acta cdl.qxd

Transkript

acta cdl.qxd

acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 1
Kolektiv autorù
Vladimír Brùna, Ivan Buchta, Lenka Uhlíøová
IDENTIFIKACE HISTORICKÉ SÍTÌ PRVKÙ
EKOLOGICKÉ STABILITY KRAJINY
NA MAPÁCH VOJENSKÝCH
MAPOVÁNÍ
Ústí nad Labem 2002
acta cdl.qxd
22.11.2002
Recenzenti:
13:31
Page 2
Doc. Ing. Miroslav Mikšovský, CSc.
Ing. Miloslav Kuklík
Autoøi:
Ing.Vladimír Brùna
Ing. Ivan Buchta
Ing. Lenka Uhlíøová
Kapitola è. 6:
Doc. PhDr. Eva Semotanová, DrSc.; Ing. Pavla Kostková;
Mgr. Petr Karlík; Ing. Ivan Buchta; Ing. Lenka Uhlíøová;
Václav Nedbal
Podkapitola 4.4, Appendix I. a II.:
Prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc.; Ing. Václav Èada, CSc.
Závìreèná zpráva o øešení projektu MŽP ÈR VaV/640/2/01
Identifikace historické sítì prvkù ekologické stability krajiny
Odborný garant: Ing. Stanislav Sládek - odbor ekologie krajiny MŽP ÈR
Odpovìdný øešitel: Ing. Vladimír Brùna - Laboratoø geoinformatiky UJEP
© Laboratoø geoinformatiky UJEP
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 3
P Ø E D M L U VA
Cílené využití starých mapových dìl v oblasti studia krajiny - krajinné ekologie má
své poèátky na konci osmdesátých let minulého století. Znalost struktury krajiny, která nás
obklopovala pøed dvìma staletími, byla a je významnou èástí datové báze krajinných ekologù,
geobotanikù, geografù a dalších odborníkù zabývajících se krajinou, krajinným prostorem.
Zaèátkem 90. let vyšel s pøispìním Ministerstva životního prostøedí ÈR sborník pod
názvem Archeologie a krajinná ekologie. Do té chvíle zdálo by se nesluèitelné smìry bádání, ale pøíspìvky hovoøily o opaku. Geobotanik, krajinný ekolog, archeolog, filosof, krajinný archeolog, paleobotanik, ad. poukázali na vzájemné vazby mezi historickým a souèasným studiem krajiny a dùležitou roli hrály stará mapová díla, v té dobì napøíklad používané
èernobílé fotokopie sekcí I. vojenského mapování ze Státního archivu v Praze.
Zaèala se hledat cesta jak využívat stará mapová díla pro studium krajiny, pro podporu
rozhodování pøi lidské èinnosti v krajinì, jak využívat tento zdroj dat a informací pro ochranu a správu krajiny. Trvalo více než deset let, kdy novì vzniklá Laboratoø geoinformatiky
Univerzity J. E. Purkynì získala projekt na vypracování modelové studie využití starých
map pro studium krajiny. Na podzim roku 2000 byla studie zpracována nad vybranými
kopiemi barevných originálù I.vojenského mapování a na základì výsledkù studie získala
laboratoø dvouletý projekt vìdy a výzkum Ministerstva životního prostøedí ÈR, jehož výsledky jsou uveøejnìny v této publikaci a na pøiloženém CD ROM.
Touto cestou bych chtìl pøedevším podìkovat garantovi projektu Ing. Stanislavu
Sládkovi za odvahu pustit se s kolektivem pedagoga, absolventù a studentù laboratoøe do tohoto projektu, podìkování patøí i RNDr. Josefu Kenderovi, øediteli odboru ekologie krajiny
a v neposlední øadì i øediteli odboru informatiky Ing. Jiøímu Hradcovi. Dále patøí dík i nejmenovaným pracovníkùm MŽP, se kterými jsme konzultovali nìkteré problémové okruhy.
Na stranì øešitele projektu patøí dík pøedevším Ing. Lence Uhlíøové, absolventce fakulty,
dnes doktorandce PøF UK v Praze. Ona byla tou osobou, která výraznou mìrou pøispìla
k rozjezdu a naplnìní projektu, podìkování patøí i dalším spoluøešitelùm - Ing. Ivanu
Buchtovi, Ing. Janu Èihákovi, Ing. Davidu Püschelovi, studentùm Václavu Nedbalovi,
Kateøinì Køovákové, Marku Tomáškovi, Lukáši Vejtrubovi a Hanì Koníèkové.
Podìkování patøí i dìkanovi fakulty Doc. Ing. Tomáši Louèkovi, CSc. a prorektorce
univerzity Doc. Ing. Ivì Ritschelové, CSc., kteøí nám vytvoøili podmínky pro úspìšné øešení
projektu.
Na závìr bych chtìl podìkovat kolegyním a kolegùm, kteøí do publikace pøispìli v oblasti
interpretace a georeference starých map a také studentce Fakulty užitého umìní a desingu
UJEP sleènì Janì Hradcové za technickou pøípravu publikace a posteru.
Publikace je vydána v analogové a digitální verzi. Digitální verze na pøiloženém CD
ROM obsahuje tištìný text doplnìný o pøíspìvek, o ukázky grafických výstupù z vybraných
modelových území a o to, co se v analogové formì nedalo z rùzných dùvodù zobrazit.
V Káhiøe dne 6. listopadu 2002
Vladimír Brùna
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 4
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 5
OBSAH
OBSAH
1. Úvod
9
2. První vojenské mapování (josefské)
11
3. Druhé vojenské mapování (Františkovo)
13
4. Technické zpracování map
4.1 Pøevod historického mapování do digitálního tvaru
4.2 Zpracování rastrù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.3 Georeference historických map . . . . . . . . . . . . . .
4.4 Georeference 2. vojenského mapování . . . . . . . . .
4.5 Vektorizace krajinných prvkù starých map . . . . . .
4.6 Zjištìní zmìn krajinných prvkù . . . . . . . . . . . . . .
4.7 Modely terénu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
15
15
15
17
18
22
22
22
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.........
.........
.........
.........
.........
.........
.........
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5. Metodika interpretace a verifikace
24
5.1 Vizuální interpretace analogového záznamu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
5.2 Vizuální interpretace digitálního záznamu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
5.3 Shrnutí metodiky interpretace a verifikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
6. Interpretace 1. a 2. vojenského mapování
26
6.1 První vojenské mapování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
6.2 Druhé vojenské mapování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
7. Využití získaných informací pro tvorbu a ochranu ŽP
7.1 Zpùsoby obnovy a udržení stability v krajinì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7.2 Pøíklady aplikace dat získaných studiem starých mapových dìl . . . . . . . . . . .
7.2.1 Revitalizace øíèních systémù, protipovodòová ochrana, protierozní opatøení .
7.2.2 Obnova starých cest, alejí a stromoøadí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7.2.3 ÚSES, krajinné plánování, pozemkové úpravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7.2.4 Mimoprodukèní funkce zemìdìlství, agroturistika, návrat èlovìka do krajiny
- obnovení sídel v krajinì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7.2.5 Rekultivace, staré ekologické zátìže, zahlazování následkù tìžby . . . . . . . .
8. Modelová území
8.1 Labské pískovce . . . . .
8.2 Mostecko . . . . . . . . . .
8.3 Kobylí . . . . . . . . . . . .
8.4 Novomlýnské nádrže . .
8.5 Zlatá stoka (Tøeboòsko)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
32
32
33
33
34
35
. . . 35
. . . 36
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
37
37
37
38
38
39
9. Závìr
40
APPENDIX I.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
APPENDIX II. - CD ROM
10. Prameny a literatura
45
10.1 Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
10.2 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
7
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 6
Publikace je financována z prostøedkù projektu Ministerstva životního prostøedí Èeské
republiky VaV/640/2/01 - "Identifikace historické sítì prvkù ekologické stability krajiny"
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 7
ÚVOD
1. ÚVOD
Staré mapy jsou zdrojem více èi ménì hodnotných informací o krajinných zmìnách,
zpùsobených pøírodními vlivy nebo antropogenní èinností v pozitivním i negativním smyslu.
Porovnáváním starých mapových pramenù, lze dospìt k poznání, jak se krajina zmìnila
bìhem staletí a co zùstalo v její pamìti do souèasnosti.
Dle E. Semotanové (2002) mají staré mapové prameny rùznou úroveò zpracování
a tím i rùznou výpovìdní hodnotu. Kvalitní informace širokého rozsahu mùžeme oèekávat
u kartografických pramenù z 18., ale zejména z 19. a 20. století, kdy se kartografické zobrazovací metody a tiskaøské techniky postupnì zdokonalovaly a obsah kartografických dìl
obohacoval a zpøesòoval. Z hlediska jejich využití pro historickogeografický výzkum, tzn.
i pro studium krajiny, lze tyto materiály rozdìlit podle Semotanové (2002) na prameny
srovnávací a individuální.
Za individuální kartografické prameny jsou považovány jednotlivosti nebo malé série,
tzn. mapy a plány, které nepokrývají systematicky území Èeských zemí a liší se dobou vzniku, mìøítkem, autory, technikou zpracování, obsahem a úèelem, pro který byly zhotoveny
(napø. Klaudyánova mapa Èech apod.).
Srovnávací kartografické prameny jsou mapy vhodné pro širší srovnávací studia, tj.
takové, které pokrývají k urèitému datu nebo období celé území Èeských zemí. Pro krajináøské využití musí ještì splòovat podmínku vhodného mìøítka ke sledování krajinných
zmìn. Krajinu tak lze sledovat prùøezovì na stejném typu mapového díla a ve stejném èi
podobném mìøítku, v horizontální rovinì, ale i vertikálnì v èasových vrstvách. A jsou to
právì vojenská mapování, která patøí mezi nejvýznamnìjší srovnávací kartografické prameny pro území Èeska.
Cílem vìdecko-výzkumného projektu Ministerstva životního prostøedí ÈR (dále MŽP
ÈR) - VaV/640/2/01 - "Identifikace historické sítì prvkù ekologické stability krajiny",
jehož výstupem je tato publikace, bylo poøízení barevných kopií kompletních souborù 1. a 2.
vojenského mapování a zpracování metodiky, která by umožnila využití tìchto map jako
zdroje informací o krajinné struktuøe v minulosti. Metodika byla aplikována ve vybraných
modelových územích. Souèástí projektu je též návrh zpøístupnìní tìchto dìl vìdcùm, studentùm a pracovníkùm státní správy a samosprávy pro základní i aplikovaný výzkum.
Barevné originály obou tìchto mapových souborù jsou uloženy ve Vojenském archívu
ve Vídni (Österreichisches Staatsarchiv, Kriegsarchiv) a tím je znaènì ztížen pøístup k tìmto unikátním kartografickým pramenùm. K dispozici po dlouhá léta byly pouze nekvalitní
èernobílé pozitivní kopie zhotovované v požadované velikosti z èernobílých negativù uložených ve Státním archivu v Praze. Tyto negativy získalo tehdejší Èeskoslovensko po roce
1918 v souvislosti archivní rozluky s novým Rakouskem. Od roku 1989 až do poloviny 90.
let bylo možno zakoupit ve vídeòském vojenském archivu alespoò barevné diapozitivy.
A koneènì koncem 20. století s nástupem nejmodernìjších kopírovacích technologií je
možné poøízení kvalitních barevných kopií v rozmìrech a barevné škále odpovídající originálùm.
9
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 8
Úvod
V roce 2000 si jedineènost tìchto starých zdrojù informací o krajinì uvìdomili pracovníci státní správy a Ministerstvo životního prostøedí ÈR zadalo výzkumný úkol katedøe
informatiky a geoinformatiky Fakulty životního prostøedí Univerzity J. E. Purkynì v Ústí
nad Labem (UJEP). Odborníci z této katedry zpracovali pilotní studii (Brùna, Uhlíøová
2000) zabývající se pøedevším interpretací starých mapových podkladù a jejich využitelností pro praxi v resortu MŽP ÈR, zejména jako jeden z podkladù pøi tvorbì krajinotvorných programù a obnovì krajiny po tìžbì nerostných surovin.
Na základì této studie získalo v následujícím roce novì vzniklé pracovištì, Laboratoø
geoinformatiky UJEP, grant na výše citovaný projekt vìdy a výzkumu MŽP ÈR. Z prostøedkù projektu byly zakoupeny v prùbìhu let 2001–2002 soubory barevných kopií 1. a 2.
vojenského mapování a pøevedeny skenováním do digitální podoby, èímž vznikl soubor rastrových map, které je možné dále zpracovávat napø.v prostøedí geografického informaèního
systému (GIS). Jedním ze základních krokù v prostøedí GIS je tzv. georeference rastrových
map, resp. jejich umístìní do daného souøadnicového systému. V našem pøípadì do Systému
jednotné trigonometrické sítì katastrální (S-JTSK). Georeference je základní podmínkou
pro další práci s mapovým dílem, pøedevším pøi srovnávacích analýzách.
Problematice georeference 2. vojenského mapování je vìnována zvláštní podkapitola
è. 4.4, jejímiž autory jsou Prof. Ing. Bohuslav Veverka, CSc a Ing. Václav Èada, CSc.
Aktuálnost a význam problematiky starých map potvrdila též konference s názvem
Krajina 2002 - od poznání k integraci, konaná v kvìtnu 2002 na pùdì UJEP v Ústí nad
Labem, jejímiž poøadateli byly MŽP ÈR, AOPK ÈR a UJEP Ústí nad Labem. Programem
jedné ze sekcí této konference bylo historické mapování krajiny a zaznìlo zde 9 referátù
postihujících rùzné oblasti výzkumu i praxe, ve kterých je žádoucí využití starých map.
Jedním z konkrétních výsledkù této konference bylo uspoøádání pracovního semináøe
na pùdì Historického ústavu AV ÈR, jehož úkolem byla práce na interpretaci 1. a 2. vojenského mapování. Tento úkol byl splnìn a závìry tohoto semináøe jsou shrnuty v kapitole è. 6.
V rámci projektu byla zpracována též metodika vektorizace rastrových map. Podle
této metodiky jsou ve vybraných modelových územích vektorizovány plošné i liniové prvky
mapy a vyhodnocovány zmìny krajinných prvkù z hlediska kvantitativního i kvalitativního.
Takto zpracována byla garantem projektu urèená modelová území: oblast CHKO Labské
pískovce, vèetnì území NP Èeské Švýcarsko, Mostecká pánev - Komoøanské jezero, katastrální území obce Kobylí, Novomlýnské nádrže vèetnì pøilehlého území a Zlatá stoka
v CHKO Tøeboòsko, jimž je vìnována kapitola è. 8. Grafické výstupy zpracování starých
map v prostøedí GIS na ukázkách výše uvedených modelových území jsou na CD, jež je
souèástí této publikace.
10
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 9
P RV N Í
VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ
(JOSEFSKÉ)
2. PRVNÍ VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ (JOSEFSKÉ)
Josefské mapování bylo prvním soustavným vojenským mapováním habsburských
zemí. Charakter celého mapového díla odpovídá jeho vojenskému využití. Prioritní byl pøedevším záznam objektù a jevù významných pro vojenské potøeby a to jak ve formì grafické,
tak i ve formì písemné.
Dobové úrovni kartografie odpovídala celková koncepce díla i jeho geodetická a kartografická osnova. Pro Èechy byla využita Müllerova mapa Èech, vydaná roku 1723 v mìøítku 1: 132 000, k zobrazení význaèných bodù, které byly pøeneseny do mìøítka josefského mapování 1 : 28 800. Vojenský kartograf mìl tímto k dispozici asi 15 až 20 tìchto
bodù na 1 ètvereèní míli a mezi nì vìtšinou již od oka - a la vue - nebo jen s nejjednoduššími prostøedky na lehkém mìøièském stole se zámìrným pravítkem a busolou
kreslil novou mapu. Vzdálenosti se odmìøovaly krokem nebo odhadovaly. Zakreslovaly se
detaily významné pro vojsko, peèlivì byly revidovány hranice, cesty, øeky, potoky a moèály, lesy a porosty, návrší, údolí a rokle (Kuchaø 1958).
Pro všechny tøi hlavní soubory našich zemí se udává tzv. jednoduché mìøítko 1"= 400°
(1 vídeòský palec v mapì = 400 vídeòských sáhù ve skuteènosti). Podle dnešního zpùsobu
lze místo toho psát 1: 28 800. Nìkteré prameny udávají mìøítko slezských sekcí 1: 30 746
(Kuchaø 1967).
Na každém listu o rozmìrech 62 × 41 cm jsou zobrazeny asi 2 2/3 ètvereèní èeské
míle. Kresba je barevná: sídla jsou zakreslena èervenì, cesty hnìdì, vody modøe, louky
zelenì, lesy èernými stromeèkovými znaèkami, terén je lavován a pøes to perem køížovì
šrafován. Na okraji listu je seznam obcí a kolonky pro údaje o poètu mìšt’anù, sedlákù
a domkáøù, o stavu a možnostech ustájení koní, v pøípadì mnoha listù však tyto èíselné
údaje chybí. Na sekci je uvedeno jméno kraje (Theil des …Crayses) a délkové mìøítko.
Zároveò se zjišt’ovalo kolik je možno v obci ubytovat vojska, kolik je kde sedlákù
a chalupníkù, kolik je tam tažného a jateèního dobytka. Tyto údaje jsou obsaženy v podrobném vojensko-zemìpisném popisu, který jen pro samotné Èechy èiní 19 rukopisných svazkù. Jednotlivé mapové sekce byly vybaveny usmìrnìným soustavným popisem, který obsahoval tato fakta, jež nebylo možné sdìlit vlastní mapou. Kromì toho jsou zde obsaženy
i návrhy mapujících dùstojníkù na využití terénu v pøípadì války. Tyto poznámky pomáhaly
krajinu v pøedstavì i modelovat (Kudrnovská 1985).
Kompletní mapové dílo je tvoøeno více než 4000 listy, které pokrývají území celé habsburské monarchie. Hlavní složky souboru byly hotovy a zèásti dokonce revidovány nebo
novì mapovány za 23 let (v èeských zemích 20 let). Není to ovšem dílo jednotné, ale je
složené z více samostatných map.
Pùvodní mapování probìhlo v Èechách v letech 1764–1767, nedostatky tohoto díla se
projevily za války s Pruskem o bavorské dìdictví (1778–1779). V roce 1780 zaèala rektifikace severního pohranièí èeských zemí, kdy z vojenských dùvodù šlo nejdøíve o mapování
severní hranice, ale posléze byla práce rozšíøena i do vnitrozemí. Pøezkoušeny byly sekce
ze Žateckého, Litomìøického, Rakovnického, Boleslavského, Královéhradeckého a èásteènì i Kouøimského a Chrudimského kraje.
11
acta cdl.qxd
22.11.2002
P RV N Í
13:31
Page 10
(JOSEFSKÉ)
Výsledkem josefského mapování v samotných Èechách je soubor 273 sekcí, které se
zachovaly v originálním vyhotovení (tzv. brouillony) a v kopii (èistokresba). Pùvodní sekce
z let 1764–1768 se nezachovaly pro území, které bylo novì mapováno v letech 1780–1783,
takže soubor se skládá ze 130 pùvodních sekcí jihoèes kých a 143 rektifikovaných nebo novì
mapovaných sekcí severoèeských, dvojmo - originál a kopie (Kuchaø 1967).
Soubor pro Moravu se skládá ze 126 sekcí. Zachoval se ve dvou vyhotoveních, v originálních brouillonech a v jedné úplné sérii naèisto vykreslených kopií. Jako mapy území
Èech mají i moravské èistokresby na horním okraji jméno kraje a po pravé stranì seznam
obcí s poètem vojensky „použitelných“ obyvatel a s údaji o prostorách pro vojenské konì.
Vojensko-geografický popis je obsažen ve 4 svazcích rukopisu.
Také mapování Moravy bylo podrobeno rektifikaci, popø. novému mapování. Ta zasáhla pøedevším severní èást zemì, vìtší èást Olomouckého a Pøerovského kraje a èásti krajù
Brnìnského a Jihlavského až do zemìpisné šíøky Prostìjova. Severomoravské listy se v pùvodním zpracování z let 1764–1768 nezachovaly, takže v souboru je dnes 44 severomoravských obnovených a 83 jihomoravských pùvodních sekcí (Kuchaø 1967).
Ve Slezsku vznikla v roce 1763 mapa knížectví Tìšínského, Opavského, Krnovského
a Nisského ve 40 sekcích. Zachovalo se však pouze její rektifikované podání obsahující jen
10 korigovaných pùvodních sekcí. Zbylých 30 sekcí pochází až z nového mapování v roce
1780 (Kuchaø 1967).
Unikátnost a význam 1. vojenského mapování spoèívá v tom, že je prvním mapovým
podkladem, který zmapoval celé území Èeska a tudíž nám poskytuje jedineèný materiál pro
srovnávání rùzných oblastí naší republiky. Mìøítko tìchto map 1: 28 800 je ideální pro studium krajiny a jejích zmìn.
Též doba jeho vzniku ho øadí mezi nejvýznamnìjší díla. Odpovídá dobì, kdy se na našem
území rozbíhala zemìdìlská revoluce a prùmyslová revoluce ještì ani nezaèala.
12
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 11
DRUHÉ
(F R A N T I Š K O V O )
3. DRUHÉ VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ (FRANTIŠKOVO)
Druhé vojenské mapování bylo na území Èeska vyhotoveno v letech 1819–1858. Jeho
vzniku pøedcházela vojenská triangulace, která probìhla v letech 1806–1811, takže na rozdíl od I. vojenského mapování byl vytvoøen pøedpoklad pro geodetické sjednocení tohoto
mapového díla.
V roce 1816 zapoèalo katastrální mapování, které se pozdìji použilo jako podkladu
pro mapování vojenské. Trigonometrická sít’byla propoètena v rùzných systémech, jejichž
poèátkem pro Èechy, Horní Rakousy a Solnohradsko byl trigonometrický bod Gusterberg
v Horních Rakousích, pro Slezsko, Moravu, Dolní Rakousy a Dalmácii jím zùstala vìž svatoštìpánského dómu.
Pro 2. vojenské mapování bylo zachování mìøítko 1: 28 800, použité i v 1. vojenském
mapování. Katastrální osnova a obsah, zmenšené na desetinu katastrálního mìøítka a užité
jako podklad pro kresbu vojenských sekcí vyvolaly opìt nejednotnost vojenského mapování
a znemožnily jednoduché sestavování vojenských sekcí do vìtších souborù. Geodetický
podklad katastrálních map, polohy trigonometrických bodù, nebyly totiž pøekresleny do jednotného, pùvodnì zamýšleného válcového zobrazení, èímž se vojenské sekce pro každou
zemi staly samostatnou obdobou jejího katastrálního souboru.
V zemích mapovaných na podkladu katastru bylo pùvodnì stanovené sekèní rozdìlení
opuštìno a použito nové, pøizpùsobené kladu listù katastrální mapy v mìøítku 1: 2 800.
Podle nového sekèního dìlení tj. na listy formátu 20" × 20" (527 mm × 527 mm) zobrazovaly tyto listy území o rozloze 4 ètvereèních mil (Kuchaø 1967).
Pøi mapování se používala metoda grafického protínání pomocí mìøického stolku,
krokování vzdáleností, výškopis se kreslil svahovými šrafami. Jeden topograf zmapoval za
letní období cca 690 km 2. Tato vysoká výkonnost byla umožnìna existencí zmenšené podkladové katastrální mapy. Pro Èechy existuje 267 vojenských mapovacích sekcí z let
1842 - 1852. Na každé sekci je uvedeno její èíslo - 1 až 19 od severu k jihu a ve sloupci
I. až X. západním nebo východním smìrem od Gusterbergu, jméno štábního dùstojníka,
který sekci mapoval a letopoèet. Na pravém okraji sekcí je pøipojen seznam obcí a osad,
poèet domù a stájí a údaj o tom, kolik tam lze umístit mužù a koní.
Morava a Slezsko byly v dobì mapování, tj. v letech 1836 - 1840, zobrazeny na 146
sekcích stejného ètvercového formátu, èíslovaných - 1 až 13 od severu k jihu a v 6
sloupcích západnì a 13 sloupcích východnì od svatoštìpánského poledníku. Formální
podoba sekcí je stejná jako v pøípadì souboru pro Èechy.
Význam 2. vojenského mapování spoèívá v jeho vìtší pøesnosti v porovnání s 1. vojenským
mapováním, jelikož vznikalo na základì geodetické osnovy a s použitím situace zakreslené
v mapách stabilního katastru.
A jakou dobu zachytilo na svých mapách 2. vojenské mapování? Bylo to období nástupu a rozmachu prùmyslové revoluce, která vyvrcholila v Èesku v 60. letech 19. století.
Zemìdìlská revoluce, která probíhala soubìžnì byla dovršena kompletnì až v 80. letech
stejného století. Hlavní spoleèenskou hybnou silou byla revoluce 1848–1849, jež pøinesla
budování obèanské spoleènosti a umožnila rozmach kapitalismu díky vytváøení volného
13
acta cdl.qxd
22.11.2002
DRUHÉ
13:31
Page 12
(F R A N T I Š K O V O )
trhu zboží, pracovní síly a trhu s pùdou. Hospodáøský rozmach vedl k rychlému rùstu poètu
obyvatel a tím k rùstu obyvatelstva zamìstnaného v prùmyslu, rostla mìsta a nastala vlna
urbanizace a s ní pøišla i dopravní revoluce. Vyšší poèet obyvatel znamenal i vìtší poptávku
po potravinách. To vše vyžadovalo pøesné zmapování jednak kvùli zdanìní, ale též z dùvodù
vojenské strategie, nebot’ modernizoval se i zpùsob vedení války. Tím se nám vysvìtluje
vznik stabilního katastru i 2. vojenského mapování. Výše popsané spoleèenské vlivy se nesmazatelnì zapsaly do krajiny a též do map 2. vojenského mapování, z nichž dnes mùžeme
èerpat informace o obrazu krajiny v dané dobì.
Více o 2.vojenském mapování z kartografického pohledu je uvedeno v podkapitole 4.4.
14
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 13
TECHNICKÉ
ZPRACOVÁNÍ MAP
4. TECHNICKÉ ZPRACOVÁNÍ MAP
4.1 Pøevod historického mapování do digitálního tvaru
Všechny sekce ze souborù 1. a 2. vojenského mapování byly získány v analogové
podobì jako barevné laserové kopie v mìøítku 1 : 1, v koneèné velikosti cca formátu A1.
Pro jejich další zpracování zejména v prostøedí GIS bylo nezbytné pøevedení analogového
záznamu na záznam digitální. Toto bylo provedeno pomocí velkoplošného barevného skeneru. Mapy byly skenovány s hustotou 50 a 400 dpi. Hustota 400 dpi je ideální pro archivaci
tìchto unikátních mapových dìl, nebot’ nám umožòuje zpìtnì mapový list vytisknout v kvalitì odpovídající originálu. Digitální záznam byl v této hustotì uložen v souboru v rastrovém formátu TIFF, jehož velikost je pro jednotlivou sekci cca 125 MB, a archivován
na externí harddisk. Zároveò pro potøeby analýzy a interpretace byla hustota snížena na 200
dpi, resp. 100 dpi.
Pro další práci byla shledána jako vhodnìjší hustota 200 dpi, která poskytla vhodný
kompromis mezi kvalitou a velikostí souboru. Pøi hustotì 50 dpi došlo k velkému rozostøení
rastru v detailu. Naopak pøi práci se záznamem s vyšší hustotou než 200 dpi se zvyšují
nároky na používaný hardware a roste èasová nároènost práce zejména pøi manipulaci s více
sekcemi najednou.
4.2 Zpracování rastrù
Specifická úloha rastrové digitální podoby starých map hodnocených v rámci tohoto
výzkumného projektu vedla k vytvoøení metodiky pøípravy rastrového podkladu zachycujícího modelová území. Tato metoda zahrnuje pøípravu jednotlivých sekcí, jejich oøezání
a spojení, zmìnu rozlišení a pøípadnì i úpravu barev a formátu.
Vstupní data pøedstavovaly naskenované sekce starých map ve formátu „Tagged
Image File Format“ (TIFF) s barvami ve škále RGB v LZW kompresi. Prvním krokem bylo
proto pøevedení do TIFF formátu bez LZW komprese, která není standardnì podporována
užitým GIS softwarem. Ukládání barev do kanálù RGB bylo ponecháno.
Sekce pokrývající modelové území bylo nutné pøed samotným spojením pøevést
na rozlišení výsledného rastru. Z hlediska vektorizace bylo žádoucí, aby rozlišení rastrového podkladu bylo co nejvyšší a pokud možno blízké pùvodnímu rozlišení sekcí (400 dpi).
Pøi spojování více sekcí však docházelo k neúmìrnému zvýšení objemu zpracovávaných
dat, bylo tedy nutné pøistoupit ke snížení rozlišení na 200 dpi 1. Výsledný rastr pøedstavuje
kompromis mezi vysokým rozlišením a hardwarovou nároèností jeho zobrazení
a vykreslování v reálném èase. Rozlišení se liší podle plochy zkoumaného území (a tedy
poètu použitých sekcí); v pøípadì malých území bylo možné ponechat mapu v pùvodním
rozlišení, naopak v pøípadì území Labských pískovcù (cca 320 km 2) jsme museli pøistoupit
k razantnímu proøedìní rastru na 120 dpi.
15
acta cdl.qxd
22.11.2002
TECHNICKÉ
13:31
Page 14
ZPRACOVÁNÍ MAP
Dalším krokem bylo pøipravené sekce oøezat (zbavit rastr okrajù tak, aby zùstal pouze
výøez se samotnou mapou) a spojit. Po oøezání byly jednotlivé sekce slepeny do výsledného
rastru. Proporce sekcí nebyly mìnìny, nicménì vzhledem k rozlišení jsme si mohli dovolit,
pokud to situace vyžadovala, rotovat dílèí rastr tak, aby pøesnìji lícoval se sousedními.
Pøi spojování sekcí bylo tøeba pøihlížet k jistým nepøesnostem v obsahu a ke stavu,
v jakém se pùvodní mapy dochovaly. Napø. vìtšina sekcí 1. vojenského mapování má tak
poškozený levý a spodní okraj, že bylo témìø nemožné vytvoøit kompletní výsledný rastr
a mezi slepovanými sekcemi byly ponechány mezery, kde chybí pùvodní kresba.
Zpracování 2. vojenského mapování, kde je návaznost sekcí zajištìna pomìrnì pøesnou geodetickou osnovou díla, pøinášelo sice ménì problémù tohoto druhu, ale ani zde nebyla tvorba výsledného rastru zcela bez problémù. Mapy byly spojovány na základì návaznosti významných liniových útvarù, jako napø. cest, železnic, velkých vodních tokù nebo zøetelných
hranic polygonù. V nìkterých pøípadech bylo nutné i zde zachovat mezery mezi sekcemi,
nebot’ jsme se rozhodli upøednostnit požadavek návaznosti prvkù pøed pouhým spojením
map, které lokálnì nenavazovaly. To je zvláštì patrné v pøípadì území Labských pískovcù,
kde byl zkusmo georeferencován rastr s mezerami (navazující) a bez mezer - výraznì pøesnìjší georeference rastru s mezerami potvrdila pøedpoklad, že je nutné držet se spíše logiky
mapového obsahu.
Po spojení do výsledného rastru bylo nutné barevnost nìkterých sekcí pøizpùsobit
ostatním výøezùm. Originály map stárnuly rùznou mìrou, nìkde se žloutnutí papíru nebo
zmìna barevnosti pigmentu projevila ve vìtší míøe, jiné sekce jsou naopak témìø netknuté.
Z tohoto dùvodu bylo nutné pøed interpretací více opotøebované sekce barevnì vyvážit.
Po nìkolika experimentech bylo upuštìno od výrazných zmìn barevnosti, o nichž jsme se
domnívali, že pomohou zvýraznit rozdíl mezi barevnými tóny a usnadní tak interpretaci a soustøedili se spíše na obnovení pùvodní barevnosti sekcí, které to vyžadovaly. Úpravy
barevnosti jsme provádìli ještì u rastrù v RGB barevné škále, jednalo se hlavnì o úpravy
RGB køivek, jasu, kontrastu a nìkdy i vyvážení barev podle škály CMYK (zejména pro potlaèení žluté na více „zestárlých“ mapách).
Po všech tìchto krocích byl rastr témìø pøipraven k finálnímu zpracování v prostøedí
GIS (georeference, vektorizace obsahu). V prùbìhu georeference nebo dokonce ještì pøed
ní jsme provedli pøevedení barev z RGB škály na indexovanou, což v praxi znamenalo obìtování hardwarového vyhlazování rastru, ztrátu možnosti editace barevných kanálù, zato
však významné snížení objemu, které znamenalo urychlení zobrazování a manipulace rastrem v prostøedí GIS. Vzhledem k tomu, že staré mapy nebylo tøeba (ani možné) hodnotit
statistickými metodami analýzy spekter používanými napø. pro satelitní snímky, pøevod
na indexované barvy neznamenal žádnou ztrátu informací a pøinesl významné urychlení
dalšího zpracování.
16
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 15
TECHNICKÉ
ZPRACOVÁNÍ MAP
4.3 Georeference historických map
Nezbytnou podmínkou pro práci se starými mapami v prostøedí GIS je transformace
rastrové podoby staré mapy do zemìpisného souøadnicového systému tzv. georeference.
Tento proces se bìžnì aplikuje u zpracování dat získaných metodami dálkového prùzkumu
Zemì, u družicových a leteckých snímkù (záznamù) a u souèasných map rùzných mìøítek,
které jsou v rastrovém tvaru importovány do prostøedí GIS nebo do systémù na digitální
zpracování obrazu. Georeference je založena na tom, že existují dva rùzné záznamy stejného území, z nichž jeden je v pøíslušném souøadnicovém systému a druhý je možné na základì toho prvého do daného systému transformovat.
Proces georeference je možné provádìt s pomocí rùzných GIS softwarù, které pracují
na stejném principu a nabízejí rùzné druhy transformací, jež je tøeba testovat v individuálních pøípadech metodou pokus - omyl a zvolit tu nejvhodnìjší. Všechny druhy transformací jsou založeny na vyhledávání a použití tzv. vlícovacích bodù. Jsou to body, které je
možno identifikovat na obou záznamech. V pøípadì starých map je vhodné volit topografické prvky, u nichž vzhledem ke konfiguraci reliéfu èi kulturním tradicím existuje jen
malá pravdìpodobnost, že radikálnì zmìnily svou zemìpisnou polohu. Jedná se o soutoky
øek, hlavní køižovatky cest, stavidla rybníkù nebo vìže kostelù èi jiné sakrální objekty.
Z nejrozšíøenìjších softwarù je tøeba zmínit TOPOL, který nabízí napø. podobnostní,
polynomickou, afinní a kolineární transformaci. Jednotlivé druhy transformací se liší pøesností, jež je možno dosáhnout. Vìtší pøesnost je však zpravidla vykoupena deformací rastru
a degradací kvality informace. Dalšími softwary, které lze využít jsou AutoCAD Map 2000
extenze CAD Overlay, ERDAS Imagine, ArcView extenze Image Analysis a ARC GIS.
Pro georeferenci modelových území zpracovaných v této studii byl použit software
Arc View extenze Image Analysis. Výstup z Arc View Image Analysis zùstává relativnì
dobøe èitelným i po provedení georeference. Pøi dosavadní práci se ukázalo, že míra nepøesnosti topografické lokalizace a nestejnomìrné disproporce ve vzájemných vzdálenostech
jednotlivých topografických prvkù je taková, že užití transformaèních metod deformujících
rastr by ve výsledku vedlo jen k nepatrnému zpøesnìní na úkor ztráty informaèní hodnoty
map. Jako podklad pro georeferenci byly využity vektorové vrstvy vodních tokù, silnic
a zástavby z DMÚ 25 2 v souøadnicovém systému S-JTSK. Tyto vektorové vrstvy byly podloženy rastrem staré mapy, vlícovací body byly voleny pøímo kliknutím nejdøíve na bod
v rastru a poté na jeho odpovídající protìjšek ve vektorové vrstvì. Tímto se eliminuje chyba
pøi odeèítání souøadnic vlícovacích bodù a pøesnost georeference se zvyšuje. Naopak se
snižuje èasová nároènost celého procesu, což je nezanedbatelným pozitivním faktorem.
Georeference 1. vojenského mapování je velmi nepøesná. Vzhledem k metodì, kterou
toto mapování vznikalo tj. nebyla k dispozici žádná geodetická osnova a mapovalo se
doslova od oka, je možné tyto staré mapy pouze pøibližnì srovnat do systému S-JTSK.
Nejvìtší odchylka (v prùmìru 700 metrù) se projevuje v horských oblastech s nároèným
svažitým terénem, kde tvùrci mapy nemohli správnì mìøit vzdálenosti a odhadovat úhly.
V nížinných a rovinatých oblastech je odchylka menší, tj. v prùmìru 400 metrù.
17
acta cdl.qxd
22.11.2002
TECHNICKÉ
13:31
Page 16
ZPRACOVÁNÍ MAP
Rozdílnou pøesnost mapování mùžeme též zaznamenat u sekcí jižních oblastí našeho
území, jež vznikly jako pùvodní v 60. letech 18. století a rektifikovaných èi novì mapovaných sekcí severních oblastí z 80. let 18. století. Právì malá pøesnost map byla dùvodem
pro nové mapování ve vojensky významných oblastech. Pøíkladem mohou být pùvodnì
mapovaná modelová území Kobylí a Novomlýnské nádrže, kde pøestože se jedná o pøevážnì
rovinatou oblast jižní Moravy, pøesnost mapování je srovnatelná èi horší s nároènými
horskými terény na severu Èech (Labské pískovce). Naopak novì mapovaná sekce pánevní
oblasti Mostecka se vyznaèuje velkou pøesností.
Jinou otázkou je polohopisná pøesnost mapového díla. U jednoznaènì identifikovatelných bodù se pøi porovnání napø. s mapou mìøítka 1 : 10 000 (ZABAGED /1 a /2) projevovala velmi vysoká shoda. Jednalo se napø. o køížení polních cest, vèetnì jejich dosud
zachovalých obloukù. Ukazuje to na mnoha místech stálost pamìti krajiny. Pøi pohledu
na vysoké odchylky v georeferenci je tøeba si uvìdomit, že naše práce se nezabývá geodetickou podstatou tohoto historického mapového díla, ale klade dùraz na jeho obsah ve významu pro studium krajinných zmìn.
Georeference 2. vojenského mapování je již transformací mapy do souøadnicového
systému v pravém slova smyslu, nebot’tyto mapy už vznikaly na základì geodetické osnovy.
Malá odchylka georeference je zpùsobena pouze rozdílným mìøítkem. Staré mapy mají
mìøítko 1: 28 800 a podklad DMÚ 25 v S-JTSK je v mìøítku 1: 25 000. Podrobnìji je problematika kartografických aspektù georeference historických map 2. vojenského mapování
rozebrána v následující podkapitole.
4.4 Georeference 2. vojenského mapování
Pøi studiu a interpretaci historických map II. vojenského mapování vyvstává problém
lokalizace tìchto map do souøadnicového systému Jednotné trigonometrické sítì katastrální
(S-JTSK) tak, aby bylo možné provést identifikaci obsahu tìchto historických map vùèi
souèasným státním mapovým dílùm Základní mapy ÈR 1 : 10 000 nebo digitálním katastrálním mapám, pro které je tento souøadnicový systém závazný. Jedná se napøíklad o projekty zamìøené na studium vývoje krajiny v dlouhém èasovém období (od poloviny 19.
stol.), studie týkající se územního plánování nebo projekty využití území (LIS).
Dùvody vzniku mapového díla II. vojenského mapování a jeho obsah je popsán napø.
v (Boguszak, F., Císaø, J., 1961) nebo v publikaci Kapitoly z histórie geodézie na území
Èesko-Slovenska do roku 1918. Edícia výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislavì. Bratislava 1991.
Již ménì známá je skuteènost, jaký zásadní význam na kartografickou kvalitu tohoto
díla mìla èinnost dvorské komise 3 pro úpravu pozemkové danì, zøízená dopisem císaøe
Františka I. ze dne 21. srpna 1810. Tato komise mìla oprávnìní k vrchnímu øízení a dozoru
nad pøípravnými i mìøickými pracemi ve všech zemích Rakouského císaøství pro vznik stabilního katastru. Urèovala postup prací v jednotlivých zemích, pøedkládala císaøi zprávy
o prùbìhu vymìøování a v zásadních vìcech žádala o jeho rozhodnutí. I pøes nepøíznivý
vývoj státních financí v tomto období prosadila vybudování plošné trigonometrické sítì
18
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 17
TECHNICKÉ
ZPRACOVÁNÍ MAP
jako sjednocujícího základu mapovacích prací, což bylo v tehdejší dobì ojedinìlé øešení,
dokazující i nezbytnou dávku taktického jednání. O osvícenosti a kvalitì jmenované komise
svìdèí mimo jiné i naprosto moderní zámìr použít výsledky katastrálního mapování pro
tvorbu vojenských, pøehledných, geografických map a dále map správních po jednotlivých
zemích mocnáøství.
Tìsné propojení geodetických a kartografických základù II. vojenského mapování
a soubìžného mapování pro stabilní katastr (S-SK) je zøejmé nejen volbou kartografického
zobrazení, shodných rovinných souøadnicových soustav a z toho vyplývajícího kladu
mapových listù, ale i propojením astronomické sítì 4 s geodetickou sítí stabilního katastru.
Proto je vhodné krátce zmínit tyto vazby, které umožnily vytvoøit globální transformaèní
klíè (GTK) pro pøevod S-SK do S-JTSK ale i transformace inverzní.
Geodetické základy
Veškeré mìøické práce vycházely z pøedem urèeného bodového pole tvoøeného trigonometrickou sítí (I. až IV. øád). Vybudováním trigonometrické sítì byla povìøena triangulaèní kanceláø c. k. generálního štábu. Práce spojené s jejím budováním se provádìly
po jednotlivých zemích. Vèasné ukonèení tìchto prací podmiòovalo zahájení podrobného
mìøení v daném území.
Souèasnì probíhající mapování katastrální (stabilní katastr) poskytlo podrobný polohopisný základ. Èíselným polohopisným podkladem byly souøadnice vztažené pro Èechy
k trigonometru Gusterberg (Horní Rakousy) a pro Moravu k vìži Svatoštìpánského chrámu
ve Vídni, celkem bylo v monarchii použito 10 rovinných souøadnicových soustav. Z toho
bylo 7 zvoleno v západní èásti monarchie a 3 v èásti východní. Systémy byly rozmístìny tak
aby max. y-ová souøadnice nepøesáhla hodnotu 200 km. Mezi sebou tyto systémy propojeny ani vyrovnány nebyly.
Poèátek souøadnicového systému pro Èechy je vložen do trigonometrického bodu
Gusterberg, ležícího v Horních Rakousích o souøadnicích
j = 48° 02´ 20,50´´
l = 31° 48´ 09,17´´
Morava a Slezsko byly mapovány v systému Svatoštìpánském, s poèátkem vloženým do jedné
z vìží katedrály Sv. Štìpána ve Vídni o souøadnicích
j = 48° 12´ 32,75´´
l = 34° 02´ 21,60´´
Pozdìjší pøesnìjší mìøení pøinesla ponìkud jiné souøadnice trigonometrického bodu
Gusterberg, rozdíly se pohybovaly v rozmezí od 2´´ do 6´´. Souèasnì bylo zjištìno stoèení
kladné vìtve osy X, od severního smìru k západu o hodnotu 4´ 22,3´´, což znamená, že celá
rovinná sít’ je mírnì stoèená vùèi osovému poledníku.
Vlastní trigonometrickou sít’budovali v letech 1807–1840 pouze vojenští topografové,
po roce 1840 též topografové civilní, zamìøení a celkové vyrovnání sítì bylo dokonèeno
roku 1858. Uvádí se poèet 12 590 bodù trigonometrické sítì u nichž byl zjištìny i nadmoøské výšky vztažené k hladinì Jaderského moøe.
19
acta cdl.qxd
22.11.2002
TECHNICKÉ
13:31
Page 18
ZPRACOVÁNÍ MAP
Sít’ byla pøipojena na 4 pøímo mìøené délkové základny, vzdálenosti mezi trigonometrickými body I. øádu byly od 15 do 30 km, II. øádu od 9 do 15 km a III. øádu od 4 do 9 km.
Pro katastrální mapování platil pøitom pøedpis, že na plochu jednoho tzv. triangulaèního
neboli fundamentálního listu musí padnout nejménì tøi trigonometrické body, z nichž musí
být nejménì jeden pøímo pøístupný. Protože fundamentální list používaný v katastrálním
mapování mìl rozmìry jedné ètvereèní rakouské míle a mapový list používaný pro
mapování vojenské dvakrát dvì rakouské míle, lze usuzovat, že na jeden list mapy II. vojenského mapování padlo cca 10-12 èíselnì urèených trigonometrických bodù, s dalším pøípadným zahuštìním triangulací grafickou.
Používané dobové délkové jednotky
palec - 0,026340 m
stopa - 0,316081 m (12 palcù)
sáh - 1,896484 (6 stop)
míle - 7 585,936 m (4 000 sáhù)
Kartografické zobrazení
Bylo zvoleno Cassiniho transverzální válcové zobrazení ekvidistantní v kartografických polednících. Pro rakouskou monarchii toto zobrazení upravil Soldner, proto se nazývá
zobrazení Cassini-Soldnerovo. V podstatì se jedná o bezprojekèní souøadnicovou soustavu
s velice jednoduchými zobrazovacími rovnicemi
Xn = xn,
Yn = yn
Kde Xn, Yn jsou souøadnice bodu Pn v rovinì Cassini-Soldnerova zobrazení, kde osa +X
je vložena do jižní vìtve obrazu osového poledníku a osa +Y je na ní kolmá a vede smìrem
západním. Z jednoduchosti zobrazovacích rovnic plyne, že toto zobrazení nerespektuje
zakøivený tvar zemského povrchu
Poloha bodu Pn na kouli je dána jeho sférickými souøadnicemi xn a yn, které jsou
urèeny délkami pøíslušných poledníkových obloukù. Protože se jedná o válcové zobrazení,
protínají se obrazy poledníkù a rovnobìžek pod pravým úhlem, tj. jedná se o tzv. „ètvercovou mapu“.
Jednoduchost zobrazovacích vztahù vede rovnìž k tomu, že smìrem od osového
poledníku rychle narùstá délkové zkreslení. Øešením je právì volba vìtšího poètu souøadnicových soustav, kde extrémní délkové zkreslení na okraji nedosáhne hodnoty, která by
musela být uvažována pøi kartografické kresbì polohopisu.
Pro výpoèty je použit Zachùv elipsoid, s velkou poloosou a = 6 376 045 m a reciprokou
hodnotou zploštìní 1/f= 310.
20
acta cdl.qxd
25.11.2002
13:10
Page 19
TECHNICKÉ
ZPRACOVÁNÍ MAP
Klad mapových listù II. vojenského mapování
Klad mapových listù byl získán dìlením sektorù rovinného souøadnicového systému
rovnobìžkami se souøadnicovými osami ve vzdálenosti 2 rakouských mil (8000 sáhù).
Sloupce takto vzniklých mapových listù rovnobìžné s osou X (Colonne) se oznaèovaly øímskými èíslicemi od souøadnicové osy západním i východním smìrem (východní -O, západní -W). Vrstvy (Schichte) byly èíslovány arabskými èísly od severu k jihu. Grafické znázornìní je v digitální podobì na CD-Rom.
Georeference mapových sekcí II. vojenského mapování
Pøi znalosti oznaèení mapy, napø. Section Nro = 8, Oestliche Collone Nro = 2 (Nro ..
numero, èíslo vrstvy, sloupce) je výpoèet sáhových souøadnic rohù mapového listu pomìrnì
triviální záležitost, nebot’ souøadnice rohù listu jsou celoèíselnými násobky èísla vrstvy
a sloupce s respektováním orientace os. Složitìjším problémem je pøevod sáhových souøadnic rohù mapových listù do systému S-JTSK (Køovák), kde je vhodné použít globální transformaèní klíè pro katastrální mapování, blíže Appendix II.
K urèení souøadnic rohù map II. vojenského mapování byl vyvinut program VB150,
kde se interaktivnì zadává pøedvolba systému (Gusterberg, Svatý Štìpán), poloha východnì èi
západnì od osy X, èíslo vrstvy a èíslo sloupce. Výsledkem jsou souøadnice rohù vybraného
mapového listu v sáhové i metrické míøe a rovnìž odpovídající hodnoty v systému S-JTSK.
Ukázka výstupu z programu VB150 - blíže Appendix I.
Získané souøadnice
rohù mapových listù
se importují do programového prostøedí ve kterém je realizována vlastní georeference.
21
acta cdl.qxd
22.11.2002
TECHNICKÉ
13:31
Page 20
ZPRACOVÁNÍ MAP
4.5 Vektorizace krajinných prvkù starých map
Nejèastìji používaným zpùsobem výstupu prostorové èásti údajù z mapových podkladù je digitalizace. V naší práci byla použita tzv. digitalizace na monitoru poèítaèe nebo-li
vektorizace. Tento druh digitalizace je možné využít, pokud zdrojová data existují v digitální, v našem pøípadì v rastrové podobì a z nich se postupnì interpretují jednotlivé objekty.
Poloha tìchto objektù je snímána pohybem kurzoru po zdrojovém obrazu se souèasným
uložením souøadnic do vektorového souboru buï ve formì bodu, linie nebo polygonu.
Digitálním podkladem pro vektorizaci byl výøez modelového území z rastrového
souboru 1. resp. 2. vojenského mapování. Nad tímto rastrem byly snímány polygony v pøípadì ploch a linie v pøípadì øek a cest. Vektorizace byla provádìna v prostøedí softwaru
ArcView 3.2. Vzhledem k nárokùm na pøesnost vzájemné polohy jednotlivých vrstev a vektorových tvarù bylo výhodné užít extenzi Interaktivní zachycování, jež je k dispozici
ke stažení na serveru www.arcdata.cz. Tato extenze umožòuje umístit hranièní body (vertexy) polygonu na hranièní linii, vertex èi prùseèík vybraného jiného polygonu. Stejná
funkce už je integrována do novìjšího softwaru ArcGIS 8 jako tzv. snapping (pøichytávání).
Pøi vektorizaci vojenského mapování je tøeba vìnovat velkou pozornost interpretaci
informací v mapì obsažených a správné identifikaci významu užitých symbolù, kterému se
vìnují kapitoly è. 5 a 6.
4.6 Zjištìní zmìn krajinných prvkù
Jednou z informací, kterou mùžeme získat u všech vektorizovaných prvkù starých map
i prvkù DMÚ 25 je velikost polygonu a délka linie. Z tìchto údajù pro dva rùzné èasové
horizonty lze odvodit zmìnu v zastoupení jednotlivých kategorií ploch v krajinì, respektive
zmìnu hustoty cestní a øíèní sítì. U jednotlivých významných tokù èi dopravních tras je
možné zjistit zda došlo k jejich zkrácení nebo prodloužení.
Je však nezbytné zde konstatovat, že není možné kvantifikovat zmìny v zastoupení
jednotlivých ploch v krajinì na základì 1. vojenského mapování. Dùvodem je jeho malá
pøesnost, díky níž získáme tímto zpùsobem spíše zavádìjící informace. V pøípadì 2. vojenského mapování je situace mnohem lepší, ale i zde je tøeba upozornit, že získaná èísla jsou
pouze orientaèní hodnoty. Pro pøesné hodnoty je tøeba použít písemného a mapového operátu stabilního katastru v mìøítku 1: 2 880, který vznikl v 1. polovinì 19. století a byl podkladem pro vznik 2. vojenského mapování.
4.7 Modely terénu
K vizualizaci výsledkù digitalizace i jako další možný pohled na obsah zkoumaných starých map sloužilo zobrazení pomocí prostorových modelù terénu, na nìž
byla promítána uvedená data. Jako výchozí datová báze pro odvození nadmoøské výšky
sloužily vlastní numerické rastry (gridy) vytvoøené z vrstevnicové sítì DMÚ 25 pomocí extenze Spatial Analyst (v ArcView 3.2) nebo vnitøních komponent ArcGIS 8.1.
22
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 21
TECHNICKÉ
ZPRACOVÁNÍ MAP
Tento formát, aè ne vždy zcela pøesnì, vystihuje všechny tvary reliéfu. Jeho vypovídací hodnota je limitována rozlišením, umožòuje relativnì rychlý okamžitý výpoèet zobrazení a umožòuje prezentaci modelu v reálném èase. Prostøedí ArcGIS zároveò dovoluje relativnì snadno nastavit úroveò složitosti zobrazení, což umožnilo zobrazit pomocí prostorového modelu i relativnì rozsáhlá území i za použití rastrù zkoumaných map.
Pøíprava gridù sestávala z nìkolika krokù, a sice z pøípravy vrstevnic pro dané území,
pøípravy vektorového trojrozmìrného modelu terénu ve formátu TIN a jeho pøevodu na finální digitální elevaèní model ve formì rastru.
Vrstevnicové téma bylo vytvoøeno pøevedením ètvercových výøezù s vrstevnicemi
(distribuovaných podle kladu DMÚ 25) do SHP formátu. Tomuto pøevodu pøedcházelo
propojení s patøiènou databází obsahující hodnotu výšky pro daný výøez území. Z tématu
vrstevnic s pøiøazenými výškami byly vygenerován TIN („triangular irregular network“
- nepravidelná trojúhelníková sít’), pøièemž hodnoty výšek vrstevnic vstupovaly do procesu
jako typ promìnné „Mass Points“, kdy jsou výšky odeèítány z vertexù tématu. TIN byl
posléze pøeveden do rastru (gridu) v potøebném rozlišení. Pro modely bylo v závislosti
na velikosti území užito rozlišení od 5 do 50 m (velikost buòky), ale vždy tak, aby byl
model co nejpodrobnìjší a objem dat nebránil dalšímu zpracování. Terénní modely byly
potom u nìkterých území pøekalkulovány tak, aby údaje o nadmoøské výšce obsahovaly
pouze v rozsahu zkoumaného území a výsledný digitální model terénu bylo pak možné
použít v pøíslušné vizualizaci.
1
2
3
4
Prahem pro vektorizaci se ukázalo být rozlišení 120 dpi. Pøi tomto rozlišení je ještì možné rozeznat a vektorizovat plošné a liniové
útvary, na nìž byla tato studie zamìøena.
Soubor DMU 25 byl zapùjèen Odborem informatiky MŽP ÈR
Prezidentem komise byl jmenován hrabì Kristian Wurmer, èleny komise byli Josef Dublhoff, Jan Josef Erben, Karel Eyberg, Josef
Knorr a Jan Pulpán. K práci komise byl pozdìji pøizván i gen. Ludvík August Fallon, pozdìji jmenovaný øeditelem Triangulaèní
a poèetní kanceláøe se sídlem ve Vídni.
Poèátky budování této sítì jsou datovány do roku 1808 a napø. mìøení základen ovlivnilo urèení rozmìru geodetických sítí stabilního katastru.
23
acta cdl.qxd
22.11.2002
METODIKA
5.
13:31
Page 22
I N T E R P R E TA C E A V E R I F I K A C E
M E T O D I K A I N T E R P R E TA C E A V E R I F I K A C E
Analogové barevné kopie 1. vojenského mapování i jejich rastrová podoba se obsahem
a formou dají pøirovnat k datùm získaných metodami dálkového prùzkumu Zemì - leteckým a satelitním snímkùm. Proto pøi jejich interpretaci byla použita metodika interpretace
tìchto materiálù.
Analýza obsahu datového zdroje zahrnuje proces získávání informací v nìm
obsažených. Proces analogové interpretace je založen na postupném èerpání námi využitelné informace, èímž je možné vytvoøit, ve srovnání s pùvodním datovým zdrojem, zdroj
informací pøehlednìjší, srozumitelnìjší a systematiètìjší.
Z hlediska procesu poznávání mùžeme interpretaci rozdìlit na tøi kroky:
1.
2.
3.
Zjištìní je primární fáze odlišení objektu èi jevu od okolí na základì specifických
znakù jako jsou tvar, barva, velikost, struktura, tón, textura apod.
Identifikace je proces vyluèovací selekce objektù podle pøedem pøipravených kriterií
- interpretaèních klíèù.
Výklad uskuteèòuje pøechod od neznámého ke známému. Mùže být i hypotézou
o objektech a skuteènostech, které sice nejsou v obrazovém záznamu vidìt, ale je
možné je odvodit ze zkušeností a na základì schopností interpretující osoby. Tyto
hypotézy je však tøeba dùkladnì verifikovat.
Analýza obsahu historických map byla provedena s využitím existujících topografických a tématických map, historické textové dokumentace a znalosti terénu z terénního
pozorování. Pøi terénní rekognoskaci interpretátor hledá projev známého objektu urèeného
na tématické mapì nebo terénním prùzkumem. Po identifikaci tohoto projevu známého
objektu tento extrapoluje na analogové èásti snímku (Brùna 1990).
Interpretace starých map josefského a Františkova mapování byla provedena vizuální
interpretací dvou rozdílných záznamù jednoho datového zdroje - analogového a digitálního.
5.1 Vizuální interpretace analogového záznamu
Analyzovány byly barevné kopie sekcí z vybraných modelových území. Postupnì byly
zjišt’ovány a identifikovány jednotlivé objekty a jevy na základì zpùsobu jakým jsou
zakresleny v mapì. Vìtší objektivita interpretace byla zajištìna dvìma nezávislými interpretátory, kteøí závìry své nezávislé interpretace spoleènì diskutovali a verifikovali. Takto
vznikla základní databáze identifikovaných objektù, která byla podstoupena k diskusi
bìhem pracovního semináøe o interpretaci (viz. kapitola è. 6).
24
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 23
METODIKA
I N T E R P R E TA C E A V E R I F I K A C E
5.2 Vizuální interpretace digitálního záznamu
Digitální záznam byl analyzován na monitoru poèítaèe s úhlopøíèkou 19 palcù a s rozlišovací schopností 1 280 × 1 024 v programu Adobe Photoshop. Tento grafický software
umožòuje efektivnì upravovat digitální obraz pomocí zmìny kontrastu, jasu, hranové
ostrosti atd. Práce je usnadnìna možností plynulé zmìny rozlišení obrazu (zoom in a zoom
out), vèetnì jeho posunu. Jako v pøedešlém pøípadì interpretace byla provedena dvìma
interpretátory a výsledky byly opìt spoleènì diskutovány a verifikovány.
5.3 Shrnutí metodiky interpretace a verifikace
I.
II.
III.
IV.
Výsledky dvou výše uvedených postupù interpretace lze shrnout do následujících bodù:
Analogový záznam poskytuje ucelený pohled na analyzované území, kde je možno
identifikovat vztahy a vzájemné souvislosti mezi jednotlivými objekty a jevy. Není
možno obraz zvìtšit a jít do vìtšího detailu ani upravit kontrast èi ostrost, lze však
použít jednoduchých pomùcek napø. lupa, odpichovátko, pravítko atd. Výsledek je
znaènì závislý na schopnostech a zkušenostech interpretující osoby a proto je vhodná
spolupráce nejménì dvou specialistù pro zvýšení objektivity a následné verifikace
výsledkù.
Vizuální interpretace digitálního záznamu neumožòuje pohled na celou mapovou
sekci, zato však pøináší možnosti v úpravì obrazu, z nichž nejužiteènìjší je možnost
zobrazení detailu v mapì. Kvalita a rychlost celého procesu interpretace je závislá
na použitém hardwaru a softwaru. Jako v pøedchozím pøípadì klíèová je role minimálnì dvou nezávislých interpretátorù.
Neopomenutelný význam pro vizuální interpretaci mají další podpùrná data napø.
souèasné mapové podklady, textové záznamy, letecké snímky, znalost terénu atd.
Výsledky interpretace závisí na kvalitì jednotlivých sekcí.
25
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
I N T E R P R E TA C E 1.
6.
A
2.
Page 24
VOJENSKÉHO MAPOVÁNÍ
I N T E R P R E TA C E 1 . A 2 . V O J E N S K É H O M A P O V Á N Í
Tato kapitola je výstupem pracovního semináøe konaného na pùdì Historického ústavu
Akademie vìd ÈR za úèasti tìchto odborníkù: Doc. PhDr. Eva Semotanová, DrSc. (Historický Ústav AV ÈR), Ing. Pavla Kostková (Ústøední archiv zemìmìøièství a katastru),
Mgr. Petr Karlík (geobotanik, Katedra botaniky PøF UK), Ing. Ivan Buchta, Ing. Lenka
Uhlíøová a Václav Nedbal (Laboratoø geoinformatiky UJEP). Semináø probíhal formou
diskuse zúèastnìných nad mapami 1. a 2. vojenského mapování.
Interpretace na první pohled zjevné symboliky 1. a 2. vojenského mapování se ukázala být nároènìjším a komplexnìjším úkolem, než se pøedpokládalo. Samotný fakt, že
mapování vznikala v krajinì, s níž nemùžeme mít pøímou fyzickou zkušenost, spolu s nutnou simplifikací a abstrakcí, jíž se dopouštìli tehdejší kartografové, ukazuje na to, že
souèasný badatel se mùže pouze pøiblížit pohledu na krajinu, jaký by byl nejspíš vlastní
tehdejšímu souèasníkovi.
K interpretaci lze pøistupovat z mnoha hledisek; krajinný ekolog a historik budou jen
tìžko hledat konsensuální interpretaèní klíè, nebot’ otázky, které si tito odborníci budou
v souvislosti se starými mapami klást, budou diametrálnì odlišné. Považujeme proto za nutné pøedeslat, že interpretaèní klíè, který jsme sestavili po podrobném prùzkumu mapových
sekcí zájmových území, není úplný a patrnì se octne v konfliktu se specialisty jiných oborù.
Aèkoli jsme se snažili vtìlit do nìj co nejvíce interdisciplinárních pohledù a názorù rùzných
odborníkù, nemùžeme jej považovat za definitivní. Díla tak rozsáhlá jako 1. a 2. vojenské
mapování èeských zemí nebylo z kapacitních dùvodù možné podrobnì prozkoumat,
nicménì provedená šetøení ukázala, že v podstatì každá sekce je originál nejen ve smyslu
výtvarném nebo øemeslném, ale do jisté míry i ve smyslu kartografické symboliky.
Kategorie, jež následují, pøedstavují výbìr tìch nejužívanìjších a konstantních symbolù v ideální podobì. Metoda zobrazování krajiny odpovídala tehdejší realitì, kdy jen
zøídka existovaly ostré hranice mezi biotopy. Proto se v obou mapováních (a zejména
v „josefském“) setkáváme se zobrazováním zdánlivì nepøesným a neostrým, prostým hranic primitivních „land-cover“ kategorií, ale naopak co nejlépe vyjadøujícím charakter vegetaèního krytu a využití území v kontinuální škále.
Rovnìž nemùžeme položit rovnítko napø. mezi jakoukoli kategorii zde uvedenou
a dnešním ekvivalentem názvu této kategorie; jejich náplò byla z dùvodu odlišných kulturních a hospodáøských pomìrù odlišná.
6.1 První vojenské mapování
Výškopis
Reliéf je znázornìn pomocí šrafy spádnic ve škále svìtle šedé až èerné barvy,
na tmavém podkladì (zpravidla v lesních porostech) jsou kontury reliéfu zvýraznìny
tónováním. Výbìrovì se objevují názvy vrcholù kopcù.
26
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 25
A
2.
Polohopis
Sídla jsou znázornìna jako pùdorysy staveb (v pøípadì menších sídel s roztroušenou zástavbou a samostatnì stojících budov) a bloková zástavba (v pøípadì sídel mìstského
charakteru) v rùzných tónech èervené. Orientace, pùdorysy a pøesný poèet budov jsou pouze
orientaèní, mohou odpovídat skuteènosti, ale též nemusí.V intravilánu vìtších sídel se
vyskytuje symbol èerveného køíže v èerveném kruhu nebo pùdorysu stavby - jedná se o znaèení polohy kostela.
Mosty jsou znázornìny jako èervenì vytažené zdìné mosty a èernì vytažené mosty døevìné.
Mlýny, vodní pily a hamry reprezentuje symbol stylizovaného mlýnského kola èerné barvy.
Køíže jsou znázoròovány pomocí schematizovaného køížku, nìkdy s patkou pøipomínající
malé „t“. Lze rozlišit køíže døevìné (èerné) a køíže kamenné nebo s podezdívkou (èervené).
Kaple a kostely jsou reprezentovány buïto èerveným plným kruhem o prùmìru do 2 mm
spojeným s rovnoramenným køížem (malé kaple) nebo stylizovanou podobou církevní stavby (vìžièka s køížkem, kostel) v pøípadì významnìjších a vìtších objektù.
Hrady a zámky jsou zejména na nerektifikovaných sekcích znázornìny schematickým zobrazením (dvì vìže spojené hradbou apod.), nìkdy i jako pùdorysy kreslené èervenou barvou.
Vodní plochy jsou ohranièeny tmavì modrou bøehovkou, výplò je svìtle modrá. S výjimkou
velmi malých vodních ploch se objevuje zdobení modrým stínováním na vnitøní stranì
podél bøehovky, a to vlevo a nahoøe.
Riziko z hlediska interpretace pøedstavují ménì kontrastní a stínováním nezvýraznìné malé
vodní nádrže a rybníky, jejichž rozloha zøídka pøesahuje 1 ha, jenž se však v mapì pravidelnì
vyskytují.
Vodní toky vìtšího významu jsou znázornìny jako plochy a jejich reprezentace v mapì je
identická se zobrazováním vodních ploch.
Potoky a jiné toky o malém prùtoku jsou znázornìny pomocí tmavì modré linky.
Pøíliš pravidelné meandry jsou v nìkterých pøípadech pouze stylizací tìch skuteèných
a nezachycují skuteèný tvar koryta, ale zjednodušují ho (pø. Tøeboòsko).
Bažiny a mokøady jsou znázoròovány pomocí neohranièené tmavì modré vodorovné šrafy
nepravidelné délky zpravidla na zeleném podkladì. Pøedpokládá se, že takto byly vyznaèována takticky významná bažinatá území, u nichž byl vylouèen pøechod.
Na nìkterých sekcích nelze vzhledem k jejich poškození èi „zestárnutí“ již pøesnì identifikovat pùvodní rozsah této znaèky.
27
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
A
2.
Page 26
Les je znázornìn schematickým symbolem stromù zobrazených zpravidla na tmavì zeleném
podkladu. Lze pøedpokládat, že hustota symbolu stromu odpovídá charakteru porostu,
zejména jeho zápoji. Takto lze vylišit dvì základní subkategorie: souvislý lesní porost v zápoji, kde je pøítomno tmavì zelené tónování, a pastevní øídkolesy a porostliny, kde jsou
symboly umístìny øídce a tónování chybí.
U nìkterých sekcí se projevuje tmavnutí nebo dokonce zèernání tónování, které znesnadòuje ètení dalších mapových symbolù, jako napø. výškopisné šrafy nebo symbolù potokù a cest.
Sady a zahrady jsou znázornìny pomocí symbolu stylizovaného stromu nebo keøe, vìtšinou pravidelnì umíst’ovaného na sytì zeleném podkladì. Vyskytují se i varianty ohranièené
tmavou linkou nebo varianty bez podkladového tónování èi varianty, kde stylizovaný strom
nebo keø chybí.
Vinice jsou oznaèovány pravidelnì se opakujícím symbolem stylizované révy obepínající
svislou lat’, a to ve variantách bez tónování, s rùžovým nebo s tmavì zeleným podkladem.
Trvalé travní porosty (zejm. louky a pastviny) na vlhkých a mezických stanovištích jsou
znázoròovány hráškovì zeleným tónováním bez ohranièení. Tento symbol je v mapì mnohdy kombinován se znaèkou pro mokøady nebo se symboly stylizovaného stromu - v tìchto pøípadech mùžeme považovat takovou reprezentaci za výraz kontinuálních pøechodù
a mozaik rùzných prvkù v krajinì.
Obdìlávaná pole, úhor a ostatní zemìdìlská pùda (tj. zejména pastviny na suchých
stanovištích) jsou ponechány v barvì podkladu.
Komunikace rùzného typu jsou reprezentovány liniemi rùzné tloušt’ky a barvy. Nejèastìji
se objevuje èerná linka, vytažená hnìdým inkoustem (polní a lesní cesty), dvì rovnobìžné
èerné linky vyplnìné hnìdým inkoustem (silnice vìtšího významu); lze nalézt i 1,5-2 mm
tlustou linku èervené barvy, která znázoròuje sít’císaøských silnic urèených mimo jiné i k dopravì vojsk.
Rozlišení jednotlivých druhù cest je doprovázeno znaèným rizikem. Dùvodem je zejména
kolísavá kvalita dochovaných sekcí a ztmavnutí hnìdého pigmentu, jímž byly komunikace
v mapì kolorovány i problémy s liniovou zelení kolem silnic - nìkdy nebylo jasné, zda se
jedná o dùležitou komunikaci nebo o cestu menšího významu osázenou stromy.
Povrchová tìžba nerudních surovin (lomy, pískovny apod.) je znázornìna pomocí
plošných útvarù tónovaných hnìdou, okrovou nebo tmavou cihlovì èervenou barvou. Strmý
okraj tìžebního prostoru je nìkdy zvýraznìn tmavou linií.
28
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 27
A
2.
Popis
Popisný aparát mapových sekcí je velmi individuální. Je užito ruènì psané kurzívní
formy latinky s ustupujícími znaky rukopisu èi kurentu. Objevují se názvy místní i pomístní, místní názvy v èeském jazyce jsou zkomolené (nepøesná transkripce). Èasté je užívání
zkratek obecných názvù jako napø. „T.“ (Teich - rybník) èi „Sch.“ (Schloss - zámek).
Nahodile se objevují dvojjazyèné názvy; nejprve je uveden název v nìmeckém jazyce,
následuje název èeský (zpravidla zkomolený) uvozený obraty „böhm.“ nebo „oder“.
6.2 Druhé vojenské mapování
Výškopis
Podobnì jako v pøípadì 1. vojenského mapování je zde užito šrafy spádnic v odstínech
od svìtle šedé až po èernou barvu, pøièemž intenzita šrafy reflektuje svažitost terénu. Není
užito tónování.
Polohopis
Sídla jsou znázornìna jako èervené pùdorysy budov s èernými doplòky, místy stínováním.
Pùdorysy jsou zakreslovány s vìtší pøesností oproti 1. vojenskému mapování. Nìkteré stavby jsou zakresleny pouze èernou barvou. Je možné se domnívat, že èervenì byla zakreslena zdìná stavení a èernì èistì døevìné spíše hospodáøské budovy. Tento pøedpoklad je však
nutné verifikovat dalším studiem.
Mlýny, vodní pily a hamry reprezentuje symbol stylizovaného mlýnského kola èerné barvy.
Køíže jsou reprezentovány èernými stylizovanými køížky, nìkdy doplnìnými patkou nebo
symbolem stylizovaného køížku na podstavci.
Vodní plochy jsou vylišeny tmavì modrou bøehovkou a svìtle modrou výplní. U rybníkù
lze pozorovat tmavì zvýraznìné hráze a symboly výpustí. Letnìné rybníky nebo zarùstající vodní plochy nìkdy ve výplni obsahují opakující se symbol stylizované køoviny
doplnìné místy skvrnami hráškovì zeleného tónování.
V dochovaných sekcích se lze místy setkat s vyblednutím modré výplnì až k barvì podkladu a ztmavnutím bøehovky, takže na první pohled nelze vodní plochu identifikovat.
U rybníkù však lze bez problémù identifikovat hráze, u významnìjších vodních ploch je
potom objekt doplnìn popisem.
Významné vodní toky jsou zakresleny stejnì jako vodní plochy tmavì modrými liniemi se
svìtle modrou výplní.
29
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
A
2.
Page 28
Potoky jsou reprezentovány tmavì modrými liniemi.
Na nìkterých sekcích došlo ke zèernání modrého pigmentu, takže hrozí zámìna za linie znázoròující cesty nebo ohranièující jednotlivé kultury a zejména v místech, kde je pøítomné
tónování, mùže dojít k zámìnì za komunikaci menšího významu.
Bažiny a mokøady jsou podobnì jako u 1. vojenského mapování znázornìny nepravidelnou
vodorovnou šrafou tmavì modré barvy bez ohranièení, nìkdy doplnìnou svìtle zeleným
tónováním nebo symboly vegetace.
Les je reprezentován plochami šedozelené èi hnìdozelené barvy, místy doplnìnými symbolem jehliènatého nebo listnatého stromu (podle typu pøevládající døeviny).
Louky jsou znázornìny svìtle (hráškovì) zelenou barvou, která mùže nabývat rùzné sytosti.
Pastviny jsou znázornìny tyrkysovì zelenou barvou.
Sady a zahrady jsou znázornìny sytì zelenou barvou, nìkdy doplnìnou symbolem stromu
èi keøe. V pøípadì zahrad v intravilánu sídel je nìkdy symbol doplnìn o tmavé ohranièení.
V nìkterých pøípadech hrozí zámìna sytì modrozelených zahrad s plochami pastvin.
Vinice jsou znázornìny v plochách ohranièených tmavou úzkou linkou s výplní svìtle
rùžovým tónováním, nìkdy doplnìnou stylizovaným prvkem keøe vinné révy v pravidelném
intervalu nebo se vyskytujícím ojedinìle. Nìkdy tónování a ohranièení chybí.
Skalní stìny a skaliska jsou reprezentována ostøe ohranièenými svìtle hnìdì tónovanými
polygony s nepravidelnou výplní skvrnami tmavì hnìdé a èerné barvy.
Obdìlávaná pole a ostatní zemìdìlská pùda jsou ponechány v barvì podkladu. Pole jsou
dìlená na jednotlivé lány.
Komunikace rùzného typu jsou znázornìny pomocí èárkovaných, èerchovaných a plných
èar v èerné barvì, vytažené hnìdým inkoustem. Významné trasy a tzv. komerciální silnice
jsou znaèeny rovnobìžnými plnými èarami èerné barvy s hnìdou výplní. Císaøské silnice
jsou znázoròovány jako tøi rovnobìžné èervené linie, pøièemž prostøední je obvykle silnìji
vytažená.
Železnièní tratì jsou znaèeny dvìma soubìžnými tmavì modrými liniemi vyplnìnými sytì
modrou barvou.
Povrchová tìžba nerudních surovin (lomy, pískovny apod.) je stejnì jako na 1. vojenském
mapování znázornìna pomocí plošných útvarù tónovaných hnìdou, okrovou nebo tmavou
cihlovì èervenou barvou. Strmý okraj tìžebního prostoru je nìkdy zvýraznìn tmavou linií.
30
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 29
A
2.
Popis
Popis mapy je psán èerným inkoustem, latinkou v rùzných formách a velikostech
(u názvù sídel odrážející dùležitost popisovaného místa). Objevují se názvy místní i pomístní; podobnì jako v 1. vojenském mapování lze nalézt i zkomolené èeské názvy nebo názvy
dvojjazyèné.
Mapování obsahuje rozsáhlý zkratkový aparát, oznaèující mimo rùzné typy hospodáøských budov (M. - „Mühle“ - mlýn, WH, W - „Wirtshaus“ - hostinec, JH - „Jagdhaus“ myslivna, MH - „Meierhof“ - dvorec, poplužní dvùr) i drážní objekty (napø. WH - „Wächterhaus“ - strážní domek) nebo významné kóty a triangulaèní znaèky (TZ - Triangulierungszeichen), doplnìné nìkdy symboly svìtle šedých rovnoramenných køížkù nebo nevyplnìným tmavým kroužkem o prùmìru zhruba 0,7 mm.
31
acta cdl.qxd
22.11.2002
VYUžITÍ
7.
13:31
Page 30
ZÍSKANÝCH INFORMACÍ PRO TVORBU A OCHRANU
ŽP
VYUŽITÍ ZÍSKANÝCH INFORMACÍ PRO TVORBU
A OCHRANU ŽP
7.1 Zpùsoby obnovy a udržení stability v krajinì
Stabilitu krajiny není snadné definovat. Stabilita biologického systému nikdy není
„absolutní“, a žádný živý systém nemùže být nemìnný. Proto biologickou stabilitu nazýváme metastabilitou, tedy dynamickou stabilitou. Systém je pøi ní v rovnováze - osciluje
kolem ústøední polohy - a mùže pøejít do jiné rovnovážné polohy.
Protikladem ekologické stability je ekologická nestabilita (labilita). Nestabilita je pro
krajinu charakteristická v pøípadì, že po malém zásahu èi zmìnì prostøedí dojde k odchýlení systému z rytmu oscilací kolem její rovnovážné polohy. Rozlišujeme dva typy
nestability. V prvním se systém po narušení mìní a dosahuje nového režimu pøedvídatelných oscilací - nové metastabilní rovnováhy. Nazýváme ho nestabilitou doèasnou. V pøípadì nestability trvalé k novému (statisticky) pøedvídatelnému režimu fluktuace nedochází
(Forman, Godron 1986).
Pøestože stabilita krajiny je pojem do jisté míry relativní, je možno øíci, že stabilnìjší
se krajina stává tím, že se zvyšuje podíl jejích stabilních složek. Trvalé, stabilní struktury se
obvykle vyznaèují výskytem cenných druhù pùvodního genofondu. Jsou to ekosystémy
pøírodní nebo pøírodì blízké s vysokou biodiverzitou tj. vodní toky a plochy, mokøady,
plochy zelenì, doprovodná zeleò cest atd. Terminologií ÚSES tyto složky nazýváme biocentry, biokoridory a interakèními prvky. Tvoøí krajinnou matrici neboli krajinnou kostru.
Pøítomnost tìchto stabilních struktur zvyšuje stabilitu i v sousedních labilních ekosystémech pøevážnì silnì antropogennì ovlivnìných tj. v intenzivnì zemìdìlsky obdìlávaných polích, intravilánech obcí atd.
Na tomto základì jsou vytvoøeny všechny používané vzorce výpoètu koeficientù ekologické stability. Vycházejí z pomìrného zastoupení jednotlivých kategorií využití pùdy
(Land Use) tj. stabilních a labilních krajinných ploch. Zmìna v pomìrném zastoupení lesù, luk
a pastvin, orné pùdy a zastavìného území zpravidla pøináší zmìnu ekologické stability krajiny.
S vývojem vztahu èlovìka a krajiny se vyvíjela i její kostra, která reflektovala soužití
èlovìka s krajinou, zejména její hospodáøské využití. Na pøíkladu Tøeboòska je možné
doložit, že i krajina silnì hospodáøsky využívaná (rybníkáøství) mùže být krajinou stabilní
s velkou estetickou a biologickou hodnotou, v pøípadì, že se podaøí zachovat vysokou biodiverzitu ekosystémù a organismù v nich žijících.
Rychlý rozvoj techniky a rostoucí poèet obyvatelstva a jeho nárokù však zpùsobuje
rozsáhlé narušení krajinné matrice. Na mnohých místech byla nenávratnì ztracena
pamìt’ová kostra krajiny ztrátou jejího reliéfu (devastované plochy povrchových lomù).
Jinde byly narovnány toky, zasypány vodní nádrže, vysušeny mokøady, zrušeny cesty
s jejich doprovodnou zelení, rozorány meze a remízky. Naproti tomu byly v krajinì vybudovány mohutné liniové stavby, které narušují pohyb a migraci organismù, dochází
ke ztrátì konektivity. Konektivita je stupeò fyzického spojení mezi plochami. Propojení
lesních ploch má napø. základní význam pro druhy, které vyžadují les pro svùj pohyb.
32
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 31
VYUžITÍ
ŽP
U kulturní krajiny je stabilita zajišt’ována dodáváním hmoty, energie a informace
èlovìkem. Bez nákladné „údržby“ lidskou spoleèností by se kulturní krajina døíve èi pozdìji
„zhroutila“ v krajinu pro èlovìka nehostinnou a bez možnosti hospodáøského využití, došlo
by k devastaci kulturní krajiny. I to je dùvod proè jsou dnes vynakládány nemalé finanèní
prostøedky na obnovu a udržení krajiny a její stability.
Nejnároènìjším úkolem je obnovení funkèní krajiny v místech, kde byla velkoplošnì
zdevastována rozsáhlými antropogenními aktivitami, napø. po povrchové tìžbì uhlí. Nabízí
se tøi možné zpùsoby obnovy krajiny:
1.
Zpùsob hypoteticky obnovující na základì vìdeckých podkladù a poznatkù o krajinì.
2.
Analogická rekonstrukce podle obdobných zachovaných území.
3.
Obnova na základì autenticky zaznamenaných historických dat o skuteèném stavu
krajiny v minulosti.
Všechny tøi uvedené zpùsoby nestojí samostatnì samy o sobì, ale navzájem se prolínají
a doplòují. Tento projekt se svým obsahem snaží pøispìt k tøetímu uvedenému zpùsobu, jež
využívá dat získaných ze starých map k rekonstrukci historické krajinné matrice a jejích
jednotlivých prvkù.
7.2 Pøíklady aplikace dat získaných studiem starých mapových dìl
Obnova a udržení stability v krajinì na úrovni státní správy je organizována prostøednictvím krajinotvorných programù Ministerstva životního prostøedí ve spolupráci s dalšími
resorty. Patøí mezi nì zejména program Péèe o krajinu, program Obnovy vesnice, realizace
územních systémù ekologické stability (ÚSES) pøedevším v rámci pozemkových úprav
a Program revitalizace øíèních systémù.
Zmínìné aktivity øeší problematiku využívání krajiny mimo zvláštì chránìná území
Èeska z hlediska optimalizace aktivit zapojených subjektù, zemìdìlského a lesního hospodáøství, rozvoje obcí, cestovního ruchu a rekreace. Ekosystémové vztahy a závislosti v krajinì
a ekologická stabilita území jsou stejnì dùležité jako základní aspekty tradièní ochrany pøírody.
V posledních letech se diskuse o této problematice dostává z úrovnì státní správy,
vìdeckých a odborných institucí do popøedí zájmu odborné i laické veøejnosti, nevládních
organizací i jednotlivých obèanù, kteøí též mohou být žadateli o finanèní prostøedky poskytované
v rámci krajinotvorných programù. A právì i tìmto subjektùm by jako inspirativní zdroje
informací mìly sloužit staré mapy, nebot’právì tito lidé nejlépe znají místní podmínky a jsou
tudíž schopni velmi efektivnì na základì této znalosti interpretovat informace ze starých map.
7.2.1 Revitalizace øíèních systémù, protipovodòová ochrana, protierozní opatøení
Øíèní systém je definován jako krajinný ekosystém vymezený vodopisnou sítí a pøíslušnou plochou povodí. Na základì usnesení vlády ÈR è. 373 z 20. kvìtna 1992 byl pøijat
Program revitalizace øíèních systémù. Garantem programu je odbor ochrany pøírody MŽP
ÈR, který je povìøený jeho øízením.
33
acta cdl.qxd
22.11.2002
VYUžITÍ
13:31
Page 32
ŽP
Cílem programu je podporovat a zvyšovat retenèní schopnost krajiny, tj. zvìtšovat
podíl drnového fondu, zpomalovat povrchový i podzemní odtok, zvyšovat infiltraèní vlastnosti a retenèní schopnosti pùdních profilù, zachycovat vodu v rybnících, mokøadech a malých nádržích. Další prioritou je náprava negativních dùsledkù v minulosti nevhodnì provedených pozemkových úprav, nevhodných zpùsobù hospodaøení na pùdì a velkoplošného
odvodnìní a odstranìní nevhodné úpravy tokù. Úèelem tìchto opatøení je obnovit pøirozené
funkce vodních tokù a jejich koryt, èlenitostí dna i bøehù podporovat samoèisticí schopnost
vody, stabilizovat hladiny a zajistit minimální prùtoky a podmínky pro pøirozené biologické
oživení toku, vèetnì jeho doprovodných porostù a ochranných pásù.
Pøedmìtem Programu je ochrana a revitalizace krajinné struktury a pøírodních procesù, které dynamicky vytváøí a obnovují pøírodní ekosystémy. Komplexní analýza
nepøíznivých úèinkù nevhodných zásahù v minulosti je nezbytná pro urèení koncepce revitalizaèních úprav a optimalizaci zásahù do krajiny. Data získaná interpretací starých
mapových dìl mohou významnou mìrou pøispìt informacemi této analýze a usnadnit
rozhodovací proces. Výpoètem indexu zmìny délky vodního toku je možné zjistit, jak se
zmìnil charakter toku, jestli došlo k narovnání meandrù, èi nikoli. Srovnání hustoty øíèní
sítì v území odráží úbytek nebo nárùst liniových vodních ploch a též vypovídá o zmìnì krajinných pomìrù.
Výše uvedené dokládá též možnosti využití historických dat pøi protipovodòové
ochranì a jejím zapracování do územních plánù obcí i pøi realizaci protierozních opatøení
v rámci programu Péèe o krajinu.
7.2.2 Obnova starých cest, alejí a stromoøadí
Cesta s její doprovodnou zelení tvoøí významný prvek krajinné kostry a je zároveò
nositelkou její historické pamìti. Historický vývoj pøinesl pøemìnu venkova a mnohé cesty
ztratily svùj staletý význam. Bìhem kolektivizace mnoho z nich zaniklo, nebo na jejich
místì vznikly nové cesty, jež sice byly mnohem kvalitnìjší z pohledu øidièe, ale nedosahovaly krajináøských kvalit cest pùvodních.
Obnova cestní sítì spoleènì s vysazováním nových alejí a stromoøadí znamená obohacení pøírody o rozsáhlou sít’biokoridorù. Krajina tak získává nové prvky ve své kostøe,
èímž se významnì pøispívá k estetickému prožitku obyvatele i návštìvníka této krajiny.
Soubory josefského a Františkova vojenského mapování poskytují pøesný detailní záznam o cestách spoleènì s jejich ozelenìním. Tyto, v minulosti vojensky strategické údaje,
dnes mùžeme využít pøi rekonstrukci cestní sítì a návratu starých cest do krajiny v územích,
kde byla tato sít’devastována, napø. v chránìných územích v pøíhranièí.
Souvisejícím problémem je tvorba a obnova alejí, stromoøadí a zelených pásù
samostatnì rostoucích èi doprovázející liniové stavby v krajinì. Tyto pruhy zelenì o dostateèné velikosti mohou výraznì zvýšit konektivitu krajiny, a tím umožnit pohyb
živoèichù.
34
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 33
VYUžITÍ
ŽP
7.2.3 ÚSES, krajinné plánování, pozemkové úpravy
Územní systém ekologické stability (ÚSES) je tvoøen základními prvky kostry ekologické stability krajiny - biocentry, biokoridory a interakèními prvky. Již døíve jsme zmínili, jak mohou historická data pøispìt pøi obnovì a revitalizaci vodoteèí, cest, mokøadù,
mezí, remízkù atd. a navrácení tìchto souèástí krajinné kostry zpìt do krajiny.
Krajinné plánování by mìlo integrujícím zpùsobem øešit nejen ochranu abiotických
složek pøírodního prostøedí a živých organismù, ale také koordinovat veškerou èinnost
èlovìka v krajinì, a to pøi plném respektování soukromého vlastnického práva, v souladu se
zájmy celé naší spoleènosti a pøi zodpovìdném zajištìní trvale udržitelného využívání krajiny (sustainability). V koncepci krajinného plánování jsou klíèové tyto faktory: potenciál
a kapacita krajiny, její ekologická stabilita, pøírodní a ekologické limity využívání krajiny
a jejích složek (Lipský 1998).
Krajinné plánování musí vycházet z dokonalé znalosti historického vývoje krajiny,
v našem støedoevropském prostoru významnì ovlivnìného lidskými aktivitami, nebot’ krajina je kulturnì historický základ naší spoleènosti.
Prostøednictvím územního plánování jsou stanoveny zásady organizace území i jeho
funkèní využití. Projektant územního plánu se neobejde bez dokumentace o opatøeních
provedených v rámci komplexních pozemkových úprav (KPÚ). Cílem KPÚ je prosazování
celospoleèenských zájmù v krajinì, prostorová optimalizace držby pozemkù, uspoøádání
vlastnických vztahù k pozemkùm na zemìdìlském pùdním fondu a tvorba nového
mapového díla. V praxi se jedná o zajišt’ování protierozní ochrany, vodohospodáøských
zájmù, vytváøení úèelné cestní sítì a tím o tvorbu a ochranu krajiny. Význam starých
mapových podkladù pro tuto praxi byl zmínìn v pøedchozích sekcích této podkapitoly.
7.2.4 Mimoprodukèní funkce zemìdìlství, agroturistika, návrat èlovìka
do krajiny - obnovení sídel v krajinì
Naše kulturní krajina vznikala staletým pùsobením lidské èinnosti v interakcích s krajinou. Hlavní aktivita, která ji zformovala do dnešní podoby bylo zejména zemìdìlství,
od 19. století pak prùmysl a doprava. Zemìdìlec, obyvatel vesnice èi samotný vlastník,
který pùdu pronajímá nebo ji sám aktivnì obhospodaøuje, je jedním z nejdùležitìjších krajinotvorných èinitelù, jejichž pùsobení je velkoplošné. Prùmyslové i zemìdìlské aktivity
a lidská sídla musí být navzájem propojovány dopravními sítìmi, stále více nároènìjšími
na plochu.
Odchodem zemìdìlsky aktivních starousedlíkù a tím ztrátou hospodáøské aktivity krajina pustne a je tøeba vkládat dodatkovou energii na udržení její atraktivity, ale i úživnosti
pro obyvatele i návštìvníky a na udržení mnohých cenných ekosystémù podmínìných
hospodáøskou èinností (napø. vstavaèové louky). Údržbu krajiny, dnes nazývanou jejím
managementem, je stále výhodnìjší provádìt formou trvale udržitelného hospodaøení
na pùdì, tj. ekologickým (alternativním) zemìdìlstvím napø. formou agroturistiky, než
draze dotovanými krajinotvornými programy.
35
acta cdl.qxd
22.11.2002
VYUžITÍ
13:31
Page 34
ŽP
Ekologické zemìdìlství lze definovat jako vyvážený agroekosystém trvalého charakteru, který je majoritnì založen na lokálních a obnovitelných zdrojích. V ekologickém
zemìdìlství je pøíroda vnímána vèetnì své vlastní vnitøní (intrinsic) hodnoty. Proto ekologický
zemìdìlec má morální povinnost a odpovìdnost hospodaøit na pùdì takovým zpùsobem, aby se
kulturní krajina stala harmonickou èástí pøírody (Petr a kol. 1992, s. 223). Tuto povinnost ovšem
nemùže realizovat sám na vlastní náklady, tj. na úkor své životní úrovnì. Zemìdìlskou èi
venkovskou krajinu využívají a sdílejí všichni lidé, a to nejen jako turisté a rekreanti.
Staré mapy podávají obraz pùvodní, dobové sídelní struktury a skýtají pøedstavu
o hospodáøském využití krajiny v dobách, kdy èlovìk byl s krajinou bezprostøednìji spjat.
Jejich data lze proto zhodnotit i pøi analýze údajù shromáždìných o krajinném prostoru pro
rozhodování o jeho možném hospodáøském využití a obnovì jeho sociálních funkcí.
7.2.5. Rekultivace, staré ekologické zátìže, zahlazování následkù tìžby
Rozhodujícím projevem tìžby nerostných surovin a jiných rozsáhlých antropogenních
zásahù do krajiny je totální transformace všech složek pøírodního systému krajiny. Na pohled
nejvýraznìjším zásahem je zmìna reliéfu území, na níž se váže zmìna horninového prostøedí, hydrologického režimu, pùdní charakteristiky. Tyto primární zmìny vyvolávají zmìny
sekundární - mìní se mikroklimatické a mezoklimatické podmínky, vegetaèní kryt a fauna
oblasti. Kromì zasažení abiotických a biotických složek krajiny se tìžební èinnost negativnì
promítá i do spoleèenské sféry. Zanikají lidská sídla, komunikace a ostatní èásti artefaktù.
Pøi povrchových zpùsobech tìžby nerostných surovin patøí mezi základní formy devastace krajiny výsypky a zbytkové lomy. Hlubinný zpùsob tìžby po sobì zanechává stopy
v podobì rùzných typù poklesových kotlin nebo propadlin nad vyrubanými prostory a též
haldy hlušiny, která se pøi tìžbì dostává na povrch. Odstraòování tìchto škod v krajinì, je celosvìtovým problémem, který musí øešit všechny vyspìlé prùmyslové státy (Stalmachová 1996).
Obnovu èástí krajin zdevastovaných exploatací nerostných surovin je možné provést
dvìma základními cestami - pøirozenou revitalizací nebo biotechnickou rekultivací. Metoda
pøirozené revitalizace využívá ekologické sukcese na „opuštìných“ výsypkách, lomech èi
jiných antropogennì postižených èástí krajiny. Pøirozená sukcese na mnohých stanovištích
vede k rùstu harmonicky vyvážených a ekologicky hodnotných biocenóz. Vždy se však
musí individuálnì posoudit situace konkrétního stanovištì. Záporem této cesty je relativnì
dlouhý proces vývoje vegetace a celých biocenóz. Druhý zpùsob využívá technických
a technologických postupù rekultivace k relativnì rychlému získání území vhodných k pìstování hospodáøsky významných rostlin (Stalmachová 1996). Rekultivací krajiny rozumíme
soubor prací smìøujících k obnovení hospodáøské, biologické a estetické hodnoty krajiny
narušené lidskou èinností.
Rekonstrukèní mapy a plány zhotovené na základì interpretace starých mapových podkladù poskytují obraz reliéfu a struktury pùvodní krajiny pøed zapoèetím antropogenní transformace. Tyto mapy a plány by mìly být jedním z podkladù pro citlivou a racionální tvorbu
nové krajiny (pøi rekultivacích, sanaci starých ekologických zátìží a pøi zahlazování následkù
tìžby a agresivních antropotechnologií) s dùrazem na navrácení její krásy a biologické funkènosti.
36
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 35
MODELOVÁ
8.
ÚZEMÍ
MODELOVÁ ÚZEMÍ
8.1 Labské pískovce
Území zahrnující CHKO Labské pískovce a NP Èeské Švýcarsko bylo vybráno pro pestrost reliéfu, výskyt rùzných typù krajiny a zároveò jako vzorek pohranièního území. Nacházejí se zde místa, která zejména v posledním století podlehla mnoha sociálnì-politickým a demografickým zmìnám, které se pøirozenì odrazily i ve zmìnách krajiny, stejnì jako místa,
která se po velmi dlouhou dobu mìnila jen pozvolna nebo vùbec. Hranice zájmového území
Labské pískovce je vymezena rozsahem výše zmínìných velkoplošných chránìných území.
V I. vojenském mapování je zachyceno na èeských sekcích èíslo 3, 8, 9, 10, 16, 17,
18, ve II. vojenském mapování na sekcích W-I-2, W-I-3, W-II-2, W-II-3, Ö-I-1, Ö-I-2, Ö-I3, Ö-II-2, Ö-II-3 ze souboru mapování Èech.
Pomineme-li medievální etapu vývoje krajiny, kdy došlo v prùbìhu 12. a 13. století ke
kolonizaci pohranièí pøevážnì nìmeckými osadníky, nejvìtší zmìny krajiny nastaly v prùbìhu 20. století. Sídelní struktura vìtšiny území se od dob tzv. „velké kolonizace“ zmìnila jen málo, dùvodem je limitující role reliéfu ve vìtšinì území. Pískovcové soutìsky
a skály v severní èásti zkoumaného území diktovaly rozsah sídelních celkù i obdìlávané
pùdy stejnì jako vedení cest, území bylo využíváno pøevážnì k lesnímu hospodaøení.
Zlomové roky 1945 a 1946 a následný nástup koncepce extenzivního využití pùdy znamenaly pøerušení bezmála 800 let kontinuity z hlediska osídlení, vývoje krajiny a ekologických vztahù v území. Relativní nedostupnost èásti území však utlumila negativní dopady
zmínìných faktorù, proto se mùžeme setkat s plochami ekologicky hodnotnými stejnì jako
s oblastmi, kde si extenzivní lesní hospodaøení nebo vliv imisí (zejména v západní èásti
území) vybraly svou daò.
Ve výbìru zájmových území pøedstavují Labské pískovce kontrolní prvek, krajinu,
kde se neprojevily „revoluèní“ zásahy jako je tìžba nebo zaplavení èásti území, ale kde
v historickém, sociálním, demografickém i ekologickém kontextu probíhaly zmìny
na „evoluèní“ bázi.
8.2 Mostecko
Vybrané modelové území zobrazuje èást Mostecka severozápadnì od Mostu (sekce
èíslo 37, 38 èeského souboru 1. vojenského mapování a sekce èíslo W-III-3, W-III-4, W-IV3, W-IV-4 ze souboru mapování Èech na 2. vojenském mapování). V dnešní dobì je to krajina povrchových velkolomù, ale v pomìrnì nedávné minulosti zde byla úrodná pánevní
oblast intenzivnì zemìdìlsky využívaná. Výbìr území je zøejmý, demonstrovat pùvodní
krajinu pøed zapoèetím povrchové tìžby hnìdého uhlí.
Již od dob keltského osídlení územím vedly obchodní cesty spojující vnitrozemí
s oblastmi ležícími severnì od Krušných hor. Pro pøekonání bažinaté pùdy vytvoøené øekou
Bílinou a Komoøanským jezerem byl vybudován systém hatí a mostù dobøe patrný na mapách 1. vojenského mapování.
37
acta cdl.qxd
22.11.2002
MODELOVÁ
13:31
Page 36
ÚZEMÍ
Koncem 15. a poèátkem 16. století s nástupem rudného dolování v Krušných horách
vytvoøila Mostecká pánev pøirozené agrární zázemí pro tuto tìžbu. V 19. století však uhelné sloje rozhodly o jiném využití této oblasti. Uhlí vstoupilo do života lidí a hluboce mìnilo obraz krajiny. Pro Most a široké okolí táhnoucí se k úpatí Krušných hor se staly na dlouhá desetiletí novodobou dominantou tìžní vìže hlubinných dolù protkané hustou železnièní
sítí, které postupnì ustoupily povrchové tìžbì opírající se o velkolomy s výkonnými
velkostroji na uhlu i na skrývce.
A tak se zaèíná výraznì mìnit vzhled krajiny v pánevní oblasti Mostecka. Celý støed
okresu protkaly støídavì povrchové doly s jílovitými výsypkami a velkolomy, jež se staly
osudnými øadì obcí, které musely být likvidovány pøed postupující tìžbou.
Po vytìžení oblastí se zaèalo s jejich rekultivací. Nejstarší výsypky byly èásteènì
zazelenìny nebo na nich obnovena pole, èi založeny ovocné sady. Na upravených svazích
vybraných výsypek byly vysázeny vinice, které zde mìly místo již v historických dobách,
jak dokazují 1. i 2. vojenské mapování. Problematika rekultivace ploch a tvarování krajiny
se dnes výraznì dostává do popøedí zájmu a staré mapové podklady mohou významnì pøispìt jejímu øešení.
8.3 Kobylí
Modelové území je tvoøeno 4 katastry - Kobylí, Boøetice, Nìmèièky a Vrbice (sekce
èíslo 103,104,113,114 moravského souboru 1. vojenského mapování a sekce èíslo Ö-II-12,
Ö-II-13, Ö-III-12, Ö-III-13 z moravskoslezského souboru 2. vojenského mapování).
Osídlení oblasti je velmi staré, kontinuální od neolitu. Jedná se o Bohem požehnaný kraj
pracovitých lidí, krajinu intenzivnì zemìdìlsky využívanou po dlouhá staletí. A právì kvùli
tomuto dlouhodobému hospodáøskému pùsobení èlovìka v krajinì, byl tento kraj zvolen
jako jedno z našich modelových území.
Území bylo souvisle odlesnìno ještì v prehistorických dobách a dnes je bez pøirozené
lesní vegetace pouze s ostrùvky akátin. Charakteristickým jevem jsou rozsáhlá pole, sady
a vinice.
Na první pohled nás na mapì 1. vojenského mapování zaujme plocha tzv. Kobylského
jezera, které je na mapì 2. vojenském mapování redukováno na polovinu své pùvodní rozlohy a na souèasných mapách zcela chybí. Toto jezero je poprvé pøipomínáno roku 1464, kdy
bylo 4 km dlouhé a místy až 2 km široké. Ještì v roce 1797 bylo pokládáno za nejvìtší
vodní plochu na Moravì. Abnormálnì suché léto v rove 1830 pøivodilo jeho èásteèné
vysušení, jež je patrné na mapì 2. vojenského mapování. Pozdìji byla plocha zcela odvodnìna a rozorána.
8.4 Novomlýnské nádrže
Toto modelové území je ukázkou oblasti, kterou èlovìk zcela zmìnil vybudováním
vodního díla. Hranice, jíž tvoøí obdélník o rozmìrech zhruba 12 x 6 km, byla zvolena tak,
aby sledované území zahrnovalo souèasnou polohu novomlýnských nádrží a èást okolí
38
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 37
MODELOVÁ
ÚZEMÍ
v takovém rozsahu, aby bylo možné vysledovat pøípadné krajinné zmìny v širším kontextu
okolní krajiny. V I. vojenském mapování je zachyceno na moravských sekcích èíslo 111,
112, 119, 120 ve II. vojenském mapování na sekcích W-I-12, W-I-13, Ö-I-12, Ö-I-13, Ö-II12, Ö-II-13 ze souboru mapování Moravy a Slezska.
Vodní dílo je tvoøeno soustavou tøí pøehradních nádrží, z nichž Horní Mušovská
a Støední Vìstonická byly vybudovány v letech 1975–82 a Dolní Novomlýnská v letech
1982–88. Nádrže jsou nejvìtší vodní plochou na Moravì. Horní nádrž slouží pro závlahy
a rekreaci, Støední nádrž je vyhlášena pøírodní rezervací pod názvem Vìstonická nádrž.
Dolní nádrž slouží pro závlahy, rekreaci a výrobu elektøiny (v hrázi je zabudována elektrárna). Všechny jsou využívány ke sportovnímu rybáøství. Vybudování Novomlýnských
nádrží sice vyrovnalo prùtokové pomìry na dolním toku Dyje a zabránilo pravidelným
záplavám, ale souèasnì znamenalo drastický zásah do pøírodních pomìrù krajiny. Z tìchto
dùvodù byl zpracován program ekologizace Novomlýnských nádrží, jehož cílem je vytvoøení potøebných biocenter a biokoridorù, které by spolu s urèitým snížením hladiny jezer
vedly k obnovení potøebné ekologické stability celého území.
8.5 Zlatá stoka (Tøeboòsko)
Zlatá stoka a její bezprostøední okolí reprezentuje území, jehož krajináøská a ekologická hodnota je nesporná, ale jehož existence je podmínìna velkoplošným antropogenním
zásahem, a sice budováním rybnièní sítì na Tøeboòsku. Zlatá stoka je umìlý kanál
pøivádìjící vodu do rybnièní sítì v okolí Tøebonì; dále slouží k regulaci stavu vody v soustavì rybníkù a k zajišt’ování hygienického prùtoku vodním dílem.
Hranice území je na východì tvoøena tokem Lužnice, na západì potom rùznými typy
pøirozené hranice tak, aby vedle okolí Zlaté stoky území zahrnovalo i nejdùležitìjší rybníky
v tøeboòské soustavì, na severu a jihu je ohranièeno poèátkem Zlaté stoky a jejím ústím
do Lužnice. Celé území zahrnuje plochu pøes 230 km 2. V I. vojenském mapování je zachycují èeské sekce èíslo 251, 252, 258 a 259, ve II. vojenském mapování jsou to sekce W-III15, W-III-16, W-IV-15, W-IV-16 ze souboru mapování Èech.
Vybrané území bylo intenzivnì využíváno již v ranném novovìku, který dal též vzniknout
rybnièní síti. Zmìny krajiny jsou spojeny s hospodáøskými reformami, které v druhé polovinì
16. století v rožmberském panství provádìl Jakub Krèín z Jelèan, který se podílel na vybudování vìtšiny rybníkù a vyhloubení Zlaté stoky. Vytvoøení soustavy rybníkù s množstvím
kanálù, podmáèených a mokøadních území vedlo k nastolení ekologicky stabilního režimu
v krajinì, který díky malým zmìnám ve využití krajiny a technologii toho využití pøetrval
do dnešních dnù. Aèkoli charakter krajiny se nezmìnil, hydrografická sít’ však podléhala
zmìnám, byla podle momentálních potøeb rozšiøována nebo mìnìna, jak ostatnì ukazují
i stará mapová díla.
39
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 38
ZÁVÌR
9.
ZÁVÌR
Výsledky projektu VaV/640/2/01 - „Identifikace historické sítì prvkù ekologické
stability krajiny“ demonstrují široké možnosti, ale i nìkterá omezení využití starých map
pro sledování krajinných zmìn a tím jejich využití pro tvorbu a ochranu životního prostøedí.
Stará kartografická díla - 1. a 2. vojenské mapování, byla poprvé použita v takto rozsáhlém
výzkumném projektu, kdy byly zakoupeny barevné kopie celých souborù. Již pouhé
dovezení tìchto unikátù do Èeské republiky vyvolalo široký zájem vìdeckých kruhù. Není
divu, jen s obtížemi lze nalézt obor, v nìmž by využití tìchto map nenalezlo své opodstatnìní.
Naším zájmem do budoucna by mìlo být rozšíøení map vojenských mapování nejen
mezi širokou vìdeckou veøejnost, ale zejména mezi pracovníky státní správy a to nejen
v resortu životního prostøedí. Zpìtná vazba, kterou od tìchto odborníkù dostaneme bude
cennou informací o možnostech a úskalích využití tìchto materiálù v každodenní praxi.
Dùležitým krokem v tomto zámìru bylo pøevedení starých map do digitálního formátu. V této podobì jsou tyto mapy efektivnì uchovány pro budoucí generace, nebot’ tato
forma archivace unikátních mapových dìl nám umožòuje zpìtnì mapový list vytisknout
v kvalitì odpovídající originálu, a tak se nemusíme bát jeho nenávratné ztráty. Nejvìtší
pøedností digitální podoby však je právì možnost distribuovat prostøednictvím média jako
internet nebo na záznamových nosièích (CD, DVD) tyto mapy doslova do poèítaèe každého,
kdo o nì projeví zájem. Na tomto místì je nutno zdùraznit, že další unikátní díla, mezi které
bezesporu patøí stabilní katastr na svou archivaci pomocí digitálních technologií a možnost
distribuce mezi širokou veøejnost stále ještì èekají.
Pøi získávání informací ze starých map byly použity nejmodernìjší technologie
geografických informaèních systémù a dálkového prùzkumu Zemì. Výsledky jsou jistì zajímavé a pøinášejí další možnosti k využití potenciálu starých map. Nicménì tyto nástroje
nemohou v žádném pøípadì nahradit práci lidí - odborníkù. Každý dle svého oboru oèekává
od staré mapy jinou informaci a její získání je ovlivnìno stáøím mapy a kvalitou, v jaké se
dochovala. Též musíme poèítat s tím, že zejména v pøípadì 1. vojenského mapování se
jedná z 50 procent spíše o umìlecké dílo, kde záleží na individuálním ztvárnìní autorem
- tvùrcem mapy.
Pøes tato úskalí význam starých vojenských mapování je obrovský. Zachycují dobu,
kdy se na našem území tvoøila souèasná kulturní krajina. V žádném pøípadì nelze øíci, že
zachycují krajinu v její ideální podobì a my bychom se mìli snažit o návrat této historické
krajiny. Krajina v minulosti nebyla lepší ani horší, byla jiná a právì proto by nás mìla
inspirovat v tom dobrém i špatném, abychom vìdìli, co dìlat pro nápravu nebo èeho se
vyvarovat.
40
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 39
A P E N D I X I.
APPENDIX I.
Zdrojový text programu VB150
Attribute VB_Name = "vb150"
Attribute VB_GlobalNameSpace = False
Attribute VB_Creatable = False
Attribute VB_PredeclaredId = True
Attribute VB_Exposed = False
' vb150 rohy listu II. vojenskeho mapovani
Private Sub Command1_Click()
Dim Colonne As String, System$, T1$, T2$
Dim Section%, Vrstva%, Sloupec%
Dim ylh#, xlh#, yph#, xph#, ypd#, xpd#, yld#, xld#, Dvemile#
Dim ylhs#, xlhs#, yphs#, xphs#, ypds#, xpds#, ylds#, xlds#
Dim A#, B#, Cy#, Cx#, Y0#, X0# 'koeficienty helmertovy transformace sahy/JTSK
Dim ylhjtsk#, xlhjtsk#, yldjtsk#, xldjtsk#, yphjtsk#, xphjtsk#, ypdjtsk#, xpdjtsk#
Dim radek, hlava1, hlava2 As String, L As Label
Dim Y1#, X1#, Y2#, X2#, Y3#, X3#, Y4#, X4#, westeast, sloupecek As String
Const Mile# = 7585.935372
Dim L1, L99 As Label
Dvemile = Mile# * 2
sah# = Mile# / 4000
Open "system.txt" For Input As #3
Input #3, T1
Close #3
Open "poloha.txt" For Input As #4
Input #4, T2
Close #4
Colonne = Text3: Vrstva = Text4
' dekodovani rimskych cislic oznaceni sloupce
Colonne = UCase(Colonne)
If Colonne = "I" Then Sloupec = 1
If Colonne = "II" Then Sloupec = 2
If Colonne = "III" Then Sloupec = 3
If Colonne = "IV" Then Sloupec = 4
If Colonne = "V" Then Sloupec = 5
If Colonne = "VI" Then Sloupec = 6
If Colonne = "VII" Then Sloupec = 7
41
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 40
A P E N D I X I.
If Colonne = "VIII" Then Sloupec = 8
If Colonne = "IX" Then Sloupec = 9
If Colonne = "X" Then Sloupec = 10
If Colonne = "XI" Then Sloupec = 11
If Colonne = "XII" Then Sloupec = 12
If Colonne = "XIII" Then Sloupec = 13
If Colonne = "XIV" Then Sloupec = 14
If Colonne = "XV" Then Sloupec = 15
If Colonne = "XVI" Then Sloupec = 16
If Colonne = "XVII" Then Sloupec = 17
If Colonne = "XVIII" Then Sloupec = 18
If Colonne = "XIX" Then Sloupec = 19
If Colonne = "XX" Then Sloupec = 20
' --------- Gusterberg kvadrant +Y -X zapadne a severne od Gusterbergu
If T1 = "G" And T2 = "W" And Vrstva <= 22 Then
xld = Abs(Vrstva - 22) * Dvemile: xld = -xld: xpd = xld
xlh = xld - Dvemile: xph = xlh
xld = xld - Mile: xlh = xlh - Mile: xpd = xpd - Mile: xph = xph - Mile
ylh = Sloupec * Dvemile: yld = ylh: yph = ylh - Dvemile: ypd = yph
End If
' ---------- Gusterberg kvadrant -Y -X vychodne a severne od Gusterbergu
If T1 = "G" And T2 = "O" And Vrstva <= 22 Then
xld = Abs(Vrstva - 22) * Dvemile: xld = -xld: xpd = xld
xlh = xld - Dvemile: xph = xlh
yph = Sloupec * Dvemile: ypd = yph: ylh = yph - Dvemile: yld = ylh
yph = -yph: ylh = -ylh: ypd = -ypd: yld = -yld
End If
' ----------- Gusterberg kvadrant +Y +X zapadne a jizne od Gusterbergu
If T1 = "G" And T2 = "W" And Vrstva >= 23 Then
xlh = (Vrstva - 23) * Dvemile: xph = xlh
xpd = xlh + Dvemile: xld = xpd
ylh = Sloupec * Dvemile: yld = ylh: yph = ylh - Dvemile: ypd = yph
End If
' ------------ Gusterberg kvadrant -Y +X vychodne a jizne od Gusterbergu
If T1 = "G" And T2 = "O" And Vrstva >= 23 Then
xlh = (Vrstva - 23) * Dvemile: xph = xlh
42
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 41
A P E N D I X I.
xpd = xlh + Dvemile: xld = xpd
yph = Sloupec * Dvemile: ypd = yph: ylh = yph - Dvemile: yld = ylh
yph = -yph: ylh = -ylh: ypd = -ypd: yld = -yld
End If
Text5 = Round(ylh, 0): Text6 = Round(xlh, 0)
Text7 = Round(yph, 0): Text8 = Round(xph, 0)
Text9 = Round(ypd, 0): Text10 = Round(xpd, 0)
Text11 = Round(yld, 0): Text12 = Round(xld, 0)
Text13 = Round(ylh / sah, 0): Text14 = Round(xlh / sah, 0)
Text15 = Round(yph / sah, 0): Text16 = Round(xph / sah, 0)
Text17 = Round(yld / sah, 0): Text18 = Round(xld / sah, 0)
Text19 = Round(ypd / sah, 0): Text20 = Round(xpd / sah, 0)
Open "GustII.txt" For Input As #1
Line Input #1, hlava1
Line Input #1, hlava2 'nacteni hlavicky 2 radky
'hleda se mapovy list
L1: Line Input #1, radek
Input #1, Y1, X1
Input #1, Y2, X2
Input #1, Y3, X3
Input #1, Y4, X4
Input #1, Y1, X1
Input #1, westeast, sloupecek, vrstvicka
If westeast = T2 And sloupecek = Colonne And vrstvicka = Vrstva Then
Text21 = Round(Y1, 0): Text22 = Round(X1, 0)
Close #1
GoTo L99
End If
' MsgBox ("westeast " & westeast & " " & " Sloupec " & sloupecek & " vsrtva " & vrstvicka)
GoTo L1:
L99: End Sub
'-----------------------------------Private Sub Command2_Click() ' guma
Text3 = "": Text4 = "": Text5 = "": Text6 = ""
43
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 42
A P E N D I X I.
Text7 = "": Text8 = "": Text9 = "": Text10 = "": Text11 = "": Text12 = ""
Text25 = "": Text26 = "": Text27 = "": Text28 = ""
End Sub
'-----------------------------Private Sub Command3_Click()
predvolba$ = "G"
MsgBox ("zvolen system GUSTERBERG")
Open "system.txt" For Output As #1
Print #1, predvolba$
Close 1
End Sub
'-------------------------------Private Sub Command4_Click()
predvolba$ = "S"
MsgBox ("zvolen system Svaty Stepan")
Open "system.txt" For Output As #1
Close 1
End Sub
predvolba$ = "W"
MsgBox ("zvolen sloupec zapadne od svisle osy X")
Open "poloha.txt" For Output As #2
Close 2
End Sub
predvolba$ = "O"
MsgBox ("zvolen sloupec vychodne od svisle osy X")
Open "poloha.txt" For Output As #2
Close 2
End Sub
'-------------------------------Private Sub command7_click()
MsgBox ("program VB150 ukoncil cinnost, stiskni krizek v pravem hornim rohu")
End Sub
44
acta cdl.qxd
22.11.2002
13:31
Page 43
PRAMENY
A L I T E R AT U R A
1 0 . P R A M E N Y A L I T E R AT U R A
10.1 Prameny
1.
2.
3.
4.
První vojenské mapování èeských zemí (josefské), barevné kopie z originálù uložených ve Vojenském archivu ve Vídni.
Druhé vojenské mapování èeských zemí (Františkovo), barevné kopie z originálù uložených ve Vojenském archivu ve Vídni.
Digitální model území 25 (DMÚ 25), databáze vektorových geodat spravovaných
Vojenským topografickým ústavem se sídlem v Dobrušce.
http://www.arcdata.cz
10.2 Literatura
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
BRÙNA, V. (1990): Metodické problémy využitelnosti dat dálkového prùzkumu zemì
k výzkumu geoekologické funkce struktur krajinných systémù. Kandidátská disertaèní
práce, ÈSAV Ústav krajinné ekologie, Èeské Budìjovice, 86 s.
BRÙNA, V., UHLÍØOVÁ, L. (2000): Metodika pøístupu k interpretaci historických
map se zvláštním zøetelem k udržení a obnovì ekologické stability krajiny. Ms.,
Katedra informatiky a geoinformatiky FŽP UJEP, Ústí nad Labem, 17 s.
FORMAN, R., GODRON, M. (1993): Landscape Ecology. pøekl. Kol.: Krajinná ekologie. Academia, Praha, 583 s.
KUDRNOVSKÁ, O. (1985): Josefské mapování èeských zemí a jeho topografický
popis (s rozborem popisu pražské sekce). Historická geografie, Ústav èeskoslov.
a svìtových dìjin ÈSAV, s. 55–103.
KUCHAØ, K. (1958): Naše mapy odedávna do dneška. Nakladatelství ÈSAV, Praha,
129 s.
KUCHAØ, K. (1967): Mapové prameny ke geografii Èeskoslovenska. Acta Universitatis Carolinae Geographica, 2, è. 1, s. 57–97.
LIPSKÝ, Z. (1998): Krajinná ekologie pro studenty geografických oborù. Karolinum,
Praha, 130 s.
PETR, J. a kol. (1992): Ekologické zemìdìlství. Zemìdìlské nakladatelství Brázda,
Praha, 312 s.
STALMACHOVÁ, B. (1996): Základy ekologické obnovy prùmyslové krajiny. VŠB
- Tech. univerzita Ostrava, Ostrava, 155 s.
SEMOTANOVÁ, E. (2002): Studium krajiny a srovnávací kartografické prameny.
Sborník z konference "Krajina 2002 - Od poznání k integraci. MŽP ÈR, Praha, v tisku
BOGUSZAK F., CÍSAØ J. (1961): Vývoj mapového zobrazení území Èeskoslovenské
socialistické republiky, III. díl. Mapování a mìøení èeských zemí od poloviny 18. Století do poèátku 20. Století. Ústøední správa geodézie a kartografie. Praha.
45
acta cdl.qxd
22.11.2002
PRAMENY
12.
13.
14.
15.
16.
46
13:31
Page 44
A L I T E R AT U R A
Kapitoly z histórie geodézie na území Èesko-Slovenska do roku 1918. Edícia výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislavì. Bratislava 1991.
Instruktion zur Ausführung der in Folge der Allerhöchsten Patente vom 23. December
1817. angeordneten Landes-Vermessung. Wien 1824.
KØOVÁK, J. (1924): Z èinnosti triangulaèní kanceláøe ministerstva financí v r. 1920–
1923. Zprávy veøejné služby technické, roè. VI. Praha.
ÈADA,V. (2001): Návod pro obnovu katastrálního operátu pøepracováním ze systému
stabilního katastru. ÈÚZK, Praha.
ÈADA, V. (2001a): Využití geodetických základù stabilního katastru, historie vzniku
a užití mílových tabulek. In. GaKO - ISSN 0016-7096, roè. 47 (89), è. 10, Vesmír.

acta cdl.qxd

Transkript

Podobné dokumenty

Letní dvojčíslo 78 2012 výtisk zdarma

číslo 18/2014 - Sdružení hornických odborů (SHO)

kvantová fyzika

Sociální a symbolický význam neolitických domů

závěrečné práci.

Přestavovací suport - obslužný přístroj DO 01

staré mapy v prostředí gis a internetu1 - Vladimír Brůna

KATALOG

Sborník K21 2004 - Kniha ve 21. století (2016)

Využití geoinformačních technologií pro hodnocení - Projekty

3 - Radiozurnal.sk

Sylabus předmětu s literaturou

GPS tracker návod - Auto Top Centrum

SCIENTIA et SOCIETAS

Heradesign fine A2