Zde - Hulín - Farnost.cz

ÈASOPIS ØÍMSKOKATOLICKÝCH FARNOSTÍ
ZÁHLINICE, HULÍN A PRAVÈICE
NEPRODEJNÉ!
Èíslo 5/2011
Dušičky
O Dušičkách
V tomto čísle čtěte
(slovo otce Jiřího Ševčíka)
•
Milovaní farníci, čtenáři Portálu
Prožíváme začátek měsíce listopadu, ve kterém kolem sebe pozorujeme mnoho změn.
Podzimní příroda nám ukazuje svou krásu, než se pomalu uloží ke spánku. Denního světla
bude ke konci roku stále ubývat, než přijde obrat a slunce zase začne přibývat. Jeden rok
spěje ke svému konci, pomalu dozrává jako ovoce, a druhý se chystá spatřit světlo světa.
Čas pomalu plyne a nám se zdá, že se toho v našem životě moc nezměnilo. Ale i lidský život
prochází mnohými proměnami, pomalu zrajeme pro věčný život. Nabízím Vám právě v
tomto čase úvahu předního českého biblisty prof. Jana Kellera (* 1925 † 2008).
O veliké Boží lásce, která nás obkopuje
Rodíme se jako malá bezbranná holátka. Na
čas jsme ukryti v maminčině náručí, pak nás
tatínek vede za ruku do světa, chvíli v něm
běžíme sami, pak pokud možno s někým, a
když se to vydaří, také do něj uvedeme nějaké
to holátko. A máme radost, když se pak už i
samo a dobře rozeběhne.
Sil ubývá
Jenže pak se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude
dál? Někdo ulpí na tom, ba upne se k tomu, co
uplývá. To rozmnožuje bolest. Někomu je však
dáno zahlédnout, že náruč toho, který nás miluje, je stále otevřená - a to navzdory všemu, co
jsme tu pokazili.
Jeho láska je základem naší naděje
Ve vesmíru, obklíčeném smrtí a nicotou,
zůstává ale Jeho láska základem naděje i svor-
Ještě chodíváme
k těm tichým pahrbkům?
Jednou naše děti
půjdou touž cestou.
Ještě rozžíháme světla
na hrobech svých drahých?
Jednou je za nás
rozžehnou jiní.
Ještě můžeme poslat
modlitbu svým drahým
a často váháme?
Zdali se pak jednou za nás
někdo z duše pomodlí?
•
•
•
Papežský vlak zastavil ve
Starém Městě
Atletická olympiáda pro
děti skončila zlomeninou!
Zídka kolem kostela je
konečně opravena
Mládež pořádá na
kaplance “Filmové
soboty”
Nikdo nepřišel
Schmitz se zhroutil na ulici.
Je mrtev.
Postává tu mnoho zvědavců.
Doprava vázne.
Přijíždí vůz záchranné služby
a odváží ho do márnice.
níkem bytí. Ježíš, který se odevzdává do krajnosti všem, k ní ukazuje cestu. I skrze smrt,
nicotu a marnost. Kam vlastně? K Otci, do jeho
náruče. A tak se docela na konci zase navracíme do svého dětství, ba ještě dál, až do náruče Toho, kdo ukonejší všecky bolesti a trápení, zmatky a hrůzy a v kom máme svůj věčný
domov.
Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí!
Ježíš říká: Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého
Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil
místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy
byli, kde jsem já. (Jan 14,1-3)
Vyprošuji Vám, abyste ve svém životě stále více poznávali, jak nás Bůh nekonečně miluje a že pozemský život je pro nás přípravou na
život v Božím království.
P. Jiří Ševčík
Čeká se, že se přihlásí
rodinný příslušník, přítel nebo známý.
Ceká se celé tři dny.
Nepřišel nikdo.
Uložili ho tedy do mrazícího boxu.
Je to neobyčejně symbolické:
mrazící box pro člověka,
na kterého se zapomnělo.
A čekalo se dalších čtrnáct dní.
Zase nikdo nepřišel,
tak ho tedy jednoho dne odvezli
pohřebním vozem na hřbitov
a pohřbili –
jako nalezenou věc,
která nikomu nepatří.
Schmitz žil ve městě osamoceně
a byl vlastně již dávno
svými spoluobčany
pohřben.
Z knihy „Nezapomeň na radost“
autora Phila Bosmanse
vybrala Milada Kropková
1
Co nás čeká do Vánoc?
Roráty
Rorátní mše svaté se v adventu budou konat
•
•
•
v úterky v 6:00
ve čtvrtky v 6:45
v soboty v 7:00
Každý čtvrtek a sobotu bude
po bohoslužbě připravena
pro děti snídaně na faře nebo
na kaplance.
Adventní duchovní obnova
pro ženy od 30 do 59 roků
„
2. 12. – 4. 12. 2011
MÍSTO: Kroměříž, Malý Val 1553
VEDE : P. Bogdan Sikora, OFM C
POŘÁDAJÍ: sestry vincentky
.
Příjezd: v pátek 2. 12. mezi 16 - 17 hod
Odjezd: v neděli 4. 12. po obědě
S sebou: Bibli, spacák, osobní věci
Cena: dobrovolná
Prosíme, přihlaste se nejpozději do pátku 25. 11. 2011
Společné udílení svátosti
pomazání nemocných
se bude v Hulíně konat při bohoslužbě o třetí sobotě adventní, tedy 10. prosince 2011 v 18:00.
Centrum pro rodinu Zlín pořádá pro všechny zájemce kurz komunikace
Respektovat a být respektován
Chcete se naučit dovednostem a postupům, které nám pomáhají:
Žít tak, abychom si vážili sami sebe a pomohli k tomu i dětem a dalším lidem, s nimiž
•
denně přicházíme do styku?
Žít, aniž bychom se vzájemně obviňovali; vyjádřit své rozrušení nebo zlost, aniž by•
chom někomu ublížili?
Porozumět tomu, co prožívají druzí?
•
Respektovat potřeby druhých a současně nezanedbávat i své vlastní potřeby?
•
Vychovávat děti k tvořivosti, iniciativě a zodpovědnosti?
•
Pro vás pořádáme cyklus seminářů manželů Kopřivových „Respektovat a být respektován“.
Jsme přesvědčeni, že nestačí mít děti a své blízké jenom rád. Vedle lásky potřebujeme
zakoušet stejně bohatou měrou také úctu a uznání. Kurz rozvíjí partnerské, na vzájemné úctě
a respektu založené vztahy dospělých mezi sebou stejně jako dospělých a dětí.
Témata:
1. - 3. seminář: Komunikace oprávněných požadavků vůči dětem i dospělým - „abe•
ceda“ základních komunikačních dovedností pro běžné situace každodenního života.
Partnerský a mocenský model výchovy a vztahů mezi lidmi, jejich důsledky na plnění
požadavků, sebeúctu a vzájemné vztahy. Rizika poslušnosti a závislosti na autoritě.
4. seminář: Zvládání emocí; jak reagovat, když jsou lidé v emoční nepohodě.
•
•
5. - 6. seminář: Sebeúcta jako „imunitní štít“ naší osobnosti. Tresty - jejich rizika a co
namísto nich. Vnitřní a vnější motivace k učení a k práci.
•
7. - 8. seminář: Rizika odměn a pochval ve výchově a co namísto nich - jak projevit uznání a ocenění a poskytnout zpětnou vazbu. Rizika soutěží u dětí a co namísto nich.
Semináře začínají 9. ledna 2012 a budou probíhat v pondělí odpoledne 16.00 do 19.30
hodin s 15 minutovou přestávkou, v sále CPR.
Termíny všech setkání: 9., 16., 23. a 30. ledna.; 13. a 27. února; 5. a 12. března
Cena kurzu: 1600,- Kč
Počet účastníků kurzu je max.30; hlídání a program pro děti účastníků je zajištěn - maximální kapacita je 10 dětí. Poplatek na hlídání je 200,- Kč na celý kurz.
Bližší informace získáte osobně nebo telefonicky v kanceláři CPR Zlín, Okružní 5298,
760 05 Zlín, tel.: 577 212 020, 732 376 193, nebo na e-mailové adrese: [email protected].
2
Kontakt:
[email protected]
mob. 731 604 430
Malý Val 1553
767 01 Kroměříž
více na www.vincentky.cz
Adventní spaní
na kaplance
pro děti z 1. - 4. třídy ZŠ se bude konat
od 9. do 10. prosince. Sraz v pátek v 16:00.
Své děti přihlašte prosím předem v sakristii.
Adventní věnce
si přineste do kostela k požehnání během
bohoslužeb o prvním adventním víkendu:
•
v sobotu 26. listopadu v 18:00 hod.
•
v neděli 27. listopadu v 9:15 hod.
V sobotu 12. listopadu bude pro veřejnost
mimořádně otevřen Arcibiskupský palác v
Olomouci. Bližší informace na straně 10.
Mikuláš
V dušičkovém čísle Portálu jste v minulých letech mohli pokaždé najít zprávu, kdy
se čeká v naší farnosti pravidelná roční vizitace sv. Mikuláše. Tentokrát však redakce
nemá k dispozici přesné informace. Svatý
Mikuláš totiž koncem října poslal na faru
dopis, jehož plné znění zde přetiskujeme:
Milé děti,
jak je mým dobrým zvykem, začátkem
prosince se na vás zase přijedu do Hulína
podívat. Ještě vám ale neřeknu, kdy přesně přijdu. Bude to totiž překvapení! Už se
na vás moc těším a chystám si dárečky. Tak
doufám, že až se svým přítelem andělem
dorazíme do vašeho kostelíčka, budete tam
na nás čekat v hojném počtu!
Mikuláš z Antiochie v.r.
Z oèí v oèi...
...
s paní Liduškou Parobkovou
Paní Parobková byla spoustu let hlavní organizátorkou kostelního úklidu, pečovala o
farní zahradu, po několik funkčních období pracovala v pastorační radě a navíc pomáhala
spravovat farní knihovnu. Vloni tyto své aktivity ze zdravotních důvodů postupně předala
mladším. Protože však s hulínskou farností úzce spojila celý svůj život, je tím pravým
člověkem pro rozhovor o starých časech…
Pamatujete si, jaké to bylo, když jste chodívala v dětství do hulínského kostela?
Do kostela mě odmala vodila maminka, tatínek chodil sám na hrubou. Když jsem byla úplně malá, chodily jsme s maminkou na kůr –
měla jsem tam oblíbené místečko na takovém
stupínku, který byl určený pro dirigenta. Když
jsem pak vyrostla, stávaly jsme dole mezi lavicemi.
To býval kostel tak plný?
Byl to asi spíš zvyk naší rodiny, že jsme
si nikdy nesedali. Ale v kostele samozřejmě bývalo víc plno než dneska. Do náboženství chodily společně celé třídy dětí a při prvním svatém přijímání byla vždycky celá přední
část kostela zaplněná dětmi – kluci vlevo, holky vpravo.
A byl na vás pan farář v náboženství přísný? Lítala rákoska?
Kdepak. Tenkrát tu byl pan farář Pešat a
bylo to takové přátelské, lepili jsme si do sešitu obrázky…
Měli jste i nějaké společenství, kde byste
se scházeli? Byly třeba někdy mše pro děti?
Ne, to vůbec ne. S ostatními rodinami z
kostela jsme se nijak nescházeli. Myslím, že
dospělí se mezi sebou téměř neznali a nestýkali se. Jak vy mladí teď máte takovou partu,
kamarádíte se, jezdíte spolu na výlety, to za nás
vůbec nebylo. V tom vám moc fandím a mám
z vás radost.
Kdy jste byla u biřmování?
To už mi určitě bylo přes 20 let. Spoustu let
tady biřmování nebylo, takže potom nás šlo
zároveň hrozně moc.
Měli jste nějakou přípravu?
Velice jednoduchou. Jen jsme párkrát v
neděli odpoledne měli nějakou katechezi v
kostele, normálně jsme seděli v lavicích. A pak
jsme šli hned k biřmování, žádné dvouleté přípravy jako teď…
V dospělosti jste pak v hulínské farnosti dlouhá léta pomáhala s úklidem kostela.
Jak to začalo?
Na hody a na Velikonoce býval vždycky
velký úklid. Tam jsem s maminkou už tak od
svých 20ti let chodívala pomáhat. Maminka
umřela v roce 1979 a zůstali jsme jen s tatínkem. Po nějaké době se na mě obrátila paní
Gábová s prosbou, jestli bych nemohla s úklidem kostela pomáhat víc. Tatínek byl fit, zvládal se o sebe ještě velice dobře postarat, takže
jsem souhlasila. Od té doby jsem chodívala
každou sobotu uklízet kostel. Tatínkovi jsem
navařila předem, aby si jídlo mohl ohřát a ráno
před osmou jsem šla uklízet.
S rodiči a s bratrem vyrůstala paní Parobková (to děvče s mašličkou) v Hulíně v kostelní ulici. Po vyučení pracovala celý život jako
pletařka v Loaně, kde se dělaly oblečky pro miminka. Od 80. let pomáhala ve farnosti. Když jí v roce 1992 onemocněl tatínek, zůstala s ním
deset let doma a pečovala o něj. Dnes užívá zaslouženého odpočinku
v domově s pečovatelskou službou.
Každou sobotu? To se nestřídaly žádné
skupinky?
Ne, byla jiná doba. Každý se bál, ani děti
do kostela skoro nikdo nevodil. Nebyl, kdo by
přiložil ruku k dílu. Uklízely jsme většinou ve
čtyřech – paní Gábová, já, paní Tomečková a
Filgasová. Končívaly jsme kolem jedné hodiny odpoledne, protože jsme uklízely kostel,
chystaly květinovou výzdobu a ještě zametaly venku.
Chlapi nedělali nic?
Ti chodívali pomáhat na velký úklid, co byl
o Velikonocích a na hody. To vždycky pan
kostelník Horák ohříval na faře vodu – topil v
dnešní pingpongárně pod kotlem. Já jsem byla
jedna z nejmladších, takže jsem tu vařící vodu
v kýblech nosila do kostela. Někdy i na chór
– tam vždycky zpěvačky drhly dřevěnou dlážku… Na faře zase seděly tetičky v širokých
sukních a leštily všechny svícny z kostela.
A při normálním úklidu vodu nikdo neohříval, tak jste umývaly studenou?
Přesně tak. Vodu jsem nosila v kýblech většinou ze studny od hudební školy. Když mrzlo, tak i z domu.
Dokončení na straně 9
Několikrát se zúčastnila i pěších poutí do Křtin: „Věkový průměr poutníků býval za mého mládí podstatně vyšší než dnes. Zajímavé bylo, že při příjezdu poutníků zpět do Hulína jim celá farnost chodívala průvodem naproti k vlaku a společně se všichni odebrali do kostela ke slavnostnímu Tedeu.
Zástup lidí, kteří šli z nádraží ke kostelu, je vidět na fotografii.“
3
Bohatý měsíc říjen
Kdyby probíhala anketa o nejoblíbenější měsíc v roce, říjen by se asi mezi vítěze neprobojoval. Ani se nedivím. Dny se zkracují, sluníčko
hřeje málo, nastávají podzimní plískanice, pole a zahrádky se musí připravit na zimu. Přesto v naší farnosti byl tento měsíc obdobím, kdy
se stále něco dělo.
Jak víme, říjen je zasvěcen Panně Marii
Růžencové. Tuto skutečnost jsme si připomenuli hned prvního října v sobotu při ranní mši
svaté sloužené ve vyzdobeném výklenku kostela. Prosebná slova známé mariánské písně:
„Hned jak začne slunko plát, rač nám, matko,
požehnat…“ zněla opravdu vroucně.
V první říjnovou neděli letos prožila farnost
trochu nečekanou slavnost - šest dětí přijalo
první svaté přijímání. Obřad byl samozřejmě
součástí mše svaté, byl pěkný a důstojný, všem
dětem to slušelo.
V neděli 9. října mnozí členové Společenství
živého růžence uposlechli výzvy otce Jiřího a
sešli se před svatostánkem ke společné modlitbě.
Také mladí farníci se ozvali. Pozvali ostatní všech věkových kategorií na dvě své akce:
na promítání fotografií z celosvětového setkání
mládeže s papežem Benediktem XVI. v Madridu a na film, který je součástí jejich pravidelného sobotního společenství.
Na sobotu 22. 10. sezvala pastorační asistentka Arcibiskupství olomouckého Martina
Pavlíková lektory na společné setkání do Olomouce, kde byl připraven duchovní program,
zamyšlení na téma Jazyk a liturgie v cyrilometodějské tradici. Přednášející Mgr. Tomáš
Parma hovořil zasvěceně, zajímavě, seznámil přítomné s mnoha podrobnostmi ze života soluňských bratří. Dověděli jsme se, že znovu probíhá odborný kurs pro lektory postupně
podle děkanátů. Setkání bylo zakončeno v kapli
svaté Anny společnou mší svatou, kterou obětoval p. Ladislav Švirák. Tentokrát jsme měli
početné zastoupení, jely od nás 3 lektorky.
Právě začíná vycházet elektronický křesťanský magazín pro ženy
eTabita. Co najdete v prvním čísle?
Existuje recept na šťastné manželství?
•
Můj příběh – příběh ženy, která se stará o nemocnou matku
•
Musí být náš dům dokonale čistý ?
•
10 rad, jak neomdlít, když někdo zazvoní
•
Tipy na výlet
•
•
Jak vařit když je hodně zeleniny
Tento elektronický časopis budou zájemci dostávat zdarma na své
emailové adresy.
Chcete-li dostávat Tabitu, napište svou emailovou adresu na mail
[email protected]
4
V tomto měsíci se konal na faře oblíbený
tvořivý večer pro ženy a jako každý rok jedna z říjnových nedělí byla věnována misiím.
Misijní neděli je možné prožít mnoha způsoby. Velký účinek má modlitba. Osobně jsem
využila nabídky a zúčastnila se v sobotu 22.10.
přesně ve 21.00 hodin Misijního mostu modlitby. Při zapálené svíčce jsem se pomodlila za
misie. Pevně věřím, že jsem nebyla z farnosti sama.
Poslední říjnovou sobotu došlo také na farní
zahradu, bylo nutno ji zazimovat.
Během celého měsíce byla nabídka možností velká, jen si aspoň některou vybrat a hlavně přijít. Tak co, byl měsíc říjen chudý nebo
bohatý?
Anna Čechmánková
Tvořivý večer pro ženy, který na pátek 21. října připravily Zdeňka
Hložková a Marie Hyánková, byl příjemným setkáním „holek“ všeho
věku. Sešlo se nás ve farním sále asi pětadvacet a u výtvarných hrátek
vydržely ty nejvytrvalejší až do kuropění (cca. do půl třetí ráno). Malovaly jsme na textil - většinou na textilní tašky, které nám organizátorky připravily, ale i na trička, prostírání... Největším hitem večera se stal
motiv „Hello Kitty“ - po připravených šablonách nadšeně sáhly snad
všechny přítomné maminky holčiček do sedmi let. (Pro ty, kdo nejsou
kovaní v dětských seriálech - je to kočička, jakou pyšně prezentuje na
svém novém školním prostírání malá Ema na fotografii).
Nejodvážnější výtvarnice si troufly i na „dospělácké“ tašky, které
vyžadují přece jen větší kreativitu. Ukázalo se, že některé z nás by se
malováním na textil zřejmě bez potíží uživily - výrobky Leonky Trávníčkové, Zdeničky Hložkové i dalších nadaných malířek byly překrásné.
Většina přítomných žen ale držela své výtvarné ambice na uzdě a tvořila
dárky pro děti. Ani v tomto případě ovšem nebyl úspěch u obdarovaných
zcela zaručen. Šimon Hána, kterému maminka po dlouhém přemýšlení
nad vhodným motivem vyrobila tašku s kytarou, po rozbalení tašky okamžitě reagoval: „A něco s hasičema by nebylo?“
Tak snad příští rok, Šimone!
L.S.
Dušičkové zamyšlení
Prožíváme období dušiček. Vzpomínáme na
své drahé, kteří nás opustili. V minulosti bylo umírání jiné. Lidé byli k sobě vnímavější a
citlivější. Jak je možné, že staří lidé věděli, že
se blíží jejich konec? Jak to poznali?
Stařeček byl již dlouho nemocný. Nakupily se u něho všechny ty stařecké neduhy. Pan
doktor Vavruša k nám často docházel. Také
tentokrát přišel, stařečka prohlédl, napsal
prášek od bolesti a když odcházel, obrátil se
na maminku a tatínka a řekl: „Stařečkovi
už moc času nezbývá,
připravte se.“
Tatínek se vrátil za
stařečkem do světnice.
Mluvili spolu hodně
dlouho, byla to jistě
moc vážná rozmluva.
Mluvili o smrti, nebáli se, smrt přece patří
k životu.
Na druhý den byl
pozvaný pan farář, aby stařečkovi udělil poslední pomazání. Už zdálky bylo slyšet zvonění
ministranta, upozorňoval, že pan farář nese
Nejsvětější svátost, aby kolemjdoucí poklekli.
Stařeček měl jedenáct dětí. Sešli se všichni,
co žili, přespolní i ti z města. Nepřišel Gusta, padl v první světové válce, nebylo mu ještě
19 let. Ani Mařenka, zemřela na zápal plic ve
svých patnácti letech, také Cilenka, ta se upracovala, měla moc těžký život. Přišli, posadili se
kolem lůžka, každý něco pronesl, ale většinou
bylo ve světnici ticho.
Stařeček jakoby
usínal, hlava mu
poklesla, a právě
v tom okamžiku
zaplakala dcera
Anička, byla jeho
nejmilejší.
Stařeček otevřel
oči a já jsem zahlédla ty modré
krásné oči, tak modré, jako by ani nepatřily
starému člověku, ale dítěti. Byl to poslední
pohled.
Maminka otevřela okna, já jsem se dívala a
čekala, kdy poletí stařečkova dušička do nebe.
Jak je možné, že přišli všichni v ten určitý
den? Jak to mohli tušit, že je to naposledy?
Nevím.
Zato dnes je to moc zlé, nikdo vás nedrží za
ruku, nikdo nesedí blízko u vašeho lůžka. Jsou
tu jen cizí lidé, vykonávající rutinní práci. Napojí vás na přístroje, na hadičky a chtějí vás
přivést k životu-neživotu. Zůstáváte sám v té
nejtěžší chvíli. Příbuzní dostanou telegram:
„Zemřel v 10:30 hodin, zařiďte potřebné.“
Je to moc smutné. Zamysleme se nad tím, jak
odcházejí naši nejbližší a zastavme se v tom
uspěchaném přetechnizovaném světě, vždyť
rozloučení se životem čeká každého z nás.
Miloslava Stratilová
„Tys to udělal pro mě!“
Dopis národního ředitele Papežských misijních děl k Misijní neděli - 23. října 2011
Milí přátelé misií,
byl to pro mě velmi vzácný čas, když jsem
měl možnost se setkat s Matkou Terezou.
Utkvělo mi v srdci, když na pěti prstech ruky
vysvětlovala tajemství misijní práce. Říkala:
„Uvědomte si, že když dáváte najíst hladovým,
napít žíznivým, těšíte zarmoucené, ošetřujete
nemocné a ujímáte se chudých, setkáváte se s
Ježíšem! On každému takovému člověku při
posledním soudu řekne pět velmi důležitých
slov: ‚Tys to udělal pro mě!“
Příležitostí k takovýmto setkáním s Ježíšem
v chudých a trpících je dnes víc než dost. Ze
statistik organizace UNICEF se dozvídáme,
že miliony dětí „zmizí“ každý rok v černých
ekonomikách nebo jsou pašovány ze země do
země, často kvůli sexuálním službám. Každou
minutu zemře na AIDS dítě mladší 15 let a
další se nakazí. 171 milionů dětí pracuje v
riskantních podmínkách – v továrnách, dolech
a zemědělství. Asi 8,4 milionu dětí trpí v
nejhorších formách dětské práce, včetně prostituce a nevolnictví, kdy splácejí prací dluh
rodičů.
Svatý otec Benedikt XVI., který každoročně
vyhlašuje Misijní neděli, nás letos vybízí:
„Samotný Světový den modliteb za misie není
jen ojedinělým momentem v průběhu roku, ale
vzácnou příležitostí zastavit se a uvažovat o
tom, zda a jak odpovídáme na povolání k mis-
ii. Je důležité, aby se jednotliví pokřtění i celá
církevní společenství v misii angažovala nikoli
sporadicky a občasně, ale trvale, aby se misie
stala formou jejich křesťanského života.“ Právě
na tuto výzvu máme možnost prostřednictvím
Papežských misijních děl konkrétně odpovídat
a přispívat k zlepšení situace chudých.
bohoslovců v osmi misijních seminářích, které
bychom našli například v Zambii, Ugandě,
Bangladéši, na Šalamounových ostrovech či na
Haiti. Z výše uvedeného je vidět, jak hodně je
nasazení každého z nás pro misie potřebné.
Chtěl bych vám všem v této chvíli upřímně
poděkovat za modlitby, obětovaná utrpení,
finanční dary a jakoukoZ České republiky v rámliv jinou pomoc. Podporuci Misijní neděle podporujete světové misie katolické
jeme např. stavbu a opravu 24
církve, kvalitní projekty, které
jsou pod patronací Svatého
kostelů, kaplí, far, klášterů,
pastoračních center, domootce. Během loňské Misijní
va pro staré a nemocné kněze,
neděle jste věnovali téměř 16
nákup jízdních kol a několika
milionů korun a spolu s osaut potřebných pro pastorační
tatními dary na potřebné děti
činnost. Přispíváme též na
a bohoslovce v misiích se za
léčebné výdaje, biblické kurzy,
minulý rok sešlo celkem přes
formační a vzdělávací pro26 milionů korun. Věřím, že
gramy pro mládež a katechisty,
letošní Misijní neděle přinese
kteří jsou velmi potřební zvláště
požehnání a bude důvodem,
aby každého z nás mohl sám
ve velkém množství farností,
kam se misionáři dostanou jen
Ježíš u posledního soudu
P. Jiří Šlégr navštívil
několikrát za rok. Celkem letos
přivítat těmi známými pěti
v rámci misijní činnosti
mnoho chudých zemí
pomáháme do 11 diecézí v 8
slovy: „Tys to udělal pro mě!“
zemích: Malawi, Zambie, Paa pozvat nás k sobě domů.
pua-Nová Guinea, Bangladéš, Surinam, Guyana, Srí Lanka a Indonésie. Kromě této sbírky
P. Jiří Šlégr
na Misijní neděli dále podporujeme více než
Národní ředitel Papežských misijních děl
250 tisíc chudých dětí v jedenácti zemích.
Přispíváme i na formaci několika stovek
5
Tady Orel, tady Orel...
Dovolte mi v tomto chladném dušičkovém čase, vrátit se do jednoho teplého zářijového odpoledne, které jsme společně s našimi dětmi
prožívali na sportovním areálu v Hulíně. Jednota Orel Hulín uspořádala v neděli 11.9.2011 sportovní odpoledne nazvané atletická olympiáda pro děti.
tato disciplína naprosto jednoduchá, ale s menPřed prvním výstřelem
šími účastníky není o nečekané zážitky nouze.
Skok do dálky
Přípravné práce a propagace akce probíhaly Startovní nervozita a rozpaky dětí se projevoU skokanských disciplín se dětem (a nejen
již několik dní před prvním startovním výstře- valy nepochopením startovních gest časomě- dětem) líbilo nejvíc, což bylo zřejmé z dloulem. Organizátorům se podařilo zajistit početný řiče, kdy vlastně mají vyběhnout. Když se asi hých zástupů a celkového času na tomto stanoa kvalitní tým pořadatelů a rozhodčích, kteří se napotřetí podařilo závod rozběhnout, nastal v višti stráveným. Výkony některých borců byly
po trojicích věnovali příslušným disciplínám.
cíli druhý problém. Malošci spokojení se svým více než nadprůměrné, naopak ti nejmenší s
Začátek byl původně plánován na 13:30, a výkonem, že doběhli k cílové čáře, se před tou- vděčností využívali psychické a fyzické pomoskutečně v tomto čase bylo na jednotlivých sta- to čarou zastavili a aniž by ji překročili, s poci- ci rodičů.
novištích vše připraveno. Dvaadvacet pořada- tem dobře vykonané práce jen těžce přijímaSkokem dalekým děti nižší věkové kategorie
telů netrpělivě vyhlíželo účastníky a nutno kon- li myšlenku, že cílem se musí proběhnout. Za (do 4. třídy ZŠ) své účinkování na olympiádě
statovat, že zpočátku marně. V době oficiálního pomoci rodičů stojících v cíli se soustavným ukončily a čekalo je již jen slavnostní vyhlášezačátku měly děti přidělena pouhá tři startovní povzbuzováním podařilo přesvědčit děti ješ- ní nejúspěšnějších.
čísla. O půl hodiny se jejich počet téměř zdvoj- tě k jednomu rozhodujícímu kroku, aby jejich
Skok vysoký
násobil, ale skutečný začátek nastal až v 14:30, čas mohl být zapsán do historických tabulek.
Nejzajímavější ze všech disciplín se stal
kdy se 21 dětí mohlo začít seznamovat s atle- Bohužel předešlými událostmi dezorientovaný
tickými disciplínami a nářadím.
časoměřič neodborným zásahem smazal právě skok vysoký. Tuto skutečnost potvrzovali
O tom, že atletika je, co se vybavení týče, naměřené časy a musel, chtě nechtě, vyhlásit účastníci nejen svými výrazy ve tváři (mnozí
náročným sportem, svědčí následující výpis opakování závodu. A vše mohlo začít znovu.
vypadali jako by podobnou aktivitu provozopotřebného nářadí. To máte: startovací běžecké
vali poprvé v životě), ale také vytříbeným styVrhačské disciplíny
bloky, stopky digitální, kriketový míček, disk
lem s jakým se do zdolání laťky pouštěli. NěkNa tomto stanovišti děti soutěžily v hodu teré skoky, a ne neúspěšné, připomínaly spíše
1000g, odrazové prkno pro skok daleký, pár
stojanů pro skok vysoký, laťka pro skok vyso- kriketovým míčkem. Hody co do délky byly skoky po hlavě do vody. Když si člověk uvěvelmi slušné, což by vám nejlépe potvrdili domí, kdy se naposledy dostal k přeskakováký, oštěp a startovní čísla.
rozhodčí, kteří chodili pro daleko odhozené a ní čehokoliv, tak si vzpomene na pár vzácných
Z výše uvedeného výčtu pomůcek pozorné- zakutálené míčky.
střípků z tělocvičny základní školy a na nějaký
V tomto sektoru bylo možné vyzkoušet také ten plot, když spěchal z ovocného sadu před
mu čtenáři jistě neuniklo, v jakých disciplínách
děti soutěžily:
hod diskem. Po získání vlastních zkušenos- majitelem nebo jeho čtyřnohým přítelem.
tí je těžko pochopitelné, jak vrcholoví sporAle teď zase vážně. Zde se patří zmínit jednu
tovci dokážou dopravit toto sportovní náči- ze smutných událostí, která lehce zkalila jinak
Běh 100m
První měření sil okusily děti na běžecké trati ní až na vzdálenost 70-ti metrů. I mezi našimi celkem vydařenou akci. Byla to zlomenina, a
dlouhé 100 metrů, na jejímž začátku zaklekaly organizátory se vyskytli vyslovení talenti, jako jak k ní došlo? Při jednom z vrcholných skoků
po čtveřicích do startovních bloků, aby na kon- Libor nebo Jirka, kterým při instruktáži hodu dopadl atlet zadní, nižší částí těla na přeskakoci protnuly cílovou čáru v co nejlepším čase. diskem chybělo k pokoření světového rekordu vanou laťku, která se dostala mezi měkkou žíNa první pohled se nezasvěcenému může zdát jen nějakých 50 metrů.
něnku a dopadající tělo, na což zřejmě nebyla
Děti běžely s až nečekaným nasazením
- touha po vítězství byla obrovská.
6
Odrazit se po rozběhu na správném místě, to byl pro nejmenší závodníky těžký úkol. Při mnoha pokusech doskočištěm prostě proběhli. Za pomoci rodičů ale nakonec všechny děti pochopily, jak se skáče do dálky.
...hlásím, že skončila atletická olympiáda!
konstruována, a za silného praskotu tak veliký
průhyb nevydržela. V současné době je škodní
událost předmětem šetření pojišťovny a organizátoři doufají, že tíži koupě nové laťky neponesou sami.
Běh 400m
Závěrečnou soutěžní disciplínou pro starší děti a mládež byl běh na 400m, což obnáší
jednou oběhnout atletický ovál. Ve vícebojích
je nesmírně důležité správné rozvržení sil, které se nejvíce projeví právě v poslední „vytrvalostní“ zkoušce. Většinou si sportovci své síly
pohlídali, i když v cíli byli velmi rádi, že tento
běh byl disciplínou poslední.
Pořadí
Našlo se sice pár jedinců, co se dosavadním sportováním nenabažili, a pro ty připravili
pořadatelé možnost, vyzkoušet si mimo soutěž
hod oštěpem. Stejně jako u ostatních disciplín
se potvrdila důležitost správné techniky, třeba
jen k tomu, aby hozený oštěp vůbec letěl, letěl
tím směrem, kterým měl letět, a aby se, pokud
možno, při dopadu zapíchnul.
Během těchto posledních pokusů pracoval
tým pořadatelů na vyhodnocení výsledků, tisku diplomů a přípravě odměn. Výkony jednotlivých disciplín byly v daných kategoriích
vyhodnoceny a součet určil konečná pořadí:
Kategorie školka:
1. Tim Straka
2. Nicolka Polsterová
3. Elinka Hložková
Kategorie 1-2 třída:
1. David Perdykula
2. Dan Štoll
3. Michal Franek
Kategorie 3-4 třída:
1. Filip Straka
2. Bára Hánová
Kategorie 5-6 třída:
1. Jan Franek
2. Martin Macháček
3. David Černý
Kategorie 7-9 třída kluci:
1. Adam Aljič
2. Jakub Miklík
3. Jarek Petřík
Lidce, které naštěstí
nemusely zasahovat
u žádného zranění.
O to víc měly času
na dohled nad správným pitným režimem
a
pronásledování
děti zaměstnané soutěžením, aby s kalíškem a kyselkou do
nich vpravily potřebné množství tekutin.
Už nyní mají pořadatelé mnoho podnětů k tomu, co pro
příště vylepšit a jestli
bude nějaké atletické
příště, tak to záleží
hlavně na tom, jestli se opět sejde stejně
dobrá parta lidí, kteří jsou ochotni udělat
něco pro druhé, třebas pro ty nejmenší.
I když to vypadá nebezpečně, Tim si jazyk
Kategorie 7-9 třída holky:
nepřekousl a za vítězství ve své kategorii
1. Kristýna Jurčová
si domů hrdě odnesl fidorkovou medaili a
nerezovou termosku.
Venca Hána
Poděkování
I přes pozvolný začátek se akce velice vydařila, a to nejen díky pěknému počasí, ale hlavně
Krásné fotky a podrobné výkony všech
díky ochotě a nasazení pořadatelů a vstřícnosti správce areálu. Dokladem budiž spokojenost zúčastněných naleznete na webových stránkách http://www.orelhulin.cz
dětí a jejich rodičů.
Velké díky patří také zdravotnicím Jitce a
Filmové soboty v kině KAPLANKA
Společenství mládeže naší farnosti pořádá
každou čtvrtou sobotu v měsíci po večerní mši
svaté Filmovou sobotu. V nedělních ohláškách
sice bylo rámcově oznámeno, o co se jedná, ale
abych pravdu řekla, nedokázala jsem si tak úplně představit, jaké filmy se budou promítat a
pro koho jsou vlastně určeny. Není nic jednoduššího, než to zjistit. Trochu jsem v řadách
mládežníků sondovala a byla jsem ujištěná,
že tato akce je opravdu připravena pro širokou
veřejnost. Vzala jsem tedy s sebou nejstaršího
syna a s mírnými rozpaky, jestli tam nebudu
jediná „nemládežnice“ mezi mládeží jsem se
tam 22. října vydala. Ukázalo se, že mé obavy byly liché – mimo mě tam byla ještě jedna
moje vrstevnice, která tam sice původně namířeno neměla, ale velmi ochotně se ke mně přidala. Když jsme se připojily ke dvěma osmákům, čtyřem členům spolča a o. Jiřímu, bylo
nás celkem devět.
Po upoutávce na příští měsíc, a nezbyt-
né reklamě, která ovšem byla v křesťanském
duchu a taky velmi vtipná, začal film s názvem
Na vrchol. Ústředním motivem byla spolupráce dvou horolezců, jednoho, jenž věřil jen sám
sobě a druhého, hluboce věřícího křesťana, spoléhajícího především na Boha. Humorné scény
střídaly scény vážné, napjaté i dojemné. A přestože jeden z hlavních hrdinů se ze společného náročného výstupu nevrátil, příběh skončil happy endem. Alespoň já jsem to tak cítila.
Myslím, že výběr filmu byl dobrý a obohacující, atmosféra na kaplance příjemná. S mým
synem Petrem jsme odcházeli nadšení a oba už
se těšíme na příští film. A vezmeme s sebou
i mladšího syna Honzu. Film je totiž vhodný
pro všechny od 12 let nahoru, je ze sportovního prostředí a jeho název Vzepřít se obrům slibuje určitě zajímavý zážitek.
Tak v sobotu 26. listopadu v kině Kaplanka
nashledanou …
Marie Hyánková
7
Zbořená zídka více než po roce opravena
Bývalý farní sad doznal v uplynulých letech
významných změn. V roce 2008 byla dohodou
městského úřadu a farnosti změněna koncepce využití sadu, ze kterého se postupně stal
příjemný park, sloužící jako oddychová zóna
pro kolemjdoucí.
V roce 2010 se však do parku zřítila část
ohradní zdi kostela - došlo k tomu vlivem
podmáčení při květnových povodních. Jedním
z důvodů havárie byla i skutečnost, že zídka
neměla žádnou základovou konstrukci a byla
jen posazena v terénu. Během podzimu 2010
byla Ing. Havelkou z Kroměříže zpracována
projektová dokumentace na opravu zídky, farnost získala potřebná vyjádření a stavba byla
ohlášena stavebnímu úřadu. Ekonomická rada
farnosti oslovila tři místní firmy, nejlevnější
nabídku podala firma PROVING, s.r.o. Vzhledem k tomu, že předběžná cena opravy byla
stanovena na 120 tis. Kč, ekonomická rada se
vážně zabývala myšlenkou, zda za těchto podmínek do opravy investovat. Nebylo by lepší
nechat zídku ležet ladem a prezentovat ji jako zříceninu? Rada se posléze rozhodla podat
v souvislosti s opravou zídky žádost o dotaci.
Pokud by farnost s žádostí uspěla, bude se v
opravě pokračovat.
V lednu 2011 byla tedy podána žádost do
Fondu kultury Zlínského kraje, která dopadla
úspěšně. V červnu byla Zastupitelstvem Zlín-
Nejdřív jsme si mysleli, že se o to Franta opře a zídka spadne...
Z očí v oči...
Dokončení ze strany 3
Říkala jste, že při velkém úklidu zpěvačky
umývaly podlahu na kůru. Takže v té době
tu fungoval chrámový sbor?
Ano, sbor zpíval v kostele o svátcích a taky
na pohřbech. Také jsme tam s maminkou chodily. Zkoušky bývávaly na faře a někdy dokonce
i u nás doma. Bylo nás ve sboru kolem dvaceti,
zpívával s námi taky kostelník Miloš Večeřa,
na varhany hrál pan varhaník Bartošek, který
dojížděl do Hulína z Třebětic, a při zpěvu v
kostele nám z toho schodečku dirigoval pan
kapelník Zapletal. Zpívali jsme o slavnostních
mších, třeba i na půlnoční, a pak jsme vždycky
šli na faru popřát hezké svátky panu faráři
Vávrovi. Býval takový společenský, vždycky
měl pro nás připraveno pohoštění…
Celý život jste bydlela v chaloupce
pár metrů od kostela. Vloni
jste se
ale přestěhovala do nového domu s
pečovatelskou službou. Jak tady trávíte
čas?
Jsem spokojená. Čtu si, poslouchám rádio
Proglas, modlím se. Do kostela se ve všední
8
ského kraje schválena na opravu naší zídky dotace ve výši 60 tis. Kč.
Část prací si farnost brigádně realizovala sama. První zborcená část byla odklizena v dubnu, a protože se zjistilo, že další téměř stejně
dlouhá část zídky je nakloněná, byla v srpnu
rozebraná i další část. Během září a října 2011
firma PROVING s.r.o. vystavěla z původního
materiálu zídku znovu.
Patálie s naší kulturní památkou je tak
doufejme u konce. Celkové náklady stavby se
dostaly na 160 tis. Kč. Náklady na financování
akce si rozdělila farnost, Zlínský kraj a město
Hulín.
Libor Pecháček
...nakonec byla ale na rozebrání zdi potřeba těžká technika
...s paní Ludmilou Parobkovou
dny tolik nedostanu, protože se bojím chodit
za tmy, ale modlím se za všechny potřebné, i
za vás mladé, to je teď můj úděl.
A co vám dělá radost?
Mám třeba velkou radost, že sem za mnou
často chodí můj kamarád Honzík Večeřa –
dělám mu tady náhradní školní družinu, když
v té skutečné družině ho už nepřijali. Vždycky
v pondělí a v úterý se tu stavuje, už ho znají i moje sousedky a všechny mu sbírají starý
papír, aby ho měl do sběru. To mě moc těší.
Máme tady taky pěkné vztahy s ostatními. Tak
doufám, že v tomhle společenství budu žít ve
zdraví ještě hodně roků…
Za rozhovor děkuje
Lenka Straková
Paní Parobková (na fotce vpravo) při slavnosti Božího Těla: „Když jsem byla malá, božítělový průvod se mohl konat jen uvnitř kostela. Byly
nazdobené čtyři boční oltáře a pan farář spolu
s námi družičkami chodil od jednoho toho oltáře ke druhému. Ten košíček jsem pak měla ještě
dlouho doma schovaný...
Papežský vlak
Ve 38. týdnu tohoto roku měli zájemci o osobu Jana Pavla II. velkou šanci připomenout si život tohoto blahoslaveného papeže. Jeho rodáci do České republiky vypravili zvláštní vlak s názvem „Totus Tuus“ (Celý Tvůj), který zastavoval ve stejných místech jako Svatý otec při
své historické návštěvě naší země v roce 1990. Vlak měl podobu unikátní galerie, zachycující život papeže Jana Pavla II. Byl vyzdoben momentkami z četných papežových cest po celém světě.
Naše rodina do Starého Města vyrazila ve
čtvrtek 22. září ráno. Zájem o prohlídku vlaku
byl veliký. Po krátkém čekání ve frontě starosta Starého Města Josef Bazala a místní farář P.
Miroslav Suchomel společně přestřihli vstupní
pásku a pustili zájemce do vlaku. Tento slavnostní okamžik nemáme dokumentačně zachycený, foťák zůstal doma.
Hned u vstupu do vagonu se z dobové fotografie usmíval budoucí papež coby roční batole. Viděli jsme, že mu jako malému chlapci maminka čítala místo pohádek bibli. O kus
dál už gymnazistu Karolu lákalo divadlo, knihy. Knězem se stal ve 26 letech, později to
dotáhl až na třetího nejdéle sloužícího papeže.
Jeho pontifikát trval 26 let, 5 měsíců a 17 dní.
Zvláštní panely byly věnovány zemím, které
Jan Pavel II. navštívil, státníkům, se kterými
se setkal. Na konci vagonu byly dokumenty z
jeho blahořečení v květnu letošního roku. Každý návštěvník dostal leták se základními informacemi o životě papeže, seznam zastávek vlaku v ČR a technické parametry soupravy.
Karola Wojtylu zvolili kardinálové papežem
16. října 1978 jako 264. papeže v dějinách
církve, po 455 letech neitalského biskupa a
zároveň prvního Slovana vůbec. Svatořečil a
blahořečil víc lidí než všichni jeho předchůdci
dohromady. Mezi nimi jsou některé významné
osobnosti našeho národa: Anežka Česká, Zdislava z Lemberka a Jan Sarkander mezi svatořečenými, Marie Antonína Kratochvílová,
Marie Restituta Kafková, Metoděj Dominik
Trčka mezi blahořečenými.
Zájemce o prohlídku papežského vlaku vítali na nástupišti
studenti velehradského Stojanova gymnázia.
Já sama jsem si s pohnutím uvědomila,
jak brzy přišel o všechny své blízké a už ve
22 letech zůstal sám. Také u panelu s fotkami z pokusu o atentát jsem se zdržela v tichém
zamyšlení. Kulka, kterou mu lékaři vyoperovali, je v korunce sochy Panny Marie ve Fatimě. O tom jsme se mohli přesvědčit při farní
pouti v r. 1998. Také si pamatuji, jaká slova
pronesl jako první po svém zvolení do čela
církve. Řekl: „Nebojte se!“ Tento velký papež
zemřel 2. dubna 2005 ve 21.37 hodin a byl
letos v květnu za velké účasti věřících prohlášen v Římě za blahoslaveného.
Anna Čechmánková
I když dokumentační tým Portálu neměl s sebou fotoaparát a snímky jsme hledali na webových stránkách internetových deníků, pozorný
čtenář na této fotografii může najít i zástupkyni hulínské farnosti...
Pinec
V neděli 16. října 2011 jsme se již po šesté sešli s pingpongovými pálkami v tělocvičně
ZŠ Hulín. Dle hodnocení některých účastníků
se tentokráte jednalo o zatím nejvydařenější
turnaj ve stolním tenise. Organizátoři sice nebyli stoprocentní, hlavně co se týkalo stanovení jednoznačných pravidel, neboť počet
účastníků se neustále měnil a bylo třeba
několikrát změnit herní systém dle aktuálního
stavu hráčské základny, ale nakonec se celou
akci, také díky letitým zkušenostem, podařilo
dotáhnout do úspěšného konce.
Stupně vítězů nakonec ovládla rodina Spáčilova, která na náš turnaj dorazila z Přerova
- tatínek Martin zvítězil v kategorii mužů, syn
Matouš porazil všechny ostatní děti a mamin-
ka Martina skončila mezi ženami na druhém
místě.
Velice příjemným překvapením tohoto turnaje byly statistické rekordy, které se tentokrát podařilo orelské jednotě Hulín vytvořit.
Na posledním z našich turnajů jsme totiž měli:
nejvíce pingpongových stolů,
•
nejvyšší celkový počet účastníků,
•
nejvíce zúčastněných dětí,
•
nejvyšší počet hráčských kategorií,
•
nejvíce odměněných vítězů,
•
nejvyšší počet přespolních sportovců
•
nejvíce pomocníků při přípravě a úklidu.
•
Největším potěšením pro organizátory je
spokojenost účastníků, kterou nejlépe vyjád-
řil jeden z přítomných prosebnou otázkou na
organizátory bezprostředně po ukončení turnaje: „… kdy budete zase něco dělat?“
Dá-li Pán, za půl roku na jaře se opět setkáme, neboť jak říkáme my stolní tenisté amatéři:
„Nemusí pršet, jen když kape.“
Venca Hána
9
Křesťanské symboly
Do olomouckého
Arcibiskupského paláce
V tomto čísle se znovu vracíme ke vzdělávacímu cyklu o křesťanských symbolech, který
pro naše čtenáře připravuje Marie Hyánková. Tentokrát si přiblížíme význam znaků, které
se nám mohou vybavit v souvislosti s podzimem. Texty jsou vybrány z knihy ThDr. Jaroslava Studeného „Křesťanské symboly“.
Jablko
Tohoto chutného a
krásného plodu, který
se hojně vyskytuje,
se vždy zmocňovalo
symbolické myšlení
lidstva a dávalo mu
nejrůznější významy.
Všeobecně je symbolem úrodnosti. Vzhledem k červené barvě se
rozšířilo jako znamení lásky. Pro svůj kulatý
tvar bylo užíváno jako znamení věčnosti nebo
zeměkoule. V keltské tradici je symbolem
duchovního vědění. V křesťanské tradici představuje jablko zeměkouli a jeho krásná barva i
lahodná chuť je předurčily za symbol lákadel a
svádění tohoto světa. Proto je velmi často symbolem prvotního hříchu. Jablko v Kristově ruce
představuje zemi, jím vykoupenou.
V rukou vládců symbolizuje říšské jablko zeměkouli a jejich vládu nad ní. Křesťanští panovníci drží v ruce jablko, nad nímž je
vztyčen kříž.
List
V
ornamentice
zemědělských kultur se velmi často
vyskytuje list jako
symbol zastupující
celou rostlinnou říši.
Ve východní Asii
znamená list hojnost,
štěstí a blahobyt.
Větévka s listy symbolizuje spolupráci více lidí v jednom celku.
Také křesťanská symbolika si osvojila list.
Trojlístek bývá názorným obrazem nejsvětější Trojice, v níž jsou sice tři božské osoby, ale
jeden jediný Bůh. Čtyřlístek připomíná Kristův
kříž, ale bývá také spojován se čtyřmi evangelisty nebo čtyřmi základními ctnostmi. Z ráje
je znám fíkový list, symbol stydlivosti, neboť
sloužil Adamovi a Evě k zakrývání nahoty po
jejich pádu.
Déšť
Téměř ve všech zemích a dobách se dívali
lidé na déšť jako na příznivý zásah Boží moci
na zemi a pokládali jej za symbol úrodnosti a
oplodnění. V tomto smyslu symbolizuje déšť
také duchovní vliv a působení Boží na celou
zemi i na jednotlivého člověka. Především tento duchovní vliv máme na mysli, když užíváme v liturgii adventní zvolání: „Rosu dejte,
nebesa, shůry a oblaka dštěte Spravedlivého!“
(Iz 45,8).
Doklady pro užívání symbolů deště nacházíme jak ve Starém, tak i v Novém zákoně. Nový
zákon vidí v dešti projev dobroty Boží a vláha
přicházející v pravý čas je viditelným znamením milosti Boží.
Hrozny vína
se vyskytují velmi často ve výzdobě
křesťanských bohoslužebných míst a
předmětů.
Jejich
oblibu
vysvětluje jednak okolnost,
že s vinnou révou
se setkávali věřící
a jejich umělci velmi často v denním
životě a že bohatě
členěné listy vinné révy i její hrozny umožňují
snadné a efektní ztvárnění. Hlavní důvod však
musíme vidět v tom, že Ježíš Kristus nazval
sám sebe vinným kmenem a věřící ratolestmi (Jan 15,5) a že použil víno, plod révy, při
poslední večeři, aby je proměnil ve svou krev.
Tutéž tajemnou proměnu obnovuje církev při
eucharistické oběti.
Kromě toho připomínají hrozny samozřejmě podzim, dobu vinobraní. Kdykoliv chtěli
křesťanští umělci vyjádřit pojem trvání a věčnosti, činili to pomocí jakéhosi ročního věnce. Je to věnec spletený ze čtyř druhů plodin
typických pro jednotlivá roční období, jenž se
stal věncem vítězným, věnčícím vzkříšeného
Beránka Božího. Rostliny spletené v tomto věnci bývají růže nebo lilie = jaro, klasy
= léto, hrozny vína = podzim, olivy = zima,
neboť v jižních krajích právě v zimě zpracovávají dozrálé olivy.
na prohlídku i na košt
V sobotu 12. listopadu bude pro
veřejnost mimořádně otevřen Arcibiskupský palác v Olomouci.
Kromě návštěvy
historických sálů
bude na všechny
příchozí čekat také
ochutnávka
prvního letošního vína,
tzv. svatomartinského, s možností
následného nákupu mladého vína
i starších ročníků
včetně mešních.
Lahve svatomartinského bílého vína
odrůdy Müller Thurgau i dalších mladých
vín pro tuto příležitost dodá společnost
Arcibiskupské zámecké víno Kroměříž,
která je výrobcem mešních vín. Půjde o
jakostní odrůdová vína, která jsou vyrobena technologií mešních vín, tedy pouze z
hroznů bez dalších příměsí a přidaného
cukru. Předchozího dne, o svátku svatého
Martina, je za účasti četných představitelů
veřejného života slavnostně požehná olomoucký světící biskup Josef Hrdlička.
Tradice svatomartinského vína se v
České republice objevila roku 2005. První
víno ze sklizně daného roku vstupuje na
trh vždy 11. listopadu, o svátku sv. Martina, nejlépe v 11 hodin. Mladá vína jsou
lehká a s nižším obsahem alkoholu, lze v
nich odhalit chuť a vůni různých druhů
ovoce – broskví, banánů, hrušek nebo
višní. Šťavnatá kyselinka dodává mladému vínu ceněnou svěžest. Po nalití do sklenky mohou zvláště bílá a růžová mladá
vína jemně perlit.
Marie Hyánková
Arcibiskupský palác v Olomouci
10
Toulky českou minulostí
Taky se rádi touláte, vandrujete, nebo prcháte před všedností do míst vzdálených v čase či
prostoru? Pak pojďte se mnou a s tvůrci rozhlasového pořadu, jehož název jsem si dovolil
použít pro tento článek, nahlédnout do osudů
slavných i méně známých postav, pocházejících nebo žijících na území české kotliny, v
průběhu více či méně vzdálené historie.
Nebojte se, nepůjde o žádnou nezáživnou
hodinu dějepisu, což byl mimochodem pro mne
jeden z nejneoblíbenějších předmětů na ZŠ, ale
pokusím se vám alespoň trochu přiblížit, čím
mne toto vyprávění oslovilo a proč jsem se rozhodl napsat tento článek.
Tomu, kdo doposud neslyšel pojem „Toulky českou minulostí“, si dovolím sdělit, že se
jedná o rozhlasový seriál, čítající v současnosti
přes 850 dílů. Týden co týden přináší zkušený
tým herců a režiséra profesionálně ztvárněné
pětadvacetiminutové příběhy, podle literární
předlohy Petra Hory - Hořejše.
Příběhy, to možná není ten správný název
toho, co může posluchač v jednotlivých dílech
zaslechnout. Spíše prožije něco mezi rozhlasovou hrou, historickým vyprávěním, pověstí,
působivým cestopisem, hodnocením politické
situace, válečným či ekonomickým zpravodajstvím, nebo morbidními zprávami z mučírny a
mnohdy nechybí ani nějaká ta konspirační teorie.
Postupně jsem s tvůrci pořadu prošel všechna údobí dávno minulá sahající do pravěkých časů, přes dobu Keltů, prvních Slovanů,
Sámovy říše, Velké Moravy, Přemyslovského knížectví až po Luxemburské krále a císaře.
Dále přes Jiřího z Poděbrad a polské Jagellonce, kteří na pár desítek let vládli našim končinám, než na hodně dlouhou dobu převzali české země Habsburkové.
Ve vyprávění se nevyskytují jen známá his-
torická fakta podložená dochovanými důkazy
písemností, či vykopávek, ale také zajímavými okolnosti, více či méně pravdivé, které ten
či onen dějinný milník provázely.
Napříč staletími se postupně dozvídáme o
radostech a strastech lidí slavných i těch nejsprostších, o nemocech, které je v různých
dobách sužovaly, o kultuře, která je obklopovala, o víře, která je naplňovala, o závisti, která
měnila hranice států a pustošila země, o vzestupech na pádech měst, o diplomacii, vojevůdcích a jejich taktikách, o objevování nových
neznámých území, o náboženství, světcích,
kacířích, o zemědělství, řemeslech, financích,
daních, vzdělání, jídle, pití, zkrátka o všem co
naplňovalo osudy lidí v dávných časech.
Je s podivem, kolik společných rysů najde
člověk současný v charakteru a myšlení lidí tehdejších. Mnohokráte jsem se při poslechu Toulek přistihl, jak zapomínám, že poslouchám vyprávění o minulosti, s pocitem, že
slyším aktuální zprávy nebo zápisník domácích zpravodajů.
Čtyři působivé hlasy, které mne již více než
pětsetkrát provázely při poslechu tohoto pořadu, se mi stále ještě neomrzely a jako se člověk
těší na pokračování rozečtené knihy, tak také
já vyhledávám nejbližší příležitost, abych se
znovu mohl zatoulat do minulosti proti proudu toku času.
Bohužel ani po tolika dílech se necítím být
kovaný ve znalostech dějin, ba právě naopak. Mnohé starší informace byly v mé paměti buď vytlačeny těmi novějšími, nebo se krčí
někde hodně vzadu v koutku a čekají na ten
správný podnět, aby znovu vyvstaly, například
nějakým vnějším podnětem. Vyprávění znovu ožívá, když kupříkladu procházím v Kroměříži ulicí Vejvanovského, nebo Chelčického, když si koupím mešní víno s podobiznou
olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku, když procházím v Brně kolem domu pánů
z Lipé, nebo když uvidím sochu sv. Jana Nepomuckého. Historie je všude kolem nás a díky
tomuto pořadu a jemu podobným, už nejsem
slepý, ale dokážu ji více vnímat a vážit si odkazu předků.
Pojďte i vy na Toulky českou minulostí společně s autorem Josefem Veselým, každou
neděli v 8:05 na stanici Český rozhlas 2 Praha. Větší část odvysílaných dílů byla vydána
na CD pod stejným titulem jako rozhlasový
pořad. Několik nedávno odvysílaných pořadů je možné vyslechnout na webovém audio
archivu Českého rozhlasu.
Stejně jako jsem si vypůjčil titulek, tak také
závěrečná věta pochází z mého nejoblíbenějšího rozhlasového pořadu: „Poznávání historie
je prospěšné a užitečné, protože se tak člověk
dívá na doklady dobrého a špatného příkladu,
jako by byly na význačném pomníku vystaveny. Odtud si každý vybírej pro sebe i svoji obec, co bys měl napodobit, odtud poznávej
činy ošklivé počátkem, ošklivé koncem, a jak
by ses jim měl vyhnout.“
Venca Hána
Také děkujeme, paní Maruško!
První říjnovou neděli po mši svaté poděkovala rodina Strakova pastorační asistence Marii Hyankové za tříleté působení v této funkci. Maminka Lenka děkovala jménem
rodičů a dětí za všechny akce, které hodná teta
Maruška pro děti organizovala, připravovala,
vedla.
Poděkovat paní Hyankové chceme i my
senioři a ostatní farníci. Děkujeme za ochotu,
obětavost, vstřícnost, spolehlivost, za pomoc
při velkém úklidu kostela, kdy patřila mezi
nejmladší účastnice, za tvořivé večery pro
ženy všeho věku, za milý úsměv. Pamatuji si,
že hned po přistěhování do Hulína vždy zdravila všechny farníky, které znala jen od vidění
a k tomu vede i syny. Osobně jsme se sblížily
před několika lety v katechetickém kursu, který jsme spolu navštěvovaly. Věkový rozdíl byl rychle smazán a já se cítila s Maruškou
a jejími kamarádkami velmi dobře.
Když moje léty už trochu zrezivělé mozkové závity někdy nechtěly
zabrat, Maruška napověděla. Kdykoliv jsem potřebovala něco, co se
týká farnosti, poradila, pomohla.
Takto přistupovala ke všem. Máme
vás rádi a děkujeme, paní Hynková, Maruško.
Anna Čechmánková
11
Trocha morbidního humoru do podzimních plískanic
Nápis na hrobě: „Zde leží moje manželka a
já doma odpočívám v pokoji.”
*
Přijde pán do pohřební služby a povídá:
„Prosil bych nějakou rakev, nízkou a hodně
širokou.”
„Prosím?”
„No, nízkou a širokou. Nebožtíkovi se
neotevřel padák.”
*
Co je dobrá vůle?
Skočit z dvanáctého patra a v šestém si to
rozmyslet.
*
Při pohřbu říká kondolující vdově: „Ale váš
manžel vypadá v rakvi dobře.”
„To je tím, že už tři dny nepije.”
*
Vzlyká stařenka nad vyrabovaným hrobem:
„Kdyby chudák neměl zlaté srdce, nikdy by si
ho ti chuligáni nevšimli!”
*
Chviličku před započetím smutečního obřadu
se obřadník v síni otočí ke stařičké vdově a ptá
se: „Kolik bylo vašemu manželovi?”
„Devadesát vosum,” odpoví vdova, „byl o
dva roky starší než já.”
„Takže vám je tedy devadesát šest,” podotkne obřadník.
Dáma odpoví: „Už skoro nemá cenu chodit
domů, co?”
*
„Táto, vždyť on se vůbec nehýbe,” povz-
dechla si u obrazovky
znuděná panička.
„A co bys chtěla,
vždyť je to pohřeb...”
„No dobře, ale hlásili, že to má být
pohřeb živě...”
*
Poslední slova před
smrtí: „Tady je silný led. Přejdeme na
druhou stranu.”
*
Starý děda leží na
„Prohlašuji vás mužem a ženou.
smrtelné posteli a tiše
Teď si můžete změnit profily na facebooku.“
umírá. V tom se mu
k nosu přiline vůně
Přijde kostra k doktorovi a ten povídá: „No,
čerstvě upečených koláčků z kuchyně. Sebere
poslední síly, které ještě má, sleze z postele a to teda jdete brzo!”
plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou...
*
celý talíř voňavých koláčků... už natahuje
Jakého přísloví se nejvíce bojí hrobaři?
ruku... už je blízko! Vtom se přižene manželka,
„Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.”
pleskne ho přes ruku a řekne: „Necháš to! Ty
jsou na pohřeb!”
*
Co to znamená, když čtyři nesou rakev?
*
Bylo nás pět.
Povzdechl si Moravák: „Jak já bych tu velkou vodu vyměnil za velké pivo!”
*
Po parku chodí chlápek s provazem okolo
pasu.
„Proč tam máte ten provaz?”
„Chtěl jsem se oběsit.”
„Ale to musíte mít okolo krku.”
„To jsem zkoušel, ale nemohl jsem dýchat!”
*
Nápis na jednom
hrobě: „Kdybys tolik
nepil a nekouřil, mohl
jsi tu s námi sedět, pít a
kouřit...”
*
Proč nosí smrtka kosu?
Protože
neudělala
papíry na kombajn.
Hele, Noe, nabídka je jasná: Ty vyhodíš ty kočky přes palubu
a já ti za to řeknu, kde jsem našla tu větvičku.
*
Buší smrtka na
dveře a říká: Otevřete,
odčítání lidu!
Hádanka
Hulínská mládež si tentokrát připravila pro čtenáře Portálu neobvyklý úkol:
Vaším úkolem je uhodnout, kde
v našem kostele by se dala najít
ozdoba, která je na fotografii vpravo. Vzpomenete si?
Nápověda: Podívejte se do fotogalerie na webu naší farnosti.
Odpověď posílejte formou SMS
na číslo 606 617 235 nebo na emailem na portal.hulin@seznam.
cz. Nezapomeňte uvést své jméno.
Vylosovaný řešitel dostane od otce
Jiřího odměnu.
Správnou odpověď doplňovačky
z minulého čísla poslala Bohdana
Chytilová. Gratulujeme!
PORTÁL ØÍMSKOKATOLICKÝCH FARNOSTÍ ZÁHLINICE, HULÍN A PRAVÈICE
Vydává øímskokatolická farnost Hulín, Kostelní 132, 768 24 Hulín, tel.: 739 344 148. Zodpovìdná šéfredaktorka Lenka Straková (tel.: 606 617 235), supervizor P. Mgr. Jiří
Ševčík. Èasopis je neprodejný. Náklad na výrobu jednoho èísla je 9 Kè. Tisk: TYPOservis Holešov. Pøíspìvky uvítáme, nejlépe e-mailem nebo na USB.
E-mail: [email protected]. Redakce si vyhrazuje právo upravovat èlánky. Elektronická verze Portálu viz www.hulin.farnost.cz
12