mládež

m
ZAHRADA MORAVY
Vlastivědný sborník pro mládež
župy uh.-hradišťské.
Ročník
II.
Řídí redakční sbor.
(Odpovědný redaktor M.
S. Dobiáš.)
iOBECŇÁ ŠKOLA CHLfi%CKÁ
I
Öp
ri L_.\f IW.
H—-—^
:
HRA
V
Uh. Hradišti
Tiskem knihtiskárny Čeňka Pechtora v Kroměříži.
OBSAH.
Básně
i
prósa:
Bedř. Beneš-Buchlovan: Podzimní krajina
Bartoš
Kytice: Doubrava
33
65
—
Bedř. Beneš-Buchlovan:
Na Holém
kopci, povídka, (na obálce všech čísel)
Naši slavní krajané:
M.
S.
Dobiáš
(K.
„
33
Zmola): Joža Uprka
Slovácká filharmonie
129
Slavný den
„
82
Antoš Frolka
Fr. Jilík:
113
články z přírodovědy a ze života hospodářského:
Ruda Šoupal: Uhelná pánev jihomoravská
Jos. Perútka: O muchomůrkách
F. Prager:
O
134
2,
3
25
víně a vinohradech
Obyvatelé lesa Hlubočku z říše živočišné
Bruno Valoušek: Z minulosti Pavlovských vrchů
Jan Gartner: Vinařství v Bzenci
B. Motal:
36, 50, 84, 97,
132
39,
52
41,56,72
65
Josef Walter: Poslední zbytky velkých šelem v Bílých Karpatech
M. Urban: Výroba skla v Kyjově
66, 87,100
B. Trnka: Vinobraní
92
.
Na
„
R. Kučera:
J.
Šustek:
sluky
.
.
116
.*
Malénské víno
V
105
dílně na olej
106
Karel Hroch: Továrna na ohýbaný nábytek v Koryčanech
Karel Sulek: Jídla dnešní a dřívější
Z
P. Bednařík:
L.
S.
Jana Křtitele v Kudiovicích
Dobiáš (K. Zmola): Jan Žižka
Kaple
Hosák: Počátky
„
sv.
.
.118
124
4
7
husitství
.
17
na Morav. Slovácku
Strážnice barokní
Zoubek: Nový Tábor v Nedakonicícb
K. Dolina: Z Krevní knihy městečka Bojkovic
B. Dušek: Nivnicko jindy a dnes
Ant. Kolek: Tunklové z Brníčka, poslední páni moravští
J.
.
dějin kraje a vlasti:
B. Fišer: Věrnost Hradišťanů husitskému králi
M.
.
1
20
89
23
37,54,70
69, 91
101
S3
Kyjov městem královským
Ludvík Lukáš: Dolní Němčí do XVIII. století
L. Hosák: Novokřtěnci či habáni na jižní Moravě!
103
Val. Entner:
121,139
159
Kapitoly ze zeměpisu:
76
Řeka Olšava, nikoli Olšava
Trnka: Z kraje slanic a sirkovic
F. Prager:
B.
145
150
F. Prager: Javořina
Jakub Balhar: Lázně Luhačovice a údolní přehrada na Ščavnici
.
.
154
Lidové umění:
M.
J.
J.
Dobiáš:
U
hrnčířů v Tupesích
Kovářová: Jak stařenky šily a kroj tvořily
Šustek: Jak se dříve u nás léčívalo
S.
8,28,44
12
123
Pověsti, zvyky a jiné:
24
60
61
62
95
P. Basovník: Pověst o husitském kříži
R. Kynčl: Z velického kuta
Jan Zbořil: Jak bývalo v Tlumačově o vánocích
M. Loucká-Fišerová: Štědrovečerní večeře na Valašsku
J. Šustek: Konec masopustu
Máňa Heinzová: Fašaňk
Jos. Walter: Velikonoční týden
109
110
na Valašsku
Fr. Uryč: Pověsti z Bohuslavic u
111
Kyjova
140
142
v Něčicích u Kyjova
KrálovniČka
Měsíčková:
Jos.
Z díla „Slovácké dítě": Jízda krále
Z
96,126,143
pověstí
Písně, říkadla a veršíčky:
Přijdi, Janko, k nám
Ktož jsú boží bojovníci
1
17
Slovácká koleda (s obrázkem strážnických
Sv. Mikuláš (s obrázkem strážnických dětí)
49
60
83
dětí)
Děti svému presidentovi (s obrázkem strážnických dětí)
Různé:
Naše noviny
Hra a práce
13,46,78
144
127,
79,
111,
47,
63,
96,
16,31,
Cablík)
81
Strážnické děti: Presidentu Masarykovi k 75. narozeninám
(řídil AI.
.
.
.
....
Vzkazy presidentovy dětem
B. Motal: Blatouchy
Sdělení redakční a práce vlastivědného dorostu na obálce všech^deseti
82
98
čísel.
DOPISNICE, POHLEDNICE, NOVORO
ČENKY, NAVŠTÍVENKY, SNOUBEN
PODĚKOVÁNKY, POZVÁNKY
KU PLESŮM, ZÁBAVÁM A KON
CERTŮM, MEMORANDA, ÚMRTNÍ
KY,
OZNÁMENÍ, JÍDELNÍ LISTY, DO
PISNÍ PAPÍRY A TISKOPISY
PRO PENĚŽNÍ A HOSPODÁŘ
SKÉ PODNIKY, TANEČNÍ
POŘÁDKY, VSTUPENKY,
;
LEGITIMACE, STANOVY,
OBĚŽNÍKY, DOPORUČENKY, TABELE, PROSPEK
TY, OBÁLKY A ÚČTY,
PLAKÁTY PRO SPOL
KY HASIČSKÉ, ČTE
NÁŘSKÉ, REPUBLI
KÁNSKÉ, JEDNOTY
SOKOLSKÉ A DĚL
NICKÉ ATD. ATD.
ZHOTOVUJE
KNIHTISKÁRNA
ČENĚK PECHTOR
V
KROMĚŘÍŽI.
TISK KNIH A ČASOPISŮ. DIPLOMY
NA HEDVÁBÍ - ATLASE.
KAUČUKOVÁ RAZÍTKA.
ZAHRADA MORAVY
VLASTIVĚDNÝ SBORNÍK PRO MLÁDEŽ ŽUPY UH.-HRADIŠŤSKĚ
ROČNÍK
B. Trnka.
ČERVEN
II.
Z
ČÍSLO
1925.
10.
kraje „slanic a sirkovic".
(Z
Louky nad
Dřevnicí.)
Nad některými komíny ve vsi objevily
pěkné
se obláčky dýmu a to jest neklamným znamením že hospodyně za
čínají vařiti oběd. Hledím oknem na krásné zalesněné výběžky Karpat,
Jest
jarní dopoledne.
1
1
,
které zvědavě nakukují do
bohatého úvalu hornomoravského, kamsi
k Otrokovicím, Tlumačovu a ještě dále k severu.
V tom se mihne kolem okna stín a v zápětí slyším známý hlas
maměnky Horáčkové: „Bože, mám házat šišky a kapečky slanice
doma nemáme. Poščejte nám, oplatíme vám, až odpoledňa děcka při
nesu!" Klapnou dveře a maměnka s hrnečkem vypůjčené slanice spě
chají dokončiti rozvařený oběd.
Cbceš-li, milý čtenáři, zajděme si odpoledne na slanicu. Neza
pomeňte vzíti, s sebou citron, několik kostek cukru a skleničku. Pustíme
dědinou. Jsou tři hodiny. Ze školy se hrne právě zástup dětí. Ze
směsice hlasů slyšeti volání: „Dcerky, která jdete na slanicu, počkejte
mne, já půjdu taky!" Po krátké domluvě se děti rozprchnou, ale za
malou chvíli vidíme hloučky školaček a školáků/ s kubaňkou, konví nebo
džbánem v jedné ruce a kusem buchty, krajícem chleba nebo pagáčkem
slaničákem ve druhé ruce ubírati se stejnou cestou s námi.
se
na Sty mberku (Sternberk 346 m). Pod lesem
mineme lučinu zvanou Šára (žára, žároviště), kde dávní oby vatelq
našeho kraje spalovali své nebožtíky, jak o tom svědčí popelnice, meč
a jiné památky, nalezené zde v r. 1878. Zatím, co my zde stojíme,
vzpomínajíce zašlých věků, mizejí děti mezi mohutnými kmeny sosen
a štíhlých smrků.
Spěchejme za nimi! Zahneme cestou napravo, překročíme na ně
kolika místech horský potůček, spěchající do blízké Dřevnice, a sta
neme v krásném údolíčku mezi horou Štymberkem a Tlustou (457 m).
Sloupovité kmeny smrků drží mohutnou klenbu, vytvořenou spoje
v
ruzelení
svítí
nimiž
mezi
Opodál
modříny.
korunami,
sytou
nými
bisku vyhřívají se ojedinělé výstavky borové a bukové. Ticho tohoto
pohádkově krásného místa je rušeno pouze bubláním potůčku a ště
betem dětí, jež se zatím shromáždily kolem dutého kmene, zapuštěného
vedle chodníčku db země. Chlapci i děvčata jej obstopili a nyní jeden
za druhým plní slanicí své nádoby, které před tím oplákli v potůčku.
si „jiatrhali
chvilku
na
se
rozběhnou
načež
lese,
aby
po
Napijí se,
Míříme k
lesu
1
1
andělího křídla
jahodách, hřibedi a
(kaprad)
zaječím
a
jiných
zelí
lesních
(šťavel),
rostlin.
na němž
Slídí
si
rádi
také
po
pochut145
návají.
lomu.
Na podzim
Nabeřme
se shánějí
také vody z
si
po ostružinách,
korábka
jež se černají
a ochutnejme
ji.
v blízkómi
Chutná po
sodě a zapáchá po zkažených vejcích. Po odebrání vodiy ze stu
kyselina uhličitá. Rozpustime-li
dánky vyráží ze dna řetízek bublinek
soli a
v
—
vodě cukr a nakapeme do ní citronové šťávy, šumí
silně a osvěží nás znamenitě po cestě, kterou jsme sem vykonali.
Žádná umělá limonáda se ji nevyrovná!
Než pojdme ještě dále! Asi deset kroků od korábka je jiná studánka.
Dno její je šedé, lístky rostlin kolem ní rostoucích jsou bílé a ve vodě
není žádného života. Jen stromečky bublinek se objeví chvílemi ve
této
zviáštní
tlviMLČOl/
Kodelei
JWl&dcci
Otrokovi
i
KvWcovice
J^Lkotá.
Kcmdrou
'fŠcirort,
név
'S/oytih
vodě studánky a zase klid! Voda páchne již zdaleka sirou, jež je v ni
mimo sůl a sodu ve značném množství rozpuštěna. Této vodlě říkají
u nás sirkovica. Je dobrá na piti a koupání revmatických údů,
avšak na vaření jako slanica se nehodí. Od křišťálové vodjy horského
druh
tu
hrázkou.
metrovou
oddělena
Je
trojí
tedy
pouze
potůčku jest
zde
nezřídili
v
se
Tážete
místě!
na
duchu,
proč
zajisté
jednom
vody
lázně? Prameny jsou dobré, ale nejsou tak vydatné, aby na láznči
si sud vody sirkovice domů,
hm
u
nás
r
e
má
Kdo
a,
přiveze
stačily.
zadělávané
slanid
lacino.
se
tak
velmi
a
si
Knedlíky
ji
vykoupe
ohřeje
bez
se
tomu
kdo
na
ně
a
a
velmi
navykl,
dhutně,
jsou nakynuté, kypré
ní zdají sladké. Na slanici se chodí i v zimě. Chodívají však jen dospélí a tak se cesta ke slanici po celý rok netrhne.
146
Mocnější prameny jsou v nedalekých Maleno vících. Na jed
nom z nich, hned za městečkem, pod hradem velkostatkáře Šternberka*
založeny byly r. 1912 sirnaté koupele. Zakladatelem' jejich byl pan
Frant. Hřebíček, tehdejší předseda Občanské záložny v Malenovicích,
jež slibný tento podnik vydržovala. V roce 1919 koupila lázně malenovská obec, která je prodala v r. 1920 nynějšímu majiteli panu AI.
Vávrovi.
Voda z lázeňského pramene je čirá, po nalití perlí, páchne značně
sirovodíkem a stojí-li déle v nádobě, dostává zbarvení petroleje. Podle
rozboru, jejž provedl r. 1922 prof. Karlovy university v Praze dr.
Kábrhel, obsahuje 1 litr této vody hlavně následující součástky: uhli-
Sirnaté lázně v Malenovicích se starým
hradem v pozadí.
sodný (4980 mg), chlorid dřaselnatý
(1426 mg), chlorid vápenatý (877 mg), uhličitan vápenatý (795 mg),
síran vápenatý (209 mg), vázaný kysličník uhličitý (585 mg), značné
množství volného kysličníku uhličitého a sirovodíku, něco solí železnatých a křemičitých. Jest tedy voda tato alkalicko-muriatická (zásah
-ditá a slaná), podobná vodám luhačovským a poděbradským. Mimo
to jest v Malenovicích ještě šest jiných pramenů. Jeden hned proti
lázním za potokem na obecním pozemku, kousek dál u panskéfna
dvora je druhý, další pod Ševčíkovou,,Konoelůvkou'', jiný u panských
sýpek, ve „vodním žlebě" a poslední pod „Karlovem", který jest nejvydatnější. Vody z některých pramenů používají hospodyně při vaření
luštěnin a knedlíků. Slanice je v Malenovicích oblíbeným nápojem.
Mnozí se jiné vody ani nenapijí.
Do lázní dojíždí značné množství lidí, hlavně venkovských, nejvíce
2 Hané. Krajina je tu krásná a zdravá, lékař je v místě a.vlakové spočitan
sodný (1'4320
g),
chlorid
147
jení
je
dobré.
Mají tedy malenovské lázně veškeré výhody a zaslu
všeobecné pozornosti.
Z Malenovic pustíme se krásnou horskou
hují
silnicí
do Bohuslavic,
minerální prameny. Ve vsi hned u školy je sirkovica
se značným procentem železa a za hostincem Vyoralovým slatina,
obsahující většinou sloučeniny sody. Slatiny také zde používají na za
děláváni pagáčků a šišek, nebo k vaření hrachu a fazolí, čím' více se
kde jsou
tři
tím více se jí chce. Třetí pramen je na kraji lesa v bohuslavském
revíru, v části nazvané „pod talířem". Půda okolních strání je ne
úrodná a za vlhkých období ročních se trhá a sjíždí do údolí. Proto
jsou tu většinou jen pastviny. Dobytek zde se pasoucí sé zálibou vy
hledává slaný tento pramen a často je mamo veškeré úsilí pasáčkovo,
obrátiti utíkající kravku, zachce-li se jí napiti slané vody, o níž téměř
každý kus dobře ví. Stejně sem spěchá srnci. Proto si zde pantáta
myslivec zrobi rok co rok vysoký posed (řebřík se sedátkem) a
může býti jist, že bude rníti nač vystřeliti. Také sem umístil s hajným:
jí
pije,
slano. Rozmíchali
ve sianici, přidali soli a natloukl takto
získané slané hlíny do dřevěného korýtka, jež pak zakopali až po
okraj v nedaleké kotlince. Srnči často sem chodívá a rádo slano olizuje.
Z
Bohuslavic
slinité hlíny
máme
jen skok do
Březnice.
Cesta vede krásným
údolím mezi kopci, porostlými souvislými lesyi nebo chrástkami
(lesním porostem). S rozkoší vdechujeme čistý vzduch, promísený pryskyřičnou vůní lesů, a pohližíme na skrovné chaloupky pasekářů, roz
troušené po okolních svazítih. Vkročíme do vsi. Uvítají nás domky
většinou nízké, mnohé ještě dřevěné, kryté slámou nebo šindelem. Jen
tu a tam vyniká nad ně větší statek Velkého blahobytu zde nepo
zorujeme. Inu, počátek kamení, konec chleba, posteskne si nám lec
1
.
který
zdejší
vesničan.
Zamíříme přes potok k Pekárkovu gruntu, kde jsou b řeznické
lázně, vystavěné r. 1912. Je to neveliký domeček, postavený .vet
žlebě, s několika světničkami, opatřenými vanami' a skrovným ná
bytkem. Kdy byl,y zřízeny původní lázně, nelze zjistiti. Na místě ny
1
bývala kdysi palírna na slivovicí. Žlébek byl močálovitý
a v něm studánka s vodou, která pomáhala od dření. Kdo se chtěl
dření (revmatismu) zbaviti, přinesl si dříví, ohřál vodu v kotlů na pá
lení slivovice, nalil si vody do bečky, která stála u paiírny a vy
koupá! se. Teprve později byla zde vystavěna chaloupka o- jedné míst
nosti s jedinou dřevěnou vanou. Kdjyž byla chaloupka přešlá
a spadla, postavena byla kolem r. 1840 o něco větší s několika dře
věnými vanami. Stála zde až do r. 1900. Tenkráte byly lázeňské bu
dovy uznány za zdravotně závadné a na jejich místě zřizeny byly kou
pele poněkud lepší, jež byly ve zmíněném roce 19i2 upraveny tak,
nějších
lázní
věkem
jak jsou nyní.
Vodě, jež zde pramení, říkají sirčena. Mimo značného procenta
sírjtj
obsahuje sodu, kyselinu uhličitou a stopy železa. Jest asi téže
jakosti jako voda v Loukách, avšak pramen je vydatnější. Do těchto
lázni dojíždějí nemocní z blízkého okolí,
Doláci až od Uh. Hradiště,
zejména v letní neděle a svátky. Koupelí bývá prý ročně lO'OO—2000.
Stálých hostí je málo.
i
14S
Též
baňky zde sázejí. Zvláštním složitým nožíkem protne se
kůže na místě, kde se hromadí špatná krev. Na vlnitý řez přiloží
se zvonkovitá nádobka, z níž se pumpičkou vyssaje vzduch. Nádobka
přilne pevně k proseknutému místu, z něhož krev prýští do baňky.
Tomuto
1
léčeni,
které jest
pouštěni žilou,
podobné starodávnému sekáni žíly: nebo
provozovali za
ran
hojiči, důvěřují dnes zejména lidé „starosvětští". Lázně březnické, tak
jako malenovské, by jistě lépe prospívaly, kdyby jejich majitelé vládli
většími peněžními prostředky a byli podnikavější, neboť okolí obou
míst je velmi krásné a zdravé, plné jehličnatých lesů a osvěžujících!
procházek.
Ze Zlína si zajedeme drahou do tichého valašského města V i z ov i c, jež je malebné rozloženo v náručí rozkošné horské kotlinkjyt
Vizovice mají též své lázně s pramenem sirkovými. Jmenují je láz
jež
stara
různí
felčaři
čili
'
i
němi Mojžíšovými. Vzpomíná
se
1796, kdyi vrchnost,
která je zřídila pro své poddané, dáv;ala tu lazebníkovi ročního deputátu 4 bečky piva, 2Ví míry pšenice a 9 měřic rži. Měl v lázních také
byt a šenk. Město mu dalo mimo to k užívání dva kousky polí a
dovolilo, aby si chodil do městského lesa na dříví. Za jednu koupel
bral 3 kr. a za donešení vody, k ní 1 kr. 1 ) Bylo to zaměstnání na
onu dobu dosti výnosné, nébof tenkráte lid obecný lázní více používali
než nyní, což vidíme z toho, že čeledním řádem ze XVI. století bylo
nařízeno pracovní dobu v sobotu zkrátiti, „aby se všichni podle oby
čeje svého vykoupati mohli". Lázně Mojžíšovy byly nějaký čas taká
majetkem obecnim. Kromě lázní Mojžíšových jsou ve Vizovicích ještě
lázně Švajdovy, které mají vodu mnohemi silnější. Koupelí v nicti
lidé se slabým srdcem nesnesou. Zřízeny, byly r. 1870.
Vizovských lázní používají lidé domácí z nejbližšího okolí. Velkého
významu by nabyly prodloužením místní dráhy dále na Slovensko a
náležitou reklamou.
Po
jich
již
vj
r.
Soko
odkudž za
prohlídce lázní, zámecké zahrady, nevelké, avšak pěkné
lovny a zemské hospodářské školy, vrátíme se do Zlína,
půl hodiny dorazíme pěšky do Kostelce u Štípy. Ještě před ves
ničkou ve zdravém a spanilém údolí sedí jako v hnízdě sirnaté lázně
kostelečké, které jsou známy, již od r. 1742 jako slavné místo léčeb
né. Patřívaly hraběti rodině Seilernů až do r. 1900, kdy je koupil
dr. Jan Kovář, lékař v Kroměříži, který jfe držel až do r. 1914. Tehda
přešly opět do rukou rodiny Seilernů, která věnovala na jejich zvele
bení značné obnosy.
Prameny, jež zásobují lázně léčivou vodou, jsou tři. Voda jejich
a
však
sirovodíkem
Páchne
bez
je při
čistá,
příchuti.
význačné
jě
bližně téhož složení, jako voda v MalenovicíCh. Čerpá se parní pumpou
do nádrží a ohřívá se tak, aby: sirovodík neunikal.
V lázeňské budově jest řada čistých pokojíků s vanami, parní
lázně, sprchy, masáže, sluneční lázně, Kneippova vodoléčba, kterou
z
a
Wörisfaráře
žák
slavného
Karel
Kneipp
Šiba,
provádí hydropat
hofenu. Mimo to jsou ještě umístěny 4 vany ve vilách nedaleko hlavní
lázeňské budovy, kde stojí také lázeňský hotel. Světničky hotelové
lana
řásná
čarok
všech
a
ze
oken
útulné
rozsáhlý
vyhlídka
je
jsou
')
Vlastivěda Mor. seš. 1.—8.
149
ženský park i na blízké olesněné vrchy, kam lze podnikati osvěžující
vycházky. Výživnou stravu opatřuje lázeňská restaurace.
Všude panuje vzorná čistota, příjemný klid, přívětivá obsluha a
při tom neobyčejná láce. Lidé trpící nervositou, srdečními chorobami,
revmatismem, ischiasem a různými katary, dosáhnou v Kosteleckých
lázních úplného uzdravení a zotavení, jehož zde nabyl také na př.
slavný německý básník Grillparzer. Na nedalekém rozkošném zámku
Lešné jsou uloženy všem přístupné vzácné sbírky přírodopisné.
Odtud vrátíme se opět do Zlína a vlak nás zanese do Napa
jedel. Hned u nádraží pod horou Makovou jest nevelká pěkná lá
zeňská budova na silném prameni, jemuž zde říkají rovněž s a n i c a.
Voda je čirá, berbarvá, chuti slané a silného zápachu sirovodíkového.
Pramen byl znám od nepaměti. Zmínka o něm jest již ve spise Pilarze
a Moravtze „Moravie historia politica et ecclesiastica" z r. 1787. Spi
sovatelé píší o vodě, že „obsahuje kyselinu uhličitou, železo a vápno,
vyniká nad vodu selterskou, sloužíc proti slabosti žaludku a střev, plic
1
1
a
jiných
vnitřních očištění".
1905 obsahuje 1 litr vody z napajedelského pramene 2755 mg chloridu sodnatého, 2267 mg uhličitanu
sodnatého, 144 mg uhličitanu vápenatého, 100 mg uhličitanu hořečnatého, 72 mg síranu sodnatého, 13 mg sirovodíku a 1089 mg vázané
kyseliny uhličité. Železa, jak se dříve domýšleli, ve vodě není. Jest to
Podle analysy (rozboru) z
tedy
r.
voda alkalicko-muriaticko-sirovodíková
(zásaditá
a
slaná).
k pití i vaření jako v Loukách, Malenovicíčh a
Lázně, které tu r. 1913 měsio zřídilo, prodány byly r. 1919 paní
j.
Kohnové a mívají až 400 hostí ročně; ačkoli by pro pěkné vlakové
spojení a krásné okolí zasluhovaly větší pozornosti.
Veškeré zde popsané lázně, zřízené na slanicích a sirkovicich, jsou lázněmi nezámožného lidu, který nemá prostředků na
drahé léčení v lázních světového jména, na př. v Luhačovicích, Podě
bradech, Karlových Varech, Sliači a j. Lékaři doporučují v naší době
Vody používá
lid
hojněji lázeňské léčení, ježto je přirozenější a zejména při vlek
lých Chorobách účinnější nežli léčba medikamentosní. Tze se tu léčiti
pitím vody, koupelemi, kloktáním, vyplakováním, šňupáním a vde
stále
různých chorob revmatických, katarů ža
ludečních, střevních, hrtanových, hltanových, přůduškových, ischiase atď.
zvěř vyhledává blahodárné prameny
Jest zajímavo, že nejen lidé, ale
minerálních vod, by se jimi občerstvila, ba snad i léčila.
Provedl jsem tě, milý čtenáři, zajímavým krajem a ukázal, jaké
bohatství máme v našem podhorském zákoutí. Použij v případě po
lázně
a
nebo
při
sám,
vyjmenované
doporuč
svým
známým
třeby
celého
spěješ k hospodářskému povznesení nejen lázní samých, ale
kraje, jenž patří k nejkrásnějším na Moravě.
chováním par
(inhalací)
z
i
i
F.
Prager:
zejména na Vah, jest jedinečný. Pozorovateli
nic nestojí v cestě, kromě snad Lopeníka, který překáží pohledu k trenčanskému hradu. Leč hradních zřícenin vidětí s Javořiny víc než dost;
můžete sledovali odtud hrad čachtický, Betikov, Tematín a Branč.
Výhled
150
s
Javořiny,
Avšak nejen hrady, pamatníky bývalé
šlechtické zvůle a vlády, ale
živá města, útulné vesničky a osamělé kopanice vidíte odtud za jas
ného dne jako na idosah ruky.
Dlouho zůstával tento pěkný koutek naší vlasti nepovšimnut! Te
prve nyní, kdy byla postavena těsně pod temenem Javořiny turistická
i
mm
přírodní krásy náležitě oceněny,. Kdo chce viděti
východ slunce v plné kráse, musí jej sledovati s Javořiny! Kcfo vstoupí
na lučinaté temeno této pohraniční hoi^i moravsko-slovenské a octne
se u studánky, z jejíhož hojného zřídla odtéká pramének na slovenskou
útulna,*)
budou jeho
Útulna stála 300
v Uh. Brodě.
*)
tisíc
Kč a postavena byla roku 1924 Klubem
čs. turistů
151
stranu,
musí
si
uvědomiti, že zde bylo kdysi shromáždiště slovenských
vlastenců, kteří v době pronásledování Slováků madarskou vládou pro
nášeli ke shromážděným mužům a ženám z podjavořinského
kraje od
bojné řeči, aby je utvrdili v lásce k rodné zemi i jazyku.
Studánka
dosvědčuje farář J. L. Holuby, spisovatel a přírodopisec slovenský, mohla by mnoho vyprávěti! Dnes je už na štěstí
jinak! Ošněrovaní a ozbrojení madarští četníci, kteří tenkrát rozháněli
tábory; slovenského a moravského lidu, náležejí minulosti! Doufejme,
že navždy.
tato, jak
Holuby píše, že se schůzky na Javořině konávaly po senoseči.
My však srpnového času čekati nebudeme! Na Javořině je nejlépe v červ
nu neb v červenci. Tenkrát hýří lučinaté prostorné témě Javořiny pe
strostí květů a kdo by se chtěl obírati vjéjkh určováním a
pozná>vánim, musil by zde ztráviti delší čas. Nám postačí jejich vůně a ba
J.
L.
revná nádhera.
Dnes
má
javořinská louka kromě obyvatel útulny i jiné příslušníky.
Jsou to ovce, které se zvolna sunou po stráni, noříce ohnuté útlé hlavy do
kypré trávy. Stádo ovec, náležející hostinskému v útulně, tot základ
budoucí vzorné salaše, která tu bude zařízena péči ministerstva země
dělství. Slovenská strana Javořiny jest určena k pasení stád, moravská
strana však jest zákonem chráněna před vyhryzáním! od dobytka.
Chráněn je zákonem
bukový prales. Ministerstvo školství a národní
osvěty zakázalo zde skládati ohně, sbírati suché ratolesti, trhati květiny,
vysazovali a káceti les na ploše asi 80 ha.
—
i
Louka na temeni Javořiny na sever od pohraniční čáry a pás bu
kového lesa směrem na Moravu jest ve státní reservaci. Klub
1
povinen dbáti přísných ustanovení a usnadňovat! my
sliveckému úřednictvu péči o reservaci. Účastníci žákovských výletů ať
neopomenou zajiti se podívat do tohoto pralesa! Uzří mimó [iné zají
mavé křovité útvary bukových porostů, jejichž klikaté větve trčí z buj
ného kapradí a vysokých trav. Jen je potřebí, abyste chránili pozoru
čs.
turistů
jest
hodnou javořinskou květenu!
Odkud vystoupíme na Javořinu? Bud od Uh. Brodu anebo od Ve
selí n. M.
Od Uh. Brodu jde se na Nivnici, Korytnou a vizhůru kle
„Kamenné boudě", od Veselí na Velkou a Vápenky. Z Brodu je na
1
Od
možno jiti podíe
značek bud na Korytnou, nebo mimo Lipiny
Javořinu 5 hodin cesty, tolikéž z Veselí.
Nivnice
modro-bílých turistických
na Kadlečkovou. Z Květné vystupujeme na Javořinu podle červeno
bílých značek. Kdo chce viděti výrobu skla, sestoupí db znamenitých
skelných hutí ve Květné pod Javořinou, kde je také oddělení na umě
lecké zdobení skla a kde je možno přenocovali ve studentské nocle
hárně.
Postavením útulny na Javořině získán opěrný bod pro přechod
turistů z Moravy na Slovensko. Osvěžen odpočinkem
krásami kraje
i
po Štefánikově cestě (značka červeno-bílá) vstříc sloven
ským dědinkám městům až uzří v dálce Bradlo nad Březovou, kde
cesta končí u posmrtné mohyly tohoto velikého syna Slovenská. Vzdá
leným účastníkům doporučujeme, aby se na návštěvu Javořiny vypra-
spěje turista
i
152
1
,
vili
na 2 dny. Přenocování výprav v útulně
zde zařízeny
jest
zabezpečeno! Jsou
společné noclehárny s postelemi a huněnými přikrýv
kami, dále devět zvláštních pokojů. Nocleh v pokoji je za 14 Kč
(pro členy 7 Kč), ve společných noclehárnách se platí za postel 7 Kč,
členové 3'50 Kč, studenti 3 Kč, školní mládež 2 Kč.
tři
Letošní lidová slavnost na Javořině bude se konati v neděli
12. července. Zúčastní se jí podjavořinský lid z moravské i ze sloven
ské strany, a ke krásám přírodním připojí se
živá krása svátečně
i
ŠTřFANlkOVA TURI/T JTEZKA
\
Raolhažtž
ria
Bradlo.
oblečené mládeže i dospělých. Slovenské kroje zaplanou opět ve své
nevyrovnatelné nádheře.
Mezi slováckým lidem žije mnoho popěvků a písní o Javořině;
Zase uslyšíme z mladých rtů: Zpod Javorničky čtyry chodníčky
■—
Pod Javořinú nad tú dolinú •—
šedá
Javorinka
—
A
tak
je
Javořina, nejvyšší a nejvýznačnější
bod našeho moravsko-
slovenského pomezí, nejen shromáždištěm turistů, přírodopisců a mi
lidu obecného. Pro toto vše je a zů
lovníků přírody vůbec, ale
i
stane
drahocenným koutem
rraší
vlasti!
153
Jakub Balhar:
Lázně Luhačovice a dolní přehrada na
Ščavnici.
V
měsíci květnu a červnu podnikají naše školy národní i střední
zájezdy do Lázní Luhačovic. Nemohou-li se vrátiti domů týž den,
zajišťují si přenocování v noclehárnách přihláškou u Odboru klubu]
Roku 1924 přenocovalo v Lázních 65 zá
celkem 2275 žáků. Než o hlavních školních prázdninách, v mě
československých
turistů.1 )
i
jezdů,
síci červenci a sípnu, přicházejí denně skupiny mladých a nadšených
cestovatelů (turistů), aby poznali Luhačovice, tuto perlu Moravy a celé
republiky.
Nuže, vypravte se do Luhačovic vy! Nebudete toho litovati, zvlá
ště když k tomu není potřebí ani mnoho peněz, ani velkých příprav.
Před odjezdem prostudujte dobře zeměpisnou polohu Lázni Luhačovic.
Leží ve výběžcích Bílých Karpat mezi Vlářským prů&mykem a městeml
Uh. Hradištěm, na středním toku říčky ščavnice, (zvané též Horní
Olšava či Luhačovský potok), největšiho přítoku řeky Olšavy, vlévající
se pod Kunovicemi do Moravy:. Üdoli Ščavnice vroubeno jest nevyso
kými zalesněnými návršími a horskými hřbety o střední výšce 300 až
400 m. Üdoli v Luhačovicích leží 250
nad mořem
i
1
1
m
1
.
Vlakem po vlářské trati dospějeme do stanice Üjezdec, kde pře
sedneme do vlaku místní dráhy, jejíž trat měří 10 'Wmi, a za půl
hodiny po dvou zástavkách jsme v Luhačovicích. U nádraží si pro
hlédneme plán značených cest do lázeňského okolí a přečteme si po
kyny, které turistům dává luhačovský Odoor K. Čs. T., načež se vy
dáme do Lázni čili na Slanici bud Masarykovou třídou (ulicí vil), nebo
kratší cestou
Na
pod Kamennou.
800
m
od nádraží, postaveno jest v překrásném
rozšířeném údolí 17 budov, které náležejí i s 56 ha přilehlých lesů a,
lučin lázeňské akciové společnosti. V budovách jsou léčebné ústavy
a byty pro hosty, kterých sem přišlo roku 1924 úhrnem 8367; 8033
z československé republiky a 334 z cizozemska. Přechodných návštěv
níků bylo 9636, tedy celkem 18.003. Na Slanici prýští ze země léčivá
slaná kyselka pěti mocnými prameny a shromažďuje se ve více stud
ních ve velikém nevyčerpatelném množství. V tom) pak spočívá léčivé
ležící
Slanici,
1
1
,
bohatství Luhačovic.2 )
upravené prameny a léčebné ústavy: inhalatorium, postavené r. 1922 nákladem 2y2 mil. Kč, minerální lázně, vodoléčebný ústav, lázně slatinné a sirnaté, dále plovárnu, vzduchoplavbu
a tenisové hříště, čítárnu, národopisné museum; divadlo a přepychově
zařízený Smetanův dům. Pobavíme se krásnou hudbou lázeňské ka
pely, a vycházkami do lesů a na rozhledová místa.
Prohlédneme
si
Avšak chceme poznati také obrovité
přehradu/vzdálenou
')
')
154
IV2
km
dílo
za lázněmi.
ducha lidského,
Jest ze
dvou
údolní
třetin již
Jednatelem jest řidiči učitel Jakub Balhar.
Popis Lázní viz na str. 41. a 55. prvého ročníku Zahrady Moravy.
ho-
Abychom k ní
menádním chodníkem
tova.
půjdeme od lázeňské plovárny, pro
podle potoka a pak vlevo po silnici, nebo vrcho
dospěli,
vou starou cestou za hotelem Prahou, až ke kamennému sloupu na
návrší, odkudž lze celou stavbu velmi dobře přehlédnouti.
jméno údolní
přehrada
povídá, jest to veliká hráze,,
položená napříč údolím. Jejím úkolem bude zadržovali náhlé, pohromové (katastrofální) vody, a zvolna je pouštěti, aby nenastala v údolích
a místech níže položených povodeň. Stavbu provádí země Morava;
stát hradí polovici. Plán a rozpočet stavby vypracoval r. 1912 zemský
stavební úřad v Brně. Rozpočtený náklad činil tehda celkem 1,732.000
Jak
již
K, avšak dnes, přepočítáme-li vydání na ceny poválečné, bude obnášeti;
okrouhle 9,000.000 Kč.
Vnitřek inhalatoria.
(Sál pro
vdechování v mlhu rozprášené vody a přístroje pro jednotlivce.)
Proč buduje naše země tak nákladnou stavbu kdesi v odlehlém',,
ztraceném údolí říčním'? Dívejte se na mapu a sledujte výklad!
V
1910 a v květnu r. 1911 postižen byl kraj v úvodí
řeky Olšavy velikými lijáky a průtržemi mračen. Řeka Olšava a jeji
přítoky se rychle rozvodnily, vody se vyvalily z břehů a zaplavili)
kraj hroznou povodní, jaká byla podle ústního podání naposled kdysi
v r. 1840. Povodeň způsobila nesmírné škody v obcích, ležících na
řece Olšavě od Uh. Brodu až ke Kunovicím, kde byly spousty a škbdg
a
luka
domů
Mnoho
pole
strhány,
mostyi
pobořeno,
bylo
největší.
obce na pří
zanesena štěrkem a bahnem. Podobné škody, utrpěly
tocích Olšavy, zvláště na potoku luhačovském čili Sčavnici, kde jme
novitě obce Újezd, Políchno a Lázně Luhačovice byly těžce postiženp.
A tu bylo uvažováno, nedalo-li by se pro budoucnost zabrániti tako
toku
hlavním
na
katastrofálním
řeky
povodním
(pohromovým)
vým
na
01že
Zkušenost
a
povodně
dokazuje,
jakým způsobem.
Olšavy,
záři
r.
i
155
savě způsobují pouze 3—4 hodily trvající náhlé lijáky a průtrže, kdežto
mírné, byt dlouhé deště neškodí. Úvodí řeky Olšavy jest vějířovité,
skoro polokruhové, takže na př. vody od vrchu Komonce nad Luha
čovicemi a vody od vrchů nad Bojkovicemi a nad Nivnicí, mají té
měř stejnou cestu do hlavního toku.
Proto přitekou do Olšavy
za prudkých lijáků nejvýšší povodňové vlny: ze všech přítoků skoro
současně a způsobují rozvodnění. Kdyby se tedy zadržely nejvyššj
povodňové vlny aspoň na jednom Větším přítoku, zamezilo by, se pře
plnění hlavního řečiště Olšavy, a tím by se znemožnila povoděn
—
v
dolním jejím toku.
Takové úvahy byly
jistě
správné.
Znalci
konečr.ě
rozhodli,
aby
byly zadržer^y údolní přehradou povodňové vlny na největším přítoku
r
i
.
1
Vila Jestřábí.
Plovárna, vodoléčebný ústav a v pozadí hora Obětová (514 m).
jeky Olsav-y, na luhačovském potoku Sčavnici, protože ze všech vět
ších přítoků má k tomu jediný vhodné místo. Po velmi bedlivém ge
ologickém (zemězpiytném) šetření určeno pro stavbu údolní přehrady
nynější místo a ihned vypracovány plány.
1
Přehradou zadrží se povodňové vody z oblasti měřící 45y3 km2
což jest jedna šestina celého úvodí řeky Olšavy. Ze zadržených vod
přívalových bude možno pouštěti z přehrady každou vteřinu 16 áž
s
35
vody,, bez obav, že by vznikla povodeň. Ostatní voda, které
3
72
za
v
1910
místech
za
r.
protékalo
přehrady,
největší povodně
vteřinu, bude zadržena. Podle toho byly vypočteny a stanoveny roz3
60
dnes
a
též
měiiy přehrady
regulace Sčavnice, jejíž koryto pojme
vody za vteřinu. Tím, že nejnebezpečnější vody z potoka luhačovského
^dospějí do hlavního toku Olšavy značně později, než z ostatních roz,
m
m
m
156
vodněných přítoků a k tomu ještě v polovičním množství, bude pro
ne v Olšavě již dosti místa a nezpůsobí zátop.
Avšak fyylo také uvažováno, že by se mohlo vodní nádrže nad
lázněmi využiti k zlepšení zdravotnictví občasnjým proplachováním lá
zeňského potoka a při chystané kanalisaci v Luhačovicích. Vodní sily
bude možno upotřebiti také hospodářsky a místa při přehradě k růz
ným zábavám.
Práce na stavbě údolní přehrady byly zahájeny slavnostně 7. čer
vence 1912. Válkou byly přerušeny, ale po válce se v nich pokračuje^
R. 1927 bude přehrada hotova.
Údolní přehrada nad Lázněmi Luhačovicemi.
(Pohled proti vodč, z dolní strany.)
Údolní přehrada nad lázněmi jest zemní sypaná hráz, jež bude
dlouhá v koruně (nahoře) 245
a v základech (dole) 90 m; šířka
(tloušťka) její v základech je 74 m, v koruně bude 6 m; výška upro
3
střed 17 m. K jejímu nasypání bude třeba 95.000
hlíny, z čehož,
3
70.000
Betonová patka (základy) hráze jest na
jest již nasypáno
straně návodní zapuštěna 6
hluboko (na levém břehu i 14 rn), až
m
m
m
m
.
do neprostupných spodních vrstev břidlových. Nasypává se z jilovitohlinitť půdy, pro míšené štěrkopískem ve vrstvách 10—12 cm. Nová
vrstva sype se vždy na zkropenou a uválenou vrstvu předcházející,
aby dobře přilnula. Válí se dvěma válci se žlábkovaným povrchem,
vážícími po 40 q. Válce jsou taženy stejně těžkým benzinovým po
honem o 33 koňských silách. Póhon je upraven rovněž jako válec,
157"
takže vykonává zároveň dvojí práci: vleče válec a sám také válí.
Váleti lze jen za suchého počasí. Každý den přibude hráze o 25 mm.
Snadno si vypočítáte, o kolik přehrada vyroste za rok, počítá-Ii se
ročně 150 pracovních dní.
Na vodní straně bude
parabolická (proti vodě vydutá) stěna
hráze obložena 15 om silnými betonovými deskami, na nichž bude
ještě 25 cm vysoká dlažba z droby, aby vlny a vodní nárazy stavby
neporušovány. Na vzdušné straně, kterou na obrázku vidíme, bude
17 cm silný kamenný zához, na povrchu odrnovaný.
Za obyčejných poměrů bude vypouštěno z přehrady tolik vody,
kolik jí přiteče. Bývá to 10—100
za vteřinu, podle počasí bud vlhčího
nebo suššího.
V
m
3
době zátop bude se vypouštěli nejvýše 55
(55.000
vteřinu, ostatní voda se zadrží za hrází, kde může býti
za
litrů)
1
3
nahromaděno
až
m
2,500.000
zachyceno
(2.500 mil. litrů) vody.
Takto vzniklé jezero bude u hráze 245
široké, 14 m hluboké a
1.800 m dlouhé, o výměře 40 ha. Stále bude udržováno jen 250 až
3
600 tisíc
dlouhé, u hráze
vody. Toto trvalé jezero bude 800
a
180
asi
m
m
Voda
m
široké a 5
m
hluboké,, o rozloze
6—8
m
ha.
vypouští klenutou žulovou štolou (tunelem^, postavenoů
při levém břehu pod tělem hráze. Štola (tunel) jest tvaru podkovovitého;
má v průměru 5'2
a jest 85
dlouhá. K řízeni a odměřování od
toku vody slouží šoupátka a stavidla, která jsou umístěna v kamenné
věži, postavené před hrází, již vidíte na obrázku.
Kdyby přišla nová
se
m
m
—
pohromová voda v době, kdy je nádrž již naplněna dřívějšími povod
ňovými vodami, nebo kdyby výpustná zařízení snad nějak selhala,
nebezpečí, že bude voda přetékati přes hráz. Pro ten pří
pad, jistě velmi výjimečný, postaven jest při levé straně hráze z neftvrdší žuly schodovitě upravený volný přepad v šířce 18 ml Tímto
přepadem odtékala by potom nadbytečná voda, neboť jeho práh (po
čátek) jest pod korunou hráze.
hrozilo by
Tam, kde končí
Jako stavebního
m
štola a volný přepad, je zařízen basén (nádržka)
kamene bylo použito výborné
žuly od Friedberka
a hloubce 1—11/2 m. Slouží k tomu, aby zmír
ňoval rychlost odtékajících vod, jak štolou, tak volným přepadem
Basén jest též výborným místem pro koupání. (Viz obrázek.)
ze severní Moravy,. Hlína jílovito-hlinitá sváží se na vozících ze vzdá
-o
velikosti
60x28
.
1
1
.
—
m
nad přehradou. Štěrkopísek nadrtily stroje jednak z andesitu, jednak z droby od Nezdenic. Dnes pracuje na stavbě přehrady
na 120 dělníků. Více jich zaměstnali nelze, protože by se nestačilo
800
lenosti
válcovati.3 )
Postavením údolní přehrady rozproudí se v krásném zákoutí nad
lázněmi nový život. Na březích nádrže vyrostou vodní rostliny a keře,
voda přivábí vodní ptactvo, vyvine se vodní sport a zábavy. Tím
hospodářský blahobyt celkem chudého kraje.
zvýší se návštěva lázní
1
i
osvědčený odborník vrchní inženýr stavební rada p. Karel
Krejčí, jehož laskavostí dostalo se mi potřebných dat k napsání tohoto článku,
zač jemu srdečně děkuji.
3
158
)
Stavbu
řídi
údolní přehrada cílem vycházek lázeňských hosti a všech
škclských a turistických výprav. Očekáváme také, že nebude již býva
lých pohrom dole na Olšavě, čímž se stane přehrada požehnáním pro
dnes
Již
celý
jest
kraj!
Hosák:
L.
Novokřtěnci
či
habáni na
jižní
Moravě,
německé byly počátkem 16. století podobné jako
v Čechách za doby Husovy. Církev německá byla Lutherem promě
něna v církev národní, ale opravy, provedené Lutherem, nedostačovaly
Poměry v
říši
mnohým náboženským
blouznivcům, kteří
si
přáli
nejen pronikavých
oprav v životě církevním, ale spojovali se snahou navrátiti se k pů
vodní církvi křesťanské i požadavky, které měly. na podkladě učení
bible přetvořiti lidskou společnost.
—
Na mnoha
majíce příklad v
Německu
vystupovali nadšení kažatelé, kteří
■—
táboritech
hlásali nový lepší život
českých
místech v
a shromaždovali kolem sébe nadšeně
věřící. Jejich přívrženci
nazývali
novokřtěnci, ježto neuznávali křtu dětí, pravice, že ten, kdo ne
tak
může Kristově nauce porozuměti, nemůže býti přijat do církve.
křtili teprve dospělé. Novokřtěnci prohlásili katolické i luteránské ná
se
boženství za bludné a
A
tvrdili,
že duch svatý
sídlí
v každém z nich
a proto že nepotřebují vrchnosti ani církevní ani světské.
Toto učeni bylo velmi výbojné a proto byli novokřtěnci v Ně
mecku považováni za nebezpečné státnímu pořádku. Zvláště se jich
obávali biskupové, panovníci a boháči. V německém městě Münsteru,
známém mírem
vestfálským z r. 1648, zmocnili se novokřtěnci roku
1533 vlády, biskupa a bohaté měšťany vypudili z města, načež se jejich
náčelník prohlásil za krále jerusalemského a obec byla zřízena na
podkladě komunistickém. Vojska biskupská dbbyla však opět města
a měšťané mstili se novokřtěncům popravami. Novokřtěnci byli v Ně
mecku pronásledováni a prchali do sousedních zemí, zejména do Ni
zozemí.
Malá část novokřtěnců přišla i na Moravu, jež byla tehda pova
žována za zaslíbenou zemi náboženské svobody. Na Moravě byli jako
dobří pracovníci vlídně přijati a za prvními přišli brzy další souvěrci ze
Švýcar, Tyrol, Švábska i Bavor. Střediskem jejich bylo Mikulovsko^
kde Liechtenštejnové jim byli velmi nakloněni. Ale usazovali se
na jižní Moravě. Moravská šlechta je na svých statcích ráda
i
jinde
viděla,
nebof byli to lidé velmi pracovití, pilní, spořiví a střídmí, dobře ob
dělávali svá pole, měli nejlepši dobytek, pracovali ve vinohradech a
159
malé továrny, zejména soukenické, kde každý dělník byl spo
lumajitelem. Všechno jmění bylo vůbec společné, všichni jedli ve spo
lečné kuchyni a bydlili ve společném domě, jejž
nazývali německy
Haushaben. Odtud nazýváni též habány. Od německých novokřtěnců
zakládali
lišili
se moravští hlavně mírnějšími
zory. Přece vsak nesmísili se
náboženskými a společenskými ná
s do
jsouce národnosti německé
německých osadách ne), a žili svým
—
mácím
obyvatelstvem, (ani v
vlastním odlišným životem.
Habsburci
—
novokřtěnce pro jejich odlišné náboženství ze
země vypuditi, ale šlechta, která měla z novokřtěnců nemalý užitek,
ježto platili svým vrchnostem dvojnásobné daně a odváděli i jiné dávky,
dovedla vždy vypuzeni toto oddálili, i z toho důvodu, že by byl jejich
odchod přivodil nemalou hospodářskou ztrátu pro celou zemi. Protó
také nebylo na Moravě většího pronásledování novokřtěnců,
jedině
snažili se
po nezdařeném povstání české
r.
1547
nastaly
hloučcích
vyčkali
po
dob
jim horší
šlechty evangelické proti Ferdinandbvi
časy,
takže se
10—12 osobách do
tajných
musili
skrýší
uchýliti
a
v
doupat,
I,
menších
aby zdě
příznivějších.
Novokřtěnci, někde též
t
ou
f
a ř i (od německého Wirděrtaiifer) na
vyráběli vše ve velkém, lépe a laciněji.
Průmysl byl hlavním
pramenem jejich bohatství, jež však za nepokojných dob válek tu
reckých lákávalo cisařské vojáky k násilnostem]. Kroniky novokřtěnců
vyprávějí nám o nevyličitelných utrpeních, jež novokřtěncům bylo pod
stoupili. Proti loupeživým bandám vojenským hledali skrýše v hlu
zývaní,
bokých sklepích (lochy), kam schovávali, co měli nejcennějšího. Ještě
podnes se v mnohých osadách udržely takové sklepy habánské. Novokřtěnské kroniky jmenují velkou řadu míst, kde měli novokřtěnci
svá společná stavení. Jmenuji zde aspoň Vacenovice, Čejkovice, Dambořice, Prušánky, Veselí, Hodonín, Uhřice, Bohuslavice, Napajedla, Vracov,,
1
Rohatec, Žadovice, Čejč, Mistřín a Svatobořice. Nejvíce jich bylo na
Břeclavsku. V Podivíne byli již r. 1536 a 1557. Postavili tu velký:
dům.
1545 vystavěli si domy v Nové i Staré Břeclavi a v Bí
lovicích, kde mějli i školu. R. 1565 založili si obec v Lanžhotě, r. 1576
Tvrdonicích.
jmenuje se jejich obec v Nové Vsi, Lanštorfě a Týnci
V roce 1622 bylo jich na Moravě ještě na 20.000 osob. Po bitvě bělo
R.
i
horské byli vedle Českých bratří novokřtěnci postiženi nejkrutěji. Bylojim povoleno vystěhovali se nebo přestoupit! ke katolictví. Polovice,
přestoupila na katolictví, ostatní se vystěhovali na Slovensko,)
kde se staly jejich středisky Sobotiště, Brodské a Leváry.
prý
jich
Knihtiskárna Čeněk
Pechtor v
Kroměříži.
Zahrada Moravy
ROČNÍK II. . ČERVEN 1925. * ČÍSLO ÍO.
VYDÁVAJÍ UČITELSKÉ JEDNOTY V ŽUPĚ
UH.'HRADIŠŤSKÉ.
Vlastivědný sborník Zahradu Moravy vydávají učitelské jednoty župy uh. hradišťském
Řídí redakční sbor.
Odpovědný redaktor M. S. Dobiáš.
—
Sborník vychází měsíčně
7 Kč. Jednotlivá čisla
livých čísel přímo po
při
I
mimo
hromadném
Kč.
prázdniny. Druhý ročník bude míti 10 čišel zs
odebíráni jsou po 70 hal., při odebírání jednot
Rukopisy, knihy pro redakci a časopisy na výměnu buďtež zasílány na adresu:
Redakce časopisu Zahrada Moravy v Uh.
reklamace vyřizuje:
v Uh. Hradišti.
Předplatné přijímá a objednávky
pisu Zahrada Moravy
Hradišti.
i
—
OBSAH: Z
Administrace časo
kraje „slanic a sirkovit" (B. Trnka).
Javořina (F. Prager).
Lázně. Luhačovice a údolní přehrada na Ščavnici (Jakub Balhar).
Novokřténci
habáni na jižní Moravě (L. Hosák).
Tímto číslem končíme II. ročník Za
hrady Mo ravy. Všech 10 čísel má 164
stran dobré četby poučné, doprovázené
hojnými obrázky. Celek je pěkná knižka,
zařaďte do své knihovničky.
Zájem o Zahradu Moravy stále
přispěvatelů.
vzrůstá; přibývá odběratel
již
i
Budeme-li takto pokračovati, nashromáždi
se nám brzy tolik článků, že budeme moci
vydati dobrou knihu o našem Slovácku.
A to je také jeden z našich úmyslů a cílů.
Jen je potřebí, abychom všichni vytrvali!
V tomto čísle jest uvnitř přivázán ti
tulní list a obsah. Až budete II. ročník
Zahrady Moravy vázati, přišijte dozadu
také obálky s pěknou povídkou B. BenešeBučhlovana! Můžeme svému čtenářstvu
již dnes sděliti, že týž spisovatel chystá
pro III ročník naši Zahrady novou práci,
tentokráte z budoucnosti člověka na zemi!
K 9. číslu Zahrady Moravy byla přidána
súčtovanka. Účtované částky plati
k 1. květnu t. r. Co bylo zaplaceno po
Admi
zději, je zaúčtováno v tomto čísle.
nistrace znova žádá, aby byly všechny
do konce škol
dluhy vyrovnány
ního roku. — Musí býti konečně
také zaplaceny dluhy z loňského
roku. Nechcete
vali
přece,
abychom vyhledá
pomoci právníka!
Znovu upozorňujeme, že odběratelé
jediného výtisku Zahrady Moravy jsou
Spořitelna města Uh. Hradiště
největši peněžní ústav našeho kraje,
přijímá vklady a poskytuje půjčky na
hypotéky, směnky a cenné papíry.
vklady ruči aktiva spořitelny přes 44
mil. Kč a res. fond téměř 1 a půl mil. Kč
a město Uh. Hradiště celou svoji poplatní
silou a velkostatkem ceny miiově přes 3
mil. Kč U spoř. ulož. jest přes 44 mil. Kl.
Za
—
—
či
povinni zaplatiti za II. ročník 10 Kč a ni
koli pouhých 7 Kč. Zbývající 3 Kč nám
lask. doplaťte.
Po prázdninách, začátkem
září, přihlá
síme se zase. Pamatujte na to, šetřte o
prázdninách na předplatné. Po zkušeno
stech, kterých jsme nabyli, radíme Vám,
abyste platili na dvakrát po 3'50 Kč. Za
hrada Moravy je psána jen pro naše školy
slovácké, přináší pouze práce, které se
týkají Slovácka a je proto naši povinnosti,
abychom na prvém místě odebírali, čtli
a rozšiřovali svůj vlastní časopis!
Neudržíme-li si jej my, neudrží se vůbec!
Toho buďte vždy pamčtlivi. Ostatní časo
pisy předplácejte pro třidní čítárny ze
společné třídní pokladny.
Redakce prosí za prominutí ty pp. při
spěvatele, jejichž práce nebyly letos otiště
ny. Týka se to zvláště materiálu turistic
kého, chystaného do 10. čisla. Tiskárna
oznámila, že by číslo prasklo a tak se re
dakce s lítostí musila přizpůsobit!, [iž tak:
je číslo o 4 stránky tlustší a administrace
rozezlena! Otiskneme nned v prvních čís^
lech po prázdninách!
děkujeme všem velkým
malým spolupracovníkům za ve
Zároveň
i
škeru přízeň a obětavost, bez níž by
naše setba zahynula a přejeme pěkných
prázdnin!
Česká průmyslová
a hospodářská banka
filiálka
v Uh. Hradišti
provádí veškeré obchody bankovní.
Akc. kapitál a res. fondy cirka 280 mil. Kč.
Centrála v Praze I. na Příkopě 35.
66 filiálek a expositur.
Bedř. Beneš-Buchlovan:
Na Holém
S poklonou
a slavnostními
kopci.
pohybem požádal
starý kupec náčelníka,
přijal jako dar. Věděl, že přízní ná
aby tuto krásnou sekyrku od něho
čelníkovou vyzíská daleko více, než kdyby mu sekyrku prodal a že
jeho dar bude vlastně dvojnásobně zaplacen.
Zatím co
úsměvem
starý kupec lákal takto muže, mladý se s lichotivým
obrátil k ženám, ukazuje několik nákrčníků oválného tvaru
roztepanými a něco málo zatočenými. Tyto byly pore'vud lehčí,
nežli nosili muži. Potom přišly na řadu prsteny, bud jednolité, těžké,
nebo stáčené z tenkého drátu. Výkřiky obdivu se ozývaly, toužebné
i
závistné pohledy z kruhu žen, který nyní těsně obklopil mladého
obchodníka, se upínaly na tu krásu.
s konci
Každá
se
chtěla
aspoň šperku dotknout.
namaštěnou hubou hleděla s otevřenými ústy,
v nicrhž se perlily krásné bílé zuby. Obchodník se k ní naklonil, odhrnul
temnělesklé vlasy a přizkusil u boltce náušnici z tenkého drátu stoče
ného a s přivěšeným 'blýskavým kamínkem. Přimhouřiv znalecky jedno
oko pochvalně zamllaskl; Jahoda se všecka zarděla, pak hluboce po
vzdechla, pak svraštila čelo a přemiýšlela. Potom jala se hledati v zá
stupu mužů jednoho mladého lovce, který si chtěl získati její přízně,
aby si ji odvedl za ženu do své chýše. Setkali se pohledem, usmála
Krásná Jahoda
s
se a zase povzdýchla.
A
mladý obchodník ukazoval dále ozdobné
brejlovitě natočené,
Té noci
zboží, terče z
drátu
sponky, pukle.
na hradisku velmi nepokojně usínalo. Muži v duchu
přehlíželi své sklady kožišin medvědích, liščích, vydřin, zásobu medu
vosku, obilí. Ženy myslily na to, jak by jim slušel nový náramek
nébo aspoň prsten, jak by sousedka závistí zbledla, kdyby ona ne a
já ano
jenže co bude obchodník zaň chtít, a bude-ii muž srozu
měn
ale musí!
—
se
—
Ani krásná Jahoda s namaštěnou hubou nemohla dlouho usnouti.
Sahala si stále na uši; před večerem jí Vlaštovice propíchla lalůčky
a zatím provlékla nitky, protože ty náušnice krásné, překrásné, přece
jen
budou
její
....
*
následující dni/ se budou obchody dbjednávat, smlouvat,
nabízet se bude, přichvalovat, haněti, až to dopadne k obapolné spo
kojenosti. Kupci zaměří dále k jiným osadám, jiným hradiskům té
doby, doplní své zásoby z tajných skladišť, jiné věci si zase v zemi
Druhý a
1
v pevné důvěře, že se pro ně vrátí na zpáteční cestě, nebo
za rok, za dva, za tři, otevrou svou skrýš
ale nejedna bude ote
vřena snad až po tisíciletí.
uloží
—
To už nebude památky po neproniknutelných lesích, kraji pod
Holým kopcem, Buchlovem, Modlou se změní v úrodná pole i vino-t
hrady. Z hradiska na Holém kopci zbude mohutný val, který objeví
schrány v zemi najde oráč ná
hodou a vyorá sklad, který svěřil věrné zemi pravěký obchodník z ci
zích končin, a pro který se již nevrátil
kdož vi, kdo to byí,
odkud, jakou řečí hovořil.
archeolog
L.
J.
a
červinka,
tajné
—
Nevrátil se ten, který si zakopal ve. vinohradě u Boršic sklad ná
krčníků jemného tvaru, ani ten pro své zboží do břesteckých vino
hradů, z něhož se našly tři sekyrky s dutinou.
A
stavbě dráhy u Uh. Hradiště poklad: krásná útlá sekyrka
uherská, dvě brejlovité okrasy, větší náramky, menší kroužky s toťSnkami na koncích.
při
'
'
V
V
osmi srpů s proraženými řapy.
Syrovíně ve vinohradě nádoba se čtyřmi srpy a osmi sekyr
kami, přikrytá plochým kamenem.
Bílovicích
A
sklad
uvádí archeolog p.
člivě
našem
jednotlivé nálezy v
V
lese
J.
L.
kraji z
Červinka:
doby bronzové, jak
„Hlubočku" bronzový meč, v polích
a krátké kopí.
V
Jankovicích
dutinou bez ouška.
s
kyra
V
V
V
V
na „Kerchůvku" vykopána
větší sekyra
při
stavbě
je
s
i
pe
laloky
silnice
seř-
Luhačovicích sekyrka s dutinou.
Starém Městě krátké kopí.
Břeclavě sekyrka s
i
laloky..
Uh. Ostroze sekyrka
s
ohnutými
okraji.
Bronz těchto nálezů není již červenohnědý, lesklý. Krásně zelená,
měděnka, patina je pokrývá, dosvědčující prastarý původ těchto věci,
archeologové, pečlivě prozkoumávají, určují,
ukládají do musejních skříní.
jež
starožitnici,
A
zde
příběhy,
možno nad nimi
byly
jichž
zamýšleli se do
pravděpodobně svědky
a
starých časů,
účastníky.
popisuji^
smýšletl
KONEC.
/
Brehmův Život
Leži
čísel
zvířat.
osm dosud vyšlých
života zviř at z na
před námi
Brehmova
kladatelství „Sfinx", Praha, Zbořenec. Již
dnes lze říci, že vydání toto bude v kaž-,
dém ohledu solidní a poněvadž je také
velmi laciné (předplatitelé deseti sešitů
sešit po 2'80 Kč), bude možno, aby si je
zakoupily
školy nejchudší. Proto také
o tomto vydáni píšeme a doporučujeme
je. Nakladatelství uzavřelo smlouvu s akad.
malířem V. Popelkou, který namaluje pro
dílo celou řadu čtyřbarevných příloh a
získalo reprodukční právo na hotové již
i
práce téhož mistra a na plátna akad. ma
Kromě toho obsa
líře F. X. Procházky.
huje každý sešit o 32 stranách 8—10 kre
seb jiných. Vydání nakladatelství „Sfinx"
reviduje ředitel musejních sbírek zoolo
gických dr. V. Vávra a bude tu vzat ná
ležitý zřetel také ke zvířeně československé.
Kritika časopisecká přijala vydání „Sfinx"
mládeži, protože
příznivě. Doporučte
taková kniha nejlépe a nejúčinněji pro
bouzí lásku k přírodě a budí živé zájmy,
jež odvádějí mládež od bezduchých a
i
drahých zábav v hostincích
a kartách.
Knihtiskárna Čeněk Pechtor v Kroměříži.
pří sklenicích
— Zhotovuje veSkeré
tiskopis#.