Cesky rybar_09_2016.indd

ryb se mohu pochlubit úlovkem krásného snooka (robalo), který je jakousi obdobou našeho
candáta. Ten můj měřil skoro 90 cm, což je vzhledem k druhu nádherná velikost. A ještě jsem měl
na prutu dalšího z floridských fantastických dravců – tarpona. To byl asi můj nejadrenalinovější zážitek na rybách. Deset minut nekompromisního
silového souboje kdo s koho s rybou, která může
mít přes metrák a dva metry délky, monumentální výskoky, rychlé výpady. A pak se zčistajasna
poroučel. Cítil jsem se „vyšťavený“ jako po tréninku. Když mi později kapitán prozradil, jak malá
je pravděpodobnost zdolat tuto již zaseknutou
rybu a v jakém místě v tlamě velikosti padesátikoruny musí zůstat háček viset, byl jsem už v klidu. Moje šance zcela jistě ještě přijde…
Která z Vašich nástrah je nejoblíbenější?
Máte nějakou zvláštní příhodu nebo zkušenost s rybolovem na tuto nástrahu?
Teď asi nikoho moc nepřekvapím. Považuji se
za klasického českého rybáře, tedy ty dvě nejjednodušší: žížala a rohlík. A možná ještě bramborový knedlík. Dneska je toho tolik, že když
člověk zajde do prodejny rybářských potřeb, tak
to na něj doslova padá z regálů. Já ale zůstávám
věrný klasice.
RYBÁŘSKÉ OSOBNOSTI
/ Václav Prospal
Rodilý Budějovičák patří mezi legendy českého hokeje. Svou hokejovou kariéru
útočníka spojil s nejslavnější soutěží, ve které za různé týmy (Philadelphia Flyers,
Ottawa Senators, Florida Panthers, Tampa Bay Lightning, Anaheim Mighty Ducks,
New York Rangers a Columbus Blue Jackets) odehrál přes 1 100 zápasů, při nichž
nasbíral 756 bodů za 255 gólů a 510 asistencí. V reprezentačním dresu se podílel
na bronzové olympijské medaili v roce 2006 v Turíně a také na dvou zlatých
z mistrovství světa v letech 2000 a 2005. Během známé výluky NHL předvedl svou
extratřídu v dresu prvoligového HC České Budějovice, kde v 39 zápasech nasbíral
rekordních 88 kanadských bodů za 28 gólů a 60 asistencí. Úspěšnou kariéru ukončil
vinou vleklého zranění kolena v lednu před dvěma roky a v témže roce se stal
trenérem mládežnického klubu Tampa Scorpions. Tolik známé statistiky, ale co dělá
„Vinny“ dnes? Stále se na 100 % věnuje hokeji, je pyšným otcem, nadšeným golfistou
a rybářem, což bylo i důvodem pro milé setkání a rozhovor.
Jak dlouho rybaříte?
Co si pamatuji, tedy od útlého klukovského
mládí.
Kdo Vás přivedl k rybaření?
K rybaření mě přivedl můj dědeček Vašek Boháč. To byl velký rybář tělem, duší a především
srdcem. Když jsme spolu seděli na rybách, tak se
nesmělo dupat ani jinak rušit a dědovi jen jezdily
oči z jednoho prutu na druhý, od policajta k policajtu. S jeho velkým přispěním jsem se stal rybá-
42
43
řem i já, a i když během aktivní sportovní kariéry
už nebylo tolik příležitostí, zůstal jsem svému koníčku věrný až dodnes.
Která z ulovených ryb Vás nejvíc potěšila
a proč?
V našich českých vodách je to jakýkoliv kapr.
Kapry já zkrátka miluji. Je pravda, že se tady dají
ulovit i jiné velmi atraktivní rybí druhy, jako candáti, štiky, okouni nebo pstruzi, ale dravce já zde
zatím nechávám v klidu, protože v Tampě prakticky za domem si jich užiji do sytosti. Z mořských
V současné době žijete v Tampě, kde trénujete i mládež. Myslíte, že je něco, co mají hokej
a rybaření společného? Co byste poradil jak
mladému hokejistovi, tak rybáři?
Tato otázka je poměrně záludná… Těžko říci,
zdali hokej a rybaření mají něco společného?!
Když tak rychle přemýšlím a rekapituluji, tak u mě
se rybaření vždy pojilo s relaxací. Byl a stále je to
způsob, jak si nejlépe vyčistit hlavu. Kdysi jsem
po náročných týdenních trénincích trávil na rybách a především u rybníků, které miluji, docela
dost času, ať už braly, nebo ne. Pobyt v krásné
jihočeské přírodě nebo jen pohled na zčeřenou
hladinu, to všechno mne pro hokej znovu nabíjelo. Společným jmenovatelem pro obě aktivity by
mohla být trpělivost. Hokej také není o tom, že
si jednou zatrénujete a rázem z vás bude skvělý
hráč. Je to „běh“ na dlouhou trať a tady vidím paralelu s rybařením, které s trpělivostí také velmi
souvisí. Kdysi se říkávalo, že „kapr se musí vysedět“. Myslím, že tohle staré moudro platí i dnes.
Někdy ryby vůbec neberou a člověk musí reagovat a předvést, že něco zná a umí. Abych se ale
vrátil k položené otázce, jak pro sport, tak pro rybaření je potřeba vyzbrojit se trpělivostí, protože
ani jedno, ani druhé nejde hned.
Ještě jednou Tampa. Mně se vybaví slunná
Florida a rybářský ráj v Mexickém zálivu. Je
to tak? Věnujete se tam hlavně mořskému rybolovu, nebo si sem tam zajedete na nějakou
rybu jako rainbow trout nebo black bass?
V Tampě se v rodinném kruhu věnujeme
mořskému rybolovu, protože máme pohodlný
přístup k moři. Pro vaši představu to není tak,
že bych na ryby vyjížděl na své dokonalé rybářské lodi, dělal kamarádům rybářského průvodce
nebo si tím přivydělával. Když s dětmi dostaneme tu správnou rybářskou chuť, vezmeme si dva
tři pruty, živé krevety a jdeme na věc. Místní vody
jsou plné predátorů s velkými zuby, a tak o zábavu většinou nebývá nouze. Je to něco úplně jiného než u nás, kde přes léto, kdy bývám v Čechách,
chodím zásadně na kaprovité ryby s kamarádem
Karlem Kolářem a jeho synem Mírou. Na Floridě kapři v některých jezírkách u golfových hřišť
jsou také, ale obligátní řízek bych si z nich kvůli
všudypřítomné chemii v hnojivech rozhodně nedal. A navíc to samozřejmě nemá zdaleka takové
kouzlo jako u jihočeského rybníka. Mám to tedy
rozdělené: dravci za oceánem a doma kapři.
Když se vrátím trochu do historie – v sezoně
2003/2004 jste výrazně pomohl tehdejšímu
Mountfieldu k návratu do extraligy. Já ale s povděkem kvitoval i Vaše poněkud „troufalé“ výroky o arogantních žebrácích v pruhovaném.
Existuje i něco v rybaření, kvůli čemu jste schopen pustit se do boje a někoho seřvat?
Musím říci, že svět rybaření je pro mne prozatím klidnou zónou. Asi mám i štěstí, protože tam,
kam s kamarády na ryby chodíme, je všechno
v pořádku. Kolegy rybáře vnímám jako „hodné
kluky“ a zatím jsem neměl žádný zásadní důvod
se u vody nějak rozčilovat. Jak už bylo řečeno,
chodím se na ryby odreagovat a popovídat si
s přáteli. Určitě bych se ale ozval, kdyby si někdo
sedl příliš blízko nebo nahazoval přes moje pruty.
Zatím na rybách prožívám veskrze pozitivní emoce a čas běží většinou až nezvykle rychle…
Vezmete někoho z realizačního týmu (nebo
prostě jen z týmu) na ryby, až vyhrajete letošní Světový pohár, a kam?
Těžko říci. Vím jistě, že Martin Hanzal z týmu,
mimochodem Jihočech, je velký rybář a Jirka
Kalous, asistent trenéra z realizačního týmu, má
někde doma rybářské nádobíčko schované a pak
už si nejsem jist, že by tam nějaký další rybář byl.
Na druhou stranu myslím, že kdybychom si s trenérem Pepou Jandačem na rybách povídali o hokeji, tak by určitě s námi šel!
V hokeji jste byl zvyklý jít do každého zápasu naplno. Děláte to i na rybách, nebo je pro
Vás rybolov spíše o relaxu?
Už jsem o tom mluvil, rybaření je pro mne
prostředkem k vyčištění hlavy a krásné odreagování od starostí každodenního života. Na druhou
stranu nebudu tvrdit, že je mi jedno, když už
na rybách jsem, jestli berou, nebo neberou. Rád
si zaseknu, pohraji s rybou, a když je to pěkný
kapr v konzumní velikosti, tak si ho rád i odnesu a sním. Ryby jím moc rád a kapra, kterého lze
fantasticky připravit na spousty způsobů, řadím
mezi velmi chutné druhy. Kdybych měl srovnat
nasazení při rybaření, určitě bych si nepomáhal
k lepšímu výsledku nějakými nepovolenými způsoby. Elektriku a granáty tedy ne! Na druhou stranu nic nepodceňuji, protože rybu si chytit chci.
Cestoval jste za rybami někde po světě?
Máte nějaký svůj soukromý rybářský sen, ať
už co se místa, nebo úlovku týče?
Díky tomu, co jsem doposud dělal, jsme se vždy
o pauzách mezi sezonami vraceli sem do Čech.
A u nás na jihu je mnoho krásných vod, tak jsem
se prozatím realizoval zde. Ale určitě mě láká Aljaška, Norsko a severské země vůbec. Zatím ještě
nic konkrétního neplánuji, ale až děti trochu povyrostou, možná bude víc příležitostí něco z toho
realizovat. Aljaška mě láká nejen kvůli rybám, ale
také kvůli nádherné přírodě. Tak uvidíme?!
I když jsem se ptal, zdali je pro Vás rybaření
relaxem, vím, že to tak úplně nejde. Odpočívat můžete, když nic nebere, ale když se splávek potopí, je po relaxování – pak nastupují
reflexy, rychlost, síla, zručnost. Souhlasíte?
Souhlasím! To je jasná věc. Moc neuznávám moderní výdobytky rybářského průmyslu, jako jsou
například „upípané“ signalizátory. Já tohle vůbec
pro své rybářské potěšení nepotřebuji. Jsem z té
staré dědovy školy. Kdyby on viděl, jak se dnes nástraha napichuje na háček, který kouká ven, nebo
se dává dokonce pod háček, asi by chudák nevěřícně kroutil hlavou. On mě tenkrát s velkou slávou
učil, jak napíchnout těsto z knedlíku tak dokonale,
aby nebyl vidět ani zlomek háčku. Realita je dnes
jiná, ale po záběru, když se začne točit cívka navijáku, vlasec se odvíjí a ryba se snaží uniknout, musí
člověk správně zareagovat. To se nemění, to je stále stejné. A štěstí přeje připraveným!
Rybaří s Vámi i děti? Nebo lépe – máte
na rybaření čas?
Ano, rybaří. Ale samozřejmě jako všichni
ostatní u vody občas zažíváme chvíle, kdy to nebere, což se dětem poměrně složitě vysvětluje.
Věřím ale, že až budou trochu větší a trpělivější,
tak se to změní. Pro mne, jako správného tátu, je
radost, když vidím, že syn nebo i dcery si už dokážou s prutem a rybou poradit. A když berou,
tak jsme šťastní všichni.
Nedávno jsem si přečetl Váš výrok, že českému hokeji tak trochu chybí srdíčko a koule. Pro chlapský sport jsou to dvě naprosto
zásadní věci. Myslíte, že jsou potřeba i pro
sportovní rybolov?
To si nejsem úplně jist. Asi bych to takto nesrovnával, ale vnímat rybaření, ryby a přírodu
srdcem je nezbytné, aby tento koníček a sport
plnil své poslání. Nerybářům dost těžko vysvětlíte, proč tam u vody sedíte, i když to ani neťukne.
Pro mne je ale naprosto fascinující jen sledovat
z rybářského křesílka, jak se ráno příroda probouzí, jak slunce rozpouští mlžný opar… Tyto chvíle
zažijete jen u vody, a proto je mám tak rád! Pokud bychom se v souvislosti s touto otázkou vrátili k hokeji, za svým výrokem si stojím. Hokejová
současnost nestojí jen na hráčském talentu jako
takovém, ale především na tvrdé hokejové práci.
Ten, kdo je hokeji schopen dát nebo obětovat víc,
ten se dostane i dál. To jediné dává smysl. Myslet
si, že kvůli talentu mohu v něčem polevit, je to
nejhorší, co se mladému sportovci může přihodit. Skutečně obstojí jen tvrdá práce a talent je
k tomu vždy jako dobrý bonus.
Když přijedete do Čech, zajdete si někam
sednout s prutem k vodě? Máte nějaký oblíbený revír?
Mám, ale protože jsem patriot a nechci také
prozrazovat konkrétní místa, která mi ukázali přátelé, říkám celý náš malebný Jihočeský kraj.
Co byste chtěl vzkázat nebo popřát všem
rybářům?
Spousty nádherných zážitků a úlovků na březích řek, rybníků a jezer. Je to nádherný sport
a odreagování zároveň.
Za poskytnutý rozhovor a materiály děkuje
Radek Diviš
Many thanks to Brian Breseman (Tampa Bay Lightning's Director of Public Relations) for his willingness and helpfulness.
42
43