Monarchistický zpravodaj

Monarchistický
zpravodaj
Zpravodaj Koruny České
(monarchistické strany Čech,
Moravy a Slezska)
Číslo 35/2011
DEUS * REX * PATRIA
www.korunaceska.cz
Český král Otto zemřel! Z obsahu
čísla:
Český král zemřel. Ohlasy
na událost
2-4
*
Mše a související akce 5
*
Reportáž z pohřbu JCKV
Otty von Habsburg
6-8
*
Hlídka
9
*
Akce a oznamy, dění
v KČ
10-12
*
SVĚT MONARCHIÍ. Dědici rodu Walderode se
domohli navrácení majetku
13
*
LITERATURA. Jiří Kovařík – Waterloo
14
*
Monarchisté v uniformách – rekonstrukce
bitvy u Sadové
15-17
*
Kontakty
18
*
Ohlasy – červenec 2011
Zemřel Otto Habsburský (1912–2011) Dnes v časných ranních hodinách ve svém domě v
bavorském Pöckingu zemřel Otto Habsburský a Lo‐
thrinský, velkovévoda rakouský a dědic císařského trů‐
nu, muž, jehož jsem, stejně jako všichni čeští monarchis‐
té, pokládal za zeměpána a hlavu svého státu; na rozdíl
od tří dalších, republikánských, hlav státu, které za mé‐
ho života zemřely, a dvou dalších, které dosud žijí, byl
arcivévoda Otto jediným, za něhož jsem se nikdy nemu‐
sel stydět. Otto Habsburský, tedy Jeho císařská a královská výsost
František Josef Otto Maria Anton Karel Max Jindřich
Sixtus Xaver Felix Renatus Ludvík Kajetán Pius Ignác,
císařský princ a velkovévoda rakouský, královský princ
uherský a český, byl po celý život aktivní ve veřejném
životě, byl dlouholetým poslancem Evropského parla‐
mentu a výrazným politikem CSU. Angažoval se i v
Panevropské unii. Velkovévoda Otto patřil rovněž mezi
přední zastánce požadavků sudetských a slezských Němců. Po jeho smrti se následníkem rakouského, a tedy i
českého, trůnu stává jeho syn Karel (nar. 1961). Aktualisováno. Jménem Sudetoněmeckého krajanského sdružení v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsem zaslal arcivévo‐
dovi Karlu soustrastný dopis. (dodal Michal Štěpán)
http://slepeckahul.pecina.cz/2011/07/zemrelotto-habsbursky-19122011.html
Otto von Habsburg, RIP Nejlepší z našich králů a císařů, které jsme neměli;
nejlepší z těch našich králů a císařů, kteří nakonec říze‐
ním osudu na náš trůn nezasedli. Je to ironie dějin: z posledních habsburských preten‐
dentů a panovníků za poslední nějaká dvě století byl to
ten nejinteligentnější a s největším politickým rozhle‐
dem; přesto mu trůn unikl o vlásek. Můžeme se jen do‐
mnívat, jak by spravoval své země a vládl svým náro‐
dům, kdyby se stal vladařem. Osobně jsem přesvědčen, že dobře a úspěšně. Je neuvěřitelné, jak málo se za svou politickou kariéru
mýlil; v jak mnoha otázkách měl pravdu. Zapřisáhlý
nepřítel nacismu a komunismu. Neúspěšně se snažil
v roce 1938 zabránit Anschlussu Rakouska a dělal, co
mohl, aby přiměl Rakušany k ozbrojené obraně proti
německé okupaci. Marně, leč na seznamu Gestapa si tím
vykoledoval jedno z prvních míst lidí určených
k okamžitému zatčení a deportaci do koncentráku. Uni‐
kl z Belgie přes Francii a Portugalsko dále na západ, do
USA. (Kde by ve 20. století byli všichni ti mnozí v Evropě perzekuovaní Evropané, od anarchistů až po monar‐
chisty, kdyby USA nebylo?). Ke sklonku války se snažil zabránit komunizaci té části
střední Evropy, jejíž komunizaci se zabránit ještě dalo.
Opět neúspěšně. Evropan, Evropan par excellence. Mohli bychom říci
„Pan Evropa“! Jeho předkové byli Evropané snad bez‐
počtu národností – jeden z jeho předků, císař Karel V., 2
který žil v 1. polovině 16. století, měl za jednu babičku Isabelu Kastilskou, za druhou babičku Marii Burgund‐
skou, za jednoho dědečka Maxmiliána Rakouského a za druhého dědečka Ferdinanda Aragonského. Jaké ná‐
rodnosti je pak jejich potomek? Evropské. Ptali se ho v USA za druhé světové války, jakou národ‐
nost má, kým se cítí být? Co měl odpovědět? Jeho říše rozparcelovaná a okupovaná, ta její část, kde byl arci‐
vévodou, vymazaná z mapy světa a připojena k říši cizí, ke svému tehdejšímu překvapení vypustil z úst slovo „Evropan“. Pak už nikdy nebyl nikým jiným. Jako Evropan věděl, že Evropa, to není jen Evropa západní, ta za studené války svobodná a demokratická, ale že Evropa je i Evropa střední a východní, ta Sověty ovládaná a okupovaná. Málo hlasů v Evropě západní po celou dobu studené války volalo tak konzistentně a silně po tom, aby se k západní Evropě jednoho dne připojila i Evropa střední a východní, aby byla ze svého sovětského a ruského područí vymaněna a připojila se ve svobodě ke té druhé polovině naší evropské civiliza‐
ce společné. Národy a země střední Evropy měly podle něho histo‐
rické a morální „právo na Evropu“, právo být Evropou, a právo být za Evropu považované. Praha, Varšava, Bratislava, Budapešť Ľubľana či Záhřeb nejsou Evro‐
pou o nic méně než Londýn, Paříž, Madrid, Řím, Brusel či Kodaň. Málokdo na západ od nás to říkal a deklaroval tak silně a konsistentně jako on. Potkal jsem ho dvakrát. Na jeho přednášce v Praze na Univerzitě Karlově a na jeho přednášce ve Vídni na zámku Neuwaldegg. Přednášky pokaždé brilantní. Ať už tématem byly Evropa, Rusko, Balkán, křesťanství, poučení z 20. století či cokoli jiného, bylo to brilantní. (Jeden příklad za všechny: „…největší zahraničněpoli‐
tičtí státníci 19. století, Metternich, Bismarck a Disraeli, ať už se mezi sebou lišili jakkoli, v jedné věci se shodo‐
vali naprosto: nikdy nedopustit, aby Rusko zasahovalo do Evropu a Evropu rozdělovalo…“) A to jste ho měli slyšet vyprávět ten heroický příběh o hrstce statečných z jeskyně Covadonga, kteří nakonec otočili kolo dějin a obnovili na celém jednom polo‐
ostrově svou civilizaci… (viz bulletin OI, Otto von Habsburk, Právo na Evropu). Největší jeho vášní byla zahraniční politika. Byl to ten nejlepší evropský ministr zahraničí, který se ministrem nikdy nestal. Jaká to škoda, jaký to nevyužitý talent! Nikoli však nevyužitý naprosto: chtěl bych být muškou na zdi a poslouchat ty jeho konverzace se světovými státníky, a rady, které jim dával, od králů v arabských muslimských zemích, přes několik francouzských pre‐
miérů a presidentů, diktátorů ve španělsky a portugal‐
sky mluvících zemích světa na několika kontinentech, přes demokratické německé kancléře, několik americ‐
kých presidentů, jednoho generálního tajemníka KS Sovětského svazu, až po nové demokratické státníky ve střední Evropě po roce 1989 opět svobodné, tzn. stát‐
níky v zemích a národech, jež byly vlastně „jeho“. (Anekdota, Vídeň, rok 2006, šampionát ve fotbalu. Dr.
Otto Habsburg­Lothringen se ubytuje ve vídenském hote­
lu a vidí, že v hale běží televize, přenos z fotbalového
zápasu. Ptá se recepčního ­ „kdo s kým hraje?“ Recepční mu odpoví /německy/: „Österreich ­ Ungarn“ Otto však naléhá: „Ale proti komu?“) Teď zemřel, náš nekorunovaný císař a král, a připojil se ke své matce, císařovně Zitě, a svému otci, blahosla‐
venému císaři Karlovi (taky osud: ztratil říši, získal Nebesa!). My však budeme s vděčností i nadále vzpo‐
mínat na jeho odpor a zápas proti totalitarismům, na jeho hlubokou a velkou loajalitu vůči Evropě – Evropě celé a svobodné –, a jeho neutuchající úsilí o to, aby „jeho“ národy z Evropy střední a východní zaujaly v Evropě to místo, které nám po právu náleží. Císařská a královská výsosti, odpočívejte v pokoji. Roman Joch (dodal J. Pejřimovský) http://joch.blog.idnes.cz/c/19
9505/Otto‐von‐Habsburg‐
RIP.html Jak jsem potkal českého krále Ačkoli v současných poměrech může název evokovat vše
možné, nejedná se skutečně o žádnou satiru, sci­fi povíd­
ku o cestování časem, ani recenzi divadelní hry. Je to jen
malé svědectví o člověku – vzpomínka na jedno neoby­
čejné setkání... Ten den bych zřejmě nazval dnem, kdy se živoucí minu­
lost setkala s živoucí přítomností. Živoucí minulostí však v žádné případě nenazývám starého pána, pětadevade­
sátiletého, opatrně našlapujícího s hůlkou, čestného hos­
ta celé akce, ne nepodobného císaři Františku Josefovi I.
Psal se rok 2008 a v Brandýse nad Labem začaly histo­
rické oslavy nazvané „Audience u císaře Karla“. Tamní zámek byl totiž pro posledního rakousko­uherského panovníka domovem ve šťastnějších časech. Nyní se zde
konala vzpomínka na toto historické období, ale i na
dobu Třicetileté války. Všude v zámeckých prostorách
byly rozložené stany a kolem se pohybovali vojáci v do­
bových uniformách různých staletí, z historických spolků
domácích i zahraničních. Avšak důvodem jejich přítom­
nosti, v tak hojném počtu nebyla pouze samotná slav­
nost, nýbrž přímo její čestný host, který přijel, aby obdr­
žel čestné občanství města. Dr. Otto von Habsburg, mám­
li použít jeho občanské jméno, byl nejstarším synem prá­
vě jmenovaného rakouského císaře a posledního českého
krále Karla. Jeho jméno se však nestalo známým pouze
pro svou minulost. Otto von Habsburg si získal vlastní
místo v historii, svým celoživotním bojem za určité ideá­
ly. Když nemohl po otcově smrti stanout v čele univerzál­
ní monarchie, ztotožnil se s myšlenkou evropského sjed­
nocení a na poli Evropského parlamentu potom prosazo­
val ideu jednotné křesťanské Evropy. Na témže poli rov­
něž bojoval za svobodu středoevropských národů ze
sovětského područí. Jako jediný z poslanců nepotřeboval tehdy tlumočníka a
díky svým znalostem mohl hovořit i latinsky. Pro své upřímné jednání se stal váženou osobností nejen u svých příznivců, ale rovněž i u svých protivníků, což v politic­
kém světě rozhodně není obvyklým pravidlem...Jaký budil respekt, snad nejlépe dokládá svědectví československé­
ho prvorepublikového diplomata prince Františka Sch­
warzenberga, jenž svůj odjezd za Otto von Habsburgem sdělil Janu Masarykovi, který odpověděl: „To je dobře, jen jeďte. To víte, já za ním jet nemohu...“ Dorazil jsem do rozlehlých prostor zámeckých zahrad v době, kdy se již vše schylovalo ke slavnostní vojenské přehlídce. Za pochodových melodií královéhradecké Vojenské kapely, napochodovaly historické pluky na připravené prostranství, před veliké pódium. Zde již stojí Jeho Císařská a Královská Výsost, Otto von Habsburg, obklopený snad všemi zástupci společnosti. Jsou zde poli­
tičtí činitelé, příslušníci šlechty, kléru, řeholních a rytíř­
ských řádů, vysocí důstojníci armády ČR a samozřejmě stovky dalších, kteří si přišli prohlédnout celou slavnost. Po většinu času stojím na špičkách, abych vůbec něco viděl. Vojska jsou nastoupena, a pokud jsem na počátku hovořil o spojení minulosti s přítomností, následuje chví­
le, která to dokazuje. Zástupce generality Armády ČR zdraví historické pluky za Radeckého pochodu. Slova se ujímá ředitel zámku a organizátor slavností, pan PhDr. Milan Novák, které následně předává Jeho Výsosti. Jeho Výsost se omlouvá, že už ve svém věku bude hovořit pou­
ze německy, protože už neovládá tak dobře český jazyk. Mluví však zcela plynule a spatra! Vzpomíná na svého otce a děkuje, že mu čestné občanství města umožnilo, aby opět mohl být Čechem. Současně také přidává vlastní poselství, že středoevropské národy by se nikdy neměly vzdát své identity a své historie. Odeznívá potlesk a vojá­
ci se zbraní začnou vzdávat čest. Hraje se hymna Zacho­
vej nám Hospodine a Kde domov můj. Češi sice údajně monarchisté nejsou, ale v té atmosféře vše vyhlíží trochu jinak. Rychle přecházím k pódiu. S početným doprovo­
dem kráčí arcivévoda pomalu k autu, které ho má dovézt do Staré Boleslavi ke Chrámu Panny Marie, kde má pro­
běhnout pietní akt za padlé vojáky. „To je ten nejstarší syn krále...,“ slyším od lidí kolem. Návštěvníci, patrně z Bavorska, vykročí vpřed a zdraví Jeho Výsost: „Grüß
Gott!“ Pak se arcivévoda konečně dostane k autu, ještě všem zamává z okénka a odjíždí k další destinaci. Jdu rychle k hlavní silnici a ještě chvíli pozoruji část neko­
nečného proudu pochodujících vojáků. Poté i já vyrážím ke Chrámu Panny Marie, kde se koná mše svatá s pří­
tomným Palladiem Země české a ostatky bl. Karla, císaře a krále, otcem přítomného Otty von Habsburg. První část denního programu je u konce. Se smíšenými pocity se vracím k zámku. Muž v černém u vchodu, přikyvuje na ukazovanou pozvánku. Stoupám do společenského sálu, kde je již spousta hostů. Chvíli diskutuji s přáteli, všichni jsme však plni očekávání. Asi po hodině přichází dr. No­
vák a nahlas ohlašuje Jeho Císařskou a Královskou Vý­
sost. Arcivévoda přichází mezi nás. Dr. Novák předává arcivévodovi dar ­ veliký dort v podobě staré české krá­
lovské červenobílé vlajky, s císařskou orlicí uprostřed. Arcivévoda se chápe šavle, aby mohl dort slavnostně nakrojit. Poté následuje možnost s arcivévodou promlu­
vit, ovšem lidé toho většinou využívají pro získání podpi­
su. Tvoří se nekonečná fronta. Arcivévoda téměř hodinu a půl trpělivě podepisuje knížky s Habsburskou témati­
kou, fotografie..., ba dokonce samotné pozvánky a letáky na „Audienci u císaře Karla“ od lidí, kteří si nic jiného nepřinesli. V tu chvíli se mi vybavuje nedávná návštěva českého prezidenta v našem městě. I on byl zavalen žá­
dostmi o podpis, ovšem nešťastníky s letáky odmítl s tím, že „podobné papírky“ nepodepisuje... Arcivévodu nakonec vysvobodil dr. Novák a pak přišla chvíle, tolik nervózně očekávaná mnoha přítomnými –
soukromé audience. I přesto bylo žadatelů tolik, že indi­
viduální přijetí bylo až na výjimky vyloučené. Moje sku­
pina jde na řadu téměř jako poslední. Její jádro tvoří delegace Koruny České a doprovází jí také paní Dagmar Havlová. Vcházíme do přijímací místnosti. Arcivévoda povstává od stolu a s každým se osobně zdraví podáním ruky. Přichází čas na osobní poselství... Během těch oka­
mžiků jsem nemohl nepřemýšlet nad novodobými český­
mi dějinami. Jak by vypadala naše zem, kdyby 14. listo­
padu 1918 nevyhlásilo Národní shromáždění republiku. Karel I. by zůstal králem a nezemřel by na Madeiře, Ma­
saryk by byl možná premiérem... po Karlovi by nastoupil Otto... a dějiny by šly zcela jinou cestou. Lze pouze speku­
lovat, ale s největší pravděpodobností bychom byli ušet­
řeni dvou zrůdných totalitních experimentů, aniž by Český stát a národ ztratil zrušením tradic (více než) svou tvář. Ovšem běh dějin změnit nelze, byť se z něho lze poučit... Otto von Habsburg zůstával především realistou. Věděl, že jeho šance na návrat na trůn svých předků v Čechách, jsou prakticky mizivé, proto se o něj nikdy nepokoušel. Současně je však třeba zdůraznit, že se tohoto nároku nikdy nevzdal ani pro sebe, ani pro své potomky. Proto, aniž by současně bylo nutno nějak zpochybňovat součas­
nou existenci republikánského zřízení, zůstává Otto von Habsburg pro mnohé legitimním českým králem. Že ni­
kdy nevládl, věc nijak neovlivňuje. Panovníka nedělá panovníkem výše jeho moci. I naši východní evropští sousedé zůstávají republikami a přesto uznávají tituly svých králů. A kolik reálné moci užívá vládnoucí švédský král...? Otto von Habsburg zemřel 4. července 2011 ve věku 98 let. Ten jediný den, během něhož jsem potkal českého krále, se možná někomu bude zdát, jako příliš málo ča­
su... Dovoluji si však tvrdit, že jsem během něho poznal něco z člo­
věka, který byl nejen legitimním českým králem, ale především osobou, jejíž přirozeností byla lidskost. Pevný ve svém přesvěd­
čení, pevný svou osobností, ale ke každému velice zdvořilý, neváhajíc rozdávat přátelský úsměv. Otto von Habsburg byl aristokrat. Aristokrat nejen rodem, ale i duchem. A tak na něho budu rovněž vzpomínat. Poslední sbohem, Vaše Veli
čenstvo! Jakub Holman
Ze spisu Dějiny české státnosti – Jan Drnek.
Již v květnu opustila Zita s dětmi Madeiru a nalezla útočiště ve Španělsku, kde vychovávala děti v rodových tradicích k panovnickým povinnostem. 1. 10. 1929 složil nejstarší Karlův syn Otto maturitní zkoušku a stal se oficiálně hlavou rodu. Zahájil studia na katolické univerzitě
v Lovani. V Rakousku vznikalo silné monarchistické hnutí
(Železný kruh) a 10. 7. 1935 zbavil rakouský parlament
platnosti protihabsburský zákon. Roku 1936 se Otto stal
členem Panevropské unie a zahájil jednání k obnovení
monarchie v Rakousku. Po anschlussu Rakouska v březnu
1938 obnovili nacisté protihabsburský zákon a v dubnu
vydali na Ottu von Habsburka zatykač. V roce 1940 zahájil
Otta přednáškové turné v USA. V březnu se setkal s prezidentem Rooseveltem a v květnu uprchli z napadené Belgie
do USA i zbylí členové rodiny. Otta inicioval založení
rakouské vojenské jednotky, která by bojovala na straně spojenců, a pokoušel se vytvořit exilovou vládu.
Jeho snahu zablokoval odpor rakouských sociálních
demokratů, díky nimž pak bylo Rakousko po válce
považováno za poraženou nepřátelskou zemi. Na jaře
1945 se Otto a jeho bratři vrátili do Rakouska a usídlili se
v Tyrolsku. V květnu však prozatímní rakouská vláda obnovila platnost staré ústavy a protihabsburského zákona a
vyhnala opět Habsburky ze země. Roku 1954 se Otto
s rodinou odstěhoval do bavorského Pöckingu. 11. 1. 1961
se Ottovi a princezně Regině von Sachsen-Meiningen
narodil syn, korunní princ a současný následník trůnu Karel
(na českém trůnu Karel IV.). V naději na umožnění návratu
do vlasti se Otto 31. 5. 1961 prohlášením vzdal členství
v rodu Habsburk-Lotringen a tím i možnosti nástupnictví na trůnech. Hlavou rodu a pretendentem trůnů se tímto
od své dospělosti stal jeho syn Karel. Rakouská vláda
přesto odmítla Ottu vpustit do země a ten byl nucen podat
žalobu u rakouského správního soudu. Ten v roce 1963
rozhodl o tom, že Otto má právo na návrat do vlasti, který
Otto uskutečnil až roku 1966. Roku 1973 byl dr. Otto von
Habsburk zvolen předsedou Panevropské unie a roku
1979 poslancem Evropského parlamentu. Císařovna
Zita se do Rakouska dostala, teprve v roce 1982. 14. 3.
1989 císařovna Zita zemřela. Otto von Habsburk již
v roce 1992 navštívil Brno a poté několikrát i slavnosti
Audience u císaře Karla v Brandýse nad Labem. V květnu
2008 zde, na svém rodovém a státem zabaveném majetku,
převzal čestné občanství města.
4. 7. roku 2011 odešel český král Otto von Habsburg –
Lotringen na věčnost.
Další ohlasy: http://www.blesk.cz/clanek/celebrity‐kralovske‐
rodiny/155630/zemrel‐posledni‐cesky‐princ‐98‐
ktery‐se‐postavil‐hitlerovi.html Související AKCE – červenec 2011
Vážení přátelé, sděluji, že modlitba za Ottu Habsburskéhu byla už v
neděli večer (4. 7.) v kostele Všech Sv. na
Pražském Hradě při poutní mši sv. ke sv. Prokopovi,
kterou sloužil otec biskup Herbst. Ostatky sv. Prokopa jsou uloženy právě v kostele Všech Sv., původně královské
kapli z doby Karla IV. Česká zádušní mše sv. bude v sobotu ve 12. hod. v
chrámu Panny Marie ve Staré Boleslavi. Oficiální zprávu o pohřbu zatím nemám, ale mluvil jsem
v pondělí večer s panem Novákem z Brandýsa a
předběžně mi sdělil termín 16. 7. Prosím o rozšíření této
zprávy. Josef Pejřimovský Do hloubi duše pohnuti
oznamujeme všem, že
zádušní Mše svatá
za Jeho Císařskou a Královskou Výsost
Dr. Ottu Habsburského
se koná v poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie
ve Staré Boleslavi
v sobotu dne 9. července 2011 o 12. hodině polední.
U Palladia české země,
při relikvii jeho otce, blahoslaveného císaře Karla I.
z Domu Rakouského
společně vzdejme poslední poctu
zvěčněnému dědici tradice českých králů,
členu Evropského parlamentu
a čestnému občanu českých měst,
vzácnému člověku, jenž dokonal své životní dílo.
Jménem
Duchovní správy poutního místa Stará Boleslav
a Matice staroboleslavské,
České a moravské zemské Modlitební ligy
císaře Karla I. za mír mezi národy,
Vojenského a špitálního Řádu sv. Lazara Jeruzalémského,
Tradičních vojensko-historických občanských sdružení ,
atd. atd.
(dodal Václav Vondrovský)
5
700 lidí v Německu se loučilo s potomkem českých králů 12. 07. 2011 Nebýt zániku monarchie, stal by se možná Otto von Habsburg (†98) českým králem. Syn císaře Karla I. a bývalý europoslanec zemřel před týdnem. V úterý se s ním rozloučil německý Mnichov. Mnichov na Ottovu počest vyvěsil žluto‐černé prapory.
Pompézní smuteční rozloučení navštívilo 700 hostů. Bavorský ministerský předseda Horst Seehofer chválil Otto von Habsburga jako velkého Evropana, který celý život ctil demokratické hodnoty. V úterý byla rakev se šlechticovými ostatky převezena do jeho rodného Rakouska. Ve štýrském Mariazellu zůstane do zítřka, kdy bude převezena do Vídně. V sobotu se zde bude konat velká zádušní mše za zemře‐
lého. Poté bude pohřben v rodinném mauzoleu posledních Habsburků v Kapucínské kryptě ve Vídni. Spočine tak po boku posledních vládnoucích představitelů svého rodu. Do Kapucínské krypty bude spolu s ním přenese‐
na i rakev jeho manželky Reginy, která zemřela o rok dříve. V neděli později bude Habsburgovo srdce po‐
hřbeno v Budapešti. (dodal Jakub Holman). http://www.blesk.cz/clanek/zpravyudalosti/155996/700-lidi-v-nemecku-seloucilo-s-potomkem-ceskych-kralu.html
V souvislosti s úmrtím Dr. Otto Habsburka bude v budově¨Rakouského kulturního fóra v Praze (Praha 1, Jungmannovo
náměstí 18) veřejnosti přístupná smuteční kniha. Od
pondělí 11. července do pátku 15. července bude možné denně
od 10 do 16 hodin uctít památku velké evropské osobnosti, ve
které se snoubí Česko i Rakousko. Dr. Otto von Habsburg se
narodil 20. listopadu 1912 a zemřel 4. července 2011. Byl nejstarším synem císaře Karla I. a až do zániku monarchie byl
korunním princem v zemích rakousko-uherské monarchie. Roku
1961 se vzdal veškerých nároků na rakouský císařský trůn pro
svou osobu. Byl rakousko-maďarsko-německo-chorvatským
publicistou, europoslancem za bavorskou CSU, novinářem a
spisovatelem. Byl občanem Rakouska, Maďarska, Německa a
Chorvatska.
Bohumil Šourek
Otto von Habsburg byl pohřben do rodinné krypty ve Vídni Smutečních slavností, které byly ohlášeny na 16. července tohoto roku, se zúčastnili také členové Koruny České (mo‐
narchistické strany Čech, Moravy a Slezska). Jednalo se především o monarchistický autobus vypravený na trase Praha, Brno, Vídeň a zpět, ale smutečních událostí se účast‐
nili po vlastní ose také další monarchisté především z místních společností Ostrava, Valtice, Strážnice a dokonce i někteří z bývalých členů KČ. Zajímavé bylo sledovat, jak se k celé akci staví samotní Vídeňáci, protože Rakousko, podobně, jako tomu bývá u nás, vlastně neví, jak se s touto částí své nejslavnější minu‐
losti, kterou tzv. „zrušili“, vyrovnat. Pozitivně proto vyzní‐
vala bezpečností opatření přítomná na každém rohu pláno‐
vané trasy císařského konduktu, včetně velkoplošných obrazovek, který byly instalovány na náměstí sv. Štěpána před katedrálou, v areálu Hofburgu na trase pochodu i na náměstí před Kapucínkou císařskou hrobkou. Část ulic Vnitřního města byla pro běžnou veřejnost zcela uzavřena a všudypřítomná účast policistů dávala přeci jenom svědčit, že Vídeň nechce ponechat akci tak velkého významu jen náhodě. Mši svatou s Rekviem M. Haydna sloužil vídeňský arcibis‐
kup Christoph kardinál Schönborn, koncelebroval pražský arcibiskup Dominik Duka, brněnský biskup Vojtěch Cikrle, ale i biskupové a duchovní z dalších zemí vč. Patera Pavla Habsburského, který také společně se všemi dětmi JCKV Otty předčítal přímluvy. V jejich rámci zaujala především nejmladší dcera Walburga s poukazem Ottova boje proti všem formám totality, tedy fašismu, komunismu a relati‐
vismu! Biblických čtení se ujali bezprostřední následníci trůnu JV Karel a jeho již čtrnáctiletý syn JCKV Ferdinand Zvonimír. Ceremoniálu se zúčastnily královské páry Evro‐
py: švédský, lichtenštejnský, lucemburský a členové dalších panovnických dynastií včetně jordánské královské rodiny. Čeští monarchisté sledovali průběh bohoslužby prostřed‐
nictvím přenosu u všech třech obrazovek, neboť přístup do katedrály byl striktně omezen a umožněn pouze registro‐
vaným účastníkům. Po skončení obřadu se vydal smuteční kondukt ulicemi Vídně po předem vymezené trase, která s ohledem na jeho délku nemohla být nejkratší cestou z Dómu do krypty. Přestože zahrnovala i průchod Hofburgem, resp. Náměstím Hrdinů a měřila „jen“ dva kilometry, celý konduktu složený z vojensko‐historických jednotek, řádů, duchovních a členů rodiny, defiloval téměř 2 hodiny, než se propracoval ke Kapucínské hrobce. Rodinnou část konduktu otevíral nese‐
ním řádu zlatého rouna Severin Meister, vnuk JCKV Otty a syn jeho dcery Gabriely. Za rakví s panovníkovými ostatky kráčeli nejprve jeho děti a vnuci po meči i po přeslici a ná‐
sledně ostatní členové Arcidomu, mezi nimiž bylo možné identifikovat i pravidelné účastníky symposií na Bran‐
dýském zámku. Ostatně jejich pořadatelé manželé Nováko‐
vi byli také součástí smutečního průvodu. Před kapucínskou hrobkou se tísnil největší dav, neboť i ti, kteří nevěnovali takovou pozornost samotnému průběhu bohoslužby, čekali, aby mohli shlédnout tradiční rituál vstupu do císařské hrobky, a rozhodně nebyli zklamáni. Ceremoniář důsledně dodržel hlavní titulaturu JCKV Otty Nový český král a rakouský císař Karel na pohřbu
Zádušní Mše v Dómu sv. Štěpána ve Vídni
Král Karel a princ Ferdinand Zvonimír
Lucemburský velkovévoda Henri, lichtenštejnský kníže
Hans Adam a švédský král Karel Gustav. Zcela dole
vnuk JCKV Otty Balthasar de Casanova.
podle korunovačního pořádku, takže náš panovník byl uveden jako korunní princ a následník svých zemí (nikoliv jako císař a král, maximálně jako korunovaný princ uher‐
ský). Po vstupu následovala soukromá část obřadu, která již nebyla určena veřejnosti, čímž byl oficiálních program smutečních událostí uzavřen. O milé překvapení se proto postaral sám náš císař a král JV Karel, který po skončení soukromé části obřadu nečekaně vstoupil do davu přihlížejících s díky za účast. I některým českým monarchistům se proto poštěstilo podat si ruku s naším novým panovníkem a setrvat s ním v krátkém roz‐
hovoru. Přestože jsme se všemi poctami doprovodili Ottu Habsburského na cestu k branám věčnosti, nekončí tak ani s touto událostí naše snaha o obnovení monarchie v Čes‐
kých zemích. Následníků, jak jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit, máme skutečně dostatek, o to důsledněji a s velkou nadějí nám vyznívá ono okřídlené: Král nikdy neu‐
mírá – Rex numquam moritur! Ať žije král! Petr Nohel, místopředseda KČ.
Zahájení smutečních
obřadů
Kondukt vnitřním městem směřovat ke kapucínské hrobce
J. Konečný s květinou
u dveří hrobky.
Ottovi synové s rodinami
Obřad se promítal na 3 velkoplošných obrazovkách, mj. i v sídle Hofburg
Mši koncelebroval i pražský aribiskup Dominik Duka a brněnský biskup Vojtěch Cikrle.
Lichtenštejnský kníže.
Také Koruna Česká přijela vzdát poctu.
Vnášení rakve do hrobky.
Švédský královský pár.
Hlídka – červenec 2011
11. 7. 2011
Někteří republikánští zákonodárci se v Kongresu snaží prosadit zákon, který by v USA zablokoval přechod od běžných žárovek k úspornějším. Jde přitom o opatření, které v roce 2007 prosadila vlá­
da tehdejšího republikánského prezidenta George Bushe. Nyní ale konzervativní rozhlasový komentátor Rush
Limbaugh, který má mezi republikány značný vliv, pro‐
hlásil, že „vládě zatraceně není nic do toho, jakou žárov‐
ku si kupuji“. Zákon, který požaduje postupný přechod
na úspornější žárovky od roku 2012, by odvolala i ucha‐
zečka o republikánskou nominaci na prezidentku Mi‐
chele Bachmannová. Nezůstává přitom jen u slov. Člen Sněmovny reprezen‐
tantů Joe Barton připravil návrh zákona, kterým chce
tradiční žárovky udržet při životě. Sněmovna by o něm
měla hlasovat dnes. Ani když jej přijme, tak ale žárovky nemají vyhráno. Zákonem by se pak zabýval Senát, kde mají na rozdíl od sněmovny ovládané republikány vět‐
šinu demokraté. Demokratický člen sněmovny Mike Doyle navíc upo‐
zornil na to, že zákon z roku 2007 tradiční žárovky ne‐
zakazuje, ale pouze chce, aby byly o 30 procent úspor‐
nější. Bartonův návrh proto označil za projev mdlého
rozumu. Zákonodárci by proto udělali nejlépe, pokud by
ho odmítli. Nezisková organizace Národní rada pro obranu zdrojů
dnes zároveň zveřejnila, že úspornější standardy pro
spotřebiče energie včetně žárovek, které by měly být
plně uvedeny do praxe v roce 2020, by mohly ročně
přinést úsporu 12,5 miliardy dolarů. Některé státy, jako
New York, Texas či Kalifornie, by například mohly ročně
díky účinnějším žárovkám uspořit přes miliardu dolarů.
Postupné odstraňování neúsporných tradičních žárovek již zahájila Evropská unie Od září 2009 se tak na jejím území nesmějí prodávat
klasické žárovky o příkonu 100W a vyšším, pokud
nejsou v energetické třídě C a lepší. O rok později je
následovaly neúsporné žárovky o příkonu 75W a vyš‐
ším, letos v září by pak měly z trhu zmizet neúsporné
žárovky o příkonu 60W. Od roku 2012 by na pak na
evropském trhu neměly být žádné neúsporné žárovky.
(dodal Jakub Holman). http://www.denik.cz/ze_sveta/americti‐konzervativci‐
chteji‐zachranit‐tradicni‐z.html Poznámka redakce: Vzpomeňme oněch finančníků, vlas­
tenců a svobodomyslných filosofů z Bostonu a Filadelfie,
kteří na konci 18. století pozdvihli zbraně, podstoupili
krvavou válku a odtrhli americké državy Jeho Veličenstva
britského krále, aby zajistili svobodu podnikání neomezo­
vanou z jakéhosi vzdáleného centra. Vzpomeňme také
nezapomenutelné repliky herce Mela Gibsona, který, v roli člena Virginského parlamentu ve filmu patriot říká: Ra­
ději budu mít jednoho tyrana 3 000 mil vzdáleného, než
3 000 tyranů jednu míli odtud. 9
Jiří Menzel: Václavu Klausovi místo blaho­
přání k narozeninám Jsme taková rodina, se kterou sdílí domácnost bílý noso­
rožec. Není s ním příjemné bydlení. Do všeho vráží, všech­
no ušpiní, hodně nám toho sežere. Všem je nám to nemilé, mluvíme o tom, jenom hlava rodiny dělá, jakoby bílý no­
sorožec u nás neexistoval. Na začátku byl ten nosorožec menší, spíš legrační, ­ co to je šest milionů od maďarského nebožtíka. Tenkrát ještě dnešní hlava státu hlavou státu nebyla, ale už tehdy, jak si pamatujeme, náš dnešní president zaujal pozici mrtvého brouka. Jak šly roky, čím dál tím častěji propukaly aféry. Za dva­
cet let tu ten bílý tlustokožec pořádně vyrostl. Z ukrade­
ných milionů se stávají ukradené miliardy. Mnozí politi­
kové, kteří přišli do politiky s prázdnými kapsami, odchá­
zejí z politiky jako milionáři. Hlavu státu zajímá, jestli ministr umí anglicky, ale nezajímá ho, jak se může stát, že ministr přes noc zbohatl. Nevadí mu ani, že politické strany nemůžou doložit útraty za své volební kampaně. Zajímavé je, k čemu se pan president vyjadřuje. Tu k finanční krizi, tu k oteplování, tu k okurkové nemoci. Je zkrátka ve všech oborech doma a má na ně svůj názor. Je
to jeho právo. Zaráží mne okolnost, že zatímco obyčejný občan se pohoršuje nad nekonečnou ságou o korupcích, pro pana presidenta to jsou věci, které jsou mimo oblast jeho zájmů. A tak když už po několikáté policisté zabývající se ko­
rupcí postupně, i hromadně, opouštějí svůj úřad, nebo jsou, za mlčenlivého souhlasu velkých stran, rozpuštěni, tak pan prezident ani nepozdvihne obočí, natož aby po­
hrozil svým profesorský ukazováčkem, i když, jako hlava okrádaného státu, by měl pořádně bouchnout pěstí do stolu. A když vyhřezne nějaká opravdu ošklivá kausa, jako aféra Drobil, a hrozí, že si politici budou prát své prádlo veřejně, pozve si na Hrad pan prezident příslušné hlavy politických stran a poradí jim: Pánové, pokud nechcete přijít o všechno, nechte kostlivce ve skříni! Ke všem těm aférám, o kterých si my denně dozvídáme, kterými se trápíme, Hrad většinou mlčí. Proč asi pana presidenta zajímá okurková nemoc víc, než to, o čem si v Česku cvrlikají vrabci na střeše. Nejspíš proto, že o tom všem ví mnohem víc, než tušíme. Jiří Menzel Oznámení a dění v KČ – červenec 2011
* 9. 7. 2011 se v poutním chrámu Nanebevzetí panny Marie ve
Staré boleslavi konala zádušní mše za JCKV Ottu von
Habsburg-Lotringen (fotografie dodal J. Lipecký).
Vážení předsedové Odborných komisí,
dovolte, abych se na Vás obrátil ve věci přípravy ideové konference KČ, která je plánovaná na začátek roku 2012, a která by
měla vyjasnit základní směřování politiky naší strany. V této
souvislosti bych rád připomněl, že efektivní diskusi na tak rozsáhlá témata můžeme vést pouze s dostatečně připravenými materiály, které již prošly základní diskusí na odborné úrovni.
Vzhledem k tomu bych Vás tímto chtěl požádat, abyste v rámci
svých komisí začali s vypracováním okruhů a podkladů tak, aby v
rámci vlastní konference mohla být jednotlivá témata diskutována
a schvalována jako již Vašimi komisemi diskutované a Vámi
schválené a doporučené texty.
Shromažďováním jednotlivých návrhů jsem byl pověřen já, budu
proto vděčný, když mi jejich konečnou podobu vždy zašlete.
Předem děkuji za Vaši spolupráci - Petr Nohel.
* Plzeňští Pětatřicátníci uctili památku JCKV Otty von
Habsburg-Lotringen při svém tradičním soustředění na statku
v Kejšovicích, a to jak slavnostní salvou, tak i pochodem do vsi
Polínka a zpět s rozvinutým praporem.
* 30. 6. 2011 se konala zakládající schůze MS Prostějov
Po úvodním proslovu pana Andrše byl předsedou nové MS
zvolen Bohumír Frelich, místopředsedkyní Anna Turzová a sekretářem se stal Jaroslav Frgal.
Pavel Andrš přivítal všechny přítomné, zdůvodnil založení MS
KČ v Prostějově a připomněl tradičně nejlepší volební výsledky
právě v Prostějově. V komunálních volbách na podzim roku 2010
jsme v Prostějově získali 1530 hlasů. Lídr kandidátky Pavel Makový obdržel 600 preferenčních hlasů. Dobré vztahy máme
s Kulturním klubem Duha, Kloboukovým klubem, Prostějovským
okrašlovacím spolkem.
Nejúspěšnější akcí pro veřejnost v nedávné minulosti byla exkurze do likérky Starorežná – Palírna u zeleného stromu založené
Vilémem z Perštejna před téměř 500 lety.
Řada členů a příznivců MS pomáhala organizovat akci Kácení
máje v Drozdovicích a podílela se na organizaci I. plesu Koruny
České v Olomouci. Pavel Makový je mnohaletým organizátorem
úspěšného a hojně navštěvovaného Květinového plesu v Olšanech. Koruna Česká se prezentovala alespoň dárkovým balíčkem
do tomboly, do budoucna přichází v úvahu např. účast Trubačů
Koruny České, či jiná forma nenásilné prezentace. Návrhy budou
projednány na příštím jednání MS.
V závěru ustavujícího jednání si všichni přítomní vzájemně
podepsali Zakládající listinu, kterou připravil Jaroslav Frgal.
10
3
Dovolujeme si Vás pozvat na
POUTNÍ MŠI SVATOU
U BLAHOSLAVENÉHO KARLA
RAKOUSKÉHO
NAD BRANIŠOVEM u Kdyně
u příležitosti výročí posvěcení kaple.
Mše svatá v tradičním římském ritu
bude sloužena
dne 23. 7. 2011 od 11.00 hodin.
Následovat bude představení knihy
Josefa Pejřimovského o bl. Karlovi
v dobříkovské hospůdce.
Občerstvení zajištěno
Vážení monarchisté a příznivci!
...dovolte, abych pouze připomenul, že tuto sobotu se bude ve Vídni konat pohřeb JCKV Otty Habsburského, který byl přes
80 let dědicem a přímým následníkem českého trůnu. Koruna Česká pro tuto příležitost vypravuje autobus, který pojede z
a který může přibrat další cestující např. v Brně.
Prahy,
Zároveň si dovoluji upozornit, že z Ostravy pojede autem (patrně do Brna, kde by se přestoupilo na "korunní" autobus) pan
hejtman Jaromír Fojítk, který může ze Slezka či Severu Moravy dopravit další 4 případné zájemce.
Vzhledem k tomu, že v autobuse jsou ještě volná místa, rád bych tímto jen upozornil na možnost, jak se pohodlně a ve spo lečnosti
dalších monarchistů dopravit na důstojnou oslavu našeho císaře a krále.
Budete-li se chtít zúčastnit, stačí uhradit na účet KČ 1928428359/0800 částku 950,-- Kč pod variabilním symbolem 1912 a
s uvedením jména a příjmení. Podorbnosti k průběhu celého dne naleznete zde:
http://www.korunaceska.cz/index.php/cs/aktuality/197-pohreb-jckv-otty-von-habsburka. Dovoluji si také upozornit, že čím ví ce se autobus naplní, tím bude cesta levnější. V takovém případě se budou přeplatky ihned během cesty vracet.
Víkendový podzimní zájezd do Lichtenštejnska Konzervativní platforma Koruny ČESKÉ ve spolupráci se zemskými hejtmany Koruny České panem Jaroslavem Konečným panem Lubošem Veleckým panem Jaromírem Fojtíkem, oznamuje: Poznávací monarchistický zájezd se uskuteční ve dnech 9. ­ 11. září 2011 (pátek – neděle). Součástí zájezdu je setkání s Jeho Jasností Hansem Adamem II., vládnoucím knížetem v Lichtenštejnsku, při kterém podepíše zájemcům svou knihu „Stát ve třetím tisíciletí.“ Cena zájezdu bude stanovena po dokončení organizačních příprav. Před‐
běžně (a nezávazně) je možné se přihlásit u prezence. Konečná informace bude zájemcům sdělena co nejdříve a uveřejněna na obvyklých místech. Doporučujeme vážným zájemcům, aby si rezervovali čas na uvedený termín a jako variantní datum počítali i s možností, že se akce uskuteční o týden dříve, tedy ve dnech 2. – 4. září. Předpokládáme odjezd v pátek brzy ráno, se začátkem trasy v Ostravě. POHŘEBNÍ OBŘADY – PROGRAM
Úterý, 5. července až sobota 9. 7.
Vystavení tělesných ostatků Dr. Otty von Habsburg v kostele sv.
Ulricha v Pöcking, Hlavní ulice. Výstav a adorace k Nejsvětější
Svátosti Oltářní. Kostel bude otevřen také v noci. Kontakt pro
účastnící se střelecké spolky a prapory, prosíme na defran [email protected]
Bohoslužby se konají v kostele sv. Ulricha: Středa, 16.00 a Čtvr tek, 17.00.
Sobota, 9. 7. 11.00 h Průvod obcí Pöcking z kostela sv. Ulricha
k farnímu kostelu sv. Pia, 14.00 h zádušní mše v kostele sv. Pia v
Zádušní mše za Františka Ferdinanda Pöckingu. Hlavní celebrující: Jeho Eminence sídelní biskup Dr.
d'Este Konrad Zdarsa Rückmeldungen.
PONDĚLÍ, 27 ČERVEN 2011RADUSEVIC Pondělí, 11. 7. 10.00 h zádušní mše v chrámu teatinů v Mnichohttp://www.literarky.cz/kultura/kultura‐
vě. Hlavní celebrující: Jeho Eminence kardinál Dr. Rainhard Marx.
dnes/4608‐zaduni‐me‐za‐frantika‐ferdinanda‐
Bohoslužba bude přenášena a promítána na velkoplošné plátno
deste na náměstí Odeonsplatz. Poté modlitba přednesená Jeho emi nencí kardinálem Dr. Rainhardem Marxem a rozloučení s čestnou
František Ferdinand d'Este, celým jménem salvou ze strany Bavorských horských střelců a Tyrolských střeFrantišek Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria leckých setnin na náměstí Odeonsplatz. Pro pozvané hosty se na
arcivévoda Rakouský ‐ Este se narodil 18. pro‐
závěr uskuteční přijetí ministerským prezidentem v císařském sále
since 1863 ve Štýrském Hradci. V Sarajevu 28. rezidence - čtvrtek,
června 1914 byl na něj a jeho manželku vévod‐
Úterý, 12. 7. 17.00 h Příjezd do Mariazelu 18.00 h Modlitba růkyni Žofii z Hohenbergu spáchán atentát. žence. V návaznosti nato vystavení tělesných ostatků Dr. Otty von
Byl následník rakousko‐uherského trůnu a Habsburg a Reginy von Habsburg v poutním chrámu v Mariazellu
synovec císaře a krále Františka Josefa I. Franti‐
Středa, 13. 7. 14.00 h zádušní mše v poutní bazilice v Mariazellu
šek Ferdinand d'Este měl v plánu uskutečnit po Čtvrtek
14.
7.
a
pátek,
15.
7.
Vystavení
tělesných
ostatků
Dr.
usednutí na trůn jako František II. přeměnu Otty
von
Habsburg
a
Reginy
von
Habsburg
v
Kapucínském
koste Rakousko‐Uherské monarchie ve federaci Spo‐
le
ve
Vídni,
Neuer
Markt.
jených států Velkého Rakouska a hodlal odstra‐
Sobota, 16. 7. 15.00 h zádušní mše v dómu sv. Štěpána ve Víd nit státní dualizmus, který monarchii dělil na ni. Hlavní celebrující: Jeho Eminence kardinál Dr. Christoph
rakouskou a uherskou část. V Čechách vlastnil Schönborn. V dómu je k dispozici volných jen velmi málo míst.
panství a zámky Konopiště a Chlum u Třeboně. Bohoslužba ale bude přenášena a promítána na velkoplošné plát V úterý 28. června v 18 hodin se konala na no na Svatoštěpánském náměstí. Přihlášení na bohoslužbu není
zámku Konopiště zádušní mše za Františka možné. Po skončení mše sv. průvod vnitřním městem. Poté ulo žení ostatků Dr. Otty von Habsburg a Reginy von Habsburg do
Ferdinanda d'Este a Žofii Hohenbergovou. Kapucínské hrobky.
Neděle, 17. 7. 15.00 h zádušní mše v bazilice sv. Štěpána
v Budapešti. Na závěr: uložení schránky se srdcem Dr. Otty von
Habsburg do benediktýnského opatství Pannonhalma v nejužším
rodinném kruhu.
Veřejný dluh České republiky
K aktuálnímu datu a hodině najdete
na: www.verejnydluh.cz
SVĚT MONARCHIÍ - červenec 2011
13
Dědička má nárok na zámek i pozemky, rozhodl soud 1. července 2011 SEMILY ­ Okresní soud v Semilech potvrdil nárok Johanny Kammerlanderové, dědičky po Karlu des Fours Walderode, na pozemky a nemovitosti, jejichž vrácení se léta domáhá. Na Semilsku si nárokuje mimo jiné zámek Hrubý Rohozec a okolní pozemky. Za morální vítězství rozhod‐
nutí označil její právní zástupce Roman Heyduk. Že by tím kauza skončila, ale nevěří, žalované strany se proti rozhodnutí podle něj odvolají. Rozhodnutí zatím nenabylo právní moci. Walderode o rodový majetek přišel jako Němec na základě Benešových dekretů a spor se týkal i toho, zda se za druhé světové války proti československému státu neprovinil. Ivana Velíšková, která u soudu zastupovala například město Turnov a Národní památkový ústav (NPÚ) spravující Hrubý Rohozec, předložila na minulém jednání členský průkaz, který podle ní dokládal členství Walderodeho v Sudetoněmecké straně (SdP), což mělo prokázat, že nemá na vrácení majetku nárok. Soudce Vít Záveský k tomu však nepřihlížel. Legitimnost nároku rodu Walderode je podle něj potvrzena tím, že Karlu Walderode bylo na počátku 90. let vráceno české občanství. "Pokud bylo občanství vráceno, je tím vyřeše‐
na otázka, zda se provinil či neprovinil a soudu nepřísluší to prověřovat," vysvětlil ve svém zdůvodnění soudce. Podle Velíškové je pravděpodobné, že se její klienti proti rozhodnutí odvolají. Spor u semilského soudu byl veden proti 12 žalovaným. Jsou mezi nimi i podniky a sportovní organizace, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), Krajská správa silnic Libereckého kraje nebo Pozemkový fond České republiky. Jejich právní zástupci dnes před soudem shodně žádali zamítnutí žaloby, ale neuspěli. Soudce potvrdil nárok dědičky na většinu nemovitostí s výjimkou pozemků v Turnově ‐ Daliměřicích, kde Kammerlanderová sama žalobu stáhla kvůli mimosoudnímu vyrovnání. O co ve sporu jde? Potomek šlechtického rodu Karel Des Fours Walderode vznesl na počátku 90. let restituční nárok na rozsáhlý
majetek rodu v severovýchodních Čechách. Jeho výši odborníci původně odhadovali na 3,5 miliardy korun, podle bývalého právníka
rodiny Felixe Nevřely, jde zhruba o majetek za 120 milionů korun.
Vdova po Karlovi Des Fours Walderode Johanna Kammerlanderová jako dědička usiluje o pozemky a budovy, které vlastní
například Lesy České republiky, Národní památkový ústav nebo město Turnov. Jde především o zámek Hrubý Rohozec, 300
hektarů lesa a pozemky u Turnova na Semilsku. Kammerlanderová podala celkem přes 20 žalob.
Úspěch zaznamenala v roce 2008, kdy jí liberecký krajský soud přiznal čtvrt hektaru obecního lesa u Žďárku na Liberecku.
Průlomový rozsudek následně potvrdil i Ústavní soud. Rozhodnutí může mít dopad i na ostatní majetkové spory. Les byl zkonfiskován stejným dekretem jako Hrubý Rohozec a ostatní budovy a pozemky.
Dnes okresní soud v Semilech potvrdil nárok Kammerlanderové na pozemky a nemovitosti, jichž se domáhá. Na Semilsku si
nárokuje mimo jiné Hrubý Rohozec a okolní pozemky. Soud jí potvrdil nárok na většinu nemovitostí s výjimkou pozemků v Turnově Daliměřicích, kde Kammerlanderová žalobu stáhla kvůli mimosoudnímu vyrovnání.
Kromě Hrubého Rohozce si dědička nárokuje renesanční zámek a velkostatek Dřínov na Kroměřížsku s lesy a polnostmi, zámeček
a velkostatek Smržovka na Jablonecku, 300 hektarů lesa a další pozemky u Turnova na Semilsku (mimo jiné i Suché skály v
Českém ráji), 3600 hektarů půdy na Jablonecku, 360 hektarů lesů a polí jako součást dřínovského panství, nemovitost v Josefově
Dolu na Jablonecku, dvůr ve Vrchoslavicích na Prostějovsku či statek v Srnově.
Případ Walderode provázely od počátku spory o československé občanství hraběte a jeho spolupráci s nacisty. Walderode přišel
jako občan německé národnosti o rodový majetek na základě Benešových dekretů bezprostředně po skončení druhé světové války.
Vztahovaly se na osoby, jež se během ní provinily proti zájmům republiky.
V roce 1947 úřady Walderodemu československé státní občanství vrátily. Zabraný majetek už ale nestihl získat nazpět, po
komunistickém puči v únoru 1948 emigroval a o občanství znovu přišel. V roce 1992 ministerstvo vnitra Walderodemu československé občanství opět vrátilo a šlechtic zažádal o vydání bývalého majetku svého rodu.
Vzápětí se objevila svědectví, že během války spolupracoval s nacisty. Bojoval ve wehrmachtu a odpůrci vydání rodového majetku
mu připisují i členství v Henleinově SDP. V roce 1993 dostal Walderode od Lesního závodu v Harrachově téměř 90 hektarů lesa u
Turnova, o tři roky později ale ministerstvo zemědělství rozhodnutí zrušilo.
(dodal Jakub Holman) http://www.lidovky.cz/dedicka‐ma‐narok‐na‐zamek‐i‐pozemky‐rozhodl‐soud‐f5t‐
/ln_domov.asp?c=A110701_120100_ln_domov_OGO LITERATURA – červenec 2011
14
Právě vychází první díl ohlášené práce spisovatele, historika a odborníka na napoleonské období,
Jiřího Kovaříka ‐ WATERLOO s podtitulem Směr Brusel a již by měl být na knihkupeckých pultech. 14. června, přesně před 196 lety se na pomezí Francie a Belgie chystala Napoleonova Severní armáda
vyrazit přes hranici směrem na Charleroi, aby změřila síly s pruskou Dolnorýnskou armádou maršála Blüchera a Anglo‐batavskou armádou vévody Wellingtona. O den později to udělala, 16. června svedla
dvojjedinou bitvu u Quatre‐Bras a Ligny, 17. června se rozdělila na dvě části a levým křídlem vyrazila
za Wellingtonem, ustupujícím na návrší před vsí Mont‐Saint‐Jean, za níž leželo městečko Waterloo. Pravé křídlo pod velením maršála de Grouchyho zatím postupovalo za třemi sbory u Ligny poražené Blücherovy armády... Právě tyto události jsou obsahem prvního dílu nové knihy Jiřího Kovaříka, kte‐
rou vydává třebíčské nakladatelství AKCENT. Jiří Kovařík již před lety vydal knihu 100 dní, která popisuje totéž období historie. WATERLOO se však od této knihy liší, a to po všech stránkách. Obsahem se od ní liší, jak jen se lišit může, je napsána
na podkladě mnohonásobně většího počtu pramenů i moderních rozborů, Stu dnů se věnuje jen v ab‐
solutně nejnutnější míře a soustřeďuje se jak na přípravy války roku 1815 na obou stranách, tak i na
hodně detailní průběh prvních tří dnů čtyřdenní kampaně. Klade si spoustu otázek, jak a proč to všechno bylo, nepomíjí řadu omylů i chyb na obou stranách a snaží se dopátrat příčin neúspěchu, který přerostl v katatstrofu v bitvě 18. června (což je tématem 2. dílu). Obsah představuje jeden důvod, forma druhý. Předně jde o knihu většího formátu, než obvykle, to proto, aby vynikly obrazové a mapové materiály. Každou kapitolu navíc provázejí graficky odlišené
(podbarvené) tematické bloky, v nichž se píše o skladbě armád i jednotek, zbraních, jejich vlastnos‐
tech, výcviku a polních řádech, formacích, osobnostech a řadě dalších věcí, které by mělyčtenářům,
krom nosné "dějové" linie, dát jasnou představu, jak vypadaly armády, které spolu bojovaly, a jací byli muži v nich. Ve stejném duchu bude vydán i druhý díl WATERLOO s podtitulem Poslední bitva, už odevzdaný a plánovaný k vydání na podzim... Více na: http://napoleon‐knihy.blogspot.com/2011/06/prave‐vychazi‐waterloo‐1‐smer‐brusel.html AKCE – Monarchisté v uniformách – červenec 2011
15
BITVA U SADOVÉ – 3. 7. 1866
Císař František Josef musel své závazky v zemích Německého spolku pociťovat jako závaží na krku. Hájil zájmy
mnoha desítek věčně rozhádaných států a státečků. Tohoto břemene by se bylo rádo ujalo Prusko, ale císař se nemohl
jen tak jednoduše vzdát své zodpovědnosti. Ztratil by čest, a to zejména před zeměmi, které si pruské poručnictví nepřály. Tyto země, prakticky celý jih Německa, Sasko a další, musel před Prusy hájit. Existoval jediný způsob, jak se břemene zbavit a přitom si uchovat čest, totiž regulérní čestná porážka ve válce. O její rozpoutání se nemusel starat,
to zařídil nový pragmatický duch Pruska, junkerský hrabě Bismarck, od října 1862 ministr zahraničí. V roce 1864 se obě
dominující země ujaly zájmů Německa a ve válce o Šlesvick- Holštýn porazily jejich expediční sbory Dánsko. Spor o
správu těchto dvou knížectví se pak pro Bismarcka stal záminkou k rozpoutání ozbrojeného konfliktu. Válka byla vlastně
Prusku vyhlášena nikoliv Rakouskem, ale frankfurtským spolkovým sněmem. Shromažďování armád spolku a jejich
operování se však dělo velmi liknavě a nekoordinovaně. Zato Prusko jednalo bleskově. Bismarckova válka Němců proti
Němcům vůbec nebyla v Prusku populární a Bismarck, na něhož byl dokonce spáchán neúspěšný atentát, hrál vabank.
Jakýkoliv neúspěch by jej zcela jistě stál vše, možná i život. Neúspěch byl přitom pravděpodobný. Se spolkovými silami
měla rakouská armáda převahu. Disponovala také sítí železnic a pružným systémem mobilizace. Do vedení se dostali
schopnější velitelé a armáda po reformě byla jednou z nejlepších v Evropě. Vyzbrojení pruské pěchoty zadovkami Dreyseho výroby vyrovnávalo modernější rakouské dělostřelectvo. Rakouskou převahu snížil Bismarck tím, že za prvé, podepsal spojeneckou dohodu s italským králem Viktorem Emanuelem, takže Rakousko muselo rozdělit armádu na dvě
části a bojovat v Čechách i v Itálii současně. Za druhé, bleskové tažení von Falkenheimovy Mohanské armády znemožnilo spojení spolkových armád s Rakouskou, vyjma saského sboru, která ustoupil po Labi k Terezínu. Určitá podezření
budí skutečnost, že František Josef jmenoval velitelem severní armády Ludwiga von Benedeka, který byl doma spíše na
italském bojišti a v jehož štábu se vyskytovali důstojníci, kteří vlastnili významná množství akcií pruských zbrojovek.
Císař byl varován, přesto Benedeka jmenoval. Boje vypukly koncem června 1866 a nebýt Benedekova přešlapování,
mohla být pruská armáda, rozdělená do čtyř proudů, poražena po částech. Benedek umožnil spojení pruských armád a
rozhodující bitvu u Sadové 3. 7. prohrál jen o fous, neboť nezajistil severní křídlo, odkud připochodovala přes horské
průsmyky další pruská armáda, ve chvíli, kdy byly pruské síly na bojišti již přemáhány. Ještě však zdaleka nebylo nic
ztraceno. Ztráty byly vyrovnané a díky dělostřelcům rakouská armáda spořádaně ustupovala na jih.
24. 6. rozprášil vévoda Albrecht na jižním bojišti u Custozzy italské ozbrojené síly a mohl svou armádu rychle
přesunout na sever k rakousko-moravské hranici. Prusové byli vyčerpaní a napadaní z týlu. Pruské konečné vítězství
zdaleka nebylo jisté. František Josef přesto 10. 8. zbavil Benedeka funkce a 23. 8. uzavřel mír. Musel souhlasit s vytvo-
řením Prusy vedeného Severoněmeckého spolku a přišel i o Benátsko, přestože Italové válku prohráli. Na druhé straně
to byla porážka až nápadně praktická. Císař se čestnou prohrou zbavil jak závazků k německému prostoru, tak i
věčně nespokojených Italů. Bismarck, jako by věděl, oč se vlastně hrálo, okamžitě zavrhl veškeré požadavky krále na
okupaci a odtržení Čech a brzy uzavřel s Rakouskem věčné spojenectví, které Německo poctivě dodržovalo až do roku
1918. Středoevropský prostor byl po Prusko - francouzské válce roku 1870 sjednocen do dvou velkých říší,
usmířen, a získána byla i Itálie. František Josef se mohl konečně věnovat zvelebování vlastní říše. Široko daleko nebyl
nikdo, kdo by se jej ještě pokoušel ohrožovat.
(Jan Drnek – Dějiny české státnosti).
Rekonstrukce bitvy u Sadové se 3. 7. 2011 zúčastnilo množství tradičních vojensko – historických jednotek pravidelných pluků i
ostrostřeleckých formací. Fotografie bitvy a dole i pietního aktu u Baterie mrtvých dodal Jindra Lipecký, příslušník rakovnického
Ostrostřeleckého sboru a Spolku válečných veteránů. Barvy uniforem: bílí jsou infanteristé, tedy pěchota, zelení myslivci a ostrostřelci, hnědí artilerie, neboli dělostřelectvo.
(popis bitvy z pera Jana Drnka a Václava Vondrovského – z knihy Hoši jako květ, historie 35. plzeňského pěšího pluku)
Vojsko bylo vyčerpané a k okamžité bitvě nepoužitelné. Každou hodinou se však zmenšovala možnost zamezit pruským armádám
ve spojení a porazit je jednu po druhé. Benedek začal armádu soustřeďovat a reorganizovat na levém břehu Bystřice mezi Sadovou
a Hradcem Králové, přičemž obsazoval výšiny Lipou a Chlum.
35. pluk měl málo potravin a tábořil severně od Nového Hradce. V 17,30 se Abeleho brigáda znovu zvedla na pochod a nocovala
v poli u Plačic. 35. pluk pochodoval do hradecké pevnosti, kam dorazil ve 23,00 v noci. Kvůli ucpaným cestám se do Plačic dostal až
ve 3,00 ráno 2. července úplně zbídačelý třídenním pochodem a hladem (prodělal bitvy u Jizery a u Jičína). Celý 2. červenec směli
vojáci konečně odpočívat, dostali jídlo a munici. Ve 23,00 hodin v noci byla vydána dispozice k bitvě, neboť Prusové se blížili ze
všech stran a zřejmě neměli tušení, kde přesně čekají Rakušané, natož, že mají před sebou armádu šikující se k bitvě. 3. července
ráno princ Bedřich Karel zaútočil z chodu od západu s 1. armádou, ačkoliv Labská armáda byla ještě daleko a 2. armáda ze severu
ještě neobešla pevnost Josefov. Benedek však svoji příležitost promarnil.
Oddíly I. sboru vyrazily ráno před devátou po snídani. To již začala bitva po celé čáře. Ve druhé koloně táhly brigády Leiningova,
Poschacherova a Abelova přes cihelny a Břízu. I. sbor byl v bitvě určen do zálohy, spolu se VI. sborem a třemi jízdními divizemi.
V 11,30 zaujaly jeho jednotky pozice u Máslověd a Hořenovsi ve třech bitevních liniích, tedy za středem armády, východně za Svíbským lesem. 35. pluk stál s Abeleho divizí ve druhé linii.
Bitva začala pozdě, a proto do ní mohla zasáhnout i přicházející Labská armáda. Na počátku bitvy byly síly protivníků vyrovnané.
Pruské jehlovky střílely rychleji, ale rakouské ručnice Lorenz měly delší dostřel. Rakušané disponovali také lepším dělostřelectvem.
Ve středu linie pruské útoky ztroskotaly a ve 14,00 se pruský hlavní stan dokonce začal zabývat přípravami na ústup. Ve 14,30 se
Prusům podařilo prorazit na krajním levém rakouském křídle v Římském lese proti saskému odporu. Tento průnik však nebyl katastrofální. Katastrofa přišla na pravém křídle. Dopoledne se Prusové zmocnili Svíbského lesa, ale byli odsud protiútoky II. sboru
vypuzeni a fronta se stabilizovala. Odpoledne se však od severu objevil předvoj 2. pruské armády a prošel řídce obsazenou linií,
která nebyla směrem na sever orientována. Benedek svou pasívní obranou propásl šanci likvidovat nepřítele po částech.
Pohyb 35.ppl. na bojišti u Sadové 3. 7. 6.pd 7.pd
7.pd
G.pd
5.pd
8.pd
4.pd
IV.s
II.sb.
3.pd
2.ljd
III.sb
1.zjd
X.sb
1.jd
14.p
VI.s
Sas.s
16.p
I.sb
VII.sb.
15.p
1.jd
39
2.jd
Ve 13,00 se dostala slabě bráněná Hořeněves do rukou pruské gardové divize a nepřítel začal pronikat do zad rakouské linie. Ve
14,15 již byl v rukou nepřítele i Chlum a Rozběřice. V 15,00 nastoupil do těchto míst k protiútoku záložní VI. sbor, který dobyl nazpět
Rozběřice, ale z Chlumu byl krvavě odražen. Abeleho brigáda zůstávala ve svém postavení a pak byla posunuta dále k východu na
linii Rozběřice – Bor, křídly asi 500 metrů od těchto vsí proti Střežeticům a Dlouhým Dvorům. 35. pluk stál v 1. linii zakryt harcovníky.
Když se nepřítel ukázal u Střežetic, zahnala ho dělostřelba brigádní baterie. Poté vojáci sledovali ústup jezdeckých mas z velké
jezdecké bitvy u Střežetic. Prusové zahájili nebezpečnou dělostřeleckou palbu z Chlumu. Pak se objevila pruská jízda. Kolem 16,30
začala rakouská armáda ustupovat. Abelova brigáda zůstávala v postavení západně od Všestar a kryla ústup jednotek z čelní linie
na západě. Trpěla silnou dělostřelbou. Teprve když ji začaly napadat oddíly pruské 11. divize z boků, zahájila ústup bojem na Hradec Králové. U vsi Bohdance byla sestava brigády narušena zácpou a brigáda ustupovala za Labe po jednotkách. Semkla se teprve
v noci na poli u Nového Hradce. Abeleho brigáda pochodovala v noci 3. července k Holicům a večer 4. července došla do Vysokého
Mýta, kde se utábořila v poli. Bendek rozdělil armádu do tří kolon, které ustupovaly k jihu, ku spojení s jižní armádou.
Sadová 1866 35. IR
pluk.
pplk. setník
mrtvých
zraněných
zajatých a pohřeš.
celkem ztráta
Rak. + Sasové
důst.
mužů
koní
mrtvých
345
5 448
zraněných
471
8 043
zajatých
509
21 661
pohřešovaných
43
7 793
celkem ztráta
1 368
42 945
6 010
nadpor.
děl
187
důst. ppor. prapor.
2
10
2
14
Prusové
důst.
mrtvých
100
zraněných
260
zajatých
pohřešovaných
celkem ztráta
360
mužů
9
101
72
186
mužů
1 835
6 699
278
8 812
celkem
11
111
78
200
koní
900
KONTAKTY
Specifické symboly pro platby v KČ
Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat
účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme!
Platby ve prospěch KČ:
účel
specifikace
specifický symbol
chod strany
členský příspěvek
1112011*
chod strany
dary a příspěvky příznivců
2222011*
ML
vydávání ML
333
ML
inzerce v ML
322
ML
příjmy z prodeje ML
300
ML
předplatné ML
311
reklamní předměty
odznaky KČ
444
Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo.
*Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.
VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ
Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru):
http://www.primaplana.net
Stránky císařovny Sisi a její rodiny:
http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i
Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.:
http://www.franz-josef.cz
Stránky František Ferdinand d´Este:
http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II.
Stránky Habsburkové a jejich země:
http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory
Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net
Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie):
http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1
18
DŮLEŽITÉ KONTAKTY
Adresa: Koruna Česká
(monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)
Senovážné nám. 24, 110 00, Praha 1
e-mail:
[email protected]
internet:
www.korunaceska.cz
IČ
44266740
č. účtu:
1928428359/0800 (CZK)
account:
1721719263/0800 (EUR)
IBAN:
CZ2808000000001721719263
předseda
Václav Srb
+420 603 412 671
[email protected]
generální sekretář
Bc. Aleš Hoffmann
+420 607 208 971
[email protected]
STRÁNKY MÍSTNÍCH
SPOLEČNOSTÍ KČ
MS Plzeň
MS Brno
MS Olomouc
http://www.kc-plzen.cz
http://kcbrno.webnode.cz
http://www.kcolomouc.cz
Monarchistický zpravodaj KČ - periodicita: měsíčník
www.korunaceska.cz, [email protected], http://www.kc-plzen.cz/MZ.htm
Petici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese:
Redakční rada:
www.zrusmeprezidenty.cz
Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected]
Mgr. Vlastimil Ježík (korektura) [email protected]
Otto Brachtel a Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika) [email protected]
Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem
pro spory a polemiku. O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České.
MONARCHISTICKÝ A HISTORICKÝ KALENDÁŘ 2011
Objednávejte nebo odebírejte v kavárně a vinárně U posledního soudu, Jagellonská 8, Praha 3 www.uposlednihosoudu.cz denně od 17 do 22 hod. Nyní slouží zbytek nákladu kalendáře jako propagační materiál KČ, tedy zdarma, ale kde smysluplným účelům.