leden - Římskokatolická farnost Vršovice

Vě s t n í k f a r n o s t i u ko s t e l ů
s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a
3. ledna Léta Páně 2010
1
LEDEN
Oslavili jsme s celým světem Vánoce –
narozeniny muže, který natrvalo změnil
tvář světa. Rokem jeho narození začíná náš letopočet. Celosvětová oslava
jeho narozenin stojí miliony, možná až
miliardy – uvažme, kolik je těch rozsvícených a ozdobených stromků, vyzdobených výloh a obchodů, náměstí ...
Přitom se každý, i ten nevěřící, musí
alespoň někdy zamyslet: proč tak velkolepá oslava? Ano, ovšem, je to komerce pro tisíce lidí, kteří tím mají skvělý
výdělek. Ale i tak o Vánocích tolik lidí,
i nevěřících, prožije nezapomenutelné
chvíle souznění se svými nejbližšími.
A co přistoupit k té, až
přehnané, vánoční výzdobě z jiné strany? Před
každou ozářenou výlohou
je možné si říci: „Je to
ke tvé oslavě, náš Pane, ta
všechna světla září na tvou
počest, Ježíši! Co na tom,
že ti, kteří všechno připra-
vili, to tak nemysleli! Ti, kteří Krista
znají, to tak cítí.“
Vstoupili jsme do nového roku. Křesťané téměř každou modlitbu nebo bohoslužbu začínáme ve jménu Otce i Syna
i Ducha svatého – ať už je to začátek tak
dlouhého období, nového roku, nebo
jen plnění nějakého drobného úkolu či
jízda autem. Říkat a něco konat ve jménu Božím nás zavazuje jednat tak, aby
za našimi činy mohl stát sám Bůh. On
má celý příští rok ve své mysli a přeje si, abychom my lidé jeho představu
realizovali. Když se pokřižujeme, měli
bychom se častěji ptát po Jeho vůli. Při
každodenním rozhodování zpytovat, jestli sledujeme Boží vůli, nebo tu svou.
Kéž on sám nám pomůže naplňovat činy a svět aby
byl v novém roce o trošku
lepší. K tomu nám, Pane
Bože, prosíme, do celého
roku 2010 žehnej!
Jarka N.
2/ I
O H L É D N U T Í za uplynulým měsícem nebo i dál
Roráty
Trochu nahonem jsme se rozhodli v posledním předvánočním týdnu změnit
pořad bohoslužeb. Důvody byly tři:
1) 17. prosince vstupuje advent do své
druhé části, která je v pravém slova
smyslu přípravou na Vánoce. Jeho první
část totiž obrací naši pozornost spíše
k druhému Kristovu příchodu na konci
časů – k parusii.
2) K adventu se v našem českém prostředí neodmyslitelně vážou tzv. rorátní
zpěvy. Jsou to zvláštní adventní písně,
které byly původně určeny pro ranní
adventní mše ke cti Panny Marie. Tyto
votivní Mariánské mše jsou již minulostí – měly své místo v předkoncilní
liturgii, ale jejich hudební doprovod
lze dobře použít i v liturgii pokoncilní.
3) Je zřejmé, že pro pracující a studenty
je bohoslužba v 8 hod. ráno ve všední
den nepřístupná. Šlo tedy o pokus otevřít možnost účasti na všední eucharistii i pro mladé a pracující.
A vyplatilo se to. Počet účastníků se
pohyboval mezi 45 až 50.
Od čtvrtku 17. prosince jsme se tedy
scházeli ke slavení eucharistie v 7 hod.
ráno v kostele sv. Mikuláše a zpívali
jsme staročeské roráty. Na varhany
nás doprovázela paní Procházková
a na housle Františka Hrdinová.
Slovo roráty pochází od latinského
Rorate coeli desuper et nubes pluant
iustum – Rosu dejte, nebesa, shůry
a spravedlivého dštěte oblakové. Jde
o verš z Izajáše (45,8), jakýsi výkřik
touhy po mesiáši, kterým se obyčejně
začínají adventní bohoslužby. Samotné
zpěvy – texty i melodie – jsou důkazem
hluboké víry našich předků i vybraného liturgického vkusu, který měli.
Náš „rorátní“ týden končil ranní mší
na Štědrý den, která uzavírá advent.
A úplně poslední sloka, která zazněla, byla tato: V lásce své se ujal národa
svatého, pamětliv jsa slibu, praotcům
daného, z Judova že rodu přijde spása
lidu od Boha věčného...
Jan Rückl
S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti
Farní charita 2. 12. 2009
Motto: „Neboť jsem hladověl a ...“ (Mt 25,35n)
Advent 2009 – ve spolupráci se soc.
odborem MČ Praha 10 pořádáme pro
osamělé seniory Prahy 10 a občany bez
domova sbírku malých balíčků trvanlivějšího vánočního pečiva:
Veliké díky za balíčky cukroví (a modlitby s tím spojené) - až mi opravdu šly
slzy do očí, s jakou pečlivostí a určitě
láskou byly některé připraveny. Děkuju
i naší Mariánce a Kristýnce J. za jejich
nasazení ve finále. Sociální pracovnice
paní Jonášová, s kterou jsme celou akci
uskutečnili, byla velmi nadšená a byly
3/ I
jsme domluveny, že při nedělní mši sv.
vyjádří svůj obdiv a sdělí krásné zážitky
při předávání, ale onemocněla. Celkem
se jedná o téměř 200 balíčků cukroví
(cca 70–80 od strašnické farnosti), které byly předány 130 seniorům, 35 dětem
v Azylovém domě a 8 zdravotně znevýhodněným dětem z Diakonie, které
pracovníci MČ vozí na nějaké aktivity,
další lidem bez domova, zvláště v Azylovém domě sv. Terezie.
Dětem v Dětském domově v Milovicích bychom rádi dali 20. prosince
odpoledne vánoční dárky podle konkrétních přání:
Děkujeme moc za děti z Dětského domova v Milovicích za dárky, které jsme
s radostí předali, i modlitby, i za zapůjčená auta, abychom akci mohli uskutečnit a potěšit se vzájemně.
3. adventní neděli budeme pořádat
finanční sbírku na potřebné mezi námi:
Finanční sbírka v kostelích představovala 25 385 Kč! Pak jsme ještě dostali
6 000 Kč. Převážnou část jsme už předali – vyřizujeme obrovské díky.
Tolik naše adventní plány a jejich
realizace. Po čem ale lidé u nás zvláště
hladovějí je čas, sdílení. Rádi bychom
tedy uskutečňovali ve spolupráci s MČ
Praha 10 návštěvy osamělých, zvláště
seniorů. Proto moc prosím, kdo vidí, že
by mohl tak třeba jednou za 14 dní tuto
službu naplňovat, ozvěte se.
Tříkrálová sbírka 2010 je naplánována od neděle 3. do neděle 10. ledna
2010. Moc prosíme všechny – zvláště
mládež a děti a mladší dospělé – aby se
v případě ochoty k této službě hlásili.
Realizace bude záviset na počtu a angažovanosti koledníků.
V neděli 10. ledna bychom rádi vybírali i před našimi kostely.
Schůzky farní charity budou v roce
2010 každou 2. středu v měsíci (kromě
prázdnin)
Hanka
[email protected]
721 444 323
B R O N Z O V Á S O C H A sv. Václava
Bedřich Stefan
Do sochařského atelieru profesora
Stefana na Uměleckoprůmyslové škole
chodil můj kamarád. Vyprávěl: „Ve vysoké místnosti tam byly regály na sochy
až ke stropu. Jednou jsme se spolužáky
blbli, trumfovali se, kdo vyhodí těžký
kus hlíny nejvýš. Vstoupil profesor, neřekl slovo, vyhodil hlínu úplně nejvýš,
praštil dveřmi a měsíc se neukázal.“
Vysoký, kostnatý člověk, při koupi bot
šokující svými rozměry, mnoho nemluvil. Ale za tím, co řekl, stál a studenti ho
milovali. Byl svérázný a na komunistické škole nemohl dlouho vydržet. Hned
počátkem padesátých let ho vypudili,
spolu s Kaplickým, Tichým a Bauchem.
Osobnosti nepotřebovali.
Bedřich Stefan patřil k nejlepším žákům Gutfreundovým a také byl členem
Devětsilu. Česká moderna dvacátých
let je bez něj nemyslitelná, podobně
jako bez Hany Wichterlové, Stefanovy
4/ I
družky, spolupracovnice a manželky.
Wichterlová, sestra slavného chemika,
byla žačkou Štursovou a se Stefanem
tvořili vzácný sochařský pár. Oba byli
realisté, i když každý jinak.
Rané práce Stefanovy jsou k vidění v moderní sbírce Národní galerie,
pozdější na fasádě Právnické fakulty,
průčelí kostela Nejsvětějšího Srdce
Páně na Jiřího náměstí, pozdní Žena
s růží v parku v Lidicích, dvojice žen
u studny na Evropské nedaleko budovy
gymnázia.
Pro nás ve Vršovicích je ale nejznámější Křížová cesta u sv. Václava, tichá
a nenápadná při krásném a těžkém materiálu, který jakoby změkčoval tvrdost
Gočárových stěn. Stefan nebyl sám, kdo
ve třicátých letech opouštěl tvarosloví moderny, poznamenané kubismem
a surrealismem. Podobně také Alois
Wachsman, malíř a spolupracovník
Gočárův, jehož překvapivý vršovický
obraz Zvěstování zdaleka není v té době
jedinou novozákonní aktualizací. Možná to způsobila tragika doby, že dřívější
bouřliváci avantgardy se změnili, podobně jako později Bohuslav Martinů
při psaní Studánek. Křížová cesta není
místem pro experimenty a už vůbec ne
pro exhibice. Stefanova inteligence to
citlivě reflektovala a myslím, že i socha
sv. Václava o tom vydá své svědectví.
Václav Sokol
S V Ě T E C v tomto měsíci
Sv. Vincenc ze Zaragozy
jáhen, mučedník, svátek 22. 1.
Vincencův paprsek přináší ovoce a dobré
víno
Z tohoto přísloví je patrné, že je Vincenc patronem vinařů. Kdo ale byl tento
muž?
Jde o prvního mučedníka Španělska,
jehož postava je opředena legendami.
Údajně se narodil ve 3. století v Huesce ve Španělsku v křesťanské rodině.
Tamější biskup Valerián jej vysvětil
na jáhna a svěřil mu hlásání evangelia,
protože sám měl problémy s řečí.
Vincenc byl horlivý, ale na císařský
trůn nastoupil Dioklecián, a co následovalo, dobře víme: jeho náměstek
Dacián, který sídlil ve Valencii, horlivě
pronásledoval křesťany, zejména měl
spadeno na duchovní. Tak byli biskup
Valerián i jeho jáhen Vincenc v Zaragoze zajati a odvedeni do Valencie
před Daciána. Ten je nejprve nechal
hladovět v žaláři v domnění, že je tímto
způsobem donutí k povolnosti. Že se
mýlil, pochopil ve chvíli, kdy k němu
přivedli oba zajatce svěží a spokojené.
Začal tedy oba přesvědčovat k odpadu,
sliboval hory doly, jen aby dosáhl svého.
Valerián neodpovídal vůbec – mluvil
velmi špatně, proto požádal svého jáhna, aby mluvil i za něho. Vincenc pak,
když mu Dacián domlouval, že by tak
mladý a urozený muž měl být rozumný,
odpověděl: „My jsme služebníci Kristovi a za svou víru jsme ochotni zemřít.
Nevnucuj nám své mrtvé modly!“
plastika B. Stefana na průčelí Plečnikova kostela – Orantka
6/ I
Můžeme si snadno domyslet, že se
Daciánovi taková odpověď vůbec nelíbila. Valeriána poslal do vyhnanství (dopadl tedy docela „dobře“) a Vincence se
pokoušel zlomit mučením. Nejprve ho
nechal natáhnout na skřipec, až se mu
vymkly klouby. Poté Vincenc, na náměstkův jízlivý dotaz jak se mu daří,
odvětil klidně: “Jsem hotov vytrpět pro
Krista víc, než si Tvá zloba vymyslí.“
Dal ho tedy drásat železnými drápy,
poté položit na rozpálený rožeň, ale nebylo to nic platné. Uvrhl ho tedy do žaláře, kde byl zázračně uzdraven. Když
to Dacián spatřil, začal vymýšlet nová
muka. Těch už se ale Vincenc nedožil.
Kolem roku 304 zemřel na následky
Daciánova „jemného“ zacházení.
Světec je zobrazován jako mladý jáhen s palmou, knihou a křížem; nebo
s hroznem. Někdy je též znázorňován
s roštem, nebo mlýnským kamenem.
Je patronem Zaragozy, vinařů, námořníků, drvoštěpů a dřevorubců.
Krom Španělska je uctíván ve Francii,
Rakousku a Německu. V Čechách příliš
uctíván není. Pokud je mi známo, není
mu zde zasvěcen žádný kostel, ani jeho
obrazy zde nenajdeme. Také jeho jméno není příliš obvyklé, dříve bylo dosti
rozšířené, jak mezi muži, tak i ženami,
dnes jsou jeho nositeli především muži
dříve narození, a děvčátka se Vincencie
už vůbec nejmenují. Škoda.
A. K.
P R O S T O R pro sdílení myšlenek, zážitků apod.
Vzpomínka na Pavla Semelu
Znal jsem jej velmi dobře. Byl to hodný
člověk. Měl rád lidi, rodinu, manželku,
vnoučata a svět kolem nás. Uměl vždy
pomoci. Měl radost ze života a hezky
zpíval. Dlouhá léta, až do konce života zůstal věrný zdejší vršovické schole.
Stával jsem vedle něho a zpívali jsme
ve sboru basů. Zpěvem jsme oslavovali
nebeského Otce. Byl i manuálně zručný. Nechyběl při žádné brigádě, když
se jednalo o jakoukoli opravu zdejšího
kostela sv. Václava nebo inženýrských
sítí pro tento kostel. Tím jeho činnost
nekončila. Byl též aktivní v tělovýchovné organizaci Orel. I zde zanechal
po sobě nezapomenutelnou stopu. A co
osobní zájmy? Byla to chata, zahrádka
se stromy a květinami. Zde nacházel
klid a osvěžení své duše s rozpravou
a chválou Nejvyššího Boha. A právě při
zpáteční cestě z této oázy klidu se stala
ta tragédie.
Každý, když se tuto zprávu dozvěděl,
že Pavel už není mezi živými, zasáhla,
jako když udeří blesk. Tak silný to byl
vjem a hned se vynořily nezodpovězené
otázky. Kde jsi byl v této chvíli Nebeský Otče, kde jsi byl Anděle strážný, že
jste jej neochránili? Vždyť tolik sloužil,
vroucně se modlil, přijímal Tělo Páně,
s manželkou vychovali syna, který se
stal knězem, a přesto musel beze slova
odejít. Důvod nezodpovězen.
Povím vám podobný příběh, který
7/ I
mi vyprávěla jistá matka, která rovněž
následkem autonehody ztratila dceru.
Zůstal jí zraněný manžel a dvě nezletilé
děti. Nemohla se s touto tragédií smířit. Vždyť to byla tak vzorná křesťanka
a manželka. Po dlouhé době se jí zdál
tento sen. Přišla k ní milovaná dcera
a říká. Maminko, neplač pro mě. Já
jsem zde v náruči Pána Boha a je mi
zde dobře a už se nechci vrátit na zem.
A od té doby jí spadl zármutek ze srdce
a s tímto osudem se smířila.
Věřme, že i náš Pavel je v náruči Boží,
je mu dobře a přimlouvá se za nás, kteří
na něj myslíme, popřípadě i modlíme.
Je to malá vzpomínka na dobrého
člověka. Neodešel s prázdnýma rukama.
Vyoral v našich srdcích hlubokou brázdu, kterou nelze zacelit. Děkujme Ti
Pavle za vše, co jsi pro nás lidi vykonal.
Vlastislav Sixta
Inzerát
Nabídka, k dodání zdarma: Kuchyně
Asta, cca 20 let stará, ve velmi dobrém
stavu, dřevotříska, světle žlutý umakart
(2 horní skříňky 78 × 78, 1 dolní 78 ×
78, šuplíkový díl 39 × 78, trojskříňka
117 × 78)
Kontakt:
Jaroslav Pažout, Ohrada
[email protected], 222 939 160
P O Z V Á N Í na následující měsíc nebo i trochu dál
Seminář o liturgii
Motto: Šťastný je lid, který dovede
oslavovat, chodí, Hospodine, v záři tvé
tváře... (Žl 89,16)
Víš, stejně mám pocit, že bohoslužba
je záležitostí kněze a těch, kdo mu tam
vpředu asistují, a my ostatní jsme vlastně
stranou...
Tento autentický povzdech, pronesený nedávno (téměř půlstoletí po koncilu!), dokládá, že něco zásadního není
v pořádku...
Proč naše bohoslužby probíhají tak,
jak probíhají? Proč mají právě takový
řád a takovou formu? Proč je poslední
koncil tolik změnil? A proč a jak se měnily tolikrát v minulosti? Proč je vůbec
máme? Nemohli bychom si Ježíšovu
památku připomínat nějak úplně jinak?
Proč musíme v kostele dělat to a to?
Proč nestačí soukromá modlitba doma
nebo někde v přírodě? Jaký význam má
liturgie v životě křesťana a křesťanské
obce? Co je v liturgii podstatné? Jaký
je vůbec její smysl?
Když se poslední liturgická reforma
v naší zemi realizovala, bylo to v době
totality. Nebylo proto možné podepřít
ji dostatečnou osvětou. I krátká doba
tzv. Pražského jara zde mohla stihnout
jen málo. A tak mnohde zůstalo jen
u zavedení mateřštiny a pořízení oltáře
„čelem k lidu“ – bez skutečného pochopení proč se tak stalo.
Všem, komu toto vše není lhostejné,
všem, kdo chtějí projevovat a slavit svou
víru autenticky a zároveň věrně tradici
církve, platí pozvání na cyklus deseti
přednášek o liturgii. Cílem semináře je
8/ I
posloužit hrstkou informací k lepšímu
pochopení smyslu liturgie a tím k jejímu hlubšímu prožívání.
Seminář si samozřejmě nečiní nárok
na úplnost – jistě by bylo možné věnovat
se řadě jiných důležitých otázek. Důraz
je položen na eucharistii a na několik
dalších základních témat. Pokusíme se
jít ke kořenům. Pomůže nám k tomu
zkoumání historie i současné podoby
našich bohoslužeb.
Záměr uspořádat sérii přednáškových večerů na toto téma vznikl na základě opakovaně zaznamenaného zájmu ze strany věřících různého věku
a vzdělání.
Témata
19. 1. 19.30 Antropologické základy
liturgického slavení – lidská a křesťanská potřeba slavit (Pavel Kolář)
26.1. 20.00 Eucharistie: Mše v širokém kontextu – oběť nebo večeře
Páně? (Jan Kotas)
2. 2. 20.00 Eucharistie: Bohoslužba
slova – Bible v liturgii (Jan Kotas)
9. 2. 19.30 Eucharistie: Eucharistická modlitba – jako text a jako čin
(Jan Rückl)
16. 2. 19.30 Reforma II. vatikánského
koncilu – jak a proč se liturgie změnila (Pavel Hradilek)
23. 2. 19.30 Liturgie (a) smíření (bude
upřesněno)
2. 3. 19.30 Liturgie a hudba (Markéta Kabelková)
9. 3. 19.30 Liturgie a čas (Prokop
Siostrzonek)
16. 3. 19.30 Liturgie a prostor (Jan
Klípa)
23. 3. 19.30 Shrnutí: Liturgie – soukromé nebo společné setkání s Pánem?
Přednášející: Mgr. Pavel Kolář,
Th.D. je farářem sboru Církve československé husitské v Nuslích a odborným
asistentem Katedry praktické teologie
HTF UK. P. ThLic. Jan Kotas je administrátorem farnosti Praha-Koloděje
a odborným asistentem Katedry pastorálních oborů a právních věd KTF UK.
Mgr. Jan Rückl je pastoračním asistentem farnosti Praha-Vršovice a doktorandem KTF UK. Ing. Pavel Hradilek
je jaderným chemikem, členem Institutu ekumenických studií, dlouhodobě se věnuje liturgice. PhDr. Markéta
Kabelková je vedoucí Hudebněhistorického oddělení Českého muzea hudby.
P. Mgr. Prokop Siostrzonek OSB je
převorem – administrátorem Břevnovského kláštera, Mgr. Jan Klípa, Ph.D. je
historikem umění Národní galerie.
Přednášky se konají vždy v úterý večer v kostele sv. Václava na Čechově náměstí ve Vršovicích. Začátek bude vždy
v 19.30 hod., pouze přednášky J. Kotase
budou začínat ve 20.00 hod. Jan Rückl
Pozvánka: Jarní prázdniny 2010
Srdečně opět zveme všechny zájemce –
školáky i předškoláky, mladé i starší,
děti, rodiče i prarodiče na jarně- (ale
předpokládáme, že zimně-) prázdninový pobyt do Víchové u Jilemnice.
Těšíme se na hry, povídání, sportování i další společné aktivity, ale hlavně
na rodinnou přátelskou pohodu.
Termíny: 27. 2–6. 3. (Praha 1–5) a 6. 3.–
13. 3. (Praha 6–10) Prosím o předběžné
přihlášení, abychom zjistili, zda je vůbec zájem: [email protected],
721 444 323, případně mně osobně.
Hanka
9/ I
Z Á V Ě R E M . . .
Křepelčiny novoroční úvahy
Jednoho mrazivého dopoledne jsem
poseděla s jedním, už snad můžu říct
starým známým, a pojídali jsme společně. Každý ten samý, a zároveň jiný
pokrm: já snídani, on oběd. Společně
jsme se ohlíželi za minulými dny a vedli
moudré řeči.
Čas nás zavedl k tomu, abychom
začali rozebírat naše pocity ohledně
budoucnosti, naše plány. Uvědomila
jsem si, že spousta věcí v mém životě
je určena strachem: strach, že něco pokazím; strach, že něco nestihnu; strach,
že zklamu, strach z toho, co přijde…
Možná strach vůbec nemáte a vrháte
se bezhlavě do dobrodružství všedních
dnů, nebo se trápíte jinými věcmi. Buď
jak buď. Můj příběh je novoroční: přeji nám všem, abychom měli otevřené
oči a vnímali věci nové. A nezapomněli
na to, že výzvy, které na nás čekají, ať
jsou jakékoliv, prověří, jak naložíme se
svými hřivnami. Proto nezahrabejme
své hřivny do písku ze strachu, že nevíme, co po nás Pán chce, ale opatrně
volme své kroky, držme správný směr
a investujme svěřené bohatství, i když
riskujeme, že můžeme někdy něco ztratit, abychom nakonec získali.
Cestu poznáme, když po ní vykročíme. Proto se podívejme na ten Boží
kompas a vykročme tím správným směrem a neseďme. Nechce se mi věřit, že je
jen jedna správná cesta. Je-li cest tolik,
kolik je lidí, pak si musíme prošlápnout
tu svou a hlavně mít dobrý směr. Prosím, Pane, ať vždy jdeme Tvým směrem a dej nám sílu nést s sebou ty naše
batůžky, ty naše kříže. Pomoz nám se
zvednout, když už moc dlouho dřepíme
a nevíme kam. Ukaž nám správný směr,
když se setmí, když se ztratíme.
Na úplný konec bych se chtěla s vámi
podělit o modlitbu, kterou jsem našla
u své kmotry:
Pane Bože, daruj mi klid přijmout ty
věci, které nemohu změnit, a odvahu
změnit ty, které změnit mohu, a moudrost rozlišit mezi těmito dvěma.
(Originál pro fajnšmekry: God grant
me serenity to accept things I cannot
change and courage to change those I
can and wisdom to find the difference
between those two.)
Křepelka na Vinici
10/ I
11/ I
Přehled pravidelných týdenních aktivit
Pondělí 13.30–14.30
14.15–14.45
16.30–17.30
17.00–18.30
17.30–19.30
19.00
19.00–20.00
Úterý
15.30–17.30
16.45–18.00
19.00–21.30
Středa 10.00–12.00
17.00–17.45
18.45
18.00
19.00–21.00
19.00
19.00–22.00
19.00
19.00
19.15
Čtvrtek 8.45–10.00
16.00
16.00–16.45
Pátek
Neděle
16.45–17.30
17.30–19.30
17.30
20.00–22.00
20.00–21.00
15.00–16.30
17.00–17.45
18.45–20.00
7.30–8.15
11.30
Mariina legie /M. Pokorná/
hraní na flétničky pro předškolní děti
náboženství pro děti (2.–4. tř) + příprava na první svaté
přijímání /P. a H. Svobodovi/
kroužek vyšívání /M. Řečinská/
úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost
angličtina pro dospělé /M. Müller st./
modlitební setkání /V. Novák/
možnost setkání s knězem ve farní kanceláři
biblická hodina (List Římanům) /J. Nagy/ 2. a 4. úterý
kurzy Alfa
maminky s dětmi /Z. Čiháková/
příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru
úklid kostela sv. Václava – 1. a 3. středa v měsíci
náboženství pro dospělé /P. Kuneš/
setkání mladší mládeže /O. Rechner/ 2. a 4. středa
modlitební setkání ml. mládeže /O. Rechner/ 1. a 3. středa
setkání starší mládeže /A. Koucká/ 1. středa
zkouška pěveckého sboru /O. Polanská/
Rozhovory o manželství – 3. středa v měsíci
setkání farní charity – 1. středa v měsíci
setkání farníků při čaji – 1× měsíčně dle oznámení
eucharistie pro děti – 1. čtvrtek v měsíci
náboženství pro předšk. děti + 1. tř. /M. Kofránková
a J. Čiháková/
náboženství pro děti – 5.–7.tř. /H. Rechnerová/
úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost
divadelní kroužek pro děti
zkouška kapely Missa
tichá eucharistická adorace /J. Vyšohlíd/
barevný kroužek pro děti /S. Pišlová/
příležitost ke svátosti smíření a eucharistické adoraci
příležitost ke svátosti smíření a eucharistické adoraci
příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru
káva po bohoslužbě
FAR
KAP
FAR
FAR
FAR
FAR
KAP
FAR
FAR
FAR
FAR
VAC
VAC
FAR
FAR
FAR
FAR
KAP
FAR
FAR
FAR
MIK
FAR
FAR
FAR
FAR
FAR
MIK
KAP
VAC
VAC
VAC
VAC
Akce, které jsou obvykle v kapli kostela sv. Václava (KAP), jsou během její rekonstrukce
přesunuty do jiných prostor kostela sv. Václava.
Přehled pravidelných bohoslužeb
neděle  8.30 sv. Václav
10.30 sv. Václav /pro rodiny s dětmi/
19.00 sv. Mikuláš /P. Kuneš/
úterý 18.00 sv. Mikuláš
středa 18.00 sv. Václav /nejen pro mládež/
čtvrtek 8.00 sv. Mikuláš
16.00 sv. Mikuláš
/jen 1. čtvrtek v měsíci; pro děti/
pátek 18.00 sv. Václav
sobota  8.00 sv. Mikuláš
12/ I
Kalendář akcí na leden
1. 1.
6. 1.
7. 1.
12. 1.
13. 1.
14. 1.
17. 1.
/pá/ 10.30
19.00
/st/ 18.00
18.45
19.00
/čt/ 8.45
16.00
19.00
/út/ 16.45
18.00
/st/ 19.00
19.15
/čt/ 18.00
19.30
/ne/ 15.00
19. 1. /út/ 19.30
20. 1. /st/ 18.45
19.00
22. 1. /pá/ 19.00
26. 1. /út/ 16.45
20.00
27. 1. /st/ 19.00
19.00
28. 1. /čt/ 19.00
Eucharistie (Matky Boží Panny Marie, Nový rok)
Eucharistie (Matky Boží Panny Marie, Nový rok)
Eucharistie (Slavnost Zjevení Páně)
Úklid kostela
Setkání starší mládeže
Setkání farníků při čaji
Eucharistie pro děti
Ekonomická rada
Biblická hodina
Eucharistie za dobrovolníky pracující ve farnosti, po ní agapé
Setkání mladší mládeže
Farní charita
Přípravné setkání na 80. výročí kostela
Pastorační rada
Duchovní obnova manželů (A. Boučková: Komunikace
v manželství)
Seminář o liturgii (P. Kolář: Antropologické základy
liturgického slavení)
Úklid kostela
Rozhovory o manželství (bude upřesněno)
Společenský večer farnosti v KD Barikádníků
Biblická hodina
Seminář o liturgii (J. Kotas: Eucharistie – Mše v širokém
kontextu)
Setkání mladší mládeže
Setkání účastníků farní dovolené (Alpy/Dolomity)
Setkání těch, jejichž partner nežije ve společenství církve
VAC
MIK
VAC
VAC
FAR
FAR
MIK
FAR
FAR
MIK
FAR
FAR
FAR
FAR
VAC
VAC
VAC
FAR
FAR
KAP
FAR
KAP
FAR
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady
na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 31. 1., příspěvky dodávejte nejpozději
do středy 20. 1. Kontakt: [email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Langpaulová. Provizorní
redakční rada: Stanislaw Góra, Jan Rückl, Miloslav Müller ml., Martin Bouček, Alena Králová, Pavel Mikula, Markéta Řečinská, Václav
Sokol. Sazba: Slávek Heřman. Tisk Sylvie Tomsová, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi