny směry bouřkových systémů např. tornád. Vědci se shodují na tom, že motýl dokáže ovlivnit určité detaily projevů počasí, včetně událostí takového rozsahu, jakými jsou např. tornáda. 19 Např. 26. 12. 2004 vlna tsunami v Indickém oceáně vytvořila v atmosféře silný vítr a možné vlny způsobily v Asii velkou turbulenci a zkázu. Přestože, se událost bezprostředně neprojevila pro obyvatele např. San Francisca, ani v letecké dopravě, vědci předpokládají, že následky uvedené události se projevují v atmosféře desítky tisíc mil od původního zdroje. 18 29 Jako příklad poslouží připomenutí některých okolností roku 2008, kdy se začaly plně projevovat důsledky počínající krize. Turbulenci odstartoval veřejný prodej banky Bear Stearns, následovaly problémy světových burz, kde např. americký burzovní index (S&P 500) za pouhých 6 dnů ztratil 22 % své hodnoty. Poté následoval záchranný balík ve výši 700 mld. USD pro Centrální banku Spojených států. Ani tento zákrok nebyl dostatečný a následovaly akce v rámci Evropské centrální banky ve výši 1,3 bilionů USD, dále opatření centrálních bank VB, Austrálie, Kanady, Japonska, Singapuru a dalších zemí. Maďarsko a Island žádaly pomoc od Světové banky. Smyslem není podat věcný a časový harmonogram turbulencí a problémů v hospodářské sféře, ale poukázat na propojenost v rámci globálního světa (Kotler, Caslione, 2009, s. 9). Další paradox je spojen se změnou vztahu člověka a přírody jako důsledek hédonistického 20 vztahu člověka ke svému životu a ke světu. Hédonistická životní orientace, která v moderní civilizaci dominuje, se stává masivním jevem. Vytvářejí se efektivní sociální systémy, směřující nejprve k vytvoření společnosti dostatku, posléze blahobytu, konzumu až do fáze nadbytku a mrhání. Obecně se předpokládá, že inovace, věda a technika mají sloužit především tomuto cíli. Hédonistická orientace způsobuje nepřímo také podstatnou změnu vztahu k přírodě. Příroda jako přirozené prostředí člověka se stává předmětem kvalitativně nového zájmu. Moc vědění ve vztahu k přírodě se projevuje v pokusech o její maximální zužitkovatelnost k hédonistickým cílům člověka. Poslední vývojová fáze vztahu člověka a přírody je úzce propojena na globalizační jevy. V této etapě se devastace přírody neustále zrychluje, přičemž opravná opatření mají ve srovnání se způsobenými škodami nepatrný účinek. (Mucha, 2011). Na základě výše uvedených faktů vzniká i další paradox – vysoká obecná společenská důvěra ve schopnosti moderní vědy, techniky a technologií zajistit v přijatelné časové perspektivě libovolnou společenskou objednávku. Ve skutečnosti věda a technika právě v současném období, často paradoxně jen znovu řeší problémy, které sama způsobila. Uvedené souvisí také se skutečností, že vývoj techniky a nových technologií vede nejen k devastaci přírody, ale ovlivňuje výrazným Hédonismus – etický princip, podle kterého má být slast považována za nejvyšší dobro a kritérium jednání, a to i v oblasti mravní. Lidské jednání je motivováno snahou získat slast a vyhnout se strasti. Hédonistické koncepce vznikly v antice a postupně se rozvíjejí (empiristická etika, utilitarismus). Ottova encyklopedie A–Ž, 2004, s. 345. 20 30 způsobem i společenské struktury a radikálním způsobem utváří nové formy prosazování hédonistické životní orientace. Navíc je nutné brát ohled na to, že mechanismy a technologie vytvořené v současné fázi vývoje jsou mimořádně flexibilní a dochází k novým inovacím. V rovině teoretických řešení nic inovacím nebrání. V rovině praktických opatření je však třeba počítat se značnými reálnými překážkami, mezi nimiž je nejvýznamnější časový faktor, tedy rychlost, s jakou je možné inovace prakticky uskutečnit. Pomalost zavádění opravných opatření ohrožuje jak přírodu, tak společnost. Požadavky, které na přírodu, společnost a na člověka klade globalizovaný svět, překročily míru stanovenou kulturním vzorcem hédonistického uspokojování potřeb a zájmů, kdy ve svých počátcích byla moderní společnost ve srovnání s dnešním stavem mnohem méně komplexní a diferencovaná (Mucha, 2011). Důsledkem paradoxu globalizace je jistá bezradnost a ztráta adekvátního, přirozeného vztahu člověka k světu, přírodě a společnosti i člověka k sobě samému. Moderní technologie globalizovaného světa vytvořily vysoce specifický systém vyspělé společnosti, ale nejsou schopny plně odstranit úzkost, strach, obavy člověka.21 Paradox globalizovaného světa se projevuje především v protikladu pohodlí, blahobytu, komfortu a luxusu na jedné straně a v násilí, krutosti na druhé straně. Průměrný (davový) člověk má sice obavy z budoucnosti, ale jeho vůle cosi změnit, tedy měnit sebe sama, je velmi nepatrná, v některých případech žádná. Uvedená skupina má nepatrný zájem se zamýšlet nad budoucností a investovat do podmínek pro budoucí generace. Zároveň se ukazuje, že právě technika a technologie hluboce zasáhly do podstatných vlastností člověka a lidského rodu. Ovlivnily nejen vztah člověka k přírodě, ale také hluboce zasáhly do jeho vědomí, změnily jeho myšlení, hodnotové preference, zájmy i potřeby (Mucha, 2011). Rakouský etolog K. Lorenz (1997) dokonce tvrdí, že lidské chování se v moderní době podobá chování symbiota, který se nemusí starat o přísun „energetických zdrojů“, jež mu umožňují život, a dodává, že u člověka civilizačním procesem, který se rovná procesu domestikace zvířat, odumírá řada vlastností a schopností, jež mu jinak umožňovaly žít v souladu s jeho prostředím. To je o to horší, že na myšlenky, postoje, názory průměrného člověka masivně působí informace šířené sdělovacími prostředky (zejména televizí). V této souvislosti ještě jeden názor, že ve skutečnosti veškeré poznatky občana o světě jsou z druhé ruky, dostává je ze zdrojů, které vybírají, zjednodušují a překrucují realitu – dokonce i tehdy, když se upřímně snaží o opak. Část problému spočívá v tom, že média nezbytně rozčleňují realitu do jednotlivých sekvencí a zřídka věnují dostatečnou pozornost uvedení těchto částečných záznamů do souvislosti s širším celkem (Lorenz K. Odumírání lidskosti. In Mezřický V. 2005, s. 204). 21 31 3.2 Globální výchova, strategie udržitelného rozvoje a životní prostředí 22 Všechna výše zmíněná fakta, resp. paradoxy současného společenského života přinášejí nové dimenze ve všech sférách. Za klíčovou oblast ve vztahu přírody a životního prostředí je možno označit výchovu, vzdělání a osvětu. Globální výchova představuje novou dimenzi, která reaguje na projevy, které s sebou přináší současná společenská etapa vývoje vztahu člověka a přírody. Globální výchova není klasickým výchovně vzdělávacím systémem, jde o nový – interaktivní proces působící přímo na žáky, studenty. Ve své podstatě jde o proces, který klade důraz na respektování práva osobnosti a hlavně na zodpovědnost k ostatním lidem i životnímu prostředí. Koncept globální výchovy je celoživotním vzdělávacím konceptem. Vychází z tzv. systémového (holistického) pohledu na svět (dříve mechanistický pohled). Základní myšlenky systémového pojetí světa chápou a hodnotí jevy a události jako propojené a vzájemně se dynamicky ovlivňující. Lidstvo by mělo hledat rovnováhu mezi sebeprosazováním (individualizmem) a vlastní příslušností k celku. Centrálním bodem systémového pojetí se stává myšlenka, že „celkem“, resp. součástí celku se stáváme tehdy, když dochází k současnému pochopení vztahů: subjekt/objekt, hodnota/fakt, vědomí/tělo, pocit/myšlenka, duch/hmota, syntéza/analýza, sebeprosazování/celek (Pike, Selby, 1994, s. 40). Stejní autoři prezentují příklad rovnováhy na protikladech Jin a Jang. Tyto dva póly vyznačují hranice neustálých změn v rovnováze jednotlivých principů. Když Jin dosáhne svého vrcholu, pohybuje se vývoj kupředu k vrcholu Jang, kde však byl v některém z předešlých okamžiků. Vlastnosti Jang jsou spojeny s prosazováním, agresivitou, soutěží, rozumem a analýzou. Naopak vlastnosti Jin znamenají přijímání, spolupráci, intuici a schopnost syntézy. Rovnováha je porušena, když převládne jeden z principů tak, jak vidíme příklady dnešního světa. Převaha principu Jang vedla k vykořisťujícímu vztahu k přírodě a k celkově vysokému stupni nerovnoprávnosti. Zvolený příklad principu rovnováhy Jang a Jin dokumentuje moudrost starých Číňanů z období 4. století př. n. l. 22 Problémy globální výchovy budou pouze naznačeny v nutném rozsahu souvisejícím s tématem vývoje člověka ve vztahu k přírodě. Více Pána, L., Pospíšilová, K. Globální souvislosti, globální problémy a globální výchova, VŠERS, 2012. 32 Schéma č. 1 Princip rovnováhy Jang a Jin Jang se cyklicky vrací na svůj začátek, Jin dosahuje svého maxima a uvolňuje. Prostor pro Jang. Kuei Ku Tzu, 4. stol. př. n. l. Zdroj: Fritjof Capra, The Tao of Physics, Flamingo, 1976 In: Pike, G., Selby, D., 1994 s. 40 Holistické pojetí se projevuje i v jednotlivých cílech globální výchovy a následně navazujících metodách a formách výuky. Výchozí jsou cíle globální výuky (Pike, G. Selby, 1994, s. 55): • Porozumět procesu vzájemné závislosti • Rozvíjet smysl pro vlastní sebehodnocení a podporovat úctu k druhým • Rozvíjet dovednost kritického myšlení • Porozumět pojmu mír – na všech úrovních, od osobní až po mezinárodní – snažit se předcházet konfliktům a pokud to nelze, naučit se umění konflikty řešit • Porozumět pojmu lidská práva a podporovat jejich dodržování • Chápat, jak vznikají předsudky, rozvíjet způsoby, jak proti nim bojovat. Vhodnými metodami globální výuky jsou metody, které aktivně zapojují žáka, studenta do procesu výuky. V tomto smyslu se využívá tzv. kooperativní přístup, který vede k iniciaci pozitivních mezilidských vztahů, snižuje úroveň agresivity mezi studenty, jde o otevřenou, efektivní komunikaci, zvyšuje celkově zájem studentů, vytváří rovné postavení mezi členy skupiny, povzbuzuje k samostatnému myšlení a vede k přemýšlení o celku. Účinnou metodou v globálním přístupu výchovy je učení prožitkem. Učení prožitkem lze vysvětlit na malých dětech, které se postupně učí poznávat nejbližší svět a seznamují se s novými podněty, které adekvátně zpracovávají v dovednostech. Přímý kontakt s určitou částí světa, může způsobit změnu v chování, interpretaci jevů, stupni samostatnosti nebo tvořivosti. Změnu standardního přístupu k výchově (vycházející z mechanického pohledu na svět), na globální pojetí výchovy (s přístupem 33 holistického vnímání světa) je nutné spojit i s přípravou nových typů „globálních“ pedagogů. Globální pedagog jako zprostředkovatel holistického pohledu na problémy světa, přistupuje k výchově z globálního, celosvětového hlediska (Pike, Selby, 1994, s. 115). Snaží se studentům předat informace o rozmanitosti a bohatství různých kultur. Jeho dominantní předností je, že je zaměřen na budoucnost. Snaží se zprostředkovat studentům poznání, že budoucnost není předem dána, že ji lidské bytosti mohou jako jednotlivci i společnost rozumově ovlivňovat. Důležitým úkolem globálního pedagoga je nenásilnou formou dovést studenty k vlastním postojům a osvojení si potřebných znalostí, které povedou k rovnoměrnému rozvoji všech složek osobnosti studentů (vědomostní, citové a sociální složky). Systém globální výchovy není otázkou jednoho samostatného předmětu, ale promítá se do řady předmětů vzdělávacího kuricula. Důležitým prvkem globální výchovy je skutečnost, že výchovný proces je považován za proces, který provází jedince celoživotně. Vzdělávání nemá přesně určený časový rámec, který však vychází a navazuje na standardní vzdělávací stupně. V citované publikaci autorů Pike, Selby je prezentována řada konkrétních programů pro využití poznatků globální výchovy v jednotlivých předmětech (například v kapitole 9). V části IV. je uvedena řada herních aktivit a programů pro jednotlivé vzdělávací stupně, a to včetně věcného a časového harmonogramu navrhovaných akcí. Za některé lze uvést „Cvičení na rozvoj představivosti“ (Pike, Selby, 1994, s. 211), „Vysněná budoucnost“ (Pike, Selby, 1994, s. 218). Zájemci zde najdou i náměty pro zpětnou vazbu a vhodné techniky hodnocení.23 Strategie udržitelného rozvoje a životní prostředí Pro implementování udržitelného rozvoje do každodení praxe firem, organizací, hospodářských politik států a systémů výchovy vznikla řada konkrétních iniciativ a dokumentů na různých úrovních. V textu budou zmíněny pouze ty zásadní s naznačením rámcového obsahu a cílů dokumentů. Uvedenou problematiku zájemci, čtenáři najdou v odborných textech dalších částí projektu EVVO. 23 Publikace autorů PIKE, G., SELBY, D. Globální výchova byla vytvořena autory, kteří pracují v managementu Mezinárodního ústavu pro globální výchovu (International Institute for Global Education, IIGE). Mezinárodní ústav byl založen 1. 7. 1992 na Pedagogické fakultě Univerzity Toronto. Cílem ústavu je přispět k rozvoji globální výchovy, a to nejenom v jeho sídle, ale i v mezinárodním měřítku pomocí kurzů, tvorby osnov, výzkumu a podpory spolupráce. 34 Významným začátkem systematického zkoumání problematiky životního prostředí bylo publikování zprávy „Naše společná budoucnost“ – známá jako tzv. zpráva Brundlantové.24 Ve zprávě je udržitelný rozvoj definován jako „rozvoj, při němž bude současná generace uspokojovat své potřeby tak, aby neomezila možnosti příštích generací uspokojovat jejich potřeby.“ Ve zprávě jsou shrnuty aktuální problémy životního prostředí, pro budoucnost jsou formulovány požadavky na ochranu životního prostředí. Udržitelný rozvoj se musí stát formou společenského poslání napříč státních i hospodářských subjektů a organizací. Připomeneme, že zpráva se stala základem dvou hlavních dokumentů přijatých Konferencí OSN o životním prostředí a rozvoji. Konference v Rio de Janeiru odstartovala organizovaný boj na cestě k ochraně životního prostředí a to přijetím Deklarace o životním prostředí a Agendy 21. Tím byl položen základ globálního charakteru boje o ochranu životního prostředí. Dokumenty zdůrazňují skutečnost, že za úspěšnou realizaci odpovídají vlády jednotlivých států. Pro vývoj politiky životního prostředí je významná kapitola osmá Agendy 21 a to „Integrace životního prostředí do rozhodování“ (Mezřický, 2005, s. 145). Postupně následovaly další aktivity pro zachování udržitelného rozvoje. Významnou aktivitu na poli udržitelného rozvoje zorganizovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zpracováním dokumentu Strategie udržitelného rozvoje ve smyslu praktického návodu jak sestavovat strategické dokumenty (2001). Evropská unie přijala Strategii udržitelného rozvoje na zasedání Göteborgu (2001). Ta doplnila Lisabonskou strategii přijatou v roce 2000. Následoval Světový summit o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002. Na summitu byla zdůrazněna nutnost podporovat integraci tří složek (pilířů) udržitelného rozvoje – ekonomického, ekologického a sociálního rozvoje. V dokumentech summitu je udržitelný rozvoj označen jako „rozvoj lidské společnosti (civilizace), který dokáže naplnit potřeby současné generace, aniž by ohrozil uspokojení potřeb generací následujících nebo se uskutečňoval na úkor jiných národů, přičemž neohrožuje přirozené funkce ekosystémů, nesnižuje biologickou rozmanitost přírody, neohrožuje podstatu při24 World Commission on Sustainable Development Our Common Futur. New York, London: Oxford Press 1987. 35 rozených zdrojů přírody a nepřekračuje asimilační kapacitu přírodního prostředí.“ 25 Z uvedené definice vyplývá, že v některých směrech došlo k rozšíření oblastí vymezených v rámci udržitelného rozvoje, ve srovnání s obsahem udržitelného rozvoje ve zprávě Naše společná budoucnost (viz odkaz 21). Strategie udržitelného rozvoje v jednotlivých členských zemích EU jsou zpracovávány společně s dalšími dokumenty – strategie ekonomického rozvoje, územního plánování, životního prostředí, strategie programů vědeckého rozvoje a další. Každá země si pro zpracování a realizaci udržitelného rozvoje vytváří institucionální struktury a ve strategiích jsou cíle a priority řazeny diferencovaně. Ve strategiích najdeme i témata překračující lokální hranice. Jde o oblasti činností spojených s klimatickými změnami, biodiverzitou, hlukem, půdou, ionizujícím zářením, odpady, ochanou přírody, životním prostředím a lidským zdravím, stárnutím populace, chudobou, zaměstaností, výchovou, sociální soudržností, ochranou menšin, bezpečností, výzkumem, správou věcí veřejných, konkurenceschopností, obchodem, výrobou a spotřebou. Např. Švédsko, Lotyšsko, Polsko kladou důraz na rozvoj konkurenceschopnosti, inovace a ekonomický růst. Itálie uplatňuje tvz. Dvoudimenzionální přístup a zdůrazňuje nutnost oddělení ekonomického růstu od degradace životního prostředí. Řada zemí klade důraz setrvačně na environmentální pilíř, bez adekvátně nastavené environmentální politiky. Zpravidla „nové“ státy EU se ve strategiích zaměřují na kulturní dimenze, zdůrazňují např. lokální a regionální tradice a systém hodnot, ochranu historického a kulturního dědictví. Některé země kladou zvýšený důraz na vzdělávání k udržitelnému rozvoji. Vznikají i regionální strategie, které jsou formou vertikální kooperace států, navazující na Strategii udržitelného rozvoje. Příkladem je Severská strategie udržitelného rozvoje (Nordic Strategy for Sustainable Development), ke které se zavázalo Dánsko, Švédsko, Finsko, Norsko a Island. (Mezřický, s. 153, 154). Dne 11. ledna 2010 schválila vláda ČR svým usnesením č. 37 Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky, který určuje dlouhodobé cíle pro tři základní oblasti rozvoje moderní společnosti – ekonomickou, sociální a environmentální. Dokument je dále strukturován do pěti prioritních os: 25 Blíže viz http://www.globalizationandhealth.com/content/1/1/8. 36 • • • • • Společnost, člověk a zdraví Ekonomika a inovace Rozvoj území Krajina, ekosystémy a biodiverzita Stabilní a bezpečná společnost Následující schéma č. 2 názorně zachycuje časový a věcný postup zpracování hlavních dokumentů týkajících se problematiky udržitelného rozvoje na příkladu ČR. Schéma obsahuje jednotlivé vazby evropských dokumentů a dokumentů, které následně ČR zpracovala. Na strategický dokument Strategie udržitelného rozvoje ČR z roku 2004 s původním horizontem do roku 2013 navazuje zpracovaný dokument Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky (2010) s horizontem opatření do 2030. Detailní informace ke strategickému dokumentu obsahuji další studie projektu EVVO. Schéma č. 2 Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR Zdroj: Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR, Praha: MŽP 2010. 37 Z naznačení strategických přístupů evropských zemí je patrné, které principy jsou ve strategiích udržitelného rozvoje jednotlivých států, regionů zdůrazněny. Je užitečné se zamyslet a položit si otázku, jak je z pohledu priorit zařazena ve strategiích systémová výchova k udržitelnému rozvoji. Některé principy související s lidským chováním ve vztahu k přírodě a životnímu prostředí již byly zmíněny v předchozích částech textu. Některé odpovědi a náměty na přemýšlení najdeme v Lorenzově „teorii instinktů“ v souvislosti s projevy environmentálního chování (Urbíková, 2005, s.7).26 V teorii instinktů se autor zabýval mj. kořeny a projevy protienvironmentálního chování jednotlivců. V teorii upozorňuje na jeden dominantní charakter lidského cování, a to radost z růstu, především radost z růstu majetku. Jeho výstupy představuje stav naděje, bezpečí a moci. Další tendencí lidského chování je touha člověka po moci spojená s docílením určitého společenského postavení. Majetek a jeho ovládání se stávají předpokladem k dosažení mocenských cílů jedinců i skupin a následně umožňují dosáhnout výsladního postavení ve struktuře společenství. Z uvedeného můžeme odvodit vztah: čím více majetku, tím větší moc nad lidmi a materiálním světem, tím vyšší prestiž. Uvedené platí i pro komerční subjekty – firmy, organizace. V teorii se uvádí další vztah, kdy radost z růstu je analogicky porovnávána s funkční slastí. Původní podoba byla určena k potvrzování návyků nezbytných pro přežití (zvládnutý pohyb, správné užití nástroje). Velké nebezpečí, které může funkční slast v technokratickém věku vyvolat souvisí s důrazem na slasti, ze kterých se stává samoúčel (např. jednostranné PC hry). Další problém vyplývá ze soutěživosti naprogramované normy chování člověka spojené se snahou předčit jiné. V předchozích lidských generacích se tato velmi prospěšná vlastnost, v kontextu dnešního hodnocení, postupně přesouvá do oblasti nezdravé touhy po moci a společenské přestiži za každou cenu. Autor dochází v rámci teorie instinktů k hodnocení ve smyslu postupné ztráty instinktů přirozeného vztahu člověka k přírodě. Uvedené ještě vysvětlují skutečnosti, že většina obyvatel dnes žije ve městech nebo ve městech pracuje. Přicházejí do styku s neživým, člověkem a uměle vyrobeným prostředím. Lidé se odnaučili zacházet s živými organizmy, a proto se k nim chovají tak přezíravě. Zjednodušeně lidé považují všechno za vyrobitelné. Překážku v rychlejším prosazování 26 Environmentální chování člověka vychází ze společenských zákonů týkající se životního prostředí. Závisí od společenských faktorů, politických a ekonomických podmínek. Z uvedeného vyplývá, že environmentální chování se může, ale i musí měnit v čase. 38 environmentální politiky a řešení ekologických problémů lze také spatřovat v dalším rysu lidského chování, a to v malé schopnosti jednat proaktivně a preventivně (Lorenz, In Mezřický, 2005, s. 203, 204). Prezentované teorie, problémy a vybrané skutečnosti mají snahu upozornit na nutnost hledat reálné možnosti, které jsou schopné vyvolat společenskou změnu prostřednictvím změny chování jednotlivců a dalších komerčních i nekomerčních subjektů ve vztahu k trvalé udržitelnosti. Shrnutí Současná etapa vývoje společnosti s sebou přináší řadu paradoxů. Největší paradoxy jsou spojené s problémy globalizace. Důsledkem paradoxu globalizace je jistá míra bezradnosti a ztráta adekvátního, přirozeného vztahu člověka k světu, přírodě a společnosti i člověka k sobě samému. Další paradox souvisí s vysokou obecnou společenskou důvěrou ve schopnosti moderní vědy, techniky a technologií a zajištění libovolné společenské objednávky v přijatelné časové perspektivě. Ve skutečnosti, věda a technika právě v současném období často znovu řeší problémy, které sama způsobila. Za klíčovou oblast ve vztahu člověka a životního prostředí je možno označit výchovu, vzdělání a osvětu. Globální výchova představuje novou dimenzi, která reaguje na projevy, které s sebou přináší současná společenská etapa vývoje vztahu člověka a přírody. Bezprostřední individuální zkušenosti začínají být i v globálním rozměru měřitelné zkušeností jedince. To přináší, ve vztahu lokálním a globálním, individuálním a společenským naději v nově utvářenou sebezáchovnou odpovědnost. Její teoretickou formulací jsou strategie trvale udržitelného rozvoje. Kontrolní otázky 1. V čem se projevuje paradox globalizovaného světa. 2. Vysvětlete na příkladech hédonistickou životní orientaci. 3. Jaké jsou rozdíly v přístupu ke globální výchově oproti klasickému. 4. Jaké atributy sleduje strategie udržitelného rozvoje. 5. Pro konkrétní situace navrhněte konkrétní metody vhodné pro globální výuku. 6. V čem spočívá rovnováha protikladů Jin a Jang? 39 Literatura KOTLER, P., CASLIONE, J. A. Chaotika – Manažment a marketing firiem v turbulentních časoch. Bratislava: Eastone Books, Knižná edícia nadácie Tatra banky, 2010. ISBN 978-80-8109-114-8. LORENZ, K. Odumírání lidskosti. Praha: Mladá fronta, 1997. ISBN 80-204-0645-X. MEZŘICKÝ, V. ed. Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-003-8. MUCHA, I. Důsledky pro vztah k přírodě [online]. Enviwiki: Dostupné na <http://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=D%C5%AFsledky _pro_vztah_k_p%C5%99%C3%ADrod%C4%9B&oldid=2138>. [citováno 9. 3. 2011]. Ottova encyklopedie A–Ž. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7360-014-5. PIKE, G., SELBY, D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994. ISBN 80-85623-98-6. Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR, Praha: MŽP, 2010. ISBN 978-80-7212-536-4. [Online] dostupné na <http://www.mzp.cz - 19.6.2011>. URBÍKOVÁ, D. Environmentální management, Bratislava: Ekonóm, 2005. ISBN 80-225-2081-0. World Commission on Sustainable Development Our Common Futur. New York, London: Oxford Press, 1987. 40 4 Výchovné a vzdělávací programy ve vzdělávací oblasti člověk a příroda Studijní cíle Seznámit se současnými tendencemi v oblasti vzdělávání, vycházejícími ze vztahu člověka a budování jeho pozitivního vztahu k přírodě, a to na příkladu konkrétních vzdělávacích projektů českých i mezinárodních. V této souvislosti budou nastíněny klíčové kompetence, které jsou určující pro vytyčené vzdělávací cíle. Odkazy, resp. náměty pro globální výchovu obsahovala rovněž subkapitola 3.2.27 Klíčové pojmy Zeměpis, klíčové kompetence, vzdělávací programy, člověk a příroda, globální výchova. 4.1 Přírodovědná a environmentální gramotnost Budování vztahu člověka a přírody ve vzájemně vyváženém stavu je významnou výzvou pro vzdělávání. Pozitivní vztah člověka a přírody lze budovat na základě systematicky aplikovaného zvyšování vědomostí o přírodě (životním prostředí), a to s ohledem na reflexi trvale udržitelných procesů ve všech oblastech. Z uvedeného důvodu vznikla řada iniciativ, projektů pro posílení poznání a rozvoj, tzv. přírodovědné a environmentální gramotnosti. Uvedený směr ve vzdělávání byl nastartován po roce 1990 ve spojitosti s hledáním podoby českého vzdělávacího systému, který by odrážel poznatky vědy a byl budován s perspektivou požadavků společnosti 21. století. Uveřejněním dokumentu Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice (Bílá kniha, MšMT 2001) byla dána výchozí koncepce a strategie přestavby školské soustavy. V kontextu tohoto strategického dokumentu se mimo jiné realizuje dvouúrovňová kurikulární reforma (systém Rámcových a školních vzdělávacích programů), která je spojena s přehodnocením cílů, obsahu, metod, forem i prostředků jednotlivých výukových předmětů, včetně biologie, chemie a geografie. 27 PIKE, G., SELBY, D. Globální výchova uvádějí konkrétní náměty pro práce „globálního“ pedagoga pro práci na jednotlivých vzdělávacích stupních. 41 Vzniklý projekt na přestavbu systému výuky podporoval proměny výukových předmětů a přírodovědného vzdělávání ve svém celku v rámci zmiňovaného širšího zaměření, a to na úrovni koncepční, projektové i realizační. V roce 2001 se ukázala potřeba opět zvážit navrženou koncepci ve světle dosaženého vědního poznání a cílů Bílé knihy (MšMT), zejména cílů specifikovaných pro vzdělávací oblast Člověk a příroda, Člověk a zdraví a částečně, vzhledem k specifickému charakteru geografie, i cílů Člověk a společnost. Nová (přehodnocená) koncepce představuje rámec pro proměny v projektové rovině (formou manuálů k výuce daných předmětů a výukových materiálů různého typu) i v rovině realizační (cestou rozvoje profesních dovedností stávajících i budoucích učitelů). Charakteristika projektu přírodovědná gramotnost Projekt přírodovědná gramotnost 28 (byl realizován od 1. 1. 2006 v rámci programového dokumentu pro cíl 3 regionu NUTS 2 hlavní město Praha). Podporoval proměny výukových předmětů a přírodovědného vzdělávání na různých úrovních (koncepční, projektové i realizační). Nová koncepce měla za úkol vytvořit rámec pro proměny v rovině projektové (formou manuálů k výuce daných předmětů a výukových materiálů různého typu) i v rovině realizační (cestou rozvoje profesních dovedností stávajících i budoucích učitelů). Hlavní cíl projektu byl zformulován ve smyslu přispět k rozvoji přírodovědné gramotnosti populace České republiky, a tím zlepšit podmínky jak pro její uplatnění na trhu práce, tak pro zkvalitnění životního prostředí. Projekt se dále zaměřil na profesní růst učitelů přírodovědných předmětů, zapojených v rámci pražských základních škol a gymnázií a jejich prostřednictvím na zkvalitnění přírodovědné gramotnosti žáků, a také na rozvoj profesních dovedností budoucích učitelů studujících na Univerzitě Karlově v Praze, Přírodovědecké fakulty. K naplnění vytyčených cílů byly stanoveny dílčí cíle: • konkretizovat obecné cíle na úrovni předmětů biologie, chemie a geografie obecné a a navrhnout způsoby jejich realizace, • navrhnout a zpracovat metodické postupy pro učitele a materiály pro žáky (učební texty, učební úlohy, pracovní listy, praktická Zpracováno podle dokumentů projektu Přírodovědná gramotnost. Dostupné na <http://prirodovednagramotnost.cz> (15.7.2011). 28 42 • • • cvičení, terénní práce a projekty), které by umožnily realizaci specifických cílů na vybraných tématech předmětů biologie, chemie a geografie, dale i v tématech integrujících poznatky těchto oborů, připravit, zorganizovat a realizovat semináře, dílny, modelové hodiny a praktickou výuku v terénu či v laboratořích opírající se o navržené materiály pro učitele zapojených škol i budoucí učitele biologie, chemie a geografie, prostřednictvím zapojených učitelů ze školní praxe a pregraduálních studentů PřF UK v rámci jejich pedagogické praxe aplikovat a ověřovat účinnost navržené metodiky a připravených studijních materiálů ve výuce na základních a středních školách, publikovat materiály, které by zajistily předání zkušeností z projektu dalším školám nejenom v pražském regionu. Vedle příkladu projektu na zvyšování přírodovědné gramotnosti vznikají i mezinárodní projekty specificky zaměřené na zvyšování environmentální gramotnosti. Specifickým zdrojem pro rozšiřování environmentální gramotnosti jsou například stránky The Environmental Literacy Council (http://www.enviroliteracy.org/ index.php). Dalším projektem je program pro základní a střední školy (Teaching and Learning for a Sustainable Future. A Multimedia Teacher Education Programme – dostupný na http://www.unesco.org/ education/elsf). Program „Výuka a učení pro udržitelnou budoucnost“ zpracovalo UNESCO na výzvu Komise pro udržitelný rozvoj OSN, jakožto demonstrační projekt určený pro vzdělávání učitelů. Je založen na nové vizi vzdělání, která pozměňuje cíle a obsah vzdělání, výukové a učební postupy. Jeho záměrem je ujasnění konceptů a témat, která se vztahují k udržitelnému rozvoji, a také toho, jak tato témata mohou být součástí předmětů napříč osnovami. Jsou zde ukázány způsoby efektivní výuky a učení, nezbytné pro orientaci na vzdělání k udržitelné budoucnosti. Tento typ vzdělání má pomoci řešit problémy, které nás v budoucnu ohrožují. Je navrhováno vzdělání – ve všech svých formách a na všech úrovních. Příkladem projektu pro předškolní děti je vzdělávání organizované prostřednictvím mezinárodní sítě Children & Nature Network, orientované na zprostředkování autentické zkušenosti a vztahu k přírodě (dostupné na http://www.cnaturnet.org/research/ volumes/ C16/16) a podpora výzkumu & publikace na dané téma (http://www.cnaturnet.org /research/ volumes). 43 Vzdělávání pro udržitelnou budoucnost 29 Pojem „vzdělání pro udržitelnou budoucnost“ zdůrazňuje perspektivu budoucnosti ve výuce. Vedle označení „Vzdělání pro udržitelnou budoucnost“, najdeme i termín „vzdělání pro udržitelnost“, „vzdělání pro udržitelný rozvoj“ atd. To, že neexistuje ustálený (sjednocený) termín, je znamením, že důraz na tuto oblast je v pedagogickém myšlení nový. Různost pojmů je v tomto případě pozitivním jevem. Každá škola, vzdělávací systém, učitelé – každý má volnost, aby si vytvořil své vlastní definice, aby uspokojil místní potřeby a priority. Definice mj. naznačují, že vzdělání pro udržitelnou budoucnost není pouze záležitostí škol nebo formálních vzdělávacích institucí. Je důležité pro každého, včetně dospělých členů komunity, společnosti, pracovníků v obchodě, podnikatelů a správních orgánů. Výukové cíle • • • • • ujasnění konceptů a témat, která se vztahují k udržitelnému rozvoji, pěstování schopnosti začlenit tato témata do celé řady školních předmětů a témat, a to napříč osnovami, podpora schopnosti užívat četné výukové materiály zaměřené na rozvoj žáka a uplatňovat výukové strategie rozvíjející znalosti, kritické myšlení, hodnoty a občanské kvality, což vše zahrnuje vzdělání pro udržitelný rozvoj, aplikace interdisciplinárního přístupu ve vzdělání tak, aby bylo umožněno lepší pochopení vzájemné vazby mezi životem a komplexními problémy planety, pojetí hodnotové povahy problémů udržitelného rozvoje způsobem, který bude cenný ze vzdělávacího hlediska a bude zahrnovat profesionální etiku. Proces učení Učení pro udržitelnou budoucnost nemá úzce definované konkrétní cíle, jedná se o proces učení, který povede ke zvažování rozhodnutí v dlouhodobé perspektivě ekonomických, ekologických a sociálních souvislostí. Cílem je přispět k vybudování tolerantní společnosti. Realizací uvedeného vzdělávacího procesu má student získat schopnost předvídat důsledky svých aktivit, přemýšlet o udr29 Dostupné na <http://www.enviwiki.cz/wiki/V%C3%BDuka_a_u%C4%8Den%C3%AD_pro_udr%C 5%BEitelnou_budoucnost“ – 15.7.2011>. 44 žitelné budoucnosti a navrhovat kroky jak dosáhnout cíle. Jednotlivci i společenství v budoucnu budou muset více samostatně rozhodovat a nést za rozhodování odpovědnost. Kvalita rozhodovacího procesu s využitím adekvátních informací určí, zda budou cíle a vize uskutečnitelné. Světová komise pro životní prostředí a rozvoj vyzvala lidi, vlády a podniky na celém světě, aby ve svém rozhodování, které se týká života, Země a vzájemných vztahů, zohledňovali právo budoucích generací na současné zdroje. 4.2 Zeměpis jako vzdělávací předmět zaměřený na vztah člověk a příroda 30 Vyučovací předmět Zeměpis – předmět je realizován v 6., 7. a 9. ročníku základního vzdělávacího stupně, dvě hodiny týdně, v 8. ročníku – jedna hodina týdně. Do vzdělávacího obsahu předmětu Zeměpis jsou zařazena průřezová témata: Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Environmentální výchova, Multikulturní výchova a Mediální výchova a Výchova demokratického občana. V rámci základního všeobecného vzdělání plní Zeměpis řadu funkcí. Nejdůležitější je funkce integrační. Zeměpis spojuje základní poznatky z řady přírodních a společenských věd, techniky a z oblasti kultury. Celkové zeměpisné poznávání skutečnosti napomáhá u žáků postupně vytvářet postoj ke světu, názory na jeho vznik a vývoj. Umožňuje se orientovat v současném světě, v aktuálních problémech lidstva, uvědomovat si civilizační rizika a perspektivy budoucnosti lidstva, spoluzodpovědnost za kvalitu života na Zemi. Předmět má zpřístupnit dovednosti práce s jednoduchými i složitějšími dokumenty. Žáci se učí používat různé druhy map, informací a používat je v praxi. Jako zdroj informací slouží internet, odborné časopisy, denní tisk, odborná literatura, naučné audiovizuální programy, odborné programy TV. Žáci se dále učí posuzovat a analyzovat sociální a hospodářské jevy ve vlastní zemi a v okolních regionech i v celosvětovém měřítku. Předmětem výuky je upozornění a návod k pochopení rozdílných kulturních i mentálních dimenzí národů, kultur a ras. Neméně významným cílem je povzbuzení touhy k poznávání cizích kultur, cestování a získávání vlastních zkušeností. Zpracováno s využitím učebních osob člověk a příroda v rámci předmětu zeměpis http://www.1zs jirkov.cz/svp/ucebni-osnovy_clovek-a-priroda_zemepis.htm. 30 45 V rámci předmětu jsou naplňovány a definovány následující výchovné a vzdělávací cíle, formulované pomocí adekvátních kompetencí. Kompetence k učení • • • • Vyhledávání a třídění informací, jejich pochopení, propojení a systematizace, efektivní využití informací v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě. Pochopení základních pojmů, znaků a symbolů, souvislostí jevů, schopnosti propojit informace a poznatky z různých vzdělávacích oblastí do užitečných schémat a na základě toho si vytvářet komplexní pohled na přírodní, společenské a sociokulturní jevy. Pozorování a experiment získaných výsledků, porovnání a kritické posouzení a formulace záměrů s ohledem na budoucnost. Poznání smyslu a cíle učení, definování pozitivního vztahu k učení, motivaci k vlastnímu pokroku, odstraňování překážek, možnosti vlastního zdokonalování, kritického hodnocení výsledků učení. Kompetence k řešení problémů • • • Samostatnost řešit problémy, volit vhodné způsoby řešení, sledovat vlastní pokrok při zdolávání problémů, přezkoumat řešení a osvědčené postupy a aplikovat je při řešení obdobných nebo nových problémových situací. Ověřování praktické správnosti řešení problémů a osvědčených postupů, které jsou aplikovány při řešení obdobných nebo nových problémových situací, sledování vlastního pokroku při zdolávání problémů. Vyhledávání informací vhodných k řešení problémů, hledání jejich shodných, podobných a odlišných znaků, využívání získaných vědomosti a dovedností k objevování různých variant řešení problémů, motivaci k překování nezdarů. Kompetence komunikativní • • • • Dovednosti s využíváním informačních a komunikačních prostředků a technologií pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem. Formulování myšlenek a názorů v logickém sledu, souvislé a výstižné vyjadřování v písemném i ústním projevu. Trénink naslouchání a porozumění druhým lidem, trénink reakcí, zapojení se do diskuze, věcnou argumentaci. Schopnost se orientovat v různých typech textů a záznamů, obra46 • zových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, žák je motivován k přemýšlení a vyhodnocování, které podporují jeho rozvoj a aktivní zapojení se do společenského dění. Využití získaných komunikativních dovedností k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi. Kompetence sociální a personální • • • Schopnost účasti na účinné spolupráci ve skupině, podíl na společném vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňovat kvalitu společné práce. Utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívat k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá. Podněcovat k diskuzi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají. Kompetence občanské • • • • Tvorba respektu, ochrana a rozvoj občanských tradic, kulturního i historického dědictví, prohlubování pozitivního postoje k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivní zapojení se do kulturního dění a sportovních aktivit. Pochopení příčin a následků poškozování životního prostředí. Orientace jednotlivců ve vývoji vztahu člověka a přírody s ohledem na udržitelný rozvoj. Schopnosti hodnotit postoje postavení člověka v přírodě a k chování člověka vůči ní. Výchova demokratického občana Jde o prezentaci principů demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování. Přístup má za cíl prezentovat základní kategorie demokracie (spravedlnost, řád, norma, zákon, právo, morálka), objasňuje význam Ústavy jako základního zákona země, zajímá se o demokratické způsoby řešení konfliktů a problémů v osobním životě i ve společnosti. 47 Výchova k souvislostem evropským a globálním Předmětem zájmu v rámci výchovy k souvislostem Evropy a světa jsou: Rodinné příběhy, zážitky a zkušenosti z Evropy a světa; místa, události a artefakty blízkého okolního prostředí mající původ či vztah k Evropě a světu; sousedé v Evropě; život dětí v jiných zemích; lidová slovesnost, zvyky a tradice národů Evropy. Poznáváme Evropu a svět v oblastech: Naše vlast a Evropa; evropské krajiny; Evropa a svět; mezinárodní setkávání; státní a evropské symboly; Den Evropy; život Evropanů a styl života v evropských rodinách; životní styl a vzdělávání mladých Evropanů. Jsme občané – Evropané ve snaze pochopit: Kořeny a zdroje evropské civilizace; klíčové mezníky evropské historie; Evropská integrace; instituce Evropské unie a jejich fungování; svobody obyvatele EU a jejich dopad na život jedince; co Evropu spojuje a co ji rozděluje; mezinárodní organizace a jejich přispění k řešení problémů dětí a mládeže. Multikulturní výchova Etnický původ – je nutné zprostředkovat poznání na téma: Rovnocennost všech etnických skupin a kultur; odlišnost lidí a jejich vzájemná rovnost; postavení národnostních menšin; základní informace o různých etnických a kulturních skupinách žijících v české a evropské společnosti; různé způsoby života, odlišné myšlení a vnímání světa; projevy rasové nesnášenlivosti – jejich rozpoznávání a důvody vzniku. Multikulturalita současného světa a její projevy: Multikulturalita jako prostředek vzájemného obohacování; specifické rysy různých jazyků – žádný není nadřazen jiným jazykům; naslouchání druhým, komunikace s příslušníky odlišných sociokulturních skupin, vstřícný postoj k odlišnostem; význam užívání cizího jazyka jako nástroje dorozumění a celoživotního vzdělávání. Lidské vztahy v širokých souvislostech: Právo lidí žít společně a podílet se na spolupráci; udržovat tolerantní vztahy a rozvíjet spolupráci bez rozdílu příslušnosti ke kulturní, sociální, náboženské, zájmové nebo generační skupině; vztahy 48 mezi kulturami, které vedou nejen ke vzájemnému obohacování různých kultur, ale i ke konfliktům vyplývajícím z rozdílnosti kultur; předsudky a vžité stereotypy s potenciálem diskriminace; důležitost integrace jedince v rodinných, vrstevnických a profesních vztazích; uplat- ňování principu slušného chování, respektování základních morálních norem; růst významu kvality mezilidských vztahů pro harmonický rozvoj osobnosti; trénink tolerance, empatie, představy ocitnutí se v roli druhého; lidská solidarita, pomoc při zapojování žáků jiné kultury do kolektivu třídy. Environmentální výchova Ekosystémy – pozornost se soustřeďuje na vysvětlování základních pojmů: Les (les v našem prostředí, produkční a mimoprodukční významy lesa); pole (změny okolní krajiny vlivem člověka, význam polí, způsoby hospodaření na nich, pole a jejich okolí); vodní zdroje, lidské aktivity spojené s vodním hospodářstvím pro udržitelnost krajiny; moře a tropický deštný les – (porovnání, druhová rozmanitost, ohrožování, globální význam a význam pro nás); lidské sídlo – město – vesnice (umělý ekosystém, jeho funkce a vztahy k okolí, aplikace na místní podmínky); kulturní krajina (pochopení hlubokého ovlivnění přírody v průběhu vzniku civilizace až po dnešek). Lidské aktivity a problémy životního prostředí – základní pojmy: Zemědělství a životní prostředí, ekologické zemědělství; doprava a životní prostředí (význam a vývoj, energetické zdroje pro dopravu a vliv na prostředí, druhy dopravy a ekologická zátěž, doprava a globalizace); průmysl a životní prostředí (průmyslová revoluce a demografický vývoj, vlivy průmyslu na prostředí, zpracovávané materiály a jejich vlivy na environmentální problematiku, vliv právních a ekonomických nástrojů na vztahy průmyslu k ochraně životního prostředí, průmysl a udržitelný rozvoj společnosti); odpady a hospodaření s odpady (odpady a příroda, principy a způsoby hospodaření s odpady, druhotné suroviny); ochrana přírody a kulturních památek (význam ochrany přírody a kulturních památek, právní řešení u nás, v EU a ve světě, příklady z okolí); změny v krajině (krajina dříve a dnes, vliv lidských aktivit, jejich reflexe a perspektivy); akce zaměřené k růstu ekologického vědomí veřejnosti (Den životního prostředí OSN, Den Země apod.). 49 Vztah člověka k prostředí – základní pojmy a problémy: Naše obec (přírodní zdroje, jejich původ, způsoby využívání a řešení odpadového hospodářství, příroda a kultura obce a její ochrana, zajišťování ochrany životního prostředí v obci – instituce, nevládní organizace, lidé); životní styl (spotřeba věcí, energie, odpady, způsoby jednání a vlivy na prostředí); aktuální (lokální) ekologické problémy; prostředí a zdraví (rozmanitost vlivů prostředí na zdraví, jejich komplexní a synergické působení, možnosti a způsoby ochrany zdraví); nerovnoměrnost života na Zemi (rozdílné podmínky prostředí a rozdílný společenský vývoj na Zemi, příčiny a důsledky zvyšování rozdílů globalizace a principy udržitelnosti rozvoje, příklady jejich uplatňování ve světě, u nás). Základní podmínky života – v oblasti pozornosti jsou: Voda (vztahy vlastností vody a života, význam vody pro lidské aktivity, ochrana její čistoty, pitná voda ve světě a u nás, způsoby řešení); ovzduší (význam pro život na Zemi, ohrožování ovzduší a klimatické změny, propojenost světa, čistota ovzduší u nás); půda (propojenost složek prostředí, zdroj výživy, ohrožení půdy, rekultivace a situace v okolí, změny v potřebě zemědělské půdy, nové funkce zemědělství v krajině); ochrana biologických druhů; ekosystémy – biodiverzita (funkce ekosystémů, význam biodiverzity, její úrovně, ohrožování a ochrana ve světě a u nás); energie (energie a život, vliv energetických zdrojů na společenský rozvoj, využívání energie, možnosti a způsoby šetření, místní podmínky); přírodní zdroje (zdroje surovinové a energetické, jejich vyčerpatelnost, vlivy na prostředí, principy hospodaření s přírodními zdroji, význam a způsoby získávání a využívání přírodních zdrojů v okolí). Mediální výchova Tvorba mediálního sdělení – praktický trénink: Uplatnění a výběr komunikačních (mediálních) prostředků pro tvorbu věcně správných a komunikačně (společensky a situačně) vhodných sdělení; tvorba mediálního sdělení pro školní časopis, rozhlas, televizi či internetové médium; technologické možnosti a jejich omezení. Práce v realizačním týmu – simulace a trénink: Redigování školního časopisu, rozhlasu, televize či internetového média; utváření týmu, význam různých věkových a sociálních skupin pro obohacení týmu, komunikace a spolupráce týmu; stanovení cíle, 50 časového harmonogramu a delegování úkolů a zodpovědnosti; faktory ovlivňující práci v týmu; pravidelnost mediální produkce. Shrnutí Systematické budování vztahu člověka a přírody ve vzájemně vyváženém stavu je významnou výzvou pro vzdělávání. Pozitivní vztah člověka a přírody lze budovat na základě zvyšování vědomostí o přírodě (životním prostředí) s promítnutím trvale udržitelných procesů do všech sfér života společnosti. Nastoupený celosvětový trend vzdělání pro udržitelnou budoucnost se netýká pouze standardních vzdělávacích systémů, resp. formálních vzdělávacích institucí. Cílem je dosažení stavu, kdy vzdělávání pro udržitelnou budoucnost bude vzděláváním širokých vrstev (vedle žáků a studentů, dospělých členů společnosti, podnikatelů, firem, pracovníků hospodářské sféry, a správních orgánů) s charakterem permanentního vzdělávání (celoživotního). Vedle příkladů globální výchovy (subkapitoly 3.2) jsou prezentovány příklady vzdělávacích programů orientovaných na zvýšení klíčových kompetencí žáků a studentů. Jedná se o projekt zvyšování environmentální a přírodovědní gramotnosti, výuku a učení pro udržitelnou budoucnost, koncepce předmětu Zeměpis pro žáky 6. až 9. ročníků základních škol. Jsou prezentovány klíčové kompetence vztahující se k tématu vzdělávání pro udržitelnou budoucnost (kompetence k učení, k řešení problémů, komunikační, sociální a personální a občanské). Literatura ČINČERA, J. Člověk a životní prostředí (humanistická environmentalistika); ČINČERA, J. Environmentální výchova – vývoj a jednotlivé směry. Studijní podklad pro předměty Životní prostředí a Ekologické informační systémy, vyučované na Vyšší odborné škole informačních služeb v Praze. Dostupné na <http://info.sks.cz/users/cn/zp/> - 20.6.2011. The Environmental Literacy Council. Dostupné na <http://www.enviroliteracy.org/index. php>. Učební osnovy člověk a příroda, zeměpis. Dostupné na <http:// www.1zsjirkov.cz/svp/ucebni-osnovy_clovek-a-priroda_zemepis.htm> - 24.6.2011. Udržitelný rozvoj jako klíčový princip v rozvojových strategiích me51 zinárodního společenství. Dostupné na <http://www.czp.cuni.cz/ projekty/sdcz/moduly/5A/5A_zaver.htm> 20.6.2011. UNESCO. Teaching and Learning for a Sustainable Future. A Multimedia Teacher Education Programme, 2002. DLOUHÁ, J. (přel.). Vzdělávání pro udržitelnou budoucnost. Dostupné na <http:// www.enviwiki.cz/wiki/V%C3%BDuka_a_u%C4%8Den%C3%AD _ pro _udr%C5%BEitelnou_budoucnost> – 24.6.2011. Vzdělávání Children & Nature Network. Dostupné na <http:// www.cnaturnet.org/research/ volumes/C16/16)>. Doporučená literatura pro teorii environmentální výchovy BERKOWITZ, A. R. Towards a Definition of Ecological Literacy. The Institute of Ecosystem Studies, 2000. Dostupné na <http://www .ecostudies.org/people_sci_berkowitz_literacy.html>. ČINČERA, J. Environmentální výchova: od cílů k prostředkům. Brno: Paido, 2007. ISBN 978-80-7315-147-8. MATĚJÍČEK, T. Ekologická a environmentální výchova. Příručka zaměřená k podpoře průřezového tématu Environmentální výchova. Praha: Česká geografická společnost, 2007. 52 5 Případové studie výchovy člověka k přírodě Studijní cíle Na základě vybraných příkladů naznačit možné oblasti výchovy, které přímo nebo nepřímo ovlivňují vztah jednotlivců k přírodě a životnímu prostředí. Případové studie jsou podkladem pro práci pedagoga se studenty. První studie má za cíl vysvětlit ekolabelingové programy a praktickou využitelnost ekologického značení v praxi. Případová studie Fair Trade má upozornit na možnosti výchovy člověka k udržitelnému rozvoji prostřednictvím tzv. spravedlivého obchodu a vztahů. V přílohách jsou připraveny znalostní testy pro zpětnou vazbu. Klíčové pojmy Případové studie, ekolabeling, Fair Trade, spravedlivý obchod. 5.1 Případová studie Ekolabelingové programy – nástroj environmentální politiky a výchovy 31 Cíl studie Vysvětlit základní pojmy spojené s ekolabelingem a ekolabelingovými programy, prezentovat příklady ekolabelingových programů (českých i zahraničních), naučit žáky se orientovat v ekologických značkách.32 Studie je vhodná především pro studenty středních škol a další zájemce (např. v rámci celoživotního vzdělávání). Úvod Jedním z nástrojů environmentální politiky jsou ekolabelingové systémy (programy) označování výrobků. Smyslem programů je uvádět do oběhu produkty, které jsou vůči životnímu prostředí šetrnější než konvenční používané ke stejnému účelu. Aktuálně existuje více než 24 ekolabelingových systémů a stále přibývají nové. Pod slovem ekolabeling, (ekolabelingový program) se rozumí certifikační systém označování produktů řízený tzv. třetí nezávislou stranou (tedy ani výrobcem, ani spotřebitelem). 31 Zpracováno podle Hesková, M., Vojtko, V. Environmentálny brand manažment v kontextu zeleného marketingu, s. 59–79. In Lieskovská, V. a kol. Zelený marketing. 32 Ekolabelingový program – jeden z nástrojů environmentální politiky. Pro označování značek, které jsou předmětem uvedeného programu (certifikačních systémů) se využívá několik adekvátních termínů ekolabelingové značky, environmentální značky, značky ekologické. 53 Environmentální značení (ekolabeling) se začalo používat ve vyspělých evropských státech začátkem 70. let minulého století, v souvislosti s rozvojem environmentálního managementu a marketingu. Z počátku to bylo v souvislosti s pracemi o životním prostředí v průmyslu a zemědělství (Carson, 1962, Meadows, 1972). Významným zlomem byla Stokholmská konvence o stavu životního prostředí člověka (1972), která byla mezníkem pro integraci a institucionalizaci environmentálních hodnot do politické a průmyslové sféry. Od této doby se začaly tvořit různé formy zákonů v oblasti životního prostředí (např. první environmentální politika ES). Uvedené období bylo charakteristické odmítavým přístupem většiny podniků k novým environmentálním právním předpisům. Od počátku osmdesátých let minulého století začaly vznikat první národní environmentální programy označování produktů. Jedním z prvních bylo značení Modrý anděl (v Německu 1977). Systém značení byl příkladem pro další národní certifikační systémy – španělský AENOR (1978), dánský certifikační systém pro ekologické zemědělství (1987) a postupně se přidávaly další země. Skandinávské státy vytvořily společný integrovaný certifikační systém pro environmentální značení s logem „Norská labuť“. V národních certifikačních programech dále pokračovaly další státy (např. Francie, Japonsko, Kanada, Nový Zéland, USA, Rakousko). Na vývoj environmentálního značení měly dopad i ekologické katastrofy. Kvalitativní posun v environmentální problematice nastal od počátku devadesátých let minulého století, kdy nastává budování nové éry společensky zodpovědného přístupu firem k životnímu prostředí. Jedná se již o strategický přístup k sociálním a environmentálním otázkám řízení podniků. Významnou úlohu v uvedeném procesu sehrává administrativa států, která zavádí různé tržní a administrativní nástroje a mechanismy ve prospěch environmentálních procesů. Významnou úlohu v rozvoji environmentálního cítění firem, ale i samotných spotřebitelů, má dostupnost informací zprostředkovaných internetem. Zmíněné procesy znamenají novou dimenzi v chápání environmentální problematiky firem na počátku 21. století, kde se propojuje hledisko sociální, environmentální a ekonomické do jednoho modelu (Urblíková, 2005, s. 8). Environmentální označení představuje dobrovolný nástroj pro ochranu životního prostředí. Na národní úrovni je realizováno prostřednictvím zákonů o environmentálním označování. Zákon upravuje podmínky a postup pro používání národní environmentální značky. 54 Environmentálně vhodný produkt. Na úrovni EU je společná značka Evropského společenství Evropský květ. Systém udělování environmentálních značek je standardizovaný podle mezinárodní normy ISO 14024. Po splnění environmentálních kritérií získává firma (přesněji je firmě na určitou dobu propůjčena příslušná ekoznačka) pro svoje produkty environmentální označení – tzv. Ekoznačku. Environmentální značky jsou důležitým informativním nástrojem environmentální a spotřebitelské politiky. Ekolabelingové programy v České republice Národní program „Ekologicky šetrný výrobek“ – byl zaveden z iniciativy ministra životního prostředí a ministra hospodářství v roce 1993, na základě usnesení č. 159/93 ze dne 7. dubna 1993. Dne 14. dubna 1994 byl vyhlášen ekolabelingový systém nazvaný Národní program označování výrobků ochrannou známkou „Ekologicky šetrný výrobek“. Program je kompatibilní s podobnými evropskými státy EU a zeměmi OECD. Program „Ekologicky šetrný výrobek“ 33 Ochranná známka je chráněnou značkou Programu, která je v rámci licenční smlouvy propůjčena tomu výrobku, který splňuje všechna kritéria stanovená pro ekologicky šetrný výrobek. Vlastníkem ochranné známky, resp. programu je Český ekologický ústav (ČEÚ). Z hlediska ochrany je známka registrována Úřadem průmyslového vlastnictví, Praha. Známku tvoří stylizované písmeno „e“ s nápisem „Ekologicky šetrný výrobek“ v horní části a identifikačním čtyřmístným číslem v části spodní. První dvojčíslí uvádí číslo směrnice, druhé dvojčíslí pořadové číslo nabyvatele licenční smlouvy. Ochranná známka smí být používána pouze v jednobarevném (zeleném nebo černém) provedení. Vždy musí být uvedeno příslušné identifikační číslo. Vybrané zahraniční ekolabelingové programy V současné době je ve světě asi 24 ekolabelingových programů. Programy lze dělit podle různých hledisek. Mezi nejdůležitější patří typ organizace, která program spravuje, velikost oblasti, pro kterou Více informací o programu Ekologicky šetrný výrobek na webových stránkách <http:// www.mzp.cz/osv/edice.nsf/.../$file/d5.htm>. 33 55 program působí. Důležitým faktorem je také způsob financování, jenž někdy může zpětně ovlivňovat i charakter programu. Podle typu organizace rozeznáváme: 1. Program státní = program je pod patronací jedné nebo více vlád 2. Program soukromý = správa programu je pod patronací jedné nebo více soukromých společností, popř. osob 3. Program smíšený = program vlastní soukromá organizace, ale do jeho správy zasahují i vládní orgány Podle velikosti oblasti: 4. Program oblastní = působící jen v části určitého státu nebo federace 5. Program národní = působící v jednom státě 6. Program nadnárodní = s působením ve více státech 7. Program globální, mezinárodní = s působením na celém světě V současné době převládají národní programy. Z nadnárodních ekolabelingových programů jsou nejznámější program skandinávských zemí „Bílá labuť“ a program Evropských společenství. Příkladem oblastního programu je ekolabelingový program vyhlášený autonomní vládou Katalánska. Globální (mezinárodní) ekolabelingové programy jsou zatím dva, oba soukromého charakteru a oba poněkud odlišné od běžných ekolabelingových programů. Daly by se charakterizovat jako programy oborově zaměřené. První byl založen v roce 1991 neziskovou organizací ochránců přírody „Earthtrust“ z Havaje a soustředil se na ochranu delfínů. Druhý, byl založen v roce 1993 společností Collins Pine Co., Chester CA Div. Collins Almanor Forest a zaměřuje se na ochranu lesů. Německo: Der blaue Engel Německý národní ekolabelingový program „Modrý anděl“ řadíme mezi programy státní, i když smlouva o udělení ochranné známky je uzavírána s privátní institucí, nicméně ochrannou známku vlastní německé spolkové ministerstvo životního prostředí a do rozhodovací struktury jsou zapojeny také ostatní státní orgány. Název Modrý anděl, který se nyní již používá oficiálně, původně oficiálním názvem nebyl. K jeho vzniku pravděpodobně přispěl vzhled ochranné známky (viz obrázek značky), která je tištěna modře na bílém podkladě. V dolní části známky je uveden hlavní důvod, proč daný výrobek 56 obdržel tuto ochrannou známku, např. pro snížení emisí nebo proto, že je vyroben z odpadních látek nebo, že neobsahuje toxické látky apod. Známka je chráněna před zneužitím jak zákonem o konkurenci, tak podle občanského zákona právem na užívání jména. Kanada: Enviromental Choice Program Kanadský národní program byl zaveden v roce 1988. Oficiální materiály jsou stejně jako název programu „Volba životního prostředí“ psány vždy dvojjazyčně (v angličtině „Environmental Choice“ a ve francouzštině „Choix Environmental“). Ochrannou známku programu (viz obrázek) představují zeleně načrtnuté obrysy tří holubiček, jejichž ocasy jsou stylizovány do javorových listů. Má jít o znázornění spolupráce obchodu, vlády a spotřebitelů, neboť jejich spolupráce v oblasti životního prostředí je základem úspěchu ekolabelingového programu. Pod obrázkem je krátké sdělení, které vysvětluje, proč byl výrobek certifikován. Např. „Obsahuje více než 50 % recyklovaného papíru včetně 10 % již upotřebeného vlákna“. Ochranná známka je chráněna zákonem o obchodních známkách. Uživatel, který ochrannou známku získá, ji může používat jen na certifikovaných výrobcích, a to vždy s dodatkem, který vysvětluje důvod jejího udělení. Japonsko: ECO MARK Japonský národní ekolabelingový program s názvem ECO MARK patří mezi programy státní. Byl založen v únoru 1989 a spravuje jej Japonská asociace pro životní prostředí. I když tato organizace patří mezi nevládní organizace, v této činnosti ji významně podporuje a určitým způsobem i řídí japonské ministerstvo životního prostředí. Ochranná známka japonského programu má kruhový tvar a jsou na ni znázorněny ruce obepínající zeměkouli. Ruce jsou stylizovány do malého „e“ (viz obrázek). Skandinávské země: The Nordic Swan První nadnárodní státní ekolabelingový program „Nordic Swan“ známý jako „Bílá labuť“ byl založen 6. listopadu 1989 rozhodnutím Skandinávské rady ministrů zodpovědných za záležitosti spotřebitelů. Systém přijalo Finsko, Island, Norsko a Švédsko. Ochrannou známku programu (viz obrázek) představuje kruh se stylizovanou 57 kresbou labutě, která je symbolem Skandinávské rady. Nad horní polovinou kruhu je nápis: Skandinávská environmetální známka (Nordic Environmental Label) vždy v příslušném jazyce té země, která známku udílí. Pod dolní polovinou kruhu (maximálně ve třech řádcích) je uveden důvod, pro nějž byla známka udělena. Text je určen již v dané směrnici. Ohodnocený produkt dostává zároveň i registrační číslo. Ochranná známka se tiskne v barvě zelené a bílé nebo bíločerně. Evropská unie: ECC Ecolabel Award Scheme Ekolabelingový systém Evropských společenství platný v Evropské unii je nadnárodní státní systém, založený na základě nařízení rady Evropského hospodářského společenství ze dne 23. března 1992 (Council Regulation (EEC) No 880/92 on a Community eco-label award schneme). Jedním z důvodů jeho založení byla snaha omezit rostoucí množství ekolabelingových národních systémů, popř. je přivést ke vzájemné větší spolupráci. Ochrannou známku systému Evropských společenství tvoří květinové logo (viz obrázek). Symbol květiny má v místě květu malé „e“ v kruhu 12 hvězdiček. Ochranná známka může být vytištěna dvojbarevně (zeleně symbol květiny a modře hvězdičky) anebo černě na bílém podkladu. Ekologické značky spotřebitel vnímá i v souvislosti s dalšími atributy produktů. Jde o značky, vztahující se pouze na obal, značky s jiným významem nebo dokonce o značky, které si výrobce sám navrhnul, aby ve spotřebiteli vzbudil zdání ekologického výrobku. Příkladem je značka „Zelený bod“. Spotřebitel tuto značku chápe jako ekoznačku, přestože se nevztahuje k výrobku samotnému, ale pouze k jeho obalu. Znamená, že výrobce tohoto obalu zaplatil servisní poplatek do národního systému za zpětný odběr obalu k recyklaci na území státu. V ČR se tímto sběrem zabývá firma Ekonom. Dalším příkladem je značka „Ekopack“, která také bývá pokládána za ekoznačku. Jde ovšem také o výrobek, který je nabízen ke spotřebě v obale, který je recyklovatelný. Navíc pravidla pro udělování této značky jsou velmi nejasná. 58 Řada výrobců, aby zvýšila zájem o své výrobky, uvádí na obale nápisy typu: „Přírodní produkt“, „Recyklovatelný“, „Šetrný k přírodě“. Jde o tvrzení, která nejsou podložena a některé praktiky jsou zakázané. Za české ekoznačky lze považovat pouze dvě výše uvedené značky – Produkt ekologického zemědělství – BIO a Ekologicky šetrný výrobek, které jsou podloženy odpovídajícím certifikačním řízením. Certifikát o udělení ekoznačky musí výrobce na požádání předložit. Další příklady světových ekolabelingových značek Ekoznačka používaná v Katalánsku – části Španělského království. Ekoznačka udělovaná nizozemským výrobcům ekologicky šetrných výrobků. USA: Green Seal Singapur: GreenLabel Rakousko: Das Österreichische Umweltzeichen Příklady dalších značkových programů Králíček – kosmetika netestovaná na zvířatech Značku používají někteří výrobci, především v Anglii. Značka je využívána pro kosmetiku, která nebyla testována na zvířatech. Podle našich zákonů, pokud výrobce, či dovozce uvádí na obalu informace o testování, či netestování na zvířatech, musí také uvést, zdali se informace váže pouze k finálnímu výrobku nebo i k použitým surovinám. 59 Produkt ekologického zemědělství Značka Produkt ekologického zemědělství „BIO“ označuje produkty ekologického zemědělství – biopotraviny. Značku uděluje Ministerstvo zemědělství ČR na základě revize procesu přípravy dané potraviny u jejího výrobce. Proces výroby musí splňovat řadu českých a mezinárodních směrnic. Nezávislou certifikační organizací pověřenou kontrolou produktů ekologického zemědělství je organizace Kontrola ekologického zemědělství (KEZ).34 Obecně lze říci, že značka označuje takové výrobky, jež byly získány úpravou zemědělských plodin, které byly pěstovány bez použití umělých hnojiv a pesticidů. Produkt označený značkou Bio produkt značí, že produkt vznikl na základě podmínek definovaných Zákonem o ekologickém zemědělství (zákon č. 242/2000 Sb.). Biopotravina nesmí obsahovat Geneticky modifikované organismy – GMO. Označování BIO Označení BIO pomůže producentům biopotravin zvýšit povědomí o nich u spotřebitelů a zároveň se může stát účinným marketingovým nástrojem. Evropská komise do roku 2010 používala pro označení produktů ekologického zemědělství ekologickou značku – viz obrázek. Na logu značky byl symbol EU – 12 hvězdiček v kruhu (používané v barevném, modrozeleném, ale i v černobílém provedení). Pro každý z jazyků států EU byla vytvořena standardizovaná podoba anglického „organic farming“ (organické zemědělství). Zavedení značKEZ o.p.s. je první česká akreditovaná kontrolní a certifikační organizace, která zajišťuje odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci v systému ekologického zemědělství. Byla založena v roce 1999 Svazem producentů a zpracovatelů biopotravina PRO-BIO, Nadačním fondem pro ekologické zemědělství FOA a Spolkem poradců ekologického zemědělství EPOS jako obecně prospěšná společnost, jejímž posláním je garance ekologického původu na všech stupních „výroby BIO“. Kontrola osob podnikajících v ekologickém zemědělství a certifikace jejich produktů je prováděna na základě pověření MZe podle § 29 zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství v rozsahu tohoto zákona a nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů. Výrobky, které jsou předmětem kontroly, dle tohoto pověření nesou kódové označení: CZ - BIO - 001. Od 11. 10. 2001 je KEZ akreditován u Českého institutu pro akreditaci, o.p.s. - ČIA. Postupně KEZ rozšířila svoji akreditaci pro certifikace výrobků: v roce 2008 certifikace přírodní kosmetiky a biokosmetiky, v roce 2009 certifikace zařízení veřejného stravování a od roku 2010 i certifikace biokrmiv pro zvířata v zájmových chovech. KEZ je jediná česká certifikační organizace s mezinárodně platnou akreditací Českého institutu pro akreditaci v oblasti přírodní kosmetiky a biokosmetiky. Působí v rámci celé ČR a je smluvním partnerem pro téměř 2000 zemědělských podniků a zpracovatelských závodů. Dostupné na http://www.kez.cz – 15.6.2011. 34 60 kového programu je pro evropského spotřebitele deklarování garance o kontrole výrobku a o tom, že specifická hodnota výrobku spočívá v tom, že plodiny, z nichž je vyroben, byly vypěstovány organickým způsobem. Podmínkou k udělení loga potravinářskému výrobku je, že 95 % surovin musí pocházet z ekologického či organického hospodaření. Produkty se musí podrobovat neustálé a průběžné kontrole a to od pěstování přes výrobu až po balení. Používání loga je dobrovolné, Evropská komise jej nebude vyžadovat. Zároveň může být evropské logo využíváno zároveň s národními logy, označujícími produkty ekologického zemědělství. V České republice je takovým logem „BIO-produkt“. Z důvodu změn v EU především z hlediska jejího rozšiřování, resp. přistupování dalších evropských států do EU bylo rozhodnuto, že dojde ke změně loga evropské ekologické značky. Od 1. 7. 2010 platí v EU nová pravidla pro označování biopotravin, jde o novou podobu loga pro ekologickou produkci. Zelený lístek s hvězdičkami. Má symbolizovat Evropu a přírodu. Balené bioprodukty, které byly vyrobeny v členských státech EU, budou muset na obalu nést „eurolist“. Pro spotřebitele bude lístek vodítkem, že potravina splňuje přísné normy. Vedle označení EU bude dál možné používat další soukromá, regionální či národní loga. Nově jsou výrobci vázáni na obalech uvádět místo, kde byly složky produktu vyprodukovány, a číselný kód instituce, která produkt kontrolovala. Pro zavedení loga a dalších povinných složek platí dvouleté přechodné období. Pro zajímavost – vítězný návrh vytvořil student z Německa Dusan Milenkovic. Logo s evropskými hvězdami získalo 63 % z celkového počtu hlasů. Samotný proces návrhu a vývoje environmentálních produktů je značně složitější a vyžaduje vyšší finanční investice oproti konvenčním produktům. Environmentální charakteristiky musí být ověřovány nezávislou (certifikační) institucí, která po splnění požadavků propůjčí zpravidla za úplatu právo používat environmentální značku (jde o určitou formu licence, licenční smlouvy). V případě, že podnik postupuje podle vlastních stanovených standardů, zpravidla si vytvoří i vlastní symbol, značku, kterou bude požívat pro komunikační účely s cílem odlišit vlastní environmentální produkty od produktů konkurence. U environmentálních produktů má povinnost firma také řešit i problém jejich ekologické likvidace nebo recyklovatelnosti. V tomto směru najdeme řadu příkladů. 61 Na příkladu systému ReEntry ® je patrné, že firma při nákupu přijímá zpět např. „svoje“ koberce od zákazníků, kteří opotřebované vrátí firmě zpět při nákupu nových koberců. Např. v USA bylo díky tomuto systému 60 % koberců využito jako materiál pro opětovnou recyklaci, 37 % bylo využito při výrobě energie, 3 % opotřebovaných koberců bylo využito v rámci charity a budou sloužit novým potřebným lidem (Proková-Mališová, 2009, s. 41). Shrnutí Podstata ekolabelingových programů (systémů) k označování ekologicky šetrných výrobků spočívá v certifikaci výrobku nezávislou třetí stranou. Jestliže výrobek splňuje předepsaná kritéria, je mu v rámci certifikace, udělena ochranná známka, resp. získá licenci na používání vybrané ekologické značky. Stanovená kritéria se týkají především snížení negativního vlivu výrobku na životní prostředí v rámci jeho celého životního cyklu. Vycházejí z různých požadavků, popř. norem, které se mohou vztahovat k metodě výroby, k charakteristikám a k užitným vlastnostem výrobku stejně jako k jeho závěrečné likvidaci. Vytvoření dobrého ekolabelingového programu je velmi důležité, neboť ekolabelingové programy jsou významným nástrojem environmentální politiky v oblasti preventivních strategií. Jejich velkou předností je schopnost ovlivňovat nabídku a poptávku po ekologicky šetrných výrobcích a pomocí tržních mechanismů tak napomáhat změně vzorců spotřeby, vést k realizaci udržitelného rozvoje. Srovnání ekolabelingového Programu ČR s významnými dříve založenými národními programy (německým, kanadským, japonským) a nadnárodními programy (skandinávským a programem Evropského společenství) ukázalo, že náš program, i když je značně mladší, je s nimi plně srovnatelný. Jediným problémem Programu ČR je poměrně malá účast tuzemských výrobců (zahraniční výrobci tvoří třetinu), přestože z hlediska žadatele (finančních nákladů) patří náš Program mezi nejlevnější. Kontrolní otázky jsou v příloze č. 1 formou znalostního testu. Úkoly pro práci: 1. Realizovat dotazování, resp. výzkum s cílem zjistit obecnou povědomost a orientaci žáků v ekolabelingových značkách. 2. Při vyhodnocení testu značek uvést základní informace k jednotlivým značkovým programům. 62 3. Provést další výzkum na internetu a pokusit se nalézt další ekologické značky, značkové programy. 4. Zadat studentům provedení průzkumu produktů, značek v domácnosti, případně v některé obchodní jednotce a výsledky průzkumu konzultovat v hodině. 5. Závěrečný workshop k získaným informacím a poznatkům o ekologickém značení a postojům studentů ke spotřebě. Literatura HESKOVÁ, M., VOJTKO, V. Environmentálny brand manažment v kontextu zeleného marketingu. In LIESKOVSKÁ, V. a kol. Zelený marketing. ISBN 978-80-225-3047-7. PROKOVÁ, MALIŠOVÁ, H. Holistický pristup k budovaniu značky s dorazom na environmentálne aspekty. Bratislava: UK v Bratislavě, 2009. URBLÍKOVÁ, D. Environmentálny manažment. Bratislava: Ekonóm, 2005. ISBN 80-225-2081-0. Elektronické zdroje http://www.cspi.cz http://www.ceu.cz http://www.ekospotrebitel.cz http://www.mzp.cz http://europa.eu.int http://www.interfaceflor.eu/internet/web.nsf/webpages/5420066_EN.html) http://www.alexlockwood.net/wp-content/uploads/2008/04/200601futerra-media-report.pdf. 5.2 Případová studie Fair Trade 35 Cíl studie Seznámit studenty se systémem Fair Trade – spravedlivým obchodem, budovaném jako obchodní partnerství, které klade důraz na sociální a ekologický rozměr obchodu a výroby, jehož cílem je udržitelný rozvoj a pomoc zmírnění chudoby v rozvojových zemích. Studie objasní vývoj Fair Trade, představí organizace a hnutí, které se na lokální i mezinárodní úrovni podílejí a rozšiřování a naplňování Studie byla zpracována s využitím semestrální práce studentů Cífková, Z. a kol. Fair Trade pro předmět Management obchodních firem (garant předmětu Hesková, M.) J. Hradec, FM VŠE 2010. 35 63 Fair Trade. Studie je vhodná především pro studenty středních škol a pro další zájemce, kteří se chtějí seznámit s myšlenkami Fair Trade. Úvod Fair Trade představuje účinný nástroj pro boj s chudobou a dosažení rozvojových cílů tisíciletí (Millennium Development Goals). „Spravedlivý obchod“ nabízí výrobcům poctivé podmínky nejen vyplácením odpovídajících a stabilních cen za jejich zboží, ale také podporou přístupu svých partnerů na trh, ochranou životního prostředí a dodržováním evropských norem. Dlouhodobé obchodní partnerství a platby předem jsou další principy systému Fair Trade. V Evropě pomohlo hnutí zesílit tlak na nadnárodní společnosti dovážející kávu a banány, aby přestaly používat nucenou a dětskou práci a prověřily své obchodní metody. Nedávný průzkum provedený ve 25 evropských36 zemích ukazuje, že prodej výrobků Fair Trade v Evropě rostl od roku 2000 průměrně o 20 % za rok. Roční čistý zisk z maloobchodního prodeje v Evropě nyní přesahuje 660 mil. euro, což je více než dvojnásobek této hodnoty před pěti lety. Fair Trade se tak stal jedním z nejrychleji rostoucích obchodů na světě. Výrobky Fair Trade můžeme nyní najít v 55 000 supermarketech po celé Evropě a v některých zemích už jejich podíl na trhu dosáhl např. 47 % všech banánů, 28 % květin. 9 % cukru prodaného ve Švýcarsku je označeno ochrannou známkou FAIRTRADE. Ve Velké Británii dosáhly výrobky s logem FAIRTRADE 5 % podílu na trhu s čajem, 5,5 % v prodeji banánů a 20 % na podílu mleté kávy. 5.2.1 Základní terminologie a historie Fair Trade Fair Trade nemá český ekvivalent, který by byl obecně uznávaný, překládá se jako „spravedlivý obchod“ nebo také „rovnoprávný obchod“. Označení Fair Trade se používá jako obecný termín, který je přijímán v širším měřítku, zastřešuje jednu velkou oblast trhu, kde Fair Trade je alternativním přístupem k mezinárodnímu obchodu. Fair Trade se popisuje jako obchodní partnerství, které klade důraz na sociální a ekologický rozměr obchodu a výroby, cílem je napomoci udržitelnému rozvoji především v zemích: Afriky, Latinské Ameriky, jižní a jihovýchodní Asie. Výzkum „Fair Trade in Europe 2005 – Facts and Figures on Fair Trade in 25 European countries“ (Fair Trade v Evropě 2005 - Fakta a čísla o Fair Trade v 25 evropských zemích), který provedl Jean Marie Krier, vydal Fair Trade Advocacy Office v Bruselu. Dostupný na <http://www.ifat.org/downloads/ marketing/Fair TradeinEurope2005.pdf>. 36 64 Počátky a vývoj Fair Trade Počátky Fair Trade můžeme najít v 19. století v souvislosti se vznikem a rozšiřováním družstev, kdy na základě myšlenek „spravedlivého obchodu“ byla zakládána první družstva vlastníků a spotřebitelů s cílem o vyloučení zprostředkovatelů a prostředníků, posílení vztahů mezi spotřebitelem a výrobcem a přiblížení významu výrobce z dané oblasti. Novodobá historie Fair Trade začala po druhé světové válce. V dnešní době Fair Trade je vnímán jako pomoc výrobcům z rozvojových zemí dostat se na celosvětové trhy, zajistit jim spravedlivé ceny za vyrobené produkty a jejich práci, zároveň respektovat environmentální a sociální standardy. Podobný způsob obchodování uplatňovaly misionářské společnosti od 19. století v oblasti podpory aktivit místních obyvatel v misijních zemích. Britská mezinárodní charitativní organizace „Oxfam“ se tehdy starala o poválečné uprchlíky. Tehdejší ředitel Oxfamu se na návštěvě v Hongkongu setkal s čínskými uprchlíky a napadlo ho, že by mohli dovážet jejich výrobky do Velké Británie. Podobným způsobem vznikla organizace „SOS Wereldhandel“ (1959) z iniciativy katolických křesťanů. Ze začátku chtěli finančně podporovat méně rozvinuté oblasti v zemích třetího světa a rozvojové projekty. Z těchto projektů pak vznikly malé dílny nebo skupiny výrobců, které ale měly problém s prodejem produktů. Pro odstranění problému odbytu produktů byly hledány nové trhy, a to v ekonomicky vyspělých zemích. Podobná iniciativa vznikala i v Severní Americe. Po druhé světové válce byly na trh do Pensylvánie přivezeny první vyšívané ubrusy, koupené od žen z Portorika a začaly se zde prodávat. Postupně se z těchto aktivit vyvinula organizace pomoci „Mennonite Central Committee Self Help Drafte“. Postupně od 70. let začala vznikat síť specializovaných obchodů v USA a Kanadě „Ten Thousand Villages“. V současné době organizace provozuje více než 150 obchodů a stala se největší severoamerickou Fair Trade organizací. Před deseti lety došlo ke změně názvu na „Explore the Village 2002“. V roce 1949 byla členy americké protestantské církve, za účelem pomoci zvláště evropským uprchlíkům, založena organizace „Sales Exchange for Refugees Rehabilitation Vocation“ (SERRV), která se postupně změnila na „SERRV International“. V současné době je její hlavní náplní, vedle problémů uprchlíků, Fair Trade. Je to druhá největší Fair Trade organizace v USA. 65 Rozvoj Fair Trade Od 60. let 20. století se začalo hnutí Fair Trade rozvíjet na širší světové bázi. V roce 1965 organizace Oxfam začala pracovat na projektu „Bridge“. Cílem bylo zajistit malý, ale stálý příjem účastníků projektu Fair Trade. Po prvotním úspěchu vznikla první alternativní obchodní organizace, která je dnes pobočkou „Oxfam Fair Trade UK“. Z rozvojových zemí se hlavně dovážely řemeslné výrobky: např. dřevořezby z Haiti, bambusové výrobky z Filipín, slaměné zboží a keramika z Mexika, sandály z Indie. Od druhé poloviny 60. let vznikají specializované Fair Trade obchody jako zvláštní a samostatný segment trhu. První evropský Fair Trade obchod vznikl v roce 1969 v Berkelenu v Nizozemí. Síť obchodů se postupně rozšířila od Nizozemí a Velké Británie do Belgie, Německa, Švýcarska, Dánska a později také do Rakouska, Švédska, Itálie a Francie. V polovině 80. let bylo cca 1000 obchodů po celé Evropě. Ve světovém obchodu pokračovaly změny po roce 1973, po velké ropné krizi a po nástupu neoliberalismu na počátku 80. let. Měnilo se i pojetí Fair Trade – z čistě církevních projektů se staly projekty zahrnující účast odborových organizací, ženských hnutí, mírových, environmentálních, protijaderných, protirasistických skupin. Snahou bylo rozšířit povědomí o Fair Trade na celou společnost. Kromě organizací založených na základě církevních vazeb, vznikaly i organizace levicově zaměřené. V podstatě lze hovořit o počátku doby vzniku koalice občanského sektoru v oblasti Fair Trade. Přestože organizace byly závislé na dobrovolné práci, postupně se začaly profesionalizovat. Levicově zaměřené organizace začaly spolupracovat a obchodovat se socialistickými rozvojovými zeměmi (např. Tanzanie, Nikaragua), které byly postihnuty tehdejší tvrdou americkou zahraniční politikou. Pro organizace Fair Trade vždy byla důležitým prvkem solidarita a přívětivější tvář, což vedlo k tomu, že dnes organizace Fair Trade pocházejí z 60 procent z církevních kořenů a ze 40 procent z levicových politických hnutí (původně studentských hnutí zvláště v Itálii, Nizozemí, Francie a Španělsku). V 80. a 90. letech procházel Fair Trade obchodní fází, ve které nastupuje ekonomický neoliberalismu, spojený se začátkem pravidel volného obchodu. Dochází k řadě negativních jevů, např. v souvislosti s tlakem velkých firem na snižování nákladů na produkci, kterým nebyly schopné menší firmy konkurovat. Toto mělo za následek snižování nákupních cen. Nízká úroveň cen na světovém trhu měla vliv na celkové chudnutí producentů v rozvojových zemích. Dalším 66 negativním vlivem je počátek výroby různých náhražek výrobků, jako například: umělá vlákna místo bavlny a juty, řepný a kukuřičný cukr místo třtinového, syntetický kaučuk místo přírodního. Postupná změna nastala až od druhé poloviny 80. let, kdy vznik a rozšiřování evropského trhu byl impulzem k dalšímu rozvoji Fair Trade. Rozšíření prodeje výrobků Fair Trade znamenalo rozšíření prodeje od dobročinných a specializovaných obchodů k prodeji běžným spotřebitelům v supermarketech a hypermarketech. Významný vliv na rozšiřování prodeje mají asociace, retailové sítě, specializovaní velkoobchodníci a dovozci. Důležitým krokem bylo zavádění certifikace výrobků. Ochranná známka FAIRTRADE má za cíl odlišit výrobky Fair Trade od konvenčních produktů. První ochranná známka a certifikační organizace vznikla v Nizozemí s názvem „Max Havelaar“ (1988). Po tomto vzoru začaly vznikat další certifikační organizace jako „TransFair“ a „Fair Trade Foundation“. V roce 1989 vznikla globální organizace „International Federation for Alternative Trade“ („IFAT“). Globální zastřešující certifikační organizací se stala „Fairtrade Labelling Organisations Internatinal“ („FLO“, 1997). V roce 1998 bylo iniciováno založení neformálního sdružení pod názvem „FINE“. Významnou událostí pro hnutí Fair Trade byla skutečnost, že zástupci hnutí Fair Trade byli zváni na ministerská jednání světové organizace obchodu „WTO“ (1999, 2001, 2003 a 2005). V roce 2001 bylo založeno tzv. Asijské Fair Trade fórum („The Asia Fair Trad Forum“, „AFTF“), jako regionální pobočky IFAT. Od této doby se formují další regionální sítě výrobců v Africe a Latinské Americe. V roce 2004 organizace IFAT představuje značku FAIRTRADE na „Světovém sociálním fóru“ v Mumbaji. Důležitou skutečností je i založení tzv. Fair Trade advokatury („The Fair Trade Advocacy Office“) v Bruselu (2005), nastartování „Systému řízení kvality“ („The Quality Management System“). Dále vznikl projekt na podporu harmonizace a zlepšování existujících Fair Trade standardů, definic a procedur. Příloha č. 2 obsahuje historický vývoj významných událostí v oblasti Fair Trade. Současná etapa rozvoje Fair Trade je označována jako tzv. třetí vlna.37 Jedná se o nové tendence v oblasti Fair Trade. Jednak jde o rozvoj spravedlivého obchodu jako soukromé podnikatelské aktivity, POSS, S. Le commerce équitable en 2009. Trade for Development Centre. Bruxelles. 2009 – převzato z http:// www.fairtrade-asociace.cz/?block=56&sub=67. 37 67 jednak o rozšíření prodeje produktů v supermarketech, hypermarketech retailových řetězců s novou strategií, formou privátních značek obchodníků v sortimentu produktů Fair Trade. Příkladem je řetězec Lidl a hypermarkety Carrefour. 5.2.2 Cíle a principy Fair Trade 1. Zlepšit životní podmínky znevýhodněných výrobců zlepšením jejich přístupu na trh, posílením organizací výrobců, poskytnutím spravedlivých cen za výrobky a zajištěním kontinuity obchodních vztahů. 2. Rozvíjet příležitosti pro znevýhodněné výrobce, zvláště ženy a domorodé obyvatele, a chránit děti před zneužíváním v procesu výroby. 3. Zvyšovat informovanost spotřebitelů o negativních vlivech v oblasti mezinárodního obchodu především z pohledu nákupních cen. 4. Dávat příklad obchodního partnerství skrze vzájemný dialog, respekt a transparentnost. 5. Přispívat ke kampaním za změnu pravidel v oblasti mezinárodního obchodu. 6. Chránit lidská práva podporou rozvoje sociální spravedlnosti, environmentálně přijatelného chování a ekonomického zabezpečení.38 Pravidla, resp. kritéria Fair Trade z definice severoamerické „Fair Trade Federation“ („FTF“), která vysvětluje základní odlišnosti od konvenčního obchodu, které se dotýkají těchto témat: • spravedlivé mzdy • odpovídající pracoviště • vzdělávání spotřebitelů • trvalé udržitelnosti • finanční a technické podpory • respektu ke kulturní identitě • odpovědnosti veřejnosti Hlavní principy Fair Trade 1. Pomoc znevýhodněným producentům, zajištění přístupu na trh pro výrobce z rozvojových zemí, většinou zaměřené na malovýrobce (závisí na konkrétní komoditě), např. producenti kávy (šlo 38 Dostupné na <http://www.fairtrade-asociace.cz>. 68 2. 3. 4. 5. 6. o první komoditu obchodovanou „férovým“ způsobem). Jde většinou o rodinné farmy soustředěné do družstev. Družstva pomáhají rodinným firmám s marketingem a exportem. Výrobci zapojení do Fair Trade musí opakovaně prokazovat, že jsou schopni dodržovat požadavky na kvalitu a množství dohodnuté produkce v dohodnutých termínech. Přímé obchodování – férová káva je nakupována přímo od pěstitelů za garantovanou cenu (naproti tomu většina tradičních obchodníků s kávou nakupuje přes komoditní burzu, kde nedochází ke kontaktu s pěstiteli). Fair Trade káva je nakupována zpracovatelskou firmou přímo od pěstitelů (tj. vynechává se článek – burza, případně další zprostředkovatelé). Přímé obchodování má za následek, že větší díl z koncové ceny se vrací k výrobcům, resp. pěstitelé – rodinné farmy dostanou lépe zaplaceno. Férová cena, pro většinu produktů garantuje Fair Trade výkupní cenu, která pokrývá náklady na produkci a zajišťuje přiměřenou mzdu pro výrobce. Výkupní cena se zvyšuje vždy, když se zvýší cena dané komodity na volném trhu, např. čaj nemá stanovenou výkupní cenu. U Fair Trade jde spíše o proces zajištění minimální mzdy pro zaměstnance, než o diktování tržních cen. Malý, začínající výrobce prakticky nemůže získat finanční prostředky na rozjezd podnikání. V případě, že je součástí Fair Trade může požádat o platbu předem, což ulehčí začátek podnikání. Férová přirážka (angl. „Premium“), k výkupní ceně dostávají producenti od importéra navíc speciální platbu. Přirážka je určena na sociální a kulturní rozvoj. Výrobci sami si prostřednictvím družstev rozhodují o tom, na co tuto férovou přirážku využijí. Většinou je využívána na zlepšování zdravotních, sociálních a vzdělávacích zařízení. Lze ji také využít pro nákup zařízení, které jim umožní zvýšit kvalitu a objem produkce nebo na rozvoj další výroby, která sníží jejich závislost na jedné komoditě. Dlouhodobé partnerství – Fair Trade motivuje dovozce k tomu, aby zadávali objednávky v předstihu (např. před sklizní), aby si výrobci mohli plánovat odbyt produkce s relativní jistotou prodeje. Fair Trade usiluje o dlouhodobé a stabilní partnerské obchodní vztahy mezi dovozci a výrobci. Fair Trade organizace často podporují programy skupin výrobců, které jsou zaměřeny na rozvoj jejich obchodních a technických znalostí a dovedností (např. prodej prostřednictvím Fair Trade umožnil družstvu pěstitelů kávy „KCU“ 69 z Tanzanie získat potřebné dovednosti a prostředky, aby mohli zřídit exportní oddělení a kávu prodávat i konvenčním obchodníkům). 7. Dobré pracovní podmínky pro zaměstnance podniku. Zaměstnanci (továrny, plantáže, dílny apod.) musí splňovat minimální sociální a zdravotní standardy dané národními zákony a konvencemi „Mezinárodní organizace práce“ („ILO“). Jde o právo svobodně se sdružovat, právo na kolektivní vyjednávání, právo na odpovídající mzdu, zákaz nucené a dětské práce. Problém špatných pracovních podmínek a dětské práce je běžný např. v Pákistánu, kde se šije až 80 procent všech ručně šitých fotbalových míčů na světě. Firma „Talon Sports“, která pro své míče získala v roce 2002 certifikaci FAIRTRADE, může díky dodatečným příjmům z Fair Trade podporovat zdravotní, vzdělávací a sociální programy pro své zaměstnance, včetně programu poskytování drobných úvěrů. Firma Talon umožňuje všem svým zaměstnancům vydělat si takovou mzdu, aby děti zaměstnanců nemusely pracovat a uspokojovat základní životní potřeby. 8. Kvalitní, ekologicky šetrné výrobky – výroba Fair Trade produktů probíhá za sociálně i environmentálně udržitelných podmínek. Kvalita výrobků odpovídá nebo dokonce přesahuje standardy na spotřebitelských trzích EU a USA. V případě zemědělských produktů se podporuje produkce podle zásad ekologického zemědělství, kde geneticky modifikované výrobky jsou z Fair Trade vyloučeny. Fair Trade podporuje výrobce v postupném přechodu k ekologicky příznivým výrobním, zpracovatelským a pěstitelským technikám a metodám dle uznávaných standardů. Např. jihoafrické družstvo „Heiveld Co-operative“, které vyrábí čaj „Rooibos“, přešlo díky prostředkům z Fair Trade plně na ekologické zemědělství. Keňské výrobní družstvo „Bombolulu“ zase vytváří zajímavé šperky a doplňky do domácnosti z recyklovaných materiálů. 9. Kontrola a transparentnost – dodržování pravidel je pravidelně monitorováno, a to na různých úrovních obchodního řetězce. Interní nebo externí kontrola je prováděna ve spolupráci se zástupci zaměstnanců, výrobců, nevládních organizací a odborů. Ve vztahu k spotřebitelům i producentům prosazuje Fair Trade otevřený přístup k informacím, transparentnost se týká informací o producentech, dodavatelích, místu původu, procesu výroby, financích i výsledcích kontrolní činnosti. 70 10. Možnost volby – zapojení do Fair Trade představuje svobodné rozhodnutí jak pro pěstitele nebo řemeslníka (resp. jeho organizaci) v rozvojové zemi, tak pro spotřebitele v Evropě. Rozsah prodaných produktů Fair Trade na trhu a následně jejich výrobu určují samotní spotřebitelé. Čím více Fair Trade výrobků se prodá, tím více výrobců se do Fair Trade muže zapojit. 11. Důraz na informace – organizace a jejich partneři informují spotřebitele o situaci a podmínkách výrobců v rozvojových zemích, cenách na trzích, podmínkách práce apod. 5.2.3 Používání známky FAIRTRADE 39 Ochranná známka FAIRTRADE zobrazuje jásající, smějící se obličej, který reprezentuje spotřebitele a producenty výrobků Fair Trade. Obličej je zobrazen na černém poli obdélníkového tvaru, s bílým podtitulkem FAIRTRADE. Známka FAIRTRADE musí být vždy zobrazovaná a užívána regulérně, nesmí být jakkoliv měněna, musí zůstat zachována barva, proporce, velikost apod., dále nesmí být překreslována nebo přetvářena ani nesmí být vynechaná žádná část z registrovaného označení. Známka by vždy měla být zobrazována ve vysoké grafické kvalitě. Důraz je kladen na to, aby značku užívaly skutečně jen certifikované produkty, nesprávné nebo neoprávněné použití značky je zakázáno. Známka je primárně vytvořena jako ochranná známka, která označuje obaly certifikovaných produktů. Ochranná známka FAIRTRADE je ve výhradním vlastnictví organizace „FLO“ (Fairtrade Labelling Organisations), která plní úlohu certifikační a kontrolní organizace. FAIRTRADE je mezinárodně registrovaná značka. Značka FAIRTRADE spotřebitelům zaručuje, že: • při výrobě nebylo využito dětské práce, • výrobci dostanou za své produkty spravedlivě zaplaceno, • výrobci mají zajištěny „férové“ obchodní podmínky, • jsou dodržovány základní normy pracovního práva a životního prostředí, • podporují jiný ekonomický model a dávají hlas jinému způsobu obchodování a výroby, • získají velmi kvalitní výrobky za odpovídající cenu. 39 Podrobné informace o propůjčování značky Frairtrade je na webových stránkách www.fairtrade.cz a na stránkách www.fairove.cz. 71 Používání značky FAIRTRADE pro potřeby komerční komunikace (reklamy apod.) podléhá schválení certifikační organizace FLO. 5.2.4 Produkty FAIRTRADE Sortiment výrobků zahrnuje kávu, čaj, kakao, čokoládu a další cukrovinky, třtinový cukr, banány, sušené ovoce, ořechy, ovocné šťávy, med, rýži, žvýkačky a další potraviny. Významnou součástí Fair Trade nabídky, která však nenese ochrannou známku FAIRTRADE, jsou umělecké a řemeslné výrobky – keramika, sklo, textil, šperky, hudební nástroje, hračky, doplňky do domácnosti, koberce a další. Cena Fair Trade výrobků bývá obvykle o něco vyšší, než u běžného zboží, ale spotřebitel ví, že platí nejen za spravedlivé a ekologicky šetrnější výrobní podmínky, ale i za velmi dobrou kvalitu. U kvalitních káv, sypaných čajů nebo například čokolád jsou tyto ceny srovnatelné s obdobně kvalitními konvenčními výrobky. Trh s Fair Trade výrobky vykazuje každoroční růst – podle údajů certifikační organizace FLO dosáhl celkový obrat v prodeji výrobků certifikovaných ochrannou známkou FAIRTRADE v Evropě za rok 2005 hodnoty cca 1,1 miliardy euro (nárůst o 37 % ve srovnání s rokem 2004). Evropské Fair Trade organizace mají v rozvojových zemích své stálé partnery, od kterých výrobky odebírají. Jedním z největších sdružení Fair Trade výrobců je ghanské družstvo „Kuapa Kokoo“, jehož členská základna čítá kolem 30 tisíc malých pěstitelů kakaa. Naproti tomu existují řemeslné dílny či zemědělská družstva, která sdružují jen několik desítek členů – např. bangladéšská dílna „Action Bags“, v níž místní ženy vyrábí tašky nejrůznějších vzorů a tvarů. Fair Trade organizace, které zajišťují v Evropě, USA, Japonsku nebo jiných částech světa prodej Fair Trade výrobků, mohou nové partnery logicky vyhledávat jen v okamžiku, kdy se zvyšuje nebo diferencuje poptávka po Fair Trade výrobcích u spotřebitelů. V současné době na českém trhu lze již koupit poměrně širokou paletu např. Fair Trade káv, a to od instantních, přes mleté po zrnkové, které jsou převážně z Latinské Ameriky, v menší míře i z Afriky a dalších výrobků. Charakteristika trhu Fair Trade produktů v ČR a ve vybraných státech EU V souvislosti s historií a vývojem hnutí Fair Trade dnes ve většině zemí včetně České republiky vedle sebe paralelně existují dvě základní 72 větve Fair Trade: prodej Fair Trade výrobků ve specializovaných Fair Trade obchůdcích a prodej Fair Trade výrobků v běžných maloobchodech, které kromě Fair Trade nabízejí i konvenční zboží. V případě, že spotřebitel zavítá do specializovaného Fair Trade obchůdku (např. obchůdky typu „NaZemi“ v Brně a Praze a pražské „Obchůdky Jednoho Světa“), je samotná identita těchto obchůdků dostatečnou zárukou férového původu zboží, které se v nich prodává. Specializované „obchůdky“ odebírají výrobky výhradně od důvěryhodných Fair Trade dodavatelů (nejčastěji členů mezinárodní asociace Fair Trade organizací „IFAT“). Jejich provozovateli jsou nevládní neziskové organizace (v případě ČR navíc členové české „Asociace pro Fair Trade“). Zisk z těchto specializovaných obchodů je použit na účely v souladu s myšlenkou Fair Trade. Specializované prodejny – obchůdky „NaZemi“ mají symbolizovat skutečnost, že všichni jsme na „jedné lodi“, na jedné Zemi. Smyslem je vyjádřit, že Fair Trade jako alternativa ke konvenčním produktům stojí nohama pevně na zemi, což je funkční a účinný způsob jak podpořit konkrétní lidi v rozvojových zemích. Do uvedeného systému se může zapojit opravdu každý a může tak podpořit systém spravedlivého obchodu. Fair Trade obchůdky „NaZemi“ jsou obdobou německých „Weltläden“, britských „Worldshops“ nebo italských „Bottega del mondo“. Ve specializovaných Fair Trade prodejnách se nabízejí výrobky řemeslného i potravinářského sortimentu (široký sortiment káv, čajů, čokolád a cukrovinek, kakao, rýži, třtinový cukr a další). Hlavními dodavateli produktů na českých trh jsou: Ekumenická Akademie, Fair Trade Centrum, Commercio Alternativo (italská Fair Trade organizace). První specializovaný obchod s Fair Trade výrobky otevřen v roce 1969 v Nizozemí. Dlouhodobou tradici v oblasti Fair Trade má i Belgie. Rovněž v Dánsku je Fair Trade dlouhodobě známý. Dánsko tradičně věnuje značnou pozornost problémům rozvojových zemí, přesto hnutí specializovaných Fair Trade obchodů však nemá rostoucí tendenci. V Dánsku existuje pouze kolem 20 specializovaných obchodů, Fair Trade káva a čaj je v prodeji například v dánském parlamentu a na ministerstvu životního prostředí. Ve Finsku je Fair Trade poměrně nový, neexistuje velký dovozce a specializované obchody. Finsko má jednu z nejvyšších spotřeb kávy na osobu na světě, proto má Fair Trade káva značný potenciál. Prominentním spotřebitelem Fair Trade kávy je finský parlament. 73 Francie v porovnání s ostatními srovnatelnými státy (Německo, Itálie, Velká Británie) je poněkud zdrženlivá v akceptaci Fair Trade. Fair Trade se zde výrazněji rozvíjí až v posledních několika letech. Významnou akcí pro rozvoj Fair Trade byla velká komunikační kampaň (1998–99), která vedla ke zvýšení informovanosti o Fair Trade u široké veřejnosti. Fair Trade v Irsku vešla do známosti v posledních letech. Největší Fair Trade organizací je „Oxfam Ireland“, prodej produktů zajišťují dále i ostatní nezávislé obchody. Počátky Fair Trade v Itálii se datují do období asi před patnácti lety. Dynamický rozvoj však nastal až v posledních čtyřech letech, kdy vznikla velká část sítě Fair Trade obchodů. V současné době jich je v provozu kolem 400. Novým trendem je vznik Fair Trade kaváren a restaurací, často fungujících i jako knihovna rozvojové, antiglobalizační a environmentálně zaměřené literatury a místní kontaktní centrum pro různé nevládní organizace. Vedle speciálních prodejen Fair Trade jsou produkty Fair Trade dostupné v síti supermarketů (cca 2700, které z větší části provozují družstevní organizace). Fair Trade v Lucembursku má dlouhou tradici, existuje zde 5 specializovaných Fair Trade obchodů, zajímavým a inspirativním nápadem je používání Fair Trade surovin v několika místních pekárnách stejně jako přidávání Fair Trade čokolády do vánočních balíčků, které obce rozdávají místním dětem. V ostrovním státě Malta existuje pro spotřebitele jeden obchůdek s Fair Trade zbožím z Itálie a Velké Británie. S ohledem k velikosti malého ostrovního státu je nabídka dostačující. Prostřednictvím této aktivity jsou organizovány různé vzdělávací kampaně ve školách a prezentační akce, dále se podílí na projektech ve Středomoří, konkrétně v Maroku a Palestině. Německo je největším trhem Fair Trade produktů na světě. Existuje zde kolem 700 Fair Trade specializovaných obchodů, resp. cca 20 tis. prodejních míst Fair Trade produktů. Působí zde největší dovozce Fair Trade výrobků na světě firma „Gepa“. V Německu se prosadil certifikovaný program „TransFair“. Produkty jsou vedle specializovaných prodejen k dostání v sítích supermarketů. Fair Trade káva a čaj jsou dostupné v Bundestagu, bavorském a durynském parlamentu a prezidentské kanceláři. Nizozemí v rámci Fair Trade patří k nejrozvinutějším zemím, je zde nejvyšší informovanost o konceptu Fair Trade v Evropské unii. 74 Certifikované Fair Trade výrobky jsou dostupné v supermarketech (cca 90 procent všech nizozemských supermarketů nabízí sortiment Fair Trade), produkty jsou i v nabídce ve školách, ve většině městských institucí, ministerstvech a v parlamentu. Norsko situace v norském Fair Trade hnutí je poměrně složitá. Po krachu norského Fair Trade dovozce „Alternativ handel“ se rozpadla síť Fair Trade obchodů. V současné době existují jen jednotlivé nezávislé obchody, dovážející své zboží samostatně. Situaci „zachraňuje“ certifikační organizace „Max Havelaar“, jejíž výrobky jsou dostupné v sítích supermarketů. Další formou prodeje je nabízená Fair Trade káva ve firemních automatech, káva je dostupná také v parlamentu, na ministerstvech a univerzitách. Fair Trade v Portugalsku je teprve v počátcích. První Fair Trade obchod zde vznikl v roce 1999 a v současné době existuje kolem 10 specializovaných obchůdků. Zboží pochází především od italských a španělských dovozců. V poslední době se začínají rozvíjet i vlastní projekty, kde spolupráce probíhá především s portugalsky mluvícími zeměmi (Mozambik, Východní Timor, Kapverdy). Fair Trade v Rakousku se velmi rychle rozvíjí, zvláště v posledních několika letech. Největší rakouská Fair Trade organizace „EZA Dritte Welt“ sice existuje již od roku 1975, ale její velký rozmach se datuje do 90. let. V Rakousku nabídku realizují specializované obchody tzv. „Weltläden“, dále certifikované produkty jsou prodávány ve většině supermarketů. Fair Trade v Rakousku spolupracuje se svazem ekologických zemědělců „Bio Ernte“ a organizují společné „Bio+Fair“ informační kampaně. 5.2.5 Mezinárodní organizace Fair Trade a organizace v ČR Organizace Fair Trade se na mezinárodní úrovni zapojují do činnosti asociací Fair Trade, které umožňují interní komunikaci mezi jednotlivými organizacemi a prezentaci Fair Trade ve vztahu k externímu okolí. International Federation for Alternative Trade (IFAT) Jde o globální federaci, která byla založena v britském Bicesteru (1989) při setkání 36 Fair Trade organizací, kde se sdružovalo 200 členských organizací z 55 zemí. Výhodou federace je její globální rozměr, možnost iniciovat diskuze o trendech ve Fair Trade, navrhovat společné projekty a kampaně, organizovat setkávání dovozců a výrobců z celého světa. V roce 2002 zavedla tato organizace vlastní certifikační 75 značku, která je určena pro organizace Fair Trade, na rozdíl od dalších značek zaměřených na produkty. World Fair Trade Organization (WFTO) Světová Fair Trade organizace vznikla na počátku roku 2009. Jejími členy jsou IFAT a další subjekty sdružení výrobců, dovozců i prodejců. Jsou v ní propojeny všechny články řetězce Fair Trade z celého světa, propůjčuje členům ochrannou známku, která potvrzuje, že se jedná o skutečné organizace Fair Trade (FTO). Součástí WFTO jsou i regionální sdružení v Africe, Asii a Latinské Americe (např. Cooperation for Fair Trade in Africa – sdružení afrických Fair Trade výrobců a organizací, Asia Fair Trade Forum – sdružení asijských Fair Trade výrobců a organizací, IFAT Latino America – sdružení latinskoamerických Fair Trade výrobců a organizací). Fairtrade Labelling Organizations International (FLO) Mezinárodní Fair Trade organizace představuje sdružení 19 národních iniciativ, sídlí v německém Bonnu. Organizace vytváří standardy pro certifikaci výrobků ochrannou známkou FAIRTRADE a spravuje registr certifikovaných výrobců, stanovuje standardy pro produkty a koordinuje jejich dodržování, další její činností je správa producentských organizací, kterých má asi 300 ze 40 zemí světa. Network of European Worldshops (NEWS) Organizace sdružuje národní asociace Fair Trade obchodů v evropských zemích. FINE neformální sdružení Fair Trade subjektů (1998) – spojuje zástupce FLO, WFTP. NEWS. European Fair Trade Association (EFTA) Sdružení jedenácti největších evropských dovozců Fair Trade z následujících evropských zemí: Rakousko, Belgie, Francie, Německo, Itálie, Nizozemí, Španělsko, Švýcarsko a Velká Británie. Pro komplexní přehled tru Fair Trade produktů je nutné dodat informaci o největších evropských dovozcích. Jsou jimi: německá Gepa, italské CTM Altromercato, britský Traidcraft, švýcarské Claro, nizozemská Fair Trade Organisatie, belgičtí Oxfam Wereldwinkels a Magasins du Monde Oxfam, francouzský SolidarMonde, rakouská EZA, španělští IDEAS a Intermon Oxfam. Asociace EFTA byla neformálně založena v roce 1987 nejstaršími a největšími Fair Trade dovozci. Formální status získala v roce 1990, sídlí v Nizozemí. Cílem je podporovat své členské organizace v jejich práci a povzbuzovat je ke spolupráci a koordinaci, usnadňuje výměnu 76 informací a vytváření propojených sítí, vytváří podmínky pro rozdělení pracovních sil, rozpoznává oblasti spolupráce a koordinace, jakými jsou společné projekty, výzkumy a systémová podpora, za účelem usnadnění férového obchodování s dodavateli, organizuje setkání svých členů, udržuje databázi dodavatelů EFTA, která se nazývá „Fairdata“. Česká Společnost pro Fair Trade Vznikla jako nevládní nezisková organizace se statusem občanského sdružení, na dobrovolnické bázi (2003), sídlí v Brně (kanceláře jsou v Brně a Praze, další dobrovolnické skupiny jsou aktivní v Brně, Praze, Olomouci, Pardubicích, Trutnově a Ústí nad Labem). Posláním je snaha objasňovat občanům České republiky, jak svým spotřebním chováním ovlivňují sociální a environmentální podmínky v rozvojových zemích. Nabízí a prezentuje Fair Trade jako snadnou a účinnou podporu lidem, kteří neměli to štěstí se narodit v bohaté části světa, podněcuje a podporuje rozvojové vzdělávání na školách i mimo ně. Jejími hlavními činnostmi je osvěta, organizace vzdělávání a maloobchodní prodej Fair Trade. Je členem FoRS – Českého fóra pro rozvojovou spolupráci, zakládajícím členem Asociace pro Fair Trade, členem FSC ČR (sociální sekce) a členem odborové platformy Zeleného kruhu. Organizace pořádá různé akce např. Ekofestival v Praze, akce Česko proti chudobě v Brně, Dny Země, různé jarmarky spojené s prodejem zboží Fair Trade. Společnost pro Fair Trad je finančně podporována Evropskou komisí, EU – Platform (Rakousko), Nadací Partnerství, Magistrátem města Brna, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem životního prostředí, Nadací Veronica a Open Society Fund. 5.2.6 Projekty a akce s tématem Fair Trade Společnost pro Fair Trade se účastnila s dvanácti programy 8 pedagogických konferencí a oslovila tak na 213 pedagogů, projekt podpořil magistrát města Brna, Ministerstvo životního prostředí, Nadace „Partnerství“ a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.40 Více informací o programech na webových stránkách Společnosti Fait Trade. Dostupné na <http:// www.fairtrade.cz>. 40 77 1. Vzdělávací program „Svět v nákupním košíku“ je programem české Společnosti Fair Trade. Projekt „Nahlédněte do svého nákupního košíku“ – je v podstatě osvětovou kampaní, která české spotřebitele upozorňuje na sociálně a ekologicky problematický původ mnoha výrobků a plodin dovážených z rozvojových zemí. Kampaň spotřebitelům představuje certifikace FAIRTRADE, FSC a BIO, které zaručují, že na nákupy spotřebitelů nedoplácí životní prostředí nebo obyvatelé rozvojových zemí. Cílem programu je upozornit českou veřejnost na souvislost mezi naším spotřebním chováním, situací lidí a stavem životního prostředí v rozvojových zemích, dále představit spotřebitelské značky FAIRTRADE, FSC, BIO, které u označeného zboží poskytují záruku, že při výrobě například nebyly zneužity k práci děti, pěstitelé a zaměstnanci dostali za svou práci důstojnou odměnu a nebylo poškozováno životní prostředí. Hlavní prezentovaná témata programu jsou: • hračky – kampaň za lepší podmínky při výrobě hraček, • oděvy – kampaň nakupuji fér, • zemědělství – zdravá krajina, • chudoba – chudoba v nákupním košíku, • dětská práce – dětská práce v nákupním košíku, • lesy a pralesy – devastované lesy. V rámci programu bylo sestaveno tzv. Desatero globálně odpovědného spotřebitele: 1. Preferujte FAIRTRADE u výrobků z rozvojových zemí jako káva, čaj, čokoláda, kakao, tropické ovoce, bavlna nebo rýže preferujte výrobky se známkou FAIRTRADE, tato známka Vám poskytne jistotu, že se na výrobě nepodílely děti a že pěstitel získal možnost důstojně se uživit. 2. Preferujte certifikát FSC (ekologická certifikace výrobků ze dřeva) při nákupu výrobků ze dřeva dávejte přednost výrobkům certifikovaným jako FSC nebo výrobkům českého původu, jedině tak si můžete být jisti, že kupujete legálně vytěžené dřevo, jehož těžba nevedla k drancování tropických pralesů. Koupi výrobků z tropického dřeva bez certifikátu FSC se raději vyhněte. 3. Preferujte označení „BIO“ ať nakupujete potraviny domácího nebo zahraničního původu, pěstování a výroba biovýrobků je šetrnější nejen k životnímu prostředí. 4. Preferujte lokální (místní, regionální) výrobky – nakupujte 78 výrobky, které byly vyrobeny z místních surovin co nejblíže místu prodeje, omezíte tím nesmyslnému přesouvání identických výrobků z místa na místo a snížíte neúnosnou dopravní zátěž. 5. Žádejte FAIRTRADE, BIO a FSC – pokud Váš obchod výrobky FAIRTRADE, BIO A FSC nenabízí, iniciujte poptávku. 6. Při nákupu přemýšlejte o své síle jako spotřebiteli. Když něco zakoupíte, kupujete i původ produktů, včetně podmínek za kterých vznikl. Pečlivě zvažujte, zda budete nakupovat konvenční produkty nebo produkty šetrnější alternativy (BIO, Fair Trade, případně další produkty ekologického značení). 7. Zajímejte se, ptejte se na další informace o výrobcích, které kupujete. Každý výrobek obsahuje informace tzv. povinného charakteru, chybí některé informace: např. za jakých podmínek bylo zboží vyrobeno. 8. Šiřte informace a informujte své přátele a známé o svém nákupním chování. Je známo, že osobní příklad a reference šířené neformálním způsobem mají značný účinek. 9. Nenechte se zcela ovlivnit reklamou pro nákup zboží. Nakupujte to, co opravdu potřebujete a chcete. Reklama mnohdy dokáže přesvědčit ke koupi věcí, které nepotřebujeme a vlastně ani nechceme a vede k plýtvání ve spotřebě. 10. Nehleďte pouze na cenu. Cena plně nevypovídá ani o kvalitě ani o nákladech. Při koupi vedle ceny zvažujte i další faktory (např. na nabídku levných produktů doplácejí producenti v rozvojových zemích, kde nákupní ceny nepokryjí jejich nálady nebo nízká cena je na úkor poškozeného životního prostředí v místě výroby). Shrnutí programu Vzdělávací program „Svět v nákupním košíku“ 41 nabízí možnost, jak do výuky zajímavou formou začlenit globální témata a problematiku rozvojových zemí. Nabízené interaktivní dílny poukazují na propojenost naší spotřeby s vybranými ekonomickými, sociálními a environmentálními problémy rozvojových zemí a jejich obyvatel jako jsou chudoba, dětská práce nebo kácení deštných pralesů. Cílem programů je upozornit na souvislost mezi naším spotřebitelským chováním a zdánlivě neovlivnitelnými problémy zemí tzv. „globálního Jihu“, poukázat na vzájemnou propojenost rozvojových a eko41 Více informací na http://svetvnakupnimkosiku.cz. 79 nomicky vyspělých zemí přes obchod a spotřebu a navrhnout spotřebitelsky odpovědnější a ohleduplnější alternativy k životnímu prostředí. V rámci projektu je šest samostatných tematických programů, kde získají studenti základní informace o vybraných problémech, a to nejen rozvojových zemí, které jsou jim názorně přiblíženy na příkladu výrobků naší každodenní spotřeby (kakao, čokoláda, káva, bavlněné tričko nebo džíny, coca cola a další). Studenti si mohou uvědomit vzájemnou propojenost různých částí dnešního globalizovaného světa. Jedním z hlavních cílů programu je podnítit studenty k zamyšlení nad problémy a jejich souvislostmi, kritickému zhodnocení předkládaných informací a zformulování vlastního názoru či postoje. Důležitou součástí je také představení šetrnějších spotřebitelských alternativ, jako je Fair Trade (spravedlivý obchod), FSC nebo BIO výrobky, případně dalších možností, jak studenti sami svým chováním mohou přispět ke zmírnění představených problémů. Příklady konkrétních programů: • „Silný kafe“ – Káva a (ne)spravedlivý obchod • „Hořká chuť čokolády“ – Kakao a dětská práce • „Šaty dělají člověka. A kdo dělá šaty?“ – Bavlna a pracovní podmínky v textilním průmyslu • „Komu chutná prales“ – Příčiny a dopady kácení deštných pralesů • „Coca-colonizace“ – O nadnárodních společnostech (nejen) v rozvojových zemích • „Skvrny na banánech“ – O užívání pesticidů v zemědělství a jeho dopadech • „Kdo je za vodou?“ – Voda jako podmínka rozvoje. Program má akreditaci MŠMT a semináře byly začleněny do nabídek center Dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, některé dílny nově využívá Národní síť Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. 2. Program „Global Issues“ zvláštní postavení mezi podklady pro výuku má materiál s metodikou a lekcemi „Global Issues“. Jedná se o nástroj pro výuku angličtiny, kde je výuka angličtiny spojena s globálními rozvojovými tématy, jako jsou problémy globálního obchodu, rozvojové cíle tisíciletí a další. Program se skládá z 32 interaktivních plánů hodin, dále jsou sestaveny videoprodukce, fotografie a tipy na další materiály. Program je svou koncepcí zcela ojedinělý, a to nejen v Česku. Velký úspěch měl například 80 při představení v sousedním Rakousku, kde si vyžádali další návštěvu lektorky společnosti Fair Trade. Můžeme se domnívat, že je to nejspíš poprvé, kdy organizace z nové členské země EU působí v rozvojovém vzdělávání pedagogů ve staré členské zemi. Program Glogal Issues umožnil oslovit nové cílové skupiny: lektory jazyků, kteří mají následně vliv na studenty všech kategorií škol, ale i na mnoho intelektuálně aktivních dospělých frekventantů z prostředí komerčních firem. Více než 150 pedagogů, lektorů již prošlo semináři s výukou „Global Issues“ (z toho 40 v Rakousku) a další jsou ovlivněni zprostředkovaně nákupem učebních materiálů. Dá se předpokládat, že rozvojovými tématy bylo ovlivněno značné množství studentů. Akreditace seminářů dává možnost dále rozvíjet materiály. Do budoucna se předpokládá, že bude organizována nabídka materiálů i partnerským nevládním organizacím v zahraničí. Projekt „Global Issues“ byl podpořen rakouskou „EU-Platform“ v rámci „Regional Partnership Programme“ a Ministerstvem zahraničí ČR. 3. Projekt „Playing Fair Alternatives“ – „Hrajme si fér“ v roce 2008 se završil dvouletý projekt „Playing Fair Alternatives“, první projekt, na který přispěla Evropská komise za spolufinancování Ministerstva zahraničních věcí ČR. Projekt měl za cíl přinést nové prvky do vzdělávání o Fair Trade a získat zkušenosti z „fairtradově“ vyspělé Itálie. V rámci projektu byla realizována v českém prostředí stolní strategická hra „Fair Play“, která umožňuje hráčům zakusit principy globálního obchodu a principy Fair Trade. Dále byla vytvořena „Féropedie“ s mnoha informacemi pro dobrovolníky, pedagogické pracovníky a vlastně všechny šiřitele myšlenky Fair Trade. Projekt umožnil navázat kontakty s osmi evropskými organizacemi Fair Trade. 4. Projekt „Enlarging Fair“ je evropským projektem, který navazuje na projekt „Playing Fair Alternatives“. Je zacílen do řad samotných subjektů Fair Trade. Jde o posílení znalostí a schopností pracovníků v rámci osvěty a šíření Fair Trade. Projekt umožňuje navázat spolupráci s dalšími zahraničními partnery, napomáhá zvyšovat povědomí o vedení kampaní a přinesl know-how i finanční prostředky pro organizování společných aktivit např. na komunikaci a působení ve vztahu k veřejnosti. Aktivity projektu byly nejintenzivnější v polovině roku 2009 a počátkem roku 2010. Projekt podpořila Evropská komise a Ministerstvo zahraničních věcí ČR. 81 5. Kampaň „Česko proti chudobě“ byla organizována Společnosti Fair Trade, kde byly připraveny a realizovány různé akce. Například v roce 2008 akce kombinující promítání klipu kampaně na velkoformátové obrazovce u brněnských obchodních center, happening na brněnském náměstí Svobody a výstavy v městských knihovnách. U infostánku na náměstí Svobody lákaly živé sochy k prohlédnutí a malování map, vyjadřujících podmínky rozvojového světa, souběžně také probíhala výstava map „Pokřivená zrcadla světa“ ve foyer Knihovny Jiřího Mahena. Cca 300 těchto map jezdilo vystaveno v brněnských tramvajích. Projekt podpořilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR. 6. Světový den pro Fair Trade (World Fair Trade Day). Jde o mezinárodní oslavu Fair Trade, která probíhá vždy druhou květnovou sobotu. Oslavu světového dne pro Fair Trade iniciovala Safia Minney, zakladatelka Fair Trade firmy „PeopleTree“ (2001). Koncept světového Dne pro Fair Trade převzala „Mezinárodní asociace pro Fair Trade“ („IFAT“) a její členské organizace. Cílem je podpořit globální povědomí o Fair Trade. Každým rokem se Světový den pro Fair Trade stává významnějším, zapojují se do něj organizace z cca 70 zemí světa. World Fair Trade Day („Světový den pro Fair Trade“) v roce 2010 připadal na 8. května. Byl oslavován ve více než 80 zemích světa, kde probíhaly oslavy různého druhu, na kterých se vedle organizací Fair Trade účastnily i neziskové organizace, obchody, kostely, studentské skupiny, občanská sdružení atd. Oslavy zahrnovaly např. ochutnávky Fair Trade produktů, koncerty, módní přehlídky, rozhovory a jednání o Fair Trade, promítání filmů, pořádání festivalů, různá sportovní utkání a jiné kulturní a společenské akce s cílem dostat Fair Trade do povědomí lidí. V roce 2011 byla oslava světového dne 14. 5. a byla spojena s akcí „Férová snídaně“ ve vašem městě. Férová snídaně probíhala za široké účasti spotřebitelů Fair Trade produktů a jejich přátel, kde posnídali fairtradové produkty nebo konzumovali lokální suroviny. Akce měla dát najevo zájem o spravedlivý obchod a zodpovědnou spotřebu. Nejpopulárnější jsou oslavy „Světového dne pro Fair Trade“ v USA, kde se oslav zúčastnilo např. v roce 2009 přes 65 000 lidí, v roce 2010 se oslavy pořádaly v duchu hesla „Fair Trade My Home” („Fair Trade, můj domov“). Symbolem byla myšlenka, že pokud výrobky Fair Trade proniknou do našich domovů, pod82 poříme nejen producenty výrobků, ale také životní prostředí, práva žen, práva dětí, lidskou důstojnost a budování míru. 7. Světový den pro Fair Trade v České republice – koná se od roku 2005. Oslavy World Fair Trade Day pořádá Společnost pro Fair Trade ve spolupráci s dalšími organizacemi. Na webových stránkách společnosti je nabízena možnost se spolupodílet na přípravách oslavy „World Fair Trade Day“ v ČR. Každý rok je vyhlášen program oslav. Např. v roce 2011 probíhaly oslavy „World Fair Trade Day 2011“ v týdnu 11.–15. května. Celý týden probíhaly tzv. „férové snídaně”, kdy mohli zájemci na dvanácti místech v Brně ochutnat ranní fairtradové menu, 14. května oslavy vyvrcholily vernisáží a autorským čtením vítězných děl soutěže pro školy s tématem Fair Trade a dále hudebním festivalem. Oslavy probíhají především v Brně, kde „Společnost pro Fair Trade“ sídlí. Negativní jevy a problémy spojené s Fair Trade Organizace Frait Trade např. upozornily na případy, kdy velké obchodní řetězce (TESCO, Carrefour, Sainsburry) využívají toho, že lidé jsou ochotni kupovat výrobky Fair Trade i za vyšší cenu, a toto zboží předražují. Např. v Anglii byl zaznamenán čtyřnásobný rozdíl mezi běžnými banány z Dominikánské republiky a banány s označením Fair Trade z Dominikánské republiky v řetězci Sainsburry. Podle odhadů platil řetězec Sainsburry prostředníkům zhruba 1,40 libry za kilogram, vydělával všal na každém kilogramu banánů 4 libry. Koneční producenti dostávají za každý kilogram nasbíraných banánů cca 32 pencí. Další problémy jsou spojeny s umělým potlačováním pokroku v uplatňovaných technologiích u producentů v rozvojových zemích, např. v komoditě kakaových bobů, resp. kávy. Jednoznačně převažuje tendence nákupu suroviny před zpracováním na produkty, kde by místní producenti a zpracovatelé získali vyšší efekt, než v případě prodeje pouze surovin zpracovatelským subjektům z vyspělých ekonomik. Shrnutí Fair Trade zpravidla je označovaný jako „spravedlivý obchod“, který představuje účinný nástroj pro boj s chudobou. Zaručuje producentům poctivé „férové“ podmínky vyplácením odpovídajících a stabilních cen za jejich produkty. Fair Trade je alternativním přístupem k mezinárodnímu obchodu. Fair Trade se popisuje jako 83 obchodní partnerství, které klade důraz na sociální a ekologický rozměr obchodu a výroby, cílem je napomoci udržitelnému rozvoji především v zemích Afriky, Latinské Ameriky, jižní a jihovýchodní Asie. Fair Trade se ze svých nesmělých prvních krůčků v padesátých letech minulého století rozvinul v celosvětové hnutí, které přináší prospěch více než pěti milionům výrobců a jejich rodinám v rozvojových zemích. V Evropě je v současnosti přes 2 800 specializovaných Fair Trade obchodů, které nabízejí téměř výhradně Fair Trade výrobky dovážené dvěma stovkami Fair Trade organizací. Hnutí využívá podpory asi 100 000 dobrovolníků z celé Evropy. V České republice myšlenky Fair Trade prezentuje a realizuje Společnost pro Fair Trade. Jejími hlavními činnostmi je osvěta, organizace vzdělávání a maloobchodní prodej Fair Trade produktů. Společnost zastupuje své členy na národní i mezinárodní úrovni. Pořádá různé akce, např. Ekofestival v Praze, akce Česko proti chudobě v Brně, Dny Země, různé jarmarky spojené s prodejem zboží Fair Trade. V oblasti vzdělávání připravila řadu programů a tréninků s cílem zvýšit povědomí o Fair Trade. Kontrolní otázky 1. Křížovka – příloha č. 3 kontrolní otázky na znalost problematiky Fair Trade. 2. Příloha č. 4 – test k ověření znalostí Fair Trade (včetně správných odpovědí). 3. Zjištění konkrétní znalosti studentů produktů Fair Trade. Seznámení se s nejbližším obchodem, který nabízí produkty Fair Trade. 4. Vyhledání webových stránek organizací Fair Trade na světě. Rozdělit studenty do skupin a vyhledání informací o Fair Trade v jednotlivých státech EU a světa. 5. Závěrečný workshop na téma Fair Trade. Literatura Asociace pro Fairtrade. Historie fair trade. Dostupné na: <http:// www.fairtrade asociace.cz/?block=56&sub=67> [cit. 2011-03-16]. CÍFKOVÁ, Z. a kol. Fair Trade. Seminární práce pro předmět Management obchodních firem (garant Hesková, M.) J. Hradec: FM VŠE, 2010. CRS Catholic Relief Services. Fair Trade. Dostupné na: <http:// www.crsfairtrade.org> [cit. 2011-03-02]. Fair Trade e-shop. Dostupné na: <http://www.fair-bio.cz> [cit. 201103-16]. 84 Fair Trade Original. Dostupné na: <http://www.fairtrade.org> [cit. 2011-03-25]. Fair Trade Labelling Organizations International (FLO). Dostupné na: <http://www.fairtrade.net> [cit. 2011-03-11]. Fair Trade Resource Network. Dostupné na: <http://www.fairtraderesource.org> [cit. 2011-03-01]. Fair Trade Certified. TransFair USA. Dostupné na: <http://www.transfairusa.org> [cit. 2011-03-02]. Fair Trade South Africa. European Fair Trade Association (EFTA). Dostupné na: <http://www.fairtrade.org.za/Pages/European-Fair-TradeAssociation-EFTA/> [cit. 2011-03-01]. Fairově. Principy Fairtrade. Dostupné na: <http://www.fairove.cz/ doc-principy-fairtrade.html> [cit. 2011-03-16]. Fair trade. Wikipedie. Dostupné na: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Fair_trade#Kritika_Fair_trade> [cit. 2011-03-21]. GITA. Genderová informační a tisková egentura. Světový den fair trade – co mohou oslavovat ženy? Dostupné na: <http://www.ta-gita.cz/ aktualne/svetovy-den-fair-trade--co-mohou-oslavovatzeny/> [cit. 201103-01]. HESKOVÁ,M., VOJTKO, V. Environmentálny brand manažment v kontextu zeleného marketingu. In LIESKOVSKÁ,V. a kol. Zelený marketing. Bratislava, ISBN 978-80-225-3047-7. Historie, současnost a perspektivy Fair Trade v Evropě a jeho možnosti v České republice. Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií. Dostupné na: <http://www.fairtrade.cz/upload/pavelch-diplomka% 20HEN%20last%20version.pdf> [cit. 2011-03-26]. Společnost pro Fair Trade. Vítejte na FairTrade.cz. Dostupné na <http://www.fairtrade.cz/> [cit. 2011-03-01]. Společnost pro Fair Trade. Mezinárodní asociace. Dostupné na: <http://www.fairtrade.cz/index.php?clanek=123> [cit. 2011-03-21]. Svět v nákupním košíku. Jak nakupovat odpovědně – desatero globálně odpovědného spotřebitele. Dostupné na: <http://www.svetvnakupnimkosiku.cz/odpovedne-nakupy/jak-nakupovatodpovedne/> [cit. 201103-16]. Veronica. Ekologický institut. Fair Trade -spravedlivý obchod. Dostupné na: <http://www.veronica.cz/?id=214> [cit. 2011-03-12]. Výzkum „Fair Trade in Europe 2005 – Facts and Figures on Fair 85 Trade in 25 European countries“ (Fair Trade v Evropě 2005 – Fakta a čísla o Fair Trade v 25 evropských zemích), Jean Marie Krier, vydal Fair Trade Advocacy Office v Bruselu. Dostupné na: http:// www.ifat.org/downloads/marketing/FairTradeinEurope2005.pdf Zona 5.cz. Principy Fair Trade. Dostupné na: <http://www.zona5.cz/index2.php?option=com_content &do_pdf=1&id=7> [cit. 2011-03-16]. 5.3 ČEZ a podpora vzdělávání člověk a životní prostředí Studijním cílem je upozornit pedagogické pracovníky na příklad nabídky vzdělávacích programů skupiny ČEZ a.s., vhodných pro vybrané vzdělávací stupně. Úvod Elektrárenská skupina ČEZ a.s. se dlouhodobě věnuje podpoře vzdělávání v problematice energetických zdrojů a energií. Na webových stránkách společnosti je k dispozici nabídka různých multimediálních programů, které jsou cíleny na seznámení s elektrickou energií a jejím postavením ve společnosti a domácnostech. Některé programy jsou bezplatné, jiné lze získat za finanční úhradu. Programy jsou finančně nenáročné a pro výuku na jednotlivých stupních dostupné. Pro výuku představují zajímavý a netradiční zdroj odborných informací. Přehled vzdělávacích programů a jejich charakteristika 42 • Joulinka – multimediální program pro nejmenší Multimediální počítačový program „Joulinka“ na CD ROM je určen pro děti ve věku od čtyř do deseti let. Tematicky děti seznamuje s výrobou elektrické energie a šetřením energie v domácnosti. • Duháček Multimediální program na CD je zaměřený na žáky prvního stupně základních škol. • Jaderný reaktor na vašem PC Počítačový program matematicky simuluje a názorným způsobem ukazuje procesy probíhající v jaderné elektrárně. 42 Podrobnější informace na stránkách společnosti ČEZ – výzkum a vzdělávání pro pedagogy. Dostupné na: http://www.cez.cz/cs/vyzkum-a-vzdelavani/pro-pedagogy/materialy-pro-vyuku/pocitacoveprogramy.html. 86 • Encyklopedie energie na CD Na CD bylo vydáno a prodáno již více než 150 000 kusů tohoto počítačového programu, který získal ocenění Chip-tip 1999 a cenu Computerworld excellent za nejlepší český multimediální program roku 2000. • Energetické zdroje země Jde o komplexní informační program, který komplexně přibližuje energetické zdroje země. Pro výuku jsou dále připravené různé didaktické hry (Černý Petr), stolní hry: Fyzika hrou, Energie kolem nás, Člověk na svém místě, videofilmy např. Obnovitelné zdroje energie – vhodné pro první i druhý stupeň ZŠ. Další oporou výuky mohou být různé odborné publikace a tiskoviny: Encyklopedie energetiky První česká obrázková encyklopedie energetiky vycházela v sešitech v devadesátých letech. Nyní je aktualizovaná a rozšířená. Bezpečně s elektřinou Brožura vhodná pro učitele, rodiče i děti vysvětluje srozumitelnými texty a obrázky zásady chování a základní pravidla bezpečnosti při styku s elektřinou a elektrickými zařízeními a spotřebiči. Základy bezpečného a příklady nebezpečného chování Metodická pomůcka pro pedagogy a příklady pro efektivní využívání elektrické energie. Jsou komunikována témata: nehazardujte s elektřinou a pomozte nám přesvědčit i vaše okolí. Člověk na svém místě Program, který připravili odborníci a psychologové, může pomoci studentům v jejich významné a mnohdy nelehké životní situaci, jakou je rozhodování o vstupu do zaměstnání. Materiál obsahuje velmi užitečné rady z oblasti psychologie a personalistiky, cvičení, testy a rozhovory se zaměstnanci ČEZ, kteří vám představí některá zajímavá povolání z oblasti energetiky. Elektrická energie pro ČR Obsáhlá souhrnná publikace o vysoce aktuálních globálních aspektech světové i české energetiky. Vhodná na doplnění rozhledu pedagoga. Na základě zpracovaných odborných pramenů odpovídá na otázku „Dojde palivo“? 87 Energie kolem nás Dvoudílný materiál je určen pro první stupeň ZŠ. Obsahuje pracovní listy pro učitele a pracovní listy pro žáky, oboje je bohatě názorně a vesele ilustrované. Hrátky s obnovitelnými zdroji Obsahují jednoduché pokusy a návody na sestrojení zařízení demonstrujících základy funkce a využití obnovitelných zdrojů energie. Hrátky s teplem Návody na zajímavé pokusy zavedou do světa tepla, jeho vlastností, šíření, projevů, jeho měření a pozorování jeho účinků. Jaderné hrátky Učební pomůcka chce ukázat, že jaderná fyzika není nepochopitelná a že experimenty, objasňující děje v atomech, se mohou udělat i s obyčejnými „domácími“ pomůckami. Brožura klade důraz na didaktiku a vysvětlení fyzikálních skutečností a souvislostí. Vede děti k samostatnému přemýšlení a vytváření hypotéz. Obnovitelné zdroje a možnosti jejich využití pro ČR Odborná studie kolektivu autorů je určena pro vážné zájemce o problematiku obnovitelných zdrojů. Nezávislí špičkoví odborníci v ní seznamují se současným stavem a perspektivami těchto zdrojů pro výrobu elektřiny v podmínkách naší republiky. 3 pól – časopis plný pozitivní energie Popularizační časopis, určený studentům a zájemcům o vědu a techniku, připravovaný studentskou i profesionální redakční radou. Další formou vzdělávání a motivace pro studenty a jejich pedagogy jsou různé formy soutěží. Jde například o soutěž pro střední školy s názvem Soutěž vědeckých a technických projektů, celostátně organizovanou sdružením AMAVET. Cena Nadace ČEZ pro vysoké školy Soutěž vědeckých a technických projektů vysokoškolské mládeže ve vybraných energetických a elektrotechnických oborech. Cena ČEZ Soutěž diplomových a doktorandských prací. Cena ČEZ se pořádá od roku 1998. Co víš o energetice Pro střední školy jsou nabízeny otevřené besedy o energetice. Pro 88 školy, které absolvovaly besedu, pořádá ČEZ zdarma soutěže školních družstev „Co víš o energetice“. Souhrn Na příkladu energetické skupiny ČEZ byla prezentována nabídka výchovně vzdělávacích programů, které jsou inspirativní pro využití ve výuce na všech stupních vzdělávání. ČEZ není jedinou společností, která je aktuálně sponzorsky činná v oblasti vzdělávání. Kontrolní otázky 1. Vyhledejte podle svého odborného zaměření další programy, které by byly vhodné pro inovaci výuky předmětu, který garantujete, vyučujete. 2. Seznamte se alespoň s jedním programem, který je uvedený v přehledu nabídky skupiny ČEZ. 3. Využijte prakticky nebo virtuálně návštěvu Informačního centra skupiny ČEZ v Temelíně. Literatura ČEZ – výzkum a vzdělávání pro pedagogy. Dostupné na <http:// www.cez.cz/cs/vyzkum-a-vzdelavani/pro-pedagogy/materialy-provyuku/pocitacove-programy.html>. 89 LITERATURA Asociace pro Fairtrade. Historie fair trade. Dostupné na: <http:// www.fairtrade asociace.cz/?block=56&sub=67> [cit. 2011-03-16]. BERKOWITZ, A. R., Towards a Definition of Ecological Literacy. The Institute of Ecosystem Studies, 2000. Dostupné na: <http:// www.ecostudies.org/people_sci_ berkowitz_ literacy.html>. CÍFKOVÁ, Z. a kol. Fair Trade Seminární práce pro předmět Management obchodních firem (garant Hesková, M.) J. Hradec: FM VŠE 2010. CRS Catholic Relief Services. Fair Trade. Dostupné na: <http:// www.crsfairtrade.org> [cit. 2011-03-02]. ČEZ – výzkum a vzdělávání pro pedagogy. Dostupné na http:// www.cez.cz/cs/vyzkum-a-vzdelavani/pro-pedagogy/materialy-provyuku/pocitacove-programy.html ČINČERA, J. Člověk a životní prostředí (humanistická environmentalistika) a ČINČERA, J. Environmentální výchova - vývoj a jednotlivé směry. Dostupné na http://info.sks.cz/ users /cn/zp/ - 20.6.2011. Fair Trade e-shop. Dostupné na: <www.fair-bio.cz> [cit. 2011-03-16]. Fair Trade Original. Dostupné na: <http://www.fairtrade.org> [cit. 2011-03-25]. Fair Trade Labelling Organizations International (FLO). Dostupné na: <http://www.fairtrade.net> [cit. 2011-03-11]. Fair Trade Resource Network. Dostupné na: <http://www.fairtraderesource.org> [cit. 2011-03-01]. Fair Trade Certified. TransFair USA. Dostupné na: <http://www.transfairusa.org> [cit. 2011-03-02]. Fair Trade South Africa. European Fair Trade Association (EFTA). Dostupné na: <http://www.fairtrade.org.za/Pages/European-Fair-TradeAssociation-EFTA/> [cit. 2011-03-01]. Fairově. Principy Fairtrade. Dostupné na: <http://www.fairove.cz/docprincipy-fairtrade.html> [cit. 2011-03-16]. Fair trade. Wikipedie. Dostupné na: <http://cs.wikipedia.org/wiki/ Fair_trade#Kritika_Fair_trade> [cit. 2011-03-21]. GITA, Genderová informační a tisková egentura. Světový den fair trade – co mohou oslavovat ženy? Dostupné na: <http://www.ta-gita.cz/ aktualne/svetovy-den-fair-trade--co-mohou-oslavovatzeny/> [cit. 201103-01]. Havárie v Černobylu [Online]. Dostupné na: http://www.cernobylhavarie.cz/jaderna-havarie-obeti.html. 90 HESKOVÁ, M., VOJTKO, V. Environmentálny brand manažment v kontextu zeleného marketingu. In LIESKOVSKÁ,V. a kol. Zelený marketing. Bratislava. ISBN 978-80-225-3047-7. HESKOVÁ, M. a kol. Cestovní ruch, Praha: Fortuna, 2011. ISBN 978-80-7373-107-6. Historie, současnost a perspektivy Fair Trade v Evropě a jeho možnosti v České republice. Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií. Dostupné na: <http://www.fairtrade.cz/upload/pavelch-diplomka% 20HEN%20last%20version.pdf> [cit. 2011-03-26]. KOTLER, P., CASLIONE, J. A. Chaotika – Manažment a marketing firiem v turbulentních časoch, Bratislava: Eastone Books Knižná edícia nadácie Tatra banky, 2010. ISBN 978-80-8109-114-8. KRIER, J. M. Výzkum „Fair Trade in Europe 2005 – Facts and Figures on Fair Trade in 25 European countries“ (Fair Trade v Evropě 2005 - Fakta a čísla o Fair Trade v 25 evropských zemích). Brusel: Fair Trade Advocacy Office. Dostupné na: <http://www.ifat.org/ downloads/marketing/FairTradeinEurope2005.pdf>. LORENZ, K. Odumírání lidskosti. Praha: Mladá fronta, 1997. ISBN 80-204-0645-X. MATĚJÍČEK, T. Ekologická a environmentální výchova. Praha: Česká geografická společnost, s. r. o. 2007, 52 s. – Příručka zaměřená k podpoře průřezového tématu Environmentální výchova. MEZŘICKÝ, V. ed. Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-003-8. MUCHA, I. Důsledky pro vztah k přírodě [online]. Enviwiki: Dostupné na <http://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=D%C5%AFsledky_ pro_vztah_k_p%C5%99%C3%ADrod%C4%9B&oldid=2138>. [citováno 9. 3. 2011]. NOVOTNÝ, P. Kdo s námi manipuluje. Liberec: Dialog, 2005. ISBN 80-86761-30-4. Ottova encyklopedie A–Ž. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7360-014-5. PIKE, G., SELBY, D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994. ISBN 80-85623-98-6. PROKOVÁ, MALIŠOVÁ, H. Holistický pristup k budovaniu značky s dorazom na environmentálne aspekty. Bratislava: UK v Bratislavě, 2009. RYNDA, I. Globální a regionální problematika vztahu člověka k jeho životnímu prostředí. Strana zelených. [Online] Dopstupné na: <http://strana.zeleni.cz/ – 15.6.2011>. 91 Společnost pro Fair Trade. Vítejte na FairTrade.cz. Dostupné na: <http:// www.fairtrade.cz/> [cit. 2011-03-01]. Společnost pro Fair Trade. Mezinárodní asociace. Dostupné na: <http://www.fairtrade.cz/index.php?clanek=123> [cit. 2011-03-21]. Svět v nákupním košíku. Jak nakupovat odpovědně – desatero globálně odpovědného spotřebitele. Dostupné na: <http://www.svetvnakupnim kosiku.cz/odpovedne-nakupy/jak-nakupovatodpovedne/> [cit. 201103-16]. Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR, Praha: MŽP 2010, ISBN 978-80-7212-536-4, [online] <http://www.mzp.cz - 19.6.2011. Učební osnovy člověk a příroda, zeměpis. Dostupné na: http://www.1zs jirkov.cz/svp/ucebni-osnovy_clovek-a-priroda_zemepis.htm - 24.6. 2011. Udržitelný rozvoj jako klíčový princip v rozvojových strategiích mezinárodního společenství. Dostupné na <http://www.czp.cuni.cz/ projekty/sdcz/moduly/5A/5A_zaver.htm> 20.6.2011. UNESCO (2002): Teaching and Learning for a Sustainable Future. A Multimedia Teacher Education Programme. Překlad a úpravy: DLOUHÁ, J. Vzdělávání pro udržitelnou budoucnost. Dostupné na: http://www.enviwiki.cz/wiki/V%C3%BDuka_a _u%C4% 8Den% C3%AD_pro_udr%C5%BEitelnou_budoucnost – 24.6.2011. URBLÍKOVÁ, D. Environmentálny manažment. Bratislava: Ekonóm, 2005. ISBN 80-225-2081-0. VERONICA, Ekologický institut. Fair Trade – spravedlivý obchod. Dostupné na: <http://www.veronica.cz/?id=214> [cit. 2011-03-12]. Vzdělávání Children & Nature Network. Dostupné na:<http:// www.cnaturnet. org/ research/ volumes/C16/16)>. The Environmental Literacy Council. Dostupné na: <http://www.enviroliteracy.org/index. php>. TOŽIČKA, T. Příliš vzdálené cíle. Praha: Educon, 2008. ISBN 97880-254-3279-2. Zona 5.cz. Principy Fair Trade. Dostupné na: <http://www.zona5.cz/ index2.php?option=com_content&do_pdf=1&id=7> [cit. 2011-03-16]. 92 SEZNAM TABULEK A SCHÉMAT Tabulka č. 1: Vlivy činnosti člověka na životní prostředí a přírodu Schéma č. 1: Princip rovnováhy Jang a Jin Schéma č. 2: Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR PŘÍLOHY Příloha č. 1: Příloha č. 2: Příloha č. 3: Příloha č. 4: Znalostní test na problematiku ekolabelingu Přehledná historie Fair Trade v datech Křížovka – kontrolní otázky k úkolu č. 1 Fair Trade Znalostní test na téma Fair Trade 93 Příloha č. 1: ZNALOSTNÍ TEST NA PROBLEMATIKU EKOLABELINGU 1. Systém environmentálního značení (ekolabelingu) se ve vyspělých evropských státech uplatňuje od roku a) 1950 b) 1970 c) 2000 2. První značkou národního evropského ekolabelingového programu byla značka a) Norská labuť b) Španělská značka AENOR c) Modrý anděl 3. Ekologicky šetrný výrobek je českým národním certifikačním programem pro ekologicky šetrné výrobky: ANO NE 4. Napište příklad pro: a) Státní (národní) program ekologicky šetrných produktů b) Globální (nadnárodní) program ekologicky šetrných produktů 5. Značka „Zelený bod“ je českou značkou ekologicky šetrných produktů: ANO NE 6. Symbol (logo) značky „Králíčka“ znamená: a) Kosmetiku, která není testována na zvířatech b) Ekologicky šetrné krmivo pro zvířata c) Uměle vyráběné výrobky z kožešin 7. Napište význam zkratky KEZ: 8. Popište, případně zakreslete nové logo – značku pro označení biopotravin používanou od roku 2010 v EU. 9. Které ekologické značky z vlastní spotřebitelské zkušenosti znáte? 94 Příloha č. 1: Znalostní test na problematiku ekolabelingu – řešení 1. Systém environmentálního značení (ekolabelingu) se ve vyspělých evropských státech uplatňuje od roku 2000 1950 1970 2. První značkou národního evropského ekolabelingového programu byla značka a) Norská labuť b) Španělská značka AENOR c) Modrý anděl 3. Ekologicky šetrný výrobek je českým národním certifikačním NE programem pro ekologicky šetrné výrobky: ANO 4. Napište příklad pro: a) Státní (národní) program ekologicky šetrných produktů (Modrý anděl, japonský ECO Mark) b) Globální (nadnárodní) program ekologicky šetrných produktů (Bílá labuť, program ES) 5. Značka „Zelený bod“ je českou značkou ekologicky šetrných produktů: ANO NE 6. Symbol (logo) značky „Králíčka“ znamená: a) Kosmetiku, která není testována na zvířatech b) Ekologicky šetrné krmivo pro zvířata c) Uměle vyráběné výrobky z kožešin 7. Napište význam zkratky KEZ. (certifikační organizace pro Kontrolu ekologického zemědělství) 8. Popište, případně zakreslete nové logo – značku pro označení biopotravin používanou od roku 2010 v EU. 9. Které ekologické značky z vlastní spotřebitelské zkušenosti znáte? 95 Příloha č. 2: PŘEHLEDNÁ HISTORIE FAIR TRADE V DATECH 1946 Ten Thousand Villages (dříve Self Help Crafts) v USA začínají nakupovat výšivky z Portorika. 50. léta Oxfam GB začíná ve svých Oxfam prodejnách ve Spojeném království prodávat předměty vyrobené čínskými uprchlíky. 1958 V USA je otevřena první oficiální „Fair Trade“ prodejna. 1964 Oxfam GB zakládá svou vlastní obchodní společnost Oxfam Trading. 1967 Založena dánská dovozní organizace Fair Trade Organisatie. 1969 V Nizozemí je otevřen první „Third World Shop“ (obchod Třetího světa). 60. léta Zakládány Jižní Fair Trade organizace jako jsou Machakos District Co-operative Union PEKERTI (v Indonésii nebo MINKA v Peru). 1973 Do Holandska je společností Fair Trade Organisatie importována první káva „férově nakoupená“ od družstva malých farmářů z Guatemaly, čímž Fair Trade pronikl do oblasti potravinových výrobků. Později následovaly řemeslné výrobky. 80. léta Dánská, nábožensky založená společnost vytvořila značku Fair Trade. Termín „Fair Trade“ poprvé použil Michael Barratt Brown z organizace TWIN v únoru roku 1985. 96 1987 Založení EFTA (the European Fair Trade Association), Evropská Fair Trade asociace 11 Fair Trade dovozců. 1988 Založení značky „Max Havelaar“ v Holandsku. Během jednoho roku dosáhla káva této značky téměř 3% podílu na trhu. Podobné aktivity jsou zahajovány také v Německu (Transfair), Spojeném království (Fairtrade Foundation), USA, atd. 1989 Založení IFAT, nyní známé jako Mezinárodní asociace pro Fair Trade (the International Fair Trade Association) sdružující 270 Fair Trade organizací z 61 zemí světa. 90. léta Formování národních Fair Trade asociací v Bangladéši (1994), Nepálu (1995), na Filipínách (1998) a v mnoha dalších zemích. 1994 Založení NEWS (the Network of European Worldshops). 1994 Založení Fair Trade federace (Fair Trade Federation, FTF) ve Washingtonu. 1997 Založení FLO-I (the Fairtrade Labelling Organisations International) Mezinárdní organizace pro označování Fair Trade. 1998 FLO, IFAT, NEWS a EFTA vytváří neformální sdružení pod akronymem FINE. 1999, 2001, 2003 a 2005 Hnutí Fair Trade posílá své zástupce do WTO Konají se ministerská jednání v Seattlu, Doze, Kankúnu a Hong Kongu. 2001 FINE se shoduje na jednotné definici Fair Trade. 97 2001 Založení Asijského Fair Trade fóra (the Asia Fair Trade Forum, AFTF), regionální pobočky IFAT. Od této doby se formují další regionální sítě výrobců v Africe a Latinské Americe. 2004 IFAT představuje značku Fair Trade organizace na Světovém sociálním fóru v Mumbaji. 2004 FINE zakládá Fair Trade advokaturu (the Fair Trade Advocacy Office) v Bruselu. 2005 Spuštění Systému řízení kvality (the Quality Management System), projektu na harmonizaci a zlepšování existujících Fair Trade standardů, definic a procedur. Zdroj: http://www.fairtrade.cz 98 Příloha č. 3: KŘÍŽOVKA – KONTROLNÍ OTÁZKY K ÚKOLU Č. 1 FAIR TRADE 99 Příloha č. 3: KŘÍŽOVKA – KONTROLNÍ OTÁZKY K ÚKOLU Č. 1 FAIR TRADE – ŘEŠENÍ Vzdělávací program / Svět v nákupním košíku 100 Příloha č. 4: ZNALOSTNÍ TEST NA TÉMA FAIR TRADE 1. Co je Fair Trade? a) alternativní přístup k mezinárodnímu obchodu b) mezinárodní přístup k obchodu c) veřejně uznávaný přístup k mezinárodnímu obchodu 2. Kde a kdy vznikl první Fair Trade obchod: a) Švýcarsko, 1991 b) Velká Británie, 1953 c) Nizozemí, 1969 3. Ochrannou známku – značku FAIRTRADE uděluje: a) mezinárodní světová organizace pro Fair Trade WFTO b) certifikační organizace FLOI (Fairtrade Labelling Organizations International) c) certifikační organizace, která má státem udělenou licenci 4. V České republice se specializované obchody nazývají: a) b) 5. Největším trhem Fair Trade na světě je: a) Velká Británie b) Německo c) Nizozemí 6. Charakterizujte podstatu FairTrade. 7. Které výrobky jsou nejčastější produkty Fair Trade? a) banány b) čaj c) káva 8. Můžete napsat, co symbolizuje značka FairTrade. 101 Příloha č. 4: ZNALOSTNÍ TEST NA TÉMA FAIR TRADE – řešení testu 1. Co je Fair Trade? a) alternativní přístup k mezinárodnímu obchodu b) mezinárodní přístup k obchodu c) veřejně uznávaný přístup k mezinárodnímu obchodu 2. Kde a kdy vznikl první Fair Trade obchod: a) Švýcarsko, 1991 b) Velká Británie, 1953 c) Nizozemí, 1969 3. Ochrannou známku – značku FAIRTRADE uděluje: a) mezinárodní světová organizace pro Fair Trade WFTO b) certifikační organizace FLOI (Fairtrade Labelling Organizations International) c) certifikační organizace, která má státem udělenou licenci 4. V České republice se specializované obchody nazývají: a) Obchůdky Jednoho Světa b) Na zemi 5. Největším trhem Fair Trade na světě je: a) Velká Británie b) Německo c) Nizozemí 6. Charakterizujte podstatu FairTrade Fair Trade zpravidla je označovaný jako „spravedlivý obchod“, který představuje účinný nástroj pro boj s chudobou. Zaručuje producentům poctivé „férové“ podmínky vyplácením odpovídajících a stabilních cen za jejich produkty. Fair Trade je alternativním přístupem k mezinárodnímu obchodu. Fair Trade se popisuje jako obchodní partnerství, které klade důraz na sociální a ekologický rozměr obchodu a výroby, cílem je napomoci udržitelnému rozvoji především v zemích Afriky, Latinské Ameriky, jižní a jihovýchodní Asie. 7. Které výrobky jsou nejčastější produkty Fair Trade? a) banány 102 c) čaj d) káva 8. Můžete napsat, co symbolizuje značka FairTrade. Ochranná známka FAIRTRADE zobrazuje jásající, smějící se obličej, který reprezentuje spotřebitele a producenty výrobků Fair Trade. Obličej je zobrazen na černém poli obdélníkového tvaru, s bílým podtitulkem FAIRTRADE. 103 Autor: Název: Rozsah: Náklad: Účel: Rok vydání: Recenzent: Vydavatel: Tisk: doc. Ing. Marie Hesková, CSc. VÝVOJ VZTAHU ČLOVĚKA A PŘÍRODY 104 stran 100 ks STUDIJNÍ TEXT 2012 doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc. Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s. Žižkova 6, 370 01 České Budějovice, www.vsers.cz Tiskárna JIE s.r.o., Dobrá Voda u Českých Budějovic ISBN 978-80-87472-29-3
