Emil Federer – osud legionáře židovského původu

Transkript

Emil Federer – osud legionáře židovského původu
Historie
15
Emil
Emil Federer
Federer –– osud
osud legionáře
legionáře židovského
židovského původu
původu
Často propadáme iluzi, že vše kulturní a pamětihodné, co si s sebou dnes neseme a opatrujeme,
vzniklo toliko díky českému intelektu a české pracovitosti. Těžko si již dokážeme představit
tu pestrou společnost obývající české země před tragickými zvraty druhé světové války.
I ve tváři dnešní Mladé Boleslavi jsou vepsána staletí, po která byli Židé významnou součástí
života města.
Na přelomu 19. a 20. století již v Mladé Boleslavi
nenacházíme žádnou ortodoxní židovskou komunitu uzavřenou v ghettu. Liberalizace poměrů započatá v osvícenství
konce 18. století vedla k postupné integraci velké části
obyvatelstva židovského původu. I v našem městě se od
poloviny 19. století stěhují majetnější Židé z židovského
ghetta, které se nacházelo v okolí strmé Starofarní ulice.
Přiblížím nyní na osudech jedné z výrazných mladoboleslavských osobností ve skutečnosti docela obecný profil
obyvatele židovského původu předválečné éry. Tou osobou
v Rusku oženil, aby snáze zajistil společnou cestu do již
vzniklého samostatného státu námořním transportem
z Čeljabinsku kolem světa.
S osudy Československa, stejně jako s legionářským hnutím
v nové republice, byl další život Emila Federera pevně
svázán. Po svém návratu do Ml. Boleslavi na konci léta roku
1920 se postupně stal výraznou osobností nejen mezi místními
živnostníky, ale právě i legionáři. Stal se členem
Československé obce legionářské, která od roku 1921 na
území celého státu sdružovala desítky tisíc bývalých bojovníků
za československou samostatnost. Federer se postupně stal
předním funkcionářem a dlouholetým pokladníkem celé Župy
mladoboleslavské ČsOL, která
organizovala 4 000 členů od
Mělníka, Benátek a Lysé nad
Labem až po severní hranice
Čech. Výrazně se mimo jiné zasloužil o vznik Muzea odboje,
které sídlilo v prvním patře mladoboleslavské Borgorelliho radnice. Po Památníku odboje na
pražském Vítkově byla boleslavská expozice ve své době druhá
největší v republice. Jako poUsměvavý Emil Federer (sedící) při jednom z výjezdů do pohraničních legionářských jed- kladník župy se snažil v co největší míře plnit jedno z důležinot roku 1934.
tých poslání organizace, kterým
bude Emil Federer, který se v Mladé Boleslavi narodil 13. září bylo zajištění finanční podpory pro nezaměstnané či nema1889. Absolvent obchodní školy a člen Sokola se z archivních jetné legionáře a pochopitelně i podpora rodin po zemřelých
dokumentů začíná vykreslovat v jasnějších obrysech až vinou či v boji padlých legionářích. Bez zajímavosti není, že jakožto
těžkého údělu, jenž roku 1914 zasáhl právě jeho generaci majitel obchodu se střižných zbožím byl „dvorním dodavatea kterým byla první světová válka. Mladý účetní Emil Federer lem“ látek pro nové vyhotovení legionářských stejnokrojů,
narukoval k rakousko-uherskému 36. pěšímu pluku, se kterým které v meziválečném období nechyběly na žádné významnější
byl odeslán na haličskou frontu proti ruské carské armádě. události. I díky dobrosrdečnosti a žoviálnosti si Emil Federer
Vojenské strasti v rakouské uniformě pro něj však dlouhého získal mnohé sympatie a bezpochyby patřil mezi všeobecně
trvání neměli, již 25. srpna 1914 se u Žolkyjevu dostal do rus- známé a vážené občany města.
kého zajetí.
Zde se po takřka třech letech dozvěděl, že
na straně Ruska bojují československé jednotky za samostatný stát. Poté, co ruská strana na
základě vynikajícího vítězství Čs. střelecké brigády v bitvě u Zborova svolila s nabíráním dalších dobrovolníků, byl i Federer zařazen
12. října 1917 do 5. čs. střeleckého pluku.
Během sibiřské anabáze čs. legií byl přidělen
i u dalších jednotek a díky svému korektnímu
a důstojnému vystupovaní, stejně jako díky
statečnému chování v boji dosáhl hodnosti
četaře. V Rusku si našel i svou mladičkou
ženu Lýdii, nar. 12. dubna 1901 v Suvalkách.
Navzdory vojenskému zákazu se s ní ještě Interiér jednoho z výstavních sálů Muzea odboje v Mladé Boleslavi roku 1934.
Emil Federer (v popředí uprostřed) v Praze roku 1933
u příležitosti převozu ostatků plk. Švece a pplk. Vašátky
do vlasti.
Soumrak Československa byl i soumrakem života Emila
Federera a jeho rodiny. Poté, co 15. března 1939 vpadla do
zbytku druhé republiky vojska nacistického Německa, byl
Federer, hlásící se k české národnosti, pro svůj židovský původ
vystaven mnoha protektorátním restrikcím, které jej stavěli
do role druhořadého člověka. Brzo došlo i k potupnému příkazu vystěhovat se na Boleslavský hrad, kde byli Židé internováni. Pro život rodin nevyhovující prostory někdejších vojenských kasáren si museli nedobrovolní noví obyvatelé zařídit po
četných žádostech na vlastní náklady. Šedavé dny s marnou
nadějí ubíhaly snad snesitelně do chvíle, než byla rodina
rozdělena. Federerova žena Lýdie a jejich mladá dcera
Věra setrvaly na hradě do ledna 1943, kdy byly železničním
transportem přes Terezín odeslány do vyhlazovacího tábora
Osvětim, kde byly zavražděny. V tu dobu byl již Emil Federer
mrtev, nenáviděn nacisty jako československý legionář a jako
Žid, byl dne 12. června 1942 zastřelen v koncentračním táboře
Mauthausen.
Zjišťujeme-li na každém jednotlivém
příkladu, jak ostrým předělem na duchu
národa bylo vraždění druhé světové války
v řadách předních představitelů české společnosti na nejvyšších místech i na venkově,
uvědomujeme si, jak nezbytné vždy bude
navazovat právě na předválečný stav nejryzejších myšlenek a příkladů největší osobní
obětavosti pro společný zájem. Lidské
ctnosti totiž netrpí zastaráváním, stejně
jako je nelze modernizovat. Mohou se toliko
upevňovat, nebo upadat.
Jiří Filip,
Jednota ČsOL v Ml. Boleslavi

Podobné dokumenty

RieterOpen_2015-Denik2306 (40 Stáhnutí)

RieterOpen_2015-Denik2306 (40 Stáhnutí) Rekordní odolnost „Byl jsem první hráč, který vyhrál v Halle a pak zvítězil i ve Wimbledonu. Je to skvělá příprava, mám to tu moc rád,“ svěřil se Federer po svém čtvrtém letošním titulu (a celkem 8...

Více