Mukl09.

Barbar Šnekan a nomád Šnegul
Je tomu bezmála již čtyřicet tisíc let a dva měsíce, co válkami a utrpením zmítaná země
zrodila hrdinu. Jím byl Šnekan, velký válečník a ochránce posledních ctností, které ještě
nespolkl strach a oheň. Já, jeho kronikář a knihovník, jsem jediný, kdo Vám může vyprávět
o jeho činech. O příbězích plných slávy a krve.
…
Dvě šnečí armády stály neklidně proti sobě. Za hradbou štítů a napřímených kopí se tísnili
bojovníci dvou znepřátelených vojsk. Vojsko pod znakem matky Velké ulity a druhé pod
praporem Všemocného tykadla. Válečníci obou stran nervózně svírali tykadly potem kluzká
ratiště kopí a halaparten a mlčky sledovali dva vyjednavače uprostřed pole.
Vyjednavači stáli proti sobě, o něčem se dohadovali a vztekle rozhazovali tykadly do
vzduchu.
„Zase bude válka,“ říkal si každý ze šneků a o něco pevněji si přitáhl štít.
Vyjednavači se obrátili ocásky k sobě a rychle se odplazili ke svým armádám. Vojáci
napjatě očekávali zprávy, zda i dnes poteče krev. Po chvilce ticha se nad oběma armádami
ozvalo: „Je mír!“ a šířilo se po řadách bojovníků jako lavina. Netrvalo dlouho a oba voje se
srazily v objetí namísto očekávaného třesku zbraní.
…
Ten den se matka Velká ulita smilovala nad nepřáteli a přijala je pod svou schránku. Sic
Všemocné tykadlo jest bohem nepravým, a tedy šneci v něj věřící jsou pouhými barbary, i tak
se Velká ulita zachovala jako pravá matka
a svou láskou obdařila i své neposlušné
syny a dcery. Již žádná krev, nyní jen
láska.
A Velká ulita viděla, jak kacíři jsou
ubozí a bezbranní, tak poskytla jim svého
nejlepšího muže, barbara Šnekana, aby je
vyvedl ze vší nouze a ztrestal
veškerenstvo bezpráví.
Úryvek ze Šnekomilovy kroniky
(Kronikář říše šneků matky Velké ulity)
Další
velký
triumf
Všemocného
tykadla
prosvětlil
onen
den.
Chrabří bojovníci matky
Velké ulity spatřili naši sílu
a odhodlání a strachem se
jim rozklepala tykadla.
Mnozí z nich propukli
v pláč a prosili o smilování.
Inu, Všemocné tykadlo je
bohem nejenom silným,
ale také dobrotivým, a tak se rozhodlo ušetřit jejich mrzké životy a nabídnout jim pomoc
v podobě největšího bojovníka všech dob, nomáda Šnegula. Toho, jenž se plazí po mohylách
nepřátel.
Úryvek z kroniky Abšňul al Šnegulije
(Kronikář chalífátu šneků Všemocného tykadla)
„Poklekni, rytíři!“ zvolal Slizoun III. řečený Pamětník, král šneků z osecké zahrádkářské
kolonie.
„Nemám kolena, králi!“ odvětil pevným hlasem barbar Šnekan, nejstatečnější bojovník
jakého kdy měla zem tu čest nosit.
Král se na chvilku zamyslel. „Dobrá. Tedy přikrč se, rytíři!“
Šnekan se přikrčil.
„Já,“ pokračoval král, „Slizoun III. řečený Pamětník, syn legendárního krále Slizuše, z Boží
milosti volený král šneků ze zahrádkářské kolonie, infant Záhonku s okurkami, markrabě
bramborořadový a pokořitel housenky z Rajčatového keříku, pasuji Tebe, Šnekane, synu
Uthera Penšnekona, na rytíře a prokazuji Ti tu čest zastupovat zájmy matky Velké ulity
v pohanských zemích na východě!“
„Já už ale jsem rytíř,“ namítl Šnekan. „Pasoval jste mě už minulý týden a ještě dva týdny
předtím… třikrát.“
„Pak Tě tedy jen pověřuji onou výpravou, statečný bojovníku!“ prohlásil král slavnostně.
„Nyní můžeš odejít, chrabrý rytíři.“
Šnekan se uklonil, otočil se a odcházel.
Již byl u dveří, když za zády uslyšel králův hlas. „Oh, málem bych zapomněl! Zítra se zastav
a pasuji Tě na rytíře, válečníku! Prokázal ses toho hoden.“
Šnekan si povzdechl a odplazil se.
Kdesi daleko na Blízkém východě se rozkládá Osmanská říše. Lidé tuto říši nazývají
Turecko. Dříve Turecko také nazývali Osmanskou říší, ale došlo ke změně řízení státu i názvu.
To samé se stalo i u šneků, ale u šneků se šíří zprávy mnohem pomaleji než u lidí. Díky tomu
se šnečí Turecko rozkládá za těch 100 let na zhruba 2 kilometrech čtverečních, kam se zatím
dostaly zprávy o změně zřízení, a Osmanská říše na zbylých 783 560 kilometrech čtverečních,
ale každým dnem se Osmanská říše o několik centimetrů čtverečních zmenšuje a Turecko
naopak zvětšuje. Bohužel toto rozdělení říše s sebou nese i časté pohraniční nepokoje mezi
tradičními osmanskými šneky a novodobými tureckými šneky.
I této válkami a utrpením zmítané zemi nezbývalo nic jiného, než zrodit hrdinu. Jím byl
Šnegul, velký válečník a nomád.
…
Ostří osmanské šavle proťalo vzduch a nejen ten. Ozvalo se křupnutí a černý krunýř
škorpiona pukl ve dví. Poslední monstrum padlo k zemi a dav na tribunách řval nadšením.
V prachu arény zůstal na slizké klouzací noze stát jediný bojovník. Stál tam a hleděl kolem
sebe na zmasakrované spolubojovníky a monstra právě jako onen škorpión.
Z malého altánku nad tribunou zaduněla trubka a rozvášněný dav se okamžitě uklidnil a
ztichl. Vedle trubače seděl zavalitý šnek s velikým a zlatem honosně zdobeným turbanem na
hlavě i ulitě.
„Nám, sultánovi Šnekulánovi, se boj velmi líbil,“ prohlásil šnek v altánku.
Dav zajásal, ale okamžitě zase umlkl.
„Líbilo se nám, jak si bojoval, Šnegule.“
Dav zajásal. Nomád Šnegul si tykadlem otřel obličej zbrocený krví nepřátel.
„My, sultán Šnekulán, jsme se rozhodli, že pojedeš do západozemí a ukážeš všem mrzkým
velkouliťákům, že bojovníci Všemocného tykadla jsou ti nejlepší!“
Dav zajásal. Šnegul přikývl.
…
Mezi šnečími zeměmi se dá na velké vzdálenosti putovat různými způsoby, ale rozhodně
nejrychlejším a nejpohodlnějším způsobem je použití leteckých linek společnosti Air
Vlaštovka s.r.o. Jak barbara Šnekana, tak nomáda Šnegula přišlo na letiště vyprovodit tisíce
šneků. Šneci jásali a provolávali hrdinům slávu. Šnečice plakaly a omdlévaly.
Vlaštovka z osecké zahrádkářské kolonie zamávala křídly a vznesla se spolu s barbarem
Šnekanem na svých zádech.
Vlaštovka z istanbulského záhonku také napřímila letky a vydala se vstříc silnému větru na
západ a nomád Šnegul shlížel z jejích zad na vzdalující se Osmanskou říši.
A co bylo dál? Co další příběhy o jejich činech plných slávy a krve? Ty až v příštím MuKLu.
Dodatky
Nomád
Slovo nomád označuje člověka (případně šneka), který tráví život tím,
že se prakticky neustále přesunuje z místa na místo za svou obživou,
na rozdíl od nás, kteří žijeme na jednom místě. Tito nomádi cestují buď
za obchodem, nebo společně se svými stády od pastviny k pastvině,
nebo od loviště k lovišti. Anebo jako nomád Šnegul od dobrodružství
k dobrodružství.
Osmanská říše
Osmanská, neboli Otomanská říše (1299 – 1922), se
rozkládala na takzvaném Blízkém východě v oblasti u
Středozemního moře. Za svého největšího rozmachu pod ni
spadaly i území v Malé Asii a severní Africe. Od 16. století
byla plně pod vlivem islámského náboženství a v jeho duchu
byl celý stát spravován. Vždy zde vládl sultán z dynastie
Osmanů. To se však netýkalo šneků.
Šnečí náboženské války
Šnečí náboženské války se datují do období 11. - 15. století, kdy bylo podniknuto několik
válečných výprav. Spor nastal mezi dvěma náboženskými proudy, kdy šneci západní a střední
Evropy uctívali matku Velkou ulitu, zatímco šneci z Blízkého východu uctívali Všemocné
tykadlo.
Výpravy si vyžádaly mnoho životů na obou stranách a málem přivedly šnečí druh do záhuby.
Když obě strany začaly prožívat krizi, nastalo vyjednávání. Odhodily staleté spory stranou a
žily vedle sebe v míru. Na důkaz přátelství uspořádaly výměnný pobyt a na 14 dní si vyměnily
své dva největší hrdiny. Jedním byl barbar Šnekan a druhým nomád Šnegul.
(Vymítač)
Psaní pro
každého
Jak na
přímou řeč
Přímá řeč, co na tom může být těžkého? Protože jsem už četl pár slohových prací, tak vím, že to
pro většinu z nás problém je. Dneska si ukážeme pravidla pro psaní dialogů i pár rad, jak na to.
Když se podíváte na dialogy v knihách, tak zjistíte, že proti
normálnímu rozhovoru je tam hodně vynecháno. Jinak by
byl totiž strašlivě dlouhý a nudný. Takže v knihách se často
setkání odbude bez pozdravu a zdvořilostních frází a jde se
rovnou k věci.
Takže i vy, až budete psát přímou řeč, se rozhodněte, jestli
bude čtenáře zajímat, nebo jestli je ve vašem dílku
zbytečná.
Nejdřív si asi ukážeme, kde se v přímých řečech dělají nejčastější gramatické chyby. Je totiž několik
možností, jak je psát a podle toho se mohou měnit čárky, dvojtečky a velká písmena.
a) „Byl to super kamarád. Škoda, že ho umučili indiáni.“
b) „Tys to viděl?“ zeptal se Jim.
c) Zamyslel se: „To, jak jsme ho tenkrát našli, se staženým skalpem a s vyhřezlýma vnitřnostma,
tak to je to, co mě bude strašit až do smrti.“
d) „To muselo bejt něco,“ řekl Jim, „ obzvlášť jak na něm seděli masařky a kladly larvy do ještě
teplýho masa.“
Jak jste si mohli v předchozích větách všimnout,
často se stává, že přímé řeči nejsou spisovně.
Přímá řeč by měla odrážet charakter postavy a
většina z nás spisovně nemluví. Ale ostatní
pasáže knihy by spisovné být měly. Ale vždy
hodně záleží na autorském stylu.
Jak tedy psát přímou řeč? To záleží na tom, jaká postava mluví. Univerzitní profesor bude asi používat
jiná slova než třeba vy. Bude asi mluvit spisovněji a používat více cizích slov. Vy asi budete používat
víc výrazů přejatých z angličtiny, různých zkratek a novotvarů.
Proto je vždycky strašně důležité uvědomit si, jaká vaše literární postava je, jaké má vzdělání,
kamarády, zázemí… Až potom můžete napsat správnou přímou řeč. Když ve vašem příběhu bude žák
sedmé nebo osmé třídy mluvit zásadně spisovně, tak to bude působit hodně nepřirozeně a uměle.
Vždycky říkám, že slova, co v knize být nemusí, tam být nemají. Ale u přímých řečí to tak úplně být
nemusí. Řeč totiž charakterizuje člověka a stejně tak i literárního hrdinu. „Čoveče, když já sem chodil
do boudy, to tedy jako do školy, tak nás tam učili samý volovinky, jako například tu geologometrii.“
Co nám taková přímá řeč řekne o postavě? Asi nebude nejmladší, protože bouda se škole říkalo spíš
v minulosti a taky asi nebude moc chytrý a vzdělaný. Samozřejmě můžete krátce a stručně napsat byl
starý a hloupý, ale čtenář se s postavou mnohem líp seznámí a sžije, pokud její vlastnosti ukážete na
konkrétním případě, nebo způsobu řeči. Každý člověk má charakteristickou mluvu (třeba časté
opakování nějakého slova, oblíbenější kratší věty, spisovnost a nespisovnost mluvy). Možná už jste si
někdy pomysleli: „Přesně takhle by to řekl můj kamarád XY.“ Tak i v knize byste měli být schopni
rozpoznat jednotlivé postavy i podle mluvy.
K přímým řečem se vztahuje ještě jedno
pravidlo, kterého jste si možná v knihách
všimli. Když začne mluvit nová osoba,
musí vzniknout nový odstavec. Pokud
píšete rozhovor, kde se dva mluvčí
střídají po větě, tak každá tato věta bude
v novém odstavci. Čtenářům to tak
pomůže se rychleji zorientovat, kdo
mluví.
Například:
„Ahoj,“ řekla Anička.
„No nazdar,“ dočkala se obvyklé
Ondrovy odpovědi, „co tu chceš?“
„To se ani nemůžu přijít podívat do
knihovny?“ odsekla Anička.
Psaní přímých řečí bývá občas těžké i pro zkušené spisovatele, proto se jim někteří autoři vyhýbají.
Rozhovory ale zrychlují děj a posouvají ho dál, proto se bez nich neobejde žádný spisovatel.
A jak tedy na ně? Jako vždy u psaní se musíte vypsat. Nevyhýbejte se přímým řečem jenom kvůli
tomu, že je neumíte. Naopak, pište jich co nejvíc a uvidíte, že se brzy zlepšíte. Poslouchejte, jak se
baví lidi třeba v autobuse (vím, že je to neslušné, ale občas to ani přeslechnout nejde). Jaké jsou
zvláštnosti jejich řeči? Jaká slova používají? A co třeba vaše babička? Jaká používá slova? Používáte
všechny stejně? Poslouchejte a všímejte si zvláštností. Dobré hlášky si klidně zapisujte, mohou se
hodit. A samozřejmě čtěte. Všímejte si, jak se s dialogy vypořádali spisovatelé. Ale i sem patří
varování. Ne každý autor zvládá dialogy dobře, ale ty špatně napsané pozná pravidelný čtenář velice
snadno.
Zkuste si napsat rozhovor dvou rozdílných lidí, například: vy s babičkou, dělník a architekt, popelář a
paní učitelka. I když své postavy nepojmenujete, mělo by jít poznat, kdo je kdo. Nebojte se používat
nespisovná slova, pokud tam patří (pozor, tím nemyslím, abyste zbytečně používali sprostá slova!!!).
(Vězeň č. 1)
Zkuste přiřadit k přímým řečem, kdo to asi
mohl říct.
(žák základní školy, knihovnice Janička,
babička, nesmělý zamilovaný, puberťák,
malé dítě)
„Boženko, včera u nás byl náš Jaroušek a
to si měla vidět…“
„Ty vole, včera sem jel do Mostu a tramvaj
byla úplně natřískaná…“
„TÁÁK, pojďte zase sem, budeme
pokračovat…“
„Já, já, víš, já bych ti chtěl… Ale vlastně
nic…“
„Dneska můžu být venku jenom do čtyř…“
„Já chci zmlzlinu!!!“
Můžete si
s kamarády
vymýšlet přímé
řeči a hádat, kdo
by tak asi mluvil.
안녕하세요. 이 과업도 너무 재미있을 것 같아요. Ahoj, myslím, že i dnešní
lekce bude velmi zábavná.
LEKCE 5
V této lekci se naučíte používat ukazovací zájmena이것, 그것a 저것. Dále si
vysvětlíme, jak se korejsky řekne např. tahle kočka. Také se podíváme na sloveso
아니다 (nebýt) a na závěr si můžete opět rozšířit slovní zásobu.
Ukazovací zájmena se v korejštině řídí polohou mluvčího, posluchače a předmětu, na
který mluvčí poukazuje. Opravdu je tomu tak, nedělám si legraci. Postupně si
projdeme tři případy, které mohou nastat. Vždy bude postavička mluvčího (panáčka)
poukazovat na jablko.
1 předmět je blíže mluvčího
○
Pokud je předmět blíže toho, který mluví, použije slovo 이것.
이것 뭐예요?
2 předmět je blíže posluchače
○
Když je předmět v blízkosti posluchače, použije mluvčí slovo 그것.
그것 뭐예요?
3 předmět není v blízkosti ani mluvčího ani posluchače
○
Pokud se předmět, na který mluvčí odkazuje, nenachází v blízkosti ani jeho ani
posluchačově, musí mluvčí použít slovo 저것.
저것 뭐예요?
Ve všech případech (이것, 그것, 저것) slova obsahují stejnou slabiku 것.
것přeložíme jako věc. To znamená, že v korejštině říkáme doslova tato věc (이것), ta
věc (그것) a tamta věc daleko (저것). Podívejme se na jednoduchý rozhovor, který
mezi sebou vede postava panáčka (A) a postava panenky (B).
A: 이것 뭐예요?
Co je to?
B: 그것 의자예요.
To je židle.
A: 그것 뭐예요?
Co je to?
B: 이것 사과예요.
To je jablko.
A: 저것 뭐예요?
Co je to?
B: 저것 첵이에요.
To je kniha.
A: 고마워요.
Děkuju.
Soustřeďte se na to, kdy použít 이것, 그것a 저것. Také si všimněte, že v češtině si
vystačíme pouze s „to“. Pro procvičení si zkuste doplnit následující rozhovor.
Označení postaviček zůstává stejné, panáček (A) a panenka (B). Správné řešení
najdete v příštím čísle Muklu.
A: 그것 뭐예요?
B: ______ 비둘기예요.
A: ______ 뭐예요?
B: 저것 ___________.
A: 이것 뭐예요?
B: _______________.
A: 고마워요.
Korejci často poslední znak ㅅvynechávají a říkají pouze 이거, 그거a 저거. 이거,
그거a 저거je mnohem rozšířenější v mluveném projevu. Oproti tomu s výrazy이것,
그것a 저것 se setkáte spíše v psané formě.
Schválně tipněte si, jaký výraz použijeme, když odkazujeme na věc, o které jsme
někdy předtím mluvili, ale teď už ji nevidíme… Kdo si myslí, že použijeme 그것 nebo
prostě jenom그거, si to myslí správně.
Shrnutí:
이것 /이거 toto
(blízko mluvčího)
그것 / 그거 to
(blízko posluchače nebo už jsme o tom mluvili)
저것 /저거 to
(daleko od mluvčího i posluchače)
Už víte, na jakém principu fungují ukazovací zájmena (이것, 그것 a 저것) a že
것znamená věc. Z toho lehce odvodíme, že 것můžeme nahradit jiným slovem. Pokud
tak učiníme, rázem odkazujeme na nějaký určitý předmět nebo osobu. Pro snadnější
pochopení, věnujte pozornost následujícím příkladům.
이 사람
tahle osoba (stojí v blízkosti mluvčího)
저 고양이
tamta kočka (je někde opodál)
그 건물
ta budova (v blízkosti posluchače nebo už se o ní předtím mluvilo)
저책
tamta kniha (někde opodál)
이 모자
tento klobouk (v blízkosti mluvčího, může ho mít třeba na hlavě)
POKUSTE SI SAMI PŘELOŽIT:
1 Tamten strom (někde opodál)
○
2 Tahle tužka (v blízkosti mluvčího)
○
3 Ta židle (sedí na ni posluchač)
○
4 To prase (už se o něm předtím mluvilo)
○
5 그 기차
○
6 이 아기
○
7 그별
○
8 저별
○
Rovnou se můžete podívat na správné řešení:
1 저 나무
○
2 이 연필
○
3 그 의자
○
4 그 돼지
○
5 ten vlak (v blízkosti posluchače nebo se o něm předtím mluvilo)
○
6 to dítě (v blízkosti mluvčího)
○
7 ta hvězda (mluvilo se o ní)
○
8 ta hvězda (je daleko, např. na obloze)
○
아니다nebýt
Sloveso 이다 (být) už znáte a měli byste ho umět používat. V této lekci si vysvětlíme,
jak funguje další sloveso, tentokrát 아니다 (nebýt). Podobně jako u slovesa 이다,
můžeme sloveso 아니다 použít pouze, když říkáme, že „ABC“ není „XYZ“. 아니다 je
také nepravidelné sloveso, ale nebojte, není to s ním tak hrozné. Jeho nepravidelnost
spočívá pouze v tom, že se v přítomném čase skloňuje jinak, než je u pravidelných
sloves zvykem.
Tvar slovesa 아니다 v přítomném čase je 아니에요. Vyskloňované sloveso umístíme
nakonec věty. Sledujte následující příklady.
학생 아니에요.
Není student/Nejsem student/…
이거 레몬 아니에요.
Tohle není citron.
저 사람 형 아니에요?
Není ten člověk opodál tvůj starší bratr?
Některé věty bychom mohli přeložit i jinak. V korejštině záleží vždy na kontextu,
v němž věta zazní.
Zkuste přeložit větičky 1- 10. Obsahují již několik gramatických jevů. Mnohdy se jedná
o nesmyslné věty, které slouží pouze k procvičování. Správné řešení najdete v příštím
čísle Muklu.
1 저것 반지 아니에요.
○
2 그 여자 친구 아니에요.
○
3 남자 아니에요?
○
4 이거 고양이 아니에요.
○
5 그거 책 아니에요.
○
6 Nejsme studenti.
○
7 Ta věc (blízko mě) není telefon.
○
8 Ta věc (u tebe) není batůžek?
○
9 Ten pes (opodál) není kočka.
○
10 To není voda. (láhev stojí u posluchače)
○
Pro ty, kteří zkoušeli minule doplňovat rozhovory, je k dispozici Správné řešení
z minula. Podle něj si můžete své odpovědi zkontrolovat.
Řešení z minula
Rozhovor 5
Rozhovor 9
A: 뭐예요?
A: 뭐예요? 물이에요?
B: 꽃이에요.
B: 네. 물이에요.
Rozhovor 6
Rozhovor 10
A: 뭐예요?
A: 뭐예요? 연필이에요?
B: 시계예요.
B: 아니요. 가방이에요.
Rozhovor 7
Rozhovor 11
A: 뭐예요?나무예요?
A: 뭐예요? 책이에요?
B: 아니요. 사과예요.
B: 네. 책이에요.
Rozhovor 8
Rozhovor 12
A: 뭐예요? 고양이에요?
A: 뭐예요? 개예요?
B: 아니요. 아기예요.
B: 아니요. 토끼예요.
Červeně je to, co jste měli doplnit. Zeleně je uvedena jedna z možných variant, které
bylo možné doplnit.
장미
수박
도서관
음식
비
수영장
열쇠
돈
빵
자동차
가수
집
벤치
텔레비전
병
Pro upřesnění:
meloun
수박
klíč
růže
장미
bazén 수영장
jídlo
음식
chléb
knihovna 도서관
déšť
비
안녕히 계세요.
열쇠
빵
peníze 돈
auto
자동차
zpěvák
가수
dům
집
televize 텔레비전
lavička
벤치
láhev
병
비평가 (Kritik)
Istanbul
Istanbul je největší město Turecka. Je zároveň i jedním z nejpřecpanějších a nejkosmopolitnějších
(kosmopolitní = střetává se tam spousta kultur) měst na světě. V dnešní době je dokonce těžké najít
ve městě někoho, kdo se tu skutečně narodil. Starousedlíci s nostalgií vzpomínají na roky, kdy mohly
děti klidně běhat venku, protože nebyly dopravní zácpy přes celé město.
Poslední dobou se Istanbul změnil. Ubylo zeleně a parků pro děti, ale tuhle nevýhodu se metropole
snaží vyvážit tisíci aktivitami, událostmi, hrami a dílničkami, které zde probíhají každý den.
Ve městě toho je spousta co dělat. Je zde mnoho známých historických míst. Zde je pár tipů na méně
známá místa, která můžete při své návštěvě Istanbulu prozkoumat.
Princovy ostrovy
Daleko od shonu a hluku, ale blízko města.
Princovy ostrovy se skládají z devíti ostrovů
v Marmarském moři. Z Istanbulu se tam
dá lodí dojet už za dvacet minut. Lodí
si také můžete z Bosporu krásně
prohlédnout Istanbul. Nezapomeňte na
turecký zvyk krmit racky Simitem (kulaté
housky se sezamovými semínky).
Ostrovy jsou nejčastěji
navštěvovány v průběhu léta. Hned
po vylodění si všimnete krásné
přírody. Jsou tu venkovské vilky a
spousta starých stánků. Nejvíce
udivující je, že se na ostrovech
nepoužívají žádná motorová
vozidla. Kola a kočáry se staly
prakticky symbolem ostrovů.
Když se vám nechce chodit,
není problém si půjčit kolo,
nebo pronajmout kočár.
Když navštívíte Buyukadu
(největší z ostrovů), musíte
určitě ochutnat slavnou
zmrzlinu Prinkibo
Dondurmacisi.
Zmrzlina se turecky řekne dondurma.
Istanbulské muzeum hraček
Kdo si hraje, nezlobí.
Muzeum má sbírku úžasných hraček z doby od roku 1700 až po
současnost. Hračky z celého světa začal sbírat Suna Akin,
zakladatel muzea.
Muzeum má mnoho částí. Návštěvníci
nejdřív procházejí sekcí starých
tureckých hraček a starožitných
hraček z celého světa.
Muzeum je velice proměnlivé a hravé.
V sekci o vesmíru vám nad hlavou
blikají hvězdy a vláčky jsou vystaveny
ve skutečném vagonu.
Pokud chcete jít na záchody v přízemí, musíte projít
ponorkou.
V muzeu také uvidíte hračky, které nepotkáte nikde jinde na
světě, jako například první postavičku Batmana, panenku
Mony Lisy, nebo nejstarší model houslí, vyrobený ve Francii.
Kromě toho si zde děti mohou
vyzkoušet tradiční tureckou
keramickou dílnu, nebo Ebru (malování
na vodě) a také loutkové představení
Hacivata and Karagoze.
Vialand
Divoká jízda
Vialand je velký zábavní park
v Istanbulu. Skládá se ze tří částí.
První, Svět dobrodružství (Macera
Dunyasi), si zamilují milovníci
strachu a adrenalinu.
Můžete se svézt na dechberoucí
horské dráze Nefeskesen,
rozhlédnout se po Istanbulu z
vrcholu Adalet kulesi, u které si
nikdy nemůžete být jisti, kdy se s vámi propadne do hlubin.
Nechybí tu ani zámek hrůzy Zindan.
Druhá část, Svět her
(Oyun Dunyasi), je
zaměřená na rozvoj
tvořivosti a na
pozorování. Na atrakci
pojmenované Minik
Kasifler můžete na
lodičce proplouvat
kanály a během deseti
minut prozkoumat
památky z celého světa.
Poslední část, Legendy světa, vás vezme na výpravu do Istanbulu minulosti. S atrakcí Fatih´s dream se
můžete vypravit zpět do roku 1453 do Otomanské říše.
Živé muzeum (3D muzeum)
Nebudete věřit vlastním očím.
V tomto muzeu určitě můžete
fotit. Výstava korejské
výtvarné skupiny vás přímo
vybízí se zapojit a stát se
součástí umění. Můžete se
stát součástí děl největších
umělců jako Leonardo da
Vinci, Van Gogh, nebo Monet.
Zde se opravdu můžete
ocitnout na hranici mezi
realitou a snem.
A na závěr si můžete popovídat třeba s Barackem
Obamou.
Malé Turecko
Celá země na jednom
místě.
Přijeli jste do Turecka
jenom na chvilku, ale
chcete vidět všechny
zajímavosti? Právě pro
vás je tu MiniaTurk.
MiniaTurk je první
turecké muzeum
miniaturních staveb.
Najdete zde 128
zmenšenin známých
tureckých budov, a to jak moderních, tak i historických. Na jednom místě můžete vidět Izmirskou
hodinovou věž, místo symbolického pohřbu Ataturka (zakladatele moderního Turecka), nebo si
vyfotit Madrinské kamenné domy.
Most mezi Evropou a Asií nemusí
měřit přes kilometr.
Na olympijském stadionu si můžete
poslechnout pokřik čtyř největších
fotbalových týmů z Turecka
(Galatasaray, Besiktas, Fenerbahce a
Trabzonspor).
Kromě miniatur si zde můžete
zalétat v simulátoru helikoptéry nad
Istanbulem, nebo při okružním letu
nad Tureckem.
Tulipánový festival
Pro milovníky senné rýmy.
Centrem mezinárodního
tulipánového festivalu je
park Emirgan. Každý rok na
začátku dubna rozkvete
celé město. Pokud do Istanbulu
zavítáte v této době, určitě si
nenechte návštěvu parku ujít.
Přestože jsou tulipány spojovány
s Holandskem, jejich šlechtění začalo
v Osmanské říši. Dokonce jedna její
historická etapa je pojmenována jako
Tulipánové období. Proto v parku
najdete tři altánky, které využívali už
sultáni (Růžový, bílý a žlutý pavilon).
Park často navštěvují rodiny s dětmi. Je to
oáza klidu uprostřed rušného města.
Sultánova loď
Chcete vidět Istanbul
sultánovo očima?
Za dob Osmanské říše
bylo oblíbenou
sultánovo zábavou
projíždět se na lodi
Bosporem a Zlatým
rohem. Loď samozřejmě nebyla jen tak obyčejná. Byla zdobená zlatem, drahými kameny a bohatě
vyřezávaná.
V dnešní době byla tradice těchto lodí obnovena, takže se každý může projet Bosporem jako sultán.
Lodě se využívají i pro slavnostní příležitosti jako svatby, výročí a neobvyklé na nich nejsou ani žádosti
o ruku. Proto si nezapomeňte projížďku včas rezervovat.
Ottomanya
Interaktivní osmanské
muzeum
Pokud nechcete jen obdivovat
památky, ale skutečně poznat,
jak lidé v Osmanské říši žili,
navštivte toto muzeum. Pomocí her a
dílniček se seznámíte s dobou sultánů a
navíc se i pobavíte. Naučíte se zde
kaligrafii, vyrábět loutky a hrát stínové
divadlo a své výrobky si pak můžete
odnést jako suvenýry.
Jídlo
Neodjíždějte, dokud neochutnáte Turecko.
Tarihi Eminonu Balikcisi
Grilovaná ryba v housce s tursu (nakládaná zelenina).
Karakoy Gulluoglu
Nepochybně nejlepší místo na
nalezení výborné baklavy
(tučného sladkého zákusku).
KOSKA/Beyoglu
Je známé pro výborné turecké potěšení
(neboli lokum, měkká cukrovinka) a halvu
(nebo taky chalva, je jedna z nejstarších
orientálních cukrovinek).
Ortakoy Kumpir
V Ortakoy je vedle sebe mnoho stánků, které prodávají
kumpir. To jsou pečené brambory plněné hlavně
olivami, kukuřicí, salámy a uzeninami podle vlastní
chuti a výběru.
Unkapani Pilavcisi
Je slavné místo pro pilaf s kuřecími
kousky (jídlo, kde základ tvoří rýže,
nebo pšenice, která se pak smíchá se
zeleninou).
Základní fráze běžně používané v Turecku
Když se naučíte pár vět v jazyce země, kam jedete, určitě potěšíte místní a oni k vám
pak budou vstřícnější.
Merhaba – dobrý den
Haydi/Hadi – pojďme / pojďme na to
Sagolasin – děkuji (používá se mezi přáteli)
Canin sagolsun – to je v pořádku
Eyvallah – něco jako Okay (někdy může znamenat i děkuji)
Abi – bratr, používá se i jako vyjádření respektu pro staršího muže, ale i jako oslovení
kamaráda
Abla – sestra, používá se i jako vyjádření respektu pro starší ženu
Insallah – doufám (dá-li pán bůh)
Gule Gule – na shledanou
Neyse - mimochodem
(Damla)
Co je špatně?
Starý pán, nebo dvojice?