MUCIN - AHOL

MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
ÚVOD
Milí čtenáři,
jako kaţdý měsíc i tentokrát se pro Vás s láskou přichystával školní
časopis MUCIN. Květnové číslo si pro Vás připravilo malé překvapení. Jak jistě
někteří z Vás vědí, tak Palma maturuje. Je to strašná škoda, protoţe byla pro MUCIN
opravdu přínosná a převzít po ní otěţe nebude lehké. Nemusíte se ale bát, Váš
oblíbený školní časopis bude pokračovat i nadále.
Kaţdý z Vás asi ví, ţe se blíţí prázdniny, na které se všichni těšíme uţ od
1. září, přesněji tedy od chvíle, kdy si začneme uvědomovat, ţe škola zase začíná. Ale
uţ brzo se zase budeme moct vyhřívat na rozpáleném slunci, u bazénu, nejlépe ještě
se skleničkou mojita v ruce. Počasí uţ k tomu jenom nabízí. Ta horší zpráva ale je, ţe
ať chceme nebo ne, tak ty ředitelské testy, kterými nás teď učitelé jenom zahrnují,
prostě napsat musíme. Měli bychom. Takţe zatnout zuby!
Prázdniny začínají za 20 dní !!!
Nikki
1
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
OBSAH A REDAKCE
Redakce:
Šéfredaktor
Nikola Foldynová
 Rubrika: Zaměřeno na …Converse
 Song: Avril Lavigne – Smile
 Osobnost: Pete Wentz
 Film: Transformers 3
Korektura
Mgr. Rostislav Gromnica
Redaktoři
Kristýna Koryťáková
 Poezie
 Legenda - část 1.
Kateřina Hudečková
 Úvaha: Zamyšlení nad bezmocí a beznadějí
Tereza Hankusová
 Reportáž: Šavrdův pohár 2011
Design
Nikola Foldynová
Titulní strana
Lucie Kolaříková
Obsah:
Úvod………………....str. 1
Obsah a redakce.........str. 2
Poezie...……………...str. 3 – 4
Song….........................str. 5
Film………………......str. 6
Reportáţ…………......str. 7 - 8
Nábor nových členů….str. 9
Osobnost měsíce……...str. 10 - 11
Zaměřeno na..………....str. 12 - 13
Úvaha…………….….....str.14
Legenda: část 1..…….…str. 15 – 18
E-mail:
ahol [email protected]  Zde můţete posílat své příspěvky, stíţnosti,
připomínky i komentáře. Váš názor nás zajímá.
2
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
POEZIE
Anděl smrti
Hurt
Today was like any other day
At least I thought it’d be
But then you walk in and say:
„You disappointed me“
That’s not what you’re supposed to
I always tried so hard
Every day on and on
To make you proud
But now, the hope’s all gone
And I’m left broken
I’m not a toy, ya know
I’m a living human being
With feelings and so
But I guess, you can’t see it
And that’s what hurts the most
I swear I’ll be good, you won’t regret
If that’s what it takes to be
If you’ll say „you’re good, not bad“
It’d be first good word you gave me
And that’s not exactly on anyone’s good list
Tears slowly blur my vision
Knowin‘ that you don’t really care
It‘s most likely my prison
Where I’m locked, alone and bare
With no one to open up to
After all, I thought today was the day
When you’ll finally say those words
But you didn’t and that made world turn grey
It meant to give up no matter how it hurts
Now I am left here all alone and hurt
To jednou časně zrána,
kdyţ rosa pokrývala zem,
já vyhlédl ven z okna
a uzřel taj ten kráčet sem.
Postava, jeţ do očí mi hledí,
smilování nedává
teď jiţ vím, ţe zbytí není,
ţivota konec mi nastává.
Ţivota uţíval si plnými
doušky,
radostí z bytí byl jsem opilý
leč nedbalost zřídkakdy se
odpouští,
snad posečkáš ty ještě chvíli.
Nech mne proţít mou
ţivota hodinu poslední
neb neţ najdu cestu svou,
jiţ nad ránem se rozední.
Slunce víckrát nezasvítí,
ptáci navţdy utichnou
víc neuzřím jiţ jarní kvítí,
kráčím cestou osudnou.
Naposledy pokochat se
okolní tou přírodou,
naposled dát sbohem matce,
a vydat se napříč cestou svou.
Dnes jiţ vím, co ţivot stojí,
co na konci se skrývá,
první den se slunce strojí,
nad posledním se stmívá.
3
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
Pray for life
I know I promised
That I’ll take care of you
CHORUS…
But I can’t keep doin‘ it
For the rest of your life, you knew
Don’t worry about it too much
You know, nobody’s perfect
Now it’s time for you
It’s not only one step, no need to
To get serious about it all
And make a dream come true
rush
Yet it’s a long way and no turnin‘
This time, you’ll get to know
back
CHORUS:
There’s something to hide
you know deep inside
you refuse to face the fight
so pray for life
But no need to worry
I’ll be with you all the time
Maybe you won’t achieve glory
But trust me, it’ll go just fine
CHORUS…
I will wait
for the day
when you find the real way
and stand for yourself
You’re a big girl now
So stand on your own feet
Don’t worry, I’ll show you how
CHORUS:
There’s something to hide
you know deep inside
you refuse to face the fight
so pray for life
But it’s the last time I get the lead
This is one of many lessons
You’ll ever cross in your life
I will wait
for the day
when you find the real way
You’ll make mistakes, there’ll be tons
But remember you’re not alone, so don’t cry
can’t we wait
for the day
when you do as you say
Palma
4
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
♫ … SONG …♫
You know that I'm a crazy bitch,
I do what I want when I feel like it,
All I wanna do is loose control,
But you don't really give a shit,
You go with go with go with it,
Cause you're fucking crazy rock-n-roll
AVRIL LAVIGNE - SMILE
You said hey,
What's your name,
It took one look,
And now I'm not the same,
Yeah you said hey,
And since that day,
You stole my heart and you're the one to blame,
Yeah.
Chorous:
And that's why... I smile,
It's been a while,
Since everyday and everything has felt this right...
And now,
You turn it all around,
And suddenly you're all I need,
The reason why-I-I-I,
I smi-I-ile.
Last night I blacked out I think,
What did you what did you put in my drink?
I remember making out and then,
I woke up with a new tattoo,
Your name was on me and my name was on you,
I would do it all over again.
You said hey,
What's your name,
It took one look,
And now i'm not the same,
You said hey,
And since that day,
You stole my heart and you're the one to blame,
Yeah.
Chorous
You know that I'm a crazy bitch,
I do what I want , when I feel like it
All I wanna do is loose control,
You know that I'm a crazy bitch,
I do what I want , when I feel like it
All I wanna do is loose control-o-ol.
I smi-I-ile.
Nikki
5
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
FILM
Akční / Sci-fi / Dobrodruţný
USA, 2011
Režie: Michael Bay
Hudba: Steve Jablonsky


V kinech od 30. 6. 2011
Hrají: Shia LaBeouf, Hugo
Weaving, Tyrese Gibson, Frances
McDormand, John Malkovich, Ken Jeong, Alan Tudyk, John Turturro, Peter Cullen,
Kevin Dunn, Patrick Dempsey, a další.

Obsah: Podtitul třetího dílu nese název „Temná strana měsíce“, coţ logicky
znamená, ţe se děj bude odehrávat od nějaké situace, která se na měsíci stala, nebo
z Měsíce sestoupí mimozemšťani, kteří budou komandovat zemi svou technikou. Ve
skutečnosti jsou správně obě moţnosti. Před pár lety objevila posádka Apolla 11 na
Měsíci mimozemské vesmírné plavidlo . A jak uţ to v takových filmech bývá,
nechala si to samozřejmě pro sebe, konkrétně tedy pro tajné sluţby. Autobotům, kteří
uţ několikrát zachránili Pozemšťany před jejich konkurenty Deceptikony, se to ale
samozřejmě nelíbí. Tato chyba je jimi označována jako taková, který by mohla zničit
celou lidskou rasu. Kromě starých známých v čele s
Optimem Primem a Bumblebeem se na scénu
vrací jejich největší lidský spojenec Sam (Shia
LaBeouf). Bohuţel uţ po boku Sama neuvidíme
Mikaely (Megan Fox), jejíţ příčinu odchodu ví
jen sama Megan a reţisér. Sam ale nezůstane
sám – po jeho boku uvidíme Carlu (modelka
Rosie Huntington – Whiteley), která se stane
příčinou, ţe se Sam opět angaţuje do
nekonečného
boje
mezi
Autoboty
a
Deceptikony.
Ti se totiţ rozhodnou zlikvidovat celé Chicago,
ve kterém se Carla ‘nečekaně‘ nachází a Sam se
jí chystá zachránit (jak překvapivé) a
s ní i celou lidskou rasu.
Nikki
6
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
ŠAVRDŮV POHÁR 2011
Ti, kdo byli na recitační soutěţi jistě ví, o co jde, ale těm co tam nebyli, bych
chtěla přiblíţit, jak taková recitační soutěţ probíhá. Jak jistě víte v březnu proběhla na
naší škole recitační soutěţ, které jsem se, mimo jiné, účastnila i já a má spoluţačka
Lucie Krentušová. Obě jsme postoupily a tudíţ obsadily v tomto školním kole 3. a 4.
místo. Ale jak taková soutěţ vlastně probíhá?
Recitační soutěţe školního kola se účastnilo cca 15 ţáků a ţákyň všech ročníků
SOŠ AHOL, ale jen ti nejlepší mohou postoupit. Tímto bych ovšem nechtěla někoho
nařknout. Já jsem reprezentovala třídu PL2 básní Na kočku paní Reynoldsové, kterou
napsal John Keats a mohu říct ţe, tato báseň mně nadchla jak svým obsahem tak i tím
ţe měla v sobě ukryto spoustu citů. Koneckonců Lucka taky měla úţasnou báseň,
která byla o tom, jak se cítí zamilovaná holka v prvním týdnu. Ani byste nevěřili, jak
tato báseň zaujala. Jak uţ jsem uvedla, obě jsme postoupily. A nyní k tomu, jak
probíhal Šavrdův pohár.
Bylo krásné ráno a já si ještě poslední chvíli opakovala svou báseň, kterou jsem
dostala od Mgr. Sukové. Samozřejmě jsem ji uměla, ale pro jistotu jsem si s sebou
vzala i text, abych podpořila sebedůvěru a v 6:55 se vypravila na autobus, který mě z
Brušperku měl dopravit aţ na Ústřední ostravské nádraţí. V 8:00 jsem byla uţ na
tramvajové zastávce a netrpělivě očekávala tramvaj číslo 2, která mně měla dopravit
(bezpečně) na Svinovské mosty, kde nás měla čekat paní učitelka. Kdyţ jsem měla
vystupovat před mosty, tak jsem si všimla ţe vedle mě sedí Lucka a ţe vlastně
jedeme celou dobu spolu. Společně jsme se tomu zasmály a kdyţ jsme zamávaly na
paní učitelku, řekla nám ţe rovnou můţeme zůstat v tramvaji a ţe pojedeme aţ na
zastávku Poruba vozovna.
Z konečné zastávky jsme se vypravily k místnímu Kulturnímu domu Ostrava –
Poruba, kde mělo být v 9 hodin zahájení této soutěţe. Byli jsme tam s Luckou
samozřejmě dřív (mezi prvními) a mohly jsme se rozhlíţet, kolik nás přibliţně bude.
Kdyţ uţ se blíţil oficiální začátek této soutěţe, napočítala jsem všehovšudy něco
kolem 20 recitátorů, nepočítala jsem samozřejmě nás dvě. Nejprve nás přivítala
porota a potom uţ následoval konečný program, aneb jak bude tato soutěţ probíhat.
Porota se skládala ze 3 členek, které působily v ostravských divadlech.
Kdyţ uvedli jméno první soutěţící, stáhlo se mi hrdlo, protoţe jsem to byla
právě já. K mému štěstí jsem byla vcelku ráda, ţe jsem první, a tak jsem se nadechla a
vystoupala na jeviště. Kdyţ jsem viděla ty prosebné oči paní učitelky Sukové, snaţila
jsem se podat co nejlepší výkon a taky se mi to povedlo. Po mém výstupu byla na
řadě Lucka, která je herečka sama a podle mého názoru byla nejlepší. To ale nebylo
zdaleka všechno!
Během přestávky, která byla v 10 hodin jsme se seznámily s holkami ze Střední
pedagogické školy Havířov. Lépe řečeno s holkou. Kdyţ jsem si poslechla
7
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
i II. kategorii, byl to pro mě neopakovatelný záţitek, protoţe to bylo něco úţasného.
Byla tam totiţ holka, která to opravdu uměla ztvárnit a nakonec z ní vypadlo, ţe
hraje v dramatickém krouţku. Musím potvrdit slova paní učitelky: „Je to
neopakovatelný záţitek“, jelikoţ to byla pravda. Sice jsme nepostoupily, ale paní
moderátorka nám řekla, ţe porotkyně jsou spravedlivé, a i kdyţ je to těţké vybrat z
tolika lidí toho nejlepšího, podaří se jim to. Samozřejmě, ţe to přesně takhle bylo.
Mezitím neţ porota hodlala vyřknout ortel, tak začala zábavná debata, zda by se v
televizi mělo mluvit praţským slangem a nebo spisovně česky. Kaţdý měl
(nečekaně) jiný názor, ale porota si stála tvrdě za tím, ţe je to veřejné a tudíţ se na to
dívá celý národ a tudíţ by to mělo být spisovné. Nakonec jsme si poslechli, kdo
zvítězil a komu se podaří dostat se do dalšího kola a s Luckou jsme se rozhodly, ţe
by nebylo na škodu se těch porotců jít zeptat, co bychom měly zlepšit. Pro ţádnou to
nebylo nic nového, ale přijaly jsme to s nadsázkou a vydaly se domů. Sice jsme
nevyhrály, ale o tom je soutěţ nemohou vyhrát všichni!
SLÁVA VÍTĚZŮM, ČEST PORAŽENÝM!!
Tereza Hankusová PL 2
8
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
NÁBOR NOVÝCH ČLENŮ
Redakce MUCINa hledá nové talenty pro letošní i
nastávající roky. Nechceme přece, aby s letošním 4.
ročníkem školní časopis skončil, nebo ano?
Přihlaste se buďto v BP1 anebo v kabinetě č. 307 – pan
učitel Gromnica je vţdy připraven!
NENECHTE SVŮJ TALENT DŘÍMAT A
PŘIHLASTE SE JEŠTĚ DNES.
ČEKÁME NA TEBE !!!
9
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
OSOBNOST MĚSÍCE
Pete Wentz, celým jménem Peter Lewis Kingston Wentz III. se narodil 5.
června 1979 ve Wilmette, v americkém státě Illinois. Moţná Vám toto jméno připadá
povědomé. Jestli jste někdy slyšeli o kapele Fall
out Boy, tak zřejmě právě ve spojení s jejich
basovým kytaristou, vokálovým zpěvákem a
autorem všech textů - Petem.
PETE
WENTZ
Pete je nejstarší ze tří dětí. Na střední
patřil do celostátního výběru fotbalistů. Po
dokončení střední školy váhal mezi tím, jestli se
věnovat hudbě nebo nastoupit na výšku. V roce
1997 pokračoval ve studiu politologie na
univerzitě DePaul. Jeho láska k hudbě ho ale přemohla, a tak po prvním pololetí
studium ukončil.
Jeho jméno je úzce spjato s chicagskou punkovou scénou, kde v jednu dobu
působil hned v několika kapelách, jako je například Arms Angelus, Wellow Road Priest,
Racetraitor a dalších, málo známých. V roce 2001 společně s Joem Trohmanem (hlavní
kytarista) a Patrickem Stumpem zaloţil pop punkovou/rockovou skupinu Fall out
Boy. Aţ později se k nim přidal i jejich bubeník – Andy Hurley. V roce 2004 Pete
odehrál poslední koncert s Arms Angelus a naplno se začal věnovat nově vzniklé
kapele.
V roce 2003 vydali FOB svou první
desku s názvem Fall ou Boy’s Evening Out
with Your Girlfriend. Kapela se stala
v Chicagu rychle známou a Pete se tak stal
jejich frontmanem. Ke konci roku 2003
kluci z kapely podepsali nahrávací
smlouvu s Island Records.
Petův ţivot ale není tak lehký, jak
by se mohlo na první pohled úspěšného
hudebníka zdát. V únoru 2005 se pokusil
o sebevraţdu. Předávkoval se
antidepresivy. Strávil týden v
10
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
nemocnici a poté prohlásil: „Chtěl jsem zastavit
mé myšlenky. Uţ jsem nechtěl o ničem přemýšlet.“
Svůj pokus o sebevraţdu poté i zhudebnil v písni 7
Minutes in Heaven, kterou můţeme slyšet na albu From
Under the Cork Tree. Toto album vyšlo
3. května 2005, které se dostalo na deváté místo
v americké hitparádě a hned první týden po vydání
se jej prodalo přes 70 000 kusů.
Důleţité j také Petovo hledání nových talentů
v roce 2005, kde předvedl takové skupiny, jako jsou nyní Panic! At
the Disco nebo Gym Class Heroes.
Diskografie Fall out Boy:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Fall Out Boy's Evening Out with Your Girlfriend
Take This to Your Grave
From Under the Cork Tree
Infinity on High
Folie à Deux
Believers Never Die: Greatest Hits
Nejslavnější singly:













Saturday (2003)
Sugar, We're Goin' Down (2005)
Dance, Dance (2005)
This Ain't Scene, It's an Arm Race (2007)
The Carpal Tunnel of Love (2007)
Thnks for the Memories (2007)
The Take Over, The Breaks Over (2007)
Beat It (2008)
I Don't Care (2008)
America's Suitehearts (2008)
Headfirst Slide Into Cooperstown on a Bad Bet (2008)
What a Catch, Donnie (2009)
Alpha Dog (2009)
Nikki
11
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
ZAMĚŘENO NA…
Tuto značku znají všichni. Boty,
tašky, mnoho dalšího a stoletá historie.
Ano, řeč je o americké značce Converse.
Historie je jako klasická story o
dosaţení úspěchu v Americe. Firma prošla mnoha pády a hned poté se opět dokázala
vyhoupnout na vrchol. Které jiné firmě se tohle povedlo? Seznam zase tak dlouhý
není. Přitom všechno, co vedlo k zaloţení firmy, byla jen náhoda. Před 100 lety
obchodník Marquis M. Converse pocházející z městečka Malden v americkém státě
Massachussets vyrobil svou první botu. Legendy praví, ţe jednou Marquis uklouzl.
Zranil sebe i svého oblíbeného poníka a rozhodl se vyrábět boty s gumovou
podráţkou.
Roku 1908 otevřel pan Converse továrnu nazvanou Converse Rubber Shoe
Company, která zprvu vyráběla boty s gumovou podráţkou. Poté se zaměřila na
výrobu bot pro tenis a později i na basketball.
Roku 1917 spatřily světlo světa první Converse All-Star (‘klasické plátěnky‘),
ze kterých se v 50. letech stal doslova kult. Koncem 60. Let měl dokonce Converse
90% podíl na trhu s basketbalovou obuví.
Boty známé jako Chuck Taylor All-Stars navrhl známý basketbalista Chuck
Taylor, který nosil boty Converse jako své nejoblíbenější. Právě proto mu firma dala
moţnost navrhnout své vlastní boty. S podpisem Chucka Taylora se boty staly hitem.
Spojení Converse (coby první firmy, která vyráběla tenisky) a Chucka Taylora (coby
nejpolulárnějšího basketbalistu své doby) se stala nerozdělitelným.
V dnešní době však boty Chuck Taylor AllStars nejsou určené pouze k basketbalu. Díky svému
unikátnímu designu a pohodlnému, kvalitnímu
materiálu se z bot Converse stal i nepostradatelný
módní doplněk. Dá se říct, ţe byli jakýmsi
‘poznávacím znamením‘. V 50. letech se staly znakem
mladých rebelů. Své majitele lákaly k úpravám, stejně
jako basketbalisty – na jednobarevné plátno se psaly
slogany, kreslily obrázky apod. Poskytovaly prostor
pro ‘‘vyjádření individuality‘‘.
Plátěnky si zamilovali i fanoušci rockabilly, v 60. letech to byli hippies,
následující desetiletí si je přivlastňovali punkeři. Mnohokrát jsme Converse
12
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
boty mohli vidět i ve filmech. Řekla bych, ţe jsou dokonce ty nejpouţívanější.
Například ve filmu Rocky v nich cvičil Sylvester Stallone, ve filmu Pomáda v nich
John Travolta a spol. tančili na hřištích a ve West Side Story se podle jednotlivých
barev rozlišovaly gangy.
Kromě nízkých či kotníkových variant se objevily i modely do půlky lýtek.
Vedle klasických plátěných Conversek se pouţívaly a dodnes pouţívají i materiály
jako kůţe, vinyl, semiš nebo dokonce i konopí.
Modely Converse:
 Nejznámějšími Conversky budou asi navěky All-Stars. Vedle nich ale existují i
další modely.
 The Weapon z roku 1986 patří mezi druhé nejznámější. Především díky jeho
pouţití v basketbalu. V roce 2002 je objevila jejich první reedice a roku 2003 i
druhá reedice pod názvem The Loaded Weapon.
 Veškeré modely značky Converse se uţ dlouhá léta vyrábí v mnoha barvách,
s mnoha potisky, dekorů nebo obrázků.
 Dalším modelem je Converse Basketball Classic, které zachovávají původní
tvar All-Stars.
 Converse Performance Basketball jsou boty navržené pro hru na hřišti i
v halách a důraz je kladen především na pohodlí, styl a ochranu.
 Chuck Taylor All-Stars, taky známé jako ‚,Chucks‘‘; ,,Cons‘‘ nebo taky
,,Conies‘‘. Jsou idolem Ameriky. Prodalo se jich přes 750 milionu párů ve
více jak 144 zemích.
 Jack Purcel mají klasický tvar bot z roku 1935 - s kovovým páskem na
přední části bot.
 Limitovaní edice od Johna Varvatose je výsledkem spolupráce značky
Converse a proslulého amerického módního návrháře.
 Converse Re-Issue, Converse Sport Lifestyle, …
 Converse One Star jsou populární u skate a surf komunity. Vyjádřuje
alternativní ţivotní styl, který vyjadřuje především individualitu a kreativitu.
Nikki
13
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
ÚVAHA
Zamyšlení nad bezmocí a beznadějí
Bezmoc jde „jednoduše“ popsat jako pocit, kdy pro něco děláme maximum, ale
pak z ničeho nic se nám všechno, co jsme pracně stavěli, zboří jako domeček z karet. A my
nevíme, jak to napravit a co dělat. Většinou, pokud má člověk sílu a naději, začíná nový
ţivot, ale co dělat ve chvíli, kdy uţ nám nezbývá nic?
Lidé lépe snášejí trápení, kdyţ mají naději. Pokud člověk vidí svou budoucnost
negativně, pak jeho ţivot ztrácí smysl. A kdyţ nemáte naději a víru, cítíte prázdno, jste
otupělí a máte pocit, ţe ani nejste schopní cítit. Aţ tehdy, kdy „spadnete“, se pomalu rodí
beznaděj. Jaký je mezi tím vlastně rozdíl? Obě „B“ jsou vyvolány strachem a strach jako
spousta dalších pocitů je „pouze“ myšlenkový stav. Pokud bych udělala nějakou stupnici,
obsahovala by: nejistotu, nervozitu, pochybnosti, úzkost, depresi, bezmoc a v neposlední
řadě beznaděj. Můţu tedy říci, ţe beznaděj je horší… Představte si hradby. Čím lépe vidíte
blíţícího se nepřítele, tím více pochybností o sobě a svých schopnostech máte. Dostávám se i
k tomu, co všechno si je člověk schopen namluvit a svým vlastním lţím uvěřit jen proto, aby
raději viděl jen tu „růţovější“ verzi. A pak, kdyţ nepřítel bouchá na dveře, objevují se první
tři „strachy“. Pak prorazí bránu a my jsme v koncích. Kaţdý „bojujeme“ jinak. Někteří se bijí
do posledních sil, jiní vidící jasnou převahu, se raději vzdají. Jasné je, ţe s nepřítelem se
nemůţeme skamarádit či usmířit …Jedinou volbou je bojovat. Je tu kaţdý den, kaţdý den se
pokouší prorazit naše hradby. Proto je důleţité mít u sebe přátele a lidi nám blízké, neboť
kdyţ je s námi někdo ochoten sdílet utrpení, tím máme větší šanci na vítězství. A tak
bojujme, i kdyţ nám nikdo neřekne, jak těţký váš boj bude, ale vy víte, ţe vţdycky máte
šanci vyhrát. Nejtěţší je zvítězit nad sebou. Jednou, kdyţ jsem měla pocit, ţe jsem „na
bitevním poli“ mi mamka řekla důleţitou větu „Na kaţdého je naloţeno tolik, kolik sám
unese“. A čím déle poneseme břemena, batohy, nazvěte si to podle sebe, tím víc si budete
váţit všeho, co bude následovat. Zkuste věřit, ţe to, co přijde, bude dobré, lepší a zaslouţené.
Je to jako strom, kterému opadnou listy a celou zimu vypadá mrtvě, ale i ten se jednoho dne
probudí k ţivotu a zazelená. Ovoce – to je to, na co všichni čekáme.
Někomu pomůţe víra…v Boha, v sebe, v něco, co nás přesahuje a vy se na svět
zase podíváte laskavýma a vděčnýma očima. Spousta z Vás si moţná říká „blbost“, ale
řekněte, kdy jste se naposledy zastavili, vypadli z kaţdodenního stereotypu a místo do země,
se raději podívali kolem sebe a na to, co je nad tím – na blankytně modré nebe…
Kateřina Hudečková
14
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
LEGENDA – ČÁST 1.
Byl to den jako kterýkoli jiný. Mám tady příběh k napsání, ale ani jediné slovo do
začátku a absolutně ţádný nápad na to, o čem by to mohlo být. K tomu všemu ještě ani čas
není na mé straně. Tak se zdá, ţe zase napíšu nějaké fantasy. Není to zrovna můj šálek čaje,
ale je to koneckonců to jediné, co mi jde, i kdyţ draci a podobné bytosti jsou pouze dobrý
zdroj obţivy pro naivní spisovatele a obrovské korporace.
„Další příběh pro puberťáky, nějaké hloupé fantasy. Musím ale uznat, ţe je to jasný
úspěch.“
O chvíli později
Po mnoha nápadech, jeden horší neţ ten předchozí, jsem si přečetla to, co stálo na
papíře přede mnou a povzdychla. Tak to vypadá na další promarněný den. A kvůli čemu?
Odloţila jsem ten téměř prázdný papír na stůl a usedla do svého oblíbeného křesla se svou
oblíbenou knihou, coţ je podle mého názoru ta nejlepší věc na krácení času v deštivých
dnech jako byl ten dnešní. Netrvalo to dlouho a udrţet oči otevřené se zdálo těţší a těţší,
přičemţ ta poslední věc, kterou si pamatuji předtím, neţ jsem usnula, byl zvuk kapek
dopadajících tiše na okenní parapet.
V jediném okamţiku se zvuk jemného deště změnil v pravidelný cyklus kapek
tříštících se o vodní hladinu jezera. Naprosto beze slov jsem zůstala stát, zírajíc na téměř
magický obraz vodopádu přímo přede mnou. Malé kapky tiše dopadaly na hladinu v
nepřetrţitém sledu jako by tančily. Strávila jsem snad hodiny jednoduše omámená, pozorujíc
nekončící výtvor přírody a soustředíc svůj pohled na ty kapky, které po svém dopadu
vytvářely malé kruhy jedna za druhou. Moţná jsem velice neúprosná, co se týče mytických
bytostí, avšak i já dokáţu ocenit nespoutanou krásu okolní přírody.
S úsměvem jsem vstala, udělala pár kroků k vodopádu a pomalu vztáhla pravou
ruku k té vodní stěně, nechávajíc kapky dopadnout na mou obnaţenou kůţi. Pak mě náhle
cosi chytilo za ruku a vtáhlo dovnitř. Tomu říkám překvapení.
Kdyţ jsem pod svými teplými dlaněmi ucítila chladivě vlhkou trávu, otevřela jsem
oči, netušíc, kdy jsem je vlastně zavřela a naprosto jasně připravena být zlá na kohokoli, kdo
měl tu drzost mě tak nemile překvapit. Ve chvíli, kdy jsem otevřela oči, jsem uviděla
nádherného rudého draka klidně přistát přímo přede mnou a s pusou dokořán jsem
několikrát mrkla.
„Vítejte zpět, Vaše Veličenstvo. Mé jméno je Saior,“ řekl drak a uklonil se. Tak to byla ta
nejabsurdnější věc, kterou jsem kdy slyšela.
„A co je tohle proboha za místo? Okamţitě chci vidět Vašeho nadřízeného. Nebudu tolerovat
takové zacházení.“ Rozkazování lidem okolo mi vţdycky šlo.
„Vaše načasování je perfektní, jak se dá od Vašeho Veličenstva očekávat. Teď si prosím
naskočte, tlačí nás čas,“ řekl drak a otočil se.
Nevědíc, co říct jsem bez jediného slova nasedla. Musím uznat, ţe jsem byla trochu
zaskočena celou tou absurdní situací a po krátkém okamţiku ve vzduchu, o kterém jsem
byla přesvědčena, ţe je pouhý laciný trik, jsme přistáli před nádherným a opravdu
honosným hradem.
15
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
„Jsme zde,“ informoval mě Saior a znovu se poklonil. Seskočila jsem z jeho zad a rozhlédla
se kolem sebe. V obrovské zahradě byla překrásná fontána s úţasnými sochami všude okolo,
kytkami jakékoli barvy, kterou si jen člověk můţe představit a spousty obloukovými
průchody, velice zručně zdobenými úponky vinné révy, obtáčejícími se kolem sloupoví jako
stovka hadů.
„Co je tohle... počkat! Kam se poděl ten drak? Jmenoval se Saior, nebo tak nějak...
byl přímo tady, vedle mě ještě před malou chvílí,“ zeptala jsem se mírně zmateně,
kdyţ jsem se otočila zase zpět a uviděla mladého muţe stát přímo za mými zády.
Ten se jen usmál a přikývl. „Dostal jsem příkaz Vás sem přivést a doprovodit Vás ke
Korunovačnímu Sálu. Teď mne prosím následujte, Vaše Veličenstvo.“
„Jasně přehrává. Opravdu bych měla prohodit pár slov s majitelem tohohle místa,“
zamumlala jsem spíš pro sebe, ale přesto jsem šla tiše za ním.
„Toto je Korunovační Sál, Vaše Veličenstvo,“ řekl prostě Saior, otevřel dveře a uklonil se.
Vůbec bych se nedivila, kdyby měl problém se zádama. Poté odněkud z druhé strany síně
vyběhlo snad 12leté dítě s vlasy podobajícími se vrabčímu hnízdu, širokým úsměvem na
tváři a s čímsi, co kdysi snad připomínalo plášť třímajíc to ve svých drobných ručkách.
„Dobrá práce, Saiore, uţ jsme ji očekávali,“ přikývl chlapec mladému muţi, který se znovu
uklonil a odešel. „Tento plášť byl mého otce, teď je Váš. Pojďte se mnou, máme toho mnoho,
o čem si musíme promluvit,“ řekl chlapec, podal mi tu věc, kterou po tu dobu ţmoulal ve
svých rukách a vstoupil do Korunovačního Sálu.
„OK, tak to je na mě moc.“ Pomyslela jsem si a chvíli váhala, neţ jsem se konečně rozhoupala
k prvnímu kroku.
„Jmenuji se Eliad, syn Giliadův,“ řekl a mírně sklonil hlavu. Pak se znovu otočil, došel k
dlouhému stolu, kde se posadil na ţidli a pokynul mi, abych se usadila na tu, která byla
přímo naproti němu.
Pomyslela jsem si, ţe je to uţ hodně dlouhý špatný vtip, ale zatouţila po tom, dostat se pryč
co nejdříve, tak jsem se posadila.
„Jsem si jist, ţe jste zvědavá a zmatená a tuším, ţe chcete vědět, proč jste tady. Důvod je
prostý. Dávná legenda praví, ţe jednou, aţ přijde den války mrtvého krále, zjeví se mladá
ţena a vše změní. Abych to blíţe vysvětlil, náš soused, král Tharian se dozvěděl o nešťastné
smrti
mého
otce
a rozhodl se nás napadnout, dokud jsme bezbranní. Vzhledem k tomu, ţe jsem příliš mladý
na korunovaci a nemám ţádné sourozence, stanete se Vy královnou a budete za mne
vládnout do doby, kdy budu dost starý zaujmout své právoplatné místo,“ vysvětlil malý
princ snad aţ příliš váţně na svůj věk.
„Co je to za hloupý vtip? Korunovace? Vládnout království? Kape ti na ořech?“ Fajn, tak teď
uţ jsem opravdu naštvaná. Nemám ráda, kdyţ si ze mě lidi dělají blázny.
„Ořech...? Nejspíš myslíte jinae1. Ale jistě, bez problému. Riari! Přines jinae!“ zvolal malý
princ.
„Není třeba. Podívej, králíčku. Nevím, co to tady všechno znamená...“
„Vraťme se k tomu, o čem jsme předtím mluvili, prosím. Obávám se, ţe jiţ nezbývá mnoho
času.“
„Tak podívej... jsem hladová, je mi zima a jsem nasraná, takţe mě nech hezky odejít domů a
nalákej si někoho jiného, aby vám tady dělal královnu nebo krále nebo co to po mně vlastně
chcete. Já odcházím!“ Co je moc, to je moc.
„Teď nemůţete odejít, stále jsem tady ještě vladařem já, i kdyţ neoficiálně!“ vyhrkl náhle.
„Tak sleduj,“ ušklíbla jsem se a zvedla se k odchodu.
1
druh Regesijských ořechů
16
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
„Nemohu Vám to dovolit. Pojďte tedy, následujte mne a uvidíte sama.“ Obrátila jsem oči
vsloup
a následovala ho kamkoli mě to vlastně vedl. Uvědomila jsem si totiţ, ţe nemám ani tušení,
kde to jsem a jak se odtamtud dostat. Proto čím dřív tohle divadýlko skončí, tím líp pro mě.
„Toto je královská zahrada. Je to místo znázorňující bezpečí pro kaţdého zraněného tvora,
který sem přijde hledat azyl a ošetření,“ řekl a jako na povel, sotva o vteřinu později přímo
před námi přistál krásný bílý Pegas. Princ se mu beze slov podíval do očí a vztáhl k němu
své ruce. Najednou z jeho rukou vyšlo jasné světlo a nehezká rána na pegasově boku se
zacelila. Po tom se na mě prince obrátil s úsměvem a Pegas zase odletěl.
„Páni... to je super. Jak jste na něj dostali ta křídla? Chci je taky.“ Sarkasmus tak brzo po ránu
pro mě rozhodně není nic těţkého.
Neţ stačil cokoliv říct, nějaká dvě stvoření vypadající jako špatný vtip přírody, se
náhle zjevila přímo před námi. Chtěla jsem jim zamávat, vzhledem k tomu jak jsem si na to
všechno začínala zvykat, ale místo toho mě rázně srazili k zemi a popadli „Malého prince“.
Poté beze slova zmizeli i s ním, a abych pravdu řekla, nevypadalo to, ţe by s nimi šel
dobrovolně.
Náhle jsem cítila, ţe se mě začíná zmocňovat nějaký divný pocit. Snad strach nebo
něco podobného, proto jsem pro jistotu zavřela oči. Kdyţ jsem je ale znovu otevřela, byla
jsem zpět doma ve svém křesle, s knihou leţící v mém klíně.
„Byl to všechno jenom sen?“ Proběhla jsem očima svůj pokoj, ale nic zvláštního tam nebylo.
Vše vypadalo, ţe je zpět na svém místě. Povzdechla jsem si a zvedla levou ruku, abych
dosáhla s knihou aţ na stolek vedle sebe. Kdyţ jsem ji zvedla, pocítila jsem náhlou a dost
nepříjemnou
bolest
v místech, kam mě únosce trefil. Podívala jsem se dolů a uviděla krev, řinoucí se rudým
potůčkem po mé paţi. Takţe to všechno se skutečně stalo! Proboha... Kdyţ jsem viděla
kapky krve padat na zem, uvědomila jsem si, ţe jsem pravděpodobně osoba, zodpovědná za
osud bytostí nacházejících se na druhé straně, ale co vlastně můţu udělat?
Šla jsem do koupelny pro lékárničku a ošetřila jsem si tu ránu. Po tom jsem znovu
povzdechla a pohlédla ven skrze okno. Tma, ne jako předtím, neţ jsem usnula. Udělala jsem
několik kroků ke stolku a z horního šuplíku jsem vytáhla svůj deníček, který tam
zapomenutý leţel jiţ tak dlouho. Cítila jsem, ţe to musím zaznamenat dřív, neţ mě paměť
zklame a já vše zapomenu.
Milý deníčku,
měla jsem divný sen. Všude samí poníci, švábi na špejli... počkat, to bylo včera... i když dnešek byl
snad ještě zvláštnější.
...
Nevím, co se to se mnou děje. Obvykle bych tomu nevěřila anebo bych pokrčila rameny a šla dál, ale
teď vím, že až příště usnu, dostanu se na to místo a tentokrát musím udělat něco, abych zachránila
království a všechny poddané.
Ráno dalšího dne
Paprsky ranního slunce se draly přes záclonu, já si zrovna dělala kávu a v momentě,
kdy jsem četla poslední odstavec velice chytlavého článku v ranních novinách, se mi
zatočila hlava a znovu jsem cítila, jako by mi někdo ţaludek otočil třikrát dokola.
17
MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6
Kdyţ jsem se konečně vzpamatovala, stála jsem v Královské zahradě tam, kde mé tělo
několik hodin zpátky upadlo.
„Vaše Veličenstvo, jste v pořádku?“ obrátila jsem se a za mnou stál Saior. Stále jsem ještě
nepřišla na to, zda je to jen shoda jmen a nebo... ale to přece není moţné.
Věnovala jsem mu tázavý pohled a pak mi došlo, ţe se zde nejspíš čas zpomalil, kdyţ jsem
byla pryč. Lehce jsem si odkašlala a protřela oči. „Zdá se, ţe ano. Kde je princ?“
Komorník si důleţitě popošel aţ ke mně. „Na to samé jsem se chtěl zeptat Vás, Vaše
Veličenstvo.“
„No včera, teda chci říci před chvílí ho popadli nějací dva ohavní zelení odulí obři a odtáhli
ho někam pryč. A neţ jsem stačila...“
Ticho jako by se začalo vkrádat do mé mysli. Jakoby okolní zvuky přestaly existovat. I můj
hlas najednou zmizel a jako někde v ozvěně se odráţel dál, aţ dokud úplně nezmizel.
„Slyšíš mě, má paní?“ ozval se z ničeho nic jakýsi hlas v mé hlavě.
„Coţe? Kdo to je? Jak jsi se dostal do mé hlavy?“ cítila jsem se ještě zmatenější, něţ jsem byla
doteď. Jakoby můj duch cestoval za mým hlasem a tělo zůstávalo v teplých zahradách v
podhradí toho fantasy světa.
„To jsem já, Eliad. Cožpak nepoznáváš můj hlas?“
„No to nepoznávám. Proč mi lezeš do hlavy? Nikdo se tě o to neprosil. Jaký Eliad? Já
ţádného ani neznám. Tohle není moţné, co se to tu děje...? Uţ jsem se asi dočista pomátla,“
začala jsem podezřívat hlas v mé hlavě, ţe je to jen výmysl z nedostatku kávy po ránu.
„Princ Eliad, tvůj pán a král Regesie,“ řekl povýšeným hlasem.
Najednou jsem ucítila pach plísně a hniloby. Zvedal se mi ţaludek a začala mě objímat zima.
Cítila a viděla jsem vše, co viděl a cítil on.
„Aaaa... Výsosti. Kampak jste mi odkráčel? Chtěla jsem vysvětlení tohohle tyjátru, ale neţ
jsme
si
o tom stačili promluvit, ty obludy Vás odnesly. Kde se teď nacházíte?“
„Podívej, nemám moc času. Strážní se teď šli posilnit a nesmí zjistit, že umím s někým komunikovat
na dálku.“
„Dobrá, tak kde jste?“
„Kdybych to věděl, tak ti to asi řeknu, ty hloupá,“ rozkřiknul se princ. „Proto jsem se s tebou spojil,
potřebuji tvou pomoc. V rychlosti ti vyložím vše, co vím.“
Trvalo to jen pár chvilek a uţ mi říká, co mám dělat. Soustředila jsem se na informace, které
mi teď běhaly hlavou jako mořští koníci. Hustý les, severní strana, velká a vlhká jeskyně,
hlad. Coţe? Vţdyť jsem snídala.
„Omlouvám se, ještě jsem nejedl. A to, co mi donesli ti prasečí rypáci se jídlu ani zdaleka nepodobá.
Kolem jídla to snad ani nešlo. Už to je důvod, abys...“
Hlas se najednou vytratil a zvuk mého vlastního hlasu spolu s okolním bzukotem se vrátil.
Najednou jsem se zasekla.
„Musíme mu pomoct, princ je v nebezpečí.“
Popsala jsem Saiorovi vše, co jsem viděla a to, co mi princ popsal. Bylo znát,
ţe moc dobře zná Regesii, protoţe okamţitě věděl, kde je princ uvězněn. Ihned se
tlupa slouţících vydala na misi za znovu nalezením jejich panovníka. Od té doby
můj svět není jen jeden ale dvojí, a to pokaţdé, kdyţ zavřu oči. Zaţila jsem velkou změnu a
uvědomila jsem si, ţe uţ nejsem odpovědná jen sama za sebe, ale i za tisíce dalších ţivotů.
Palma
18