Kainovec Lámech

Nedělní úvaha (kázání)
na text na text 1. knihy Mojžíšovy.
Kainovec Lámech
I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal do stavby města
a nazval to město Enoch, podle jména svého syna. Enochovi se narodil Írad, Írad
zplodil Mechújáela, Mechíjáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha.
Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá se jmenovala Sila. Áda
porodila Jábala, který se stal praotcem těch, kdo přebývají ve stanu a u stáda. Jeho
bratr se jmenoval Júbal; ten se stal praotcem všech hrajících na citeru a flétnu. Také
Sila porodila, a to Túbal-kaina, mistra všech řemeslníků obrábějících měď a železo.
Sestrou Túbal-kainovou byla Naama.
Tu řekl Lámech svým ženám: „Ádo a Silo, poslyšte můj hlas, ženy Lámechovy,
naslouchejte mé řeči: Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu.
Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a
sedmkrát.“
(Genesis, 4. kapitola)
Van Leyden Lucas: Lámech a Kain (1524)
Doporučeno doplnit četbou dvou veršů Matoušova evangelia (Mt 18,21-22),
epištolou Efezským (4,25-32) a Žalmem 57.
Může člověk dopadnout hůře nežli Kain? Je možné klesnout ještě
hlouběji, popřít své lidství, spáchat ohavnější věci než vraždu
vlastního bratra? A je snad představitelnější horší chování vůči Bohu,
než zpupné odmlouvání a drzost ve chvíli, kdy nevinná krev stále
ještě stéká po rukou viníka?? V Bibli jsou příběhy, které můžete po
právu pokládat za ty nejstrašnější výpovědi o lidském násilí,
fanatismu, pýše. A budete jimi otřeseni až do chvíle, kdy vámi
zacloumají příběhy jiné, které mohou o člověku vypovídat ještě něco
horšího. Tak je to i s Kainem a Lámechem, postavou dnešního
biblického oddílu.
Kain zabil bratra a stává se na zemi psancem a štvancem. O tom jsme
si už vyprávěli. Hospodin zasahuje, Kaina před výbuchem jeho zlosti
varuje. Ovšem marně. Kain zavraždí. Koná se soud a Bůh Kaina
nepostihne podle zákona odplaty, ale naopak opatří ochranným
znamením, aby se na Kainovi nikdo již nemstil.
Proti Kainovi stojí Lámech. Je to Kainův prapotomek, pátá
kainovská generace. Lámech se nejen dopustí zabití, ale ještě se jím
vychloubá. Zdá se, že jeho pyšná slova mají podobu jakési písně. A
Lámech v ní zpívá: Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za
svou jizvu. / Ano, Lámech zabíjí děti pro jakési staré zranění svého
těla. A skládá o tom píseň. A podstatou písně je, že se nezpívá
jednou, ale opakuje se, zpívává se vícekrát. Hrozivá, ba zastrašující; i
taková může být píseň.
Lámechovu zlovolnou zpupnost nechává Hospodin na první pohled
bez povšimnutí. Co s Lámechem a jeho příběhem v Bibli? A kdo je
vlastně Lámech? My víme, že každé jméno, často i každé písmenko,
může mít v generacemi tvořené Bibli svůj význam. Můžeme
samozřejmě pět veršů o Lámechovi přejít mávnutím ruky, či na ně
naopak zaostřit, zajímat se, co je ten Lámech zač a co nám chce jeho
krátká píseň v Bibli říct. Pojďme zkusit to druhé.
Především, Lámech je pan "Někdo". Není to nějaký "Hej počkej", v
kategorii lidských měřítek to dotáhl hodně vysoko. Jméno Lámech je
totiž obyčejná přesmyčka, ze které se snadno udělá Melech; něco
jako v češtině z ataku uděláte akta, nebo z Romana normu. Z
Lámecha máme snadno Melecha, tj. hebrejsky krále. Panovníka.
Mocného tohoto světa. A další, co nám jeho hebrejské jméno
2
prozradí, je, že se jedná o člověka od rány, rváče a bijce, někoho, kdo
jde přes mrtvoly. Jakoby Bible chtěla říci, že k lidskému pochopení
moci a vlády vždy bohužel patří nějaké kopance či mrtvoly.
Král Lámech, potomek Kainův, to v mnoha směrech dotáhl v tom
špatném skutečně dál, než jeho pra-praděd. Oproti Kainovi v něm
nebublají žádné city. Nezdá se, že by žárlil. Je pragmatický,
sebestředný. A rozhodně mu nejde o lásku či vztah. Právě Lámech
poprvé porušuje rovnocenný vztah muže a ženy, když nemá ženu
jednu, ale hned dvě. On si to přece může dovolit! A tak se poprvé
objevuje v Bibli mnohoženství, a Lámech je předobrazem všech
mužů, kteří se cítí být od přírody něco víc. Víc než opačné pohlaví.
Víc než ostatní. Lámech zpívá svoji píseň jako varování všem, kteří
by jej o tuto nadřazenost chtěli připravit. Cítí se být vpravdě
nedotknutelný, vždyť za vlastní zranění požaduje chladně smrt.
Vždyť zabil muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu.
Ve světě starého orientu nebyl zákon Oko za oko, zub za zub
znamením barbarskosti, ale naopak velikým pokrokem. Říkal
vlastně, že žádný trest nemůže jít do nekonečna. V době, kdy jeden
čin mohl rozpoutat krevní mstu, na jejímž konci byly vyvražděny
celé rody, v době, kdy byly děti zabíjeny za vzpoury svých otců, v
této době je zákon Oko za oko úžasnou ochranou lidského života. To
však Lámecha-krále nezajímá. Nectí zákony, nectí lidský život. Za
zranění požaduje smrt, za jizvu smrt pacholíka. Lámech je král,
mocný tohoto světa. Lámech je přece víc. Lámech se cítí být bohem!
Bible nás varuje. Měli jste pocit, že hůře než cholerik Kain nemůžete
dopadnout? Ale můžete. Můžete být chladným a bezcitným sobcem
prahnoucím po moci a jednajícím bez skrupulí. Můžete se cítit
nedotknutelní. Ba můžete na to být hrdí, nestydět se za to a
vytrubovat to do světa.
Lámech nemá strach ani z Boha. Byl-li Kain za své činy Bohem
souzen a nakonec chráněn před krutou lidskou pomstou sedmkrát,
bude on, Lámech, chráněn sedmdesátkrát sedmkrát! Tohle zpívá
Lámech ve své písni a nás svírá pocit nespravedlnosti a beztrestnosti
těch, kteří mají moc a nejdou k ráně daleko.
Ne, Lámech nedělá vše jen špatně. Díky jeho přízni, moci a penězům
kvete na jeho dvoře kultura, dělá se muzika, rozvíjí se pastevectví.
3
Významy jmen Lámechových dětí dávají prozradit, že krom toho se
však také mocně zbrojí a lid je konejšen povrchními radostmi, či
chcete-li "rozkošemi". Alespoň ta kultura, napadá nás možná tváří v
tvář dnešku. Jenže byť by se na Lámechově dvoře zpívalo sebevíc,
nebeskou krajinou se rozléhá mlčení.
Konečně se dostáváme k tomu, co na Lámechovu píseň říká Bůh. A
překvapeně zjišťujeme, že nic. V kontextu Kainova příběhu je však
toto NIC hrozivé, ba to nejhrozivější, co si lze představit. Tam, kde s
provinilým Kainem Bůh komunikoval, plísnil jej a napomínal, trestal
i chránil, tam je nyní ticho a prázdno. Lámech si může zpívat o Boží
ochraně vlastní osoby, co chce, ale Bůh na to mlčí. Lidské dny jsou
pomíjivá veličina, smrt si pro Lámecha jednou přijde. Boží hlas však
neuslyší, naději nepozná.
Boží mlčení a distanc k Lámechovi nám dává šanci pochopit ještě
jednu paralelu. Tam kde Lámech překrucuje spravedlnost a vyžaduje
neadekvátně přísný trest, tam Bůh v Kristu nabádá k odpuštění. Mám
za to, že díky tomu se Lámechovi samotnému Božího odpuštění
nedostane, byť by se jím sedmdesátkrát sedmkrát zaklínal. Kristova
výzva sedmdesátkrát sedmkrátému odpuštění bratru není zkrátka
totéž co sedmdesátkrát sedminásobná ochrana nemilosrdného a
mocného Lámecha, neboť Lámech sám odpouštět neuměl ani jednou.
Je mi mocného Lámecha vlastně trochu líto. Věřím, že bude Bohem
souzen. Bůh však nebude již nikdy mluvit s ním, ale pouze o něm. Je
to dimenze, kdy se vytrácí Boží otcovství jako výraz Boží existence,
je to dimenze nejhlubší beznaděje a zoufalství. Rozbití vztahu.
Konec kontaktu. V této souvislosti si uvědomuji, jak hřejivé může
být Boží kárání, jak krásné je Kristovo nalévání poháru vína na
usmířenou. Bratři a sestry, přeji Vám, abyste i při všech vinách stáli
Bohu za slovo. Abyste s ním neztratili kontakt. Aby nemusel mlčet k
vašim činům. A budete-li snad stát proti Lámechovi, budete-li
Lámechem pronásledováni či trestáni, nezoufejte. Bůh bude mlčet k
Lámechovi, ale nebude mlčet k vám. A jeho slovo dává život.
V kostele v Pusté Rybné, 23. neděle církevního mezidobí, 8.září 2013
Navštivte webové stránky našeho sboru, stáhněte si další kázání, prohlédněte fotografie,
mějte přehled o aktuálním dění u evangelíků v Telecím.
http://teleci.evangnet.cz
4