docIII.Kriminologické dny_sborník
download 
Stížnost Transkript
III.Kriminologické dny_sborník
1 III.KRIMINOLOGICKÉDNY SborníkzkonferencekonanévHradciKrálové vednech19.a20.ledna2015 GAUDEAMUS 2015 Editoři: Mgr.etMgr.StanislavaHoferková,Ph.D. Mgr.etMgr.TerezaRaszková Recenzovali: Doc.PhDr.JanLašek,CSc. PhDr.PeterPapšo,PhD. Publikace neprošla jazykovou úpravou, za jazykovou a obsahovou správnostodpovídajíautořipříspěvků. ISBN978‐80‐7435‐572‐1 OBSAH ÚVODNÍSLOVO...............................................................................................................7 DELIKVENCEMLÁDEŽEAPREVENCEKRIMINALITY...............................9 Kriminologieasubkulturymládeže:etnografickýpřístup..........................9 JosefSMOLÍK....................................................................................................................9 Mestázpohľadusociológiekriminality.............................................................19 PeterONDREJKOVIČ..................................................................................................19 Kriminalitamládeže–vybranépřípadyzpraxe............................................33 DagmarKOPENCOVÁ.................................................................................................33 Názorydětíamladistvýchnahranicitrestníodpovědnosti.....................47 LenkaHOLÁ...................................................................................................................47 Uplatňovánírestorativníchpřístupů utrestnéhojednánímladistvých..........................................................................63 TerezaKONEČNÁ........................................................................................................63 Domácívězeníasankcesprvkydohleduvsystémuopatření ukládanýchmladistvýmpachatelům..................................................................76 JanaHULMÁKOVÁ.......................................................................................................76 Souvislosttrestnéčinnostismladýmobdobímvěkupachatelů.............87 MarcelaMOULISOVÁ.................................................................................................87 Nedostatečnévzděláníjakojedenzrizikovýchfaktorůsociální reintegracepachatelůtrestnéčinnostizřadmládeže................................98 JanaFIRSTOVÁ.............................................................................................................98 Významnérizikovéfaktoryovplyvňujúcereintegráciumladistvých páchateľovtrestnejčinnostivkontexteSlovenskejrepubliky.............110 MagdalénaONDICOVÁ...........................................................................................110 Činnostprobačníamediačníslužbypřiřešeníčinujinaktrestného spáchanéhodítětemmladšímpatnáctilet–teorieapraxe...................125 ŠtěpánSOBOTÍK.......................................................................................................125 PraktickézkušenostiPMSvoblastiukládání výchovnýchopatřenímladistvýmpachatelům...........................................133 LukášHERICH............................................................................................................133 StudijníoborSociálnípatologieaprevence jakomožnýnástrojpregraduálnípřípravybudoucíchpreventistů...144 VáclavBĚLÍK..............................................................................................................144 ZÁVAŽNÉFORMYKRIMINALITY....................................................................151 VyužitíanalytickétechnikyHILP vprediktivnímvýzkumuextremistickéhonásilí........................................151 MiroslavMAREŠ........................................................................................................151 Psychologienebezpečnéhopronásledování.................................................160 IvanaJAROŠOVÁ.......................................................................................................160 Drogovákriminalita–předapopřijetítrestníhozákoníku..................168 MichaelaŠTEFUNKOVÁ.........................................................................................168 Kdojepachatelemprimárnídrogovékriminality rekrutujícímsezvietnamskékomunity?.......................................................181 PetrPŘECECHTĚL,LuděkJANČAŘÍK..............................................................181 Profesionálnízločinavorovévzákoně...........................................................193 MarekDLUHOŠ..........................................................................................................193 VIKTIMOLOGIEASTRACHZEZLOČINU.....................................................203 Obeťtrestnejčinnostivkontexteslovenskýchreálií................................203 DarinaHAVRLENTOVÁ,JaroslavHOLOMEK................................................203 Seniořibezdomovajakočastáoběťtrestnéčinnosti...............................219 PavelPĚNKAVA.........................................................................................................219 Prevenciaapomocdetskýmobetiamvirtuálnehoprostredia..............226 MichaelaJURISOVÁ..................................................................................................226 Nadpraktickýminedostatkyprávníúpravyobětítrestnýchčinů......242 VítězslavKOZÁK,MichalJÍLOVEC.....................................................................242 Prevencesekundárníviktimizacerodinsdětmi.........................................253 DanielaKVĚTENSKÁ...............................................................................................253 ROLEPOLICIEČRVSYSTÉMUKONTROLYKRIMINALITY...............261 JereálnáfundovanáanalýzakriminalityzestranyPolicieČR?............261 RomanSVATOŠ.........................................................................................................261 Vybranéjuristickékonotacesprávního(policejního)práva, determinujícístavafakticitusoučinnostiaspoluprácedotčených veřejnopořádkovýchsubjektů(aplikačníexkurs).....................................278 JosefKŘÍHA.................................................................................................................278 _Toc420265382 Protikorupčníefektzkouškyspolehlivosti....................................................299 JosefHRUDKA............................................................................................................299 MožnývlivjedincůnacelkovýstavkriminalityvPraze4–Nusle.......316 VladimírOLIBERIUS................................................................................................316 VĚZEŇSTVÍAMOŽNOSTIRESOCIALIZACE...............................................327 Vybranésociálněpatologickéjevymladistvýchadospělýchosob vevýkonutrestuodnětísvobodyanasvobodě–srovnání...................327 EvaBIEDERMANOVÁ.............................................................................................327 Specificképroblémyvzacházenísodsouzenými trvalepracovněnezařaditelnými......................................................................336 TerezaRASZKOVÁ,StanislavaHOFERKOVÁ................................................336 AggressionandviolenceinPolishprisons– Symptomsandcausesofthephenomenon...................................................347 DariuszSARZAŁA.....................................................................................................347 Lonelinessofprisonerswhohavecommitted crimesagainstsexualfreedom...........................................................................359 WojciechPIESTRZYŃSKI.......................................................................................359 ÚčinnostslužbyRomskýmentoringnavýkon alternativníchtrestůuromskýchklientůPMSČR.....................................367 MarekDEMNER.........................................................................................................367 Terapienásilníkůjakonástrojkesnižovánírizikarecidivy (některépředběžnévýsledky)............................................................................379 VáclavJIŘIČKA...........................................................................................................379 Hodnoceníkriminogenníchrizikodsouzených(diskusnípanel)........395 MichalPETRAS1,JindřichHŮRKA2,FrantišekDRAHÝ3 aVáclavJIŘIČKA1......................................................................................................395 KRIMINOLOGIEPRO21.STOLETÍ:NOVÉVÝZVY, PŘÍSTUPYATÉMATA..........................................................................................408 Zmlaťsisvéhoučitele:Násilíaležvnarativníkriminologii..................408 VáclavWALACH........................................................................................................408 TheCrimeControlandNight‐TimeEconomy inthePost‐Socialist“City”....................................................................................420 PetrKUPKA,TomᚊMÍD,VáclavWALACH.................................................420 Příspěvekksoučasnýmpřístupům kanalytickémuzkoumáníkriminality.............................................................429 MartinDOLEČEK,JosefSMOLÍK.........................................................................429 Vzájemnývztahtrestníasprávníodpovědnosti poskytovatelůzdravotnípéče.............................................................................437 OlgaSOVOVÁ..............................................................................................................437 Vyjádřeníexpertůkmožnostemdekriminalizace.....................................448 JiříVLACH....................................................................................................................448 Zanedbánípovinnévýživy–několikpoznámekzprůzkumu...............455 IvanaZOUBKOVÁ,JosefSKLENIČKA................................................................455 ÚVODNÍSLOVO Konferenci III. Kriminologické dny pořádala Česká kriminologická společnostaKatedrasociálnípatologieasociologiePedagogickéfakul‐ tyUniverzityHradecKrálovévednech19.1.a20.1.2015.Konference probíhalapodzáštitouSenátoraParlamentuČeskérepublikyJUDr.Mi‐ roslavaAntla. Kriminologické dny se uskutečnily v Hradci Králové poprvé a je symbolické, že konference začala právě 19. ledna. Tento den je mi‐ mořádně významný pro Českou republiku – před 46 lety zemřel Jan Palach. Ona symbolika boje proti různým formám zla mohla být sym‐ bolikoutétokonference.Askutečněsetakstalo.Nakonferencizazněla celářadapříspěvků,kterévědeckyrozebíralyjednotlivéproblematiky kriminologie a oborů blízkých, dále pak souhrnné informace ke stavu společnostivkriminologicképerspektivě. Především byla rozebírána tato témata: děti a mládež v kriminolo‐ gicképerspektivě,viktimologieastrachzezločinu,aktuálníproblémy trestního práva a trestní politiky, vězeňství a resocializace, závažné formykriminality,delikvencemládežeaprevencekriminality,činnost Probační a mediační služby v oblasti kriminality mládeže, forenzní psychologie, drogy a kriminalita, role Policie ČR v systému kontroly kriminality,(pře)výchovapachatelův Čechách:možnosti alimitysys‐ tému postpenitenciární péče, úloha vzdělávání v prevenci rizikového chováníatématadalší. Katedřesociálnípatologieasociologiebyloctí,žeČeskákriminolo‐ gická společnost se rozhodla spolupořádat tuto konferenci právě na půdě Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, obzvlášť když konference hostila více než 165 účastníků. Organizátoři odvedli velký kuspráce;zmínilbychzejménaMgr.StanislavuHoferkovou,Ph.D.,Mgr. TerezuRaszkovou,Mgr.JanaTomáška,Ph.D.aMgr.JanaRozuma–to bylistyčnídůstojnícipořadatelů.Celákonferencesamozřejměvyžadu‐ jeiurčitéfinančnízabezpečeníananěmsepodílelanašekatedraspo‐ lečněsPedagogickoufakultouUHK,přispěltakéKrálovéhradeckýkraj, Fond Miroslava Antla pro rozvoj regionu o. s., město Hradec Králové, AdvokátníkancelářProuzaanakladatelstvíWoltersKluwer. V samotném úvodu JUDr. Miroslav Antl přivítal účastníky slovy: „Těšímne,žesetétokonferenceúčastnímnožstvíodborníků–ize zahraničí.Apročjsempřevzalzáštitunadtoutomezinárodníkrimino‐ 7 logickoukonferencí…?Jsempětatřicetiletýmtrestnímprávníkem–ří‐ kámtomístoskutečnéhověku–aztoho22letjsempracovalnapro‐ kuratuře,respektivenastátnímzastupitelství,zejménavrámcidozoru nadvyšetřovánímnejzávažnějšínásilnéamravnostnítrestnéčinnosti, ale i v mezinárodní drogové činnosti, včetně organizovaného zločinu. Ktéto problematice mám velice blízko. Jinak přes 20 let přednáším trestníprávo.Tatokatedra,tatouniverzitajemoumateřskou,atomne také motivovalo k zaštítění této akce. Jsem zde velmi rád. Opakovaně jsemsipřečetlprogramkonferenceiseznampřednášejícíchachciříci, že program je velice pestrý, tematicky a odborností vlastně zaštiťuje celýproblémkriminologie,jetadyproblémkriminality,kterýjenosný, alejsoutuimožnostijejíhořešení,kontrolynadkriminalitou,osobzlo‐ činných pachatelů, a dále viktimologie, tedy obětí trestných činů – od těchnejmenšíchaž poseniory.Nechybízde kriminalita mládeže, dro‐ govýzločin,extrémismusadalšítémata…Asamozřejmě,jsoutuiotáz‐ kyzprevence,penologieajiná.“ V rámci společenského večera pokřtil senátor JUDr. Miroslav Antl novouobsáhlouvědeckoupublikaciKRIMINOLOGIE,atozaúčastijejí‐ hovedoucíhoautora,předsedyČeskékriminologickéspolečnostiPhDr. Miroslava Scheinosta – a samozřejmě i všech účastníků mezinárodní konference. Velmiobsáhlýsborník,kterýsečtenářidostávádoruky,jedůkazem, žekonferenceIII.Kriminologickédnyreflektovalaceloušířikriminolo‐ gických témat. Na sborníku bylo velké množství práce celého orga‐ nizačního a editorského týmu a přejme čtenáři, aby v něm našel odpovědinaotázkyzkriminologie,kteréhledá.Apokudbysvéodpo‐ vědi nenalezl, tak určitě najde kontakty na všechny významné odbor‐ níky nejen z českého prostředí, kteří se problematikou kriminologie zabývajíakonferenceseúčastnili. PhDr.VáclavBělík,Ph.D. Katedrasociálnípatologieasociologie PedagogickáfakultaUHK 8 DELIKVENCEMLÁDEŽEAPREVENCEKRIMINALITY Kriminologieasubkulturymládeže:etnografickýpřístup Criminologyandyouthsubcultures: ethnographicapproach JosefSMOLÍK Anotace: Tento příspěvek se zaměří na vztah mezi kriminologií asubkulturamimládeže,přičemžbudediskutovánanejenomkategorie „mládež“,alepředstavenabudeidiskusetýkajícísesubkulturmládeže na počátku 21. století. Tato diskuse se vztahuje především k poznat‐ kům tzv. postsubkulturních přístupů, které vyplývají z výzkumů sou‐ časnýchsubkulturaživotníchstylů.Příspěvektakébudediskutovat některéobtížealimityvýzkumuvprostředísubkulturmládeže.Před‐ stavenybudouipoznatkyetnografickéhopřístupu. Klíčová slova: kriminologie, subkultury mládeže, etnografický pří‐ stup,sociálnípatologie. Annotation: This paper will focus on the relationship between criminology and youth subcultures and will discuss not only the category of "youth", but will also introduce the discussion on youth subculturesintheearly21stcentury.Thisdiscussionismainlyrelated tofindingsoftheso‐calledpost‐subculturalapproachesthatarisefrom research of contemporary subcultures and lifestyles. The paper will alsodealwithsomeofthedifficultiesandlimitationsoftheresearchin theenvironmentofyouthsubcultures.Therewillalsobeoutlinedthe findingsofethnographicapproach. Keywords:criminology,youthsubcultures,ethnographicapproach, socialpathology. 9 1.Úvod Nutno podotknout, že tento příspěvek vychází ze zkušeností s pro‐ středímsubkulturmládežeběhemvícenež20let,vekterémjsemrea‐ lizovalněkterésondyavýzkumy,kterémělycharakteretnografického výzkumu (srov. Smolík, 2001).1Tento příspěvek si jako hlavní cíl vy‐ mezuje především diskutovat kategorii „mládež“, představit diskuse vyplývající z tzv. postsubkulturních přístupů, diskutovat roli krimino‐ logie a představit možnosti etnografických přístupů v prostředí sub‐ kulturmládeže. 2.Kriminologieasubkulturymládeže Kromsociálníchvěd,kterésevěnujísubkulturámmládežeznejrůz‐ nějších perspektiv jako sociologie, psychologie, antropologie, kulturo‐ logie atp., se tématem subkultur věnuje i kriminologie, která si všímá především negativních projevů těchto specifických entit. Dost často jsou subkultury mládeže spojovány s „extremismem“, radikálními po‐ stojiasociálněpatologickýmijevy(srov.Válková,Kuchtaakol.,2005). Subkultury mládeže a jednotliví aktéři pohybující se v prostředí subkultur mládeže tak získávají generalizovanou etiketu „problémo‐ výchčlenůspolečnosti“,kterájevpřípaděněkterýchjedincůnásledně interiorizována,cožumožňujezpětněvytvářetdojemoprostředísub‐ kulturjakooprostředíaprioripatologickém(ketiketizacisrov.Mun‐ ková,2013,s.75–102;Holcrakol.,s.2009,40). Některé policejní poznatky týkající se subkultur tyto „alternativní“ sociální skupiny přímo kriminalizují. Tento trend byl charakteristický jižod70.a80.let20.století.Poroce1989sevšakpokusykrimina‐ lizovat, politizovat a sekuritizovat tyto skupiny téměř nemění. Další charakteristikou je, že akademické výstupy v mnoha případech nere‐ flektují trendy, dynamiku a změny v prostředí jednotlivých subkultur na lokální úrovni. Jedná se především o texty, které nevychází z pri‐ márních výstupů, ale často využívají sociologických či politologických textů.Vněkterýchtextechotzv.extremismujsoustímtofenoménem spojoványsubkulturyskinheads(vevšechvariantách!),punkčisquat‐ ting (viz Chmelík a kol., 2012, s. 91–98). V jiných zdrojích je uváděna 1Posledníchněkolikletseintenzivněvěnujipředevšímsubkultuřeskinheads(srov.Smo‐ lík 2010). I proto lze tento příspěvek vnímat jako úvodní, který reflektuje některé po‐ střehyzprobíhajícíhoetnografickéhovýzkumu. 10 isubkulturahiphop,technoscénači„sprejeři“(vizVegrichtová,2013, s.164). Vúvaháchosubkulturáchmládežesejakoproblematickájevíkate‐ gorie„mládež“,kterávminulostibylaspojovánascharakteristikamiči reálnými projevy jako rebelie, vzdor, kritičnost, případně se sociálně‐ patologickými jevy, případně antisociálním či delikventním chováním (srov.Smolík,2013). Přesvelkémnožstvídefinicjemládežvnímánajako„sociálnískupi‐ na tvořená lidmi ve věku přibližně od 15 do 25 let, kteří již ve spo‐ lečnosti neplní role dětí, avšak společnost jim ještě nepřiznává role dospělých.Mládežmácharakteristickýzpůsobchováníamyšlení,jiný systém vzorů, norem a hodnot“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2001, s.125). Vhodnéjetakékonstatovat,žemládežjesociokulturněpodmíněným pojmem,přičemžpodstatnouúlohusehráváisamotnýprůběhsociali‐ zace. To,cosenazývámládež,seznačnělišíodjednohotypuspolečnosti kedruhému,odjednéskupinykjiné,astalosehromadnýmsociálním faktemteprvepředněkolikaposlednímidesetiletími(vizBoudon,Ber‐ nard,Cherkkaoui,Lécuyer,2004,s.112–113). Definovatkategorii„mládež“jepoměrněobtížnýúkol(aplikovatlze kritériaekonomickésoběstačnosti,psychickévyspělosti,právníodpo‐ vědnostiatp.).Pohledemlaickéveřejnostilzekonstatovat,že„každýje takmladý,nakoliksecítí“.Svojirolisehráváprávětzv. kultmládí, který má vliv na fakt, že se mezi mládež počítají i osoby, jež by před několikadesítkamiletdotétokategorierozhodněnepatřily.Tatosku‐ tečnostseprojevujeivprostředísubkulturmládeže. Kultmládíjefenomén,kterýje(nejenom)smládežíspojovánod60. let20.století,abysevprostředíČeskoslovenska(anásledněČeskére‐ publiky)významněprojevilažnazačátku90.let20.století.Kultmládí jespojenstzv.kulturoumládí,kteráješířenaaprodukována(přede‐ vším globálními) médii. Kult mládí je spojen s populární kulturou, strendy,novýmistylyanegacívšehominulého,přežitého(kritizováno jenáboženství,morálkaatp.;srov.Scruton,2002). Celkovějekultmládíkoncept,kterýodkazujekideálnímuapožado‐ vanémustavumladých,úspěšných,zdravýchaindividualistickyzamě‐ řenýchjedinců,kteříseidentifikujíisdalšímiatributymládí.Typickou 11 charakteristikou kultu mládí lze nalézt ve spotřebním chování, pod‐ statnéjetakbýt„in“vmódě,hudbě,výběru(významných)přátelatp. (srov.Smolík,2013). Celkovělzekonstatovat,ževpřípaděkultumládíexistujídvěstrate‐ giespotřebitelů,kterésevztahujíkfenoménu„zůstatmladý“. Prvnístrategiíjeudržetsimladýživotnístylzpůsobem,kdysejedi‐ necidentifikujesatributyobdobí,kdymladýmskutečněbyl,tj.držíse spotřebníhostyluzobdobísvéhodospívání,cožznamenáposlechurči‐ tého hudebního žánru, konzervativní způsob oblékání ve vztahu vůči novým trendům (módní styl vlastního mládí), vyhledávání partnerek vurčitém(osvědčeném)typuprostředí(koncertyurčitéhodruhuhud‐ by,autorskáčteníčipřednáškysledovanéholiterárníhožánruatp.). Druhoustrategiíjaksiudržetmladýživotnístyljeneustálépřizpů‐ sobování se novým trendům. V této strategii tak jedinec sleduje nové trendy, které jsou charakteristické pro „mladé“. Tyto trendy jsou jak voblékání,hudbě,technice(typickyvyužíváníiPhonů,tabletů),kosme‐ tice,wellnessatp. 3.Postsubkulturnípřístupyateorie Až do 90. let 20. století byl vztah mezi sociologií či kriminologií asubkulturamimládežecelkempřehledný.Aťjižchicagskásociologic‐ ká škola či neomarxisticky orientované britské Centrum pro studium populárníkultury(dálejenCCCS),oběnahlíželysubkulturyzjednodu‐ ché perspektivy. Buď subkultury vnímaly jako skupiny, pro které je charakteristickázvýšenámírasociálnípatologie,anebobylyvpřípadě druhémsubkulturypovažoványzaalternativnískupinyvzdorujícíka‐ pitalismuakomercionalizaci(analýzyinterpretovalypředevšímodpor „bílé“dělnickémládeževůčihegemonníminstitucímkapitalistickéspo‐ lečnosti)2. Odkonce90.let20.stoletísepodvlivemvýznamnýchzměnvpro‐ středísubkulturprojevujítzv.postsubkulturníteorie(čipřístupy),kte‐ ré mj. reagují na komplexnější stratifikaci (fragmentizaci) skupin mládeže,narozpadsubkulturdojednotlivýchproudů(odnoží,žánrů), životníchstylůanejrůznějšíchalternativ(ktomusrov.Kolářová,2013, s. 26). V současnosti tak nelze hovořit o tradičních subkulturách, ale 2Kzákladnímautorům,najejichždílaneomarxističtísociálnívědcinavazovali,lzepřiřadit Marxe,Adorna,Gramsciho,Althussera,Barthese,Laclauaatp. 12 spíše o jednotlivých scénách, stylech, klubové kultuře nebo kmenech („neo‐tribes“) (blíže viz Bennet, 1999; Muggleton, Weinzierl, 2003, s.3–23). Propostmodernípřístupjecharakteristickáfragmentarizovanáiden‐ tita,heterogenitastylů,flexibilnípřekračovánísubkulturníchhranic,sdí‐ lenívícestylovýchidentit,nízkámíraidentifikace,apolitickécítění,důraz naimage,pozitivnívnímánímédiíavědomíneautentičnosti(vizMuggle‐ ton,2000,s.52). Bennet (1999) k tomu poznamenává, že subkultura dnes znamená spíše všezahrnující (catch‐all) termín pro nejrůznější aspekty spole‐ čenského života mladých lidí, stylů a jednotlivých hudebních žánrů (srov. Bennet, Kahn‐Harris, 2004). Bennet (2002) tak již místo užíva‐ ného termínu subkultura navrhuje používat pojem scéna či cultural taste(kulturnívkus),kterépodlenějlépevystihujízvýšenouprostup‐ nostmezijednotlivýmisubkulturami. Procesy globalizace a fragmentarizace subkultur mládeže vedly ktomu,ženelzeotaktovelkýchsociálníchskupináchvyjadřovatgene‐ ralizovanézávěry,soudy,hodnocení.Iztohodůvodubymělakrimino‐ logie,sociologiečipsychologiezaměřitsvévýzkumnéaktivitynamenší jednotky (subkulturní party, lokální scény atp.) než jsou subkultury. Iprotosevhodnýmpřístupemjevíprávěetnografickývýzkum. 4.Etnografickývýzkumsubkulturmládeže Prohlubšíanalýzu(např.postojů,hodnot,idejí,sociálníchpatologií, trávenívolnéhočasuatp.)subkulturníchskupinčiscén,jevhodnévy‐ užítetnografickývýzkum.3Cílemtaktozaměřenéhodlouhodobéhový‐ zkumu je především podat holistický obraz specifické subkulturní skupiny, resp. jednotlivé – lokálně ukotvené – scény (tzn. v typickém prostředí respondentů). Základní charakteristikou tohoto přístupu je mimo jiné skutečnost, že se jedná o detailně zpracovaný subjektivní náhled výzkumníka na určité osoby, situace a skutečnosti, které jsou následněinterpretoványaanalyzovány. Dalšícharakteristikouetnografickéhopřístupujevysoká míraflexi‐ bility,kreativityadojistémíryiimprovizace.Obecněznámouvýhodou etnografickéhovýzkumujefakt,ževýzkumníkjedlouhodoběspjatse 3Pro samotný kreativní proces během etnografického výzkumu Stöckelová a Ghosh (2014)hovořío„etnografování“. 13 zkoumaným terénem (scénou), což nabízí vyšší míru reliability a po‐ chopení zkoumaného fenoménu, významných detailů či kontextu. Te‐ rén subkulturních skupin má však specifika, ke kterým patří jeho ne‐ ohraničenost, nestrukturovanost a značná dynamičnost (osob, vztahů, situací,konfliktůatp.).Iztohodůvodujevhodnézkoumatpředevším lokálně ukotvené scény, než v mnoha případech globalizované „před‐ stavy“osubkulturáchjakohomogenníchcelcích. Etnografický přístup subkultur mládeže využívá mnoho tradičních metod,mezikterépatřízúčastněnépozorování,volnáinterview,obsa‐ hováanalýzaatp. Zhlediskazúčastněnéhopozorování(participantjakopozorovatel)4 lzetakévyužítintrospekci,kdysivýzkumníkuvědomujevlastníemoce, interpretace jednotlivých situací atp. I z toho důvodu je vhodné, aby výzkumník byl v subkultuře nějakým způsobem angažován, což může do jisté míry vést k přesnějším interpretacím jednotlivých situací. Iztoho důvodu je nezbytnou nutností vedení podrobných terénních zápisků(obsahujícíjakpopisné,takinterpretativníprvky). Etnografickéstudieodrážejíširokéspektrumzájmů–zkoumajíper‐ spektivyčlenůsubkulturních,obsahyaformyjejichmyšlení,interakce, aspiraceasociálnípraktiky(vizHendl,2005,s.118). Informacetýkajícísekonkrétnísubkulturyzperspektivyetnografic‐ kéhovýzkumuvšakmohoubýtvpřímémrozporuspoznatkykrimino‐ logie, která často přebírá „policejní perspektivu“ nazírání na tato sociálníuskupení(vizvýše). Rozdílje způsobenpředevšímtím,žeetnografický výzkumje reali‐ zován dlouhodobě, tj. probíhá i několik let, což umožňuje etnografovi podíletsenakaždodennímživotězkoumanéskupiny.Vnímavostpro‐ hloubenásdílenouzkušenostíječastodůležitýmkrokemvporozumění životu jiných (srov. Fay, 2002). Tuto filozofickou pozici reprezentuje solipsismus(zlat.solus–jediný,ipse–sám),podlenížsičlověknemů‐ žeuvědomovatnicjinéhonežsvévlastnízkušenosti(Fay,2002,s.21). Tatoteorietvrdí,žektomu,abyčlověkpochopiljinéhočlověkanebo skupinu,musítímtočlověkemnebopříslušníkemtétoskupinysámbýt (nebo se mu podobat). Odborně se takový názor nazývá účastnická 4Výzkumník plně participuje na životě skupiny, ale nezatajuje, že také dělá výzkum (Disman,2000,s.306). 14 epistemologie: k tomu, aby člověk poznal jiné členy nějaké skupiny, musíbýtsámjejímčlenem(Fay,2002,s.21). Tonásledněvedektomu,žeetnografnenahlížísubkulturnískupinu pouzeprizmatemtrestnéčinnostičisociálnípatologie,takjakjetomu běžné u poznatků kriminologie, ale snaží se zkoumat i jiné aspekty (aširšíkontext)každodennosti,kteréjsouvětšinouopomíjeny. Nadruhoustranujemnohdyvýzkumníkobviňovánztoho,žeseaž přespříliš identifikoval se zkoumanou skupinou, což vedlo k tomu, že ztratilodstupodděníveskupině;toseprojevilovnepřesnostechbě‐ hemvýzkumu(vizHendl,2005,s.119).Dismantentofenoménoznaču‐ je jako „go native“5a konstatuje, že se jedná o „jeden z paradoxů tak běžnýchvsociálnímvýzkumu:abychomporozuměli,musímesesnažit docílitmaximálníhoztotožnění,alepřitomsympatie,kterémohoubýt takovýchztotožněnímvyvolány,námnesmíbránitvobjektivníanalý‐ ze“(Disman,2000,s.307). Samotný vstup a také dlouhodobý pobyt v terénu má nepochybně vliv na výzkumníka, který se vyvíjí a mění (srov. Stöckelová, Ghosh, 2014). Na druhou stranu lze konstatovat, že právě subjektivita etnografic‐ kého výzkumu je silnástránka tohoto přístupu (viz Walker, 2013, s.50). Autenticita výzkumníka a jeho intenzivní zapojení do aktivit zkoumané scény může vést k lepšímu porozumění prostředí, což se můžeprojevitivefinálníanalýzezkoumanéhoprostředí.Iztoho dů‐ vodujenezbytnézapisováníterénníchpoznámek6,kterétutosubjekti‐ viturámují,ajsoudefacto„tímdruhým“vdialogumezivýzkumníkem azkoumanýmprostředím.TakélzesouhlasitsRyškou(2014:103–104), že„dlouhodobýetnografickývýzkumzaloženýnazúčastněnémpo‐ zorování, při kterém je výzkumník vystaven nutnosti dlouhodobého, tělesného vztahu s lidmi, které později v textu označuje za své infor‐ 5Osobnětentofenoménpracovněoznačujijako„efektnevěřícíhoTomáše“.Nevěřícíkole‐ gové nejsou schopni odpoutat se od tradičních náhledů a mnohdy i stereotypů, což se projevujetím,ženevěřívdataapoznatkyvyplývajícízdlouhodobéhoetnografickéhový‐ zkumu.Iprotodocházíkezpochybňovánívýzkumnýchmetod,postupů,aleiodbornosti výzkumníka. 6Geertz(2000)vtétosouvislostihovoříopsanítzv.zhuštěnéhopopisu, kterýumožňuje zachytitdetailyjednotlivýchsituací.Cílemzhuštěnéhoetnografickéhopopisujevyvodit rozsáhlé závěry z drobných, ale velmi hustě popsaných faktů; podpořit široké tvrzení oroli kultury ve vytváření kolektivních života tak, že přesně zapadnou do celku (viz Geertz,2000,s.39;srov.Kubátová,2006,s.133–135). 15 manty,vyžadujenejenvelkoumírureciprocityakompromisů,aletaké způsob jednání, který je pro druhou stranu natolik přijatelný, aby se mohlvzájemnývztahvyvíjetapokračovat“.Nakompromisy,aleimíru odlišnosti ideálního a uskutečnitelného během terénního výzkumu upozorňujíiMartinaBateson(viz2009,s.28). To je charakteristické i pro výzkum v prostředí subkultur mládeže, kdy se z informantů stávají v lepším případě známí nebo kamarádi, vtom druhém případě to mohou být odpůrci, kritici či obecně osoby podezřívavé7. 5.Závěr Tentostručnýpříspěveksevěnovalněkterýmkriminologickýmaso‐ ciologickýmaspektůmsubkulturmládeže.Jednouzdiskutovanýchka‐ tegorií byla „mládež“, která je socio‐kulturně a časově podmíněnou kategorií. Představen byl i fenomén tzv. kultu mládí. Následně se pří‐ spěvekzaměřilnavybranépoznatkyadiskusepostsubkulturníchpří‐ stupů,kteréreagujínaprocesyglobalizaceafragmentarizace. Poslední část textu představila poznatky etnografického přístupu vprostředí jednotlivých lokálně ukotvených subkulturních skupin (part).Vpřípaděkriminologielzeupozornitnanedostatečnéempiric‐ képoznatkyzprostředísubkulturníchpart(čisubkultur),cožvmnoha případechvedekpřejímánízastaralýchinformacíosubkulturách(jed‐ notlivýchproudech,jejichprojevech,včetnětrestnéčinnosti).Iztoho důvodubybylovhodnésevěnovatproblematicedůkladnějiarealizo‐ vatdlouhodobějšívýzkumy. Použitézdroje Bennet, A. – Kahn‐Harris, K. (eds., 2004): After Subculture. Critical StudeisinContemporary.NewYork:PalgraveMacmillan. Bennet,A.(1999):Subculturesorneo‐tribes?Rethinkingtherelati‐ onship between youth, styl and musical tasta. Sociology, XXXIII (3), 599–617. Bennet, A. (2002): Researching Youth Culture and Popular Music: MethodologicalCritique.TheBritishJournalofSociology,53(3),451–466. 7Tatoskutečnostseprojevovalapři výzkumu fotbalovýchradikálůvobdobí2000–2008. Nejčastějšíotázkoubylo,kčemujsoumiurčitéinformace,kdyžtedynejsem„fízl“. 16 Boudon, R., Bernard, P., Charkaoui, M., Lécuyer, B.‐P. (2004): Socio‐ logickýslovník.Olomouc:UniverzitaPalackého. Disman, M. (2000): Jaksevyrábísociologickáznalost. Praha: Karoli‐ num,3.vyd. Fay, B. (2002): Současnáfilozofiesociálníchvěd. Praha: Sociologické nakladatelství. Geertz, C. (2000): Interpretacekultur:vybranéeseje. Praha: Sociolo‐ gickénakladatelství. Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha:Portál. Holcr,K.akol.(2009):Kriminologie.Praha:Leges. Chmelík,J.akol.(2012):Extremismus.Plzeň:AlešČeněk. Kolářová,M.(2011):Úvodem:zkoumánísubkulturodstoluivteré‐ nu. In Kolářová, M. (Ed.): Revoltastylem.Hudebnísubkulturymládeže vČeskérepublice.Praha:Sociologickénakladatelství,s.13–43. Kubátová,H.(2006):Metodologiesociologie.Olomouc:UniverzitaPa‐ lackého. Kuchta,J.–Válková,H.akol.(2005):Základykriminologieatrestní politiky.Praha:C.H.Beck. Martin,P.–Bateson,P.(2006):Úvoddoteorieametodologieměření. Praha:Portál. Muggleton, D. & Weizierl, R. (2003): The Post‐Subcultures Reader. Oxford:Berg. Muggleton, D. (2000): InsideSubculture:ThePostmodernMeaningof Style.Oxford:BergPublisherLtd. Munková, G. (2013): Sociální deviace. Přehled sociologických teorií. Plzeň:AlešČeněk. Ryška,T.(2014):„Spojujícísebody“anebpokusoetnografiijinakosti. In Stöckelová, T. – Ghosh, Y. A. (eds.): Etnografie:improvizacevteorii aterénnípraxi.Praha:Sociologickénakladatelství,s.88–120. Scruton, R. (2002): Průvodceinteligentníhočlověkapomoderníkul‐ tuře.Praha:Academia. Smolík, J. (2001): Psychologické aspekty fotbalového diváctví. Brno: Masarykovauniverzita(bakalářskápráce). 17 Smolík, J. (2010): Apolitičtí skinheads a volný čas. In Šimková Eva (ed.). Socialia2010.Sociálnídeviacevkontextuspolečenskýchvěd.Hra‐ decKrálové:Gaudeamus,2010.s.369–376. Smolík, J. (2013): Mládež a kult mládí? In Bargel, M., Janigová, E., Jarosz, E., Jůzl, M. (eds.). Sociálnípedagogikavkontextuživotníchetap člověka. Brno: Institut mezioborových studií Brno, 2013. s. 597‐602, 6s.ISBN978‐80‐87182‐43‐7. Stöckelová,T.–Ghosh,Y.A. (2014):Úvahyoetnografii:oddogmatu kheterodoxii.InStöckelová,T.–Ghosh,Y.A.(eds.):Etnografie:impro‐ vizacevteoriiaterénnípraxi.Praha:Sociologickénakladatelství,s.7–35. Vegrichtová,B.(2013):Extremismusaspolečnost.AlešČeněk. Walker, I. (2013): Výzkumné metody a statistika. Praha: Grada Publishing. PhDr.JosefSmolík,Ph.D. Katedrapolitologie,Fakultasociálníchstudií Masarykovauniverzita,Joštova10,60200Brno E‐mail:[email protected];Tel.:+420549497350 18 Mestázpohľadusociológiekriminality Citiesfromtheperspectiveofsociologyofcrime PeterONDREJKOVIČ Anotácia:Napozadízákladovsociológiemládežeavýchovypríspe‐ vokriešivýznamnúčasťsociológiemesta–kriminalituajejprevencie na pozadí prác významných autorov. Konštatuje, že rast kriminality miestbolspôsobenývznačnejmiereprílivomobyvateľstvazvidiecke‐ hoprostrediasprevládajúcimivzťahmi,typickýmipreprimárnusku‐ pinualebosusedskévzťahyanáslednýmoslabenímsociálnejkontroly. Prezentuje niektoré preventívne postupy, ktoré viedli k pozitívnym hodnoteniam kvality života v niektorých mestách. Uvádza koncept „oči na ulici“, projekt Prevencia kriminality prostredníctvom environ‐ mentálneho dizajnu a jeho kritiku a napokon aktivitu Cure Violence (Lieknanásilie),ktorejmetódybymohlibyťaplikovateľnéinanašom území. Annotation: The contribution addresses a significant part of the sociologyofthecity–crimeanditspreventionworksinthebackground ofmajorauthors.Notesthatthegrowthofurbancrimewaslargelydue totheinfluxofpopulationfromrural environmentwith predominant relations, typical for the primary group or neighbour and subsequent weakening of social control. Presents some preventive practices that lead to positive evaluations of quality of life in some cities. Stated concept of "Eyes on the street", project Crime prevention through environmental design and its criticism and eventually activity Cure Violence,whichmethodcouldbeapplicableeveninourcountry. NajväčšiakriminalitajepodľaúdajovPZSRvmestáchKošiceaBra‐ tislava, konkrétne mestská časť Ružinov. Mapa vytvorená na základe počtu trestných činov a ich závažnosti to jasne preukazuje. Napríklad vraždy, lúpeže, znásilnenia, vlámania, krádeže v bytoch, krádeže áut, výbuchy a požiare áut či drogové delikty. Na mnohých z uvedených 19 trestných činoch sa podieľa mládež (mladiství a osoby blízke veku mladistvého,nerazidetibezprávnejzodpovednostizasvoječiny). Zaoberať sa preto problematikou bezpečnosti miest má svoj význam nielen z hľadiska narastajúcej urbanizácie, ale aj vzhľadom na obete trestnej činnosti, ktorým možno predchádzať iba konštrukciou pre‐ vencienazákladepoznatkovkriminológieajejhraničnýchdisciplín. Zhľadiskakriminalitymládežejenevyhnutnýosobitnýprístupnaj‐ mä v prevencii, čo si vyžaduje nielen špecialistov, tzv. mládežníkov vpolicajnomzbore,aleajkonštituovanietzv.juvenilnejjustície,vráta‐ ne prokuratúry (štátneho zastupiteľstva) a väzenstva a ich profesijná erudícia. Významný prvok prevencie predstavuje výchova a vzdeláva‐ nie,ktorézohľadňujepoznatkysociológiemládežeasociálnejpsycho‐ lógie. Mládež Oexistenciimládežesoskutočnevšeobecnýmiznakmiasovšeobec‐ nouplatnosťouprevšetkyvrstvyobyvateľstvamôžemehovoriťvlast‐ ne iba od počiatkov 20. storočia. Možno konštatovať, že mládež na rozdielodmladostiniejebiologickýfenomén,aniprírodnýmproduk‐ tom,alesociokultúrnymjavom,ktoréhoformypredstavujúhistoricky – spoločenskú dimenziu, čo znamená historicky meniace sa zoskupo‐ vania(mládeže),meniacesasociálnepostavenieaprávnevzťahy,ako ikaždodenné a kultúrne praktiky, nachádzajúce svoj výraz v spôsobe života(mládeže). Pojem puberty ako koniec detstva a začiatok mladosti vychádza zfaktu, že približne medzi 12. až 15. rokom života človeka dochádza kvýznamnýmrastovýmtelesnýmzmenám.Dostavujesapohlavnázre‐ losť, obyčajne spojená s rastovou akceleráciou a relatívnym predĺže‐ nímtakmervšetkýchčastítela.Tietonepopierateľnéznámkytelesných zmien,ktorésprevádzajúukončeniedetstvasújednoznačnepozorova‐ teľnéajzostranysociálnehookolia.Sexuálnezrenie,akojedenzpod‐ statnýchznakovpubertyvedieknarastaniupohlavnéhopudu,ktorého uspokojovanie sa dosahuje najčastejšiemasturbáciou.(90% 16‐ročných chlapcova50%15‐ročnýchdievčatudávalivr.1971,žeaspoňniekedy masturbujú).8/ Paralelne so zrením primárnych a sekundárnych po‐ 8Keďže na území SR výsledky podobných reprezentatívnych výskumov nie sú známe, uvádzamepoznatky,ktorézískaliOerter,R.,Montada,L.(1982)aktorítvrdia,žeichzis‐ teniamajúvšeobecnúplatnosť. 20 hlavnýchorgánovdochádzaikprudkémurastu,udievčatoniečoskôr (asiodvaroky),ktorýsakončípribližnev18rokuživota,kedydosa‐ huje telesná veľkosť zvyčajne svoju konečnú podobu. Táto biologická „naprogramovanosť” človeka však neznamená v žiadnom prípade, že sa uskutočňuje nezávisle na spoločenských vplyvoch a podmienkach, čomožnoopäťdokumentovaťnahistóriiajednotlivýchepocháchde‐ jín. Celkove možno konštatovať, že puberta sa dnes dostavuje oveľa skôr ako ešte pred niekoľkými generáciami (napr. predvojnovými). Názory biológov vysvetľujú tento jav zlepšenými životnými podmien‐ kami, lepšou výživou najmä v detstve, lepšími podmienkami bývania, väčšímprísunombielkovínvpotraveapod. Korenemožnéhoodchylnéhosprávaniaspočívajúprávevtomtoob‐ dobí. Keďže sa mení i celkový vzhľad mladého človeka, musí mladý človekkorigovaťisvojuvlastnúpredstavuosvojomtele,osebevôbec. Tu zohráva porovnávanie s rovesníkmi mimoriadne významnú úlohu. Narastajúce sexuálne potreby, ktoré nie sú uspokojované, alebo sú uspokojovanéibamasturbáciou,vedúknovýmskúsenostiamadovte‐ dy neznámym zážitkom. Súčasne sa vynárajú aj celkom nové otázky otom, čo je a čo nie je v tomto smere vlastnej sexuality dovolené. Chlapcizískavajúsúčasneitelesnúsiluastýmspojenénové,nebývalé možnostikonania,častospájanéstúžbouvyskúšaťsiich,najmäsvoju silu. Dievčatá sú svedkami narastajúceho záujmu o svoju osobu v dô‐ sledkusvojichtelesnýchzmienasvojhocelkovéhotelesnéhozjavu.Za‐ čínajú si uvedomovať svoje sexuálne “vyžarovanie”, čo býva často zdrojomalebofascinácie(samýmsebou),alebonaopak,zdrojomstra‐ chuaobáv. Za zvlášť významné možno pokladať v našich spoločenských pod‐ mienkach spoločenský odklad povinnosti zarábať si vlastnou prácou navlastnéživobytie,staraťsaoobživuavýchovudetí.Vtomtoobdobí sa nachádzajú takmer všetci mladí ľudia, chlapci a dievčatá v istom pomeresovzdelávacímiinštitúciami,ktorénajčastejšiepriamonavšte‐ vujú, aby ich pripravili pre “bytie v dospelosti”. Epochálna zmena9 znamená súčasne i významné zmeny v spôsobe života mládeže. Kým do uvedeného obdobia prevládali asketický spôsob života, často krát vynútený, obmedzenie zábav, rodičovská, aj keď oslabená kontrola, 9ZINNECKER (1985) hovorí o epochálnom obrate v histórii mládeže od 18. storočia. Ide oto,žemohutnýtrend,smerujúcikpredlžovaniuškolskejdochádzkyviedolktomu,že čorazvoväčšejmierezačínaštudovaťajrobotníckamládežamládežznajnižšíchspolo‐ čenskýchvrstiev.Osobitnýnárastzaznamenaloštúdiumdievčat 21 najmäudievčatačastýtajnýodporabojmladýchľudíprotinej,odpo‐ lovice60.rokovzískavatakmer70%mládežeprvýsexuálnystykpred 18.rokomživota,mládežsičorazčastejšieprestávaodriekavaťzábavu, nezriedkazakladárodinu,začínasapodieľaťvplnejmierena“rados‐ tiach života” podľa svojich, často skreslených predstáv. Spôsob života mládežesociálnedobresituovanýchvrstiev,častoajneviazaný,sastal takmer všeobecný, uplatňovaný všetkými sociálnymi vrstvami mláde‐ že.Vznikánovásubkultúramládeže,ktoráakocelokužniejevpodsta‐ teanitriedneanisociálnediferencovaná.Tátozmenavspôsobeživota mládeže však nemala za následok zmenu ani funkcie mládeže v spo‐ ločnosti,anijejúlohnajmävoblastizískavaniaanadobúdaniavzdela‐ niaakvalifikácie.Mládežsataktoocitávapredzložitouúlohou:musísa vyrovnaťspluralistickouponukouhodnotovýchorientácií,vzorcov správania, viery, životných cieľov a politického myslenia, tak, aby si vytvorila vlastné etické a politické vedomie. Ocitáva sa pred prenika‐ vými spoločenskými štrukturálnymi zmenami, sociálnymi výzvami aproblémami,kuktorýmmusízaujímaťstanoviskáasktorýmisamu‐ sí vyrovnať. Nesporne sem patrí aj definitívne oddelenie od rodičov‐ skéhodomu,nahradeniepôvodnéhovzťahukrodičomvzťahminovej kvality, voľba povolania, obavy o vlastnú samostatnú sociálnu exis‐ tenciupovstupedosvetapráceakreovanievlastnejosobnosti.Naj‐ častejšie prebiehajú tieto procesy neuvedomene, bývajú spojené spsychickýmiproblémami,sozmenamispôsobsprávaniaaneraziod‐ chýlkami od sociálnych noriem. Všeobecne bývajú označované ako adolescentná kríza, čo vlastne neznamená nič iné ako ohrozenosť, ohrozenosť mravná, sociálna, príp. zvýšená pravdepodobnosť delik‐ vencie.Samotnáohrozenosťznamenápotenciálnenebezpečenstvood‐ chylného správania, ktorému sa dá vyhnúť. Tu sa otvárajú otázky možnejsociálnejintervencie,nebezpečieichskĺznutiadomanipulácie, právnejaprosociálnejvýchovy,príp.inémožnostiprekonávaniaado‐ lescentnejkrízy.Právezuvedenýchdôvodovmožnomládežpovažovať za ohrozenú sociálnu skupinu, práve preto má mimoriadny význam venovaťsaprednostneotázkamsocializáciemládežeivkriminológii. Mestá Mestá ako sociálny fenomén sa stávajú z počiatku sedemdesiatych rokovcentromkritickýchvymedzenívočihumánnejekológie(Chicago School,NewUrbanSociology),nerazsvýraznýmľavicovýmprístupom (Henri Lefebvre, Manuel Castells, David Harvey a i). V osemdesiatych 22 rokochdochádzakdiskusiámogentrifikáciivmestách10,neskôrkdis‐ kusiámoglobalizáciiatzv.globálnommeste(GlobalCity)11.Sprievod‐ ným javom veľkých miest je kriminalita. Kriminogénnosť mestského prostredia skúmali predstavitelia chicagskej sociologickej školy (C.SHAW,H.McKAY,1942). Vmestáchzvlášť vsociálne zaostalejších častiach s veľkými rozdielmi medzi najnižšou a najvyššou spoločen‐ skou vrstvou,skumuláciousociálnychproblémov,zaznamenalinebý‐ valýnárastkriminality.Zameralisanateritoriálnevariáciekriminality anaichzákladeidentifikovaliohrozenéštvrtemiest.Parametrekrimi‐ nality súčasne konfrontovali s celým radom sociálnych a ekonomic‐ kých charakteristík, aby preukázali ich vplyv na kriminalizáciu správania a to v najnižších i vyšších spoločenských vrstvách. Výsled‐ kom ich analýz však nebolo priamočiare potvrdenie prepojenia zlých sociálno‐ekonomickýchpodmienokskriminalitou.Kľúčovýmfaktorom v kauzalite kriminality nie je priamo chudoba alebo ekonomický ne‐ dostatok, ale sociálna situácia, ktorú chudoba sprevádza a do určitej mieryjureprodukuje–konkrétnenajmävdôsledkuzrútenieinštitúcií sociálnej kontroly a úpadku intímnych, konvenčných vzťahov (Sykes, Cullen,1992). Rast kriminality miest bol spôsobený jednak prílivom obyvateľstva zvidieckeho prostredia s prevládajúcimi vzťahmi, typickými pre pri‐ márnu skupinu alebo susedské vzťahy.Prisťahovalci ktorí sa stávali účastníkmioslabeniaalebodokoncaizánikusociálnejkontroly.Krastu kriminality prispela i nemožnosť resp. obmedzenie ľudí prichádzajú‐ cich z vidieckeho prostredia podieľať sa na hlavných spoločenských trendoch a aktivitách pôvodného obyvateľstva (starousadlíkov). Časť obyvateľstva a stáva marginalizovanou. Neraz hovoríme o tzv. civili‐ 10Ako Džentrifikácia (anglické gentry [dʒɛntri] "nižšia šľachta", rozumieme sociálno‐ ekonomickéštrukturálnezmenyurčitejmestskejčastivoblastimigráciechudobnejších obyvateľov miest a príliv bohatých skupín obyvateľstva, ako i k nárastu kriminality. Súčasnedochádzakzvýšeniucenovejhladinymestskýchbytov.PozriotomChrisHam‐ nett:Theblindmenandtheelephant:theexplanationofgentrification.In:Transactions oftheInstituteofBritishGeographers 1991, v. 16, s. 173–189., (fr. text Chris Hamnett: Les aveugles et l’éléphant: l’explication de la gentrification. In: Strates. Nr.9, 1996‐97, Crisesetmutationsdesterritoires) 11Akoglobálnemestá(GlobalCity)súnazývanémestá,ktorésúvcentrenového,nadná‐ rodnéhomestskéhosystému.Vnichsanachádzajúnajvýznamnejšiefinančnétrhy,cent‐ rálnebankyanadnárodnékorporácie,rovnakoakoiobchodnéslužby,právne,finančné a ekonomické poradenstvo, reklamné agentúry, účtovné a audítorské firmy. Termín vznikolvroku1990,autoromjeurbánnasociologičkaSaskiaSassen,manželkaRicharda Senetta.SASSEN,S.1996.MetropolendesWeltmarktes,Campus,FrankfurtamMain/New York:Campus1996,ISBN3‐593‐35459‐4. 23 začnejmarginalizácii, ktorá spočíva v zaostávaní infraštruktúry, v na‐ pojení na dopravné tepny, napojenie na informačné a ostatné siete auspokojovanísídelnýchpotriebľudí.Nerazsmesvedkamivznikutzv. sídelnej chudoby v urbánnych podmienkach, ktorá je v meste viditeľ‐ nejšiaakonavidieku.Dochádzaiksuburbanizácii,akoprocesurýchle‐ horastuprímestskýchsídielazón. Pôvodnýnárastmiestbolspojenýsrozvojompriemyslu,na„starom“ kontinentesnebývalouindustrializáciou,najmäobjavomavyužívaním parnéhostroja,vUSAnastalprudkýindustriálnyrastmiestoniečone‐ skôr.Podľaviacerýchautorov12medzinajnovšiekonceptyvysvetľujú‐ ce rast miest patrí koncept tzv. kreatívnych miest, ktorý zdôrazňuje význam firiem v kultúrnych a kreatívnych odvetviacha kreatívnych jednotlivcov.PodľaFLORIDA,akouvádzaREHÁK(2014,s.602),mestá (dnes–pozn.P.O).nerastúpreto,žesúvblízkostizdrojovsurovín,ale‐ bo majú dobrú dopravnú dostupnosť, ale hlavne preto, že v nich je koncentrovanávzdelanápracovnásila.Tentojavvšakniejevprotire‐ čenísfenoménommestskejchudobyamestskejkriminality. Obyvateliamiestmajúkchudobe(osobitnekbezdomovectvuažob‐ raniu)inývzťah,stávasaviacodsudzovaná.Vsociológiisastávachu‐ doba predmetom osobitného výskumu a pokusov o jej teritoriálne imedzinárodné meranie (Gini koeficient13, Lorenzova krivka, Laeken‐ ské ukazovatele akoindikátory chudoby a sociálneho vylúčenia – The indicatorsofpovertyandsocialexclusion). KrozvojusociológiemestavýznamneprispelRichardSENETT.Jevo sveteznámynielenakosociológ,aleajakourbanista.Svojudruhúži‐ votnú cestu začal ako člen Joint Centre for Urban Studies of Harvard anaMIT(MassachusettsInstituteofTechnology),kdevsúčasnostipô‐ sobí ako vysokoškolský učiteľ. Jeho záujem o urbanizmus v spojení sjeho verejnou angažovanosťou spôsobili, že sa stal členom predsed‐ 12AkouvádzaRehák,Š.včlánkuvčas.Sociológia2014,s.599 13Giniho koeficient je číselná charakteristika diverzifikácie. Má významné uplatnenie vekonómii, kde sa pomocou Gini‐koeficientu udáva ekvivalencie rozloženia bohatstva apríjmov(angl.income)vvjednotlivýchúzemnýchcelkoch,najčastejšieštátocharegi‐ ónoch. Často sa používa ako miera diverzifikačnej schopnosti skoringového modelu. Udávasaod0do1.Skóringovýmodelslúžinaohodnoteniekreditnéhorizikabankovej alebonebankovejinštitúcieprižiadostiklientaoúver.Každémužiadateľovioúverjena základetohtomodelupridelenéskóre.Skórejebodovéohodnotenieklienta,kdelepším klientom patrí vyššia hodnota. Niekedy býva skóre reprezentované odhadom pravde‐ podobnosti, že daný klient úver splatí. Podľa skóre sa potom inštitúcia rozhoduje, za akýchpodmienokúverposkytne. 24 níctvaUnitedNationsCommissiononUrbanDevelopmentandDesign. Tu došlo k spojeniu pôsobenia sociálneho vedca a urbanistu. Senett skúma spôsoby, ako pochopiť dnešný život v mestách v porovnaní sprvými priemyselnými mestami. (Analyzuje Springfielde, Massachu‐ setts–Philadelphia,Chicago,aBoston,aleimestavKanade,Anglicku, FrancúzskuaKolumbii).Skúmamestskémodelytriednejstratifikácie, meniacesamierypracovnejmobility,sociálnypôvodjednotlivýchelit‐ nýchskupín,vzťahymedzipolitickoukontroluaspoločenskoutriedou, rozdiely v možnostiach rôznych etnických skupín, a vzťahy medzi ro‐ dinnými štruktúrami a mestským životom14. Práce na výskume miest editovalStephenTHERNSTROMaRichardSENNETT(1969). Kriminalituvmestách,ktoráprevyšujekriminalitunavidiekupova‐ žujemezasociálnopatologickýatedaspoločenskynežiaducijav. Čoovplyvňujekriminalituvoveľkýchmestách? • veľkáhustota,pohybaanonymitaobyvateľstva • pohybosôb,tovarovaslužieb,aksavlokalitenachádzajúvýznamné podniky • doprava–trestnáčinnosťbývaväčšianamiestach,kdesúdopravné uzly(napr.železničnéaautobusovéstanice),diaľniceaveľkéčerpa‐ ciestanice • hustotanákupnýchazábavnýchcentier,polyfunkčnýchstredísk,ho‐ telov,trhovískaleboveľkýchnemocníc • veľké parkoviská s množstvom odstavených áut, ktoré lákajú zlo‐ dejovavlamačov • rizikovésútiežrekreačnéachatovéoblasti,ktorébývajúcieľomzlo‐ dejov • miesta,kdesasústreďujúdrogovídíleri,vreckári,prostitútkyalebo bezdomovci 14Senettovepráceomestesazaoberajúproblematikoumiest,formamispolupráceazme‐ nami,ktorýmjevystavenámodernáaflexibilnáspoločnosť.Senettpopisujeosobitnýjav života v meste bezmocnosť jednotlivca, ktorý je nútený absolvovať stále viac zmien, rovnakoakoipríležitostiprenovéformyspolupráce.Dôležitájesúhrapracovitostiain‐ teligencievpráci. 25 Mestskúkriminalitusausilujúriešiťopatrenia,ktorýchzákladomsa stali poznatky sociológie mesta. Spomenieme európsky projekt, ame‐ rickéhopôvodu,nazvanýCrimePreventionTroughEnviromentalDesign (Prevencia kriminality prostredníctvom tvorby prostredia). Pôvodne bolvytvorenýaformulovanýkriminalistomC.RayJEFFERY‐m(1971). Jeho podstatou je poskytovať možnosti a koncepty zlepšenia pro‐ strediaprostredníctvomdizajnu,ktorýredukujepríležitostiprekrimi‐ nalitu. Súčasťou projektu je aj zvyšovanie vzdelanosti (policajtov, urbanistov,projektantov,pracovníkovsamosprávvtejtooblasti).15 Teória PrevenciakriminalityprostredníctvomEnvironmentalDesign (CPTED)tvrdí,žepolicajti,architekti,urbanisti,krajinnéainteriérové dizajnérmi, a rezidentní dobrovoľníci môžu vytvoriť atmosféru bez‐ pečiavkomunitehneďodzačiatku.CPTEDsikladiezacieľpreven‐ ciu kriminality vytvorením fyzického prostredia, ktoré pozitívne ovplyvňujeľudskésprávanie.Teóriajezaloženánaštyrochprincípoch: kontrolyprístupu,dozoru,teritorialityaúdržby.Kurzymajúpomáhať účastníkom uskutočňovať teórie za CPTED do každodenného života akcie vo svojich komunitách. Navrhované sú interaktívne, dvoj‐ alebo trojdňovézákladnékurzy,alebopokročiléškoleniaušiténamierupo‐ trebámichkomunity. Pripočiatkochprojektustálaakademickáobec,britskápolíciaaar‐ chitekti, predovšetkým Oskar NEWMAN. K prevencii kriminality vmestáchvýznamneprispelaElizabethWOODOVÁ.VChicaguvytvori‐ labezpečnostnésmernicesozameranímnaobytnédomyalepšiuvidi‐ teľnosť.Naverejnýchpriestranstváchavparkochodporúčapoužívať materiály, ktoré by dokázali odolať vandalizmu, ako i stály „dohľad“. Elizabeth WOOD (1899‐1993) bola prvá výkonná riaditeľka Chicago HousingAuthority.Vroku1960vypracovalapokynypreriešeniebez‐ pečnostnýchproblémovpriprácivChicagoHousingAuthority,sdôra‐ zom na konštrukčné prvky, ktoré budú podporovať prirodzené surveillability (pozorovateľnosť objektov verejnosťou, ale aj zákutí, okrajovýchmiest,nedostatočneosvetlenýchmiest‐najmävečeravno‐ ciapod.).Jejzásadynebolinikdyrealizované,alestimulovaliniektoré originálne projekty, ktoré viedli k CPTED (Crime prevention through environmental design – Prevencia kriminality prostredníctvom envi‐ ronmentálnehodizajnu). 15Pozri o tom Ondrejkovič, P. 2011. Kriminológia pre sociológov, sociálnych pracovníkov asociálnychpedagógovNitra:UKF,FF,ISBN978‐80‐558‐0042‐4,s.129 26 JaneJACOBSOVÁvosvojomdieleTheDeathandLifeofGreatAmeri‐ canCities (1961) (Smrť a život americkýchveľkomiest) kritizuje urba‐ nistické plánovanie povojnového obdobia v Amerike, na základe pozorovaní v Bostone, žiada rôznorodejšiea zmiešanejšie využitie územia,jasnéoddelenieverejnéhoasúkromnéhopriestoru,jednoznač‐ né určenie funkcie prostredia, pričom zdôrazňuje potrebu „teritoriál‐ neho“správaniasa,vzmyslevlastníctvaaúdržby,čidohľadu,uvádza koncept „oči na ulici“ (Eyes on the street) – teória, ktorá vychádza zo skutočnosti,ženiesútoibaenvironmentálneúpravysaméosebe,kto‐ ré majú redukovať strach z kriminality, dôležitý je skôr zmysel pre skupinové (komunitné) vlastníctvo, dohľad nad priestoroma predpo‐ klad silnejších sociálnych interakcií, ktoré majú preventívny účinok. Unásjeznámyprojekt„Viedeň–bezpečnémesto“,ktorýbolúspešne realizovaný v rokoch 1996 až 2002 s hlavným zastúpením riešenia otázok environmentálnej kriminality, urbanistiky a parkovníctva. Vprojekte sa zdôrazňoval koncept „rozbitých okien“, založený na hy‐ potéze,žeznakyneporiadkunakonkrétnomúzemí(napríkladrozbité okná,zdevastované pouličné osvetlenie, lavičky v parku, odpadky či graffiti) súdostatočným spúšťačom úpadku. Nútia ľudí stiahnuť sa do ichdomovov,tráviťčonajmenejčasunaverejnýchpriestranstvách,čím sazulícstrácaneformálnakontrola,čovediekrastukriminalityavy‐ konávaniu vážnějších zločinov. Osobitnú pozornosť venoval projekt rozsiahlymparkomatmavýmzákutiamvnich.Vparkubysamalkaž‐ dý cítiť príjemne, bezpečne, mal by si tu odpočinúť, vyvíjať obľúbené aktivity,byťvzdravomprostredí. Kanadská štúdia CPTED (Patrick F. Parnaby, University of Guelph, 2006),ktorejsazúčastniliodborníciapriaznivcimodeluCPTED,počíta stým,žeakreditáciuodborníkovCPTEDbudúdostávaťex‐policajti alebo pracovníci zamestnaní v súkromnom sektore bezpečnosti. Tzv. „AnalýzaParnaby“spochybňujehlavnézásadyCPTED,zčohovyplýva, že predpoklady sú trochu zjednodušujúce. PARNABY výskum odkryl, žeodborníciCPTEDneustálezdôrazňujúvágnypojem„predvídateľné nebezpečenstvo", čo naznačuje, že ak by región mal nebezpečné pro‐ strediealeboidentifikovateľnénedostatky,vývojbynevyhnutneviedol knejakejformetrestnejčinnosti: 1. Odborníci CPTED vidia príčiny trestnej činnosti neraz jednoroz‐ merne, z dôvodu použitia „jazyka istoty“ na rozdiel od pravdepodob‐ nosti pri predvídaní trestnej činnosti. To má za následok trestnú 27 činnosť,ktorábybolaspôsobenázlenavrhnutýmipodmienkami.Tieto metódybymohliviesťkprehliadaniuinýchpríčintrestnejčinnosti. 2. Premýšľať týmto spôsobom znamená rozdeľovať ľudí do dvoch skupín: zodpovedných občanov a zločincov. Oddeľovanie "dobrých" ľudí a "zlých" ľudí, podľa PARNABY, je pravdepodobne založené na spoločenských stereotypoch, založených na tom, čo si ľudia myslia orase,socioekonomickomstatuseapohlaví,atopodľapresnedefino‐ vanýchnázorov,ktoalebočotvorílegitímnuhrozbu.Vdôsledkutoho dochádzakvylúčeniu(marginalizácii)určitýchtypovľudízniektorých štvrtí. 3.Nakoniec„AnalýzaParnaby“sazaoberáspôsobmi,ktorýmiodbor‐ níciCPTEDlákajúsvojichpotenciálnychklientov,abysastaliochotný‐ mi účastníkmi ich programov. Stanovili, že, riadenie rizík je morálne, etické a spočíva na občianskej zodpovednosti jednotlivca. Problémom však je, že vlády nemajú spravidla prostriedky k dispozícii pre kom‐ plexné riadenie rizík trestnej činnosti (komplexnej prevencii) a preto sa stáva osobná bezpečnosť zodpovednosťou jednotlivca. Takýto‐ prístupmôževiesťkvigilantizmu16.Vigilantizmussizískavasympatie spoločnosti najmä vtedy, keď v nej panuje nedôvera v efektívnosť afunkčnosťformálnychmechanizmovochranypráva.Akobyvateľstvo miest alebo ich častí vníma políciu, prokuratúru či justíciu ako ne‐ schopné,málodôraznéčiskorumpované,objavujúsatendencieksvoj‐ pomoci pri ochrane práva. Prejavmi vigilantizmu sú rôznorodé aktivity,uktorýchjeveľkápravdepodobnosť,žeichaktériskĺznuzpo‐ zície hrdinu do pozície zloduchov bez toho, aby nastúpil nejaký auto‐ korekčný mechanizmus (napr. svojpomocné aktivity proti Rómom, bezdomovcom,delikventnejmládežiapod.). Príkladom komplexných riešení problémov veľkých miest, vrátane kriminality v rámci celosvetovej štúdie, Viedeň spoločne s Zürichom dosiahlaprvé miesto z 215 miest, čo sa týka kvality života a osobnej bezpečnosti svojich obyvateľov17.Tretíkrát po sebe sa rakúska metro‐ polastalanajlepšímmestomnaživot.To,čosiniekedyoViednimysleli velikáni ako Mozart, Beethoven či Klimt, dnes tvrdí i americká pora‐ 16Vigilantizmusjesociálnyjav,keďjednotlivcialeboskupinybezformálnejautorityabez právomocidanejlegitimitysasnažiasuplovaťčinnosťverejnýchautorítprinastoľovaní právaaspravodlivosti. 17Ondrejkovič,cit.vyd.,2009,s.130 28 denská spoločnosť Mercer pri porovnávaní 200 miest sveta. Mercer18 zostavila rebríček podľa 39 kritérií.Vprvej dvadsať päťke najlepších miestnaživotsúeurópskemestá,hlavnenemeckéašvajčiarske.Spo‐ ločnosť Mercer prvýkrát urobila i rebríček bezpečnosti jednotlivých miest, keď posudzovala vnútornú bezpečnosť, kriminalitu či vymáha‐ niezákonov19. Napokonsachcemeeštezmieniťoaktivitáchanázorochepidemio‐ lógaGarySLUTKINAktorýsapýta,čisanásilieakriminalitašíriaako choroba? Dr Gary SLUTKIN je inovátor v oblasti znižovania násilia azakladateľ i výkonný riaditeľ Cure Violence (Liek na násilie). SLUT‐ KINaplikujepoznatkyzískanézviacneždesaťrokovbojovsepidémi‐ ami,ktoréviedlikvytvoreniuorganizácie„Lieknanásilie“,kprístupu kzníženiunásilia,podobneakoepidémiám.Jehoprístupbolaštatistic‐ kyoverenýzdvochnezávislýchhodnotení,ktorévykonávaliMinister‐ stvo spravodlivosti a Centrum pre kontrolu chorôb. Cure Violence je iakometódavsúčasnejdobepodporovanýaschválenýspoločnosťou InstituteofMedicine,Národnejligymiest,Národnouasociáciouguver‐ nérov,aBielymdomom.ProgramLiekunanásiliejeaplikovanývoviac ako30miestachv15americkýchmestách,rovnakoakoivďalšíchpia‐ tich krajinách na svete.Jeho podstatou je, že včasné diagnostikovanie problémumusíbyťspojenésosnahoupredísťtomu,abybolidiagnózy chybné ako i diagnózy spochybňujúce cesty, vedúce k násiliu a krimi‐ nalite. Treba vytvoriť stratégie, založené na vedeckých poznatkoch, ktorýchcieľomjezastaviťnásiliepredtým,nežsaplneprejavívživote konkrétnychúzemí,vživoteregiónovamiest.Metódapočítasdetek‐ ciouaprerušenímjestvujúcichkonfliktov,srozpoznávanímaliečbou najrizikovejších jedincov a skupín a meniacich sa sociálnych noriem. Ituvšakplatídoznačnejmieryto,čosmeuviedlivprípadetzv."pred‐ vídateľného nebezpečenstva", spojeného spravidla s deľbou obyva‐ teľstvana„dobrých“a„zlých“.Anapokonjetoipríkladmedicinalizácie spoločensky nežiaducich javov a ich liečenia. Pozitívom je však ne‐ 18MercerjeamerickáporadenskáfirmasosídlomvNewYorku.Predmetomjejporaden‐ stvasúglobálneľudskézdrojeasúvisiacefinančnéslužby.Mercerjejednouznajväčších poradenskýchfiriemnasvete,sosídlomvoviacako40krajináchamedzinárodnepôso‐ biacavoviacnež130krajináchsviacako20.500zamestnancov. 19NajlepšiemestápodľaspoločnostiMercer:1.Viedeň(Rakúsko)2.Zürich(Švajčiarsko) 3.Auckland(NovýZéland)4.Mníchov(Nemecko)5.Vancouver(Kanada)5.Düsseldorf (Nemecko) 69. Praha (Česká rep.) 73. Budapešť (Maďarsko) 75. Ľubľana (Slovinsko) 79.Vilnius(Litva)84.Varšava(Poľsko)86.BratislavaSlovensko)89.Tallinn(Estónsko). Dostupné na: http://www.independent.co.uk/travel/news‐and‐advice/clean‐safe‐and‐ a‐little‐bit‐dull‐the‐worlds‐most‐liveable‐cities‐1675823.html. 29 sporne tvorba stratégií, založených na vedeckých poznatkoch (krimi‐ nológie, sociológie a sociálnej psychológie). V tomto smere byCure Violence mohla nájsť uplatnenie i na našom území a v našich veľko‐ mestách.Osobitneaktuálnamôžebyťmetódadetekciespojenásrieše‐ nímjestvujúcichkonfliktovmládežesobyvateľstvom(napr.deviantných skupínmládeže,extrémistickýchskupín,vandalizmu,sprejerovapod.), srozpoznávaníma„liečbou“najrizikovejšíchjedincoviskupín.Otázky validizácie v našich podmienkach predstavujú súčasne výzvu tak pre sociológiuvýchovyamládežeakoipresociológiukriminality. 30 Literatúra CASTEEL,CARRI,CORINNEPEEK‐ASA.2000.“Effectivenessofcrime preventionthroughenvironmentaldesign(CPTED)inreducingrobbe‐ ries.”In:AmericanJournalofPreventiveMedicine18(4S):99‐115. JACOBS, J. 1961. The Death and Life of Great American Cities. New York:RandomHouse.ISBN0‐679‐60047‐7. JEFFERY, C. Ray. 1971. Crime Prevention Through Environmental Design.BeverlyHills,CA:SagePublications.ISBN0‐679‐60047‐7. ONDREJKOVIČ, P. 2011. Kriminológiapresociológov,sociálnychpra‐ covníkov a sociálnych pedagógov. Nitra:UKF, FF, ISBN 978‐80‐558‐ 0042‐4. ONDREJKOVIČ, P. a kol. 2009 Sociálna patológia. Bratislava: Veda 2009,578strán,ISBN:978‐80‐224‐1074‐8. PARNABY, P. F. 2006. Crime prevention throuth enviromental design: Discourses of risk, social conrol, and neo‐liberal context In: CanadianJournalofCriminologyandCriminalJustice,Volume48,No.1. REHÁK,Š.2014.Kreatívnatriedaakreatívnemestá.Teoretickýkon‐ ceptajeholimity.In:Sociológia,roč.46,2014,č.5. SASSEN,S.1996.MetropolendesWeltmarktes.Campus,Frankfurtam Main/NewYork:Campus1996,ISBN3‐593‐35459‐4. SHAW, C, MCKAY, H. H. 1942 Juvenile Delinquency in Urban Areas. Chicago:UniversityofChicagoPress1942. SYKES,G.M.–CULLEN,F.T.1992Criminology.NewYork:HBJ. THERNSTROM, S., SENNETT, R. 1969. Industrialization and Urbaniztion.StudiesinInterdisciplinaryHistory. New Haven a Londýn: YaleUniversityPress,978‐0300094657. 31 Prílohy: MapakriminalityvSRpodľapolicajnýchokresov.Zdroj:PoliciaSR Dostupnénahttp://www.noviny.sk/c/krimi/mapakrimibnality. https://mail.google.com/mail/u/1/?ui=2&ik=59176b23a2&view= att&th=149a5d25b92504bd&attid=0.1&disp=safe&realattid=f_i2f6eg9 o1&zw. 32 Kriminalitamládeže–vybranépřípadyzpraxe Juveniledelinquency–selectedcasesfrompractice DagmarKOPENCOVÁ Anotace:StatistickézhodnoceníkriminalitymládeževČeskérepub‐ lice za období posledních tří let. Kasuistika závažných provinění mla‐ distvých pachatelů a kriminologický a kriminalistický rozbor těchto případů. Klíčováslova:provinění,mladistvýpachatel,poškozený Annotation: The statistical analysis of youth crime in the Czech Republicforthelastthreeyears.Thecasereportofseriousoffensesof juvenileoffendersandforensicpoliceanalysisofthesecases. Keywords:offenses,juvenileoffender,victim Kriminalita mladistvých za léta 2010 – 2013 byla vytvořena z pod‐ kladových materiálů poskytnutých organizačními články Policejního prezidia ČR, útvary Policie ČR s celorepublikovou působností, správy hlavníhoměstaPrahyasprávkrajů.Bohuželjsemnemohlauvéstirok 2014, neboť dosud nejsou zpracovány výsledky za měsíc prosinec vtomtoroce. 33 Kriminalitamladistvýchpodleprovinění rok 2010 název 2011 2112 2013 početspáchanýchskutků násilné 810 819 829 677 mravnostní 166 185 198 216 majetkové 3033 3083 2605 2052 ostatní 1097 1193 1616 1430 147 198 119 hospodářské 233 Tabulka ukazuje, že při hodnocení období od roku 2010 do roku 2013docházíknárůstumravnostníkriminalityatopohlavníhozneu‐ žívání a znásilnění. U násilné kriminality je nejvíce zaznamenáno pří‐ padůloupežíaublíženínazdravísezvýšenousamoúčelnoubrutalitou abezohlednosti.Zvyšujesepočetvydíráníanebezpečnéhovyhrožová‐ ní.Majetkováproviněníjsoupáchánazvelkéčástinaulici,zejménase jedná o krádeže prosté a krádeže způsobené vloupáním. Z ostatních proviněníjsounejčastějšíohroženípodvlivemnávykovélátky,opilství a hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny. Hospodářská kri‐ minalita je nejvíce zastoupena proviněním: neoprávněné držení pla‐ tebníkartyapaděláníapozměňovánípeněz. Ce lk o v á k r im in a lit a c e lk e m st íh á n o n e zle t ilý c h a m la d ist v ý c h 1 2 0 0 1 0 0 0 8 0 0 2010 6 0 0 2011 4 0 0 2012 2 0 0 2013 rd ub K 18 Li bK 19 K vK 17 P a sK 14 O lK 15 Zl K M 07 Jm K K hK 06 05 lzK 03 P 00 P ra ha 0 Zgrafujejasněpatrné,ženejzatíženějšíregionyjsouMoravskoslez‐ ský, Ústecký a Jihomoravský kraj. V roce 2010 se mládež podílela 4,08%, v roce 2011 – 4,02 %, roce 2012 – 3,53 % a v roce 2013 – 2,70%nacelkovékriminalitě.Tatočíslajsouvelmipozitivní,neboťse kriminalitamládežepostupněsnižuje. 34 Zpraxejsemvybraladvapřípadyzávažnýchdeliktůmladistvýchpa‐ chatelů, nabízím jejich rozbor z hlediska vyšetřování policisty a roz‐ hodnutísoudu.Chovánítěchtomladistvýchpachatelůseplněvymyká běžnému tzv. bagatelnímu delikventnímu chování z důvodu naprosté absence výchovy rodiny, kdy jejich jediná angažovanost ve výchově svýchpotomkůbylapřehoditsvojerodičovské povinnostiaodpověd‐ nost za chování a jednání svých dětí na školu a další státní instituce, jako je orgán sociálně‐právní ochrany dětí, psychiatrická zařízení asoudpromládež. Prvnípřípad Vodpoledníchhodináchkolem15.30hod.začátkemčervna2013mla‐ distvý pachatel Jiří B. v dětském pokoji ve sém trvalém bydlišti v Praze svoji nevlastní sestře Daniele D. svázal ruce k opěradlu židle, poté si na židlisedl,stáhlnasebesestruzádyksobětak,abysemohlsvýmpenisem třítvoblastijejíhopřirození.Potéjirozvázalapoložilnavrchnípalandu, kdesvojisestrunejprvezcelasvlékl,hladilalíbalnaobnaženétěloaná‐ sledněnanívykonalorálnístyk,totosvéjednáníukončilvokamžiku,kdy dobytuvstoupilpřítelmatky. Dne21.6.2013uvedlamatkanezletiléhoJiříhoB.,žetenden3.6.je‐ jí přítel přišel domů dříve, obvykle chodí domů v pozdních večerních hodinách, neboť chtěl děti vzít na záplavy, aby se podívali, jak si lidé pomáhajívtěžkýchchvílíchacovodadokáženapáchat.Zdětskéhopo‐ kojebylslyšethluk,někdoseskočilzpalandy,akdyžtamvešel,vidělže dceraDanielaležízcelanahánapohovceasynJiřísedělustoluaněco dělal. Daniela mu na dotaz, co dělali, sdělila, že ji Jiří pusinkoval na bříškoapřirození.Ihnedpotémipřítelvolaldopráce,akdyžjsempři‐ šladomů,řeklmi,žemuJiřípřiznal,žetojiždělalDanieleněkolikrát. Ptalajsemsedcery,pročmitoneřeklaaonaodpověděla,žesebála,že jítoneuvěřím.Protožejesynproblémový,nechalasynahospitalizovat vPLBohnice.Druhýdenjelasdcerounadětskougynekologii,kdedce‐ rapanídoktorceřeklaprůběhtoho,cojibratrdělal.PotébylyinaSo‐ ciálnímodboruMČPraha4,kdejízakázalisdcerouotomtoincidentu mluvit,takžesejínatoneptala. Dne21.6.2013bylynazákladěoznámeníodMěstskéčástiPrahy4 zahájenyúkonytrestníhořízenívevěciml.JiřímuB.adne25.6.2013 policieusnesenímzahájilatrestnístíhánímladistvéhoobviněnéhoJiří‐ ho B. ze spáchání provinění znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2, písm.a),odst.3,písm.a)trestníhozákoníku. 35 Při výslechu mladistvý obviněný sdělil, že je žákem 8. třídy ZŠ pro žákysespecifickýmiporuchamichování.Měří180cm,váží66kg.Žije ve společné domácnosti s mámou, jejím přítelem a nevlastní sestrou Danielou.Kvěcipřiznal,žemusestrasedělatendennaklíněvkoleč‐ kovém křesle, nebyla nahá, měla na sobě kalhotky. Jen ji líbal na těle voblastiramen,nakrku,nabřišeanapusu,určitějinesvázal.Onsám byloblečený. Poté ji poručil, aby vylezla na palandu a aby se svlékla, což udělala alíbalnarůznýchčástechtělaadaljirukunapřirození,alenicjiného. Bylatojendětinskáhloupostatakémusestrařekla,žejitodělalspo‐ lužák,takžetochtělsnívyzkoušet.Nadotaz,zdasesestrabránila,řekl, žesemocnebránila.Nakonecsdělil,žejidříveužněkolikrátlíbal,spíš pusinkoval,aleonicnešlo.Přiznalito,žejidřívejednouškrtil,protože mu stoupla na puchýř na noze, potom měla na krku od jeho rukou modřiny.Neví,jaksetostalo,chtěljijenodstrčit. ZvýpovědimladistvépoškozenéDanielyvyplynulo,žetendenřekl, žejíukáže,jaksetodělásděvčaty,chytiljizaruceatypřivázalprova‐ zemkžidli,takovéžidliskolečky,kjednomuopěradlutak,abysene‐ mohla moc hýbat a utéci. Oba byli oblečení, brácha si na židli sedl, ji obejmulastáhldoklína.Nadotaz,cosnípotédělal,nedokáževysvět‐ lit, ale ukazuje: svědkyně sedí na křesle a pohybuje se v pánvi nahoru adolů…Uvádí,žejípřitom říkal,žejimilujeatak.Ažejíněcoukáže. Odvázal ji od židle, nechal ji však ruce svázané. Chtěla utéct, ale on ji čapnulaporučiljí,abysilehlanapalandu.Svléklji.Drželjirucejednou rukou za hlavou a vylezl nad ní, poté ji druhou rukou zvedl a roztáhl nohyašimraljipindíkemnapipince,zkoušeldonístrkatpinďoura,ale to jí bolelo, protože byl „velkej a tvrdej“, potom ji na pipince lízal. Na dotaz,zdajíněkdypředtímněcotakovéhodělal,přiznává,žejijiždříve několikrát svlíknul a pusinkoval na tvář, na prsa a lízal ji na pipince. Nebránilase,protožesehobála.Zvýslechunezletilédálevyplynulo,že nanibylčastozlý,jednoujiškrtilajednousnípraštilozem,ažmuseli vyhledatlékaře.Mělaotřesmozku. Při posouzení duševního stavu mladistvé poškozené znalci z oboru zdravotnictví,odvětvídětskápsychiatrieaodvětvíklinicképsychologie dětíadorostuzjistili,žepoškozenásplňujepředpokladyproobecnou věrohodnost.Konkrétnívěrohodnostkvyšetřovanévěcijeuspokojivá. Je jí 6 let, měří 133 cm, váží 25 kg, štíhlá blondýnka, dlouhé vlasy svázanédocopu.Přivyšetřeníspolupracuje,máprůměrnouinteligenci 36 vzhledem k věku, osobnostně dosud nezralá, částečně úměrně věku, částečně dysfunkčním rodinným zázemím, nevyrovnaná, s četnými obrannýmineurotickýmimechanizmy,spotlačovánímpotřeb. Vdoběčinubylaosoboubezbrannouvzhledemkfyzickéipsychické převazeobviněného.Prosvůjvěknezletilánemohladostatečněposou‐ dit,pochopitanivyhodnotitjednáníobviněnéhoadostatečněprojevit svoji vůli a dát jednoznačně najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním. Vzhledemkjejímuvěkudanásituacenenechalanaobětižádnézjevné známkyposttraumatickéstresovéporuchy,anižádnouneurotickouani depresivnísymptomatiku. Kposouzeníduševníhostavumladistvéhoobviněnéhobylipřibráni znalcizoboruzdravotnictví,odvětvípsychiatrie,klinickápsycholo‐ giedětíapsychickásexuologie.Tizjistili,ženetrpížádnouduševní poruchou, vyskytuje se u něj porucha aktivity a osobnosti ADHD sprůvodními jevy – dysgrafií, dysortografií, dyskalkulií, dyspraxií ahyperkinetickouporuchouchování. Vývoj jeho osobnosti je disharmonický – je impulsivní a infantilní, problémyvsociálníchvztazích–egocentrický,nepřizpůsobivý,emočně plochý a agresivní. Jeho psychosexuální vývoj je přiměřený věku, ale jsoutupřítomnyintrapsychickéblokyanegativnípostojeksexualitě. Ty mohou signalizovat deviantní vývoj, ten může vést k sadomaso‐ chismu. Vinkriminovanédoběbylyjehorozpoznávacíschopnostizachovalé, jeho ovládací schopnosti byly podstatně snížené z důvodu ADHD azdůvodu podezření na jeho budoucí deviantní vývoj lze jeho pobyt na svobodě bez provedené ambulantně sexuologické léčby považovat zapotencionálněnebezpečnýprospolečnost. Ze zprávy k osobě mladistvého pachatele od OSPOD vyplynulo, že jehorodičeserozvedlivjeho2letech,bylsvěřendopéčematky.Otec osynanejevízájem,vidísesporadicky.Otecjepovolánímzedník,po‐ druhéseoženil,vtomtomanželstvímádceru.Matkajepovolánímku‐ chařka, také se podruhé vdala, z druhého manželství má šestiletou dceru Danielu, po třech letech opětovně rozvedená, v současné době žijesdlouholetýmpřítelem.Vrodinějsoučastékonfliktymezinezleti‐ lýmapřítelemmatky.Jiříhonerespektuje,nevnímáhojakovýchovné‐ hočinitele,jevšakjediný,kdoJiříhodokážeukáznit.Osvojisestruse po škole stará, zastupuje rodiče, matka dlouho do večera pracuje, její otecjividíjensoudemurčenýčas. 37 JiříB.začalchoditdomateřskéškolkyve3,5letech,dobřeseadap‐ toval,pozdějisezačalyobjevovatstížnostinajehochování.Dozákladní školy nastoupil až v sedmi letech, měl odklad jeden rok pro duševní nezralost.Jižvprvnítříděmělproblémyvchování,rodiněbyladopo‐ ručenarodinnáterapie,kamrodinadocházelajenkrátkoudobu.Dru‐ hou třídu již absolvoval na jiné škole, i zde se vyskytovaly problémy vchování,nerespektovánípravidelavyučujících.Objeviloseagresivní chovánívůčispolužákům. Nakonecpřestoupilnaspeciálnízákladníškoluprodětisporuchami chování,kdejedosud.Vroce2010kvůlizhoršenémuchováníaagresi‐ vitě,kteráseprojevovalaivůčimatceadceřiDaniele,bylhospitalizo‐ ván na oddělení dětské psychiatrie. Matka ho přestala zvládat. Syn ji nadává,vyhrožujeisebevraždou.Měsícpředhospitalizacíbydleluba‐ bičky,izdebylvšakagresivní.Poukončeníhospitalizacenastalokrát‐ ké zlepšení v jeho chování, do školy chodil řádně, žádné neomluvené hodiny, prospěch bezproblémový. O něco později opětovné provoko‐ váníspolužáků,zvýšenáagresivitaačetnéafektivnístavy,zvláštnípro‐ jevy chování nezletilého se sexuálním podtextem. Před spolužáky se kroutil, předváděl erotické pohyby, vystrkoval na děti holou zadnici aonanoval.VsoučasnédoběopětovněhospitalizovánvPLBohnicepro sexuálníobtěžovánísestry. Pohlavnímlíčenísouddošelknázoru,žeobžalovanýmladistvýJiří B.svýmjednánímspáchalproviněníznásilněnípodle§185odst.1,ali‐ neadruhá,odst.2,písm.a),odst.3,písm.a)tr.zákoníku.Bylodsouzen za použití § 31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 1 roku, výkon tohotoopatřeníbylpodmíněněodložennazkušebnídobusdohledem vtrvání2let.Běhemzkušebnídobysemuukládápokračovatvpsychi‐ atrické ambulantní léčbě. Bylo mu uloženo podle tohoto zákona ochrannésexuologickéléčenívambulantníformě. Druhýpřípad V době spáchání kriminálního jednání byl mladistvý pachatel Jiří F. 17letý,pachatelMartinD.mělvdoběčinu23let,pachatelRobertK.byl vdoběčinu20.letý,pachatelMárioK.bylvdoběčinu18letý. 38 Průběhprvníhočinu MladistvýJiříF.aMartinD.dne3.11.2012vdoběkolem1.30hodin potkalinaopuštěnéulicipoškozenéPatrikaC.aMariaJ.,obavěk50let. MladistvýJiříF.bezvarováníudeřilpoškozenéhoMariaJ.doobličejeta‐ kovousilou,žetenupadlnazem,kdehomladistvýzačalopakovaněko‐ patdohlavyažeber,MartinD.napadlPatrikaC.tím,žehoudeřilpěstí dohlavy,čímžnapadenýupadlabylnadálenapadánPatrikemapozději imladistvýmJiřímF.Jakmileobapoškozenízůstalibezhnutíležet,mla‐ distvýJiříF.oběmaprohledalkapsyaodciziljimmobilnítelefonyapo‐ škozenémuPatrikuC.ihodinky. PřiuvedenémútokuzpůsobilmladistvýJiříF.poškozenémuMáriuJ. podleznaleckéhoposudkuzoboruzdravotnictví,odvětvísodnílékař‐ ství pohmoždění mozku, krvácení v místech čelního a spánkového la‐ lokuvlevo,zlomeninuzadnístěnyčelnídutinyvlevo,zlomeninustropu levé očnice, zlomeninu spodiny pravé očnice, zlomeninu nosních kůs‐ tek, zlomeninu čelisti, pohmoždění hlavy v oblasti čelní, temenní aspánkové,tržnérányvkrajinětemenní,podvrtnutíkrčnípáteře. Zraněnívzniklaopakovanýmtupýmnásilímstředníažvelkousilou, znalecoznačilútokzabrutální.Poraněníobličejovéhoskeletuamozku jsouporaněnídůležitýchorgánů.Podleznalcebybylživotpoškozené‐ hobezvčasnélékařsképomociohrožen.Vprvnímměsíciléčeníbylpo‐ škozený upoután na lůžko, poranění byla velmi bolestivá, poškozený trpěl poruchami spánku, byla mu diagnostikována posttraumatická stresováporucha,nejsouvyloučenytrvalénásledkyvpodoběpoúrazo‐ véepilepsie. PoškozenýPatrikaC.utrpělpohmožděníhlavysotokemvtýlníob‐ lasti,tržnouránuvpravémobočí,kožníoděrkyapohmožděnívoblasti pravéholokte,kožníoděrkuapohmožděnínadčéškoupravéhokolene. Poraněnítýlavzniklotupýmnásilímostředněvelkésíle,např.kopem. Tržnáránavobočívzniklanásilímnižšíintenzity.Nenípravděpodob‐ né, že by se jednalo o vážnější poruchu zdraví. V obvyklém způsobu životabylpoškozenýomezennakratšídobunežšesttýdnů,dobaho‐ jenísepohybovalanahranicijednohotýdne. MladistvýobviněnýJiříF.dovýslechuuvedl,žebudevypovídatjen ktétověci.TohodnesobviněnýmMartinemD.dostvypiliaonztoho izvracel.Vtuchvílišliokolopoškozeníajemusezdálo,ženaněhopo‐ křikují,taksezanimirozběhl.Kdyžseotočiliaroztáhliruce,myslelsi, že se chtějí prát. Tak začal on sám. Poškozeného Mária J. udeřil mno‐ 39 hokrát rukou do obličeje a když byl na zemi, kopal ho do hlavy a tak různě.Mělnasoběpracovníboty.PoškozenéhoPatrikaC.možnáudeřil rukou,užsitomocnepamatuje.Oblečeníměldostodkrvenato,žeto bylozervačky.MartinD.mujenpomohl,jinakbynaněhobylidva.Po‐ škozenýmvzalhodinkyatelefony.Onsámzraněnnebyl.Neřešil,vja‐ kém stavu poškozené zanechal. Dokud mu nepřišlo obvinění, nijak se otonezajímal. Svéhočinulituje,dobudoucnasenechceprát.Všechnyspoluobvině‐ nézná,bydlíkousekodsebe,trávilispolečněvolnýčas.To,cosestalo, bynormálněneudělal,bylipodvlivemalkoholu.Dřívčastopil,teďjiž vůbec.Popropuštěnízvazbybylnadetoxikačníléčbě.Odzáříbychtěl znovuzačítchoditdoškolyavyučitseautomechanikem.Doprogramu ProximaSocialeprostěpřestaldocházet,tosiještěvšeneuvědomoval. Obviněný Martin D. potvrdil ve výslechu téměř totéž, co říkal mla‐ distvýobviněnýJiříF.Jenupřesnil,žekdyžprocházelikolemdvoupo‐ škozených,Jiřísezničehonicobrátilprotijednomuznichazačalhobít pěstíažupadlnazem.Protožemušeldruhýpoškozenýnapomoc,tak hoMartinzastavil,abynaJiříhonebylidva.Takésezačaliprát,poško‐ zenéhoPatrikaC.strhlnazemahnedutekl,neboťpoškozenýPatrikC. už mladistvého nechtěl napadnout. Druhého poškozeného se vůbec nedotkl.VolalnaJiřího,aťtohonecháajdepryč.Jiřízrovnakopalpo‐ škozeného Mária J. do hlavy a poté ještě šel a kopl do hlavy druhého poškozeného Patrika C., neboť se chtěl zvednout. Viděl, že je Jiří pro‐ hledává.ProtožebylJiříodkrve,vzalhoksobědomů,abysepřevlékl, zdemuJiříukázaldvamobilyahodinky,kteréoběmamužůmsebral. Vztahysjehootcemsevpubertězhoršily,začalvícepítapopralse na diskotéce, za což dostal podmínku. Svého jednání lituje. Poškoze‐ nýmnapsalomluvnýdopisakaždýměsícjimposílápřibližnětisícko‐ runnanáhraduškody. Poškozený Mário J. ve své výpovědi uvedl, že se svým kamarádem PatrikemC.šlidorestaurace,kdevypilinejvýšetřipiva.Vnocisevra‐ celi pěšky domů, když za sebou uslyšeli někoho běžet. Když se Mario otočil, uviděl štíhlého mladíka, který ho zničehonic několikrát silně udeřildoobličeje.Bylpřekvapený,snažilsekrýt,upadlnazáda.Mladík honeustálemlátil,poškozenýměldojem,žehochcezabít.Potomužsi nic nepamatuje. Sdělil, že tělesná poranění se již téměř zahojila, ale dodnes má obtíže v psychické rovině, trpí poruchami spánku, byl tři měsícevpracovníneschopnosti,vdůsledkučehožpřišelopráci. 40 Poškozený Patrik C. vypovídal shodně jako Mário J., jen ke svému napadenídodal,žekdyžchtělMáriovipomoci,dostalránudohlavyod druhéhomuže,kteréhozahlédljenkoutkemoka.Upadl,akdyžsesna‐ žil zvednout, druhý útočník se přidal k tomu prvnímu a začali ho bít pěstmiajedenhoikopnul.Kdyžznovuupadlnazem,užsenezvedal. Mladík,kterýzbilMária,mustáhlzrukyhodinkyavyndalmuzkapsy mobil.Potéútočníciběželikautobusovézastávce.Odtédobypoškoze‐ nýPatrikšpatněspí,trpípocitystrachu,posetměníjevelmiopatrný. Přiohledánímístačinubylazajištěnavěcnéabiologickéstopy:utr‐ ženánožičkaodbrýlí,papírovékapesníčky,stěrkrvezvozovky,sklíč‐ koodbrýlí,stěrkrvezživice,obalodbonbonůapapírovýkapesníkod krve. Po vypátrání a zadržení obou mladíků dne 10. 11. 2012 jim bylo odebráno oblečení, ve kterém spáchali daný skutek a jejich oblečení bylopodrobenozkoumánízoborukriminalistiky,odvětvígenetiky.By‐ lo zjištěno, že na džínech mladistvého Jiřího F. byla nalezena krev na několika místech, která odpovídala profilu DNA poškozeného Mária J. Na bundě obviněného Patrika D. byly taktéž prokázány krevní stopy, znichbylystanovenyprofilyDNAabylozjištěno,žeodpovídajíprofi‐ lůmDNAoboupoškozených. Průběh2.činu MladistvýJiříF.aRobertK.sdalšímneztotožněnýmpachatelemdne4. 11. 2012 kolem 19.00 hodiny na parkovišti před ubytovnou na Praze 4 napadlipoškozenouLuciiCh.,kdyRobertK.jipevněchytilzakabelku apokoušelsejivytrhnouzrukou. Kdyžsepoškozenábránila,strhlijimladistvýJiříF.aneztotožněný pachatelnazem,kdejidrželi,abynemohlavstátakabelkuisobsahem klíčů od domu, dvěma mobilními telefony, dvěma platebními kartami, osobnímidokladyapeněženkousčástkou1.000,‐Kčjiodcizili. Namístěčinubyloprovedenoohledáníbeznalezeníupotřebitelných stop.Napokrajilesabylanalezenaprázdnákabelkapoškozené. ObviněnýRobertK.vesvévýpovědisdělil,žepoškozenánemělaka‐ belkupřesrameno,alevruce.Kdyžjejíkabelkuchytil,poškozenájine‐ chtěla pustit, vlastně spolu chvíli běželi. On sám její kabelku pustil, 41 nevytrhl ji. Nevěděl, kdo z kluků kabelku nakonec přinesl. Byla tma, jeden svítil baterkou a on vyndával z kabelky věci. Hledal především hotovost.Cosestalosostatnímivěcmi,neví. Poškozenáuvedla,žedne4.11.2012mezipůlosmouaosmouvečer vystoupilazautobusu.Pochvílizpozorovalatříčlennouskupinkumla‐ díků, kteří se hlasitě bavili. Když ji zpozorovali, zmlkli a rozběhli se kní.Jedenjichytilzakabelkuastrhljipoškozenézramene.Rychleka‐ belku uchopila rukou a přetahovala se o ní s útočníkem. Druzí dva mladícijisrazilinazem,kdejidrželizarucearamenaaprvnímusepo chvílipodařilojíkabelkuzrukyvytrhnout.Potéuteklisměremklesu. Vkabelcemělapeněženkushotovostíminimálně1000,‐Kča10,‐eur, dvěplatebníkarty,klíčeoddomu,občanskýařidičskýprůkazamobil‐ nítelefon. Průběh3.činu MladistvýJiříF.,MárioK.aRobertK.dne10.11.2012kolem22.50ho‐ diny v parku na Praze 4 započali vulgárně pokřikovat na poškozené Lukáše H. a Matěje Š., poté k nim přiběhli a bili je pěstmi do obličeje anohou.JakmilepoškozenýLukášH.upadlnazem,mladistvýJiříF.bez vědomíostatníchútočníkůmuodcizilzkapsypeněženkusosobnímido‐ kladyačástkoukolem100,‐Kčapotévšichnizmístautekli. Obviněný Mário K. při výslechu sdělil, že ten den dost pili. Šli do hospody,někdenacestědošlokeslovnípotyčcesedvěmamuži.Nevě‐ děl,kdohádkuzačal.Možnáonsám.Pakpřiletělaprvnífacka,užsine‐ vzpomíná, zda ji dostal on nebo ji on dával. Vzpomněl si, že udeřil poškozenéhoLukášeH.doramenenebodohlavy,nebylatožádnárá‐ na.DruhéhopoškozenéhoudeřilRobertK.Pakuslyšel,jakněkdovolá, ženanězavolápolicii,leklse,protožebylvpodmínceautekl.Pochvíli přiběhliiostatníkluci,JiříF.mělvrucepeněženku,kterouvzalpoško‐ zenému.Bylyvnínějakédoklady,openězíchnicneví. PoškozeníLukášH.aMatějŠ.shodnědoprotokoluovýslechusvěd‐ ka uvedli, že dne 10. listopadu 2012 kolem půl jedenácté večer si šli koupit se svým kamarádem Matějem Š. do nejbližšího baru od domu cigarety.Kdyžzbaruvyšli,následovalajeskupinkatřímladíků,kteráje slovně urážela. Protože se nezastavili, mladíci je doběhli. Poškozený Lukášseotočilaoddvoumladíkůvtéchvílischytalránypěstídoobli‐ čeje.Bilihopěstmiakopali,onsesnažilkrýt.Pakupadlnazemacítil, 42 jakmuněkdovytahujepeněženkuzezadníkapsykalhot.Potéútočníci utekli.Vpeněžencemělněcopřes100,‐Kč.MatějŠ.dostalránudoob‐ ličeje,upadlnazemazůstalležet.ÚtoknaněhoLukášH.neviděl,Matěj jen zahlídl, jak Lukáše napadli dva mladíci a poté již byl napaden on sám.Mělzpotyčkyjenšrámy,kamarádoviteklakrevznosu.Lékařské vyšetřenínevyhledali. ZposouzeníduševníhostavumladistvéhoobviněnéhoJiříhoF.znalci zoboruzdravotnictví,odvětvídětskápsychiatrieresp.odvětvíklinické psychologie vyplývá, že mladistvý Jiří F. netrpí duševní poruchou ani významnouporuchouintelektu.Jehoosobnostsevyvíjídisharmonicky směrem k poruše osobnosti. Byly shledány rysy egocentrismu, citové plochosti, sklony k afektivním výbuchům, zvýšené agresivity a psy‐ chické nezralosti. Jeho hodnotová orientace je materiální, intelektová úroveňprůměrná. Vdoběvyšetřovanýchčinůsenacházelvprostéopilostibezforenz‐ něpodstatnéhovlivunapříčetnost.Rozpoznávacíschopnostimladist‐ vého byly zcela zachovalé, ovládací snížené střední měrou vlivem prostéopilosti.Nenínaalkoholuzávislýajeschopenzdržetsejehopo‐ žívání. Možnost resocializace je snížená zejména vlivem disharmonického vývoje a osobnostních rysů. Motivem jeho jednání je touha po zisku spojenásagresivnímchovánímnazákladězačínajícíhosociopatického způsobuživota. Nazákladěznaleckéhoposudkuzoboruzdravotnictví,odvětvípsy‐ chiatrienaobviněnéhoMartinaD.,23letbylozjištěno,žeobviněnýne‐ trpí a v době činu netrpěl žádnou duševní chorobou nebo poruchou stejnéforenznízávažnosti.Máprůměrnérozumovéschopnosti.Vdobě vyšetřovanýchčinůsenacházelvprostéopilostistředníhostupně,kte‐ rousipřivodilsám.Projevilaseunějporuchasoudnostiavýraznáten‐ dencejednatagresivním,zkratkovitýmzpůsobempřisníženékontrole afektů. Rozpoznávací a ovládací schopnosti byly pro opilost forenzně významněsnížené,nikolivšakvymizelé.Dalšípřípadnéprotispolečen‐ skéjednáníobviněnéhozávisívýhradněnajehopostoji. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ve znaleckém po‐ sudku na obviněného Roberta K., 20 let uvedl, že obviněný netrpí avdoběčinunetrpělžádnouduševníchorobouneboporuchoustejné forenzní závažnosti. Osobnost obviněného se vyvíjí poruchově a nese rysynevyzrálosti,maladaptivity,projevyhrubénekázně.Máprůměrné 43 rozumové schopnosti. Škodlivě užívá marihuanu a alkohol, zatím bez závislosti.Vdoběvyšetřovanýchčinůsenacházelvprostéopilostinej‐ výšestředníhostupně,kterousipřivodilsám.Běhempácháníseuob‐ viněného projevila porucha soudnosti a výrazná tendence jednat agresivním, zkratkovitým způsobem a snížená kontrola afektů kvůli opilosti.Motivloupežebylzištný.Jehorozpoznávacíaovládacíschop‐ nostibylyproopilostforenzněvýznamněsnížené,nikolivšakvymize‐ lé. Resocializace je u něho nejistá pro poruchový vývoj osobnosti aneúčinnostdosavadníchrepresí. Zeznaleckéhoposudkuzoboruzdravotnictví,odvětvípsychiatriena pachateleMárioK.,18letbylozjištěno,žeobviněnýnetrpíanivdobě činunetrpělžádnouduševníchorobouneboporuchoustejnéforenzní závažnosti. Osobnost obviněného není strukturována hrubě porucho‐ vě,jevybavenaprůměrnýmirozumovýmischopnostmi.Vdoběčinuse nacházelvprostéopilostinejvýšestředníhostupně,kterousipřivodil sám.Opilostzpůsobilaporuchusoudnosti,agresivníazkratkovitéjed‐ náníasníženákontrolaafektůkvůliopilosti.Jehorozpoznávacíaovlá‐ dací schopnosti byly pro opilost forenzně významně snížené, nikoli všakvymizelé.Prognózajehodalšíhovývojejepříznivá,vyvaruje‐lise excesůvpožíváníalkoholickýchnápojů. Zprávaorgánusociálně‐právníochranydětínamladistvéhoobvině‐ néhoJiříhoF.uvádí,žemělvýchovnéproblémyodjeho10let.Rodiče rozvedeni, neustálé střídání partnerů, otec o dítě nejeví zájem, matka naněhonestačí,bojíseho.Častékonfliktysespolužákyaučiteli,zane‐ dbáváníškolnídocházky,sníženéznámkyzchováníapožívalalkohol. Začal docházet ke kurátorovi a psychiatrovi. Pro agresivitu byl vylou‐ čenzeStřednítechnickéškoly.UsnesenímMěstskéhostátníhozastupi‐ telstvívPrazesemělpodrobitprobačnímuprogramuProximaSociale. Zněhobylvyřazenproneomluvenouabsenci.Vsoučasnostiabsolvoval protialkoholníléčení. Rozhodnutímsoudupodlezákonavevěcechmládežebylmladistvý obžalovaný Jiří F. shledán vinným ze spáchání provinění loupeže dle §173odst.1,odst.2,písm.b)tr.zákoníkuza1.čin,proviněníloupeže podle§173odst.1tr.zákoníkuaproviněníneoprávněnéhoopatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníkuza2.čin,proviněníloupežepodle§173odst.1tr.zákoníku za3.čin.Bylodsouzenpodle§173odst.2tr.zákoníkuzapoužití§31 odst.1zákonač.21802003Sb.,kúhrnnémutrestnímuopatřeníodnětí 44 svobodyvtrvání2leta6měsíců.Výkontohotoopatřeníbylpodmíně‐ ně odložen na zkušební dobu s dohledem v trvání 3 let. Byla mu ulo‐ žena povinnost během zkušební doby nahradit všem poškozeným způsobenouškodu. ObžalovanýMartinaD.,23let,sedopustilpřečinuvýtržnictvípodle §358odst.1tr.zákoníkuabylodsouzenktrestuodnětísvobodyvtr‐ vání15měsíců.Výkontrestusepodmíněněodkládánazkušebnídobu 3let.Běhemzkušebnídobyjepovinennahraditpoškozenýmzpůsobe‐ nouškodu. ObžalovanýRobertK.,20let,seve2.případudopustilzločinuloupe‐ že podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Ve 3. případu se dopustil přečinu výtržnictví podle § 358 odst.1tr.zákoníkuabylodsouzenkúhrnnémutrestuodnětísvobody v trvání 2 let. Výkon trestu se podmíněně odkládá na zkušební dobu 2let.Běhemzkušebnídobyjepovinennahraditpoškozenýmzpůsobe‐ nouškodu. ObžalovanýMárioK.,18let,seve3.případudopustilpřečinuvýtrž‐ nictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Výkon trestu se podmíněně odkládá na zku‐ šební dobu 3 let. Během zkušební doby je povinen nahradit poškoze‐ nýmzpůsobenouškodu. Závěr V obou případech Městský soud v Praze uložil trestní opatření vzhledemkokolnostempřípaduaosoběipoměrůmmladistvýchpod‐ míněně, tj. podmíněný trest s dohledem, v jehož rámci je povinností mladistvých pravidelně udržovat kontakt s probačními pracovníky, ti majízapovinnostnadálesledovatjejichchováníavespoluprácisor‐ gánemsociálně‐právníochranydětíhodnotitjejichmravníirozumový vývojaodbornějevéstktomu,abyvbudoucnuvedliřádnýživot.Mla‐ distvýodsouzenýJiříB.semusípodrobitochrannémusexuologickému léčení v ambulantní formě. Mladistvý odsouzený Jiří F. musí během zkušebnídobynahraditvšempoškozenýmzpůsobenouškodu. U obou mladistvých pachatelů je zřejmé, že jejich rodiny byly dys‐ funkční. Rodiče obou mladistvých řešili pouze sebe, o své potomky dlouhodobě nejevili zájem. Škola, orgán sociálně‐právní ochrany dětí 45 ani psychiatrická zařízení již nedokázali napravit škody, které v prv‐ ních letech svého života napáchali rodiče obou mladistvých. Zejména jde o emoční plochost rodičů a naprostou absenci základů sociálních návykůamorálníchhodnot. Vprvnímpřípadětentonedostatekzájmu,láskyapochopenírodičů vedlksexuálnímuzneužívánísvésestry.Pokudbyalespoňjedenzro‐ dičů se synem trávil volný čas, naslouchal jeho potřebám a přáním adal mu najevo svůj zájem o něho, umožnil mu vybití ve volno‐ časových aktivitách, zejména sportu, nemuselo chování mladistvého mít takový následek. Potřeba sounáležitosti k rodině je zejména vidi‐ telná z přání, které vyslovil mladistvý obviněný při psychologickém vyšetření,asice:„žebychtělbýtšťastnýaabyhorodičeiostatníměli rádi“. Druhýpřípadukazujerevoltuvůčirodičůmvpodobězneužíváníal‐ koholických nápojů, spolčování se s jinými mladými lidmi, kteří svůj volnýčastrávívrestauračníchzařízeníchanáslednévybitísvéenergie vpodoběagresivníhochovánívůčicizímlidem.Znedostatkumorálky vůčispolečnostiijednotlivcipotémladistvýJiříF.odcizovalsvýmobě‐ temjejichvěciafinance. Použitézdroje Zákonč.218/2003Sb.,osoudnictvívevěcechmládeže Trestnízákoníkatrestnířád VyšetřovacíspisyzKŘPČRhl.m.Prahy Statistika–sestavyESSKPPČR http://essk.pcr.cz/essk/_informace/Ročenka%202013/Grafy_2011_ 2013.xls JUDr.DagmarKopencová VPŠMVvPraze PodTáborem102/5,19024Praha9–Hrdlořezy E‐mail:[email protected] 46 Názorydětíamladistvých nahranicitrestníodpovědnosti20 Theviewsofchildrenandadolescentsontheborderof criminalresponsibility LenkaHOLÁ Anotace: Příspěvek pojednává o vývoji legislativy v oblasti trestní politiky dětí a mladistvých od 19. století do současnosti. Všímá si zá‐ kladníchfaktorů,kterémajívliv nastanovováníhranicetrestníodpo‐ vědnosti, tedy kromě legislativních také psychologických, sociálních asociologických.Vyústěnímjeseznámenísvýsledkyprůzkumuzamě‐ řeného na informovanost dětí a mladistvých o trestní odpovědnosti ajejichnázorynavýšihranicetrestníodpovědnostivČeskérepublice. Klíčováslova:trestníodpovědnost,trestnípolitika,dětiamladiství Annotation:The paper describes the development of legislation in the field of criminal policy of children and adolescents from the 19th centurytothepresent.Notesthekeyfactorsthathaveinfluenceon the establishment of criminal responsibility, except legislative also psychological,sociological.Theoutcomeisfamiliarwiththeresultsof the survey focused on the awareness of children and adolescents on criminalliabilityandtheirviewsonthelevelofcriminalresponsibility intheCzechRepublic. Keywords:criminalliability,criminalpolicy,childrenandadolescents 20Vpříspěvkujeshrnutprůzkumprováděnývrámcidiplomovéprácepodvedenímautor‐ kypříspěvku,vizPŘECECHTĚL,J.Názorydětíamladistvýchnahranicitrestníodpověd‐ nosti.Olomouc,2012.Diplomovápráce.UniverzitaPalackéhovOlomouci,Pedagogická fakulta,Ustavpedagogikyaspolečenskýchvěd. 47 Úvod Kriminalita mladistvých, jako jeden z nejzávažnějších sociálně‐pa‐ tologických jevů, se stala v posledních letech častým předmětem diskuze jak laické, tak odbornéveřejnosti. Pozornost je zaměřena na brutalitu protiprávních činů páchanýchmladistvými, jež bývá často umocněnaprezentacívmédiích.Důsledkempakbývávoláníveřejnosti posníženívěkovéhranicetrestníodpovědnostiacelkověpopřísnějším postihumladýchdelikventů. Věk,odkteréhodětiodpovědnostnesou,bývástanovovánnazákla‐ děnázoruodborníkůpůsobícíchvširokémspektruoborů.Právnícipři stanovování trestních norem spolupracují s kolegy z oblasti pedago‐ giky, psychologie, penologie, sociologie, sociální práce, psychiatrie azmnoha dalších oborů. Vzhledem ke specifikám mladistvých pacha‐ telůjenutné,abycelkováúpravajejichtrestněprávníhopostaveníbyla založena na citlivém a všechny faktory zvažujícím přístupu. Tedy na jedné straně spektra stojí pachatel a jeho zohlednění, na druhé pak společnostajejíkonsensusoprincipech,charakteruaintenzitěklíčo‐ vých opatření proti kriminalitě, včetně zacházení s pachateli, tedy její trestnípolitika.21 Cílempříspěvkujepřinéstzákladnípřehledovývojihranicetrestní odpovědnostiod19.stoletídosoučasnosti.Všímámesizákladníchfak‐ torů,kterémajívlivnastanovováníhranicetrestníodpovědnosti,tedy kromělegislativníchtaképsychologických,sociálníchasociologických. V závěrečné části seznamujemes výsledky průzkumu, který zjišťoval názorydětíamladistvýchnahranicitrestníodpovědnostivČeskére‐ publice. Historietrestníodpovědnostidětíamladistvých naúzemíČeskérepubliky Otrestnípoliticevevěcechdětíamládežemůžemenaúzemínynější Českérepublikyhovořitažodpoloviny19.století.Dotédobybyliděti amladistvívoblastitrestníodpovědnostistavěninaroveňdospělých. Avšak v roce1852byl vydánprůlomový Trestnízákon, patentčíslo 117 (Trestní zákon, č.117/1852 ř.z.). Tenstanovil výši trestní odpo‐ vědnostina14letvěkuaobsahovalpolehčujícíokolnostiproprovinil‐ 21MUSIL, J. Úloha trestní politiky při reformě trestního práva. Trestní právo, 1998, č. 1, s.3‐5. 48 cedo20letvěku.Nasvoudobutobylpoměrněmodernízákon,který zůstalplatnýtéměřstolet,aždovytvořeníapřijetíTrestníhozákona č.86/1950Sb. MezitímsevšakČeskoslovenskopřipojilokŽenevskédeklaracipráv dítěte z roku 1924 a vydalo Zákon č. 48/1931, o trestním soudnictví nad mládeží.22Byl samostatným zákonem upravujícím postavení mlá‐ deževtrestníchvěcechnaúzemíČeskoslovenskaadíkysvévyspělosti sevmnohémstalpředlohouprosoučasnouprávníúpravu.Zákonplatil doroku 1939, do vzniku Protektorátu Čechy a Morava.23I v dlouhém období po 2. světové válce pak neexistoval samostatný zákon o trest‐ ním soudnictví nad mládeží a tyto otázky se řídily obecným trestním právem.Zákonč.48/1931Sb.stanovovalhranicitrestníodpovědnosti na14letvěkuadefinovalmladistvéhojakotoho,kdodovršil14let anedokonal 18 let věku. Mladiství již spadali (kromě pár odchylek) podzákonyupravujícítrestáníprodospělé. Zákon v zájmu zkrácení trestního řízení zjednodušoval trestní pro‐ ces.Bylyzřízenysoudypromládež,kterévšaknebylyorganizačněsa‐ mostatné. Velký význam se kladl na výběr soudců mládeže, protože zákonodárcejasnědeklarovalsnahuupřednostnitvýchovupředrepre‐ sí. Z toho důvodu byli do těchto funkcí ustanovováni lidé, kteří měli odbornépedagogickévzdělání.24 V roce 1948 byl sice vydán trestní zákon č. 88/1948, kterým se zpřísnily některé trestní normy v oblasti peněžitých trestů, ale jinak nicvýznamnéhoneměnil.Odvarokypozdějibylběhemtzv.právnické dvouletky přijat nový trestní zákon č. 86/1950, který hranici trestní odpovědnosti zvýšil na 15 let. Důvodem k tomu bylo prodloužení po‐ vinnéškolnídocházkyze14na15letvěku.Novýtrestnízákonzároveň zrušilvtédoběstálekvalitnízákonč.48/1931Sb.Legislativciustano‐ veníotrestánímladistvýchimplementovalipřímodotrestníhozákona. Později byl přijat trestní zákon č. 140/1961, který hranici trestní odpovědnosti15letzachoval.Zákonpamatovalinaděti,kterédovršily 12let(12–15let),aspáchalytrestnýčin,zakterýsemohludělitvýji‐ 22KARABEC,Z.Trestnípolitikaajejírealizacevoblastitrestníjustice.Vyd.1.Praha:Insti‐ tutprokriminologiiasociálníprevenci,2008. 23ŠÁMAL, P. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck,2004,s.11. 24ŠÁMAL, P. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck,2007,s.12. 49 mečnýtrest.Vtakovémpřípaděbylomožnédítěodsouditvobčansko‐ právnímřízeníkochrannévýchově. Odr.1990dor.2006prošlytrestníkodexycelouřadoudílčíchnove‐ lizací, konkrétně u trestního zákona to bylo 59 a u trestního řádu 43 legislativníchzměn.25Vícejakpolovinabylainiciovánajakoreakcena měnícísenebonověvznikajícíekonomickéaspolečenskévztahy,jako zakotveníčivymezenídefinicčipojmůztrestníoblasti.26 Transformace, která v Československu a později v České republice probíhala,mělazanásledekvýraznýnárůstkriminality.Udětído15let došloknejvětšímunárůstukriminalitynakonci90.let,atoažo300% vesrovnánísrokem1990.Vtzv.násilnétrestnéčinnostisejednalodo‐ konce o nárůst 343 %. Přitom celkový počet dětí v této věkové kate‐ goriiklesal.27Přestožekriminalitamládežeaúpravahranicetrestní odpovědnostibylačastodiskutovanýmtématem,realizovanýchnávrhů zestranyzákonodárcůnajejízměnubylopoměrněmálo.Vroce1993 byl podán pozměňovací návrh k zákonu č. 290/1993 Sb., který mimo to, že obsahoval obnovení trestu smrti, snižoval hranici trestní odpo‐ vědnostina10let.Ikdyžvšeobecnýnázorbyltakový,žesníženíhra‐ nice TO může být jednímz řešení, návrh neprošel a k další větší iniciativně nedošlo. Pomalu však odstartovala debata o přijetí zásad‐ nějšíhoopatřenívevztahukjuvenilníkriminalitě.28 Dalšínávrhnasníženíhranicetrestníodpovědnostina14letbylpo‐ dán v r. 2002.Skupinaposlancůargumentovalatím,že návrhreaguje napožadavkyodborníkůzřadpedagogůažejejichřešeníbypřispělo kesníženíproblémůsjuvenilníkriminalitou.Návrhbylzamítnutjako nekomplexní, zejména z toho důvodu, že nebyl dostatečně projednán na politické úrovni. Téma snížení výše hranice TO bylo odsunuto na období blízké rekodifikace trestního zákona, se kterou se počítalo 25Důvodová zpráva k návrhu trestního zákoníku [online]. Cit. 14. 10. 2014. Dostupné z: http://trestnizakonik.cz/navrh/duvodova‐zprava.html 26KARABEC,Z.Trestnípolitikaajejírealizacevoblastitrestníjustice.Praha:Institutpro kriminologiiasociálníprevenci,2008,s.93. 27MICHALÍK,J.Máškolazačítpléstbič?–knovémuzákonuotrestánídětíamladistvých. Učitelskénoviny:týdeníkproučiteleapřáteleškoly.Praha:GNOSIS,2003. 28Ktématusezačalivyjadřovatodborníci,např.státnízástupcipodporovalisníženíhrani‐ ce trestní odpovědnosti. To odůvodňovali nárůstem juvenilní delikvence, rostoucí zá‐ važností trestných činů a vědomím beztrestnosti dětí ve věku do 15 let (KOPEČNÁ, Bohumíra. O trestné činnosti páchané mladistvými a nedospělci. Policista [online]. 1998(6)[cit.2012‐01‐05].Dostupnéz: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/policista/prilohy/pril11.html) 50 vroce 2003. Diskuze na odborné úrovni však probíhaly dáleve stále větší intenzitě. Zapojili se do nich např. také sexuologové, kteří tuto otázkuspojovalis hranicípropovolenýsexuálnístyk.Sníženíhranice ojedenroknevnímalijakoproblém,spatřovalivněmijistápozitiva.29 V roce 2004 nabyl účinnosti nový zákon č. 218/2003 Sb., o odpo‐ vědnostimládežezaprotiprávníčinyaosoudnictvívevěcechmládeže azměně některýchzákonů(dáletaké ZSM).Zákonbylpřijatposloži‐ tých odborných i legislativních jednáních. Řeší problematiku trestné činnosti dětí a mladistvých, přičemž hranici trestní odpovědnosti za‐ chovává (15 let věku). Problém však nastává u pachatelů závažných trestných činů, kteří v době spáchání činu byli mladší než 15 let. Lze jimuložitpouzeochrannouléčbu,atomaximálnědo19letvěku.Poté je léčba nepovinná a pachatel má po jejím ukončení čistý trestní rejstřík. I tato skutečnost podpořila další diskuse na téma hranice trestníodpovědnosti. Protobylajednímztématipřischvalovánínovéhotrestníhozákoní‐ kuvletech2005–2006.Samotnýnávrhobsahovaljejísníženína14let věku.30Novelavšakkompletnímschválenímneprošla.Vroce2007byl ministerstvem spravedlnosti představen návrh nového trestního zá‐ koníku, který obsahoval snížení hranice TO na 14 let. Návrh počítal istím,že14letýmbudevydávánobčanskýprůkazabudepovolenprv‐ ní sex. Za svůj návrh na snížení hranice TO byl ministr spravedlnosti kritizován jak z řad opozice, tak z řad koaličních partnerů. Návrh byl odmítán napříč politickým spektrem, kdy Česká republika by jím mj. porušila i mezinárodní dohody, ke kterým se zavázala, konkrétně Ge‐ neralcommentno.10:children’srightsinjuvenilejustic(dohodaOSN týkajícíseprávdětí). NovýTrestnízákoníkč.40/2009Sb.bylschválenstím,žeminister‐ stvo spravedlnosti vypracuje jeho novelu, která hranici trestní odpo‐ vědnosti vrátí zpět na 15 let, a to ještě před nabytím jeho účinnosti. Skutečněsetomutakstalo. 29PERGL,V.Sexuologovéjsouprosníženívěkovéhranicesexu.Novinky.cz[online].15.9. 2004[cit.2012‐01‐05].Dostupnéz:http://www.novinky.cz/zena/vztahy‐a‐sex/40019‐ sexuologove‐jsou‐pro‐snizeni‐vekove‐hranice‐sexu.html 30ObjevilysetakénávrhynasníženíhraniceTOna13letvěkusodkazemnato,žejeto hranice přijatelná i pro samotné děti (Poslanci snížili hranici trestní odpovědnosti na 14let.Novinky.cz[online].30.11.2005[cit.2012‐01‐05].Dostupnéz: http://www.novinky.cz/domaci/70974‐poslanci‐snizili‐hranici‐trestni‐odpovednosti‐ na‐14‐let.html). 51 Diskuze se však znovu rozpoutala poté, co byl v lednu 2010 zochranného léčení propuštěn 19 let starý dětský vrah z Kmetiněvsi. Ten jako 13letý zavraždil stejně starou spolužačku. Na svobodu byl propuštěnsčistýmtrestnímrejstříkemažádnoupovinnostípodrobo‐ vatsedalšímuléčeníčikontrolezestranystátu.31 Reakcí na nedokonalost zákonů byla tzv. Kmetiněvská výzva, která požadovalasníženíhraniceTO.Výzvupodepsalozhruba560tisíclidí.32 Iniciovalalegislativníaktivity,ježvr.2011vyústilyveschválenínovely zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy aosoudnictvívevěcechmládeže.33Ochrannéléčenítaklzeagresivním anebezpečnýmpachatelůmuložitdoživotně.Vpřípadějejichpropuš‐ těnínasvobodumajínovětakézáznamvrejstříkutrestů. Včervenci2011sekonaloveřejnéslyšeníÚstavněprávníhovýboru SenátuČRnatémasníženíhraniceTO.Zúčastnilisehoodbornícizřad policistů, státních zástupců, soudců, kriminologů a psychologů. Ti mj. upozornili na fakt, že zvýšení trestních sazeb za závažné trestné činy vnovémtrestnímzákoníkusenikteraknepromítlodoZSM,kdejehorní hranice odnětí svobody stále 5, resp. 10 let. Dále se shodli na tom, že současná legislativa je dostatečná, trend klesající kriminality mládeže jeuspokojivýanenídůvodkesnižováníhraniceTO.34 Výšehranicetrestníodpovědnosti–aktuálnístav Dle aktuální právní úpravy je v České republice trestně odpovědný ten,kdovdoběspácháníčinudovršil15.roksvéhověku.Zaspáchaný trestný čin může být mladistvý odpovědný až den následující po 15. narozeninách,protože15.rokvěkujedovršenažuplynutím24.hodiny takovéhodne.35Hovořímeotzv.matrikovémvěku. 31ZEMANOVÁ,J.VrahzKmetiněvsijenasvobodě.Českýrozhlas[online].2010[cit.2012‐ 03‐10].Dostupnéz:http://www.rozhlas.cz/zpravy/spolecnost/_zprava/685761. 32ZELENÝ, P. Starosta Kmetiněvsi chce být prezident, sbírání podpisů se nebojí. Idnes.cz [online].2012[cit.2012‐03‐10].Dostupnéz: http://zpravy.idnes.cz/starosta‐kmetineves‐ludek‐kvapil‐oznamil‐kandidatura‐na‐ prezidenta‐1gn‐/domaci.aspx?c=A120224_141542_domaci_zep. 33Zákonč.301zedne6.září2011,kterýmseměnízákonč.218/2003Sb.,oodpovědnosti mládežezaprotiprávníčinyaosoudnictvívevěcechmládežeaozměněněkterýchzá‐ konů. 34SENÁTČR.Veřejnéslyšenínatéma:Chcemestejnýmetr–trestyalegislativa[online].12. 7.2011[cit.2012‐03‐10].Dostupnéz: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/webNahled?id_doc=61104&id_var=51734 35§25zákonač.40/2009Sb.,trestníhozákoníku. 52 Rozdílný je věk mentální, podle nějž lzeurčit celkovou vyspělost osobnosti(nevyjadřujevšakduševnístav).Mentálnívěkurčujejakbio‐ logickou a psychologickou, tak i sociální a mravní úroveň pachatele, kterámávlivnajehorozpoznávacíaurčovacíschopnosti.Zákonodárci vycházízeskutečnosti,žeobatypyvěkuspolusouvisíavětšinouprávě matrikový věk vypovídá o věku mentálním – rozumové a mravní vy‐ spělosti.36 Diskusenatototémajestáleživá.Zastánkynísníženívěkovéhranice trestní odpovědnosti je např. Marešová. Argumentuje mj. tím, že ve většině evropských zemí je věková hranice nižší než 15 let.37Obhájci sníženípoukazujínarychlejšítělesnouiduševnívyspělostmládeže, neúčinnostpostupůvůčidětempáchajícímprotiprávníčiny,vědomí beztrestnosti dětí do 15 let, brutalitu dětských delikventů a také zku‐ šenostsnižšívěkovouhranicívnašíhistorii.38 NaopakodpůrcisníženívěkovéhraniceTOnavrhujíposuzovattrestní odpovědnost nikoliv en bloc, ale individuálně. Např. Matiaško uvádí dvěmetody–buďstanovitpevnouvěkovouhranici(kteránevystihuje zvláštnosti určitého případu), nebo pružnou hranici, což by zase zna‐ menaloobtížepřiposuzovánísoudnímiorgány.39 VZSMjeodpovědnostřešenáv§5,kdeseuvádí,ženenímožnéhnát ktrestníodpovědnostimladistvého,jenžnedosahujetakovérozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat nebezpečnost spáchaného činu nebo ovládat své jednání. Aby mohlo dítě nést trestní odpověd‐ nost, musí být na takovém stupni vývoje, kdy si je schopno uvědomit následkysvéhojednáníajehospolečenskounebezpečnost.40 Podle obecného trestního práva je základem trestní odpovědnosti trestnýčin(protiprávníčin,jehožznakystanovízákon)asankce(tres‐ ty a ochranná opatření).41Trestní odpovědnost mladistvých vychází 36KRATOCHVÍL,V.akol.Kurstrestníhopráva.Trestníprávohmotné.Obecnáčást.1.vy‐ dání.Praha:C.H.Beck,2009.s.191‐194. 37MAREŠOVÁ,A.KdiskusiosníženíhranicetrestníodpovědnostivČR auplatňováníal‐ ternativních trestů a opatření u delikventních dětí a mladistvých. Trestní právo. 1997, roč.2,č.1,s.12–17. 38KRATOCHVÍL,V.akol.Kurstrestníhopráva.Trestníprávohmotné.Obecnáčást.1.vy‐ dání.Praha:C.H.Beck,2009.s.422. 39MATIAŠKO, M. K otázce věkové hranice trestní odpovědnosti. Realita a mystifikace. Trestněprávnírevue.2008,roč.7,č.7,s.214–221. 40ŠÁMAL,P.etal.Zákonosoudnictvívevěcechmládeže:komentář.2007,s.40. 41§12,§13,§36zákonač.40/2009Sb.,trestnízákoník,vezněnípozdějšíchpředpisů. 53 ztéto koncepce odpovědnosti. Základními prvky jsou tedy provinění (protiprávníčinspáchanýmladistvým)asankcenazývanáopatření. Soudnictvívevěcechmladistvýchavevěcechposuzováníčinůjinak trestných spáchaných dětmi mladšími 15 let vykonávají soudy pro mládež. Jejich funkci plní specializované senáty a samosoudci obec‐ ných soudů. Lze vytvořit i zvláštní oddělení soudu. Soudy pro mládež bývají zřízeny u příslušných soudů okresních, krajských, vrchních anejvyššího soudu.42Soudní řízení probíhá za podmínek stanovených občanskýmsoudnímřádem(zákonč.99/1963Sb.),pokudZSMnesta‐ noví jinak. Hlavní líčení a veřejné zasedání před soudem pro mládež vtrestníchvěcechmladistvýchsekonázásadněsvyloučenímveřejnos‐ ti.Veřejnémůžebýtpouzenanávrhmladistvého.43 Utvářenínázorůdětíamladistvých V této části příspěvku přinášíme jen krátký exkurz do psychologie názorůajejichutvářenízejménasohledemnavěk.Názorysedefinují jakoneutrálnívýroky,okterýchsilidémyslí,žejsoupravdivé.44Názor vyjadřujespecifickéosobníhlediskojednotlivce,individuálnístanovis‐ kočlověka,formalizovaněpakiorganizovanéskupinylidí.Různostná‐ zorů je odrazem různorodosti okolního světa jako takového. Jedná se faktickyomyšlenkovýútvarrůznéhoobsahu.UžpodlePrótagora45ná‐ zorvyplývajícízjednotlivéhopozorovánínezaručujeobecnouplatnost a nevylučuje platnost a oprávněnosti jiných názorů. V tomto pojetí je názorpovažovánzasynonymumsubjektivníhomínění. Navývojnázorůmajívlivpodmínky,kteréjsoudánysamotnýmpo‐ stavenímosoby,jejísituacíekonomickou,sociální,biologickou,geogra‐ fickou,psychologickouasociokulturní.Nadtímvšímmůžestátosobní zkušenost.Tavelmiúzcesouvisísvěkem.Meznímvěkem,kdysedítě začíná měnit po psychické stránce, je věk 11 až 12 let. Toto období spadádotzv.středníhoškolníhověku.46Dítěvestřednímškolnímvěku 42ŠÁMAL,P.etal.Zákonosoudnictvívevěcechmládeže:komentář.2007,s.7–19. 43ZSM§54.,odst.1). 44NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009, s.240. 45PrótagorászAbdér(481př.n.l.–410př.n.l.),bylstarořeckýřečníkafilosof–nejznáměj‐ šízprvnígeneracesofistů,patrněprvní,kterýtotooznačenípřijal.Proslavilsevýrokem „Mírouvšechvěcíječlověk–jsoucích,žejsou,anejsoucích,ženejsou.” 46Středníškolnívěktrváod8‐9letdo11‐12letastaršíškolnívěk(obdobídruhéhostupně základníškoly)od12do15.rokuvěku(PIAGET,J.,INHELDER,B.Psychológiadietata. 1.vyd.Bratislava:SOFA,1997,s.88–137). 54 už má smysl pro spravedlnost, kterou chápe jako respektování pra‐ videlzavšechokolnostíaprovšechnystejně.Důraznarovnostje ty‐ pickým projevem v tomto období. Kritériem správnosti jsou normy ahodnotyuznávanéautoritou,institucíčiskupinou.Dítějejižschopno empatie–vcítěnísedopocituajednánídruhéosoby.Emocepřiřazuje různýmtypůmchování.Jeschopnovžítsedopocitůobětiaútočníka,je pronějdůležité,jakýmzpůsobemreagujeoběť.Dokáževyjádřitvlastní názor a bývá často zvýšeně kritické. Začínají se také krystalizovat sa‐ mostatnápřesvědčeníorůznýchproblémech.Dítěsivytváříobrazspo‐ lečenské skutečnosti. Změna vztahu k normám probíhá spolu se změnouvztahukautoritám,kteréjsoujejichnositeli.Názorautori‐ ty podrobuje kritice a snaží se vytvořit si svůj vlastní názor. Odlišné názorytolerujejenvelmiobtížně.Problémemnenínedostatekhodnot, právěnaopak.Množství,zekteréhomusídítěvybírat,jevelkéamůže véstknejistotěazmatku.47 Výsledkyprůzkumuajejichshrnutí Vedruhéčástipříspěvkupřinášímevybranévýsledkyprůzkumuná‐ zorů dětí a mladistvých na výši hranice trestní odpovědnosti.48Cílem bylozjistit,zdajsoužáciZákladníškolySvislePřerovastudentiStřední technickéškolyMoravskáTřebováinformovániokriminalitěatrestní odpovědnosti, zda znají výši hranice trestní odpovědnosti v České re‐ publiceajakýnanimajínázor. Ktomujsmevyslovilipracovníhypotézu„H“:Respondentimladší 15 let mají menší znalost o trestní odpovědnosti, než respondenti starší15let. Zkoumanývzorekbyltvořenrespondentyvevěku12–18.Bylijimi žáciII.stupněZákladníškolySvislePřerovastudentiStřednítechnické školy MoravskáTřebová.Celkemsezkoumánízúčastnilo190respon‐ 47VÁGNEROVÁ,M.Vývojovápsychologie.Vyd.1.VPraze:Karolinum,2005,s.237–435. 48Vroce2005sevýzkumemveřejnéhomíněnívtétooblastizabývalonapř.Centrumpro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR u respondentů starších 15 let (ČERVENKA, J. Postoj k trestu smrti a názory na snížení věkové hranice trestní odpo‐ vědnosti.Tiskovázpráva[online].2005[cit.2012‐03‐12].Dostupnéz: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100478s_ob50502.pdf)avroce2010Institutpro kriminologiiasociálníprevencirovněžmezirespondentyvevěkuod15let(ZEMAN,P. akol.Názoryapostojeobčanůvoblastitrestnípolitiky.Vyd.1.Praha:Institutprokri‐ minologiiasociálníprevenci,2010).Nášvýzkumsezaměřujemj.nanázoryresponden‐ tůimladších15tilet. 55 dentů,ztoho91chlapců(47,9%)a99dívek(52,1%).Rozloženídotá‐ zanýchdlevěkuukazujenásledujícítabulka. věk relativníčetnost absolutníčetnost(%) 12let 45 23,7 13let 41 21,6 14let 43 22,6 15let 26 13,7 16let 8 4,2 17let 16 8,4 18let 11 5,8 Celkem 190 100,0 Sohledemnacílprůzkumubylazvolenakvantitativnímetodasběru dat–dotazník.Obsahovalcelkem15námistanovenýchotázek,znichž dvě zjišťovaly věk a pohlaví respondentů. Následujících pět otázek zjišťovalomíruznalostíoproblematicekriminalityvČRainformační zdroje, odkud tyto znalosti čerpají. Další tři otázky jsou zaměřeny na zjištění názorů na příčiny kriminálního jednání dětí a mladistvých. Posledních pět otázek se zaměřuje na názory respondentů na hranici trestní odpovědnosti v ČR včetně návrhu na přiměřenou hranici TO zjejichpohledu. Zdůvodůověřeníadopracovánívýzkumnéhonástrojebylproveden předvýzkum, a to u 28 žáků 9. ročníku ZŠ Svisle Přerov. V průběhu předvýzkumujsmezodpovědělidvadotazyvesmysluobjasněnízadání (kdynásledněbylozadánídvouotázekzpřesněno).Dálejsmesledovali časovounáročnostvyplněnídotazníkurespondentem(kdymaximální dobabyla23minut). Samotnézkoumáníproběhlovlednu–únoru2012.Zcelkovéhopo‐ čtu210oslovenýchrespondentůsenámkvyhodnocenívrátilo190do‐ tazníků. V příspěvku se zaměřujeme jen na ty otázky, které se týkají názorůdětíamladistvýchnahranicitrestníodpovědnosti. 56 Otázka:JakájenynívČeskérepublicevěkováhranicetrestníodpověd‐ nosti? odpověď relativníčetnost absolutníčetnost(%) 13let 1 0,5 14let 1 0,5 15let 118 62,1 16let 3 1,6 18let 52 27,4 20let 1 0,5 nevím 14 7,4 Celkem 190 100,0 Na základě stanovené pracovní hypotézybyla vypracována nulová aalternativníhypotéza: Nulová hypotéza „H0“:Mezi skupinou respondentů mladších 15 let astarších 15 let nejsou ve znalostech výše hranice trestní odpovědnosti rozdíly. Alternativní hypotéza „HA“:Mezi skupinou respondentů mladších 15 letastarších15letjsouveznalostechvýšehranicetrestníodpovědnosti rozdíly. Výsledkybylysestavenydokontingenčnítabulky.Testvýznamnosti bylprovedennahladiněvýznamnosti0,05.Prokaždépolekontingeční tabulkybylyvypočítányočekávanéčetnosti.Jsouuvedenyvzávorce. věk/odpověď 12–14let 15–18let x2 Celkem správnáodpověď 69(80,1) 49(37,9) 1,54+0,65 118 chybnáodpověď 60(48,8) 12(23,1) 2,51+5,33 72 129 61 10,03 190 Celkem Testovékritériumjex2=10,03,početstupňůvolnostitestovéhokri‐ tériaf=1.Provypočítanýpočetstupňůvolnostiaprozvolenouhladi‐ nuvýznamnostinalézámevestatistickýchtabulkáchkritickouhodnotu x2 0,05 (1) = 3,84. Zjišťujeme, že vypočítaná hodnota x2 je vyšší než hodnotakritická.Protozamítámenulovouhypotézuapřijímámehypo‐ tézualternativní. 57 HA: Meziskupinourespondentůmladších15letastarších15letjsou veznalostechvýšehranicetrestníodpovědnostirozdíly. Tentozávěrpřitompřijímámesjistotou95%(rizikoomyluje0,05= =5%).Vzhledemkvýsledkům,kdyvevěku12až14letznalosprávnou odpověď 53,5 % respondentů a ve věku 15 až 18 let 80,3 % respon‐ dentů, můžeme přijmout také pracovní hypotézu: Respondentimladší 15 let mají menší znalost o trestní odpovědnosti, než respondenti starší 15let. Otázka: JehranicetrestníodpovědnostivČeskérepublicedobrá(při‐ měřená)? relativní četnost absolutní četnost(%) ano,jedobrá,neměnilbychji 102 53,7 ne,ješpatná,mělabysesnížit 25 13,2 ne,ješpatná,mělabysezvýšit 63 33,2 190 100,0 odpověď Celkem Otázka zjišťovala názor dětí a mladistvých, zda je současná výše hraniceTOzjejichpohleduvyhovující.Vnímánípřiměřenostijeznačně subjektivníajeovlivněnomnohafaktory.Zodpovědívyplývá,ževíce jak polovina respondentů je se současnou úpravou spokojená, což je poněkud nečekané zjištění. Odpovědi třetiny respondentů, kteří by hraniciTOzvýšili,jsoumožnámotivoványobavoučiosobnímprospě‐ chem.ProsníženíhraniceTObybylopouze13,2%respondentů. Otázka:Jakávěkováhranicetrestníodpovědnostibybylalepší?(Napiš konkrétnívěk,odkteréhobymělibýtlidévČRtrestněodpovědní). Jako jinou než současnou (ze subjektivního pohledu respondentů lepší)výšiTOuvedlocelkem46,3%respondentů.Přičemž13,7%re‐ spondentů na tuto otázku neodpovědělo. Tito se většinou rekrutovali zřad respondentů, kteří přesnou výši TO neznali nebo na otázku na hranici TO odpověděli chybně. Zbývajících 40 % dotázaných uvedlo věk15let,tedybyhraniciTOneměnilo. 58 Otázka: Zjakýchdůvodůbysvěkovouhranicitrestníodpovědnosti změnil?(Můžešuvéstivícedůvodů) důvodykesníženívýšehraniceTO relativníčetnost dřívějšírozumovávyspělostdětí 8 přílišnámírnosttrestů 7 sníženíkvůlinepřizpůsobivémenšině 4 sníženíkvůlivizizvýšeníkompetencí 2 sníženíkvůlirostoucíagresivitě 1 Celkem 22 důvodykezvýšenívýšehraniceTO relativníčetnost pozdějšírozumovávyspělostdětí 9 přílišnápřísnosttrestů 1 Celkem 10 Otázka byla koncipována jako otevřená s možností více odpovědí. Avšak odpovědělo na ni pouze 32 respondentů, což je 16,8 %. Častá bylaodpověď„nevím“,atou35respondentů,tj.18,4 %.Některéod‐ povědirespondentůnebylyvzhledemkustanovenípříslušnýchzákonů relevantní.Např.„kdyžjemladšínež18let,takhonezavírajídokrimi‐ nálu,jetonespravedlivé“.Nebouváděliargumenty,kterébylyzaloženy namylnémpřesvědčení,např.„přibývajícíkriminalitaudětí,kteréne‐ dovršily patnáctý rok“. Nejčastěji uváděný důvod ke snížení hranice TO,kterýmjedřívějšírozumovávyspělost,jepřesnýmopakemnejčas‐ těji uváděného důvodu pro zvýšení, tj. pozdější rozumová vyspělost. Nemusímespekulovatotom,kterýdůvodjeoprávněnější,protožero‐ zumováamravnívyspělostjeznačněindividuálníschopnost.Pokudby sevšakmělahraniceTOzměnitvzávislostinarozumovéamravnívy‐ spělostidnešníchdětí,mělobybýtzkoumáno,zdalijsouskutečněvy‐ spělejšínežpřed65roky,kdybylaprovedenaposledníprávníúprava hranicetrestníodpovědnosti.49Vtétosouvislostipřipomínáme,žedle ZSM se k rozumové a mravní vyspělosti při posuzování odpovědnosti dítětezaproviněnípřihlíží. 49Zákonemč.86/1950Sb.,trestnízákon. 59 Diskuzeazávěr Dotazníková metoda výzkumu bohužel neumožňuje dostatečnou bezprostředníreakciazpětnouvazbunaotázkyčiodpovědi,kterénám vznikaly při analýze výsledků. I tak jsme však došli k zajímavým po‐ znáním.Přednělzekonstatovat,žeděti(do15letvěku)okriminalitě atrestní odpovědnosti informovány jsou. Vícejak polovina z nich zná správnou výši TO. Mezi respondenty, kteří již dovršili inkriminovaný věk15tilet,jevícejak80,3%těch,kteřísisvéodpovědnostijsouvě‐ domi.JejichnázorynavýšihraniceTOmnohdyobsahovalyracionální zdůvodnění,zejménapřinávrzíchnajejízměnu. Část výsledků se dá porovnávat s výsledky výzkumu, který provedl Institutprokriminologiiasociálníprevencivroce2009.50Účastnilose ho1692respondentůod15let,znichž4,3%bylomladistvých(15 – 17let).Zevšechdotázanýchuvedlosprávnouvýšihranicetrestníod‐ povědnosti 60,9 % respondentů, což se dá srovnávat s výsledkem našehovýzkumu,kdysprávnouvýšiTOurčilo62,1%respondentů(ve věku12–15let).Můžemeztohousoudit,ževeznalostivýšehranice TOnenímezidospělýmiadětmiamladistvýmivevěku12–15letvý‐ znamný rozdíl. Také z našeho výzkumu lze vyvodit závěry, že děti amladiství problematiku trestní politiky vnímají a není jim lhostejná. Jsou informovánio kriminalitě a trestní odpovědnosti a své trestnosti podosažení15letvěkusijsouvědomi,přestoženemajíúplnýpřehled otrestníchopatřeních,kteréjimzaproviněníhrozí. Pokudbychomměliuvažovatozměněhranicetrestníodpovědnosti, podle předsedy kolegia Nejvyššího soudu ČR Stanislava Rizmana51by případnézměnylegislativyměliřešitpsychologové,speciálnípedago‐ gové,kriminologovéasociologové.Teprveažkdyžtytoprofesedospějí kzávěru,žejezměnanutná,takbyseproblematikoumělizačítzabývat právníciapolitici. 50ZEMAN,P.akol.Názoryapostojeobčanůvoblastitrestnípolitiky.Vyd.1.Praha:Institut prokriminologiiasociálníprevenci,2010,s.38–40. 51SENÁTČR,Veřejnéslyšenínatéma:Chcemestejnýmetr–trestyalegislativa.2011. 60 Použitézdroje ČERVENKA, Jan. Postoj k trestu smrti a názory na snížení věkové hranicetrestníodpovědnosti.Tiskovázpráva[online].2005[cit.2012‐ 03‐12].Dostupnéz: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100478s_ob50502.pdf) Chceme stejný metr – tresty a legislativa [online]. 12. 7. 2011 [cit. 2012‐03‐10].Dostupnéz: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/webNahled?id_doc=61104 &id_var=51734 KARABEC, Zdeněk. Trestní politika a její realizace v oblasti trestní justice. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2008,320s.ISBN978‐807‐3380‐717. KOPEČNÁ,Bohumíra.Otrestnéčinnostipáchanémladistvýmiane‐ dospělci.Policista[online].1998(6)[cit.2012‐01‐05].Dostupnéz: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/policista/prilohy/pril1 1.html) KRATOCHVÍL,V.akol.Kurstrestníhopráva.Trestníprávohmotné. Obecnáčást.1.vydání.Praha:C.H.Beck,2009. MAREŠOVÁ,A.KdiskusiosníženíhranicetrestníodpovědnostivČR a uplatňování alternativních trestů a opatření u delikventních dětí amladistvých. Trestní právo. 1997, roč. 2, č. 1, s. 12 – 17. ISSN 1211‐ 2860. MATIAŠKO,M.Kotázcevěkovéhranicetrestníodpovědnosti.Realita a mystifikace. Trestněprávnírevue. 2008, roč. 7, č. 7, s. 214 – 221. ISSN1213‐5313. MICHALÍK,J.Máškolazačítpléstbič?–knovémuzákonuotrestání dětíamladistvých.Učitelskénoviny:týdeníkproučiteleapřáteleško‐ ly.Praha:GNOSIS,2003. MUSIL,J.Úlohatrestnípolitikypřireformětrestníhopráva.Trestní právo,1998,č.1,s.3‐5. NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. Vyd. 2. Praha: Academia, 2009,s.240.ISBN978‐802‐0016‐799. Novinky.cz [online]. 30. 11. 2005 [cit. 2012‐01‐05]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/70974‐poslanci‐snizili‐hranici‐ trestni‐odpovednosti‐na‐14‐let.html). 61 PERGL,V.Sexuologovéjsouprosníženívěkovéhranicesexu.Novin‐ ky.cz[online].15.9.2004[cit.2012‐01‐05].Dostupnéz: http://www.novinky.cz/zena/vztahy‐a‐sex/40019‐sexuologove‐jsou‐ pro‐snizeni‐vekove‐hranice‐sexu.html PIAGET, J., INHELDER, B. Psychológia dietata. 1. vyd. Bratislava: SOFA,1997.ISBN80‐857‐5233‐6. PŘECECHTĚL, J. Názory dětí a mladistvých na hranici trestní odpo‐ vědnosti. Olomouc, 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého vOlomouci, Pedagogická fakulta, Ustav pedagogiky a společenských věd. SENÁT ČR, Veřejné slyšení na téma: Chceme stejný metr – tresty alegislativa.2011. ŠÁMAL, P. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže: komentář. 1.vyd.Praha:C.H.Beck,2004.ISBN80‐717‐9829‐0. ŠÁMAL, P.a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže: komentář. 2.vyd.Praha:C.H.Beck,2007.ISBN978‐807‐1793‐755. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2005.ISBN978‐80‐246‐0956‐0. ZELENÝ,P.StarostaKmetiněvsichcebýtprezident,sbíránípodpisů senebojí.Idnes.cz[online].2012[cit.2012‐03‐10].Dostupnéz: http://zpravy.idnes.cz/starosta‐kmetineves‐ludek‐kvapil‐oznamil‐ kandidatura‐na‐prezidenta‐1gn‐ /domaci.aspx?c=A120224_141542_domaci_zep ZEMAN, P. a kol. Názory a postoje občanů v oblasti trestní politiky. Vyd.1.Praha:Institutprokriminologiiasociálníprevenci,2010,130s. ISBN978‐807‐3380‐984. ZEMANOVÁ,J.VrahzKmetiněvsijenasvobodě.Českýrozhlas[onli‐ ne].2010[cit.2012‐03‐10].Dostupnéz: http://www.rozhlas.cz/zpravy/spolecnost/_zprava/685761. PhDr.LenkaHolá,Ph.D. PrávnickáfakultaUniverzityPalackéhovOlomouci tř.17.listopadu8,Olomouc E‐mail:[email protected] 62 Uplatňovánírestorativníchpřístupů utrestnéhojednánímladistvých Enforcingrestorativeapproachesinconnectionwith criminalactionofyoungoffenders TerezaKONEČNÁ Anotace:SystémtrestníhoprávavČeskérepublicejezaložennazá‐ sadě legality. Alespoň doposud to bylo širokou odbornou veřejností tvrzenoavšeobecněpřijímáno.Ovšemrealitajejiná.Zásadaoportuni‐ ty a alternativní přístupy, které umožňují naložit s pachatelem jiným způsobemnežuloženímnepodmíněnéhotrestuodnětísvobody,sepo‐ stupnědostávajídopopředí. Klíčová slova: princip oportunity, restorativní justice, mladiství, mediace,rodinnékonference,kruhy Annotation: In the Czech republic the system of criminal law is basedonaprincipleoflegality.Buttherealityischanging.Aprinciple ofoportunityhasbeengraduallystrongerandmorefrequentinusing. Wehavealotofpossibilities,howtoreactoncriminalactionofyoung offenders,notonlytoimposeaprisonsentence. Key words: a principle of oportunity, restorative justice, juveniles, mediation,familyconferences,communitycircles KonceptrestorativníjusticeajevůbecvČRuplatňován? Navzdory tomu, že se se samotným termínem restorativní justice asouvisejícímiinstitutymůžemesetkávatjižod80.let20.století,do‐ posud nebyla vytvořena ustálená a širokou veřejností akceptovaná definice.52Domnívám se, že to není ničemu na škodu. Smysl těchto 52JOHNSTONE,Gerry;VANNESS,Daniel,W.HandbookofRestorativeJustice.Devon:Willan Publishing,2006.S.5.ISBN978‐1843‐921‐50‐9. 63 opatřeníjeipřesabsencidefinicezřejmý,ikdyžmůžedocházetkurči‐ témurozšířenísmyslutétokoncepcevkonkrétnímnazíráníjednot‐ livce. Právní řády zapojují restorativní přístupy, které jsou v praxi uplatňovány, rozdílně, prvek veřejnosti, který by zde měl hrát vý‐ znamnou roli, nedosahuje podstatného významu (typicky v České republice je tento aspekt restorativní justice značně upozaděn). Trest odnětí svobody zůstává nejčastěji využívaným typem trestní sankce, avšakpostupemdobydocházíkuplatňováníodlišnýchinstitutů. Alternativynabízenétrestnímprávemhmotným Vrámcinašehoprávníhořádumůžemenalézttřiskupinyopatření, která můžeme chápat jako alternativy k tradičně ukládanému trestu odnětísvobody(zdemyšlenovpodoběnepodmíněnéhotrestu).Orgá‐ nyčinnévtrestnímřízenímohoupružněreagovatnaspáchanétrestné činyavyužítrůznýchmožnostívzávislostinakonkrétníchokolnostech daného případu. Trestní právo hmotné počítá se dvěma kategoriemi, které můžeme chápat jako možnost reagovat na spáchaný trestný čin odlišnýmzpůsobem.Mámnamyslialternativnítrestyatzv.alternativy kpotrestání.Oběvýšeuvedenékategorieumožňujípůsobitnapacha‐ teletímzpůsobem,abysenadsvýmjednánímzamyslelavbudoucnu se podobných excesů vyvaroval. Chybí zde ovšem veškerá kooperace sobětí trestného činu, což spatřuji jako významné negativum těchto opatření. Řešenítrestnívěciodklonemodtrestníhostíhání Stejnějakoudospělých,iumladistvýchpachatelůjemožnévyužívat odklony, tedy procesní řešení využívaná mimo hlavní líčení. Institut odstoupení od trestního stíhání je jedinečným prostředkem, s jehož využitímpočítázákonpouzevpřípadechmladistvýchpachatelů.Tento institut,díkyněmužsohledemnavývojdanésituacenenípokračováno vtrestnímstíhání,lzevyužítpouzeuomezenéhovýčtupřípadů(pouze upřečinůshorníhranicítrestnísazby3roky).Tohotoinstitutulzevy‐ užít tehdy, když další páchání trestné činnosti je vysoce nepravdě‐ podobné a mladistvý již určitým způsobem, aby došlo ke zmírnění následků trestného činu, jednal. Zákon počítá s demonstrativním výčtempřípadů,vrámcinichžbylavynaloženaaktivitazestranymla‐ distvéhozaúčelemnapravenísituace(vykonáníprobačníhoprogramu, 64 nahrazeníškody,příp.bezdůvodnéhoobohacení,čipouhéuloženína‐ pomenutí s výstrahou). Pokud se vše jeví jako dostatečné, může být oodstoupeníodtrestníhostíhánírozhodnuto.Součástítohotorozhod‐ nutíjevýrokozastavenítrestníhostíhání,tudížžádnázkušebnídoba zdenenastupuje,cožmůžebýtvevýsledkunaúkornejenmladistvému, ale i společnosti, protože výchovné působení na mladistvého nemusí být vyvíjeno dostatečně dlouhou dobu. S ohledem na životní fázi, ve kterésemladistvínacházejí,jetřebaklástznačnýdůraznavýchovnou funkcivšechopatření,kterájimmohoubýtuložena.Jetudížna místě přijítsnovýmřešenímproblémuazavedenímtakovýchinstitutů,sje‐ jichž pomocí půjde nejen efektivně a rychle situaci způsobenou trest‐ ným činem vyřídit, ale navíc bude mít i příznivé dopady na budoucí vývojmladistvéhopachateleausměrníjejsprávnýmsměrem. Výchovnáopatření V případě mladistvých pachatelů nám zákon přináší možnost nejen ukládattrestnísankce,aletakévyužíttzv.výchovnýchopatření.Pokud bychomseblížepodívalinajednotlivétypytěchtoopatřeníazaměřili senavýchovnýaspektapůsobenínachováníadalšívývojmladistvé‐ ho, lze vyzdvihnout zejména probační program. U ostatních, v úvahu přicházejících opatření, nespatřuji velký přínos pro budoucí pozitivní vývoj mladistvého pachatele. Probační program může být ve svém výsledku velice pestrý, lze přistoupit k uložení a následné povinnosti vykonat programsociálníhovýcviku,psychologicképoradenství,terape‐ utickýprogram, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělá‐ vací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého.53Ovšem jakápak povin‐ nostpodrobitse,kdyžjsoutatoopatřeníukládánapouzesesouhlasem mladistvého? Konkrétníprogrammusíprojítakreditačnímřízením,býtposouzen odborníky v této oblasti a v poslední fázi musí dojít k jeho schválení ministrem spravedlnosti. Probační program je poté veden v seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR. Z daného seznamu lze vybrat vhodný program pro mladistvého, s ohledem na požadavky konkrétního případu, zejména s ohledem na spáchanou trestnou čin‐ 53Viz§17zákonaosoudnictvívevěcechmládeže. 65 nost.54Problémemsemijeví,žedržitelakreditacenemusísámprogram realizovat,alemůžektomuvyužítjinýchosob.Vsamotnémdůsledku sepakzvolenýprogrammůžedostiodlišovatodzamýšlenékoncepce, nikdeneníuváděno,žejekontrolovánskutečnýprůběhtohotoopatře‐ ní. Probační a mediační služba, orgán kompetentní v této oblasti,55se informace o těchto programech dozvídá velice omezeně, zejména zrozhovorůsmladistvýmpachatelem. Výchovnáopatřenímůžeukládatstátnízástupcevpřípravnémříze‐ ní,aletakésoudpromládež.Vždyjetřebasouhlasumladistvého.56Ne‐ bylo by od věci, ukládat tato opatření povinně.Chápu, že to může být problematickévrámcipřípravnéhořízení,kdyvinamladistvéhoještě neníprokázána,mohlobytakdojítkporušenízásadypresumpcenevi‐ ny.Ovšemvrámciřízenípředsoudemnezbytnostsouhlasumladistvé‐ ho s uložením výchovného opatření není nutná. Přikláněla bych se kupuštění této podmínky (alespoň u ukládání výchovného opatření soudy),přiukládánítrestníchsankcísetakénikdoneptá,zdasechce‐ me tomuto trestu podvolit. Díky výchovnému opatření lze očekávat přínosprodalšíživotmladistvéhopachatele,odtrestnísankcejeupuš‐ těno zcela, případně podmíněně. Pracovat s touto osobou je i přesto třeba, protože příště by mohlo dojít k závažnějším protiprávním či‐ nům. Mladistvý si sám nemusí zcela uvědomovat, co mu výchovné opatření přináší, s ohledem na praktické zkušenosti orgánů činných vtrestnímřízení bymělobýtnáležitězváženo,zdajekonkrétní opat‐ řenípromladistvéhosmysluplné.Jistě,jednáseozásahdoživotaoso‐ by,vdůsledkupozitivnímotivacearozvojedovedností,kterýmimůže jedinec nově disponovat, bude i z jeho strany dané opatření s odstu‐ pemdobyuvítáno. Jako průkopnický program je považován program Uvažování a re‐ habilitace(ReasoningandRehabilitation,zkratkaRandR),kterýse zaměřuje na přetransformování pachatelova myšlení, posiluje se uva‐ žováníadovednosti,kterémajíbýtzaměřenynachovánívyznačujícíse sounáležitostísespolečností.Předosobujsoukladenamorálnídilema‐ taavpřípaděobjeveníseproblémůjesnahounajíttakovéřešení,které nebudenaúkordruhýchlidí.Kvlastnímujednáníjetřebapřistupovat 54Probačníprogramypromladistvé.Probačníamediačníslužba[online].[cit.13.11.2014]. Dostupnéz:https://www.pmscr.cz/mladistvi‐probacni‐programy/. 55PMSmápřístupkusnesenímozahájenítrestníhostíháníprotimladistvémuavdaném případězvažuje,zdaaktivnívstoupídořízení. 56Viz§15odst.3zákonaosoudnictvívevěcechmládeže. 66 velice kriticky.57Některé probační programy se navíc zaměřují i na spáchanýtrestnýčin,nazpůsobspácháníanamožnosti,jakbymohla být nastalá situace vyřešena odlišně, než samotným spácháním trest‐ néhočinu.58 Bohužel možnost ukládání povinnosti podrobit se probačnímu pro‐ gramu u nás není tak častá. Akreditační řízení je dosti přísné, navíc programyjsoupoměrnězdlouhavéaprácesklientypracná.Přecejen uložení napomenutí s výstrahou či uložení výchovných povinností je jednodušší.Takhlebytoalevpraxibýtneměloapráci,zejménasmla‐ distvýmipachateli,bymělbýtvěnovándostatečnědlouhýčas,protože jentehdydanáopatřenímohoudosáhnoutpožadovanéhovýsledku. Zprobačníchprogramů,sekterýmimámezkušenostinanašemúzemí, lzejmenovatUčebníprogram–mladiství(tentoprogramjerealizován napříčrepublikou),ProbačníprogramŠance (jehotrváníjealepo‐ měrněkrátké,pouhých8setkání,tudížnevím,zdalzetaktorychledo‐ sáhnoutvýsledků),ProbačníprogramZměnitsměr(realizovánvBrně, kombinujeskupinovéaindividuálnípřístupyadořešenízapojujeiro‐ dinupachatele)adalšíprogramy.59Bohuželvněkterýchměstechaje‐ jich širším okolí nejsou žádné probační programy dostupné (severní Morava,Znojmo,Břeclav)avpraxijechápánojakonepřijatelné,aby byl pachatel nucen za programem dalece dojíždět. Domnívám se, že ipřesto, že v blízkosti bydliště mladistvého není žádný probační pro‐ gram realizován, je možné toto opatření uložit. Výchovné působení je nezbytnéavzdálenostnelzebrátjakopřekážkuproukládání. Při bližším zkoumání mě velice překvapilo, že probační programy jsou nejméně využívány v Praze a Středočeském kraji. Je pravda, že vtétočástirepublikyjsousilidénejvícevzdáleni,častoseneznajíani sousedé navzájem, avšak právě proto by zde mělo být toto opatření ukládáno, aby bylo mladistvým vysvětleno, že problémy druhých by ivevelkýchměstechmělybýttakénašimiproblémy,pokudsechceme vnašemprostředícítitbezpečněapožadovatohleduplnostiodcizích 57ROSS,Robert,R.;FABIANO,Elizabeth;ROSS,Roslyn,D.TheR&RProgram–Reasoning& Rehabilitation.CognitiveCentreofCanada[online].[cit.13.11.2014].Dostupnéz: http://www.cognitivecentre.ca/RRProgram. 58ThinkFirst.MinistryofJustice[online].[cit.13.11.2014].Dostupnéz: http://www.glosprobation.org.uk/NR/exeres/25ED2236‐7435‐4584‐BD2C‐ 9ABA9BB3BA0E. 59Zprávaorealizaciakreditovanýchprobačníchprogramůvroce2012.Probačníamediační služba České republiky [online]. Praha, 2013. [cit. 13. 11. 2014]. Dostupné z: https: //www.pmscr.cz/download/mladistvi_probacni_programy_Zprava_o_realizaci_2012.pdf. 67 lidí. Dle zveřejňovaných aktivit spadajících do jednotlivých programů jepatrné,žerodinnípříslušnícinejsoudoprogramůpřílišzapojováni. Navícbychuvítala,pokudbyspáchanýtrestnýčinajehodopadybyly vrámci programů více řešeny, zejména otázka negativních dopadů trestného činu na život dalších osob (nejen poškozeného, ale také ro‐ diny, případně celé komunity). Obsahové zaměření probačních pro‐ gramůjeveliceširoké(právnívědomosti,pracovnínávyky,finanční gramotnost, zvládání závislostí, zlepšování měkkých dovedností, ale také volnočasové aktivity). Obsahová náplň by ale měla být nejspíše lépepropracována,zaměřilabychsevícenaměkkédovednosti,rozši‐ řování povědomí o dopadech trestných činů, v souvislosti s následky, kteréměltrestnýčinnaživotydalšíchosob. Novézpůsobyřešeníproblému Vpřípaděmladistvýchpachatelůmůžebýttentozpůsoburovnánísi‐ tuace ještě důležitější, protože zde se jedná o pachatele, který je na možnémzačátkusvézločineckékariéry,ataksnímmůžebýtlépepra‐ covánoaovlivněnojehonáslednéjednání.Rodinabymělabýtmladist‐ vému oporou a projednání činu v její přítomnosti může mít značný pozitivnívliv,protožetímmůžedojítikobroušenítřecíchploch.Citli‐ vétémaspáchanéhotrestnéhočinubymohlobýtpronáslednérodinné vztahyznačněnaobtíž.Porozuměnísituaciprotistrany,pochopeníšir‐ šíchsouvislostíspáchanéhotrestnéhočinuazamyšlenísenadtím,co bylo spácháno, umožňuje vžít se do situace druhého, pochopit situaci adojít porozumění. Svolané rodinné konference za účelem urovnání vzniklého konfliktu se ve světě těší velkému zájmu a přináší s sebou zajímavé výsledky. V rámci projektu rodinných konferencí, jakožto zvláštníformymediace,sevýrazněsnižujerecidivamladistvýchpacha‐ telů,kterábylavyčíslenanapouhých7%.60 Někteří autoři mezi prostředky, které slouží k vyřešení problému, ajež jsou chápány jako možnosti nabízené restorativní justicí, kladou pouze taková opatření, s jejichž realizací nemáme v ČR příliš mnoho zkušeností. V těchto případech není kladen důraz na alternativní trestyaodklony,alespíšejepřistupovánokmožnostem,vrámcinichž 60Sociologická rešerše výzkumů ke kriminalitě a sociálně patologickým jevům u dětí amladistvých.MVČR[online].Publikováno2013.[cit.12.11.2014].Dostupnéz: http://www.mvcr.cz/clanek/sociologicka‐reserse‐vyzkumu‐ke‐kriminalite‐a‐socialne‐ patologickym‐jevum‐u‐deti‐a‐mladistvych.aspx. 68 hraje důležitou roli více aktérů. V potaz přicházejí restorativní pro‐ gramy, které využívají různé podoby mediace, rodinné konference atzv.kruhy.61 Mediace Tento postup pro řešení konfliktů, který je alternativou soudního procesu(případněpředpoklademprouplatněníinstitutunarovnání)je právněupraveniunás.62Smírnéřešeníkonfliktuzaúčastinezávislého odborníkavtétooblastimánapomocikvyřešenísituacekuprospěchu všechstranasoučasněkulehčeníprácesoudům.Docházíkopětovné‐ musetkánípachateleajehooběti,jsouzformuloványškodyadalšíne‐ gativa,kterátrestnýčinobětipřinesl,vevýsledkumádojítkuzavření mediační dohody (a také smíru mezi stranami). Pachatel by si na zá‐ kladějednáníměluvědomit,cosvýmčinemnapáchal,ovšemvzhledem kekrátkédobě, vnížjetentopostuprealizován,nedocházíkvětšímu výchovnému efektu. Vhodnější by bylo využití mediace jako součásti určitého probačního programu. Je třeba, aby bylo pracováno s city apsychikouosob.Uzavřenídohodyonáhraděškodyjedobré,nicméně samoosoběnemápozitivnídopadnamyšleníanáslednéjednánípa‐ chateleijehooběti. Rodinnékonference Původem novozélandský model byl zaváděn s ohledem na neefek‐ tivnost a přetíženost soudního systému, což zejména u delikvence mládeže bylo spatřováno jako velký problém. Vycházel z tradic tam‐ ních maorských obyvatel, kteří byli v minulosti zvyklí řešit vzniklé problémy za účasti všech rodinných příslušníků. Zde není požadován souhlas pachatele, prvek dobrovolnosti je eliminován, s ohledem na prospěšnostvyřešenívěciproširšíokruhosobnemábýtmožnostvol‐ byumožněnapouzejedinéosobě.Nadruhoustanupoobětitrestného činunelzepožadovat,abysezavšechpodmínekkonferenceúčastnila. Vpřípadě,kdyjejejísouhlasodepřen,sehledajíalternativy(typickyse požádá jiná osoba, které se v minulosti stalo totéž, aby se zúčastnila, 61STUTZMAN,AmstutzLorraine;ZEHR,Howard.VictimOffenderConferencing–inPensyl‐ vania´sJuvenileJusticeSystem.Publikováno:1998.[cit.12.11.2014].Dostupnéz: http://www.emu.edu/cjp/publications/all/victim‐offender‐conferencing‐ manual/victim‐offender‐conf‐manual.pdf. 62Zákonč.202/2012Sb.,zákonomediaci. 69 případně je s obětí komunikováno prostřednictvím nějakého technic‐ kéhozařízenínadálku),jakvšeuskutečnit,abyipřestutokomplikaci mohlodojítkúspěšnémuřešení.Vpraxijetřebastanoviturčitákrité‐ ria,přijejichžsplněníjemožnékekonferencipřistoupit(dletypuazá‐ važnosti trestného činu, kriminální minulosti mladistvého pachatele, postojiktrestnémučinuapřiznání/nepřiznáníviny).Stímtomodelem jealekoketovánoivEvropě,zaprůkopníkalzebrátBelgii,kdejsouro‐ dinné konference v praxi využívány tehdy, pokud mladistvý pachatel vinunepopírá(používajíseuzávažnějšíchtrestnýchčinů).Vpřípadě, žejemeziosobamidosaženokonsenzu,soudschvalujenavrženoudo‐ hodu.63Dochází tedy k provázanosti soudního řízení a alternativního řešenísituacezaúčastivětšíhopočtuosob.Cílemjedosaženídomluvy mezivšemizúčastněnými. S ohledem na zatažení rodiny do všech fází řešení vzniklé situace, počítá tato koncepce s pozitivním přístupem pachatele k přijatému rozhodnutí.Vrámcirodinybudenejendosaženourčitédohody,alená‐ sledněikontrolováno,zdabudouslibyrealizovány.Rodinaovšemmu‐ sí s uskutečněním konference souhlasit. V případě, že by tomu tak nebylo,jednotlivíčlenovébydotohobylinuceni,nelzeočekávat,žeby bylodosaženopozitivníchvýsledků.Vztahovéproblémymezimladist‐ výmpachatelemaostatnímičlenyrodinybypřetrvávaly,navícbyro‐ dina jen stěží zajišťovala naplňování dohodnutého. V prvotní fázi by mělo dojít k izolovanému setkání mezi odborníkem, který konferenci organizuje, a jednotlivými zúčastněnými osobami. Poté může být při‐ stoupeno k samotnému průběhu konference, kdy jsou jednotlivé pro‐ blematické body vysvětleny účastníkům, pachatel a přítomné blízké osoby následně hledají společně řešení, které by mohlo celou situaci napravit.Totořešenímusíbýtsohledemnajehosmyslaúčelnostiod‐ souhlasenoodborníkem.64 63HUNTSMAN, Leone. Familygroupconferencinginachildwelfarecontext. Ashfield: NSW DepartmentofCommunityServices,2006.25s.ISBN1741900107.Dostupnéz: http://www.community.nsw.gov.au/docswr/_assets/main/documents/research_family _conferencing.pdf. 64Rodinnékonference–metodaapopisprocesu.Vzájmudítěte[online].[cit.14.11.2014]. Dostupnéz:http://www.vzd.cz/rodinne‐konference‐metoda‐popis‐procesu. 70 Aconatokomunita? Již ve starých kulturách bylo využíváno tzv. kruhů, v rámci nichž probíhalojednání,adopodrobnabylyřešenydopadykonkrétníhojed‐ nánínacelouspolečnost.Všichničlenovékmenesemohlivyjádřit,ja‐ kým způsobem byl ovlivněn jejich život, jak se na problém dívají.65 Také nynější snahou jsou ozdravné praktiky, které dokáží pomoci nejensamotnémupachateli,aletakéspolečnosti.Pokudbybylovede‐ nostandardnítrestnířízení,pachatelbynebylvystavenuzdravujícímu vlivu, který je na něho za součinnosti mnoha osob vyvíjen. Trestným činemdocházíknarušenírovnováhyvespolečnostianarušenístávají‐ cíchpravidel.66Natomtozpůsobuřešenísemohouúčastnitnejenlidé zdané komunity, pachatel, oběť, ale v některých případech i zástupci státních orgánů. Ti jsou tu od toho, aby poskytli odborné informace, avpřípadě nedosažení výsledků v rámci této metody, může dojít ná‐ sledněkestandardnímutrestnímuprocesu.Soudcemůžeto,načemse v rámci jednání účastníci dohodli (např. i jen některou dílčí otázku), využítvzahájenémřízení. Shrnutínovýchzpůsobůřešeníproblému Pro všechny uvedené možnosti je typické, že se na jejich realizaci účastní více osob a snahou je uspokojení potřeb všech osob (morální satisfakce, náhrada škody, zamezení dalšímu páchání trestné činnosti vbudoucnosti,napravenípokřivenéhovztahumezipachatelemajeho obětí). K těmto možnostem je přistupovánomálo.Evropa se vyznačuje zdrženlivostíaurčitouskepsí.Belgie,jakožtoMekkarestorativníjusti‐ cevEvropě,senovýmtechnikámovšemnebrání.VČRlzevyužívatpo‐ stupů,kterévpřípaděspáchánítrestnéhočinunabízímediace,ovšem aplikovánítěchtomožnostínenízatímpřílišběžné.Vpřípaděmladist‐ vých pachatelů by bylo dobré přejít k povinnému využívání tohoto řešení (nutné je vymezení případů, kdy by se tak mělo dít). Zapojení rodindořešeníkonfliktuchápujakoveliceprospěšné,vopačnémpří‐ padě může mezi rodinnými příslušníky v případě spáchání nějakého trestného činu zůstávat mnoho nevyřčených otázek a výčitek, které mohou bránit komunikaci a obnově pozitivních vztahů mezi těmito 65PRANIS, Kay. The Little Book of Circle Processes: A New/Old Approach to Peacemaking. SkyhorsePublishing,2005.S.3.ISBN978‐1561‐484‐61‐4. 66ROSS, Rupert. Returning to the Teaching: Exploring Aboriginal Justice. Peguin Global, 2009.S.38.ISBN978‐0143‐055‐59‐4. 71 osobami.Novýmmožnostembychsenebránilaahledatzpůsoby,sje‐ jichžpomocílzedocílitsníženíkriminalityaulevitvprácisoudům,je namístě.Pokudbyseosvědčilytytopostupy,mohlobydojítkrozšíře‐ ní alternativních metod i na dospělé pachatele. Zapojování celých ko‐ munit (vesnic, městských částí, bytových domů, ulic) prozatím jako účinněvyužitelnénevidím,sohledemnanepěstováníblízkýchvztahů meziosobami,kteréjsousigeografickyblízkéakvůliprostředíodcize‐ níaizolovanosti,sekterýmsevmoderníspolečnostipotýkáme. Závěr Přístupy pramenící z restorativního nazírání na kriminální jednání usilují o změnu v povědomí lidí. Snahou je přistupovat k následkům kriminality z jiného úhlu pohledu, ne jen slepě usilovat o uložení tvr‐ dého trestu. Cílem je posilovat postavení oběti, pozitivně motivovat anapravit pachatele, zajistit rovnováhu všech společenských zájmů. Vtétoprácijsemsezaměřilanajednotlivémožnosti,kteréčeskétrest‐ ní právo doposud neupravuje, případně jsou využívány zatím v ne‐ dostatečné míře. Jedná se o možnosti, díky nimž lze s mladistvým pachatelemlépepracovatadocílittaksmysluplnostidanéhořešenípro celouspolečnost. 72 Použitézdroje BAZEMORE, Gordon; WALGRAVE, Lode. Restorativejuvenilejustice: AnexplorationoftheRestorativeJusticeParadigmforReformingJuveni‐ le Justice. New York, Criminal Justice Press, 1999. 408 s. ISBN 978‐ 1881‐798‐13‐2. BAZEMORE, Gordon; WALGRAVE, Lode. Restorativejuvenilejustice: In search of fundamentals and an outline for systemic reform [online]. Monsey, NY: Criminal Justice Press, 1999 [cit 26. 8. 2014], s. 45 – 74. Dostupnéz: http://www.restorativejustice.org/articlesdb/articles/1462. HUNTSMAN,Leone.Familygroupconferencinginachildwelfarecon‐ text. Ashfield: NSW Department of Community Services, 2006. 25 s. ISBN1741900107.Dostupnéz: http://www.community.nsw.gov.au/docswr/_assets/main/documents /research_family_conferencing.pdf. DOOLAN, Mike. The Family Group Conference: Changing the Face of ChildWelfare[online].[cit.14.11.2014].Dostupnéz: http://www.coe.int/t/dg4/cultureheritage/culture/Cities/Publication /BookCoE08‐MikeDoolan.pdf. JOHNSTONE, Gerry; VAN NESS, Daniel, W. HandbookofRestorative Justice.Devon:WillanPublishing,2006.672s.ISBN978‐1843‐921‐50‐9. McCOLD, Paul. WhatiistheRoleofCommunityinRestorativeJustice TheoryandPractice?In:ZEHR,Howard;TOEWS,Barb.CriticalIssuesin Restorative Justice. UK: Criminal Justice Press and Willan Publishing, 2004.435s.ISBN978‐1881‐798‐51‐4. MORRIS, Alisson. CritiquingtheCritics:ABriefResponsetoCriticsof RestorativeJustice[online].2002, vol. 42 (3), s. 596 – 615 [cit. 26. 8. 2014].DOI:10.1093/bjc/42.3.596.Dostupnéz: http://bjc.oxfordjournals.org/content/42/3/596.abstract. PRANIS,Kay.TheLittleBookofCircleProcesses:ANew/OldApproach toPeacemaking.SkyhorsePublishing,2005.76s.ISBN978‐1561‐484‐ 61‐4. Probačníprogramypromladistvé. Probační a mediační služba [onli‐ ne]. [cit. 13. 11. 2014]. Dostupné z: https://www.pmscr.cz/mladistvi‐ probacni‐programy/. 73 Rodinnékonference–metodaapopisprocesu.Vzájmudítěte[online]. [cit.14.11.2014].Dostupnéz: http://www.vzd.cz/rodinne‐konference‐metoda‐popis‐procesu. ROSS,Rupert.ReturningtotheTeaching:ExploringAboriginalJustice. PeguinGlobal,2009.304s.ISBN978‐0143‐055‐59‐4. ROSS,Robert,R.;FABIANO,Elizabeth;ROSS,Roslyn,D.TheR&RPro‐ gram–Reasoning&Rehabilitation.CognitiveCentreofCanada[online]. [cit.13.11.2014].Dostupnéz: http://www.cognitivecentre.ca/RRProgram. Sociologická rešerše výzkumů ke kriminalitě a sociálně patologic‐ kýmjevůmudětíamladistvých.MVČR[online].Publikováno2013[cit. 12. 11. 2014]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/sociologicka‐ reserse‐vyzkumu‐ke‐kriminalite‐a‐socialne‐patologickym‐jevum‐u‐ deti‐a‐mladistvych.aspx. STUTZMAN, Amstutz Lorraine; ZEHR, Howard. VictimOffenderCon‐ ferencing–inPensylvania´sJuvenileJusticeSystem. Publikováno: 1998. [cit.12.11.2014].Dostupnéz: http://www.emu.edu/cjp/publications/all/victim‐offender‐ conferencing‐manual/victim‐offender‐conf‐manual.pdf. ThinkFirst.MinistryofJustice[online].[cit.13.11.2014].Dostupnéz: http://www.glosprobation.org.uk/NR/exeres/25ED2236‐7435‐4584‐ BD2C‐9ABA9BB3BA0E. ZEHR,Howard.Changinglenses:Anewfocusoncrimeandjustice.He‐ raldPress,2005.292s.ISBN978‐0836‐135‐12‐1. ZEHR, Howard; MIKA, Harry. Fundamental Concepts of Restorative JusticeContemporaryJusticeReview.Darthmouth:DeclanRoche,2003. Zprávaorealizaciakreditovanýchprobačníchprogramůvroce2012. ProbačníamediačníslužbaČeskérepubliky[online].Praha,2013.[cit. 13.11.2014].Dostupnéz: https://www.pmscr.cz/download/mladistvi_probacni_programy _Zprava_o_realizaci_2012.pdf. Zákonč.202/2012Sb.,zákonomediaci. Zákonč.40/2009Sb.,trestnízákoník. Zákonč.218/2003Sb.,zákonosoudnictvívevěcechmládeže. 74 Zákonč.257/2000Sb.,zákonoProbačníamediačníslužbě. Zákonč.141/1961Sb.,trestnířád. Mgr.TerezaKonečná PrávnickáfakultaMUvBrně Veveří70,Brno E‐mail:[email protected] 75 Domácívězeníasankcesprvkydohleduvsystému opatřeníukládanýchmladistvýmpachatelům.67 HouseArrestandSanctionswithSupervisioninJuvenile SanctionsSystem. JanaHULMÁKOVÁ Anotace: Příspěvek se zabývá problematikou trestního opatření domácího vězení a dalších opatření, spojených s dohledem, včetně problematikyaplikaceelektronickéhomonitoringu.Pozornostbude zaměřena na současnou aplikační praxi při ukládání a výkonu těchto sankcímladistvýmpachatelůmvČR,aletéžnaaktuálnípoznatkykri‐ minologického výzkumu a problémy aplikační praxe, které souvisejí svyužitímelektronickéhomonitoringupřiukládánítěchtosankcívza‐ hraničí. Klíčováslova:domácívězení,dohledprobačníhoúředníka,mladist‐ ví,elektronickýmonitoring Annotation:Thearticledealswithissuesofhousearrest,sanctions combinedwithsupervisionofprobationofficer,andwithelectronically monitoredsanctions.Attentionispaidtocurrentpracticeinthefieldof imposing and execution of these sanctions in the case of juvenile offenders in the Czech Republic and also to actual findings of criminological research and practise with electronically monitored sanctionsabroad. Keywords:homearrest,supervisionofprobationofficer,juveniles, electronicmonitoring 67PříspěvekvznikldíkypodpořeGrantovéagenturyČeskérepublikyajejednímzvýstupů řešeníprojektuGAČRč.P408/12/2209,nazvanéhoTeoretickéatrestněpolitickéaspek‐ tyreformytrestníhoprávavoblastisankcí. 76 Současný systém opatření, která je možné ukládat mladistvým pa‐ chatelům dle ZSM,68existujev českém trestním právu, byť s určitými legislativnímizměnami,již12letodjehozakotvení.Přitompodmínky ukládáníavýkonuopatřenímladistvýmnepůsobívýraznějšívýkladové obtíže.ZSMsseboupřineslvýraznézměnyvpřístupu,jakreagovatna provinění mladistvých, což se postupně začalo odrážet i v aplikační praxi.Jednímzpatrnýchrysů,azároveňrozdílůvesrovnánísdospě‐ lými pachateli, bylo právě výrazné posílení využívání sankcí s prvky dohledu probačního úředníka. Vhodnost a efektivita využívání tohoto institutuprávěumladistvýchpachatelůseukázalanapř.ivevýzkumu IKSP, zaměřeném na efektivitu podmíněného odsouzení.69V ZSM se posílení tohoto institutu projevilo ve výrazném rozšíření možnosti kombinovatdohledivpřípadech,kdetoudospělýchpachatelůmožné není, spolu s formulací zásad, které akcentují výchovný, restorativní areintegračníúčelsankcí. Jaké místo tedy sankce s dohledem zaujímají v aplikační praxi sou‐ dů?Zgrafuč.1jepatrné,žepodmíněnéupuštěníoduloženítrestního opatření, které zpravidla bývá spojeno s dohledem, a podmíněné od‐ souzení s dohledem činí v roce 2013 dohromady 14 % všech sankcí uložených mladistvým pachatelům. Pro srovnání v případě všech od‐ souzenýchosob,tj.včetnědospělých,činítentopodílnecelé4%.Při‐ tomjetřebavzítvúvahu,žeisostatnímitrestnímiopatřeními,kdeto připouštíjejichpovaha,lzemladistvýmuložitdohledveforměvýchov‐ néhoopatření. 68Zákonč.218/2003Sb.,oodpovědnostimládežezaprotiprávníčinyasoudnictvívevě‐ cechmládeževezněnínovel 69Blíže VEĆERKA, K. a kol. Ohroženámládež meziprevencía represí. Praha: Institut pro kriminologiiasociálníprevenci,2011,s.54n.,s.83n. 77 Grafč.1 Sankce uložené mladistvým soudy v roce 2013 v % Jiné trestní Trestní opatření opatření** odnětí svobody Zákaz vstupu na uložené nepodmíněné; 4 sportovní kulturní samostatně; 1 Upuštění a jiné s. akce ; 0 od uložení trestního opatření § 11 ZSM; 3 Podmíněné upuštění od uložení trestního opatření; 7 Upuštěno od potrestání (§ 12 ZSM); 1 Peněžité opatření uložené samostatně; 0 Peněžité opatření s podmíněným odkladem; 0 Domácí vězení; 0 Podmíněné odsouzení s dohledem; 7 Obecně prospěšné práce; 17 Podmíněné odsouzení; 59 Pramen: Přehledy o pravomocně vyřízených osobách podle soudů (odsouzených a vyřízených jinak) – mladiství, Ministerstvo sprave‐ dlnostiČR. Jaklzedovoditzgrafuč.2právěponabytíúčinnostiZSMdošlokná‐ růstu podílu případů, kdy soudy aplikovaly podmíněné upuštění od trestního opatření70, a podmíněné odsouzení s dohledem. V případě podmíněného odsouzení zůstává podíl poměrně stabilní, byť v po‐ sledních letech mírně klesá. Naopak po nabytí účinnosti trestního zákoníku71lze zaznamenat u mladistvých nárůst podílu prostého pod‐ míněnéhoodsouzení,vroce2013pakvelmivýrazný.Upodmíněného upuštění lze též zaznamenat od roku 2009 mírný pokles v jeho uklá‐ dání. Částečně to lze pravděpodobně vysvětlit poklesem podílu prvo‐ trestaných mladistvých před soudy. Od roku 2009 se převážně pohybujekolem74%,vesrovnánínapř.srokem2007,kdyčinilvíce než 78 %.72Přitom institut podmíněného upuštění od potrestání při‐ padávúvahunejčastějiprávěuprvotrestaných. 70Nutnododat,žepodmíněnéupuštěníoduloženítrestníhoopatřenínemusíbýt,narozdíl odpředchozíchlet,vždykombinovánosuloženímdohledu. 71Zákonč.40/2009,sb.,trestnízákoník 72Podílprvotrestanýchmladistvýchvroce2013sepřílišnelišíodpředchozíhoobdobí,je třeba však upozornit na to, že zde mohlo dojít k určitému zkreslení vlivem amnestie 78 Grafč.2 Vývoj ukládání sankcí s dohledem v % (mladiství) 14 12 10 8 6 4 2 0 19 19 19 19 19 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 Podmíněné odsouzení s dohledem 0 0 0 1 2 1 2 4 4 6 7 9 7 7 Podmíněné upuštění od uložení trestního opatření 0 0 0 0 1 2 3 2 2 7 10 11 12 12 10 11 10 9 7 7 7 7 7 8 Pramen: Přehledy o pravomocně vyřízených osobách podle soudů (odsouzených a vyřízených jinak) – mladiství, Ministerstvo sprave‐ dlnostiČR Grafč.3 Vývoj počtu sankcí s dohledem ukládaných mladistvým v letech v abs. č. 400 350 300 250 200 150 100 50 0 19 19 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 Podmíněné upuštění od 8 55 66 94 90 74 211 296 303 336 316 252 246 206 187 138 uložení trestního opatření Podmíněné odsouzení s dohledem 29 70 54 78 166 143 184 211 197 194 178 171 170 181 144 143 Pramen: Přehledy o pravomocně vyřízených osobách podle soudů (odsouzených a vyřízených jinak) – mladiství, Ministerstvo sprave‐ dlnostiČR vroce2013,tj.zejménavpřípadě,ževjejísouvislostidošlokúčinkůmzahlazeníodsou‐ zení. 79 Výraznějipatrnýjevšakodroku2009postupnýpoklesabsolutních počtů mladistvých, kterým byly uloženy tyto sankce, což lze částečně zdůvodnit obecně poklesem stíhaných, obžalovaných a následně od‐ souzenýchmladistvýchvtomtoobdobí,svýjimkouroku2012.Dalším důvodem mohlabýtiobavasoudůzpouzeformálníhovýkonutěchto sankcí z důvodu nedostatečného personálního obsazení Probační amediační služby. Problém formálnosti výkonu institutu dohledu vy‐ plynul i z poznatků kriminologického výzkumu.73V rámci novějšího dotazníkového šetření mezi soudci a státními zástupci74byl problém snedostatečným personálním zabezpečením Probační a mediační služby(dálejenPaMS)téžzmíněn,byťvětšinaznichhodnotilaspolu‐ prácisPaMSjakovelmidobroučispíšedobrou.Nastranědruhézto‐ hoto dotazníkového šetření mezi probačními úředníky vyplynulo, že probačníúřednícivnímajíjakoproblémpřispoluprácisesoudyto,že např.soudciažsvelkýmprodlenímreagujínainformaceotom,žeod‐ souzený nedodržuje podmínky dohledu, či jiné alternativní sankce, případněnatonereagujívůbec.75 Možná je však i jiné vysvětlení, tj. že dohled je skutečně využíván vpřípadě,kdetomladistvýpotřebuje,nenívyloučeno,žesevprvních letechmohlvpřípaděpohleduprojevititzv.netwideningefekt. Významnépostavenídohleduprobačníhoúředníkavsystémuopat‐ řenípromladistvélzedovodittéžzgrafuč.2,kdejepatrné,žetotový‐ chovné opatření je i druhým z nejčastěji ukládaných výchovných opatřenísoudy.Vmenšímířejetotovýchovnéopatřeníukládánostát‐ nímizástupcivpřípravnémřízení.76 73Např. ROZUM, J., KOTULAN, P. HÁKOVÁ, L. Vybranéproblémysankčnípolitiky.Ukládání nepodmíněnéhotrestuodnětísvobodyajehoalternativ.Praha: Institut pro kriminologii asociálníprevenci,2005,s.78ISBN80‐7338‐042‐0 74SCHEINOST, M. a kol. Sankční politika pohledem praxe. Praha: Institut pro sociologii asociálníprevenci,2014,s.28,s.55 75Tamtéž,s.92 76BlíževizHULMÁKOVÁ,J.Trestánídelikventnímládeže.1.Vydání.Praha:C.H.Beck,2013, s.70,ISBN978‐80‐7400‐450‐6 80 Grafč.4 Vývoj podílu jednotlivých výchovných opatření uložených soudy v % 60 50 40 30 20 10 0 napomenutí s výstrahou dohled probačního úředníka probační program výchovné povinnosti výchovná omezení 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 11 8 9 10 6 6 6 4 2 5 33 30 30 28 33 32 29 25 28 22 3 35 19 1 47 14 4 45 12 9 44 10 10 38 13 8 44 11 10 45 10 13 46 13 8 41 21 7 52 16 Od roku 2010 však lze i zde zaznamenat pokles absolutních počtů ukládaných dohledů probačního úředníka, jako jednoho z výchovních opatřeníukládanýchsoudy. Grafč.5 Výchovné opatření - dohled probačního úředníka uložený soudem dle ZSM v letech 2004-2013 v abs. č. 140 120 100 80 60 40 20 0 dohled probačního úředníka 200 4 200 5 200 6 200 7 200 8 200 9 201 0 201 1 201 2 201 3 64 128 129 119 116 121 120 83 97 67 81 Zavýraznějšílegislativnízměnyvoblastiopatřeníukládanýchmla‐ distvým lze označitpředevším změny související s účinností trestního zákoníku‐zejménanapř.rozšířenírejstříkutrestníchopatřeníodomácí vězeníazákazvstupunasportovníkulturníajinéspolečenskéakce. Znížeuvedenétabulkyjepatrné,žetytosankcesemladistvýmuklá‐ dajípouzevevýjimečnýchpřípadech. 2010 2011 2012 2013 2014 Domácívězení 5 7 12 4 3 Zákazvstupunasportovní kulturníajinéspolečenské akce77 0 0 0 1 0 Pramen: Přehledy o pravomocně vyřízených osobách podle soudů (odsouzených a vyřízených jinak) – mladiství, Ministerstvo spravedl‐ nostiČR Ani v případě dospělých se zatím domácí vězení příliš neprosadilo, přičemž jako hlavní důvod je soudci a státními zástupci označována absence plošné kontroly výkonu této sankce prostřednictvím elektro‐ nickéhomonitoringu.78 Nicméněukazujese,ženejdeodůvodjedinýapřistupujíidalšífak‐ tory.ZajímavépoznatkyvtétooblastipřineslvýzkumIKSP,79kterýsice nebylzaměřenpouzenamladistvépachatele,alezjištěnépoznatkylze vztáhnoutinaně,byťsurčitýmiomezeními.Vrámcitohotovýzkumu se ukázalo, že soudci a státní zástupci jako problém, který brání širší aplikaci domácího vězení, označují, vedle obecně zmiňované absence elektronického monitoringu, též, obdobně jako např. u trestu obecně prospěšných prací, zvýšenou časovou náročnost při ukládání těchto trestů, spojenou s potřebou vyžádat si zprávu probačního úředníka vpřípaděmožnostivydánítrestníhopříkazu. Jesicepravda,žetentoefektbynemělbýtvpřípaděmladistvýchtak výrazný, neboť v případě mladistvého trestní příkaz vydat nelze. Nicméně není to vyloučeno, pokud již dovršil 18. rok věku, přitom ze 77Zdesejednáosankceuloženéjakohlavní,nicméněojediněléjsouipřípady,kdyjetato sankceumladistvýchukládánajakosankcevedlejší. 78SCHEINOST, M. a kol. Sankční politika pohledem praxe. Praha: Institut pro sociologii asociálníprevenci,2014,s.15‐16,s.44‐45 79Tamtéž:s.17 82 statistik Ministerstva spravedlnosti80vyplývá, že i v případě mladist‐ výchjetatoformarozhodnutívyužívána–vroce2015sejednaloo464 osob, z toho 159 dospělých, v rejstříku Tm vyřízených u okresních soudůtrestnímpříkazem,čemužkorespondujeivýraznézvýšenípodí‐ lu„prostých“podmíněnýchodsouzení. Kromě toho jsou jako další překážky, které brání účelnému uložení avýkonusankce,uváděnyzejménaabsencestáléhobydlištěpachatele, případně jeho časté změny zejména u sociálně slabších osob.81Tyto problémy ostatně vystupují jako významné diskriminační faktory při ukládánídomácíhovězení,resp.sankcíspojenýchselektronickýmmo‐ nitoringem i v rámci výsledků výzkumu zaměřeného na punitivitu elektronickymonitorovanýchsankcí.82Tamjsou kromětohozmiňová‐ nyještědalšífaktory,kterévedoukdiskriminaciněkterýchpachatelů při ukládání těchto sankcí, jako např. nesouhlas spolužijících osob vpřípadech, kdy se vyžaduje souhlas,83zajištění a financování telefo‐ nické linky v bytě, neschopnost placení nákladů spojených s elektro‐ nickýmmonitoringem. Je třeba říci, že se jedná o faktory, které mohou být diskriminující ivČR.Přitomlzepředpokládat,žeprávěpoměrněčastýnízkýsocioe‐ konomickýstatusmladistvéhoajehorodinyanefunkčnírodina,která nemázájem,čidokonceodmításpolupracovatpřivýkonutétosankce, nebudevpřípaděmladistvýchpachatelů,kterýmhrozívpodstatěnej‐ přísnějšíalternativaknepodmíněnémutrestu,výjimkou.Naprotitomu výšeuvedenývýzkumneprokázal,ževěkpachatelebysámosoběbyl takovýmdiskriminačnímfaktorem.84 Otázkaje,zdajezdeještěnějakýdalšíspecifickýdůvod,pročsevČR domácívězenípraktickyvůbecneukládáumladistvýchpachatelů.Jed‐ ním z možných vysvětlení je, že soudy zatím preferují již vyzkoušené 80Dostupnéna:http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy‐agend.html 81SCHEINOST, M. a kol. Sankční politika pohledem praxe. Praha: Institut pro sociologii asociálníprevenci,2014,s.15‐16,s.17 82Jednalo se o obsahovou analýzu studií zaměřených na sankce spojené s elektronickým monitoringem,vzemíchzápadníhosvěta,kdemajítytosankcejižurčitoutradici.Blíže MARTINOVIC, M. The complexity of punitiveness of elektronically monitored sanctiosn. TheWesternWorldAnalysis.Saarbrücken:LAPLambertacademicPublishingAG&Co. KG,2010,s.70‐75 83SouhlasspolužijícíchosobsicevČRnenípodmínkou,alejejichstanovisko,nepochybně ovlivní zprávu probačního úředníka o možnostech výkonu této sankce, a mělo by mít vlivinarozhodovánísoudupřizvažovánítétosankce. 84Prácecit.vpoznámceč.82,s.83. 83 alternativnítrestystím,žetrestníopatřenídomácíhovězenítak,jakje unáskoncipováno,tj.pokudjeuloženbezdalšíhopouzejakoomezení osobnísvobody,nenípromladistvétakpřínosnéjakojinédruhysank‐ cí.Toostatněvycházíizezkušenostízezahraničí,kdeobecnějakone‐ efektivníseukazujíalternativnísankceorientovanépouzenakontrolu aomezeníživotaodsouzenéhomladistvého.85 Protovzahraničínenídomácívězenímladistvýmčastoukládánoja‐ kosamostatnásankce.JakopříkladlzeuvéstAngiiaWales,kdesohle‐ demnatytozkušenostiapoznatkyzprvníchfázízaváděníintenzivního dohledu (Intenzive Supervision and Surveillance Programme), kde se ukázalo, že na úspěšný výkon intenzivního dohledu kombinovaného selektronickýmmonitoringemmávlivizpůsobkontroly‐neníumla‐ distvýchtatosankceukládánasamostatněalevkombinacisdohledem adalšímivýchovnýmiprogramyazároveňjekontrolaprostřednictvím elektronickéhomonitoringuzároveň doplněnao osobníkontrolypro‐ bačníhoúředníkaspojenéskonzultací.86 K tomu je však třeba dodat, že ZSM umožňuje kombinovat domácí vězenísvýšeuvedenýmiopatřeními.Zákonnoupodmínkouumladist‐ výchtovšakpřímonení.Kromětohopřetrváváproblémsdostupností relevantních probačních programů, případně jiných programů ve smyslu§18odst.1písm.g)ZSMvrámcijednotlivýchkrajůaokresů, azejménapakjejichvariability,tak,abyodpovídalyskutečnýmpotře‐ bámmladistvých. Význam má také délka a intenzita uloženého opatření spojeného selektronickým monitoringem, kdy se ukázalo, že v případech trvání délenež6měsíců,anižbydošlokesnižováníomezenísnímspojených, vedeknárůstustresuazhoršenívztahůsostatnímičlenyrodiny.Nao‐ pakvpřípaděpřiměřenédélkyaintenzitytakovésankceafungujících 85FITZGERALD,M.,STEVENS,A.,HALE,CH.aj.Přehledznalostíonásilímezimládeží:trendy, strategieareakcevčlenskýchstátechEU.Studie EC, 2004, (překlad) Praha: Institut pro kriminologiiasociálníprevenci,2006,s.65‐76,110‐112. 86YOUTH JUSTICE BOARD ISSPInitialReport.ThesummaryoftheinitialreportontheIn‐ tensiveSupervisionandSurveillanceProgramme[online]YouthJusticeBoard,2004,s.32 [2012‐08‐11]Dostupnéz: http://www.yjb.gov.uk/Publications/Resources/Downloads/ISSP_summary.pdf. 84 rodinnýchvztahůjesankcevnímánaiostatnímičlenyrodinypozitivně ajakopřínosnápropozitivnírozvojosoby,kterébylauložena.87 Poukazovánojetéžnato,žeprávěumladistvýchmůžehrozit,ještě výraznějinežudospělých,vpřípadětrestůspojenýchselektronickým monitoringem, tj. především nošením náramku, riziko stigmatizace, kdyžmladistvínapř.navštěvujíškolu,případněvzdělávacízařízení,při nichžvykonávajíaktivity,kdyjenáramekdobřepatrný.88 Kromětohoseukazuje,že vesrovnáníse staršímiosobami,podro‐ benými sankcím, které jsou spojeny s elektronickým monitoringem, vnímají mladiství tuto sankci jako velmi omezující a punitivní, s čímž souvisíivyššípravděpodobnostporušeníjejichpodmínek.89 Cílemtohotopříspěvkunenípodatvyčerpávajícívýčetvšechfaktorů avedlejšíchefektů,kteréovlivňujínejenpřípadnéuloženítěchtosank‐ címladistvým,aleijejichřádný výkon.Výšeuvedenépoznatky, které sesohledemnato,žedomácívězenívČRsemladistvýmukládázatím pouze výjimečně a absentuje zde jeho kontrola prostřednictvím EM, vycházejípřevážnězezahraničníchpoznatků.Tyvšakmohoupřispět, zasituace,žebudezavedenelektronickýmonitorig,ktomu,abysetato sankcemladistvýmukládalaskutečněvtakovéforměarozsahuazáro‐ veň spolu s poskytnutím potřebných sociálních služeb mladistvému aosobám,kterésnímpodobuvýkonužijí,abyvýšeuvedenénegativní efektyadiskriminačnífaktorybylyconejvícepotlačeny. Konkrétnělzedoporučitnapř.: - ukládatintenzivníformysankcíjakojenapř.domácívězeníspo‐ jenésdohledemskutečnětěmmladistvým,kdebyjedinoualternativou bylovzhledemkokolnostemnepodmíněnéodnětísvobody - neukládat domácí vězení mladistvým pouze jako samostatnou sankci, ale kombinovat ji s dohledem probačního úředníka, případně dalšímivhodnýmivýchovnýmiopatřeními 87MARTINOVIC, M. Home Detention: Issues, Dilemmas and Impacts for Detainees'Co‐ ResidingFamilyMembers.[online]CurrentIssuesinCriminalJustice,902007‐2008,July 2007,s.93‐100[2012‐08‐14]Dostupnéna:http//Heinonline.org 88NELLIS,M.Surveillance,stigmaandspatialconstrait.Theethicalchallengesofelectronic monitoring. In: NELLIS, M., BEYENS, K., KAMINSKI, D. Electronically Monitored Punishment.Internationalandcriticalperspectives.London:Routledge,2013,s.203n. 89MARTINOVIC, M. The complexity of punitiveness of elektronically monitored sanctiosn. TheWesternWorldAnalysis.Saarbrücken:LAPLambertacademicPublishingAG&Co. KG,2010,s.89‐90 85 - pečlivězvažovatpřiúvazeodélcedomácíhovězenípřípadnéne‐ gativníefekty,nutnododat,žemladistvémumůžebýtuloženodomácí vězenívdélceaždojednohoroku - pokusit se eliminovat či alespoň zmírnit faktory, které mohou vést k nemožnosti uložit mladistvým tento typ trestu, např. zvážit osvobození mladistvých od placení nákladů spojených s výkonem to‐ hototrestu,intenzivníspolupráceapodporaspolužijícíchosobatd. Zároveňseukazuje,žeivpřípaděmladistvýchpachatelů,ikdyžne takvýraznějakoudospělých,ovlivňujeukládáníalternativníchtrestů, včetně domácího vězení a sankcí s dohledem, tlak na orgány činné vtrestnímřízení,abyvěcbylavyřízenaconejrychleji.Toovšemnemu‐ síbýtvždyzcelavsouladustím,jakéopatřeníčipostupbybylovhod‐ néaúčelnévsouladus§1odst.2ZSMmladistvémuuložit. Zároveňjetřebapoukázatnato,žesankcespojenésdohledempro‐ bačního úředníka mají sice v případě mladistvých již dlouhodobě vaplikačnípraxipoměrnědůležitépostavení,aledobudoucnajetřeba stálepečlivězkoumatijejichkonkrétnínáplň,zdanejsouvykonávány formálně,případně,zdajezderychláaadekvátníreakcevpřípadě,že mladistvývýkontěchtosankcíneplnířádně.Neboťtovšenepochybně výrazněovlivňujejejichefektivitu. JUDr.JanaHulmáková,Ph.D. KatedrasociálnípráceFilozofickáfakultaUKvPraze E‐mail:[email protected] 86 Souvislosttrestnéčinnosti smladýmobdobímvěkupachatelů Connectionbetweencrime andyoungperiodofoffenders´age MarcelaMOULISOVÁ Anotace: Byly uvedeny a komentovány věkové křivky kriminality vybranýchdruhůtrestnéčinnosti.Křivkydokládajívýznamnostmladého obdobívěkuprotrestnoučinnostadávajípodnětykuvažováníopre‐ venci. Klíčová slova: věkové křivky kriminality; mladé období věku; pre‐ vence Annotation: Age‐crime curves of different crime were carried out andwerecommentedon.Thesecurveshaveshowedtheimportance of young ageperiod for commission of crime and have put some instigationstoprevention. Keywords:age‐crimecurves;youngageperiod;prevention Jižodprvnípoloviny19.stoletíjeznámo,žeexistujesouvislostmezi počtem trestných činů a věkem zjištěných pachatelů. Tato souvislost se,pokudjdeocelkovoukriminalitu,charakteristickyprojevujealzeji vyjádřittzv.věkovoukřivkoukriminality(age‐crimecurve).Tamáty‐ pickýtvar:od ranéhověkuspřibývajícímirokyprudcenarůstá počet trestných činů, maxima se dosahujezhruba kolem počátku dospělosti, apoté s postupujícími lety se tento počet postupně snižuje. Křivka je tedyasymetrická,charakterizovanázpočátkustrmýmvzestupemvob‐ dobí raného mládí a poté s přibývajícím věkem pozvolným klesáním. Tato zákonitost byla opakovaně zjišťována v různých obdobích i ze‐ 87 mích,abezohledunaminoritníneboetnickýstatus.Platínejspíštaké iprokriminálnídráhujednotlivce.Jeznámo,žejakrecidivujícípacha‐ teléstárnou,jejichkriminálníprojevyslábnou,resp.jichubývá. TakévČeskérepublicelzezpolicejnístatistikykriminalityvysledo‐ vattypičnostvěkovékřivkykriminality.Datavycházejíztzv.objasněné trestnéčinnosti.Tazahrnujezjištěnépachatele,resp.osoby,kterépoli‐ cievyšetřujeastíhájakopravděpodobnépachateletrestnéhočinu.Tito pachatelépředstavujíovšemjenvýsekvšechpachatelů.Otázkoumůže být, zda by typičnost věkové křivky platila pro všechny pachatele en bloc,nicménělzesnadplausibilněpředpokládat,ženejspíšano. Věkové křivky celkové kriminality v letech 2009‐2013 zpracované autorkouzpolicejníchdatuvádígrafč.1.Jeznějpatrné,ževobdobí velmi mladého věku došlo u části osob k prudkému nárůstu trestné činnosti,žetentonárůstpodvacítcemírněklesal,ažepočtyřicítcena‐ stal s postupujícím věkem rychlejší úbytek trestné činnosti. Je tedy patrné,žezhlediskakriminalityjeobdobímládí,atonejenobdobíne‐ zletilosti,alevčetněobdobívěkumladýchdospělých,velicevýznamné a rizikové, právě tak, jako je významné a rizikové pro případný ná‐ stupkriminálnídráhyjedince.Netotižvšichnimladípachatelépokra‐ čujíspáchánímvdospělosti. Grafč.1 VěkovékřivkycelkovékriminalityvČR. Celková kriminalita podle věku v letech 2009‐2013 5000 počet 4000 3000 2000 1000 0 1012141618202224262830323436384042444648505254565860626466687072747678808284 2009 2010 věk 2011 2012 2013 Věkovékřivkyrůznýchdruhůkriminality,anebonahlíženépodle pohlaví,mohoumíttrochuodlišnýtvar,ikdyžzákladnícharakterjejich tvaru zůstává. Obecně také platí, že s menším počtem případů je tvar křivkyvícerozkolísanýaméněvněmmůževystupovatjehotypičnost. 88 Věkovou křivku celkové kriminality mužů a žen podávají grafy č. 2 ač. 3. Tvar křivky je stejný, ale zdá se, že kulminace nastává u mužů trochudříve,nežužen,ataké,žeúbytektrestnéčinnostipodvacítceje užentrochupomalejší,nežumužů.Vesledovanýchletechseženyna celkovékriminalitěpodílelycca13‐14%. Grafč.2 Věkovékřivkymužů–roky2009‐2013 Celková kriminalita ‐ muži 5000 počet 4000 3000 2000 1000 0 10 13 16 19 22 25 28 31 34 37 40 43 46 49 52 55 58 61 64 67 70 73 76 79 82 85 věk 2009 2010 2011 2012 2013 Grafč.3 Věkovékřivkyžen–roky2009‐2013 Celková kriminalita ‐ ženy 700 600 počet 500 400 300 200 100 0 101214161820222426283032343638404244464850525456586062646668707274767880 věk Nejčastějšímdruhemkriminalityjemajetkovátrestnáčinnost.Tu vpolicejníchstatistikáchnejvícesytíkrádežeprostéakrádeževloupá‐ ním,kterévprůměruzaujímajícca90%zvykazovanémajetkovékri‐ minality. Z pohledu statistiky jsou krádeže prosté zhruba v průměru 2009 2010 2011 89 2012 2013 2xčastější,nežkrádeževloupáním.Věkovékřivkykrádežíprostých akrádežívloupánímpodlepohlavíuvádějígrafyč.4ažč.7. Grafč.4 Věkovékřivkykrádežíprostých–muži;roky2009‐2013 Krádeže prosté ‐ muži 1200 1000 počet 800 600 400 200 0 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 58 60 62 64 věk 2009 2010 2011 2012 2013 Grafč.5 Věkovékřivkykrádežíprostých–ženy;roky2009‐2013 Krádeže prosté ‐ ženy 250 počet 200 150 100 50 0 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 58 60 62 64 věk 2009 2010 2011 2012 2013 Z křivek lze vyčíst, že počet krádež prostých páchaných chlapci adívkami(vizgrafyč.4ač.5)vevěku14‐16letzhrubaodpovídápo‐ čtukrádežípáchanýchmužiiženamikolemčtyřicítky,ažeobdobívě‐ ku mladých dospělých je – z pohledu – kriminality – u žen snad ještě významnější, než u mužů. Co se týče zastoupení pohlaví, ženy se na těchtokrádežíchpodílelycca15‐16%. 90 Grafč.6 Věkovékřivkykrádežívloupáním–muži;roky2009‐2013 Krádeže vloupáním ‐ muži 700 600 počet 500 400 300 200 100 0 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 58 60 62 64 věk 2009 2010 2011 2012 2013 Grafč.7 Věkovékřivkykrádežívloupáním–ženy;roky2009‐2013 Krádeže vloupáním ‐ ženy 50 počet 40 30 20 10 0 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 58 60 věk 2009 2010 2011 2012 2013 Zatímcokrádežíprostýchspostupujícímvěkempachatelů(aťmužů čižen)oddospělosticelkemplynulepostupněubývá,umužůkrádeží vloupáním po ostré kulminaci kolem 18‐20 let věku ubývá strměji. Ženykrádeževloupánímpáchajíproporcionálněméně–vletech2009‐ 2013senanichpodílelycca5‐6%,atudížsetypičnostkřivkytakzře‐ telněneprojevuje(vizgrafč.7). Kroměmajetkovétrestnéčinnostijedalšímdruhemobecnékrimina‐ litykriminalitanásilná;taovšemzdalekanenítakčastá,jakojemajet‐ ková.Podnásilnoukriminalitujeřazenařadaskutků,znichžobvykle 91 nejčastějšímijsouúmyslnéublíženínazdravíaloupeže.Naoboudru‐ zíchtétotrestnéčinnostiseženypodílejípřibližně7%(nebomax.do 8%).Prorelativněmalýpočettěchtoskutků,kteréspáchalyženy,zde budou pro loupeže a úmyslné ublížení na zdraví uvedeny jen věkové křivkymužů–vizgrafyč.8ač.9. Grafč.8 Věkovékřivkyloupeží–muži;roky2009‐2013 Loupeže ‐ muži 200 počet 150 100 50 0 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 58 60 věk 2009 2010 2011 2012 2013 Grafč.9 Věkovékřivkyublížení–muži;roky2009‐2013 Úmyslné ublížení ‐ muži 250 počet 200 150 100 50 0 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 58 60 62 64 66 68 70 věk 2009 2010 2011 2012 2013 Ztvaruvěkovýchkřiveklzevyčíst,želoupežíseněkteříchlapcizačí‐ nají dopouštět již v dosti raném věku a v každém roce tohoto období jichstrměpřibývá.Výraznékulminacejedosahovánokolem18letvě‐ 92 kuapoténastává–zejménavesrovnánísúmyslnýmublížením–rela‐ tivně strmější pokles. Čtrnácti až šestnáctiletí se dopouštějí loupeží zhrubavestejnémíře,jakomužikolemtřicítky. Cosetýčeúmyslnéhoublížení,kulminacenastávápozději,meziroky 18‐24let,asdalšímiletyvěkujichcelkempravidelněpostupněubývá. Aktivita14‐16letýchpokudjdeotentočin,jepřibližněnastejnéúrov‐ ni,jakoumužůkolempadesátky. Další skupinou trestné činnosti, na kterou zaměřím pozornost, je hospodářskátrestnáčinnost.Policiedonízařazujeřaduskutků,které, kroměHlavyVI.Trestnéčinyhospodářské,jsouuvedenyještěvjiných hlavách zvláštní části TZ (např. v Hlavě V. Trestné činy majetkové, vHlavěX.Trestnéčinyprotipořádkuvevěcechveřejných,vHlavěVII. Trestnéčinyobecněnebezpečné,avdalších).Tatoskutečnostsnižuje vypovídacíhodnotupolicejnístatistikycosetýčecelkovéhospodářské kriminality. Na hospodářské trestné činnosti se ženy – ve srovnání smuži – obecně podílejí proporcionálně mnohem více, než na jiných druzíchtrestnéčinnosti. Oproti obecné kriminalitě (majetkové, násilné), která začíná již vmladémvěku,většinuhospodářskékriminalityzačínajípáchataž osobydospělé,mladšíjenvýjimečně.Pouzejedenskutekpodníspada‐ jícípáchajíiosobynezletilé.Jdeotrestnýčin„neoprávněnéopatření… platebníhoprostředku“(§234),kterýjealezároveňnejčastějšímskut‐ kemvtétoskupinětrestnýchčinů.Vpodstatěsevětšinoujednáokrá‐ dežeplatebníchkaret. Dalšímičastýmiskutkyhospodářskékriminalityjsoupodvody.Úda‐ jeknejčastějšímznichuvádějígrafyč.10ažč.13.Věkovékřivkyjsou zpracoványažod18.rokuvěku,protožetytotrestnéčinyjsoupáchány teprveodobdobívěkumladýchdospělých.Osobymladšísejenojedi‐ něletakovýchtočinůdopouštějí. Věkové křivky k hospodářskému podvodu (což je podvod nikoli na jedinci, ale na instituci) podle pohlaví uvádějí grafy č. 10 a č. 11. Na hospodářskémpodvodu(§209)seženyvesledovanémobdobípodíle‐ ly25‐30%. 93 Grafč.10 Věkovékřivkytr.č.dle§209;roky2010‐2013 Hospodářský podvod ‐ muži 100 počet 80 60 40 20 0 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 58 60 62 64 2010 2011 věk 2012 2013 Grafč.11 Věkovékřivkytr.č.dle§209;roky2010‐2013 Hospodářský podvod ‐ ženy 40 počet 30 20 10 0 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 58 60 věk 2010 2011 2012 2013 Věkové křivky tohoto podvodu ukazují od počátku dospělosti spíše pozvolný nárůst páchání. U mužů nastává kulminace až ve věku plné dospělosti, tj. mezi třicítkou a čtyřicítkou, a pokrývá širší věkové roz‐ mezí.Typičnosttvarukřivkyjetedyponěkudnarušena.Užennastává lehcenaznačenákulminaceažkolemvěkučtyřicetilet,atypičnosttva‐ rukřivkyseještěvíceztrácí.Zdáse,žeženypáchajícípodvodyjepá‐ chajívnepřílišzměněnémířepodobucelésvéprofesnídráhy. Věkové křivky úvěrového podvodu (§ 211), který je podle policejní statistikytřetímnejčastějšímskutkemzhospodářskékriminality,uvá‐ 94 dějípodlepohlavígrafyč.12ač.13.Podílžennatomtopodvodujeješ‐ těvětší,nežnapředchozím,asicekolem40%. Grafč.12 Věkovékřivkytr.č.dle§211;roky2010‐2013 Úvěrový podvod ‐ muži 120 100 počet 80 60 40 20 0 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 58 60 62 64 věk 2010 2011 2012 2013 Grafč.13 Věkovékřivkytr.č.dle§211;roky2010‐2013 Úvěrový podvod ‐ ženy 80 70 počet 60 50 40 30 20 10 0 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 58 60 62 64 věk 2010 2011 2012 2013 Věkové křivky pro obě pohlaví v tomto případě zachovávají (a to ipřes menší počet případů) typičnost tvaru, tedy zpočátku strmý ná‐ růst,kterýjeovšemopravduprudký,apotédocházíklehkému,ačply‐ nulémupozvolnémuklesánísvěkem. Z věkových křivek tak můžeme vyčíst, které věkové období je pro kteroutrestnoučinnostvýznamné.Vpřípaděobecnékriminalityjeto 95 bezesporu období raného mládí. Pokud jde o hospodářskou trestnou činnost,jetopředevšímvěkmladédospělosti,případněstřednívěk. Ačkolinelzezpouhýchkřivekzjistit,zdaněkteréosobyzačínajísvou trestnou činnost teprve až v dospělosti, přece jen to přinejmenším věkové křivky hospodářské kriminality mohou naznačovat. Některé zúdajůvýzkumuzroku201190,kterýseuskutečnilnapachatelíchvy‐ konávajícíchtrestodnětísvobody,tomohouvhodnědokreslit.Recidi‐ visté,aťpenologičtínebotrestněprávní,mělivprůměruponěkudnižší věk, než ti pachatelé, kteří recidivisty nebyli. Toto zjištění by mohlo poukazovatnapravděpodobnostranějšíhozačátkupáchánítrestné činnosti budoucích recidivistů (tedy nerecidivisté spíše začínali po‐ zději), a nejspíš také na intenzivnější nárůst jejich trestné činnosti vmladém věku, což se na věkových křivkách jistě obráží. Avšak una‐ prosté většiny z nich v jejich kriminální minulosti převažovala ma‐ jetková kriminalita, zatímco trestná činnost hospodářská se u nich objevilavminulostijenmálo.Lzetedydedukovat,ženěkteřípachatelé zejménahospodářskétrestnéčinnostimohlizačítspáchánímažvob‐ dobí mladé dospělosti. Ostatně i výzkum kriminálních drah dokazuje, žeexistujípachatelézačínajícíspáchánímpozději.91 Závěr Věkové křivky naznačují, že období mladé dospělosti je z pohledu páchání trestné činnosti významné, protože v něm někteří jedinci te‐ prvemohouzačínatspáchánímtrestnéčinnosti.Mělabyseprototaké na toto období zaměřit pozornost. To znamená hledat faktory, které zdemohouhrátroli,apotézvažovatpreventivnípostupy,kterébyná‐ stupupáchánívtomtověkovémobdobímohlybránit. Zetiologickéhopohledulzepředpokládat,ženěkteříjedinci,kteříaž doobdobídospělostinemělipotížesezákonem,protožesenejspíšpři‐ pravovalinasvoubudoucíprofesnídráhuabylitakvícepodkontrolou, suvolněnímkontrolyaotevřenímmožností,kteréjimvdospělémvěku jejichpracovnízařazeníposkytuje,vmravnímohleduselhávají. 90MOULISOVÁ, M. Penologická a trestně právní recidiva vězněných osob. In: VÁLKOVÁ, Helena, Vratislava ČERNÍKOVÁ, Jana FIRSTOVÁ a kol. Aktuálníotázkyvězeňství. Praha: PolicejníakademieČRvPraze,2014,s.157‐166.ISBN978‐80‐7251‐426‐7. 91viz nejnověji např. FARRINGTON, D. P., TTOFI, M. M., and COID, J. W. Development of adolescence‐limited,late‐onset,andpersistentoffendersfromage8toage48.Aggressi‐ veBehavior,vol.35,no2,150‐163. 96 Preventivníkontrolabyprotomělaspočívatvmravnívýchověkon‐ tinuálně prováděné nejen na základních, ale i na středních školách aučilištích.Bylobytakévhodnécílenězintenzivnitkontrolupráceza‐ čínajícíchmladýchpracovníků(pracovnic),zvláštěpaktěch,kteřípra‐ cujívekonomickésféře. Věkové křivky také naznačují, že trestná činnost žen, která se týká hospodářské oblasti, by se zasloužila podrobnější výzkumnou pozor‐ nost. PhDr.MarcelaMoulisová,Ph.D. PolicejníakademieČR Lhotecká7,P.O.BOX54,14301,Praha4 97 Nedostatečnévzděláníjakojedenzrizikovýchfaktorů sociálníreintegracepachatelůtrestnéčinnosti zřadmládeže Lackofeducationasoneoftheriskfactorsofthesocial reintegrationofjuvenileoffenders JanaFIRSTOVÁ Anotace: Příspěvek prezentuje dílčí výsledky empirického šetření zaměřeného na analýzu rizik sociální reintegrace osob opouštějících výkon trestu odnětí svobody z pohledu samotných vězněných. Pozor‐ nost je prioritně zaměřena na vnímání vzdělávacích aktivit a postoj ke vzdělání jako hodnotě ze strany mladistvých pachatelů trestné činnosti. Klíčováslova:mladistvý,odsouzený,vzdělání,výkontrestu Annotation: The paper presents partial results of a survey concentrated at analyzing the risks of social reintegration of persons leavingimprisonmentfromtheperspectiveoftheprisoners.Attention is primarily focused on the perception of educational activities and realizetoeducationasavaluebyjuvenileoffenders. Keywords:juvenile,convicted,education,imprisonment 98 Vzdělání jakožto nezbytná součást socializace jedince představující jeho kognitivní vybavenost ve smyslu osvojených vědomostí, doved‐ ností,postojů,hodnotčinorem92sehrávájednuzklíčovýchrolívrámci procesuresocializačníhopůsobeníupachatelůtrestnéčinnosti,umla‐ distvých pak zvláště. U mladistvých pachatelů trestné činnosti s dia‐ gnostikovanou poruchou chování se často setkáváme s výraznými problémy edukačního procesu, četným vylučováním ze školního pro‐ středí a s tím souvisejícím nedokončením základního vzdělání. Žák sporuchouchováníjeproškolyvmnohapřípadechproblém,kterýin‐ stituceřešíčastovyloučenímdítětezeškolyatímsezbavujeodpověd‐ nosti za jeho další vývoj.93Dle školského zákona je však vzdělávání vČeskérepublicepostavenonazásadě„rovnéhopřístupukaždéhostát‐ níhoobčanaČeskérepublikynebojinéhočlenskéhostátuEvropskéunie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, po‐ hlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu,majetku,roduazdravotníhostavunebojinéhopostaveníobča‐ na“.Úkolemstátujepakzabezpečeníspravedlivéhopřístupukaždého k uspokojení svých vzdělávacích potřeb dle jeho schopností a poža‐ davků. Školataksehráváklíčovourolivrámciedukacemladégenerace,jež plní nezastupitelnou úlohu též v souvislosti s intervencí u žáků s po‐ ruchami chování, kteří jsou umístěny ve vězeňských zařízeních, ve kterých si odpykávají nepodmíněný trest odnětí svobody za svá protiprávníjednání.Vtétosouvislostisejevíjakonezbytněnutnépo‐ znáníedukačníchpotřebodsouzeného,ježúzcesouvisejísjehoposto‐ jemkeškole,vzděláníjakožtovýznamnéhodnotě.Mladistvípobývající v zařízeních pro výkon trestu odnětí svobody často pocházejí z dys‐ funkčního,nepodnětnéhorodinnéhoprostředí,kderodičesvýmdětem nedávají dobrý příklad svým postojem k práci, ke vzdělání, předávají tak svým dětem nevhodné vzorce chování, což se pak následně nega‐ tivně projeví též v průběhu vzdělávacího procesu dítěte. Vzdělávání mladistvých v průběhu výkonu trestu odnětí svobody se tak jeví jako významná oblast zacházení s „kriminální“ mladou populací, jež si za‐ sloužízvýšenoupozornostodborníkůnejenpenologicképraxe,aletéž souvisejícíchoborů. 92PRŮCHA,Jan,WALTEROVÁ,EliškaaJiříMAREŠ.Pedagogickýslovník.2.rozšířenéapře‐ pracovanévydání.Praha:Portál,1998.ISBN80‐7178‐252‐1. 93Srov.VOJTOVÁ,Věra,ČERVINKA,Karelakol.Edukačnípotřebydětívrizikuasporucha‐ michování.Brno:Masarykovauniverzita,2012,s.20.ISBN978‐80‐210‐6134‐7. 99 Vzdělávání mladistvých odsouzených tvoří jednu z nejdůležitějších částíprogramůzacházení,kteréjsouvytvářenyanásledněrealizovány na základě diferencovaného, individuálního přístupu ke každému od‐ souzenému s cílem úspěšné reintegrace jedince zpět do společnosti. DleVyhláškyMinisterstvaspravedlnostič.345/1999Sb.,kterousevy‐ dává Řád výkonu trestu odnětí svobody je nutné při zacházení s mla‐ distvými delikventy respektovat jejich specifické potřeby, které úzce souvisejí s nedokončeným psychosociálním zráním osobnosti této vě‐ kové kategorie. Individualizované způsoby zacházení se zaměřují ve zvýšenémířenarozvojrozumové,emocionálníasociálnízralostimla‐ distvého.Vzdělávacíastímúzcesouvisejícípracovníaktivitymajívy‐ bavit mladistvého takovými kompetencemi, které mu usnadní jeho návrat do občanského života, pomohou mu při uplatnění se na trhu práce,povedouhokživotunasvoboděbezkonfliktusezákonem.Zís‐ kání, či dokončení vzdělání v průběhu výkonu trestního opatření tak přispívá k naplnění účelu nepodmíněného výkonu trestu odnětí svo‐ bodyatvořítrvalousoučástaktivitrealizovanýchprogramůzacházení. Vzdělávací aktivity jsou u vězněných osob zajišťovány prioritně školskými vzdělávacími středisky, která v současné době působí vrámciVězeňskéslužbyČRvevěznicíchHeřmanice,Všehrdy,Pardubi‐ ce, Plzeň, Rýnovice, Valdice či Světlá nad Sázavou. Vzdělávací aktivity jsourealizoványodnejnižšíhostupnězákladníhovzdělání,přesrůzné praktické či rekvalifikační kurzy až po vyučení v příslušném oboru. Vespolupráci s dalšími školskými subjekty je pak zajišťována pro odsouzenétéžmožnostmaturitníhostudia,případnětříletéhobakalář‐ skéhostudianaMasarykověuniverzitěvBrně. 100 Tabulkač.1Strukturaodsouzenýchdlenejvyššíhodosaženého vzdělánírok2013 Vzdělání muži ženy nezjištěno(cizinci), neuvedeno 120 11 131 0,92 zvláštníškola 341 20 361 2,52 bezzákladníhovzdělání 33 15 48 0,34 nedokončenézákladní vzdělání 300 28 328 2,29 základnívzdělání 5894 383 6277 43,89 vyučeníbezmaturity 5212 172 5384 37,65 vyučenísmaturitou 342 13 355 2,48 středoškolskévzdělání bezmaturity 82 12 94 0,66 středoškolskévšeobecné vzdělánísmaturitou 193 37 230 1,61 středoškolskéodborné vzdělánísmaturitou 770 89 859 6,01 vyššíodborné 10 4 14 0,1 vysokoškolskévzdělání I.stupně(Bc.) 42 6 48 0,34 vysokoškolskévzdělání II.stupně(Mgr.,Ing.) 133 16 149 1,04 vysokoškolskévzdělání III.stupně(doktorát) 19 4 23 0,16 13491 810 14301 100 Celkem celkem celkemv% Zdroj:StatistikyvězeňskéslužbyČR Podíváme‐lisenastrukturuodsouzenýchdlenejvyššíhodosaženého stupněvzdělání(viztabulkač.1)vidíme,ženejvyššíprocentuelníza‐ stoupení zde mají odsouzení pouze se základním vzděláním či vyuče‐ nímbezmaturity.Odsouzenísnedokončenýmzákladnímvzdělánímči absolventizvláštníchškoltvořícca5‐6%podílvrámcistrukturyvšech odsouzených.Dotétokategorievřaděpřípadůspadajíodsouzenímla‐ diství,kteřísiprávěvprůběhunepodmíněnéhotrestuzákladnívzdělá‐ 101 vánídoplňují.Mladistvýmsdokončenýmzákladnímvzdělánímpak věznice nabízejí možnost vyučení v různých oborech jako např. elek‐ trotechnická výroba, obráběč kovů, práce ve stravování, šití prádla či výrobakonfekce.Vprůběhuzpravidladenníhostudiazískávajíodsou‐ zení všeobecné a odborné znalosti, vědomosti či dovednosti, které je uschopňují k výkonu příslušné profese. Získání vysvědčení v daném oboru usnadňuje odsouzeným po jejich propuštění uplatnění na trhu práceajejichdalšíprofesnírozvoj.Důležitásevtomtoohledujevímo‐ tivace odsouzených k vzdělávání a k rozvoji jejich profesních kompe‐ tencí. Vzdělávání odsouzených v průběhu výkonu trestu (trestního opat‐ ření) je doprovázeno řadou negativních faktorů, se kterými je třeba vprůběhuvzdělávacíhoprocesupočítat.Pobytvevězeňskémzařízení, jakožtotrestzaspáchanéproviněníjeodsouzenýmivnímánvelicene‐ liběastímsouvisítéžvnímáníjednotlivýchaktivitprogramuzacháze‐ ní, které pobyt v instituci doprovázejí. Řada aktivit probíhajících ve věznicijeodsouzenýmivnímánaspíšenegativněapovinnostchoditdo školymůžepatřit,uněkterýchmladistvých,právědotéto,nepřílišpo‐ zitivně vnímané skupiny aktivit. Vzdělávání berou jako“nutné zlo“ anevnímajítytoaktivityjakopřínosnéprojejichdalšíživot,jakoformu pomocičislužbyvjejichprospěch.Motivovatodsouzenékvzdělávání je stěžejním a zároveň velice nesnadným úkolem pedagogických pra‐ covníků,kteříbymělivzbudituodsouzenýchzájemovzdělávání,bu‐ dovat aposilovat u nich pozitivní vztah ke škole a učení. V průběhu vyučovacího procesu, ale i dalších souvisejících aktivit mohou peda‐ gogovévespoluprácisdalšímiodbornýmipracovníky(speciálními pedagogy, psychology, sociálními pracovníky či vychovateli) zpro‐ středkovávatodsouzenýmpříležitostzažívatpozitivníreakceokolína jejichvýkonyachování.94Tohotosevřaděpřípadůmladistvýmvjejich rodinách,vekterýchčastonebylovzděláníjakohodnotavůbecvnímá‐ no,nedostávalo,cožsevesvémdůsledkutéžnegativněodrážívjejich sebepojetí. Vzdělávánílzetedypovažovatzajednuzhlavníchaktivitprogramů zacházenísmladistvýmidelikventy.Nadruhoustranujetřebasiuvě‐ domit,žepronáslednéuplatněnísenatrhuprácesehrávádalekodůle‐ žitější roli než samotná úroveň dosaženého vzdělání tzv. funkční 94VOJTOVÁ,Věra.Poruchachováníudětíjakopotřebapodporyaintervence.In:VOJTOVÁ, Věra,ČERVINKA,Karelakol.Edukačnípotřebydětívrizikuasporuchamichování.Brno: Masarykovauniverzita,2012,s.23.ISBN978‐80‐210‐6134‐7. 102 gramotnost.Funkčnígramotnostpředstavujeurčitouschopnostjedin‐ ce aplikovat získané znalosti při řešení konkrétních pracovních situa‐ cí.95Proto je velice důležité, aby u odsouzených v průběhu výkonu trestu došlo k vytváření si určitých pracovních návyků a praktických dovedností,kteréjimnásledněnapracovnímtrhuusnadníjejichreali‐ zaci. Vzděláváníosobvevýkonutrestuodnětísvobodyjepředmětemdis‐ kusíjaklaickéveřejnosti,takodborníků.Vsoučasnédoběvšakabsen‐ tují relevantní empirická šetření dotýkající se klíčových témat tohoto problému.NakatedřekriminologieFakultybezpečnostněprávníPoli‐ cejníakademieČRvPrazejsmeseodílčívýzkumnéšetřenízabývající se problematikou vzdělávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody jakožtovýznamnéhofaktoruresocializačníhopůsobenípokusilivrám‐ ci realizace Dílčího výzkumného úkolu 3/4 „Systémová analýza rizik sociální reintegrace propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody (Ochrannévýchovy,ochrannéholéčení)–příspěvekkprevencirecidi‐ vy/potažmokbezpečnostiregiónů/“. Základnímcílemnašehoempirickéhošetřeníbylaanalýzariziksoci‐ ální reintegrace mladistvých pachatelů propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody z pohledu samotných vězněných. Získání těchto po‐ znatkůjevýznamnézhlediskahledáníefektivnějšíchnástrojůúspěšné sociální reintegrace propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody. Jednouzotázek,kteroujsmesevrámcivýšeuvedenéhošetřenízabý‐ vali, byla problematika vzdělávání v průběhu výkonu trestu a jeho vnímánízestranysamotnýchodsouzenýchpředevšímvevztahukrizi‐ kůmsociálníreintegracepopropuštění. S ohledem na charakter předmětu vymezeného problému se stala ústřední technikou empirického zkoumání technika dotazování. Roz‐ hodujícíroletétovýzkumnétechnikybyladánapraktickounemožností sledované otázky jiným způsobem dostatečně zjistit.96Tato technika sběrudatzabezpečilanutnouanonymituatímivyššívýpovědníhod‐ notu dat. Jako další pomocné výzkumné techniky byly využity přede‐ vším studium a analýza dostupných teoretických poznatků z odborné literatury domácí i zahraniční provenience a volné rozhovory s re‐ spondentyapracovníkyvězeňskýchzařízení.Rozhovoryaanalýzydo‐ 95VOJTOVÁ,Věra,ČERVINKA,Karelakol.Edukačnípotřebydětívrizikuasporuchamicho‐ vání.Brno:Masarykovauniverzita,2012,s.125.ISBN978‐80‐210‐6134‐7. 96SKALOVÁ, Jarmila a kol. Úvoddometodologieametodpedagogickéhovýzkumu. Praha: SPN,1983,s.91. 103 stupných literárních zdrojů sloužily k objektivizaci a rozšíření po‐ znatkůzískanýchdotazníkovýmšetřením.Kezpracovánídatbylyvyu‐ žityadekvátnímatematicko‐statisticképrocedury.Vrámcianalýzydat bylapakhlavnípozornostzaměřenanahledánívztahůmezirelevant‐ nímiproměnnými. Prosběranáslednouanalýzudatbylvytvořendotazník,vněmžbylo postupováno od obecných charakteristik ke konkrétnějším. Bylo zfor‐ mulováno 16 otázek. Jednalo se jak o otázky uzavřené, tak otevřené apolootevřené.Sběrdatprobíhalzapřítomnostivýzkumnýchpracov‐ níků,kteřípomáhalirespondentůmsesamotnýmvyplňovánímdotaz‐ níku. Jednotlivé otázky byly respondentům vysvětleny s ohledem na jejichúroveňrozumovýchschopností.Vprůběhuvyplňovánídotazníků semohlirespondentikdykolinacokolivýzkumnéhopracovníkazeptat, čímžseeliminovalorizikonesprávnéhopochopeníjednotlivýchotázek. Souborrespondentůtvořilo76mladistvýchpachatelů(72mužů, 4ženy)aktuálněpobývajícíchvzařízeníchprovýkontrestuodnětí svobody na území ČR97. Sběr dat probíhal ve věznicích Heřmanice, Pardubice,VšehrdyaSvětlánadSázavouvobdobíod1.do14.7.2014. Pro vyhodnocení a následnou analýzu dat bylo využitelných všech 76 dotazníků. Respondentydotazníkovéhošetřeníbylimladiství(osobyblízkévě‐ kumladistvému)vevěkuod16do21let.Nejpočetnějšívěkovoukate‐ goriírespondentůbylimladistvívevěku18let(32respondentů,ztoho 2 dívky), dále 17 let (20 respondentů, z toho 1 dívka), 19 let (15 re‐ spondentů,ztoho1dívka),blíževiztabulkač.2. 97Dotazníkovéšetřeníbylorealizovánotéžumladistvýchpachatelůaktuálněpobývajících vevězeňskýchzařízeníchnaSlovenskuavPolsku.Zhlediskaomezenéhorozsahupří‐ spěvku,natomtomístěprezentujemepouzedílčívýstupyzískanévrámciempirického šetřenívČeskérepublice.KdílčímvýsledkůmzeSRblíže:ONDICOVÁ,Magdaléna.Zis‐ ťovanierizíksociálnejreintegrácieosôbprepustenýchzústavunavýkontrestuodňatia slobodypremladistvýchadiagnostickýchareedukačnýchcentier–čiastkovévýsledky prieskumu realizovaného v Slovenskej republike. In: VÁLKOVÁ, Helena, ČERNÍKOVÁ, VratislavaaJanaFIRSTOVÁakol.Aktuálníotázkyvězeňství.Praha:PAČRvPraze,2014, s.125‐136.ISBN978‐80‐7251‐426‐7. 104 Tabulkač.2Fyzickývěkrespondentů Četnost Procenta Procenta zplatných Kumulativní procenta 16 17 18 Platná 19 20 21 Celkem 7 20 32 15 1 1 76 9,2 26,3 42,1 19,7 1,3 1,3 100,0 9,2 26,3 42,1 19,7 1,3 1,3 100,0 9,2 35,5 77,6 97,4 98,7 100,0 Nejčastěji respondenti uváděli, že před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody žili u svých rodičů 43 (56,6 %) respondentů, druhou nejčastější odpovědí byla přítelkyně 11 respondentů 14,5 % často ale spoukazem na společné soužití u rodičů a dále byla respondenty volena varianta jiné s odkazem na pobyt v institucionálním zařízení (11respondentů 14,5%). Naprostá většina respondentů žila před ná‐ stupem výkonu trestu, dle jejich sdělení ve městě 68 respondentů (89,5%). Vzdělávacíaktivity,jakožtostěžejníprvekprogramůzacházenípře‐ devším právě u mladistvých odsouzených, a postoj k nim ze strany jejichadresátůsejevíjakorelevantníinformacevesmyslujejichefek‐ tivníhovýkonuscílemúspěšnéresocializačníprácevduchuaktivního bezkonfliktního zapojení jedince po propuštění zpět do společnosti. Zajímalonástedyvrámcinašehovýzkumnéhošetřenívnímánívzdělá‐ vacích aktivit ze strany samotných odsouzených. Mladistvých respon‐ dentů jsme se ptali, jaké aktivity realizované v průběhu výkonu nepodmíněného trestu považují za přínosné pro jejich osobu. Zvlášť jsme se ptali na pracovní, vzdělávací, volnočasové aktivity či komuni‐ kaci s odborníky. Vzdělávací aktivity označilo za pro ně přínosné 63 respondentů(tj.82,9%,viztabulkač.3),cožbylopronáspoměrněpo‐ těšujícízjištění.Samozřejměkhodnocenítěchtovýsledkůmusímepři‐ stupovat s určitou opatrností a počítat s jistou mírou zkreslení. Ale itak poměrně vysoké procento respondentů si uvědomuje, že vzdělá‐ vací aktivity realizované v průběhu výkonu trestu jim mohou v bu‐ doucnostipomocapřinéstdojejichživotaněcopozitivního. 105 Tabulkač.3Vevýkonutrestupovažujizapřínosné promouosobu–vzdělávacíaktivity Platná Ano Ne Celkem Četnost Procenta 63 13 76 82,9 17,1 100,0 Procenta Kumulativní zplatných procenta 82,9 17,1 100,0 82,9 100,0 Uvědoměnísipotřebyvzděláníprosvoudalšíbudoucnostjeprodítě adolescentníhověkuvelicesložitýúkol.Adolescenthledáodpovědina řaduotázek,týkajícíchseprávěbudoucnostiastojípředsložitýmúko‐ lemvytyčovánísiživotníchplánůaperspektiv.Vtomtoohledusehrává nezastupitelnouúlohurodinadítěte,kterábohuželvmnohapřípadech umladistvýchdostávajícíchsedovýkonutrestuselhala.Určitou,ikdyž v mnoha ohledech, omezenou roli zde mohou sehrát právě odborní pracovníci vězeňských zařízení, kteří jsou s mladistvým v každo‐ dennímkontaktuapokudmajídostatekinformacíojehodosavadním vývoji, mohou s přihlédnutím ke specifikům a odlišnostem jeho psy‐ chosociálního vývoje posílit pozitivní vztah mladistvého ke vzdělání jakotakovému. Sevzdělánímúzcesouvisíprofesníuplatněníkaždéhoznás.Dotazo‐ valijsmesetedyrespondentůnašehovýzkumnéhošetření,zdasedo‐ mnívají, že mají pro uplatnění na trhu práce dostatečné vzdělání. Předpokládalijsmejistéodlišnostivsouvislostisvěkemodsouzených mladistvýchapředpokládanýmstupněmdosaženéhovzdělání.Taktéž jsme k tomu přistupovali při vyhodnocování odpovědí respondentů. Umladšíchrespondentůdo17letpřevládalyspíšeodpovědine.Ure‐ spondentů 17 a více let naopak převládalo přesvědčení odsouzených odostatečnostijejichdosaženéhovzděláníprouplatněnínatrhupráce, vizklasifikačnístromč.1. 106 Klasifikačnístromč.1Domnívámse,žeprouplatnění natrhuprácemámdostatečnoukvalifikaci Svýšeuvedenouotázkousouviselyotázkydalší,kterésměřovalydo budoucnosti odsouzených po opuštění bran věznice. Tázaly jsme se respondentů, zda si chtějí hned po opuštění věznice nalézt nějakou práci.Předpokládalijsmekladnéodpovědispíšeustaršíchresponden‐ tů, ale výsledky nás poněkud překvapily. Ačkoli „mladší“ respondenti našehovýzkumnéhošetření(ccado17let)víceuváděli,žesedomní‐ vají,ženemajídostatečnoukvalifikaciprouplatněnísenatrhupráce, naprostá většina z nich uvedla, že si hned po opuštění věznice práci najítchtějí.Urespondentůvevěku18letastaršíjsmekladnouodpo‐ věďpředpokládaliatosetéžvevýsledcíchpotvrdilo,blíževizklasifi‐ kačnístromč.2. 107 Klasifikačnístromč.2Chcisihnedpoopuštěnívěznice naléztpráci Řadaodsouzenýchzahájívprůběhuvýkonunepodmíněnéhotrestu odnětí svobody studium ať již nějakého učebního oboru či rekvalifi‐ kačníhokurzu.Otázkouvšakzůstávákolikodsouzenýchpopropuštění, pokudkněmudojdezjakéhokolidůvodudřívepředabsolvovánímce‐ léhostudiačikurzu,totonasvobodědokončí,případnězahájístudium na základě svého rozhodnutí s cílem zvýšit si kvalifikaci s vědomím prospěšnostitohotokrokuvůčijehodalšímuživotu.Ptalijsmesetedy našich respondentů, zda si hodlají hned po propuštění doplnit jejich vzdělání.Nepatrněvětšíčástrespondentů52,6%uvedla,žeano,druhá částrespondentů47,4%tutomyšlenkunepotvrdila,viztabulkač.4. Tabulkač.4Chcisihnedpoopuštěnívěznicedoplnitvzdělání Ano Platná Ne Celkem Četnost Procenta 40 36 76 52,6 47,4 100,0 108 Procenta zplatných Kumulativní procenta 52,6 47,4 100,0 52,6 100,0 Jeholouskutečností,žeplněnívzdělávacíchaktivit,jakožtosoučásti programuzacházení,jeprořaduodsouzenýchvprůběhuvýkonutres‐ tu účelovou záležitostí a jejich samotné odhodlání ve vzdělávání po ukončenítrestupokračovatsebezpatřičnémotivacevytrácí. Je více než zřejmé, že mladistvé odsouzené je nutné považovat za specifickou skupinu adresátů edukačního procesu, u kterých předpo‐ kládáme vyšší poruchovost chování, kterou je nutné reflektovat též vrámci výchovně vzdělávací činnosti. Jen díky včasné a informované intervencipřirespektuspecifickýchpotřeb,možnostíalimitůpřivzdě‐ lávání této skupiny osob lze dosáhnout kýženého výsledku. Nezbytně nutnéjetéžzaměřitpozornostnaoblastnáslednépéčeapodpory je‐ dinců opouštějících zařízení pro výkon trestu odnětí svobody. Pro‐ pouštěním mladistvého na svobodu jeho edukační proces nekončí, je nutné již v průběhu výkonu trestu podchytit jeho zájem o vzdělání amotivovatjejkdalšíúspěšnécestěvjehoprosociálnímvývoji. Použitézdroje PRŮCHA,Jan,WALTEROVÁ,EliškaaJiříMAREŠ.Pedagogickýslovník. 2. rozšířené a přepracované vydání. Praha: Portál, 1998. ISBN 80‐ 7178‐252‐1. SKALOVÁ,Jarmilaakol.Úvoddometodologieametodpedagogické‐ hovýzkumu.Praha:SPN,1983. VÁLKOVÁ, Helena, ČERNÍKOVÁ, Vratislava a Jana FIRSTOVÁ a kol. Aktuální otázkyvězeňství. Praha: PA ČR v Praze, 2014. ISBN 978‐80‐ 7251‐426‐7. VOJTOVÁ, Věra, ČERVINKA, Karel a kol. Edukační potřeby dětí vrizikuasporuchamichování. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN978‐80‐210‐6134‐7. www.vscr.cz plk.PhDr.JUDr.JanaFIRSTOVÁ,Ph.D. Katedrakriminologie,PolicejníakademieČRvPraze E‐mail:[email protected] 109 Významnérizikovéfaktoryovplyvňujúcereintegráciu mladistvýchpáchateľovtrestnejčinnostivkontexte Slovenskejrepubliky Significantriskfactorsaffectingthesocialreintegration ofjuvenileoffendersinthecontextoftheSlovakRepublic MagdalénaONDICOVÁ Anotácia:Príspevokprezentuječiastkovévýsledkyzískanezpriesku‐ muzameranéhonazistenierizíksociálnejreintegráciemladistvýchpá‐ chateľovvSlovenskejrepublike,ktorýbolrealizovanývrámciriešenia medzinárodnejvedeckovýskumnejúlohy„Systémováanalýzarizíkso‐ ciálnej reintegrácie prepustených z výkonu trestu odňatia slobody (ochrannejvýchovy,ochrannejliečby). Kľúčové slová: mladistvý, odsúdený, výkon trestu, penitenciárne zaobchádzanie,vzdelanie,vzdelávanie Annotation: This paper presents partial results obtained from the surveyaimedtoidentifyrisksofsocialreintegrationofjuvenileoffenders intheSlovakRepublic,whichwaslaunchedinresolvinginternational researchoutput"systemicriskanalysisofsocialreintegrationreleased fromimprisonment(protectivecare,protectivetreatment). Keywords:juvenile,convicted,thesentence,penitentiarytreatment, education,training 110 Mladí ľudia v dnešnej Európe vyrastajú v spoločnosti, pre ktorú je charakteristické stále sa zvyšujúce tempo sociálnych zmien a mládež spoluscelouspoločnosťouprechádzaneustálymispoločenskýmizme‐ nami. Neprispôsobenie sa neustálym spoločenským zmenám môže vyústiťučastimladýchľudídoporušovaniaspoločnosťouakceptova‐ nýchnoriem,čidosprávaniasa,ktorémôžebyťvrozporesozákonom. Pretakétoprípadysikaždáľudskáspoločnosťvhistorickomvývoji vytváraurčitémechanizmyreakcienaprotispoločenskúčinnosťpá‐ chanú jej jednotlivými členmi, mládež nevynímajúc. V rámci riešenia kriminality mládeže je potom potrebné stanoviť hranice trestno‐ právnejzodpovednosti,kedyvymedzenievekovejkategóriemládežeje kľúčovým problémom. Delikventná mládež je predmetom pozornosti celého radu odborníkov rôznych odborov.98V kriminologickej, ale aj súvisiacejtrestnoprávnejliteratúre,nachádzameodlišnéchápanietej‐ tokategórieosôb.Pojemmládežtudefactozastrešujepojmosloviepo‐ užívanépredovšetkýmvtrestnoprávnychkódexoch.Ideopojmydieťa, maloletý (dieťa do štrnástich rokov veku), mladistvý (dieťa od 14 rokovdo18rokovveku)99,osobablízkavekumladistvému(vkrimino‐ lógiupoužívanýpojemmladýdospelý).Vsociologickejliteratúrejepod pojmom dieťa, v súlade s článkom 1 Dohovoru o právach dieťaťa100 považovanákaždáľudskábytosťmladšiaakoosemnásťrokov.Nazá‐ klade vyššie uvedeného, pre potreby vedeckej štúdie pod pojmom mladistvýpáchateľchápemeosobuvovekuod14do18rokov.101 Vek mladistvého je vekom hľadania seba samého, svojej osobnej identity.102V pomerne krátkom časovom období dochádza k fyziolo‐ gickým, psychologickým a sociálnym zmenám dieťaťa. Dieťa sa mení nadospelého,zodpovednéhoasamostatnéhojedinca.Pripravujesana plnohodnotný život v spoločnosti, život dospelého s určitou profesij‐ nou,partnerskou,rodičovskou,čiinourolou.Vsúvislostísdynamikou 98FIRSTOVÁJana,Kriminalitamládeže,s.114. 99Vzhľadomnaodlišnúdolnúhranicutrestnejzodpovednostivrámcitrestnýchkódexov SlovenskejrepublikeaČeskejrepublike(ČR)vČRjechápanámaloletáosobado15roku vekuaosobamladistvúod15rokovdo18rokovveku. 100 Dohovor o právach dieťaťa Časť 1, čl. 1. Dostupné na [cit. online 20141210] http://www.gymparnr.edu.sk/obsah/predmety/subory/nos/dopd.pdf 101§94ods.1zákonač.300/2005Z.z.Trestnýzákonvzneníneskoršíchpredpisov.Do‐ stupnéna[citonline05012015]http://www.zakonypreludi.sk/zz/2005‐300 102FLIMEL,K.aKIŠKOVÁ,L.2002.Uplatňovaniemetód,foriemaprostriedkovzaobchád‐ zania s odsúdenými mladistvými mužmi v ÚVTOS pre mladistvých Sučany. podľa KO‐ ZOŇ,A.Špecifikázaobchádzaniasodsúdenýmivoväzení.s.90. 111 vývojových zmien v tomto období, pre ktoré je charakteristický ne‐ súladdozrievaniafyzickýchapsychickýchprocesovjedinca,vovzťahu kprostrediuvktoromdieťavyrastalo,jepotrebnémaťvpamätiriziká sociálno‐deviantnéhovývojaosobnosti,ktorésaprávevtomtovývojo‐ vom období môžu u dieťaťa prejaviť.103Medzi rizikové činitele, ktoré determinujú asociálne správanie mládeže patria emocionálne faktory. Časťmladýchľudísamôžeprávepodvplyvovdospievania,ktoréozna‐ čujemeajakokriminogénnyfaktorkriminalitymládeže,dopúšťaťpá‐ chaniaprotispoločenskýchskutkov,ktorémôževyústiťajdopáchania trestnejčinnosti. Ak chceme v našej spoločnosti efektívne riešiť problematiku pro‐ tispoločenskejčinnostimládeženestačípoznaťnajvýznamnejšiefakto‐ ryovplyvňujúcevznikdelikventnéhosprávaniasamladýchľudí.Preto je dôležité poznať aj najvýznamnejšie faktory, ktoré môžu ovplyvniť reintegráciu osôb, ktoré si odpykávajú, prípadne už odpykali uložený trest,tedajepotrebnépoznaťajďalšiečinnostiaaktivityzameranéna predchádzanie kriminality mládeže. A práve vyplývajúc z uvedeného, bolopremetomzáujmunášhovýskumu,okreminého,ajzistenieniek‐ torých vybraných faktorov vplývajúcich na reintegráciu104mladých ľudí, ktorý sa dostali do rozporu so zákonom a bol im uložený naj‐ prísnejšítrest,trestodňatiaslobody. Výkontrestumladistvých Mladistvý105, ktorému bol uložený trest odňatia slobody si tento trest vykonáva v ústave na výkon trestu odňatia slobody, konkrétne mladiství muži v Ústave na výkon trestu odňatia slobody pre mladis‐ tvýchvSučanochaodsúdenémladistvéženyvÚstavenavýkontrestu odňatiaslobodypreženyNitra–Chrenová.106 103ViackpsychosociálnemuvývinuVÁGNEROVÁ,M.Vývojovápsychologie:dětství,dospě‐ lost,stáří.s.232. 104Sociálnareintegrácia,sociálnarehabilitáciaaresocializáciasapoužívajúsúbežne,hoci najčastejšieakopojemresocializácia.Zkontextuvyplývaobsahpojmu,t.j.opätovnéza‐ členeniejednotlivcadospoločnosti. 105Podľa§94ods.1zákonač.300/2005Z.z.–Trestnýzákonvzneníneskoršíchpredpi‐ sovsazamladistvúosobupovažujeosoba,ktorávčasespáchaniatrestnéhočinudovŕ‐ šilaštrnástyrokaneprekročilaosemnástyroksvojhoveku. 106Vo výnimočných prípadoch hodných osobitného zreteľa môže generálny riaditeľ roz‐ hodnúť,žemladistvývykonátrestajvinomústave,akjetopreplnenieprogramuza‐ obchádzaniaúčelnejšie. 112 Vývoj počtu mladistvých odsúdených vo výkone trestu odňatia slo‐ body, rozdelených podľa pohlavia, nám približuje graf 1. Informácie spracovanévgrafepoukazujúnaskutočnosť,žeposlednétrirokypo‐ četmladistvýchmužov,ktoríbolivovýkonetrestuodňatiaslobodypo‐ sledné tri roky klesal, a naopak počet mladistvých žien posledný rok stúpol. Graf1Vývojodsúdenýchmladistvýchzasledovanéobdobie rokov2005až2013 4 2 2 0 3 2 1 2 2 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 0 51 58 Mladistvé ženy 70 68 109 105 Mladiství muži 110 92 124 20 40 60 80 100 120 140 (Zdroj:www.zvjs.sk) Účelom trestu u mladistvého je predovšetkým vychovať z neho riadneho občana, pričom trest má zároveň pôsobiť na predchádzanie protiprávnych činov a primerane chrániť aj spoločnosť. Uložený trest másúčasneviesťkobnoveniunarušenýchsociálnychvzťahovakza‐ členeniu mladistvého do rodinného a sociálneho prostredia. Zaobchá‐ dzanie s mladistvým odsúdeným je zamerané najmä na zvyšovanie jehozodpovednosti,samostatnosti,získavaniekvalifikácie,pozitívneho vzťahukpráci,navzdelávaniearozvíjaniezáujmovejčinnosti.Umla‐ distvéhosauplatňujútakéspôsobyzaobchádzania,ktoréminimalizujú negatívneúčinkyizolácieodspoločnosti.107 Abybolvýkontrestuefektívny,mladistvínazákladevstupnéhopsy‐ chodiagnostického vyšetrenia, pedagogickej a sociálnej diagnostiky, ktorá sa realizuje počas pobytu mladistvého v nástupnom oddiele, sú 107§97ods.1zákonač.300/2005Z.z.Trestnýzákonvzneníneskoršíchpredpisov.Do‐ stupnéna[citonline05012015]http://www.zakonypreludi.sk/zz/2005‐300 113 zaradený podľa kritérií vnútornej diferenciácie do troch108diferen‐ ciačnýchskupín. Diferenciačná skupina so zmiernenýmrežimom sa určí mladis‐ tvému, ktorý je pozitívne motivovaný na reedukačný a resocializačný proces,saktívnymprístupomkplneniuprogramuzaobchádzania.Di‐ ferenciačná skupina so základným režimom sa určí mladistvému sneujasneným prístupom k plneniu programu zaobchádzania a k pl‐ neniupovinností,porušujúcemuústavnýporiadokmenejzávažným spôsobom, slabšie motivovanému na reedukačný a resocializačný procesadiferenciačnáskupinasosprísnenýmrežimomsaurčímla‐ distvému,ktorýjenedostatočnemotivovanýnareedukačnýareso‐ cializačnýproces,spasívnym,ľahostajnýmažodmietavýmprístupom kplneniu programu zaobchádzania a k plneniu povinností, porušujú‐ cemuústavnýporiadokzávažnejšímspôsobom. Pristanoveníobsahuprogramuzaobchádzaniamladistvéhosavždy sleduje zabezpečenie jeho pracovnej kvalifikácie, príprava na samo‐ statnýspôsobživotaanajmäzabránenienepriaznivéhovplyvuväzen‐ skéhoprostredia.Priprípravemladistvéhonabudúcepovolanieajeho zaraďovaní do práce ústav spolupracuje s rodičmi alebo zákonnými zástupcamimladistvého. Program zaobchádzania obsahuje okrem návrhu na zaradenie do vzdelávaniaaosvetovejčinnosti,rekvalifikačnéaresocializačnézáme‐ ry v rámci možností ústavu s prihliadnutím na záujem a reálne mož‐ nosti odsúdeného aj možnosti systematického rozvíjania a budovania záujmov v podmienkach ústavu, najmä zaradenie do krúžkov, športo‐ vejčinnostiakultúrno‐osvetovejčinnosti,ďalejmožnostizaradeniado práce vzhľadom na profesiu, zdravotnú klasifikáciu a bezpečnostné hľadisko, zameranie na posilňovanie sociálne pozitívnych väzieb sblízkymiosobamiamožnostivyužitiaúčinnýchforiemametódzaob‐ chádzania,uplatňovanieinýchmetódapostupovzaobchádzaniazame‐ 108Vsúčasnostiprivnútornejdiferenciáciimladistvýchdiferenciačnúskupinuurčíriaditeľ ústavunanávrhkomisie.Mladistvýmsazhľadiskavnútornejdiferenciáciemôžeurčiť diferenciačná skupina so zmierneným režimom, diferenciačná skupina so základným režimomadiferenciačnáskupinasosprísnenýmrežimom.§70VyhláškaMinisterstva spravodlivostiSlovenskejrepublikyč.68/2014Z.z.,ktorousameníadopĺňavyhláška Ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky č. 368/2008 Z. z., ktorou sa vydáva Poriadokvýkonutrestuodňatiaslobody(z19.decembra2013), 114 raných najmä na odstránenie subjektívnych príčin páchania trestnej činnosti.109 Sociálna reintegrácia, sociálna rehabilitácia a resocializácia sa v SR používajú súbežne, hoci najčastejšie ako termín resocializácia. Z kon‐ textuvyplývaobsahpojmu,t.j.opätovnézačleneniejednotlivcado spoločnosti. Celkovospoluvroku2013savrámciprocesuzaobchádzaniazúčastni‐ lovzdelávacíchaktivít379odsúdených.Mladistvíodsúdenípredstavova‐ litakmer1/7zcelkovéhopočtuodsúdenýchk31.12.2013. Tabuľkač.1Početzúčastnenýchodsúdenýchnavzdelávaní vroku2013.110 MUŽI ŽENY Mladiství SPOLU Plneniepovinnejškolskejdochádzky 0 0 11 11 Štúdium na základnej škole za účelom získanianižšiehostrednéhovzdelania 19 0 0 19 Štúdium na strednej odbornej škole alebo odbornom učilišti za účelom zís‐ kania nižšieho stredného odborného vzdelania 42 0 25 67 Štúdium na strednej odbornej škole za účelom získania stredného odborného vzdelania 203 0 15 118 Štúdium na gymnáziu za účelom získa‐ nia úplného stredného všeobecného vzdelania 44 0 0 44 Štúdium na strednej odbornej škole za účelom získania úplného stredného od‐ bornéhovzdelania 4 1 0 5 Štúdium na strednej odbornej škole za účelom získania vyššieho odborného vzdelania 15 0 0 15 spolu 327 0 52 379 (Zdroj:www.zvjs.sk) 109Podrobnejšie § 11 ods. 3 Rozkazu generálneho riaditeľa č. 33 /2012 o zaobchádzaní sobvinenýmiaodsúdenými. 110ŠtatistickáročenkaZVJSzarok2013Dostupnána[citonline05012015] http://www.zvjs.sk/dokumenty/rocenky/Rocenka_2013.pdf 115 Hlavnápozornosťvrámcipenitenciárnehozaobchádzaniasmla‐ distvými v ústave na Výkon trestu odňatia slobody pre mladistvých vSučanochjezameranánazmenupostojov,hodnotovejorientácie,ži‐ votnéhoštýlu,namotivovanieodsúdenýchmladistvýchvoblastivzde‐ lávania,ukončeniazákladnejškolskejdochádzky,získaniaodbornej kvalifikácie ako nevyhnutných podmienok pre začlenenie sa do spo‐ ločnosti. Vzdelanie je vnímané ako základne právo mladého človeka, aajakoinvestíciaaprostriedoknarozvojjehotalentu,nadaniaafor‐ movaniajehokomplexnejosobnosti.111 ÚstavnavýkontrestuodňatiaslobodyvSučanochprizabezpečovaní vzdelávania mladistvých spolupracuje so Základnou školou v Su‐ čanoch, v rámci stredného odborného vzdelania s praktickou školou ISCED(InternationalStandardClassificationofEducation)aOdborným učilišťomvMartine112.Strednéodbornévzdelanieodsúdenýchzabez‐ pečujú v spolupráci so Strednou odbornou školou v Turanoch113a so Strednouodbornouškolousv.J.RobotníkavŽiline114. Vzdelávanieodsúdenýchajehopodmienkyupravujezákonovýkone trestu. Ústav vytvorí podmienky na plnenie povinnej školskej do‐ chádzkyvsúladesosobitnýmpredpisom.115 Odsúdení, ktorí študujú počas výkonu trestu odňatia slobody sú, podľa Šaradinovej116silným motivačným vzorom pre iných odsúde‐ ných,očomsvedčíajzvyšujúcizáujemodanéučebnéodbory. Vnasledujúcejčastipríspevkusprístupňujemečasťinformácií,ktoré boli získané z výskumu realizovaného v spolupráci s Katedrou krimi‐ nologie PA ČR v rámci riešenia čiastkovej úlohy vedecko‐výskumnej úlohy „Systémová analýza rizik sociálni reintegrace propuštených 111ŠARADINOVÁDanicaNovýškolskýrok2013/2014vÚVTOSpremladistvýchSučany.In Zvesti,č.3‐4/2013,roč.45.s.18‐19. 112Odsúdení sa v rámci štúdia na OU pripravujú v rámci učebného odboru prevádzka aprípravajedál. 113OdsúdenísavrámcištúdianaSOŠpripravujúvrámciodboruspracovaniedrevaapo absolvovaní odboru majú uplatnenie na výkon jednoduchých pomocných prác v dre‐ várskejvýrobe. 114OdsúdenísavrámcištúdianaSOŠpripravujúvodboremaliaramurár. 115Zákonč.475/2005Z.z.ovýkonetrestuodňatiaslobodyaozmeneadoplneníniekto‐ rýchzákonov. 116ŠARADINOVÁDanicaNovýškolskýrok2013/2014vÚVTOSpremladistvýchSučany.In Zvesti,č.3‐4/2013,roč.45.s.18‐19. 116 zvýkonu trestu odnětí slobody – příspěvek k prevenci recidivy (po‐ tažmokbezpečnostiregiónu)117. Výskum bol zameraný na zistenie rizík sociálnej reintegrácie osôb prepustenýchzozariadenínavýkontrestuodňatiaslobody.Bolreali‐ zovaný prostredníctvom dotazníkov118, ktoré boli konštruované kole‐ gami z PA ČR v Prahe. Ich slovenská mutácia bola distribuovaná ako „Reintegrácia – dotazník – VTOS“. Dotazníky pozostávali spolu zo 16 otázok, z ktorých prvé dve boli zamerané na sociálno‐demografickú klasifikáciu a zostávajúcich 14 otázok bolo zameraných na samotné zistenierizíksociálnejreintegrácie. Vychádzajúc z uvedeného, sme svoju pozornosť venovali analýze faktorovsociálnejreintegrácieosôb,ktorésiodpykávajútrestodňatia slobodyoptikousamotnýchodsúdených.Dôrazprivyhodnocovanízís‐ kanýchinformáciismeprepotrebypríspevkuvenovalipredovšetkým faktoromakýmisúvzdelávanieazamestnávanie. Celkové vyhodnotenie bolo realizované so zámerom verifikácie výskumnýchpredpokladov(VP)resocializáciepáchateľovtrestnejčin‐ nostiVP1,5a6,zcelkovéhopočtu8VP. VP1 Respondenti majú pozitívny vzťah k aktivitám zaobchádzania realizovanýmvzariadeniachnavýkontrestuodňatiaslobody. VP5Respondentisadomnievajú,žepreuplatneniesanatrhupráce majúdostatočnévzdelanie. VP6 Respondenti si nechcú po prepustení z výkonu trestu odňatia slobodydoplniťvzdelanie. Respondentminášhovýskumuboliodsúdenímladiství,odpykávajú‐ ci si trest odňatia slobody v Ústave na výkon trestu odňatia slobody vSučanoch. Vzorku respondentov nášho výskumu realizovaného vústavenavýkontrestuodňatiaslobodypredstavovalo61responden‐ 117Číslo DVÚ 3/4 „Systémová analýza rizik sociálni reintegrace propuštených z výkonu trestu odnětí slobody – příspěvek k prevenci recidivy (potažmo k bezpečnosti regió‐ nu)“. 118Dotazníky boli zamerané na získanie informácií od osôb, ktoré boli umiestené v škol‐ ských výchovno‐preventívnych zariadeniach a reedukačných centrách (pre mládež) aodsúdených mladistvých, odpykávajúcich si trest odňatia slobody v ÚVTOS pre mla‐ distvýchvSučanoch.Účasťrespondentovnarealizovanomprieskumeboladobrovoľná. 117 tov119. Zohľadnením veku najpočetnejšiu skupinu predstavovali 17 roční(32odsúdených),vporadídruhouskupinupredstavovali16a18 roční (po 9 odsúdených) a 5 odsúdených 19 ročných a 6 staršíchako 19rokov(osobyblízkevekumladistvému). Vzdelávanie patrí medzi základné sociálne práva odsúdených. Patrí medzizákladnéaktivityplneniaprogramuzaobchádzaniaodsúdených. Vzhľadom na nízky vek odsúdených, z ktorých niektorí často nemajú ukončené ani základné vzdelanie, sa ukončenie základného vzdelania, či príprava na povolanie alebo doplnenie kvalifikácie zdá ako sa‐ mozrejmosť. Zloženie odsúdených mladistvých, ktorým bol uložený trest odňatia slobody a ten si odpykávali počas rokov 2010 až 2013 vústavochnavýkontrestupodľavzdelanianámpribližujetabuľka2. Tabuľkač.2Zloženiemladistvýchodsúdenýchpodľavzdelania 2010 2011 2012 2013 Negramotní 5 8 3 1 Neúplnézákladné vzdelanie 35 32 37 28 Základnévzdelanie 62 61 55 42 Stredoškolskévzdelanie 1 1 0 1 Úplnéstredoškolské vzdelanie 1 0 0 0 Vysokoškolskévzdelanie 0 0 0 0 (Zdroj:www.zvjs.sk) Prizaobchádzanísodsúdenýmisanaplneniecieľovprogramuzaob‐ chádzaniavyužívajúformyametódypedagogického,psychologického pôsobenia,metódysociálnejpráce,ústavnýporiadok,disciplinárna právomoc, zaraďovanie do práce, vzdelávanie a kultúrno‐osvetová práca,tovšetkojerealizovanéscieľom,abykaždýodsúdenýodchádzal z výkonu trestu odňatia slobody do riadneho občianskeho života mi‐ nimálneniehorší,neždovýkonutrestunastúpil.T.j.abysanazáklade vlastnej aktivity dokázal plnohodnotne integrovať do spoločnosti aviesťriadnyživotobčana.120 119Výberový súbor respondentov za SR predstavovali všetci mladiství muži, ktorí v čase realizácievýskumuodpykávalitrestodňatiaslobody. 120MAMOJKOVÁ,E.,NOVÁKI.Základypenológie,s.110. 118 Jednouzotázoknášhovýskumusmepretochcelizistiť,ktorézdote‐ rajšíchaktivít,využívanýchvproceseresocializácievjednotlivýchza‐ riadeniach respondenti považujú za prínosné. Respondenti si mohli vybrať z možností, napríklad „vzdelávacie aktivity, pracovné aktivity, komunikáciusodborníkmi,aleajnovépriateľstvo,pričom si mohli vy‐ braťajmožnosť„iné“atiemalikonkretizovať. Najčastejšie,spolutakmerpolovicarespondentov(30respondenti), uviedla za prínosné vzdelávacie aktivity. Ako druhé v poradí uviedla takmer1/4respondentovpracovnéaktivityaďalšievporadíkomuni‐ káciusodborníkmianovépriateľstva. Graf1„Vovýkonetrestupovažujemzaprínosnépremojuosobu...“ SR 8 Pobyt na bezdrogovej zóne... 3 Nové priateľstvo 5 Komunikácia s odborníkmi … SR 15 Pracovné aktivity 30 Vzdelávacie aktivity 0 5 10 15 20 25 30 Mladistvíodsúdeníuviedliprínosnéaktivityvrovnakomporadíako ichmaliuvedenéajvdotazníku.Medzimožnosťou„iné“uviedlinaprí‐ klad:športovúčinnosť,získanievýučnéholistu,dobrývzťahspersoná‐ lom,uvedomeniesiprotizákonnostisprávaniaaublíženiainýmapod. Pri podrobnejšom skúmaní so zohľadnením diferenciačnej skupiny sme zistili, že takmer 1/2 mladistvých zaradených do diferenciačnej skupinysriadnymrežimomaviacako3/5mladistvýchzaradenýchdo diferenciačnej skupiny so zmierneným režimom uviedla za prínosné vzdelávacieaktivity.Spolutakmer1/5mladistvýchzaradenýchdodi‐ ferenciačnej skupiny s riadnym režimom a viac ako 1/5 mladistvých zaradených do diferenciačnej skupiny so zmierneným a 1/2 mladist‐ vých zaradených do diferenciačnej skupiny so sprísneným režimom uviedlaakodruhénajčastejšieaktivity,pracovnéaktivity. Komunikáciusodborníkomakoprínosnéoznačili3zcelkovéhopo‐ čtu 29 mladistvých zaradených do diferenciačnej skupiny s riadnym 119 režimoma2uviedlipobytvbezdrogovejzónealebošpecializovanom oddelení. Ďalšia časť otázok dotazníka bola zameraná na zistenie názoru re‐ spondentovnaichďalšiefungovanieponávratedo„riadnehoobčian‐ skeho života“, t. j. napríklad na možnosť nájsť si prácu, vhodnosť kvalifikáciealebonamožnosťdoplniťsivzdelanie. Tabuľka3námpribližujeaktuálnezloženiemladistvýchodsúdených sohľadomnakvalifikáciu. Tabuľka3Zloženiemladistvýchodsúdenýchpodľa pracovnejkvalifikácie 2010 2011 2012 2013 Spracovnoukvalifikáciou 3 1 4 1 Bezpracovnejkvalifikácie (Zdroj:www.zvjs.sk) 101 101 91 71 Nazákladezískanýchinformáciismezistili,žetakmer88%zcelko‐ véhopočtu61respondentovsiuvedomuje,ženemádostatočnúkvali‐ fikáciukuplatneniusanatrhupráce. Graf2.Domnievamsa,žekuplatneniunatrhupráce mámdostatočnúkvalifikáciu nie, nemám dostatočnú kvalifikáciu 43 SR 18 áno, mám dostatočnú kvalifikáciu 0 20 40 60 Keďžesimladistvíuvedomujú,ženemajúdostatočnúkvalifikáciu kuplatneniusanatrhupráce,zaujímalismezáujemdoplniťsivzdela‐ nieazvýšiťkvalifikáciupo„odpykaná“sitrestu. 120 Zospracovanýchodpovedíjednoznačnevyplynulo,že37responden‐ tov,čopredstavujeviacako3/5mladistvýchodsúdenýchmajúzáujem sipoopusteníústavudokončiťalebodoplniťvzdelanie.(Graf3.) Graf3Chcemsipoopusteníústavunavýkontrestudoplniťvzdelanie áno Chlapci spolu 37 VToS Sučany 61 0 20 40 60 80 Akovyplynuloajzoskôruvedeného,časťmladistvýchmámožnosť si vo výkone trestu dokončiť alebo získať pracovnú kvalifikáciu, prí‐ padne nadobudnúť určité manuálne zručnosti. Vzhľadom na skutoč‐ nosť, že na zabezpečenie si prostriedkov na život po výkone trestu je práca tým najlegálnejším spôsobom, zisťovali sme aj záujem odsúde‐ nýchoprácupozaradenásadoživotamimoústavu. Z odpovedí nám vyplynulo, že viac ako 88 % si prácu po opustení výkonutrestuchcenájsť. Graf4Chcemsipoopusteníústavunavýkontrestunájsťprácu áno Chlapci spolu 54 VToS Sučany 61 50 55 121 60 65 Záver Konštatovanie1: Na základe spracovaných odpovedí sme zistili, že respondenti majú pozitívny vzťah k aktivitám zaobchádzania realizo‐ vaným v zariadeniach na výkon trestu odňatia slobody. Na základe uvedenéhosmekonštatovali,žesaVP1potvrdil. Konštatovanie 2: Na základe spracovaných odpovedí sme zistili, že spolu takmer 3/5 z celkového počtu respondentov si uvedomujú, že nemajú dostatočnú kvalifikáciu potrebnú pre uplatnenie sa na trhu práce ale pozitívne môžeme hodnotiť aj skutočnosť, že na rozdiel od nášho vedeckého predpokladu, viac ako 1/2 z celkového počtu si po odpykaní si trestu chce kvalifikáciu doplniť. Na základe uvedeného môžemekonštatovať,žeVP5aVP6sanepotvrdili. Získanéinformácienámponúkajúpriestornadiskusieamôžuposl‐ úžiť k nastavenie obsahu terciárnej prevencie kriminality, na ktorú budepotrebnévnajbližšejbudúcnostisústrediťpozornosť. Použitézdroje ČERNÍKOVÁ,V.etal.Sociálníochrana.Terciárníprevence,jejímož‐ nostialimity.Plzeň:AlešČeněk,2008,s.296.ISBN978‐80‐7380‐138‐0. FIRSTOVÁ, J. Kriminalita mládeže v sociálních souvislostech. Plzeň: AlešČeněk,2014.ISBN978‐80‐7380‐521‐0. FIRSTOVÁ, J. Hodnoty jako významný krimonogenní faktor. In: ZOUBKOVÁ, Ivana, FIRSTOVÁ Jana a kol. Kriminologie – aktuálni pro‐ blémy. Praha: Policejní akadémie České republiky v Praze, 2013, s.17–23.ISBN978‐80‐7251‐395‐6. FIRSTOVÁ, J. Možnosti a meze zacházení s delikventními dětmi vČeské republice. In: JURISOVÁ, Michaela, MAMOJKOVÁ, Eva, ONDI‐ COVÁ, Magdaléna. Zborník z medzinárodného odborného seminára konaného11.a12.apríla2011vBratislave:Terciárnaprevenciavšir‐ šom sociálnom kontexte. Bratislava: Akadémia Policajného zboru vBratislave.,2011,s.25–35.ISBN978‐80‐8054‐524‐6. FIRSTOVÁ,J.Systémvčasnéintervence–efektivnínástrojvprevenci sociálně patologických jevů mládeže. In Zborník z medzinárodnej ve‐ deckejkonferenciekonanejdňa22.apríla2010.„Prevenciakriminality – výzva spoločnosti“. Bratislava: Akadémia Policajného zboru v Brati‐ slave,2010,s.7‐16.ISBN978‐80‐8054‐508‐6. 122 FIRSTOVÁ,J.Rizikasociálnireintegracemladistvýchpáchatelů–vý‐ sledkydílčihošetření.s.137.InVÁLKOVÁ,H.ČERNÍKOVÁ,V.FIRSTO‐ VÁ,Jakol.Aktuálniotázkyvězenství.Praha:PolicejníakadémieČeské republikyvPraze.237–246s.ISBN978‐80‐7251‐426‐7. KOZOŇ,A.Špecifikázaobchádzaniasodsúdenýmivoväzení.Peni‐ tenciárna teória a prax, Trnava: Personal Consultant, 2006, s. 164. ISBN80‐969455‐8‐0. MAMOJKOVÁ,E.,NOVÁKI.Základypenológie,Bratislava:Akadémia PolicajnéhozboruvBratislave,2006194s.ISBN80‐8054‐386‐0. ONDICOVÁ, M. Prevencia kriminality mládeže v SR. In: JURISOVÁ, Michaela,MAMOJKOVÁ,Eva,ONDICOVÁ,Magdaléna.Zborníkzmedzi‐ národného odborného seminára konaného 11. a 12. apríla 2011 vBratislave:Terciárnaprevenciavširšomsociálnomkontexte.Bra‐ tislava: Akadémia Policajného zboru v Bratislave, 2011, s. 118 – 128. ISBN978‐80‐8054‐524‐6. ONDICOVÁ,M.KriminalitamládeževkontexteSlovenskejrepubliky. In: ZOUBKOVÁ, Ivana, FIRSTOVÁ Jana a kol. Kriminologie – aktuálni problémy. Praha: Policejní akadémie České republiky v Praze, 2013, s.204–212.ISBN978‐80‐7251‐395‐6. ONDICOVÁ, Magdaléna a Samuel UHRIN. Prevencia kriminality. Plzeň:AlešČeněk,2013.ISBN978‐80‐7380‐405‐3. ONDICOVÁ,M.Zisťovanierizíksociálnejreintegrácieosôbprepuste‐ nýchzústavunavýkontrestuodňatiaslobodypremladistvýchadia‐ gnostických a reedukačných centier – čiastkové výsledky prieskumu realizovanéhovSlovenskejrepublike.In:VÁLKOVÁ,H.ČERNÍKOVÁ,V, FIRSTOVÁ,Jakol.Aktuálniotázkyvězenství.Praha:Policejníakadémie ČeskérepublikyvPraze.125–136s.ISBN978‐80‐7251‐426‐7. PRŮCHA,J.,WALTEROVÁ,E.,MAREŠ,J.2009.Pedagogickýslovník, 6.akt.vyd.Praha:Portál.2009.s.400.ISBN978‐80‐7380‐124‐3. ŠARADINOVÁ Danica Nový školský rok 2013/2014 v ÚVTOS pre mladistvýchSučany.InZvesti,č.3‐4/2013,roč.45.s.18‐19. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha:Portál,2000.ISBN80‐7178‐308‐0. Rozkazgenerálnehoriaditeľač.33/2012ozaobchádzanísobvine‐ nýmiaodsúdenými. 123 VyhláškaMinisterstvaspravodlivostiSlovenskejrepublikyč.68/2014 Z.z.,ktorousameníadopĺňavyhláškaMinisterstvaspravodlivostiSlo‐ venskejrepublikyč.368/2008Z.z.,ktorousavydávaPoriadokvýkonu trestuodňatiaslobody(z19.decembra2013). Štatistická ročenka ZVJS za rok 2013 Dostupná na [cit online 05012015] http://www.zvjs.sk/dokumenty/rocenky/Rocenka_2013.pdf Zákon č. 245/2008 Z.z. o výchove a vzdelávaní (školský zákon) aozmeneadoplneníniektorýchzákonov(z22.mája2008) Zákonč.300/2005Z.z.ovýkonetrestuodňatiaslobodyaozmene adoplneníniektorýchzákonov. Dostupné na [cit. online 10. 12. 2014] http://www.zvjs.sk/?ustav‐ vykon‐trestu‐sucany Dostupnéna[cit.online10. 12.2014]http://www.vscr.cz/veznice‐ vsehrdy‐96/o‐nas‐1634/zakladni‐informace‐151/ 124 Činnostprobačníamediačníslužby přiřešeníčinujinaktrestného spáchanéhodítětemmladšímpatnáctilet–teorieapraxe Activityofprobationandmediationserviceaddressing criminalactcommittedbyachildunderfifteen–theory andpractice ŠtěpánSOBOTÍK Anotace: Probační a mediační služba se snaží při práci s pachateli mladšímipatnáctiletpřispětknaplněníúčeluzákonaosoudnictvíve věcech mládeže a to zapojením stran do řešení příčin a následků jed‐ náníavyužitímvhodnýchrestorativníchpřístupů. Klíčová slova: Probační a mediační služba ČR, mediace, mládež, Restorativníjustice Annotation:Probationandmediationserviceistryingtocontribute inworkwithoffendersundertheageoffifteentofulfillthepurposeof theActonJuvenileJusticebyengagingstakeholdersinaddressingthe causes and consequences of the offence and the use of appropriate restorativeapproaches. Keywords:ProbationandmediationserviceoftheCzechrepublic, mediation,youth,restorativejustice Slovoúvodem Chtěl bych v tomto krátkém příspěvku přiblížit, jakým způsobem probačníúřednícipracujíspachatelimladšímipatnáctiletvefázipřed rozhodnutím,acotatočinnostpřinášídosystémujustice.Zejména,co přinášítěm,okteréjdevtomtosystémunejvíce–dítětimladšímupat‐ 125 nácti let, jeho rodině a poškozeným. Teoretické skutečnosti následně doplním poznatky z vlastní více než pětileté praxe probačního úřed‐ níka a specialisty na mládež a zkušenostmi nabytými při vykonávání funkceNárodníhometodickéhokoordinátorapromládežvrámciPro‐ bační a mediační služby (dále jen PMS). Budu se zabývat některými problémy,kterépřinášíaplikacezákonnýchnoremdopraxe.Jenutné podoktnout, že vzhledem k rozsahu článku nebylo možné pokrýt čin‐ nostiprobačníhoúředníkavcelémjejichrozsahuahloubce. Vtomtopříspěvkujepojmempachatelmyšlenodítěmladšípatnácti let,kterésedopustiločinujinaktrestnéhodlezákonač.218/2003Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže(dálejenZSVM). Základnízásadyaprincipypřiprácispachateli mladšímipatnáctilet Základnízásadyvyplývajícízezákonač.218/2003Sb. Stěžejníprávnínormou,kteráupravujeproblematikuprotiprávního jednánídětímladšíchpatnáctiletjezákonč.218/2003Sb.,osoudnic‐ tví ve věcech mládeže. ZSVM je moderní právní úpravou, která je po‐ stavena na principech restorativní justice a zahrnuje i požadavky později formulované v dokumentu Rady Evropy (Guidelines on Child Friendly Justice, Recommendation CM/Rec (2008)11) a to v souladu sÚmluvouoprávechdítěte. Natomtomístějenezbytnézmínitazdůraznit,najakýchprincipech stojíZSVMřešícíkriminalitudětímladšíchpatnáctiletaupravujícípo‐ stuporgánůčinnýchvtrestnímřízeníadalšíchstátníchorgánů.Cílem prácespachatelimladšímipatnáctiletjezajištěnívýchovného,preven‐ tivního a resocializační působení řízení. ZSVM upřednostňuje obnovu narušenýchsociálníchvztahůpředrepresí.Jakozásadníshledáváindi‐ viduálnípřístupzohledňujícíširokouškáluaspektů.ZSVMzdůrazňuje nutnostodhalenípříčinaokolností,kterévedlykespácháníčinuscí‐ lem, aby se do budoucna obdobné jednání neopakovalo. Řízení podle ZSVM musí směřovat k tomu, aby poškozený dosáhl náhrady škody způsobenéprotiprávnímčinem,nebosemudostalojinéhopřiměřené‐ ho zadostiučinění. Vedle toho zákon předpokládá specializaci osob pracujícíchsmládežívrámciřízení.Vneposlednířaděbyřízenímělo probíhatbezzbytečnýchprůtahůspřiměřenýmilhůtami.Vrámciříze‐ nínelzenadřazovatjednuztěchtozákladníchzásadnadruhou. 126 ZákladníprincipyčinnostiProbačníamediačníslužbyČR Obsah činnosti probačního úředníka při práci s pachateli mladšími 15letvycházízeZSVMazezákonač.257/2000Sb.,oprobačníamedi‐ ační službě a jsou dále rozpracovány v Národním metodickém stan‐ darduprooblastmládeže.Činnostprobačníamediačníslužbystojína třech základních principech: ochrana společnosti, integrace pachatele aparticipaceoběti. Obsah,prostředkyacílepráceprobačníhoúředníka spachatelimladšímipatnáctiletpředrozhodnutím CílemčinnostiPMSpředrozhodnutímje: ‐ přijetí zodpovědnosti ze strany pachatele a jeho zákonných zá‐ stupců; ‐ aktivizacepachateleajehozákonnýchzástupcůpřiřešenínásledků; ‐ odčiněníújmyzpůsobenépoškozenému/oběti; ‐ výchovnépůsobení; ‐ navázáníspoluprácesrodinným/výchovnýmprostředím; ‐ motivaceklientakezměně; ‐ předjednánínejvhodnějšíhoopatření. Probační úředník zahajuje činnost ve věci zpravidla na základě po‐ věřenístátníhozastupitelstvíčisoudu.Podnětemprozahájeníčinnosti může být přímé oslovení probačního úředníka pachatelem a jeho zá‐ konnýmizástupci,poškozeným,doporučeníPolicieČeskérepublikyči orgánu sociálně‐právní ochrany dítěte. V takovém případě je pro čin‐ nostnutnýsouhlaspříslušnéhosoudučistátníhozástupce.Zdejenut‐ né upozornit na výrazný rozdíl u případů mladistvých, kdy je PMS vyrozumovánaPolicíČeskérepublikyzezákonaovšechtrestníchříze‐ níchformouzasíláníusneseníozahájenítrestníhostíhání.Tomutoté‐ matuseještěbuduvěnovatvnásledujícíkapitole. Probačníúředníkpotéoslovujezákonnézástupcenezletiléhopacha‐ telesnabídkouspolupráceasoučasnějeoslovovánipoškozený/oběť (zákonný zástupce v případě nezletilé oběti). Spolupráce s probační službouvefázipředrozhodnutímjezceladobrovolnáadalšízpředpo‐ kladů spolupráce je alespoň částečné doznání pachatele ideálně pak doznáníúplné. 127 Vrámcipočátečníchkonzultacijsoupachatelajehozákonnízástupci seznámenisčinnostíPMS,jemapovánaúvodnísituace–postojnezleti‐ lého a jeho zákonných zástupců k protiprávnímu jednání, zájem věc řešit,jižučiněnékrokykřešenívěci.Ktomujevrámcikonzultacívy‐ užíván profesionální rozhovor. Pachatel je za podpory zákonných zástupců veden k aktivní spolupráci při řešení následků provinění areflexi příčin svého jednání a zejména emocí a pocitů, které v něm skutekvyvolalavyvolává.Jevedenknáhledunato,jakýměljehosku‐ tek dopad na poškozeného (oběť) a jeho prožívání, jakým způsobem ovlivnil jeho život a jaké následky mu tímto způsobil. Je řešen dopad jednání pachatele na jeho rodinu a postoj rodiny k jeho skutku a ze‐ jménato,jakéopatřeníbylavrodiněpřijata.Postojrodičůkdanévěci, výchovnépůsobenínaklientavrodině,způsobjakýmjeklientmotivo‐ vánkřešenínásledkůjehojednání,nejenzásadnímzpůsobemovlivňu‐ je přístup klienta k řešení dané věci, ale jasně vypovídá o existenci pozitivníchzdrojůvrodinnémprostředíklientaaomožnostechjejich využití při práci s pachatelem. Pachateli a jeho zákonným zástupcům jsou poskytovány informace k průběhu řízení, k roli účastníků řízení, možnostem řešení dopadů a následků provinění a opatřením, která můžesouduložit.Informacemusíbýtpředávány,takabyjimklientpo‐ rozuměl.Jedinětak mohoupachateléspolečněsezákonnýmizástupci učinitkvalifikovanérozhodnutíotom,zdaajakbudouchtítsvojisitua‐ ci řešit. Na základě tohoto je vytvořen plán, kdy pachatel je veden ktomu,abysámnalézalmožnostiřešení(omluvnýdopis,omluva,účast na mediaci, uvedení věci do původního stavu, apod.) a v maximální možnémířesepodílelzapodporyrodičůnajehorealizaci. Stejně důležitou a nedílnou součástí činnosti PMS ve fázi před roz‐ hodnutím je práce s poškozeným/obětí. Poškozenému/oběti je na‐ bízenáširokáškálaslužebodposkytováníinformacíkprůběhuřízení, právům dle zákona o obětech trestných činů, pomoc při sepsání pro‐ hlášení oběti, až po možnost zprostředkovaní řešení případu s pa‐ chatelem formou restorativních postupů. Nabídka služeb PMS pro poškozené/obětitvoří: ‐ Bezpečný prostor pro vylíčení svého příběhu, pohledu poškoze‐ néhonadanouvěc,vyjádřeníemocístímspojenýchadopadůna jehoběžnýzpůsobživotaiživotjehoblízkých; ‐ Pomocapodporapřiřešenídopadůtrestnéčinnost; 128 ‐ Informační servis k průběhu řízení, právům poškozeného v něm aprávůmdlezákonaoobětech; ‐ Spolupráci při řešení otázky náhrady škody a získání adekvátní satisfakce; ‐ Možnostvyjádřitsekosoběpachateleapůsobitnaněj; ‐ Možnostzapojitsedořízeníaovlivnitjaksamotnýprůběhřízení, takjehovýsledek; ‐ Zprostředkovanířešenívěcisobviněnýmatobuďpřesprobační‐ hoúředníka,nebopřímosesamotnýmpachatelemformoumedi‐ ačníhojednání. Vpřípaděřešeníkriminalitymládežejezapojenípoškozeného/oběti dotrestníhořízenízásadní,jelikožvedekposílenípocituspravedlnos‐ ti.Pachatelepakvedekpřijetíodpovědnostia reflexidůsledků svého jednání. Tento efekt je pak značně posílen v případě, že jsou ve věci uplatněny restorativní přístupy v podobě realizované mediace či ro‐ dinné skupinové konference. Skutečnost, zda jsou realizovány resto‐ rativní přístupy, je zejména dána postojem stran (nezbytná je dobrovolnostazájemotutoformuřešení),alerovněžcelkovýmiokol‐ nostmipřípadu. Souběžně s přímou klientskou prací s pachatelem a obětí probační úředník provádí analýzu rizik a potřeb. Ta se skládá z několika částí: analýzy činu jinak trestného (Kdy k němu došlo? Kde k němu došlo? Kdomubylpřítomen?Jakkněmudošlo?Pročkněmudošlo?Jakébyly důsledky?),analýzyhrozeb(Komuhrozíriziko?Vjakémířeazajakých okolností? Existují dynamické a statické faktory zvyšující pravděpo‐ dobnosti či intenzitu hrozby? Jak klient reflektuje trestnou činnost? Přijímávinu?Jemotivovánkvedenířádnéhoživota,kezměně?Jakpři‐ stupujekespoluprácisPMS?)aanalýzyzdrojůapotřeb(Existujízdro‐ je na straně klienta? Existují zdroje na straně rodiny? Jaké změny má bytdosaženo?Jakýmzpůsobemlzezměnydosáhnout?).Analýzarizik paksměřujektomu,abyprobačníúředníkpodalnávrhnauloženíta‐ kovéhoopatření,kterýbudeeliminovatčialespoňconejvícesnižovat rizikarecidivyatozamaximálníhovyužitíapodporyzdrojůnastraně pachatele, přičemž přihlížíme k proběhlé spolupráci a postojům po‐ škozeného/oběti. 129 Teorieversuspraxe–problémyvpraxi Jednou ze základních překážek, která brání činnosti při řešení činů jinak trestných dětí mladších patnácti let, je skutečnost, že činnost ProbačníamediačníslužbynenívZSVMpopsána.Narozdílodpřípadů mladistvých pachatelů ZSVM neupravuje povinnost Policie České re‐ publikyořízeníchdětímladšíchpatnáctiletPMSvyrozumívat.Tato skutečnost vede k tomu, že nejen právní názory, ale i praxe se v této oblasti zásadním způsobem liší. Lze však vysledovat dva základní rámce. První rámec vychází z toho, že činnost Probační a mediační služby vtétofáziřízenílzenazákladěanalogie(veprospěchpachatele)dovo‐ ditzúčeluZSVM(§1),vyjmenovanýchzákladníchzásadZSVMausta‐ noveníZSVM,kterásetýkajímladistvých.Vtakovémpřípaděječinnost PMS realizována zpravidla v celé šíři. PMS je vyrozumívána o všech případechnapř.formouzasláníusneseníoodloženívěciPoliciíČeské republiky,zaslánímnávrhunauložení opatřenízestrany státníhoza‐ stupitelství,nebojePMSpřímopověřovánakčinnostizestranystátní‐ hozastupitelstvíčisoudu Druhý výklad státních zástupců a soudců spočívá v tom, že činnost PMSvefázipředrozhodnutímvevěcechdětímladšíchpatnáctiletpo‐ strádájakékolivzákonnézmocnění,zákonjinepředpokládáajakota‐ ková je nepřípustná. Výsledkem jsou tedy okresy, kde na základě zákazu soudu či státních zástupců není činnost Probační a mediační služby realizována, či jen ve velmi omezené míře. Paradoxem je, že vrámci vykonávacího řízení již probační úředníci zajišťují výkon ulo‐ ženýchopatření. Jenutnépoložitotázku,zdařízení,kdepachatelněkdyiněkolikmě‐ síců pasivně čeká na rozhodnutí soudu o uložení opatření, naplňuje nejen účel ZSVM jako takového, ale i základní zásady v této normě vyjmenované?Copoškozený/oběť?Jevtakovémpřípaděukládané opatření individualizované? Nemá ZSVM za cíl, aby řízení ve věcech mládeže probíhaly více individualizovaným a méně formálním způso‐ bem,vzhledemktomukjakévěkovékategoriiseváže? V praxi dále způsobuje obtíže skutečnost, že ZSVM neumožňuje kroměodloženívěcizdůvodunedostatkuvěkujinýpostupnežpodání návrhu na uložení opatření. V praxi tak mohou nastat případy, kdy vrámciskupinovétrestnéčinnostitrestněneodpovědnédítěstanepro čin jinak trestný před soudem a ve věci mladistvého bude využit od‐ 130 klon od trestního řízení, přesto že oba naplnili stejné „podmínky“. Vtomtokontextuseprávníúpravapostupuvevěcidětímladšíchpat‐ nácti let jeví jako přísnější oproti úpravě trestně odpovědného mla‐ distvého.Opětsikladuotázku,zdajenezbytné,účelnéaefektivní,aby činjinaktrestnýspáchanýdítětemmladšímpatnáctiletbylvždypro‐ jednánpředsoudem?Nemělbymítstátnízástupcemožnostzohlednit okolnostipřípaduaaktivitupachatele,abyivtomtořízenímohlvyužít určitouformuodklonu? Velkýotazníkexistujevoblastipostavenípoškozeného/obětivrám‐ citohotořízení,kdynenípočítánosjehozapojením(neníúčastníkem řízení),sřešenímnáhradyškodyavpodstatěposledníinformací,kte‐ roupoškozenýdostává,je,ževěcbylapronedostatekvěkuukončena. Poškozenýjetedyodpočátkuznevýhodněntím,žemuújmabylazpů‐ sobenadítětemmladšímpatnáctilet.Dostávásemuodsystémujustice signálu,ževtakovémpřípaděmásmůlu,nenísnímpočítánoažepa‐ chateli to projde. Nebylo by možné, aby byl poškozený automaticky účastníkemtohotořízení,abyoněmbylinformovánaabyvrámcině‐ homohluplatnitnáhraduškodyobdobnějakovřízenítrestnímstím rozdílem,žebytentonároksměřovalvůčizákonnýmzástupcům? Pro vyřešení výše uvedených obtíží by postačilo legislativní změny vprávníúpravě.Dalšílegislativnímitématybybylanapř.otázkarozší‐ řenípaletyopatřeníoopatřeníústavnívýchovy,aleizajištěníprávdí‐ těte mladšího patnácti let v podobě právní pomoci. Je však nutné podotknout, že stejně důležité jako sama právní úprava je i přístup všech zainteresovaných subjektů při její realizaci v praxi, předpokla‐ demjeodklonodrutinérstvíaformalismu. Mimo oblast právní úpravy se setkáváme s obtížemi souvisejícími snízkounabídkounavazujícíchslužebzejménavmenšíchregionech– sanace rodiny, dětští psychologové a psychiatři, výchovné programy, poskytovatelé společensky prospěšné činnosti. Vedle toho je činnost Probační a mediační služby ovlivněna nízkým právním vědomím a to jak na straně pachatelů, tak obětí a nízkým povědomím veřejnosti očinnostiProbačníamediačníslužby. 131 Slovozávěrem Svou činností se Probační a mediační služba snaží ve spolupráci sdalšími organizacemi přispět k tomu, aby došlo k naplnění principů azásad ZSVM a zakomponování restorativních principů do oblasti ře‐ šeníprotiprávníhojednánídětímladšíchpatnáctiletatoztohodůvo‐ du, že odpovědnost se přenáší zpět do rukou těch, kteří jsou na věci nejvíce zainteresováni tedy pachateli a jeho zákonným zástupců na jednéstraněapoškozenému/obětinastranědruhé,cožposilujejejich kompetence,zvyšujetopocitdůvěryvsystémaspravedlnostaposiluje takobčanskouspolečnost. ČinnostProbačníamediačníslužbypřinaplňováníprincipůrestora‐ tivní justice a řešení činů jinak trestných spáchaných dětmi mladšími patnácti let stále není běžnou součástí systému justice ve všech re‐ gionech napříč Českou republikou a to zejména kvůli nedostatkům vprávníúpravěastímsouvisejícímivýkladyněkterýchsoudcůastát‐ níchzástupců.Zejménavoblastivyrozumíváníaoprávněníkčinnosti PMSbytakzměnaprávníúpravabylažádoucí. V regionech, kde je činnost PMS s dětmi mladšími patnácti let běžnou součástí praxe, se setkáváme s velice pozitivními postoji ahodnoceními se strany spolupracujících organizací, orgánů činných vtrestnímřízení,odbornéveřejnostiisamotnýchúčastníkůřízení. Mgr.ŠtěpánSobotík Probačníamediačníslužba,střediskoJablonecnadNisou Podhorská62,JablonecnadNisou E‐mail:[email protected] 132 PraktickézkušenostiPMSvoblastiukládánívýchovných opatřenímladistvýmpachatelům PracticalexperienceofPMSinimpositioneducational measuresforjuvenileoffenders. LukášHERICH Anotace: Příspěvek je zaměřen na praktické aspekty při přípravě podmínek pro ukládání a následném zajištění výkonu výchovných opatření. V rámci zákona o soudnictví nad mládeží jsou tato uplatňo‐ vánavůčimladistvýmpachatelůmvrámcipřípravnéhoavykonávacího řízení.Vpříspěvkujsouuvedenypříkladyvýchovnýchopatřeníuplat‐ něnýchvpraxiČRajeklademdůraznajejichvýchovnýsmyslaresto‐ rativnírozměr. Klíčováslova:Odpovědnost.Mladistvý.Vina.Výchovnáopatření. Probačníamediačníslužba. Annotation: The paper is focused on the practical aspects of the preparation conditions for imposition educational measures and supervision of the performance. In the Act on the juvenile justice are applied educational measures to juvenile offenders in pre‐trial and enforcementproceedings.Thepaperpresentsexamplesofeducational measuresappliedinpracticeoftheCzechRepublicwiththeemphasis ontheireducationalandrestorativedimension. Keywords: Responsibility. Juveline. Guilt. Education measure. Probationandmediationservice. 133 Úvodem Probační a mediační služba (dále jen PMS), při své práci s mla‐ distvými pachateli provinění využívá možnosti navrhování specifické skupiny výchovných opatření, které reagují na jednání mladistvých anezletilýchtak,abydošloknápravějejichjednáníachování.Význa‐ mem opatření je jejich výchovný charakter, nutnost osobního přijetí, souhlasu mladistvého a možnost prakticky zjistit reálnost a opravdo‐ vostpřijetíviny,odpovědnostizaspáchanéprovinění. Výchovnáopatřeníjsoudůležitousoučástírestorativníjustice,neboť uplatňují její principy, tedy integrace pachatele, participace oběti aochranakomunity. Předkládány příspěvek se zaměřuje na přehled a význam výchov‐ nýchopatřenípodlezákonaosoudnictvívevěcechmládeže,předkládá prakticképříkladykazuistikazabýváseefektyjejichukládání. Výchovnáopatřenívzákoněosoudnictví vevěcechmládežeajejichvýznam Výchovná opatření jsou souborem reakcí na jednání mladistvého anezletiléhopachatele121,kterýmbylporušenzákonakterýmisedají uplatňovat ve velké míře principy restorativní justice, především od‐ povědnostpachatelezasvéjednání122.Jsouobsaženyv§15–§20zá‐ kona o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen ZSVM)123. Výchovné opatření směřují k přijetí osobní odpovědnosti za provinění různou měrou,obzvláštěpřijejichukládáníconejdřívepospácháníprovinění vpřípravnémřízení.Předtím,nežje případpostoupenzestranystát‐ níhozástupcesoudu,jenutnýsouhlasmladistvéhosuloženímvýchov‐ néhoopatření,čímžseprohlubujeaktivnízapojenípachateledořešení následků a dopadů provinění124. Pro PMS se naskýtá pole působnosti is ohledem na to, že povinnosti policejního orgánu je informovat ji 121Propojempachatele,nakteréhojemožnéuplatnitZSVMajehoopatřenípoužívámpo‐ jem mladistvý bez ohledu na věk. ZSVM užívá pojmosloví nezletilý pro děti do 15 let věkuamladistvýdo18let.Samostatnáskupinajepakještěosobablízkávěkumladist‐ vých,kdymůžejítočlověkadověku20‐21let,dleindividuálníhopřístupu. 122Samozřejmostí je, že s odpovědností pachatele a jeho integrací je naplňován i princip zapojeníobětidořešenínásledkůtrestnéhočinuabývázapojenaikomunita. 123Zákonč.218/2003Sb.vezněnípozdějšíchpředpisůzedne25.6.2003. 124V oblasti mladistvých je užíván pro trestný čin pojem provinění, u nezletilých pak čin jinaktrestný. 134 ovšech zahájených trestních stíháních u osob ve věku 15‐18 let vě‐ ku.125 Výchovnými opatřeními jsou výchovné povinnosti ukládané mla‐ distvémupachateli,kterésměřujík„usměrněníjejichjednáníurčitým pozitivněmotivujícímzpůsobem“(Šámalakol.,s.187).Výchovnépo‐ vinnosti se vztahují jednak k poškozeným, tedy povinnost náhrady škody, usilování o vyrovnání se s ním, či zaplacení určité částky pro oběti trestné činnosti. Další povinnosti jsou podrobení se vhodnému psychologickému nebo vzdělávacímu programu, programu nebo po‐ vinnost bydlet se zákonným zástupcem či jiným dospělým, odpověd‐ ným za výchovu126. V zákoně se předpokládá i jistá možnost jiných vhodných opatření, protože se při výčtu možných povinností hovoří otom,želzeuložit„zejména“(ZSVM,§19). DálejevyužíváninstitutSpolečenskyprospěšnýchčinností(SPČ)ur‐ čitéhodruhuažvevýši60hodin.SPČjsouvsoučasnédobějednyznej‐ více ukládaných opatření u mladistvých pachatelů, svou podstatou částečně odpovídají trestu Obecně prospěšných prací. Mají charakter určitéčinnosti,uplatnitelnéuvýchovnýchinstitucí,sportovníchakul‐ turních organizací apod. Mladistvý může svým jednáním po spácha‐ ném provinění odpracovat pro obecně prospěšné účely určitý počet hodin a ukázat tak své rodině, orgánů činným v trestním řízení i ko‐ munitě,žemázájemnazměněsvého jednánía chování.SPČmajípo‐ vahuvolnočasovéaktivity,neboťpřijejichvýkonujekladendůrazna to, aby nebyla narušena příprava mladistvého na budoucí povolání. Tím,žemladistvýpřicházíourčitoudobusvéhovolnéhočasu,můžeto véstkuvědoměnísisvéhonevhodnéhochováníakezvýšenéšancipo nápravěazměnějednání. Druhým výchovným opatřením, která se mladistvým mohou uložit jsou výchovná omezení, jenž mají „formu zákazů určitého chová‐ ní“(Šámalakol.s.202).Omezitmladistvéholzeibezjehosouhlasupři závažném provinění vazebním stíháním, které ale nemusí mít efekt aúčinek přínosný pro změnu chování. Omezení, která jsou v zákoně vyjmenovanádemonstrativnímvýčtem,neboťmohoubýtuloženaiji‐ 125Bohužel v zákoně zatím není povinnost informovanosti o odložení věci u nezletilých, nebouosobblízkýchvěkumladistvých,čímžbysevíceposílilymožnostiprácePMSpři prácismladistvýmianezletilými. 126Vesvémčlánkupročasopisstátnízastupitelství(vizliteratura)sevýchovnýmopatře‐ nímvěnujiobšírněji,zvláštěsezaměřenímprostátnízástupce,jejichrolivjejichuklá‐ dáníamožnostemspoluprácesPMSpřipřípravěuloženívhodnéhoopatření. 135 ná, než zde uvedená, mohou napomoci k přijetí odpovědnosti a viny. Uomezeníjepravděpodobnáareálnáivyššípotřebnostkontrolyjed‐ notlivýchopatření,protojedobrévyužítpřijehouplatněníPMS,nejen při přípravě vhodného omezení, ale i při dohledu nad jeho výkonem. Omezeníjsouveforměstanovenízákazustykusurčitýmiosobami,zá‐ kaz pobytu na určitých akcích, nebo v nevhodných prostředích. Dále pakzdrženísenaurčitémmístě,zákazzměnypobytu,školyčizaměst‐ nání bez předchozího ohlášení probačnímu pracovníkovi. Může být ukládáno omezení vedoucí k zákazu aktivit, které vedly k trestné činnosti. Omezení mohou napomoci k žádoucí změně a uvědomění si nevhodnostisvéhochování,pokudjsouuloženysesouhlasemmladist‐ véhoapřípadněpodpořenyblízkýmokolím. Samostatné opatření, probační program, by měl odpovídat „svým zaměřením a nabízenými službami aktuálním životním problémům mladistvého“(Šámalakol.s.181).Můžejítdlezněnízákonaosociální výcvik,psychologicképoradenství,terapeutickýprogram,programza‐ hrnujícíobecněprospěšnoučinnost,vzdělávací,doškolovací,rekvalifi‐ kační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností aosobnosti mladistvého. Takto široce pojatá škála možností, kterými lzesměřovattotoopatřeníodpovídáduchuzákona,neboťjehozamě‐ ření může být od silně individuálního až skupinové. Různé probační programy využívají oba extrémy, případně je kombinují. Důležitost programů je i v tom, že na ně ministerstvo spravedlnosti pamatuje vsamostatném dotačním a akreditačním řízení127. Každý rok mohou různéorganizacežádatofinančnípodporunarealizaciprogramůtak, aby odpovídaly i aktuálním trendům kriminality a na ní reagovaly vhodným zaměřením.Uprobačníchprogramůsepředpokládávysoká spoluúčastPMSpřipřípravěklientů,přisamotnérealizaciihodnocení dopadů na život jednotlivce. Probační program, jako jediné výchovné opatření není možné uložit ani soudem bez souhlasu mladistvého, vsoučasnémzněnízákonajejalenelzeuložitpachatelipod15letvěku. Vněkterých případech by absolvování probačního programu bylo vhodnýmipromladistvé,kteřínejsoutrestněprávněodpovědnízasvé jednánízdůvoduvěku. Dalšímsamostatnýmopatřením,nepřílišvyužívaným,jenapomenutí svýstrahou,kdy„soudpromládežavpřípravnémřízenístátnízástup‐ 127Podmínkyakreditačníchřízeníamožnostidotačníchpodporjsoupravidelnězveřejňo‐ vány na webu Ministerstva spravedlnosti (www.justice.cz). V roce 2013 bylo do pro‐ bačníchprogramůzařazenovícenež245klientů,vroce2012jichbylo404. 136 ce mladistvému v přítomnosti jeho zákonného zástupce důrazně vy‐ tkneprotiprávnostjehočinuaupozorníhonakonkrétnídůsledky,jež muhrozípodletohotozákonavpřípadě,žebyvbudoucnupáchaldalší trestnou činnost“ (§ 20 ZSVM). Napomenutí s výstrahou, může být pronesenojaknapůděsoudu,taknastřediscíchPMS,případněivdo‐ mácnostiklientaamůžemítpozitivníefektvtom,žedojehoprovedení osobně vstupuje státní zástupce nebo soudce a mladistvý má přímý náhlednadůsledkysvéhojednánívširšíchsouvislostechanapomenutí slyšízpozicestátnímoci,kterádohlížínazákonnost.Vhodnéjevtěch‐ to případech na situaci pachatele a jeho rodinu připravit a samotné napomenutí uskutečnit na neutrální půdě, což může být PMS nebo např.odděleníprosociálněprávníochranudětí. Všechna opatření výše uvedená doplňuje ještě jedno a tím je mož‐ nostuloženídohleduprobačníhoúředníka(§16,ZSVM).Dohledjená‐ stroj hojně využívaný při řešení dopadů trestného činu a kriminality nejenumladistvých,aleudospělýchpřirůznýchstadiíchtrestníhoří‐ zeníamělbyvždybýtukládán,kdyžjepotřebazestranystátníhoza‐ stupitelství či soudu větší důraz na kontrolu a pomoc pro pachatele trestnéhočinu.Přiukládánívýchovnýchopatření,kdyžjevyžadována součinnost PMS, je velmi vhodné uložit nejméně po dobu výkonu da‐ néhoopatřenídohledprobačníhopracovníka,kterýzaručívětšíefekti‐ vitu,kontroluařešenídanéhoproblému.PMSmůženástrojemdohledu posílitsvourolipřipopisuvýsledkuaefektuuloženéhoopatření,nebo připřípravěuloženíněkteréhoznichmůžeamáumětnavrhnoutade‐ kvátníopatřeníasnímidohledtak,abynebylzatěžujícípromladist‐ vého,nebojehorodinuabylpronějpotřebný. Všechny druhy výchovných opatření lze ukládat jednotlivě, nebo je vhodněkombinovat.ByťobsahujímalouvýsečZSVMmajívněmneza‐ stupitelnémísto,neboťmohouadekvátně,rychleaefektivněreagovat na aktuální situaci mladistvého a předpokládají jeho zaangažovanost avyšší míru odpovědnosti, neboť se minimálně u přípravného řízení předpokládápovinnýsouhlassjejichukládáním. Prakticképříkladyukládánívýchovnýchopatření Výchovná opatření, jak bylo řečeno níže, mají možnost adekvátně reagovatnaproviněnímladistvého.Nížeuvádímněkolikkazuistických případů, na kterých budou demonstrovány jednotlivé opatření v kon‐ 137 krétníchpřípadechvčetnějejichdopadůnamladistvého,rodinučiko‐ munitu128. PrvnízpřípadůsetýkámladistvéhoM.,kterývrestauracipohádce opřítelkyni napadl svého soka, zlomil mu čelist. V rámci konfrontace snásledkem svého jednání zahájil spolupráci s PMS. Postupem času vyšlopřipohovorechnajevo,žemáproblémsezvládánímagrese,pro‐ tožeseobdobnýmzpůsobemporvalsespolužákemkvůlineshodámve třídě.Přikonzultacíchdošlokpřípravěarealizacimediačníhosetkání, došlokomluvěvůčiobětem.Vzhledemktomu,žemladistvýmělzájem věc dále řešit i formou sebepoznání, bylo po dohodě a jeho souhlasu navrženo absolvování probačního programu, kde musel v rámci jed‐ notlivých setkání přemýšlet nad svým jednáním, nad svými pohnut‐ kami. Mimo probačního programu byla navržena povinnost omluvy poškozenýmausilováníovyrovnánísesnimi.Případ,silněindividua‐ lizovaný, vyústil v zaplacení celé škody, absolvování probačního pro‐ gramu, který byl nařízen státním zástupcem a provedené mediaci. Vrámcijednánísepracovaloisrodinouklienta,hlavněsmatkou,která projevilazájemopomocpřiřešenívzniklýchnásledků.Ostatnípovin‐ nosti nebyly uloženy a vzhledem k tomu, že většinu škody mladistvý uhradil,nebylonutnépovinnostiukládataniusoudu.Základnímpozi‐ tivemzhlediskapachatelebyloto,žejmenovanýopakovaněsděloval, ževsouvislostisabsolvovánímprobačníhoprogramusenaučilrozpo‐ znávatpříznakyrizikovéhochováníanaučilsezvládatřešitproblémy jinak,např.odchodemzmísta.Odskutkuuplynulydvarokyanedošlo krecidivnímuchování. PřípadmladistvéL.Spočívalvkrádežifotoaparátu,kterýmělajiná mladistvá u sebe. Řešil se na hranici mezi loupeží a krádeží. V rámci přípravného řízení a s ohledem na specifika mladistvé byla navržena povinnost účastnit se probačního programu, který zahájila nejprve dobrovolně. Ze strany sociálního kurátora a s ohledem na situaci, že aktuálněnenavštěvovalaškolu,bylynavrženySPČproneziskovouor‐ ganizaci. Obě opatření byla v návrzích doplněna i povinností dohledu nadmladistvou.Soudzvážilvšechnyaspektyarozhodlovšechopatře‐ níchstím,žedohledjakožtovýchovnéopatřeníuložilvrámciupuštění oduloženítrestníhoopatření.Mladistvávprůběhupřípravnéhořízení řádně spolupracovala, měla zájem o řešení následků, omluvila se po‐ 128Vkazuistikáchdošlokezměnějmenadalšíchúdajů,podstatapřípaduzůstalazachová‐ na. 138 škozenédopisem,vzhledemkjehovzdálenémupobytu.Soudrozhodo‐ val i na základě jejího přístupu k odpovědnosti za své jednání a delší spolupráci.Uloženímtřívýchovnýchopatřenívkombinacinapomohlo nutnosti sledovat mladistvou bez bezprostřední nutnosti záznamu vrejstříku trestu a po určitou dobu ji zaměstnalo i ve smysluplném trávenívolnéhočasu. MladistvýI.poškodilcizívěcposprejovánímatovečtyřechpřípa‐ dech.Přikonzultacíchsnímbylyhledánycesty náhradyškodyabyly probírány trestněprávní aspekty jeho jednání. Mladistvý byl přesvěd‐ čen, že pomalovat zeď, která zdánlivě nikomu nepatří, není takový prohřešek, jako jedna ze zdí garáže u soukromého majitele. Postupně chápal nevhodnost svého chování a v rámci přípravného řízení sním bylyřešenyimožnénávrhyvrámcivýchovnýchopatření.Dobrovolně odpracovávalnáhraduškodyzamalovávánímmíst,kterépoškodil,tam kde to nebylo možné, uhradil dohodnutou náhradu škody. Navrženy bylyspolečenskyprospěšnéprácepromístníškoluapovinnostomlu‐ vit se poškozeným. Státní zástupce věc podmíněně zastavil a stanovil povinnost SPČ a navíc uložil několikaměsíční omezení nepřechovávat věci, které by mladistvý použil při případném dalším sprejování. Nad výkonemSPČstanovildohledprobačníhoúředníka.Efektvýchovného opatřeníbylivtom,ževěcnešlaksoudnímujednání,bylanahrazena škodaamladistvémunevzniklydalšínákladyspojenésprojednávanou činností. Výchovné opatření, které reagovalo na problematiku týkající se návykovýchlátek,řešilosituaciumladistvéhoJ.Tenspáchalprovinění tím,žepřechovávalvětšímnožstvímarihuany,pěstovaljiadistribuo‐ valkamarádům,občaszaúplatu.Přikonzultacíchvyplývalynapovrch skutečnosti týkající se nepochopení ustanovení zákazu přechovávání těchtolátek,nebo závadnostijehodistribuciosobámpod 15letvěku. Vrámci diskuzí a návrhů byly doporučeny vůči státnímu zástupci ná‐ vrhy výchovných opatření v problematice návykových látek, zejména povinnostúčastnitseodbornéhoporadenstvívkontaktnímcentrupro drogovězávislé,omezeníneužívatnávykovélátkyazároveňpovinnost absolvovatprobačníprogram.Všechnytřiopatřeníbylynavrženystát‐ nímuzástupcispoukazemnajejichuloženívrámcipodmíněnéhoza‐ stavení trestního stíhání. Byly státním zástupcem opravdu uloženy, mladistvídostalnadobu18měsícůdohledprobačníhoúředníkaspo‐ vinnostíabsolvovatporadenství,probačníprogramaomezeníneužívat návykovélátkyvčetněpovinnostipodrobitsenamátkovémutestování. 139 Všechnaopatřenímladistvýpodepsal,souhlasilsnimiadobrovolněse jim podrobil. Mimo samotné opatření byly důležité i pravidelné kon‐ zultacezaměřenénaaktuálnísituaciazvládánířešeníjehoproblémů. PřípadmladistvéhoM.,kterýukradlvobchoděvěcivloupáním,byl řešennejprvekonzultacemi,diskuzísrodinou.Věcibylyvráceny,roz‐ bité byly uhrazeny, včetně náhrady škody, vzniklé vloupáním. V dané věci se mladistvý jevil nezúčastněně a bez zájmu o řešení, postupně všakdohodoumezistátnímzástupcemaprobačnímpracovníkemdo‐ šlokezměněvnímáníamladistvýsouhlasilsřešenímsvévěciformou napomenutí na půdě PMS. Tohoto aktu se zúčastnili jeho rodiče, při‐ čemž bylo evidentní, že nešlo o příjemnou, ale o to důležitější záleži‐ tost.Mimonapomenutísemladistvýomluvilimajiteliobchodu. Uvedené případy ukazují částečnou škálu možností, jaká výchovná opatření lze navrhovat a možnosti jejich uplatnění. Ilustrují snahu zákonodárcepovýchovnémpůsobenínamladistvéhoizdůvodujeho věkuamožnostivyššíšancenápravy.Vevětšiněpřípadůspolupracují‐ cíchmladistvýchjeefektivnějšíukládatvýchovnénežtrestníopatření, protožetotonemánegativumzáznamuvrejstříkutrestuamnohdyani nutnostiúčastnitsesoudníhojednání.Mimojinéjeuvýchovnýchopat‐ ření možnost jejich včasného uložení, které reaguje co nejrychleji na spáchanéprovinění. Efektyvýchovnýchopatřenípřiprácismladistvými Výchovnéopatřeníjsousvoupovahouzaměřenynarozvojmladist‐ vého, na dobu, kdy je možné více uvažovat o změně vzorců jednání achování. Základem je působení bez trestního efektu, bez záznamu vrejstříkutrestuamajírestorativnícharakter.Trestníopatření,které může být mladistvým taktéž ukládáno, již působí represivně, je uklá‐ dánosoudcempromládežamávyššídopadnaosobujednotlivcecodo záznamuvrejstříkutrestuapod.Výchovnáopatřenímajímimoresto‐ rativního rozměru anaosobuzaměřenéhopřístupumožnostbýt více ukládányindividuálněasindividuálnímpřístupemkmladistvému.Vý‐ chovnýsmysljetakévtom,ževětšinoujsouukládánybrzypospáchání provinění, ještě v přípravném řízení a reagují v co nejkratší době na aktuálnísituacimladistvého.Trestníopatřeníjsouzpravidlaukládána podelšídoběodspácháníproviněníanemajíbezprostřednícharakter. 140 Uvýchovnýchopatřeníjevhodnépracovatsrodinou,kterámájistou možnostovlivňovatchovánímladistvéhožádoucímsměrem.Ktomuse vposlednídoběvytvářísíťrestorativníchprogramů,aťjižprobačních, neborůznédruhykonferencí.Výchovnéopatřenímohoubýtzaměřeny ina komunitu, ať již práci s poškozenými, oběťmi, anebo s blízkým okolím mladistvého. U trestních opatření a jejich dohledu se také dá pracovat s komunitou, oběťmi, ale toto nastává až po delší době, po spácháníprovinění. Restorativní, neboli uzdravující či obnovující justice by ve své pod‐ statěmělavyužívatvodůvodněnýchpřípadechvícevýchovnáopatření, protože podporují odpovědnost mladistvého, přijetí viny a následků svéhojednáním,neboťpracujíisosobnímpřijetímjejichuložení.Může jítopřijetídeklarativní,účelové,aleosobnísouhlasjepotřebný. Efektyvýchovnýchopatřenípřiprácismladistvými–praktické příklady Praktickou ukázkou výchovného opatření, které je vhodné ukládat anavrhovatkprojednáníklientůmjepříkladprobačníchprogramů.Ty mohou být individuální až skupinové. Za dobu 10 let trvání možností akreditace probačních programů jich bylo akreditováno 141, přičemž nejrozšířenějším v ČR byly Právo na každý den a Učební programy MladistvíaPUNKTrodina129.Učebníprogramjerealizovánneziskovou organizací Rubikon Centrum, přičemž navazuje na probační program Mladiství, vycházející ze švýcarské praxe. Je veden kognitivně‐be‐ haviorálnímetodouafungujeodroku2007.Zaměřenjehlavněnavy‐ tvořenípříležitostipřemýšletodůsledcíchsvéhojednání,naoznačení rizikových situací a vedení mladistvého k vytvoření alternativního chování ve snaze vyhnout se opakování kriminálního jednání130. Pro‐ bační program reaguje na aktuální situaci, kterou je snížení počtu vhodnýchklientůazvyšovánírizikarecidivy,pracujevmenšískupině, zapojujerodinunejendopřípravy,aleiprůběhuprogramuvčetněře‐ šeníahledánízměnchování.Probačníprogramtrvácelkem7měsíců aje veden individuálně i skupinově. Měřítkem je i vysoká úspěšnost absolvováníprogramu,kterájemezi60‐80%. 129PUNKT – Průšvihy Už Nedělám, Kámo. Tečka. Probační programy jsou akreditovány ministerstvemspravedlnostiamohoubýtakreditoványdočasně,nebotrvale. 130ZaměřeníajejichvýčetvycházíztextuakreditaceProbačníhoprogramuazpracovních listůprolektoryaúčastníkyprogramu 141 Dalším příkladem je ukládání a navrhování SPČ, které mají svou podstatoupomocimladistvému,abysvýmchováníadobrovolnoučin‐ ností prokázal snahu po nápravě a prakticky ji ukázal. PMS může na‐ vrhovat výkon SPČ k různým organizacím, školám, neziskovým či sportovním, domům dětí a mládeže apod. tak, aby mladistvý byl uži‐ tečnýavícesiuvědomilzávažnostsvéhojednání.VýkonemSPČmůže býtnastartovánazměnamladistvéhoivevyužitívolnéhočasu. Mezidalšínovérestorativníprogramypatříbezesporurodinnésku‐ pinovákonference(RSK),kteréjsouběžnousoučástízahraničnípraxe, vČR se začínají využívat v prvních případech. RSK jsou zaměřeny na pachatele, oběť, rodinu a komunitu, okolí mladistvého tak aby došlo nejenkuvědoměnísisvéhochování,aleiknastartovánízměnyvjas‐ nýchkrocích,tzv.plánunápravy. Závěrem Zadobu10letexistencezákonaosoudnictvívevěcechmládežena‐ vrhujeazvažujePMSpřiprácismladistvýmipachateliproviněnímož‐ nosti navrhování výchovných opatření, které reagují na jednání mladistvýchanezletilýchtak,abydošloknápravějejichjednáníacho‐ vání. Předkládány příspěvek se zaměřil na přehled a význam výchov‐ nýchopatřenípodlezákonaosoudnictvívevěcechmládeže,předložil prakticképříkladykazuistikazabývalseefektyjejichukládání. Významem výchovných opatření je jejich výchovný charakter, nut‐ nostosobníhopřijetí,souhlasumladistvéhoamožnostpraktickyzjistit reálnost a opravdovost přijetí viny, odpovědnosti za spáchané provi‐ nění. Výchovná opatření jsou a zůstávají důležitou součástí restorativní justice, neboť uplatňují její principy, tedy integraci pachatele, partici‐ paciobětiaochranukomunity. Použitézdroje HERICH,L.:Ukládánívýchovnýchopatřenípodlezákonaosoudnic‐ tví ve věcech mládeže: Praha: Státní zastupitelství: 4,2013: Wolters Kluwer. RUBIKONCENTRUM:PUNKTrodina–pracovnímateriályprobační‐ hoprogramu.2013:Praha. 142 ŠÁMAL,P.,VÁLKOVÁ,H.,SOTOLÁŘ,A.,HRUŠÁKOVÁ,M.,ŠÁMALOVÁ, M.:Zákonosoudnictvívevěcechmládeže,3vydání.Praha:C.H.Beck, 2011. Zákonč.218/2003Sb.vezněnípozdějšíchpředpisů. Mgr.LukášHerich,DiS. Probačníamediačníslužba,střediskoDěčín Lázeňská1268/10,40502Děčín1 E‐mail:[email protected],[email protected] 143 StudijníoborSociálnípatologieaprevencejakomožný nástrojpregraduálnípřípravybudoucíchpreventistů VáclavBĚLÍK Anotace: Uvedený příspěvek se zabývá vědním a studijním oborem Sociální patologieaprevence,kterýjevyučovánarealizovánnaKatedřesociál‐ ní patologie a prevence, Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králo‐ vé.Vzniktohotooborujelogickoureakcínaproblémy,kterévezvýšené mířevdnešníspolečnostipozorujeme–rizikovéchováníačastoúplně chybějící prevence této problematiky a často velmi slabá nebo málo funkční sociální represe. Příspěvek mapuje možnosti, kde můžeme vi‐ dětuplatněníabsolventůoboruaodbornékompetence,kterésivprů‐ běhusvénegraduálnípřípravyosvojují. Klíčováslova: Sociální patologie a prevence – sociální prevence – prevence – sociálníterapie–inter‐transdiciplinarita Abstract: ThiscontributiondealswiththescienceandthefieldofstudySocial Pathology and Prevention, which is taught and implemented at the DepartmentofSocialPathologyandPrevention,theFacultyofEducation, UniversityofHradecKrálové.Theemergenceofthisfieldisthelogical response to the problems that increasingly we see in society today – risk behaviors and often completely missing the prevention of this problemandoftenveryweakorpoorlyfunctioningsocialrepression. The paper describes possibilities where we can see job opportunities andprofessionalcompetenciesthatduringtheirpreparationlearn. Keywords: SocialPathologyand Prevention–socialprevention–prevention– socialtherapy–inter‐transdiciplinary 144 Úvod Problematika vědního oboru Sociální patologie a prevence a témat, které jej naplňují je v dnešní společnosti velmi aktuální. Profesionál, pracující v sociálně pedagogických oblastech v tématech profylaxe asociální terapie jako nositel univerzálních a speciálních kompetencí jetématemvelmidůležité.Čímhoršíjesituacevespolečnosti,čímvíce sociálnědeviantníchjevůsezdeobjevuje,tímvícevzrůstápotřebnost zabývatsetěmitoproblematickýmijevy,kteréjsoukolemnásakaždo‐ denně nás i naše děti ohrožují. Pregraduální přípravou dobře připra‐ vený učitel, kvalitně vzdělaný sociální pracovník, kurátor, pracovník vězeňské služby,animátorvolnéhočasunebovychovatelvsoběmusí skloubitinter‐transdiciplinárníkompetenceprotutooblast. PohledydoaktuálníchtématoboruSociálnípatologieaprevence Vposledních25letech,tj.poroce1989sevčeskémprostředíobje‐ vuje ohromné množství negativních (patologických, deviantních, rizi‐ kových)jevů,kteréjsouprospolečnostbuďúplněnové,anebojsmeje dosudneznalivtakovétomířeneboprostředí(např.šikanujsmeznali výhradnězoblastírepresivních,nikolizeškoly).Bojstěmitonegativy jeznačněproblematický,protoževněkterýchjevechspolečnostzaspa‐ la úplně, u jiných jevů na toto byla připravená, nicméně se objevily komplikacedalší(napříkladfinanční). Angažujesevtomtosměruvelkémnožstvípracovníků,učitelipočí‐ naje, přes řady dalších odborníků, pracovníků v různých institucích včetněpolicie.(Hoferková,Šimková,2012) Dnešní doba je z pohledu sociálního velmi komplikovaná, mění se systémhodnot.Vespolečnostimizíslušnéchování,smyslpropoctivost, ohleduplnost. Společnost se mění od prosociálního chování k chování silněindividualistickému.(srov.Keller)Tossebounesecelouřadune‐ gativníchefektů.Býtúspěšnýčastoznamenáprosaditsezakaždouce‐ nu. Úspěšný je ten, kdo dosahuje maximálních výsledků. Takovýto přístupkúspěchuvsoběčastonesebezohlednost,kriminálníchování, promiskuitu a korupci. Obráceným pólem tak v této situaci může být nezaměstnanost, bezdomovectví, chudoba a bída. Dále pak finanční problémy rodin a společností. (Ne)vychováváme děti, které by byly odolné finančně nákladným lákadlům společnosti, ale budoucí mladé lidi,kteříčastonejsouschopniodolávatlákadlůmzahálčivéhoživota. 145 V takto komplikované situaci se pohybuje mladý vědní a studijní obor–Sociálnípatologieaprevence.Pokudsejakopedagogovézamýš‐ límenadcestami,jaktytoproblémyřešit,takjedináhistorickyosvěd‐ čená (nicméně, její efektivita se často nepozná hned) cesta, jak s jevy pracovatapředcházetjimjepedagogika–pokudmluvímeoproblema‐ ticesociálníchproblémů–pedagogikasociální,jejížtémataseprojevují voboruSociálnípatologieaprevence. Kdetedyvidímetémata,kterýmiseabsolventioboruSociálnípato‐ logieaprevencevesvépraxizabývají?Jsoutopředevšímtématařešící sociální aspekty výchovného procesu, možnosti, jak sociální prostředí determinuje výchovný proces a cesty k nalézání odpovědí na otázku: Jakmůžemepomocívýchovyhledatřešeníexistujícíchsociálníchpro‐ blémů?Velkýmtématemjeproblematikaprevencerizikovéhochování. Dálepakovlivňováníprostředí,vekterémsevyskytujíohrožené,ane‐ bopotencionálněohroženéskupinylidí.Vneposlednířaděpřímápre‐ venceasociálníterapierizikovéhochovánívčetněpozic,kterémůžeme označitjakomanažerské–např.manažeřiprevence. JakuvádíKraus(2014),takvsociálnípedagogice/sociálníprácina‐ leznemetytofunkce(činnosti): pedagogickou (výchovná snaha o utváření osobnosti, utváření zdravéhoživotníhozpůsobu) profylaktickou (činnosti a programy přispívající k prevenci růz‐ nýchdeviací) kompenzační (aktivity směřující k vyrovnání deficitů – např. znepodnětnéhoprostředí) korekční (činnosti týkající se práce v ústavech, vězeních, domo‐ vech) tutoriální(pomoctěm,kteříseocitlinaokrajispolečnostiajejich ochrananapř.právní) strukturální(ovlivňováníprocesů,díkynimžselidézačleňujído sociálníchvrstev–např.dopracovníhoprocesu) distributivní(pomocuprchlíkůmapřistěhovalcůmaprácesnimi) 146 Absolvent studijního oboru Sociální patologie a prevence je připra‐ venprovýkontěchtoprofesí: pracovníkveškolskýchzařízeníchprovýkonústavníaochranné výchovy (diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou,výchovnýústavpromládež), pracovník ve školských zařízeních pro výkon preventivně vý‐ chovnépéče(střediskovýchovnépéče), pracovník v neziskových organizacích zaměřených na prevenci aterapii sociálně patologických jevů, na sociální poradenství asociálnírehabilitaci(domovyproseniory,azylovédomy,domy napůlcesty, kontaktnícentra,nízkoprahovácentra,nízkoprahovázařízení pro děti a mládež, služby následné péče, sociálně aktivizační službyprorodinysdětmi,občansképoradny), metodik prevence na školách (studující učitelství nebo jeho ab‐ solventipůsobícíjakometodiciprevencenaškoláchvolíoborja‐ kovhodnérozšířenísvékvalifikace), pracovník odboru sociálních věcí (kurátor pro dospělé, kurátor promládež,romskýporadce,poradcepronárodnostnímenšiny, veřejnýopatrovník,pracovníkprokomunitníplánování,náhrad‐ nírodinnoupéči,pracovníkprodomácínásilí,týranéazneužíva‐ néděti) pracovníkPolicieČeskérepublikyvrámcivšechpolicejníchslu‐ žeb(pořádkové,železniční,dopravní,cizineckéapohraničnípo‐ licie), pracovníkobecnípolicievČeskérepublice, policejníspecialista–expertvrámcivšechpolicejníchslužeb, pracovníkvoblastipenitenciárníapostpenitenciárnípéče(věz‐ niceprovýkonvazby,trestuodnětísvobodyaprovýkonzabez‐ pečovacídetence), pracovníkProbačníamediačníslužbyČeskérepubliky. Obor Sociální patologie a prevence má výrazný inter‐transdiscipli‐ nární charakter, stejně jako blízký obor sociální pedagogika (srov. Kraus,2014).Toznamená,žespolupracujescelouřadoudalšíchvěd‐ ních disciplín, ze kterých si vybírá určité jevy, prvky a postupy. Ná‐ 147 sledně do nich zpětně vstupuje a prolínají se. Tím také získává vý‐ raznýinterdisciplinárnícharakter.Obory,kteréjsousociálnípedago‐ gice v tomto kontextu blízké, jsou především sociologie (metodologie sociologického výzkumu, jednotlivé druhy sociologií např. sociologie města,sociologierodiny,demografie,sociálnípatologieadalší)apeda‐ gogika(pedagogikavolnéhočasu,pedagogickéovlivňovánídlerůzných věkovýchobdobí–např.předškolnípedagogika,andragogika,gerago‐ gikaapod.).Dálepakpsychologie,medicínaprávo,antropologie,filoso‐ fie,ekonomie,politologie,teologieadalší. Pokud tedy mluvíme o inter‐transdisciplinaritě, tak musíme mít na mysli vztahy mezi obory, jejich vzájemné prolínání. Z pohledu vědec‐ kého zkoumání se nám tak jeví zajímavé zkoumat jevy, které jsou na pomezívědníchoborů.Jevy,kteréignorujíostrézařazeníproblematiky dojednohovědníhooboru. JakuvádíDulovic(2014)vědy,kterésezabývajípomáhajícíoblastí, vyžadují velmi dobře negraduální přípravou zformovaného člověka. Ten bude nositelem celé řady kompetencí – především odborných kompetencí, jak po stránce vědomostí, tak dovedností, následně so‐ ciální a emocionální kompetence. Kraus (2014) a další autoři se kproblematicekompetencívpomáhajícíchprofesíchvyjadřujíjako kproblematice připravenosti profesionála po stránce vědomostí, do‐ vedností, postojů, ale i koncepční zralosti všude tam, kde by bylo vhodnépůsobitnazdravíjedince. Samotnou inter‐transdisciplinaritu oboru Sociální patologie a pre‐ vencepodtrhujívýstupníkompetence,kteréseočekávajíodabsolven‐ tůtohotooboru.Absolvent: má ucelené znalosti širšího společenskovědního základu (peda‐ gogika,psychologie,sociologie,filozofie), znáprávníaetickénormy,kterétvořírámecprofesníhojednání voblastibezpečnosti,prevenceiřešenívšech sociálněpatologickýchjevů, má ucelené znalosti práva ústavního, trestního, správního a ob‐ čanského, zná postupy a metody práce s lidmi, kteří potřebují pomoc aochranuikteříjednajídeviantně, 148 ovládá základní postupy v řešení rozporů mezi jedincem a spo‐ lečnostíakrizovýchživotníchsituacíklientů včetně technik zvládání těchto náročných a krizových životních situací, dokáže mezioborově (mezirezortně) organizovat sociálně peda‐ gogickouintervenciuspecifickýchcílových skupin, dokážeseaktivněpodíletnaprojektechpodporyzdraví(zdravá škola,zdravéměsto,zdravésociálníklima aprostředínapracovišti),případnětytoprojektydokážekoordi‐ novat, zvládáasertivníjednáníajevybavenschopnostmikreativity, má znalosti o příčinách deviantního jednání a dovede tyto zna‐ lostiaplikovat, má znalosti potřebné pro stanovení účinných strategií ochrany veřejnéhopořádkuaprosazovánípráva, má potřebné znalosti pro stimulování a koordinaci programů prevencesociálněpatologickýchjevů, dovedekomunikovataspolupracovatsestátnímiinestátnímiin‐ stitucemi,přizajišťováníprojektůbezpečnosti aochranypořádku, má potřebné pedagogické a psychologické znalosti k tomu, aby semohlpodíletnavzdělávánívoblasti prevence sociálně patologických jevů a bezpečnostně právní problematiky. 149 Závěr Příspěvek si kladl za cíl představit studijní obor sociální patologie aprevence,kterýjevčeskémprostředíoborempoměrněmladým.Ka‐ tedra sociální patologie a sociologie, Pedagogické fakulty Univerzity HradecKrálovéjenositelemtohotooboru.Tentooborpředstavujeme jakomožnoucestuproprofesionalizaciproblematikyprevenceasoci‐ ální terapie rizikového chování, což jsou oblasti v českém prostředí vdnešnídoběnadmíruaktuální. Použitáliteratura: DULOVIC, M. Špecifika pusobenia sociálnych pedagógov ve školskom prostredí.Banská Bystrica: Belianum, 2014. 138 s. ISBN 978‐80‐557‐ 0718‐1. HOFERKOVÁ, S., ŠIMKOVÁ, E. Systém prevence sociálněpatologic‐ kých jevů ze strany veřejné správy. Prevenceúrazů,otravanásilí:od‐ bornýavědeckýčasopis.2012,roč.8,č.1,s.66‐74.ISSN1801‐0261. KELLER, J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: SLON, 2001. ISBN80‐85850‐15‐X. KRAUS, B. Základysociálnípedagogiky. Vyd. 2. Praha: Portál, 2014. 215s.ISBN978‐80‐262‐0643‐9. PhDr.VáclavBělík,Ph.D. Katedrasociálnípatologieasociologie Pedagogickáfakulta UniverzitaHradecKrálové,Rokitanského62,HradecKrálové E‐mail:[email protected] 150 ZÁVAŽNÉFORMYKRIMINALITY VyužitíanalytickétechnikyHILPvprediktivnímvýzkumu extremistickéhonásilí UseoftheanalyticaltechniqueHILPinthepredictive researchofextremistviolence MiroslavMAREŠ Anotace:Tentopříspěveksezabývávyužitímanalytickétechniky analýzyriziksmaloupravděpodobností,alezávažnýmdopadem(High Impact/Low Probability Analysis – HILP) při prediktivním výzkumu extremistického násilí. Autor objasňuje obecné principy využití této metodyvbezpečnostnímsektoru.Zaměřujesenapřípadovoustudii potenciálního závažného extremistického násilí v České republice ve vazběnazahraničníozbrojenýkonflikt. Klíčováslova: strukturovaná analytická technika; vysoký dopad /malápravděpodobnost,prediktivnívýzkum;extremistickénásilí Annotation: This paper deals with use of the analytical technique HighImpact/LowProbabilityAnalysis(HILP)inthepredictiveresearch of extremist violence. Author explain general principles of the use of thistechniqueinsecuritysector.Hefocusesoncasestudyofpotential seriousextremistviolenceintheCzechRepublicinrelationtoforeign armedconflict. Keywords: structured analytical technique; technique high impact /lowprobability,predictiveresearch;extremistviolence Tento příspěvek vznikl v rámci řešení projektu „Metody predikce dlouhodobéhogeopolitickéhovývojestředníEvropy“(VF20102015005), financovanéhoMinisterstvemvnitraČeskérepubliky. 151 1.Úvod Soudobý kriminologický výzkum bezpečnosti v prediktivním vý‐ zkumu může využívat i strukturované analytické techniky, které byly ajsou aplikovány v rámci tzv. intelligence studies. Jednou z těchto technikjeitechnika,jejížnázevlzepřeložitjakoanalýzariziksmalou pravděpodobností,alezávažnýmdopadem(HighImpact/LowProbabi‐ lityAnalysis–HILP)(Mareš,Zeman2012:4).Cílemtohotopříspěvku je představit danou techniku, vysvětlit její specifika při prediktivním výzkumu extremistického násilí v ČR a demonstrovat na konkrétním příkladupredikcezČeskérepubliky,atovevazběnazahraničníozbro‐ jenýkonflikt(důvodtétovazbybudeobjasněnpřiobjasněníspecifik). 2.PředstaveníanalytickétechnikyHILP Analytické strukturované techniky se v bezpečnostních predikcích užívajíproto,abyanalytikzvolilspecifickýzpůsobuvažováníumožňu‐ jícímupochopitsměřováníbudoucíhovývoje.HILPjejednouztěchto technik,přičemžjeřazenamezivyvracejícítechniky(U.S.Government 2009). Analýza rizik s malou pravděpodobností, ale závažným dopa‐ demjevyužívánapředevšímvtěchpřípadech,kdyjetřebaanalyzovat jevy,kterésezprvujevíjakonepravděpodobné,nikolivvšaknemožné, přičemžvpřípadě, žese vskutkurealizují,mají výraznýnegativnído‐ padnachráněnézájmyahodnoty(Mareš,Zeman2012:6,nazákladě tétostudiejestrukturovánaiprvníkapitolatohotopříspěvku). Projejízákladnípochopeníjetřebamítnapamětialespoňzákladní klasifikaci rizik, přičemž inspiraci je možné hledat např. v práci Haugheyho(2008:2). Zanedba‐ telné Margi‐ nální Kri‐ tické Katastro‐ fální ↑ Škála pravdě‐ podobnosti ↑ Jisté Pravděpodobné Možné Nepravděpodobné Vzácné →→→Škáladopadů→→→ Zdroj:Haughey2008:2 152 V prolnutí kategorii vzácných či nepravděpodobných rizik s kritic‐ kýmiakatastrofálníminásledkypakmůžemehledatprostorprovyuži‐ títétotechniky. Při analýze technikou HILP podle Heuera a Phersona (kteří patří khlavnímautorůmpředstavujícímdanoutechniku)jepotřebadodržet následujícípostup: - Onumálopravděpodobnouudálostzřetelněpopsat; - Definovatnepříznivédopady,pokudtatoudálostnastane.Vzítdo úvahyjednakprimárníudálost,jednakjejísekundárnídopady; - Identifikovat každou novou informaci naznačující, že pravděpo‐ dobnostdříveneočekávanéudálostisemůžezvýšit; - Dohledávat další spouštěcí mechanismy (triggers), které mohou časovýprůběhnebopodobunepříznivýchudálostíměnit; - Vypracovatjednunebovícehodnověrnýchvariant,jakseudálost může rozvinout. Zaměřit se na specifika, která se objevují v jed‐ notlivýchfázíchprocesu; - Vytvořit seznam indikátorů, které se musí nyní sledovat a které mohou pomoci analytikům a exekutivě rozpoznat, že událost se rozvíjíšpatnýmsměrem; - Identifikovat faktory, které mohou dění odchýlit k horším nebo naopaklepšímvýsledkům. Povypracováníseznamuindikátorůjetřebajeperiodickyověřovat (Heuer, Pherson 2011: 236‐237, mírně formulačně upraveno Mareš, Zeman2012:10). Analýzamůžepomocipřipřípravěnaudálosti,kterévdanouchvíli nejsou vnímány jako akutní a pravděpodobné, jejich dopad je však velmi významný. Může napomoci i při stanovení varovných signálů, které uvedenou událost avizují. Taková událost se částečně podobá konceptu „černé labutě“ zpopularizované Nassimem Talebem (Taleb 2011),tatočernálabuťjevšak–alespoňpodleurčitéhopojetí–vzá‐ saděnepredpověikovatelná.HILPmůžepřispětkeliminacivznikune‐ chtěné – byť nepravděpodobné – události či alespoň k oslabení jejích negativních dopadů. Umožňuje odhalit i skryté vazby mezi klíčovými faktory a předpoklady a může varovat analytika před tím, co v rámci hlavní analytické linie bylo třeba přehlédnuto (US Government 2009: 22). Je však současně třeba varovat před nadužíváním této techniky, protožesoustředěnísenanepravděpodobnouudálostznesnadňujevi‐ dětproblematikuvširšíchsouvislostech. 153 V oblasti bezpečnostního výzkumu byla aplikována především na mezinárodní prostředí, např. již zmiňovanými Heuerem a Phersonem navznikozbrojenéhokonfliktuvArktidě(Heuer,Pherson2011)čina vývojruskékrajnípravice(Mareš,Zeman2012:21‐22).AutořiPreston aGreenvyužilitechnikupřistudiiosopceEyjafjallajökullaekonomic‐ kýchasociálníchdopadechjejíerupce.Jeovšemzaměřenaretrospek‐ tivně, nikoli prognosticky (Preston, Green 2012). Obdobně postrádají prognostickýaspektrůznéanalýzyHILPvoblastechprůmyslu,ochra‐ ny obyvatelstva či finančnictví. Jedná se spíše o plány na znemožnění událostinebozmírněníškod(Mareš,Zeman2012:11). 3.Specifikaaplikacemetodypřivýzkumuextremistickéhonásilí Zhlediskaaplikacemetodynazáležitostivnitřníbezpečnostinejdou k dispozici poznatky týkající se obdobné aplikace v zahraničí. Dosa‐ vadníznáméaplikacesevbezpečnostníoblastitýkalypředevšímme‐ zinárodnípolitikyaneboekologickéaekonomickébezpečnosti.Poklud se zaměříme na problematiku vnitřní bezpečnosti z kriminologického pohledu,budemepracovatdominantněsintencionálními(zamýšlený‐ mi)hrozbamiantropogenníhopůvodu.Tosevíceblížívyužitívoblasti intencionálníchhrozebvmezinárodnímprostředínežpřírodníchhro‐ zeb(Mareš,Zeman2012:25). Přivolbětématupřípadovéstudiebylybránydoúvahyidosavadní oblastivyužitítechnikyHILP,aprotonebylzvolenčistěproblémtýka‐ jícíavycházejícízoblastivnitřníbezpečnosti.Zvolenétémasetýkátzv. transnacionalizacevnitřníbezpečnosti,kdyseurčitéjevy mohoupro‐ jevitvevícerozemíchageografickýchoblastech(aděnívtěchtooblas‐ techjevzájemněprovázáno). Jakopříkladbylozvolenozávažnéextremistickénásilí.Vtomtopří‐ spěvku je extremismus chápán jako antiteze demokratického ústav‐ ního státu. Jedná se tedy o násilí, které je motivováno dominantně příklonemknetolerantnímantidemokratickýmidejím.Násilímůžebýt směřováno jak proti demokratickému právnímu státu, jeho reprezen‐ taci a stoupencům, tak i proti znepřáteleným skupinám extremistů. Může nabývat formu ad hoc neplánovaných útoků malých skupinek, masovýchnásilnýchdemonstrací,sabotáží,plánovanéutajenélikvida‐ ce protivníků i různých forem terorismu, charakteristického šířením zastrašujícíhoposelství(Bötticher,Mareš2012:234‐238). 154 V případě propojení extremistického násilí se zahraničním konflik‐ tem se může jednat o násilí z prostředí cizineckých a imigrantských komunitionásilípáchanépříznivcijednotlivýchstrankonfliktuzpro‐ středídomácíchextremistů.Dělenínadomácíacizineckýextremismus jepřitomvněkterýchoblastechobtížné,cožplatízvláštěproislámský extremismusajehosubtypy.Extremističtíaktivistézdemohoupochá‐ zetzřadkrátkodoběpobývajícíchosobidlouhodoběpobývajícíchlidí, zpříslušníkůdruhéčidalšíchgeneracíimigrantůizdomácíchkonver‐ titů.Hrozbyarizikaprostátjsouspojenanejenomspřímýmioběťmi nazdravíaživotechaškodaminamajetku,aleisdopademnaspole‐ čenskou atmosféru v zemi a na její pozici v mezinárodním prostředí. Obecněnasebemůžeiniciacejednéhrozbyvázateskalacidalšíchhro‐ zeb(Bötticher,Mares2012:238‐241). 4.PřípadovástudieaplikaceHILP JakopříkladaplikacetechnikyHILPbylazvolenaproblematikanásilí páchaného sunnitskými a šíitskými extremisty na území ČR ve vazbě na konflikt mezi těmito dvěma konfesemi islámu ve středovýchodní oblasti.ZdejižvsoučasnostidocházívSýriiaIrákukostrýmstřetům mezi sunnity, zvláště reprezentanty tzv. Islámského státu, a šíitskými bojovníky(včetnětěch,kteříjsounavázáninahnutíHizballáharůzné pro‐íránskétzv.„chomejnistické“sítě.Soudobýstavnavazujenadlou‐ hodobější pnutí v regionu. Riziko eskalace se projevilo anebo může projevit i v dalších zemích (Kuvajt, Bahrajn, Saúdská Arábie apod.) (Luomi2008). V České republice působí pouze malá (cca 500 lidí), z dominantní částinekonfliktníšíitskákomunita,atozvláštěnajižníMoravě(Kraus 2015).VyskytlysezdepřípadypodporyHizballáhu(Mareš2005:255). Pro‐ÍránskésítějsouvázánynavelvyslanectvítétozeměvPraze.Stou‐ penci íránského režimu jsou s ohledem na jeho občasné antisemitské projevy i mezi českými neonacisty (Mareš 2014). Větev sunnitského islámu v ČR je početnější co do počtu (cca 10‐15 000 lidí). Z bezpeč‐ nostníhohlediskasnídoposudbylospjatoněkolikexcesů.MeziSunni‐ ty a Šíity se vyskytly některé spory (které mj. způsobily, že Šíité mají vlastní modlitebnu v Kuřimi) (Kraus 2015). Doposud však nedošlo kjasnýmazávažnýmprojevůmnásilímeziextremistyzoboukomunit (nepodložené jsou spekulace o šíitsko‐sunitském sporu při konfliktu mezisměnárníkyvBrně)(Mareš2011:126).Případnáeskalacenapětí 155 ajejíproměnadoforemextremistickéhonásilímeziSunnityaŠíityby přitom mohla mít závažné dopady a je ji možné zkoumat s pomocí HILPdleHeueraaPhersona. EskalacesunnitskéhoašíitskéhoextremistickéhonásilívČR Jasněpopsat nepravděpodob‐ nouudálost VČeskérepublicesepodvlivemeskalacekonfliktumeziSun‐ nityaŠíityrapidnězvýšínapětímezisunitskýmiašíitskými extremisty, kteří zde pod vlivem pokračující migrace budou vevětšímpočtuneždoposud.Dojdekestřetůmnanásilných demonstracích, při nichž budou obětmi i příslušníci bezpeč‐ nostních složek ČR. Vzájemně napadány budou modlitebny azastupitelskéúřadystátůzaangažovanýchvkonfliktu.Dění bude provázáno s vývojem v ostatních evropských zemích, kde bude docházet k obdobným projevům násilí a dojde knekontrolovanýmpohybůmvelkýchskupinextremistů.Při střetechmohoubýtpoužityipodomáckuvyrobenéchemické zbraně,kterézasáhnouičástdomácípopulace. Definovatvysoký dopadkonsek‐ vencípokududá‐ lostnastane.Vzít doúvahypřímo událostasekun‐ dárnídopady události Událost by bezprostředně zasáhla veřejný pořádek a měla dopadnaobětizřadúčastníkůkonfliktu,zřaddalšíchnapa‐ daných příslušníků znesvářených komunit (např. rodinné příslušníky),zřadbezpečnostníchsložekidomácíhoobyva‐ telstva.Násilnévyřizovánístřetůextremistůoboutáborůby zvýšilo protiislámské naladění majoritní veřejnosti (včetně domácíchextremistů)amohlobyvéstkeskalacinásilímezi majoritou a muslimskou menšinou. ČR by byla vnitřně osla‐ benaanamezinárodnímpolibymuselačelitrůznýmtlakům odprimárních,sekundárníchiterciárníchaktérůkonfliktu. Identifikovat každouaktuální informacinebo zprávunaznaču‐ jícížepravděpo‐ dobnost neočekávané událostisemůže zvýšit 1. Zvyšování napětí mezi Sunnity a Šíity ve středovýchodní oblastiageografickérozšiřováníkonfliktníchzón; 2. Zvyšujícíseimigraceradikálněaextremistickynaladěných MuslimůoboukonfesídoČR; 3. Zvýšení frekvence vzájemné nenávistné rétoriky v kázá‐ níchavmateriálechzprostředíoboukomunit. 4. Návštěvyapobytyoperativcůzmilitantníchstrukturpod‐ poryoboustranvČR. 5. Zvyšující se množství informace o hromadění zbraní auskutečňováníbojovéhovýcvikuvoboukomunitách. 6. Přímévýzvykeskalacinásilívextremistickémprostředí. Postulovatdalší spouštěcíme‐ chanismy,které mohouposuno‐ vatnepravděpo‐ dobnéudálosti 1. Jasně vyjádřená podpora velmocí stranám konfliktu ve středovýchodnímprostředí(včetněintervence). 2. Medializaceproblematiky. 3. Osobní i skupinová frustrace příslušníků obou komunit vČRzneúčinnostidosavadníhovlivunadění. 4. ZvýšenínekontrolovanémigracevestředníEvropě; 156 nebofaktory, kterémohou výrazněakcele‐ rovatčasové rozvrhyjejich uskutečnění 5. Ztrátabdělostiaakceschopnostibezpečnostníchsložek. 6. Existence a eskalace jiných problémů a konfliktů ve spo‐ lečnosti. Vypracovatjed‐ nunebovíce hodnověrných variant,jakse tatozdánlivě nepravděpodob‐ náudálostmůže rozvinout.Zamě‐ řitsenaspecifi‐ ka,kterásemusí rozvinoutvkaž‐ défáziprocesu, abyseudálost odehrála Varianta A: Sunnitské a šíitské extremistické násilí bude ča‐ sověomezenýmfenoménem,kterýbezprostředněnarušíve‐ řejný pořádek, ale nebude se dále rozvíjet. Bude mít dlouhodobý dopad na vnímání islámu v ČR a vzniklá atmo‐ sférapovedekestagnacimuslimskéhoživotaapočtumusli‐ můvČR. Varianta B: Sunnitské a šíitské extremistické násilí se stane dlouhodobousoučástístředoevropsképolitikyabudepravi‐ delněeskalovativČeskérepublice.Povedekpříjezduextre‐ mistickýchaktivistůdozemě,kterábudetoutotpřítomností destabilizována. Varianta C: Sunnitské a šíitské extremistické násilí bude razantněpotlačenodomácímistátnímibezpečnostnímiavigi‐ lantistickými složkami a dojde k obecné eskalaci protimus‐ limskéhonásilí.TosicesnížípočetmuslimůvČR,extremisté sunnitskéhoišíitskéhoraženívšakspustídlouhodoboukam‐ paňprotičeskýmcílůmvČRivzahraničí. Generovatse‐ znamindikátorů, kterémohou pomocianalyti‐ kůmarozhodu‐ jícímosobám rozpoznat,že událostserozvíjí tímtosměrem. 1. RozsahválečnýchkonfliktůmeziSunnityaŠíityvesvětě; 2. Počet násilných incidentů mezi Sunnity a Šíity v okolních zemíchstředníEvropy. 3. PočetextremistickýchjedincůmeziSunnityaŠíityvČR 4. Frekvence„hatespeech“mezioběmakomunitamivČR; 5. Početzahraničníchbojovníkůzoboukomunitvevlečných zónáchapočetnavrátivšíchse; 6. Informacezezájmovéhoprostředíopřípraváchnásilí. Identifikovat faktory,které mohousvéstke špatnýmzávě‐ růmnebopo‐ vzbuzovat kvalitnízávěry. A(špatnézávěry):Spoléhánísenaveřejnáprohlášenívůdců komunit,kterézakrývajískutečnýstavvěci; B(kvalitnízávěry):Dobréinformačnípokrytísituacevobou komunitách ve světě, v regionu i v ČR (vyžaduje spolupráci různýchbezpečnostníchsložek) 157 5.Závěr TechnikaHILPseukazujejakonástroj,snímžjemožnépracovatpři predikcirůznýchbezpečnostníchfenoménů,atoitakových,kteréspa‐ dají do oblasti vnitřní bezpečnosti či tzv. transnacionalizace vnitřní bezpečnosti.Jakjižbylořečeno,umožňujepochopenídynamikyvývoje směřujícího k události (či sledu událostí), která se nám v současnosti jeví jako vysoce nepravděpodobná, již v současnosti jsme si však vě‐ domi jejího potenciální závažného dopadu. To se ukázalo i při využití HILP pro predikci potenciálního šíitsko‐sunnitského extremistického násilínaúzemíČeskérepubliky. Použitézdroje Bötticher,A.–Mareš,M.(2012):Extremismus.Theorien–Konzepte –Formen.München:OldenbourgVerlag. Heuer, Richards J., Pherson, Randolph (2011): Structured Analytic TechniquesforIntelligenceAnalysis.Washington:CQPress. Lee, Bernice, Preston, Felix, Green, Gemma (2012): Preparing for High‐impact. Low‐probability Events. Lessons from Eyjafjallajökull. A Chatham House Report. London: The Royal Institute of International Affairs.Dostupnéna http://www.chathamhouse.org/sites/default/files/public/Research/E nergy,%20Environment%20and%20Development/r0112 _highimpact.pdf. Kraus,Josef(2015):Ší´itskésítěvEvropě.Prezentaceproworkshop „AktuálníproblémyextremismuajehoperspektivyvestředníEvropě“. Masarykovauniverzita,Praha,Brno. Luomi,Mari(2008):SectarianIdentitiesorGeopolitics?Theregional Shia‐SunniDivideintheMiddleEast.Helsinki:FinnishInstituteofIn‐ ternationalAffairs,http://www.upi‐fiia.fi/ Taleb,NassimN.(2011):Černálabuť.Praha‐Litomyšl:Paseka. Mareš,Miroslav(2005):TerorismusvČR.Brno:Centrumstrategic‐ kýchstudií. Mareš, Miroslav (2011): Islamismus jako bezpečnostní hrozba pro Českourepubliku.Vojenskérozhledy,roč.19(51),č.4,s.118–128. 158 Mareš,Miroslav(2014).Theextremeright´srelationshipwithIslam andIslamisminEast‐CentralEurope:fromalliestoenemies.EastEu‐ ropeanPolitics&Societies,roč.28,č.1,s.205‐224. Mareš, Miroslav – Zeman, Petr (2012): Analýza rizik se závažným dopadem,alevzácnýmvýskytem.Koncept„černýchlabutí“.Studieč.9. Brno:Masarykovauniverzita. US Government (2009): A Tradecraft Primer: Structured Analytic Techniques for Improving Intelligence Analysis. Dostupné na: htt‐ ps://www.cia.gov/library/center‐for‐the‐study‐of‐intelligence/csi‐ publications/books‐and‐monographs/Tradecraft%20Primer‐ apr09.pdf Prof.JUDr.PhDr.MiroslavMareš,PhD. KatedrapolitologieFakulty sociálníchstudiíMasarykovy univerzity vBrně Joštova10,60200Brno E‐mail:[email protected] 159 Psychologienebezpečnéhopronásledování Psychologyofstalking IvanaJAROŠOVÁ Anotace:Referátsezaměřujejaknapsychologiiobětínebezpečného pronásledování,taknapsychologiipachatelů.Rozdělenístalkerůpodle jednotlivých charakteristik kriminálního jednání vůči obětem. Dopad stalkingunaživotobětíadálenapřípadyfalešnéviktimizace. Klíčová slova: nebezpečné pronásledování, stalker, oběť, syndrom falešnéoběti,typologie Annotation:This report is focused on psychology of the victims of stalking but also on the stalkers themselves. Further it concerns the typology of stalkers according to the stalker’s behaviour towards the victims.Italsopaysattentiontotheimpactofstalkingonthevictim’s life.Attheenditmentionsthefalsevictims. Keywords:stalking,stalker,victim,falsevictimsyndrome Nebezpečné pronásledování se jako trestný čin do stávající české právníúpravydostalopoměrněnedávno.Jehopotřebabylapatrnáize stálerostoucíhoúsilíBíléhokruhubezpečí,anejenjeho,kterýpracoval apracuje s oběťmi stalkingu, jenž apeloval na přijetí nové trestně právníúpravy,protoževtédoběstávajícíúpravabylaznačněroztříš‐ těnáanebylastopokrýtaplněodpovídatavkonečnémdůsledkuině‐ co provést se stávající nežádoucí situací. Do účinnosti novely musely býtjednotlivéskutkystalkeravztahoványpodskutkovépodstatyrůz‐ nýchtrestnýchčinů.Příklademmůžujmenovatněkteréznich.Jednalo se o poškozování cizích práv, týrání svěřené osoby, vražda, úmyslné ublížení na zdraví, omezování osobní svobody, vydírání, pomluva amnohé další.131Ze zmíněného je tedy patrné, že postih stalkerů byl značněsložitý. 131VÁLKOVÁ,H.Českápodobastalkingupodle§354TrZvširšíchnežjentrestněprávních souvislostech.Tretsněprávnírevue,2009,č.9,s.257. 160 Nebezpečné pronásledování je upraveno §354 zákona č. 40/2009 Sb.,trestnízákoník.Vezkratcesejednáodlouhodobépronásledování, ježspočívávevyhrožováníublíženímnazdravínebojinouújmouoběti nebo osobám jí blízkým. Ve vyhledávání osobní blízkosti oběti nebo jejím sledováním. Dále ve vytrvalém kontaktování oběti za pomoci prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jiným způso‐ bem. Stačí také, pokud je oběť omezena v obvyklém způsobu života nebokdyžpachatelzneužijeosobníchúdajůobětizaúčelemzískání osobníhonebojinéhokontaktu.Všechnytytomožnostiseskrývajípod jednotlivýmipísmeny§354trestníhozákoníku,kdypronásledovatelse můžedopustitjenjednéčivšechnebojenněkterýchzvyjmenovaných možností chování. Typickým ukazatelem pro stalking však není jen dlouhodobost,ikdyžodnísepakodvíjícelářadasníspojenýchznaků, aletakédruhápodmínkazpůsobilostivyvolatvobětidůvodnouobavu oživotčizdravíjejíčiosobjíblízkých. Opusťmeteďaleproblematikuformulaceprávníhoustanoveníavě‐ nujmesepachatelinebezpečnéhopronásledování.Chovánístalkerůse značněliší.Zatímcojedenbudepoužívatilegálníprostředkyjakojeni‐ čenívěcí,mrzačenídomácíchmazlíčků,šířenípomluvatd.Druhýbude využívatlegálníchprostředkůjakojezasílánísms,emailů,dárkůapod. Totojednánísamoosoběnezakládátrestnýčinnebezpečnéhoproná‐ sledování, alespoň dílčí útoky ne, ale celý řetěz událostí podává do‐ statečný náhled na probíhající situaci. I když ne vždy, lze hodnotit probíhající jednání jako trestný čin, zkrátka proto, že nedosáhlo také míryškodlivosti,abybylonormoupostižitelné.Musímeklástvelkýdů‐ raznaokolnosti,zanichžkpronásledovánídochází.Můžesetotižjed‐ natpouzeošpatnězvládnutírozchod,kdyjedenzpartnerůchcesvého bývalého partnera získat zpět. Přičemž musíme hodnotit, zda je jeho snahaagresivníčiještěpřijatelná.Vpřípaděagresesejižjednáotzv. ex‐partner stalking,který představuje jednu z nejčastějších variant stalkingu. Alevšeobecněktomu,cojepředpoklademproto,abyseosobastala pachatelemnebezpečnéhopronásledování?NarozdílodČeskérepub‐ liky,kdesetétoproblematicenevěnujevelkápozornost,vzahraničíse jívěnujípoměrněhodně.Bylozjištěno,žepronásledováníjeovlivněno osobností pachatele, a to vlivem tzv. nejisté vazby (studie od Lewise aFremouwa, 2001). „Ta se projevuje citovou ambivalencí, nejistotu, 161 agresivitouaneschopnostířešitzávislostvevztahu.“132A nelze odstranit aniterapeutickýmzásahem. Dále záleží na pohlaví pronásledovatele (studie Knechta, 2003). Ji‐ naksechovajíženyajinakmuži.Schopnostřešitproblémyjevýrazně lepší právě u žen, z tohoto poznatku pak vyplývá, že ženy přistupují kpronásledováníprogramově,kdežtomužiprotožeseneumíjinakvy‐ pořádat s danou situací. Zajímavé je také zjištění, že z mužů se může stalkerstátvkaždémvěku,zatímcouženjetozpravidlakolemčtyři‐ cítkyavýše. Zajímavoustudiipředstavilivr.2003JamesaFahrnham,kteřívní dospělikzajímavýmvýsledkům.Navzorku85stalkerů,zčehož32% spáchalo buď vraždu, nebo těžké ublížení na zdraví, byli schopni vy‐ generovat znaky těžkých stalkerů. Jednalo se o osoby bez kriminální anamnézyazdobréhosociálníhozázemí.Jenutnéříci,žetitostalkeři byli srovnáváni se stalkery, u nichž průběh pronásledování nebyl ná‐ silný.Ajaklzetěžkéstalkeryrozpoznat?Častosezdržujívokolíbydliš‐ tě oběti, mají čistý trestní rejstřík a pronáseldování oběti probíhalo krátkouneboprůměrnoudobu.133 Existujehnedněkoliktypologiístalkerů.Každáznichjezaloženana různých poznatcích. Stalkery tedy můžeme třídit podle typů obětí, podle predikce násilí a nebezpečnosti, či akceptace zásahu policie či nikoliatd. Holmesjakoprvnívroce1993rozčlenilstalkerydošestizákladních skupin. Pronásledovatelcelebrit Ex‐partnerstalker Pronásledovatelpolitiků Luststalker(pronásledovatelzvášně) Hitstalker(pronásledovatelzezištnémotivace) Love‐scornedstalker (pronásledovatelzhrzenýaodmítnutvlásce) 132ČÍRTKOVÁ,L.Modernípsychologieproprávníky.1.vydání.Praha:GradaPublishing,a.s., 2008,s.150.ISBN978‐80‐247‐2207‐8.S.71. 133tamtéž 162 Příklademtypologiepodlerizikovostiprooběť,kterájevsoučasnos‐ tinejvícepoužívanájenásledující: Odmítnutýpronásledovatel Hledačintimity Nekompetentnínápadník Zlostnýpronásledovatel Predátorskýpronásledovatel Z výše uvedených je nejnebezpečnějším typem pro oběť odmítnutý pronásledovatel,následovanýpronásledovatelempredátorským.Tipřed‐ stavujívysokérizikonapadeníoběti,opakovánísvéhojednání,přičemž jejichjednáníuobětizpůsobujepsychickéasociálníproblémy.134 Dalšítypologie,kterájevsoučasnostivyužívánaasinejvíceproúčely pomáhajícíchprofesí: ex‐partnerpronásledovatel–uvádíseasi50%všechpřípadůpro‐ následování. U pronásledování expartnerem je častá přítomnost domácíhonásilí,alenemusítobýtpravidlem.Všeobecněplatí,že expartneřijsouvůčiobětinásilní,zpravidlajetentofaktorod‐ vozován z předešlého vztahu a tudíž známosti oběti. Ze statistik vyplývá, že až 46 % ženských obětí je zavražděno bývalým part‐ nerempoté,cojsouobětípronásledovánízjehostrany.135Proná‐ sledovatelévtomtopřípadějednajíčastos„horkou“hlavou,proto také úzká vazba na násilí. Neodpouštějí úspěchy svého bývalého partneraatrestajíjezaně.Vdanémpřípadějedoporučenooka‐ mžitéodloučeníobětiapronásledovatele.136 umanutýmobdivovatel–vyskytujesezhrubav18%případů.Roz‐ lišujemedvapodtypypodlevěku:mladýobdivovatelaobdivovatel středního věku. Z těchto dvou je nebezpečnější právě starší pro‐ následovatel,jelikožunějčastonestačípouzeterapeutickýzásah 134ČÍRTKOVÁ,L.VITOUŠOVÁ,P.AKOL.Pomocobětema(svědkům)trestnýchčinů.1.vy‐ dání.Praha:GradaPublishing,a.s.,2007,s.192,ISBN978‐80‐247‐2014‐2.120‐121s. 135Stalkingresourcecenter:Stalkingfactsheet[citováno20.ledna2015].Dostupnéz http://www.victimsofcrime.org/docs/src/stalking‐fact‐sheet_english.pdf?sfvrsn=4 136NAVRÁTILOVÁ, J. Stalking. Dny práva – 2009 – Days of Law: the Conference Procee‐ dings,1.edition.Brno:MasarykUniversity,2009,ISBN978‐80‐210‐4990‐1. 163 jako u mladšího. Je potřeba oddělit oběť a pronásledovatele. Ikdyžtentotypneníažtaknebezpečný,protožesvouoběťvnímá spíše jako idol, není nic příjemného se s ním často setkávat na pracovišti.137 fixovanýpronásledovatelspsychickýmiporuchami–pokrýváasi 20 % všech případů. Podtypy tentokrát dělíme podle nebezpeč‐ nosti. Méně nebezpečný je fixovaný pronásledovatel, který se za‐ měřujezejménanaženy,skterýmipřicházídokontaktuprofesně. Mohoutobýtjakspolupracovnice,takklientky.Vidívnichosobu, s kterou mají ideální vztah, podle jejich představ. Velmi často se ženoumanipulují.Ačkolijsoupřítomnépsychicképoruchy(sklon k poruchám osobnosti), jeho hrozby nejsou silné. Doporučuje se přerušení kontaktu. Pro druhý typ, fixovaného pronásledovatele se zvýšenou nebezpečností, je typický vyšší stupeň psychického narušení. Není překvapením, že byli nebo často jsou léčeni. Jsou nevypočitatelní,sagresivnímiprojevyčisexuálníminápadnostmi. Typické oběti představují ženy či muži s vyššímsociálním statu‐ sem.Obětemsedoporučujezařízeníforenzníhonebopsychiatric‐ kéhopřezkumuaúplnépřerušeníkontaktů.138 sadistický pronásledovatel – zbývajících zhruba 12 % procent se týká právětohoto typu pronásledovatele. Vyznačují se absolutní snahou ovládat život oběti. Jsou velmi nebezpeční. Střídají se unich projevy náklonosti s agresivními výpady, zastrašováním. Osobnost pronásledovatele je psychopatické a její jednání je vy‐ kalkulovanéschladnoupřesností.Oběťneníschopnaposouditsi‐ tuaci.Titostalkeřičastonavenekpůsobíjakoabsolutněneškodní amilílidé.Doporučujeseokamžitéodloučeníobětiapronásledo‐ vatele, přičemž v těchto případech je doporučené utajovat pobyt oběti.Stalkermátotižtendencioběťhledatazískatjizpětdosvé moci.139 Obětí stalkingu se častěji stávají ženy, a to ty, které jsou svobodné, žijí bez partnera nebo jsou právě po rozchodu. Podle Jurtela se pak 137ČÍRTKOVÁ,L.Modernípsychologieproprávníky.1.vydání.Praha:GradaPublishing,a.s., 2008,S.150.ISBN978‐80‐247‐2207‐8.S.75. 138ČÍRTKOVÁ,L.Modernípsychologieproprávníky.1.vydání.Praha:GradaPublishing,a.s., 2008,S.150.ISBN978‐80‐247‐2207‐8.S.75. 139MULLEN,P.A.PATHÉ,M.PURCELL,R.Stalkersandtheirvictims.2.edition,Cambridge: UniversityPress,2009,s.332,ISBN978‐0‐521‐73241‐3.110s. 164 uobětístalkingučastoobjevujísklonyksubmisiapasivnímupodrobo‐ vánívevztahu.Oběťtakneníschopnápronásledovateleodmítnoutne‐ bomudátjasněnajevo,žejejíjehochovánínepříjemné,atímpádem nežádoucí. Nevyjádří tak svou potřebu nebýt s ním vůbec v kontaktu. Tím,žeseoběťnacházípodneustálýmstresem,jemužjipronásledova‐ tel neustále vystavuje, není schopná posoudit ani jeho nebezpečnost. Často je zmatená a její rozlišovací schopnosti snížené. Mluvíme o tzv. spirále stalkingu, která se vyznačuje třemi fázemi. V první dochází ksamotnémuútoku,vdruhépomaluodeznívástres,alevzápětínásle‐ dujetřetí.Oběťčekánadalšíútok.140 Tím, že jsou oběti vystaveny opakované viktimizaci často se u nich rozvíjí posttraumatická stresová porucha, a to až v takové míře, že je přirovnatelnákporuše,kteroutrpíobětileteckýchkatastrof.141 Nutnéjepodotknout,žeobětijsoučastovystavenysekundárnívik‐ timizaci ze strany svého nejbližšího okolí, které jim často nevěří, že zmiňovanáosobajepronásleduje.Mohouzaujmoutpostoj,žesitooběť vymýšlí,ažeontakovýprostěnení.Nebonaopakoběťjeta,kterájej ktakovémujednánívyprovokováváamělabybýtnanějmilejší.Stres, kterýobětipodstupují,představujeobrovskouzátěž.Pokudnavícpři‐ hlédnemektomu,žeobětijsouvevětšiněpřípadunucenyodzákladu změnit svůj život. Přestěhovat se, najít si jinou práci apod. Každý pří‐ padjejiný,alepokuduždospějedotétofáze,oběťsiprocházídoslova peklem. Nyníbychrádauvedlaněcomálozposledníchstatistikzveřejňova‐ ných Stalking resource centre, které se problematikou nebezpečného pronásledovánípodrobnězabývá.AčkolijetatoorganizacezUSA,pro‐ centuálnějsouvýsledkymožnévztáhnoutinaČeskourepubliku. 7,5milionulidíjevUSAročněpronásledováno Přes85%jepronásledovánolidmi,kteréznají 61%žena44%mužůsoučasnýmneboex‐partnerem 25%žena32%mužůpronásledovánoznámými 1z5obětíjepronásledovánacizincem 140MULLEN,P.A.PATHÉ,M.PURCELL,R.Stalkersandtheirvictims.2.edition,Cambridge: UniversityPress,2009,s.332,ISBN978‐0‐521‐73241‐3.35s. 141BÍLÝKRUHBEZPEČÍ:Nebezpečnépronásledování[citováno27.dubna2014].Dostupné zhttp://www.bkb.cz/pomoc‐obetem/trestne‐ciny/nebezpecne‐pronasledovani/ 165 Osobyod18‐24zažilytěžkýstalking 11%obětíjepronásledováno5letavíce 46%obětízažijealespoňjedenkontakttýdně Stalkerpoužijezbraňv1z5případů 78%stalkerůvyužívávícenež1způsobstalkingu142 Syndromfalešnéobětijespojovánprávěsoběťmistalkingu,alenení výjimkou jej pozorovat i mimo tuto oblast např. u „válečných veterá‐ nů“.Tentojevzatímnenídostatečněprozkoumaný,aleprozatímrozli‐ šujeme dva typy falešných obětí. Jedná se o falešné oběti, které svou viktimizacizáměrněpředstírají.Jejichmotivypředstavujípomsta,zís‐ kánípozornosti,materiálníchčifinančníchvýhod. Druhým typem jsou falešné oběti, které ztratily kontakt s realitou. Tyto jsou subjektivně přesvědčeny, že obětí skutečně jsou. Jejich lež není vědomá. Projevují se u nich všechny symptomy obětí. Mohou skončittragicky,pokudnepodstoupídostatečnouléčbu.Jsouzazname‐ nányipřípadysebevražd.143 Použitézdroje VÁLKOVÁ, H. Česká podoba stalkingu podle §354 TrZ v širších než jentrestněprávníchsouvislostech.Tretsněprávnírevue,2009,č.9. ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky. 1. vydání. Praha: GradaPublishing,a.s.,2008,s.150.ISBN978‐80‐247‐2207‐8. ČÍRTKOVÁ, L. VITOUŠOVÁ, P. A KOL. Pomoc obětem a (svědkům) trestných činů. 1. vydání. Praha: GradaPublishing, a.s., 2007, s. 192, ISBN978‐80‐247‐2014‐2. Stalking resource center: Stalking fact sheet [citováno 20. ledna 2015]. Dostupné z http://www.victimsofcrime.org/docs/src/stalking‐ fact‐sheet_english.pdf?sfvrsn=4. 142Stalking resource center: Stalking fact sheet [citováno 20. ledna 2015]. Dostupné z http://www.victimsofcrime.org/docs/src/stalking‐fact‐sheet_english.pdf?sfvrsn=4 143MELOY, J. R. The Psychology of Stalking, 1. edition. California: Academic Press. 1998, s.348,s.79. 166 NAVRÁTILOVÁ,J.Stalking.Dnypráva–2009–DaysofLaw:theCon‐ ference Proceedings, 1. edition. Brno: Masaryk University, 2009, ISBN978‐80‐210‐4990‐1. MULLEN,P.A.PATHÉ,M.PURCELL,R.Stalkersandtheirvictims.2. edition, Cambridge: University Press, 2009, s. 332, ISBN 978‐0‐521‐ 73241‐3. BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ: Nebezpečné pronásledování [citováno 27. dubna2014].Dostupnézhttp://www.bkb.cz/pomoc‐obetem/trestne‐ ciny/nebezpecne‐pronasledovani/. MELOY, J. R. The Psychology of Stalking, 1. edition. California: Aca‐ demicPress.1998,s.348. Mgr.IvanaJarošová Právnickáfakulta,Masarykovauniverzita,Katedratrestníhopráva E‐mail:[email protected] 167 Drogovákriminalita–předapopřijetí trestníhozákoníku Drugcrime–beforeandafterthenewPenalCode MichaelaŠTEFUNKOVÁ Anotace: V rámci příspěvku budou prezentovány dílčí výsledky probíhajícíhovýzkumuIKSP"Odhalováníapostihdrogovékriminality popřijetítrestníhozákoníku"jehožcílembylozískánípodrobnýchpo‐ znatkůodrogovékriminalitěvČRareakcistátunanivoblastizákon‐ néreprese,atozperspektivysrovnánísituacepředpřijetímtrestního zákoníkuapoté. Klíčováslova:Drogovákriminalita,trestnízákoník,expertnídotaz‐ níkovéšetření,statistiky Annotation:Thispaperpresentspartialresultsofongoingresearch carried out by the Institute of Criminology and Social Prevention (IKSP)"Detectionandprosecutionofdrugcrimeaftertheadoptionof thenewPenalCode,"Themaingoalistoobtainathoroughknowledge ofdrugcrimeintheCzechRepublicandoflawenforcements´response toitfromtheperspectivecomparingthesituationbeforeandafterthe newPenalCode. Key words: Drug crime, new Penal Code, expert opinion survey, statistics Bezpochyby nejvýznamnější událostí posledních let v oblasti trest‐ níhoprávabylopřijetínovéhotrestníhozákoníkuč.40/2009Sb.,(TZ) který nabyl účinnosti 1. 1. 2010. Kromě řady jiných změn přinesl též modifikacevoblastiprávníúpravyprimárníchdrogovýchtrestných činů. I když nová právní úprava do určité míry vychází z předchozích skutkových podstat drogových trestných činů, obsahujerovněž vý‐ 168 znamné změny. Drogové trestné činy jsou z hlediska systematiky zvláštní části i nadále řazeny mezi trestné činy obecně nebezpečné, upravenévhlavěVII.zvláštníčásti.Trestnízákoníkaktuálněupravuje pět drogových trestných činů, a sice trestné činy nedovolené výroby ajiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy (§283), přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu (§ 284), nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psycho‐ tropní látku (§ 285), výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu (§ 286) a šíření toxikomanie (§287)144. Mezihlavnírozdílyoprotipředchozíprávníúpravěpatřízejména: stanovení rozdílných trestních sazeb za neoprávněné přechová‐ vánídrogyprovlastnípotřebuvmnožstvívětšímnežmalém,po‐ kud jde o konopné drogy na jedné straně a ostatní omamné apsychotropnílátky(OPL)nastranědruhé zavedenínovéskutkovépodstatyspočívajícívneoprávněnémpěs‐ tování rostlin obsahujících OPL pro vlastní potřebu v množství větším než malém, přičemž výší trestní sazby se odlišuje takové pěstovánírostlinykonopíodpěstováníjinýchrostlinobsahujících OPL zmocnění k určení toho, jaké je množství větší než malé u OPL apřípravků je obsahujících vládu, jež tak má učinit nařízením.145 Vládarovněžnařízenímstanoví,kterérostlinynebohoubysepo‐ važujízarostlinyahoubyobsahujícíOPLajakéjejejichmnožství většínežmalé.146 změnyvkonstrukciaformulacikvalifikovanýchskutkovýchpod‐ statjednotlivýchdrogovýchtrestnýchčinů. 144V trestním zákoně č. 140/1961 Sb.,(tr.zák.) upraveny v rámci hlavy IV. zvláštní části (trestnéčinyobecněnebezpečné)jakotrestnéčinynedovolenévýrobyadrženíomam‐ nýchapsychotropníchlátekajedůdle§187,§187aa§188tr.zák.,atrestnýčinšíření toxikomaniedle§188atr.zák. 145Mezičasembylototozmocněníipříslušnáčástnařízenívládyč.467/2009Sb.,zrušeno nálezem Ústavního soudu (nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, publikováno ve sbírce zákonů pod č. 259/2013 Sb.). Výklad pojmu „množství většínežmalé“proúčelyTZ,aktuálněposkytujetabulkaobsaženávpřílozestanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. března 2014,sp.zn.Tpjn301/2013,uveřejněnépodčíslem15/2014Sbírkysoudníchrozhod‐ nutíastanovisek). 146Viznařízenívládyč.455/2009Sb.,vplatnémznění. 169 Podle důvodové zprávy vedli k těmto změnám různé pohnutky od požadavku na zpřesnění dosavadní právní úpravy, přes vyhovění po‐ žadavkůmpraxe,ažposnahuoodstraněnípřepínánítrestníreprese. Nutno ale zmínit, že pro oblast postihu drogové kriminality má značný význam i celková změna koncepce trestního práva hmotného, kterou trestní zákoník přinesl, zejména přechod z materiálního pojetí trestnéhočinunapojetíformální. Institut pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) se výzkumem voblasti drogové kriminality a drogové problematiky obecně zabývá dlouhodoběakontinuálně.147Jelikožod nabitíúčinnostinovéhotrest‐ něprávního kodexu uplynula již nějaká doba, je možno se pokusit vy‐ hodnotit i reálný dopad zmiňovaných změn v praxi. S tímto záměrem bylkoncipovániaktuálněrealizovanývýzkumIKSPsnázvem„Odhalo‐ váníapostihdrogovékriminalitypopřijetítrestníhozákoníku“,sdo‐ bouřešení2013–2015. PředmětemtohovýzkumujedrogovákriminalitavČeskérepublice areakcestátunanivoblastizákonnéreprese,atozperspektivysrov‐ nánísituacepředpřijetímtrestníhozákoníkuapoté.Nutnoproupřes‐ něnípodotknout,žedrogovoukriminalitousevprojekturozumíjenjiž výšezmiňovanátzv.primárnídrogová trestnáčinnost,tj. trestnéčiny proti drogové legislativě ve smyslu klasifikace Evropského monitoro‐ vacíhostřediskaprodrogyadrogovouzávislost(EMCDDA),spočívající v neoprávněném nakládání s omamnými či psychotropními látkami, příp.prekursory.Vrámciprojektubylapozornostvtomtosmysluvě‐ nována i české drogové scéně včetně stavu, vývoje a forem drogové kriminality,právníúpravědrogovékriminalityasouvisejícíchtrestně‐ právníchinstitutů,ajejichpraktickéaplikacipřiodhalováníapostihu drogové kriminality. V příspěvku jsou prezentovány některé dílčí vý‐ sledkyztohotovýzkumnéhoúkolu. Prozískáníbližšíhopohledunastavavývojdrogovékriminalityaje‐ jíhopostihuvČRbylaprovedenaanalýzastatistickýchdat.Zdrojemdat prorezortjusticebylyzvláštnístatisticképřehledy,získanézjustičního systému pro statistiku a výkaznictví CSLAV, který umožňuje přehledy 147ZposlednídobyvizZeman,P.akol.:Vybranéaspektydrogovéproblematikyzpohledu občanů.IKSP,Praha2011;Trávníčková,I.,Zeman,P.:Kriminálníkariérapachatelůdro‐ govékriminality.IKSP,Praha2010;Trávníčková,I,Zeman,P.:Možnostitrestníjustice vprotidrogovépoliticeII.(empirickáčást).IKSP,Praha2008;Trávníčková,I,Zeman,P.: MožnostitrestníjusticevprotidrogovépoliticeI.(vývojovéaspekty).IKSP,Praha2007. 170 sestavovat na základě zadaných kritérií zpětně od roku 2008. Sesta‐ venyanáslednězpracoványbylypřehledyprojednotlivétrestnéčiny primární drogové kriminality. Z analýzy statistických dat vztahujících sekodsouzenýmosobámmimojinévyplynulydvazákladnípoznatky. Množství osob odsouzených za některý z trestních činů primární drogovékriminalityodroku2009vabsolutníchirelativních(jakopo‐ dílnacelkovétrestnéčinnosti)hodnotáchkonstantněstoupá.Viz.Graf1. Graf1148:Početosobodsouzenýchzadrogovoutrestnoučinnost apodíldrogovétrestnéčinnostinacelkovémpočtuodsouzených osobvesledovanýchletech 3000 3,50% 3,00% 2500 2,50% 2000 2,00% Drogová trestná činnost 1,50% % 1500 1000 1,00% 500 0,50% 0,00% 0 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Drogovátrestná činnost149 1578 1558 1699 1898 2107 2546 Odsouzenéosoby celkem 75881 73786 70651 70160 71471 77976 PodílDTČnacelkové 2,08% trestnéčinnosti 2,11% 2,40% 2,71% 2,95% 3,27% 148Zdrojdat:ZvláštnístatistickýpřehledzCSLAV:Přehledopravomocněvyřízenýchoso‐ báchpodlesoudů(odsouzených+vyřízenýchjinak);prodrogovoutrestnoučinnostbyl použitfiltrprojednotlivéparagrafy 149Drogová trestná činnost představuje součet §§ 187, 187a, 188, 188a, dle tr. zák. a§§283,284,285,286a287dleTZ 171 Pokud se podíváme na složení primární drogové kriminality podle jednotlivýchtrestnýchčinů,jeparné,ženejvýznamnějšípodílnazvy‐ šujícímsepočtuosobmajíodsouzenízatrestnýčinnedovolenévýroby ajinéhonakládánísOPLajedy(§187tr.zák,§283TZ),kterýzároveň představujevícnež¾drogovýchtrestnýchčinů. Graf2150:Osobyodsouzenézadrogovoukriminalitudletrestných činůvesledovanýchletech 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 2008 §187 §283 2009 §187a 2010 §284 2011 §285 §188 2012 §286 2013 188a §287 Dalšímzajímavým momentemjepodílcizincůodsouzenýchzadro‐ gové trestné činy. Co se týče podílu cizinců ze všech odsouzených, situacebylavesledovanýchletechcelkemstabilní.Podílcizincůse konstantně pohyboval kolem 7 %. Ve všech letech se nejčastěji mezi odsouzenýmicizímistátnímipříslušníkyvyskytovaliobčanéSlovenské republiky (cca 40 %), Ukrajiny (cca 20 %), Vietnamské socialistické republiky (cca 10 %) a Polské republiky (cca 5 %), kteří dohromady tvořili¾všechodsouzenýchcizinců.AžnaSlováky,jejichžvýskytmezi odsouzenýmijeasidvojnásobný,tytopodílyzhrubaodpovídajípodílu cizincůdanéstátnípříslušnostizevšechobyvatelůČR. Udrogovékriminalitylzenaopakjasněpozorovatprudkýnárůst vpočtuodsouzenýchcizinců.Podílcizincůnapachatelíchodsouzených 150Zdrojdat:ZvláštnístatistickýpřehledzCSLAV:Přehledopravomocněvyřízenýchoso‐ báchpodlesoudů(odsouzených+vyřízenýchjinak);prodrogovoutrestnoučinnostbyl použitfiltrprojednotlivéparagrafy 172 za drogovou kriminalitu v roce 2013 se oproti roku 2008 zdvojnáso‐ bil151.Ujižzmiňovanéhonejfrekventovanějšíhotrestnéhočinunedovo‐ lené výroby a jiného nakládání s OPL a jedy (Graf 3) vzrostl podíl cizincůz6%vroce2008na13%vroce2013.Rostezejménapočet Vietnamců.Oprotiroku2008stouplpočetodsouzenýchVietnamců téměř 9 násobně a v roce 2013 tvořili již 8 % ze všech odsouzených pachatelůzatentotrestnýčin(oproti1,5%vroce2008).Druhounej‐ početnější skupinu představují občané Slovenské republiky. Od roku 2009 jsou třetí nejpočetnější skupinou občané Nigérijské federativní republiky. Mezi odsouzenými cizinci se dále v menší míře konstantě vyskytujípříslušníciUkrajiny,Polskérepubliky,Bývaléjugoslávskére‐ publikyMakedonie,neboAlbánie. Graf3152:Cizinciodsouzenízatrestnýčinnedovolenévýroby ajinéhonakládánísOPLajedyvesledovanýchletech 300 250 ostatní Polsko 200 Ukrajina Makedonie 150 Albánie Nigérie 100 Slovensko 50 Vietnam 0 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Početodsouzenýchosobicizincůzačínáintenzivnějistoupatvroce 2010, tedy od účinnosti nového trestního zákoníku. Posoudit ale vliv novéprávníúpravynatentovývojzesamotnýchstatistikdobřenelze. Prodoplněnítohotoobrázkuazaúčelemzjištěnípoznatkůapostřehů 151Podílodsouzenýchcizincůnacelkovémpočtupachatelůprimárnídrogovékriminality‐ 2008(6%),2009(7%),2010(9%),2011(12%),2012(11%),2013(12%) 152Zdrojdat:ZvláštnístatistickýpřehledzCSLAV:Přehledoodsouzenýchosobáchpodle státnípříslušnosti;prodrogovoutrestnoučinnostbylpoužit filtrprojednotlivépara‐ grafy 173 přímo z praxe bylo realizováno expertní dotazníkové šetření mezi soudci, státními zástupci, policisty153. Vzhledem ke specifické povaze drogové kriminality byl výběr respondentů veden záměrem oslovit primárněkonkrétníosoby,kterésevesvépraxinatutoproblematiku specializují,nebosesníalespoňpravidelněsetkávají.Terénnífázešet‐ řeníprobíhalavbřeznuadubnu2014.Celkembyloshromážděno139 vyplněných dotazníků, a to konkrétně od 34 policistů, 47 státních zá‐ stupců a 58 soudců154. Dotazník, obsahoval uzavřené, polootevřené iotevřenéotázkytýkajícísepředmětuvýzkumu.Příspěvekjezaměřen jennavybranévýsledkykvalitativníanalýzyzískanýchdat. Prezentovanástatistickádatavypovídajíjenočástireálnéhoobrazu odrogovétrestnéčinnosti.Drogovákriminalitasetotižvyznačujevel‐ mi vysokou latencí. Odborníci se shodují, že její hlavní příčinou je, že jdeotakzvanoutrestnoučinnostbezoběti.Jedenzesoudcůtoshrnuje: „zpovahytrestnéčinnostivyplývá,žezdeabsentujeosobapoškozeného, která by měla zájem na objasnění trestné činnosti a podala by trestní oznámení. Konzumenti drog a jejich odběratelé mají zájem na utajení svého zdroje, odmítají vypovídat atd. Není‐li pachatel přistižen přímo spředmětnoulátkou,dokazováníjeobtížné.“ Respondentůjsmeseprotoptalinajejichnázornavývojpočtudro‐ gových trestných činů od účinnosti nového trestního zákoníku. Měli přitom odhadnout tento počet včetně latentní drogové kriminality. Ikdyžjdetedyvpodstatěojinéukazatele,všechnyprofesnískupinyse shodli,vsouladustrendem,kterýnaznačujestatistika,žepočetdrogo‐ vých trestných činů vzrostl (71 % policistů, 66 % státních zástupců, 48%soudců),téměřpolovinapolicistů(47%)simyslí,žetentopočet vzrostl výrazně. Opačný názor, o mírném poklesu, vyjádřili jen 3 re‐ spondenti(státnízástupcea2soudci).Zbylírespondentiodhadují,že celkový počet drogových trestných činů zůstal na přibližně stejné úrovni. V další otázce respondenti rovněž potvrdili zjištění ze statistik. Na otázku,jakseoprotistavupředrokem2010změnilavČRmírazapoje‐ 153Výzkumný soubor původně zahrnoval i pracovníky Celní protidrogové jednotky GŘC, vhledemknízkénávratnostidotazníkůodtétoprofesnískupiny(7dotazníků),nejsou celnícivtomtopříspěvkuzahrnuti. 154UvyhodnoceníjednotlivýchotázekdálevtextuN=početrespondentů,kteřínaotázku odpověděli.Ztohotopočtujsouvypočtenyiprocentnípodílyvariantodpovědínajed‐ notlivéotázky.Nejsoutedyzapočtenirespondenti,kteřínadanouotázkuneuvedližád‐ nouodpověď. 174 níspecifickýchskupinpachatelůdoobchodusdrogami,97%policistů, 77%státníchzástupcůa65%soudců,kteříuvedliskupiny,ukterých se míra zapojení zvýšila, specifikovalo, že jde o osoby vietnamské národnosti. Příslušníci vietnamské komunity jsou podle respondentů flexibilní„podnikatelé“zapojenihlavnědopěstováníkonopíve„velko‐ pěstírnách“avposlednídoběidovýnosnějšíprodukcemetamfetami‐ nu. Druhou skupinou, u které se respondenti shodli na zvýšení míry zapojenídoobchodusdrogami,jsoumladiství.Vtomtopřípaděalesta‐ tistiky o odsouzených osobách ukazují spíše na opačný trend. Spíše ojediněle pak respondenti uváděli zvýšení u dalších cizinců, Romů ažen.Cosetýčesníženízapojení,tusereprezentantijednotlivýchpro‐ fesí neshodli na žádné specifické skupině, nejčastěji uváděli, že neví, nebožezměnuvtomtosměrunepozorují.Jedenzpolicistůktomu ale dodává „těžko objektivně hodnotit vzhledem k nasazení většiny sil kVietnamcům,takostatnínejsoupodtakovýmdohledem“. Dojakémírymohlamítnatentovývojvlivrekodifikacetrestného práva hmotného, jsme se od respondentů snažili zjistit prostřed‐ nictvímnásledujícíchotázek.Kdyžmělirespondentipřímohodno‐ tit novou právní úpravu drogových trestných činů ve srovnání súpravoupředchozí,převažovalouvšechprofesníchskupinspíše pozitivníhodnocení.Nejvícnovouúpravuoceňovalipolicisté,na‐ opaknejkritičtějšíbylistátnízástupci.Viz.Tabulka1. Tabulka1:Hodnocenínovéprávníúpravydrogovýchtrestných činůvesrovnáníspředchozíúpravou Policie (N=34) Státnízástupci (N=47) Soudy (N=57) Abs. % Abs. % Abs. % podstatnělepšínežpředchozí 2 5,9 4 8,5 4 7,0 otrochulepšínežpředchozí 16 47,1 12 25,5 21 36,8 anilepší,anihoršínežpředchozí 9 26,5 15 31,9 18 31,6 otrochuhoršínežpředchozí 1 2,9 7 14,9 6 10,5 podstatněhoršínežpředchozí 3 8,8 5 10,6 1 1,8 nevím/nedokážiposoudit 3 8,8 4 8,5 7 12,3 Respondenti si myslí, že nová právní úprava je podrobnější a přes‐ nější, oceňují zavedení nové skutkové podstaty. Zejména soudci dále vyzdvihujírozlišeníkonopnýchaostatníchdrog.Negativníhodnocení respondenti nejčastěji odůvodňovali zbytečným změkčením právní 175 úpravy. Jak uvádí jeden státní zástupce, trestní zákoník „snižujemíru trestnírepreseivpřípadech,kterétohonejsouhodny“. Při celkovém hodnocení podmínek pro stíhání drogové kriminality vČRvesrovnánísobdobímdoroku2010semezijednotlivýmiprofes‐ nímiskupinamialeukázaliurčitérozdíly.Zatímcosoudcihodnotilityto podmínkyneutrálně,čispíšepozitivně,ustátníchzástupcůbylpopře‐ važujícímneutrálnímhodnocenínázorspíšnegativní.Policistéseroz‐ dělili na dva tábory, převažovali ale negativní názory. Téměř čtvrtina policistů uvedla, že celkově jsou tyto podmínky podstatně horší. Za zmínkurovněžstojí,ženavzdoryrelativněpozitivnímuhodnoceníno‐ vé právní úpravy si žádný z respondentů nemyslí, že by se podmínky prostíhánídrogovékriminalityvČRodroku2010podstatnězlepšili. VizTabulka2. Tabulka2:Hodnocenípodmínekprostíhánídrogovékriminality vČRvesrovnáníspředchozíúpravou Policie (N=34) Státnízástupci (N=46) Soudy (N=58) Abs. % Abs. % Abs. % podstatnělepší 0 0 0 0 0 0 otrochulepší 12 35,3 6 13,0 19 32,8 nezlepšilyaninezhoršily 6 17,6 16 34,8 23 39,7 otrochuhorší 7 20,6 10 21,7 7 12,1 podstatněhorší 8 23,5 9 19,6 1 1,7 nevím/nedokážiposoudit 1 2,9 5 10,9 8 13,8 Zapřínosnéexpertipovažovalihlavnězlepšenívzájemnéspolupráce orgánů činných v trestním řízení. Mezi výtkami nejčastěji zaznívali zmatky v množstvích a rozsazích drog, nejednotná judikatura a pro‐ blémyspojenésupuštěnímodmateriálníhopojetítrestnéhočinu. Jeden z policistů situaci shrnuje: „Nesjednocená judikatura ohledně rozsahůdrog,cožovlivňujetrestněprávníkvalifikaci,sníženípočtupoli‐ cistů, snížení mezd a s tím spojená demotivace, minimální preventivní programyscelospolečenskýmdopadem,iniciativyrozdrobenyzpravidla vregionech,vyššíspolečenskátolerancekdrogám,zejménaumladšíge‐ nerace.“ Zajímalonásrovněž,jaksenastíhánídrogovékriminalityprojevila jednazklíčovýchzměn,kterounovýtrestnízákoníkpřinesl–přechod 176 zmateriálníhonaformálnípojetítrestnéhočinu.Zvýsledkůvyplynulo, žezástupciprofesníchskupinnehodnotítutozměnujakopřílišzásad‐ ní. Převažuje názor, že na stíhání drogové kriminality tato změna vý‐ raznější dopad nemá. Téměř 2/5 policistů sice jistý dopad přiznávají, nehodnotí ho ale jako pozitivní ani negativní. Pokud už respondenti nějakdopadhodnotí,přiklánělisehlavněstátnízástupciasoudcispíše ktomu,žejenegativní.VizTabulka3. Tabulka3:Hodnocenípřechoduzmateriálního naformálnípojetítrestnéhočinu. Policie (N=32) Státnízástupci (N=45) Soudci (N=58) Abs. % Abs. % Abs. % převážněpozitivní dopad 1 3,1 1 2,2 4 6,9 dopad,kterýneníani pozitivníaninegativní 12 37,5 12 26,7 13 22,4 převážněnegativní dopad 2 6,3 8 17,8 9 15,5 nemávýraznější dopad 8 25,0 24 53,3 29 50,0 nevím/nedokáži posoudit 9 28,1 0 0 3 5,2 Vkomentáříchrespondentinejčastějiuváděli,ževpraxiseryzefor‐ málnípojetítrestnéhočinustejněneuplatňuje,upuštěníodhodnocení společenské nebezpečnosti se substituuje využíváním jiných obdob‐ nýchinstitutů,kteréjsouupravenyvtrestnímzákoníku,jakonapříklad společenskáškodlivostdle§12odst.2,institutmimořádnéhosnížení trestu odnětí svobody (§ 58 TZ) nebo § 39 odst. 2 TZ. Státní zástupci asoudci často přechod z materiálního na formální pojetí hodnotili vysloveněnegativnějakozbytečný,neumožňujícíindividuálnídiferen‐ ciaci. V oblasti drogové kriminality spatřovali soudci v tomto směru problém zejména při hodnocení pěstování konopí pro léčebné účely. Další soudce k tomu dodává „jensobtížemijemožnovhodněreagovat nanesmyslnétrestnístíhání,viděljsemrozsudekkrajskéhosoudu,kde19 klukdostal8letzato,žepřiprázdninovémtáborákuposlalkolovatjoin‐ ta(cigaretumarihuany),znějžsipotáhlaidívkymladší15let,naštěstí zasáhlvrchnísoud,kterýztohovykouzlilpodmínku,tojetypickýpříklad, dokazující, že znak společenské nebezpečnosti měl být zachován.“ Mezi 177 respondenty se ale vyskytli i názory, že v oblasti stíhání drogové kri‐ minalitynepředstavujetatozměnaaplikačníproblém,protytotrestné činyexistujezavedenápraxe,užívánímkritériímnožstvímajíblíže kformálnímuvymezeníamateriálníhlediskosetuzpravidlaneuplat‐ ňovaloanidříve.Pozitivníhodnocenízměnyargumentujícíprávníjis‐ totousevkomentáříchvyskytlijenvzácně. Zjišťovali jsme i to, jaká případná změna trestního zákoníku by podle respondentů byla nejvíce žádoucí z hlediska zvýšení účinnosti stíhánídrogovékriminality?Nejvícepodnětůnazměnyzazněloodpo‐ licistů.Policistéshodněsestátnímizástupcinejčastějivolalipozvýšení trestních sazeb a ukládání přísnějších trestů. Tento názor sdíleli i 2 soudci.Policistébyoceniliizpřísněnírepresesměrem k určitéformě kriminalizace užívaní drog. Státní zástupci a soudci spíše považují za důležitou změnu liberálního postoje společnosti k problematice drog směrem k prevenci a eliminaci zdravotních a sociálních rizik. Jeden státní zástupce k tomu uvádí: „Nenítoanitaksnadozměnětrestního zákoníku, jako spíše o přístupu, neboť česká společnost je obecně velmi liberální,zejménapokudjdeobagatelnídrogovétrestnéčiny,tj.vyplati‐ lo by se důsledněji vymáhat drogové trestné činy.“ Dalším podnětem, který zmiňovali všechny profesní skupiny, bylo zpřesnění vymezení právně relevantních rozsahů a množství pro drogové trestné činy. Přičemž respondenti inklinovali spíše ke snížení aktuálních hodnot. Uvšech profesních skupin rovněž zazněl názor, že zvýšení účinnosti stíhánídrogovékriminalityneníotázkouzměnytrestníhoprávahmot‐ ného,alespíšprocesního.Policisté navícuváděli,žekzefektivnění zajišťovánívýnosůztrestnéčinnostibypřispělopřenéstbřemenodo‐ kazovánípůvodumajetkunaosobupodezřelého/obviněného.Viz.Ta‐ bulka4. 178 Tabulka4:Názoryrespondentůnaotázku,jakápřípadnázměna trestníhozákoníkubypodlenichbylanejvícežádoucízhlediska zvýšeníúčinnostistíhánídrogovékriminality. Policie (N=29) Státnízástupci (N=44) Soudci (N=55) Abs. % Abs. % Abs. % žádná 2 6,9 14 31,8 26 47,3 nevím/nedokážiposoudit 4 13,8 11 25,0 18 32,7 jinýnázor 23 79,3 19 43,2 11 20,0 změnatrestních sazeb/zpřísněníreprese 8 34,8 8 42,1 2 18,2 upřesněnímnožstvía rozsahů 4 17,4 5 26,3 3 27,3 změnaprocesníhopráva 3 13,0 2 10,5 3 27,3 změnaliberálníhopostoje společnostikdrogám 0 0,0 2 10,5 2 18,2 trestněprávnípostihužívání drog 3 13,0 0 0,0 0 0,0 dokazovanípůvodumajetku 2 8,7 2 10,5 0 0,0 lepšíkoordinaceaposilnění personálníchkapacit 3 13,0 0 0,0 0 0,0 jiné 0 0,0 0 0,0 1 9,1 ztoho Respondenti často zmiňovali, že jako problém vnímají stanovení množstvíarozsahůOPL.Cosetýčeurčenímnožstvívětšíhonežmalé‐ ho jednotlivých OPL podle, původního záměru měli být tyto hodnoty stanoveny v nařízení vlády, na které trestní zákoník odkazoval. Toto zmocněníipříslušnáčástnařízeníbylyalevčervnu2013zrušenyná‐ lezemÚstavníhosoudu.Tatosituacebylanakonecvyřešenastanovis‐ kem trestního kolegia Nejvyššího soudu z března 2014, které ve své přílozeobsahujetabulkuhodnotmnožstvívětšíhonežmaléhoprojed‐ notlivé OPL. Respondentů jsme se v dotazníku ptali i na to, jak hod‐ notili stanovení množství nařízením vlády a jaké by bylo podle nich optimálnířešenísituacepopředmětnémnálezuÚstavníhosoudu,kte‐ rýmbylo zrušeno. Představitelévšechprofesníchskupin jednoznačně preferují,abybylyhodnotytěchtomnožstvízdůvodusjednocenípraxe 179 aprávní jistoty někde stanoveny, nechtějí, aby výklad byl ponechán aplikačnípraxi.Ikdyždotazovanínanařízenívládyoceňovalimožnost flexibilní reakce na aktuální trendy na drogové scéně, jako lepší po‐ važují úpravu hodnot prostřednictvím stanoviska Nejvyššího sou‐ du. Často, se ale rovněž objevovala výtka, že hodnoty v nařízení byly stanovenypřílišvysoko. Závěremlzeshrnout,žeprvnívýsledkyukazují,ženavzdorypozitiv‐ nímuhodnocenínovéprávníúpravy,drogovákriminalitapodleexper‐ tů i statistických dat stoupá, jako výrazný problém se jeví stále se zvyšujícípočetpříslušníkůvietnamskékomunityzapojenýchdoob‐ chodu s drogami. Ačkoliv respondenti oceňují, že nová právní úprava rozlišujekonopnéaostatníOPLazavádíprivilegovanéskutkovépod‐ staty směrem k uživatelům drog, nesdílejí liberální postoj společnosti kužívánínávykovýchlátekaprojevujíspíšerepresivnějšíapunitivněj‐ šípostoje.Jakonejvětšínegativumrespondentivnímajízmatkykolem určování množství a rozsahů. Úplně se neztotožňují ani s přechodem kryzeformálnímupojetítrestnéhočinu,nadruhéstraněalepřiznávají, žemajívlastnízpůsobyjaksestouto„komplikací“vypořádat.Celkově alerespondentikonstatují,žeproodhalovánía postihdrogovékrimi‐ nalityjeklíčovázejménaprocesníúprava.Dokazujetonapříkladivel‐ mi pozitivní hodnocení institutu spolupracujícího obviněného v jedné zotázek. JUDr.MichaelaŠtefunková,PhD. Institutprokriminologiiasociálníprevenci Náměstí14.října12,Praha E‐mail:[email protected] 180 Kdojepachatelemprimárnídrogovékriminality rekrutujícímsezvietnamskékomunity? Whoistheoffenderofprimarydrug‐relatedcrime comingfromtheVietnamesecommunity? PetrPŘECECHTĚL,LuděkJANČAŘÍK Anotace:Autořisivesvémpříspěvkukladouotázku:„Kdojepacha‐ telem primární drogové kriminality rekrutujícím se z vietnamské ko‐ munity?“.Částečnouodpověďsesnažínaléztprostřednictvímanalýzy více jak dvou stovek trestních spisů, která byla zaměřena na získání relevantníchkriminologickýchpoznatkůkosoběpachatelesakcentem napohlaví,věk,bydliště,pobytovýstatus,původ,vzdělání,zaměstnání apod.,čímžpředkládajíjehourčitýobraz. Klíčováslova:drogovákriminalita,organizovanýzločin,vietnamská komunita Annotation: The authors in their contribution wondered: “Who is the offender of primary drug‐related crime coming from the Vietnamese community?“. They were trying to find the partial responsethroughananalysisofmorethantwohundredcriminalfiles. The analysis was aimed at obtaining relevant criminological knowledge abouttheoffenderwithanemphasisongender,age,residencestatus, origin, education, employment, etc., which provided the offender´s specificimage. Key words: drug‐related crime, organized crime, Vietnamese community 181 I.Úvod Drogová kriminalita páchaná příslušníky vietnamské diaspory žijící vČeské republice je zejména v posledních letech velmi aktuálním ačastodiskutovanýmtématemjakvprostředíodborné,takilaickéve‐ řejnosti. Přestože spektrum aktivit vietnamského organizovaného zločinu je historickyznačněširokéavroce2013mezijehonejčastějšíformyčin‐ nostipatřilycelníadaňovéúniky,porušováníochrannýchznámek, praníšpinavýchpeněz,výrobaapašováníalkoholuadalší,zapojenído výrobyaobchodusdrogamibylovevýčtuaktivitnaprvnímmístě155. Zdoposud získaných poznatků lze dovozovat, že podíl příslušníků vietnamského etnika, resp. občanů Vietnamu na drogové trestné čin‐ nosti (DTČ) páchané na území ČR, včetně jejích přesahů do zahraničí, zejménadoSRN,jeskutečněvýznamnýmavelmidynamickyrozvíjejí‐ címsefenoménemdoby. O uvedené realitě ostatně vypovídají i statistická data publikovaná jakveVýročníchzpráváchNárodníprotidrogovécentrály156,takvpoli‐ cejních157či justičních statistikách. Z uvedených dat je patrné, že bez ohledunaskutečnost,ževietnamskákomunitajepoUkrajincíchaSlo‐ vácíchdlouhodobětřetínejpočetnějšímenšinou158,jejízatíženídrogo‐ voukriminalitoujezmenšinžijícíchnaúzemíČRdlouhodoběnejvyšší aodroku2008vykazujevýrazněstoupajícítrend(vizgraf)159. 155VizMAREŠOVÁAlenaakol.Analýzatrendůkriminalityvroce2013.Praha:IKSP, 2014. ISBN978‐80‐7338‐142‐4. 156VizNárodníprotidrogovácentrála,Výročnízpráva http://www.policie.cz/clanek/vyrocni‐zpravy‐annual‐reports‐jahresbericht.aspx. 157VizStatisticképřehledykriminalityhttp://www.policie.cz/statistiky‐kriminalita.aspx. 158BlíževizúdajeČeskéhostatistickéhoúřadu http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/tabulky/ciz_pocet_cizincu‐006#.VOm0BXyG9JA. 159ObdobněvysokýindexDKlzedlouhodobězaznamenatiuobčanůMakedonie,čiještě výrazněvyššíuobčanůNigérie,byťabsolutnípočetpachatelůjerelativněvelminízký. 182 Indexy drogové kriminality dle státní příslušnosti 100 50 0 2004 2005 2006 2007 2008 Bulharsko Německo Slovensko 2009 2010 2011 Ukrajina Polsko Vietnam 2012 2013 II.Charakteristickéznakydrogovékriminality Drogová trestná činnost páchaná osobami původem z Vietnamu je prováděnaprostřednictvímspecifickýchmódůoperandiavykazujeur‐ čité typické znaky charakteristické pro vietnamský organizovaný zlo‐ činzaměřenýnadrogovoukriminalitu: - dominantní postavení v pěstování marihuany (drogovétrhyvČR ivzahraničí), - významná pozice ve výrobě a distribuci metamfetaminu (sycení „českédrogovéscény“,exportdozahraničí,zejménadoSRN), - velmivysokáprodukčníschopnost„pěstírenavaren“(speciali‐ zace–dělbačinností,profesionalizacevýroby,frekvencevýrobních cyklů,odklonod„velkopěstíren“avytvářenísítěmalýchpěstíren), - inovacevtechnologiivýroby(importtechnologiízvýchodníAsie), - používání nestandardních prekursorů (např. chlorefedrin) a po‐ mocnýchlátek, - změny ve struktuře a fungování organizovaných skupin (zůstává teritoriálníčirodinnýprincip,určitýodklonodpevnéhohierarchic‐ kéhořízení,amébnícharakter), - aktivityvevšechformáchdrogovékriminality(výroba,distribuce, tranzit), - využívání velmi rozvinuté struktury kriminálních sítí vysoce in‐ ternacionálního charakteru (flexibilní využívání legálních obchod‐ níchsítí). 183 III.Výzkumnéšetření Výzkumnéšetřeníbylozaloženonaanalýzetrestníchspisůkonkrét‐ ních případů a dalších informací k pachatelům, kteří dokladem totož‐ nosti prokázali státní příslušnost k Vietnamu a kterým bylo v roce 2013sdělenoobvinění160zespáchánítzv.drogovýchtrestnýchčinů161. Jednalo se celkem o 204 osob.162Analýza byla provedena ve všech zmíněnýchpřípadech,tzn.,žezkoumanývzorekbylabsolutní. Získanádatabylasohledemnajejichzdroje,tříděnadojednotlivých kategorií jak obecných, tak těch, které přímo souvisí s pácháním DTČ (viztabulka).Jejichsyntézamůžepodávaturčitýkriminologickýobraz pachatelů–osobpůvodemzVietnamu,kterébylyvroce2013trestně stíhányprodrogovýdelikt. KATEGORIE Obecné SouvisejícísDTČ Pohlaví TČ(právníkvalifikace,rozsah) Věk FormaTČ(výroba,distribuceapod.) Místonarození(město,provincie) OPL/prekursor(komodity) Vzdělání(základní,střední, vysokoškolské) Místospáchání Rodinnýstav(svobodný, ženatý/vdaná,rozvedený) Organizovanost (postaveníveskupině) Rodičovství(bezdětní,početdětí) Spolupachatelství Bydliště(evidenční,faktické) SpoluprácesobčanyČRpřipáchání Č Spoluprácepřivyšetřování (sOČTŘ) Pobyt(druh,účel,délka) Zaměstnání(zdrojpříjmu) Recidiva(trestníminulost) Znalostčeskéhojazyka 160Ust.§160zák.č.141/1961Sb.,otrestnímřízenísoudním(trestnířád)vplatnémznění. 161Ust.§283až§286zák.č.40/2009Sb.,trestnízákoníkvplatnémznění. 162Vr. 2013bylozadrženopropodezřenízespáchánítzv.drogovýchtrestnýchčinůcel‐ kem 218 osob – státních občanů Vietnamu a z toho bylo zahájeno trestní stíhání 204 osob, blíže viz Národní protidrogová centrála, Výroční zpráva [online]. [15. 1. 2015]. Dostupnéz:http://www.policie.cz/clanek/vyrocni‐zpravy‐annual‐reports‐ jahresbericht.aspx 184 III.Charakteristikypachatelů–obecné V roce 2013 bylo zahájeno trestní stíhání 204 osob vietnamského původu podezřelých ze spáchání DTČ. Podíl mužů, který činí 86,2% (176)výrazněpřevažujenadpočtemžen(28tj.13,7%),cožkorespon‐ dujeispoměrempodílumužůažennacelkovémpočtuosobvtomto rocestíhanýchproDTČ163. Věkovákřivkazkoumanéhosouboru(vizgraf)ukazuje,ženejmlad‐ šímupachatelimužibylo19let(žena22let)anejstaršímu61let(žena 51let).Vtomtověkovémrozsahulzezaznamenatdvěobdobí,kdyvě‐ kovákřivkavýrazněstoupá164,atonejprvevevěku26let(14pachate‐ lů),25let(13pachatelů)a28let(11pachatelů)apodruhépřekvapivě vevěku45let(10pachatelů),cožbymohlokorelovatsvyššímpodílem migrantůtohotověku. 18,00 16,00 Věková křivka pachatelů DTČ v roce 2013 celkový počet pachatelů DTČ počet pachatelů DTČ ‐ Vietnamců počet pachatelů 14,00 12,00 10,00 8,00 6,00 4,00 2,00 0,00 19 21 23 25 27 29 31 33 35 37 39 41 43 45 47 49 51 53 55 57 59 61 věk pachatelů Pozn: Z důvodů možnosti srovnání je u celkového počtu pachatelů DTČ uváděna pouze desetina z dat. Zanalýzydatvztahujícíchsekmístunarození,získanýchzdokladů totožnosti,případnězvyjádřenísamotnýchobviněnýchlzedovozovat, žetéměřvšichniobviněnípocházízejménazměstaprovinciícentrál‐ níhoseverníhoVietnamu,předevšímzhlavníhoměstaHanoi(30osob), 163V r. 2013 bylo zahájeno trestní stíhání 3 722 osob pro podezření DTČ, z toho bylo 3183mužů(85,5%)a539žen(14,4%).Tamtéž. Pozn.podílžennacelkovékriminalitědlouhodoběoscilujemezi12‐14%. 164NarozdílodvěkovékřivkycelkovéhopočtupachatelůDTČvroce2013,kdypočetpa‐ chatelůkulminujevevěku24letanásledněspřibývajícímvěkemkřivkapostupněrov‐ noměrněklesá. 185 HaiDuong(24),NgheAn(24),NamDinh(21),BacGiang(17),HaTinh (15),PhuTho(14),ThanhHoa(13),BacNinh(9),ThaiBinh(8).Pouze 1osobavsouboru,kteráprokázalavietnamskoustátnípříslušnost,se narodilavČR(Děčín).Zjištěnéskutečnostimohoudourčitémírypou‐ kazovat na možný teritoriální či rodinný princip utváření zločinných uskupení. Datavkategoriidosaženévzděláníbylačerpánazejménazprotoko‐ lůvýslechůobviněných,takjakjeuvedlisamiobvinění,jejichvalidita nebyla verifikována. Analýza těchto dat ukázala, že nejrozšířenějším vzděláním ve zkoumaném souboru je středoškolské vzdělání, které uvedlo97osobtj.48%,nadruhémmístějevzdělánízákladní91osob tj.45%apouhé2%tj.5osobuvedlovzdělánívysokoškolské.Analýza rovněžukázala,žemužimajívyššívzdělánínežženy. Získánípravdivýchdatkrodinnémustavupachatelůbylokompliko‐ vané,neboťuvedenádatavněkterýchpřípadechneodpovídalazjiště‐ ným skutečnostem165a bylo nutné je upřesnit u policistů, kteří vedli vyšetřování. Mírně převažuje počet osob ženatých/vdaných (104 tj. 51%) nad osobami svobodnými (85 tj. 42 %), výrazně méně je pak osob rozvedených (13 tj. 6 %). U 2 osob se nepodařilo jejich rodinný stavzjistit. Informace vypovídající o rodičovství musely být s ohledem na jisté nepřesnostirovněždoplněnydotazemuvyšetřujícíchpolicistů.Získa‐ nádatakorelovalasrodinnýmstavem,tj.104osob(51%)uvedlo,že majídětia100osob(49%)uvedlo,žejsoubezdětné. V datech vztahujících se k místu pobytu pachatelů bylo třeba rozli‐ šovatmezitzv.bydlištěmevidenčním(formální,fiktivní),tj.bydlištěm hlášenýmmístněpříslušnýmúřadům,abydlištěmskutečným,tedyta‐ kovým, kde se osoby fakticky zdržují. Získané údaje byly následně komparovány.Zezjištěnýchdatvyplývá,žepřevážnáčástosobjeevi‐ denčněpřihlášenazejménavChebu(36),vPraze(29),vDěčíně(17), vTeplicích(14)avPlzni(12).Dataoskutečnémbydlištibylazískává‐ nazprotokolůvýslechůobviněných,případněbyladoplněnainforma‐ cemi od policistů, kteří vedli vyšetřování, a přesto se tento údaj nepodařilo zjistit u 24 osob. Fakticky se tito pachatelé zdržují přede‐ všímvPraze(48),vChebu(35),vTeplicích(13)avDěčíně(12).Pro‐ 165Zejménavsouvislostisúčelovýmisňatkyzdůvodůlegalizacepobytu. 186 vedenou komparací166bylo zjištěno, že u 129 osob (63 %) bylo evi‐ denčníafaktickébydlištěshodnéau54osobbylyzaznamenányrozdí‐ ly.Analýzadatvkategoriibydlištěukázala,žepachateléDTČpůvodem zVietnamusevroce2013faktickyiformálnězdržovalizejménavre‐ gionechzápadníhoaseverníhopohraničíČRavhlavnímměstěPraze, což přirozeně souvisí s existencí největších či nejvýznamnějších viet‐ namskýchtržnic. S kategorií bydliště úzce souvisí pobyt, zejména jeho druh, účel adélka. Data do této významné kategorie, zejména ta, která se týkala délkypobytu,bylarovněžzískánavytěženímpolicistůzpracovávajících trestní spisy. U druhu pobytu výrazně převažuje tzv. dlouhodobý po‐ byt167(89 osob) a trvalý pobyt168(88). Nezanedbatelný je i údaj o 13 osobách(tj.6%),kteréneprokázalypovoleníkpobytu.Zhlediskaúče‐ lupobytujenejrozšířenějšímuváděnýmdůvodempodnikání(98osob tj.48%),seznačnýmodstupemnásledujírodinnédůvody,aťjižslou‐ čení s občanem ČR (22) či sloučení rodiny (21), tj. celkem 31 % aostatníúčelypobytuv15%.Vsouvislostisdélkoupobytu,lzena základě analýzy dat zkoumaného souboru uvést, že osoby původem zVietnamusedopouštělyDTČnejčastějiažpo5letechpobytuvČR(44 osob). Z hlediska kriminogenních faktorů je jistě významnou kategorií vý‐ dělečnáčinnost(zaměstnání),resp.zdrojpříjmu.Údajedotétokatego‐ rie byly získávány především z trestních spisů a nebyly dále nijak ověřovány. V souvislosti s pácháním DTČ není zanedbatelný vysoký podílosobbezzaměstnání(61osobtj.30%),kzamyšleníjeiznačný podíl tzv. podnikatelů, obchodníků a osob samostatně výdělečně čin‐ ných, kteří se podílí 45 %, tj. 90 osob. Zaměstnanci (brigádníci, pro‐ davači) tvoří 18%. Ostatní (mateřská dovolená, invalidní důchodce, tlumočník)jsouzastoupenipouzev1%,stejnějakomanažeři.Nezjiš‐ těnýzdrojpříjmubylzjištěnu11osob,tj.5%. Vurčitýchsouvislostechjebezpochybyzajímavoukategoriíiotázka znalosti českého jazyka. Informace v této oblasti byly zjišťovány především prostřednictvím policistů, kteří konkrétní trestní kauzy vyšetřovali.Propřehledbylatatokategorierozdělenadotřechúrovní 166S ohledem na nedostatek podkladů nemohla být komparace provedena u 10 % (21) osob. 167Tj.pobytnavízumdelšíjak90dnůanebopřechodnýpobytdelší6měsíců. 168Tj. po 5 letech kontinuálního pobytu cizince na území ČR a prokáže dostatečné pro‐ středky. 187 abylo zjištěno, že 81 osob, tj. 40 %, nemá žádnou znalost českého jazyka (nerozumí, nemluví), 104 osob, tj. 51 %, má znalost na elementárníúrovniapouhých18osob,tj.9%,mápokročilouznalost českéhojazyka. IV.Charakteristikypachatelůsouvisející spáchánímdrogovýchdeliktů Nejvýznamnějšíkategoriívýzkumnéhošetřeníjevlastnídrogová trestná činnost. A to z pohledu jak samotné trestněprávní kvalifikace, rozsahuaforemtrestníhojednání,manipulovanékomodity,takmísta spáchání,možnéhospolupachatelstvíčipřípadnéorganizovanostijed‐ nání, resp. postavení osoby pachatele v rámci organizované skupiny. Datadotétokategoriebylazískávánazvícezdrojů–ztrestníchspisů jednotlivých konkrétních kauz a ze statistických přehledů kriminality vroce2013169. Analýzoutěchtotrestněprávníchdatbylozjištěno,žepachateléDTČ původem z Vietnamu se v roce 2013 nejčastěji dopouštěli trestného činunedovolenávýrobaajinénakládánísomamnýmiapsychotropní‐ milátkamiajedy(OPL)dle ustanovení§283odst.1,odst.2písm.c) trestníhozákoníku(TZ)170,tj.nakládalisOPLveznačnémrozsahu.To‐ hoto jednání se dopustilo celkem 64 osob, což činí 31 % obviněných pachatelů DTČ vietnamského původu v tom roce. Druhou nejrozšíře‐ nější právní kvalifikací je ustanovení § 283 odst. 1 TZ, tedy naplnění znaků základní skutkové podstaty, kterou bylo kvalifikováno jednání 39 osob, tj. 19 %. Třetí nejrozšířenější kvalifikace je dle ustanovení §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) TZ, tj. nakládání s OPL jako člen organizované skupiny a ve velkém rozsahu, které spáchalo 36osob,tedytéměř18%.Dalšíprávníkvalifikacejsou,spřihlédnutím kpočtupachatelů,kteřísetohotojednánídopustili,pouhýmzlomkem výšeuvedenýchkvalifikacítj.ustanovení§283odst.1,odst.3písm.c) TZ a § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) TZ spáchaných celkem 12osobami (6 %) či ustanovení § 284 odst. 2 TZ, jehož se dopustilo pouhých8osob(4%)atd. Podíváme‐li se, pro zjednodušení, na právní kvalifikace pouze jako na trestné činy dle ustanovení jednotlivých paragrafů (základní skut‐ 169Vizhttp://www.policie.cz/clanek/statisticke‐prehledy‐kriminality‐za‐rok‐2013.aspx. 170Blíževizust.§283zák.č.40/2009Sb.,trestnízákoníkvplatnémznění. 188 kovépodstaty),anižbychomreflektovaliokolnostipodmiňujícípoužití vyšší trestní sazby, můžeme konstatovat, že 92 % DTČ páchané oso‐ bamivietnamskéhopůvodubylovroce2013spáchánodleustanovení §283TZ(190osob),7%dleustanovení§284TZ(14osob),1%dle ustanovení § 286 TZ (2 osoby). Pouze 1 osoba byla obviněna dle ustanovení§285TZ. Z hlediska rozsahu jednání lze v souvislosti se shora uvedeným poukázat zejména na to, že vietnamští pachatelé se DTČ dopouštěli velmi často ve značném rozsahu171(41 %) či ve velkém rozsahu172 (37%). Tato skutečnost může korelovat s informacemi o zvyšující se produkční schopnosti jak „pěstíren“ marihuany, tak „varen“ metam‐ fetaminu, což koresponduje s aktuálními trendy vývoje zapojení viet‐ namskýchzločineckýchuskupenídomezinárodníhoobchodusOPL. Z trestněprávní kvalifikace jednotlivých případů a z popisů kon‐ krétního jednání vyplývá, že nejrozšířenější formou DTČ v roce 2013 bylo pěstování a výroba marihuany a metamfetaminu (44 %), na druhém místě byla zastoupena výroba a distribuce OPL – zejména marihuany a metamfetaminu (39 %). S výrazným odstupem následo‐ valapouhádistribucezejménajižzmíněnýchkomodit(9%)apřecho‐ vávání těchto látek pro vastní potřebu173(6 %). Podíl v1 % tvořil dovoz prekursorů a držení předmětu k nedovolené výrobě OPL. Ze zjištěného je patrné, že výrazně převažuje kvalifikovaná DTČ spo‐ čívající zejména ve výrobě (pěstování) OPL nad jejich samotnou distribucí; přechovávání látek jako společensky nejméně škodlivé jednáníbylozastoupenovýznamněméně. Vesmyslushorauvedenýchjednánívietnamštípachatelénezákonně manipulovali téměř se všemi komoditami (OPL), které jsou aktuálně nabízeny na drogové scéně v ČR. Nejfrekventovanější drogou byla marihuana v 94 případech (46 %), další významnou látkou byl v 89 případech (44 %) metamfetamin. V 16 případech (8 %) se jednalo omanipulacismarihuanouazároveňsmetamfetaminem.Po1případu to byl heroin, případně kombinace již zmíněných látek. Analýza dat potvrdila,žepropachateleDTČpocházejícíhozvietnamskékomunity je aktuálně signifikantní drogou především marihuana a metam‐ fetamin. Uvedená skutečnost může rovněž vypovídat i o určité 171Vizust.§283odst.2písm.c)zák.č.40/2009Sb.,trestnízákoníkvplatnémznění. 172Vizust.§283odst.3písm.c)zák.č.40/2009Sb.,trestnízákoníkvplatnémznění. 173Vizust.§284častoaplikovanévtzv.důkaznínouzivizust.§283zák.č.40/2009Sb., trestnízákoníkvplatnémznění. 189 specializaci, která se projevuje i jistou mírou profesionalizace při páchánídrogovékriminality. Vyhodnotit konkrétní místa spáchání DTČ bylo komplikované a to zejména pokud obvinění páchali trestnou činnost na více místech. Ipřestože lze u převážné většiny ze 186 pachatelů místo spáchání přesně definovat174, byla pro účely analýzy tato místa do určité míry zobecněna a to na úroveň okresů. Nejfrekventovanějším místem je Praha v 39 případech, následuje Cheb s 28 případy, pak Děčín s 12 aPlzeň s 10 případy. Dalších 28 obcí je zatíženo do 10 případů. Zvyhodnocení vyplývá, že zde existuje jistá korelace mezi místem pácháníDTČafaktickýmmístempobytupachatele.Mimohlavníměsto Prahu se často jedná o příhraniční lokality v západních a severních Čechách,tedymístaspočetnouvietnamskoukomunitou. Přestože se jistý stupeň organizovanosti promítl do trestně právní kvalifikace175„pouze“ u 36 obviněných, lze určité stopy tohoto znaku dohledativdalšíchanalyzovanýchpřípadech.Podílosob,ukterýchbyl přivyšetřovánídrogovýchdeliktůzaznamenánurčitýprvekorganizo‐ vanosti,resp.tytočinyspáchalyčipravděpodobněpáchaly,jakočleno‐ vé organizované skupiny, byl 70 % a významně převyšoval podíl tzv. individuálních pachatelů (23 %). Zbývajících 7 % tvořily osoby, které spáchaly DTČ tzv. ve spolupachatelství. Podíváme‐li se blíže na pa‐ chatele, kteří byli součástí organizované skupiny či s touto skupinou vrámciindividuálníhopácháníDTČpouzenějakkooperovali,můžeme v trestních spisech dohledat i určité informace o jejich statusu či roli vtétoskupině.Nazákladěanalýzydostupnýchinformacílzeusuzovat, že15%obviněnýchbylovpoziciorganizátoračiinvestoraDTČ,72% obviněnýchbylovýkonnýmčlánkemafungovalojako„zahradníci“,vý‐ robci, distributoři či dealeři a zbývajících 13 % tvořili tzv. pomocníci např.pronajímateléprostor,zprostředkovateléapod. Vrámcivýzkumnéhošetřeníbylapolicistům,kteřívedlivyšetřování jednotlivých trestních kauz, položena otázka zaměřená na zjištění in‐ formací o případné spolupráci při páchání DTČ obviněných s občany ČR,anižbytímbylmyšlenprodejOPL.Cílemotázkybyloověřitmož‐ noukooperacinapř.připěstování,výroběOPLčiobchodusprekursory a dalšími potřebnými chemikáliemi apod. Otázka byla uzavřená; další detaily např. forma a druh spolupráce nebyly zjišťovány. Získané od‐ 174Např.konkrétníadresyobjektů(obec,ulice,č.popisnéapod.),kdebylDTČspáchána. 175Vizust.§283odst.1,odst.2písm.a)zák.č.40/2009Sb.,trestnízákoníkvplatnémznění. 190 povědi ukázaly, že spolupráce byla zaznamenána pouze u 10 % obvi‐ něných. Zvyšetřovacíchspisůazvýpovědívyšetřujícíchpolicistůbylyzíská‐ ny i informace týkající se chování obviněných v procesu vyšetřování, resp.ochotaspolupracovatsOČTŘpřiobjasňováníspáchanéDTČ.Byla stanovenakritériahodnocení: - trestnoučinnostdoznáváapravdivěvypovídá, - částečnědoznávátrestnoučinnost, - vypovídá nepravdivě, odmítá vypovídat, popírá trestnou činnost ipřesdůkazy. Zezískanýchinformacívyplývá,že116obviněných,tj.57%odmítlo vypovídat,42osob(21%)popíralotrestnoučinnostipřespředložené důkazy,6vyslýchanýchvypovídalonepravdivěajenom39osob(19%) doznalo trestnou činnost a pravdivě vypovídalo (z toho 9 obviněných sedoznalopouzečástečně). Analýzadatvztahujícísektrestníminulosti,resp.kekriminálníre‐ cidivěukázala,že36%,tj.74osobzkoumanéhosouborujižbylovČR trestně stíháno. Z celkového počtu obviněných (204) bylo 48 osob, tj.24 % trestně stíháno 1krát, 5 %, tj. 10 osob, trestně stíháno 2krát, 3%, tj. 7 osob, trestně stíháno 3krát, 2 %, tj. 4 osoby, trestně stíhány 4krát,3osobytrestněstíhány5kráta2osobytrestněstíhány6krát. Zezískanýchdatbylodálezjištěno,žezkoumanéosobybylyvminu‐ lostinejčastějitrestněstíhányzaDTČ–33osob,tj.16%,druhánejčet‐ nějšítrestnístíháníbylazahospodářskédelikty,tj.daňové,poplatkové adevizové(HlavaVIdíl2TZ)azatrestnoučinnostprotimajetku(Hla‐ vaVTZ)–shodně21trestníchstíhání,tj.10%. Detailnější analýza recidivy u DTČ ukázala, že opakovaně bylo pro stejnou trestnou činnost stíháno 25 osob jedenkrát, 6 osob dvakrát, 1osobatřikráta1osobadokoncečtyřikrát. V.Závěr Kdo je tedy pachatelem primární drogové kriminality rekrutujícím sezvietnamskékomunity?Surčitýmnadhledem,anižbychompocho‐ pitelně podali vyčerpávající kriminologický profil, lze uvést, že v roce 2013tobylmužvevěku26nebo45let,původemzcentrálníčástise‐ verníhoVietnamu,kterýmázákladníčistřednívzdělání,bydlívChebu 191 nebovPraze,ježenatý,máděti,vČRžijenejméně5letnazákladěpo‐ voleníktrvalémunebodlouhodobémupobytuzaúčelempodnikáníči sloučení rodiny. Jeho zdrojem příjmu bylo obchodování a podnikání, apokudumíčesky,takpouzenazákladníúrovni.Bylčlenemkriminál‐ ní organizované skupiny v úrovni výkonného článku na pozici „za‐ hradníka“ či výrobce značného množství marihuany anebo pervitinu, kterétakédistribuoval.Vpáchánítrestnéčinnostinespolupracoval sobčany ČR. Při vyšetřování trestné činnosti odmítá vypovídat. V ČR dosudnebyltrestněstíhán. S přihlédnutím k vzrůstajícím aktivitám asijských zločineckých or‐ ganizacívmezinárodnímobchodusdrogamiapostupněsezvyšujícím zapojenímosobpůvodemzVietnamudoorganizovanédrogovékrimi‐ nality v ČR se nabízí otázka, zda se jedná pouze o aktuální lokální fe‐ noménanebojsmesvědkypočínajícíhoproblémuglobálníchrozměrů. PaedDr.PetrPřecechtěl PolicejníakademieČRvPraze E‐mail:[email protected] Bc.LuděkJančařík PolicieČeskérepubliky E‐mail:[email protected] 192 Profesionálnízločinavorovévzákoně Professionalcriminalityandthievesinlaw MarekDLUHOŠ Anotace:Profesionálnízločinnostjedruhemtrestnéčinnosti,kterou charakterizujestálosttrestnéčinnosti.Tatojehlavnímzdrojempříjmů pro její účastníky a vyžaduje specializaci znalostí a návyků. Tato ne‐ kompromisnostjespojenasvýchovouvoravzákoněodconejútlejšího dětství.TojespojenosteoriíClowardaaOhlinaajejichkonceptemne‐ legitimních příležitostí, který říká, že kriminální subkultura vzniká setkáváním mladých delikventů s jejich staršími vzory. Výsledkem je profesionálnízločinec–tradičnívorvzákoně. Klíčováslova:profesionálnízločin,vorvzákoně,ruskámafie,zloči‐ neckásubkultura. Annotation: Professional criminality is kind of criminal activity, whichcharacterizesstabililityofcriminalactivity.Thisismainsource of income for their participants and requires specialization of knowledge and habits. This uncompromisingness is connected with raising thief in law from earliest childhood. This is connected with Cloward´s and Ohlin´s theory and their concepts of illegitimate opportunities, which says, that criminal subculture arises with meets upyoungdelinquentswiththeiroldermodels.Theresultisprofessional criminal–traditionalthiefinlaw. Keywords: professional criminality, thief in law, russian mafia, criminalsubculture. 193 Úvod Pochopení zločince má zásadní význam jak pro kriminology, tak iprokriminalistyapracovníkyvězeňskéslužby.Otázkavorůvzákoně máovšemvpostsovětskémprostorutakvelkoudůležitost,žezasahuje idopolitickéhoděnívcelýchregionech.Protojepochopenífenoménu vora v zákoně důležité i pro celou řadu dalších složek, zajišťujících fungovánístátu. V tomto článku bych chtěl poukázat na osobnost profesionálního zločince, ze které je zřejmé, jak je schopná ovlivnit i kriminalitu mla‐ distvýchvdanémregionu,kdesesubkulturavorůvzákoněvyskytne. Toto spojení je zřetelné v diferenciálně asociativní teorii Edwina Sutherlanda,kteráříká,že"kriminálníjednánínenízděděnéani"vyro‐ bené"samotnýmaktérem,alejenaučenévprocesukomunikacesdru‐ hými osobami, především v malých, intimních skupinách".176S tímto souvisízávěry„CliffordaR.ShawaaHenryD.McKaye,kteřívedlivChi‐ caguvýzkumnaInstituteforJuvenileResearch.Podlenichhrajevelice důležitou roli tzv. přenos kriminálních hodnot, díky kterému jsou no‐ výmčlenůmskupinypředáványpříslušnédelikventnívzory...Tam,kde vurčitésubkultuřeexistujejakýsitradičnísklonkdeviantnímujedná‐ ní, jsou normy této subkultury předávány nově příchozím příslušní‐ kůmgangem,skupinouvrstevníkůnebopřihře,atoběhemvzájemné interakce".177Teorie Clowardaa Ohlina ajejichkonceptnelegitimních příležitostí říká, že kriminální subkultura vzniká setkáváním mladých delikventůsjejichstaršímivzory.Nekaždýmápřístupdotohotosvěta aktěmtovědomostemazkušenostem.Timladí,kteřísekezdrojinele‐ gitimníchprostředkůdostanou,přejímajíodzkušenýchzločincůmode‐ lychovánía"učí"seřemeslu.Získávajíznalostiaschopnosti(deviantní "know‐how").178Dále je zde návaznost na Yingerovu teorii kontrakul‐ turyateoriimodernizace(zločinsemodernizuje). KriminologvonLampepovažujezabudoucnostvýzkumuorganizo‐ vaného zločinu ovlivňování tohoto studia různými disciplínami smě‐ rem k sociálně‐psychologickému zkoumání zločineckých individualit. Protojsemtaképřesspíšehistorickéasociologickézaměřenísvépráce zařadil také údaje o sociálně‐psychologických charakteristikách vora vzákoně.NedávnébádánípodlevonLampehonaznačuje,žepsychické 176KOMENDA,Antonín.Sociálnídeviace.Olomouc:UniverzitaPalackého,1999.str.179. 177KOMENDA,Antonín.Sociálnídeviace.Olomouc:UniverzitaPalackého,1999.str.176. 178KOMENDA, Antonín. Sociálnídeviace.Olomouc: Univerzita Palackého, 1999. str. 164‐ 166. 194 vlastnostinebopredispozicejednotlivcůmajívlivnavývojastrukturu sociálníchsítí.Vchaotickémaneustáleseměnícímkriminálnímsvětě jenejmenšímspolečnýmjmenovatelemindividuálnípachatel,kterýse může nebo nemusí spojit s ostatními pachateli.179V ruskojazyčném zločineckémsvětějsoutakovýmiindividualitami,kterémajíztělesňovat "ideál" zločince, právě vorové v zákoně. Mezi hlavními sociálně‐ psychologickými charakteristikami většiny vorů v zákoně se podle ruskýchkriminologůvydělujízločineckáprofesionalita,organizační schopnosti, společenskost (komunikativnost), znalost sociálně‐nega‐ tivníchnorem(zvláštěvorovskýchzvykůatradic)ajejichpřísnédodr‐ žování,schopnostksebeobětovánívzájmuvorovskéhospolečenství.180 Vorvzákonějeztělesněnímčlověka,kterýstojívjasnéopozicikjej obklopujícímusystémuajehonormám.Profesionálníhozločincevyja‐ dřujeznačnémnožstvícharakteristik,kterétutoopozicivykreslují. Profesionálnízločin Pojmy "profesionální zločinec" nebo "profesionální zločin" se vkri‐ minologiičastovzávislostiodtěchnebojinýchokolnostíchápalyrůz‐ ně. V právní literatuře zájem o tento problém neutichal od okamžiku jehovzniku.Poprvébyltypprofesionálníhozločincevydělenvklasifi‐ kaci narušitelů práva, přijaté na Heidelbergském sjezdu Mezinárodní‐ ho svazu kriminalistů v roce 1897. Pojem profesionální zločinec spojovali kriminalisté s takovými znaky jako je vytrvalost, houževna‐ tostaodmítánízločincepřestatpáchatzločiny,181stejnějakosjehostá‐ lýmvyužitímurčitýchzločineckýchnávyků.182Vpraxibojesezločinem setyp"profesionálníhozločince"atermín"profesionální"objevilznač‐ nědříve.Jižnakonci18.stoletínazývalšéfpařížskétajnépoliciepro‐ fesionálními zločinci ty, kdo systematicky páchali krádeže, podvody 179VONLAMPE,Klaus.TheInterdisciplinaryDimensionsoftheStudyofOrganizedCrime. TrendsinOrganizedCrime9(3),2006,86‐89. 180РАЗИНКИН,ВячеславС.Ворывзаконеипреступныекланы.Москва:Криминологи‐ ческаяассоциациа,1995.str.14. 181КУЗНЕЦОВА, Нинель Ф.et ЛУНЕЕВ, Виктор В. Криминология. Москва: Волтерс Клувер,2004.str.490. 182БАХИН, Владимир et al.Преступная деятельностьт‐понятие, характеристика, принципы,изучение.Академиягосударственной налоговой службы Украины: Киев, 2001.str.26. 195 adalší zločiny proti majetku a získával při tom značnou obratnost amistrovství.183 Podle Bachina znamená termín „profesionální“ nejen příslušnost knějaképrofesi,alei“zabýváníseněčímjakoprofesí“. Vzhledem k trestné činnosti vorů v zákoně je třeba profesionalitu nahlížetvedvouaspektech: a) jako vysoký stupeň provedení kriminálních činností a operací, zabezpečujícídosaženípraktickyvšechnastolenýchcílů. b) jakozpůsobexistencezezdrojů–výsledkůtrestnéčinnosti.184 Podle docentů ruské Akademie federální služby výkonu trestů Kuťjakina a Kurbatova zaujímá v hierarchii organizovaných zločinec‐ kýchspolečenstvívorovsképravděpodobněnejvyššípříčku.Tvořínej‐ vyššíkastuprofesionálníchzločinců–vůdců.185Mnozízvorůnahlížejí na své dlouhodobé kriminální chování jako na obvyklou činnost, po‐ dobnou některým zcela legálním způsobům získání prostředků kži‐ votu.Jinýmislovy,oceňujísvoučinnoststejnětak,jakoidruzílidésvou profesi, specializaci, funkci. Podobné životní pozice jsou obzvláště charakteristicképrotyvory,kteřítvoříjednotnézločineckéorganizace srozkradačistátníhomajetku.186 Problém profesionální zločinnosti nebyl v zahraniční kriminologii jasněřešen.ZnámísociologovéjakoE.Šur,V.Foke,P.Klark,P.Coldwell, E.Sutherland,E.Pfuladalšíukázalipouzenacharakteristicképříznaky profesionálně‐zločineckéčinnostiazvláštnostijejíhorozvoje(recidiva, specializace, zdokonalování návyků, přestupný příjem), určili druhy zločinů,kdesetakováčinnostnejvíceostřeprojevuje(krádeže,loupeže, vymáhání výpalného). Přičemž podle názoru některých specialistů (I.Petersilja)seprofesionálnízločinnepodřizujeuniversálnímuurčení. Zahraničnímikriminologyjedetailněrozpracovánpředevšímproblém 183КУЗНЕЦОВА, Нинель Ф.et ЛУНЕЕВ, Виктор В. Криминология. Москва: Волтерс Клувер,2004.str.488. 184БАХИН, Владимир et al. Преступная деятельностьт‐понятие, характеристика, принципы,изучение.Киев : Академиягосударственной налоговой службы Украины, 2001.str.26. 185КУТЯКИН, Сергей А. et КУРБАТОВА, Галина В. "Воры в законе" на рубеже веков. Рязань:АкадемияправаиуправленияМинюстаРоссии,2003.str.21. 186АНТОНЯН, Юрий М. et al. Личностькорыстногопреступника.Томск : Издательство Томскогоуниверситета,1989.str.143–144. 196 organizovanéhozločinu,kterýsevřaděvlastnostítěsnědotýkáspro‐ fesionálním.187Vedoucí role ve změnách probíhajících v zločinnosti je totižnazákladěvýzkumůurčenazločinnostíúmyslnou–avníorgani‐ zovanouaprofesionální.Úmyslnázločinnostavníorganizovanáapro‐ fesionální vystupují jako hybný článek rozvoje celého systému zločinnosti a různými způsoby postupně zasahují další podsystémy. Organizovaná a profesionální zločinnost bývají těsně spojeny dohro‐ mady, neboť profesionální zločinci vždy směřovali k vzájemné spolu‐ prácicestouorganizacezločincůjinýchformací.188 I když někteří ruští právní vědci (Poznyšev, Fojnický) vystupovali protipoužívánítermínu"profesionální",většinaučencůpovažujetakový názevzapříhodný.Celkověvšakterminologievzhledemkprofesionál‐ ním zločincům nebyla jednotná – nazývali je "zvykovými", "vy‐ trvalými", "chronickými", "nenapravitelnými". V sovětském období se profesionální zločinnost buď zcela popírala, nebo se označovala jako rudimentneboatavismusminulosti.189Vkriminálnípoliciisovětského obdobíbyldokoncezapomenuttermín"profesionálnízločinec".Ovšem studium speciálního recidiva, způsobů páchání zločinů, kriminální subkultury(slang,tetování,blatnámuzika),kterésevedlybezvztahu kpochopení profesionální zločinnosti, fakticky rozkrývaly její příznaky. Tyto výše popsané zločinecké subkulturní prvky představují vnejroz‐ vinutějšíforměvorovévzákoně.Vposledníchletechseřadaznámých postsovětských kriminologů (I. I. Karpec, N. F. Kuzněcová, J. N. An‐ tonjan, A. I. Alexejev, A. I. Dolgova, G. F. Chorjakov) vyjádřila kladně oexistencisamostatnéhodruhuprofesionálnízločinnostivRusku.190 Hlavníznakyprofesionálnízločinnosti Profesionální zločinnost je tedy druhem trestné činnosti, která se charakterizuje stálostí trestné činnosti. Tato je pak hlavním zdrojem příjmůprojejíúčastníkyavyžadujespecializaciznalostíanávyků.Ten‐ to druh trestné činnosti podle některých ruských a ukrajinských kri‐ 187КУЗНЕЦОВА, Нинель Ф.et ЛУНЕЕВ, Виктор В. Криминология. Москва: Волтерс Клувер,2004.str.488–490. 188РЫБКИН, Владимир М. Преступность и реформы в России. Москва : ООО‐ЭННИ, 1998.str.25. 189КУЗНЕЦОВА, Нинель Ф.et ЛУНЕЕВ, Виктор В. Криминология. Москва: Волтерс Клувер,2004.str.488. 190КУЗНЕЦОВА, Нинель Ф.et ЛУНЕЕВ, Виктор В. Криминология. Москва: Волтерс Клувер,2004.str.488–490. 197 minologůnelzeautomatickyidentifikovatsrecidivnítrestnoučinností, protože ne každý recidivista nebo osoba opakovaně páchající trest‐ noučinnostsevyznačujeprofesionalismem. Kpříznakůmprofesionalismupatří: - stálosttrestnéčinnosti existencezločineckéspecializace přítomnosturčitékvalifikace využitívýsledkůtrestnéčinnostijakozákladníhozdrojepříjmů příslušnostkezločineckémuprostředísjejízvláštnísubkulturou Profesionálnítrestnáčinnostvytváříuosobyjínezbytnédovednosti anávyky,kteréčastovedoukautomatizaciazabezpečujícíoptimálnost dosaženícílesnejmenšímriskem.191Stěmitodovednostmianávykyje spojena celá řada dalších rysů vorovského světa, které pozorovali badateléjižoddobodC.Lombrozavchováníprofesionálníchzločinců. Mimo značně úporného parazitismu se jednalo i o chytrost, usilování opozérství, tetování, vzájemnou podporu. Pozornost se zaměřovala také na jejich zvláštní tajný jazyk – feňu.192Příznačným rysem profe‐ sionální zločinnosti na území bývalého SSSR se ukazuje její omlazení, kdyžpodleúdajůruskýchbadatelůstřednívěkvorůvzákonědnesne‐ převyšuje 35 let.193Specifická cílevědomost se na této cestě kreali‐ zaci osobnostních přání zločince může projevovat buď v dostižení společensky nebezpečných, protiprávných cílů (organizace výroby adistribuce narkotik atd.) nebo i v dosažení obecně právem neza‐ kázanýchcílů,alespolečenskynebezpečnými,protiprávnýmiprostřed‐ ky (obohacení se cestou vydírání, bránění své cti prostřednictvím vraždy osoby, která nanesla urážku).194U vora v zákoně se tyto cha‐ rakteristiky spojují v celostní zaměření na trestnou činnost. Pod tímto rozumí K.I. Igošev takovou připravenost a nakloněnost osob‐ nostikspáchánítrestnéhočinu,kterásezakládánatvrděindividuem přijaté antisociální pozici. Sociálně‐mravní obsah této pozice tvoří 191БАХИН, Владимирet al. Преступная деятельностьт‐понятие, характеристика, принципы,изучение.Киев : Академиягосударственной налоговой службы Украины, 2001.str.28. 192КУЗНЕЦОВА, Нинель Ф. et ЛУНЕЕВ, Виктор В. Криминология. Москва: Волтерс Клувер,2004.str.488‐489. 193БАХИН, Владимир et al.Преступная деятельностьт‐понятие, характеристика, принципы, изучение. Киев : Академиягосударственной налоговой службы Украины,2001.str.29. 194РЫБКИН, Владимир М. Преступность и реформы в России. Москва: ООО‐ЭННИ, 1998.str.25. 198 protispolečenské pohledy, představy, přesvědčení, ideje, společnosti proti‐stojící perspektivy a životní cíle, a také hodnotové orientace, vstupující do konfliktu se sociálními normami. Taková osobnost po‐ važuje pro sebe za nejvíce vhodný protispolečenský obraz života, nejvícepřijatelné–protiprávníformychování.Asamototochováníje pro osobnost hlavním, určujícím typem činnosti, zaujímající hlavní místomezijejímijinýmitypy. Asociální pozice takové osobnosti je spojena s nejvíce stabilními ajasně zformulovanými motivy zločineckého chování. Pohnutky jsou zde, jak je pravidlem, hluboce vědomé, zločinecké záměry jsou „propuštěny“ skrze filtr zkreslených hodnotových měřítek, zločinecký cíljepevněstanoven,formydostiženítohotocílejsouvybrányvědomě. Motivace zločineckého chování se charakterizuje zvláštní osobní ce‐ lostností, neboť v jejím základě leží pevné rysy a vlastnosti.195Lídři zločineckýchskupin–vorovévzákoněseodneorganizovanýchzlo‐ činců(kteřínemajítradičníznalostizvykůatradictétosubkulturyani jejíznalosti)iostatníchobčanůodlišujívšeminebotéměřvšemiznaky kriminálního profesionalismu: stabilitou zločineckého zájmu spří‐ slušnou kriminální specializací, dosti vysokou úrovní vládnutí kri‐ minálními znalostmi a návyky (kriminální „kvalifikace“), zločinecká činnostjepronězákladnímzdrojemzískáváníprostředkůproexis‐ tenci.196 Vorovskýgangmávdůsledkuspolečnéčinnostijejíchčlenůspolečné materiální prostředky. Tyto spolu s dlouhodobým (zpravidla od 6 měsíců do dvou let) setkáváním se a vzájemnou činností, skupinovou soudržností, životaschopností, založenou na společných kriminálních činechijejichvzájemnázávislost,morálně‐psychologickázpracovanost apodporaspolupachatelůdávajízákladprozávěrozískáníarozšíření zločinecké profesionality členy vorovských gangů. Přitom má zvláštní význam společná kriminální činnost, která určuje gang jako samo‐ statnýsubjektprotiprávníhozpůsobuživota.197 195ИГОШЕВ, Константин Е.Типологиаличностипреступникаимотивацияпреступ‐ ногоповедения.Горький:ГорьковскаявысшаяшколаМВДСССР,1974.str.108. 196КОРНИЕНКО, Михаил В. Органiзованазлочинність в Українi: Сучасний стан, кри‐ мiнологiчна характеристика, заходи протидiї. Київ: Фонд Юрнауки АПС, 2004. str.117. 197РАЗИНКИН, Вячеслав С. Воры в законе и преступные кланы. Москва: Кримино‐ логическаяассоциациа,1995.str.79. 199 Recidivajakozdrojprofesionálnízločineckéelity Při opakovaném páchání trestných činů lze ve věznicích postsovět‐ skéhoprostoruatam,kdeselidézesvětavorůnacházejísledovatexis‐ tenci fenoménu „zločinecké kariéry“. Její význam spočívá v tom, že se jednáocestukzločinecképrofesionalitěspříslušnoupsychologií,„filo‐ sofickým“ přístupem ke kategoriím svobody a vězení, práce, demon‐ strováním své výstřednosti a obvykle směřováním k další speciální recidivěatd.198Jednásetedyoprohlubovánízkušenostisesvětemvo‐ růvzákoněajejichtradic,kterýsestálevícestávásoučástíosobnosti postupně se vyvíjejícího recidivisty. Osobně nepřijaté imperativy apředpisysociálníchnoremseprozločinceneukazujívnitřnímzá‐ kladem a výchozími principy samoregulace vnitřní činnosti. 199 A.M.Jakovlevpředpokládá,žezdalekanevšemzločincům–recidivis‐ tům je vlastní asociální zaměření, tato „vědomá zaměřenost jejich strukturymysliazpůsobuživotaprotiprávnímupořádkuvdanézemi, toto zaostřené postavení svých osobních kořistnických cílů proti zá‐ jmům společnosti, vědomé vybudování principu zločineckého, parazi‐ tického způsobu existence“.200Čím více se však osoba stává součástí světa vorů v zákoně a jejich pravidel, tím více se prohlubuje recidiv‐ nost konání a zmenšuje pravděpodobnost jakékoliv možnosti pře‐ výchovy. Za zvláště neblahodárné se považuje působení zločinců, především recidivistů na odsouzené, kteří se dříve neodlišovali pev‐ nýmiprotispolečenskýminázoryasklonyauskutečnilisvétrestnéčiny vurčité míře náhodou, i navzdory obecně kladnému zaměření osoby, častovesložitéživotnísituaci.Velmizhoubnýmbývávlivzločincůina osoby, které spáchaly trestné činy, nepředstavující velkou společen‐ skounebezpečnostaodsouzenéknedlouhýmtrestům.201To,žeodsou‐ zení patří ke kriminálnímu společenství, jim dodává status osob pro společnostnebezpečnýchaodníizolovaných,cožbezpochybyvedeke konsolidacisilzločincůaobjevenísociálně‐psychologickéhopocitu převahynadostatními.Vdanémpřípadězločincizačínajízvlášťostře 198СТАТИС, В.В. Правова система України: Істория, стан та перспективи. 5. том. Право:Харків2008.str.137. 199ИГОШЕВ, Константин Е. Типологиаличностипреступникаимотивацияпреступ‐ ногоповедения.Горький:ГорьковскаявысшаяшколаМВДСССР,1974.str.149. 200АНТОНОВ‐РОМАНОВСКИЙ,ГригорийВ.etal.(red.)Теоретическиепроблемыучения оличностипреступника(Сборникнаучныхтрудов). Москва : ЦНИИТЭИ Минзага СССР,1979.str.62. 201АНТОНЯН, Юрий М. Социальная среда и формирование личности преступника. Москва:ТипографияимениВоровского,1975.str.109‐110. 200 poznávatvlastnívýjimečnost,vnímat,žepatříkespolečenstvízvláštní‐ hodruhusurčitýmiprávyapovinnostmi.202 Jak podotýkají někteří ruští kriminologové, ač mělo být místem nápravy zločince vězení, právě sovětský vězeňský systém byl místem potlačení osobnosti, formování profesionální zločinnosti a krutosti.203 Dnesjemožnépracovatisteorií,žeprávěčímvícesestalaspolečnost ajejítrestytvrdšími,otovíceseupevňovalaprofesionalizacenejodol‐ nějšíchelementůzločineckéhosvěta.Tlaktedyvedlkprofesionalizaci, kterámělazabezpečitpřežitíabezpečnostčlenůkriminálnísubkultury. Životlídrůkriminálníchskupin,jejichtrvalázločineckáčinnost,stálé tresty v nápravně‐pracovních táborech, stálé setkávání se se zločinci všakvšemizpůsobypodporovalyupevněníaprohloubeníjejichasoci‐ álníorientace.Jinýmislovy,byliodcizeniodspolečnostiajejíchnorem azároveňdobřepřizpůsobeninakriminálně–orientovanéskupiny ajejichhodnoty.204 Pravděpodobnost aktivní protiprávní činnosti vorovských zločinec‐ kýchskupinvzrůstalavdevadesátýchletech20.stoletívespojeníspo‐ zorovaným růstem počtu odsouzených nejvíce pokleslých v sociálně‐ mravních vztazích, kteří si ostře nepřáli jakoukoliv nápravu.205V mís‐ techodnětísvobodyzformovanáprofesionalitaazločineckýobrazsvě‐ ta pomáhaly těmto zločincům i v podmínkách svobody velmi rychle nacházetjedendruhého.Zatěchtonovýchokolnostísevytvářelyzloči‐ neckéskupiny„podlezájmů“sesvouhierarchií,podřízeností,disciplí‐ nou. Zároveň je však profesionální zločinecký svět mnohotvárný. Například bytoví zloději jsou nejvíce aktivní a agresivní kontingent. Nezastavujísepředpoužitímnásilívpřípadech,kdyjsoupřistiženína místěčinu.„Kapsáři“(kteřítvořilihistorickýzákladspolečenstvívorů vzákoně)usilujíoto,abyzůstalinepostřehnuti(ikdyžionitaktone‐ jednajíjednoznačněvšichniati,kdopoužívajířezacípředmětykřezání tašek atd., je mohou v krajních případech použít k „sebeobraně“ před těmi,kdojelovíausvědčují).Profesionálnízločinec–vorstále„zdoko‐ 202БАРАБАНОВ, Николай П. et al. Криминальная субкультура осужденных. Рязань : АкадемияФСИНРоссии,2009.str.11. 203КАРПЕЦ, Игорь И. Преступность: Илюзии и реальность. Москва : Издательство “Российскоеправо“,1992.str.283. 204 КОРНИЕНКО, Михаил В. Органiзованазлочинність в Українi: Сучасний стан, кримiнологiчнахарактеристика,заходипротидiї.Київ:ФондЮрнаукиАПС,2004. str.118. 205РАЗИНКИН, Вячеслав С. Воры в законе и преступные кланы. Москва: Кримино‐ логическаяассоциациа,1995.str.70. 201 naluje“svémistrovství,neboťodtohozávisíito,kolikukradne,ito,jak dlouho bude na svobodě, než ho chytí. Jindy i profesionální zločinec někdepracuje(nyníjsoutakovýmdobrýmkrytímkooperativy),aleta‐ toprácejejenklamurčenýprovnějšíhopozorovateleastátníhoúřed‐ níka. Daleko častěji považuje profesionální zločinec práci za něco méněcenného.206 Závěr Provoryvzákoněaudrženífungováníjejichstrukturjeprofesionál‐ ní zločinnost jako systém stálého páchání zločinů určujícím prvkem veškerýchjejichmetodačinů.Totojespojenosdodržováním,stálým propagovánímarozšiřovánímvlivujejichzvykůatradic.207Čímvícese osobastáváodmládíčlenemspolečenstvíruskojazyčnýchzločinců,tím většímášancedosáhnoutvtomtosvětěvýznamnějšíhopostavenídíky znalostifungovánítétosubkultury.Zároveňseovšemsnižujemožnost resocializace. ThDr.Mgr.MarekDluhošTh.D.,Ph.D. UniverzitaKarlovavPraze,Husitskáteologickáfakulta Pacovská350/4,P.O.BOX56,14021Praha4 E‐mail:[email protected] 206КАРПЕЦ, Игорь И. Преступность: Илюзии и реальность. Москва: Издательство “Российскоеправо“,1992.str.277‐278. 207РАЗИНКИН, Вячеслав С. et ТАРАБРИН, Алексей. Цветная масть:элитапреступ‐ ногомира.Москва:Вече1997.str.105‐106. 202 VIKTIMOLOGIEASTRACHZEZLOČINU Obeťtrestnejčinnostivkontexteslovenskýchreálií VictimofcrimeinthecontextofSlovakreality DarinaHAVRLENTOVÁ,JaroslavHOLOMEK Anotácia: Významným zdrojom údajov o obetiach trestných činov súvýskumyobetí.NaSlovenskusanárodnévýskumyobetírealizujúod roku2007.Naichzákladebolizhromaždenémnohépoznatkyorozsa‐ hu kriminality, ale aj poznatky z oblasti psychológie. Obeť z pohľadu psychológieposkytujerelevantnýsúhrnpoznatkovsúvisiacichspreží‐ vaním spôsobenej ujmy a jej následným vyrovnávaním sa s fyzickým apsychickýmstrádaním. Kľúčovéslová:Obeťtrestnejčinnosti,rozsahtrestnejčinnosti,vývoj trestnejčinnosti, Annotation: An important source of data on crime victims are victimization surveys. In Slovakia, national victimization surveys are conducted since 2007. On this basis, important knowledge was gatheredontheextentofcrime,butalsoonpsychologyofcrime.From point of view of psychology, a victim provides a plenty of relevant knowledge on experiencing of the injury and subsequent coping with thephysicalandpsychologicalsuffering. Keywords:Victimofcrime,rangeofcrime,developmentofcrime 203 Úvod Na počiatku 21. storočia sa ocitla obeť kriminality v centre pozor‐ nostikriminológov.Príčinbolozrejmeviacaichanalýzabysivyžiada‐ la špeciálnu štúdiu. My tu len konštatujeme túto skutočnosť. Aj na Slovensku venujeme tejto problematike zvýšenú pozornosť. Aby sme spomenuli len posledné vedecké podujatia, v roku 2013 sa na Pa‐ neurópskejvysokejškolekonalauždruhámedzinárodnávedeckákon‐ ferencia s názvom „Obete kriminality“ a na jeseň 2014 usporiadala Spoločnosť pre trestné právo a kriminológiu vedecký seminár s med‐ zinárodnouúčasťou„Obetekriminalityaichpráva“. Výskumyobetí Výskumy obetí nemajú na Slovensku dlhú históriu. Začiatky týchto výskumov sú spojené predovšetkým s medzinárodnými výskumami. Vroku1992saSlovensko(eštevrámciČeskoslovenska)zúčastnilona medzinárodnom výskume obetí (ICVS). V roku 1996 sa Slovenská re‐ publikazúčastnilanatomtomedzinárodnomvýskumevredukovanom rozsahu (len hlavné mesto Bratislava). Odvtedy sa prevažne z finanč‐ nýchdôvodovnatýchtovýskumochnepodieľala. Národné výskumy obetí realizované v rokoch 2007 – 2014 na Pan‐ európskejvysokejškolevBratislavesúprvýmiopakovanýminárod‐ nými výskumami obetí kriminality na Slovensku. Špecifické na tomto výskume bola najmä skutočnosť, že granty, pomocou ktorých sme financovali zber dát a ich spracovanie, sme získavali po jednotlivých rokoch–2007,2009,2010,2011,2012a2013.Takmernikdynebolo jasné, či a kedy sa podarí získať prostriedky na nasledujúci zber. Tí,ktorísazaoberajúpodobnýmidlhodobýmivýskumami,vedia,žeto niejeoptimálnypostup.Bolotospojenénajmäspočiatkusčastýmme‐ nením termínu zberu dát (keď sú peniaze, treba organizovať zber) atiež so zmenou agentúry (vyhrala tá najlacnejšia, a to je pri míňaní verejných peňazí rozhodujúce). V súčasnosti tento výskum pokračuje ďalejužnaoniečostabilnejšejbáze.VďakagrantuAgentúrynapodpo‐ ru výskumu a vývoja máme zabezpečené financovanie zberu údajov azmluvnúagentúrunaroky2014–2016. Čonámvlastneumožňujúzistiťvýskumyobetí?Vliteratúresauvá‐ dza množstvo cieľov, ktoré možno realizovať pomocou týchto výsku‐ mov. Na počiatku sme si tiež stanovili isté ciele. Pretože sme však 204 nemali skúsenosti s týmto typom výskumov, tak sme zrejme z opatr‐ nosti(alebozprezieravosti)nievšetkyexplicitneuviedlivžiadostiach ogrant.Dnessivšakmôžemedovoliťichpriznaťaspätneajvyhod‐ notiť. Čobolomožnéočakávaťodvýskumuobetíkriminalityvrozsahu, ktorýbolstanovenývýškougrantu(vzorka2000respondentovacca. 45otázok)? 1. zistiťrozsahkriminality(resp.sledovanýchdeliktov); 2. zistiťrozsahlatentnejkriminality(resp.latenciesledovanýchde‐ liktov); 3. identifikovaťtypickéobetesledovanýchdeliktov; 4. zistiťmieruoznamovaniakriminality,resp.dôvodovjejneozna‐ movaniaorgánomčinnýmvtrestnomkonaní(oznamovaciezvy‐ ky); 5. zistiť spokojnosť s prácou orgánov činných v trestnom konaní (polície); 6. zistiťokolnosti,zaakýchsanásilnéčinyodohrali; 7. identifikovaťnásledkyviktimáciepociťovanéobeťami. Rozsahsledovanýchdeliktovbolobmedzenýnadvanásť,tiežpočet‐ nosťbolazisťovanávrozsahu0,1‐krát,2‐krát,3‐aviackrátzasledo‐ vanéobdobiejednéhorokaaabolituajniektoréďalšieobmedzenia. Čosanámpodarilo? Ad1.–rozsahskúmanýchdeliktovsanámpodarilostanoviťrelatív‐ ne,t.j.vzájomnápočetnosť,najčastejšieanajmenejčastosavyskytujú‐ cedelikty.Absolútneprepočítanienapočetobyvateľovsaukázaloako nekorektné. Zistili sme tiež trendy vývoja výskytu jednotlivých delik‐ tov,ktoréniesúvsúladestrendmizistenýminazákladeregistrovanej kriminality. Ad 2. – vzhľadom na nie celkom úspešné splnenie prvého cieľa je zrejmé, že ani druhý cieľ nebolo možné splniť v jeho silnej verzii – identifikovaťabsolútnyrozsahlatencievybranýchdruhovkriminality. Napriektomusmepredložilimetodiku,ktoráumožňujenazákladeis‐ tých idealizačných predpokladov oceniť na základe získaných mieru latenciejednotlivýchdruhovkriminality. 205 Ad 3. – identifikovať typickú obeť trestného činu by malo zásadný význampreprevenciukriminality.Vdanomprípadesmesaobmedzili len na diferenciálne charakteristiky obetí skúmaných deliktov, t.j. na vlastnosti,ktorýmisaodlišujúodtypickéhorespondentavnašejvzor‐ ke. Ad4.–vzhľadomnaobmedzenýrozsahotázok(nezisťovalismena‐ hlásenievšetkýchdeliktov,alelentohonajzávažnejšieho,ktorýuviedol respondent) nebolo možné kvantifikovať mieru oznamovania, ale do‐ zvedeli sme sa významné informácie o oznamovaní a neoznamovaní závažnýchtrestnýchčinov,resp.opríčináchneoznamovania. Ad5.–vprípadochoznamovaniatrestnýchčinov,smezistilispokoj‐ nosťalebonespokojnosťsprácoupolície,resp.príčinytejtonespokoj‐ nosti. Pokiaľ ide o ciele 6. a 7. bolo získaných množstvo informácií,ktoré prispelikpotvrdeniu,resp.spresneniupoznatkov,ktorésanatútoté‐ muvyskytujúvliteratúre.Niektoréznichtuprezentujespoluautorka článku,ktorásícenebolačlenkouvýskumnéhotímu,alesvojepoznatky formulovalanazákladetýchtoaďalšíchvýskumov,realizovanýchna Slovensku. Vďalšomsaobmedzímenapoznatkyzískanévrámcicieľov1.–3. 206 Ad1.–RozsahavývojvybranýchdruhovkriminalitynaSlovensku Delikt Výskytzajedenrok (2014) Výskytzajedenrok (priemer2007‐2012) Krádežauta každádvadsiatatretia domácnosť každádvadsiatapiata domácnosť Krádežvecízauta každátrinásta domácnosť každádesiatadomácnosť Krádežbicykla každáôsmadomácnosť každáôsmadomácnosť Vlámaniedodomu alebobytu každádesiata domácnosť každádesiatadomácnosť Vlámaniedochaty každádeviata domácnosť každáôsmadomácnosť Krádežnaosobe každýpiatyrespondent každýpiatyrespondent Podvod(škodamin. každýdvadsiaty 65EUR) respondent každýdvadsiaty respondent Vyžadovanieúplatku každýpiatyrespondent každýštvrtýrespondent Posun Lúpež každýtridsiaty respondent každýtridsiatytretí respondent Fyzickénapadnutie každýpätnásty respondent každýštrnásty respondent Znásilnenie+sex. násilie každýstýrespondent každýosemdesiaty respondent Týranie každýdvadsiatyôsmy respondent každýdevätnásty respondent Predbežné vyhodnotenie výsledkov zberu údajov naznačujú ustále‐ ný vývoj nasledujúcich deliktov: krádež bicykla, vlámanie do rekreač‐ ného objektu, fyzické napadnutie. Nepotvrdil sa mierny rast počtu deliktovakovlámaniedodomualebobytu,krádežosobnéhomajetku, podvodapožadovanieúplatku–skôrmožnopredpokladaťichustále‐ ný (neutrálny) vývoj. Podobne ako pri krádeži aut, kde sa nepotvrdil mierny pokles. Teda pri ôsmych z dvanástich sledovaných deliktov možnopredpokladaťneutrálnytrendvývoja. Miernypoklessapotvrdilpritýraníavýraznýpoklesprisexuálnom násilí.Miernypoklessačrtáajprikrádeživecízauta,kdesmepredpo‐ kladali neutrálny trend. Na druhej strane, potvrdil sa výrazný nárast výskytulúpeží,ajkeďsatemponárastuznížilo. 207 Celkovovšakmožnokonštatovať,ževiktimačnévýskumynepotvrd‐ zujú optimistický obraz kriminality založený na údajoch o registrova‐ nej kriminalite. Na základe uvedených údajov z týchto výskumov síce možno konštatovať, že kriminalita na Slovensku možno nerastie (aspoň pokiaľ ide o sledované delikty), ako to naznačovali predbežné záveryzvýskumuvrokoch2007‐2011,alezrejmeanineklesá,akona‐ značujúštatistikyregistrovanejkriminality. Ad2.–LatenciavybranýchdruhovkriminalitynaSlovensku Registr. kriminalita Počett.č. Miera latencie Latencia Počett.č. Krádežauta/motor.vozidla 3873 (hypotéza 0x) 0 Krádežvecízauta/záut 9403 0,04x 354 Krádežbicykla/bicyklov 354 44x 15734 Vlámaniedodomualebobytu/bytov 2190 6x 13992 Vlámaniedochaty/dorekr.chát 1815 2x 4170 Krádežnaosobe/Krádeže* 3141 3x 9431 Lúpež/Lúpež 1212 1x 1116 Napadnutie/Ublíženienazdraví 2678 1x 2800 Znásilnenie+sex. násilie/Znásilnenie+sex.násilie 148 4x 563 Týranie/Týraniezverenejosoby 401 7x 2716 Delikt/trestnýčin Ad3.–Typickáobeť Typický respondent – jeho charakteristiky sú dané mediánom veli‐ činy, ktorá má poradový charakter, a najčastejším výskytom veličiny, ktoránemáporadovýcharakter. Typickýrespondentvýskumnejvzorkyježena,slovenskejnárodnos‐ ti,voveku40‐49rokov,zamestnankyňa,sostredoškolskýmvzdelaním bezmaturity,bývajúcavsídles2000–9999obyvateľmi,spríjmomna jednéhočlenadomácnosti400–600EUR. Typická obeť konkrétneho deliktu je potom charakterizovaná dife‐ renciálnymi charakteristikami – t.j. čím sa líši od typického respon‐ denta. 208 Delikt Diferenciálnacharakteristika Krádežauta domácnosťzBratislavyspríjmom 400–600EURnačlena Krádežvecízauta domácnosťzväčšiehosídla(nad10000obyv.) naJSlovenskuspríjmom400–600EURnačlena Krádežbicykla domácnosťzobcedo2000obyvateľovzJZSlovenska spríjmom300–500EURnačlena Vlámaniedodomu /bytu domácnosťzväčšiehosídla(nad10000obyvateľov) naJSlovensku Vlámaniedochaty domácnosťnaJSlovenskuzväčšiehosídla (nad10000obyv.)spríjmom300–500EURnačlena Krádežnaosobe respondentvoveku30‐39rokov,obyvateľJSlovenska zosídlaod10000do49999obyv. Podvod (škoda>265EUR) mužsostrednýmvzdelanímsmaturitouzosídla od10000do49999obyvateľov Vyžadovanieúplatku respondentsostrednýmvzdelanímsmaturitou zosídlaod10000do49999obyvateľov Lúpež mladýčlovek(do29rokov)zmestaod10000 do49999obyvateľov Fyzickénapadnutie muž(mužipredstavujúvyše60%obetí) vovekudo39rokov Znásilnenie+sex. násilie ženado29rokov,nezamestnanáaleboštudentka, zdomácnostispríjmom200‐300EURnačlena Týranie žena(až70%)zmestaod10000do49999obyv. zdomácnostispríjmom200–300EURnačlena Akéjetedapsychologicképozadieprežívaniaspôsobenejujmy obetetrestnéhočinu? Človeku,ktorýsastaneobeťoutrestnéhočinu,sazmeníživotdopo‐ doby,ktorúsinevedelpredstaviťanivnajhoršíchsnoch.Spočiatkunie jeanischopnýsiuvedomiť,žetomutakje,žemuniektoublížil,žetoho niektobolschopný.Potomnastupujekrutárealita,plnéuvedomeniesi vcelej šírke, že je to pravda, že ide o skutočnosť nezvratnú, že sa nič nedávrátiťspäť,žeideostav,ktorýnavždymeníprítomnosťibudúc‐ nosťsvedomím,ževtejchvílivlastnenevie,aniako.Jezmätený,neis‐ tý, dostavujú sa pocity zúfalstva, beznádeje a je na pokraji nervového zrútenia (v niektorých prípadoch k nemu aj dochádza). Potom nastu‐ pujejednaznajhoršíchfázprežívaniaspôsobenejujmy.Obeťsineustá‐ 209 leopakuje„Prečopráveja,čosomkomuurobil“.Ktomusapridružuje sebaobviňovaniespojenéstzv.„kebyizmom“,prečosomtamišiel,pre‐ čoprávevtomčase,čomitonapadlorobiťprávetoato,prečosommu naletel,prečosomnebolopatrnejší.Kebysom sanenechalnahovoriť, kebysomneboltakýzvedavý,kebysombolostražitejšíaprezieravejší, kebysomsiviacdávalpozoraďalšiekeby.Obeťneustáleproblémom anásledkamižije,trpínespavosťou,trápisa,máproblémysdýchaním, nechutímujesťalebonaopaksaprejedá,mázvieravépocityprisrdci av žalúdku, má problémy so sústredením sa, nedokáže podať plný pracovnývýkon,jeľakavejší,podozrievavejší,nedôverčivejší.Problém muzaberácelúmyseľ,nedokážesaodnehoodtrhnúť.Vnútornehoto ničíazožiera.Tátofázamôžemaťrôznetrvanie,odniekoľkýchdní,čo jeveľmivzácne,ideskôromesiace,rokyasúprípady,kedyztejtofázy nevystúpinikdy.Ideofázuzdanlivoneproduktívnu,neefektívnuacel‐ kovozbytočnú.Jefakt,žejeemocionálnevyčerpávajúca,vysávajúca životnú energiu a psychicky veľmi náročná, je však nevyhnutná pre opätovnénadobudnutieživotnýchsílaakejtakejpsychickejrovnováhy prepostupnévyrovnaniesastraumou,ktorúnegatívnyzážitokkri‐ minálneho činu prináša. Človek si musí, obrazne povedané „prejsť peklomvnútornéhotrýznenia“,abyprebilnegatívnynábojzla,ktorým prešiel. Často je to sprevádzané mnohými sklamaniami, zlyhaniami, rôznymi excesmi (neadekvátne reakcie, apatia, striedanie nálad, vý‐ buchy zlosti, nadmerné pitie alkoholu, siahnutie po droge a pod.). Ažpotomsiplneuvedomí,ženemázmyselsaneustáletrápiť,duševne satrýzniťaničiť.Naprežitomsajednoduchonedáničzmeniť,žereali‐ tutrebabraťtakú,akáje,žetrebahľadaťnovéživotnévýchodiská,no‐ vý zmysel života, že treba preskupiť hodnoty a priority a nadobúdať novékompetenciepreznovunadobudnutiekvalítživota,ktoréužnikdy nebudú také, aké si predstavoval pred prežitím zla, môžu byť však rovnakohodnotné(akniedokoncahodnotnejšie),ajkeďvpozmenenej kvalite. Zatýmprichádza,ajkeďveľmipozvoľna,dlhoaťažko,fázapsychic‐ kého zotavovania sa, mentálneho ozdravovania sa, určitej duchovnej obrody a očisty. Človek – obeť, dostane svoje emócie pod kontrolu azačne racionálne uvažovať, ako daný stav uchopiť a napraviť, čo sa dá. Zmapuje skutočné straty a hľadá spôsoby, ako ich nahradiť, kom‐ penzovať.Začínasiopäťuvedomovaťkrásyživota,každodennédrob‐ né radosti, začína opäť riešiť denné starosti a do toho vkladá nové úsilienaobrodusvojejpsychikyasvojhoživota.Ktomusapridružujú 210 nové,doposiaľnepoznanéobzory,ktoréčlovekaposúvajúdopredu, pomáhajú mu lepšie odlišovať dobro od zla a posilňujú jeho nezdol‐ nosť(hardiness). Ideoosobný,hlbokozaangažovanýaopispsychickéhoaemocionál‐ nehoprežívaniaobdobiapoviktimácii,ktorýsmesizvoliliakoúvoddo problematikypsychológieobete. Viktimácia je proces, v ktorom sa človek stáva obeťou kriminality. Zodborného hľadiska vlastne predstavuje krízovú situáciu. Čírtková tútosituáciucharakterizujeakoneočakávanú,svojvoľnúanepredvída‐ teľnú(1996).Dôležitýjetumomentprekvapenia.Nasituáciu,kedysa človek stáva obeťou trestného činu, sa nijako nedá pripraviť a to do‐ koncaaniodborníkom,ktorísaviktimológiouzaoberajú.(Ibardivob‐ lastikriminológie,forenznejpsychológieavitimológiesastaliastávajú obeťamikriminality.)Ťažkosaspracúvaemocionálneirozumovo,člo‐ vek je zmätený, zaskočený a ako prvá naskočí nami spomínaná veta vúvode,„Prečopráveja“.PodľaČírtkovej(tamtiež)sakrízovásituácia vyznačujetým,že: jepraktickynemožnésanaňuvopredpripraviť; jenesmiernezložitésasňourozumovovyrovnať; bývačastotakmernemožnésajejvlastnýmpričinenímvyhnúť. Uvedený opis napĺňa najmä primárnu viktimáciu. Existuje však aj sekundárna viktimácia a niekedy sa vyskytuje aj terciárna viktimácia. Knejdochádzavtedy,akjedinecniejeschopnýsadoživotnevyrovnať sprežitou traumou napriek objektívnej skutočnosti uzdravenia fy‐ zických rán či odškodneniu materiálnej ujmy. Dochádza k trvalým psychickým zmenám, mení sa životný štýl, môže dôjsť k úplnému vy‐ radeniu takto postihnutého jedinca z pracovného procesu či dokonca zbežnéhoživota.Tutrebahľadaťzdrojtrvalýchzmienvpremorbídnej osobnosti. Sekundárnaviktimáciaprebiehavýlučnenapsychickejbáze.Nieke‐ dy môžu zraňovať obeť krutejším spôsobom, než samotná prežitá trauma. Najčastejšiesauvádzatrojicapocitov: Pocitnespravodlivosti. Pocitnedôstojnosti. Pocitizolácie(Čírtková,2009). 211 Všetkyúrovneviktimácieúzkosúvisiasdynamikouprežívaniaspô‐ sobenej ujmy, ktorá prechádza určitými fázami. Je to proces vyrovná‐ vaniasaskriminálnouudalosťou: 1. Fázašoku. 2. Fázahojenia. 3. Fázazhojenia(konečnejadaptácie)(tamtiež). Uvedená dynamika prežívanej ujmy sa viac dotýka a opisuje post‐ traumaticképrežívanieuobetínásilnejtrestnejčinnosti.Jevšakveľmi podobná,resp.takmerkopírujeprežívaniespôsobenejujmyajuobetí majetkovejtrestnejčinnosti.Onocelkovosaviktimológia,icentrápo‐ moci obetiam kriminality zaoberajú a zameriavajú na obete násilnej kriminality,ktoráskutočnevosvojichpodobáchjebezbreháčodospô‐ sobovspáchanéhoskutku,takajdojejnásledkov.Jejejprávomveno‐ vaná náležitá odborná, vedecká i praktická pozornosť, chceme však upozorniťajnafakt,žepodobnýmipocitmiaprežívanímprechádzajú iobete majetkovej trestnej činnosti. Cítia sa rovnako zaskočené, zmä‐ tené,podvedené,oklamané,poníženéanesúsimnohokrátnásledkypo celý život. Narušenie fyzickej integrity ľudského jedinca je strašné asamozrejme spôsobuje i narušenie psychickej integrity. Ak však po‐ rovnámeopisviktimácieanáslednéhovyrovnávaniasasjejnásledka‐ miobeťaminásilnejamajetkovejkriminality,jetakmeridentický. Procesviktimáciemáajširší,sociálnyčisociálno‐psychologickýkon‐ text. Človek ako tvor spoločenský je súčasťou viacerých, užších či širšíchsociet.Idepredovšetkýmorodinu,prácu,voľnýčasacelúspo‐ ločnosť,zktorýchkaždáje pokrytázastávanímurčitých,konkrétnych sociálnychrol.Tiesúnaplnenékonkrétnymičinnosťami,ktoréprezen‐ tujú každého z nás a ktoré sú zviazané do konkrétnych sociálnych vzťahov, od indiferentných, občianskych, až po tie najužšie, intímne. Vkaždejuvedenejsocietesamôžečlovekstaťobeťoutrestnéhočinuči porušovaniajehoľudskýchpráv.Odneplneniasipovinnostíštátu(za‐ nedbaná zdravotná starostlivosť, nečinnosť orgánov činných v trest‐ nomkonaní,absenciaštátnychopatrenínaochranuobetíkriminality) až po ťažkú rodinnú patológiu, ktorá vyvrcholí vraždou intímnym partnerom.Ideosituácie,kedysaobeťnepričinilaoto,abysaobeťou trestnéhočinustala(napr.náhodnáobeťstreľbyagresoraaleboauto‐ nehody),ažposituácie,kedysaobeťistýmspôsobomaistouintenzi‐ toupodieľalanaspáchanomtrestnomčine. 212 Nazákladedlhoročnejskúsenostizprácesväzňamiažiaľ,ajnazá‐ klade osobnej skúsenosti nemôžeme súhlasiť s tvrdením, že obeť si môžesamazato,žesajejniečostalo.Žiadnaobeťvinterakciispoten‐ ciálnympáchateľomnejdedokontaktusnímstaťsaobeťoutrestného činu(vynímajúcokrajovopatologickyzvrátenésituácie)anadruhej strane potenciálny páchateľ môže v akejkoľvek fáze pred dokonaním trestnéhočinuodsvojhokonaniaupustiť.Takakosaslobodnerozho‐ doltrestnýčindokonať,môžesaslobodnerozhodnúťodnehoupustiť. Rovnako nesúhlasíme s tvrdením, že dochádza k výmene rol, keď sa zútočníkastávaobeťanaopak.Útočníkzostávaútočníkomaždokon‐ ca spáchaného trestného činu bez ohľadu, ako skončí, pretože on bol iniciátor a teda preberá celú zodpovednosť za výsledok spáchaného činu.Tojealfouaomegouvyvolaniedeliktuútočníkom.Tujemotívna spáchanie zla a nie na strane človeka, ktorý sa iba bráni spôsobom, ktorýjemunajbližšíaktorývskrátenomproceserozhodovaniavolína svojuobranu. Ivdnešnejdobesazmédiídozvedáme,žesaobetedokážuútoční‐ koviubrániť,nopritom,nechtiac,muspôsobianejakézraneniaapripí‐ še sa im výmena rol. Nikdy nemožno povedať o útočníkovi, že sa stal obeťou trestného činu a obeť sa automaticky stáva útočníkom. Vždy treba zohľadniť motív, ktorý je vždy na strane útočníka, ktorý sa slo‐ bodnerozhodolpáchaťaspáchaťzlo,pričomsaobeťibabráni.Nieje možné ani v každom posudzovanom prípade použiť argument, že obranamábyťprimeranáútoku.Niekaždýovládabojovéumenia,ani nemákurzsebaobrany,vtejchvílirobí,čovie.Jezaskočený,zmätený, niekoľkosekúndsianineuvedomuje,čosadejeapotomkonáskratko‐ vito,smaximálnymúsilímzachrániťsvojživot,zdravieaajsvojučesť. Ak sa nezmení postoj spoločnosti a reprezentantov moci, ktorí majú chrániť životy, zdravie a majetok občanov, dovtedy bude obetí trest‐ nýchčinovpribúdať.Pokladámezadôležitéuviesť,žemyšlienkaplnej zodpovednostiútočníkazakonečnývýsledokdeliktuniejenaša,jejau‐ toromaveľkýmzástancombolprof.Dobrotka,nestorazakladateľfo‐ renznejpsychológienaSlovenskuamysasňouplnestotožňujeme. Princíppodieluobetenavlastnejviktimáciisaodrazilajvtvorbety‐ pológiíobetítrestnýchčinov.Tiesúdobrépreobjasneniepozadiapro‐ cesu, v ktorom sa človek stáva obeťou trestného činu a obohacujú teoretickú základňu viktimológie v zmysle opisu charakteristických znakov obete v interakcii s páchateľom kriminality. Sú vynikajúce na využitieprepoznávacie,terapeutickéapreventívnepostupy,nemaliby 213 všakslúžiťpretvorbuauplatňovanietrestno‐právnychnoriem,kdeby mala byť posudzovaná vina páchateľa bez ohľadu na to, či ho obeť provokovalaalebonie.Vtakomprípadebyšlooprenášaniezodpoved‐ nostinaobeť,čojezmorálnehoafilozofickéhohľadiskaneprípustné. Zmyslom a poslaním viktimológie je okrem iného poskytnúť balík informácií, návodov a spôsobov, ako sa vyrovnať so spôsobenou ujmou,ktorúviktimáciouobeťutrpí.Môžeísťoujmufyzickú,psychic‐ kú, emocionálnu, zdravotnú, ale aj ekonomickú, sociálnu, či morálnu. (Čírtková/1996,1998,2009/uvádzavosvojichprácachzákladnéde‐ leniespôsobenejujmynafyzickú,finančnúaemocionálnu).Ideokon‐ krétne pomenovania jednotlivých kategórií ujmy, ktoré je možné naplniťskutočnýmiukazovateľmi,akoichnositeľmi,idevšakodelenie teoretické. Nie je totiž možné fyzicky ublížiť človeku bez toho, aby sa necítilbyťplnýstrachu,úzkostiabeznádeje(psychickáujma),poníže‐ nýapokorený,nahnevaný(emocionálnaujma),spoškodenýmzdravím (zdravotnáujma),stratafinanciívspojitostisušloumzdoučinákladmi naliečbu (ekonomickáujma),čonáslednemôževiesťkzníženiujeho sociálneho statusu (ujma sociálna a morálna). Ide teda o komplexný problém,ktorýtrebatakvnímaťarovnakoajriešiť. Zadominantnúujmu,ktorávpodstatezastrešujetieostatné,jepsy‐ chická, resp. emocionálna ujma, pretože prežitý delikt zraňuje predo‐ všetkým city, ktoré ovplyvňujú ostatné formy prežívania odrážajúce aktuálny stav reality. Schopnosť vyrovnania sa so spôsobenou ujmou závisí od množstva faktorov. Ide o vnútorné faktory súvisiace s osob‐ nosťou obete, konkrétne jej nezdolnosť (hardiness) a copingové stra‐ tégie(stratégiezvládania),ktorédokážeuplatniťprivyrovnávanísaso spôsobenou ujmou a potom ide o vonkajšie faktory, vplyvy užšieho aširšiehookolia,ktorénaobeťvplývajúaktoréúzkosúvisiasfaktormi vnútornými. Začnemenajbližšímokolím,rodinou,ktorápredstavujemikrosystém aktorámádominantnývplyvnato,akosaobeťtrestnéhočinuvyrovná sprežitým deliktom. Do procesu vyrovnávania sa s prežitým nega‐ tívnym javom vo vzťahu k rodine vstupuje charakter trestného činu, ktorého sa ľudský jedinec stal, kvalita rodiny, z ktorej pochádza aosobnosť samotnej obete. V podmienkach kvalitnej, funkčnej rodiny saobeťzväčšastretávasveľkýmpochopenímapodporou,bezohľadu nato,oakýdeliktide.Opačnýprincípplatívnegatívnomzmysleslova, akideonefunkčnúrodinu,čižerodinaobetiniejeoporouanepomáha 214 obeti vyrovnať sa s prežitou udalosťou. Vo výnimočných prípadoch dokonca rodina svojho člena zavrhne, ak sa napr. stane obeťou trest‐ néhočinuznásilneniadcéraapod.Ideoveľmicitlivúoblasťintímnych medziľudských vzťahov v rodine, kde je najväčšia emocionálna sila pomôcť obeti trestného činu alebo ju naopak odvrhnúť, čo môže mať fatálnenásledky. O niečo miernejší emocionálny náboj a zároveň difúznejší výsledok vplyvunaobeťmámezosystémmedziľudskýchvzťahovvrámcipráce čivoľnéhočasu.Vpodstateideokrízovúsituáciu(oktorejsmeužpísa‐ li)atávieveľmidobreaprecíznevyselektovaťkamarátovaspolupra‐ covníkov, ktorí sa až v krízovej situácii ukážu, aký skutočný vzťah sobeťoumaliaakodokážuustáťďalšiefungovaniesčlovekom,ktorý sa stal obeťou trestného činu. Obeť sa teda vo svojom širšom okolí stretneshlbokýmpochopenímapomocou,aleajsúplnýmodmietnu‐ tím,baažzavrhnutímnapr.ajľuďmi,ktorýmdovtedyverilamylnesi myslel,žesananichmôžespoľahnúť.Nadruhejstranemôžebyťprí‐ jemne prekvapený priaznivými postojmi iných ľudí, ktorých dovtedy vnímalúplneinak.Tentofiltermedziľudskýchvzťahovjeveľmiočistný amôžeobeťTČposunúťďalej,žiaľ,akprevládnenegatívny,odmietavý postoj, takisto to môže viesť k zmareniu opätovného nadobudnutia vnútornejpsychickejrovnováhy. Aj keď to znie paradoxne, rovnako ako mikrosystém, má na obeť ajehopsychikusilnýdopadajmakrosystém,suplatňovanímjehomo‐ rálnych a právnych noriem a s celkovým povedomím spoločnosti ohľadnestavukriminalityaohľadnemorálky,ktoráaktuálnevspoloč‐ nostidominujeafunguje.Žiaľ,žijemedobu,kedysamorálkarozvoľ‐ ňuje, stierajú sa rozdiely medzi dobrom a zlom, ľudia sa stávajú ľahostajnými k nešťastiu druhých, sú nevšímaví a otrlí, pritom, ak by satostaloim,dožadovalibysapatričnejpozornosti,pomociapodpory arovnakobybolirozčarovaníaznechuteníľahostajnosťouokolia.Ru‐ ka v ruke absentuje aj odsudok páchateľov trestných činov, dnes sú velebení tí, ktorí sú majetní, nikoho však nezaujíma, ako v majetku prišli.Naokovediapoľutovaťobeťfyzickéhoútoku,nozároveňimne‐ robí problém stýkať sa s útočníkom. Dokonca tí, ktorí majú v náplni prácechrániťaobhajovaťvyššieprincípymorálky,sajejspreneverujú vlastnými zlyhaniami. Panuje pokrytectvo, nevšímavosť, ľahostajnosť, odťažitosť.Rovnakozlá,baažalarmujúcajesituáciavjustícii.Procesy vyšetrovania a súdne procesy trvajú aj niekoľko rokov s neistým vý‐ sledkom odsúdeniapáchateľov,vyskytujúcesaprípady zámenyobete 215 sútočníkom, ťažká vymožiteľnosť práva a celkovo nízka úroveň ochrany práv obetí a poškodených. Tí v mnohom „vypadli“ z okruhu záujmu orgánov činných v trestnom konaní, ba navyše bývajú nimi sekundárneviktimovaní.Ikeďsavposlednýchrokochmnohézmenilo, oobetiachsahovorívodbornýchkruhoch,zriadilisaajmnohéinštit‐ úcie na pomoc obetiam trestných činov, obete stále „ťahajú za kratší koniec“a trebaešteveľmiveľaurobiť preichochranu.Právespoloč‐ nosť a funkčnosť represívneho a preventívneho aparátu má v rukách moczamedziťmožnostistaťsaobeťoutrestnéhočinu.Pretomáopísa‐ ná bezútešná situácia v spoločnosti taký neblahý vplyv na osud obetí trestnýchčinov. Všetkyuvedenéúrovnevplyvusociálnehookoliasavýznamnoumie‐ rou podieľajú na tom, ako sa obete kriminality dokážu vyrovnať so skutočnosťou, že cudzí človek svojou násilnou činnosťou narušil ich fyzickúčipsychickúintegritu,neoprávnenevpadoldoichživotaaspô‐ sobiltaktrvalézmeny. V tomto bode sa dostávame k najpodstatnejšiemu faktu, ktorým je samotnáobeťajejschopnosťvyrovnaťsasospôsobenouujmou.Vpo‐ sledných desaťročiach vystupuje do popredia pozitívna psychológia spojmomreziliencia,ktorýjechápanýako„schopnosťjedincaudržať si mentálne zdravie i napriek prežívaniu nepriazne osudu“ (Hermann In:Rybárová,2012,s.16)čiako„dynamickýprocespozitívnejadaptá‐ cievkontexteznačnéhoprotivenstva“(Kim‐CohenIn:Komárik,2010, s. 12). Definovaná schopnosť nevzniká náhodne, ale na podklade vy‐ tvoreniasipevnéhoputadieťaťasmatkouvranomdetstve,čoneskôr akodospelýjedinecprenášadovzťahovsblízkymiosobami.Jednodu‐ chopovedané,akječlovekschopnýtvorbypozitívnehoemocionálneho vzťahukinémučlovekuatentocitmáopätovaný,dokážesavyrovnať snepriazňouosudu,dokážečeliťpsychickýmtraumám,viesasprávne rozhodovaťavieriešiťživotnéproblémy.Uvedenéskutočnostisavia‐ žuajnaproblematikuobetíkriminality,zktorýchsačasť,žiaľsospô‐ sobenejtraumynikdynespamätá,nočasť(apredpokladáme,žetýchje väčšina) je rezilientných, čiže schopných spôsobenú ujmu spracovať aodbúrať.Tojeinámetpreďalšíviktimologickývýskum,zistiť,včom spočívarozdielmedziobeťami,ktorísasospôsobenouujmoudokázali vyrovnaťaktorínie. Vkontexteskutočnostíuvedenýchvčlánku,navrhujemenasledovné opatrenianaochranuobetíkriminalityvnašejspoločnosti: 216 1. Dokončiť a schváliť špeciálny Zákon o obetiachkriminality, kde by mali byť zakomponované a ošetrené všetky oblasti súvisiace spomocouaodškodnenímobetíkriminality: a) odškodnenieobetí b) mediáciasporov c) restoratívnajustícia d) pomocobetiam(Holomek,2013). 2. Úpravaprávnychnoriemsohľadomnaobetekriminalityvoblas‐ titrestnéhopráva,správnehopráva,občianskehopráva. 3. Zmenyvlegislatíveohľadnepodnikateľskéhoprostredia,zodpo‐ vednosťprávnickýchosôb. 4. Podpora a rozširovanie psychologických služieb obetiam krimi‐ nality. 5. Skvalitňovanie preventívnych opatrení na všetkých troch úrov‐ niach,sdôrazomnasituačnúprevenciu. 6. Efektivitaamorálkasúdnejmoci. 7. Uskutočňovanieviktimologickýchvýskumovsozameranímna rezilienciuobetíkriminality. Záver V súčasnosti sa na Slovensku pripravuje zákon na pomoc obetiam trestnej činnosti. Výskum obetí tak dostáva nový impulz. Významnou úlohou sa stáva monitoring situácie obetí, ktorý by mal byť význam‐ ným nástrojom vyhodnocovania prijímaných opatrení. Pomoc a pod‐ poraobetíkriminalitynespornepatrímedzihlavnécieleviktimológie. NadruhejstranejetopríležitosťpreďalšírozvojviktimológienaSlo‐ vensku. 217 Použitézdroje Čírtková, L. (1996): Policejní psychologie. Vydavatelství Support, Praha,1996,304s.,ISBN80‐902164‐0‐4 Čírtková,L.(1998):Kriminálnípsychologie.VydavatelstvíEurounion s.r.o,Praha,1996,256s.,ISBN80‐85858‐70‐3 Čírtková,L.(2009):ForenzníPsychologie.Vydavatelstvíanakladatel‐ stvíAlešČeněks.r.o,Plzeň,2009,448s.,ISBN978‐80‐7380‐213‐4 HERETIK, A. (2010): Forenzná psychológia. Eurokódex s.r.o, Brati‐ slava,2010,544s.ISBN978‐80‐89447‐22‐0 Holomek,J.(2013):Viktimológia.VydavatelstvíanakladatelstvíAleš Čeněks.r.o,Plzeň2013,166s.,ISBN978‐80‐7380‐446‐6 Holomek, J. a kol. (2013): Výskum obetíkriminalityvSlovenskejre‐ publike.Žilina:Eurokódex,2013,208s.ISBN978‐80‐8155‐014‐0 Komárik,E.(2010):Kontextyreziliencie.Nitra,UniverzitaKonštantí‐ naFilozofa,110s. Rybárová, K., Konrádová, Ľ. (2012): Vzťahová väzba adolescentov vkontextereziliencie.Psychiatria‐Psychoterapia–Psychosomatika,20, 2013,č.1,s.16‐20 prof.RNDr.JaroslavHolomek,CSc. Fakultasociálno‐ekonomickýchvzťahov TrenčianskauniverzitaAlexandraDubčeka,Trenčín E‐mail:[email protected] doc.PhDr.DarinaHavrlentová,PhD. Filozofickáfakulta Univerzitasv.CyrilaaMetoda,Trnava E‐mail:[email protected] 218 Seniořibezdomovajakočastáoběťtrestnéčinnosti HomelessSeniors–frequentvictimofkriminality PavelPĚNKAVA Anotace:Seniořibezdomovapatří,meziminoritamispatologickým chováním,knejčastějšímobětemdrobnépouliční,aleizávažnétrestné činnosti. Jejich neschopnost efektivní obrany a absence ochranného zázemíznichčinívelmisnadnouoběťproagresivníjedince,kteřísvé napětí ventilují neverbálním násilím. Další ohrožující skupinou delik‐ ventůjsoukapesnízloději,kteříjeokrádajípraktickyovše,cotitolidé mají převážně při sobě a co zároveň tvoří jejich veškerý majetek (za nejcennější je pokládán doklad totožnosti). Nezřídka se stávají i tak‐ zvanými bílými koňmi, kdy mohou fiktivně vlastnit drahé vozy, nebo jsou majiteli neexistujících firem. Zajištění jejich preventivní pasivní iaktivníochranyjeproodborníkypřetrvávajícímproblémem.Příspě‐ veksevěnujepopisusoučasnéhostavuaodpovědímnazákladníotáz‐ ku:Existujívýchodiskaztétosituace ? Klíčová slova: senioři bez domova, viktimologie, oběť trestné čin‐ nosti,sociálněpatologickýjev. Keywords:homelessseniors,victimology,victimofkriminality,so‐ ciopathologicalphenomenon. Povahatrestnéčinnostipáchanénaseniorechbezdomova Bezdomovectvíjesociálněpatologickýjev,kterýjepřibližnězjedné třetinyzjevný208asvojípodstatouhmatatelný.Narozdílodjinýchde‐ viantních jevů, jako je například kriminalita, s jejímiž důsledky se zvelkéčástipřípadůobčanésetkávajíažexpost,tedynepřímo,slidmi 208Bezdomovectvísedělí:a)zjevné,b)latentní,c)potenciální. 219 bezdomovamáspolečnostvevětšíchměstskýchaglomeracíchbezpro‐ střední kontakt. Vzájemná interakce mezi bezdomoveckou minoritou avětšinovou společností vytváří nepřeberné množství situací. Jednou zoblastíjsouverbálníaneverbálníataky,kterévněkterýchpřípadech končíažtrestnoučinností.Zpoznatkůprácesociálníchkurátorů209lze konstatovat,žečastějšímioběťmijsoulidébezdomova.Paletatrestné činnosti,vjejímždůsledkusestávajíoběťmi,jerůznorodá.Zorientač‐ níhovýzkumnéhošetření210vyplývá,ženejčastějšítrestnéčinypácha‐ né na této skupině je okradení a fyzické napadení, případně jejich kombinace,tedyloupež.Nezřídkasetakésetkávajísdomácímasexu‐ álním násilím, zneužitím k podvodu v roli tzv. „bílého koně“ apod. Vprůběhu svého bezdomoveckého stavu se nestali obětí trestné činnostipouzedvaseniořizcelkovéhostadotázaných. Jednu zkušenost uvedlo čtrnáct osob a opakovaně bylo vystaveno trestné činnosti osmdesát čtyři respondentů. Žen se dotazování zú‐ častnilocelkemosmavšechnysevminulostistalyoběťmi,kdepřevlá‐ dalozejménanapadení. Druhýmnejčastějšímpřípadembylookradení.Věkověnejvětšísku‐ pinouvpočtu79osobbylidotazovanívevěkuod60až70let.Veskupi‐ ně70až80letbylo19osoba2respondentibylistarší70let. Mimotrestnéčinysevdalekovětšímířestávajíoběťmichování,kte‐ réjepozdějikvalifikovánojakopřestupek. Přehlednejčastějšíchdruhůtrestnéčinnosti páchanénaseniorechbezdomova: Okradení bezdomovce/bezdomovcem: Zde neplatí pravidlo, že „chudák“ ne‐ okrade „chudáka“. Někteří lidé bez domova se mezi sebou okrádají. Zpohledu konkrétního delikventato nemusí být přímo vnímáno jako krádež, ale spíš jako oprávněné naplnění neuspokojené potřeby. Toznamená:„BerusiTvojepenízeproto,žebychjinakumřelnaulici, Ty je máš, já ne.“ Nebo také: „Pokud jednou získáš peníze, získáš je 209InformaceposkytloOddělenísociálníprevence,ÚMČPraha1 210Orientačníšetřeníproběhloodzářídoprosinceroku2014naOddělenísociálnípreven‐ ce,ÚMČPraha1.Dotazníkovéhošetřenísezúčastnilo100osobbezpřístřešívevěkuod 60 +. Kritérium pro výběr respondentů se stal pouze věk. Dotazníky byly vyplňovány sasistencítazatele. 220 ipodruhé,játumožnostnemám.“Okradení„kolegy“jenejsnadnější způsob krádeže, neboť jeden o druhém mají dostatek informací, pře‐ devšímpakvroviněchování(nedůslednéukládánícenností,neopatrné sdělování informací atd.). Dále pak i poznatky o projevech jako je na‐ příklad spánek (pokud zloděj ví, že dotyčný usne tvrdým spánkem, můžesisespícíobětídělatpraktickycokoliv). Krádeže se násobí na místech, kde se lidé bez domova setkávají ve větší míře, např. denní centra, čekárny na úřadech apod. Důvodem je nejspíš to, že potencionální zloděj snadněji splyne v davu a případně jakopodezřelýmůžesvádětvinunajinéhojedince.Pokudlidébezdo‐ mova vytváří skupiny, v rámci kterých se snaží o určitý druh soužití akooperace, předchází tím vzájemnému okrádání. Neplatí to však ve všechpřípadech. bezdomovce/občanem: Okrádání lidí bez domova občany je méně časté v přímém kontaktu na ulici. Pokud je člověk bez domova okra‐ den,např.vespánku,jsoupachatelinejspíšeosobysrůznýmidruhypa‐ tologického chování, jako např. lidé závislí na návykových látkách ahracích automatech, delikventní mládež a různé gangy, které se re‐ krutujíztzv.dětíulice. Mimo tyto případy jsou asi nejčastěji senioři bez domova okradeni ze strany zaměstnavatelů, kteří je zaměstnávají tzv. na černo (velká část seniorů bez domova sice věkem splňuje podmínky pro přiznání dávek starobního důchodu, chybí jim však zákonem stanovená doba sociálníhopojištění,protojsouprozajištěníurčitéhostandartunuceni pracovat). Napadení bezdomovce/bezdomovcem:Jednáseopřípady,kdykfyzickémunási‐ lídocházívdůsledkutzv.ponorkovénemoci.Jdepředevšímostav,kte‐ rý je vyvolán dlouhodobým soužitím, ať už na základě partnerského vztahu mezi mužem a mužem, mužem a ženou, či ženou a ženou. Na‐ padení ze strany bezdomovce uvádí 28 % dotázaných. Případy napa‐ dení v rámci domácího násilí jsou již jiným druhem násilné trestné činnosti,neboťagresorovijdeomocnadpartneremnebopartnerkou. Registrujeme případ, kdy partnerka několikrát napadla svého part‐ nera, což vyvrcholilo jejím vykázáním z provizorního obydlení, tzv. squatu.Kurióznínatomtopřípaděbylo,žetatoženamělapoautone‐ hoděpouzejednuruku.Kdomácímunásilídošlov8%případů. 221 bezdomovce/občanem: Napadeno bylo 45 % respondentů. Některé důvodypronapadeníjekompenzacenahromaděnéhonapětíabezdo‐ movci zde plní roli zástupné oběti, proto bývá násilí na nich pácháno bezprvotnípříčiny. Z velké části se jedná o pubertální a postpubertální mládež, která pod vlivem drog, sledování akčních filmů, či po neshodách s rodiči, ventiluje svůj vztek či frustraci na bezmocném a téměř bezbranném cíli. K atakům nejčastěji dochází ve skupinkách, kdy si agresoři do‐ dávají odvahu tzv. hecováním. Extrémní medializovaný případ byl poléváníbezdomovců hořlavinou ajejich zapalování zaměstnancem Dopravníhopodniku. bezdomovce/příslušníkempolicie:Neverbální atak ze strany přísluš‐ níků Policie ČR, nebo strážníků Městské policie je velmi složité téma. Výpovědi lidí bez domova a praktické důkazy nasvědčují, že dochází kfyzickémunapadeníatoivsituacích,kdyzákrokneníopodstatněný. Toznamená,ženěkteřípříslušnícipoliciepoužívajífyzickénásilíjako prostředekkzastrašenínebodonucení.Jsouregistroványpřípady,kdy došloikvelmibrutálnímunapadenísceloživotníminásledky.Důvodů ktakovémuchovánímůžebýtmnoho. Nejčastěji je to opakovaná přestupková činnost ze strany lidí bez domova, nebo trvalejší výskyt jedinců na místech, kde to z nějakých příčinvadíobčanům.Dvětřetinydotázaných,kteříbylikonfrontováni, vypovědělo, že častěji byli napadeni ze strany městské policie. To zřejmě vyplývá i z více provázaného postavení této represivní složky smístnímisamosprávami,kteréčastopoužívajístrážníkyjakonástroj propotlačovánívýskytuaprojevůbezdomovectví. Samostatnou kapitolou jsou loupeže, které spojují oba trestné činy. Respondentisdělují,ženejčastějibylioloupenizestranycizincůzbý‐ valýchpostsovětskýchzemí.Mimotokčastýmloupežímdocházítehdy, když senior bez domova usne a při okradení se probudí a začne se bránit. Podvod/zpronevěra vmanipulováníbezdomovce/občanem:Tentodruhtrestnéčinnosti vychází především z mimořádně obtížné životní situace a v důsledku postupné deformace chování a způsobu uvažování jedince. Po několi‐ kaletém pobytu na ulici se lidem mění priorita v žebříčku životních hodnotadůležitostiuspokojovánípotřeb.Zdotazníkovéhošetřenívy‐ plývá,že73%seniorůžijevextrémníživotnísituacidodesetilet. 222 Pro podvodníka, který potřebuje vmanipulovat oběť, například po‐ depsánímúvěrovýchsmluv,kpředloženífalešnýchdokladůatd.jese‐ nior bez domova snadnější oběť, nežli člověk, který má materiální ivztahovézázemíajehopotřebyjsourovnoměrněuspokojovány.Pří‐ pady,kdytentoseniorjemajitelemfiktivnífirmy,neboluxusníhovozu nejsouojediněléavevýšezmíněnémdotazníkuuvedlitřirespondenti, žesestímtozneužitímjakooběťsetkali. Domácí/sexuálnínásilí nabezdomovci/bezdomovcem:Obětidomácíhoasexuálníhonásilíto zpravidla nehlásí a ani nevyhledávají pomoc odborníků, neboť berou partnerské násilí jako určitý druh normy. Se slovy:“on to Vašek sice trochuvčerapřehnal,alejinakjetodobrák“obhajujíobětisvépartne‐ ryzobavy,žebyoněmohlipřijít,kdybyprotinimbylovedenotrestní řízení. U seniorek sexuální násilí bylo reflektováno spíše z dřívějších let,nicménějednarespondentkauvedlazkušenostsesexuálnímobtě‐ žovánímiv65letech. Stěmitodeliktynepřímosouvisíijinýjev,kterýbysedaloznačitja‐ kosociálníprostituce.Vpartnerskémsoužitítoznamenáprostituovat sezaochranu.Tytoženystřídajívícepartnerůzpotřebynajítsilnější‐ hoochránce.Kpromiskuitěpotomdocházízdůvoduvětšíhoohrožení domnělým ochráncem. Obava, z potencionálního vnějšího ohrožení je tak méně opodstatněná. Syndrom oběti sexuálního zneužívání para‐ doxně u těchto žen způsobuje nekončící výběr psychopatických part‐ nerů, kteří je svou silou a radikálním, respektive psychopatickým, jednánímpřitahujíanavozujívnichpocitbezpečí.Iluzevšaktrvápou‐ zedodoby,nežjesaminapadnou.Utěchtoženjetonekončícístresová situace, ve které jsou vystaveny permanentnímu strachu z ohrožení jejichzdravíaživota. Jinátrestnáčinnost Po výše jmenovaných nejčastějších trestných činech páchaných na seniorechbezdomovasedostávámekmarginálnímpřípadům,nicmé‐ něinanějedůležitéupozornit.Jedenrespondentpřímouvedlchování, kterébysedalokvalifikovatjakopomluvazaúčelempřipravitbezdo‐ movceomajetek. Jednáseopřípad,kdydotyčnýbezdomovecmělzískatpoměrněvel‐ kou část majetku po rodičích, ale sourozenci uvedli lživé informace, kterépodložilizfalšovanýmidoklady,atytopodkladynáslednězpůso‐ bilyjehovydědění. 223 Motivace k trestné činnosti ze strany pachatelů vyplývá ze skuteč‐ nosti, že lidé bez domova (a ti v seniorském věku obzvláště) nejsou vzhledemkesvémusociálnímustatusuaosobnímschopnostemdosta‐ tečnělegislativněchráněni.Mimotoiveřejnémíněníčastovdůsledku neobjektivníhomediálníhoobrazustavílidibezdomovapouzedopo‐ staveníoutsiderůspolečnosti.Ztohorovněžvyplývá,ženěkteříobčané získajífiktivnípocitohroženízestranybezdomovců.Zřejměiodtoho se potom mohou odvíjet určité negativní nálady, které mohou být spouštěčemdelikventníhojednáníuvýšezmíněnýchpachatelů. Prevenceařešení Osoby bez přístřeší, senioři obzvláště, ve většině případů trestnou činnost,nazákladěkterésestaliobětí,nehlásí.Většinarespondentůna otázku„Pokudjstesestal/laobětítrestníčinnosti,hlásil/lajstetonapo‐ licii?“ odpověděla, že se obávají znedůvěryhodnění jejich výpovědi ze stranypolicieaúřadu.Dalšímčastýmargumentemjestudanízkése‐ bevědomí. Na druhou stranu ani policie neeviduje trestnou činnost spáchanounaosobáchbezpřístřešíaztohodůvoduseanivestatistic‐ kýchvýkazechnedajídohledatinformaceotrestnéčinnostipáchanéna seniorech bez domova. Tento fakt může mít vliv i na skutečnost, že zmiňovaná skupina patří k nejméně sledovaným obětem pachatelů trestníhochování. Respondenti v90 % případů nevědí, jak se před trestnou činností chránit.Zbývajících10%uvádíochranusvéhozdravínapříkladtímto způsobem:poříditsizbraňnebosivycvičitbojovéplemenopsa,který byje24hodindenněchránil. Účinné a reálně aplikované opatření, které by lidi bez domova a to konkrétněvseniorskémvěkuochránilo,nenízatímrealizovánoanina‐ vrhnuto.Důvodyjsoupředevším:nedostatečnýzájemjakzestranyod‐ povědnýchorgánů,takineochotazestranyspolečnostiatakévysoké nákladynanezbytnáochrannáopatření.Určitádílčířešení,kterábyšla realizovatiprostřednictvímrůznýchdruhůEvropskýchstrukturálních fondů,jsounapř.mediálníkampaňnanárodníúrovni,kdebysesituace lidíbezdomovaprezentovalaobjektivně. Vsoučasné době v médiíchpřevažujínegativníinformaceo jejich trestněprávnímchování,alebylobyjistědůležité,zjistitpoměrpacha‐ telůvůčiobětemmezilidmibezdomova. 224 Dále by zde byla potřebná i cílená primární prevence na školách arozšířenádostupnostinformacíoproblematicebezdomovectví,např. pomocídistribuceletáčkůnaveřejnýchmístech. Viktimologie by se měla podle názoru autora daleko více zabývat oběťmi trestných činů z řad seniorů bez domova, jejich typologií apředpoklady stát se oběťmitrestného činu. Poznatky by mohly při‐ spětkúčinnéprevencipředtrestnoučinností,kterousetitospoluob‐ čanéčastostávajíobětí. PhDr.PavelPěnkava ÚřadměstskéčástiPraha1 KarolínySvětlé7,Praha1 E‐mail:[email protected] 225 Prevenciaapomocdetskýmobetiam virtuálnehoprostredia Preventionandassistanceforchild´svictims incyberspace MichaelaJURISOVÁ Anotácia: Príspevok venuje pozornosť kriminalite páchanej vo vir‐ tuálnom prostredí so zameraním na detskú obeť. Podrobnejšie cha‐ rakterizuje realizáciu prevencie, možné formy pomoci týmto obetiam aaktuálnuprávnuúpravutejtoproblematikyvSR. Kľúčové slová: kyberpriestor, dieťa, obeť, pomoc, legislatíva, pre‐ vencia. Annotation: The article pay attention on cybercrime and child´s victimsincyberspace.Showhowtomakepreventioninthisareaand howtohelptothiskids(bylawinSlovakrepublic). Keywords: cyberspace, child, victim, assistance, legislation, prevention. Úvod Jezrejmé,žedetisúvkyberpriestoreveľmizraniteľné.Vzhľadomna uvedenýfaktataktiežpreto,žekyberkriminalitajednesneopísateľne rýchlo sa šíriacim fenoménom, som sa vo svojom príspevku rozhodla tejtoproblematikevenovaťpozornosť. Textkonkrétnejšiepoukazujenakyberšikanu(kyberšikanovanie) atrestnéčinysňousúvisiace,vzhľadomnafakt,ževSlovenskejrepub‐ like nie je legislatívne vymedzené šikanovanie ani kyberšikanovanie. 226 Ako už bolo spomenuté, najviac zraniteľnými v tejto oblasti sú deti – tietojepotrebnéchrániť,tedarealizovaťvhodnúprevenciuavprípa‐ de,žesastanúobeťami,jepotrebnéanevyhnutnéimposkytnúťade‐ kvátnu pomoc. Jednou z foriem pomoci je aj pomoc právna, a práve tomuto druhu pomoci je v danom príspevku venovaná pozornosť. Zvyššieuvedenéhojeevidentné,žeochrániťdetipredtýmitonástra‐ hami a taktiež potrestať páchateľa nebude jednoduché, pretože dané konanievkyberpriestorejenutnésubsumovaťpodskutkovépodstaty rôznych trestných činov (podľa zákona č. 300/2005 Z.z. Trestný zá‐ kon) alebo dané konanie klasifikovať ako priestupok (podľa zákona č.372/1990Zb.Zákonopriestupkoch). Neopomenuteľným dôvodom venovania pozornosti tejto proble‐ matike je spolupráca autorky s občianskym združením eSlovensko ačlenstvovporadnomvýbore211projektuzodpovedne.sk.KYBERŠI‐ KANOVANIE.sk.jenázovjednéhozmnohýchveľmiúspešnýchataktiež „najmladších“projektov.Jehocieľomje:rozšíriťvedomostiokyberši‐ kanovaní; zvýšiť citlivosť na kyberšikanovanie; zmeniť pasívnych svedkov na aktívnych ochrancov obetí; prostredníctvom filmov vyvo‐ laťemocionálnyzážitok,ktorýzmenípohľadsvedkovnašikanovanie; pomocouaktivíthlbšiepochopiťprežívanieasprávanieobete,agreso‐ ra či svedkov. Jednou z častí tohto projektu je aj analýza a pohľad na legislatívnepoňatietejtoproblematikyvpodmienkachSR,ktorejjeve‐ novanápozornosťajvdanompríspevku. Detskéobetevirtuálnehoprostredia–pomoc aprevenciavyplývajúcazlegislatívy Nazákladespoluprácesospomenutýmobčianskymzdruženímaod‐ borompočítačovejkriminalityúradukriminálnejpolíciePrezídiaPoli‐ cajného zboru boli vybrané trestné činy (resp. skutkové podstaty trestných činov), pod ktoré je možné kriminalitu páchanú v kyber‐ priestore(resp.kyberšikanovanie)subsumovať. NapriblíženiepodstatybolvyužitýTrestnýzákonataktiežkomen‐ tárktomutozákonu.Jednotlivépasážetýkajúcesakonkrétnejtrestnej 211Poradný výbor sa skladá z organizácií štátneho, súkromného, tretieho sektora, ako aj územnejsamosprávy.CieľomPoradnéhovýborujezdružiťkľúčovýchhráčov,ktorísa zaoberajúoblasťouzodpovednéhopoužívaniainternetu,mobilovamodernýchon‐line technológií.Poradnývýborsasnažídosiahnuťspoluprácu,výmenuinformáciíazdieľa‐ niedobrýchskúsenostímedzisvojimičlenmi.Výborsastretávarazmesačne. 227 činnosti sú doplnené definovaním niektorých z výrazov (pojmov), ktoré autorka posúdila ako vhodné priblíženia čitateľovi, vzhľadom kpredmetnejproblematike. Vnasledujúcomtextebudeevidentné,ženieprivšetkýchspomenu‐ týchtrestnýchčinochsamôžuichobeťamistaťibaosobyzradovmlá‐ deže, ale taktiež dospelí či seniori. Ostaňme však pri tom, že najzraniteľnejšímivkyberpriestoresúdeti. Mnohéznižšiespomenutýchtrestnýchčinovsúzáležitosťounovely Trestnéhozákonazaugusta2013,kdedošlokichúpravealeboakota‐ kédozákonapribudli.Spomenutézmenyjevovzťahukukyberkrimi‐ nalitemožnéhodnotiťveľmipozitívne. Nebezpečnéprenasledovanie,tzv.kyberstalking (§360aTrestnéhozákona) Kontaktovanie prostredníctvom tretej osoby alebo elektronickej ko‐ munikačnejslužby, písomne alebo inak proti vôli osoby je trestné. Trestným je dlhodobé prenasledovanie takým spôsobom, ktoré môže vzbudiť dôvodnú obavu o život alebo zdravie, život alebo zdravie blízkejosobyalebopodstatnýmspôsobomzhoršiťkvalituživota tejto osoby. Objektomjeochranasúkromiajednotlivca,ktorýjeneustáleprena‐ sledovanýpáchateľom.Prenasledovaniejetakejintenzity,žeupoško‐ deného sa vzbudí obava, že takýmto konaním je ohrozený jeho život alebozdravie.Dochádzaajkpodstatnémuzhoršeniukvalityživotapo‐ škodeného. Takéto konanie definuje dlhodobosť,čižeurčitéopakujúce sakonanie–napríkladdlhodobépísanieSMSspráv,sledovanieosoby (obete),písanielistovčiemailov. Uvedenýtrestnýčinpribudoldozákona1.septembra2011,tedaide orelatívne novú, a pre danú problematiku, prospešnú úpravu. Vyplý‐ vajúc z policajných štatistík bolo v roku 2014 evidovaných 147 TČ, vroku2013boloevidovaných106TČanapokon121TČvroku2012. Vpriemereišloo70‐percentnúobjasnenosť. 228 Vydieranie(§189Trestnéhozákona) O vydieranie pôjde ak bude určitá osoba inú osobu nútiť násilím, hrozbou násilia alebo hrozbou inej ťažkej ujmy, aby táto osoba niečo konala,opomenulaalebotrpela. Vsúvislostisvydieranímjechránenáslobodnávôľajednotlivca.Po‐ škodený (obeť) je pod tlakom násilia, hrozby násilia alebo inej ťažkej ujmynútenýniečokonať(napríkladzaslaťagresorovikompromitujúce fotografie),opomenúť(napríkladneoznámiťspáchanietrestnéhočinu) alebo niečo strpieť (napríkladneustálezasielanieSMSsprávadožado‐ vaniesaodpovedenatietosprávy). Abybolomožnétakétokonaniepotrestaťpostačíakpáchateľhrozí násilím, a táto hrozba násilia nemusí byť bezprostredná – napríklad páchateľpošleobetiemail. Nátlak(§192Trestnéhozákona) Potrestanie nátlaku veľmi úzko súvisí s vydieraním. Poškodený (obeť) však musí byť páchateľom nútený aby niečo konal, opomenul, trpel,pričompáchateľzneužívapoškodenéhohmotnúnúdzu,nalieha‐ vú nemajetkovú potrebu alebo tieseň vyvolanú nepriaznivými osob‐ nýmipomermi. Nátlakzostranypáchateľavočiobetijemožnésamozrejmevyvolávať či spôsobovať aj za pomoci využitia informačno‐technických prostried‐ kov(počítačov,mobilnýchtelefónov,internetučisociálnychsietí). Páchateľ pri takomto konaní využíva danú situáciu vo svoj pro‐ spech – napríklad strach obete o svojich blízkych (o rodičov, o deti, osúrodencov). Sexuálnezneužívanie(§201,§201a,§201bTrestnéhozákona) Páchateľsapotrestá,akprostredníctvomelektronickejkomunikačnej službynavrhnedieťaťumladšiemuakopätnásťrokovosobnéstretnu‐ tievúmyslespáchaťnaňomtrestnýčinsexuálnehozneužívaniaalebo trestnýčinvýrobydetskejpornografie,pričomsámpáchateľniejedie‐ ťaťom. Ide o pomerne nový druh trestnej zodpovednosti (od roku 2013), ktorý sa snaží chrániť osoby mladšie ako pätnásť rokov pred zneuží‐ 229 vaním prostredníctvomelektronickýchkomunikačnýchslužieb. Trest‐ nýmbudeužilennavrhnutieosobnéhostretnutiazaúčelomsexuálne‐ hostykusdieťaťom. Páchateľsapotrestáajakzneužijedieťamladšieakopätnásťrokov vúmyslevyvolaniasexuálnehouspokojeniajehoúčasťounasexuál‐ nychaktivitáchalebosexuálnomzneužití,hocisananichtakétodieťa nemusípriamozúčastňovať(aleboakpáchateľumožnítakétozneuži‐ tiedieťaťa). Ide o potrestanie páchateľa, ktorý zneužije dieťa mladšie ako pät‐ násť rokov (dievča či chlapca) tak aby bolo účastné rôznych sexuál‐ nych aktivít, hoci aj nepriamo. Snahou páchateľa je, aby dieťa začalo aktívnesexuálnežiťapodobne,pričomzámeromzákonodarcovjerea‐ govaťnarastúceprípadyinternetovéhošikanovania,najmäprostredníc‐ tvomsociálnychsietí,atýmchrániťľudskúdôstojnosťdetí. Dieťa Dieťaťom sa rozumie osoba mladšia ako osemnásť rokov veku. Vsú‐ vislostisnovouprávnouúpravoujedieťaťomajosoba,ktoráuzavrela sobášommanželstvopreddovŕšenímosemnástehorokuveku(tozna‐ mená,ženadobudnutieplnoletostipreddovŕšenímosemnástehoroku vekuuzavretímmanželstvaniejedôvodomnaobmedzenierozsahu trestnoprávnejochranydetí). Uvedenéznamená,žeosobamedzi16.rokomveku(kedyjevSR najskôr možné uzavrieť manželstvo) a 18. rokom veku, je stále pova‐ žovanázadieťa.Osobavtomtovekusataktiežmôžestaťobeťouky‐ beršikanovania,pričomzoslovenskejprávnejúpravyvyplýva,žebude akodieťachránená. Sexuálnezneužívanie Zasexuálnezneužívaniesapovažujevykonaniesúložesosoboumlad‐ šouakopätnásťrokovalebozneužitietakejtoosobyinýmspôsobom. Zaobjekttrestnéhočinuzákonpovažujeľudskúdôstojnosť,ktoráje hodná ochrany u detí (chlapcov aj dievčat) mladších ako pätnásť rokov. Nie je potrebné násilie alebo jeho hrozba na obeť (v opačnom prípadebyišlootrestnúzodpovednosťzatrestnýčinznásilnenia). Trestne zodpovedným bude páchateľ aj vtedy ak osoba mladšia ako 230 pätnásťrokovsúhlasísosúložou.Jeúplneirelevantnéakosaosobapo‐ staví ku konaniu páchateľa. Páchateľom môže byť žena aj muž starší akopätnásťrokov.Ksúložimôžedôjsťlenuosôbopačnéhopohlavia. Zainýspôsobsexuálnehozneužitiapovažujemenapríkladbozkávanie napohlavnýchorgánochaleboobchytkávanienaintímnychmiestach. Sexuálnenásilie Za sexuálne násilie považujeme ak páchateľ násilím alebo hrozbou bezprostrednéhonásiliadonútipoškodeného(obeť)korálnemustyku, análnemustykualebokinýmsexuálnympraktikámaleboakpáchateľ natakýtotrestnýčinzneužijebezbrannosťosoby(obete). Snahou zákonodarcov je potrestanie tých páchateľov, ktorí si na iných (muži, ženy a deti) násilím vynucujú iné sexuálne praktiky ako súlož,napríkladorálnystykaleboanálnystyk.Objektomjeochrana ľudskej dôstojnosti. Páchateľom môže byť ktokoľvek, teda aj osoba rovnakéhopohlavia.Podľauvedenéhonemôžebyťtrestnánásilímvy‐ nútenásúlož(nakoľkobyišloonaplnenieskutkovejpodstatytrestné‐ hočinuznásilnenia). Ohováranie(§373Trestnéhozákona) Páchateľopoškodenom(obeti)oznáminepravdivýúdaj,pričomten‐ toúdajjespôsobilýznačnoumierouohroziťvážnosťtejtoosobyuspo‐ luobčanov, poškodiť osobu v zamestnaní, v podnikaní, narušiť osobe rodinnévzťahyalebojejspôsobiťinúvážnuujmu. Ohováraniejesamozrejmemožnérealizovaťajprostredníctvomaza pomocivyužitiainformačno‐komunikačnýchtechnológií. Objektompriohováraníjeochranavážnostijednotlivca.Ochrana môže byť poskytovaná aj osobám, ktoré už zomreli, deťom alebo aj osobám, ktoré sú pozbavené alebo sú im obmedzené spôsobilosti na právach. Pri ohováraní je nutné aby zo strany páchateľa došlo k oznámeniu nepravdivejinformácie–pričomtakátoinformáciamôžebyťoznámená akýmkoľvekrelevantnýmspôsobom,azároveňtátoinformáciamusíbyť takejintenzity,abymohlaobjektívnevyvolaťohrozenievážnostiuspo‐ luobčanov,vzamestnaníalebovmiestebydliskapoškodeného(obete). 231 Páchateľ bude potrestaný prísnejšie ak oznámi takúto nepravdivú informáciuopoškodenom(obeti)verejnealebooznámenietakejtoin‐ formáciespôsobístratuzamestnaniačirozvrátenierodiny. Trestnýčinspáchanýverejne Zaverejnespáchanýtrestnýčinsapovažujekonaniepáchateľavoči poškodenémurealizovanéprostredníctvom,napríkladtlačovinyalebo filmu, televízie, použitímpočítačovejsietealebo iným obdobným účin‐ nýmspôsobom. Poškodzovaniecudzíchpráv(§376Trestnéhozákona) Páchateľbudepotrestanýakvočipoškodenému(obeti)porušítajom‐ stvo listiny alebo inej písomnosti, zvukového záznamu, obrazového zá‐ znamu alebo iného záznamu, počítačových dát alebo iného dokumentu uchovávanéhovsúkromíinéhoatotým,žetentopáchateľichzverejní alebo sprístupní tretej osobe alebo iným spôsobom zneužije a inému týmspôsobívážnuujmunaprávach. Podstatou je ochranasúkromnýchdokumentovpredichzverejnením, napríkladlistov, emailovej pošty, nahrávok rozhovorov, fotografií či zdra‐ votnýchzáznamov. Detskápornografia–výroba(§368Trestnéhozákona) Páchateľomjeosoba,ktorávyužije,získa,ponúknealeboinakzneu‐ žije dieťa na výrobu detskej pornografie alebo detského pornografic‐ kéhopredstavenia.Potrestásaajosoba,ktoráumožnítakétozneužitie dieťaťaalebosainakpodieľanatakejtovýrobe. Osoba sa potrestá ak voči poškodenému (obeti) spácha takýto čin verejne–napríkladcezinternet. Uvedenéznamená,žepotrestajúsatípáchatelia,ktorídetskúporno‐ grafiu vyrábajú alebo získavajú pre ňu deti (teda osoby mladšie ako osemnásť rokov). Trestný postihhrozí aj tomu páchateľovi, ktorý vy‐ rábadetsképornograficképredstavenie–živépredstavenie,atoajza použitiainformačnýchtechnológií. 232 Detskápornografia–rozširovanie(§369Trestnéhozákona) Páchateľom je ten, kto rozmnožuje, prepravuje, zadovažuje, sprí‐ stupňujealeboinakrozširujedetskúpornografiu. Ideotrestnýpostihpáchateľa,ktorýzabezpečujeakúkoľvekdistrib‐ úciudetskejpornografie–tlačou,audio‐vizuálne,elektronickyaleajza‐ sielanímčizdieľanímIPadriesstematikoudetskejpornografie. Prísnejšiesapotrestápáchateľ,ktorýspôsobídetskejobetiťažšíná‐ sledok–napríkladnarozširovanietejtodetskejpornografiepoužijepočí‐ tačovúsieť(anielen„obyčajnúdistribúciu“naDVDnosiči). Detskápornografia–prechovávanieaúčasťnadetskom pornografickompredstavení(§370Trestnéhozákona) Páchateľomjeosoba,ktoráprechovávadetskúpornografiuataktiež osoba,ktorákonávúmyslezískaťprístupkdetskejpornografiipro‐ stredníctvomelektronickejkomunikačnejslužby. Potrestaný bude aj páchateľ,ktorýsaúmyselnezúčastnídetskéhopornografickéhopred‐ stavenia. Uvedené znamená, že budepotrestanáosoba,ktoráprechovávadet‐ skú pornografiu po akúkoľvek dlhú dobu, v akejkoľvek podobe a na akomkoľveknosiči(CD,DVD,USB,HDDdisk,disketa,fotografie,videoka‐ zetyapod.).Potrestanábudetaktiežosoba,ktorásazúčastnídetského pornografického predstavenia (napríklad účasť na videočete s die‐ ťaťom,ktorépredvádzasúlož). Teda trestne stíhateľné je úmyselnézískavanieprístupukdetskej pornografii prostredníctvom elektronickej komunikačnej siete (interne‐ tu). Konaním v úmysle získať prístup k detskej pornografii prostred‐ níctvom elektronickej komunikačnej služby sa rozumie také konanie, ktoré preukázateľne smeruje k vedomému, teda nie nevyžiadanému, náhodnémuzískaniuprístupukdetskejpornografii,toznamenánajmä vykonaním registrácie, odoslaním požiadavky na prístup alebo uhrade‐ nímplatbyzaprístupnainternetovústránkusdetskoupornografiou. Ohrozovaniemravnosti(§371,§372Trestnéhozákona) Páchateľsapotrestáakvyrába,kupuje,dováža,inakzadovažujeaná‐ sledne predáva,požičiava,inakuvádzadoobehu,rozširuje,robíverejne prístupnými,zverejňujepornografiu,nosičezvukualeboobrazu,zobra‐ 233 zeniaaleboinépredmetyohrozujúcemravnosť(vktorýchsaprejavuje neúctakčlovekuanásiliealeboktorézobrazujúsexuálnystyksozvie‐ raťomaleboinésexuálnepatologicképraktiky). Zaobjektbudemepovažovaťochranumravnostispoločnosti.Kona‐ nie páchateľa bude považované za trestné iba pokiaľ sa bude jednať opornografiu, v ktorej sa prejaví neúcta k človeku alebo patologické sexuálnepraktiky(napríkladsadizmus,zoofília). Ak páchateľ pornografiu ponúka,prenechávaalebopredávadieťaťu alebonamieste,ktoréjedeťomprístupné,vystavujealeboinaksprístup‐ ňuje,potrestása. Zuvedenéhosaprotiprávnymkonanímrozumieúmyselnésprístup‐ neniepornografieosobemladšejakoosemnásťrokov–dieťaťu. Detskéobetepornografiesúzväčšalákanépáchateľomprostredníc‐ tvom a za pomoci využitia informačno‐technických prostriedkov, pri‐ čomtakétokonanieveľmičastonapĺňaznakykyberšikanovania. Detskápornografia Detskoupornografiousarozumiezobrazenieskutočnejalebopred‐ stieranej súlože, zobrazenie iného spôsobu pohlavného styku alebo zobrazenieobdobnéhosexuálnehostykusdieťaťom(aleboosobouvy‐ zerajúcou ako dieťa). Detskou pornografiou je aj zobrazenie obnaže‐ nýchčastíteladieťaťa(aleboosobyvyzerajúcejakodieťa)smerujúce kvyvolaniusexuálnehouspokojeniainejosoby. Uvedenéznamená,žezadetskúpornografiubudepovažovanéajdie‐ lo,naktoromsanenachádzaosobamladšiaakoosemnásťrokov,avšak akvyzeráakodieťa. Pornografiou je dielo (obrazové,zvukovoobrazové), ktoré je spôso‐ bilévyvolaťsexuálneuspokojenieinejosoby. Detsképornograficképredstavenie Ide o živépredstavenieurčenépubliku,atoajsvyužitíminformačno‐ technickýchprostriedkov. V takomto predstavení je dieťa zapojené do skutočného alebo predstieraného sexuálneho konania alebo ide opred‐ stavenie, v ktorom sú obnažované časti tela dieťaťa, pričom takéto predstaveniesmerujekvyvolaniusexuálnehouspokojeniainejosoby. 234 Trestnoujeajúčasťnapredstavenídetskéhopornografickéhodiela – bezohľadučiideoživévysielaniealebosledovaniezvukovoobrazové‐ hozáznamuvtelevízii,nainternete(video‐čete)apodobne. Ohrozovaniemravnejvýchovymládeže(§211Trestnéhozákona) Ohrozovaniemravnejvýchovymládežejetrestné,atovprípadeak páchateľ vydá, čo aj z nedbanlivosti, osobu mladšiu ako osemnásť rokovnebezpečenstvuspustnutiatým,že: Zvádza osobu k záhaľčivému alebo nemravnému životu. Záhaľčivým životomrozumiemeživot,ktorýjeprespoločnosťneprospešný,na‐ príkladprostitúcia,žobranie,drobnákriminalita. Umožníosobeviesťzáhaľčivýalebonemravnýživot.Tedaakpáchateľ umožňujedieťaťuvbudúcnostiviesťzáhaľčivýživot. Umožní osobe dopúšťať sa konaní, ktoré sú podľa trestného zákona trestnýmičinmi.Uvedenéznamená,žepáchateľnejdenázornýmprí‐ kladomdieťaťuabynepáchalotrestnéčiny. Umožníosobedopúšťaťsakonaní,ktorésúpodľaosobitnýchzákonov priestupkami. Páchateľ umožňuje osobe páchať priestupky (podľa Zákonaopriestupkoch). Brániosobevpovinnejškolskejdochádzke. Daný trestný čin (vyššie) uvádza jednotlivé formy pre spoločnosť nebezpečnéhokonania,ktorépriamoohrozujúmorálkudetí.Objektom tedabudezdravýmorálnyvývojdieťaťa. Vsúvislostiskyberšikanovanímmôžemehovoriťaj(resp.jejznaky napĺňajú)otrestnýchčinochtýkajúcichsaextrémistickýchmateriálov (ich výroba, rozširovanie či prechovávanie) alebo týkajúcich sa hano‐ benia národa, rasy a presvedčenia či podpory a propagácie skupín smerujúcichkpotláčaniuzákladnýchľudskýchprávaslobôd.Skyber‐ priestorom,vyššievymenovanétrestnéčiny,súvisiapredovšetkým anajčastejšievtomzmysle,žejemožnéichrealizovať(prejavovaťná‐ klonnosť,podporovať,rozširovať,propagovaťapod.)verejne–tedaaj prostredníctvompočítačovýchsietí. 235 Podporaapropagáciaskupínsmerujúcichkpotlačeniu základnýchprávaslobôd(§421,§422Trestnéhozákona) Páchateľombudetenataktiežsapotrestá,ktopodporujealebopro‐ paguje skupinu osôb či hnutie, ktoré násilím, hrozbou násilia alebo hrozbouinejťažkejujmysmerujekpotlačeniuzákladnýchprávaslo‐ bôdosôb. Skyberšikanovanímbudetakétokonaniesúvisieťpredovšetkýmak buderealizovanépáchateľomverejne. Za objekt budeme považovať ochranu spoločnosti pred skupinami, ktoré potláčajú práva a slobody, diskriminujú prejavy slobodnej vôle aleboznemožňujúvykonávaťzákladnéprávaaslobody.Protiprávnym bude vyjadrovaniesympatií vo vzťahu ku skupinám, ktoré smerujú kpotlačeniu základných práv a slobôd. Protiprávnymi sú aj prejavy kfašistickejideológii,kideológiionadradenostiurčitejskupinyobyva‐ teľstva nad inou skupinou alebo aj prejavovanie sympatií k hnutiam aleboskupinám,ktoréhlásajúozákazevoličskéhoprávapreurčitéet‐ nikum.Skutkovápodstatatohtotrestnéhočinubudenaplnenávprípa‐ de ak páchateľ skupiny podporil (vecným darom alebo finančným príspevkom) alebo propagoval (vyjadril sa o nich pozitívne alebo vy‐ stúpilnaichpodporu). Potrestanábudeajosoba,ktoráverejne,najmäpoužívanímzástav, odznakov,rovnošiatalebohesiel,prejavujesympatiekskupinealebo hnutiam,ktorénásilím,hrozbounásiliaalebohrozbouinejťažkejujmy smerujúkpotláčaniuzákladnýchprávaslobôd.Taktiežbudepáchateľ potrestaný ajakpriuvedenomčinepoužívapozmenenézástavy,odzna‐ ky,rovnošatyaleboheslá(ktorévyvolávajúzdaniepravých). Jednásaošpeciálnuformupropagácie,atopoužívanímznakov,zá‐ stavaleboajpoužívanímhesielapodobne.Najčastejšiepôjdeoprípa‐ dy kedy páchateľ „hajluje“, vykrikuje protižidovské heslá a podobne. Taktiežjetrestné,akpáchateľpoužívapozmenenérovnošatyalebozá‐ stavy,ktoréniesúidentickéspôvodnými,avšaknapôvodnésaaspoň sčastipodobajú.Páchateľčiastočnouzmenousymbolovsachcevyhnúť trestnejzodpovednosti. Výroba, rozširovanie a prechovávanie extrémistických materiá‐ lov(§422a,§422b,§422cTrestnéhozákona) Trestným je ak osoba vyrába extrémistické materiály alebo sa po‐ dieľanatakejtovýrobe. 236 Zaprotiprávnekonanievtomtoprípadepovažujemevýrobusymbo‐ lovalebotlačovínčifotografií.Preúčelyuvedenéhosaextrémistickým materiálomrozumiepísomné,grafické,obrazové,zvukovéaleboobra‐ zovo‐zvukové vyhotovenie textov, vyhlásení, zástav, hesiel, odznakov, symbolov a podobne (a taktiež materiál, ktorý zľahčuje zločiny spá‐ chanépočasII.svetovejvojny).Zaextrémistickýmateriálpovažujeme ajuverejňovanienapodobenínoriginálu,ktorémôžuvyvolaťdojem pravosti(pričomktejtoúpravedošlozdôvoduproblematickéhodoka‐ zovaniarôznychnapodobenínnavlajkách,napodobeníntlačovínči uniforiem). Podľauvedenéhobudetrestnýmajpodielinéhopáchateľanavý‐ robe. Potrestásaosoba,ktorá(okreminýchspôsobov,ajverejne)rozmno‐ žuje,prepravuje,zadovažuje,sprístupňuje,uvádzadoobehu,dováža,vy‐ váža,ponúka,predáva,zasielaaleborozširuje extrémistické materiály, atotretímosobám. Taktiežsapotrestáten,ktoprechovávaextrémistickémateriály. Zaprotiprávnubudemepovažovaťajdržbuextrémistickéhomate‐ riálu, ako napríklad fotografie, odznaky, audiovizuálne nahrávky či knihy. K naplneniu takejto skutkovej podstaty nemôže dôjsť (teda trestným nebude),akosobapoužívanapríkladhákovýkrížfašistickéhoNemecka akoučebnúpomôckuadávaktomukritickývýkladspoukazomna rolufašizmupočasII.svetovejvojnyapodobne. Popieranieaschvaľovanieholokaustuazločinovpolitických režimov(§422dTrestnéhozákona) Páchateľsapotrestáakverejnepopiera,spochybňuje,schvaľujealebo sasnažíospravedlniťholokaust,zločinyrežimuzaloženéhonafašistickej ideológii,zločinyrežimuzaloženéhonakomunistickejideológiialebo zločiny iného podobného hnutia, ktoré násilím, hrozbou násilia alebo hrozbouinejťažkejujmysmerujekpotlačeniuzákladnýchprávaslo‐ bôdosôb. Tedaprotiprávnymjeverejnéschvaľovanieholokaustu(tzv.osvien‐ čimskálož)ainýchideológiíaznichplynúcichtrestnýchčinov,ktoré poznámezminulosti. 237 Hanobenienároda,rasyapresvedčenia (§423Trestnéhozákona) Potrestá sa osoba, ktorá verejne hanobí niektorý národ, jeho jazyk, niektorú rasu alebo etnickú skupinu, alebo jednotlivca alebo skupinu osôb pre ich príslušnosť k niektorej rase, národu, národnosti, farbe pleti,etnickejskupine,pôvodurodu,preichnáboženskévyznanieale‐ bopreto,žesúbezvyznania. Zuvedenéhovyplývaochranaodlišnostínárodov,rasyčipresvedče‐ nia. Protiprávnym bude verejné hanobenia národa, etnika, rasy alebo jazyka.Uvedenépredpokladáspáchanietrestnéhočinunajednotlivco‐ vialeboskupineosôb–aspoňnatrochosobách.Protiprávnymbudeaj konanie proti vierovyznaniu alebo aj pre možnosť zostať bez viery – ateistom. Podnecovanieknárodnostnej,rasovejaetnickejnenávisti (§424Trestnéhozákona) Potrestásaten: Ktosavyhrážajednotlivcovialeboskupineosôbpreichpríslušnosť k niektorej rase, národu, národnosti, farbe pleti, etnickej skupine, pôvodurodualebopreichnáboženskévyznanie. Kto podnecuje k obmedzovaniu práv a slobôd niektorého národa, národnosti,rasyaleboetnickejskupiny. Zuvedenéhovyplýva,ženanaplnenieskutkovejpodstatypostačíaksa páchateľvyhráža,žebudeobmedzovaťprávaaslobodyjednotlivcaale‐ boskupinyprepríslušnosťkrasečietnickejskupine(atoajverejne– tedaprostredníctvompočítačovejsiete). Podnecovanie,hanobenieavyhrážanieosobámpreich príslušnosťkniektorejrase,národu,národnosti,farbepleti, etnickejskupinealebopôvodurodu(§424aTrestnéhozákona) Páchateľ sa potrestá ak verejnepodnecuje k násiliu alebo nenávisti voči skupine osôb alebo jednotlivcovi pre ich príslušnosť k niektorej rase,národu,národnosti,farbepleti,etnickejskupine,pôvodurodu alebopreichnáboženskévyznanie,akjezámienkouprepodnecovanie z predchádzajúcich dôvodov. Uvedené platí aj pre hanobenie a vyhrá‐ žaniesa. 238 Ideopotrestanieprotispoločenskéhokonania,ktorésavsúčasnosti často na verejnosti prejavuje. Na naplnenie skutkovej podstaty musí páchateľkonaťverejne! Podnecovanieahanobenie Podnecovanímrozumiemesnahupáchateľavzbudiťuiných,abyne‐ návideli jednotlivca alebo skupinu pre príslušnosť k rase, národu aďalším. Hanobením rozumieme napríklad zosmiešňovanie jednotliv‐ caaskupínprepríslušnosťkraseapod. Trestnázodpovednosťverzusvek Trestný zákon hovorí, že kto v čase spáchania činu inak trestného nedovŕšilštrnástyroksvojhoveku,niejetrestnezodpovedný. Uvedené znamená, že trestnezodpovednýmjelentenpáchateľ,ktorý spáchatrestnýčin najskôrdeňpo dovŕšenísvojho14.rokuvekuživota. Výnimkoujezodpovednosťpritrestnomčinesexuálnehozneužívania, kdesapretrestnúzodpovednosťosobyvyžadujeaspoň15rokovveku. Mladistváosobaakopáchateľverzustrestnázodpovednosť Za mladistvú je považovaná osoba,ktorávčasespáchaniatrestného činu nedovŕšila osemnásty rok veku a dovŕšila aspoň štrnásty rok veku (resp.pätnástyrokveku–vprípadetrestnéhočinusexuálnehozneuží‐ vania). Zamenejzávažnézásahydoprávanasúkromiemožnoudeliťpoku‐ tu za spáchanie priestupku proti občianskemu spolunažívaniu. (§ 49 Priestupkovéhozákona/Zákonaopriestupkoch) Záver Vzáverejemožnékonštatovať,žepokusombolopriblížiťtrestnéči‐ nypáchanévkyberpriestore,konkrétnejšiesúvisiaceskyberšikanova‐ ním. Je úplne evidentné, že nie je možné taxatívne vymedziť všetky ajednoznačnesúvisiaceskutky,atovzhľadompredovšetkýmnajednu skutočnosť, a tou je absencia legislatívneho vymedzenia šikanovania akyberšikanovaniavSlovenskejrepublike. 239 Trestnoprávnepostihovaniepáchateľa,ataktiežsubsumovaniejeho konania pod niektorú zo skutkových podstát trestných činov týkajú‐ cich sa kyberkriminality, nie je ľahkou záležitosťou, avšak určite ľah‐ šouakosamotnédefinovanieobeteaeventuálneposkytovaniepomoci tejtoobeti–vslovenskejlegislatívežiaľabsentujeajvymedzeniepojmu “obete trestnej činnosti“. Slovenský právny poriadok pozná a pracuje spojmompoškodený(§46zákonač.301/2005Z.z.Trestnýporiadok), ktorýjevšakpojmomužšímvporovnaníspojmomobeť.Pozitívnymje existencia pracovného tímu, ktorý sa momentálne v SR zaoberá tvor‐ boutohtodruhulegislatívy,tedatvorbouzákonaoobetiach. Vúplnomzáverejenevyhnutnékonštatovať,ževSRtakmervkaždej školesašikanovanievyskytuje.Ideofaktpotvrdenýmnohýmivýsku‐ mamiaprieskumami.Šikanovanietakmožnozaradiťmedzinajzávaž‐ nejšie ohrozenia detí a mládeže (samozrejme spolu s inými, ako napríkladšírenienetoleranciečirôznezávislosti).Zaujímavýmjefakt, že spomenuté nástrahy tu boli aj pred príchodom internetu – nové technológie iba priniesli (novú) predponu „kyber“. Obsah ale, žiaľ, ostávarovnaký–ublížiťčloveku. VúvodespomenutýprojektKyberšikanovanie.skprinášaskúsenosti odbornéhotímuzprácestoutoproblematikouatémou,pretožejevý‐ berom toho najlepšieho a overeného z rôznych projektov z celého sveta. Vieme, že šikanovanie tu bolo, je aj bude a úplne sa nám ho nikdy nepodaríodstrániť.Toaleneznamená,žebysmemalisedieťsozalo‐ ženými rukami, pretože zatváraním očí pred skutočnosťou, zatajova‐ nímabagatelizovanímšikanovanienepotlačíme,alenaopakposilníme. Obete budú v tom prípade slabšie a bezbrannejšie a agresori silnejší abeztrestnejší.Ataksavšetcisnažme,akýmikoľvekvodnýmispôsob‐ miaprostriedkami,prispieťkzlepšeniudanejsituácie. 240 Použitézdroje www.eslovensko.sk www.zodpovedne.sk Zákonč.300/2005Z.z.Trestnýzákon Zákonč.301/2005Z.z.Trestnýporiadok Evidenčno‐štatistickýsystémkriminalityPrezídiaPZ(Policajnášta‐ tistika) JUDr.MichaelaJurisová KatedrakriminológieAkadémiePolicajnéhozboruvBratislave Sklabinská1,83517Bratislava E‐mail:[email protected];[email protected] 241 Nadpraktickýminedostatkyprávníúpravyobětí trestnýchčinů Aboutsomepracticaldeficitsofthecurrentlegislationof theCrimeVictims VítězslavKOZÁK,MichalJÍLOVEC Anotace:Příspěveksevěnujerelativněnovéoblastivrámcitrestní‐ hopráva–postaveníobětítrestnýchčinů.Popisujevzniksoučasné právní úpravy a zkoumá její souladnost s unijním právem. Nejvíce se však věnuje některým současným praktickým nedostatkům a problé‐ mům, které se objevují v každodenní praxi a způsobují tak, že reálný dopadzákonajenižší,nežjakbylzákonodárcempůvodnězamýšlen. Klíčováslova:Oběťtrestnéhočinu,aplikačnípraxe,nedostatkyprávní úpravy Annotation:Thecontributiondealswitharelativelynewsectionin the Czech Criminal law – the status of crime victims. It describes the originsofthecurrentlegislationandanalysesitsaccordancewiththe EUlaw.However,itismostlyfocusedonsomeofthecurrentpractical drawbacksandproblems,whichappearineverydaypractise,andthus lowertherealimpactofthelaw,incomparisontowhatthelegislator originallymeantittobe. Keywords: Crime Victims, current application, deficits of current legislation 242 Úvodem Dne 1. srpna 2013 nabyl účinnosti zákon číslo 45/2013 Sb., o obě‐ techtrestnýchčinů(dálejen„ZOTČ“nebo„zákon“),kterýdoplniltrest‐ něprávnínormy.Tentozákonzároveňnovelizovaltrestnířád(dálejen „TŘ“),atopřevážněvsouvislostisuplatňovánímprocesníchprávpo‐ škozených v průběhu trestního řízení (mimo to ale také např. zavedl institut předběžných opatření). ZOTČ nahradil dřívější zákon č. 209/ 1997Sb.,oposkytnutípeněžitépomociobětemtrestnéčinnosti. Zvýšenýzájemveřejnosti,aleistátu,oobětitrestnýchčinůvposled‐ ních několika letech není překvapující. Vždyť již od 50. let minulého stoletísehovoříoviktimologii(vědníoborzabývajícíseobětítrestné‐ ho činu) jako o součásti kriminologie; někteří autoři viktimologii do‐ koncepovažujízavěduzcelasamostatnou.212Dovolímesiprototvrdit, že otázky spojené s postavením obětí trestných činů lze označit jako novouadynamickyserozvíjejícíoblastčeskéhotrestníhopráva. ZOTČ zejména rozšířil katalog práv obětí trestných činů a jde tedy rukuvrucesceloevropskýmtrendemposilovánítzv.restorativníjusti‐ ce. Zatímco v minulosti byla v trestním procesu pozornost věnována především obviněným (jejich postavení v trestním procesu společně sochranoujejichpráv),213oběťstáladlouhoudobu(atonejenomvČR) vústraní.VposledníchněkolikaletechbylavČRpozornostsoustředě‐ napředevšímnapoškozené(ochranuaposilováníjejichpráv),jakožto najednuzestrantrestníhořízení(§12odst.6TŘ),cožlzedokumento‐ vat tím, že de facto každá novela TŘ zavádí více práv pro poškozené, čímž posiluje jejich postavení.214,215Zatímco v západní Evropě se na 212GŘIVNA,Tomáš.PotřebujeČeskárepublikasamostatnýzákonopomociobětemtrest‐ nýchčinů?.In:VANDUCHOVÁ,Marie;HOŘÁK,Jaromíretal.(eds.).Nakřižovatkách práva: Pocta Janu Musilovi k 70. narozeninám. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 109 – 117. ISBN9788074003882. 213Velice výstižným příměrem se jeví společná poznámka profesorky Válkové a docenta Gřivny,kdyžpříkladněsrovnávajípočetpříslušníkůVězeňskéslužby(cca10000)sve‐ lice nízkým počtem pracovníků (pouhý zlomek), kteří se systematicky věnují obětem trestným činů, byť zde komplexní čísla chybí. Nad rámec jejich společného článku lze pouze dodat, že zaměstnanci Vězeňské služby nejsou jediní, kteří se pachatelům „pl‐ ně“věnují,neboťjejichčinnostsetýkápouzevykonávacíhořízení,kteréjepouhoudílčí (a nikoliv nutnou) součástí trestního řízení. VÁLKOVÁ, Helena; GŘIVNA, Tomáš. Nový zákonoobětechtrestnýchčinůajehovýznamproaplikačnípraxi.Trestněprávnírevue. 2013,roč.12,č.4,s.83–87.ISSN1213–5313. 214Příkladem budiž samotný ZOTČ, který dává poškozenému právo na doručení opisu usneseníozahájenítrestníhostíhánívpřípadě,pokudotopoškozenývýslovněpožádá podle§160odst.2TŘ.Mámezato,žeprávětotoustanovenínenízcelabezproblémové 243 oběťtrestnéhočinupamatujejižřadulet,216vČRpostaveníobětipev‐ nězakotvilprávěažZOTČ. Narozdíloddřívějšíprávníúpravy,kteráupravovalapouzefinanční pomocobětemtrestnýchčinů,ZOTČmázacílposkytnoutobětempře‐ devším bezplatnou odbornou psychologickou, terapeutickou, sociální aprávní pomoc. Poskytnutí případného peněžitého plnění má účel pouzesekundární.Navícserozšiřujetéždefiniceoběti,neboťzaoběť se již nechápe pouze fyzická osoba, které bylo (či mělo být) trestným činemublíženonazdraví,aletéžfyzickáosoba,kterébyla(čimělabýt) způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachateltrestnéhočinuobohatil(tzv.přímáoběť).Rozšířenípůsob‐ nostizákonamázacíl,žeoběťmijsoutéžpříbuznívpokolenípřímém adalšíosoby,kterézákonstanovívpřípadě,kdybylatrestnýmčinem způsobena oběti smrt (tzv. nepřímá oběť podle § 2 odst. 3 ZOTČ). Zákonnavíczavádízcelanovoukategoriitzv.zvlášťzranitelnýchobětí (§2odst.4ZOTČ).217 sohledemnapřípadnýprocesněpoužitelnývýslechpoškozenéhojakosvědkaažpoza‐ hájenítrestníhostíhání,tedyažpoté,cosepoškozenýsvýrokemozahájenítrestního stíhání společně s jeho odůvodněním seznámí. Je otázkou, zda může v takové situaci poškozený jako svědek vypovídat skutečně jen a pouze o okolnostech, které jsou mu osobněznámybezvnějšíhoovlivnění. 215Snad ještě více lze posilování práv poškozených demonstrovat na aktuálním návrhu zákonaovyužitípeněžníchprostředkůzmajetkovýchsankcí,ukteréhobylo13.listo‐ padu 2014 zahájeno meziresortní připomínkové řízení. Cílem předkládaného návrhu zákonajeodstranitsoučasnýnežádoucístav,tedysituace,kdyjesicepoškozenýmsou‐ dem přiznán nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy, který však následně není plněuspokojen zdůvodunedostatkumajetku nastraněpachatele.Navrhovanýzákon mánověumožnituspokojitnárokypoškozenýchizmajetku,kterýbylodčerpánpacha‐ telům ve formě uložené trestní sankce. Materiál je doposud veřejnosti bohužel nepří‐ stupný, neboť u něj meziresortní řízení prozatím neskončilo. Dostupný je pouze pro registrovanéuživatelevládníelektronickéknihovnyÚřaduvládyČR(tzv.e‐klep). 216Srovnej právní úpravu v Anglii a její historické počátky, kterou velice přehledně popisuje příspěvek: GŘIVNA, Tomáš. Potřebuje Česká republika samostatný zákon opomoci obětem trestných činů?. In: VANDUCHOVÁ, Marie; HOŘÁK, Jaromír et al. (eds.). Na křižovatkách práva: Pocta Janu Musilovi k 70. narozeninám. Praha: C. H. Beck,2011,s.109–117.ISBN9788074003882. 217Meziněpatřímimojinéoběťtrestnéhočinuobchodováníslidmipodle§168trestního zákoníku.Potřebadáttétoobětistatuszvlášťzranitelnéobětivyplývázpožadavkudále uvedenéSměrniceEvropskéhoparlamentuaRady2011/36/EUzedne5.dubna2011 oprevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a ochraně obětí, kterou se nahrazuje RámcovérozhodnutíRady2002/629/SVV. 244 Vznikprávníúpravy,218jejínedostatkyapřínosy ZOTČ má základ v právu Evropské unie. Základním stavebním ka‐ menemjeRámcovérozhodnutíRady2001/220/SVVopostaveníoběti vtrestnímřízeníspolečněseSměrnicíRady2004/80/ESoodškodňo‐ váníobětítrestnýchčinů.219 Tytodvazákladnístavebníkamenyvšaknejsoujediné,neboťjetře‐ bavycházetzeSměrniceEvropskéhoparlamentuaRady2011/36/EU zedne5.dubna2011oprevenciobchodováníslidmi,bojiprotiněmu aochraněobětí,kterousenahrazujeRámcovérozhodnutíRady2002/ 629/SVV, ale i ze Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2012/ 29/EUzedne25.října2012,kterázavádíminimálnípravidlaproprá‐ va,podporuaochranuobětítrestnýchčinůakterousenahrazujevýše zmíněnéRámcovérozhodnutíRady2001/220/SVV(dálejen„směrni‐ ce“).ZatímcodůvodovázprávakZOTČnaněkolikamístechopakovaně uvádí,žepřilegislativnímprocesubudezohledňovati(vtédoběpou‐ hý) návrh této směrnice, realita je bohužel opačná, neboť ZOTČ je na několika místech v rozporu s výše uvedenou směrnicí, čímž do bu‐ doucna vznikne kolize mezi českým právním řádem a požadavky směrnice. VýšeuvedenýnesouladZOTČsesměrnicíjetřebachápatjakopod‐ statný nedostatek současné právní úpravy. Uvědomíme‐li si navíc, že nová právní úprava v oblasti obětí trestných činů byla přijata právě proto,žeipředchozíprávníúpravabyladlouhálétanesouladnáspo‐ žadavky Evropské unie, nelze než smutně povzdechnout nad nedota‐ ženýmzáměremzákonodárce.Předchozízákonoposkytnutípeněžité pomoci obětem trestné činnosti byl přijat v roce 1997 a i přesto, že vroce2004seČeskárepublikastalačlenemEvropskéunie,nebylyaž doroku2013převzatyzávazky, kteréproČR vyplývalyzRámcového rozhodnutí Rady 2001/220/SVV o postavení oběti v trestním řízení akterébylaČRpovinnaimplementovatdosvéhoprávníhořádu.Zatu‐ to skutečnost byla ČR opakovaně kritizována.220O to smutnější je, že isoučasný ZOTČ, jakkoliv je předpisem bezesporu kvalitním a proza‐ 218Vrámcitematickéhozaměřenítohotopříspěvkuzdeneníprostorprovýkladodalších evropských dokumentech týkajících se postavení obětí trestných činů. Přesto si však dovolímezmínitEvropskouúmluvuoodškodňováníobětínásilnýchtrestnýchčinů,jež pocházízdílnyRadyEvropy. 219Natytoprávnípředpisynaleznemeodkazpřímov§1ZOTČ. 220Zejména ve dvou hodnotících zprávách Komise Evropských společenství z let 2004 a2009. 245 tímiaktuálním,budemusetbýtvblízkédoběnovelizován,abyČRdo‐ stálazávazkům,kteréjsounaniunijnímprávemkladeny.Mámezato, žetomutostavušlodůkladnějšílegislativníprací,atedyskutečným zohledněnímnávrhusměrnice,předejít. Zavůbecnejzávažnějšínedostatekčipřímokolizizákonasesměrni‐ cí,považujemeotázkuneposkytnutíinformacíobětem.Jednásepřede‐ všímonásledujícípřípady. Otázku poskytování informací obětem ze strany orgánů činných vtrestním řízení (dále jen „OČTŘ“) týkající se možnosti tlumočení apřekladu. Zákonodárce zcela pominul v ZOTČ upravit povinnost OČTŘposkytnoutobětiinformaceotom,zajakýchpodmínekmáprávo natlumočeníapřeklad(požadavekkladenýčl.4odst.1písm.f)směr‐ nice).Tosamoosoběsamozřejměneznamená,žebyOČTŘtlumočníka do řízení nepřibraly. Podstatné je, že sdělení podmínek, za jakých má oběť právo na tlumočení a překlad, není součástí informací, které se oběti při prvotním kontaktu s příslušným orgánem sdělí, ačkoliv tato povinnostzesměrnicevyplývá.221Vtomtopřípadě,kdyinformacebu‐ de pravděpodobně podávána v jiném než v českém jazyce, lze navíc spatřovatdiskriminaciobětízaloženounazákladěpoužíváníodlišného jazyka. Na poskytnutí takové informace je přitom podle směrnice právnínárok,přičemžnenírozhodné,zdaoběťrozumíčeskémujazyku činikolivnebozdaječineníčeskýmobčanem.Informacimádostat vždy. Rovněž tak zákon na rozdíl od směrnice nepožaduje sdělení infor‐ macíodostupnýchslužbáchrestorativníjustice,ačkolivtentopožada‐ vekvyplývázčl.4odst.1písm.j)směrnice.Pravdousiceje,žeregistr poskytovatelů bezplatné odborné pomoci je veřejně dostupný na in‐ ternetovýchstránkáchMinisterstvaspravedlnostiČR,tovšaknezbavu‐ je stát povinnosti takové informace oběti přehledně poskytnout hned připrvotnímkontaktusněkterýmOČTŘ,abyseoběťnásledněmohla 221Ustanovení§12ZOTČsiceříká,žeoběti,kteráprohlásí,ženeovládáčeskýjazyk(tedy musí vystoupit aktivně a navíc jako první), se dané informace poskytnou v jazyce, oněmžprohlásí,žemurozumí,alenikdejižneníupraveno,jakýmzpůsobembudetato českynekomunikujícíoběťseznámenaspodmínkami,zajakýchmáprávonatlumočení apřeklad.Tentonedostateklzeodstranitnapř.tím,žesedo§8ZOTČvložínovýodsta‐ vec,např.v tomto znění:„Obětem,ukterýchneprobíhákomunikacesOČTŘvčeskémja‐ zyce, je třeba bezodkladně, jakmile tato skutečnost vyjde najevo, sdělit, jak a za jakých podmínekmajíprávonatlumočeníapřeklad.“Těmitopodmínkami,kterémusíoběťspl‐ nit, je právě ono aktivní prohlášení, že neovládá český jazyk společně s prohlášením, vjakémjazyceposkytnutíinformacípožaduje. 246 samarozhodnout,zdaněkterouznabízenýchslužebrestorativníjusti‐ cevyužije.Nenísicepraktickýproblémpotřebnéinformaceakontakty vyhledat např. na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR,ProbačníamediačníslužbyČRčiBíléhokruhubezpečí,alejepro‐ blém,žeotěchtomožnostechobětinikdoneinformuje.222 Zákonrovněžvýslovněnepožaduje,abynazákladěžádostibylaoběť bez prodlení informována o době a místu konání soudního jednání apovaze obvinění vznesených proti pachateli. I tento požadavek při‐ tomvyplývázčl.6odst.1písm.b)směrnice.Cílemposkytnutítěchto informací je snaha napomoci oběti, aby se psychicky vypořádala se spáchaným trestným činem; stejně tak může mít tento institut dopad inapachatele,abysiuvědomil,cosvýmčinemzpůsobil.223Anizastá‐ vající právní úpravy samozřejmě není vyloučeno, že se oběť v řízení předsoudemobjeví(např.vpozicisvědka,poškozenéhočipouhéve‐ řejnosti,pokudsenějakýmzpůsobemodatuamístusoudníhojednání dozví). Problematické však je, že oběti nikdo není povinen podat in‐ formaciočaseamístěkonánísoudníhojednání.224 Svýšezmíněnouotázkoupřekladusouvisíipovinnoststátuzajistit, abybylooběti,kteránerozumíjazyku,vekterémseřízenívede,přelo‐ ženo rozhodnutí, jímž se trestní řízení končí (čl. 7 odst. 3 směrnice). Anitatopovinnostvšaknenívzákoněstanovena,aprotojibudetřeba doplnit.Osobněbychompovažovalizavhodnézakotvittutopovinnost do§12ZOTČ,kterýseotázceposkytováníinformacíobětem,kteréne‐ ovládajíčeskýjazyk,věnuje. Nalézt ovšem lze i pozitiva české právní úpravy. V zákoně můžeme v§18odst.1naléztinstitutpodánívysvětleníavýslechobětisouvise‐ 222Blíževiz§8odst.1písm.b)ZOTČ,kdesebohuželoslužbáchčisubjektechzabývajících serestorativníjusticínemluví,aprotobymělobýtdotohotovýčtudoplněno.Vpraxise ovšem oběti dostane pouze několik málo kontaktů na místní poskytovatele takových služeb.Izdesevšaknabízíjednoduchéřešení–součástídokumentu,kterýoběťobdrží, by do budoucna měl být právě onen jednoduchý odkaz na internetovou stránku, kde oběťnaleznevšepotřebné,včetně veškerýchkontaktů. Tatostránkanavícjižexistuje (vizodkazdálevtextu). 223Tentoinstitutdobrovolnéúčastiobětipřisoudnímjednáníspachatelem(tedytzv.face toface)mápodlenašehonázoruveliceobdobnýúčeljako§22zákona,kterýupravuje tzv. prohlášení oběti o dopadu trestného činu na její život (někdy nazývané též victi‐ mimpactstatement). 224Domníváme se však, že tuto skutečnost lze překlenout extenzivním výkladem § 11 odst.1písm.b)ZOTČ,atedynazákladěvýslovnéžádostiobětijítakovouinformacipo‐ skytnout. Zastávámeale názor,žebybylovhodnější,kdybytato možnostbyla vtextu ZOTČvýslovnězmíněna. 247 jící s otázkami směřujícími do intimní oblasti. Je nepochybné, že tyto úkonymohouzpůsobitobětitzv.sekundárníviktimizaci,aprotozákon zakotvujepovinnostvéstvýslechčipodánívysvětlenítakovýmzpůso‐ bem,abyjejvřízeníjižnebylotřebaopakovat.225Směrnicejevtomto ohledu mnohem méně citlivější, když zákaz opakování výslechu vzta‐ hujepouzenařízenípředsoudem(čl.23odst.3písm.c)směrnice). Dalším pozitivem je česká úprava v oblasti osoby, která výslech či podání vysvětlení vede (§ 19 odst. 1 zákona), neboť zakotvuje právo obětižádatvpřípravnémřízeníovýslechosoboustejnéhoneboopač‐ néhopohlaví(žádostizvlášť zranitelnéobětije přitomtřebavyhovět, nebrání‐li tomu zvlášť důležité důvody). Ačkoliv se tento požadavek podle našeho názoru vztahuje pouze na osoby působící u policejního orgánu,jetřebajejpřivítat.Směrnicejevtomtoohleduužšínežzákon, neboťvýslovnězakotvujepouzemožnost,abyvýslechprovádělaosoba stejnéhopohlaví(čl.23odst.2písm.d)směrnice).Jistěsialelzepřed‐ stavit situace, kdy oběti bude příjemnější právě výslech osobou opač‐ néhopohlaví.226 Uvedené „české bonusy“, byť jsou jistě pro postavení obětí příno‐ sem,nejsouvostatníchprávníchřádechčlenskýchstátůnikteraknové, ojedinělé či překvapivé. Český zákonodárce se jimi pouze vhodně in‐ spiroval. Několikpoznámekkpraktickéaplikacizákona Ačkolivjeještěponěkudbrzohovořitocelkovýchdopadechzákona na aplikační praxi, nemůžeme si odpustit vyjádřit několik smutných faktů ohledně jeho celkové praktické funkčnosti a reálné přínosnosti proobětitrestnýchčinů. Zákon,byťseprozatímbezesporujevíkvalitnímapřínosným,nedo‐ sahujedosudúčelu,prokterýbylpřijat,tedycelkovéhozlepšeníposta‐ vení obětí trestných činů, zejména v oblasti odborného poskytování 225Nutnopodotknout,žetentokonkrétníúkonbudemusetbýtprovedentakovýmzpůso‐ bem,abymohlbýtvdalšíchfázíchtrestníhořízenípoužitjakodůkazzískanýzákonným procesnímzpůsobem(nejčastějisebudejednatovýslech,byťipouhé„neprocesní“po‐ dánívysvětleníjetřebavésttak,abynebylotřebajejpozdějiopakovat).Takovýúkon musínavícrespektovatagarantovat právaobhajoby.Budejejproto nutnouskutečnit podle§102TŘ. 226Např.vpřípadě,kdypachatelbylstejnéhopohlavíjakooběťnebovsituaci,kdydřívější kontaktobětisOČTŘanebosjinouosobou,kteráoběťsekundárněviktimizovala(dří‐ vějšíšpatnázkušenostoběti),jeprooběťspojenprávěsosoboutéhožpohlaví. 248 informací obětem. Ačkoliv ze směrnice vyplývá požadavek na školení pracovníků,kteřípřicházejídokontaktusoběťmi(čl.25směrnice),tak tentonebyldoposud,zejménaupolicistů,227naplněn.Stávásetedy,že při prvotním kontaktu s policejním orgánem je oběti dáno k podpisu několikastránkovépoučeníojejichprávechvčetněsdělenízákonných informací.Ústníhozasvěcenéhovysvětleníneboodpovědinapřípadné otázkysevšakoběťodpolicistůvětšinounedočká.228Dosavadnímvý‐ sledkemtedyje,žetrestníspisnarůstáodesítkystran,ačkolivreálný přínosprooběti,zejménapřiprvotnímvytěžování,jetéměřnulový. Zapraktickýproblém,kterýsemůžeobjevithnednazačátkuproce‐ su, přitom považujeme povinnost sdělit oběti určitý obsah informací ihned a najednou (sumarizovaně, čímž dojde k okamžitému zahlcení oběti informacemi) při prvotním kontaktu s policejním orgánem (§ 8 odst.1zákona)čisestátnímzástupcem(§8odst.2zákona)vesmyslu přijímání oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchántrestnýčin.Jakpolicejníorgán,takstátnízástupcejsoumimo jinéjižpřiprvnímkontaktupovinniposkytnoutnapř.informaceotom, u kterého konkrétního orgánu získá osoba další informace o věci, ve které se stala obětí trestného činu. Při prvotním kontaktu lze ale jen stěží předvídat, u kterého konkrétního orgánu získá oběť další infor‐ mace,neboťjehourčeníbudečastovzhledemkvěcnéamístnípřísluš‐ nosti hned na počátku řízení fakticky nemožné. Domníváme se proto, že dosavadní znění „při prvním kontaktu“ by mělo být do budoucna vzákoně(atonejenomnatomtomístě)nahrazenovhodnějšímspoje‐ ním lépe zohledňujícím individuální přístup k oběti a jejím potřebám ve znění „odprvníhokontaktu“. Tím by se navíc zajistil i šetrnější pří‐ stupkoběti,kdyžbyjíbylyinformaceposkytoványpostupně,zejména sohledemnajejíaktuálnípsychickýstav.Tobyumožnilolépezohled‐ nit individuální situaci konkrétní oběti a efektivněji tak naplnit smysl zákona. Byť by takový postup vyžadoval více času a péče ze strany OČTŘ, trestní řízení by se tím do časového skluzu nedostalo, neboť úkony vůči pachateli by mohly probíhat nezávisle a samostatně. Fi‐ nančnínáročnosttakovéhoopatřenítéžnepovažujemezanepřekona‐ 227Namyslimámepředevšímřadovépolicistyřešícíobecnoukriminalitu.Odbornápříprava uspeciálních policejních útvarů věnujících se např. mravnostní kriminalitě je dnes již takřkasamozřejmostí,byťzdalekaneuvšechútvarůjsoutakovétýmykdispozici. 228Policista se zpravidla pouze před podpisem poučení oběti dotáže, zda podává žádost oprávnípomocpodle§6odst.1zákona,žádostoinformacepodle§11odst.1zákona čižádostoposkytnutípeněžitépomocipodle§23anásl.zákona,coždopoučenípřed vytištěnímapodpisemvyznačí.Tímjehoaktivitaaústníprojevkončí. 249 telnýproblém,neboťbytostálopouhý„pracovníčas“jednotlivýchřa‐ dových zaměstnanců, kteří by patřičné informace poskytovali. Tento šetrnějšípřístupostatněvolíisměrnice(zavšechnynapř.čl.4),aletéž mnohézahraničníprávnířády. Problémem,atodlouhodobým,jerovněžnecitlivýpřístupzestrany soudů.Mámenamyslizejménapředvolávánívšechosob(zejménaob‐ viněných a obětí) na stejný čas. Je bohužel běžnou praxí, že oběti se spachateli střetávají před soudními síněmi, což jistě nevede k zabrá‐ nění tzv. sekundární viktimizace, navíc v tomto klíčovém okamžiku, tedypředprováděnímdokazování.Ačkolivjsmesivědomi,ženelzemít vždyavšudeoddělenémístnostispeciálněvyhrazenéprooběti,do‐ mníváme se, že by nebylo nepřekonatelným problémem zřídit u kaž‐ dého trestního soudu místnost obdobnou místnosti (čekárně) pro státní zástupce, kde by oběti mohly trávit čas před hlavním líčením (příp. v přestávkách) se svými nejbližšími, tj. rodinnými příslušníky, důvěrníky229či právními zástupci. Takový požadavek jistě není pře‐ hnaný, navíc je zcela běžný v ostatních evropských státech a konečně senanějodvolávásměrnice(čl.19odst.2)ahovoříoněmidůvodová zprávakZOTČ(k§17odst.1).230 Domnívámeserovněž,žeanisoudypřílišnepochopilyzvláštníprávní úpravuazejménazvláštnípřístupOČTŘkobětemtrestnýchčinů,ne‐ boť oběti jsou pro ně často pouhými důkazními prostředky. Setkali jsmesejižnejednouspřípadem,kdypředsedovérůznýchsenátůopa‐ kovaněpředvolávalioběticobysvědky(adokoncejimhroziliuložením pořádkových pokut), nedbaje jejich řádných omluv ani proseb zvlášt‐ ního přístupu k nim právě s odkazem na novou právní úpravu. Na omluvupředsedůsenátůnemůžebýtaniskutečnost,žesetehdyjedna‐ lo o skutečně novou právní úpravu, a to tím spíše, když se jednalo ooběti zvlášť závažného zločinu znásilnění. Tento problém vypovídá odalekohlubšímproblémuobjevujícímsesnadvevšechprávníchpro‐ fesích,vtétosouvislostiovšemzejménauvšechOČTŘ,totižneochotě učitseanásledněaplikovatnovéinstituty.Tojistěprameníztoho,že právoobecně(atrestnízvláště)jsousystémyspíševelmikonzervativ‐ ní.Nelzeprotonežapelovat,abysevrámci(byťdobrovolných)231ško‐ 229Viz§21ZOTČ. 230Blíže viz JELÍNEK, Jiří a kol. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. Praha:Leges,2013,s.95a243.ISBN9788087576496. 231Ktomusrovnejpůvodníznění§82odst.2zákonač.6/2002Sb.,osoudechasoudcích, jehožčástbylazestranyÚstavníhosouduČRshledánaprotiústavníazrušenanálezem ÚstavníhosouduČRzedne18.června2002,sp.zn.Pl.ÚS7/02. 250 lenítomutotématuvícevěnovalaJustičníakademie,příp.dalšíinstituce působícínaúsekuvzděláváníOČTŘ. Zadílčínedostateklzepovažovattéžnepřílišvysokýpočetadvokátů poskytujících bezplatné právní služby (§ 47 zákona), kteří jsou navíc nerovnoměrně soustředěni do několika větších měst, přičemž zbytek ČRnenítoutoslužboudostatečněpokryt.232Obdobnásituacejeiuakre‐ ditovaných subjektů poskytujících odbornou pomoc (§ 39 odst. 1 zá‐ kona).233 Závěrem Na výše zmíněných příkladech je vidět, že zákonodárce plně nere‐ spektujevývojunijníhopráva,kdyžnedostatečnězohledňujeSměrnici Evropského Parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, která zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestných činů. Z tohoto důvodu bude muset být ZOTČ bohužel brzy (do 16. listopadu 2015) novelizován. Zákon také nezohledňuje indivi‐ duálníkonkrétnípotřebyaosobnísituacioběti,kdyžnedávámožnost postupného,atedyvícepromyšleného,koordinovaného,alepředevším citlivějšíhoposkytováníinformacíobětiojejichprávechamožnostech, čímž nedostatečně zohledňuje situaci, ve které se může oběť v kon‐ krétnímčasenacházet. Za největší nedostatek současné právní úpravy však považujeme skutečnost,žedopadu,jakéhobylopůvodnězákonodárcemzamýšleno, tj.zlepšenípostaveníobětívprůběhutrestníhořízení,sedoposuddo‐ sáhnoutnepodařilo,neboťjednotlivéOČTŘpřistupujíkpraktickéapli‐ kacizákonabuďvelmiliknavěanebojejdokonceignorují! Máme za to, že v rámci řízení o nesplnění povinnosti podle čl. 258 anásl.SmlouvyofungováníEvropskéuniebychomneustáli,žeforma zákonajesicetéměřdokonalá,ovšembezreálnéhopřínosuproty,pro kterébylapůvodněurčena,neboťzákonjesicenapsanýskvěleatéměř 232Ke dni 1. 1. 2015 bylo takových advokátů pouze 90 (z toho 39 žen). Nutno však po‐ dotknout,žesamotných„poskytovatelů“těchtoprávníchslužebjeméně,neboťccatře‐ tina z těchto advokátů působí ve větších advokátních kancelářích (uvažujeme tak, že nelze počítat počet lidí, ale počet míst – advokátních kanceláří, které se problematice věnují – ten je tedy cca o 30 nižší). Údaje dostupné na portálu Ministerstva spravedl‐ nosti ČR. MinisterstvospravedlnostiČeskérepubliky [online]. © 2015 [cit. 1. 1. 2015]. Dostupnéz: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=6115&d=330753 233Dostupnétamtéž. 251 dokonale a odpovídá tak unijním požadavkům, avšak se standardy, kteréproobětizavádí,sevaplikačnípraxibohuželsetkatnelze,natož automaticky. Jedná se tedy o normu formálně dokonalou, ovšem bez reálnéhopřínosuproobětitrestnýchčinů,jejichžpostavenímělapodle evropského zákonodárce zlepšit. Zákonodárce by tedy měl jít více po obsahuareálnémdopadunoremnežpojejichformě. Nelzetedyneždoufat,žesespostupemčasuzměnísituaceklepší‐ mu,„arealitataknebudepouzebrilantněotisknutanaletácíchProbační a mediační služby ČR či Bílého kruhu bezpečí, ale zvláštní a citlivý pří‐ stupkobětembudezcelaautomatickýazjejichpohledureálněhmata‐ telný“. Mgr.VítězslavKozák MinisterstvovnitraČeskérepubliky, odborlegislativyakoordinacepředpisů NáměstíHrdinů1634/3,14021Praha4 E‐mail:[email protected] Mgr.MichalJílovec KrajskéstátnízastupitelstvívBrně Mozartova3,60152Brno E‐mail:[email protected] 252 Prevencesekundárníviktimizacerodinsdětmi234 Preventionofsecondaryvictimizationoffamilies withchildren DanielaKVĚTENSKÁ Anotace: Příspěvek se zaměřuje na vymezení základních pojmů, mapujerizikasekundárníviktimizaceazvláštěsezabývárodinami sdětmi. Děti jsou zvláštní cílovou skupinou hodnou zvýšené ochrany předdopadydruhotnéhozraňovánítrestnoučinností.Staťsezaměřuje na možnosti předcházení dopadům sekundární viktimizace na děti ajejich rodiny. Jedním z opatření je aplikace zákona o obětech trest‐ nýchčinů. Klíčováslova:dítě,sekundárníviktimizace,oběťtrestnéhočinu, Annotation:Thispaperfocusesonbasicconcepts,mappingtherisk ofsecondaryvictimizationandparticularlydealswithfamilies.Children are a special target group greatly increased protection against the effects of secondary wounding crime. The paper focuses on the possibilities of preventing the effects of secondary victimization of childrenandtheirfamilies.Oneofthemeasuresistheapplicationofthe lawoncrimevictims. Keywords:child,secondaryvictimization,victimofacrime 234Tento článek byl zpracován s podporou projektu CZ.1.07/2.3.00/20.0209 Rozvoj apodpora multidisciplinárního vědecko výzkumného týmu pro studium současné ro‐ dinynaUHK 253 Úvod Závažnýtrestnýčinzasahujedoceléhoživotanejenobětí,alaijejich rodin.Otovícejezasaženatrestnýmčinemrodina,jehožobětísestane dítě.Staťvymezujezákladnípojmysouvisejícísoběťmitrestnéhočinu aviktimizací,dálestručněvymezujerolidítětejakoobětitrestnéhoči‐ nu a přibližuje možnosti prevence dopadu sekundární viktimizace na dětiajejichrodiny. Základnípojmy Obětípodlezákonaoobětechtrestnýchčinů(Zákonč.45/2013Sb., http://www.zakonyprolidi.cz)serozumífyzickáosoba,kterébylone‐ bomělobýttrestnýmčinemublíženonazdraví,způsobenamajetková nebonemajetkováújmanebonajejížúkorsepachateltrestnýmčinem obohatil.Byla‐litrestnýmčinemzpůsobenasmrtoběti,považujeseza oběťtéžjejípříbuznývpokolenípřímém,sourozenec,osvojenec,osvo‐ jitel,manželneboregistrovanýpartnernebodruh,je‐liosoboublízkou. Je‐litěchtoosobvíce,považujesezaoběťkaždáznich.Pojemoběťne‐ nísynonymemtrestněprocesníhoinstitutu„poškozený“. Běžně se rozlišují dvě fáze viktimizace: viktimizace primární a vik‐ timizace sekundární. (Čírtková, Vitoušová, 2007; Novotný, Zapletal, 2001) Viktimizace zahrnuje několik fází. První fáze – „primární vikti‐ mizace“ – zahrnuje všechny interakce, které probíhaly mezi pachate‐ lemaobětívdoběpáchánítrestnéhočinuadopadnaoběťvyplývající ztétointerakceneboztrestnéhočinusamotného.Dalšífázezahrnuje reakceobětinatrestnýčin,včetněvšechzměnvevnímánísebesama, důsledkůztohovyplývajícíchahledáníodpovědínaotázku,jakmohla oběť chování pachatele ovlivnit. Situace, kdy se oběť vyrovnává strestným činem a rozhoduje se, jak bude dále postupovat, může být zahrnutapodprimárnírány.Opřípadnésekundárníviktimizacihovo‐ římeažvetřetífáziviktimizace,kdydocházívdůsledkutétosituaceke kontaktu oběti s dalšími institucemi (orgány činné v trestním řízení, lékařské vyšetření, znalecká zkoumání). Pokud tyto interakce mají na oběťnegativnídopad,hovořímeosekundárníviktimizaci,tedydru‐ hotnémzranění.(Květenská,2013) 254 Dětijakoobětitrestnéčinnosti Jednánímprotizájmůmnezletiléhodítětevrovinětrestněprávníse osoba trestně odpovědná dopouští skutku, který může naplnit znaky skutkovépodstatyněkolikatrestnýchčinů,zejménavšaktrestnéhoči‐ nu týrání svěřené osoby, pohlavního zneužívání, ublížení na zdraví, znásilnění, zanedbání povinné výživy, ohrožování výchovy mládeže, vraždy, opuštění dítěte, kuplířství, ohrožování mravnosti, svádění kpohlavnímustyku,únosu,obchodovánísdětmiaobchodováníslid‐ mi. Některé uvedené trestné činy se vztahují k tématu syndromu tý‐ raného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, případně k tématu domácího násilí. Naplnilo‐li jednání trestně odpovědné osoby skutko‐ vou podstatu některého trestného činu, má dítě, vůči němuž takové jednání směřovalo, v probíhajícím trestním řízení postavení poškoze‐ ného,neboťuvedenýmjednánímmubyloublíženonazdravínebomu bylazpůsobenamorálníčijináújma.Kochraněnezletilýchdětímlad‐ ších 15 let při provádění výslechu o okolnostech, jejichž oživování vpaměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jejich du‐ ševníamravnívývoj,jetřebadozákonnéúpravyvýslechupromítnout vývojováapsychickáspecifikadětskéosobnosti.(Špeciánová,2005) V uvedených případech má dítě postavení poškozeného v trestním řízení, které je vymezeno v trestním řádu. Dítě se stává objektem zájmuiorgánůsociálně‐právníochrany,zhlediskazákonaosociálně‐ právní ochraně dětí. V uvedených situacích je však žádoucí zapojit idalšísubjektyzaměřujícísenaprácisdětmiamládeží,kterébyspo‐ lupracovalysorgánysociálně‐právníochranydětí. Prevencedopadusekundárníviktimizacenadětiajejichrodiny Vtétočástipříspěvkujsoushrnutymožnostipředcházenídopadu druhotnéhozraňovánídětskýchobětítrestnéhočinuvprůběhutrest‐ ního řízení, a to v praxi České republiky. Touto prevencí je využívání speciálních výslechových místností a vhodné vedení výslechu, využí‐ váníspoluprácestýmyprvnípsychicképodporyzřadpolicieamulti‐ disciplinárníspoluprácesdalšímiinstitucemi,včetněorgánusociálně‐ právní ochrany dětí. K předcházení druhotného zranění jistě patří isnahaominimalizacimedializace.Důležitouoporouproochranudět‐ skýchobětíajejichrodinjenoválegislativníúpravavpodobězákona oobětechtrestnýchčinů. 255 Speciálnívýslechovémístnostiavhodnévedenívýslechu Vpřípadech,kdyjedítěsvědkemčiobětítrestnéhočinu,jepotřeba postupovatpřiodhalováníaobjasňovánítěchtoincidentůmimořádně citlivě.Výslechydětívyžadujívždycitlivýpřístuppolicistů–specialistů natutoproblematiku.Přivýslechuohroženýchdětípomáhajíspeciální demonstračnípomůcky,jevšaktaképotřeba,abysevýslechodehrával vpříjemnémprostředí,kterénevyvoláváudítěteobavy.Ktomuslouží speciální výslechové místnosti, které jsou v současné době budovány naúzemívšechkrajskýchředitelstvípolicie.Vrámciprevencesekun‐ dárníviktimizacedětí,jakozvláštězranitelnýchobětí,bylodborem prevence kriminality Ministerstva vnitra České republiky realizován Program zřizování speciálních výslechových místností pro dětské oběti asvědky, díky kterému bylo zřízena nebo inovovánařadaspeciálních výslechovýchmístnostípoceléČeskérepublice.(Specificképrogramy…, www.mvcr.cz)Tytomístnostijsouurčenyprovýslechynejendětských obětí,aleidalšíchzvláštězranitelnýchobětí. Pouhé vybavování vzpomínekpřivýslechu dětskéoběti můžebýt zraňující, proto i k vedení výslechu je potřeba přistupovat s ohledem nazranitelnostdítěte.Plšková(2003,s.45)uvádívmetodicevýslechu dětíjakodůležité: • vhodnězvolenéprostředí, • zajistitnerušenýprůběhvýslechu; • při navazování kontaktu dbát na věk dítěte, včetně slovníku, srozumitelnéhoproděti,otázkyformulovatstručně,jasněapře‐ hledně; • stanovitlogickýsledotázek; • rozhovornebovýslechvésttak,abybylazajištěnaspontánnost; • vyvarovatseemočnězabarvenýchreakcí,vyvarovatseemocí; • při únavě dítěte rozhovor nebo výslech přerušit, dítě zaměstnat jinak; • udětíposilovatpozitiva; • počítat s jistou nepřesností paměti a nebrat všechny nepravdy azkresleníjakozáměrnoulež. Citlivě vedený výslech dítěte i dalších členů rodiny v roli svědků je významnýmpreventivnímprvkemsekundárníviktimizace. 256 Týmyprvnípsychicképodporyzřadpolicieadalšíinstituce Viktimologickáintervence,tj.intervenceposkytovanáobětemtrest‐ ného činu má podle Čírtkové a Vitoušové (2007, s. 130 – 131) určitá specifika. Vychází z předpokladu, že pokud nejsou psychická zranění včasasprávněošetřena,mohouvdalšímživotěobětivzniknoutrůzné tělesné, psychické i sociální potíže či poruchy. Podle výše uvedených autorek hraje důležitou roli již doba těsně po kritické události, což je důvod,pročsevposlednídoběintenzivněrozvíjítzv.psychologiene‐ odkladné(první)péče. Týmy krizových interventů pro pomoc obětem trestné činnosti a mi‐ mořádnýchudálostí zaměřených na oběti násilných trestných činů vrámciPolicieČeskérepublikyvzniklyproto,abypsychickáprvnípo‐ moc nebyla nahodilá a snížila se rizika sekundární viktimizace. Tyto týmy jsou na každém krajském ředitelství Policie České republiky. Vpřípadědětskýchobětíjetatointervencezaměřenanacelourodinu dítěte (vyjma případného pachatele) a na spolupráci s orgánem so‐ ciálně‐právní ochrany dětí. Pro další práci s oběťmi je doporučena spolupráce s institucemi, uvedenými vRegistru poskytovatelů pomoci obětemtrestnýchčinů(Registr…,www.justice.cz),případnějedoporu‐ čenavhodnápsychologickáčipsychiatrickápomoc. Spoluprácesmédii–nezveřejňováníinformací Nezanedbatelným prvkem v minimalizaci druhotného zraňování trestnýmčinemjeivhodnáspoluprácesmédii,kterásecelkempocho‐ pitelně snaží přinést čtenářům, posluchačům či divákům, aktuální podrobnéinformace.Kroměochranyobětívyplývajícízlegislativy(zá‐ kaz zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti oběti upravuje trestní řád), je vhodné novinářům připomenout i lidský moment, kdy nejvíce může oběť poškodit nepřiměřená medializace. Toto dilema si jistězasluhujevětšípozornost,nežjezdezmíněno. Zákonoobětechtrestnýchčinů Zákon o obětech trestných činů by svým působením měl minimali‐ zovatrizikasekundárníviktimizace.Vnašemtrestnímprávupřevažo‐ vala práva pachatelů nad právy obětí trestných činů. Snahou nové legislativyjetatoprávavyrovnataminimalizovatrizikasekundární viktimizace,způsobenáorgányčinnýmivtrestnímřízení.Podstatnéje 257 snižovatrizikasekundárníviktimizaceiposkytovánímdostatkuinfor‐ mací v průběhu trestního řízení obětem o svých právech i o případu. Každáoběťmámožnostvtrestnímřízenívyjádřitsvůjnázornavěc. Zákonoobětechtrestnýchčinů(Zákonč.45/2013Sb., http://www.zakonyprolidi.cz)zaručujeobětitrestnéhočinutatopráva: ‐ právonaposkytnutíodbornépomoci, ‐ právonainformace, ‐ právonaochranupředhrozícímnebezpečím, ‐ právonaochranusoukromí, ‐ právonaochranupředdruhotnouújmou, ‐ právonapeněžitoupomoc. Zvlášťzranitelnouobětíseproúčelyzákonaoobětechtrestnýchči‐ nů(Zákonč.45/2013Sb.,http://www.zakonyprolidi.cz)rozumímimo jiné dítě (do 18 let věku) a další osoby, kde hrozí zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy. Zvlášť zranitelné oběti trestných činů mají vedlevýšestručněuvedenýchobecnýchprávobětítrestnýchčinůná‐ sledujícípráva: - nazvlášťcitlivývýslech, - výslechčipodánívysvětleníbymělobýtprováděnoosoboukto‐ muvyškolenou, - výslech či podání vysvětlení by mělo být provedeno tak, aby ne‐ muselobýtpozdějiopakováno, - přiopakováníbyvýslechčipodánívysvětlenímělobýtzpravidla prováděnostejnouosobou, - dítěti lze klást otázky pouze prostřednictvím orgánů činných vtrestnímřízení, - výslechuseúčastníorgánsociálně‐právníochranydětíčijináoso‐ bamajícízkušenostsvýchovoumládeže, - dítěmávždynároknaprávnípomoczmocněncembezplatně,po‐ kudsizmocněncenezvolí,jemuustanovensoudem. Tatoprávamázvlášťzranitelnáoběťtzv.„automaticky“.Odalšíprá‐ vamáoběťmožnostpožádat: - výslechčipodánívysvětleníosoboustejnéhočiopačnéhopohlaví, - přijetí opatření bránících bezprostřednímu vizuálnímu kontaktu oběti s podezřelým či obviněným (pokud to nevylučuje povaha prováděnéhoúkonu). 258 Důležitévpředcházenídruhotnéhozraňováníjsouiinstitutydůvěr‐ níka a zmocněnce, ukotvené výše uvedeným novým zákonem o obě‐ techtrestnýchčinů. Závěr Sekundárníviktimizaciobětítrestnéhočinunikdynelzezcelavylou‐ čit. Její dopady však můžeme minimalizovat, a tak i ovlivnit intenzitu negativníhozasaženíživotadítěteajehorodiny.Vtétostatibylystruč‐ nězmíněnynástroje,kterémohourizikasekundárníviktimizacepod‐ statněsnížit. Použitézdroje ČÍRTKOVÁ,L;VITOUŠOVÁ,P.etal.Pomocobětem(asvědkům)trest‐ nýchčinů.Praha,GradaPublishing,2007. KVĚTENSKÁ, Daniela. Sekundární viktimizace. In MATOUŠEK, Oldřichetal.Encyklopediesociálnípráce.Praha:Portál,s.r.o.,2013. NOVOTNÝ, O.; ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. Praha: Eurolex Bohemia,2001. PLŠKOVÁ, A. Dítějakooběťasvědektrestnéhočinu. In Jednání poli‐ cistů s obětí trestného činu. Manuál pro účastníky kurzu. Ostrov: Bílý kruhbezpečí,2003.ISBNneuvedeno. Registrposkytovatelůpomociobětemtrestnýchčinů.[Cit.10.1.2015]. DostupnýtakézWWW:https://otc.justice.cz/verejne/seznam.jsf Specifické programy prevence kriminality.[online]. Praha: MVČR [Cit.4.1.2015].Dostupnénainternetu: http://www.mvcr.cz/clanek/specificke‐programy‐prevence‐ kriminality.aspx?q=Y2hudW09Ng%3D%3D ŠPECIÁNOVÁ,Šárka.Právnímanuálprosociálně‐právníochranudětí. Praha:Lindenakladatelstvís.r.o.,2005.ISBN80‐86131‐61‐0. Zákon č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů) ze dne 30. 1. 2013. In Sbírka zákonů České republiky. 2013, částka 20. [Cit. 16. 8. 2013]. Dostupný takézWWW:http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013‐45 259 PhDr.DanielaKvětenská,Ph.D. UniverzitaHradecKrálové,Ústavsociálnípráce Rokitanského62,50003HradecKrálové E‐mail:[email protected] 260 ROLEPOLICIEČRVSYSTÉMUKONTROLYKRIMINALITY Jereálnáfundovanáanalýzakriminality zestranyPolicieČR? Isitrealisticawell‐foundedanalysisofcrimebythe PoliceoftheCzechRepublic? RomanSVATOŠ Anotace: Ze Strategie prevence kriminality na léta 2012 až 2015 mimojinévyplývá,žeanalytickoučinnosttýkajícísekriminality,která jenezbytněpotřebnáproprognózukriminality,potažmopropřijímání adekvátníchpreventivníchopatření,budouprojednotliváobvodníod‐ dělení Policie ČR a dále pro kraje a obce provádět útvary Policie ČR. Vpříspěvku je poukázáno na problematiku tvorby fundované analýzy kriminality. Současně jsou nastíněny možnosti, jak dojít ke kýženému výsledku,anižbybylaprováděnanáročnáanalýza.Konkrétnězavy‐ užitíčasovýchřadamapkriminality. Klíčová slova: analýza kriminality, prognóza kriminality, prevence kriminality,časovéřady,mapykriminality. Annotation:FromtheCrimePreventionStrategyforyears2012to 2015,amongothers,suggeststhatanalyticalactivityrelevanttocrime whichisurgentlyneededfortheprognosisofcrime,hencethetaking ofadequatepreventivemeasures,willbeimplementedbytheservices oftheCzechPoliceforeachdistrictpolicedepartmentandfurtherfor regionsandmunicipalities.Thepaperpointsouttheproblemswith creation of a well‐founded analysis of crime. Simultaneously, the possibilities are outlined, how to get the desired result without consuminganalysiswasperformed.Specifically,usingtimeseriesand crimemaps. Keywords:analysisofcrime,prognosisofcrime,crimeprevention, timeseries,crimemaps. 261 Úvod Kriminalitajetrvalýcelospolečenskýproblém.Poroce1989,jak vČeskérepublice,takvostatníchpostkomunistickýchzemíchdošlo kjejímu enormnímu nárůstu. Za účelem zastavení tohoto negativního trendu byla přijata celá řada represivních a preventivních opatření. Tatoopatřenímělapozitivníúčinek,neboťkonkrétněvČeskérepubli‐ cesevposledníchdesetiletechpodařiloregistrovanoukriminalitučás‐ tečněsnížit.Zmiňovanésníženívšaknenínatolikvýrazné,abynebylo nutnépřijímatdalšíúčinnějšíopatření,kterábypřispělakdalšímusni‐ žováníalespoňregistrovanékriminality.Jednímztěchtoopatření,kte‐ réjeobsaženoveStrategiiprevencekriminalitynaléta2012až2015 vydané Vládou České republiky formou usnesení, je stanovení poža‐ davku, aby analytickou činnost týkající se kriminality, která je ne‐ zbytně potřebná pro prognózu kriminality, potažmo pro přijímání adekvátníchpreventivníchopatření,provádělyprojednotliváobvodní odděleníPolicieČRadáleprokrajeaobceútvaryPolicieČR.Provádět fundovanouanalýzuobecnějenesmírněnáročnýúkol.Aanalýzuvob‐ lasti kriminality ještě náročnější, neboť zde přistupuje celá řada spe‐ cifických problémů. Jedná se například a validitu dat, která jsou kanalýze kriminality používána, dat, která jsou obsažena ve statisti‐ káchkriminality.Jednásetotižodata,kterávyjadřujípouzetzv.regis‐ trovanoukriminalitu,latentníneboliskrytákriminalitavestatistikách kriminality obsažena není a ani být nemůže, protože orgány činné vtrestnímřízeníseonínedovědělyatedyjianinemohlyzanéstdoji‐ mispravovanýchstatistik.Dalšímproblémemjenapříkladtenfakt,že statistickádatajsouovlivněnacelouřadouskutečností,kterájejichva‐ lidituvýznamněsnižují.Tímtoproblémemsezabývala,aidneszabývá, celá řada odborníků, například Kallab235, Solnař236, Karabec237, Musil aTichá238,Holcr239,NovotnýaZapletal240,Marešová241,VálkováaKuch‐ ta242adalší.Uvedeníseshodují,žesejednázejménao: 235KALLAB,J.Dvěstudieovýznamukriminálnístatistikyproreformutrestníhopráva.In Sborníkvědprávníchastátních,ročníkXIII,1912‐1913,sešit1.,vydalK.KadlecvPraze vroce1913,s.380‐381. 236SOLNAŘ V. Zločinnost v zemích českých v létech 1914 – 1922 z hlediska kriminální etiologieareformytrestníhopráva.Praha:NáklademknihovnySborníkuvědprávních astátních,1931.s.10‐34. 237KARABEC,Z.VývojkriminalityvČSSR.Praha:VýzkumnýústavkriminologickýpřiGe‐ nerálníprokuratuřeČSSR.,1973.s.70‐113. 238MUSIL,S.,TICHÁ,B.Přehleddynamikykriminality1970–1974aprognóz1975–1980. Praha:VýzkumnýústavkriminologickýpřiGenerálníprokuratuřeČSSR,1977.s.3. 262 a) demografické vlivy, které však jde částečně eliminovat používá‐ níminformacíointenzitěkriminalityanikolivpouzeojejímroz‐ sahu, b) legislativní změny v oblasti trestního práva, tedy kriminalizace adekriminalizace, c) amnestijnírozhodnutíprezidentarepubliky, d) trendyuplatňovanévtrestnípolitice,tedytrendyudávanézpra‐ vidlacentrálněvládouaministerstvyapod.,aleivrámcipolicie, které se mohou projevit např. zvýšením zájmu o stíhání trest‐ ných činů souvisejících s drogami, extremismem, hospodářskou kriminalitou,terorismemneboobecněsnahouozvýšeníefektivi‐ tyorgánůčinnýchvtrestnímřízeníprostřednictvímpersonální‐ hoposílení,vzděláníčizlepšenítechnickéhovybavení,cožmůže vést ke zvýšení registrované kriminality, objasněnosti a počtu stíhaných,obžalovanýchaodsouzenýchosob, e) soustřeďovánípozornostipolicienaurčitámístačiskupinyoby‐ vatel,cožmůžezkreslitzejménastrukturukriminality, f) případytzv.umělélatence,tj.nezaregistrovánítrestnýchčinůor‐ gány činnými v trestním řízení, resp. policií, přestože se o nich dověděla,atonezaregistrování,buďúmyslnězdůvoduovlivňo‐ vánístatistikyanebozdůvodunadměrnéhonáporupráceanebo zdůvodunesprávnéhoprávníhoposouzenískutkovýchokolnos‐ tí, g) metodologické problémy a rozdíly ve způsobu statistického vy‐ kazování, h) omyly, případně záměrné uvádění nesprávných údajů při shro‐ mažďováníazpracovánístatistickýchúdajůa i) časováprodlevamezispáchánímtrestnéhočinu(odhalenímpa‐ chatele)aregistracítétoskutečnosti. 239HOLCR,K.akol.Kriminológia.1.vyd.Praha:Leges,2008.s.68‐70. 240NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3. přepracované vyd. Praha: ASPI – WoltersKluwer,2008.s.54‐55. 241MAREŠOVÁ,A.Resortnístatistiky–základnízdrojinformacíokriminalitěvČeskére‐ publice.Praha:Institutprokriminologiiasociálníprevenci,2011.s.62‐73. 242VÁLKOVÁ,H.,KUCHTA,J.akol.Základykriminologieatrestnípolitiky.2.vydání.Praha: C.H.Beck,2012.s.144‐147. 263 Analýzaaprognózakriminality Jednímzestěžejníchproblémů,jakjižbylovúvoduuvedeno,jepro‐ blematika samotné tvorby fundované analýzy kriminality. Analytické metody,zajejichžvyužitíbysemělodojítkpoznánípříčinkriminality, majítotižsamyosoběznačnélimity.Toutoproblematikousezabývala azabývácelářadaodborníků,napříkladHundák243,Scheinost244,Pora‐ daaFilák245adalší.Ocokonkrétnějde? Připoznáváníkriminalityvyužívámezákladnímetodyvědeckého poznání,mezikterépatřípozorování,popisování,srovnávání,analogie, analýzaasyntéza,abstrakce,zevšeobecňování,specifikace,indukce, dedukce,modelováníadalší. Významnýmimetodamipoznání,ipokudjdeokriminalitu,jeanalý‐ zaasyntéza(dálejen„analýza“).Přianalýzekriminalitymusímebrát vpotaztuskutečnost,žekriminalitajetakéjevemspolečenským.Zto‐ hotodůvodupřiprováděníanalýzykriminalitynemůžemezkoumat pouze vztahy, vazby mezi jednotlivými prvky – částmi, ale i vztahy, vazby a závislosti s okolím, vnějšími procesy, jevy a událostmi, které probíhají ve společnosti a které mají vliv na kriminalitu. Jedná se na‐ příkladoekonomickousituaci,právníprostředí,demografickousitua‐ ci,podnebíadalší.Atovyžadujeodborníky,kteříbudoumítvtěchto oblastech dostatečné znalosti. Takovýchto odborníků je však, a neje‐ nomuPolicieČR,velmimálo. U kriminality nezkoumáme pouze kvantitativní stránku, ale pře‐ devšímkvalitativní.Protokpoznáníetiologiekriminalitymusímevyužít speciálníanalyticko‐syntetickémetody,mezikterémůžemenapříklad zařaditklasifikačníanalýzu,obsahovouanalýzu,komparačníanalýzu, vztahovou analýzu (logickou i korelační), systémovou analýzu a kau‐ zální analýzu. Použití těchto analýz by mělo být prováděno v určitém logickém pořadí, jako poslední by měla být použita kauzální analýza, jež by měla dát odpověď na příčiny zkoumaného jevu, tedy v našem případěpříčinykriminality. 243HUNDÁK,Š.Policejně‐bezpečnostnísituace,jejíanalýza,identifikaceahodnocení. Praha:PolicejníakademieČeskérepubliky,2002.s.77 244SCHEINOST, M. et al. Kriminalita očima kriminologů. Praha: Institut pro kriminologii asociálníprevenci,2010.s.20. 245PORADA,V.,FILÁK,A.Bezpečnostnísituaceajejídeterminanty.In:Sborníkpříspěvků z5. ročníku mezinárodní vědecké konference „Bezpečná Evropa 2012“. Karlovy Vary: VysokáškolaKarlovyVary,2012,s.161‐170. 264 Klasifikační analýza patří mezi základní metody zkoumání určitého předmětu.Tříděnícelkunačástinemůžebýtsamovolné,chaotické,ale musí být zachovávána určitá předem stanovená klasifikační pravidla. Podstataklasifikačníanalýzyspočívávtom,žesesnažírozčlenitcelek (kriminalitu)najednotlivéčástipodlepodobnosti.Jdenapříkladočle‐ nění podle druhu trestných činů, podle doby nápadu trestné činnosti, podle území nápadu trestné činnosti, podle způsobu spáchání trestné činnosti,podlepachatelů(věk,pohlaví,recidivisté,podvlivemalkoho‐ lu,drog)atd.Zuvedenéhovyplývá,žeurčitáklasifikacekriminalityje jižobsaženavpříslušnýchstatistikách,napříkladvEvidenčněstatistic‐ kémsystémukriminality(„ESSK“),kterýkriminalitučlenídletakticko‐ statistickéklasifikacetrestnéčinnosti. Další specifická metoda je metoda obsahová. Obsahová analýza umožňuje zobecňování kvalitativních informací, které jsou obsaženy vrůznýchpodkladovýchmateriálech,jakojsounapříkladrůznáhláše‐ ní,zprávyobezpečnostnísituacizpracovávanépodřízenýmiorganizač‐ nímičlánky,informacezískanézveřejnýchzdrojů(početobyvatelstva, skladbaobyvatelstva,míranezaměstnanosti,výšesociálníchdávek, minimální měsíční mzda a další). Pomocí obsahové analýzy hledáme obecnéatypickéjevy.Cílemobsahovéanalýzybymělobýtpochopení asprávnáinterpretaceslovníhovyjádřeníurčitéskutečnosti.Obsahová analýzamůžeidentifikovatexistenciurčitýchjevůvobecnépoloze,ale nelzesjejímvyužitímzískatodpověďnaotázkuopodstatějevu,pod‐ statěkriminality. Komparativníanalýzajenejčastějivyužívanámetodazkoumání.Její podstatou je porovnávání jak kvantitativních (např. počet trestných činů),takkvalitativních(např.druhůtrestnýchčinů)vurčitýchča‐ sových po sobě jdoucích obdobích. Může být porovnán také nápad trestnýchčinůpodleteritoriálníhohlediskaadalší.Nazákladěkompa‐ rativní analýzy můžeme získat informace o vývoji zkoumaného jevu, orozdílechčetnostijevuvurčitýchúzemích.Komparacevšakještěsa‐ ma o sobě nevysvětluje podstatu zkoumaných jevů. Nedává odpověď napříčinykriminality,alemůženaznačitcestukpoužitímetod,jakpří‐ činy kriminality odhalit. V praxi se bohužel velmi často setkáváme stím,žepřihodnoceníkriminalityajejíchpříčinjsouprezentovány informacezískanépouzenazákladěkomparaceněkolikaposobějdou‐ cíchobdobích,anižbybylypoužitydalšíanalytickénástroje.Tentostav jetypickýpro zprávyobezpečnostnísituaci,kteréjsouzpracovávány na všech úrovních policie. Neblahým příkladem, který přímo vybízí 265 kvyužití pouze metody komparace při tvorbě zprávy o bezpečnostní situaci, může být Usnesení vlády České republiky č. 345 z 12. května 2014, ve kterém se mimo jiné stavoví, že ministru vnitra se ukládá předložitvládědo30.dubna2015Zprávuobezpečnostnísituacivob‐ lastivnitřníbezpečnostiaveřejnéhopořádkunaúzemíČeskérepubli‐ kyvroce2014(vesrovnánísrokem2013)246. Prozískáníkvalitativníchinformacíozkoumanémjevujenutnopo‐ užít vztahovou (logickou a korelační) a faktorovou analýzu. Vztahová analýzalogickázkoumáahodnotívztahymezijednotlivýmistránkami zkoumanéhoobjektu,vnašempřípaděvztahykestavu,struktuřeady‐ namice kriminality, přičemž jde o změny, které byly předtím zjištěny zapomocikomparativníanalýzy.Tím,žezkoumátytozměny,proniká tak hlouběji k podstatě kriminality. Vztahová analýza logická má pře‐ devšímzaúkolodpovědětnaotázku,zdaanakolikkomparativníana‐ lýzouzjištěnézměny(např.meziročnízvýšeníkriminality)nebonové jevy(např.novýzpůsobpáchánítrestnéčinnosti)souvisísjinýminově vzniklými či změněnými jevy a procesy (např. povodně nebo zvýšená míra nezaměstnanosti). Z uvedeného vyplývá, že pro zjištění příčin kriminalityuvedenáanalýzanestačí,ktakovémuzjištěnípotřebujeme použítdalšíspeciálnímetody,atoanalýzukorelačníaanalýzukauzál‐ ní. Korelační analýza se využije v případě, pokud vztahovou logickou analýzoubylyzjištěnyvztahymezizkoumanýmobjektemadalšímije‐ vy. Avšak tyto jevy nebyly kvantifikovány nebo jejich kvantifikace je problematická či nemožná. Korelační analýzou jsou zjišťovány kvan‐ titativní změny jedněch jevů (zvýšení kriminality) v souvislosti se změnami jiných jevů (zvýšení nezaměstnanosti). Změny se vyjadřují pomocí kvantitativních statistických znaků. Korelační analýza nám dáváodpověďnaotázku,zdazměnyzkoumanéhoobjektu(zvýšení kriminality) mohou souviset se změnami jiných jevů (zvýšení neza‐ městnanosti).Statistickázávislostnámvšaknedáváještě odpověď na kauzální vztah mezi změnami zkoumaného objektu a změnami souvi‐ sejících jevů, neboť statistická závislost může být pouze vnější for‐ moukauzálnízávislosti.Kezjištěníkauzálníhovztahujenutnépoužít kauzálníanalýzu.Prodosaženíconejoptimálnějšíchvýsledkůopříčin‐ nýchsouvislostechmezikriminalitouasouvisejícímijevyjenutnépřed použitím kauzální analýzy použít faktorové analýzy. Kriminalita jako společenskýjevjepodmíněnanepřebernýmmnožstvímčinitelůneboli 246Statistikykriminality–dokumenty[online].[cit.10.1.2015]Dostupnéz: http://www.mvcr.cz/clanek/statistiky‐kriminality‐dokumenty.aspx 266 faktorů. Faktorová analýza nám dává odpověď na otázku, zda existují faktory, které pozitivně či negativně ovlivňují kriminalitu, tedy tzv. kriminogennífaktory. Vpřírodě,potažmovespolečnosti,existujenepřebernémnožstvíje‐ vů,kteréspoluvícečiméněsouvisejí,kterésenavzájemovlivňují.Tyto jevy se projevují navenek zpravidla otevřeně, prostřednictvím své formy. Chceme‐li však poznat podstatu těchto jevů, musíme poznat příčiny, které tyto jevy způsobily a způsobují. Pouze poznání příčin můževéstkovlivňovánízkoumanýchjevů,neboťprostřednictvímpů‐ sobenínapříčinylzesledovanéjevyovlivňovat.Podstatoukauzální analýzy je ta skutečnost, že ze statické roviny zkoumání sledovaného jevu, přecházíme do roviny dynamické. Oč jde? Příčiny působí na sle‐ dovanýjevpourčitoudobu,vurčitémčase,anavícvyvolávajínásledek surčitýmčasovýmzpožděním.Zapomocikauzálníanalýzypostupuje‐ medvěmasměry.Zaprvézpětvčase,tedyodjižexistujícíhonásledku (trestné činy) se snažíme zjistit, které příčiny působily v minulosti akteré způsobily následek, a zadruhé z časového pohledu opačným směrem, tedy jak poznané příčiny mohou v budoucnu ovlivnit sledo‐ vanýjev,jakémohouvyvolatnásledky.Tojepodstatouprognózování. Závěremjenutnopodotknoutjednudůležitouskutečnost.Nažádný jev, a o kriminalitě to platí dvojnásob, nepůsobí pouze jedna příčina, ale nekonečné množství příčin. Důležité proto je poznat ty nejdůleži‐ tější příčiny, které nejvíce ovlivňují sledovaný jev a od příčin nevý‐ znamných,pokudjsouvůbeczjištěny, abstrahovat.Pokudnepoznáme skutečnépříčinykriminality,nemůžemepožadovanýmzpůsobemovliv‐ nit kriminalitu samotnou. Například poznání změn (zvýšení, snížení) kriminality, ke kterému jsme došli za pomoci komparativní analýzy, námnemůžeumožnittytozměnyvbudoucnuovlivnit.Kriminalitu,tak jako všechny existující jevy, lze ovlivnit pouze prostřednictvím půso‐ bení na její příčiny a podmínky neboli kriminogenní faktor. Hledání příčinkriminality,jakjižbylovýšeuvedeno,avšakvpraxiděláznačné potíže. Jde o proces velmi složitý a komplikovaný, a proto ti, kteří in‐ terpretují kriminalitu, často sklouzávají pouze k popisu změn v čase např.dvouposobějdoucíchlet(typicképrozprávyobezpečnostnísi‐ tuaciprováděnénaMinisterstvuvnitraČRauPolicieČR)apřípadné‐ mu vyvozování domnělých příčin kriminality, na které poté aplikují jistá rozhodnutí, která by kriminalitu měla ovlivnit. Jakého může být dosaženo výsledku, tedy efektivity při použití těchto opatření, je na‐ nejvýšjasné. 267 Jak již bylo výše naznačeno, samotné prognózování kriminality za využitísoučasnýchpostupů,jevelmiproblematické.Prognózybyměly stanoviturčitýčasovýinterval,vekterémkpředpokládanémujevudo‐ jde,tentomusíbýtměřitelný.Většinousejednáodelšíčasovéobdobí. Prognózování do krátké budoucnosti třeba několika dnů je pro svoji časovou náročnost téměř neuskutečnitelné. Velmi důležitý požadavek jestanoveníteritoria,prokterébylaprognózazpracovávána.Vpraxise převážněprovádíprognózynavětšíúzemí,např.celourepubliku,kra‐ je, okresy a již jen zřídka na menší teritoria, jako jsou určitá sídliště, ulice,konkrétnímísta.Prognózovánínamenšíúzemíjeproblematické, neboť ve statistikách nejsou vždy k dispozici přesná místa proběh‐ nuvších událostí. Dalším požadavkem je včasnost vypracování pro‐ gnózy. Tento požadavek je velmi důležitý pro možnost v rámci řídící činnostipřijímatadekvátníopatřeníbezčasovétísně.Pokudnenípro‐ gnózavyhotovenavčas,aněkdytoanizčasovéhohlediskanelze,řídící pracovníkpotépřistupujekrozhodováníopřijetípotřebnýchopatření víceintuitivně,cožmůžesvětšípravděpodobnostívéstknesprávným závěrům. Možnářešení Jednou z možností, jak predikovat kriminalitu, aniž by byly použity problematickéanalýzykriminality,jevyužitímapkriminality.Jdeoto, žejsouvyužity kumulativnědvěskutečnosti. Zaprvépřesná vizuali‐ zace,kterouposkytujímapykriminality,azadruhéprácesčasovými řady. Současné evidence týkající se kriminality, například již zmiňovaný ESSK jsou vedeny v tradičních databázích nebo tabulkových proceso‐ rech.Ztěchtodatabázívšaklzezískatodpovědipouzenajednoduché dotazy typu: kolik trestných činů a jakých bylo spácháno na určitém území v určitém čase. Nejmenší územní celek, se kterým je v součas‐ nýchevidenčníchsystémechkriminalitypracováno,jeúzemíurčitého obvodního(místního)oddělenípolicie.Tojevšakproanalytickoučin‐ nostnaprostonedostatečné.Policistépotřebujíkesvéčinnostiznalost přesného místa proběhnuvšího trestného činu a možnost zobrazení určitýchvybranýchtrestnýchčinůnamenšímúzemí,nežjeúzemíob‐ vodního(místního)oddělenípolicie.Jdenapříkladourčitéulice,určité chatovéoblasti,určitásídliště,konkrétnímístanavelkýchparkovištích aj. Právě pouliční trestná činnost nejvíce zatěžuje obyvatelstvo a in‐ 268 formace o přesném místě a čase páchání trestného činu poté umožní předvídattutokriminalituapochopitijejísezónnost.Zejménageogra‐ fickýinformačnísystém(„GIS“)tytootázkydokáževyřešitprávěproto, že má nejen mnohem rozsáhlejší možnosti pro práci s údaji o poloze jednotlivýchobjektů(místtrestnýchčinů),aletakéumípracovatsúda‐ ji o jejich vzájemných prostorových vztazích neboli topologií. A navíc GIS podá tazateli odpověď vždy formou přehledné mapy a ne směsí čísel,textůatabulek.JedinýinfomačnísystémvedenýuPolicieČR,kte‐ rý je částečně schopen vizualizace a současně je vybaven analytickou funkcionalitouamožnostízápisumístačinupomocíGPSsouřadnic,je informační systém Evidence trestního řízení („IS ETŘ“). Analytická funkcionalitaznamená,žetrestnoučinnostnajednotlivýchpolicejních útvarechlzesledovatavyhodnocovatpomocíanalytickéhodotazu–je možné si pomocí různých ukazatelů (filtrů) zadat určité parametry apomocínichzjišťovatpotřebnéinformace.Jevpodstatěmožnése dotázat na vše, co je do IS ETŘ zapsáno. Tímto způsobem lze získat přehled např. o nápadu trestné činnosti v určitém časovém období, vurčitélokalitě,surčitýmokruhempachatelůatd.Dotazlzevariabilně přizpůsobitdlepožadavkůzadavatele.SoučástíISETŘjefunkcionalita zadávání míst událostí prostřednictvím souřadnic GPS. Od roku 2013 probíhá u Policie ČR zkušební provoz zadávání souřadnic GPS do IS ETŘ.Tytosouřadnicejsouvyhledáványnadnesběžnědostupnýchdi‐ gitálníchmapách,atopodlekonkrétníadresyapotépřenášenydoIS ETŘ. Avšak místa, která nejsou identifikovatelná podle určité adresy, napříkladmístavevolnékrajině,taktytonelzepomocíGPSsouřadnic doISETŘzadat.Ztěchtodůvodůjenutnépolicisty,kteříprovádíohle‐ dánímístačinu,zaopatřittechnickýmvybavením,abytatomístamohli lokalizovat pomocí GPS souřadnic a tyto poté zavést do IS ETŘ. Další problémje,ževminulosti,konkrétněpředrokem2013,bylymísta činuvkládánydoISETŘpodleadresanepodlesouřadnicGPS.Te‐ dymístataktooznačenanelzevyužívatkanalytickýmpostupům.Tato místa je nutné převést do podoby souřadnic, se kterými pak lze pra‐ covat, a to za několik posledních letzpátky (minimálně deset), což je podmínkouvyužitítzv.analýzyčasovýchřad,vizdále. Využitífilozofiečasovýchřadvoblastipredikcekriminalityjemož‐ né,neboťnazákladěceléřadyvýzkumůbylopotvrzeno,žekriminalita má sezónní, cyklický charakter, že se opakuje v pravidelných cyklech. 269 Například Pusztai247zkoumal korelaci mezi společenskými a hospo‐ dářskými faktory na jedné straně a kriminalitou na straně druhé. Při tomto výzkumu dospěl k závěru, že pohyb cyklů kriminality je pohyb spojenýsvývojemhospodářstvíažepřivzestupnéhospodářskékřivce ubývákriminalityaběhemhospodářskékrizekriminalitazjevněstou‐ pá.MichálekaPodolák248upozorňujínatuskutečnost,žejevelkápo‐ zornost věnována dynamice kriminality, ať již v krátkodobých, tak dlouhodobýchčasovýchřadách,alemenšípozornostsevěnuje,aleoto většípřínosmáprokriminologickoupraxi,výzkumsezónnostivybrané kriminalityvčasovýchřadách.Vycházejícezesledovanýchhodnotse‐ stavenýchnaSlovenskunazákladěročníchčasovýchřadbylozjištěno, žepřidetailnějšíchměsíčníchanalýzáchjsouvykazoványurčitéperio‐ dické výkyvy, tedy sezónní vlivy. Tyto výkyvy (odchylky), resp. jejich periodicitu zapříčinily určité objektivní vlivy, zejména sociálního aekonomického charakteru. Cílem jejich výzkumu bylo zjistit zákoni‐ tosti sezónních vlivů na úroveň sledované kriminality ve vybraných slovenskýchměstech.Výzkumemdospělikzávěru,žecelkovákrimina‐ litasevyznačujenízkouúrovnísezónníchvlivů.Jejichvýznamúměrně rostesvelikostíměst.Vmenšíchměstechjevlivvětší,vevětšíchměs‐ techmenší.Významnésezónnívlivybylyzjištěnypředevšímunásilné kriminality,kterájepáchánazejménavzimníchměsících,aukrádeží vloupáním,kteréjsoupáchánytaktéžzejménavzimníchměsících.Dal‐ ší výzkum týkající se sezónních vlivů na kriminalitu provedli Hajdú‐ ková a Uhrin249. Jmenovaní se zaměřili na výzkum sezónních vlivů upouličníkriminality.Zazákladníčiniteleovlivňujícíprůběhčasových řadupouličníkriminalitysistanovili:a)trendovéčinitele,kteřípůsobí neustáleaurčujíhlavnísměrvývojekriminality,tedyčinitele,kteříse neopakujívrámcidat,kteříjsoukdispozici(např.klesajícíčistoupající populace), b) cyklické činitele, kteří se vyskytují v časových řadách snepravidelnou periodou delší než jeden rok (např. ekonomické kri‐ ze), c) sezónní činitele popisující periodické změny v časovém řadu speriodou určité standardní časové jednotky, jež je menší než sledo‐ vaná časová řada (např. období dovolených, období svátků atd.). Při 247PUSZTAI, L. Hospodárske cykly a prognóza kriminality. In. HOLCR,K.,CHALKA,R.eds.: Aktuálneproblémykriminologickejprognostiky.Bratislava,ZborníkAkadémiePZ,1995, s.17‐25. 248MICHÁLEK, A., PODOLÁK, P. Identifikácia kriminálne rizikových období aplikáciou ča‐ sovýchradov.InKriminalistika.2001,č.4,s.313‐322. 249HAJDÚKOVÁ, T., UHRIN, S. Analýza uličnej trestnej činnosti a jej sezónnosť. Policajná teóriaaprax.2011,č.2,s.54‐64. 270 sezónních změnách je možné objevit systém, se kterým se opakují azpůsobujíodchylkuodtrendovésložky,d)náhodnéčinitele,kteří vznikají v důsledku náhodných, nepředvídatelných vlivů (např. povo‐ deň). Na základě provedeného výzkumu dospěli autoři k závěrům, že zhlediskačasujenápadpouličníkriminalitynejvětšíodpoledneanej‐ menší v noční době, z hlediska dne v týdnu je největší v pátek a nej‐ menšívneděli. Tedyspojenímtěchtoskutečností,tedyplasticitymapazákonitostí časových řad, lze poměrně přesně predikovat kriminalitu, a to pokud jde o druh trestné činnosti, četnost v určitém časovém období, čas pravděpodobné proběhnuvší události a její přesné místo. Na základě těchto znalostí je poté možnésměřovat prostředky a síly do konkrét‐ níchmístavkonkrétníchčasech,atakpředcházetpredikovanétrestné činnosti. Výhodami,kterémohouposkytnoutmapykriminality,sezabýváce‐ lářadaevropskýchzemí,Spojenéstátyamerické,aleiČeskárepublika. Ministerstvo vnitra, odbor prevence kriminality (dále jen „OPK MV“) klade v oblasti prevence kriminality a zajišťování bezpečnosti a ve‐ řejného pořádku na místní úrovni velký důraz na analytickou práci. Vposledních letech poskytuje OPK MV Policii ČR dotace na vytvoření podmínek pro mapování kriminality. V rámci programu Bezpečnostní výzkumpropotřebystátuvletech2010až2015,spravovanéhoMi‐ nisterstvem vnitra, je od července tohoto roku realizován projekt Geoinformatikajakonástrojpropodporuintegrovanéčinnostibez‐ pečnostníchazáchrannýchsložekstátu.Vtomtoprojektubymělobýt mimo jiné řešeno, jaká data z interních i externích zdrojů potřebují bezpečnostní složky (Policie ČR i obecní policie) ke své efektivnější činnostinapoliprevencekriminalityazajištěníbezpečnostiaveřejné‐ hopořádkunamístníúrovni. Dalším z cílů OPK MV v této oblasti je predikce kriminality. Od 1. června2014realizujeOPKMVprojektMapybudoucnosti(reg.č.CZ.1. 04/4.1.00/B6.00041)250,financovanýzprostředkůEvropskéunie,Ev‐ ropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdrojeazaměstnanostastátníhorozpočtuČeskérepubliky. Vrámcitohotoprojektubymělodojítk: 250Prevencekriminality vČeskérepublice–Podpořené ESF[online].[cit.10. 1.2015] Do‐ stupnéz: http://www.prevencekriminality.cz/projekty/podporene‐esf/predpovedi‐ kriminality‐v‐mapach‐budoucnosti‐275cs.html 271 A. Vytvoření mezinárodní srovnávací studie týkající se mapování, analýzazejménapredikcekriminality.Jejísoučástíbudevyužití těchtopřístupůprozefektivněnívýkonuveřejnésprávy(naúrovni státnísprávyisamosprávy)voblastiprevencekriminalityaza‐ jišťováníbezpečnostiaveřejnéhopořádkunamístníúrovni.Stu‐ die popíše přístupy a nástroje v zemích, ve kterých již mají smapováním, analýzou a predikcí kriminality zkušenosti, a za‐ měří se na to, jaké jsou legislativní, organizační, technické, od‐ bornéajinépodmínkyprojejichzavedeníavyužívání,atakéna to,sjakýminákladyjsoutytopřístupyanástrojespojenyajaké majípřínosy.Popíšerovněž,zdajsouvzahraničívytvářenémapy kriminalityzveřejňoványajakézkušenosti(pozitivníinegativní) jsou s tím spojeny. Studie v závěru přinese doporučení, jak na základě zjištěných zkušeností a znalostí co nejefektivněji imple‐ mentovat uvedené přístupy a nástroje v prostředí České re‐ publiky. B. Uspořádáníodbornýchworkshopůsmezinárodníúčastí,nakte‐ rých zkušení odborníci zabývající se problematikou mapování, analýz a predikce kriminality popíší přístupy a nástroje, které využívají,asvézkušenostisnimi.Proúčastníkyworkshopů(pří‐ slušníkyazaměstnancePolicieČRaobecníchpolicií,zaměst‐ nance a politiky obcí a zaměstnance MV) odborníci připraví praktickéukázky,modelovépříkladyacvičnéúlohykseznámení sezákladyuplatňovánítěchtopřístupůanástrojůabudousnimi diskutovatnadmožnostmijejichnasazenívrámciČeskérepubli‐ ky. Poznatky z workshopů budou promítnuty do závěrů studie az workshopů budou zpracovány rovněž elektronické sborníky příspěvků. Tak budou na základě zejména zahraničních znalostí a zkušeností shrnuty základní předpoklady, i s ověřením u cílových skupin, pro uplatňovánípřístupůanástrojůvedoucíchkesníženíkriminality,zvý‐ šenípocitubezpečíobčanůaproefektivnější,cílenějšíalevnějšívýkon veřejnésprávyvtétooblasti.Všechnyvýstupyprojektubudouzveřej‐ něny. Konkrétně ve dnech 10. až 11. 12. 2014 proběhl v prostorách Poli‐ cejní akademie ČR v Praze první ze dvou plánovaných odborných workshopů. Na tomto vystoupila nejen celá řada odborníků z České republiky,aleizezahraničí.Nejdálespraktickýmvyužitímmapkrimi‐ 272 nalityjsouvEvropě,pravděpodobněvRakousku.Zástupcetétozemě PhilipGlasnerzUniverzityvSalzburgu,expertnaGIS,provedlpraktic‐ ké ukázky využití map kriminality. Tyto mapy jsou již třetím rokem zkušebněvyužíványveVídni.Připredikcikriminalityjevyužívánodat okriminalitě z posledních deseti roků, tedy dostatečně dlouhého období, což zajišťuje objektivizaci výsledků při použití časových řad. Mapy kriminality jsou též v posledních létech testovány ve Spolkové republiceNěmecko.Dlezástupcetétozemě,konkrétněJaapaVika,me‐ zinárodního experta na analýzu a predikci veřejného sektoru, systém pracujesdatyzaposlednítřirokystím,žezavyužitíalgoritmůnapo‐ dobujelidskémyšlení.Totomyšlenímůžeovlivnitcelářadaskutečnos‐ tí,jakonapříkladčas,místo,podmínkynamístě,společenskéudálosti, počasí, roční období a další. S těmito skutečnostmi je poté v predikci kriminality počítáno. Největšího pokroku v oblasti map kriminality pravděpodobně dosáhly v USA. Dle Johna Becka, analytika krimino‐ genních dat a realizátora aplikace ESRI technologií pro bezpečnostní složky,jsoumapykriminalityvespojenýchstátechjižběžněvyužívány svelmi dobrými výsledky. Toto potvrzují i na dalších místech spoje‐ nýchstátů,napříkladspolečnostNucleusodhaduje,žeprediktivníana‐ lýzy dokážou snížit kriminalitu o 50 %, a to za předpokladu, že jsou vnich zahrnuty demografické změny, strategie prosazování zákona, spoluprácemístníkomunity,popř.idalšítrendysouvisejícískrimina‐ litou.Reálnosttěchtoodhadůdokládajíikonkrétnímipřípadyzpraxe (viz např. případovou studií z města Lancaster, kde došlo ke snížení kriminalityo35%)251. VČeskérepublicejsoutaktéž,ikdyžzatímpouzesporadicky,zkou‐ šenymapykriminalityvpraxi.NapříkladvKolíněbylozapočatosrea‐ lizacíprojektu„Chytrápolicie:mapyjíukážou,kdesestanezločin“.Na stopuzločincůmsechcekolínskápoliciedostatdřív,nežpachatelédo‐ razínamístočinu.Atodíkytomu,žebudepředvídat,kdeakdysemůže něco stát. Nepůjde přitom o žádné věštění, ale o precizní počítačový systém, který už funguje v zahraničí a tamní policisté s jeho pomocí dokázalisnížitkriminalituažotřicetprocent.252 251CaseStudiesShowcasingIBMclientstories[online].[cit.10.1.2015]Dostupnéz: http://www‐03.ibm.com/software/businesscasestudies/us/en/corp?OpenDocument &Site=default&cty=en_us 252PrevencekriminalityvČeskérepublice–Aktuality[online].[cit.10.1.2015]Dostupnéz: http://www.prevencekriminality.cz/projekty/mapy‐budoucnosti/aktuality/chytra‐ policie‐mapy‐ji‐ukazou‐kde‐se‐stane‐zlocin‐319cs.html 273 DleMichalaBarboříka253zodboruprevencekriminalityministerstva vnitra,jePolicieČRvČeskuvšakteprvenazačátku–spomocípočíta‐ čovýchexpertůvytvářímapy,kterépomohousnázepředvídatzločiny. Zatímjsouvnichjenúdajeotrestnýchčinechapřestupcích,aledobu‐ doucnasepočítáisdalšími„vrstvami“údajů–aťužosloženíobyva‐ telstva, nezaměstnanosti, či umístění heren a restaurací. Jak takový počítač naplněný údaji může snížit kriminalitu, dle Barboříkauž vy‐ zkoušelivněkolikazemích,mimojinéveVelkéBritániineboveSpoje‐ ných státech. Policisté například vjeli do podzemních garáží právě ve chvíli,kdysetamdvojiceženchystalavykrástzaparkovanáauta.Jed‐ nímzdůvodů,pročněkteráamerickáměstazačalavbojiprotikrimina‐ litětestovatpočítačovéprogramy,bylyškrtyvrozpočtuapropouštění policistů.Systémjimdovoluje,abyvyjíždělijentam,kdejsouvdanou chvíli nejvíc potřeba. A nakonec se jim povedlo s méně penězi i lidmi snížitvybranoukriminalitutřebaodvacetčitřicetprocent.Zahraniční systémybudevpříštíchměsícíchdetailnězkoumatfirmanajatáminis‐ terstvem vnitra. To proto, aby našla nejvhodnější systém pro Česko. Tenpakbudenutnépřizpůsobittomu,jakéúdajejevtuzemskureálné získat. Teprve až české mapy budou naplněné potřebnými údaji, mo‐ houodbornícivyzkoušetmatematickýalgoritmus,kterýdokážekrimi‐ nalitu předpovědět. Pokud by se vše podařilo, soutěž na firmu, která vytvoří software, můžeme dle Barboříka začít vše připravovat v roce 2016. Závěr Autorsesnažilvtomtopříspěvkupoukázatnalimityprognózování kriminalitysoučasnýmimetodami,poukázatnamožnoufilozofiiřešení problematiky spojené s prognózováním kriminality a poukázat na přednosti map kriminality. Autor dochází k závěru, že právě jedním znástrojů,kterýbymohlpomocivpředcházeníapotlačováníkrimina‐ lity,atopředevšímnalokálníúrovni,jsoumožnostivyužitígeografic‐ kýchinformačníchsystémů,jejichžsoučástíjsoudigitálnímapy,které mohou obsahovat nepostradatelné informace, odpovídající potřebám novédoby.Podmínkouvyužitímapkriminalityvšakje,abyinformace 253PrevencekriminalityvČeskérepublice–Aktuality[online].[cit.10.1.2015]Dostupné z: http://www.prevencekriminality.cz/projekty/mapy‐budoucnosti/aktuality/chytra‐ policie‐mapy‐ji‐ukazou‐kde‐se‐stane‐zlocin‐319cs.html 274 omístech činů byly v odpovídajících informačních systémech zazna‐ menány ve tvaru GPS souřadnic, a to za několik let zpět. Další pod‐ mínkou, a to již v obecnější poloze je, aby příslušné subjekty, které předevšímzajišťujífinančnístránkuprojektůmapkriminality,bylydo‐ statečněaktivníaabyzmiňovanéprojektymělypodporuznejvyšších míst a staly se prioritou. Totiž s tradičními prostředky používanými vboji s kriminalitou již dnes nemůžeme vystačit. A obrovský „boom“ voblastiinformačníchtechnologiítytomožnostidnesumožňuje,proto je nutné nepřešlapovat na místě, aby pachatelé kriminality nezískali před subjekty zajišťující bezpečnostní situace ještě větší náskok, než vsoučasnédoběmají. Použitézdroje CaseStudiesShowcasingIBMclientstories[online].[cit.10.1.2015] Dostupné z: http://www‐03.ibm.com/software/businesscasestudies /us/en/corp?OpenDocument&Site=default&cty=en_us HAJDÚKOVÁ,T.,UHRIN,S.Analýzauličnejtrestnejčinnostiajejse‐ zónnosť. In Policajná teória a prax. 2011, roč. XIX, č. 2. s. 54‐64. ISSN1335‐1370. HOLCR, K. a kol. Kriminologie. 1. vyd. Praha: Leges, 2008. 403 s. ISBN978‐80‐8078‐206‐1. HUNDÁK,Š.Policejněbezpečnostnísituace,jejíanalýza,identifikace ahodnocení.Praha:PolicejníakademieČeskérepubliky,2002.134s. KALLAB, J. Dvě studie o významu kriminální statistiky pro reformu trestníhopráva.InSborníkvědprávníchastátních,ročníkXIII,1912‐ 1913,sešit1.,vydalK.KadlecvPrazevroce1913,s.380‐381. KARABEC, Z. Vývoj kriminality v ČSSR. Praha: Výzkumný ústav kriminologickýpřiGenerálníprokuratuřeČSSR.,1973.279s. MAREŠOVÁ, A. Resortní statistiky – základní zdroj informací o kri‐ minalitě v České republice. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci,2011.149s.ISBN978‐80‐7338‐110‐3. MICHÁLEK, A., PODOLÁK, P. Identifikácia kriminálne rizikových období aplikáciou časových radov. In Kriminalistika. 2001, č. 4, s.313‐322. 275 MUSIL, S., TICHÁ, B. Přehled dynamiky kriminality 1970 – 1974 aprognóz1975–1980.Praha:VýzkumnýústavkriminologickýpřiGe‐ nerálníprokuratuřeČSSR,1977.15s. NOVOTNÝ,O.,ZAPLETAL,J.akol.Kriminologie.3.přepracovanévyd. Praha:ASPI–WoltersKluwer,2008.528s.ISBN978‐80‐7353‐376‐8. PORADA, V., FILÁK, A. Bezpečnostní situace a její determinanty. In: Sborníkpříspěvkůz5.ročníkumezinárodnívědeckékonference„Bez‐ pečná Evropa 2012“. Karlovy Vary: Vysoká škola Karlovy Vary, 2012, s.161‐170.ISBN978‐80‐87236‐13‐0. PrevencekriminalityvČeskérepublice–Aktuality[online].[cit.10. 1.2015]Dostupnéz: http://www.prevencekriminality.cz/projekty/mapy‐ budoucnosti/aktuality/chytra‐policie‐mapy‐ji‐ukazou‐kde‐se‐stane‐ zlocin‐319cs.html Prevence kriminality v České republice – Podpořené ESF [online]. [cit.10.1.2015]Dostupnéz: http://www.prevencekriminality.cz/projekty/podporene‐ esf/predpovedi‐kriminality‐v‐mapach‐budoucnosti‐275cs.html PUSZTAI, L. Hospodárske cykly a prognóza kriminality. In. HOLCR, K., CHALKA, R. eds.: Aktuálne problémy kriminologickej prognostiky. Bratislava,ZborníkAkadémiePZ,1995,s.17‐25. SCHEINOST,M.etal.Kriminalitaočimakriminologů.Praha:Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010. 248 s. ISBN 978‐80‐7338‐ 096‐0. SOLNAŘ,V.Zločinnostvzemíchčeskýchvlétech1914–1922zhle‐ diskakriminálníetiologieareformytrestníhopráva.Praha:Nákladem knihovnySborníkuvědprávníchastátních,1931.s.137. Statistiky kriminality – dokumenty [online]. [cit. 10. 1. 2015] Do‐ stupnéz: http://www.mvcr.cz/clanek/statistiky‐kriminality‐dokumenty.aspx VÁLKOVÁ,H.,KUCHTA,J.akol.Základykriminologieatrestnípoliti‐ ky.2.vydání.Praha:C.H.Beck,2012.664s.ISBN978‐80‐74‐429‐2. 276 doc.JUDr.RomanSvatoš,Ph.D. Vysokáškolaevropskýcharegionálníchstudiío.p.s. Katedraprávníchoborůabezpečnostníchčinností Žižkova4/6,37001ČeskéBudějovice E‐mail:email:[email protected] tel.+420602140294 277 Vybranéjuristickékonotacesprávního(policejního) práva,determinujícístavafakticitusoučinnosti aspoluprácedotčenýchveřejnopořádkovýchsubjektů (aplikačníexkurs) Juridicalaspectsofadministrativelaw,determining statusandfacticitycooperationbetweenpublic administrations(applicationexcursus) JosefKŘÍHA254 Anotace:Primárnímcílempříspěvkujesohledemkaktuálnímcelo‐ společenským paradigmatickým tendencím a účinné právní úpravě České republiky, formou „de lege lata“ a „de lege ferenda“ postihu dí‐ lem teoreticky a dílem praxeologicky demonstrovat aplikační varia‐ bilitu operačního prostoru demonstrované výseče práva správního (policejního), vytvářejícího nejen tzv. administrativně‐právnípředpolí proúčinnýbojsezájmověpoukazovanýmsegmentemprotiprávníčin‐ nosti, ale má rovněž potencionál žádoucím způsobem determinovat stavafakticitu součinnostia spoluprácepoukazovaných veřejnopo‐ řádkových činitelů v souvislosti se zabezpečením ochrany veřejného pořádku,resp.„místníchzáležitostíveřejnéhopořádku“vintencíchzá‐ jmového potencionálu dílčích segmentů účinné „Strategie prevence kriminalityČRstanovenénaléta2012‐2015“ Klíčováslova:Místnízáležitostiveřejnéhopořádku,přenesenápů‐ sobnost, samostatná působnost, strategie prevence kriminality, obec, orgánobce 254Mgr. et Bc. Kříha Josef, tajemník, odborný asistent, lektor, katedry právních oborů abezpečnostníchstudiíVysokéškolyevropskýcharegionálníchstudií,o.p.s.ČeskéBu‐ dějovice 278 Annotation:The mainobjectiveofthiswork iswith respecttothe legislation of the Czech Republic, "de lege lata" and "de lege ferenda" praxeological theory and demonstrate the variability of legal rules of administrative law as an effective tool to fight against a selected segment of illegal activities in connection with ensuring public order, respectively. Local public order in accordance with the Crime Prevention Strategy in the Czech Republic is set for the years 2012– 2015" Key words: Crime prevention strategy, Local public order affairs. Municipality, Municipal body, self – governing authority, transferred authority,publicorder, Úvod Spoukazemktematickémurozhranípříspěvkujenezbytnéprimár‐ ně připomenout jeho paradigmatická východiska, která v širší optice dílem reflektují jak trvající celospolečenský požadavek, související sžádoucímuplatňovánímprincipůtzv.„dobrésprávy“zestranydo‐ tčenýchorgánůveřejnésprávyvrámcifaktickéhozabezpečenívýkonu samostatnéapřenesenépůsobnostiveveřejnésprávě,takvužšímpo‐ jetídílemzdůrazňujevýznamnostholistickyuchopenéhovnímáníefek‐ tivní součinnosti a spolupráci zájmově poukazovaných orgánů obce apolicejníhoorgánuvsouvislostisinterpretačnívariabilitouhmotně‐ právních a procesněprávních institutů správního (policejního) práva. Příspěvek v rámci praxeologického postihu má dále ambici rozšiřují‐ címzpůsobemdetekovatpřípadný„diskrepantní“či„antidiskrepantní“ interpretační potencionál, který „sui generis“ determinuje účinnost afaktickou aplikovatelnost obecně užitých nástrojů veřejného práva vsouvislosti se zabezpečením „ochrany veřejného pořádku“, resp. „místních záležitostí“ veřejného pořádku v reflexi primární podstaty preventivních opatření, realizovaných především místně a věcně pří‐ slušnýmizákladnímiútvaryPolicieČRaorgányobceivrámci„lokál‐ ního“ – místního rozměru v souladu s věcnými konturami účinné „Strategie prevence kriminality České republiky stanovené na léta 2012 až 2015“, (dále jen „strategie“), která v rámci stanovených cílů aprioritdílemoscilujezejménakpostihuvymezenékriminalityobec‐ 279 né,kterázcelalogickyohrožujeaobtěžujeobčanyanezřídkaovlivňuje jejichnázorynaschopnoststátučelitkriminalitěazajistitjejichbezpe‐ čí.255Podle mého názoru se lze zcela jednoznačně přiklonit k názoro‐ výmproudůmčastozastávanýchodbornoualeilaickouveřejnosti,že těžiště práce v oblasti prevence kriminality je soustředěno v širším smyslu obecně vzato právě k obcím, v užším pojetí k jejich orgánům, kampatřírovněžiobecní(městská)policie,základnímútvarůmPolicie ČR, které legitimně realizují plnění jednotlivých úkolů v rámci jejich legitimně určeného operačního prostoru, souvisejícího se zabezpeče‐ nímvýkonutzv.„přímé“bezpečnostnípovahyapod. Vymezení základního pojmosloví (Teoretický exkurs – samo‐ statná, přenesená působnost obcí, východiska uplatňování principů„Dobrésprávy“) Samostatnápůsobnost obce je v podmínkách České republiky vý‐ konem obecní samosprávy. Samozřejmě do samosprávy obcí (měst) mohoustátníorgányaorgánykrajůlegitimnězasahovatjenvyžaduje‐ litoochranazákona,ajenzpůsobem,kterýzákonstanoví(viz.cit.apli‐ kace ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějšíchpředpisů(dálejen„zákonoobcích“),tj.„Obecspravujesvé záležitosti samostatně (dále jen „samostatná působnost“). Státní orgány a orgány krajů mohou do samostatné působnosti zasaho‐ vat,jenvyžaduje‐litoochranazákona,ajenzpůsobem,kterýzákon stanoví.Rozsahsamostatnépůsobnostimůžebýtomezenjenzáko‐ nem“. Přenesenápůsobnost se skrývá výkon státní správy, který byl zá‐ konemsvěřenněkterémuzorgánůobceviz.cit.aplikaceustanovení§7 odst. 2 zákona o obcích, tj. „ Státní správu, jejíž výkon byl zákonem svěřen orgánu obce, vykonává tento orgán jako svou přenesenou působnost“a jehodetailnější vymezení nalezneme v ustanovení §61 anasl. „zákona o obcích“. (Pozn. autora – komparativní srovnání: „Státní správu, jejíž výkon byl zákonem svěřen orgánu obce, vyko‐ návátentoorgánjakosvoupřenesenoupůsobnost“ajehodetailněj‐ ší vymezení nalezneme v ustanovení §61anasl.„zákonaoobcích“. Je 255VizstrategieprevencekriminalityvČeskérepublicenaléta2012až2015Ministerstvo vnitraČR.Praha.31s. 280 všaknezbytnékomparativněkorelovatshoranaznačenévymezenípů‐ sobností,tj.kdy„pověřenáúředníosoba“čičlen„kolegiálníhoorgá‐ nu“ konkrétního územně samosprávného celku v danou chvíli plní svojí povinnost pro potřeby konkrétního územně samosprávného celku v rámci jeho samostatné působnosti (např. pověřená úřední osoba,kterájetzv.dotčenýmorgánemstátnísprávyavydávástanovisko v oblasti tzv. „silničního správního úřadu“ dle jednotlivých ustanovení zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, či výše uvedená pověřená úřední osoba zpracovává podklady pro obec, která je účastníkem řízení v rámci realizovaných stavebně – technickýchpracívrámcivýstavbymístníkomunikaceauvedenoustav‐ bu financuje v rámci vlastního rozpočtu apod.). V rámci teoretického exkursusevrámcipřenesenépůsobnosti,tedyvýkonustátnísprávy protirozhodnutí„pověřenéúředníosoby“či„kolegiálníhoorgánu“kon‐ krétní obce (města) účastník řízení či dotčená osoba může v obecné poloze „odvolat“ k tzv. „nadřízenému odvolacímu orgánu“, kterým budevěcněpříslušnýkrajskýúřadavpřípaděkrajůvěcněpříslušné ministerstvo. Územníkorporace,tj.obcečikrajes ohledem k apli‐ kaci ustanovení §84„zákonaoobcích“v souvislosti se zabezpečením samostatnépůsobnostimimojinéprodukujícelouřadunejrůznějších meritorních opatření, jako jsou např. Obecnězávaznévyhlášky(OZV), Usnesení zastupitelstva, Usnesení rady a dalších orgánů). V rámci sa‐ motného rozhodování v souvislosti se zabezpečenímsamostatnépů‐ sobnosti sice může předcházet např. „stížnost“ nebo „jinýpodnět“ kdotčenému samosprávnému orgánu obce, který sám opatření, které jevrozporusprávnímipředpisypřijal,kdydotčenýorgánobcenebo krajepaknapř.můžezvlastníiniciativyzrušittotosvémeritorníopat‐ ření nebo jej nahradit jiným. V záležitostech, v nichž došlo např. ke „střetuzájmu“mohoubýtpochybnosti,zdabytatonápravazestrany dotčenéhoorgánuskutečněsjednánaapod.Nerespektovánípremise „nadindividuálnosti“ právně neurčitého pojmu „veřejný zájem“ amožnými konflikty mezi zájmem „veřejným“ a „soukromým“ mají snahu legitimně eliminovat jednotlivá ustanovení právních předpisů,viznapř.aplikaceustanovení§83odst.2„zákonaoobcích“, kdy„členzastupitelstvaobce,uněhožskutečnostinasvědčují,žebyjeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech obce mohlznamenatvýhoduneboškodupronějsamotnéhoneboosobublíz‐ kou, pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci (střet zájmů), je povinen sdělit tuto skutečnost předzahájenímjednáníorgánuobce,kterýmádanouzáležitostprojed‐ 281 návat.Otom,zda existuje důvodpro vyloučenízprojednáváníarozho‐ dovánítétozáležitosti,rozhodujetentoorgánobce. Dále ustanovení §34 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů(dálejen„zákonokrajích“)„členzastupitelstva,uněhožsku‐ tečnostinasvědčují,žebyjehopodílnaprojednáváníarozhodováníurči‐ té záležitosti v orgánech kraje mohl znamenat výhodu nebo škodu pro nějsamotnéhoneboosobublízkou,profyzickouneboprávnickouosobu, kterouzastupujenazákladězákonaneboplnémoci(střetzájmů),jepo‐ vinensdělittutoskutečnostpředzahájenímjednáníorgánukraje,který mádanouzáležitostprojednávat“. Uplatňováníprincipů„dobrésprávy“voptice„holisticky“orien‐ tovanýchaplikačníchkonotacísprávního(policejního)práva Samotnýmnaplňovánímshoranaznačenýchprincipů„dobrésprávy“ můžeme v obecné poloze rozumět abstraktně vyjádřené požadavky, kterésikladouzacílpředevšímzajistitobecněřádnéfungováníve‐ řejnésprávyvpodmínkáchaprostředíČeskérepubliky.Vesnaze detekovatexistenciúčinnéholegitimníhorámcenaznačenéhofenomé‐ nunelzetímtonepřehlédnoutexistencipremisivníreflexe„evropského správníhopráva“,kterémimojinéuvozujeužší„delegelata“analytic‐ ký a syntetizující postih veřejnoprávního prostředí České republiky. Shoranaznačenýfenomén„dobrésprávy“nenívnárodníúčinnéprávní úpravěvšakjakkolivpregnantněprecizován.Zveřejnoprávníhopohle‐ dusejednáoprávněneurčitýpojem,kterýjeimplementovánvjednot‐ livýchustanoveníchpříslušnýchúčinnýchzvláštníchprávníchpředpisů ato např. ad.A)vzákoněč.500/2004Sb.,správnířád,vezněnípozděj‐ šíchpředpisů (dále jen „správnířád“). ad.B)vzákoněč.349/1999Sb., oveřejnémochráncipráv,vezněnípozdějšíchpředpisů(dálejen„zákon oVOP“).Sohledemkvýšeuvedenémupoukazujevšaknamístěopě‐ tovněpřipomenout,žezákonodárcejeveshorauvedenémtaxativním výčtudílčíchprávníchpředpisůjakkolivexplicitněnedefinujeaani nemáambiciseojakékolivrigoroznívymezenípojmosloví„dobré správy“pokoušet–vizad.A)cit.výň.ustanovení§8odst.2správního řádu „Správníorgányvzájemněspolupracujívzájmudobrésprávy“256 256POMAHAČ, R. Zásady správního řízení a evropské právo (K návrhu nového českého zákonaořízenípředsprávnímiúřady).Evropskéamezinárodníprávo,2001,č.3,s.37 a38. 282 neboviz ad.B) cit. výň. ustanovení §1odst.1„zákonaoVOP“, tj. kdy „Veřejný ochránce práv působí k ochraně osob před jednáním úřadů adalšíchinstitucíuvedených vtomtozákoně,pokudjevrozporus prá‐ vem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základ‐ ních práv a svobod. Je zcela neoddiskutovatelným faktem, že demon‐ strované právní normy z obecně proklamovaného „principu dobré správy“ pouze vycházejí a pomáhají jej dále rozvíjet. V rámci ambice holistickéhopostihuateoretickéhouchopenívěcnýchkonturpříspěv‐ ku je potřebné se formou diskursivního vhledu v jeho další části se vužšímsmyslutaktéžanalytickýmzpůsobemzájmovězabývatzejmé‐ na shora taxativně naznačenému a strategií definovanému subcíli, rovněž reflektujícím významnostholistickyuchopenéhovnímání obecně poukazované spolupráce obce, Policie ČR, obecní (měst‐ ské) policie a dalších dotčených veřejnopořádkových subjektů apod.Užšíinterpretačnívymezenítohotopoukazovanéhosubcílestra‐ tegiemůžebýtkauzálnědeterminovánoidalšíminázorovýmiparafrá‐ zovanými proudy, dílem akcentujícími významnost veřejnopořádkové reflexe primární podstaty preventivních opatření, realizovaných pře‐ devšímzákladníútvaryPolicieČRvrámcijejichveřejnopořádkovéin‐ terakce.AutorP.Macek257vymezujezejménaslužbupořádkovépolicie jakospecializovanýsubjektprevence,kterýsámbezprostředněpřijímá opatřeníkpředcházeníazamezovánítrestnéčinnostiaporušováníve‐ řejnéhopořádku,alepodílíseinařízení,organizaciakoordinacipre‐ ventivních opatření, uskutečňovaných jinými subjekty, neboť právě místně a věcně příslušné policejní součásti služby pořádkové policie (dálejen„základníútvaryPČR“)poskytujíinformacepropotřebypre‐ ventivníhopůsobení,realizovanéhojinýmiorgányaorganizacemi,na‐ vazují a upevňují vztahy spolupráce s jinými státními orgány, orgány místní samosprávy a zájmovými organizacemi i v rámci společných analýz kriminogenních jevů, společného plánování a provádění pre‐ ventivních opatření. Pavel Macek dále zcela jednoznačně spatřuje za nejbližší cíle, vedoucí k naplnění efektivní preventivní činnost ve vy‐ loučení možnosti spáchání trestného činu nebo přestupku odstraně‐ ním či neutralizací určitého kriminogenního faktoru a v zamezení spáchánítrestnéhočinunebopřestupkukonkrétníosoboudosažením 257MACEK,Pavel.Pořádkováčinnostpolicie:obecnáčást.2.,upr.vyd.Praha:Policehisto‐ ry,2008.87s. 283 pozitivních změn ve struktuře osobnosti.258K dosažení těchto cílů směřují právě speciální preventivní opatření, které zejména policejní orgány přijímají bezprostředně a z vlastní iniciativy. Vzhledem k za‐ měřeníaobjektůmpreventivníhopůsobeníjelzetedydělitnaopatření členěné do skupiny prvé a to jsou opatření obecné a individuální po‐ vahy.Zobsahověmetodickéhohlediskalzedodruhéskupinypreven‐ tivních opatření, realizovaných především v rámci plnění operačního prostoru,legitimněurčujícíhovymezenéúkolymístněavěcněpřísluš‐ ných základních útvarů PČR, zařadit níže taxativně uvedené opatření: 1)preventivnětaktická,2)preventivnětechnická,3)administra‐ tivně právní, 4)spolupráce se státními orgány, orgány místní sa‐ mosprávy, právnickými a fyzickými osobami, 5) právní výchova apropaganda apod. Do prvé skupiny patří právní opatření, při nichž sepředevšímmístněavěcněpříslušnézákladníútvaryPČR,alerov‐ něžidalšíveřejnopořádkovíaktéři,např.orgányobecní(městské)policie vrámcivyužíváníjednotlivýchzákonodárcemsvěřenýchoprávněnídle jednotlivýchustanovenízákonač.273/2008Sb.,oPoliciiČR,veznění pozdějšíchpředpisů(dálejen„zákonoPoliciiČR“)259,zákonač.553/ 1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zá‐ konoobecnípolicii“),zákonač.200/1990Sb.,opřestupcích,veznění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) adalších zvlášt‐ níchzákonůobracínajinéstátníorgány,orgányobcíprávnickéafyzic‐ ké osoby, kterým přísluší realizace navrhovaných opatření nebo jsoupovinnysenávrhemčiupozorněnímzabývat.Tatoskupinyopat‐ řenísměřujekodvracenípotencionálníhoohroženízájmůchráněných zákonem.Dodruhéskupinyseřadízejménauplatněníveřejnoprávních norem(viz.např.aplikacehmotněprávníchaprocesněprávníchinstitu‐ tůprávasprávního(přestupkového,policejního),trestníhoprávaapod. vrozsahu místní a věcné příslušnosti základních útvarů PČR. Jde vpodstatěouplatněníprostředkůtrestněprávníhočisprávněprávního donucení,ježvšaksoučasněpůsobíjakoprostředekobecnéiindividu‐ ální prevence. Typické jsou právě sankce správního (přestupkového) práva,uplatňované např. vůčinarušitelům„veřejnéhopořádku“, resp. “místních záležitostí veřejného pořádku“, „pravidel bezpečnosti aply‐ nulosti silničního provozu“ a dalších norem chránících bezpečnost 258MACEK, P. Pořádková činnost policie: obecná část. 2., upr. vyd. Praha: Police history, 2008.87s. 259FILÁK, J., BRÁZDA, J., BOHMAN, M., HRUDKA, J., VOPRŠAL, P. ZÁMEK, D. 2009) Zákon oPolicii České republiky s komentářem: podle právního stavu k 12. 1. 2009. 1. vyd. Praha:Policehistory,2009.s.14‐15 284 osob a majetku uvedených ve zvláštních zákonech. Převážně půjde oukládánísankcívsouvislostisaplikacínoremsprávního(přestupko‐ vého)právavintencích„lexspecialis“a„lexgeneralis“optiky,uplatnění tzv.bezprostředníhozásahuavyužívánídalšíchoprávněnídlezákona oPolicii ČR, zákona o obecní policii, zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zákona č.200/1990Sb.,opřestupcích,vezněnípozdějšíchpředpisů(dálejen „zákonopřestupcích“)apod.Plněnízákladníchúkolů,kteréjsoumimo jiné legitimně vymezeny v rámci zákonodárcem určeného operačního prostoruPolicieČR,komunálníchsborů„suigeneris“subsumujetaktéž aspekt realizace tzv. „speciální prevence“, která logicky předpokládá neustáléžádoucíposilovánívztahůpodpory,spolupráceaefektivní součinnosti se státními orgány, orgány místní samosprávy, práv‐ nickými a fyzickými osobami apod. a je naplňována rovněž v níže taxativně uvedených formách: 1. vzájemná výměna informací, po‐ znatkůazkušenostízrealizacepreventivníchopatření,2.společ‐ ná analýza a hodnocení příčin a podmínek trestné činnosti, 3.společné plánování preventivních opatření.260Obce shodně ja‐ ko kraje postupují v oblasti prevence kriminality v samostatné působnostiatvořízákladníúroveň,nakterébymělabýtpraktic‐ kystrategienaplňovánavevětšiněsvýchdílčíchcílů.261Jakjižbylo shora naznačeno, právě na obcích leží váha praktické realizace prevencekriminality.Dledílčíchvýchodisekstrategiejsouprávníná‐ strojeefektivníorganizaceprácejednouzezákladníchmetodsituační prevence,kterásetýkázejménaorganizaceazpůsobůprácePolicieČR apolicieobecní(městské).Jejímcílemjevytvořenítakovéorganizace práce,kterámimojiné:1)Včasreagujenaproblém,2)efektivněvy‐ užívá síly a prostředky (personální a materiální zdroje), tak aby byly orientovány na skutečné problémy a situace, 3) snižuje čet‐ nost výskytu protiprávní činnosti nebo přispívá jednoznačně kjejí stagnaci, 4) napomáhá k předcházení protiprávní činnosti ajejímu objasňování, přispívá k pozitivnímu vztahu veřejnosti kpolicii. V zájmu ambice demaskovat možnou existenci diskrepant‐ ních faktorů poukazované veřejnoprávní oblasti, viz segment norem správního (policejního) práva, předurčujících taktéž efektivnost napl‐ nění poukazovaných dílčích cílů strategie, považuji tímto za potřebné 260MACEK, P. Pořádková činnost policie: obecná část. 2., upr. vyd. Praha Police history, 2008.87s. 261VizstrategieprevencekriminalityvČeskérepublicenaléta2012až2015Ministerstvo vnitraČR.Praha.31s. 285 poukázat k možným procesním aspektům a interpretačním výklado‐ výmpolohámshoranaznačenéveřejnoprávníoblasti,kterémohoudle méhonázoru„suigeneris“negativněčipozitivnědeterminovattzv.ho‐ listickychápanourealizaciposilovánídílčíchcílů„strategie“,tj.zejmé‐ na vztahů podpory, spolupráce a efektivní součinnosti se státními orgány, orgány místní samosprávy, právnickými a fyzickými osobami apod. Vzhledem ke snaze obohatit teoretickou část příspěvku, bych tímtorádpoukázalkexistenciaplikaceustanovení§8odst.1„správní‐ hořádu“,kdejemimojinézakotvenaobecnázásadatzv.vzájemnéspo‐ luprácesprávníchorgánůvzájmu„dobrésprávy“.Jednouzforemtéto spolupráce je úprava tzv. „procesnísoučinnosti“ (viz. aplikace ustano‐ vení § 58 zákona o přestupcích). Dle odst. 1 cit. ustanovení zákona opřestupcích „státní orgány, orgány Policie České republiky a obce oznamují příslušným správním orgánům přestupky, o nichž se dozví, nejsou‐li samy příslušny k jejich projednávání. V oznámení uvedou zejména,kterýpřestupekjeveskutkuspatřován,důkazníprostředky, které jsou jim známy a které prokazují, že jde o přestupek a že byl spáchán určitou osobou.“ Této oznamovací povinnosti pak odpovídá povinnostmístněavěcněpříslušnýchsprávníchorgánůobcíI,II,čiIII. typupřijímattímtopodnětykzahájenířízenízmociúřední(vizaplika‐ ceustanovení§42odst.1správníhořádua§67odst.2zákonaopře‐ stupcích), tedy i řízení o přestupku (nejedná‐li se o tzv. „návrhové přestupky“). Kromě zmiňovaného ustanovení § 58 odst. 1 zákona opřestupcíchjevšakdlesoučasnéúčinnéprávníúpravyvdanéoblasti oznamovací povinnost upravena v dalších zvláštních zákonech, např. vustanovení§10odst.2zákonaoobecnípolicii,dleněhož„jestrážník povinen oznámit příslušnému orgánu podezření, že byl spáchán přestu‐ peknebojinýsprávnídelikt,jehožprojednánípatřídopůsobnostitohoto orgánu“. Dle odstavce 3 cit. ustanovení musí být oznámení „doloženo důvodynebodůkazy,oněžsepodezřeníopírá“.Vaplikačníveřejnopo‐ řádkové praxi může však ze strany orgánů obecní (městské) policie potažmosprávníchorgánůdocházetvrámcitétoprocesnísprávně‐ pravní součinnosti k odlišnému vnímání fakticity a kvalitativně re‐ levantního využívání poukazovaného institutu oznamování. Např. realizaceoznamovacípovinnostizestranystrážníkaobecní(městské) policiedleustanovení§10odst.2zákonaoobecnípolicii,kterásena‐ cházívoptice„lexspecialis“kaplikaciustanovení§58odst.1zákona opřestupcích, může tímto vytvářet diskrepantně vychýlený procesní prostor, směřovaný např. k dogmatickému využívání, či zneužívání, nebo nadužívání institutu oznamování podezření orgánem obecní 286 (městské) policie směrem k správním orgánům obcí I, II, či III. typu (dálejen„správníorgán“),bezpředpokládanémožnostidalšíupotře‐ bitelnosti dokládaných „důvodů“ nebo „důkazů“ o něž se podezření opírá. Aplikační veřejnopořádková praxe často reflektuje názory, že příslušný institut oznamování dle ustanovení § 10 odst. 2 zákona oobecní policii nemusí tímto jakkoliv reflektovat potřebnost ustano‐ vení osoby „pachatele“, tj. podezřelého přestupce, nemusí rovněž ob‐ sahovatjakékolivrelevantnískutečnosti,potřebnéprodalšídokazování předsprávnímorgánemstím,žeprávěsprávníorgányjsouvšakpřes‐ topovinnyvsouladusezásadouoficialitysetakovýmoznámenímza‐ bývat. V případě že se správnímu orgánu do 60 dnů od oznámení podezřenídleustanovení§10odst.2zákonaoobecnípoliciizestrany orgánu obecní (městské) policie nepodaří zjistit skutečnosti odůvod‐ ňujícízahájenířízenívůčiurčitéosoběmůže správníorgántímtopři‐ stoupitknáslednérealizacimeritorníhoopatření,tj.odloženívěcidle ustanovení § 66 odst. 3 písm. g) „zákona o přestupcích“, či aplikaci ustanovení § 66 odst. 3a) „zákona o přestupcích“, kdy správní orgán můževěcodložit,jestližedošléoznámeníneodůvodňujezahájenířízení opřestupkunebopostoupenívěciapod.Stranounezbývátaktéžinter‐ pretační variabilita případného dogmatického využívání procesního potencionáluvyužíváníinstitutuustanovení§58zákonaopřestupcích zestranymístněavěcněpříslušnýchpolicejníchorgánů,kterávpřípa‐ dědogmatickéhouplatňovánímůžedeterminovatkvalitativnístránku procesnísoučinnostisměřovanouksprávnímuorgánu,např.voblasti zajišťovánípodkladůadůkazůvrámcitzv.„nezbytnéhošetření“atoať už se jedná např. o protiprávní jednání, naplňující znaky přestupků projednávané z moci úřední či přestupky tzv. „návrhové“. Vzhledem kvýšeuvedenému,bychtímtorádpoukázalkaplikaciodstavcedruhé‐ ho cit. ustanovení přestupkového zákona, kdy „oznamuje‐lipřestupky příslušným správním orgánům orgán policie a jedná‐li se o přestupky a)proti veřejnému pořádku, b) proti občanskému soužití, nasvědčují‐li okolnosti tomu, že v jejich důsledku došlo k ublížení na zdraví, c) proti majetku,d)protibezpečnostiaplynulostisilničníhoprovozu,e)protipo‐ řádkuvestátnísprávě,spáchanénaúsekustátnísprávyvpůsobnostiPo‐ licieČeskérepubliky,f)uvedenév§29odst.1písm.g),§30odst.1písm. d)ažj)a§35odst.1písm.f),učiníorgánpolicienezbytnášetřeníkezjiš‐ těníosobypodezřelézespáchánípřestupkuakzajištěnídůkazníchpro‐ středků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem“ apod.Vpřípadědogmatickéhouplatňovaníshoranaznačenéhoproce‐ suálního postupu je tímto legitimně vymezena důvodnost možného „ 287 tlumení“ realizace tzv. „nezbytného šetření“ ze strany místně a věcně příslušného policejního orgánu, určeného pro další dokazování před správním orgánem, např. v případě spáchání protiprávního jednání, naplňujícího znaky skutkové podstaty přestupku dle ustanovení § 49 odst.1c) zákona o přestupcích, kdy „nenasvědčovaly“ okolnosti tomu, ževjejichdůsledkudošlokublíženínazdravíapod.Policejníorgánby mohl tedy v případě zajišťování podkladů a důkazů v rámci šetření přestupkůtotoomezovatnaminimum,aťužsejednáopřestupkypro‐ jednávanézmociúředníčipřestupkynávrhovéapod.Sohledemkvýše uvedenémubychtímtorádpoukázalinarozšiřujícímonitoringvybra‐ ných diskrepancí správního (přestupkového) práva s poukazem k „lex specialis“postihu,kterýdisponujediskrepantněvychýlenýmpotencio‐ nálem,případněznemožňujícím„plnoprávnou“účastveřejnostinada‐ némdruhusprávního(přestupkového)řízení(vizaplikaceustanovení §72„zákona o přestupcích“), kdy v řízení o přestupku jsou úžeji účastníky řízení: a) obviněný z přestupku, b) poškozený,pokudjde oprojednávání náhrady majetkové škody způsobené přestupkem, c)vlastníkvěci,kterámůžebýtzabránanebobylazabrána,včástiřízení týkající se zabrání věci, d) navrhovatel, na jehož návrh bylo zahájeno řízení o přestupku podle § 68 odst. 1 „zákona o přestupcích“. Spoukazemknaznačenémuvnímání„poškozeného“zpohleduaplikací „lexgeneralis“a„lexspecialis“noremsprávního(přestupkového)práva jezapotřebípřipomenoutskutečnost,kdydanýprocesnípostupmístně avěcně příslušných „úředních osob“ či „kolegiálních orgánů“ kon‐ krétních správních orgánů akcentujících užší definování postavení „účastníkařízení“sohledemkaplikaciustanovení§72„zákonaopře‐ stupcích“ můžeodůvodňovatiniciacinežádoucíchstížností,včetněnad‐ bytečného uplatňování řádných a mimořádných opravných prostředků vrámcidanéhotypusprávníhořízení,plněpředpokládajícíargumentaci využitíprocesníhopráva,kterémůžebýtupíránovrámcineexistence poukazovanéhopřiznánípostaveníúčastníkařízeníbezmožnostinapř. „nahlížet do spisů, vyrozumění ze strany místně a věcně příslušného správníhoorgánuovýsledkupřestupkovéhořízení“apod.Zpohleduzú‐ častněnýchstransemůžetentoaplikačnípostihjevitjakodiskriminu‐ jící a právě v rozporu s paradigmatickými postuláty principů „dobré správy“ apod. (Pozn.autorasrov.dálepojem„účastveřejnosti“jsou označoványprávemlegitimněvymezenézpůsobysměřovanékumožnění přímé či nepřímé determinace rozhodování místně a věcně příslušných správníchorgánů.Zprávníhoifaktickéhohlediskarozlišitlzetytozpů‐ soby kategorizovat vymezit na dvě určující skupiny: 1) Jako „konzulta‐ 288 tivníúčast“např.postupdlejednotlivýchustanovenízákonač.183/2006 Sb.,oúzemnímplánováníastavebnímřádu(dálejen„stavebnízákon“) –vizmožnostveřejnostiotevřeněaneformálněsevyjádřit kúzemnímu plánováníapod.Vzhledemkcharakterutétoúčastipatřímezijejíslabé stránkyfakticitaparticipaceveřejnostiamožnostovlivněníkonkrétního meritorního rozhodování apod. 2) Jako „účast plnoprávná“ zahrnuje dílem nejen účast konzultativní, ale poskytuje i legitimní záruky vy‐ mezující možnost využití řádných či mimořádných opravných prostřed‐ ků. Zcela logicky shora naznačené typy účasti veřejnosti mají ambici přispívat ke větší kvalitě přijatých meritorních opatření a procesního postupuvprojednávanévěci(můžedeterminovatčiiniciovatnapř.řádné objasněnískutkovéhostavuvěci,zcelanesporněmásvůjvýznamvrámci negace nečinnosti příslušných správních orgánů apod. s tím, že posilují jejichprotikorupčnípovahustím,žeprávěúčastširšíhomnožstvísub‐ jektů na rozhodovacím procesu neguje (nebo alespoň činí obtížnějšími) umožněníprotiprávníchdohodnapř.mezi„úředníosobou“aněkterouze stran řízení apod. (Pozn.: Srov. aktuální rozpracovanost a možný apli‐ kační preventivní potencionál institutu „zkoušek spolehlivosti“ jako ná‐ stroje k předcházení, zamezování a odhalování protiprávního jednání, vycházejícízanalýzyanalyticko‐koncepčníchdokumentův oblastitestu integrityvČRsměremkpřípadnémurozšířeníikzájmovědanéprocesní skupiněúředníkůúzemněsamosprávnýchcelků(vizautořiJosefHrudka, BenediktVangeli)262 Reflexe možných „de lege ferenda“ výstupů správního (pře‐ stupkového) práva – aplikační východiska implementace sys‐ tému „třikrát a dost“ do trestního zákoníku v podmínkách Českérepubliky. V souvislosti s holisticky orientovaným vymezením tématického rozhraní dílčí části přispěvku je dále účelné s ohledem k specifičnosti právního prostředí České republiky v širší optice poukázat k aktuál‐ nímparadigmatickýmkonturám,vymezujícímvýznamovostochrany vlastnického práva ve světle tzv. „bagatelních“ juristických kon‐ sekvencí.Zatímtoúčelemjepřiléhavéprimárněteoretickyanalyzovat asyntetizovat vybrané ustanovení účinné právní úpravy trestního právavrámciprávníhoprostředíČeskérepubliky.Sohledemkapli‐ 262HRUDKA, J, VANGELI,B. Zkouška spolehlivosti, explikace, aplikace, efektivita. PRAHA. PolicejníakademieČRvPraze,Lhotecká559/7,P.O.BOX54.203s.ISBN978‐80‐7251‐ 415‐1 289 kaciustanovení§205zákonač.40/2009Sb.,trestníhozákoníku,vezně‐ ní pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) je účelné rovněž detekovatzájmovědemonstrovanékorespondujícíhmotněprávníapro‐ cesněprávníkonsekvenceprávasprávního(přestupkového)vrámci aplikace jednotlivých ustanovení zákona č. 200/1990 Sb., o přestup‐ cích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“). Dle sekundárně opatřených kvantitativních výzkumných ukazatelů se zejména odhady oborníků na poukazovaný segment kriminality, na‐ cházející se v režimu správního (přestupkového) práva „bagatelním“ však jevit nemusí.Pozn.:„S ohledemkvýšeuvedeným obecnýmkontu‐ rám dílčí části příspěvku, reflektující terminologickou neurčitost velmi často užívaného fenoménu tzv. „bagatelní“ kriminality, která se může jevitjakopáchání„ménězávažných“majetkovýchanásilnýchtrestných činůjezapotřebísipoložitotázku,zdaje tento druh kriminality (pomi‐ neme‐li výkladové vymezení trestního či správního práva s ohledem ke stupnispolečenskéškodlivosti)proobčanaČeskérepublikyobecněmé‐ ně„obtěžující“či„zatěžující“?Lzesubsumovat,žeonaobecněneur‐ čitá „bagatelní“ kriminalita, např. „drobné krádeže“, „rušení nočního klidu“či„narušováníobčanskéhosoužití“ nemůže mít výrazný potenci‐ onál ovlivnit pocit bezpečí v dané lokalitě? apod. V rámci takto na‐ stavené bezpečnostní optiky můžeme dále stanovit, že „pachatelé“ poukazovanéčastonesankcionované„bagatelní“kriminalitymohou svojí protiprávní činnost postupně nežádoucím způsobem posunovat „dále“, často směrem k pro ně „výnosnější“ trestné činnosti, která se zcela logicky se jako „bagatelní“ již označit nedá apod. Laicky řešeno, jestliže se vcítíme do role „poškozeného“, kterému v rámci spáchání shora poukazované „bagatelní“ kriminality někdo opakovaně, např. odcizil jeho majetek a opakovaně způsobil škodu (menší než 5000Kč)akterousamozřejměmuselnásledněsanovatzesvýchřádně vydělanýchazdaněnýchpříjmůsespolečenskáobhajitelnosttzv.„labe‐ ling“ fenoménu bagatelismu může zdát přinejmenším problematická azavádějící.Vzhledem ke shora naznačenému nelze nepřipomenout shoraexistujícíkvalifikovanýodhadspolečnostibritskéagenturyCen‐ treforRetailResearch,kterásevesvéčinnostizaměřujenacelosvě‐ tové mapování kriminality v prodejnách s tím, že se v roce 2011 odcizilo v českých obchodech zboží za 9,6 miliardy korun (viz.Center forRetailResearch.TheGlobalRetailTheftBarometer2011).Např. jen za rok 2013seučeskýchobchodníkůpočítaloseztrátou10mili‐ ardkorun.Např.mluvčíspolečnostiAholdCzechrepublica.s.,která provozuje síť prodejen Albert paní Dagmar Krausová k tomuto pro‐ 290 blému pro zpravodajský server Lidovky.cz uvedla: „Bohužel počet krádežívobchodníchřetězcíchskutečněnarůstá,zaprvnítřiměsícele‐ tošníhorokusezvedlavlnakrádežítéměřotřetinu.“(srov. Jůzlová, P. (2013)).Připohledunashoranaznačenáaužitá„nepříznivá“kvantita‐ tivní data přichází v úvahu možné využití premise dílčí hypotézy, tj. kdy současná právní úprava, vymezující výlučně postih protiprávních jednání, naplňujících skutkovou podstatu přestupku dle ustanovení §50 odst. 1a) přestupkového zákona nepůsobí dostatečně „preventiv‐ ně“ a „neodrazuje“ tímto pachatele před pácháním opakované proti‐ právníčinnosti.Zcelalogickyjeaktuálnostzavedenítrestníodpovědnosti „delegeferenda“výzvouainspiracíprozákonodárce.Celospolečensky odůvodněnádiskuzeomožnostizpřísněnírepresevůčipachatelům, kteří se opakovaně dopustili vybraných druhů přestupků, včetně přestupkůprotimajetkupřišlajižzavládyRNDr.PetraNečase.Vsou‐ vislostisnímspojenézpřísněníodpovědnostizapřestupkovourecidi‐ vu, včetně možného trestního postihu za recidivu vybraných druhů přestupků se shora naznačená vláda přihlásila ve svém programo‐ vémprohlášeníjižzedne04.srpna2010. (viz.Programovéprohlá‐ šení Vlády České republiky 2010). Konkrétní návrh na zpřísnění postihuopakovanýchdruhůpřestupkůpakpředložilaPoslanecké sněmovně ČR v červenci roku 2013. Projednávání návrhu zákona však skončilo společně s koncem volebního období poslanecké sně‐ movny. Tento návrh zákona novelizuje především stávající zákon opřestupcích, v němž jak je shora uvedeno zpřísňuje sankce za opa‐ kované spáchání vybraných druhů přestupků a poprvé je zde uveden návrh na zavedení tzv. „Elektronického centrálního registru pře‐ stupků“. V souvislosti s efektivizací nastavení systému „třikrát adost“,kterádleRomanaSvatoše(2010)másledovatcelospolečenský zájem spočívající ve snaze odstrašit pachatele nebo potenciálního pa‐ chatele, před pácháním trestné činnosti. Jeho preventivní funkce není vtvrdostitrestu,alevjehoneodvratnosti.Přijehoaplikacisemusína každého pachatele hledět individuálně, neboť na každého působí ulo‐ ženýtrestjinak.Vrámciúvah„delegeferenda“sohledemkprávnímu prostředíČeskérepublikyjenezbytnépoukázatknezbytnostioptima‐ lizace jehodílčíchparametrůsohledemk jednoznačnémuurčení období, po které se započítávají jednotlivé uvažované skutky. (Pozn.autora)vtétosouvislostidalopřiklonitkodůvodněnémustano‐ venímožnýchlhůt,tj.odjednohorokuažpotřiléta.Spoukazemkda‐ nénázorovévýsečičástiodbornéveřejnostibysejakooptimálnímohla lhůtajevitprávělhůtajednohoroku,kterájezpohledu„delegelata“ 291 optiky u protiprávních jednání, naplňujících znaky skutkové podstaty přestupku dobou tzv. „promlčecí“. Pozn.: Tzv. zpřísnění postihu za opakované spáchání přestupkujemimojinénavrhovánoivevlád‐ ním návrhu na změnu zákona o přestupcích“ s tím, že za opakované spáchánípřestupkujeoznačenasituace,kdy:„přestupekjespáchán opakovaně“,přičemžodnabytíprávnímocirozhodnutíojinémpře‐ stupku, z něhož byl obviněný uznán vinným, neuplynulo dvanáct měsíců“.Zpohledu„delegelata“optikyvšakmístněavěcněpříslušný správní orgán s odkazem k využití aplikace ustanovení § 12 zákona č.200/1990Sb.,opřestupcích,vezněnípozdějšíchpředpisů (dále jen „přestupkovýzákon“)aktuálnědisponujelegitimnímzmocněnímupo‐ třebitelným v rámci svého diskrečního potencionálu, souvisejícího surčením druhuavýšesankce „pachateli“ (vizvyužitízákonodárcem svěřenéhorníhranicezákonnésankčnísazby).V rámci úvah o možném zavedenítrestníodpovědnosti,např.zazájmovědefinovanýsprávní delikt, tj. přestupek proti majetku dle ustanovení § 50 odst.1a) pře‐ stupkovéhozákonasohledemkprávnímuprostředíapodmínkách Českérepublikyza„dva“nebo„tři“předchozí„útoky“,lzetedychá‐ pat jako „další stupeň postihu pachatele“. S ohledem k jednotlivým ustanovením „zákonaopřestupcích“ je možné uvažovat o využití lhůtyjednohoroku,kterábytímto vystihovala„společenskouškod‐ livost“zájmovědefinovanéhoprotiprávníhojednání.Pakližebyse„pa‐ chatel“běhemjednohorokudopustildvoupřestupkůprotimajetku, kdypodruhéjepotrestán(případněipotřetí)přísnějšísankcíatímby mu pomyslně byla vystavena tzv. „žlutákarta“, přičemž se přesto do‐ pustí dalšího nebo dalších podobných jednání, je odůvodněn postup vrámciaplikacenoremprávatrestníhopřidodrženíprincipu„ultima ratio“.Mezidalšípožadavekjezapotřebíupřesnitpočetskutkůvda‐ ném období, které zakládají trestní odpovědnost. V rámci para‐ digmatickýchkontursystému„třikrátadost“jetedynezbytnéprávně precizovatjehozákladnívýchodiskaapojmosloví.Vrámcilogické‐ ho výkladu spáchání „dvou předchozích skutků“ by spácháním „třetíhoskutku“bylazaloženatrestníodpovědnostskutkutřetího“, přičemž takto se s využitím tohoto systému můžeme setkat i v za‐ hraničí. (Pozn. na uvedený systém se dá hledět i extenzivně, tedy, že trestníodpovědnostvznikneažpřičtvrtémprotiprávnímjednánípacha‐ tele – ve smyslu „třikrát spácháš přestupek, počtvrté trestný čin“). Jedná se jistě i otázku určité shovívavosti vůči takovým pachatelům, atoisúčelemoddělitrecidivuující„pachatele“přestupkůodosob,kte‐ řísevurčitémnepriznivémživotnímobdobímohlidostatčidostalido 292 obtížné životní situace. Nastíněná kombinace parametrů v algoritmu: „čtyřiskutkyzajedenrok=trestnířízení“sejevíjakovhodné„síto“. V rámci analytického postihu je nezbytné dále poukázat k existenci lhůt,odkterýchbysestanovenýpočátekzájmovéhoobdobíurčil. V případě využití roční lhůty v rámci níž se započítávají jednotlivé skutky,jetřebaurčitpočátekjejíhoběhu.Tj.zdapočátekběhulhůtyby byl určen od A) doby spáchání skutku nebo B) od pravomocného rozhodnutívevěci.(Pozn.„prvnízvariantbysedalaoznačitjakopro‐ cesněefektivnější,avšakzároveňsemusípřihlédnoutkdosavadníprávní praxi a zásadám, zejména využitými v trestním právu, kde se běh lhůty „per analogiam“ započitává od nabytí právní moci rozhodnutí. Tím by zároveň byla dodržena zásada „presumpce neviny“ apod. Na pravo‐ mocnérozhodnutívevěcivrámcisprávního(přestupkového)řízení odkazuje rovněž „de lege ferenda“ shora naznačené a již zmiňovaná ambicezavedeníinstitutu„opakovanéspáchánípřestupku“,kteréby tímto umožnilo v rámci správního řízení uložit recidiviujícím osobám přísnějšísankci.(Pozn.jednoznačnévymezení,odkteréhozpravomoc‐ něrozhodnutýchskutkůsepočáteklhůtybudepočítatje možné katego‐ rizovatvrámcizapočtulhůtodprvníhozeskutkůneboodskutku posledního(třetího).Přiřešenítétootázkyjemožnéopětanalogicky využítaplikacenoremprávatrestního,tj.kdyvsouvislostisobdob‐ nousituacíutzv.„recidivy“trestnéhočinukrádežedleaplikaceustano‐ vení§205odst.2zákonač.40/2009Sb.,trestníhozákoníku,veznění pozdějšíchpředpisů(dálejen„trestnízákoník“)sedobaposledních tří let od odsouzení, v níž musí dojít ke spáchání trestné činnosti vintencích aplikace ustanovení § 205 odst. 2 „trestníhozákoníku“ započítává od právní moci prvního odsuzujícího rozsudku za trestnýčin,kterýzakládátzv.„speciálnírecidivu“.Vrámcivýlučnérea‐ lizace správního (přestupkového) řízení přichází v úvahu určení zá‐ počtu běhu lhůt od nabytí právní moci rozhodnutí ve správním (přestupkovém) řízení. Meritorní rozhodování v režimu správního (přestupkového)právabyvšakv„delegeferenda“momentuvyžadova‐ loprecizovanýprocesníprostup,tj.vpřípadě,žebymístněavěcněpří‐ slušnýsprávníorgándoručovaltzv.„fikcí“doručeníosoběčiosobám neznámého pobytu, nebo osobě či osobám, kterým se prokazatelně nedaří doručovat musel by obligatorně ustanovovat opatrovníka (viz srov. aplikaci ustanovení § 32 odst. 1 písm. d) zákona č. 500/2004 Sb.,správnířad,vezněnípozdějšíchpředpisů). Procesní specifičnost je možnévysledovatvrámcimeritorníhorozhodování,kdyvěcbylavyří‐ zena místně a věcně příslušným správním, nebo policejním orgánem 293 např.v rámcitzv.„zkrácenéhořízení“vsouladusaplikacíustanovení §84 odst. 1 „zákona o přestupcích“ v tzv. „blokovém řízení“ (srov. analogickyaplikaciustanovení§337odst.1písm.a)„trestního záko‐ níku“apod.Vrámcialternativníimplementacenověnavrženéskutko‐ vé podstaty trestného činu v rámci systému „třikrát a dost“, nelze nepřihlédnoutstupeň„společenskéškodlivosti“shorapoukazovaného opakovanéhospáchánípřestupkuprotimajetkuakpostihu,kterýmje ve výše uvedené skutkové podstatě trestného činu dle ustanovení §205 „trestního zákoníku“ vystaven. V aplikaci ustanovení § 205 odst.1„trestníhozákoníku“jepachatelohrožentrestnísazbouažna dvěléta.Vpřípaděustanoveníaplikace§205odst.2„trestníhozáko‐ níku“ hrozí pachateli trest odnětí svobody v trvání šest měsíců až tři roky. Pro odstranění přílišné tvrdosti sankce a diferenciace mezi sa‐ motnými pachateli, se jeví jako optimální varianta zařazení „de lege ferenda“alternativnískutkovépodstatypodaplikaciustanovení§205 odst.1„trestníhozákoníku“,např.vnavrženédikciinstitutuustanove‐ ní § 205 odst. 1 písm. f) „bylzatakovýčintřikrátvposledníchdva‐ náctiměsícíchuznánpravomocněvinnýmvesprávnímřízení“. Závěr S poukazem k tématickému rozhraní příspěvku, sledujícího ambici širšího i užšího teoreticko‐praxeologického vhledu byly objasněny základnívýchodiska,pojmoslovívybranýchcelospolečenskýchajuris‐ tickýchkonsekvencítématu.Formouaplikačníhodiskurzubyldemon‐ strován zejména užší – praxeologicky orientovaný postih vybraných hmotněprávníchazejménaprocesuálníchvazebinstitutůprávaspráv‐ ního (přestupkového), ale i policejního, včetně monitoringu jeho možných diskrepantních konotací, které na jedné straně sice demon‐ strativněnevykazujítzv.formálně‐legitimnínesoulad,ale„suigeneris“ mohou vytvářet příležitost k diskrepantně vychýlenému administra‐ tivně právnímu potencionálu místně a věcně příslušného orgánu správního(policejního),mimojinédeterminujícíhofakticitunaplňová‐ ní „principůdobrésprávy“.Monitoring dílčích procesních konsekvenci poukazovaného segmentu správního (policejního) práva subsumoval ipraxeologicky orientovaný poukaz k možným „de lege ferenda“ vý‐ stupům, subsidiárně reflektujících možnou variabilitu užití stanove‐ ných subcílů účinné preventivní strategie, která upřednostňuje tzv. 294 holistickévnímání preventivníchpřístupův komunitách,postavených zejména na spolupráci obcí, Policie ČR a policie obecní (městské), ale idalšíchdotčenýchveřejnoprávníchsubjektůapod. Literatura BÍLÝ, J., KAVAN, Š., SVATOŠ, R. et al. – Veřejnásprávaabezpečnost státujakosoučástudržitelnéhorozvoje, Vysoká škola evropských a re‐ gionálních studií České Budějovice, 2013, 208 s., ISBN 978‐80‐87472‐ 48‐4 BÍLÝ, J., Mocaprávovevropsképolitickétradici. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.s.383.ISBN978‐80‐7380‐180‐9. ČERNÝ,J.,HORZINKOVÁ,E.akol.Přestupkovéřízení.12.vyd.Praha: Linde,2011.760s.ISBN978‐80‐7201‐859‐8. KNAPP,V.Teoriepráva. 1.vyd.Praha:C.H.Beck,1995.247s.ISBN80‐7179‐028‐1. DUŠEK,J.:Faktoryregionálníhorůstuarozvoje(sezaměřenímnaspo‐ lupráciměstaobcívJihočeskémkraji). Vyd. Vysoká škola evropských aregionálníchstudií,o.p.s.2010294s.ISBN:978‐80‐86708‐94‐2 ERNEKER,Jaroslav;KRYBUSOVÁ,Marie;PÁNA,Lubomír.Systémové aspekty veřejné správy. České Budějovice : Vysoká škola evropských aregionálníchstudií,2011.110s.ISBN978‐80‐86708‐98‐0. FABIÁNOVÁ J., DAŇOVÁ, M., Hospodárskákriminalitavobdobíeko‐ nomickej nestability, Vyd. Vysoká škola bezpečnostního manažérstva vKošiciach a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. Kriminologie. 2012. ISBN978‐80‐89282‐71‐5.77s. FILÁK,J.,BRÁZDA,J.,BOHMAN,M.,HRUDKA,J.VOPRŠAL,P.,ZÁMEK, D. Zákon o Policii České republiky s komentářem: podle právního stavu k12.1.2009. 1. vyd. Praha: Police history, 2009. 285 s. ISBN 978‐80‐ 86477‐49‐7. HENDRYCH,D.akol.Právnickýslovník.2.rozšířenévydání.Praha:C. H.Beck,2003.1320s.ISBN80‐7179‐740‐5 HRUDKA,Josef,DavidZÁMEKakol.Organizaceačinnostpolicejních služeb:stavk1.1.2012.Praha:Policehistory,2012.233s.ISBN978‐80‐ 86477‐56‐5. 295 HRUDKA, J, VANGELI,B. Zkouška spolehlivosti, explikace, aplikace, efektivita. PRAHA. Policejní akademie ČR v Praze, Lhotecká 559/7, P.O.BOX54.203s.ISBN978‐80‐7251‐415‐1 HORZINKOVÁ, Eva; FIALA, Zdeněk. Správní právo hmotné: obecná část.Praha:Leges,2010.207s.ISBN978‐80‐87212‐55‐4. HORZINKOVÁ,Eva;ČECHMÁNEK,Břetislav.Přestupkyasprávnítres‐ tání:právníúpravak1.5.2008. Vyd. 4., dopl. Praha : Eurounion, 2008. 311s.ISBN978‐80‐7317‐069‐1. KAVAN,Š,NEŠKODNÁ,J.HasičskýzáchrannýsborJihočeskéhokraje ve vztahu k bezpečnostnímu vzdělávání Košice: Vysoká škola bezpeč‐ nostního manažérstva v Košiciach, Zborník príspevkov z 3. medziná‐ rodnej vedeckej konferencie „Bezpečné Slovensko a Európska Únia“ 12–13.november2009,KošickáBelá,381s.ISBN978‐80‐89282‐33‐3 KŘÍHA, J. Ochranamístníchzáležitostíveřejnéhopořádkuvintencích strategie„Communitypolicing“–vybrané interpretačnísouvislosti.Čes‐ kéBudějovice:Auspicia.Vysokáškolaevropskýcharegionálníchstudií, o.p.s.,2009,150s.ISSN1214‐4967 KUČEROVÁ, H., HORZINKOVÁ, E. Zákonopřestupcíchskomentářem ajudikaturou.1.vyd.Praha:Leges,2009.368s.ISBN978‐80‐87212‐ 15‐8. MACEK, Pavel. Pořádková činnost policie: obecná část. 2., upr. vyd. Praha:Policehistory,2008.87s.ISBN: MACEK,Pavel;FILÁK,Antonín.Základyteoriepolicejně‐bezpečnostní činnosti.Vyd.1.Praha:Policehistory,2004.253s.ISBN80‐86477‐21‐5. METEŇKO, J.,Inštitucionálneaorganizačnépodmienkybojaprotiko‐ rupciivpolícii, In: METEŇKO, J., VIKTORYOVÁ, J.,: Korupcia v Policaj‐ nomzboreainýchoblastiachspoločenskéhoživota:Zborníkodborných prác z medzinárodného teoreticko‐praktického seminára. Bratislava: AkadémiaPZ,2001.s.71‐79. METENKO,J.,ThreestrikeslawintheSlovakRepublic,Invitedpres‐ entationoninternationalconference"Developingtendenciesofcrimi‐ nal law in Europe and in the USA" of the Criminal Institution of the FacultyofLawoftheUniversityofMiskolcon14thOctober2011.Mi‐ skolc2011 POMAHAČ, R; VIDLÁKOVÁ, O. Veřejnáspráva. Vyd. 1. Praha : C. H. Beck,2002.278s.ISBN80‐7179‐748‐0. 296 SEDLÁK, V. PODLESNÁ, I.: Náčrt bezpečnosti informačních ako‐ munikačních technologií. In. Vysoká škola bezpečnostního manažérstva vKošiciach, Zborník prispevkov z 3.medzinarodnej vedeckej konfe‐ rencie Bezpečné Slovensko a Európska Únia, Košická Belá 12‐13. no‐ vember2009.s. Dalšíazdroje AnalýzamožnostivyužitítestuintegrityvpodmínkáchČeskérepub‐ liky,návrhzpůsobůapodmínekjehovyužití,MVČR,2003. Analýza možnosti zavedení institutu zkoušky spolehlivosti na další osobypůsobícívorgánechveřejnémoci,MVČR,2011. MetodickýmateriálMinisterstvavnitraČR.„AKTUÁLNE,centrum.cz: dostupnéz:[on‐line].:Dostupnéz http://aktualne.centrum.sk/domov/politika/clanek.phtml?id=1199084. DENÍK.CZ.Dostupnéz:http://www.denik.cz/z_domova/kabinet‐ souhlasil‐se‐vznikem‐centralniho‐registru‐prestupku‐20141027.html GINTER, J., Pachatelé mají více práv než oběti, varoval soudce Jan Sváček.Právo[on‐line].14.10.2013,[cit.2013‐10‐14].Dostupnéz WWW:<http://www.novinky.cz/domaci/316021‐pachatele‐maji‐vice‐ prav‐nez‐obeti‐varoval‐soudce‐jan‐svacek.html JŮZLOVÁ, P. Češi ukradnou z obchodů miliardy. Amnestie situaci zhoršila.Lidovky.cz[on‐line].27.05.2013,[cit.2013‐10‐13].Dostupné z WWW: <http://byznys.lidovky.cz/cesi‐ukradnou‐z‐obchodu‐miliardy‐ amnestie‐situaci‐zhorsila‐p4b‐/firmy trhy.aspx?c=A130526_223052_firmy‐trhy_vs>. SborníkpříspěvkůproKancelářveřejnéhoochránceprávpřednese‐ ných na pracovní konferenci Masarykova univerzita Principy dobré správy20061.Vydání.ISBN80–210–4001–7 Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2012 až 2015MinisterstvovnitraČR.Praha.31s. Vyhodnocení využití nástroje „zkoušky spolehlivosti“ s návrhem na případné rozšíření na další osoby působící v orgánech veřejné moci, GIBS,2014. Česko. Zákon č. 1 České národní rady ze dne 16. prosince 1992 oÚstavěČeskérepubliky.InSbírkazákonůČeskérepubliky.1993,část‐ 297 ka1,s.1‐16.DostupnýzWWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1993/sb01‐93.pdf>. Česko.Zákonč.128zedne12.dubna2000oobcích(obecnízřízení). In Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 38, s. 1737‐1764. Do‐ stupnýzWWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2000/sb038‐00.pdf>. Česko. Zákon č. 553 České národní rady ze dne 6. prosince 1991 oobecní policii. In SbírkazákonůČeskéaSlovenskéfederativnírepubli‐ ky.1991,částka104,s.2736‐2742.DostupnýzWWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1991/sb104‐91.pdf>. Česko. Zákon č. 500 ze dne 24. června 2004 správní řád. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2004, částka 174, s. 9782‐9827. Dostupný zWWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2004/sb174‐ 04.pdf>. Česko.Zákonč.273zedne17.července2008oPoliciiČeskérepub‐ liky. In Sbírkazákonů,Českárepublika.2008, částka 91, s. 4076‐4116. Dostupný z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka‐zakonu/Search Result.aspx?q=273/2008&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona _smlouvy>.ISSN1211‐1244 Česko. Zákon č. 200 České národní rady ze dne 17. května 1990 opřestupcích. In SbírkazákonůČeskéaSlovenskéfederativnírepubliky. 1990,částka35,s.810‐826.DostupnýzWWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1990/sb035‐90.pdf>. Česko.Zákonč.40zedne8.ledna2009trestnízákoník.InSbírkazá‐ konů,Českárepublika.2009,částka11,s.354‐461.DostupnýzWWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka‐zakonu/SearchResult.aspx?q=40/ 2009&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy>. ISSN1211‐1244 Mgr.etBc.JosefKříha Katedraprávníoborůabezpečnostníchstudií Vysokáškolaevropskýcharegionálníchstudií,o.p.s. Žižkova4/6,37001ČeskéBudějovice E‐mail:[email protected] 298 Protikorupčníefektzkouškyspolehlivosti Anti‐corruptioneffecttheIntegritytest JosefHRUDKA Anotace: Příspěvek stručně prezentuje empirickou část vědecko‐ výzkumného úkolu Policejní akademie ČR v Praze „Zkouška spolehli‐ vosti – explikace, aplikace, efektivita“, která za použití standardizo‐ vanýchvýzkumnýchnástrojůsměřujekdílčímuvýzkumnémucíli,jímž je ověření konkrétního zkoušce spolehlivosti přisuzovaného účinku, spočívajícím v nárůstu počtu oznámení policistů o jejich podplácení, zdůvoduobavy,ženabídkaúplatkujeprávěrealizovanouzkouškou spolehlivosti. Klíčová slova: zkouška spolehlivosti, Generální inspekce bezpeč‐ nostníchsborů,korupce,protikorupčníúčinek. Annotation:Thearticleconciselypresentstheempiricalpartofthe scientific research of the Police academy of the Czech Republic in Prague „Integrity tests – explanation, application, effectivity, which usingstandardizedresearchmethodologyforpartialresearchobjectives, whichistoverifytheexistenceofaspecificeffectoftheintegritytest, here called „anti‐corruption“ effect, meaning whether the number of attemptstobribepoliceofficersreportedbythemselveshadrisen,as aresultofthefear,thattheofferwasanintegritytest. Key words: Integrity test, General inspectorate of security forces, Corruption,anti‐corruptioneffect. 299 Úvod–výzkumnýproblém Zkouška spolehlivosti je oprávněním Generální inspekce bezpeč‐ nostníchsborů(GIBS),spočívajícím„vnavozenísituace,kteroujezkou‐ šená osoba povinna řešit“ jejímž účelem je „předcházení, zamezování aodhalováníprotiprávníhojednání“263nejenpříslušníkaazaměstnance Policie ČR, ale i příslušníka a zaměstnance Vězeňské služby ČR, Celní správyČRasamotnéGIBS. Vzhledem k tomu, že zkouška spolehlivosti je institutem nemajícím včeskémprávnímprostředíobdobyanavíczdebylaabsolutníabsence jakéhokoli „odborného vyjádření“ v této oblasti, stala se předmětem vědeckovýzkumného úkolu PAČR v Praze „Zkouškaspolehlivosti–ex‐ plikace,aplikace,efektivita“. Výzkumný úkol reaguje na společenskou potřebu podrobit tento institut vědeckému zkoumání, a to zejména vzhledemkjehoprůlomovéakontroverznípovazeakjehopředpoklá‐ danému potenciálně velkému přínosu pro prevenci nežádoucího jed‐ náníuzkoušenýchosob. Vědeckovýzkumný úkol má dvě části. Část teoretickou – komplexní analýzusoučasnéhostavuzkoumanéproblematikyačástempirickou. Empirická část výzkumu po identifikaci výzkumného problému, formulaci obecné výzkumné otázky a její konkretizaci do podoby výzkumných předpokladů za pomoci explorativní metody, konkrétně technikydotazníkového šetření, nestandardizovaného rozhovoru aana‐ lýzydat,založenénakonceptuvěcnévýznamnosti,směřujekdosažení jednoho hlavního a dvou dílčích výzkumných cílů. Cílem hlavním je ověřeníexistence„generálně“preventivníhopůsobenízkouškyspoleh‐ livosti na nežádoucí jednání policistů a zaměstnanců policie. Cíle dílčí představujezjištěnípostoje(vztahu)kezkoušcespolehlivostizestrany potenciálnězkoušenýchosob–policistůazaměstnancůpolicieaově‐ řeníkonkrétnějšíhozkoušcespolehlivostihojněpřisuzovanéhoúčinku, který jsme nazvali účinkem protikorupčním, spočívajícím vnárůstu počtu oznámení policistů o jejich podplácení, z důvodu obavy (do‐ mněnky),ženabídkaúplatkujeprávěrealizovanouzkouškouspolehli‐ vosti.264 263§ 41 zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejícíchzákonů. 264Například:HUBÁČKOVÁ,Vendula.PotíráníkorupceuvnitřbezpečnostníchsborůVelké Británie a USA. Státní zastupitelství. 2006, č. 4, s. 15. ISSN 1214‐3758. Policisténikdy neví, zda nejsou právě testováni, což je motivuje k tomu chovat se za každých okolností 300 Za účelem splnění tohoto zde prezentovaného dílčího výzkumného cíle byl formulován následující výzkumný předpoklad: „Hlavní příči‐ nou vzrůstajícího počtu oznámení policistů o jejich podplácení, je domněnka,ženabídkaúplatkujeprávěrealizovanouzkouškouspo‐ lehlivosti.“ Metodyvýzkumu Proověřenívýšeuvedenéhoprotikorupčníhoúčinkubylonezbytně nutnénejdříveexaktnězjistit,zdaskutečněod1.1.2009(tzn.odzave‐ dení zkoušek spolehlivosti zákonem o Policii ČR) narůstá počet ozná‐ menípolicistůojejichpodplácení.Zjištěníbyloprovedenozapomoci sumarizacerelativníchaabsolutníchčetnostíoznámenípodplácení policistůzlet2002až2012zestatistikodboruvnitřníkontrolyPPČR. Po zpracování dat za policii jako celek a za jednotlivá KŘP v podobě číselně a graficky vyjádřených časových řad byla provedena analýza průběhu–trenduapredikcečasovýchřad.265 Po nezpochybnitelném potvrzení existence závislé proměnné (tzn. nárůstupočtuoznámenípolicistůojejichpodpláceníod1.1.2009)byl provedenexpostfactovýzkum,zapoužitítechnikydotazníku,smě‐ řující k získání odpovědi, zda lze za dominující intervenující proměn‐ nou(nezávislouproměnnou–prediktor)považovat„domněnku,že nabídkaúplatkujeprávěrealizovanouzkouškouspolehlivosti“. řádně.Odtédoby,cotestyintegrityzačalybýtvNYPDprováděny,vzrostlněkolikanásob‐ něpočetpolicistů,kteřísamipřicházejíoznámit,žejimbylnapř.nabídnutúplatek,cožse dápřičítattomu,žejsousivědomi,žeprávějejichjednánímužebýttestováno.Odstrašují‐ cí význam testu integrity je tedy nepochybný a dlouhodobě dochází ke snižování zjiště‐ ných pochybení.“ Více HRUDKA, Josef a Benedikt VANGELI. Zkouška spolehlivosti: explikace, aplikace, efektivita. Praha: Policejní akademie ČR v Praze, 2014. ISBN 978‐ 80‐7251‐415‐1. 265KanalýzetrendubylpoužitfreewarovýproduktTRENDDetection1.0.2.Kodhadupre‐ dikcecelkovéčasovéřadyzavšechnyregionybylpoužitkomerčnísoftwarovýprogram AUTOBOX. Více k metodologii HRUDKA, Josef a Benedikt VANGELI. Zkouška spolehli‐ vosti: explikace, aplikace, efektivita. Praha: Policejní akademie ČR v Praze, 2014. ISBN978‐80‐7251‐415‐1. 301 Analýzačasovýchřad Ve sledovaném období 2002 až 2012 (viz graf č. 1) bylo oznámeno policistyPolicieČRcelkem490případůjejichpodplácení.Poprovede‐ ní analýzy grafického průběhu časové řady lze konstatovat, že časová řada podplácení policistů má v celém sledovaném období 2002 až 2012stacionárnícharakter.Tzn.,žeprůměrarozptyljsoukonstantní vprůběhučasu.Časovářadamánormálnírozložení.Jsoupronitudíž adekvátnívšechnyparametrickétesty.Všechnytestynepřineslystatis‐ ticky významné rozdíly, kromě zjištěné autokorelace – nenáhodnosti. Časovářadanemátrend.Pokudtotobudemebrátpropredikcizare‐ levantní, paklzeočekávatdoroku2015konstantníhodnotypredikce vabsolutníchčíslechokolo53ročně. Grafč.1–Celkovýpočetpřípadůoznámeníopodplácenípolicistů vletech2002až2012 56 54 60 37 27 2003 2004 53 48 38 2002 65 2005 2006 2007 29 23 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj:VlastnízpracovánípodlestatistikPPČR Jetřebasiuvědomit,žegrafickýprůběhčasovéřadypočtupolicistů, kteříoznámilijejichpodplacenívletech2002až2012zaPoliciiČRja‐ ko celek (viz graf č. 1) je v podstatě dán celkovým součtem četností všech regionů (čtrnácti KŘP). Z tohoto důvodu bylo potřeba provést rovněžanalýzuprůběhuapredikcivšechčtrnáctičasovýchřadpodílů oznámení podplácení policistů v letech 2002 až 2012 za jednotlivá krajskáředitelstvípolicie. Tatoanalýzajasněprokázala,žezdeexistujítřitypyčasovýchřad: • Časovéřadyskonstantnímprůměrem.Kdytentotyppředsta‐ vují řady následujících KŘP: hlavního města Prahy, Jihočeského kraje, Plzeňského kraje, Libereckého kraje, Královéhradeckého kraje,Pardubickéhokraje,krajeVysočina,Jihomoravskéhokraje, Zlínskéhokraje,Olomouckéhokraje. 302 • Časové řady se sestupným lineárním trendem. Kdy tento typ představují řady následujících KŘP: Karlovarského kraje, Ústec‐ kéhokrajeaMoravskoslez.kraje. • Časová řada se vzestupným lineárním trendem, jejímž před‐ stavitelemjepouzeKŘPStředočeskéhokraje(vizgrafč.2ač.3 níže). Graf č. 2 – Počet oznámení policistů o jejich podplacení za KŘP Středočeskéhokrajevletech2002až2012 35 21 8 7 3 1 2002 2003 2004 2005 6 2006 7 3 2 2007 2008 18 2009 2010 2011 2012 Grafč.3–PodíloznámenípolicistůKŘPStředočeskéhokrajeoje‐ jichpodplaceníkcelkovémupočtuoznámenípodplácenípolicistů vletech2002až2012 54 % 8% 2% 2002 2003 15 % 2004 15 % 2005 16 % 2006 24 % 7% 2007 35 % 34 % 13 % 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj:VlastnízpracovánípodlestatistikPPČR Diskuse Poprovedenísumarizaceabsolutnícharelativníchčetnostíoznáme‐ nípolicistůojejichpodplácenívletech2002až2012bylozjištěno,že skutečně graficky vyjádřená časová řada oznámení policistů o jejich podplácenízapoliciijakocelekmáodroku2009vzestupnýtrend–do‐ cházíkezměně,kdydocelkuvstupujíintervence.Alesoučasněponá‐ 303 sledné statistické analýze graficky vyjádřeného průběhu časové řady lze tvrdit, že působení těchto intervencí je dočasné a že celkově tato časová řada nemá trend a je řadou stacionární. Ovšem celek (v mate‐ matice) je vždy jen součtem jeho částí a v případě časové řady (za všechny regiony) má jen omezenou vypovídající hodnotu. Důležité je sledovatipodíljednotlivých regionů–čtrnácti KŘP.UKŘPpřistupují jednotliváspecifika,kteráselogickyvcelkuztrácí.Uvedenépotvrdila isumarizace absolutních a relativních četností a statistická analýza průběhuvšechčtrnáctičasovýchřadpodílůoznámenípolicistůjednot‐ livýchKŘPnacelkovémpočtuoznámenípodplácenípolicistůvesledo‐ vanémobdobí.Tatoanalýzaprokázala,žezdeexistujítřitypyčasových řad.Typstabilní,typvedoucíkpoklesuatyppodporujícírůst.Skuteč‐ něvzestupnýlineárnítrend–nárůst,kterýseprojevujeivčasovéřadě celku,jemožnépřekvapivěidentifikovatjenujednohokrajskéhoředi‐ telstvípolicie–KŘPStředočeskéhokraje.KŘPStč.krajevykazujetedy jistáspecifika,kteráuostatníchředitelstvíchybí.Odpověďnato,jaké možnéintervence–příčiny,zvěcněvýznamnéhohlediskautohotoře‐ ditelstvípřistupujíajakéuostatníchředitelstvíchybí,anato,zdalze za dominující intervenující proměnnou (nezávislou proměnnou – prediktor) považovat „domněnku, že nabídka úplatku je právě realizo‐ vanouzkouškouspolehlivosti“,bymělodátdotazníkovéšetření. Tutočástvýzkumulzetedyuzavřítkonstatováním,žepouzezana‐ lýzyvýšeuvedenýchtrendůpočtůoznámenípolicistůojejichpodplá‐ cení prozatím jednoznačněnevyplývá,žeby bylomožnousuzovat na preventivní protikorupční účinek samotné existence zkoušek spolehlivosti.Lze vysloviti názor,že existencezkouškyspolehlivosti by měla být prediktorem, který by měl působit plošně a nikoli jen ujednohoKŘP,kdesepatrněprojevujevlivfaktorůjiných,lokálních. Dotazníkovéšetření Účelemtétočástivýzkumuje,vsouladuscílemvýzkumuzjistit,zda může být dominantní příčinou vzrůstajícího počtu oznámení opodplácení existence zkoušky spolehlivosti, resp. „domněnka,že nabídka úplatku může být právě realizovanou zkouškou spolehlivosti“. Adálesecílenězaměřitnasekundárnívýzkumnézjištění,kterépřed‐ stavujeanalýzamožnéhovlivudalšíchfaktorů,kterébymohlydátod‐ pověď na otázku, co je příčinou odlišného trendu vývoje časové řadyoznámeníopodplácenípolicistůuKŘPStředočeskéhokraje. 304 Po konzultaci s pracovníky Protikorupční komise PČR jsme tedy do‐ tazníkové šetření sekundárně zaměřili na analýzu vlivu protikorupč‐ níhoškoleníaoceňovánípolicistů,kteřípřípadpodpláceníoznámili. Vymezenívýběrovéhosouboru Základnísouborpředstavujívšichnipolicisté,kteříseve207přípa‐ dech oznámení o podplácení, od 1. 1. 2009 (tzn. od zavedení zkoušek spolehlivostizákonemoPoliciiČR)do31.12.2012,stalipodplácenou osobou. Jedná se o 420 policistů. Sběr dat byl uskutečněn pracovníky ProtikorupčníkomisePolicieČRvbřeznu2013navšech14KŘPscí‐ lem oslovení maximálního počtu policistů, kteří se ve výše uvedeném období stali podplácenou osobou. Přes všechna úskalí spojená s oslo‐ venímrespondentůsepodařilokvyplněníspeciálnězkonstruovaného anonymního dotazníku oslovit 184 policistů. Jelikož výběrový soubor na základě dostupnosti není vyčerpávajícím výběrovým souborem (je 43,8% podílem souboru základního) ani souborem náhodným, není možnépřísněvzatozávěryanalýzyzobecňovatnasouborzákladní.Ní‐ žeuvedenátabulkazachycujerok,kdykudálostipodplácenídošlo,ab‐ solutníarelativníčetnostioslovenýchpodplácenýchpolicistůvdaném roce (výběrový soubor), absolutní a relativní četnosti všech policistů podplácených v daném roce (základní soubor) a procentuální podíl oslovených policistů z celkového počtu podplácených policistů v da‐ ném roce. Největšího podílu oslovených policistů, z celkového počtu podplácenýchpolicistů,bylodosaženovroce2012,konkrétně67,9%. Tabulkač.4 Výběrovýsoubor Rok Četnost Procenta Četnost Procenta Procenta 2009 2010 2011 2012 Celkem 17 45 48 74 184 9.2 24.5 26.1 40.2 100.0 Základnísoubor 64 118 129 109 420 15.2 28.1 30.7 26.0 100.0 V/Zx100 26.6 38.1 37.2 67.9 43.8 Ze sledovaných sociodemografických charakteristik výběrového sou‐ 305 boru vyplynulo mnoho zajímavých zjištění. Vzhledem k omezenému rozsahutohotopříspěvkuseomezímenapouhoucharakteristikumo‐ dálníhorespondentavyabstrahovanéhozpřevládajícíchcharakteristik zkoumanéhovzorku.Ztěchtocharakteristikvyplývá,žetypickýmpod‐ pláceným policistou je policista muž, maturant, bez příplatku za ve‐ dení, ve věku 25 až 29 let, s praxí u policie do pěti let, zařazený na obvodním oddělení policie u služby pořádkové policie, který v době podplácení vykonával dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu.Jinýmislovyjednáseomladéhopolicistubezvysokoškolské‐ hovzděláváníasnedlouhoupraxíupolicie,kterýsvojislužbuvykoná‐ vápřevážněvbezprostřednímstykusobčany. Výsledkydotazníkovéhošetření Následující tabulka znázorňuje odpovědi na filtrační otázky: „Máte vsoučasnédoběpovědomíoexistencitzv.zkouškyspolehlivostina‐ zývané také zkouška odolnosti vůči protiprávnímu jednání?“ a„Myslítesi,žeivyjakopolicistapatřítedokategorieosob,nakte‐ rýchmůžebýtprovedenazkouškaspolehlivosti?“. Tabulkač.5 Kategorie Ano Ne Platná Celkem Vynechaná System Celkem Četnost Procenta Procenta zplatných 137 17 154 30 184 74.5 9.2 83.7 16.3 100.0 89.0 11.0 100.0 Zvýsledkůjepatrné,že16,3%respondentůozkoušcespolehlivosti nicnevía9,2%respondentůsemylnědomnívá,ženepatřídokatego‐ riezkoušenýchosob. Zapomociotázky:„Měljste,vdoběpokusuváspodplatit,povědo‐ míotom,žeinavásmůžebýtprovedenatatozkouškaspolehlivos‐ ti?“byla provedena druhá fáze filtrace, která nám rasantně zúžila již 306 zúženývýběrovýsoubor(vprvnífázimínus25,5%)odalších33,2% na41,3%souborupůvodního,tedyna76respondentů. Nyníktěmto76respondentůmjižmohlysměřovatzásadníotázky: „Připouštěljstemožnost,vdobě„pokusu“váspodplatit,žejenavás právě prováděna zkouška spolehlivosti?“ a „Připouštěl jste mož‐ nost, v době „pokusu“ vás podplatit, že podplácející osobou je in‐ spektorneboosobajímvedená?“(tabulkač.6). Tabulkač.6 Kategorie Rozhodně ne Ano,ituhle možnost jsemtehdy připouštěl Platná Celkem Vynechaná System Celkem Četnost Procenta Procenta zplatných 61 33.2 80.3 15 8.2 19.7 76 108 184 41.3 58.7 100.0 100.0 Z výzkumných zjištění je jednoznačně patrné, že preventivní proti‐ korupční účinek zkoušky spolehlivosti, v podobě toho, že případ oznámím,jelikožpřipouštímmožnostnebosemijevíjakodostiprav‐ děpodobné, že jsem právě zkoušen, mohl nastat a pravděpodobně nastalu15policistů.Skupina15policistůpředstavuje19,7%zezúže‐ ného výběrového souboru a 8,2 % z původního výběrového souboru. Jdeopoměrněvysoképrocentuálnípodíly. Napříkladv roce2012, kdybyloosloveno67,9%souboruzákladního,činilpodílpolicistů,kte‐ ří mohli být ovlivnění „zkouškou spolehlivosti“ 12,2 % z původního výběrovéhosouboru(tzn.nezúženéhopodvoufázíchfiltrace).Zdelze díky vysokému podílu výběrového souboru v souboru základním (67,9%)usuzovatnavysokourelevancivýzkumnýchzjištění. Zvýsledků,kteréobsahujílokalituslužebníhoumístěnírespondentů, kteřívkonkrétnímpřípaděpodplácenítehdypřipouštěli,žesemohlo jednat o zkoušku spolehlivosti a že podplácející osobou mohl být in‐ spektor,očekávaněvyplývá,žesejednalooněkolikKŘPbeztohoaniž 307 by toto specifikum bylo připisováno pouze KŘP Středočeského kraje. Zvýsledkůjepatrné,ževroce2012,kdybyloosloveno61,5%všech podplácenýchpolicistůKŘPStč.kraje(viztabulkač.7)činilpodílpoli‐ cistů„ovlivněnýchzkouškouspolehlivosti“12,5%zrespondentůtoho‐ toKŘP.Opětsejednáovelmivysokýprocentuálnípodíl.Bohuželdíky tomu, že v roce 2011, 2010 a 2009 bylo osloveno v rámci všech KŘP avrámci KŘP Středočeského kraje méně než cca 40 % souboru zá‐ kladního (v roce 2009 v rámci všech KŘP dokonce pouze 26,6 % avroce 2011 v rámci KŘP Středočeského kraje pouze 25 %), nelze kvlivutétointervenujícíproměnnézaujmoutkategorickéstanovisko. Tabulkač.7 Výběrovýsoubor Rok Četnost Procenta Četnost Procenta Procenta 2009 2010 2011 2012 Celkem 6 14 18 24 62 9.7 22.6 29.0 38.7 100.0 Základnísoubor 15 37 72 39 163 9.2 22.7 44.2 23.9 100.0 V/Zx100 40.0 37.8 25.0 61.5 38.0 Další možné prediktory počtu oznámení o podplácení – proti‐ korupčníškolení Z nestandardizovaného rozhovoru s policisty266, vyplynulo, že řada policistůnevíjakpostupovatvpřípadechpodplácení.Ažejetoprávě neznalost postupu a s tím související nedostatek právní jistoty, kterýmůžebýtpravděpodobnýmlimitemprokonánívpřípadech,kdy jimjeúplateknabízen. Vsouvislostisvýšeuvedenýmjezcelajistězajímavézjištění,vyplý‐ vající z odpovědí na otázku „Byl jste proškolen před „pokusem“ vás podplatit v protikorupční problematice?“, že více než polovina (54,3%)respondentů–podplácenýchpolicistůbylaproškolenavpro‐ tikorupčníproblematice. 266Nestandardizovaný rozhovor byl realizován primárně za účelem hlubšího poznání aneformálníhozjištěníinformací,kterénapomohlizčástirozšířit,prohloubit,pochopit aobjasnitvýzkumnázjištěnívztahujícísekostatnímvýzkumnýmcílům,nicméněvývoj konverzace směřoval i k zjištění informací z oblasti podplácení policistů (tzn. proble‐ maticeprotikorupčníhoúčinku). 308 Ještě zajímavější a pozitivnější je navazující zjištění, že více než tři čtvrtiny(77%)proškolenýchpodplácenýchpolicistůpovažujíškolení za přínosné pro jistotu svého postupu v případě podplácení. Pokud vezmemedoúvahyivelmipřekvapivéodpovědinaotázku„Pokolikáté jste se stal v souvislosti s výkonem služby podplácenou osobou apokus o podplácení oznámil (řešil)?“ (viz tabulka č. 8), tak na zá‐ kladětěchtovýsledkůjednoznačnědocházímekzávěru,žejistotapo‐ stupu, ať už získaná praxí či školením, je významným faktorem ovlivňujícímpočetpolicistů,kteříkonajívpřípadějejichpodplácení. Tabulkač.8 Kategorie Poprvé Podruhé Potřetí Počtvrté Celkem Četnost Procenta 144 26 12 2 184 78.3 14.1 6.5 1.1 100.0 Pokud chceme znát podíly proškolených a neproškolených respon‐ dentůpolicistůujednotlivýchKŘPvezkoumanémvzorku,takna základěvýzkumnýchzjištěníjemožnéříci,žepodstatnávětšina(kon‐ krétně60až70%)policistůrespondentů,bylaproškolenauKŘPhlav‐ ního města Prahy, Středočeského kraje, Jihočeského kraje a zejména Jihomoravskéhokraje(87,50%).OprotitomuuKŘPLibereckéhokraje byliz10policistůproškoleni2auKŘPMoravskoslezskéhokrajenebyl z16policistůproškolenanijeden. Jevelkýmpřekvapením,žeivevýběrovémsouboru47%podpláce‐ ných policistů je možné zaznamenat odezvu protikorupčních aktivit jednotlivých KŘP.267Ovšem je důležité si uvědomit, že výzkumná zjiš‐ tění, přísně vzato zcela jistě nelze zobecňovat na soubor základní (všechnypodplácenépolicisty)aužvůbecnenavšechnypolicistyKŘP. Informacezískanézdatsvědčípouzeopodíluproškolenýchpoli‐ cistůvevýběrovémsouboruanikoliorozsahučikvalitěprotiko‐ rupčníchškoleníujednotlivýchkrajskýchředitelstvípolicie. 267KprotikorupčnímaktivitámjednotlivýchKŘPvícevizHRUDKA,JosefaBenediktVAN‐ GELI. Zkouška spolehlivosti: explikace, aplikace, efektivita. Praha: Policejní akademie ČRvPraze,2014.ISBN978‐80‐7251‐415‐1. 309 Oceňováníprotikorupčníchpostojů Výzkumem bylo zjištěno, že za správný protikorupční postoj bylo oceněno 58,2 % policistů ze vzorku. Ovšem ne každé KŘP se pravdě‐ podobně vydalo touto cestou hmotné motivace. Největší podíl oceně‐ ných se opět projevil u KŘP Středočeského a Jihomoravského kraje (80,6%a87,5%). Oprotitomuopačnýpoměr spodstatnouvětšinou neoceněnýchlzezaznamenatopětuKŘPLibereckéhokraje(70%neo‐ ceněných)apředevšímuKŘPMoravskoslezskéhokraje,kdepodílneo‐ ceněnýchčinilu16respondentů87,50%. Zvýzkumnýchzjištěníjezřejmé,žeformaoceněníbylavdrtivévět‐ šině peněžitá (94,4 %; 101 odměn), přičemž absolutní prim ve výši této odměny drží KŘP Středočeského kraje, které ze 49 peněžitých odměn udělilo 36 odměn v hodnotě 5.000 Kč, 11 odměn v hodnotě 4.000Kča2odměnyvhodnotě3.000Kč.Jinouformuoceněnípředsta‐ vovala ve dvou případech pochvala ze strany nadřízeného na poradě ave čtyřech případech „Cena fair play ředitele KŘP hlavního města Prahy“.Vdistribuciodpovědísevyskytlaikombinacepeněžitéodměny ajinéformyoceněníatopouzeurespondentůKŘPStč.kraje(46z50 respondentů).Utohotoředitelstvíjekaždýpolicistaodměněnfinančně adále je mu osobně vedením ředitelství vyslovena pochvala za jeho příkladnéjednání. Nasamotnémfaktuudělováníkázeňskýchodměnzapříkladnéplně‐ ní služebních povinností v tomto případě není nic objevného, až na skutečnost opětovně vysokých hodnot u stejných KŘP jako v případě proškolováníaabsolutnídominanceKŘPStředočeskéhokraje. Kopoznánípřevratnějšímuzjištěníjsmedošliažpoloženímotázky „Pokud jste byl za příkladné plnění služebních povinností (tzn. za oznámenípokusuváspodplatit)oceněn,věděljste,žesetakstane, ještěpředpokusemváspodplatit,tzn.,ževevašemútvarujeběžnou praxí odměna za oznámení podplácení?“ Kdy z odpovědí na tuto otázkujednoznačněvyplynulo,žezhrubapolovinapodplácenýchpoli‐ cistů(49,5%;52respondentů)věděla,žezaoznámenípodpláceníbu‐ douodměněni,přičemž46z52(93,9%)respondentůtvořilipolicisté právěKŘPStředočeskéhokraje. Zjištěná skutečnost vyplynula i z realizovaného nestandardizova‐ ného rozhovoru, kdy všichni oslovení policisté (50 respondentů), kromědesetipolicistůKŘPStředočeskéhokraje,buďskázeňskouod‐ měnouvůbecnepočítali(12respondentů)aneboonímluvilijakoopo‐ 310 tenciálnínenárokovémožnosti(28respondentů),kteroubyuvítali.Po‐ licistéKŘPStředočeskéhokrajesibylivšichniplněvědominásledného uděleníkázeňskéodměnyvpřípaděoznámeníopodpláceníaotom, že se tak stane, vůbec nepochybovali. Navíc na rozdíl od zbytku re‐ spondentů policisté KŘP Středočeského kraje znali i několik případů vrámci svého teritoria, kdy celá „věc“ podplácení byla zveřejněna vtomkterémmédiu.RozhovoremspracovníkyProtikorupčníkomise tohotoředitelstvíbylozjištěnépotvrzenoadálezjištěno,žepřípadne‐ úplatnostipolicistůjesilněmedializovánjakuvnitřtakvněpolicie(in‐ tranet, internet, regionální média, televize, tisk) s cílem policisty veřejněocenitadátjednoznačněspolečnostinajevo,žepoliciejeneú‐ platnáapodplácetsenevyplácí. Lze namítat, že převážně zištný motiv není na místě, ale je třeba si uvědomit,ževalná částrespondentů(vizmodálnírespondent)dotaz‐ níkovéhošetřeníarovněžipolicistů,snimižbylvedenrozhovor,jsou policistésdélkouslužbydo5let,zařazenívetřetíčičtvrtéplatovétří‐ dě,přičemž(případná)finančníodměnavevýši5tisícKčtvořízhruba 25až30procentjejichčistéhoměsíčníhoslužebníhopříjmu.Nazištný motivnelzenahlížetjenzjednohozornéhoúhlu.Nejednáseoodměnu za odolání svodu, ale o odměnu za řešení situace, která je v praxi ne‐ lehkáabýváčastospojenasdůkaznínouzíasobavamipolicisty,komu sevlastněbudedůvěřovat.Dále,jakzvýzkumuvyplývá,sejednáomo‐ tivaci funkční, která v kombinaci s dalšími protikorupčními kroky utohoto ředitelství (minikamery, školení, silná medializace) má ne‐ zpochybnitelný protikorupční efekt s dopadem nejen do policejních řad,aleisměremkveřejnosti–občanům.268 268Jenamístězmínit,žesoučasnévedení(duben2014)ProtikorupčníkomisePolicieČR usilujeojednotnénastaveníjednotnépraxevoblastiodměňovánípolicistůzasprávný protikorupčnípostoj.Vizejetaková,žepolicisténebudouodměněnípouzefinančně,ale obdržíiodznaknastejnokrojslogemkomise„Stopkorupci“abudejimslavnostněpo‐ děkováno přímo top managementem Policie ČR. Komise je poradní orgán policejního prezidentanaúsekukoordinaceametodikyvnitroresortníchprotikorupčníchopatření. 311 Závěr Dílčívýzkumnýpředpokladkověření „Hlavní příčinou vzrůstajícího počtu oznámení policistů o jejich pod‐ plácení, je domněnka, že nabídka úplatku je právě realizovanou zkouš‐ kouspolehlivosti.“ Nazákladědosudprovedenýchvýzkumnýchzjištěnípravděpodob‐ ně nelze tento výzkumný předpoklad odmítnout. Argumentů pro neodmítnutítohotovýzkumnéhopředpokladujehnedněkolik: 1) Podíloslovenýchrespondentů–výběrovéhosouboruvsouboru základnímvletech2009až2012činilpouze43,8%.Vroce2009do‐ konce pouze 26,6 %. Jelikož se tedy nejednalo o soubor vyčerpávající (anisoubornáhodný),nelzevyslovitkategorickéstanovisko. 2) Největšího podílu oslovených policistů, z celkového počtu pod‐ plácenýchpolicistů,bylodosaženovroce2012,konkrétně67,9%.Ale právěvtomtorocepřipouštělo12,2%respondentů,ženabídkaúplat‐ ku je právě realizovanou zkouškou spolehlivosti, což je z našeho po‐ hledu vysoký věcně významný podíl. Zde lze usuzovat na relevanci výzkumnýchzjištěnívzhledemkvysokémuprocentuálnímupodíluvý‐ běrovéhosouboruzesouboruzákladníhoakvnitřníidentitěvzorkuse základnímsouborem. 3) Po sumarizaci absolutních a relativních četností a analýze prů‐ běhu, trendu a predikce všech čtrnácti časových řad podplácení poli‐ cistůjednotlivýchKŘPbylidentifikovánskutečněvzestupnýlineární trend,projevujícíseivčasovéřaděceléPČR,jenujednohokrajského ředitelstvípolicie–KŘPStředočeskéhokraje.AleaniutohotoKŘPse nepodařilooslovitvletech2009až2011vícenež40%podplácených policistů(vroce2011pouze25%).Tudížopětnelzevyslovitkatego‐ rickéstanovisko. 4) Vroce2012,kdesepodařilooslovituKŘPStč.kraje61,5%pod‐ plácenýchpolicistůčinil,podílpolicistů„ovlivněnýchzkouškouspo‐ lehlivosti“ 12,5 % z respondentů tohoto KŘP. Tedy opět vysoký procentuální podíl, takže zde lze opět usuzovat na relevanci výzkum‐ nýchzjištění. Přestože nelze k platnosti výzkumného předpokladu vyslovit kate‐ gorický závěr, tak je možné na základě dosud učiněných výzkumných zjištěnívyslovitsvelkoumírouopatrnostipředpoklad–kvalifikovaný odhad, že pokud zkouška spolehlivosti není dominující intervenující 312 příčinou, potom zcela jistě je významnou intervenující příčinou snezpochybnitelnýmparadoxnímprotikorupčnímúčinkem. Protikorupčníúčinekzkouškyvyplýváimplicitnězmnohazjištění ve výzkumu obsažených, například: z představy o scénářích zkoušek spolehlivosti;zuvedeníprofesníchskupin,nakterébysezkouškaspo‐ lehlivosti měla vztahovat269; z usuzování respondentů o platnosti kauzálníhovztahu,„žepříčinounárůstupočtuoznámenípolicistůoje‐ jichpodpláceníjeobavaresp.domněnka,ženabídkaúplatkujesoučás‐ tí zkoušek spolehlivosti“; ze skutečnosti, že téměř 20 % oslovených podplácených policistů (majících povědomí o zkoušce spolehlivosti) vletech2009až2012vdobějejichpodplácenípřipouštělo,žesemůže jednat či jedná o právě realizovanou zkoušku spolehlivosti a samo‐ zřejmětakéznestandardizovanéhorozhovoru. NazákladěkonzultacespracovníkyProtikorupčníkomisePČRavý‐ sledků nestandardizovaného rozhovoru jsme se při analýze vlivu dal‐ šíchfaktorůnavzrůstajícípočetoznámeníopodplácení,cílenězaměřili navliv„protikorupčníhoškolení“a„oceňovánípolicistůzaspráv‐ nýprotikorupčnípostoj“.Cílembylozjistit,zdavlivněkteréztěchto intervenujících proměnných může být dominující a dále zjistit, co je příčinou odlišného trendu vývoje časové řady oznámení o podplácení policistůuKŘPStředočeskéhokraje.NaKŘPStředočeskéhokrajejsme se zaměřili proto, jelikož analýzou časových řad podílu oznámení opodplácenívšechčtrnáctiKŘPbylopřekvapivězjištěno,žeskutečně vzestupný lineární trend – nárůst, který se projevuje i v časové řadě celku, je možné překvapivě identifikovat jen u tohoto krajského ředi‐ telství.Tedyjinýmislovybylozjištěno,žeKŘPStředočeskéhokrajevy‐ kazujevtétooblastijistáspecifika,kteráuostatníchředitelstvíchybí. Výzkumembylozjištěno,ževeskupiněpodplácenýchpolicistůvle‐ tech2009až2012,jevícenežpolovičnípodíl(54,3%)policistů,kteří byli proškoleni v protikorupční problematice, přičemž většina z nich (77%)dokoncehodnotítotoškolenízapřínosnéprojistotusvéhopo‐ stupu v případě podplácení. Zastoupení podstatné většiny proškole‐ ných policistů ve vzorku bylo možné identifikovat u několika KŘP, konkrétněKŘPhlavníhoměstaPrahy,Středočeskéhokraje,Jihočeské‐ ho kraje a zejména Jihomoravského kraje (87,5 %). Tedy nelze toto 269Jednáseovtomto vědeckémčlánkuneuvedená výzkumnázjištění,která jsouvýsled‐ kempředchozíchvýzkumnýchkroků.VíceHRUDKA,JosefaBenediktVANGELI.Zkouš‐ ka spolehlivosti: explikace, aplikace, efektivita. Praha: Policejní akademie ČR v Praze, 2014.ISBN978‐80‐7251‐415‐1. 313 specifikumpřipsatpouzenebozejménaKŘPStředočeskéhokraje.Dále vtétoskupiněbylopřekvapivězastoupenoiněkolikpolicistů,kteřísvé podpláceníoznámiliopětovně,14,1%podruhé,6,5%potřetía1,1% počtvrté.Závěremkvlivuprotikorupčníhoškolenínaoznámeníopod‐ plácení lze opět s jistou mírou opatrnosti vyslovit předpoklad (i přes fakt, že bylo osloveno „pouhých“ 43,8 % podplácených policistů v le‐ tech 2009 až 2012), že se jedná o významný, ale nikoli dominující faktor způsobující nárůst počtu oznámení o podplácení. Lze ale předpokládat,žespoluskvalitoutohotoškoleníazvyšujícímsepodí‐ lemproškolenýchpolicistůporosteivlivtétointervenujícípříčiny,jeli‐ kožjistotapostupuzvýšenánebozískanáspeciálnímškolenímčipraxí jenutnákúspěšnémuřešeníkonkrétníkorupčněrizikovésituace. U analýzy vlivu „oceňování policistů za správný protikorupční po‐ stoj“ se z počátku zdálo, že situace resp. výzkumná zjištění budou obdobná, jako tomu bylo u analýzy vlivu protikorupčního školení. Výzkumembylozjištěno,žezasprávnýprotikorupčnípostojbylooce‐ něno 58,2 % policistů ze vzorku, přičemž cestou hmotné motivace (v94,4%peněžitáodměna)sevydalatéměřstejnáKŘPjakotomubylo vpřípadě analýzy vlivu protikorupčního školení (KŘP Středočeského, Jihočeského a Jihomoravského kraje). Jenomže již při zjišťování výše udělenýchpeněžitýchodměnseprojevilospecifikumuKŘPStředočes‐ kéhokrajespočívajícívjejichvyššívýši.ZatímcouostatníchKŘPbyly uděloványodměnypřevážněvevýšiod1.000do3.000KčuKŘPStře‐ dočeského kraje bylo ze 49 peněžitých odměn uděleno 36 odměn vhodnotě5.000Kč,11odměnvhodnotě4.000Kča2odměnyvhod‐ notě3.000Kč.Přičemžnelzeopomenout,ževe46případechbylatato peněžitáodměnakombinovánasdalšíformouoceněnívpodoběveřej‐ ně vyslovené pochvaly za příkladné jednání přímo nejužším vedením kraje.Dalšízjištěnéspecifikum,opoznáníanomálnějšíoprotiostatním KŘP, představuje skutečnost, že 46 respondentů z 50 odměněných utohoto ředitelství uvedlo, že věděli předem, že budou za příkladné plnění služebních povinností odměněni, jelikož je to v jejich útvaru běžnou praxí. Zjištěné potvrdil i nestandardizovaný rozhovor, kdy na rozdílodostatníchKŘP,policistéStředočeskéhokrajeouděleníodmě‐ nyvůbecnepochybovalianavícuváděliishodnouvýšipředpokládané finanční odměny – 5.000 Kč a upozorňovali na medializaci případů podplácení.Dálebylozjištěno,žeskutečněKŘPStředočeskéhokrajesi již v roce 2009 stanovilo v rámci protikorupčních opatření v oblasti motivacedůsledněodměňovatkaždéhopolicistu,kterýpřípadpodplá‐ 314 cení oznámí a v oblasti komunikace silně medializovat správný proti‐ korupční postoj v regionálních a celostátních médiích. Tato praxe se jeví být zároveň motivačním faktorem pro policisty a preventivním opatřenímsměřujícímkveřejnosti,jelikožselzedomnívat,žeprezen‐ tace neúplatnosti policie odradí i další potenciální pachatele od ko‐ rupčního jednání. Pokud vezmeme do úvahy všechna výzkumná zjištění, tak u analýzy vlivu „oceňování za správný protikorupční po‐ stoj“nanárůstoznámeníopodplácenílzesvelmivelkoumírouopatr‐ nosti vyslovit závěr (s diskutabilní povahou), že se patrně jedná opříčinu odlišného trendu vývoje časové řady oznámení o pod‐ plácenípolicistůuKŘPStředočeskéhokrajeatudížiodominující intervenujícíproměnnouvrámcičasovéřadycelku(PČR). Jejisté,žepodpláceníresp.oznámeníopodpláceníjejevpsychoso‐ ciálnípovahy,kterýjemnohorozměrněpodmíněnatudížpoleinterve‐ nujících příčin je daleko širší než si dokážeme představit. Jedná se patrněohustouspleťvelmivýznamných,středněvýznamnýchadrob‐ ných vzájemně provázaných příčin. Vzhledem k tomu, že analýza dal‐ ších vlivů kromě „oceňování“ a „školení“ nebyla předmětem výzkumu avzhledem k tomu, že výzkum nebyl prováděn na vyčerpávajícím vý‐ běrovém souboru (43,8 % souboru základního) ani souboru náhod‐ ném,nenímožnékidentifikacidominujícíintervenujícíproměnné zaujmoutrigoróznízávěr. Použitézdroje HRUDKA,JosefaBenediktVANGELI.Zkouškaspolehlivosti:explika‐ ce, aplikace, efektivita. Praha: Policejní akademie ČR v Praze, 2014. ISBN978‐80‐7251‐415‐1. HUBÁČKOVÁ, Vendula. Potírání korupce uvnitř bezpečnostních sborů Velké Británie a USA. Státní zastupitelství. 2006, č. 4, s. 15. ISSN1214‐3758. JUDr.JosefHRUDKA,Ph.D. Bezpečnostněprávnífakulta,PolicejníakademieČeskérepubliky vPraze P.O.BOX54,14301Praha4 E‐mail:[email protected] 315 Možnývlivjedincůnacelkovýstavkriminality vPraze4–Nusle Possibleinfluenceofindividualsontheoverallcrime situationinPrague4–Nusle VladimírOLIBERIUS Anotace:Vpříspěvkusezabývámotázkou,zdaivevelkýchměstech, jakým je např. Praha, kde zejména pouliční majetková kriminalita je ovlivňována mnoha a mnoha různorodými okolnostmi, existují speci‐ fickámísta(mikrooblasti),vkterýchmůžestavadynamikukriminality ovlivnitněkolikmálojedincůspokračujícíkriminálníkariérou. Klíčová slova: mikrokriminalita, kriminální kariéra, statistická analýzakriminality,územíPČRMONuslePraha4 Annotation: In my article I am dealing with a question whether in largecities,suchasPrague,whereespeciallystreetcrimeisinfluenced by many and many different circumstances, specific places exist (the micro – places) in which the state and dynamics of crime might be affectedbyafewindividualswithacontinuingcriminalrecord. Keywords:microcrime;criminalrecod;statisticalanalysisofcrime; theterritoryoftheCzechPolice,municipaldistrictofPrague4–Nusle Úvod Vrámcisvépolicejnípraxejsemsipovšiml,žeexistujírůznědlouhá období,kdyjevýskyturčitýchtrestnýchčinůvyššínebonaopaknižší. Když jsem vyloučil sezónní vlivy, jako je např. období prázdnin atd., zjistiljsem,žetyto„výkyvy“senaprvnípohlednekryjísžádnouudá‐ 316 lostí, která běžně stav kriminality ovlivňuje270. Na základě poznatků zodborné literatury271jsem se pokusil zjistit, zda na stav kriminality namaléčástiPrahy,konkrétněnaúzemíMOPČRNusle,můžemítvliv byťněkolikmálojedinců,kteřípáchajítrestnoučinnostvjimdůvěrně známémprostředí272. Nazákladěosobníznalostijsemvytipovalkonkrétníosobyaprovedl jsem statistickou analýzu výskytu konkrétních trestných činů. Jako podstatné kritérium jsem zohlednil skutečnost, zda osoby s jasnou kriminálníkariérouasevztahemkúzemíjsounasvoboděnebove výkonutrestuodnětísvobody,případněvevazbě.Konkrétníčástipří‐ spěvkujsemnavícdoplniloněkteréokolnosti,kterénelzezestatistic‐ kých výstupů vyčíst, avšak mají vliv na zjišťované okolnosti. Hlavní posuzovanéobdobíjevrozmezíodledna2010dokonceříjna2014. Vybraljsempouhých5osobspokračujícíkriminálníkariérou.Zto‐ hotominivzorkuosobse3osobyspecializujínavloupánídoosobních vozidelzaúčelemkrádežívěcízvozidel.1osobasedopouštípřevážně krádežíjízdníchkol.Posledníosobasespecializujenavloupánídoby‐ tů,trestnoučinnostvšakneprovádísamostatně,vminulostijakospo‐ lupachatele využívala i své nezletilé děti. Všechny osoby jsou nejen trvalehlášenynaúzemíMOPNusle,alezároveňzdeireálněžijí. Krátkácharakteristikaúzemí MOPNusle je jedním z 13‐ti místních oddělení spadajících pod Ob‐ vodní ředitelství PČR Praha IV273. Jeho rozloha je pouhých 2,2 km2. Naúzemí MO Nusle žije odhadem okolo 15.000274obyvatel. Na tomto území není žádné velké nákupní centrum, žádný průmyslový areál, jedná se především o starší zástavbu. Z důvodu charakteru území se nejednáoobvykloucílovouoblastpachatelůtrestnéčinnosti,jaktomu jenapř.usídlištníchlokalit.Pokudjdeosociálnísloženíobyvatel,patří obyvatelépřevážnědokategoriesnižšímavelminízkýmpříjmem,ato 270např.různábezpečnostníopatření,prázdniny,svátkyatd. 271např.:Clarke,V.RonaldaJohnE.Eck..Analýzakriminalityv60krocích,Praha,Otevřená společnosto.p.s.,2010.s.43,ISBN:978‐80‐87110‐22‐5 272Též: obdobně definice pojmu „pomezí“ kriminologů Paula a Patricie Brantinghamo‐ vi(1993)in:Enviroment,RoutingeandSituation“. 273PůvodnědvěsamostatnáředitelstvíPrahy4aPrahy10. 274Oficiální statistiky uvádějí 26.000 obyvatel. V tomto případě však nejde o obvod MO PČRNusle,aleopočetobyvatelvměstskéčástistímtonázvem.Částměstskéčástispa‐ dápodMOPankrác,MOSpořilovačástdokoncepodMČPraha2. 317 zejména v centrální části „starých“ Nuslí. V teritoriu žije relativně vy‐ soképrocentoosobsromskýmpůvodem.Problematickájemístnídro‐ gováscéna,avšaktatonenípředmětemtohotopříspěvku. Ačkolivsejednáooblastširšíhocentrahlavníhoměsta,jetatolokali‐ ta od ostatních navazujících městských částí velmi zřetelně oddělena. Svýjimkou oblasti pod Nuselským mostem275nepřechází území MO Nuslepřirozenědojinýchměstských částínebodoúzemíjinýchpoli‐ cejních obvodů. Oddělení lokalit jsou v prvé řadě přirozená, což je zejménadánopůvodnímcharakteremkrajiny,napříkladvýškovýroz‐ dílmeziNuslemianavazujícíčástíPankrácjeokolo35metrů.Obdobné výškové„napojení“jeinačástPodolí.Napřirozenémoddělenísečás‐ tečněpodílíikorytopotokaBotič,atoipřesto,ženetvořípřímožádné hranice. Na části svého toku protíná naopaktéměř střed území MO Nusle,nicménědávásvémuokolíspecifickýcharakter. Podstatnějšíjepakuměléodděleníúzemí,kteréjepatrnézesamot‐ ného charakterustaveb. Zcela rozhodujícím prvkem oddělení od okol‐ ních částíjsou zejména dopravní stavby. Ze severní části se jedná oareál vlakového nádraží Praha – Vršovice a na to navazující křížení vlakových tras od Smíchova směrem na Hlavní nádraží a trasy od již uvedenéhonádražíVršovicetamtéž.Oběželezničnítrasyjsoupropoje‐ nyjednokolejnoutratí.TytovlakovétrasytvořínapřechodusMČPra‐ ha2trojúhelník,kterýtomutomikroúzemívtisklspecifickýráz. NavýchodnístraněpřecházíúzemíMONuslevměstskoučástMich‐ le.Zdejeopětodděleníměstskýchčástízcelazřejmé,atodíkyrozsáh‐ lémuareáluPražskýchplynárenanavazujícímunákladovémunádraží Michle.Včásti,kdeprobíhápřirozenýpřechodmeziNuslemiaMichlí, kdedělítkemjeuliceMichelská,jenaprvnípohledzcelapodstatnýroz‐ dílvtypuzástavby.VčástiMichlejsourodinnédomkyastarápůvodní zástavba,kterájeohraničenaareálem původníchpekáren.VčástiMO PČR Nusle je zde jediné místo s panelovou zástavbou, a to pouze vrámcijednéulice.Anitotomístonenícílovouoblastíkriminálněmo‐ tivovanýchosob,atoztohodůvodu,ženetrpínedostatkempřirozené sociálníochranyokolí,neposkytujevyššístupeňanonymityavariabili‐ ta„odchodovýchtras“jemalá. JižníčástúzemíjeukončenaulicíVyskočilovou,kterájedneszasta‐ věna velkými administrativními centry. Jde o místo s trvalým dohle‐ dem bezpečnostních agentur v objektech a pokrytím kamerovými 275Směremdocentraměsta. 318 systémy zde sídlících společností. Jedná se o lokalitu, kde v minulosti byla různásportoviště.Tatolokalita bylanejprve násilněoddělena hlavní dopravní tepnou276od svého okolí a později zastavěna již zmi‐ ňovanýmiadministrativnímibudovami.Anitatooblasttedynepřechá‐ zídojinýchměstskýchúzemí. CelkováregistrovanákriminalitaúzemíMONusle VobvoduMOPČRNuslebylaodpočátkuroku2009277registrována tr.činostvtomtorozsahu: - v roce 2009 celkem 1.808 trestných činů z toho 1.481 majetko‐ vých(81.91%) - v roce 2010 celkem 1.714 trestných činů z toho 1.374 majetko‐ vých(80.16%) - vroce2011celkem1.309trestnýchčinůztoho984majetkových (75.17%) - v roce 2012 celkem 1.646 trestných činů z toho 1.292 majetko‐ vých(78.49%) - v roce 2013 celkem 1.579 trestných činů z toho 1.242 majetko‐ vých(78.66%) - dokonceříjna20141.224trestnýchčinůztoho866majetkových (70.75%) Z výše uvedených čísel vyplývá, že počet trestných činů od roku 2010 je relativně stabilní a dokonce vykazuje tendenci minimálního poklesu. Nic na tom nezměnila ani amnestie z roku 2013, která se na počtustatistickyregistrovanétrestnéčinnostineprojevila.Vysvětlením je zřejmějiž výše zmiňovaná skutečnost, že území spadající pod MO PČR Nusle není kriminálně cílovou lokalitou. I přesto se však jedná omísto s velmi vysokým indexem kriminality, uvědomíme‐li si, že se jednázpohledurozlohyteritoria(2,2km2)ojednoznejmenšíchoddě‐ lení v rámci ČR vůbec. S výjimkou prvních 10‐ti měsíců roku 2014 je navícpodílmajetkovékriminalityvyšší278nežukazujíprůměrnástatis‐ tickáčísla. 276Ul.5.Května,tedykomunikacedálničníhotypu–označovánajakomagistrála 277Celkovýnápadtrestnéčinnostizdebylpředtímtodatemvyšší,např.vroce2007zde bylostatistickyevidovánovícejak2.000trestnýchčinů. 278Zoubková,IvanaaMarcelaMoulisová:Kriminologieprostudentydoktorskéhostudijního programu,Praha,PAČR,s.24‐25,ISBN:978‐80‐7251‐409‐0 319 Problematikavloupánídovozidel V rámci území MO PČR Nusle je nejčastějším trestným činem vlou‐ pánídovozidla,kdypachatelézcizujívěcizvozidelnebopovloupání odcizujísoučástkyzmotorovýchvozidel.Vybraljsem3osoby,kterése dopouštějítétotrestnéčinnostiajakjsemjižvýšeuvedl,trestnoučin‐ nostpáchajítakřkavýhradněvjimdobřeznámémprostředí.Přičemž přesah jejich trestné činnosti do území jiných MO PČR je ojedinělý. Jedná se oosoby J.Š.‐1982,M.S. ‐1975a J.H. ‐1985.Žádnázuvede‐ nýchosobnepoužívalaneobvyklýnebostálestejnýzpůsobprovedení vniknutí do vozidla. Dalším společným znakem těchto osob je užívání drog, zejména pervitinu. Všechny uvedené osoby mají společnou i tu skutečnost, že trestnou činnost páchají až do okamžiku uvalení vazby nebonástupuvýkonutrestuodnětísvobody. Odtrestnéčinnostije neodradí ani opakované zadržení nebo uložení podmínečného trestu odnětí svobody ve zkráceném přípravném řízení. Nejprve začneme přehledemcelkovéhopočtuvloupánídovozidel: - vroce2009celkem669xodcizenívěcía64xodcizenísoučástek 40.54%279 - vroce2010celkem519xodcizenívěcía75xodcizenísoučástek 34.65% - vroce2011celkem320xodcizenívěcía53xodcizenísoučástek 28.49% - vroce2012celkem409xodcizenívěcía87xodcizenísoučástek 30.73% - vroce2013celkem333xodcizenívěcía87xodcizenísoučástek 26.59% - do konce října 2014 207x odcizení věcí a 99x odcizení součás‐ tek24.99% Vtomtoobdobíbyla1zezmiňovanýchosob280vevazběanavazují‐ címtrestuodnětísvobodyod3.12.2010do30.3.2013adálepakod 4.4.2014doposud. 279Podílnacelkovémajetkovékriminalitěvdanémroce. 280Pořadívýčtudobyneodpovídápořadíiniciálůosob. 320 Další z uvedených osob byla ve VTOS281od 11. 11. 2009 do 7. 10. 2010,adalšívazbasnáslednýmodnětímsvobodynásledovalaod23.1. 2011do22.10.2012aod14.10.2013doposud. Poslednízuvedenýchosobnebylanasvobodězdůvoduvazbynebo výkonu trestu ve zkoumaném období do 24. 6. 2011 a dále od 27. 5. 2013do27.8.2013aod8.7.2014dosoučasnosti. Pro lepší vyhodnocení možného vlivu uvedených osob na stav uve‐ dené trestné činnosti uvádím i hrubý součet počtu měsíců pobytu na svobodětěchto3osob: - rok2010celkem13měsíců,13+0(předomezením+potrestu) - rok2011celkem8měsíců,1+7(předomezením+potrestu) - rok2012celkem16měsíců,0+16(předomezením+potrestu) - rok 2013 celkem 27,5 měsíce, 14,5+13 (před omezením + po trestu) - rok2014celkem9měsíců282,9+0(předomezením+potrestu) Výšeuvedenástatistickáčíslanámukazují,žeporoce2009a2010 došlokvýraznémupoklesutrestnýchčinůvloupánídoosobníchvozi‐ del.Přelomemjekonecroku2010apočátek2011.Odtétodobyjsou mimomožnostprováděttrestnoučinnost2ze3osob,přičemž3.osoba je až do poloviny roku 2011 ve výkonu trestu OS. Pokles vloupání do vozideljepakmeziroky2010a2011o37,2%. Porovnáním mezi roky 2011 a 2012 pak zjišťujeme, že došlo k ná‐ růstuo30,29%(vesrovnáníroku2012srokem2010jdeitakopo‐ kleso18,2%).Vroce2012jepakcelýrok1osobavevýkonutrestuOS adruháskoro9měsíců. V roce 2013 došlo pak k poklesu vloupání do vozidel oproti roku 2012o10,32%. Vroce2014došlokdalšímupoklesupočtuvloupánídovozidel,za‐ tím dle porovnání při stavech ke konci měsíců říjen (2013 – 343x a2014‐306x)tj.o10,79%. 281VTOS=výkontrestuodnětísvobody 282Jepředpoklad,žetentosoučetzarok2014budenezměněn 321 Vývojproblematikyvloupánídovozidelvobdobípřed apozadrženíosob Pokusiljsemsevestatistickýchpřehledechzjistit,zdaomezenímna svoboděkterékolivzezájmovýchosobmůžedojítkokamžitézměněve vývojikonkrétníhodruhutrestnéčinnosti(dynamice). Pozadržení Dne28.1.2011bylJ.H.pozadrženívzatdovazby.Vdoběod15.1. do 27. 1. 2011 bylo zaevidováno 14x vloupání do vozidla a 1x pokus. Vestejnémčasovémúsekupozadrženíbylozaevidováno8xvloupání dovozidla. Dne27.5.2013bylpoopětovnémzadrženívzatdovazbyJ.Š.,vob‐ dobí 7 dní před zadržením bylo zaevidováno 17x vloupání do vozidla (tj.50%zacelýměsíc)avobdobí7dnípojehozadrženítobylo12x vloupánídovozidla. Vroce2014dne4.4.nastoupilJ.H.dovýkonutrestuodnětísvobo‐ dy.Vrozmezí9dnůpředjehonástupembylozaevidováno16xvloupá‐ nídovozidla,vdoběpojehonástupuvestejnédobězaevidováno15x vloupánídovozidla. Vroce2014byldne8.7.vzatdovazbyJ.Š.Vdobě7dnípředtímto datem bylo zaevidováno 10x vloupání do vozidla a v době 10 dnů po jeho zadržení to bylo 6x vloupání do vozidla, přičemž zde bylo neob‐ vykledlouhéobdobí5dnůbezjedinéhopřípadu. Zezjištěnýchdatnelzejednoznačněvyvozovat žádnýzávěr,alepo‐ rovnaljsemvždystejnéčasovéobdobípředapodatuvazbyneboná‐ stupudoVTOSukaždézosob.Zajímavéje,ževždypoomezeníněkteré zosobnasvoboděbylvkrátkémčasovémobdobívýskytvloupánído vozidelvždynižší. Popropuštění Zabývaljsemsetéžmyšlenkou,zdapoukončenívýkonutrestujaké‐ kolivzuvedenýchosobnedocházíkezjevnémuzvýšenípočtuvloupání dovozidel.Jakjepatrnéznížeuvedenéhopřehledustatistickýchčísel vnaprostévětšiněvždydojdekcitelnémunárůstutohotodruhutrest‐ 322 néčinnosti.Následujícíměsícpopropuštěníněkterézezájmovýchosob senápadtr.činnostivloupánídovozidelměnítakto: - říjen201048x,listopadu201056xtj.nárůsto16,67% - červen201110x,červenec201142xtj.nárůsto320%283 - září201230x,říjen201250xtj.nárůsto66,67% - březen201343x,duben201336xtj.pokleso16,28% - srpen201325x,září201333xtj.nárůsto20% Vývojpočtuvloupánídovozidelpoměsících Zabývaljsemseivývojemvloupánídovozidelvjednotlivýchměsí‐ cích s vyznačením nástupu a ukončení trestu. Zápis proveden takto X/XXx = omezení na svobodě zájmové osoby, zápis proveden takto X/XXx=ukončenítrestu(vazby)zájmovéosoby. Rok2010: 1284/56x,2/52x,3/51x, 4/54x, 5/57x, 6/47x, 7/30x, 8/48x, 9/38x, 10/48x,11/56x,12/48x.dataomezenínejsou,ukončení7.10.a15.12. Rok2011: 1/44x285, 2/26x, 3/28x, 4/27x, 5/23x, 6/10x, 7/42x, 8/38x, 9/27x, 10/27x,11/43x,12/42x.Dataomezení23.1.a28.1.,datumukončení 24.6. Rok2012: 1/47x, 2/44x, 3/46x, 4/40x, 5/3x, 6/34x, 7/38x, 8/33x, 9/34x, 10/50x,11/56x,12/43x.Dataomezenínejsou,dataukončení22.9. Rok2013: 1/35, 2/36x, 3/33x, 4/36x, 5/43x, 6/24x, 7/23x, 8/22x, 9/33x, 10/48x,11/51x,12/26x. Datumomezení27.5.a14.10.,dataukončení30.3.27.8. 283Bez zajímavosti není, že v květnu 2011 bylo zaznamenáno 23x vloupání do vozidla asrpnu2011poté38x 284Číslopředlomítkemoznačujeměsíc 285Omezenynasvobodě2zetřízájmovýchosob 323 Rok2014: 1/49x, 2/44x, 3/35x, 4/28x, 5/26x, 6/18x, 7/23x, 8/29x, 9/22x, 10/30x. Dataomezení4.4.a8.7. Uvedenýpřehledvývojepočtuvloupánídovozidelnámnapovídáur‐ čitou provázanost stavu této trestné činnosti v závislosti na omezení svobodyzájmovéosobynebonajejímnávratunakriminálníscénu. Po datech 6‐ti omezení osobní svobody zájmové osoby došlo 5x kpoklesu nápadu dané trestné činnosti a pouze 1x k jejímu nárůstu. Pokles trestné činnosti byl však vždy dlouhodobějšího charakteru vřáduminimálně3měsíců,vdoběpoomezenínasvobodě2ze3osob to bylo výrazné snížení až na dobu 5 měsíců. Naopak nárůst byl za‐ znamenánpouzena1měsícatonevýrazně. Po6‐tidatechukončeníomezenínasvobodědošlo5xknárůstupo‐ čtuvloupánídovozidelav1případěkjehopoklesu. Problematikavloupánídobytu Na základě statistických výstupů jsem se částečně pokusil řešit iproblematikuvloupánídobytůvteritoriuMOPČRNusle.Vrámcire‐ gistrovanékriminalitybylvesledovanémobdobípoměrtohotodruhu kriminalitykcelkovémunápadutakovýto: - v roce 2009 celkem 66 trestných činů tj. 3,6 % z celkového počtu TČ - v roce 2010 celkem 99 trestných činů tj. 5,7 % z celkového počtu TČ - v roce 2011 celkem 48 trestných činů tj. 3,7 % z celkového počtu TČ - v roce 2012 celkem 56 trestných činů tj. 3,4 % z celkového počtu TČ - v roce 2013 celkem 78 trestných činů tj. 4,9 % z celkového počtu TČ - dokonceříjna201439trestnýchčinůtj.3,2%zcelkovéhopočtuTČ 324 Vrámcivyhodnocovanéhoobdobínastoupilazájmováosobadne17. 6.2010dovýkonutrestuodnětísvobody.Vtomtorocebyloodzačátku rokuevidováno56 vloupání dobytu,dokonce rokupak43.Zdezmi‐ ňovaná konkrétní osoba však prováděla vloupání zvláštním „modem operandi“,kterýneneslznakyžádnézručnostinebovynalézavosti.Za‐ jímavéje,žeshodnýzpůsobprovedeníseobjevilaž2.12.2010.Vprvé polovině roku byl tento způsob provedení použit u každého 2. až 3. vloupání. Vproblematicevloupánídobytůzdenelzečinitžádnýzávěr.Nepo‐ dařilo se mi zjistit žádná data k jiným osobám, na základě kterých by šloalespoňprovéstprognózutohotodruhukriminalitynadanémkon‐ krétním území. To znamená, že k uvedené problematice nemůže být vyslovenanipravděpodobnostnípředpoklad. Problematikakrádežíjízdníchkol Bylomojísnahounazákladěstatistickýchvýstupůřešitiproblema‐ tiku krádeží jízdních kol v teritoriu MO PČR Nusle. V rámci registro‐ vané kriminality byl ve sledovaném období poměr tohoto druhu kriminalitykcelkovémunápadutakovýto: - vroce2009celkem33trestnýchčinůtj.1,8%zcelkovéhopočtu TČ - vroce2010celkem13trestnýchčinůtj.0,75%zcelkovéhopočtu TČ - vroce2011celkem17trestnýchčinůtj.1,3%zcelkovéhopočtu TČ - vroce2012celkem56trestnýchčinůtj.3,4%zcelkovéhopočtu TČ - vroce2013celkem30trestnýchčinůtj.1,9%zcelkovéhopočtu TČ - dokonceříjna201444trestnýchčinůtj.3,6%zcelkovéhopočtu TČ Zavyhodnocovanéobdobíbylazájmováosobavevýkonutrestuod‐ nětí svobody 2x. V roce 2009 od poloviny října. Do tohoto okamžiku byloodcizeno24jízdníchkol,dokoncerokupakdalších9kol.Vdobě výkonu trestu bylo např. za celý rok 2010 odcizeno 13 a v roce 2011 pakcelkem17jízdníchkol. 325 Druhý trest nastoupila osoba začátkem září 2014, do té doby bylo odcizeno28jízdníchkol,dokonceříjnapakdalších16kusů.Jenutno uvést,žesituacevroce2009a2014bylazcelaodlišná.Zatímcovroce 2009provádělazmiňovanáosobatrestnoučinnostsamostatně,vroce 2014jižfungovalaijakopodílníkamělazorganizovanýprodejkolpřes zastavárny. Je patrné, že podíl této trestné činnosti na celkové kriminalitě na území MO PČR Nusle je relativně malý. Základní statistický přehled predikujemožnost,žejednajedináosobamůžemítznačnývlivnaten‐ tojedenkonkrétnídruhkriminalityvmikrooblasti.Sezískanýmidaty všaknelzeprovéstžádnýdalšírozbor.Musímtedykonstatovat,žepo‐ kudjdeooblastkrádežíjízdníchkol,nelzebezdalšíhosběrudatzvyti‐ povanýchlokalitčinitdalšížádnézávěry. Závěr–shrnutí: Ve svém příspěvku jsem se pouze na základě statistických údajů oregistrovanékriminalitěnaúzemíMOPČRNuslepokusilzjistit,zdana velmimalémúzemívevelkéaglomeracijakýmjehl.m.Praha,můžemalý početosobmítvlivnastavadynamikukriminality(mikrokrimanality). Jsemsivelmidobřevědom,žesejednápouzeomalývzorekanelze znějčinitžádnéobecněuznatelnézávěry.Domnívámsevšak,žemo‐ houpoložitzákladprodalšínavazujícívýzkumnoučinnost. V oblasti vloupání do vozidel bylo i na tomto malém území možno pracovat s informacemi, které mohou vypovídat o vývoji konkrétního druhu trestné činnosti v závislosti na tom, zda osoby s jasnou krimi‐ nální kariérou a se vztahem k území jsou v konkrétním čase na svo‐ bodě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, případně ve vazbě. Problematiku jsem se pokoušel vyhodnotit z různých úhlů pohledu. Zjištěná data nasvědčují tomu, že opravdu lze za stanovených podmí‐ nekvyvozovatpředpoklad,ženastavkriminalityvoblastivloupánído vozidelmůžemítvlivijenněkolikmálojedinců. Voblastivloupánídobytůakrádežíjízdníchkolbylokdispozicima‐ lémnožstvíúdajůadat,anelzeprotovyvozovatžádnépředpoklady. Mgr.Bc.VladimírOliberius Krupská1742/6,10000Praha10 E‐mail:[email protected] 326 VĚZEŇSTVÍAMOŽNOSTIRESOCIALIZACE Vybranésociálněpatologickéjevymladistvých adospělýchosobvevýkonutrestuodnětísvobody anasvobodě–srovnání SelectedSocialPathologicalPhenomenaofJuveniles andAdultsduringImprisonmentandatLiberty– theComparison EvaBIEDERMANOVÁ Anotace:Sociálněpatologickéjevysevyskytujínejenvběžnémsvě‐ tě,aletakévnepřirozenémvězeňskémprostředípřivýkonutrestuod‐ nětí svobody. Srovnání některých nejzávažnějších z nich z hlediska věkuosob,kteréjepáchajíajejichzávažnosti. Klíčová slova: Fyzické napadení ve věznicích, hromadné nepokoje vězňů,kriminalita,mladiství,sebevraždy,sociálněpatologickéjevy. Annotation: Social pathological phenomena occur not only in anordinary world but also in an unnatural prison setting during imprisonment.Thecomparisonofsomeofthemostseriousoneswas made according to the age of persons who commited them and accordingtheirseriousness. Keywords: Physical assault in prisons, multipleriots of prisoners, criminality,juveniles,suicides,socialpathologicalphenomena. 327 Sociálně patologické jevy provázejí lidskou společnost pravdě‐ podobně již od jejího vzniku a prostupují ji napříč všemi sociál‐ ními vrstvami. Už od vzniku lidské společnosti sledujeme takové sociálně patologické jevy, jakými jsou alkoholismus, nealkoholo‐ vá toxikomanie, prostituce, sebevražednost, vandalismus, po zří‐ zeníinstitutumanželstvítakérozvodovost,ajinéjevy,kterédříve idnesnezřídkapřestavujípředpolíčipodhoubíkriminality(jako jednohoznejzávažnějšíchsociálněpatologickýchjevů)nebojsou alespoňjejímprůvodnímjevem. Mezinejzávažnějšísociálněpatologickéjevyřadímebezesporukri‐ minalitu–tj.zločinasebevražednost,sohledemnamnohdynenapra‐ vitelné důsledky vyplývající z těchto jednání na okolí i na osobu tyto patologickéjevypáchající. Jestliže hovoříme o sociálně patologických jevech, musíme zmínit skutečnost,žetytopáchajíosobyrůznéhověkuipohlaví,tzn.nejendo‐ spěléosoby,aletakémládež(tj.dětiamladiství).Obecnělzesociálně patologickéjevypáchanémládežídefinovatjakonejzávažnějšíporuchy vchování mládeže, projevující se především jako narušení sociálních, ale též trestně právních norem vyznačují se hromadností výskytu, stabilitou a rozšířeností při stejných sociálních podmínkách např. al‐ koholismus,nealkoholovátoxikomanie,prostituce,kriminálnímjedná‐ ní(Marešová & kol., 1997). Mládež definuje zákon č. 218/2003 Sb., osoudnictvívevěcechmládežev§2jakodětiamladistvé–dítějako osobu od narození do patnácti let věku a mladistvého jako osobu od patnáctidoosmnáctiletvěku. Pokud sledujeme strukturu kriminality mládeže, jednoznačně pře‐ važují méně závažné majetkové trestné činy (krádeže), naopak velmi závažné formy kriminality (vraždy, znásilnění) se vyskytují mezi touto věkovou kategorií poměrně zřídka (Večerka, Holas, Štěchová, Diblíková,&Neumann,2004).Trestnáčinnostpáchanámládežíjespe‐ cifická určitými druhy. Ze statistických údajů o registrované krimina‐ litě Policejního Prezidia ČR lze vyčíst, že některé trestné činy jsou typické pro tuto věkovou skupinu, např. na počtu objasněných trest‐ ných činů poškozování cizí věci dle § 228 odst. 2 trestního zákoníku (tzv.sprejerství)vroce2010sepodílelokolem48%pachatelůzřad mládeže.Zvýšenýpodílmládeželzevysledovatiutrestnéhočinušíření poplašné zprávy (§ 199), šíření toxikomanie (§ 188a) atd. (Válková, Kuchta,&kol.,2012). 328 Početevidovanýchtrestnýchčinůspáchanýchmládežíodroku1999 každoročněklesá(udětívícenežčtyřnásobně,umladistvýchpřibližně opolovinu)aklesátaképočetznámýchpachatelůtrestnéčinnosti,viz grafč.1.Tatoskutečnostjevysvětlovánanepříznivýmdemografickým vývojem (klesá porodnost) a převládajícím podílem neobjasněných trestnýchčinůevidovanétrestnéčinnosti(neníznámpachatelatudíž neníznámanijehověk)(Marešová&kol.,2013).Obdobnýtrendseod‐ rážíivpočtechdospělýchpachatelůtrestnéčinnosti.Jednouzmožnos‐ tí, jak lze tuto skutečnost vysvětlit, je fakt, že penologická recidiva trestné činnosti je zhruba 60 % (trestnou činnost páchají téměř dvě třetiny recidivistů) a populace dospělých pachatelů postupně stárne. Spřibývajícímvěkempachatelůtrestnéčinnostidocházíkpozvolnému ukončováníjejichkriminálníkariéry. Graf.č.1 Vývojpočtuznámýchpachatelůtrestnéčinnosti– dospělýchamládeže Vývoj počtu známých pachatelů trestné činnosti ‐ dospělí, mládež 140000 počet osob 120000 100000 80000 60000 40000 20000 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 dospělí 108687 111600 112516 113918 118791 113316 115802 106861 109369 108167 mládež 12706 9931 8995 8835 8957 329 8737 7433 5616 5606 4857 Tab.č.1:Sledovanésociálněpatologickéjevyvčeských věznicíchvletech2005‐2013 Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Počet vězněných 18937 18578 18901 20502 21734 21892 23154 22612 16609 osob Ztoho mladiství Vězni, kteříse pokusili osebe‐ vraždu 188 166 168 213 219 200 205 172 113 56 68 77 68 77 64 není není není (0,30%) (0,37%) (0,41%) (0,33%) (0,36%) (0,29%) uvedeno uvedeno uvedeno Ztoho mladiství 8 1 1 (4,76%) 2 1 není není není 2(2%) (0,53%) (0,60%) ztoho2 (0,94%) (0,46%) uvedeno uvedeno uvedeno ženy Vězni, kteří dokonali sebevraž‐ du 6 9 9 13 11 9 7 13 15 (0,03%) (0,05%) (0,05%) (0,06%) (0,06%) (0,05%) (0,04%) (0,07%) (0,04%) Drželi hladovku 23 20 16 21 18 19 18 6 10 Případ 47 64 68 75 46 54 33 35 28 fyzického (0,25%) (0,35%) (0,36%) (0,37%) (0,21%) (0,25%) (0,14%) (0,16%) (0,17%) napadení Ztoho mladiství Hromadné nepokoje vězňů 1 2 3 1 (0,53%)(1,20%) (1,78%) (0,47%) 31 36 150 369 0 0 5 (2,44%) 0 2 (1,77%) 176 71 44 73 240 ÚdajebylyčerpányzeStatistickýchročenekVězeňskéslužbyČR(dále jen VS ČR) v příslušných letech viz http://www.vscr.cz/generalni‐ reditelstvi‐19/informacni‐servis/statistiky‐a‐udaje‐103/statisticke‐ rocenky‐1218/ Počet mladistvých vykonávajících trestní opatření odnětí svobody nepodmíněně v českých věznicích se pohybuje řádově v desítkách až stovkách odsouzených. V letech 2008‐2011 se pohyboval kolem dvou stovek, po amnestii prezidenta republiky z počátku roku 2013, jejich početpoklesltéměřnasto. 330 Trestní opatření odnětí svobody vykonávajímladiství zpravidla od‐ děleně (§ 7 písm. a) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody)odostatníchodsouzenýchvezvláštníchvěznicíchnebooddě‐ leních věznice. Dovrší‐li mladistvý ve výkonu trestu odnětí svobody devatenáctý rok věku, může soud rozhodnout, že se odsouzený mla‐ distvýpřeřadídovězniceproostatníodsouzené.Takmůžedojítksitu‐ aci, že v počtech odsouzených mladistvých ve statistikách VS ČR jsou zahrnutiiodsouzenístaršíosmnáctilet. Kjakýmsociálněpatologickýmjevůmpáchanýmvevěznicíchdochá‐ zí?Mezinejzávažnější,sohledemnajehodopadypatřísuicidium,pří‐ padně pokus o něj. V případě dospělých pachatelů trestné činnosti vykonávajícíchtrestodnětísvobodynepodmíněně,pokusyosebevraž‐ du čítají několik desítek pokusů ročně – zhruba mezi 60 – 80 pokusy (odroku2011nejsoudataopokusechsebevraždyvestatistickýchro‐ čenkách VS ČR uváděna). V přepočtu na počet dospělých vězněných osob se jedná o desetiny procenta. U mladistvých vězněných osob je procentnízastoupenípokusuosebevražduuvedenovpoměrukesku‐ piněmladistvýchvykonávajícíchtrestníopatřenívýkonodnětísvobo‐ dyuloženénepodmíněně.Početdokonanýchsebevraždjesamozřejmě menšínežvpřípaděpokusůoně.Pokudsrovnámepokusyosebevraž‐ duvpřípaděmladistvých/dospělýchodsouzenýchpřepočtenýchpočet osobvykonávajícíchtrestníopatření/trest,většísklonyksebevražed‐ némujednánímajímladiství.Nutnoalezdůraznit,žepřitaktonízkém počtumladistvýchvykonávajícíchtrestníopatřeníseprocentnípoměr mezimladistvými/dospělýmizměníjižunavýšeníojednuosobu. Pro úplně dokreslení situace je nutno uvést, kolik sebevražd je spáchánovČeskérepublicevběžnépopulaci.ZdatČeskéhostatistic‐ kého úřadu vyplývá, že více sebevražd páchají muži než ženy. V roce 2013spáchalosebevraždu1573osob,cožjezhruba0,01%vpopulaci (vroce2012jesituaceobdobná)286.Lzekonstatovat,žepobytvevěz‐ nicích je pro odsouzené stresujícím faktorem, který má za následek zvýšenýpočetsebevražd(byťsejednáorozdílyvsetináchprocent). 286K 31. 12. 2013 bylo v České republice ČSÚ registrováno 10 512 419 osob, viz http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=DEM0030PU_KR&vo=t abulka&kapitola_id=19 331 Tab.č.2 PočetsebevraždvČRvletech2003–2013podlepohlaví Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Muži 1365 1286 1272 1142 1147 1123 1230 1245 1337 1370 1291 ženy 354 297 292 258 228 256 234 257 252 277 282 celkem 1719 1583 1564 1400 1375 1379 1464 1502 1589 1647 1573 ÚdajebylyzískányzdatČeskéhostatistickéhoúřadu,vizDemografická příručka2013 http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/p/130055‐14 StatistickáročenkaVSČRuvádítaképočtyfyzickéhonapadení.Jed‐ ná se o napadení příslušníků VS a občanských zaměstnanců VS ČR ve vazběnebovýkonutrestuodnětísvobodyobviněnými,odsouzenýmiči dokoncecivilníosobou(např.zestranynávštěvvevěznici).Početna‐ padení civilními osobami se během let snižuje, což si lze vysvětlit zejménastriktnímdodržovánímbezpečnostníchopatřenívevěznicích. Mladiství se podílí na fyzickém napadení sporadicky (od jednoho na‐ padenívletech2005a2008do5napadenívroce2011),jakvevazbě, takvevýkonutrestu.Pokudvšakpřepočtemejednotliváfyzickánapa‐ denímladistvýchnapočetosobvevýkonutrestu,zjistíme,žeprocen‐ tuálně jsou mladistvé vězněné osoby při fyzickém napadení 2‐17krát aktivnějšínežosobydospělé.Jednímzargumentů,pročjsoumladiství ve výkonu trestu agresivnější než dospělí, tkví ve skutečnosti, že nej‐ přísnější trestní opatření – odnětí svobody uložené nepodmíněně – ukládásoudpromládežvkrajnímpřípadětj.uzávažnýchprovinění– loupeže,znásilnění,vraždyatd. Zajímavostíje,žesenafyzickýchnapadeníchpodílíivězněnéženy, byťjdeojednotlivéexcesy.Většinousejednáojednotlivépřípadyroč‐ ně,výjimkoubylrok2007,kdydošlokfyzickémunapadenípříslušníků VS či občanských zaměstnanců ženami v devíti případech (v pěti pří‐ padechdospělouobviněnou,vetřechdospělouodsouzenouavjenom případědospěloucivilníosobou)287. 287Kzapočítáváníobčanskýchzaměstnancůdostatistikmimořádnýchudálostívčeských věznicíchvpřípaděfyzickéhonapadenídošloodroku2005. 332 Zpenologickéhohlediskarozlišujemehromadnénekázněvězňůpodle jejichpovahyazhlediskajejichzávažnosti: a) hromadné vystoupení vězňů – má nenásilný charakter a chybí zde aktivní projev agrese např. pasivní odpor a projevy nepo‐ slušnostiprojevujícísetypickyodmítnutímodebránístravy b) hromadnánekázeňvězňů–nenásilné,aleagresivníchovánínebo odmítnutíposlušnostiskupinouvězňůnapř.nadávky,výhrůžky c) vzpoura vězňů – vystoupení vězňů proti vězeňskému řádu spo‐ jenésničenímvěcíanásilnostmi(Sochůrek,2008). Z hlediska trestního práva je za vzpouru vězňů viz § 344 zákona č.40/2009Sb.,trestnízákoníkpovažován: a) odpor – mírnější forma neochoty podrobit se rozkazu, příkazu nebo pokynu příslušníků VS ČR, tato forma zahrnuje i pasivní odpor(vězninebochovanciodmítajíplnitsvépovinnosti) b) vzepření – aktivní jednání tj. násilné jednání vůči osobám nebo věcemavýhružnéjednání(Šámal&kol.,2010). Jak závažné následky mohou mít vzpoury vězňů z hlediska jejich rozsahu,ilustrujejednaznejvětšíchvzpourvčeskoslovenskýchvězni‐ cích, která vypukla jako reakce na amnestii vyhlášenou Václavem Havlemvroce1990ananínavazujícíneprofesionálnívyjádřeníněkte‐ rých tehdejších politiků, kteří usilovali o „humanizaci vězeňství“ ve slovenskévězniciLeopoldov(III.nápravnáskupina).Vzpouraskončila úmrtímjednohozvězňů(podlesoudnípitvysmrtzpůsobilavýbušnina, kterou si vězeň vyrobil sám a vybuchla mu v rukou) a 29 zraněnými, 11zraněnýchbylonastranězasahujících.Škodynabudováchčinilycca 300mil.Kč,z11budov5zcelashořelo.Vzpouruvedlodsouzenývrah TiborPolgáry,kterýseprohlásilzaředitelevěznice.Vpříštímrocená‐ sledovalútěk7vězňůztéževěznice,vedenýprávěPolgárym,přikte‐ rémzabili5dozorcůaněkolikosobzranili.(Jedlička,2014). Statistická ročenka vězeňské služby uvádí tzv. hromadné nepokoje vězňů, mladiství se na nich nepodíleli. Dalším zdrojem informací jsou výročnízprávyVSČR.Vprůběhuroku2008došlokedvěmahromad‐ nýmvystoupenímvězněnýchosob(369)vevězniciHorníSlavkov,kte‐ réhosezúčastnilocelkem294odsouzenýchavevězniciKynšperk–75 odsouzených(VýročnízprávaVězeňskéslužbyČeskérepublikyzarok 2008,2014).Květšímuvystoupenívězňůdošlotakévroce2013(240) vevěznicíchVinařice(2x)aRapotice(2x).Důvody,kterévedlyktěmto 333 hromadným vystoupením vězňů, nejsou ve výročních zprávách bohu‐ želuvedeny. K méně závažným a také méně častým projevům odporu patří hla‐ dovky.Jednáseojednotlivépřípadyročně.Vevazběsejednáoojedi‐ nělé případy (1‐3/rok), ve výkonu trestu do 20 případů ročně. Mladistvítentodruhnenásilnéhoodporudlestatistiknevyužívají. Závěremlzekonstatovat,ževpřípaděuzavřenýchsociálníchzaříze‐ nítotalitního typu, mezi něž vězenípatří, sociálně patologické jevy‐ vzkvétají. Jejich vyšší počet u sebevražd a pokusů o ně, navzdory bezpečnostním opatřením, je způsoben zejména nepřirozeným (stre‐ sujícím) prostředím věznice, patologií osob ve výkonu trestu, ztrátou běžnýchsociálníchvazebasoukromí.Obecněvšakpatologickéchování mladistvých a dospělých osob ve výkonu trestu a běžné populaci vzhledemkjehospecifickýmprojevům(např.drženíhladovky,vzpou‐ ry)nelzesrovnávat. Použitézdroje Výroční zpráva Vězeňské služby České republiky za rok 2008. (4. prosinec2014).NačtenozVSČR: http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/PDF/annualrepo rt2008cz.pdf Jedlička, M. (1. prosinec 2014). Věznice Leopoldov – Slovensko. NačtenozKriminalistika.eu: http://kriminalistika.eu/muzeumzla/leopoldov/leopoldov.html Marešová, A. (2010). Sociálno‐patologické javy. V L. Čírtková, G. Dianiška, D. Havrlentová, A. Marešová, & J. Sochůrek, Psychológiapre právnikov.Bratislava:IuraEdition. Marešová, A., & kol., a. (1997). Sociálně patologické jevy u mládeže anávrhnaopatřeníkomezeníjejichvzniku.Praha:IKSP. Marešová, A., & kol., a. (1997). Sociálně patologické jevy u mládeže anávrhopatřeníkomezeníjejichvzniku.Praha:IKSP. Marešová, A., & kol., a. (2013). Analýza trendů kriminality v roce 2012.Praha:IKSP. 334 Novotný,O.,&Zapletal,J.a.(2008).Kriminologie,Třetí,přepracované vydání.Praha:ASPI. Sochůrek, J. (březen 2008). Hromadné nekázně a vzpoury vězňů zpohledupenologie.Policista,stránkyX‐XII. Šámal,P.,&kol.,a.(2010).TrestnízákoníkII.Praha:VydavatelstvíC. H.Beck. Válková,J.,Kuchta,J.,&kol.,a.(2012).Základykriminologieatrestní politiky,2.vydání.Praha:NakladatelstvíC.H.Beck. Večerka, K., Holas, J., Štěchová, M., Diblíková, S., & Neumann, J. (2004).Mladistvípachatelénaprahutisíciletí.Praha:IKSP. Mgr.EvaBiedermanová IKSP Nám.14.října12,15021Praha5 335 Specificképroblémyvzacházenísodsouzenými trvalepracovněnezařaditelnými Specificproblemsinthetreatmentofconvicts permanentlyunemployable TerezaRASZKOVÁ,StanislavaHOFERKOVÁ Anotace: Předložený text pojednává o specifické skupině odsouze‐ ných v českých věznicích. Nastiňuje stěžejní problémy v zacházení sodsouzenýmitrvalepracovněnezařaditelnými. Problematikazacházenísodsouzenýmitrvalepracovněnezařaditel‐ nýmineníblížerozpracovánavnormativníchaktechaniinterníchdo‐ kumentech. Chybí metodika, jak v konkrétních případech postupovat, jaksodsouzenýmispeciálnězacházet,jakprofesněvzdělávatzaměst‐ nanceVězeňskéslužbyČeskérepubliky,kteřístoutoskupinounejvíce pracují. Klíčová slova: výkon trestu odnětí svobody, odsouzený, specifické skupinyodsouzených,zacházení Annotation: The presented article talk about specific group of prisonersintheCzechprisons.Thisoutlinesshowingthekeyissuesin thetreatmentofconvictspermanentlyunemployable. Theissueofthetreatmentofconvictedpermanentlyunemployable isnotelaborateduponinthenormativeactsneitherinternaldocuments. Missingmethodology,bothinparticularcasesproceed,howspecifically todeal withprisoners,bothprofessionallyeducatethePrisonservice employeesofthetheCzech Republic,whothey are workingthemost withthisgroup. Keywords: execution of imprisonment, convicted, sentenced specific groups,treatment 336 Trvalepracovněnezařaditelníjakospecifická skupinaodsouzených Výkon trestu odnětí svobody má své odlišnosti, které se zvláště uplatňují u specifických skupin odsouzených. Do této skupiny spadají předevšímmladiství,ženy,matkynezletilýchdětí,odsouzenítrvale pracovně nezařaditelní, odsouzení s duševními poruchami a porucha‐ michování,velminebezpečníaodsouzeníscizístátnípříslušností. Uvšechzmíněnýchskupinsepřihlížíkvěkovým,psychickýmafyziolo‐ gickýmzvláštnostemnebojejichnebezpečnosti. V každé z těchto skupin odsouzených je potřeba uplatňovat indi‐ viduální přístup a specifické zacházení (srov. programy zacházení na Slovensku, Papšo, 2011). Úkolem specializovaných oddělení je především (Bajcura, 2005) minimalizovat u somaticky a duševně slabších odsouzených možnost zneužívání, omezit konflikty mezi od‐ souzenýmiapředcházetmožnémuvýskytuproblémů,umožnitodsou‐ zeným vykonat trest odnětí svobody v prostředí, které nebude dále zhoršovatjejichpsychickýstavazaměřitsetakénapřípravuodsouze‐ nýchnajejichvčleněnídoběžnéspolečnosti. Kategorie odsouzených trvale pracovně nezařaditelných (dříve ozna‐ čenajakoodsouzenísesníženoupracovníschopnostínebopostižených vadami) byla zavedena na základě čl. 60 Řádu výkonu trestu odnětí svobody,kterýbylprováděcímpředpisemministravnitrakplněnízá‐ kona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Dle zmíněného čl.60spadalydotétokategoriedvěskupinyodsouzených: • „mužistarší65letaodsouzenéženystarší60letneboti • kteřípodleposudkuústavníholékařejsoutrvaleneschopnijaké‐ koliv soustavné práce nebo trpí dlouhodobou závažnou choro‐ bou, která podstatně snižuje jejich pracovní schopnost nebo vyžadujesoustavnýchzvláštníchléčebněpreventivníchopatření“ (Regent,Tolar,1966,s.83‐84). Prouvedenéodsouzenésezřizovalazvláštníoddělení,kdejimbyla poskytovánaodbornápomoc(psycholog,psychiatr)aodsouzenýmohl být na základě odborného doporučení přemístěn k vyšetření či léčbě dopsychiatrickéléčebny(Regent,Tolar,1966,s.83‐88).Všemosobám zahrnutýmvčl.60bylaposkytovánasoustavnázdravotnípéče(přede‐ vším v ambulantní formě). Jedinou věznicí, kam byli soustředěni od‐ 337 souzenísesníženoupracovníschopnostíneboodsouzeníspostižením, byla Věznice Ostrov nad Ohří. Byla zde i léčebna tuberkulózy a respi‐ račníchnemocí(TRN). V devadesátých letech můžeme nalézt v materiálech o profilaci vě‐ zeňských zařízeních snahu o vytvoření specializovaných oddělení pro nepracujícíodsouzené(zkratkaSONO).Uodsouzenýchsesnížnoupra‐ covní schopností byly, kromě zvýšené zdravotní péče, i požadavky na intenzivní individuální sociální práci (Regent, Tolar, 1966, s. 83‐88; Zubkov,1989,s.347‐349). Odsouzeným trvale pracovně nezařaditelným (dále jen odsouzený TPN) je dle současné platné legislativy podle § 69 zákona o výkonu trestuodnětísvobody„odsouzený, • kterýjestarší65let,pokudsámnepožádáozařazenídopráce, • kterýbyl uznáninvalidním vetřetímstupni,ledažesámpožádá ozařazenídopráceajehopracovníschopnosttakovétozařazení připouští,nebo • jehož zdravotní stav neumožňuje trvalé pracovní zařazení. (Zá‐ konč.169/1999Sb.,ovýkonutrestuodnětísvobodyaozměně některýchsouvisejícíchzákonů,2015). Z uvedené citace zákona vyplývá, že se jedná o velmi specifickou aširokou skupinu osob, mezi kterými můžeme najít jedince nejen se špatnýmfyzickýmčiduševnímzdravím,aletakéosobyvdůchodovém věku.MeziosobamiTPNsevyskytujíiosobytrvaleupoutanénalůžko, imobilní,vážněanevyléčitelněnemocní.Jsouzdevšaktakéodsouzení vdůchodovémvěku,kteříjsoustálevitální,vdobréfyzickéipsychické kondici. Vnařízenígenerálníhoředitele(NGŘ)č.71/2013–ovazebníchvěz‐ nicíchaprofilacivěznicVězeňskéslužbyČeskérepublikyjsouuvedeny věznice,vekterýchjsouzařazeniodsouzenítrvalepracovněnezařadi‐ telní. Jsou to: Věznice Kynšperk nad Ohří, Věznice Rapotice, Věznice Břeclav,VěznicePardubice,VěznicePlzeň,VězniceSvětlánadSázavou, Věznice Karviná, Vazební věznice České Budějovice, Vazební věznice Liberec, Vazební věznice Ostrava, Vazební věznice Praha Pankrác, Vazební věznice Praha Ruzyně, Vazební věznice Teplice (NGŘ č. 71/ 2013). 338 Seniorvevězení Když do vězeňského zařízení „vstoupí“ odsouzený v pokročilejším věku, často zjistí, že instituce byla „navržena“ především pro mladší, zdravější a více energickou část populace. Vzdělávání i odborné pro‐ gramyjsounavrženypředevšímproosobymladšíhověkuaprodospě‐ lé tak, aby byly zlepšeny jejich vzdělávací dovednosti či získali další kvalifikace,kterébyjimusnadnilyúspěšnýpřechodzpětdospolečnos‐ ti (Aday, Krabill, 2006, s. 246‐247). Avšak někteří stárnoucí vězni ne‐ musí být nikdy propuštěni na svobodu, proto programy zacházení vyžadujíodlišnécíle,atímižádoucíúpravu. Pokud hovoříme o odsouzeném v seniorském věku, lze uvažovat odvou variantách. V prvním případě osoba ve výkonu trestu odnětí svobodyzestárne,cožjepřirozenézejménaudlouhodobýchtrestůod‐ nětí svobody nebo u doživotně odsouzených (nad 60 let máme 8 do‐ životně odsouzených; Statistická ročenka Vězeňské služby České republiky 2014, ©2015, s. 98). U této skupiny musíme brát na zřetel, že se stárnutím se přirozeně mění potřeby těchto osob i specifika za‐ cházenísnimi.Druhouskupinoujsouosoby,kteréspáchajítrestnýčin jižvseniorskémvěku.Kriminalitaseniorůmásváspecifikaavtuzem‐ ské literatuře jí, bohužel, není věnována dostatečná pozornost (což je způsobenosamozřejměiprozatímzanedbatelnýmmnožstvímseniorů mezipachatelitrestnýchčinů). Seniorjakopachateltrestnéčinnosti Trestná činnost pachatelů v průběhu jejich života vykazuje určité shodnérysy.Ukazujese,žespostupujícímvěkempachatelůoddětství postářísefrekvencetrestnýchčinůmění.Vrcholudosahujezhrubana začátkudospělosti,cožznamená,ženejvícetrestnýchčinůjezazname‐ nánovtomtoobdobí.Sezvyšujícímsevěkempachatelůdocházíkpo‐ stupnému snižování frekvence. Tuto skutečnost vyjadřuje tzv. věková křivkakriminality(age‐crimecurve),kterámátypickýtvar:postrmém vzestupukvrcholu(někdykolempočátkudospělosti)nastávájejípo‐ zvolnéskosení(tentocharakteristickýtvarjetypickýprocelkovoure‐ gistrovanoukriminalitu,nacházímehovrůznýchzemíchadobách,bez ohledunarasovýaminoritnístatus;nemusívšakplatitprorůznédru‐ hy kriminality či jednotlivé pachatele; Moulisová, 2009, s. 107 – 108; Válková,Kuchtaakol.,2012,s.107).Tutoskutečnostdokládánásledu‐ jícígraf: 339 Graf1:Podílstíhanýchavyšetřovanýchosobvdanévěkovékategorii vroce2013 Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky. Zpráva o situaci v oblasti vnitřní bez‐ pečnosti a veřejného pořádku na území České republiky v roce 2013: (ve srovnání srokem2012):Tabulkováagrafickáčást[online].Praha,2014[cit.2014‐08‐13]. Dostupnéz:http://www.mvcr.cz/clanek/zprava‐o‐situaci‐v‐oblasti‐vnitrni‐ bezpecnosti‐a‐verejneho‐poradku‐na‐uzemi‐cr‐v‐roce‐2013.aspx.,s.13. Zgrafujepatrné,žetrestnáčinnostseobjevujejižvobdobídětství, avšak výrazně narůstá v období dospívání a mladé dospělosti (podíl všech známých pachatelů ve věku 18 až 30 let v roce 2012 byl 41 %, osobystíhanéavyšetřovanévkategorii18až30letvroce2013tvořily zhruba 38 %). Jak jsme zmínili výše, věková křivka kriminality je po‐ měrně stabilní, i když Marešová (Marešová a kol., 2013, s. 21 – 22) upozorňuje, že věková struktura známých pachatelů se v posledních letech mění. Počet evidovaných trestných činů spáchaných pachateli mladšími 18ti let od roku 1999 každoročně klesá (evidovaná trestná činnostdětípokleslavícenežčtyřnásobněamladistvýchoccapolovi‐ nu). S poklesem podílu mládeže mezi známými pachateli se zvyšuje podíl dospělých pachatelů, konkrétně dospělých mužů (v roce 2010 tvořilimužistarší18tiletvícenež80%zevšechznámýchpachatelů). Vposlednídekáděminuléhostoletípředstavovalipachatelémladší30 letvícenež60%zevšechznámýchpachatelů,vroce2012bylovtéto 340 věkovékategoriimezivyšetřovanýmiatrestněstíhanýmipachatelijiž méněnež50%.Tentopoklesbylprokazatelnězpůsobenpoklesempo‐ čtu pachatelů nejmladších věkových kategorií – do 18ti let věku. Vý‐ razněklesajícítrendkriminalitypachatelůdo18tiletbývávysvětlován jednaknepříznivýmdemografickýmvývojemvČeskérepublice,jednak převažujícím podílem pachatelů s nezjištěnou totožností (tj. i nezná‐ méhověku)nadznámýmipachateli. I přes patrné změny v počtu trestných činů a pachatelů v různých věkových kategoriích je stále zřejmé, že se vzrůstajícím věkem krimi‐ nalitaklesá.Postupujícívěkzřejměnesepotenciálzábranydalšíhopo‐ kračovánívpáchánítrestnéčinnosti(Moulisová,2009). Zacházenístrvalepracovněnezařaditelnými Konkrétní postupy zacházení s trvale pracovně nezařaditelnými nejsounikdepopsány.Platíunichzákladnízásadyzacházení,jakojsou zásady individualizace, reálnosti, odpovědnosti, bezpečnosti společ‐ nosti,reintegraceapod. „Práce s touto skupinou odsouzených je pro zaměstnance náročná prospecifikasouvisejícísezdravotnímstavemodsouzených.Ztohoto důvodu je hlavním cílem vyplnit jejich volný čas a tím potlačit nežá‐ doucí vzorce chování. Z terapeutických aktivit jsou uplatňovány zejména rukodělné činnosti, ergoterapie, arteterapeutické a relaxační aktivitysezaměřenímnaindividuálnípráci,narozvojžádoucíchvlast‐ nostíaprácisdeliktem.“(VýročnízprávaočinnostiVěznicePardubice zarok2009,2010,s.9) MezispecificképroblémyuodsouzenýchTPNpatřípředevším: • • • • nedodržování hygienických návyků, porušování pravidel lidské‐ hosoužití, nerespektováníustanovenívnitřníhořádu, nežádoucí projevy jejich onemocnění (psychického i fyzického rázu), průvodní znaky stáří (pokleslá schopnost adaptability, vitality aenergie, zhoršující se zdravotní stav, zpomalení psychomoto‐ rického tempa, poruchy spánku, ulpívání na stereotypech a ne‐ důvěra,nejistota,rozmrzelost,nesnášenlivost,zapomnětlivostči poruchypamětiaj.). 341 Dalšímifaktory,kterévýznamněovlivňujíadaptaciacelkovýprůběh výkonu trestu odnětí svobody u těchto odsouzených, jsou existence rodiny,životnízkušenostiafinančnímožnosti. Obtíže s dodržováním základních hygienických návyků a nežádoucí projevy jejich onemocnění přispívají ke vzniku konfliktů s ostatními spoluodsouzenými. Řada odsouzených trpí inkontinencí (moče i stoli‐ ce), nejsou schopni se sami vykoupat či převléci. Odsouzeným TPN, jenžjsouimobilníaméněpohybliví,jezajišťovánapomoctzv.zdravot‐ ními asistenty. Zdravotní asistenti pomáhají odsouzeným především připřesunechzmístanamísto,připrováděníhygieny(mytí,koupání, holení, převlékání), zajišťují výměnu ústavního prádla. Na odděleních pro odsouzené TPN pracují také odsouzení, kteří zajišťují rozvážku avýdej stravy. Zdravotní asistenti jsou důležitou součástí chodu spe‐ cializovanýchoddělení.JsouubytováninaSpOačastomusejípracovat i v nočních hodinách, kdy řeší aktuální problémy vyplývající ze zdra‐ votního stavu odsouzených, v několika případech díky včasné první pomoci zachránili jinému odsouzenému život. Výjimkou nejsou ani problémysdodržovánímvnitřníhořáduvězniceadalšíchnoremupra‐ vujícíchvýkontrestuodnětísvobody.Můžesejednato„drobnosti“,ja‐ ko je kouření na ložnicích, hromadění předmětů mimo skříňku, až po projevynesnášenlivostivůčiostatním(jakodsouzeným,takipersoná‐ lu),kteréústídofyzickéhonásilí. Eminentním specifickým problémem je i užívání léků, především psychofarmak a léků tlumících bolest, které se pak dostávají z ubyto‐ venproTPNinadalšíubytovnyvězniceanesoussebouidalšírizikové jednánívevěznicích,kterávedouikmimořádnýmudálostem. SohledemnavýšeuvedenéjevelmiobtížnéproodsouzenéTPNdo‐ sažení I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace věznice, především pokud mají nějaký tělesný handicap, jako významného motivačního činitele. Na druhou stranu je zase nežádoucí, aby jim byly udělovány odměnyjenzapouhéplněnístanovenýchpovinností.Stáletakvyvstá‐ váotázka,jaktytoodsouzenémotivovatkaktivnějšímupřístupu. Jelikožjetatoskupinavelmiheterogenní,alezároveňjsoupočtyTPN poměrněmalé(497odsouzených;StatistickáročenkaVězeňskéslužby Českérepubliky2013,©2014,s.109),setkávajísevěznicesotázkou, jak s rádoby problematickými odsouzenými rotovat (systém rotace je 342 např.udoživotněodsouzených).Obdobná,aledalekovážnějšísituace, jeumladistvýchodsouzených(jsouumístěnipouzevetřechvěznicích ajejichpočetsepohybujeokolo90ti). Zacházenísespecifickýmiskupinamiodsouzenýchvytvářítakéspe‐ cificképožadavkynakompetence–vědomosti,dovednostiicharakte‐ rové vlastnosti (včetně těch morálních) pracovníků Vězeňské služby ČR.Zvýšenénárokyjsoukladenyzejménanapersonál,kterýjevkaž‐ dodenním styku s odsouzenými. Na přelomu let 2009 a 2010 byl ve Věznici Pardubice osmi vychovatelům pracujícím s odsouzenými TPN předložendotazník,vekterémhodnotilimimojinéirozdílyvzacháze‐ ní u odsouzených ve standardním výkonu trestu (všichni vychovatelé tutozkušenostměli)auodsouzenýchTPN(Raszková,2010).Respon‐ dentiuvedlinásledujícíodlišnostiuodsouzenýchTPN: • pomalejšíjednáníodsouzených, • hůřechápou, • špatná,častějšíanáročnějšíkomunikace, • značnátrpělivostpřijednánísodsouzenými, • odlišnýpřístup, • odlišnáspolupráceslékařemadalšímispecialistyOVT, • vyššínáročnost, • nutnostvětšíindividuálnípéče(práce)sodsouzenými, • citlivějšíposuzováníosobnosti, • sníženámentálníúroveň, • (často)sníženérozumovéschopnosti, • pomalépsychomotorickétempo, • psychiatričtípacienti, • psychicképoruchy, • většíagresivita, • většíkoncentraceobtížněovladatelnýchodsouzených, • špatnáhygiena, • zdravotníproblémyodsouzených, 343 • zdravotnízvláštnosti, • věk, • většíkoncentracevícetrestanýchodsouzenýchanáslednádemo‐ tivaceodsouzených, • většívyužívánívolnéhočasu. Mezipřekážky,kteréztěžujívýchovnépůsobenínaodsouzenéTPN, uvedli vychovatelé např. náročnější komunikaci, málo informací ohledně psychických poruch a zdravotního postižení, slabé rozumové schopnosti některých odsouzených, neefektivní zaměřenost na zá‐ jmovéaktivity,neexistencemotivacenazákladěfinálníchvýsledkůne‐ bonízkýpočetodbornýchzaměstnanců. „Jedůležité,abyzaměstnanciktétospecifickéskupiněodsouzených přistupovaliindividuálněsohledemnajejichvěkazdravotníspecifika, zachovávalijejich důstojnost,avšakbyli důsledníkdodržovánístano‐ venýchpravidelpropořádekakázeň,cožbymělozabránitdemotivaci ostatních odsouzených. Vzhledem ke kumulaci problematických osob (kverulanti, agresoři, …) je potřebné mít přehled ovztazích mezi od‐ souzenými a nebrat jejich případné vzájemné problémy na lehkou váhu.“(Raszková,Hoferková,2014,s.378) Seznampoužitéliteratury ADAY, Ronald H., KRABILL, Jennifer J. Aging Offenders in the CriminalJusticeSystem.MarquetteElder'sAdvisor,2006, Vol.7,Iss.2, Article4.Dostupnéz: http://scholarship.law.marquette.edu/elders/vol7/iss2/4. BAJCURA,Lubomír.Pomocmentálněpostiženýmvespolečnostiave věznici. In Mentálně postižení pachatelé. Podklady k diagnostice azacházení se specifickou skupinou vězněných osob. Příloha časopisu Českévězenstvíč.6/2005,s.7–24. MAREŠOVÁ,Alenaakol.Analýzatrendůkriminalityvroce2012.Pra‐ ha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2013. 115 s. ISBN978‐80‐7338‐136‐3. 344 MOULISOVÁ,Marcela.Věkatrestnáčinnostzpohleduvývojovékri‐ minologie.Kriminalistika,2009,XXXXII(2),107‐120.ISSN:1210‐9150. Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky (NGŘ) č. 71/2013, o vazebních věznicích a profilaci věznic Vězeňské službyČeskérepubliky,ASPI,2013,14s. PAPŠO, Peter. Resocializácia odsúdených vo výkone trestu odňatia slobody. 1. vyd. Banska Bystrica: Univerzita Mateja Bela, Pedagogická fakulta,2011,73s.ISBN978‐80‐557‐0150‐9. RASZKOVÁ, Tereza a HOFERKOVÁ, Stanislava. Zacházení se starob‐ nímidůchodcianemocnýmivevýkonutrestuodnětísvobody.In:Per‐ spektivysociálnípedagogikyv21.století.Konferencepořádanánapočest významnéhoživotníhojubileaprof.PhDr.BlahoslavaKrause,CSc.,kona‐ návednech4.–5.října2013vHradciKrálové. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus,2014.ISBN978‐80‐7435‐407‐6. RASZKOVÁ, Tereza. Výkontrestuodnětísvobodyvespecializovaných odděleníchproodsouzenétrvalepracovněnezařaditelné. Hradec Králo‐ vé: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2010. 100 s. Di‐ plomovápráce.Vedoucípráce:PhDr.JiříTregler. REGENT,MilanaJanTOLAR.Zákonovýkonutrestuodnětísvobody– komentář.1.vyd.Praha:Orbis,1966.410s. Statistická ročenka Vězeňské služby České republiky 2013. In: VězeňskáslužbaČeskérepubliky[online].Praha,2014,165s.[cit.2014‐ 08‐13].Dostupnéz: http://www.vscr.cz/generalni‐reditelstvi‐19/ informacni‐servis/statistiky‐a‐udaje‐103/statisticke‐rocenky‐1218/. Statistická ročenka Vězeňské služby České republiky 2014. In: Vě‐ zeňskáslužbaČeskérepubliky[online]. Praha, 2015, 204 s. [cit. 2015‐ 04‐28].Dostupnéz: http://www.vscr.cz/generalni‐reditelstvi‐19/ informacni‐servis/statistiky‐a‐udaje‐103/statisticke‐rocenky‐1218/. VÁLKOVÁ,Helena,KUCHTA,Josefakol.Základykriminologieatrest‐ nípolitiky. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 636 s. ISBN 978‐80‐7400‐ 429‐2. Výroční zpráva o činnosti Věznice Pardubice za rok 2009. Č. j.: VS 131/2010‐21/Všeob/0.Pardubice:VěznicePardubice,2010.S.9. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některýchsouvisejícíchzákonů.ASPI,2015,s.18. 345 Zpráva o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku naúzemíČeskérepublikyvroce2013(vesrovnánísrokem2012).In: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha, 2014, 105 s. [cit. 2014‐08‐13].Dostupnéz: http://www.mvcr.cz/clanek/statistiky‐kriminality‐dokumenty.aspx. ZUBKOV,A.I.akol.Právníaorganizačnízákladyvýkonutrestuodnětí svobodyvČSSR.II.část.Praha:VysokáškolaSborunárodníbezpečnos‐ ti.Katedrapenologie,1989. Mgr.etMgr.TerezaRaszková Ústavpedagogikyasociálníchstudií,PdF,UPOL E‐mail:[email protected] Mgr.etMgr.StanislavaHoferková,Ph.D. Katedrasociálnípatologieasociologie,PdF,UHK E‐mail:[email protected] 346 AggressionandviolenceinPolishprisons–Symptoms andcausesofthephenomenon DariuszSARZAŁA Annotation: This paper touches the problem of aggression and violenceinPolishprisons.Ananalysisofthemanifestations,typesand causesofaggressionandviolenceamongprisonerswasconductedand thescaleofthisphenomenonhasbeenpresented.Thepaperpresents results of the research aimed at showing the way of looking of the prisoners at the phenomenon of aggressiveness and violence and its causesinthespatiallynarrowworldofatotalinstitution,aprison.The paperalsoshowstheneedtosearchforeffectiveformsofprophylaxis inthepreventionofaggressionandviolenceamongprisoners. Key words: prison, prisoners, aggressive behavior, violence, resocialization Typesandspecificityofaggressionandviolence occurringinprisons Aprisonasaclosedplaceofresidenceofenforcedisolation,withthe specific features of a total institution (Goffman, 1975), creates the characteristic social environment, significantly different from the normalconditionsofhumanfunctioning.Stayofthedetaineeinprison isolation makes it impossible to satisfy many basic needs, and thus it becomes a source of behavioral disorders, including aggression and violence.ThisproblemispointedoutinthestudiesofmanyPolishand foreign researchers dealing with this issue (Silberman, 2001; Maghan 1999; Knowles 1999; Porporino and In.; 1992; Useem, P. Kimball, 1989; Crouch, J. W. Marquardt 1989; Andrews D. A. Bonta 1994; Binczycka‐Anhocler 1996; Szałański, J. Michalski 1998). It should be noted that persons deprived of their freedom in many cases exhibit antisocialpersonalitydisorder,whichmanifestsasalackofrespectfor socialandlegalnorms(Piestrzyński2011,p.202),andmanyprisoners showedadeviantbehavioratanearlyage(Sikorska,2014,pp48‐62). 347 Onthebasisofthestudiesconductedbyauthorsdealingwiththese issues and the statistical analysis of the Polish prisons, it may be concluded that in Polish prisons most common forms of this type of behavior are: fights, beatings, abuses, rapes and economical violence (Szałański, J. Michalski, 1998). Furthermore, the problem is also the phenomenon of autoimmunity, which is not presented due to the volumetricdimensionsofthispublication.Itshouldbealsoemphasized that it is difficult to estimate the scale of aggression and violence in prisons, because this kind of behavior is hidden by the perpetrators due to legal and disciplinary consequences. In contrast, victims and witnessesareafraidofperpetrators’retaliationandreactionoftheso‐ called second prison life where the information transfer to the administration about what is going on in the prison environment is stigmatized.Therefore,thereisakindof”conspiracyofsilence”among theprisonersaroundthetopicsofaggressivebehaviorandviolence. Beatingsandfights Amongthemostcommonaggressivebehavior,whichareoneofthe major threats to the safety of persons residing in prisons, first of all, fightsandbeatingsshouldbementioned(See.Broadly,Sarzała,2013, pp. 243‐264), the number of which has remained high and basically unchangedoverthelastseveralyears. Table1.Thenumberofbeatingsandfights amongprisonersin2005‐2013 Year Numberof events 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 738 818 733 704 795 928 878 792 823 Numberof 1557 1877 1644 1533 1714 participants 2068 1883 1701 1801 Source:StatisticaldataoftheCentralBoardofPrisonService It should also be emphasized that the presented data are officially identified cases of beatings and most likely do not reflect the scale of theproblem,astheremaybeacertainnumberoftheseevents,which werenotdisclosedduetodisciplinaryandlegalconsequencesandthe characteristicsandthesilenceoftheprisonenvironment. 348 It should be noted that the number of prisoners in Polish prisons in2013 was 83898, and from 2005 – (82751) it has not altered significantly. Abuse The most drastic forms of violence and aggression in prison environment are some cases of abuse among the prisoners, which often take the form of refined cruelty (Sarzała, 2013, pp. 249‐250; Bałandynowicz2012,pp.23‐31).Inmanycases,theaggressorsact in brutal and ruthless way, and even the prospect of serious consequences does not stop them288. In most cases, the abuse begins with forcing the victims to do small services, in the absence of resistance from the victims, the scale of claims expands greatly. The victims are often convinced that their abuse by other prisoners is atemporary state which is experienced by each newly arrived prisoner. Butinfact,bullyingcanbeeitherasingleact,oritcantake averylongtime,evenseveralweeks. 288Violationofbodilyintegrityofanotherpersonisacrimeandineverycaseofsuchoc‐ currencetheprisonadministrationshallinformthecompetentpublicprosecutor'sof‐ fice, also the incarcerated aggressor bears any disciplinary actions, arising out of the ExecutivePenalCodeandRegulations. 349 Table2.Thenumberofeventsrelatingtoabuseof aprisonerin2005‐2013 Year 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Numberof events 73 83 89 78 66 65 67 53 31 Numberof participants 247 278 300 220 217 201 210 169 112 Source:StatisticaldataoftheCentralBoardofPrisonService Onthebasisofthedatapresentedinthetable,wecanconcludethat, although in the last four years, there has been a downward trend of abusecasesconfirmed,however,thesenumbersarestillhigh,whichis amajorthreatintermsofpersonalsecurityofprisoners. Sexualviolence Peoplelivinginprisonisolation(mostlyjuveniles)arealsoforcedby other prisoners to perform sexual activities (See also, Bałandynowicz 2012,pp.27‐30). Table3.Thenumberofeventsrelatedtoarapeof aprisonerin2005‐2013 Year 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Numberof events 6 5 6 9 10 5 4 2 1 Numberof participants 21 14 19 27 24 8 14 4 2 Source:StatisticaldataoftheCentralBoardofPrisonService On the basis of the data contained in the table it can be concluded that there has been a decline in the number of rapes in recent years. However,itisstilltooearlytopredictwhatthesituationwillbelike.It shouldalsobenotedthatthedeterminationoftheexactdimensionsof sexual violence, as well as other forms of aggression is very difficult becausetheprisonershideit. Itmustalsobeemphasizedthat,asmarkedbyWojciechPiestrzyński itisnecessarytodiagnoseandtreatsexualdysfunctions(Piestrzyński, 2012pp.102–114).,,Victimsofsexualviolencedeservetheabsolute therapeuticsupport.Thetherapeuticworkwiththeperpetratorsmust 350 alsonotbeforgotten,becausethisistheonlywaytohelpthemnotto returntothelifeofcrime.”(Piestrzyński,2012,2013,p.459). Economicviolence Amajorprobleminprisonisolationisalsoeconomicviolence.Itis mainly manifested in indebtedness of “poorer” prisoners who have no assets, financial resources and outside help by prisoners rich in tangible.Theresultingdebtcausesthesocalledpercentageincrease. Consequently, persons who are not able to return, for instance, borrowed cigarettes, television equipment, etc. are blackmailed by theircreditors.Thisleadstothesituationthattheprisoners‐debtors,in many cases, “run away” from creditors, which becomes, for example, areasonfornotcomingbackfrompasses,self‐releasesfromplacesof employment outside the prison, asking for isolation from the other prisoners, or transportation to other prisons. Economic violence can leadtopsychologicalandphysicalviolence,asdebtsareoftenenforced withtheapplicationofthreatstouseforce,whichinturnresultsin,for instance,brawlsorbeatings(Sarzała,2009,pp.43‐45). The phenomenon of aggression and violence among prisoners anditscausesinthelightofownstudies Inordertoillustratetheeffectofthetotalnatureofprisonisolation on the prisoners’ ability to display above mentioned behavior, the results of research, conducted in 2013 by the author of this paper, wereused.Thegroupof18prisoners,aged19‐51,imprisonedinthree prisons in Poland: in Barczewo, Iława and Kamińsk were included in the study. The study was based on interviews, recordings and transcriptions,aswellasobservation,analysisoftextsanddocuments. Theaimofthisstudywastoinvestigatethespecificwayoflookingof personsdeprivedoftheirlibertyatpathological,aggressivebehaviors andtheirconditioninginaspatiallynarrowisolationinprisonworld, andalsoatpenitentiaryactivitiesaimedatminimizingthesebehaviors. This paper presents only this part of the test results, which shows individual way of looking of the prisoners at the phenomenon of aggressionandviolenceanditscausesinprisonisolation. The research question in this case is as follows: What are the prisoners’ownexperienceswiththeoccurrenceofthephenomenonof 351 aggression and violence among incarcerated people and how do they perceiveitscauses? Inthestatementsofmyrespondentsthethreadsonaggressiveand violent behavior associated with the totality of the prison appeared quiteoften,althoughsomeofthemweretryingtoavoidthesubject,or togeneralizetheparticulartopics.Thephenomenonofaggressionand violenceintheprisonenvironmentisinfact,aspreviouslymentioned, a very sensitive and deeply concealed subject, as it leads to the disciplinaryaction,andinmanycasestocriminalliability,whereasthe disclosureofitleadstobeingharassedbyotherprisoners. Oneofmyinterlocutorspointedtotheproblemofdetectingcasesof aggressionbytheadministration,especiallythebeatingsandabusesin the prison. In his opinion, it is very difficult because the perpetrators are highly specialized in hiding such events. In many cases, they are able to hide cases of violence so that no one from the administration knows anything, and therefore they do not bear any consequences of theiractions. Cases of aggression occur frequently, but often it is that a prisoner whoisavictimofviolencesaysnothingaboutit,theymaskhimsothat heshowsnowhere,forexample,thispersondoesnotgoforawalkorto common‐roomclasses,andduringtheassemblyhestandsintheback,he is hidden from view by others, but is afraid to report to the ward or educator,becauseheisthreatenedwithevenworse,brutalbeatingand that he will be a snitch and will be in jail, humiliated, demoted and isolated.(Grzegorz) Two other prisoners also pointed to the prevalence of aggression andviolenceinprisons. IhavebeenlivinginprisonsforovernineyearsnowandIcansaythat I have met with aggression in every prison, also in this one. Its manifestations are all kinds, from verbal – harassing others through mental i.e. bullying, harassment, and physical violence, for example abusingoneanother,beatingweakerprisoners.(Michał) Ihaveseenalotoftypesofaggressionintheprisons,itisnottruethat aggression in prisons is decreasing, according to me, it is increasing. Frequently aggression begins with the scoffs, from the ordinary type of wrangling, and it ends with a beating, bullying. In this place, there are alsosuchcases.(Mateusz) 352 In the case of prison isolation it is not possible to isolate oneself from other people. Prisoners, beside many inconveniences related to their stay in a total institution, experience also constant and uninterrupted presence of others. In this case, it is not only the reconciliation between various characters and tastes, the sense of dangertoone’spersonalsafety,likesanddislikes,orevenbelongingto a subculture of some sort, but primarily, it is about violations of privacy, defined as a space, which a man recognizes – more or less consciously – as his own property or a buffer zone (Schmidt 2009, p.107).Thisviolationisnotnecessarilyduetothedeliberateactionsof prisoners or the staff, but it may be caused by the conditions and specificity of closed environment. This is evident in Polish prisons in which the execution of a sentence of imprisonment and penitentiary impact (Machel, 2003, p. 21; Kalman, 2005, pp. 117‐135) are held in overcrowdedenvironmentandtheinmatesareprimarilyincarcerated insharedcells. The respondents, participating in the study, pointed out the above mentionedproblemasasourceofviolenceintheprisonenvironment. (…)Aggression among prisoners would be lesser if the space in the prison was not so small; if it was bigger then there would be less conflicts.Youknow,weareallpeople,includingprisoners,wehavethis intimatezone,somehavemore,others–less,andwhenitisexceeded,it raisesavarietyofunpleasantandconflictsituations,i.e.howwouldyou feel if someone entered in the morning to your apartment? Certainly somediscomfort,becausethat'showIfeelinthemorninginacell,and Iamoftennervous,whichoftenleadstodifferenttensions,andnotonly Ibehavelikethis,alsoothersgetangryeasily.(Marian) (…) On my own example, that is the example of my cell, I see that sometimes aggression arises for no reason, someone gets up in the morning,awrongmove,awrongwordcausesaggression.Thecellsare simplytootight,wheninasmallcell5‐6peoplelive,thenpeoplebecome irritable,oftenburstwithaggression,Iknow,becauseIfeelitsometimes andIobserveothersaswell.(Mateusz) Intheirstatements,theprisonersdiscussedthehostilearchitecture of prisons and the gray monotony of prison space as factors which prevent them contacts with the outside world, and reduce the supply ofmanystimulifromoutsidetheprisonwallsandarealsoacauseof aggressivebehavior. 353 (…) In my opinion, boredom and apathy lead to aggression in many cases, especially the lack of work and any interesting activities, i.e. not much happens in the common‐room. Basically we go to the common‐ room just to meet, talk, exchange new messages and play table tennis. There is simply nothing to do, and every “scandal”, “quarrel”, row, or even fight enliven the mood, time flies faster then, it is interesting. (...) Forme,boredomisthecauseofaggressioninprison,andthelackofany meaningful activities. Aggression would be lessened if there were any constructiveactivitiesinprisons.(Piotr) Accordingtome,amaninprisonbecomesaggressivetowardsothers, eventohimself,becauseheisclosedandseesthesamethingsaround,the same faces, grim walls, grilles, blends, he does the same thing over and overagain,awakeup,awalkandsoon.Thisraisesaggression,everyone is annoyed around you, there are times one does not even want to live, Iknowitmyself,becauseIhavelivedindifferentprisonsformanyyears. Inthisprison,itisjustnotsobad,becausethereisalotofgreenspace, from the window you can see the forest, we have trees, but there are prisons, where I have been, where there is only concrete and walls, throughthewindowyoulookandyouseethewall,concreteandgrilles. The worst type of prison is closed one, because there are only walls, concrete, and you cannot see what is happening behind the wall. (Mateusz) Iactuallyonlycountdowntimeleftformetobefree,becauseitishard towithstandhere,nothinghappens,justwalkingandwatchingtelevision, educationalandculturalactivities,ifany,youcancallthemthat,asthey are the same, or table tennis, or board games. There is no point in counting on the pass, or work. We just sit in our cells and wait for the timewewillbefreeagain.Thiscompleteisolationandapathythatarein the “Castle” – the closed prison, according to me, it does not change aman, it only causes that the man mentally breaks down, or becomes aggressivetowardshimself,ortoothers.(Andrzej) In the semi‐open prison, in my opinion, there is lesser aggression becausewedonotsithuddledinourcellsandwecangoanywherealone, practically all over the site. Of course there are some quarrels and conflicts, just like everywhere, they also happen when you’re free, but herenoonefeelsthehostilityofthecastle.Thecellsarealsoshared,but you could go out of it during the day and go to another one, and the spaceislarger.Weleaveforpassestoourfamiliesandtowork,without thestrictisolationIfeelcompletelydifferent,morenormal.(Jan) 354 Asindicatedbytheimprisonedrespondents,ineachprisontheysaw thephenomenonofaggressionandviolence.Thereasonforaggressive behavior in prison isolation, according to the respondents, is mainly strict isolation occurring especially in conditions of closed‐type prisons. Furthermore, in addition to the poverty of the stimulus, the respondents pointed to the so‐called boredom of prison – the lack of attractiveformsofactivity,grayandmonotonyofprisonspaceandthe lackofnewevents(changesintheimmediateenvironment),aswellas theroutinebehaviorsoftheprisoncommunity. Conclusions Theanalysisofthescaleofviolenceandaggressionindicatesthatit isaseriouspenitentiaryproblem.Itsresolutionrequirestheconstruction of a system of prevention – including the multi‐directional approach based on interdisciplinary knowledge. The social space is saturated with aggressiveness and violence and it is difficult to talk about the successful implementation of the objectives of imprisonment and penitentiary rehabilitation. Such an environment is conducive for the formation of anti‐social behavior, because it teaches problem‐solving through the use of mental violence and physical strength, and at the sametimeitdeepensthedegreeofsocialmaladjustment. Theproblemsofaggressionandviolenceinprisonsarealsoclearly signaledbytheprisonerswhoweresubjectsofthestudy.Inthelight of their statements, the violent and aggressive behaviors are a fixed partoftherealityoftheprison,andtheirconditioninglieespeciallyin a total character of closed type prisons, they are compounded by overpopulation and insufficient offer in terms of leisure time activities. Accordingtotherespondents,themanifestationsoftotalcharacterof theprisonoftenbecomethecauseofpersonalconflictsandtheylead toaggressivebehaviors. In the context of the statements of these interviewees and the numberofcasesofaggressivebehavioramongprisoners,itisnecessary to search for new, effective solutions aimed at eliminating areas of aggression and violence in prison environment. It is particularly importanttoreachcamouflagedareasofprisonlife,inordertoknow notonlythemanifestations,butmainlythemechanismsofaggressive andviolentbehavior,whichinturnwillhelptodevelopmoreeffective waysofminimizingthem. 355 Bibliography Andrews D.A. Bonta. (1994), The Psychology of Criminal Conduct, CincinnatiISBN‐139780870847127;ISBN0870847120. Bałandynowicz A. (2012), Pejoratywne aspekty systemu izolacyjno‐ dyscyplinarnego, [in:] Izolacja penitencjarna z perspektywy pejoratywnej imelioratywnej, ed. M. Snopek, Pub. Adam Marszałek, Toruń 2012, pp.23‐31.ISBN978‐83‐7780‐335‐3. Binczycka‐Anhocler M. (1996), Przemoc w zakładach karnych, [in:] ProblemywięziennictwauproguXXIwieku,ed.B.Hołyst,S.Redo,CZSW, Warszawa–Wiedeń–Kalisz1996,pp.290–296.ISBN83‐904‐204‐0‐6. CiosekM.(2001),Psychologiasądowaipenitencjarna,Wydawnictwa PrawniczePWN,Warszawa2001.ISBN83‐88296‐31‐0. Crouch B.M, Marquart J.W. (1989), An Appeal to Justice: Litigated Reform of Texas Prisons, TX: University of Texas Press, Austin 1989; ISBN0‐292‐70407‐0. Goffman E. (1975), Charakterystyka instytucji totalnych, [in:], Elementy teorii socjologicznych. Materiały do dziejów współczesnej socjologii zachodniej, ed. W. Derczyński, A. Jasińska‐Kania, J. Szacki, Pub.PWNPress,Warsaw1975.LackISBN. Kalman M.R. (2005), Oddziaływania penitencjarne w zakładach karnych,(in:)K.Socha‐Kołodziej,B.Zajęcka(ed.),Profilaktyka,opieka, wychowanie,resocjalizacja–wybraneaspekty, Pub. Akademia im. Jana Długosza,Częstochowa2005,pp.117‐135.ISBN978‐83‐70989‐08‐8. Knowles G.J. (1999), Male Prison Rape: A Search for Causation and Prevention, „The Howard Journal” 1999, V. 38, nr 3, pp. 267–282. ISSN:1468‐2311. Machel H. (2003), Więzieniejakoinstytucjakarnairesocjalizacyjna, Pub.UG,Gdańsk2003.ISBN83‐89356‐10‐4. MaghanJ.(1999),Dangerousinmates:maximumsecurityincarceration inthestateprisonsystemsoftheUnitedStates,„AggressionandViolent Behavior”1999,V.4,nr1,pp.1–12;ISSN13591789,18736335. Piestrzyński W. (2012), Higienapsychicznaiseksuologiawkontekście interdyscyplinarnego postrzegania człowieka (in:): Swędrak, J. Bartos‐ zewski, J. Lisiecka, (ed.) Zadania Współczesnej Humanistyki, Człowiek iNauka, Wyższa Szkoła Humanistyczno – Ekonomiczna w Sieradzu, Kraków2012pp.102–114. 356 Piestrzyński W. (2013), Sexual violence as a traumatic situation for both the victim and the perpetrator, [in:] Deviation, A. Lymar (ed.), Gallea,Moskwa2013,ss..449–459.ISBN978‐5‐89176‐521‐4. Piestrzyński W. (2011), Zaburzeniaosobowościwspółmałżonkajako czynnik psychogenny, zagrażający jakości i trwałości małżeństwa irodziny, Zeszyty Naukowe Akademii Marynarki Wojennej, Rok LII, Nr187A,Gdynia2011,pp.197‐208.ISSN0860‐889X. PorporinoF.J.andothers.(1992),Prisonviolenceandinmatesuicide and self‐injury, „Forum on Corrections Research” 1992, nr 3 (4), pp.2–39.ISSN1704‐2461. Sarzała D. (2013), Patologiczne zachowania więźniów w kontekście izolacji i resocjalizacji penitencjarnej, Pub. Aspra JR, Warszawa 2013, pp.249‐250.ISBN978‐83‐7545‐435‐2. Sarzała D. (2009), Zjawisko agresji i przemocy w zakładach penitencjarnych(przyczyny–przejawy–profilaktyka),[in:]W.Woźniak (ed.),Skryptdoćwiczeńzmetodykiresocjalizacji.Aspektpsychologiczny ipedagogiczny, Episteme 44, Olecko 2009, pp. 43–45. ISBN ‐978‐83‐ 60727‐22‐5. Schmidt D. (2009), Proksemiczny wymiar instytucji więziennej, [in:] Polskaresocjalizacjaiwięziennictwo.Konteksty–praktyki–studia,V.2, ed. Z. Jasiński, D. Widelak, Pub. Uniwersytet Opolski, Opole 2009. ISBN:978‐83‐7395‐362‐8. Sikorska D., Negatywnyipozytywnywymiarzachowańdewiacyjnych młodzieży (in:) S. Bębas, P. Kowalski (ed.). (2014), Bezpieczeństwow warunkach zmian społecznych, cywilizacyjnych i kulturowych, Pub. Wyższa Szkoła Handlowa im. Króla Stefana Batorego, Piotrów Trybunalski2014,pp.48‐62.ISBN978‐83‐89784‐17‐9 SilbermanM.(1995),AWorldofViolence:CorrectionsinAmerica,CA: Wadsworth,Belmont1995.ISBN0‐534‐24540‐4. Silberman M. (2001), Resource mobilization and the reduction of prisonviolence,„ResearchinSocialProblemsandPublic Policy”2001, V.8,pp.313–334.ISSN:01961152. Szałański J., Michalski J. (1998), Wskaźnikisyndromuagresjiuprze‐ stępcówosadzonychwzakładachkarnychpoddanychprobacji, [in:] Wi‐ na – Kara – Nadzieja – Przemiana, ed. J. Szałański, CZSW, Łódź– Warszawa–Kalisz1998,pp.163–169.ISBN83‐901613‐8‐0. 357 Szymanowski T. (1994), PrzemianysystemupenitencjarnegowPolsce, Inst.WymiaruSprawiedliwości,Warszawa1994.ISBN83‐85505‐57‐1. UseemB.,KimballP.(1989),StatesofSiege:U.S.PrisonRiots,Oxford UniversityPress,NewYork1989,pp.1971–1986.ISBN0195057112. DariuszSarzała,PhD. AssistantProfessorintheDepartmentofRehabilitationPedagogyof the Faculty of Social Sciences at The University of Warmia and MazuryinOlsztyn. 358 Lonelinessofprisonerswhohavecommittedcrimes againstsexualfreedom WojciechPIESTRZYŃSKI Annotation: A man, being in penitentiary isolation, in theory, has timetoreconsiderhisperceptionoftheworld,againacceptthesocial norms that he once broke. Hence, a key task for the employees of correctionalfacilitiesshouldbetherehabilitationofapersonwhohas ended up as the social outcast. On the other hand, can anyone expect theresultsofsocialreintegration,whenamongotherthings,aprisoner is left alone in mental, as well as in the physical dimension. At this point it is better to define that in this case the loneliness should be understoodasisolation,thatis,notbeingthechoice,butthesituational dictation.Therefore,theconceptsoflonelinessandsolitudeamongthe prisonerswillbeusedinterchangeablyintheseconsiderations. Key words: penitentiary isolation, loneliness, sexual freedom, resocialization Thedimensionsoflonelinessofapersonwhois inprisonisolation Life in prison is generally associated with the time needed to compensatefortheexcessofsocialnormsandwrongsdonetoanother person or a social group. Paradoxically, the person incarcerated for exceedingsocialnormsisisolatedfromthesocietytowhichinfurther or closer future is to be returned. According to Henry Machel, prison rehabilitation goal “is to liquidate or significantly reduce social maladjustmentamongindividualstowhomitisaddressed”.289Itseems that socialization or secondary socialization called rehabilitation can bear fruit if it is done on canvas of some social group that respects social norms. Thus, a person acquires or re‐assimilates social norms 289H. Machel, Więzieniejakoinstytucjakarnairesocjalizacyjna,WydawnictwoArche, Gdańsk2003,p.21. 359 when it comes to social interactions. Therefore, as Dariusz Sarzała notes:“itshouldberememberedthat,inorderforthepunishment to achieve its goal, which is the social integration and readaptation, it mustbeconstructedsoasnottocreatethegapbetweentheoffender andsociety,buttotrytoalleviatethatgap”290Inaprisonsettingsuch interactions become very limited.291The prisoner is lonely in at least four dimensions, he is deprived of stable and mutually acceptable interactions based on participation, acceptance, intimacy and openness. The first dimension concerns the solitude of the prison environment. Onthesurface,itmightseemthatthisdimensiondoesnotexistwhen onelives amongotherinmates,andthewatchfulstaffisawareofthe needtosupporttheprisoners.292293Theseconddimensionofsolitude canbecalledsocialloneliness.Thethirddimensionislonelinessinthe family.Finally,thefourthoneislonelinessonapersonallevel. Lonelymanandpenitentiaryisolation Itissuggestedabovethatprisonshouldbeaplacewhereanewman isborn,readytoreturntothesocialfield.Those,whoareimprisoned for acts against sexual freedom usually reside in therapeutic wards. Thenameitselfalreadysuggeststhatthisisaplacewheretheprisoner shouldreceiveprofessionalpsychologicalhelp.Itisinfacthappening, but on the other hand, the number of “dependents” per broadly understood prison therapist, inmates attitudes towards people who commit these types of crimes are often the cause of re‐exclusion, not socialexclusionintheworldoffreemen,butintheisolatedworld.In theinterviews,theprisoners,whoareincarceratedforcrimessuchas incest, pedophilia, or rape, say that the other inmates serving the sentences do not know about their actions. On the one hand, it is 290D.Sarzała,Resocjalizacyjneaspektykarypozbawieniawolności(in:)E.Łuczak,S.Przyby‐ liński, J. Żeromska – Charlińska (ed.), Eksplikatywne ujęcie procesu resocjalizacji, Ol‐ sztyn2014,p.54. 291Seemore,M.Ciosek,Psychologiasądowaipenitencjarna,WydawnictwaprawniczePWN, Warszawa2003. 292Por.M.R.Kalaman,Oddziaływaniepenitencjarnewzakładachkarnych,[in:]Profilaktyka, opieka,wychowanie,resocjalizacja–wybraneaspekty,(ed.)K.Socha‐Kołodziej,B.Zajęc‐ ka,Częstochowa2005,WydawnictwoAkademiiim.JanaDługosza,p.117andothers 293Por. Kalaman, M.A. Kalaman, Nieskutecznośćresocjalizacyjnaośrodkówprzystosowania społecznego, [in:] Karapozbawieniawolnościareadaptacjaspołecznaskazanych, (ed.) A. Szerląg, Wrocław 2011. Oficyna Wydawnicza ATUT – Wrocławskie Wydawnictwo Oświatowe,p.127andothers. 360 anattempttoensuretheirownsecurityduringincarceration,because suchactionsarenotacceptablebyanyonewhoisinprisonisolationfor non‐sexual crimes. As pointed out by Dariusz Sarzała: “the groups of prisoners subjected to discriminatory practices on the part of the “second life” are also perpetrators of certain crimes, especially men accused of rape and other lewd acts with children”.294Consequently “the prisoner serving his sentence for offenses especially connected with pedophilia (...) bears very severe consequences of his stigma, whichmeansthat,accordingtothecustomoftheprisonotherpeople cannot be friends with him or even contact him (i.e. even giving ahandshaketo suchapersondegrades).Therefore,theinterpersonal relationships of such prisoners with other prisoners are seriously limited, as an attempt to establish a direct and closer contact with “victims”mayresultindegradation,beatingofapersonenteringinto suchcontact.”295 At the same time life without sharing with others one’s failures, problems is not conducive to the reorientation of views on the world and life. It is also a contribution to becoming lonely, which in turn deepens the already disturbed interpersonal relationships. It is, therefore difficult to expect that the therapeutic process will be conducted properly and will bring the desired fruit in the form of restorationoftheindividualtosociety.Itmaynotbethecase,because theprisonersfeellonelyintheirdailylives.Thereis nobodytoshare their sorrows, joys, dilemmas, concerns or considerations about their future. One can say that very often the prisoner faces an additional punishmentintheformofforcedsolitude.Prisoners’relationswith the persons responsible for the therapeutic process hinder their perception of themselves and the therapist, as people from the two worldsthatareunabletoblendtogether–aworldoffreedomwiththe world of forced isolation, crime unpolluted world with the world in whichoneoperatesasaresultoftheoffense,worldacceptableinthe socialdimensionwiththedamnedworld. 294D. Sarzała, Podkultura przemocy w warunkach izolacji więziennej. [in:] Jędrzejko M. (ed.):Patologiespołeczne.Pułtusk2006,p.163. 295D.Sarzała,Patologicznezachowaniawięźniówwkontekścieizolacjiiresocjalizacjipe‐ nitencjarnej,Warszawa2013,pp.204‐205. 361 Lonelinessinthesocialdimension Every man after serving a sentence in prison should return to his new life in the social dimension. Currently, most of the prisoners benefit from the mass media in the form of TV, radio, magazines and books, which are also called in the context of social reintegration cultureandtechnique(kulturotechnika)296.Thelatter(magazinesand books)usuallycarrythecontentoftherapeuticandpreventivevalues. Theuseofthemaimsatemphasizingtheroleofcultureinhumanlife, advancingthehumanisticmotivationofbehavior,helpinginchoosing the values and responsible bearing the consequences of one’s own actions, attention to one’s health and normal physical and psychological development and the development of pro‐social behavior.297While the programs, primarily in the television, are carriers of good and bad emotions. “In many media communications multidimensional cultural reality is reduced to entertainment‐ saturated with brutality and aggression.”298It should also be noted that: “the media inform about events, at the same time the roots of these events, the real causes are often not reached. Even the news of current events are taken out of the wider context and if the event is taken out of the broader context, it may have a completely different meaningandsignificancethanithasinthereality.”299 What a free person sees in TV, i.e. information services are also possible to watch on the other side of the bars. Therefore, the prisoners often by the media carrier receive signals from the society that no one is expecting them, it is even demanded that they never return to that society. The information designed in such a way can cause not seeing any sense in changing one’s ways of thinking and acting,becauseintheirmindstheystandtoloseanyway. 296D.Sikorska,Kulturotechnikajakometodaresocjalizacji,(in:)S.Bębas(ed.)Współczesne oblicza resocjalizacji penitencjarnej, Wyższa Szkoła Handlowa, Radom 2010, p. 115., pp.115‐122; I. Wielewska, D. Sikorska, Uwarunkowaniauzależnieniadzieciimłodzieży odInternetu, (in:) S. Bębas (ed.), Zagrożeniaiproblemywspółczesnejrodziny, Wyższa SzkołaHandlowa,Radom2011,p.125. 297A. Rejzner, Kultura fizyczna w zakładach penitencjarnych – ważniejsze wnioski z prze‐ prowadzonychbadań,[in:] Wina–Kara–Nadzieja–Przemiana.MateriałyIKrajowego Sympozjum Penitencjarnego, Kalisz, 25–27 września 1996 r., ed. J. Szałański, COSSW, Kalisz1996,p.488. 298D. Sarzała, Przekaz medialny jako problem pedagogiczny. [in:] Siemieniecki B. (ed.): Manipulacja–Media–Edukacja.Toruń2007,p.234. 299SikorskaD.,WielewskaI.,Manipulacjaidezinformacjawmediachwoceniestudentówpolito‐ logii,ZeszytyNaukPedagogicznych,Nr2/2012,WSSEwGdańsku,p.168. 362 It is obvious that the society should not approve of the behaviors andactions,whichtheprisonerscommittedwhilebeingfreemen.On theotherhand,thehatreddirectedtomanandnothisactionsleadsto a sense of loneliness in the society. A person, who is not accepted by others, is not able to change and has no motivation to do so. On the contrary, in the absence of measurable changes, that individual sees thebenefitsforhimselfwhichresultfrommeetingtheneedsaccording to his preferences and tastes. In his (socially reprehensible) behavior hereallydoesnot bearagreatrisk,atmosthewill returntoalifeof isolation.Thesocietyhasforeverrenouncedthatperson. Lonelinessinthefamilydimension Whileanalyzingthenumberofreceivedpackagesandlettersitmay benotedthatsexoffendersaretheleastlikelytobesupportedbytheir families. It often happens, during their interviews the, one can hear that their families do not maintain contact with them, as opposed to petty thieves who are visited by mothers, wives and many other women, especially on the days of the transmission of packages. The family life of sex offenders is often, once and for all, ruined. While in prison, they live with the knowledge that no one is expecting them whentheygetout.Thus,ifnooneiswaiting,itmeansthattheyare second‐class people. In their personal development they lack of interpersonalcommunicationwiththeirownchildren,overwhichthey oftenhavenoparentalrightsanymore.Notbeingabletoenjoygrowth of their children, their progress, these criminals often do not see the chance of their own transformation. Abandoned by their wives, partners in life, often deprived of material goods they have more difficultworkoncreatingapositiveimageoffemininity.Thefamily,of a free person or that which exceeded the legal standards, will always beasupportofthechange. Dariusz Sarzała indicates that: “Family support is a major factor in theprocessofrehabilitationofconvictedpersons.Thesupportprovided by the family, not only prevents adaptation of the prisoners to life in prison (prisonization), but also it has a positive effect on the preservationoffamilytiesandmaintainingtheunityofthefamily.(...) the lack of support in the outside world (from the family) in the emotional,socialandeconomicdimensions,resultsinaquickandfull 363 integration with the world of the prison, also in its pathological forms.”300 It should also be noted that inmates that remain lonely loose their chancetoseetheworldinmorefriendlyways. Lonelinessinthepersonaldimension Theabove‐mentioneddimensionsoflonelinessconsequentlyleadto feelingsoflonesomenessonapersonallevel.Alonelyman,asasocial andfamilyperson,inatimeandplaceinwhichhelives,isnotableto cope with accepting himself. That man, in order to cope with himself addstothesituationthecriticalevaluationofhisownbehaviororthe total negation of it. The personal dimension of human functioning is aderivativeofassessmentsaboutusthatcomefromfurtherandcloser environmentandatthesametimeitisapersonal,internalassessment ofourselvesintermsofourhumanity.Ifwearenotacceptedbyothers, itisdifficultforustoacceptourselves.Weassumedifferentmasksto alleviatethisnotion,buttherecomemomentswhereamanisintruth with himself and he is overwhelmed with his loneliness on the personal level. In one man there are two realities – the first, which condemnstheworld,andthemanhimself,andtheother,thatwantsto changeforthebetterbutthereisnotmuchcloutbecauseithasasense ofsolitude. ConclusionandSummary It seems that in the therapeutic work with criminals who were sentenced for crimes against sexual freedom, it becomes a key not to allow the situation in which the prisoners have to live in a multi‐ dimensionalsenseofloneliness.Thisexclusionand,consequently,the samesocialexclusionleadtothesituationinwhichtheyareunlikelyto change their behavior and acceptance of the world. Since we are all members of earthly society in a sense, we are responsible for the lonelinessofindividualsinprisonisolation. 300D. Sarzała, Family as a subject of social support in the process of prison rehabilitation, [in:]S.Neslušanova,I.EmmerowáE.Jarosz,(ed.),Sociálnipedagogikaveslužbĕčlovĕku aspolečnosti,Institutmezioborovýchstudií,Brno2014,p.550. 364 Bibliography CiosekM.,Psychologiasądowaipenitencjarna,Pub.PWN,Warszawa 2003.ISBN:9788373341630 Kalaman M. R., Oddziaływanie penitencjarne w zakładach karnych, [in:]Profilaktyka,opieka,wychowanie,resocjalizacja–wybraneaspekty, (ed.)K.Socha‐Kołodziej,B.Zajęcka,Częstochowa2005,Pub.Akademia im.JanaDługosza,pp.117–135.ISBN:978‐83‐70989‐08‐8. Kalaman,M.R.M.A.Kalaman,Nieskutecznośćresocjalizacyjnaośrod‐ ków przystosowania społecznego, [in:] Kara pozbawienia wolności areadaptacja społeczna skazanych, (ed.) A. Szerląg, Wrocław 2011. Pub. ATUT – Wrocławskie Wydawnictwo Oświatowe, pp. 127–147. ISBN:978‐83‐74327‐96‐1. Machel H., Więzienie jako instytucja karna i resocjalizacyjna, Pub. Arche,Gdańsk2003.ISBN83‐89356‐10‐4 Sarzała D., Resocjalizacyjneaspektykarypozbawieniawolności (in:) E.Łuczak,S.Przybyliński,J.Żeromska–Charlińska(ed.),Eksplikatywne ujęcie procesu resocjalizacji, Olsztyn 2014, pp. 54‐67. ISBN 978‐83‐ 7299‐851‐4 SarzałaD.,Podkulturaprzemocywwarunkachizolacjiwięziennej.[in:] Jędrzejko M. (ed.): Patologie społeczne. Pułtusk 2006, pp. 149 – 186. ISBN83‐89709‐43‐0 Sarzała D., Patologiczne zachowania więźniów w kontekście izolacji iresocjalizacji penitencjarnej, Warszawa 2013, p. 447. ISBN 978‐83‐ 7545‐435‐2 Sarzała D., Przekaz medialny jako problem pedagogiczny. [in:] Siemieniecki B. (ed.): Manipulacja – Media – Edukacja. Toruń 2007, pp.240–245ISBN:978‐83‐579‐8 Sarzała D., Family as a subject of social support in the process of prisonrehabilitation,[in:]S.Neslušanova,I.EmmerowáE.Jarosz,(ed.), Sociálnipedagogikaveslužbĕčlovĕkuaspolečnosti,Institutmeziobo‐ rovýchstudií,Brno2014.ISBN978‐80‐88010‐01‐2,pp.546‐552. SikorskaD.,Kulturotechnikajakometodaresocjalizacji,(in:)S.Bębas (ed.) Współczesne oblicza resocjalizacji penitencjarnej, Pub. Wyższa Szkoła Handlowa, Radom 2010, pp. 115‐122. ISBN 978‐83‐62491‐05‐ 06 365 SikorskaD.,WielewskaIzabela,Manipulacjaidezinformacjawmediach woceniestudentówpolitologii, Zeszyty Nauk Pedagogicznych, Nr 2/2012, WSSEwGdańsku,pp.167–186.ISSN1730‐7074 Wielewska I., Sikorska Daria, Uwarunkowania uzależnienia dzieci imłodzieży od Internetu, (in:) S. Bębas (ed.), Zagrożenia i problemy współczesnej rodziny, Pub. Wyższa Szkoła Handlowa, Radom 2011, pp.125‐140.ISBN:978‐83‐62491‐10‐0 Rejzner A., Kulturafizycznawzakładachpenitencjarnych–ważniej‐ szewnioskizprzeprowadzonychbadań,[in:] Wina–Kara–Nadzieja– Przemiana. Materiały I Krajowego Sympozjum Penitencjarnego, Kalisz, 25–27września1996r.,ed.J.Szałański,COSSW,Kalisz1996,s.485‐490. ISBN83‐901613‐8‐9 WojciechPiestrzyński ul.MarynarkiPolskiej15,80‐557Gdańsk,Polska E‐mail:[email protected] 366 ÚčinnostslužbyRomskýmentoringnavýkon alternativníchtrestůuromskýchklientůPMSČR TheeffectivenessofRomaMentoringServiceon performanceofalternativesanctionsimposed toRomaclientsofPMS MarekDEMNER Anotace: Demografické informační centrum uskutečnilo průzkum účinnosti služby Romský mentoring, poskytované RUBIKON Centrem, navýkonalternativníchtrestůaopatřeníuromskýchklientůProbační a mediační služby ČR.Výzkumné šetření potvrdilo, že služba prokaza‐ telně pomáhá překonávat překážky, které brání splnění podmínek al‐ ternativníhotrestu,amápozitivnídopadnakvalitujehovýkonu. Klíčová slova: alternativní tresty a opatření, Probační a mediační službaČR,Romskýmentoring,romskýmentor,snižovánírecidivy,pre‐ vencekriminality Annotation: Demographic Information Centre carried out research of effectiveness of Roma Mentoring Service provided by RUBIKON Centeronperformanceofalternativesanctionsandmeasuresimposed toRomaclientsoftheProbationandMediationService.Theresearch confirmed that the service has proven to help overcome obstacles to fulfillmentoftheconditionsofalternativesanction,andhasapositive impactonthequalityofitsperformance. Keywords: alternative sanctions and measures, Probation and MediationService,RomaMentoring,Romamentor,reducingreoffending, crimeprevention 367 I.SlužbaRomskýmentoring RomskýmentoringjeslužbaurčenáproklientyProbačníamediační službyČR(PMSČR),kteřísecítíbýtsoučástíromskémenšiny,dostali sedokonfliktusezákonemabyljimnebojimmůžebýtuloženalterna‐ tivní trest (u dospělých) nebo opatření (u dětí a mladistvých ve věku 15‐18 let). Napomáhá k efektivnější práci s klienty PMS ČR prostřed‐ nictvím doprovázení a konstruktivního poradenství poskytovaného romským mentorem, vyškoleným laikem. Účelem služby je motivovat klienty k úspěšnému vykonání uloženého alternativního trestu/ opat‐ řeníasnížittakrizikarecidivyasociálníhovyloučení. RUBIKONCentrum–realizátorslužby Romský mentoring realizuje nestátní nezisková organizace RUBI‐ KONCentrum(dříveSdruženíproprobaciamediacivjustici,o.s.)vúz‐ ké spolupráci s PMS ČR již od r. 2004. Inspiraci našla v úspěšném modelu dánské probační služby, který aplikovala na podmínky České republiky. RUBIKONCentrumjevlastníkemunikátníhoknow‐howslužbyRom‐ skýmentoring.Vytvořiloavpraxiprověřilosystémvýběruavzdělává‐ ní mentorů, jejich supervizí a hodnocení úspěšnosti služby. Zájemci opráci mentora jsou vyškoleni v rámci vzdělávacího programu v roz‐ sahu100hodin(60hod.teorie+40hod.praxe).Součástídalšíhopro‐ fesního rozvoje mentorů jsou pravidelné rozvojové supervize, které zajišťujíkvalituposkytovanéslužby. ZadesetletrealizaceslužbyRUBIKONCentrumvyškolilocelkem132 romských mentorů. Ti spolupracovali s 29 středisky PMS ČR v 9 krajíchČRaposkytlislužbuvícenež2000klientů.Průměrnáúspěš‐ nost služby se v průběhu realizace dlouhodobě pohybuje nad 50 %, vroce2014přesáhladokonce60%(metodikahodnoceníúspěšnosti službyvizníže). Romskýmentor Pro poskytování Romského mentoringu je klíčová osoba romského mentora,kteréhosklientyspojujesounáležitostsromskoukomunitou, jazykováakulturníblízkost.Díkytomujeschopenzískatsidůvěrukli‐ entů, efektivně jim vysvětlit povinnosti vyplývající z alternativního 368 trestu/opatřeníamotivovatjekjejichsplnění.Sklientypracujevteré‐ nu,vjejichpřirozenémprostředí,vněmžsedobřeorientuje.Podporuje jevkonkrétních,praktickýchkrocíchaúkolech,vkomunikacisúřady ainstitucemi,propojujeklientysposkytovateliodbornýchslužebvre‐ gionu. Je tak schopen pomoci jim při překonávání problémů, které svýkonem alternativního trestu souvisejí – s hledáním zaměstnání, bydlení,sřešenímzadluženostiaexekucí,hospodařenímspeněziapod. Častotakévrámcikomunitypůsobíjakopozitivnívzor. Důležitá je rovněžnízkoprahovost služby, díky níž se mentory mo‐ hou stát angažovaní a aktivní Romové bez odborného vzdělání, kteří pak v průběhu práce s klienty zvyšují své kompetence, profesně iosobnostněrostou,zlepšujísvoupozicinatrhupráce.301 Typologieklientů Klienty vhodné pro Romský mentoring vybírají pracovníci zapoje‐ nýchstředisekPMSČRadoporučujíjekespoluprácisromskýmimen‐ tory (tato spolupráce je oboustranně dobrovolná), kteří s klienty pracujínazákladězakázkyprobačníhopracovníka. Jednáseotytotřitypyklientů: A–nespolupracující: Klient nereaguje na pozvání, nikdy se nedostavil na středisko PMS ČR. B–problémový: Klient, se kterým probační pracovník navázal kontakt, ale který se kplnění alternativy a dalších podmínek stanovených soudem či stát‐ nímzástupcemstavínespolehlivě. C–spolupracující,aleohroženýsociálníexkluzí: Klientsicespolupracuje,alerizikoohroženísociálníexkluzíjevjeho případě velmi vysoké. Jedná se např. o klienty dlouhodobě nezaměst‐ nané,závislénasociálníchdávkách(neboneschopnésijezařídit),žijící vsociálněvyloučenélokalitěapod. 301IztohotodůvoduneníRomskýmentoringregistrovanousociálníslužboupodlezákona č.108/2006Sb.,osociálníchslužbách. 369 Hodnoceníúspěšnosti Efektivita službyje hodnocenapřímo pracovníky PMS ČR, kteří dali kespoluprácipodnět.Každédvaměsícehodnotíúspěšnostintervence mentoraujednotlivýchklientůformoustandardizovanéevidencepro‐ střednictvím webového rozhraní do elektronické databáze RUBIKON Centra.Probačnípracovníkkekaždémuklientovi,snímžaktuálněspo‐ lupracujementor,uvádí,zdasesituacezlepšila,zůstalastejná,nebose zhoršila. Pozitivně hodnotí i případ, kdy mentor zjistil o klientovi in‐ formace(obvyklemístojehopobytu),kteréjsouproPMSČRpřínosné, ačkoliklientspolupracovatnezačal.Typickým příklademjedohledání nespolupracujícího klienta, který se odstěhoval do zahraničí. Kritéria úspěšnostijsou:navázáníčizlepšeníspolupráceklientaspracovníkem PMS ČR po zapojení mentora, úspěšné vykonání alternativního trestu klientem,posílenídovednostívéstživotbezkonfliktusezákonem,zís‐ káníinformacíoklientoviproPMSČRdůležitýchabezzapojenímento‐ ranedostupných. II.Výzkumnéšetření„ÚčinnostslužbyRomskýmentoring navýkonalternativníchtrestůuromskýchklientůPMSČR“ II.1Metodologieprůzkumu Na přelomu 2013/2014 uskutečnilo Demografické informační centrumrozsáhlýprůzkumúčinnostiRomskéhomentoringunavýkon alternativníchtrestů.302 HlavnímcílemvýzkumnéhošetřeníbylozjistitúčinnostslužbyRom‐ skýmentoringnavýkonalternativníchtrestůuromskýchklientůPro‐ bačníamediačníslužbyČR. Dílčímicílibylo: • popsat a analyzovat hlavní překážky pro úspěšný výkon alterna‐ tivníchtrestů,vč.definovánírizikapotřeb; 302Průzkum „Účinnost služby Romský mentoring na výkon alternativních trestů u rom‐ skýchklientůPMSČR“zrealizovaloDemografickéinformačnícentrum (http://dic.demografie.info) na zakázku RUBIKON Centra v rámci projektu Romové pomáhají Romům (CZ.1.04/3.2.01/19.00221), spolufinancovaného z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního roz‐ počtuČR. 370 • subjektivníhodnocenírizikaobav,kterépovažujísamiklientiza nejvíceohrožující; • překážky účinné spolupráce romských mentorů – PMS ČR – klientů; • zmapovánísilnýchaslabýchstránekslužbyRomskýmentoring. Výzkumnícivyužilinásledujícímetody:dotazníky,hloubkovérozho‐ voryafokusnískupiny.Analyzovalitakéobjektivnídataocca850kli‐ entech z databáze RUBIKON Centra i z podkladů poskytnutých zapojenýmistřediskyPMSČR(dalšíchcca800klientskýchúdajů). Vedleromskýchmentorůaklientůslužbysedovýzkumnéhošetření zapojilo celkem 49 středisek PMS ČR, a to se zkušeností spolupráce sromskýmimentoryibeztétozkušenosti(jakoreferenčnískupina). Celkembylozapojeno210respondentů: 1. klientislužbyRomskýmentoring(N=118;114anket+4hloub‐ kovérozhovory); 2. romštímentoři(N=33;25dotazníků+8účastníkůfokusnísku‐ piny); 3. pracovníci PMS ČR, kteří mají nebo měli zkušenost se službou Romský mentoring (N = 33; 21dotazníků + 12 účastníků 2 fo‐ kusníchskupin); 4. referenčnískupina,kteroutvořilipracovníciPMSČR,kteřínema‐ jízkušenostseslužbouRomskýmentoring(N=24;18dotazníků +6účastníkůfokusnískupiny); 5. hlavnímetodikPMSČR(N=1); 6. koordinátorslužbyRomskýmentoring(N=1). Střediska PMS ČR, která se na průzkumu podílela: Beroun, Brno, Bruntál, Břeclav, Česká Lípa, ČeskéBudějovice, Český Krumlov, Děčín, FrýdekMístek,Havířov,HavlíčkůvBrod,HradecKrálové,Cheb,Chomu‐ tov,JablonecnadNisou,Jihlava,JindřichůvHradec,KarlovyVary,Kar‐ viná,Kladno,Klatovy,Kolín, Krnov,Liberec,Most,Náchod,Nový Jičín, Nymburk,Olomouc,Opava,Ostrava,Pardubice,Písek,Plzeň,Praha, Prostějov,Přerov,Rokycany,Rumburk,Semily,Sokolov,Svitavy,Šum‐ perk,Teplice,Třebíč,ÚstínadLabem,ÚstínadOrlicí,Vyškov,Znojmo. 371 II.2Závěryzprůzkumu Výzkumnéšetřeníprokázalo,žeslužbaRomskýmentoringsnižuje práhsplnitelnostiuloženýchalternativníchtrestůtím,žeposkytu‐ jeklientůmdostatečnoupodporupřipřekonáváníbariérbránících splněnípodmínekalternativníchtrestů/opatření. Překážkybránícívýkonualternativníchtrestu/opatření Potvrdil také existenci specifických překážek výkonu alternativních trestů/opatření,danýchvmnohapřípadechspíšesociálnísituovaností klientů,nežjejichindividuálníminedostatky: Komunikačníbariéra Komunikačníbariéruvytvářínízkáúroveňprávníchznalostíklientů, jejich neinformovanost a s ní spojené podceňování významu plnění podmínekalternativníhotrestučiopatření.Posilujíjiobavyanedůvěra vůči představitelům institucí, formální jednání úředníků a vzájemné neporozuměníiexistencepředsudkůnaoboustranách. Prostorovábariéra Další významnou překážku představuje vzdálenost střediska PMS ČR od bydliště klienta. Probační středisko pokrývá svou působností celý soudní okres a pro velkou část klientů může být problém na schůzky s probačním pracovníkem pravidelně docházet. Důvodem je špatná dopravní obslužnost, tíživá finanční situace klienta, ale třeba iobavyzcestováníhromadnoudopravou,kterýmitrpímnohoRomů. Subjektivníbariéry Klienti přiznávají, že ve splnění podmínek jim často brání bariéry spjaté s osobní disciplínou, nízká motivace, případně i závislost na omamnýchapsychotropníchlátkách. Nedohledatelnostklientů Za jednu z nejvýznamnějších překážek označují pracovníci PMS ČR obtížné dohledávání klientů, kteří nereagují na výzvy, nezdržují se na uvedených adresách, přestěhovali se bez oznámení změny bydliště apod. Romský mentor i tuto překážku umí překonat, a tak dohledání 372 nespolupracujícího klienta bývá nejčastější zakázkou, se kterou se na něj pracovník PMS ČR obrací (tvoří téměř polovinu všech intervencí mentorů). VlivRomskéhomentoringunakvalituvykonání alternativníhotrestu PracovníciPMSČRseběhemšetřenívětšinověshodlinatom,žeza‐ pojenímentoradospoluprácesklientemsepozitivněodrážínakva‐ litě plnění alternativního trestu, vede k celkovému zlepšení životní situace klienta a změně způsobu jeho myšlení a chování. Intervencementoramápodleprobačníchpracovníkůsměřovatpřede‐ vším ke komplexnímu řešení životní situace klienta a kromě jiného preventivněsnižovatrizikojehodalšírecidivy. Probačnípracovnícipřekvapivěnedávalivlivmentoradosouvislosti se splněním alternativního trestu klientem i přes to, že 75% klientů přidělovaných probačními pracovníky mentorům je buď ze skupiny obtížnědohledatelných,nebošpatněspolupracujícíchalzetedypřed‐ pokládat,žebezzapojenímentorabyspoluprácisPMSČRnenavázali vůbecnebodosáhlinižšíúspěšnostipřivykonáníalternativníhotrestu. Topotvrzujíivýpovědidotazovanýchklientů,znichždvětřetinyby podlesvýchslovuloženýtrestbezromskéhomentorapravděpodobně neplnilynebojensvětšímiobtížemi(vanketnímšetření21%dotáza‐ nýchuvedlo,žebyuloženýtresturčitěneplnilo,dalších47% uvedlo, žebyjejspíšeneplnilo).Všichnirespondentizřadklientůtakéuvedli, žepomocpřipřekonánípřekážekvrámcivýkonualternativníhotrestu považujízaužitečnou. Romskýmentoringjakokomunikačnímost Klíčovýmpřínosemromskýchmentorůjebezesporuzprostředková‐ níinformacívesrozumitelnépodoběoběmazapojenýmstranám. Klientůmdokážouvyložitproněnesrozumitelnéúřednídokumen‐ ty,vysvětlitjim,jakéznichvyplývajípovinnostiacojimhrozí,pokud jenesplní.Jsouschopnieliminovatmýtya„poplašnézprávy“oalterna‐ tivních trestech a fungování justice obecně, které se mezi klienty šíří zdůvodunízkéhoprávníhopovědomíaneinformovanosti.Poradíjim, comohouudělat,abypřekonalipřekážky,kterévesplněníbrání,apo‐ kudserozhodnou,žetozkusí,mentořijepodporujívjejichsnaženíja‐ kodoprovod. 373 Významnýmfaktoremúspěšnostispoluprácejetakévlivmentorůna probační pracovníky, kterým jsou schopnizprostředkovat informace ospecifickémsociálnímakulturnímkontextuživotnísituacekonkrét‐ ních klientů. Podle závěrů výzkumného šetření probační pracovníci, kteří mají možnost využívat služeb mentora, vykazují větší orientaci vromsképroblematiceavětšíporozuměníživotnímpodmínkámklien‐ tů.Snázetakporozumímotivůmjednáníklientůajsouschopnireago‐ vat mnohem adekvátnějia komplexně řešit jejich situaci. Působení mentorůmátakzanásledek„bořenístereotypů“azměnpostojůazpů‐ sobůmyšlenívevztahukromskýmklientům. Hlavnífaktoryúspěšnostiaspecifickénástrojementora Výzkumnéšetření identifikovalotřihlavnífaktoryúspěšnostiRom‐ skéhomentoringu: • individuálnípřístupmentorakeklientovi, • terénnízpůsobjehopráce, • osobnostmentora (včetnějehopříslušnostikekomunitě,ketniku). Terénnízpůsobpráceaindividuálnípřístupkeklientovijsounástro‐ je,kterýmidisponujíiprobačnípracovníci,prosvouznačnoučasovou vytíženostnatovšakčastonemajídostatečnoukapacitu. Průzkumprokázal,žeromskýmentormánavíckdispozicispecific‐ ké nástroje, které na rozdíl od úředníka může při práci s romskými klientyvyužívat. Jsoutozejména: Širokásociálnísíťaznalostkomunity Mentorčastoznásvéhoklientapodlejménajižvechvíli,kdymuho probačnípracovníkpředává.Pokudhoneznáosobně,znájehomatku, strýce,bratrance.Jestližehnedneví,kdeklientbydlí,nejspíšbudevě‐ dět,kdehohledat,kohosenanějzeptat.Jeschopenzískatinformace, kterébyobyvateléromskévyloučenélokalityneposkytlinikomuzma‐ jority, natož úředníkovi. Mentor se velmi rychle zorientuje a klienta dohledáivpřípadě,ževycestovaldozahraničí. 374 Osobníautoritavrámcikomunity Zejménastaršímentořijsouvesvékomunitěvybavenisilnouautori‐ tou. Jejich mladší klienti z řad odsouzených je respektují a obvykle si jim nedovolí odporovat. Pokud jejich doporučení neposlechnou hned, určitě ho zváží a velmi pravděpodobně nakonec raději udělají, co po nichmentorchce.Mladšímentořizasečerpajísvouautorituzesebevě‐ domílidízkomunity,kteříjsourespektovániimimo„ghetto“anasvé vrstevníkymohoupůsobitjakopozitivnívzor. Neformálnípřístup Příslušnost ke stejné komunitě, jejíž pravidla a hodnotový systém mentořiznají,jimumožňujezískatdůvěruklientůauplatnitvkontaktu snimiskutečněneformálnípřístup.Mohouvstoupitavstupujídokli‐ entovy domácnosti,kdesinejprve vypíjínabídnutoukávu,popovídají si s přítomnými členy rodiny a zpravidla velmi dobře odhadnou, kdo zrodinyčisociálníhookolímůžebýtjejichspojencemvpřípadě,žese klientkjejichvýzvámstavíneochotně. II.Doporučenívyplývajícízprůzkumu Zvýzkumnéhošetřenívyplynulatakédoporučenívzhledemkudrži‐ telnostiazkvalitněníslužby,kterálzerozdělitdo3hlavníchoblastí. 1. Hlavní podmínkou udržitelnosti Romského mentoringu je po‐ krytípotřebystředisekPMSČRzapojenímaudrženímdostatečného počtuspolehlivýchakompetentníchmentorů. Kontinuitaslužbyjeohrožovánafluktuacímentorů.Důvodyukonče‐ níspoluprácejsouvyhoření,ztrátamotivace,odstěhováníčiemigrace, nebonapř.ztrátastáléhozaměstnáníasníspojenépobíránípodpory vnezaměstnanosti, které mentorovi znemožňuje pracovat dále jako externízaměstnanecnadohoduoprovedenípráce. - Řešením je průběžné vyškolování zájemců o práci mentorů tak, aby mohli nahradit ty, kteří spolupráci ukončili. Dosud se zne‐ dostatku finančních prostředků nebo s ohledem na vymezení projektumentořivybíraliazpravidlaškolilipouzejednou,naza‐ čátkuprojektu. 375 - - - Fluktuaci výrazně omezuje i doplňující vzdělávání stávajících mentorů. Romští mentoři mají o rozšiřování svých kompetencí dlouhodobě velký zájem, doškolování tak nejen vede k jejich profesnímurůstuazkvalitněníprácesklienty,alehrajeirolimo‐ tivačníhobenefitu.Průzkumpotvrdilpotřebumentorůdáleroz‐ víjet zejména sociální dovednosti při práci s klientem, znalosti dluhovéhoporadenstvíazměnvzákonech. Probačnípracovníkbymělmítideálněkdispozicidostatekmen‐ torů, aby mohl konkrétní klienty přidělovat těm nejvhodnějším, podlemístnípříslušnosti(vrámciceléhosoudníhookresu),věku, pohlavíatd.Důležitýjetaképečlivější–atímpádemčasověná‐ ročnější – výběr zájemců o vyškolení a prověřování jejich moti‐ vaceaspolehlivosti. Dostupnost a efektivita služby by měla být podpořena také do‐ statečnýmtechnickýmzajištěnímalepšímpokrytímprovozních nákladůmentorů. 2.Maximalizaceúčinnostislužbybysedosáhlosjednocenímpra‐ xejednotlivýchstředisekPMSČRajejím sdílenímprobačními pra‐ covníkyiromskýmimentory. Průzkumpotvrdil,žepraxejednotlivýchzapojenýchstředisekseliší co do počtu a typů klientů a ukládaných zakázek, hodnocení jejich úspěšnosti, ale i frekvence kontaktu, způsobu komunikace s mentory amíryzapojeníprobačníchpracovníkůdospoluprácesmentory. Jako prostředek vedoucí k větší provázanosti, sdílení informací apříkladůdobrépraxe,knastaveníaudrženíprocesůsejižvminulosti osvědčila společná setkání mentorů, pracovníků PMS ČR i dalších od‐ borníkůveforměworkshopůčikonferencí,atonejenvrámcizapoje‐ ných(soudních)krajů,aleicelérepubliky.Promentoryjsoutytoakce příležitostí vyměnit si zkušenosti s kolegy z jiných okresů či krajů adalším motivačním benefitem. S ohledem na to je vhodné zařadit vedle odborných témat do programu takových setkání i neformální částaumožnittakúčastníkůmpotkávatsenaosobní,lidskérovině.Vy‐ tvářeníaudržováníosobníchvazebmezimentoryaodborníkyzlepšu‐ jejejichspolupráci. 376 3. Těsnější zapojení PMS ČR do realizace Romského mentoringu byumožnilozpřesnithodnoceníúčinnostiilépevyužítpotenciálté‐ toslužby. Průzkum doporučil jednoznačně definovat škálu hodnocení při ukončení spolupráce s klientem, rozšířit evidenci dat o konkrétní za‐ kázky probačních pracovníků a o informaci, zda klient alternativní trest/opatřenívykonal.Spoluprácesmentoremjevmnohapřípadech ukončena ještě před splněním podmínek uloženého trestu, což pro‐ blematizuje vyhodnocení přínosumentora k jeho vykonání. Důvodem kukončeníspoluprácepřitommůžebýtjakneúspěchintervencemen‐ tora,takúspěšnénaplněnízakázkyprobačníhopracovníka.Informace o následném splnění/nesplnění podmínek alternativního trestu/opa‐ tření by umožnila vyhodnotit vliv zapojení romského mentora přímo navykonavatelnostalternativníchtrestůaopatření. III.ZajištěníudržitelnostislužbyRomskýmentoring Dosavadnízdrojefinancování Implementacevýšezmíněnýchdoporučenídopraxesamozřejmězá‐ visí na adekvátním a kontinuálním finančním zajištění. Finanční pro‐ středky na realizaci služby Romský mentoring zajišťovalo RUBIKON Centrumprostřednictvímdotacíagrantůzrůznýchzdrojů:zestátního rozpočtu,rozpočtůobcíakrajů,zEvropskéhosociálníhofondu. RUBIKONCentrummáaktuálněkdispozicipřibližně50vyškolených romskýchmentorůve20regionechČeskérepubliky,vsoučasnédobě jsouvšakkdispozicifinančnízdrojepouzenačinnost20mentorůspo‐ lupracujícíchspětistřediskyPMSČR,atozejménadíkyzájmu,podpo‐ řeasoučinnostikonkrétníchobcí. Systémovézajištěníprogramůnapodporuvýkonu alternativníchtrestů Alternativní tresty jsou pro svůj restorativní charakter důležitým nástrojemresocializaceareintegrace.Jejichnevykonánímápřitomzá‐ važnénegativnídůsledkyproodsouzenéijejichrodinyasociálníokolí. Přeměnanavýkontrestuodnětísvobodyssebounesezpřetrhánísoci‐ álních vazeb, prohlubování sociálního vyloučení a zvýšení rizika reci‐ divy. 377 Výzkumné šetření účinnosti Romského mentoringu potvrdilo také zájem 97 % dotázaných probačních pracovníků o využití speciálních programů, které usnadní odbourat bariéry pro výkon alternativních trestůupříslušníkůromskémenšiny. Tato fakta ukazují potřebu systémově řešit financování obdobných (probačních, resocializačních) programů zaměřených na podporu vý‐ konu alternativního trestu a zohlednění specifických potřeb znevý‐ hodněnýchskupinklientů.Vestávajícílegislativějsouzakotvenypouze akreditované probační programy pro mladistvé pachatele a i v jejich případějedotačnísystémMinisterstvaspravedlnostiČRnedostačující, zejménavzhledemknutnéspoluúčastiposkytovatelů. Praxí a výzkumným šetřením prověřené principy služby Romský mentoring mohou posloužit jako modelový příklad dobré praxe a vý‐ chodiskopropřípravupotřebnýchsystémovýchzměnaopatření. Mgr.MarekDemner RUBIKONCentrum;www.rubikoncentrum.cz Korunní880/101,13000Praha3 E‐mail:[email protected] 378 Terapienásilníkůjakonástrojkesnižovánírizika recidivy(některépředběžnévýsledky) Treatmentofviolentoffenders:reducingtheriskto reoffend(selectedpreliminaryresults) VáclavJIŘIČKA Anotace Vrámciintervencízaměřenýchnasníženírizikarecidivyupachatelů násilnýchtrestnýchčinůtrpícíchporuchouosobnostibylvyvinuttera‐ peutický program zaměřený na trestný čin (TERČ), který byl poprvé systematicky aplikován v roce 2008 ve Specializovaném oddělení pro odsouzenésporuchouduševníaporuchouchováníveVazebnívěznici Liberec.Tentoterapeutickýresocializačnězaměřenýprogramstaví naprvcíchšvýcarskéhoAmbulantníhointenzivníhoprogramu(AIP) Franka Urbanioka z Psychiatricko‐psychologické služby Ministerstva spravedlnosti kantonu Curych, jehož klíčovou součástí je tzv. terapie zaměřenánatrestnýčin.Vpříspěvkubudoupředstavenyvybranévý‐ sledkyintervenceza6lettrváníprogramu. Abstract The offence‐oriented therapy treatment of TERC was derived from the Swiss intensive program for dangerous offenders – Zürcher ambulantesIntensivprogrammAIP(Urbaniok&Stürm,2006a,2006b; Endrass et al., 2007). In contrast to the Zurich program, TERC is deliveredwithinspecializedclosedprisonwards.Itintegratesagroup of specific therapeutic principles with maximum focus on the prevention of offences, which are continually worked on risk assessment,therapeuticcommunity,groupcohesion,offenceorientated approach and testing. Selected results of TERC´s first six years of durationwillbepresented. 379 Klíčováslova:terapiezaměřenánatrestnýčin,zacházeníspachate‐ li,efektivitaintervencí,sníženírizikarecidivy,vězeňskáslužba Keywords:offence‐orientedtherapy,offendertreatment,treatment efficacy,reductionofre‐offending,prisonservice V celkovém počtu trestných činů spáchaných v České republice představujítynásilnépřibližně5%. Podílnásilníků,kteříbyliodsou‐ zeni k výkonu trestu odnětí svobody a nastoupí do věznice, je ovšem podstatněvyšší:téměřjednatřetina(29%)odsouzenýchnastupujedo výkonu trestu pro spáchání násilného trestného činu. Celkově téměř jednapětinaodsouzenýchvykonávajícíchtrestodnětísvobodyspácha‐ lavminulostijedentrestnýčin,přičemždalšípětinaspáchalanásilný trestný čin vícekrát. Dohromady si trest za jeden nebo více násilných trestnýchčinůodpykávánecelých40%vězeňsképopulace.Popropuš‐ těnízrecidivuje40%násilníkůdo6měsícůpoopuštěníbrányvěznice; dojednohorokuodpropuštěnípakcelkem50%.Pachatelůmnásilíje přisuzována vysoká prevalence poruch osobnosti, v běžné populaci udávána mezi 0,2 až 9,4 %, u vězněných osob však až u tří čtvrtin (75%uvádíPraško,2003,s.230;78%Crighton&Towl,2008,s.63) aunásilníků‐recidivistůaž90%(Netíkakol.,1997,s.68). Upachatelůnásilísejakoúčinnéukazujítakovéintervenčnípostupy, které pracují s přítomnými kriminogenními riziky, zohledňují osob‐ nostnícharakteristikučiklinickýobrazodsouzenýchajsouzaměřeny na přijetí odpovědnosti za trestný čin, posílení sebenáhledu a nácvik chování v zátěžových situacích. Poměrně homogenní klinický obraz otevíráprostorpropsychoterapeutickoupráciasledováníjejíhovlivu nazměnupsychologickýchcharakteristik. Odsouzenýmpachatelůmnásilísporuchouosobnostičastonečiní potížepřizpůsobitsevězeňskémurežimu,kterýpročastoznačnoure‐ cidivujiždůvěrněznají,ipodávatdobrépracovnívýkony.Vězeňskému personálu to usnadňuje práci: jedinci adaptovaní na „systém“ nezpů‐ sobují problémy a přesně vědí, kde je jejich místo. Zvláště domi‐ nantním vězňům s těmito charakteristikami bývá v totalitářsky orientovanýchsystémechsvěřovánaijistápravomocjakotzv.kápům, barákovým či „mluvčím“, podíl na samosprávě a moc nad ostatními spoluvězni, směňovaná za více či méně skryté výhody (vč. možnosti manipulovatspoluvězniavydíratje),avšakvkaždémpřípaděnarušu‐ 380 jící rovnost práv. Jak shrnuje McGuire (2008), zatímco nízkorizikové anenarušené osoby budou spíše ovlivnitelné režimovými prvky a za‐ řazením do práce, vysoce rizikové osoby s psychopatologickými cha‐ rakteristikamisesicenarežimmohouadaptovat,avšakbezdopaduna beztrestnéchovánípopropuštění. Terapienásilníkůsdissociálníporuchouosobnosti Ješirocerozšířenýmpřesvědčením,zakořeněnýmvklinickétradici, žejedincisporuchouosobnostijsouvterapiineúspěšnínebodokonce zcela rezistentní vůči terapii. Takový terapeutický pesimismus je per‐ vazivní a podkopává další motivaci hledat efektivní intervence vza‐ cházení s těmito lidmi. Především však nebyl prokázán. Z řady empirických zjištění založených na výsledcích z meta‐analytických studií (za všechny alespoň Andrews & Bonta, 2006; Lösel, 2001; Mc‐ Guire,2008;Salekin,2000)plyne,žeintervenčnípostupy,jejichžmíra jeproporcionálníkmířerizika,kteréjsouzaměřenénaspecifickékri‐ minogenní potřeby jedince a odpovídají jeho kognitivním schopnos‐ tem,jsoupoměrněúčinné. Salekin(2000),kterýzkoumalvztahpsychopatieaefektivityterapie, upřesňuje, že terapeutické metody jsou u této kategorie pachatelů efektivnější,pokudjeabsolventemterapiemladšíjedinec,pokudtera‐ pietrváalespoň12měsíců,pokudjenajedinceaplikovánaskupinová terapiezaměřenánaresocializacinamístoklinickéhopříznakučiporu‐ chyapokudjedoterapeutickýchtechnikzačleněnaiprácesrodinný‐ mipříslušníky. Včeskýchvěznicíchbylyčiněnypokusyvěnovatsesystematickyná‐ pravěvybranýchskupinodsouzenýchpřinejmenšímod60.let.Vroce 1965 bylo zřízeno v rámci Sboru nápravné výchovy ČSR v Nápravně výchovnémústavuPlzeňodděleníprovýkontrestuodnětísvobodyod‐ souzených s psychopatickými poruchami. Důraz byl kladen na složku léčebnou, výslednost byla posuzována dle klesajícího počtu psy‐ chických dekompenzací (Čepelák, 1980, s. 44). Přestože docházelo kezlepšenístavuodsouzených(pokleshostilníchpostojů,agresivního chování, větší kontrola impulsivnosti), po jejich návratu do běžného výkonutrestunastaloopětzhoršení.Vroce1983bylprogrampřepra‐ cován dle předpokladu, že odsouzení s psychopatickou strukturou osobnosti jsou schopni modifikovat své chování, jsou‐li k tomu syste‐ matickyvedeniveskupiněmetodousociálníhoučenívrámcikomunity (Němec&Urbanová,1989,s.13). 381 Obdobnýpřístupbylod90.letuplatňovánpostupněvdalšíchspeci‐ alizovanýchodděleníchproodsouzenésporuchamiduševnímiaporu‐ chami chování, jak zní oficiální název. Vedle toho po přelomu milénia začaly vznikat programy zaměřené přímo na práci s pachateli násilí. Některéznichbylyvrežiijednotlivéhopsychologačiterapeuta,jinde se jim věnovaly i několikačlenné týmy odborných zaměstnanců. Řada lokálních programů zůstala anonymních, některé programy však do‐ stalyvlastníjméno(např.STOPveVězniciOstrov).Několikprogramů bylovyvinutosodborníkyzezdravotnictvítak,abyodpovídalyobvyk‐ lým terapeutickým standardům a byly přenositelné i do jiných věznic (GREPP ve věznicích Nové Sedlo a Heřmanice). Záměrem je stanovit pro osvědčené programy jednotná kritéria a takto je standardizovat (vroce2012bylstandardizovánprogramKEMPveVězniciVinařice). Terapiezaměřenánatrestnýčin Specializovanéodděleníproodsouzenésporuchouduševníaporu‐ chouchováníveVazebnívězniciLiberec(SpO Liberec)vzniklo v roce 2008 z potřeby zřídit oddělení pro dozorové odsouzené a vyzkoušet snimivpraxipostupy,ježjenkrátcepředtímzačalydočeskéhovězeň‐ ství pronikat prostřednictvím švýcarských lektorů jako terapie zamě‐ řenánatrestnýčin(Roztočilováetal.,2008). Konceptterapiezaměřenénatrestnýčin,snímžpřišelFrankUrba‐ niok a jím vedená Psychiatricko‐psychologická služba Ministerstva spravedlnostikantonuCurych(Urbaniok&Stürm,2006a,2006b),od‐ mítl rigidní model nespecificky zaměřených fází terapeutického pro‐ cesu ve prospěch metody, v jejímž středu je povinná, intenzivní adlouhodobá konfrontace se spáchaným trestným činem. Tzv. Curyš‐ ský intenzivní program je skupinový terapeutický program pro pa‐ chatele násilí a sexuální agresory s poruchami osobnosti, který se přizpůsobuje momentálním stavům a potřebám odsouzeného a po‐ stupně jej provází hodnocením rizik, vytvářením skupinové koheze, konfrontací se spáchaným deliktem a nácvikem zvládání rizikových situacívrámcivězniceivextramurálnímprostředí(podrobnějivizJi‐ řička,2014). TERČtentomodeladaptovalnasvépodmínky.Jsoudonějzařazová‐ niodsouzenímuži,kteříspáchalinásilnýtrestnýčinnebosedopouštěli násilnéhojednání,kteřísplňujídiagnostickákritériaporuchyosobnos‐ tiachováníF60–F61dleMKN‐10,sezbývajícídélkoutrestuminimál‐ 382 ně12měsíců,kteřísamipodaližádostozařazení,bezpředemzjevné rezistencevůčiterapeuticko‐edukačnímpostupůmabezkontraindika‐ cí intelektovým výkonem, organicky podmíněnou psychickou poru‐ chounebopotřeboustálépsychiatricképéče. Hlavním cílem terapeutického programu je sníženírizikarecidivy. Pro odsouzeného to znamená posilovat sebenáhled; změnu maladap‐ tivních postojů a vzorců chování podmiňujících selhávání; zdokonalit komunikačnídovednostivevztahukrespektováníhranicdruhýchake společenskypřijatelnémuzpůsobuvyjadřovánívlastníchpotřebahra‐ nic; naučit se řešit konfliktní situace společensky přijatelným způso‐ bem; přijímat odpovědnost; naučit se včas rozpoznat první známky krizovésituaceaadekvátnějeřešit.Kromětohopodepisujítzv.terape‐ utickýkontrakt,kterýobsahujerovněžindividuální,namírušitécíle. Terapeutickýprogramjesouborem21hodinspeciálně‐výchovných a vzdělávacích aktivit týdně v celkovém trvání dvanácti měsíců, který probíhá ve dvou rovnocenných polootevřených terapeutických skupi‐ nách tvořících psychoterapeutickou komunitu. Odsouzení se s týmem každý den scházejí na ranní komunitě. Centrální částí programu je skupinová psychoterapie zaměřená na trestný čin a praktické nácviky zvládání zátěžových situací, nácvik relaxace, sociální dovednosti, dra‐ materapie,hranírolí. Terapeutickýprogramprobíhávpětifázích.Tím,žejsouskupinypo‐ lootevřené, je délka fáze pro každého klienta hodnocena vždy indivi‐ duálně a není striktně dána. Klíčovými přechodovými momenty mezi jednotlivýmifázemiježivotopisnáskupina,skupinazaměřenánatrest‐ noučinnostarekonstrukcetrestnéhočinu.Každémuodsouzenémuje prokaždéztěchtotématvěnovánovždyalespoňjednosezení,zpravi‐ dla je však sezení potřeba více. Plnění režimových opatření a speciál‐ ně‐výchovnýchaktivitjehodnocenoformoubodovacíhosystému. Metody Kroměrecidivyzjišťovanézvězeňskéhoinformačníhosystému(byť takový postup nezahrnuje neodhalenou recidivu) byly měřeny změny naúrovnichování,klinickýchukazatelů,osobnostníchcharakteristika dynamikyosobnosti,kteréupachatelůnásilnéhochovánínastanoupo absolvování ročního intenzivního terapeutického programu zaměře‐ néhonatrestnýčinvprostředívězniceajejichporovnánímsrecidivou pachatelůpojejichpropuštěnízvýkonutrestu.Cílemjeověřitutěchto 383 faktorůjejichprediktivnísíluuváděnouvliteratuřeavycházejícíze sociálně‐psychologických a klinicko‐kriminologických teorií (např. Gendreau & Goggin, 1996), případně jejich použití jako kriminogenní rizikovéfaktory(Jirickaetal.,2014). Předpřijetímdoprogramu je o odsouzeném vyplněn Hareho dotaz‐ níkpsychopatiePCL:SV(Hare,1990)aDouglasůvHCR‐20(Websteret al.,1997),kterémajízacílurčitmíruporuchyosobnostiamírurizika odsouzeného.Odsouzenípopřijetídoprogramuvyplnípředjehozahá‐ jenímdotazníkyMMPI‐2,SPARO,PSSIaNEO‐PI‐R.Sledoványbylydále behaviorální ukazatele (četnost kázeňských trestů, projevy verbální agrese a sebepoškozování 12 měsíců před zahájením programu a bě‐ hem programu). Poabsolvováníterapeutickéhoprogramu v posledním měsíci před propuštěním jsou opět administrovány stejné dotazníky ashrnutyprůběžněsledovanébehaviorálníukazatele.Budoutedypo‐ rovnávány: a) hodnoty bezprostředně před intervencí a jeden rok po ní (pre‐ post‐design), b) změnyvprůběhujednohorokupředintervencíaběheminterven‐ ce(mirror‐design), c) změnymeziskupinouabsolventůintervenceakontrolnískupinou bezintervence, d) behaviorální ukazatele (projevy agrese, suicidální jednání aj.) před apointervenci. V tomto příspěvku budou představeny pouze některé vybrané vý‐ sledkyzbodua). Charakteristikasouboru Věkovýprůměrodsouzenýchzařazenýchdoprogramubyl27,34let (SD = 5,50; min 18, max 39). V den přijetí byli v minulosti trestáni průměrně6,28krát(SD=3,92;min1,max19),cožjepoměrněvysoké číslo zvláště v porovnání s počtem předchozích skutečných nepodmí‐ něných odsouzení k výkonu trestu odnětí svobody (M = 1,35; SD = =1,05;min0,max4). Celkem93,7%mělořádnědokončenouzákladníškolu,avšak63,3% neměložádnédalšívzdělání(57,0%začalo,avšaknedokončiloučební obor; 27,8 % dokončilo učební obor bez maturity; 1,3 % dokončilo 384 učení s maturitou; 7,6 % začalo studovat vysokou školu, ale nedo‐ končiloji).Legálnístálézaměstnánímělovminulostipouze19,0%od‐ souzených. Většina ze zbývajících 81,0 % neměla nikdy jinou než přechodnoubrigádníprácičiprácinačerno.Několikodsouzenýchne‐ pracovaloještěnikdy.Celkem84,8%procentbylosvobodných,8,9% ženatýcha6,3%rozvedených.Partnerkuvdoběnástupudoterapeu‐ tického programu uvádělo 32,9 % odsouzených. Řada z nich ztratila partnerku již během předchozího výkonu vazby nebo trestu, někteří vprůběhu terapie. Informace o existenci a počtu dětí se zpřesňovala běhemprogramu,kdysiodsouzenínáhle“vzpomněli”nadřívenezmí‐ něné děti, uváděli, že „na sebe vzali otcovství” za jiné bývalé či pře‐ chodné partnery svých družek, nebo obráceně. Celkově měli své partnerskéarodičovskévztahyvelmineuspořádané. Celkem73,5%odsouzenýchpocházízrodin,kdeserodičerozvedli, 32,7%měloněkohozrodičů(zpravidlaotce)vevýkonutrestu,36,7% měloagresivníhootce,kterýněkohozrodinyopakovaněnepřiměřeně bil, 25,5 % mělo někoho z rodičů, kteří se léčili s psychickými poru‐ chami (většinou matky: uváděna byla schizofrenie, deprese, sebe‐ vražedné pokusy, případně nespecifikováno), 35,7 % uvádělo rodiče závislénaalkoholu,drogáchnebohracíchautomatech.51,0%odsou‐ zených strávilo alespoň na přechodnou dobu nějaký čas v ústavním zařízení (dětský domov, diagnostický ústav, výchovný ústav), 68,4 % odsouzených se v dětství a dospívání léčilo s psychickými potížemi, 28,6%bylohospitalizovánovpsychiatrickémnebodiagnostickémza‐ řízení).Téměřjednatřetina(27,6%)uvedla,žeseněkdyvživotěpo‐ kusila si vzít život nebo se dopustila automutilace. 78,6 % v dětství adospíváníalespoňčástvolnéhočasutrávilavdelikventníchpartách, kdesezpravidlanaučilipáchattrestnoučinnost,případněučilidruhé. Trestnou činnost páchalo v dětství a dospívání 80,6 % odsouzených. Drogy zneužívalo 80,6 % odsouzených, v naprosté většině případů stimulancia (zejm. pervitin), alkohol 46,9 %, kombinaci alkoholu adrog35,7%.27,6%pravidelněhrálonahracíchautomatech,cožně‐ kteříuvádělijakopříčinusvýchfinančníchpotížíapácháníkriminality. 76,5 % uvádělo finanční potíže a dluhy, většinou v řádu statisíců. 45,9%nemělostabilníbydlení. 385 100 vstoupilo do programu 14 86 aktuálně v programu opustilo program 21 65 předčasně vyřazeno řádně absolvovalo 57 3 3 15 soudem podmíněně propuštěno soudem přeřazeno do mírnější věznice vyloučeno za porušení pravidel propuštěno z toho > 24 měs. = 41 < 24 měs. = 7 (kum 48) 1 10 propuštěno propuštěno < 12 měs. = 7 (kum 55) < 6 měs. = 2 (kum 57) 11 recidivovalo z toho od propuštění 4 > 24 měs. = 5 0 0 recidivovalo < 24 měs. = 1 (kum 6) recidivovalo recidivovalo z toho od propuštění < 12měs. = 3 (kum 9) < 6 měs. = 4 < 6 měs. = 2 (kum 11) Obrázek1:Dendrogramsprůběhemavýsledkemintervencíuodsou‐ zenýchzařazenýchdoprogramuTERČ Recidiva Od prosince 2008 do ledna 2015 splnilo celkem 100 odsouzených vstupníkritériaabylopřijatodoterapeutickéhoprogramuSpO.Ztoho program opustilo 86 odsouzených, kteří v něm strávili průměrně 448,03 dní; 14 je aktuálně v programu zařazeno. Z těch, kteří z pro‐ gramuodešli,bylo 21předčasně vyřazeno:3bylipodmíněněpropuš‐ těni před ukončením terapie, 3 byli soudem před ukončením terapie přeřazeni do mírnějšího typu vězení a 15 bylo vyloučeno za závažné porušení pravidel oddělení či spáchání dalšího trestného činu (násilí, závažné porušování režimu či odmítání terapie). Zbylých 65 jedinců 386 terapeutickýprogramřádnědokončilo.Znichbylonasvobodupropuš‐ těno57osob,přičemž51jenasvobodědélenež24měsícůodpropuš‐ tění. Podmíněná propuštění a přeřazení odsouzených po ukončení terapeutickéhoprogramuzdenejsousledována.Z57propuštěných11 osobzrecidivovalo:ztoho2do6měsícůodpropuštění,3do12měsí‐ ců,jedendodvouletadalších5podelšíneždvouletédobě. Z rozdílů mezi nerecidivujícími absolventy programu a recidivisty, resp. těmi, kteří selhali (tj. vyloučenými pro kázeňské prohřešky, ne však kvůli podmíněnému propuštění / přeřazení do mírnějšího typu věznice)lzeusoudit,žeúspěšníabsolventinebylivminulostičastějive vězení než ti neúspěšní (vyloučení, recidivující). Byli však v minulosti dvakrát méně trestáni (a tedy se pravděpodobně dopouštěli méně trestnýchčinů)nežskupinatěch,kteříselhali–viztabulka1. Tabulka 1: Počet předchozích odsouzení a pobytů ve výkonu trestu uúspěšnýchabsolventůprogramuTERČatěch,kteříselhali úspěšníabsolventi Selhavší kolikrátve VTOS kolikrát trestán kolikrátve VTOS kolikrát trestán M 1,46 5,32 1,63 10,44 Sd 1,054 2,622 0,885 4,774 min 0 1 0 4 max 4 10 3 19 Pozdější recidivisté dosahovali již před začátkem terapie v nástroji PCL‐SVvyššíhoprůměrnéhocelkovéhoskóre(16,10)nežnerecidivisté (12,29)zmožnéhomaxima24(viztabulka2).Harepopisujehodnoty nad12jakostředněrizikovéanad18jakovysocerizikovéjakvesmys‐ lu míry psychopatie, tak ve smyslu rizika recidivy (Hare, 1990). Po‐ dobnýrozdíljepatrnýurizikaselhánívyjádřenéhocelkovýmskórem vHCR‐20(recidivujícíM=20,4;nerecidivujícíM=15,95).Vzhledemke střednímhodnotámvsouborulzeříci,žedoterapeutickéskupinybyli vybrániodsouzení,kteřísicevykazujíporuchuosobnostiajsounebez‐ peční, v rámci vězeňské populace však představují spíše střed. To je ostatnědánojakjejichzařazenímdotypuvěznicesdozorem,taktrest‐ noučinností,vnížpřevažujíloupežnápřepadeníaublíženínazdraví. 387 Tabulka2:HodnotyvnástrojíchPCL:SVaHCR‐20uúspěšnýchabsol‐ ventůprogramuTERČatěch,kteříselhali absolventicelkem nerecidivující Recidivisté HCR‐20 PCL‐SV HCR‐20 PCL‐SV HCR‐20 PCL‐SV M 17,82 14,19 15,95 12,29 20,4 16,1 Sd 6,699 6,08 6,924 5,509 3,777 3,872 Min 2 1 2 1 16 12 Max 30 24 30 21 27 23 Porozdělenípodlemíryrizikado kategoriínízké,středníavysoké, jak ukazuje tabulka 3, ukazuje značnou prediktivní schopnost přede‐ všímnástrojHCR‐20.Tenvyhodnotilrizikoselháníjakonízkéu58,5% úspěšných absolventů, avšak pouze u 8,3 % později recidivujících, anaopakrizikoselháníjakovysokéu58,3%pozdějšíchrecidivistů, zatímcopouzeu5,7%úspěšných. Tabulka3:RozděleníúspěšnýchaselhavšíchabsolventůprogramuTERČ podlemírypsychopatie(PCL:SV)arizikaselhání(HCR‐20) PCL:SV (mírapsychopatie/ rizikoselhání) HCR‐20 (rizikoselhání) celkem recidivisté nerecidivující nízká 39,4 33,3 50,9 střední 21,9 33,3 26,4 vysoká 21,9 25 20,8 nízké 43,2 8,3 58,5 střední 36,1 33,3 34 vysoké 3,9 58,3 5,7 V předpovídání pozdějšího selhání se však zdaleka nejpřesnějším ukazatelem zdá být přímý odhad hodnotitelů. Ti s žádostí uchazečů ozařazení do programu TERČ, která obsahovala řadu informací, rov‐ něž odpovídali na otázku: „Jaké je podle Vás riziko, že se hodnocený vbudoucnudopustínásilí?“.Možnostiodpovědibyly„nízké“,„střední“ nebo „vysoké“. Úspěšnost této předpovědi ukazují Kaplan‐Meierovy křivky přežití (survival curves), které zejména ve středním a dlouho‐ dobémhorizontuzřetelněrozlišujímezijednotlivýmiskupinami.„Do‐ boupřežití“sevtomtopřípaděrozumíčasodpropuštěnízvěznicedo dalšízjištěnétrestnéčinnosti,vgrafuníževyjádřenémvměsících. 388 Osobnostníproměnné Zhlediskakriminologiemohouhrátproměnnézjišťovanéosobnost‐ nímiaklinickýmidotazníkydruhořadouroli,avšakzpsychologického hlediska je zajímavé podívat se, které faktory mohou hrát ve vnější změně (nerecidivovat) úlohu „vnitřních“ indikátorů, případně predik‐ torů.Sledovanýmibylyzejménatyproměnné,kterévevýšeuvedených testech reprezentovaly specifické škály, vázané k náladám a emoční stabilitě,ksebekontroleakontroleagresivníhochování,hostilitěaim‐ pulzivitě. Pomocí párového t‐testu byly porovnány rozdíly ve středních hod‐ notách sledovaných škál u úspěšných absolventů programu TERČ atěch, kteří selhali. U úspěšných absolventů byly zjištěny statisticky signifikantní (na úrovni p < .001) pozitivní změny vyjádřené vzá‐ vorkáchjakoprůměrnérozdílymezistandardizovanýmiT‐skórypřed terapiía poterapiinapříslušných škáláchspolusprůměrnousměro‐ 389 datnou odchylkou. Na rovině afektivní to byla snížená míra deprese (8,36; 11,31), dysforie (8,45; 11,17), úzkosti (6,64; 12,30); na rovině sebehodnocení nízká sebeúcta (9,41; 13,86), sebepochybnosti (8,93; 14,00);naroviněsebekontrolynedostatekegokontroly(11,33;18,71), dálepakhostilita(5,67;10,63),antisociálnípostoje(5,50;10,46),nega‐ tivnípostojekterapii(7,57;11,32),nízkámotivace(8,14;14,23). Změnytýkajícíseagresivityaimpulzivitynebylystatistickysigni‐ fikantní. Vysvětlením může být, že ke změnám docházelo pouze ufaktorůnapsychologické,resp.psychosociálníčislovyCloningera „charakterové“ úrovni, zatímco biologicky dané („temperamentové“) proměnnézůstávajíneměnné. Uskupinyselhávajícícharecidivujícíchodsouzenýchbylyzměnyna výšeuvedenýchškáláchstatistickynevýznamné,cožmůžepodporovat úvahuopredikttorechnaúrovniosobnostníchcharakteristik,kterélze měnit v čase. Jinými slovy: když si vedle sebe stoupnou dva násilníci, pakotom,kterýznichzrecidivuje,nebuderozhodovatjejichbiologic‐ kydanámíraimpulzivityčiagresivity,avšakdalekospíševnitřnínala‐ dění, míra sebenáhledu, důvěra ve vlastní schopnosti ovlivňovat svůj životamírasebekontroly,stejnějakomotivacetytoschopnostiprosa‐ zovat. 390 Tabulka 4: Deset škál z MMPI‐2 s nejvyššími rozdíly mezi středními hodnotamiT‐skórůpředterapiíapoterapii(párovýt‐test,p>.001) PairedDifferences Mean 95%Confiden‐ Std.Devi‐ Std.Error ceIntervalof theDifference ation Mean Lower Upper t df Sig. (2‐ tailed) DEP1– 2DEP1 Nedostatek puzení 14,476 18,209 2,810 8,802 20,151 5,152 41 ,000 DEP– 2DEP Dysforie 8,452 11,171 1,724 4,971 11,933 4,904 41 ,000 D_O– 2D_O Deprese,výrazná 8,357 11,311 1,745 4,832 11,882 4,788 41 ,000 HY3– 2HY3 Apatie– zneklidněnost 8,548 11,727 1,810 4,893 12,202 4,724 41 ,000 WRK– 2WRK Poruchyprac. výkonu 8,476 11,831 1,825 4,790 12,163 4,643 41 ,000 LSE– 2LSE Nízkásebeúcta 9,405 13,857 2,138 5,087 13,723 4,399 41 ,000 TRT– 2TRT Negativní postojekterapii 7,571 11,432 1,764 4,009 11,134 4,292 41 ,000 HY_O– 2HY_O Hysterie, výrazná 7,119 11,030 1,702 3,682 10,556 4,183 41 ,000 HY2– 2HY2 Potřeba náklonnosti ‐5,857 9,119 1,407 ‐8,699 ‐3,016 ‐ 41 4,163 ,000 LSE1– 2LSE1 Sebepochybnosti 8,929 14,002 2,161 4,565 13,292 4,132 41 ,000 Diskuseazávěr Vpříspěvkubylynačrtnutyobrysystudie,jejímžcílemjeodpovědět naotázku,jakýchzměnlzedosáhnoutterapiíspecifickyzaměřenouna trestnoučinnostupachatelůnásilíjednakvevztahukrecidivě,jednak směremkezměnámnaosobnostníúrovni.Předběžnézávěryvyznívají spíše optimisticky, neboť jednak naznačují, že s pachateli násilných trestnýchčinůsporuchouosobnostilzeterapeutickypracovat,anadto sezdajískutečněpodporovatpředpoklad,žetatocílováskupinamůže z terapeutického přístupu profitovat nižší recidivou (absolventi tera‐ peutického programu vykazují do 24 měsíců od propuštění recidivu 10,5%,celkovoupak19,3%,cožjeo15%méněnežprůměrnárecidi‐ vaabsolventůterapeutickýchprogramůvčeskýchvěznicích(Jiřička& Prokešová,2012)ao20až37%méněnežupropuštěnýchzběžného výkonu trestu odnětí svobody) i psychologickými / psychosociálními změnami,kteréjimpomohouvéstpopropuštěníspokojenějšíživot. 391 Třebaževevězeňsképopulacipachatelénásilnýchtrestnýchčinů reprezentujíméněnežjednutřetinuodsouzených,zhlediskaohrožení společnosti a zasažení populace, výše škod i celkových výdajů s tím spojených se jedná o zdaleka nejrizikovější skupinu. I malá zlepšení voblastinápravyasníženírizikarecidivymohouvéstkvýznamnému posílení bezpečnosti a několikanásobným finančním úsporám jednot‐ livců,organizacíistátníhorozpočtu. Poděkování Představenévýsledkybynebylymožnébeztrpělivéprácevšechčle‐ nůtýmuterapeutickéhoprogramuvSpOLiberec,předevšímJaroslava Bejlka, Zdeňka Bořila, Michala Frosche, Marie Hájkové, Tomáše Jansy, Zdeňka Kovaříka, Martina Landovského, Ivany Minčákové, Jaroslava ŠedivéhoaRenatyWachové. Reference: Andrews, D. A. & Bonta, J. (2006). The Psychology of Criminal Conduct(4th.edn.).Cincinnati.OH:LexisNexis/AndersonPublishingCo. Crighton, D. A. & Towl, G. J. (2008). Psychology in Prisons. Oxford: BPSBlackwell. Čepelák, J. (1980): Problematika výkonu trestu odnětí svobody pa‐ chatelů s psychopatickou osobností. Materiál ke studiu a diskusi. Vý‐ zkumnýústavpenologickýSNVČSR. Endrass, J., Rosegger, A., Urbaniok, F. (2007) Zürcher Forensik Studie.SchlussberichtdesModellversuchs:Therapieevaluationund Prädiktorenforschung2000–2005. Gendreau, P. & Goggin, C. 1996 Principles of effective correctional programming.ForumCorrectionsRes.8,38–41. Hare,R.D.(1990).TheHarePsychopathyChecklist–Revised.Toronto, Canada:Multi‐HealthSystems. Jiřička,V.:Skýmzacházet–ajak?Odbornéintervenčnímetodysod‐ souzenýmivpenitenciárnípraxi.InČeskévězeňství,2011,2,str.14–16. Praha,VězeňskáslužbaČR. Jiřička,V.:Terapiezaměřenánatrestnýčin.InČeskévězeňství,2014, 3.Praha,VězeňskáslužbaČR. 392 Jiricka, V., Podana, Z., Petras, M., Hurka, J. (2014). Prediction of Of‐ fending:SARPO–TheCzechToolforAssessmentofOffenders'Crimino‐ genic Risk and Needs. In JournalofCriminology, vol. 2014, Article ID 592341.doi:10.1155/2014/592341. Jiřička, V. & Prokešová, J. E. (eds.) Úvod do zkoumání efektivity in‐ tervenčníchprogramůvčeskýchvěznicích.Sborníkpříspěvkůzpraxe specializovaných oddělení a terapeutických programů. VSČR, Praha 2012.s.14–15. Lösel, F. (2001) Evaluating the effectiveness of correctional pro‐ grams:bridgingthegapbetweenresearchandpractice.InOffenderre‐ habilitationinpractice:implementingandevaluatingeffectiveprograms (edsG.A.Bernfeld,D.P.Farrington&A.W.Leschied),pp.67–92.Chi‐ chester,UK:Wiley. McGuire, J. (2008). A review of effective interventions for reducing aggression and violence. In PhilosophicalTransactionsoftheRoyal SocietyB,363,s.2577–2597. Němec,J.&Urbanová,M.(1989).Sociálněpsychologickývýcvikpro odsouzené s psychopatickou strukturou osobnosti. Metodická příruč‐ ka.Praha:SprávasborunápravnévýchovyČSR. Netík,K.,Netíková,D.,Hájek,S.(1997).Psychologievprávu.Úvoddo forenznípsychologie.Praha:C.H.Beck. Praško,J.akol.(2003).Poruchyosobnosti.Praha:Portál. Roztočilová, D., Petras, M., Jiřička, V.: Švýcarští odborníci v Česku. Terapie zaměřená na delikt. In České vězeňství, 2008, 3, str. 18–19. Praha,VězeňskáslužbaČR. Salekin,R.T.(2000).Psychopathyandtherapeuticpessimism.Clinical loreorclinicalreality?ClinicalPsychologyReview22(2002)79–112. Urbaniok F., Stürm M. (2006a). Das Zürcher „Ambulante Intensiv‐ Programm“ (AIP) zur Behandlung von Sexual‐ und Gewaltstraftätern. Teil1:EntstehungsgeschichteundmethodischeGrundlagen.Schweizer ArchivfürNeurologieundPsychiatrie;157(3):103‐118 Urbaniok F., Stürm M. (2006b). Das Zürcher „Ambulante Intensiv‐ Programm“ (AIP) zur Behandlung von Sexual‐ und Gewaltstraftätern. Teil 2: Spezifisch deliktpräventive und therapeutische Konzeptionen. SchweizerArchivfürNeurologieundPsychiatrie;157(3):119‐133. 393 Webster,C.D.,Douglas,K.S.,Eaves,D.,&Hart,S.D.(1997).HCR‐20: Assessing risk for violence, version 2. Burnaby, British Columbia: MentalHealth,Law&PolicyInstitute,SimonFraserUniversity. PhDr.VáclavJIŘIČKA VězeňskáslužbaČeskérepubliky Generálníředitelství Soudní1672/1a,Praha4 E‐mail:[email protected] PrisonServiceoftheCzechRepublic GeneralDirectorate Soudni1672/1a,Praha4 E‐mail:[email protected] 394 Hodnoceníkriminogenníchrizikodsouzených (diskusnípanel) Offenderriskassessment(paneldiscussion) MichalPETRAS1,JindřichHŮRKA2,FrantišekDRAHÝ3 aVáclavJIŘIČKA1 1GenerálníředitelstvíVězeňskéslužbyČR 2VěznicePlzeň 3VazebnívězniceOlomouc Anotace Vytvoření použitelného nástroje pro hodnocení rizika recidivy by nemělo být jediným cílem výzkumu predikce kriminogenních rizik. Hodnocenírizikbymělobýtzáklademproposkytovánínamírušitých intervencí a následné péče. Bude prezentováno aktuální nastavení kriminogenních rizik odsouzených ve věznicích, metodika nástroje SARPO a systém vzdělávání. Současně budou představeny výstupy zhodnocenístatickýchadynamickýchfaktorůodsouzenýchainterpre‐ toványvkontextunavazujícíhozacházenísnimi. Abstract Buildingabettertoolforpredictionofre‐offendingshouldnotbethe sole aim of risk prediction research, as it is just one link in the risk assessment–prediction–management. Risk assessment should lead to providingbettertreatmentandcontinuityofcare.Weassumethatthe risk, needs and responsivity principles provide a useful theoretical framework for interventions reducing risks of re‐offending. The methodology of SARPO, a Complex Analysis of Offenders' Risk and Needs, the staff training, and outputs of the static and dynamic risk factors as well as their interpretation in context of further treatment willbediscussed. 395 Klíčová slova: kriminogenní rizika a potřeby, hodnocení, SARPO, podmíněnépropuštění,predikcerecidivy,vězeňskáslužba Keywords:criminogenicrisksandneeds,assessment,SARPO,early release,predictionofre‐offending,prisonservice Pokud má být účelem trestu snížení rizika recidivy odsouzeného, musí se poskytované intervence zaměřit na práci s riziky a krimino‐ genními potřebami. Účinná práce s riziky vyžaduje na počátku jejich správnouidentifikaciavyhodnocení.Zdůraznitjetřebavýznamrozli‐ šovánímezitěmifaktory,kterépřímopřispívajíkekriminálnímucho‐ vání,atěmi,kteréspáchánímtrestnéčinnostinesouvisejí. Kriminogenní riziko se skládá z řady komponent, z nichž nejvý‐ znamnějšímijsoutzv.statické(dané,jižzpětněneovlivnitelné)rizikové faktory(věk,pohlaví,začátektrestnéčinnosti,početodsouzeníapod.) adynamické (aktuální, ovlivnitelné) rizikové faktory (např. vztahy, bydlení,zaměstnání,finančnísituacečipostoje).Součástírizikajerov‐ něžnebezpečnostvězně,jakoujetendencekautoagresivnímučihete‐ roagresivnímu jednání v průběhu výkonu trestu. Ovlivnitelnost sytí protektivnífaktory,jejichžsoučástíjerovněžmotivacevězněkezměně. Proto byl vyvinut původní český nástroj SARPO (Souhrnná analýza rizikapotřebodsouzených),kterývycházízpremisy,žezájmemspo‐ lečnosti je investovat zvláštní úsilí (intervenční programy) především do těch odsouzených, u nichž má takové úsilí šanci vést ke změně (tj.uovlivnitelnýchodsouzených),akdetatozměnapovedekesnížení nebezpečnostiprospolečnost(rizikorecidivy). NástrojSARPOzačalbýtdovězniczaváděnod1.listopadu2012.Od dubna2013jeSARPOnasazenojakostandardnínástrojprotvorbutzv. komplexní zprávy, dokumentu, který je u každého odsouzeného pod‐ kladem pro tvorbu programu zacházení. Program zacházení určuje, jakéintervencemusídanýodsouzenýuaurčitéobdobívevýkonutres‐ tupodstoupit. Oduvedenínástrojedopraxedokonceroku2014bylozpracováno (včetněaktualizací)přes22000komplexníchzprávSARPO.Tatodata jsou soustředěny v několika velkých databázích a postupně vyhodno‐ cována a interpretována. O základní charakteristice souboru a demo‐ grafickýchukazatelíchjevíceinformacívsamostatnémčlánku,kterýje 396 kdispozici i v elektronické verzi na webových stránkách Vězeňské služby(Petrasakol.,2014).Provývojnástrojeaprediktivnívaliditěviz Jiřičkaakol.(2014). ŠkolenívnástrojiSARPO SnástrojemSARPOmohoupracovatjenproškolenízaměstnanciVě‐ zeňské služby České republiky. Školení je realizováno v časové dotaci 17 vyučovacích hodin, probíhá tři dny a zahrnuje teoretickou část (3hodiny),teoriiknástrojiSARPO(6hodin),třikazuistikysezpětnou vazbou (6 hodin) a praktický kontext aplikace nástroje v praxi(2 ho‐ diny). Školení započalo v květnu 2012. V den spuštění nástroje SARPO 1. 11. 2012 bylo proškoleno cca 400 odborných zaměstnanců, a to zejména ti zaměstnanci, kteří pracují v nástupních odděleních věznic. K31.12.2014byloproškolenovsérii30školenícelkem1079odbor‐ nýchzaměstnancůVězeňskéslužby,ztoho195speciálníchpedagogů, 128sociálníchpracovníků,130psychologůa626vychovatelů. Zbývá proškolit cca 100 stávajících odborných zaměstnanců. Poté budouprůběžněškolenijižjennověpříchozíodbornízaměstnanci.Od druhépoloviny2015budoupřipravoványkasuistickésemináře. Výběrzestatistik:Statickériziko Kriminogenní rizika jsou ty proměnné, u nichž bylo empiricky pro‐ kázáno,žezvyšujípravděpodobnostselhání.Tytoproměnné,označova‐ né také jako rizikové faktory, se dále rozlišují na statické a dynamické (angl. static and dynamic factors). Obě skupiny jsou ke kriminálnímu chovánívkauzálním vztahu,přičemž statickéfaktory vycházejízana‐ mnézy, již se udály a jsou neměnné, zatímco dynamické faktory jsou aktuální, přítomné a lze je ovlivňovat. Příklady statických faktorů za‐ hrnují věk v době spáchání prvního trestného činu, počet odsouzení, druh trestů, intenzita páchání a pohlaví pachatele. Příklady dynamic‐ kýchfaktorůjsou finančnísituace,zaměstnání,postojepodporující kriminálníchování,závislosti,rodinnévztahyasociálníokolí. Faktory,kterévstupujídoalgoritmuvedoucíhokvýpočtustatického rizika (SR), jsou 1) Závažné skutečnosti (násilný, sexuální, drogový kontext),2)Copasrate(intenzitapácháníTČ,zahrnujícípočetodsou‐ zení, věk, věk prvního TČ) a 3) podíl nepodmíněných odsouzení (cel‐ 397 kový počet odsouzení, celkový počet nepodmíněných odsouzení). Vý‐ sledekjepromítnutnačtyřbodovouškálu:nízké,střední,vysokéavelmi vysokériziko. V zahrnutém souboru (N = 9594) je statické riziko z hlediska jeho míry rozloženo relativně rovnoměrně. U nejmenší části odsouzených bylostatickérizikohodnocenojakonízké(18%),zatímcovelmivyso‐ késtatickérizikobyloshledánou30%hodnocenýchodsouzených.To jedobrýodrazovýmůstekprodalšídiferenciaci,neboťjevýhodné,po‐ kudjsoualespoňněkteréproměnnévesledovanépopulacivevyváže‐ ném poměru. Naopak by bylo nešikovné, kdyby nástroj neuměl mezi jednotlivými kategoriemi vhodně rozlišovat a většina odsouzených se ocitlanapř.pouzevjednékategorii.Natomtomístěvšakupozorňuje‐ me,žecelkovérizikorecidivysevypočítáváteprvezkombinacevšech rizikových (a protektivních) faktorů, a nemůže tedy odpovídat např. rozložení odsouzených ve vězeňské populaci dle nebezpečnosti, typu vězniceapodobně. Specifickátrestnáčinnost Nejčastějšíspecifickoutrestnoučinnostívminulostibylajednoznač‐ něnásilnáTČ(38%),kteránavícmělanejvyššítendenciseopakovat. MinuláTČsdrogovýkontextemsetýkalakaždéhošestéhoodsouzené‐ ho(17%)asexuálníkontextsevyskytlukaždéhopětadvacátého(4%). 398 Násilí vminulosti SexuálníTČ vminulosti DrogováTČ vminulosti n % n % N % Ne 5963 61,6 9289 96,0 8071 83,4 1x 1799 18,6 319 3,3 1106 11,4 Vícekrát 1913 19,8 67 0,7 498 5,1 Celkem 9675 100,0 9675 100,0 9675 100,0 Se zvyšující se kategorií SR roste poměrně významně i podíl prvku násilívaktuálníTČ,avšakusexuálníhoidrogovéhokontextujetomu naopak,tj.docházíkmírnémupoklesu. VýskytspecifickétrestnéčinnostipodlekategoriíSR Specifická TČ KategorieSR(četnosti) nízké střední vysoké KategorieSR(%) velmi nízké střední vysoké vysoké velmi vysoké Násilí 339 562 763 1134 19,8 24,8 27,0 39,6 SexuálníTČ 65 55 48 53 3,8 2,4 1,7 1,9 DrogováTČ 307 350 386 381 17,9 15,5 13,7 13,3 Celkem 1716 2264 2824 2861 Zhrubačtvrtinaosobmátrestdo1roku,dalšíčtvrtinapak1‐2roky adalšíčtvrtina2‐4roky.Trestynad10letjsoujižojedinělé(3%)ado‐ životnítrestjevsouboruzastoupenpouzejednou.Chybějícíúdajena‐ cházímepouzeu10osob(0,1%). MezidélkoutrestuakategoriíSRnenacházímežádnýjednoduchýli‐ neární vztah. U trestů do 2 let ještě platí, že s rostoucí délkou stoupá riziko, avšak poté s rostoucí délkou začíná postupně narůstat podíl osobsnízkýmrizikem. Vkategoriinad5lettrestupakjejižvícenežtřetinaosobvkategorii snízkýmrizikem.PřidetailnějšíanalýzeosobsnízkýmSR,kterýmbyl uložentrestdelšínež5let,seukazuje,žetatoskupinazahrnujeoproti ostatním vysoký podíl prvopachatelů (38 %), tyto osoby začínají vprůměrupáchatTČ velmi pozdě(36let)apřinástupudo vězeníjiž jsoustaršíhověku(44let). 399 Délkatrestu(aktuálníTČ+ostatníTČ) N % platná% kumulativní % do6měsíců 943 9,7 9,8 9,8 >6měsíců,≤1rok 1553 16,1 16,1 25,8 >1rok,≤1,5roku 1151 11,9 11,9 37,7 >1,5roku,≤2roky 1273 13,2 13,2 50,9 >2roky,≤3roky 1778 18,4 18,4 69,3 >3roky,≤4roky 998 10,3 10,3 79,6 >4roky,≤5let 636 6,6 6,6 86,2 >5let,≤6let 402 4,2 4,2 90,4 >6let,≤7let 260 2,7 2,7 93,1 >7let,≤10let 390 4,0 4,0 97,1 >10let,≤15let 210 2,2 2,2 99,3 >15let 71 0,7 0,7 100,0 Nevyplněno 10 0,1 – – 9675 100,0 100,0 100,0 Celkem Zhlediskatypuvěznicespadávětšinaosobbuďdověznicesostra‐ hou(53%)nebosdozorem(42%),pouzepo2%osobjevevěznici sdohledem nebo naopak se zvýšenou ostrahou. Zastoupení mladist‐ výchjevezkoumanémsouboruminimální(1%). RozdílymezivelmivysokýmSRanízkýmSR navybranýchpříkladech Rozdílymeziodsouzenými,kteřívykazujívelmivysokéstatickérizi‐ ko,atěmisnízkýmstatickýmrizikemlzenázorněilustrovatnapříkla‐ duzávislostíasuicidálníhojednání. Průměrný věk ve vzorku s velmi vysokým statickým rizikem je 26let,vkategoriisnízkýmstatickýmrizikemjeto44let. Ve vztahu k problémypůsobícímuužívánínávykovýchlátekagamb‐ lingumajíodsouzenísvelmivysokýmstatickýmrizikemvtéměř67% problémsužívánímdrog,ve20%salkoholema27%shraním.Vtéto skupiněplatí,žejestližesproblémyužíváalkohol,v100%toznamená, žesproblémyužívánidrogy.Jestližeodsouzeníztétokategoriespro‐ blémy užívají drogy a s problémy hrají, ve více než polovině případů 400 (52%)mají také problémy s užíváním alkoholu. Téměř jedna třetina odsouzenýchztétokategorie(31,8%)nemážádnéproblémysnávy‐ kovýmilátkaminebochováním. Odsouzení s nízkým statickým rizikem mají problémy s užíváním drogve24%,téměř25%salkoholema16%shraním.Jestližespro‐ blémyužívákombinaci,taknejčastějivšechtříNL/NV.Téměřdvětře‐ tiny odsouzených z této kategorie (64,4 %) nemá žádné problémy snávykovýmilátkaminebochováním.Výšeuvedenáčíslasetakkumu‐ lujívjednétřetiněodsouzených. Vevztahuksuicidálnímujednáníseodsouzenísnízkýmstatickýmri‐ zikemdopouštějíautomutilacečastějijedenkrátvživotě(0,92%výskyt jedné automutilační epizody oproti 0,52% výskyt opakovaného auto‐ mutilačního jednání a 2,83% oproti 1,59% výskyt). Odsouzení s níz‐ kým statickým rizikem se dopouští suicidálního chování častěji jedenkrát v životě (2,83% jednoho suicidálního pokusu oproti 1,59% výskytopakovanéhosuicidálníhojednání).Odsouzenísvelmivysokým statickýmrizikemsedopouštíautomutilacečastějiopakovaně(2,73% výskyt opakovaného automutilačního jednání oproti 0,01% výskyt jednéautomutilačníepizody). Odsouzení s velmi vysokým statickým rizikem se dopouštěj častěji suicidálního jednání opakovaně (2,01% výskyt opakovaného suicidál‐ ního jednání oproti 0,04% výskyt jedné automutilační epizody). Od‐ souzení s nízkým statickým rizikem se častěji dopouští suicidálního jednání(4,42%zkoumanéhovzorku).Odsouzenísvelmivysokýmsta‐ tickým rizikem se častěji dopouští automutilačního jednání (2,74% zkoumanéhovzorku). Lzepředpokládat,žeidynamikajednáníobouskupinbudemítod‐ lišnécharakteristickérysy.Lzepředpokládat,žeuodsouzenýchsníz‐ kým statickým rizikem bude častěji za těmito maladaptivními vzorci jednání bilancování své současné životní situace. Odsouzený po tako‐ vém jednání od dalších pokusů ustoupí. U odsouzených s velmi vy‐ sokým statickým rizikem půjde zřejmě častěji o formu nátlaku aneschopnosti zvolit jiný způsob zvládání situace jinými strategiemi. Reakce této zkoumané skupiny budou zároveň ve větší míře souviset sosobnostnímnastavenímodsouzených. 401 Sociálnícharakteristikarizikovýchodsouzených V následujícím textu bude blíže popsána skupina odsouzených svelmi vysokou pravděpodobností pozdějšího selhání (statické riziko =velmivysoké).Zcelkovéhopočtu22612KZSARPOtvoříodsouzení svelmivysokýmstatickýmrizikem31%(6938). Z hlediska sociodemografického se jedná převážně o odsouzené sčeským státním občanstvím, s průměrným aktuálním věkem 26 let, sprůměrnýmvěkemspáchání1TČv17letech,svobodné,bezdětné,se základnímnebonedokončenýmdalšímvzděláním. Zhlediskakriminálníatrestníminulostisejednápřevážněoodsou‐ zené,kteříjižbylivminulostisoudnětrestáni(jezdevysokýpodíltěch, kteříbylivminulostitrestániopakovaně),ukterýchsoudukládáčastě‐ jinepodmíněnýtrestodnětísvobody,kteřísvouprvnítrestnoučinnost zahájilijižvevěkumladistvých,většinaznichbylazaposledních5let vevýkonutrestu,většinousitrestodnětísvobodyvykonávajívevězni‐ cisostrahou,vjejichkriminálníminulostilzečastonaléztspecifickou trestnoučinnost–nejčastějinásilí. Predelikvence Juvenilníkriminalita Opakovaněsoudnětrestán VýskytprvkunásilívTČ VýskytdrogovéhokontextuvTČ VýskytsexuálníhokontextuvTČ AktuálnítrestOSnad3roky počet 234 5496 2078 4750 382 1433 585 % 3,4 79,2 30 68,5 5,5 20,7 8,4 Bydlení Pakližesenadanouskupinubudemedívatzperspektivybydlení,lze konstatovat,ževícenežpolovinaodsouzených(62%)máprávněošet‐ řenébydlenívtomslovasmyslu,žejevlastníkem,spoluvlastníkemda‐ né nemovitosti, má uzavřenou platnou nájemní smlouvu, žije s rodiči, kdemáhlášenneformálnítrvalýpobytapod.Téměř35%odsouzených sicenemáprávněošetřenébydlení,nicméněmáfaktickoumožnostvy‐ užívat nabídku bydlení a neskončili tzv. na ulici. Procento těch, kteří nemajížádnébydleníanemajíanimožnostvyužítnabídkukbydleníje maléprocento,jednásecelkověo3%. 402 Dálelzevyhodnotitkvalitativnístránkubydlení,bezohledunajeho právnízakotvení.Hlavnímiukazatelisestávajípočetadruhspolubyd‐ lících,stavbydlení ajehovybavení,možnostzajištěníúdržbybydlení, včetněosobníhygieny,přítomnostvodyaelektřiny.Vevětšiněpřípadů (85%) byla kvalita bydlení hodnocena jako odpovídající, maximálně limitovánanapř.právěpočtemspolubydlících,jejichčastýmstřídáním apod.Případy,kdybykvalitabydleníbylalimitovánanapř.neexistencí vodyaelektřiny,nebokdybysvýmcharakteremmístobydlenínebylo určeno k jeho užívání, byly okrajovou záležitostí a dosahovaly pouze 2%. Anizpohledurizikovostilokality,vekterésenacházíbydlení,nena‐ cházímezvýšenoukoncentracitěch,kteříbybydlelivlokalitě,kteráje známáčetným výskytemsociálněpatologickýchjevů(rizikovéhocho‐ vání). Lokalita označená jako odloučená nebo ohrožená sociálním vy‐ loučenímbylaoznačenacelkemu8%odsouzených. Při hodnocení narušování mezilidského soužití v podobě nezákon‐ néhojednánívůčiosobámvyskytujícímsevokruhubydlení(bytu,do‐ mu,čtvrti)bylozjištěno,že92%senedopouštělosvétrestnéčinnosti vůčiosobámvokruhujejichbydlení.Těch,kteřísetrestnéčinnostido‐ pouštělivokruhubydlení,bylopouze3%. Výsledkyhodnocenímírypřímésouvislostimezibydlenímaaktuál‐ nítrestnoučinnostínaznačují,žev65%nebylažádnásouvislostshle‐ dána, v ostatních případech nějaká míra souvislosti byla hodnocena, vysokámírasouvislostibydlenívšakbylashledánapouzeve4%pří‐ padů. Zaměstnání Než začneme s hodnocením tohoto dynamického faktoru, je nutno uvést, že téměř 74 % nebylo v minulosti legálně zaměstnáno. Vezme‐ me‐li do úvahy i zdravotní stránku odsouzených, pak se v tomto sou‐ boru vyskytuje značné procento těch, kterým byla přiznána invalidita akonkrétněsejednalooinvalidituI.stupně.Jednalosecelkemo42% zcelkového vzorku. Výše uvedené je však nutné doplnit také o infor‐ maci,ževesledovanémvzorkusenacházelocelkem37%cizinců. Zaměstnáníbudemevyhodnocovatzpohledupraktickévyužitelnosti dosaženékvalifikace.Vtomtoohledulzezarizikovouoznačitskupinu, která nemá žádnou kvalifikaci (31 %), což odpovídá i celkové vzděla‐ nostníúrovnivězeňsképopulace,kterávnadpolovičnívětšinědosahu‐ 403 je dokončeného základního vzdělání. Existenci překážek v uplatnění kvalifikace, ať již z objektivních nebo subjektivních důvodů, jsme za‐ znamenalive 14 %případů. 54 %odsouzenýchsicesvouzpůsobilost kvýkonupracovníčinnostmůževpraxivyužívat,otázkajekolikznich takovoumožnostskutečněvyužije. Problémový (absence, časté střídání, závažné porušení pracovních povinností apod.) průběh předchozích zaměstnání s ohledem k věku odsouzenéhoacelkovýmosobnímpoměrůmbylzjištěnpouzev15%, nicméněvtétootázcejezaznamenánvysokýpodílchybějícíchhodno‐ cenízdůvodunedostatečnýchinformacínebozdůvodumalévěrohod‐ nostivýpovědí33%. Co se týká rizika vyplývající z dlouhodobé nezaměstnanosti, kde se posuzujedélkavytrženízpracovníhoprocesubezohledunapřípadnou evidenciÚřadempráce.Kritériemdlouhodobostisestávádélkapřesa‐ hující 6 měsíců kontinuálně. I v tomto případě je značná skupina od‐ souzených, kteří byli v průběhu 3 let před aktuálním uvězněním 6 měsíců nezaměstnaní. Dalších 18 % se ve sledované době ocitli zcela bezzaměstnání. Budeme‐lisezabývataleskutečností,žebylodsouzenýnezaměstna‐ nýazároveňnebylevidovánÚřadempráce(bezohledu,zdaseneevi‐ doval sám nebo byl sankčně z evidence vyřazen), pak je tato riziková skupinaodsouzenýchpočetněhojnězastoupená(17%). Pohlednazaměstnáníbynebylúplný,kdybychomopomnělivyhod‐ notitzískanoupracovnízkušenost,zdebezrozlišování,zdasejednalo olegálnínebonelegálnípráci.Celých12%jebezpracovníchzkuše‐ ností a celých 21 % sice zkušenost má, ale s ohledem k jejich věku amožnostemjehodnocenájakonedostatečná.Odpovídajícípracovní zkušenostbylazhodnocenau52%ods. Nazávěrnabídnemevýsledkyhodnocenímírypřímésouvislostime‐ zi zaměstnáním a aktuální trestnou činností. Na rozdíl od bydlení je souvislost zaměstnání v 18 % hodnocena jako vysoká a v 22 % jako střední. Pouze v 51 % nebyla prokázána přímá souvislost tohoto dy‐ namickéhofaktorusaktuálnítrestnoučinností. 404 Finance Charakteristika byla vyhodnocována převážně z pohledu nedosta‐ tečnéholegálníhopříjmu,orientacenanelegálnípříjmy,existencedlu‐ hů a závazků, z neschopnosti hospodaření s finančními prostředky. Nízkýanedostatečnýpříjemsečastoocitájakoklíčovýrizikovýfaktor osvětlujícíkriminálníchování. Při hodnocení zdrojů všech legálních příjmů osob finančně samo‐ statnýchbylozjištěno,žeu50%ods.lzejejichlegálnípříjemhodnotit jako pravidelný a dostatečný k pokrytí základních životních potřeb. V15 % pak byl příjem hodnocen jako omezený z důvodu nedostateč‐ nosti nebo nepravidelnosti. 18 % ods. má legální příjem pouze z pro‐ středkůstátnísociálnípolitiky,avšak16%ječistěbezlegálníchpříjmů jakvlastních,taksociálních. Vpřípaděhodnocenínelegálnostipříjmůsrozlišenímrizikavyplýva‐ jícíhoztzv.prácenačernonebopřímoztrestnéčinnostijezdeznačně velká skupina těch, jejichž příjmy z části nebo většiny pochází přímo ztrestnéčinnosti(38%). Cosetýkádluhů,paknebudežádnounovinkou,žetéměř54%evi‐ duje nějaké dluhy. Z celkového počtu však 41 % eviduje dluhy, které jsounadrámecjejichreálnýchmožnostía7%těch,kteřísvézávazky odmítajíplnitzcela. Problematika financí by nebyla úplná, kdyby chybělo hodnocení dovednostihospodaření,atovzhledemkpeněžnímpříjmůmazpůso‐ bilostinakládánís nimi.Nesledujeme zdedostatečnostnebonedosta‐ tečnostfinančníchprostředků,nýbržsamotnouschopnosthospodárně nakládatstěmifinančnímiprostředky,kteréodsouzenýmákdispozici. Nehospodárnostbylahodnocenau28%ods.,zatímcopřímoneschop‐ nost hospodaření byla vyhodnocena u 6 %. Do této skupinky ods. lze zařaditity,kteřímajísvousvéprávnostomezenouprávěvsouvislosti snakládánímsfinančnímiprostředky.Jednásevšakpouzeojednotlivé případy,kterévesledovanémvzorkuzcelkovéhopočtudosahovaliani 1%. Přímá souvislost financí s aktuální trestnou činností byla vyhodno‐ cenau29%jakovysokáau18%jakostřední,cožodpovídáitésku‐ tečnosti, že většina trestné činnosti vězeňské populace má majetkový charakter. 405 Rodinaasociálníkontakty Zhodnocení skutečnosti, zda se někdo z osob blízkých nepodílel či nepodílí na trestné činnosti odsouzeného. Kriminální infekce v rodin‐ ných kruzích patří mezi spolehlivé prediktory budoucí delikventního nebokriminálníhochování.Významnéhonegativníhovlivuvšakvtom‐ to případě dosahuje okamžik, kdy jsou nadto osoby příbuzné nebo blízké přímo spolupachateli či účastníky společné trestné činnosti. Nicméněnarozdílodčastosevyskytujícíkriminálnízátěžeseskuteč‐ nost, že by se osoby příbuzné a blízké společně podíleli na shodné trestnéčinnosti,vyskytlavzanedbatelnémprocentuods.V98%nebyl zjištěnžádnýpodílosobpříbuznýchčiblízkých. V případě, že chceme sledovat i skutečnost, zda je trestná činnost páchánav kontextu rodinného nebobližšího zázemí, tzn., že oběť po‐ cházíztohotookruhuosob,pakpouzemaléprocentoods.(2%)sedo‐ pustila své trestné činnosti vůči někomu, kdo patří do okruhu osob příbuznýchčiblízkých. Stranounezůstalaaniotázkamožnostivyužitífungujícíhosociálního zázemívširšímslovasmyslu(nejenrodina).Fungujícísociálnízázemí bývá označováno jako významná ochrana před kriminální infekcí apřed samotným kriminálním chováním. Naopak nestabilita a ne‐ funkčnost sociálních vazeb zvyšují riziko asociálního a antisociálního chování.Vnašempřípadějsmefungujícísociálnízázemídefinovalive‐ liceúzceazaměřilijsmesenaočekávanoupodporuodjejichsociálního zázemí.Ažu98%ods.vtomtoohledubylohodnoceno,žejejichsoci‐ álnízázemíjeaktuálněpodporujeahodlápodporovatdobudoucna. Cosetýkásouvislostirodinyasociálníchkontaktů,pakbylasouvis‐ lost ve vysoké míře zjištěna pouze v 1 % a ve střední míře v 3 %. U94% ods. nebyla souvislost s aktuální trestnou činností shledána žádná. Reference: PETRAS, M., HŮRKA, J., DRAHÝ, F. & JIŘIČKA, V. (2014). Statistická dataznástrojeSARPO:Demografickástrukturahodnocených.InČeské vězeňství,2014,3.Praha,VězeňskáslužbaČR 406 JIRICKA,V.,PODANA,Z.,PETRAS,M.,HURKA,J.(2014).Predictionof Offending: SARPO–The Czech Tool for Assessment of Offenders' Criminogenic Risk and Needs. In JournalofCriminology, vol. 2014, ArticleID592341.doi:10.1155/2014/592341. Mgr.MichalPetras VězeňskáslužbaČeskérepubliky Generálníředitelství Soudní1672/1a,Praha4 E‐mail:[email protected] PrisonServiceoftheCzechRepublic GeneralDirectorate Soudni1672/1a,Praha4 E‐mail:[email protected] 407 KRIMINOLOGIEPRO21.STOLETÍ:NOVÉVÝZVY, PŘÍSTUPYATÉMATA Zmlaťsisvéhoučitele:Násilíaležvnarativní kriminologii BeatYourTeacherDown:ViolenceandLieinNarrative Criminology VáclavWALACH Anotace: Příspěvek se zaobírá problémem autenticity v narativní kriminologii. Příběhy pachatelů bývají kritizovány jako nevhodné zhlediskaempirickéhozkoumání,protožejsoupovažoványzasubjek‐ tivní,manipulujícíanedůvěryhodné.Jakmilebudepoukázánonalimity tétokritiky,budedemonstrovánvýznamstudia“lží” kpochopeníjed‐ nání pachatelů na základěmého etnografického výzkumu v sociálně vyloučenélokalitě. Klíčová slova: autenticita, příběhy pachatelů, narativní kriminolo‐ gie,narativníanalýza,sociálnívyloučení. Annotation:Thepaperengageswiththeproblemofauthenticityin narrative criminology. The offenders’ stories are criticized as unsuitableforempiricinquiry,sincetheyareconsideredassubjective, manipulative,anduntrustworthy.Oncethelimitationsofthiscriticism arepointedout,asignificanceofthestudyof“lies”isdemonstratedon the basis of my ethnographic research within a socially excluded locality. Key words: authenticity, the stories of offenders, narrative criminology,narrativeanalysis,socialexclusion. 408 1.Úvod Během svého terénního výzkumu zaměřeného na porozumění vý‐ znamu bezpečnosti z perspektivy obyvatel jisté sociálně vyloučené lokality(Walach2013b)jsemseopakovaněsetkávalspříběhem,jehož zápletkaspočívalavtom,žemístnížákzbilsvéhoučitele.Poprvéjsem jejslyšelodtehdyšestnáctiletéhoromskéhochlapce,jenžjímzdůvod‐ nilto,pročnenastoupilnastřednívojenskouškolu.Sdvojkouzchování jeho přihlášku zamítli. Podruhé jej vyprávěl osmadvacetiletý český muž.Pointajehonarativutkvělavtom,ževinousvéagresenedokončil vysokouškolu,kamovšemnarozdílodprvníhorespondentanastoupil. Třetím vypravěčem byl opět šestnáctiletý romský chlapec. Když jsem sehozeptal,pročsvéhoučitelenapadl,odpověděl: Prostěšpatnýden,víš.Víšjak,vstanuljsemlevounohou.Fotrnamě zničehoniczačalřvát,žesimámuklízetvěci,víšjak,anechtělosemi, víš, bo jsem lenivý. Říkám, seru na to. Přišel jsem do školy, tohle. Říkám, paní učitelko, jdu spát, ona mi říká, tak si lehni, protože jsem mělpráškynauklidnění.Jsemspal,učitelkemněpřijdeazničehonic bouchnedostolu, cosi myslí? Jsemspaltři,čtyřihodiny v kuse,jsem nevěděloničem.Bylaasidruhánebotřetíhodina.Jsemseprobudil,bo on praštil do lavice. Říká, co si o sobě myslíš, vole? Říkám, co? A už jsemvystartoval.Říkám,pokomvyřvete?Říká,potobě,typarchante. Říkám,komuříkáteparchant,vymněříkáteparchant?Mámsepostavit zté židle? On mi říká, tak se postav a uvidíš, jak tě odnese sanitka. Říkám, jo? Tak pojďte ven. Přímo jsem ho vyzval na férovku. Hubený kluk, ale bývalý policajt, víš. Ale nechtěl se bít. Říkám, no co, co vy uděláte? Přijde ke mně a do mě žduchl. No tak já jsem napřáhl a už jsemnečekal,jsemhopraštilhnedkatyčkou.Takonspadl,nechaljsem ho,aťsepostaví.Přišlipolicajtiaještěpředpolicajtamajsemhozbil. Při četbě tohoto textu čtenáře nejspíše napadne otázka, nakolik adekvátnípopisskutečnostitentonarativztělesňuje.Vrespondentově výpovědisenacházícelářadanesrovnalostí.Zdásetěžkouvěřitelné,že by policisté nezabránili tomu, aby žák základní školy celkem drobné postavy neublížil před jejich zraky další dospělé osobě. Pochybnosti vyvolává rovněž učitelovo agresivní jednání. Možná měl také „prostě špatný den“ a „vstanul levou nohou“, takže se neovládl a svého žáka skutečně napadl (slyšíme ozvuky univerzálního vysvětlení zločinnosti à la nízká sebe‐kontrola, Gottfredson, Hirschi 1990) . Možná jen jeho žák špatně vyhodnotil jeho výchovné působení a zpětně si vše 409 přikrášluje tak, aby sám sebe mohl prezentovat v morálnějším světle. Amožnásetentopříběhvůbecnestal.Kdebyseostatněvzalaveškolní třídětyč,kteroumělcitovanýsvéhoučiteleudeřit? Problém, jenž zde vyvstává, je problémem autenticity v krimino‐ logickém výzkumu. Ve svém příspěvku poukáži na to, jak se tímto dilematem vypořádává narativní kriminologie. Jakmile budou stručně charakterizovánajejízákladnívýchodiskaaprincipy,přesunesemoje pozornost k pozici pravdy (a lži) v rámci empirického výzkumu. Zatímco tradiční přístupy zastávají pozitivistické pojetí pravdy, jež znarativů dělá nepříliš věrohodný materiál pro vědecké zkoumání, narativní,post‐pozitivistická(čiinterpretativní,vizSchwartz‐Shea, Yanow 2012) koncepce rozumí příběhům jako podmínce a příčinně lidského jednání. Narativy ovšem nejen určité jednání zapříčiňují, ale také jej vybavují specifickým významem odkazujícím k šírší síti významů, ze které je upředena naše kulturní realita (Geertz 2000). Vtomto smyslu je příběh jedním z nástrojů sociální konstrukce této reality, a proto lze jeho prostřednictvím prozkoumat způsoby, jimiž ktomutoprocesudochází(Berger,Luckmann1967). Ať už je výše uvedený narativ věrohodnou reflexí toho, co se opravdustalo,anebone,jehovýznamprozkoumáníkriminálníreality se tímto nijak nezmenšuje. Ba dokonce lze říci, že se zvyšuje. Tato premisabudevdruhépoloviněpříspěvkupřetavenadovlastníanaly‐ tické práce. Daný narativ bude zasazen do kontextu mých dřívějších výzkumných závěrů, podle nichž efektivní užívání násilí zprostředko‐ vávásociálníuznánítěmobyvatelůmvyloučenélokality,prokteréjsou jinémožnostiuzavřeny(Walach,Císař2013).Narativ„Zmlaťsisvého učitele“ lze za těchto okolností interpretovat jako názornou ukázku dialektiky zne/uznání, jež je re/produkována jakožto nezamýšlený důsledek budování neoliberálního kapitalismu v postsocialistické Evropě, který z části svých obyvatel dělá občany druhé kategorie (Luptáketal.2013,Walach2015). 2.Narativníkriminologie Narativní kriminologie je relativně novým směrem v bádání o „vy‐ tvářenízákonů,porušovánízákonůareagovánínaporušovánízákonů“ (Sutherland, Cressey 1978, s. 3). I když se zájem o autobiografické vyprávěnízločincůadelikventůdatujejižodéryChicagskéškoly(např. Shaw 1966), rozvoj administrativní kriminologie, opírající se o různé 410 variantyteorieracionálnívolby,sevýraznězasloužilozneváženíjejich výpovědní hodnoty a společně s tím zatlačil související teoretizování doakademickéhoústraní.Témaautenticityhrálovtomtovývojiklíčo‐ vouroli.Pachatelébylijednodušepovažovánizapřílišnedůvěryhodné, vesvýchvýpovědíchmanipulativníazesvé„zločinné“podstatynespo‐ lehlivé, aby na sociálně‐vědním výzkumu participovali jinak než jako kontejnery„objektivních“demografických,psychologických,ekono‐ mických, kulturních a jiných informací. Teprve začátkem milénia se objevují první studie, jejichž autoři a autorky spatřovali v narativech důležitouproměnnouilegálníchpraktik(Agnew2006,Presser2004). Obecně vzato, narativní kriminologové vycházejí z předpokladu, že „narativyjsoustěžejníprolidskouexistenci“(Presser,Sandbergvtisku, a). Jak tvrdí Barthes (2002, s. 9): „Vyprávění [je] přítomno ve všech obdobích,navšechmístech,vevšechspolečnostech,vyprávěníserodí se samým počátkem dějin lidstva; není a nikde nebyla žádná lidská pospolitost bez vyprávění.“ Čtením našich životů skrze příběhy a ja‐ kožtopříběhydávámeurčitýsmyslnámsamotným,stejnějakosvětu, kterýobýváme.Vyprávěnímpříběhuspojujemedojednohocelkunaše zkušenosti,jednáníaaspirace.Aťužjetentocelekkoherentnívíce,či méně, ve všech případech jím vyvoláváme jistá očekávání týkající se našeho jednání. Příběhem sdělujeme, jak jsme jednali a jak budeme jednat. A právě na tomto vlivu narativů na budoucí jednání je posta‐ venazákladnípremisanarativníkriminologie:„Příběhymotivujíkújmě alegitimizujíji“(Presser,Sandbergvtisku,b). Co je narativ? Presser (2009, s. 178‐179) jej definuje jako „tempo‐ rálně utříděné prohlášení týkající se událostí a/nebo jednání zakuše‐ ných jedním či více protagonisty,“ které „selektivněčerpá z žité zkušenosti“. Narativ je jednou z diskurzivních forem, jež se oproti jiným,napříkladreportáži,kronicečirozpravě,vyznačujetím,žejsou určitéudálostičizkušenostirekapituloványtak,jaksestalyvprůběhu času,proto,abyvyjádřilyurčitoupointu.Pokudtatopointachybí,ne‐ jednáseonarativvpravémslovasmyslu.Toostatněznámezkaždo‐ denní zkušenosti, kdy na příběhy bez pointy reagujeme nechápavěči rozpačitě.„Apročmitovyprávíš?Nechápu,cotímchcešříct.Noaco?“ To jsou jen některé z dobře známých reakcí. Důležité pro narativní kriminology je zjištění, že tato pointa má určitý morální obsah. Jejím smyslem je často osobní ponaučení, jež přesahuje svého vypravěče. Jeilustrací jisté životní situace a jednání, které je v tomto kontextu pokládánozasprávné(srov.Presser,Sandbergvtisku,a). 411 Co se týče vztahu mezi narativem a zkušeností, kriminologové vy‐ užívají trojí konceptualizi (Presser 2009). První pojímá narativ jako prostý záznam zkušenosti, jako objektivní reprezentaci zkušenosti – historický záznam toho, co se stalo. Druhá klade důraz na subjektivní interpretaciurčitézkušenosti.Jelikožlidéjednajízpravidlapodletoho, jak určitou situaci vnímají, objektivní skutečnost ustupuje do pozadí (respektive je chápána jako důležitá pouze skrze subjektivní optiku). Třetí přístup popírá, že sociální realita existuje jako objektivně daná entita a že se narativy nacházejí za jejími hranicemi. Naopak obojí je chápánojakosociálněkonstruovanéavzájemněsepodmiňující:„Nara‐ tivy produkují zkušenost, zrovna jako zkušenost produkuje narativy” (ibid.). Narativní kriminologii je vlastní tento poslední, takzvaný kon‐ stitutivní pohled na narativ, a jako taková čerpá z pestré teoretické palety složené z narativní psychologie, etnometodologie, kulturního strukturalismuapostmodernismu(srov.Sandberg2013). ZtohodůvodudoporučujeSandberg(2010)převládajícízájemoto, jestli účastníci výzkumu lžou, převrátit vzhůru nohama a ptát se, co nám “lži” mohou povědět o životě. Nezáleží na tom, jestli skutečně pachatelé lžou ve větší míře než jiní (pro kritiku tohotopředpokladu, viz Jacobs 2000). Ať už je totiž pravdivnostní status jejich výroků jakýkoli, příběhy pachatelů nám vždy něco říkají o prostředí, ze kteréhopocházejí.Narativynámpomáhajíporozuměthodnotám,iden‐ titám,významůmamocenskýmvztahů.Majísvésocio‐kulturnípozadí. „Příběhy hovoří o historii, ale rovněž samy mají historii,“ z čehož vyplývá, že „narativní výzkum je nevyhnutelně průzkumem kultury vypravěče[čivypravěčky]anikdyjenjehočijejíhoživota,čijentoho, jaksenasvůjživotdívají“(Presser2010,s.442‐443). Problémautenticitypramenízesociálně‐vědníhopozitivismuajeho konceptuvalidityvědeckéhopoznání.Post‐pozitivistickásociálnívěda nicméněpovažujejižsamuotázku,„jestli[narativ]přesněreprezentuje ty vlastnosti fenoménu, který má být popsán, vysvětlen či teoreti‐ zován“ (Hammersley 1987, s. 69), za v konečném důsledku nezodpo‐ věditelnou. V sociálním světě nejsou dokonale poznatelné objektivní zákonitosti, které by řídily lidské jednání. Už jenom proto, že nezá‐ vislýchproměnnýchajejichkombinacíbudevždytakovémnožství,že každá snaha o jejich stanovení bude s nejvyšší pravděpodobností od‐ souzena k neúspěchu. To však neznamená, že by neexistovala žádná kritéria posuzování věrohodnosti empirického výzkumu (i když jsou itací,kdotvrdí,žeanythinggoes,Feyerabend2001).Namístovalidity 412 stavějí post‐pozitivisté požadavek dokládat empirická data a demon‐ strovat způsoby, jimiž z nich byly vyvozeny výzkumné závěry (Sand‐ berg2010). 3.Příběhynásilíanásilnépříběhy Dřívenežsezačnuvěnovatpředeslanémucílitétokapitoly,jetřeba zdůraznit, že přijetí post‐pozitivistické varianty sociální vědy ještě neznamená,žesevevlastnímvýzkumuzcelazřeknemepojmůpravdy alži.Protožesamiúčastnícivýzkumutytopojmypoužívajípřivyhod‐ nocování informací, jejich prostřednictvím dávají lidským činům specifický význam a re/konstruují kritéria – implicitněči explicitně –, pomocínichž lzeurčitý výrokoznačit zapravdivý nebo nepravdivý. Pokud například prvně uvedený vypravěč tvrdil, že zmlátil svého učiteleajávrozhovorusnímzjistil,žesežádnénapadenízadobu,kdy naškolepůsobíneodehrálo,jetovelmidůležitýpoznatek.Tím,ženás vede k dalším otázkám, rozšiřuje empirické vědění a hloubku našich analytickýchzávěrů. Post‐pozitivisté nicméně tvrdí, že toto úsilí nikdy nenajde svého konce, kde bychom se setkali s „čistým” věděním. Nejedná se o to, že neexistuje způsob, jakým bychom mohli rozsoudit, kdo mluví pravdu akdolže.Post‐pozitivisténezpochybňujíanitakproblematickýcharak‐ ter měření, jako spíše problematický status vědění. Učitel například mohl lhát, aby se vyhnul posilování stigmatu „cikánské školy” (Sou‐ ralová,Kašparová2014).Potížíje,žetotosevýzkumníknikdynedozví. Ikdybysemuučitelpřiznal,jakmůževědět,žetentokrátskutečněříká pravdu? A ví učitel sám, že lhal právě z tohoto a ne jiného důvodu? Vkonečném důsledku tak každý vědecký výstup představuje určitou interpretaciplnězávislounaosoběvýzkumníkaakaždátakováinter‐ pretace je svým způsobem násilná; zatímco některé aspekty zvýraz‐ ňuje,jinépotlačujeavylučuje,abybylovůbecmožnépředložitzávěry výzkumu v relativně ucelené podobě (Fay 2002). Následující pokus ourčenívýznamuvúvoducitovanéhonarativujetudížtakovýmnásil‐ nýmpříběhemojednompříběhunásilívevyloučenélokalitě. Podíváme‐lisenapříčinynásilnéhojednání,vtextu„nacházíme”dva základní motivy. Zaprvé je to jakási osudová předurčenost. Vznik konfliktu byl v prvé řadě výsledkem faktorů nacházejících se mimo protagonistovukontrolu.“Prostěšpatnýden”anestálápovahasymbo‐ lizovaná„branímpráškůnauklidnění”najednéstraně,nastranědruhé 413 pak provokace ze strany učitele. V tomto případě ovšem vstupuje do narativuaktérskéhledisko.Doopozicevůčifatalismujestavěnavypra‐ věčova schopnost rozhodovat se samostatně a nepodléhat okolnímu dění;prezentujesejakohrdinavzpírajícíseautoritám,jejichžchování jenepochopitelné,bezdůvodnéapředevšímnespravedlivé.Nejprvese vymezívůčisvémuotci,potomsepostavísvémuučitelianezaleknese ani dorazivších policistů, před nimiž jej za jeho nepřístojné jednání ztrestá. Tentodruhýmotivilustrujedřívezmíněnýmorálníaspektnarativů. Morálnostprotagonistovajednáníjezdepodtrženavýzvouk„férovce”, formalizovanému souboji stylem jeden na jednoho (srov. Walach 2013a), kterou však učitel nejprve odmítá, aby však poté sám svého vyzyvatele napadl. Tato dvojí nespravedlnost, jednou vyvolaná násil‐ nickým nerespektováním vypravěčova rozhodnutí si odpočinout, po‐ druhé předstíraným, nepoctivým odmítnutím jeho nabídky souboje podle pravidel, proto musí být s ohledem na vyšší morální princip potrestána.Nepoddajný,avšakprincipiálnězodpovědnýhrdinaodpoví nanásilí násilím,jensebrání.Pozoruhodnéje,žetatoskutečnostzde není nijak problematizována. Užití násilí je zde mezi řádky konstru‐ ováno jako za jistých okolností pochopitelné a legitimní řešení kon‐ fliktů. Aniž bych chtěl děj tohoto narativu jakkoli romantizovat, dovolím si tento narativ označit za příběh anti‐systémové vzpoury, bojezasvoboduaobhajobylidskédůstojnosti. V tomto ohledu je zjevné, že dotyčný narativ zapadá do kontextu vědění o významu, který násilí přikládají marginalizovaní na obou březíchAtlantiku,odSpojenýchstátůpoVelkouBritániiaSkandinávii (Anderson 2000, Torbenfeldt Bengtsson 2013, Brookman et al. 2011, Sandberg,Pedersen2009aj.).Jakjsemukázalvestudiinapsanéspolu sCísařem (2013), také v českém prostředí lze koncept kultury ulice smysluplně aplikovat ve snaze o porozumění tendenci k násilnému řešení konfliktů coby reakci na sociální marginalizaci, materiální asymbolickou deprivaci, včetně neschopnosti či neochotě státu toto faktické popírání lidských práv odčinit. Závěrem článku jsme konsta‐ tovali: Konstitutivníprokulturuulicejekategorierespektu.Respektzaru‐ čuje svému držiteli osobní bezpečnost pod hrozbou násilné odplaty. Jedná se o kulturní kapitál svého druhu, jehož akumulací dosahuje dotyčný společenského uznání u těch, kdo jsou seznámeni s jeho vý‐ 414 znamem.Dlouhodobévystaveníkultuřeulice,sociálnímupolisesvými specifickýmihodnotami,normamiapravidly,vedekrozvojipouličního habitu, jenž představuje určité ztělesnění kultury ulice ve formě mentálních schémat vnímání, myšlení a jednání v lidských tělech. Pouliční habitus funguje jako určitý návod na řešení nejrůznějších problémů, včetně mezilidských konfliktů. Z toho důvodu navrhujeme vesnazeopochopenísubjektivníchdůvodůobyvatelsociálněvylouče‐ ných lokalit pro páchání loupeží zohlednit faktor kultury ulice, kde fyzická síla figuruje jako jeden z mála dostupných zdrojů mobilizova‐ telných v rámci nekončícího boje o lidskou důstojnost (Walach, Císař 2013,s.411‐412). Vnímánínásilíjakoefektivníhoprostředku,jaksivydobýtuznání,je posilováno tam, kde jsou jiné způsoby znemožněny a/nebo považo‐ vány za méně atraktivní. Podle Bourgoise (2003: 8) má kultura ulice kontrakulturní charakter, jelikož vzniká z důvodu vyloučení z širší společnostiaobracísevůčiní. Z hlediska analyzovaného narativu se tento aspekt zrcadlí již v ob‐ sazení hlavních postav. Levínská (2013) zjistila, že základní škola je některými romskými rodiči chápána jako cizí, nepřátelské prostředí, kde se jejich děti mnohdy poprvé setkávají se stigmatizací spolužáky zdominantnísociálnískupiny.Učiteljesymbolemvnějšíhosvěta,jehož potrestáním je vykonána odplata vůči jeho utlačujícím a ponižujícím institucím. Již samotné vyprávění narativu „Zmlať si svého učitele“ může hlavnímu hrdinovi zajistit uznání, jsou‐li k tomu splněny základní podmínky. Uznání vzniká v interakci; aby jej útočník získal, musejíbýtjehočinyodpovídajícímzpůsobempřijatypublikem. 4.Závěrem Intersubjektivnípovahauznánínásvracízpětkotázcepravdyalži. Vempirickémvýzkumulzenarativpovažovatzapravdivýtehdy,když „ovlivňuje organizaci sociálního dění” (Hájek 2014, s. 167). Jestliže všichni hrajeme (pouliční) divadlo, ne každý z nás dosáhne statusu slavnéhoakčníhohrdiny(Goffman1999).Tojevyhrazenopouzetěm, jejichž jedinečný herecký výkon je potvrzován okolím. Pokud jej lidé definují jako reálný, stane se reálným ve svých důsledcích. Pokud jejtak chápat přestanou, změní se také jeho status (Merton 2000, s.196‐219). 415 Narativníkriminologovésesoustředínaprocesykonstrukcesociální reality skrze vyprávěnípříběhů. Stejně jako tomu je v případě tohoto článku,takéjeprimárněnezajímá,jestlicitovanýrespondentskutečně svéhoučitelezmlátil(ačzjištěníopakumůžebýtzásadnímempirickým poznatkem), ale to, jaký význam má tato informace ve studovaném socio‐kulturním milieu. Není ani tak důležité, jestli to udělal, ale co vyprávěnímotomsledoval.Podaří‐li senámtodešifrovat,respektive vytvořiturčitousmysluplnouinterpretaci,dospělijsmekrelevantnímu vědeckémupoznání. Použitézdroje AGNEW,Robert,2006.StorylinesasNeglectedCauseofCrime.Jour‐ nalofResearchinCrimeandDelinquency43 (2), 119‐147. ISSN 0022‐ 4278. ANDERSON, Elijah, 2000. Code of the Street. Decency, Violence, and theMoralLifeoftheInnerCity. New York: W. W. Norton & Company. ISBN0393320782. BARTHES, Roland. Úvod do strukturální analýzy vyprávění. In: KYLOUŠEK, Petr. Znak, struktura, vyprávění. Výbor z prací francouz‐ skéhostrukturalismu.Brno:Host,2002,s.9‐43.ISBN8072940163. BERGER,Peter,LUCKMANN,Thomas,1999.Sociálníkonstrukcereality: Pojednáníosociologiivědění.Brno: Centrum pro studium demokracie akultury.ISBN8085959461. BOURGOIS, Philippe. 2003. In Search of Respect: Selling Crack in El Barrio. Second Edition. Cambridge, New York: Cambridge University Press.ISBN0521815622. BROOKMAN, Fiona, BENNETT, Trevor, HOCHSTETLER, Andy, COPES, Heith, 2011. The ‘Code of the Street’ and the Generation of Street Violence in the UK. European Journal of Criminology 8 (1), 17‐31. ISSN1477‐3708. FAY, Brian, 2002. Současná filosofie sociálních věd. Multikulturní přístup.Praha:Sociologickénakladatelství.ISBN8086429105. FEYERABEND, Paul, 2001. Rozprava proti metodě. Praha: Aurora. ISBN8072990470. 416 GEERTZ, Clifford, 2000. Interpretace kultur: Vybrané eseje. Praha: Sociologickénakladatelství.ISBN8085850893. GOFFMAN, Erving, 1999. Všichnihrajemedivadlo:Sebeprezentace vkaždodenním životě. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon. ISBN 80 90248241. GOTTFREDSON,Michael,HIRSCHI,Travis,1990.AGeneralTheoryof Crime.Stanford,CA:StanfordUniversityPress.ISBN0804717745. HÁJEK, Martin, 2014. Čtenář a stroj. Vybrané metody sociálněvědní analýzy textů. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN 978‐80‐7419‐ 161‐9. HAMMERSLEY, Martyn, 1987. Some Notes on the Terms “Validity” and “Reliability.” British Educational Research Journal 13 (1), 73‐81. ISSN1469‐3518. JACOBS, Bruce, 2000. Robbing Drug Dealers: Violence beyond the Law.NewYork:AldinedeGruyter.ISBN0202306488. LEVÍNSKÁ, Markéta. Možnosti zvládání interkulturní komunikace. Případ českých Romů na české škole. In: BITTNEROVÁ, Dana. Etnické komunity.Romové.Praha:FakultahumanitníchstudiíUniverzityKarlo‐ vy,2013,s.113‐132.ISBN978‐80‐87398‐45‐6. LUPTÁK, Ľubomír, LUPTÁKOVÁ‐BURZOVÁ, Petra, HEJNAL, Ondřej, KRČÁL, Petr, KUPKA, Petr, MERTL, Jiří, NAXERA, Vladimír, RŮŽIČKA, Michal, STULÍK, Ondřej, VAŠÁT, Petr, WACQUANT, Loïc, WALACH, Václav, 2013. Neoliberalismus a marginalita. Studie z českého reál‐ kapitalismu.Brno:Doplněk.ISBN978‐80‐7239‐314‐5 MERTON, Robert, 2000. Studie ze sociologické teorie. Praha: Socio‐ logickénakladatelství.ISBN8085850923. PRESSER,Lois,2010.CollectingandAnalyzingtheStoriesofOffend‐ ers. Journal of Criminal Justice Education 21(4), 431‐446. ISSN 1051‐ 1253. PRESSER, Lois, 2009. The Narratives of Offenders. Theoretical Criminology13(2),177‐200.ISSN1362‐4806. PRESSER, Lois, 2004. Violent Offenders, Moral Selves: Constructing IdentitiesandAccountsintheResearchInterview.SocialProblems 51 (1),82‐101.ISSN0037‐7791. 417 PRESSER,Lois,SANDBERG,Sveinung.NarrativeCriminology:What’s the Story? In: Narrative Criminology: Understanding Stories of Crime. NewYork:NewYorkUniversityPress,vtisku,a.ISBN1479876771. PRESSER,Lois,SANDBERG,Sveinung.ResearchStrategiesforNarra‐ tive Criminology. In: MILLER, Jody, PALACIOS, Wilson. Advances in CriminologicalTheory:TheValueofQualitativeResearchforAdvancing CriminologicalTheory.Piscataway,NJ:TransactionPublishers,vtisku,b. SANDBERG, Sveinung, 2013. Are Self‐Narratives Strategic or Deter‐ mined,UnifiedorFragmented?ReadingBreivik’sManifestoinLightof NarrativeCriminology.ActaSociologica56(1),69‐83.ISSN0001‐6993. SANDBERG, Sveinung, 2010. What can “Lies” Tell Us about Life? NotestowardsaFrameworkofNarrativeCriminology.JournalofCrim‐ inalJusticeEducation21(4),447‐465.ISSN:1051‐1253. SANDBERG,Sveinung,PEDERSEN,Willy.2009. StreetCapital.Black Cannabis Dealers in a White Welfare State. Bristol: Policy Press. ISBN1847429017. SCHWARTZ‐SHEA,Peregrine,YANOW,Dvora,2009.InterpretiveRe‐ search Design: Concepts and Processes. New York and Abingdon: RoutledgeISBN041587808X. SHAW, Clifford, 1966. TheJack‐Roller:ADelinquentBoy'sOwnStory. Reprinted Edition. Chicago and London: The University of Chicago Press.ISBN9780226751269. SOURALOVÁ, Adéla, KAŠPAROVÁ, Irena, 2014. “Od lokální k cikán‐ ské škole”: Homogenizace školní třídy a měnící se role učitele. Orbis scholae8(1),79‐96.ISSN1802‐4637. SUTHERLAND, Edwin, CRESSEY, Donald, 1978. Criminology. Tenth Edition. Philadelphia and New York and San Jose and Toronto: J. B. LippincottCompany.ISBN0397473842. TORBENFELDT BENGTSSON, 2013. ‘It’s What You Have to Do!’: Exploring the Role of High‐Risk Edgework and Advanced Marginality in aYoung Man’s Motivation for Crime. Criminology and Criminal Justice13(1),99‐115.ISSN1748‐8958. WALACH, Václav, 2015. Where Only the 'Decent People' Live: The Gypsy 'Menace' and Forging a Neoliberal Utopia in a Czech PostsocialistCity.Wschodnioznawstwo8,71‐88.ISSN2082‐7695. 418 WALACH, Václav, 2013a. Dialektika Cigánské férovky: Příspěvek kekritickéantropologiibezpečnosti.Antropowebzin9(4),165‐174. ISSN1801‐8807. WALACH, Václav. Sociálně vyloučené lokality mezi stigmatizací asekuritizací: Výzkumná re‐orientace. In: KRČÁL, Petr, NAXERA, Vladimír. Mladápolitologie:sborníkzkonferencestudentůdoktorských studijních programů v oblasti politických věd. Plzeň: Západočeská univerzitavPlzni,2013b,s.197‐208.ISBN978‐80‐261‐0324‐0. WALACH,Václav,CÍSAŘ,Ondřej,2013.“Jakoghetto–tyublížíšmně, já ublížím tobě: Bezpečnost a pouliční násilí v sociálně vyloučené lokalitě.”Lidéměsta15(3),391‐417.ISSN1212‐8112. Mgr.VáclavWalach FakultasociálníchstudiíMasarykovyuniverzity E‐mail:[email protected] 419 TheCrimeControlandNight‐TimeEconomy inthePost‐Socialist“City” PetrKUPKA,TomᚊMÍD,VáclavWALACH Anotace: Příspěvek vychází z probíhajícího výzkumu mezi spe‐ cialisty na násilí v noční ekonimice v post‐socialistickém “Městě” vČeské republice. Jeho cílem je prvotní vytyčení prostoru pro další analýzu prostřednictvím konceptů “noční ekonomika”, “kontrola kri‐ minality” a “urbánní vládnutí”. Tento prvoní výstup je založen na analýze8rozhovorůsaktéryvládnutívnočníekonomice. Klíčováslova:kontrolacriminality,nočníekonomika,specialisténa násilí,urbánnívládnutí Annotation: The paper arises from the recent research concerning “specialistonviolence”inthenight‐timeeconomyinthepost‐socialist Czech “City”. The objective of the paper is a seminal layout of the observed space for further analysis. This sketch is based on the conceptsof“night‐economy”,“crime‐control”and“urbangovernance”. Thefirstpreliminaryoutputoftheresearchisbasedoneightinterviews withthe“agentsofgovernance”inthenight‐timeeconomy. Keywords:crimecontrol,night‐timeeconomy,specialistonviolence, urbangovernance Introduction Thepaperseekstoprovideanoverviewbasedonsocialanalysisof the field of bouncers in the Czech “City”. The analysis is based on (uptodate)8interviewswithlocalbouncersand2policeofficials responsibleforthecrimecontrolinthenight‐time“City”. 420 Inthefirstpartofthepaperwetrytocontextualizethetopicinthe night‐time economy through the framework of security terms and comparethemwiththefindingsonthesameissuesfromtheUK.The second part tries to describe the limits of the field of bouncers emphasizingtheabsenceofinstitutionsshapingthefield.Inthethird partwediscussthekeyprinciplesstratifyingthefield.Thelastpartwe summarizethepaperwiththeshortreflectiononrecentresearch. ChapterI:NightlifeandSecurityPractices The development of night‐time leisure zones based on alcohol consumptioninthepost‐industrialEuropeancitiesisoftencharacterized as the process accelerating the production of new forms of social control. Hobbs et all. (2005) shows how the creation of these leisure zonesinGreatBritainwasfollowedbythecreationofsupportstructures including innovative parking developments, transport regimes and public policy innovations (city center street lightings, CCTV systems, policing patrols and door staff) in order to secure highly profitable system of night‐time consumption. Those support structures can be viewed as the answer for the unsustainable “clichés of control that emanatedfromtheindustrialage”(Hobs et all. 2005: 170). The same authors claim that neo‐liberal state which stands behind the market logic of the night‐time leisure zones development introduces also the conceptionofprivatecontrolschemesintothisgrowingentertainment industry. Taking into account the impossibility of outsourcing the whole control system upon this industry, the conglomerate of state control and state‐sponsored private control emerges as a dominant pattern of contemporary city security regime. While the former is responsiblefortheclassicpatrolling,controllingthepublicspaceand providing the licensed training for bar supervising, the main function of the latter is the control of liminal space within the commercial premises itself. “The door muscle”, perceived as a certain part of the underworldoratleastevocatingviolence‐seekingmachos,hasbecome a state‐sponsored agents supplying lawful force (Hobbs et all. 2005: 174). In other words, the past image of bouncers as the violent figureheads has turned to be the “part of the uniformed security regimes”(ibidem). In the post‐socialist countries the image of night city full of bars, clubsandotherentertainmentoptionsgivestheperceptionofprogress 421 and wealth (see Groffman 2014 or all airlines magazines). No matter howmuchnight‐timeeconomysymbolshavebeenproliferatinginthe post‐socialist countries after 1989, the support system of the new industry has diametrically different contours than in the UK. To understandthosecontoursweshalldiscusstwomaininterdependent factorsshapingtherecentconfiguration. First, it was the rapid expansion of private businesses after 1989 followedbyclumsylegalinstrumentswhichcouldnotcovertheentire spectrumofbothintendedandunintendedsocialeffectsproducedby newly diffusing commercial sector. This can be illustrated with the long‐term debate about a demarcation line between the security provided bythestateandthetendenciestoestablishprivatesecurity agencies.Theabsenceofprivatesecurityagencieslegislationproduces the gap in the administration of the rights and obligations of these companies. The lack of legal base governing the personal and qualification qualities also causes the uncontrolled proliferation of privatesecurityfirmswhichmovestheCzechRepublictothetopofthe internationalrankintermsofdensityofprivatesecuritycompaniesin nationalterritories(seeBureš2014). Second, the night‐time commercial premises were established not onlyasprofitseekingfacilitiesbutalsoeitherasasymbolicalfootprint of owner´s economic success or directly as a space for money laundering. Let´s illustrate this with an analogy to football business. While British football clubs function as a money factories, or at least potentialprofitablelong‐termbusinesses,thestructureofthefootball clubs field in the post‐socialist countries is dependent especially on donors whose financial background is not transparent. The same can be said about night‐time commercial subjects as an example of small scalebusinesses.Furthermore,the“honest”intentionsofhavingabar orclubisusuallyperceivedasthefirststepindoingprivatebusiness which makes the “first‐time” businessmen highly vulnerable to the effects of the specific night‐time commercial market. This makes the structure of the market highly uncertain and variable. Practically it meansthesecurityinthenight‐timepremisesisensuredbytheprivate agencies or individuals. The former means the profit should be accumulatedonbothsidesofthisrelationshipwhichmakesthewage forthebouncersdependentontheagreementbetweenthecommercial subjects without the real possibility to extend it. The lack of legal regulation causes the low rate of the services provided by private 422 security agencies. The same price can be paid out directly to the bouncerswithoutanymediatorsandformaltermsofcontract. Letussetthelocalcontextbyfollowingquotationwhichillustrates thepartoftheeverydaybouncer´searningpractice: “[Yourearnings]dependsonthefactifyousitatentranceandcollect the entrance fee, and how benevolent the owner is. There are some unwrittenruleswhatyoucandare.Youcan´toverdoit.Iftherearefour hundred of visitors, you may not dispose only by five thousand in cash. It´sclearthatyourobinthatcase.” The presented quotation refers to the modus of bouncer´s routine practice during the exercise of their profession in the commercial premises.Aninherentaspectofthisaccountisanillegalactofrobbery which is nevertheless tolerated by the victim and is understood as generally accepted norm. The central narrative which is implicitly articulated by these quotations could be described subsequently: Thereisacommercialnight‐economyinfrastructurehiringinformally thesecurityproviders(bouncers)whoareresponsibleforsecuringthe trouble‐freeconsumptionwithintheinfrastructure.Theunspokenpart of the exercise of the security profession is robbing the owners who tolerate these behaviors in some measure but react by regulation of thebouncer´swage. ChapterII:TheLimitsoftheField:Professionals WithoutProfession Talkingaboutthefieldofbouncersinthelocationweobservemeans talkingaboutthecitycenterlocatedinthehistoricalpartof“theCity”. Therefore we use the word “the City” trying to delaminate the geographical space of our research. The peripheral night‐time commercial premises are perceived as different world far away from thenight‐timeeconomycomplexof”theCity”.Eventheactorsoccupying thepositionsin“theCity”haveonlylimitedexperienceswithperipheral night‐timeeconomyenclaves. As we have already discussed elsewhere (Chapter I), the Czech Republicisoneofthepost‐socialistcountrieswhichisnotdisposingby legal framework governing the positions of public policy institutions and private security companies. This legal vacuum co‐creates the distinctions of door‐work in different legal spaces. We describe two 423 attributes of these differences which we consider to be the most importantforcesdrivingthefieldofbouncersin“theCity”. Monaghan (2004) in his seminal work on bouncers´ occupational culture describes door‐work in Southwest England as an occupation withahighstaffturnover(p.456)wherethedoor‐staffisoftentreated asdisposable,replaceablebodiesbylicensees(s.461).Theperception of replaceable “body capital” is moreover speeded up by the fact the mostofbouncerscombinepart‐timedoor‐workwithfull‐employment elsewhere(s.456).Thesepatternstogetherwiththetraditionalantag‐ onistic relationship between door‐staff and police (s. 460) contribute to establishment of highly distrustful occupational environment with limited autonomy of the door‐staff voice. On top of this lived reality therearediverselegalrisksresultingfromhigh‐profilingcharacterof professioninbetweentheconsumers,licenseesand“real”policework intheprofitablezonesof“patternedliminalitycreating[forconsumers] theimpressionofbeingsetasideandsecludedfromtheprincipalarenas ofnormative,non‐liminalsociallife(Hobbsetall.2005:166).Theroleof the bouncers in this system is mostly symbolic providing the impres‐ sionthatlicenseeswillnotcontrolthedevianceinthenight‐timezones andthespaceislefttothebouncersastheresponsibleindividualswho carry the burden of all the aggression (active or passive) within the spaceofnight‐timeeconomy.Thesedeceptiverelationsevenreceived aspecialattentioninthebulkofstudiespresentingfindingsongenesis ofviolenceinthebarsandclubs(seeRoberts2008). Thecaseof“theCity”tellsdifferentstorywherethelegallyoperated private security agency are not present. The field of bouncers in “the City”is“supplied”mostlybytwooftenoverlappinglocalsocialgroups –fightersfrompublicorprivatesportclubs(boxing,muaithaiforthe most part) and/or (in)famous football‐hooligans groups with connec‐ tionstolocalsceneofright‐wingextremism.Thehiringprocessisthen basedoninformaldemandforbouncerswhichcomesfromtheneedof havingapersoninthenight‐timecommercialpremises(bar,club,ca‐ sino, brothel) whose duty is to secure the peace on the premises in‐ cludingthrowingtroublemakersoutofthesite.Thisneedisarticulated directlybytheownersofthepremisesorbyhis/herdeputywhoisal‐ so responsible for paying the bouncers in cash. There is no mediator suchasaprivatesecurityagencyoremploymentagencybetweenthe involvedagents.Thefieldgenerallylacksanyformalrulesorcontract 424 defining the relationship between the owners and the bouncers. This lackofformalismhighlyaffectsthesocialbehaviorsofthebouncers: “Youhavetoputthatinyourpipeandsmokeit.Ithasitsdonwsidesas itisnotabsoluteguaranteeatall.Iamdoingitillicitly,thereisnoformal contract.Idon´tpaysocialsecurity,Ipayjustthehealthone.NowIamin quiteuncertainsituationbecauseIhadboughtaflatwhereIdrownall themoney,butotherwiseitisquitegood.” Thequotationbringsustothenegotiationofresponsibilities.Letus discussthemostobviousone–theviolencecontrolwithinthepremises thebouncersworkfor.Alackofaformalcontractplacesthebouncers into the same position as the clients of the bar. In a case of any skirmishorphysicalattackthecommonprincipleofcriminallaw„who hits first“ is valid without the safety net of shared responsibility. Consequently, the placement of CCTVs in the premises is always questionable.UsuallythereisnoCCTVattheentrance.Itisplacedjust inside the bar and in the dancing zones. There is a deal between the bartenders and bouncers that in the case the bouncers “hit first” the bartendersimmediatelydeletetheCCTVfootageandpretendtheCCTV wasswitched‐offforthewholeevening. IncomparisontotheUKcase,economicattractivenessofthejobon theonehandandhigh‐profilingcharacterofthejobontheothermake the field of bouncers closed and guaranteed. Put differently, being abouncerin“theCity”means“beingemployed”inthelongterm: „Iamhereasalivestock.Iamheresincethebarhasopened[app. 5 years, author].Iamgoinghere,Iknowthepeople,Italktothem,Idrink acoffee…“ Tobecomeabouncerin“theCity”thereisnootherwaythanhaving a recognized career as violence specialist and at the same time being an acquaintance of other active bouncers or another recognized violencespecialist.Aninformalcharacterofthejobopensthechannels for exploitation of other economic opportunities offered to bouncers during their working time. Not all of those opportunities are legal hencetheclosedsystemisworthtokeepthemfreefromlurkingrisks. It doesn´t mean that all the agents located in the field are friends neither the field can be referred to as some sort of brotherhood. Althoughthefieldisbasedonaninherentlystrongsocialcontrol,there areseveralstratasmakingthefieldheterogenicandstructured.These 425 structuresreflecttheshareofthekeystakeswhichgiveadynamicto thefield. ChapterIII:WhatisatStake?Body,MoneyandPrestigeofBeing TrustworthyPerson Aswereferredabove,thekeyassetmakingthefieldattainableisthe man’s power capital verified by the agents/gatekeepers operating already in the field. This capital is interchangeable with economic capital represented by cash money. The evidence of physical skills is broadly accepted among bouncers and the ideal type of bouncer is widelyacknowledged: „The ideal bouncer is relatively smart, a bit English‐speaking, good‐ temperedpersonwhocandoatleastsomething–fighting,box,wrestling. Butthereareterriblyfewofthose…Usuallyitisoversizednuttyorakid who can wangle a job saying that he is that bomber, or it can be aconfident who has good relations with coppers. I condemn a lot of people,butitismyinternalopinionandI can count ononehandthe peoplewhohavethemakingsofbeinggood…Therestisrabble,thereal rabble, just zannies who don´t have the makings for that. All kind of studentswouldsmashthem…Theyjustnarkbecausetheyareallthetime inshits.Theyhavetoprovethemselvestheyaresomeones…Theyarenot detached.“ Whiletalkingaboutman’spowercapitalthebouncerhasuncovered anotheraspectofthefieldstructure.Itrelatesto„paranoidbehavior“ such as that reported by Monaghan (2004: 460) in his study. The sourceofthisparanoiaseemstobedifferentintheCzechandtheUK cases.Monaghan(s.460,464,466)depictsthestoriesoftenlinkedto professional distrust projected into the application of stereotypized image of violent bouncers and consequently into violations of presumptionsofinnocence. The case of „the City“is different. The antagonism between police forcesandbouncersisbasedonthesocialtrajectoryofbouncerswho have entered the field as former or yet active fighters, hooligans or both.Simultaneouslytheycouldplay doubleapparentlycontradicting roles – on one hand they act as law violators standing against public order and on the other they take a role of security guard controlling theviolencewithinthezoneswherepolicedoesnothavethepoweror 426 the capacities to enforce the law. Being both bouncer and known hooligan is a valued combination for police forces which can exploit thehigh‐profilingoccupationofthebouncerstogetinformationabout hooligans subculture or „underworld“. The agents in the field see the meaning of „sneaking“ in the assistance provided by police in return for demanded information. Once the cooperation between the police and bouncers is established it is perceived as a threatening of the bouncers,evenofthosewhoarenotlinkedtofootballculture. Thenight‐timeeconomydoesnotproduceonlytheviolentbehaviors butitisconnectedtotheinformalchannelsthroughwhichtheillicitor illegalcommoditiesflowfromthesupplierstoconsumers.Bouncersas the gatekeepers of the night‐time economy are acknowledged of this channelswhichmakesthemavaluablesourceofinformationforpolice andlawenforcementbodies: „[…] in principle they are valuable persons for us. We have nothing withoutthem…Idon´tsaytherearenotpeopleamongthemwhohave arespect to disgust but there are also persons who meet our needs, because…theydidsomethingformeandsoon,so…someofthemareok. ButIknowaboutpersonswhoIwouldnotaskforanything,itwouldbe useless.SoasItoldyou,someofthemareresistanttotheworkofpolice andsomeofthem…“ Conclusion Attentive totheprocessesinthefieldofbouncersweprovidedthe accounts which were dominated mostly by informal aspects of the night‐timeeconomy.Takingapositionoftheactorssinthefieldwe wouldarguetheomnipresenttransgressiveacts(robbingtheowners, customers, violence behaviors, exploitation of further economic opportunities)occurasstructuralrequisiteskeepingthefieldsufficiently exclusive and profitable at the expense of high‐profiling character of the field. Compared with the UK case a lack of external regulation keeps the economic and social position of the bouncers relatively acceptable emphasizing especially the relative stability of the field and the durability of the job position. Indeed, the informality of the businesscontractsandpatronizingattitudeofthepoliceforcestowards bouncersremindthesocialistcountriesinthe80´swhenpoliceforces patronage upon the informal economic activities was fundamental to keep the informal economy alive. Thus it is questionable if this co‐ 427 governancevariesaccordingtostructuralconditionsofcontemporary political regimes or it is an effect of social mechanisms driven by differentlogicofstructuration. References: Bureš, Oldřich. Private Security Companies in the Czech Republic: Rearticulating the Security Field and Transforming Politics. Security Dialogue.2014,roč.45,č.1,str.81‐98.ISSN:0967‐0106. European Comission. Shadow Economy and Undeclared Work [on‐ line].2014,DostupnénaWWW:On‐line http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/themes/07_shadow_economy.pdf. Groffman,Adam.WhyHipstersAreObsessedwithKreuzberg,Berlin. BusinessInsider[on‐line].2014,[cit.19.9.2014].DostupnénaWWW: http://www.businessinsider.com/kreuzberg‐is‐berlins‐hipster‐ hotspot‐2014‐9?op=1. Hobbs, Dick, Winlow, Simon, Hadfield, Philip, Lister, Stuart. Violent Hypocrisy:GovernanceandtheNight‐TimeEconomy.EuropeanJournal ofCriminology.2005,roč.2,č.2,str.161‐183.ISSN:1477‐3708. Monaghan, Lee, F. 2004. Doorwork and Legal Risk: Observations fromanEmbodiedEthnography,SocialandLegalStudies.2004,roč.13, č.4,str.453‐480.ISSN:1747‐4469. Katedrapolitologie,Fakultasociálníchstudií Masarykovyuniversity,Brno Mgr.PetrKupka E‐mail:[email protected] Mgr.Tomᚊmíd,Ph.D. E‐mail:[email protected] Mgr.VáclavWalach E‐mail:[email protected] 428 Příspěvekksoučasnýmpřístupůmkanalytickému zkoumáníkriminality Thecontributiontocontemporaryapproachesto analyticalresearchofcrime MartinDOLEČEK,JosefSMOLÍK Anotace: Příspěvek diskutuje možnosti rozvinutí dosavadních způ‐ sobů,jakýmijenahlíženonapredikciaprevencikriminality.Příspěvek bude diskutovat teoretické, metodologické, ale i empirické aspekty sakcentemnamožnýrozvojtétooblasti. Klíčováslova:kriminologie,analytickýpřístup,predikce,prevence. Annotation:Thispaperdiscussesthepossibilitiesofexensionof existing methods which are used to prediction and prevention of delinquency. The text will discuss theoretical, methodological, and empirical aspects with emphasis on the possible development of this area. Keywords:criminology,analiticalapproach,predection,prevention. Úvod Kriminologiebymělabýtvědoudynamickou,kteráreagujenanové výzvy, resp. nové možnosti výzkumu, a také se zaměřuje na realizaci preventivníchopatřenívesledovanéoblasti.Vtomtokontextutaklze představit i možnosti analytické metody vztahující se k oblasti kri‐ minality, který využívá poznatků sociální geografie, ale i poznatků demografie,urbanistikyčisociologie.Obecnělzeanalytickýpřístupde‐ 429 finovatjakoproces,kdyserozebereproblémnajednotlivékomponen‐ ty(vpřípadězdeprezentovanéproblematikysejednáokriminologická data) tak, aby bylo zjevné, které příčiny mají vliv na zkoumaný feno‐ mén. Analýza tedy zkoumá, jak tyto komponenty fungují jako relativně samostatné prvky a jaké jsou mezi nimi vztahy. Každá analýza se vy‐ značujeurčitýmstupněmexplorace,cožznamená,žepřiníprovádíme průzkumovéaobjevujícíaktivity(Hendl2005:35). Typickýmcílemanalytickéhopřístupujetakidentifikovatjednotlivé poznatky, jejich specifikaci, vyhodnocení a možnou realizaci (proti) opatřenívezkoumanéoblasti.Základemanalytickéhoprocesujevšak stanovení základního cíle samotné analýzy a výzkumné oblasti. V pří‐ paděanalytickéhozkoumáníkriminalityjenavýzkumnících,jakábude zvolena geografická jednotka (Česká republika, vybraný kraj, město, městskáčást,obecatp.). Kriminalitajakomodel V ideálním případě by bylo možné na základě důkladného datami‐ ningusestavitprourčitéjednotky(města,městskéčtvrti,lokalityatp.) modely kriminality. Model lze definovat jako zmenšený systém, který zachycujehlavníprincipfungování.Konstruovatmodeltedyznamená používatjednuzezákladníchmetod–abstrakci.Sjejímpomocí„vybí‐ rámezreálnýchsystémůněkteréprvkyaněkterévztahy,které–takto vypreparované–potomblížezkoumámejakomodelreality(Ferjenčík 2000:47). Modely obvykle popisují dynamické procesy; toho dosáhneme tak, žestanovímenumerickéhodnotypromalýpočetparametrů.Paramet‐ ry jsou hodnoty nutné pro chod modelu; mohou se měnit, avšak pro každýjedenmodelovacíběhzůstávajíkonstantní.Dátparametrusmys‐ luplné hodnoty vyžaduje vhodná data (Martin, Bateson 2009: 181). Využitelná data by mohla poskytnout longitudinální statistické údaje okriminalitě. Proúčelmodelukriminalitybybylovhodnépochopitklíčovévztahy zkoumanéhosystému,kterébysivšímalyproměnných,jakojsourůzné časové úseky (kriminalita ve dne/v nočních hodinách, roční období atp.),typypáchanétrestnéčinnosti,typypachatelůatp. 430 ZajímavýjevtétosouvislostipostřehKubátové(týkajícísemodelů) otom, že „bude‐li model příliš teoretický (abstraktní), nebudeme jej mociempirickytestovat.Bude‐limodelpřílišempirický,nebudetoná‐ strojsloužícíkvysvětlování,alepřímojižvysvětleníempirickéskuteč‐ nosti“ (Kubátová 2006: 138). Tenhle pohled je v podstatě v souladu stvrzením dalších autorů, kteří uvádějí, že „modelování je zkoumání reálnýchobjektůpomocíjiných,zpravidlaumělevytvořenýchobjektů, vnichžjsouvyjádřenyadefinoványpouzevybranévlastnostioriginál‐ níhoobjektu“(Konrád,Musil,Suchánek2004:105).Aspektzjednodu‐ šeníjetedypřitvorběmodeluzásadní.Titoautořitakédáledodávají, že„modeljemezičlánkemmezirealitouapředstavouorealitě.Jezalo‐ žen především na analogii, myšlenkově nebo reálně imituje některé vlastnostireálněexistujícíchobjektů“(Konrád,Musil,Suchánek2004: 105).KtomuvšakMichalDordadodává,žepřitvorběmodelůvždypo‐ stupujeme od těch zcela jednoduchých, základních, až k propracova‐ nějším a složitějším (Dorda 2010). Smyslem modelu tedy není dojít úplného zjednodušení, kde by se proměnné daly zasadit do triviální matice,alestejnětakanidruhýextrém,kdybymodelsestávalzmnoha amnohadesítekproměnných,jejichžmonitorováníbysestalopraktic‐ kyneproveditelným. Potenciálnívyužitelnostmodelůkriminality Modelkriminalityprourčitoulokalitubyznamenalpokrokvmnoha ohledech. Především by bylo možné zachytit měnící se strukturu kriminality podle jednotlivých kritérií (provybrané druhy trestné čin‐ nosti,ročníobdobí,časovéobdobíatp.),cožbyusnadnilonasazenípoli‐ cejních složek (teoreticky vedoucí k vyšší míře objasněnosti trestné činnostičisníženítrestnéčinnosti),případněvhodnépreventivníakti‐ vity, které by umožnily vhodnou intervenci do přesně lokalizovaných oblastí.Svouroliovšemtakémohoumodelykriminalitysehrátijindy než při preventivních opatřeních. I v rámci probíhajících vyšetřování totiž mohou nabídnout užitečnou sumu informací, a to z hlediska tzv. normálníhozločinu,cožjepojemvypovídajícíotom,žekaždýzločinmá svůj více či méně obvyklý průběh co do okolností, jež jeho provedení doprovázejí(McCue2006). Upozornittakmohounapřípadnáspecifi‐ ka, jež mohou být v určitých případech typická, avšak méně obvyklá. Ačkolilzepředpokládat,žepodobnýchzávěrůmůžebýtschopnýizku‐ šený vyšetřovatel, modely kriminality přinášejí jednu nespornou vý‐ 431 hodu oproti tomu, když jsou zmiňované znalosti vázány na člověka. Lidský mozek sice může nabídnout jistou míru představivosti a snad ipředvídavosti, ovšem jeho poznání není přenositelné. Rozhodně ne vtakovémíře,vjakétojemožnévpřípaděvirtuálníhomodelukrimi‐ nality,nemluvěoceléřadědalšíchomezení,kteráses lidskýmfakto‐ rem pojí. Přesto je potřeba s limity počítat i v případě virtuálních modelůkriminality–naprostozásadníjezejménainformacepravidel‐ něaktualizovat,revidovataopětovněvyhodnocovat. StatistickéúdajeokriminalitěvČR ajejichmožnátransformacedomodelů Zezdrojůdat,kterébysedaly využítktvorbě modelů,sejakonej‐ vhodnější zdají být oficiální statistické údaje. Statistiky zabývající se kriminalitouvícečiméněmámevČeskérepublicenásledující:statisti‐ ky Probační a mediační služby ČR, Vězeňské služby ČR, Institutu pro kriminologiiasociálníprevencipřípadněstatistikyMinisterstvaspra‐ vedlnosti ČR anebo policejní statistiky, které jsou v gesci Policejního prezidiaČR.Jsoutoprávěposlednějmenované,kteréjemožnézrůz‐ ných důvodů považovat za nejvhodnější (kupříkladu jsou nejkonkrét‐ něji zaměřené na okolnosti spáchané trestné činnosti). Datový zdroj těchto statistik představuje informační systém Policie ČR, tzv. Evi‐ denčněstatistickýsystémkriminality(ESSK). Vdiplomovépráciprvníhozautorůtohotopříspěvkubylypodrobně rozebránymožnostivyužitídatzESSKpropotřebydataminingového zpracování a následného budování modelu kriminality. Závěry, které přinesla provedená analýza, by se daly zjednodušeně shrnout do ná‐ sledujícíchtvrzení:ZdrojovádatapocházejícízESSKseukázalabýtne‐ dostačujícíkvybudovánísmysluplnéhomodelukriminality.Podávané informacebylyčastopřílišvágníanemělypotřebnouvaliditu.Jakodal‐ ší nedostatek lze zmínit, že mnoho potenciálně využitelných dat zde vyloženěchybělo.Tojenicméněpoměrněočekávatelné,atovzhledem k povaze těchto zdrojových dat a také s ohledem na fakt, že při data miningové analýze kriminality s ohledem na tvorbu jejího modelu se nelzeomezovatpouzenajedinýzdrojdat. Přestožesetedyukázalo,žeESSKsámosoběnemůžebýtuspokojivě použit pro tvorbu modelu kriminality, byly alespoň prozkoumány možnosti,dojakémírybyktomutoúčelubýtvyužitmohl.Zároveňby‐ 432 lonastíněno,jakédoplňujícízdroječiinformacebymělbýtpoužívány, ato s důrazem na představení požadovaných kategorií, jež je vhodné vbudoucnu sledovat a k tvorbě modelů využívat (byť tedy v obecné rovině,neboťjepochopitelné,žejednaknekaždýzločinmáidentické okolnosti,ajednaknekaždýzločinlzetímtozpůsobemanalyzovat). Protvorbumodelůkriminalityjedále zapotřebívyužívatcomožná nejkomplexnějšíchzdrojůdat,anavícsetakécíleněvypořádávatsfak‐ tory, jež snižují jejich relevanci a validitu. Bližší okolnosti jsou už poměrně specifické a bude proto vhodnější odkázat na zmiňovanou diplomovoupráci. Diskuse Vprůběhuceléhotohotopříspěvkubylavsouvislostisanalytickým přístupem k predikci kriminality řeč pouze o víceméně komplexních modelechkriminality.Tovšakneznamená,žetytomodelyjsoujedinou možnostíaževsoučasnostineprobíhajížádnéobdobnéaktivity,které by byly v gesci odpovídajících bezpečnostních složek a souvisejících orgánůstátnísprávy.Zdejedůležitézmínitdvanejvýraznějšíprojekty. Za prvé je potřeba říct, že již několik let česká policie využívá Geo‐ grafický informační systém (GIS), který je součástí projektu Geoinfor‐ matikajakonástrojpropodporuintegrovanéčinnostibezpečnostních a záchranných složek státu (GISBS). Tento systém nepracuje pouze spolicejnímistatistickýmidaty,aleberevpotazivybranégeografické ukazatele–znichzapozornoststojínapř.údajeovýplatáchsociálních dávek,údajeohlášenítrvaléhopobytučidataomířenezaměstnanosti. Přínosemtohotosystémumádletvrzeníředitelepořádkovépoliciebýt vymezení optimálního počtu zaměstnaných i nasazovaných policistů asledování trendů kriminality a ukazovat má i výskyt tzv. hotspotů, tedymístsezvýšenoumírourizikovosti(Hrbek2012,Prevencekrimi‐ nality2015). Další aktivitou, kterou je zásadní zmínit a jež shodou okolností na aktuálnosti nabývá v současných týdnech a měsících, je poměrně am‐ biciózníprojektvgesciMinisterstvavnitraČRnazvanýMapybudouc‐ nosti. Projekt vychází ze zahraničních zkušeností s analytickými prediktivními metodami, financován je Evropským sociálním fondem (ESF)apilotněsezačaltestovatvKolíně.Přístupyvrámcitohotopro‐ jektu jsou zatím prezentovány tak, že jsou založeny na matematicko‐ 433 statistických metodách a zpracovávají dřívější údaje o kriminalitě (iDNES 2015). Pokud bychom se vrátili k výše zmíněným závěrům oobsahupolicejníchstatistik,leznatomtomístěvyslovitjistépochyb‐ nosti,zdajsoutytopřístupydostačující.Přestoplatí,žebezvěcnézna‐ losti používaných metod a veškerých datových zdrojů není možné tentopřístupplošněsoudit. U obou těchto projektů se uvádějí zhruba obdobné přínosy a také vpodstatěobdobnámírasníženíkriminality–až30%,cožjeopravdu významnýpokles(např.vizBarbořík2014,iDNES2015)Zdejenicmé‐ ně nezbytné zdůraznit, že nejde o kriminalitu veškerou, ale jen o kri‐ minalituobecnou.Tasenepochybněvelicevýrazně,apředevšímzcela přímotýkáznačnéčástiběžnépopulace.Jejínegativnídopadjetakin‐ tenzivnípředevšímnaúrovnisubjektivníhovnímáníohroženípopula‐ ce kriminalitou. V pozadí však zůstává jiná část kriminality, která způsobujenejvýraznějšíškodyzhlediskafinančníztráty–kriminalita hospodářská. „Kriminalitaulice“jevtomtoohledudalekolépepokrytácodoana‐ lytickéhopřístupukjejímuzjišťování.Jejíobjasněnostsicevminulých letechnebylavesrovnánís ostatnímidruhykriminality úplněšpatná, alejednakneníjednoznačné,nakoliktoodpovídávýšizpůsobenéško‐ dy,ajednakjeveliceproblematickáotázkalatencehospodářskékrimi‐ nality. Objasněnosttaknemusíještěvůbeconičemvypovídat(AltUtil 2014). Tyto i další otázky tak zůstávají k zodpovězení a prozatím ne‐ chávajíproblematikuanalytickéhopřístupukřešeníproblematikyspí‐ šejenopatrněnačatou. Závěr V příspěvku byly probírány vybrané možnosti využití analytických přístupůkprevenciapredikcikriminality,kdebylapozornostvěnová‐ na zejména možnostem zdrojových dat, dále aktuálně využívaným způsobůmvyužívání,atosakcentemnaoblastikriminality,kteréjsou takto pokrývány. Diskutovány byly také možnosti využití těchto pří‐ stupů a případného rozšíření od kriminality obecné k jejím dalším druhům. Analytickézpracovávánídatokriminalitěajejichnáslednévyužívá‐ nívoblastiprevenceapredikcezločinnostimánepochybněvelikýpo‐ tenciál a zcela jistě může být prostředkem ke snižování kriminality 434 azlepšováníbezpečnostnísituace.Dobudoucnavšaktytometodyčeká ještěnemalýkuscesty,kterýjetřebaujítodomezovánípouličníkrimi‐ nalitykzabraňovánídalekovážnějšímtrestnýmčinům. Použitézdroje ALTUTIL.(2014):Regionálnístatistiky[on‐line].Dostupnéz: http://semi.gurroa.cz/Stat/Krimi2.html#objas_hosp BARBOŘÍK, M. (2014):Informace ze zahraniční služební cesty k pro‐ blematicemapování,analýzapredikcekriminalityvUSA [on‐line]. Do‐ stupnéz: http://www.prevencekriminality.cz/projekty/mapy‐budoucnosti /informace‐o‐projektu/informace‐ze‐zahranicni‐sluzebni‐cesty‐k‐ problematice‐mapovani‐analyz‐a‐predikce‐kriminality‐v‐usa‐ 314cs.html DOLEČEK, M. (2014):Predikceamodelovánívybranékriminalitypo‐ mocíICT:Možnostialimity [on‐line]. Diplomová práce. Brno: Masary‐ kovauniverzita,FSS.Dostupnéz: https://is.muni.cz/auth/th/217898/fss_m/ DORDA, M. (2003):Kvantitativní metody organizace a řízení I. [on‐ line].Dostupnéz:http://homel.vsb.cz/~dor028/KMOR_I.htm FERJENČÍK, J. (2000): Úvod do metodologie psychologického výzku‐ mu:jakzkoumatlidskouduši.Praha:Portál. HRBEK, M. (2012):Policie sestavila dynamickou mapu kriminality, ukáže riziková místa i optimální počet policistů [on‐line]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/tema/detail/policie‐sestavila‐dynamickou‐ mapu‐kriminality‐ukaze‐848663.html iDNES.(2015):Zkusívásoloupit,alemytambudemedřív.Policiechce předvídatzločiny[on‐line].Dostupnéz:http://zpravy.idnes.cz/policie‐ chce‐predvidat‐zlociny‐dmf‐ /domaci.aspx?c=A150105_205723_domaci_zt KONRÁD,Z.,MUSIL,J.,SUCHÁNEK,J.(2004):Kriminalistika.Praha:C. H.Beck. KUBÁTOVÁ, H. (2006): Metodologiesociologie. Olomouc: Univerzita Palackého. 435 MARTIN,P.–BATESON,P.(2009):Úvoddoteorieametodologiemě‐ řeníchování.Praha:Portál. McCUE, C. (2006): Data Mining and Predictive Analysis: Intelligence GatheringandCrimeAnalysis.Butterworth‐Heinemann. PREVENCE KRIMINALITY. (2015):Mapy kriminality [on‐line]. Do‐ stupnéz: http://www.prevencekriminality.cz/e_download.php?file=data/editor /161cs_1.pdf&original=Letak_informace_o_projektu.pdf 436 Vzájemnývztahtrestníasprávníodpovědnosti poskytovatelůzdravotnípéče TheCorrelationbetweenAdministrativeandCriminal ResponsibilityofHealthcaregivers OlgaSOVOVÁ Anotace:Příspěvekvymezujezákladnípojmyvoblastiodpovědnos‐ tiazdravotnípéče.Článeksezaměřujesenavybranéotázkyodpověd‐ nosti poskytovatelů zdravotní péče. Pojednáno je jak o fyzických, tak právnických osobách. Vzhledem k interdisciplinaritě problematiky je vymezenvztahmezitrestníasprávníodpovědností.Zvláštnípozornost je věnována poskytování zdravotní péče osobám, které o sobě samy nemohourozhodovat.Příspěvekpoukazujenaspecifikapostavenítak‐ tozranitelnéhopoškozenéhoanutnostjehozvýšenéochrany. Klíčováslova:odpovědnost,zdravotnípéče,poskytovatelzdravotní péče,zdravotnickézařízení,poškozený Annotation:Thepaperdefinesbasicnotionsconcerningthehealth care and responsibility. The article focuses on selected responsibility issuesofhealthcareproviders.Personsandlegalentitiesarediscussed. Due to the interdisciplinary issues, the relationship between administrative and criminal responsibility is defined. Providing of healthcare to persons who are not able to decide on themselves is particularsconsidered.Thepaperpointsoutspecificsofthepositionof suchavulnerablevictimandthenecessityofherenhancedprotection. Key words: responsibility, healthcare, healthcare provider, health carefacility,victim 437 I. Úvod Právní odpovědnost je komplikovaný jev, který je jednou ze zá‐ kladníchforemrealizacepráva.Právníodpovědnostmůžebýtzaložena pouze právními normami.303Nauka považuje právní odpovědnost za specifickouformuprávníhovztahu,vekterémdocházínazákladěpo‐ rušeníprávnípovinnostikevznikunovéprávnípovinnostisankčnípo‐ vahy.304 Úkolemprávníodpovědnostivšakneníjensankcionovatporušení povinnosti, ale má mít preventivní či výchovný účinek jak na škůdce, takinadalšíosoby,kterébysemohlydopustitstejnéhočiobdobného jednání. Typické a opakované porušování povinností v určité oblasti může zároveň naznačovat potřebu nové právní úpravy nebo naopak potřebu intenzivního dohledu a posílení represivní složky odpověd‐ nosti.Právníodpovědnosttedyplníifunkcisignalizační. Odpovědnost rozlišujeme i podle odvětví práva, ve kterém došlo kporušení právní povinnosti, resp. jakým způsobem se uplatňuje po‐ žadaveknanáhraduškody.Vsoukromémprávuvznikápřímýodpo‐ vědností vztah mezi poškozeným a škůdcem. Poškozený sám musí aktivněvymáhatnaškůdcináhraduzpůsobenéškody. Veřejné právo rozlišuje trestní, ústavněprávní a správní odpověd‐ nost,dálepakodpovědnostmezinárodněprávnímezistátynazákladě ratifikacepříslušnémezinárodníúmluvy. Porušenímnebonesplněnímprávnípovinnostidocházíkdeliktnímu jednání.Právnídeliktylzerozdělitnazákladěmetodyprávníúpravy nadeliktysoukromoprávníaveřejnoprávní. II. Právníodpovědnostzaposkytovánízdravotnípéče Voblastiprávníodpovědnostizaposkytovánízdravotnípéčeod‐ borná literatura i praxe rozlišuje odpovědnost trestněprávní, ob‐ čanskoprávní, pracovněprávní, správní a disciplinární při výkonu regulovanéhopovolání.Vevztahukezdravotnímpojišťovnámpakho‐ voří nauka o smluvní odpovědnosti.305Tato smluvní odpovědnost má smíšenýcharakter.Najednéstranězdravotnípojišťovnymajívůčipo‐ 303GERLOCH,A.Teoriepráva.A.Čeněk2000.str.114.ISBN80‐86473‐01‐5. 304GERLOCH,A.op.cit.str.115. 305Viz např. STOLÍNOVÁ, J., MACH, J. Právní odpovědnost v medicíně. Praha. Galén1998. str.28,33.ISBN80‐85824‐88‐4. 438 skytovatelům kontrolní oprávnění, která vyplývají z veřejného prá‐ va,306na straně druhé smlouvy o úhradě zdravotní péče, které posky‐ tovatelé uzavírají obvykle na dobu 5 let, jsou uzavírány podle právní úpravysoukroméhopráva.307 Zdravotnickázařízení se postupně stávají složitými organismy, kterénajednéstranědisponujímodernítechnikouavevztazíchmezi zaměstnanci uplatňují nejnovější metody řízení, na straně druhé však stále v oblasti systémového managementu mnohdy selhávají právě proto,žekoneckoncůjetolidskýfaktor,kterýpodcenínutnostopako‐ vanéhozdůrazňovánízákladníchpostupů. Právníúpravaposkytovánízdravotníchslužebjevymezenavzá‐ koněozdravotníchslužbách,zákonč.372/2011Sb.,(ZZS)nakterýpak navazuje zákon o specifických zdravotních službách č. 373/2011 Sb., azákonozdravotnickézáchrannéslužběč.374/2011Sb.,sespeciál‐ nímiustanovenímiprooprávněníposkytovatelůdletěchtozákonů. Zdravotníslužbyjsouvymezenyv§2,odst.2a3ZZS.Obecnějdeo: „poskytovánízdravotnípéčezdravotnickýmipracovníky,adálečinnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky, jsou‐li tyto činnosti vykoná‐ ványvpřímésouvislostisposkytovánímzdravotnípéče.“308 Podpojmemspecifickézdravotníslužbychápemelékařskoupéči– zdravotníslužbyposkytovanézazvláštníchpodmínekaposplněníjak medicínských,takprávníchietickýchpředpokladů. Zdravotnickázáchrannáslužbajevzákonězakotvenajakopřed‐ nemocničníneodkladnápéčeposkytovanáosobámsezávažnýmpo‐ stiženímzdravínebovpřímémohroženíživota. Poskytovatelemserozumízdravotnickézařízeníoprávněnéposky‐ tovatzdravotníslužby.Provozovatelemzdravotnickéhozařízenímů‐ že být jak právnická, tak fyzická osoba. Specifickým poskytovatelem aprovozovatelem zdravotnických zařízení je stát. Ministerstvo zdra‐ votnictví zřizuje své příspěvkové organizace, které se nazývají přímo řízené,309zejména pro poskytování specializované a vysoce speciali‐ zovanézdravotnípéče.Ktěmtostátnímpříspěvkovýmorganizacím náleží například fakultní nemocnice, vědecká a výzkumná pracoviště, 306Zákonč.48/1997Sb.,oveřejnémzdravotnímpojištění. 307Vsoučasnostimávětšinaposkytovatelůuzavřenysmlouvydokonceroku2015‐2017 podlezákonč.513/1991Sb.,obchodnízákoník. 308ZZSpakdálerozlišujerůznétypyzdravotníchslužebizdravotnípéče. 309http://www.mzcr.cz/dokumenty/primo‐rizene‐organizace_3059_843_1.html. 439 poskytující zdravotní péči a rovněž ústavy ochrany veřejného zdraví astatistiky.Voblastivysocespecializovanéainovativnízdravotnípéče jezvýšenérizikojakpochybenípřiléčebnémpostupu,taksystémových nedostatků.310 Otázky odpovědnosti poskytovatele zdravotní péče, ať již fyzické či právnickéosoby,jsouvelmispecifické.Jižvroce2009poukázalveřej‐ ný ochránce práv na: “Skutečnost, že se kvalitou poskytnuté zdravotní péčezabývalyorgányčinnévtrestnímřízenínebosoudnazákladěžalo‐ by,neznamená,že ztohodůvodunelzeprošetřitstížnost krajským úřa‐ dem. Případné pochybení zdravotnických zařízení totiž může zakládat ijinounežtrestněprávníčiobčanskoprávníodpovědnost.“311 Pokud hovoříme o individuální odpovědnosti, pak nejobtížnější partiíodpovědnostizdravotníka–příslušníkaregulovanéprofese–je disciplinární odpovědnost za porušení obecně řečeno odbornosti aetikyvýkonuprofese. Voblastizdravotnictvíjevýznamnýmproblémem,žezcelamimodo‐ sah disciplinární pravomoci profesních komor stojí osoby, které mohou mít výrazný vliv na činnost členů, zejména v oblasti etické, avšak ko‐ morynemajížádnoumožnostnajejichchovánípůsobit.Jednáseoza‐ městnavatele‐provozovatelezdravotnickýchzařízení. ZZS i ZSZS proto zavedly správní odpovědnost poskytovatele zdravotníchslužebbezohledunato,zdajetímtoposkytovatelem fyzickáneboprávnickáosoba.Odpovědnostposkytovatelejeodpověd‐ nostíobjektivníbezohledunajehozavinění.Správnídeliktyjsouuve‐ deny v §§ 114 – 118 ZZS a v §§ 90 – 92 ZSZS, přičemž provozovatel‐ fyzickáosobasedopouštípřestupku.Sankcímůžebýtpokuta,pozasta‐ veníneboodejmutíoprávněníkposkytovánízdravotnickýchslužeb. Odpovědnost za škodu způsobenou při poskytování zdravotní péče můžemerozdělit veveřejnémprávunaodpovědnostzasprávníde‐ liktanaodpovědnostzatrestnýčin. Poškozený pacient či blízké osoby mají v oblasti správní odpo‐ vědnosti velmi málo prostředků, jak se domoci svých práv, zejména náhrady škody. Odpovědnost za správní delikty související s poskyto‐ 310Ke dvanácti klíčovým prioritám MZD proto patří zvýšení bezpečnosti pacientů, viz http://www.mzcr.cz/dokumenty/ministr‐zdravotnictvi‐nemecek‐predstavil‐12‐ klicovych‐priorit_9268_3030_1.html. 311Krajskýúřadbymělšetřitistížnostinapéči,kterýmisesoučasnězabývajíorgányčinné vtrestnímřízeníčisoudy–spis4882/2008/VOP/MJR.www.ochrance.cz. 440 vánímzdravotnípéčeneníodpovědnostízapřestupek,takžepoškoze‐ ný nemá možnost připojit se se svým nárokem v adhezním řízení. Poškozenýneníaniúčastníkemřízení,takženemámožnostnahlížetdo správního spisu. Třetí osoba může využít ustanovení § 38, odst. 2 správního řádu312a prokázat právní zájem a vážný důvod k nahlížení do správního spisu. Nepochybně poškozený má právní zájem i vážné důvodyzjistit,jaksprávní,popřípadědisciplinárníorgánposoudilde‐ liktníjednání,nicménějezdeiprávoškůdce‐osoby,ojejímždeliktuse jedná,nato,abyjejízájmybylytéžchráněny.Navícanijudikaturanení votázkáchumožněnípřístupukesprávnímuspisujednotná313. Upřestupkubysicebylomožnovyužítustanoveníoadheznímřízení dlepřestupkovéhozákona314,avšaktatomožnostsejevísohledemna složitost dokazování spíše teoretická nebo vhodná pro účely získání přístupukesprávnímuspisučipřerušeníběhupromlčecídoby. Škálasprávníchdeliktůapřestupkůposkytovatelůzdravotnípéčeje vzákoně o zdravotních službách poměrně široká a může skončit až odnětímregistraceposkytovatele. Pokudjevedenodisciplinárnířízeníprotizdravotnickémupracov‐ níkovi, což je možné pouze u profesí s nuceným členstvím v profesní komoře,pakjenvřízenípředČeskoulékařskoukomoroumáoznamo‐ vateldeliktuprávodozvědětsevýsledekamůžepodatnámitku,avšak tato nemá odkladný účinek.315Disciplinární řízení neumožňuje připo‐ jenípoškozenéhosnárokemnanáhraduškody,aprotosemusísvých nároků domáhat občanskoprávní cestou. Výsledek disciplinárního ří‐ zenímůžesloužitjakojedenzdůkazůjakvtrestním,takvcivilnímří‐ zení. Poškozený však není účastníkem disciplinárního řízení, a proto nemánároknanahlíženídospisuneboúčastpřijednání.Disciplinární spissinicméněbuďzmociúřední,nebonanávrhpoškozenéhomůže vyžádatjakodůkazníprostředeksoud. Pokud poškozený podá orgánu dohledu stížnost na poskytování zdravotní péče, má právo, ve smyslu § 175 správního řádu být infor‐ mován,jakbylastížnostvyřízena. 312Zákonč.500/2004Sb. 313Viznapř.rozhodnutíNejvyššíhosprávníhosoudupodčj.8As81/2010,9As17/2010, dostupnénawww.nssoud.cz. 314Zákonč.200/1990Sb. 315Srv.DisciplinárnířádČeskélékařskékomory.§11,odst.1.www.lkcr.cz. 441 Trestní právo je krajním prostředkem veřejného práva, který se uplatníjenvnejzávažnějšíchpřípadech. KtomuvelminávodněuvádíNejvyššísoudČR vusnesenípodčj.8 Tdo942/2014: „Každýprotiprávníčin,kterývykazujevšechnyznakyuvedenévtrest‐ ním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost zajehospáchání.Úvahaotom,zdajdeočin,kterýsohledemnazásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní v případech, v nichž posu‐ zovanýskutekzhlediskaspodníhranicetrestnostineodpovídáběžněse vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium spole‐ čenskéškodlivostipřípadujedoplněnoprincipem„ultimaratio“,zkteré‐ ho vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky zhlediskaochranyprávfyzickýchaprávnickýchosobjsounedostatečné, neúčinnénebonevhodné,sejevínedostatečné.“ Zhlediskatrestníodpovědnostizdravotnickýchpracovníkůjeproto vevýšeuvedeném duchutřebazdůraznit,ženekaždéporušeníjejich povinnostíjetřebastíhatprostřednictvímtrestníhopráva.Většinapo‐ rušenípovinnostívezdravotnictví,atoipřizpůsobeníškody,jetotiž nedbalostníastačízdejenvyužítjinýchdruhůprávníodpovědnosti. Súmyslnýmitrestnýmičinysesetkávámejenvýjimečně (např.tzv. heparinové vraždy), a proto i při způsobení škody by měly být před‐ nostněvyužityjinédruhyprávníodpovědnostiapostihu. Dojde‐li při poskytování zdravotní péče k poškození zdraví nebo způsobeníjinéškodypacientoviaje‐lipodánotrestníoznámení,může se pacient připojit jako poškozený k trestnímu stíhání pachatele. Po‐ škozenýmmůžebýtizdravotnípojišťovnavpřípadě,žeuhradila ale‐ spoň část nákladů spojených s léčením pacienta. Poškozenými jsou rovněžosoby,kterébylynapacientovizávislésvouvýživounebosním žijívespolečnédomácnostianejsouosobamiblízkými.Poškozenýmá častovřízeníipostavenísvědka,kdyzároveňvypovídápředsoudem, oprůběhuonemocněníaléčby,přikterédošlokpoškozenízdraví.Po‐ škozenýmjevětšinouoběťtrestnéhočinu,podlezákonač.209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, je obětí ta fyzickáosoba,“...kterévdůsledkutrestnéhočinuvzniklaškodanazdraví. Zaoběťsepovažujeiosobapozůstalápooběti,kterávdůsledkutrestné‐ hočinuzemřela.“ 442 Ke stanovení odpovědnosti zdravotnického pracovníka podle trest‐ ního práva je vhodné vyjít z rozsudku Nejvyššího soudu ČR pod čj.7Tdo219/2005,kterývýslovněuvádí,že: „Vznik trestněprávní odpovědnosti lékaře lze proto obecně ve shodě strestněprávnínaukouaustálenourozhodovacípraxísoudůdovoditza následujícíchpředpokladů: 1) jeho jednání musí být v rozporu s povinnostmi lékaře poskytovat účelnouahodnotnoupéči, 2) takovéjednánímusíbýtlékařemzaviněnénejméněznedbalosti, 3) následekrelevantnízpohledutrestníhoprávamusíbýtvpříčinné souvislostistímtojednáním.“ Pro určení odpovědnosti u zdravotnického pracovníka z pohledu úmyslujerovněžvýznamnévýkladovéustanovení§112trestníhozá‐ koníku(TZ),kterépodpojmemopomenutíuvádí: „Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pa‐ chatelpovinenpodlejinéhoprávníhopředpisu,úředníhorozhodnutíne‐ bo smlouvy, v důsledku dobrovolného převzetí povinnosti konat nebo vyplývala‐litakovájehozvláštnípovinnostzjehopředchozíhoohrožují‐ cíhojednáníanebokněmužbylzjinéhodůvodupodleokolnostíasvých poměrůpovinen.“ Vezdravotnictvíjetypickýmpříklademopomenutílékaře,kterýne‐ dostatečně vyšetřil pacienta po zranění, a tento na následky zranění zemřel,protoženebylvhodněléčen.316 Zjištěnítrestníodpovědnostizdravotnickéhopracovníkajeotoslo‐ žitější, že nedbalost či opomenutí při poskytování zdravotní péče se hodnotívždyažnásledně.Orgányčinnévtrestnímřízenímusívychá‐ zet při posuzování trestné odpovědnosti zdravotnického pracovníka zinformacíaznalostí,kteréměllékařnebojináosobaposkytujícípéče kdispozicivokamžikurozhodnutí. Zhlediskatrestníodpovědnostizdravotnickéhopracovníkajenutné zkoumatisouhlaspacienta,neboťsvoleníjeokolnostívylučujícípro‐ tiprávnost u lékařského zákroku. V případě, že pacient nebo jiná oprávněnáosobasouhlasnedala,jenutnézjistit,zdanemohlybýtna‐ 316Podrobně viz FENYK, J., HÁJEK, R., POLÁK, P., STŘÍŽ, I. Trestní zákoník a trestní řád. Průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 1.díl.Trestnízákoník. Linde. Praha 2010.Str.62–65.str.456.ISBN:978‐80‐7201‐802‐4. 443 plněny jiné okolnosti vylučující protiprávnost zákroku. Pak nejde osvolenípoškozeného,aleojednánívkrajnínouzi,kteréjeaprobová‐ no zákonem. Odborná literatura k tomu poznamenává,317že musí být garantováno přijatelné narušení tělesné integrity za současného spl‐ nění všech podmínek stanovených právními předpisy pro provedení lékařskéhozákrokubezsouhlasu.318 Trestný čin dle § 255 trestního zákoníku (TZ), zneužitíinformace apostavenívobchodnímstyku,bývápovažovánzatrestnýčinsouvise‐ jící např. s obchody na burze, ale pokud se podíváme na skutkovou podstatu,takzjistíme,žeobecnějdeozneužitíinformacedosudnikoli veřejněpřístupné,kteroupachatelzískalpřivýkonusvéhozaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce a jejichž zveřejnění podstatně ovlivňujerozhodovánívobchodnímstyku.Namožnostzneužitíinfor‐ mací při poskytování zdravotní péče odborná literatura poukazovala právěvsouvislostispovinnoumlčenlivostí.319Vsoučasnédoběmohou býttytoinformacezneužíványvoblastifarmaceuticképrůmysluakli‐ nickýchstudií. Samotný disciplinární postih, stejně jako postih trestní, nezakládá poškozenémuautomatickynároknanáhraduškody.Vtrestnímříze‐ nísemůžepoškozenýpřipojitsnárokemnanáhraduškodyvtzv.ad‐ hezním řízení. Trestné činy při poskytování zdravotní péče jsou obvykle spáchány z nedbalosti. Ve smyslu trestního zákona jde tedy opřečin.320U tohoto typu trestného činu umožňuje trestní řád určitý zvláštnízpůsobpostihupachatelesohledemnato,žeúčelemnemábýt jenpostihpachatele,alerovněžodškodněníobětitrestnéhočinu. Odklonvtrestnímřízeníumožňujezmírnitnásledkytrestnéhočinu podstatně rychleji než často zdlouhavé trestní řízení a zároveň je za‐ chovánaipreventivníavýchovnásložkapostihupachatele,čímžjedo‐ saženoúčelutrestníhořízení. Protojepropoškozenéhovurčitýchsituacíchvýhodnépřistoupitna narovnání,jakumožňujeTŘv§309an.,neboťmájistotu,žeodškod‐ 317SOLNAŘ,V.,FENYK,J.,CÍSAŘOVÁ,D.,VANDUCHOVÁ,M.Systémčeskéhotrestníhopráva. Praha.Novatrix2009.ISBN978‐80‐254‐4033‐9. 318Srv.§23,odst.3a4zákonopéčiozdravílidu. 319CÍSAŘOVÁ,D.,SOVOVÁ,O.Trestníprávoazdravotnictví.Praha.Orac2000.str.65. ISBN80‐86199‐09‐6. 320Srv.§14,odst.2TZ:Přečinyjsouvšechnynedbalostnítrestnéčinyatyúmyslnétrestné činy,naněžtrestnízákonstanovítrestodnětísvobodyshorníhranicítrestnísazbydo pětilet. 444 nění dostane v přiměřené době i vyhovující výši. Obdobně může být poškozenýpacientnebojehopozůstalíodškodněnivrámcipodmíně‐ néhozastavenítrestníhostíhání.321 Nově zavedený institut dohody o vině a trestu322nemění nic na oprávnění poškozeného přihlásit se s nárokem na náhradu škody aúčastnit se veřejného zasedání, ve kterém se dohoda schvaluje. Po‐ kudsepoškozenýřádněpřihlásíauplatnínárok,pakpřiznánínáhrady jenedílnousoučástíschválenídohodyoviněatrestu. Odpovědnost poskytovatele zdravotní péče v rámci trestního právajeposuzovánapodlezákonaotrestníodpovědnostiprávnických osob,323kde dle současné právní úpravy přicházejí v úvahu zejména trestné činy porušující ochranu osobních údajů pacientů neoprávně‐ nýmpřístupemdopočítačovéhosystémuarovněžkřivávýpověďnebo nepravdivýznaleckýposudek. Při srovnání ochrany oprávněných zájmů poškozeného pacienta arovněž možnosti rychlé a co nejméně nákladné nápravy škody do‐ jdemekzávěru,žezatímnejrychlejšíodškodněnízaconejmenšíchná‐ kladů,poskytujetrestníprávo.Tovšakobvykleplatípouzevpřípadě, žepoškozenýnežádánáhradunemateriálníújmy.Vtěchtopřípadech, kdysohledemnanutnostkomplikovanéhodokazováníneboiskuteč‐ nosti, že nelze najít konkrétního viníka, takže neexistuje odsuzující rozsudek v trestním řízení, je pak poškozený odkázán na zdlouhavé občanskoprávní soudní řízení. V tomto řízení pak často, i vlivem nut‐ nostidokazovatzaviněníarozsahškodyinemateriálníújmy,jsoupo‐ škozenýnebojehopozůstalívýraznětraumatizováni. Na druhé straně, ani pro zdravotnické pracovníky i provozovatele zdravotnickýchzařízenínenísituacejednoduchá,neboťponěkoliklet procházejí soudním procesem, jehož výsledek je mnohdy jen těžko předpovídatelnýapředstavujejakrizikoosobní,taksamozřejměine‐ zanedbatelnéfinančnípřipožadavcíchnamilionovéodškodné. 321Srv.§307,odst.1,písm.c)TŘ,kvýkladuoochraněpoškozenéhopřiposkytovánízdra‐ votnípéče.srv.téžSOVOVÁ,O.op.cit.kap.V.11.str.277‐230. 322Srv.zejm.§314rTŘ. 323Zákonč.418/2011Sb.,otrestníodpovědnostiprávnickýchosobařízeníprotinim. 445 III. Odpovědnostzaposkytovánízdravotnípéčeosobám, kteréosoběnemohouplněrozhodovat Poskytování zdravotních služeb osobám právně nezpůsobilým, tj. nezletilýmaomezenýmnasvéprávnostiupravuje§35ZZS.Totousta‐ noveníukládázjistitnázorpacientaavpřípadě,želékařdojdeknázo‐ ru,žepacientjedostatečněrozumověavolněvyspělý,pakpostačíjeho souhlassposkytnutímzdravotnípéče.ZZSvšaknestanovížádnákrité‐ ria,kterýmibyposkytovatelnebopřímozdravotnickýpracovníktesto‐ valizpůsobilostnezletiléhosámosoběrozhodovat. Občanskýzákoník,zákonč.89/2012Sb.,OZ,přineslzvláštníprávní úpravu,pokudjdeonezletiléstarší14let.Pokudnezletilýmájinýná‐ zornaposkytovanoupéčinežjehozákonnýzástupce,§100OZukládá, abyupéče,kteráneníneodkladná,vpřípaděrozdílunázorunezletilce ajehozákonnéhozástupcerozhodlsoud. Zvláštní ustanovení obsahuje OZ i pro poskytování zdravotní péče osobám, které nejsou sice omezeny na svéprávnosti, avšak potřebují při svém rozhodování nápomoc nebo jsou zastupovány členem do‐ mácnosti. Podpůrceneníoprávněnrozhodovatozdravotnípéčizapodporova‐ ného. Zástupce – člen domácnosti může udělit souhlas pouze k tako‐ vým zákrokům, kde nejde o nevratný zásah do tělesné či duševní integrityzastoupeného.324 Pokudjdeoosobuomezenounasvéprávnosti,pakzáležínarozhod‐ nutísoudu,jakvjakémrozsahuomezíprávočlověkaosoběrozhodo‐ vat,nicménějižÚmluvaobiomedicíně325přikazujezvýšenouochranu osob neschopných dát souhlas a zakazuje provádět některé zákroky, pokudosobanezpůsobiládávánajevozřetelnýnesouhlas. Zpohleduprávníodpovědnostizdravotnickéhopracovníkaiposky‐ tovatelů je poskytování zdravotní péče osobám právně nezpůsobilým velmirizikovouoblastí.Lékařskýzásahprotivůlizákonnéhozástupce může často vést k postihu za zásah do ústavou chráněného práva na rodinný život a soukromí. Zdravotničtí pracovníci by zejména měli vždyzvážitžádostozásahPolicieČeskérepubliky.Ktomusevyslovil ÚstavnísoudvesvémnálezuIV.ÚS639/2000326: 324Srv.§52OZ. 325Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologieamedicíny,č.96/2001Sb.m.s.,čl.6,7,17,20. 326www.concourt.cz/nalus. 446 „Každýčlověkjesvobodnýanenípovinenčinitnic,comuzákonneu‐ kládá.Ztohovyplývá,žetakévotázkáchpéčeovlastnízdravízáležíjen najehosvobodnémrozhodnutí,zdaavjakémířesepodrobíurčitýmme‐ dicínskýmvýkonůmajenzákonhomůžezavázat,žeurčitávyšetření podstoupitmusí.Ústavnísoudzanezbytnépřipomenout,ženelzestavět lékařskoudiagnózunadprávo.Orgánypolicie,aleijinéorgányveřejné moci, proto musí vždy bedlivě vážit, zda žádosti o jejich zákrok či asis‐ tenci,azejménapaktentozákroksám,majíoporuvprávu.” IV. Závěr Zdravotnické právo je interdisciplinárním oborem, kde podle typu poskytovanézdravotnípéčevevztahupacient–zdravotnickýpracov‐ ník – poskytovatel převažují střídavě prvky práva veřejného a práva soukromého. Velmi často je vyvozována odpovědnost za jednání v si‐ tuacích, kdy musí zdravotničtí pracovníci postupovat rychle. Proto se vždy nelze vyvarovat drobných i větších pochybení, která mohou do‐ časněčitrvaleovlivnitpacientaijehorodinuaokolí. Připoskytovánízdravotnípéčebysimělyprotovšechnystranyuvě‐ domit, že právě dodržování prevenční povinnosti, která je zakotvena ivmnohýchprávníchpředpisech,aminimalizacírizikavypracováním standardníchpostupůpřiposkytovánízdravotnípéče,tedyřádnéma‐ nažerskévedení,jsouzákladnímimožnostmi,jakpředejítzejménadis‐ ciplinárnímu postihu zdravotnických pracovníků, správnímu postihu poskytovatele a především trestní odpovědnosti. Vedoucí lékaři i ma‐ nažeři zdravotnických zařízení by si měli být vědomi své zvýšené odpovědnosti za řízení svěřeného úseku, a to zejména z důvodu při‐ pravovanénovelizacezákonaotrestníodpovědnostiprávnickýchosob. Jejírozšířeníotrestnéčinyprotiživotuazdraví,atoinedbalostní,vý‐ razně zvyšuje riziko možného vyvození odpovědnosti jak konkrétní fyzickéosoby,takposkytovatelezdravotníchslužeb. PříspěvekvzniklvrámciProjektuRodina–UHK (CZ.1.07/2.3.00/20.0209). JUDr.OlgaSovová,Ph.D. ÚstavsociálnípráceUniverzityHradecKrálové E‐mail:[email protected] 447 Vyjádřeníexpertůkmožnostemdekriminalizace Expertopinionsonthepossibilitiesofdecriminalization JiříVLACH Anotace: V rámci řešení výzkumného projektu nazvaného „Teore‐ tické a trestně politické aspekty reformy trestního práva v oblasti trestních sankcí“ bylo mimo jiné provedeno dotazníkové šetření mezi experty z řad soudců a státních zástupců. Příspěvek shrnuje náměty zmíněnýchexpertůnamožnoudekriminalizaci,jakoži nazmírněníči naopakzpřísněnípostihuněkterýchtrestnýchčinů. Klíčováslova:trestnípolitika,sankce,dekriminalizace Annotation: In the framework of the research project entitled "Theoreticaland criminal politicalaspectsof thereformof criminal lawintheareaofcriminalsanctions"wereamongothersconducted asurvey among experts as judges and prosecutors. This paper summarizes their ideas on possible decriminalization, as well as to mitigateorviceversatighteningpunishmentofcertaincrimes. Keywords:criminalpolicy,sanctions,decriminalization VInstitutuprokriminologiiasociálníprevencijsmevrámciřešení grantového výzkumného úkolu „Teoretické a trestněpolitické aspekty reformytrestníhoprávavoblastitrestníchsankcí“327provedliexpertní dotazníkové šetření mezi soudci a státními zástupci, prostřednictvím kterého jsme se mimo jiné zajímali o možnost některé ze stávajících trestných činů dekriminalizovat, nebo alespoň zmírnit jejich postih. 327Tento výzkum je realizován ve spolupráci výzkumných pracovníků IKSP s odborníky voblastitrestníhoprávaatrestnípolitikypůsobícímina FFUKavjustici.Podčíslem P408/12/2209bylschválenGrantovouagenturouČR. 448 Vtomtopříspěvkujsoushrnutypoznatky,kterésenámzmíněnýmdo‐ tazníkovýmšetřenímpodařilokdanéproblematicezískat. Celkem jsme oslovili 258 soudců a stejný počet státních zástupců působícíchnaokresech.Zpětjsmeobdrželiodsoudců160vyplněných dotazníkůa186dotazníkůodstátníchzástupců.Návratnostdotazníku tedyčinilausoudců62%apřibližně72%ustátníchzástupců. Průměrná délka praxe našich respondentů činila u soudců 14 a ½ roku a u státních zástupců 16 a ½ roku. Lze tedy říci, že se jednalo vobouskupináchvětšinouorespondentysjižpoměrněbohatýmipro‐ fesnímizkušenostmi. Kmožnostidekriminalizacealespoňjednohozestávajícíchtrestných činů se ve svých odpovědích přikláněla téměř polovina respondentů zobou profesních skupin. Konkrétně se u soudců jednalo o 48,8 % austátníchzástupcůo48,4%respondentů.Protimožnédekriminali‐ zacisevyslovilanecelátřetinadotazovanýchsoudců(tj.32,5%)apři‐ bližně dvě pětiny dotazovaných státních zástupců. Variantu odpovědi „Nevím / nemám jednoznačný názor“ zvolila necelá pětina dotazova‐ nýchsoudcůapřibližnědesetinastátníchzástupců. Tabulkač.1:Možnostdekriminalizaceněkterýchtrestnýchčinů Soudci Státnízástupci Počet % Počet % Prodekriminalizaci 78 48,8% 90 48,4% Protidekriminalizaci 52 32,5% 76 40,9% Neví/Nemájednoznačný názor 30 18,8% 20 10,8% Celkem 160 100% 186 100% Ke svým odpovědím připojili soudci celkem 101 a státní zástupci dokonce 174 konkrétních návrhů na dekriminalizaci jednotlivých trestných činů. Co se týče četnosti těchto návrhů, jednoznačně byla nejčastějinavrhovánaúplnáčialespoňčástečnádekriminalizacetrest‐ néhočinuzanedbánípovinnévýživydle§196trestníhozákoníku.Ten‐ točinuvedlo60soudcůa65státníchzástupců.Nadalšíchpomyslných stupníchvítězůsepakumístiltrestnýčinmařeníúředníhorozhodnutí 449 avykázání(konkrétněbylonejčastějiuváděnoustanovení§337odst.1 písmeno a) trestního zákoníku) a pomluva dle § 184 trestního zá‐ koníku. Tabulkač.2:Nejčastějšínávrhynamožnoudekriminalizaci– Soudci(N=101) Pořadí § Počet % 1. §196–Zanedbánípovinnévýživy 60 59,4% 2. §337–Mařenívýkonuúředníhorozhodnutí avykázání 7 6,9% 3. §184–Pomluva 5 4,9% Zatímco soudci podporující dekriminalizaci uváděli trestný čin ma‐ ření úředního rozhodnutíjako druhý nejčastější, u státních zástupců tomutaknebyloadruhýmnejčastějinavrhovanýmtrestnýmčinemzde bylnaopaktrestnýčinpomluvy.Zapovšimnutítakéustátníchzástup‐ ců stojí výraznější podíl trestného činu pomluvy na celkovém počtu návrhů. Tabulkač.3:Nejčastějšínávrhynamožnoudekriminalizaci– Státnízástupci(N=174) Pořadí § Počet % 1. §196–Zanedbánípovinnévýživy 65 37,4% 2. §184–Pomluva 21 12,1% 3. §337–Mařenívýkonuúředního rozhodnutíavykázání 9 5,2% Nejen z počtu návrhů, ale též ze znění připojených komentářů je zřejmé, že zdaleka největší podporu pro dekriminalizaci má mezi respondenty z obou profesních skupin právě již zmíněný trestný čin zanedbání povinné výživy. V těchto komentářích respondenti vesměs navrhují řešení problematiky neplacení výživného prostřednictvím institutůcivilníhopráva: „Bylobyvhodnějšídlužnévýživnévymáhatnamístotrestníhopostihu.“ 450 „…jednáseokriminalizacitypickycivilníhosporu.Nadtojevymáhání neefektivníav90%inespravedlivé–pachateléobvykleneplatí,protože nemohou. Justice a policie v průběhu řízení stojí paradoxně mnoho‐ násobněvícenežjevymáhanáčástka.“ Jeden z respondentů navrhoval řešit neplnění zákonné vyživovací povinnosti tak, že by místo povinné osoby poskytl plnění stát a ná‐ slednějepopovinnémvymáhal.Jednalobysetakvpodstatěoobdobu zálohovéhovýživného,sjehožzavedenímvýhledověpočítáVládaČR. Také u trestného činu pomluvyby, dle názorů některých zdotazo‐ vaných soudců a státních zástupců, bylo vhodné k řešení ochrany osobnostních práv využívat spíše prostředků civilního práva, a právě protonavrhujídekriminalizacitohotočinu. Dále jsme se soudců a státních zástupců dotazovali, zda by bylo vhodné postih některých trestných činů alespoň zmírnit. U obou pro‐ fesních skupin jednoznačně převažoval názor, že zmírňování postihu nenípotřeba. Tabulkač.4:Možnostzmírněnípostihuněkterýchtrestnýchčinů Soudci Státnízástupci Počet % Počet % Prozmírněnípostihu 25 15,6% 18 9,7% Protizmírněnípostihu 113 70,6% 156 83,9% Neví/Nemájednoznačný názor 22 13,8% 12 6,5% Celkem 160 100% 186 100% Uvedlo to přibližně 71 % soudců a téměř 84 % státních zástupců. Naopak pro zmírnění se vyslovilo pouze přibližně 16 % soudců anecelá desetina státních zástupců. Nicméně ti z respondentů, kteří připustili možnost zmírnění postihu některých trestných činů se vobou profesních skupinách nejčastěji přiklánělike zmírnění postihu recidivytrestnéhočinukrádežedleustanovení§205odst.2trestního zákoníku. Konkrétně se tak vyjádřilo 8 soudců a 6 státních zástupců. Vpřipojených komentářích byla převážně kritizována výše spodní hranice trestní sazby, která v tomto případě činí 6 měsíců. Někteří zrespondentů se vyslovili pro její snížení, neboť v konkrétních pří‐ 451 padechsejevívzhledemkezpůsobenéškoděitrestnaspodníhranici zákonnétrestnísazbynepřiměřeněpřísným: „Přečin krádeže dle §205 odst. 2 TZ má při bagatelních škodách přísnousazbu.“ „Dolní sazba 6 měsíců v podstatě neumožňuje u bagatelní trestné činnosti(krádežzbožíza80,‐Kč)uložitnižšítrestodnětísvobody.“ Takéutrestnéhočinuzanedbánípovinnévýživydle§196trestního zákoníku navrhovaloněkolik respondentů z obou profesních skupin (konkrétněsejednaloo4soudcea6státníchzástupců)zmírněníjeho postihuzapředpokladu,žebysenepřistoupilokjehoúplnéčialespoň částečnédekriminalizaci. Respondenti z řad soudců ve svých doplňujících komentářích dále kritizovali,ustávajícíprávníúpravytrestnéhočinupoškozeníaohro‐ ženíprovozuobecněprospěšnéhozařízenídle§276trestníhozákoní‐ ku, z praktického pohledu ne zcela vhodně stanovenou horní hranici trestní sazby v druhém odstavci. S přihlédnutím k ustanovení § 314a odst.1trestníhořádunenítotižvtakovýchvěcechmožnékonatřízení předsamosoudcem,vydattrestnípříkazajezdedándůvodnutnéob‐ hajobydle§36odst.3trestníhořádu: „U §276 odst. 2 TZ, sazbu snížit na 6 měsíců až 5 let. Tím, že každý kousek kabelu na železnici je vlastně zločin, nutí soudy vše projednávat vsenátězaúčastiobhájce.Trest6letstejněnikdoneuloží!“ „…vpraxijenutnoiubagatelníchvěcívsenátu,bezmožnostiTPaza nutné obhajoby řešit kauzy, kdy tento trestný čin je jen „přílepkou“ – krádežtelefonníchkabelůodželezničníchtratí–značněfrekventované!“ Vnávaznostinapředchozíotázkyjsmeserespondentůtakédotazo‐ vali, zda by naopak nedoporučovali postih některých trestných činů zpřísnit. 452 Tabulkač.5:Možnostzpřísněnípostihuněkterýchtrestnýchčinů Soudci Státnízástupci Počet % Počet % Prozpřísněnípostihu 36 22,5% 55 29,6% Protizpřísněnípostihu 93 58,1% 108 58,1% Neví/Nemájednoznačný názor 31 19,4% 23 Celkem 160 100% 12,4% 186 100% Prozachovánístávajícíúrovnětrestníhopostihuseutétootázkyvy‐ slovilopřibližně58%dotazovanýchexpertůzobouprofesníchskupin. Zpřísnění trestního postihu doporučovalo téměř 23 % soudců a při‐ bližně30%státníchzástupců.Většinaodpovědínatutootázkuobsa‐ hovalapouzeskupinovévymezenítrestnýchčinů,unichžbyrespondenti doporučilijejichpřísnějšípostih.Nejčastějibylyvtétosouvislostiuvá‐ děny trestné činy násilného charakteru a trestné činy proti majetku. Méněčastěji bylo pak navrhováno zpřísnění postihů hospodářských trestnýchčinůadrogovýchdeliktů. Vněkterýchodpovědíchbylyvšakuváděnyikonkrétnítrestnéčiny. Respondenti z řad soudců nejčastěji navrhovali zpřísnění postihu trestného činu vraždy dle § 140 trestního zákoníku a trestného činu usmrceníz nedbalosti dle § 143 odst. 3, 4 trestního zákoníku. Naproti tomu dotazovaní státní zástupci ve svých odpovědích doporučovali zpřísnění postihu trestného činu zanedbání povinné výživy dle § 196 trestního zákoníku (10 respondentů – tj. 18,2 % konkrétních návrhů na zpřísnění postihu) a dále též trestného činu nebezpečného proná‐ sledovánídle§354trestníhozákoníku(8respondentů–tj.14,5%). Závěrem lze konstatovat, že významná část dotazovaných soudců astátníchzástupcůsevesvýchodpovědíchpřikláníkúplnéčialespoň částečné dekriminalizaci trestného činu zanedbání povinné výživy. Případyneplněnívyživovacípovinnostibypakbylyřešenypředevším svyužitím institutů civilního práva. Pokud by nebylo přistoupeno kúplné dekriminalizaci tohoto trestného činu, tak je na místě zvážit alespoň legislativní změny spočívající v omezení trestnosti pouze na jednání úmyslná či na případy, kdy je oprávněná osoba vydána nebezpečí nouze.Patrně by bylo též vhodné uvažovat alespoň o dílčí dekriminalizacitrestnéhočinupomluvy. 453 Použitézdroje Scheinost, M. a kol. Sankčnípolitikapohledempraxe. Praha: Institut prokriminologiiasociálníprevenci,2014.ISBN978‐80‐7338‐144‐8. Šámal, P. a kol. Trestnízákoník:komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012.ISBN978‐80‐7400‐109‐3 Šámal,P.akol.Trestnířád:komentář.7.vyd.Praha:C.H.Beck,2013. ISBN978‐80‐7400‐465‐0. Mgr.JiříVlach Institutprokriminologiiasociálníprevenci Náměstí14.října12,15021Praha5 E‐mail:[email protected] 454 Zanedbánípovinnévýživy–několikpoznámek zprůzkumu IvanaZOUBKOVÁ,JosefSKLENIČKA Anotace: Příspěvek se věnuje problematice zanedbání povinné vý‐ živy pohledem pachatelů odsouzených za tento přečin k nepodmíně‐ nému trestu odnětí svobody. Na základě jejich odpovědí k vybraným dotazůmseautořizabývajíotázkami,nakolikmůžeuloženítrestuodně‐ tí svobodypovinnému zároveň usnadnit vymáhání výživného potřeb‐ nýmdětemazdamůžeobtížnousituacispíšezefektivnitnapříklad zavedeníinstitutuzálohovanéhovýživného. Klíčováslova:zanedbánípovinnévýživy,nepodmíněnývýkontres‐ tuodnětísvobody,zálohovanévýživné Annotation: The paper solves the issue of non payment of maintenance from view offenders convicted for this offense to imprisonment. Based on their responses of selected questions, the authorsaresolvingwhetherthatpunishmentmeanseasierenforcement of child maintenance too. Next part of this paper is focused on possibilities to use the advances of the state for child maintenance in theCzechRepublic. Key words:Non payment of maintenance, imprisonment, advances forthechildmaintenance Úvod Požadavek zajistit dítěti úměrnou životní úroveň, která mu umožní všestrannýrozvoj,obsahujeřadamezinárodníchprávníchdokumentů, zejména Úmluva o právech dítěte OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních prá‐ vech, Evropská sociální charta, Listina základních práv EU, Deklarace právdítěte,DoporučeníVýboruOSNproprávadítěteařadadalších. 455 Naplňování tohoto požadavku se v České republice stalo v posled‐ níchletechvelmidiskutovanýmtématemprolaickouiodbornouveřej‐ nost. Jedním z důvodů trvajících diskusí a sporů je související rapidní nárůst pachatelů neplacení výživného v posledních letech a rovněž komplikovanémožnostivymáháníalimentaceprooprávněné. Trestněprávními ustanoveními o zanedbávání povinné výživy jsou chráněny vyživovací vztahy, které ovšem apriori vycházejí z civilně‐ právníchpředpisů.Uvedenévztahymajípovahuzávazkuavznikajína základěkonkrétníudálosti.Jdetakotypickýpříkladprávnínormy,kdy sejejípodstatamusínutnědovoditznetrestníhopředpisu328. Českétrestníprávoaplikačněvycházízezásadysubsidiaritytrestní represe329„Trestníodpovědnostpachateleatrestněprávnídůsledkysní spojenélzeuplatňovatjenvpřípadechspolečenskyškodlivých,vekterých nepostačujeuplatněníodpovědnostipodlejinéhoprávníhopředpisu.“ K zásadě subsidiarity trestní represe se vyjádřil také Nejvyšší soud ČR330v tom smyslu, žeprincipsubsidiaritytrestnírepresevyžaduje,aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená pře‐ devším tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní. Při posuzování subjektivní trestní odpovědnosti je třeba využít trest‐ ního práva jako poslední možnosti ochrany dotčených společenských zájmů. Trestnírepresejevmezíchprávníhostátuchápánajakoprostředek ultimaratio, z čehož vyplývá, že ochrana závazkových vztahů má být vprvéřaděuplatňovánaprostředkycivilněprávními. Přes tyto deklarované principy trestní politiky byla v novém trest‐ ním zákoníku přijata represivnější úprava hypotézy i dispozice skut‐ kovépodstatyzanedbánípovinnévýživy.Snížilaselhůtaproneplnění alimentační povinnosti z původních 6 měsíců (dle judikatury) na zá‐ konnou„dobudelšínež4měsíce“anovýtrestnízákoníkzůstalpřísnější ivsankci.Zazanedbánípovinnévýživyvnedbalostihrozilpachateliaž jedenrok(poroce2010až2léta).Kdoseúmyslněvyhýbalsvézákon‐ né povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného až dvě léta (po roce 328Vyživovací vztahyvycházejíze zákonač.89/2012Sb.,občanskéhozákoníku,kdejsou blížeupravenyzejménav§§697,760an.,910an.,915an.,920an.Vyživovacípovinnost jechráněnaustanoveními§196zákonač.40/2009Sb.trestníhozákoníku(dříve§213 zákonač.140/1961Sb.,trestníhozákona). 329Ktomu:§12odst.2zákonač.40/2009Sb.trestníhozákoníku. 330Ktomu:UsneseníNejvyššíhosouduzedne29.07.2009,sp.zn.5Tdo764/2009. 456 2010 až 3 léta). Jestliže pachatel vydal oprávněnou osobu nebezpečí nouze,mohlbýtpodlepůvodníprávníúpravypotrestánodnětímsvo‐ bodynašestměsícůažtřiléta(poroce20101rokaž5letatoivpří‐ padě, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán). Orgány činné v trestním řízení, v důsledku uvedené změny legisla‐ tivy po roce 2010, evidovaly nárůst všech sledovaných statistických ukazatelů.PolicieČRnejvíceosob(13786)zazanedbánípovinnévýži‐ vytrestněstíhalavroce2011.Byljímkaždýdesátýtrestněstíhanýpa‐ chatel.Soudyzazanedbánípovinnévýživyodsoudilynejvícepachatelů (11 154) v roce 2013, což byl opět každý desátý odsouzený pachatel. Dověznicpakknepodmíněnémuvýkonutrestuodnětísvobodysoudy poslaly nejvíce pachatelů v roce 2011 (1343), což bylo téměř 14 % všechodsouzenýchpachatelů. Nenaplnilosetakočekávánízákonodárců,žeserepresivnějšítrestní legislativou docílí generální prevence a dojde ke snížení počtu dětí, kteréjsouoběťmitétoformyzanedbávání. Podle Českého statistického úřadu331bylo v roce 2012 v České re‐ publiceohroženochudoboutéměř10%obyvatel.Nejohroženějšísoci‐ álnískupinoupodlerůznýchkritérií(věk,pohlaví,ekonomickáaktivita, typdomácnosti,apod.)jsoumatky–samoživitelkyajejichděti. Každé čtvrté dítě v České republice žije v rodině jen s jednímrodi‐ čem,zpravidlamatkou,zhrubapolovinatěchtorodinsepohybujepod hranicí1,5násobkuživotníhominima.Pokudsektíživésituaciosamě‐ lýchmatekajejichdětípřidáneplněnívyživovacípovinnostivůčidítěti zestranyotce,stávásesituacekritickou. I. Autoři příspěvku se věnovali již na konferenci „II. Kriminologické dny“, konané v Českých Budějovicích v lednu roku 2014332, legislativ‐ ním opatřením v souvislosti s alimentačními povinnostmi. V průřezu 331http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/ 332BlížeZOUBKOVÁ,I.,SKLENIČKA,J.Kriminologickýpohlednaproblematikuzanedbávání povinnévýživy.In:SVATOŠ,R.,KŘÍHA,J.(eds.)II.Kriminologickédny.ČeskéBudějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2014. 271‐279 s. ISBN 978‐80‐87472‐ 65‐1. 457 osmdesátileté retrospektivy333se zamýšleli nad variantami civilně‐ právníatrestněprávníúpravypředloženéproblematiky. Konstatovánobylo,žestávajícílegislativadelegelata–majícítěžiště vtrestněprávníúpravě–je zcelaneefektivníjakvzhledemkpachate‐ lům přečinu zanedbání povinné výživy – dlužníkům na výživném, tak ivzhledemkpoškozeným–dětemajejichoprávněnýmdlužnýmnáro‐ kům.Nadtojedůležitézmínitskutečnost,žeupachatelůzanedbánípo‐ vinné výživy je poměrně vysoký počet recidivujících, a to i těch, kteří mají zkušenost s penologickou recidivou (jsou opakovaně ve výkonu trestuodnětísvobodyavýchovnáfunkcetrestutakpostupnězaniká). Předtrestníjusticisestáleopakovanědostávajíosoby,kterýmbyly jižvminulostiuloženypodmíněnétrestyodnětí svobodyčinapříklad trestyobecněprospěšnýchprací.Soudypakpřidalšímporušenízáko‐ na volí pro pachatele trest nepodmíněný, což nejenže zatěžuje vězeň‐ skýaparát,alepokudzjakýchkolidůvodůodsouzenývevýkonutrestu nepracuje,paknaopakjehodluhnavýživnémještěnarůstá. V rámci dílčího výzkumného úkolu Policejní akademie ČR na léta 1010‐2015 č.1/6 „Rozhodování pachatelů trestné činnosti vzhledem kparametrům situační prevence“334se uvedené problematice autoři věnovaliivroce2014,kdybylouskutečněnodotazníkovéšetřenípří‐ momeziodsouzenýmizaneplacenívýživnéhoveVězniciKarvináaRu‐ zyně. Karviná byla vybrána záměrně vzhledem k tomu, že zde od roku 2009probíháprojektProgram213335aprosrovnáníbylavybránaRu‐ zyně336. Cílem průzkumu bylo ověřit, nakolik má výkon trestu odnětí svobody pozitivní vliv na nápravu odsouzených a zda uložení této sankceusnadňujevymahatelnostdlužnéhovýživnéhopropoškozené. Program 213 (název byl vybrán dle paragrafového znění skutkové podstatyzezákonač.140/1961Sb.,trestníhozákona,účinnéhovdobě vzniku projektu) je speciálně – výchovnou aktivitou zaměřenou na 333Srov. zákon č.4/1931 Sb. z. an, na ochranu osob oprávněných požadovati výživu, vý‐ chovuazaopatření(„alimentačnízákon“). 334OdpovědnouřešitelkoujePhDr.MarcelaMoulisová,PhD.,autořipříspěvkujsouspolu‐ řešitelé. 335Mgr.KateřinaUhlářová,speciálnípedagogaPaedDr.PavlaKubíčková,vedoucíoddělení výkonu trestu jsou lektorkami Programu 213 a spolupracovaly při sběru dat v rámci dotazníkovémšetření. 336SběrdatvrámcidotazníkovéhošetřenípomáhalzrealizovatMgr.LadislavPíza,speci‐ álnípedagog. 458 skupinovou práci s odsouzenými pro trestný čin zanedbání povinné výživy. Program od roku 2009 prošel sedmi běhy a stal se povinnou aktivitouproodsouzenézauvedenýpřečin. Cílem programu je především náhled na příčiny a důsledky zane‐ dbánípovinnévýživyahledánímožnostířešenítétosituace.Program jepostaventak,abyumožnilodsouzenémuširšínáhlednaproblemati‐ ku vyživovací povinnosti. Jeho smyslem zůstává profesionální snaha pomoci pachatelům pochopit a změnit nesprávné postoje kvlastní trestné činnosti, posílit dovednosti plánování a předvídání důsledků jejichjednání.Programmápodpořitzráníosobnosti,naučitodsouzené chápatsvéprohřeškyjakošanciknápravě,podpořitunich„hlassvě‐ domí“apřijetívinyatrestu.Nadruhoustranusesnažíodsouzenému předložit možnosti narovnání s obětí (například formou setkání s bý‐ valoupartnerkou,dětmičirodinou). Nedílnou součástí Programu 213 je motivace odsouzených ke splácenídluhunavýživném.Vpřípaděpracujícíchodsouzenýchjeusi‐ lovánoomožnostispořitasplácetdlužné.Vtakovýchpřípadechje odsouzeným ekonomickým oddělením věznice pravidelně srážena poměrnáčástzvyplácenémzdynastanovenévýživnépoškozeným. Tímtozpůsobemovšemnelzeřešitdlužnévýživné,zakteréjepa‐ chatelvevýkonutrestuodnětísvobodyodsouzen.Dlužnévýživnézů‐ stává i nadále dluhem a zbavením svobody ve výkonu trestu odnětí svobodynezaniká,cožsiřadaodsouzenýchvůbecneuvědomuje.Proto jsouodsouzenivedenikezjištěníkontaktunaosobu,kterámádítěve svépéči,resp.nazletilédítě(např.prostřednictvímsociálníchpra‐ covníků)anabádáníkespořenízesvéhokapesného,abyjedenkrátza hodnotící období programu mohli poukázat naspořenou částku kumořenídlužnéhovýživnéhopropoškozené. V hodnocení pro případné podmíněné propuštění odsouzeného se uvádí celková výše kapesného za dobu jeho pracovního zařazení ve VězniciKarvináa celková výšejeho splaceného dlužného výživného. Výslednýpoměrmávypovídajícíhodnotuivtomtosmyslu,nakolikbyl odsouzenýschopenomezitsvouosobníspotřebu,abypomohlodčinit svépředchozíprotiprávníhojednání.Odsouzeníjsoustímtopostupem seznamovánijižnanástupnímoddělenípřistanoveníprogramuzachá‐ zenínebopřijehoaktualizacipozařazenídozaměstnání. 459 II. Programem213prošlo celkem 93 absolventů (10 v roce 2009, 34 vroce2010,12vroce2011,18vroce2012,10vroce2013,9vroce 2014). Z těchto odsouzených je dosud ve výkonu trestu 7 absolventů (47 bylo podmíněno propuštěno, 24 skončil výkon trestu, 15 dostalo amnestii).Zuvedenéhopočtubylo43prvovězněných,32druhověz‐ něných,18vícenásobněvězněných(nejvíce17kráttrestaníanejvíce čtyřikrát ve výkonu trestu), opětovně recidivovali, resp. vrátili se do výkonutrestuodnětísvobody4. Dotazníkvyplnilo6absolventů ze 7, kteříabsolvovaliprogram vroce2014ajsoudosudvevýkonutrestu.Všichnijsoumuži,všich‐ nibylijižopakovanětrestáni,nejméně4krát,nejvíce17krát.Průměrný věkje36až45let(nejmladší25letpošestétrestán,vevýkonutrestu poprvé,nejstarší53let17kráttrestán,vevýkonutrestupočtvrté).Dva odsouzeníuvedli,žejsouvevězenípouzezaneplacenívýživného, čtyřivsouběhuzamařenívýkonuúředníhorozhodnutí,vykázání apodvod. Trestní oznámení podala družka, pouze v jednom pří‐ paděOSPOD.Dáleuvedli,žemajívětšinouzákladnívzděláníavy‐ růstaliv úplnérodině. Dále, že dluží na jedno až tři děti, které mají sjednou až třemi ženami. Výše dlužné částky je v průměru od 100000do150000Kč.Pokudalimentyplatí,pakalevnižšíčást‐ ce,pokudsesdětmistýkají,paknepravidelně.Důvodpročneplatí alimentyjenejčastějipronedostatekfinančníchprostředkůaza‐ pomínání,výjimečněprosporysmatkou.Předvýkonemtrestuvět‐ šinou nebyli zaměstnáni. Ve výkonu trestu pracují čtyři, ale nízké příjmynepostačujíkpokrytídlužnéčástky. Svojifinančnísituacivevýkonutrestusamividíjakozhoršenou vzhledem k navýšení dluhu a sociálnímu vyloučení. Většina (4) cítí vinu, souhlasí, že skutek, který spáchali je závažný, ale trest považujezanepřiměřený. Pro srovnání – odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Ruzyně žádným speciálním programem dosud neprošli. CelkemsedotazníkovéhošetřenívRuzynizúčastnilo15odsouze‐ ných, z nichž byly dvě ženy. Průměrný věk odsouzených je rovněž vrozmezí36až45let.Většinaodsouzenýchjevyučenanebomástře‐ doškolskévzdělání,pouzejedenodsouzenýmápouzezákladnívzdělá‐ ní. Polovina odsouzených byla před výkonem trestu zaměstnána. Většinavyrůstalavúplnérodině,vdoběvýkonutrestubylavětšina 460 rozvedených,pouzetřibylisvobodníajedenženatý.Většinoudlužína jedno až dvě děti, výjimečně na tři. Ve srovnání s odsouzenými zKarviné, odsouzení v Ruzyni dluží nižší částky, nejčastěji do 100000 Kč., méně do 150 000 tisíc, dva odsouzení více než 150000 Kč. Většinou uvádějí, že alimenty platí, ale v nižší částce, tři neplatí vůbec. Jako důvod neplacení uvádějí většinou, že platit chtějí, ale nemají finanční prostředky, jeden uvádí, že zapomíná, jedenodsouzenýuvádíjakodůvodneplacenísvouhrdost.Pětina odsouzených byla souzena poprvé, většina opakovaně (nejvíce 6krát), ve výkonu trestu byla většina poprvé, jeden odsouzený podruhé a jeden potřetí. Odsouzení byly většinou „pouze“ za za‐ nedbání výživného, ve čtyřech případech v souběhu s mařením výkonuúředníhorozhodnutíapodvodem.Trestníoznámenínaod‐ souzeného podal většinou manžel (ka), ve dvou případech OSPOD. Většina odsouzených uvádí, že celá situace se ve výkonu trestu ještězhoršila,jakodůvodvětšinauvádínavýšenídluhuasociální vyloučení, čtyři odsouzení uvádějí, že jejich jednání vězení neo‐ vlivní.Většinapracuje,alevýděleknenídostatečný. Většina (13) cítí vinu, polovina souhlasí, že skutek, který spá‐ chalijezávažný,alevětšinatrestpovažujezanepřiměřený. PřestoževKarvinéjsouvýrazněsociálněslabšípachatelé(vzdělání, nezaměstnanost) z jejich odpovědí ve vztahu k jejich odsouzení je zřejmý pozitivní vliv programu. Lzevidět,žesiodsouzenívíceuvě‐ domují následky neplnění vyživovací povinnosti. Odsouzení, kteří absolvovaliprogram,jsoupoučeni,žeikdyžjsouodsouzeni,musídluh uhradit a pokud uhradí dluh na výživném, musí i nadále platit další splátky. Pokud svou vyživovací povinnost v budoucnu plnit nebudou, znovu na nich bude vymáhána a opět se vystaví riziku trestního po‐ stihu. Cílem programu zůstává, aby odsouzený převzal plnou odpo‐ vědnost za to, že bude výživné platit sám ve výši stanovené sou‐ dem a pokud jej řádně a včas platit nemůže, pak se dohodne sdruhýmrodičem(nebodítětem,je‐lizletilé)abudehoinformo‐ vat o svých aktuálních finančních možnostech. Je‐li tento přístup založen na uvedených principech, nabízí se úvaha, zda zkušenosti zProgramu213nevyužít jako obligatorní aktivitu pro všechny odsou‐ zené za přečin zanedbání povinné výživy plošně ve všech věznicích 461 České republiky. Pak teprve bude mít takto přísně uložený trest, ve vztahukalimentaci,alespoňtrochusmysl. III. Mimo nástroje trestního práva, anebo jako jeho doplněk, zavedla většina zemí nějaký druh opatření pro zprostředkovaný výběr apřevod výživného, což v podstatě znamená přímou účast státu vpředmětnézáležitosti(rozumějzastoupenístátukonkrétníagentu‐ rou – úřadem, který má ve své gesci tuto agendu spravovat). Napří‐ kladvAustrálii,NovémZélandu,VelkéBritánii,NorskučiFinsku fungujíagenturysrelativněširokýmrozsahempůsobnosti,které jsou přímo odpovědny za výběr a převod výživného mezi povin‐ nýmaoprávněným.Jdeozpůsobyzálohovánívýživnéhozestrany státuazároveňourčitoujistotupropoškozenévpodoběvčasné‐ houhrazení alimentace v těch případech, kdy by jinak povinný sjejíplatbouotálel. Téměř ve všech zemích, které uplatňují tento přístup, všakpanuje názorováshoda,ženejdřívezevšehobymělbýtrodič,nežijícíve společné domácnosti, kontaktován a požádán o zpětné zaplacení dluhuanávratkřádnémuplacenívyživovacípovinnosti. V případech neplacení jsou však zmíněné agentury nadány rozsáh‐ lými pravomocemi pro vymáhání výživného od povinných osob. Stát přednostně(zálohově)vyplácíoprávněnémufinančníčástkukpokrytí výživného,čímžsezabráníhrozícímustavunouzeateprvepotésepo‐ věřenýmorgánemvymáhánazpětpopovinném(možnoisjistýmna‐ výšením,kterémůžemítvtétopodoběsankčnícharakter). MezistátyvEvropskéunii,kdejižzálohovánívýživnéholegislativně upravily,patřínapř.: • Belgie (zálohy na výživné podle zákona ze dne 21. února 2003 ovytvořenísprávyproplatbyvýživnéhovrámcifederálnístátní služby,Finančníodbor), • Dánsko (zálohy na výživné pro děti stanovené zákonem o dět‐ ských dávkách, záloha na výživné pro děti konsolidovaná záko‐ nemč.765zedne11.září2002), • Německo(výživnépodlezákonaovýživnémzedne23.července 1979,Unterhaltsvorschussgesetz), 462 • Estonsko (příspěvky na výživu podle zákona o příspěvcích na výživuzedne21.února2007), • Španělsko (zálohy na výživné podle královské vyhlášky 1618/ 2007zedne7.prosince2007), • Litva(platbyzFonduvýživnéhoprodětipodlezákonaoFondu výživnéhoproděti), • Lucembursko (zálohy na výživné a zpětné vymáhání výživného vesmysluzákonazedne26.července1980), • Rakousko(zálohynavýživnépodlespolkovéhozákonaoposky‐ tování záloh na výživné na děti, Unterhaltsvorschussgesetz – 1985–UVG), • Polsko (dávky z Fondu výživného podle zákona o pomoci oso‐ bámmajícímnároknavýživné), • Portugalsko(zálohynavýživné,zákonč.75/98zedne19.listo‐ padu1998ozajištěnívýživnéhopronezletilé), • Slovinsko(náhradavýživnéhovsouladusezákonemRepubliky Slovinsko ze dne 25. července 2006 o veřejném garančním apodpůrnémfondu), • Slovensko (náhradní výživné podle zákona č. 452/2004 Z. Z., resp.č.201/2008Z.Z.,onáhradnímvýživném,vezněnípozděj‐ šíchpředpisů)337. ZálohovánívýživnéhostátemjevelmidiskutovanéivČeskérepubli‐ ce a vyžaduje trvalou pozornost. V minulosti již byly předloženy kon‐ krétnínávrhyspeciálníprávníúpravy,kteréprošlysněmovnímtiskem. Opotřeběpřijetízákonahovořískutečnost,ževymáhánívýživného oprávněnýmčinívsoučasnépraxiznačnéobtíže. Jdeovšemtakéoto,abybyltentozákonvhodněnastavenazejména jehopojetíbylokoncipovánotak,abyneplnilo„pouze“funkcivyplácení dalšíchznevratnýchsociálníchdávek338. 337Srov.NařízeníEvropskéhoparlamentuaRadyEU/ESč.883/2004zedne29.04.2004 okoordinaci systémů sociálního zabezpečení, Přílohy I. Zálohy na výživné. Blíže http://www.mpsv.cz/files/clanky/11509/883‐2004_CS.pdf. 338Srov.důvodč.36NařízeníEvropskéhoparlamentuaRadyEU/ESč.883/2004zedne 29.04.2004okoordinacisystémůsociálníhozabezpečení,cit.“Zálohynavýživnéjsou vymahatelnými zálohami určenými k vyrovnání skutečnosti, že rodič neplní svou zá‐ konnouvyživovacípovinnostkdítěti,dálenapř.SKLENIČKA,J.,ROZUM,J.Kproblemati‐ 463 Závěr Pochopitelněsevzávěruotevírajídalšíotázkykdiskusi,zdajevůbec vhodné,abybylozanedbánípovinnévýživyvaktuálnípodoběinadále součástítrestníhozákoníku. Doporučujeme zvážit legislativní úpravy, které by alespoň částečně zmírnilypostihzatentotrestnýčin,atonapř.omezittrestnostpouze na jednání, které mělo škodlivý následek nebo odstranit možnost ne‐ dbalostníhojednáníutohototrestnéhočinu(tzn.,žetentotrestnýčin bybylomožnéspáchatpouzeúmyslně). Pokudzůstanedotčenálegislativabezezměnavěznicesebudoudá‐ le potýkat s vysokým počtem odsouzených za spáchaný přečin zane‐ dbání povinné výživy, je třeba se zamyslet alespoň nad některými doplňujícími možnostmi, jak ve výkonu trestu odnětí svobody s touto specifickou skupinou lépe zacházet. Zásadním principem zůstává, aby odsouzený pochopil a převzal odpovědnost za to, že bude stanovené výživné platit sám řádně a včas. Zde se nabízí doporučení zavést ivdalšíchvěznicíchprogramyzacházeníspodobnýmpřístupemkod‐ souzeným, který je využíván Programem213. Hovořit s odsouzenými onutnosti plnit vyživovací povinnost i o možnostech řešení jednotli‐ výchproblémů,kterésenatutopovinnostváží,jetřebajižběhemvý‐ konu trestu odnětí svobody a neodkládat je na dobu po propuštění. Tím se může docílit sníženípočet recidivujících pachatelů tohoto pře‐ činu. Zhlediskauspokojenípotřeboprávněnýchjistěstojízazmínkurov‐ něž inspirativní zahraniční právní úprava, která se vztahuje k záloho‐ vání výživného státem. Mnoho zemí Evropské Unie i Spojených států amerických disponuje zastupujícími agenturami nebo úřady, které za splnění stanovených podmínek financují potřeby oprávněných osob zdaňového systému. Tyto orgány jsou nadány rozsáhlými pravomo‐ cemi,protopaksamostatněvymáhajídlužnoučástkuvýživnéhopopo‐ vinném,čímžsystémstátníhofinancovánídorovnávají. Problém s neplacením výživného rozhodně vyžaduje náležitou po‐ zornost odborné veřejnosti. Nabízené trestněprávní možnosti řešení, vaktuální podobě, nejsou totiž zdaleka tak efektivní, jak bychom oče‐ kávali. ceneplacenívýživnéhoIn:Trestněprávnírevue.Praha:C.H.Beck,2014,č.10.239‐245s. ISSN1213‐5313. 464 Použitézdroje Zák. č. 4/1931 Sb. z. an, na ochranu osob oprávněných požadovati výživu,výchovunebozaopatření Zák.č.140/1961Sb.,trestnízákon Zák.č.40/2009Sb.,trestnízákoník Zák.č.89/2012Sb.,občanskýzákoník SKLENIČKA, J., ROZUM, J. K problematice neplacenívýživného In: Trestněprávnírevue.Praha:C.H.Beck,2014,č.10.ISSN1213‐5313. ŠÁMAL,P.akol.TrestnízákoníkI,komentář.Praha:C.H.Beck,2009. ISBN978‐80‐7400‐109‐3 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. a kol. Občansképrávohmotné. 5. aktualizo‐ vanévydání.Praha:WoltersKluwer,2009.ISBN978‐80‐7357‐466‐6 ZOUBKOVÁ,I.,SKLENIČKA,J.Kriminologickýpohlednaproblematiku zanedbávánípovinnévýživyIn:SVATOŠ,R.,KŘÍHA,J.(eds.)II.krimino‐ logickédny.ČeskéBudějovice:Vysokáškolaevropskýcharegionálních studií,2014.ISBN978‐80‐87472‐65‐1 http://www.mpsv.cz/files/clanky/11509/883‐2004_CS.pdf http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/ 5Tdo764/2009 doc.JUDr.IvanaZoubková,CSc. Panevropskávysokáškola,Fakultapráva Wuchterlovač.523/5,16000Praha6 JUDr.JosefSklenička PolicejníakademieČRvPraze P.O.Box54,14301Praha4 465 Editoři: Mgr.etMgr.StanislavaHoferková,Ph.D. Mgr.etMgr.TerezaRaszková Název: III.Kriminologickédny Sborníkpříspěvkůzkonferencekonané vHradciKrálovévednech19.a20.ledna2015 Rokamístovydání:2015,HradecKrálové Vydání: první Obálka: JaroslavŠimek VydalonakladatelstvíGaudeamus,UniverzitaHradecKrálové jakosvou1512.publikaci. ISBN978‐80‐7435‐572‐1
Podobné dokumenty
Ukázka textu (v PDF 325 Kb)
také (pĜed nebo po slovese) also
=¥nÖNU7?; (na konci vČty) as well =\
¥YGN?, too =VWÖ?; (v dovČtcích) so
=U7?, neither =¥PC+&, ¥PKÖ&?; i
mĤže se ~ použít it can also be*
used; Mohu také pĜijít...
Program_konference - Společnost sociálních pracovníků ČR
PANEL IV/B: DELIKVENCE MLÁDEŽE A PREVENCE KRIMINALITY III.
Moderátor: PhDr. Magdaléna Ondicová, Ph.D.
Seznam BP_2012-13
Oponent bakalářské práce: Ing. Alena Klapalová, Ph.D.
Anotace
Cílem bakalářské práce je analýza image destinace cestovního ruchu a formulace návrhů na
zlepšení image v očích turistů. Pro bakalářsko...
Kriminologie - Česká kriminologická společnost
ZOUBKOVÁ, Ivana, Jana FIRSTOVÁ a kol. Kriminologie - aktuální problémy.
Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2013. ISBN 978-80-7251395-6.
Bude vyhlášeno v Úředním věstníku Evropské unie.
Vraždy v kontextu domácího násilí
v kontextu domácího násilí blíže nezkoumáme ekonomické dopady, ale zabýváme se teoretickými poznatky trestných činů vs. soudní praxe.
Chtěla bych vyjádřit poděkování autorskému týmu. Jmenovitě JUDr...
pro stažení klikněte na obrázek
Zaregistrují se a čekají na to, až budou vyzváni vyrazit obhajovat svůj projekt a přesvědčit komisaře, že EU udělá nejlépe,
pokud zrovna do jejich projektu pár miliónů odsype …
Pak si odbydou tu sv...
sexuální násilí - Intervenční centrum Praha
informacím a zkušenostem v textech došli, ale také, aby odkazovali na literaturu, z níž
čerpali, a doporučili několik děl (ať již oborných, či uměleckých), která považují pro praxi
za nosná (zákla...
