Zde - NEWTON College

14
www.ihNed.cz
byznys
hn exclusive
pondělí, 23. dubna 2012
bankovnictví pod dohledem
tuzemské ústavy jsou podle čnb zdravé,
stamiliardy na účtech
stavebních spořitelen,
které lze rychle vybrat,
jsou podle čnb rizikem
vladimír tomšík, viceguvernér české národní banky
rozhovor
luděk vainert, marek hudema
[email protected]
z
ahraniční matky české banky nevysávají. Tvrdí to Vladimír Tomšík, viceguvernér ČNB, pod
něhož dohled nad bankami spadá. Kroky politiků Tomšík nekomentuje, připouští však, že
nepředvídatelnost změn sazeb DPH měnovou politiku komplikuje.
hN: jaký je postoj čNb k plánu omezit u stavebního spoření státní podporu jen pro ty klienty, kteří si vezmou
úvěr nebo ji prokazatelně použijí na bydlení?
Jako ekonom říkám každá podpora, tedy dotace, pokřivuje trh a konkurenční prostředí. Jako reprezentant
centrální banky ale dodávám, že ČNB tu není od toho,
aby se vyjadřovala k účelovosti. To považujeme za čistě politické rozhodnutí a to si musí rozhodnout vláda
a parlament – komu chtějí dát podporu a za jakých
podmínek. Mělo by se ale vědět, že jenom od roku
2000 dosáhla celková podpora stavebního spoření
150 miliard korun. Tolik peněz z veřejných zdrojů šlo
do jednoho jediného produktu v podobě dotací!
hN: co je pro centrální banku z návrhu nejdůležitější?
Je to záměr umožnit stavebním spořitelnám fungovat
jako banky a umožnit bankám prodávat tento produkt
jako stavební spořitelny. A to už ČNB zajímá z pohledu
stability. Hlavní důvod, proč transformaci systému
stavebního spoření plně podporujeme, je to, že v tomto
sektoru existuje potenciální nestabilita.
Dvě třetiny vkladů ve stavebních spořitelnách totiž
tvoří takzvané přespořené smlouvy o stavebním spoření. To znamená, že klient může kdykoli přijít, říci
ukončuji smlouvy, vyplaťte mi mé peníze – a je na to
jen tříměsíční výpovědní lhůta. Ovšem tyto spořitelny
financují dlouhodobé projekty, takže je tu velký časový
nesoulad. A nebavíme se o malých částkách. Celkově
naspořená suma stavebního spoření je 433 miliard
korun. Přitom v celém českém bankovním sektoru je
podle posledních čísel 1150 miliard korun vkladů.
hN: za jakých okolností to může být nebezpečné?
Lidé „přespořují“, protože dostávají dotaci, stále jde
o nejvýhodnější produkt. Ale stačí, aby se změnila
ekonomická situace, začaly růst úrokové sazby, a když
si klienti najdou atraktivnější podmínky zhodnocení,
mohou do tří měsíců dvě třetiny všech prostředků
vytáhnout. A v tu chvíli bude stavebním spořitelnám,
nikoliv celému bankovnímu sektoru, hrozit vážné likvidní riziko.
hN: stavební spořitelny argumentují, že následkem nové
úpravy vznikne nerovnost v podnikání.
Jsem hluboce přesvědčen, že stavební spořitelny nejsou návrhem omezovány. Naopak
je jim dávána možnost podnikat za stejných
podmínek jako bankám. Tu dosud nemají.
Navrhované legislativní změny tak v řadě
aspektů omezují neodůvodněnou aktuální nerovnost mezi bankami a stavebními
spořitelnami v podnikání. Stačí např. připomenout, že příspěvek bank do fondu
pojištění vkladů je ve výši 0,04 % z průměrného objemu pojištěných vkladů.
U stavebních spořitelen je to dnes jen
polovina, tj. 0,02 %.
hN: jsou i rizika na straně aktiv?
Jedno vidím v sektorové specializaci.
Stavební spořitelny primárně investují
do nemovitostí a to přináší významná rizika.
Realitní sektor má tendenci k výrazným výkyvům a je
historicky nejčastěji zdrojem finančních krizí, viz případ subprime hypoték v USA. Proto si myslím, že je
dobré, aby subjekty poskytující stavební spoření měly
diverzifikované zdroje svého financování. Osobně
soudím, že možnost transformace na banku je pro ně
obrovská příležitost a zároveň to výrazně sníží nestabilitu v sektoru stavebních spořitelen.
144 miliard nad limitem
hN: jak přestál český bankovní sektor současnou krizi
a kde vidíte hlavní rizika do budoucna?
Obstál velmi dobře, a zdaleka to není samozřejmostí.
Stát do něj nemusel vložit ani korunu veřejných prostředků a, což je pro mne jako pro člověka zabývajícího
se dohledem nad bankovním sektorem také důležité,
nemusel dát ani žádnou garanci. Což jsme naopak viděli v jiných zemích. Kapitálová přiměřenost, měřítko
toho, jak je banka schopna pokrýt a ustát svým kapitálem případný otřes na trhu, má stále rostoucí trend.
Ke konci roku 2011 přesahovala patnáct procent, zatímco regulatorní požadavek je osm procent. Je tedy
téměř dvojnásobná. Banky mají přebytek kapitálu 144
miliard. Pokud jde o likviditu, tedy dostatek hotovosti,
poměr rychle likvidních aktiv ke vkladům klientů je
čtyřicet procent. To je velmi dobrá a stabilitu podporující likvidita. Dlouhodobě je navíc český bankovní
sektor v zisku několik desítek miliard korun. Loni
sice poklesl meziročně o skoro čtyři procenta, bylo to
ovšem způsobeno především odpisem řeckých dluhopisů. Bankovní sektor je i v době probíhající krize
schopen generovat zisk. Neříkám ale, že v době krize
na podporu stability nemusela být učiněna žádná mimořádná opatření.
hN: Není přebytek kapitálu zároveň známkou toho, že
banky příliš nepůjčují a tím podvazují ekonomiku?
Jsem přesvědčen, že každý bankéř, když uvidí životaschopný projekt, tak na něj půjčí. V tom přece spočívá základ bankovního byznysu. To, že je možná málo
životaschopných projektů, je jiná věc.
hN: většinu velkých bank v česku vlastní zahraniční
finanční ústavy. může se stát, že začnou stahovat kapitál
domů a české banky tak poškodí?
To, že většinu bankovního sektoru v České republice drží zahraniční vlastníci, má možná
svá specifická rizika, např. v podobě šíření
nákazy ze zahraničí. Ale tato rizika veřejnost často přeceňuje. Pramení to z neinformovanosti a neznalosti toho, jaké
nástroje má ČNB pro eliminaci tohoto
rizika.
hN: Neobjevují se problémy s nadměrnými
dividendami?
Český dohled vždy povolil jen takovou výplatu dividendy, která
neohrozí stabilitu a likviditu českých dceřiných bank.
Navíc v okamžiku, kdy dáváte bance licenci pro podnikání v Česku, nejde jen
o to, že zkontrolujete její
byznys model, management, výši a původ kapitálu, ale i dlouhodobý
plán dividendové politiky. Ve chvíli, kdy se najednou požadavek na výplatu dividendy výrazně odchýlí od schváleného plánu, musí to
banka s námi předem
konzultovat. Můžeme
také zvýšit požadavky na kapitálovou přiměřenost
konkrétních finančních institucí, pokud to vyplývá
z našich zátěžových testů. Máme na to ze zákona nejenom právo, ale přímo povinnost.
celkově
naspořená suma
stavebního
spoření je
433 miliard
korun. přitom
v celém českém
bankovním
sektoru je podle
posledních čísel
1150 miliard
korun vkladů.
hN: pokud tato banka bude mít námitky?
Může si stěžovat, ale spousta opatření České národní
banky nemá odkladný účinek. Banka musí naše požadavky splnit. Pak se může odvolat.
hN: co vyvádění peněz do zahraničí prostřednictvím
půjček mateřským společnostem? Neděje se to?
Velmi pečlivě sledujeme, jak velkou výši angažovanosti má dceřiná instituce vůči mateřské skupině, ať již
jde o půjčení peněz, vklad nebo nějaké společné obchody. V průběhu finanční krize jsme k monitorování
angažovanosti přistoupili s vyšší intenzitou. Zavedli
jsme loni mimořádnou týdenní informační povinnost
o obchodech mezi matkou a dcerou. A ta dosud platí.
Dříve bylo hlášení jen měsíční či čtvrtletní. Chceme
dokonce dopředu informace o očekávaných významných transakcích. Klademe také větší důraz na off-site dohled – shromažďujeme informace z celého trhu,
a když zjistíme něco mírně podezřelého, vydáme se
okamžitě na státní kontrolu do dotyčné instituce.
Upravili jsme pravidla pro míru angažovanosti českých bank ve skupině. Ta je povolena maximálně jen
do úrovně 25 procent kapitálu po započtení zajištění
a výjimek. A pokud si to situace bude vyžadovat, tak
jsme připraveni pružně reagovat i na tyto výjimky.
hN: velkým problémem mohou být transferové ceny,
kdy mateřská instituce může vnutit české bance dodávku služeb či zboží za vyšší než normální ceny a tak
z ní vysát kapitál.
Z právního hlediska platí, že management nesmí realizovat záměrně obchody za nevýhodných podmínek.
Český obchodní zákoník to zakazuje, protože to poškozuje akcionáře. Je samozřejmě otázka, co kdyby se
mateřská společnost snažila donutit něco nakupovat
své dcery za nevýhodných podmínek. Zde se často
zmiňuje nákup např. IT či právních a poradenských
služeb. Aby to mělo dopad na likviditu či výši kapitálu
banky, tak by muselo jít o převody v řádu desítek miliard korun. Nevěřím, že by si toho nevšimli auditoři či
náš dohled. Navíc by šlo o daňový podvod.
Samozřejmě, zejména u nákupu finančních aktiv je
někdy velmi těžké určit „správnou“ cenu a víme, že je
to problematická otázka. Ale právě proto se na kontrolu těchto operací soustředíme nejvíce a bankám
jsme řekli, aby takové významnější operace s námi
konzultovaly předem. ČNB je dokonce ochotna plně
podpořit management českých bank proti případnému tlaku zahraničních vlastníků na provádění takových transakcí, pokud bychom měli pochybnosti, že
jde o obchody za skutečně tržní ceny.
hN: jakou podobu může podpora managementu bank
mít?
Vyjadřujeme se ke každé osobě, která je navrhovaná
do představenstva české dceřiné společnosti, místní
banky. Musíme návrhy schválit a mateřské společnosti
tam přece nechtějí mít prázdná místa.
hN: je tu ale ještě možnost, že vlastník změní českou
dceřinou firmu na pouhou pobočku své mateřské firmy
a pak může odčerpávat kapitál, jak chce.
Na změnu má každý vlastník právo. Ale pokud se chce
někdo touto cestou vydat, my budeme požadovat plnou a důslednou transparentnost tohoto procesu, a to
i vůči veřejnosti. Klienti musí být informováni o rizicích s tím spojených. Že už na jeho úspory a investice
česká centrální banka nedohlíží a že za vklady už nebude ručit český fond pojištění vkladů a tím i české
ministerstvo financí, ale třeba irské, belgické či italské
ministerstvo financí…
www.ihNed.cz
byznys
15
pondělí, 23. dubna 2012
centrální banka se však snaží přimět stavební spořitelny k rozložení rizik
vladimír
tomšík
(37)
Českou
měnovou
politiku
z pozice člena
bankovní rady
Čnb ovlivňuje
již šestým
rokem,
od léta 2010 je
viceguvernérem.
spadá pod
něj dohled
nad finančním
trhem a sekce
regulace
a mezinárodní
spolupráce
na finančním
trhu.
vystudoval
fakultu
národohospodářskou
a fakultu
financí
a účetnictví
na vysoké
škole
ekonomické
v Praze
a fakultu
sociálních věd
na univerzitě
karlově
v Praze.
je profesorem
pro obor
finance.
foto: archiv hN
– martiN kovář
Naopak zátěžové testy bankovního sektoru dělá Česká národní banka už téměř deset let. A výsledky jsme
publikovali i v časech nejhlubší finanční krize. Nejhorší v bankovnictví je ztratit důvěru např. tím, že
přestanete něco publikovat či že začnete netransparentně „mlžit“.
hN: těšila se vůbec někdy eba v tomto ohledu důvěře
odborné veřejnosti? kritéria zátěžových testů většinou
byla kritizována jako příliš měkká.
A to je právě důvod, proč jsem zmiňoval právní status
EBA. S určitou znalostí toho, jak to uvnitř EBA funguje,
mohu říct, že EBA nepochybně měla snahu provést testy profesionálně. Ale protože jde o agenturu Evropské
komise, měla EBA povinnost konzultovat nastavení
parametrů testů s komisí, s Evropskou centrální bankou, s Ecofinem, tedy ministry financí… A výsledek
je takový, že testy udělala jen dvakrát. A vždy, když
výsledky publikovala, tak se ukázalo, že trh je nebere
jako důvěryhodné. Oproti tomu ČNB dělá testy sama,
stojíme si za nastavenými předpoklady a odpovědnost
je pak plně jenom na nás. Kdyby byly testy špatně provedeny a selhaly, mám povinnost z toho vyvodit osobní odpovědnost. Naproti tomu u EBA pozoruji „široce
sdílenou kolektivní zodpovědnost“, která v konečném
důsledku vede k nezodpovědnosti. Neviděl jsem, že
někdo přijal osobní zodpovědnost za výsledek těchto
testů. A že některé banky, které podle loňských testů
prošly, musely být následně podpořeny vládami a rekapitalizovány, to je známý fakt.
hN: co dalšího z evropské regulace či přímo z dílny eba
má sporný dopad?
Pod vlivem „pozitivních“ výsledků posledních evropských zátěžových testů a následného skutečného vývoje EBA přijala rozhodnutí, že k 30. 6. letošního roku
– tedy už za dva měsíce – musí být základní ukazatel
kapitálové přiměřenosti bank Core Tier 1 devět procent. V současné formě evropské ekonomiky zkuste
během pár měsíců výrazně navýšit základní kapitál,
když nové regulace současně nařizují provést tzv. odpákování (develeraging) a současně splnit limity regulace Basel III ohledně časové struktury aktiv a pasiv.
Je tu kumulativní efekt těchto opatření a současně
se hovoří o zavedení tzv. bankovní daně, resp. daně
z finančních transakcí. Přilákejte kapitál do sektoru,
který čím dál víc svazujete a ještě na něj uvalujete novou daň. To vidím jako obrovské nebezpečí pro bankovnictví a následně reálnou ekonomiku.
hN: jaké mohou být následky?
Hrozí něco, čemu říkám regulatorní vytěsňování. Když
bankovní sektor svážete striktními pravidly a on začne
vyhledávat jen takové investice, které budou plně vyhovovat všem těmto předpisům, tak se může ukázat,
že nakonec bude moci investovat jen do dluhopisů
vlád. Nejenže banky nepůjdou do reálných byznys
projektů, ale paradoxně to může podporovat morální hazard: vlády nebudou nuceny provádět úsporná
opatření, protože uvidí, že nová regulace jim naopak
umožní dělat dluhy a udat své dluhopisy.
DPH a úrokové dilema
hN: co by pro bankovní sektor znamenalo přijetí návrhu,
aby státní instituce, samosprávy a státní firmy povinně
měly účty u čNb?
ČNB k tomuto návrhu zaujala neutrální pozici. Je věc
politického rozhodnutí, kde stát chce mít konsolidované prostředky veřejných institucí. Návrh zákona
říká, že dané subjekty budou mít povinnost mít u ČNB
účet, ale zároveň budou mít právo své prostředky převést dále na účty do soukromých bank. Je na komerčních bankách, jaké nabídnou konkurenceschopné
podmínky. Na argumentaci, že ze dne na den se může
stáhnout až 100 miliard korun, říkám, že mě zajímá,
co to bude znamenat z pohledu likvidity a stability
bankovního sektoru jako celku. Je možné, že druhý
den se to okamžitě do komerčních bank opět vrátí.
Český bankovní sektor operuje s přebytkem likvidity 350 miliard korun, proto v tomto ohledu nevidím
významný dopad.
hN: jak by se to jejich klienti měli dozvědět?
Dokážu si představit, že by taková instituce mohla
mít povinnost poslat každému svému klientovi doporučený dopis s oznámením, že došlo ke změně a že
jeho peníze už nejsou dohlíženy ČNB a garantovány
českým fondem pojištěním vkladů. A záleží na tom,
zda by pak střadatelé podstoupili takové riziko a jaké
by to mělo pro banku důsledky. Dále by veřejně mohla vystoupit ČNB a veřejnosti jasně sdělit, co všechno
transformace dané banky na „pouhou“ pobočku pro
české střadatele ve skutečnosti znamená.
hN: má však vzniknout celoevropské pojištění vkladů,
které by tento problém řešilo.
Založení takového fondu se připravuje. Ale je to špatná
myšlenka. Máme národní státy, národní daňové poplatníky a nikdo nechce platit za zkrachovalé banky
v jiných zemích.
hN: Není problematické i to, že český fond pojištění
garantuje sto procent vkladů?
Každé stoprocentní pojištění s sebou nese morální hazard. Je na každém jednotlivci, aby odpovědně uvážil,
kam své prostředky dává. A nesl podíl na tom, když
nezodpovědně investuje.
hN: Nemůže česká republika přejít jen na částečné
pojištění vkladů?
Nemůžeme. Stoprocentní pojištění vkladů do výše sto
tisíc eur nám nařizují předpisy Evropské unie.
každé stoprocentní
pojištění
s sebou nese
morální hazard.
je na každém
jednotlivci, aby
odpovědně uvážil,
kam své prostředky
dává. a nesl podíl
na tom, když
nezodpovědně
investuje.
ČNB se pravomocí nevzdává
hN: co si myslíte o návrzích posílit roli celoevropských
regulačních institucí, především evropského orgánu
dohledu pro bankovnictví (eba)?
ČNB tvrdě prosazuje, aby role EBA byla pouze koordinační, nikoli rozhodovací. EBA nemá žádnou
odpovědnost. Je to vždy národní dohled, kdo má
odpovědnost, musíme proto mít i pravomoci. Mimochodem, když se podíváte na právní formu nově
vzniklých evropských orgánů, tak zjistíte, že mají
status tzv. agentury Evropské komise. Jinak by je
nebylo možné založit. Kladu si tedy otázku, nakolik
jsou skutečně nezávislé.
hN: co vás k pochybnostem vede?
EBA, respektive její předchůdce CEBS za celou dobu
existence provedl jenom dvakrát zátěžové testy bankovního sektoru. Pro letošek řekli: s tímto cvičením
počkáme, nebudeme ho dělat v červnu a publikovat
v červenci (jako v roce 2011, pozn. red.), ale odložíme jej
na poslední kvartál 2012. Teď už je oficiálně oznámeno,
že ani k tomu nedojde a zátěžové testy se přesunují
až na příští rok. Jinými, jasnějšími slovy: je to prostě
pro letošek zrušeno.
hN: ovšem některé banky na těchto prostředcích závisí
víc. Neohrozí je to?
Náš dohled má přístup do bilancí jednotlivých bank.
Kdybychom viděli, že u některé banky to může způsobit problém, budeme to s ní předem projednávat.
Ale v tuto chvíli nic podobného nevidíme.
hN: žijeme v období nízkých úroků, kvůli zvyšování
dph však ceny poměrně výrazně vzrostly. co nyní nejvíc
ovlivňuje vaše úvahy o měnové politice?
Poprvé v historii ČNB je očekávání měnověpolitické
inflace nižší než dvouprocentní inflační cíl. Ukázaly
to poslední dvě prognózy. Měnověpolitická inflace je
ukazatel, který primárně nepočítá s dopadem daňových změn na ceny, na ty nereagujeme, aby se cenová
hladina ještě víc nerozkmitala. Z pohledu posledních
dvou prognóz tu prostor pro snížení sazeb určitě byl
a já jsem také v listopadu pro jejich snížení hlasoval.
Celková inflace je však nyní 3,7 procenta a je tak nad
cílem. Kvůli DPH se nůžky mezi měnověpolitickou
a celkovou inflací čím dál tím víc se rozevírají.
hN: co to pro čNb znamená?
Je tu dilema, zda slepě provádět politiku cílování inflace v podobě „měnového automatu“ – to znamená
snižovat sazby, aby podle prognózy byla měnověpolitická inflace na cíli. Je otázka, jakou váhu dát dalším neznámým a s nimi spojeným rizikům. Jmenovat
mohu vývoj v eurozóně, vývoj v bankovním sektoru,
dopady nové regulace a opatření vlády v oblasti fiskální politiky, především změny DPH.