BA 9546 Suk, Kvartet č.1.indd - bildungsmarkt

BA 9546 Suk, Kvartet č.1.indd - bildungsmarkt

SUK
Klavírní kvartet a-moll
Piano Quartet in A minor
Klavierquartett a-Moll
op. 1
K vydání připravil / Edited by / Herausgegeben von
Zdeněk Nouza
Urtext
Partitura / Score / Partitur
Bärenreiter Kassel · Basel · London · New York · Praha
BA 9546
OBSAH / CONTENTS / INHALT
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . III
Introduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VI
Einleitung . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . IX
Faksimile / Facsimile / Faksimile . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XIII
I Allegro appassionato . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1
II Adagio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
III Allegro con fuoco . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
Critical Report . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
© 2013 by Bärenreiter Praha
Všechna práva vyhrazena / All rights reserved / Alle Rechte vorbehalten
Printed in the Czech Republic
Pořizování jakýchkoli kopií je podle zákona zakázáno.
Any unauthorized reproduction is prohibited by law.
Vervielfältigungen jeglicher Art sind gesetzlich verboten.
ISMN 979-0-2601-0574-4
ÚVOD
Josef Suk (4. ledna 1874 – 29. května 1935) složil přijímací zkoušku na pražskou konzervatoř do houslové třídy
Antonína Bennewitze v roce 1885, ve svých jedenácti
letech. Jeho spolužáky v téže třídě byli i budoucí členové Českého kvarteta Karel Hoffmann a Oskar Nedbal.
Studium na konzervatoři trvalo šest let; vynikající žáci
měli možnost prodloužit si ho ještě o jeden rok, čehož
Suk, a rovněž Hoffmann, Nedbal i první violoncellista
Českého kvarteta Otto Berger, rádi využili. Nadaní žáci
měli také možnost přibrat si od IV. ročníku ke studiu
nástroje ještě studium na kompozičním oddělení (i tam
s možností prodloužit si ho o další rok).
Od ledna 1891 vyučoval kompozici na pražské konzervatoři Antonín Dvořák. To už byl sedmnáctiletý Suk
ve III. ročníku kompozičního oddělení. Karel Stecker,
u něhož Suk v předchozím školním roce studoval kontrapunkt a počátky kompozice, představil vybrané žáky,
které měl dále vést Dvořák, na „Hudebním večeru chovanců skladatelů“1 v Rudolfinu v Praze 15. ledna 1891.
Ze Sukových skladeb tam zaznělo Klavírní trio c-moll
a dvě Balady, obě v tónině d-moll, jedna pro violoncello
a klavír a jedna pro housle a klavír (tu hrál samozřejmě
Suk). První, s čím Dvořák začal výuku, bylo vypracování variací na téma, které žákům napsal na tabuli. Sukovi
se tato práce příliš nedařila, a tak mu Dvořák navrhl,
aby dělal něco jiného: třeba klavírní kvartet; snad ho
k tomu vedla skutečnost, že se mu Sukovo krátce předtím provedené Klavírní trio líbilo.2
Práce na Klavírním kvartetu a-moll3 Suka opravdu zaujala. Ve třídě komorní hry Hanuše Wihana si už také
postupně prohluboval cit pro tento druh kompozice.4
Suk o této své práci po letech vyprávěl: „Byly Velikonoce [na konci března 1891] a v Křečovicích [Sukovo
rodiště a po celý život jeho nejvlastnější domov] jsem
udělal první větu. Dvořák ji prohlédl a řekl, že čeká, jak
to bude dále. To byla pro mne trapná nejistota, ale do
práce jsem se vášnivě vžil. V příští hodině praví Mistr:
1 Tehdy se žáci většinou nazývali „chovanci“ ústavu (Zöglinge).
2 Další komorní dílo, na němž Suk pracoval až po absolvování
konzervatoře, byl Klavírní kvintet g-moll op. 8 (1893).
3 Zdeněk Nouza – Miroslav Nový, Josef Suk – Tematický katalog
skladeb / Thematic Catalogue of the Works, Editio Bärenreiter Praha,
Praha 2005 (paralelně česky a anglicky); Sukův Klavírní kvartet op. 1
má číslo katalogu JSkat 12.
4 Wihan vytvářel různé sestavy hráčů, s nimiž studoval nejen
kvartety Haydnovy a Beethovenovy (z op. 18), ale třeba i Schubertův
kvintet se dvěma violoncelly (D 956), který potom i České kvarteto
častěji hrávalo.
‚Tak co napsal Suk?‘ Sedl jsem ke klavíru a hrál a zpíval
jsem větu druhou adagio. Dohrál jsem až do konce gradace středního dílu [asi k taktu 92] s poznámkou, že dál
to ještě nemám, a mátlo mne podivuhodné ticho. Rozhlédám se vůkol a vidím, jak celá škola, shromážděná
kol klavíru, se na mne vážně dívá, vidím, jak Mistr jde
ke mně a pojednou cítím jeho polibek na tváři a slyším
jedno slovo: ‚Jste chlapík!‘ A to rozhodlo pro celý můj
život. Omámen potácel jsem se domů a neustále jsem
si říkal, jak to udělám, abych byl hoden té důvěry velikého člověka, milovaného Mistra.“5
Na titulním listu Sukova původního rukopisu tohoto
díla, jak ho postupně nosil do hodin k Dvořákovi, je
uvedeno op. 2 (viz faksimile) – dílo bylo komponováno
až po Klavírním triu. Protože však byl Klavírní kvartet
prvním Sukovým vydaným dílem, volil pro něj autor
nakonec opusové číslo 1. Klavírní trio Suk v Dvořákově
třídě (po Klavírním kvartetu) ještě trochu přepracoval,
vlastně už potřetí, a při vydání mu dal opusové číslo 2.
Zakrátko, ještě před prázdninami, představil Dvořák práce několika svých žáků na „Hudebním večeru
chovanců skladatelů“ (13. května 1891 v malém sále
Rudolfina), na němž měl Sukův Klavírní kvartet premiéru; hráli Sukovi spolužáci Karel Hoffmann, Ferdinand
Schleicher, Otto Berger a na klavír Marie Pilaty.6 Byly
provedeny i Nedbalovy klavírní Variace na Dvořákovo
téma7 – což právě byla práce, kterou Dvořák zadal žákům hned na začátku své činnosti v kompoziční třídě.8
Suk musel dost spěchat, aby stihl kvartet před koncertem včas dokončit. Není divu, že si na konci třetí věty
původního rukopisu povzdechl: „Konec / Finis / Ende /
Zaplať Pán Bu, že to mám z krku.“ Na koncert přišel
5 Sukův projev o vlastní tvorbě (1932), in: Živá slova Josefa Suka,
uspořádal Jan Miroslav Květ, Topičova edice, Praha 1946, s. 114.
6 Program byl vytištěn na jedné straně listu česky, na druhé německy (což bylo obvyklé). Je uložen v Knihovně Pražské konzervatoře mezi programy žákovských koncertů (v krabici, seřazeno podle
let). Program tohoto koncertu je otištěn také in: Výňatek z Protokolu
valného shromáždění, odbývaného Jednotou pro povznesení hudby v Čechách, dne 13. března 1892 – Auszug aus dem Generalversammlungs-Protokolle des Vereins zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen vom 13. März
1892 (samostatné svazky český a německý; český svazek je značně
poškozen); uloženo v Knihovně Pražské konzervatoře.
7 Vydány in: Oskar Nedbal, Klavírní skladby (op. 1, 7, 8), Fr[antišek]
A[ugustin] Urbánek, Praha s. a.
8 Dále byly provedeny: Kavatina pro housle a klavír od Richarda
Schidy, Moteto Karla Honsy, ale také instrumentace klavírních skladeb (Beethoven, Schubert, Robert Volkmann) aj.
III
i významný pražský hudební kritik Emanuel Chvála,9
který pak uveřejnil v pražském německém deníku Politik nadšenou kritiku především Sukova kvartetu: „Jeho
Klavírní kvartet, který byl proveden, překvapí zvláštní
silou invence a na začátečníka přímo zázračným produchovněním výrazu. […] Všechno, co Suk vyjadřuje,
má muzikantské jádro, energický tah a vzepětí skutečného talentu. Tento mladý muž slibuje mnoho a je na
nejlepší cestě stát se významným skladatelem.“10 Ale
to není všechno. V nedatovaném dopise nakladateli
Mojmíru Urbánkovi asi z roku 1905 na toto provedení Suk vzpomíná: „Pamatuji se jako dnes, jak Dvořák
po provedení přivedl ke mně Chválu, který se slzami
v očích mne hladil se slovy: ‚Bohem požehnán.‘“11 Ještě
po letech to Suk připomíná i Chválovi, když mu děkuje za gratulaci k padesátinám: „Vzpomínám, jak Jsi mi
jako chlapci řekl po provedení mého kvarteta: ‚Bohem
požehnaný.‘ Vzpomínám na radost, kterou Jsi mi tím
výrokem učinil, ale i na to, že jsem si řekl: ‚Mnoho ode
mne očekávají, tak do práce a myslet.‘“12
Asi Dvořák pak Suka upozornil, aby požádal Českou
akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost
a umění o poskytnutí tvůrčí podpory. Dvořák (který
byl roku 1890 jmenován řádným členem Akademie)
ve svém posudku z 21. listopadu 1891 k tomu píše:
„Pan Josef Suk, absolvovaný žák pražské konservatoře
hudby, zaslal dvě díla v oboru hudby komorní, a sice
Trio pro piano, housle a cello a pak Kvartet pro piano,
housle, violu a cello (obě skladby v rukopise). Po bedlivém a zdravém uvážení jsem toho náhledu, že díla
ta mohl napsati rozhodný a skutečný talent hudební.
Uváží-li se, že jest to mladík sotva osmnáctiletý, zajisté
každého radostí naplniti musí, že v tak mladém věku
díla takového rázu vytvořiti dovedl. Zejména Kvartet
a moll je v jistém ohledu překvapující. Vyniká nejen velkou bohatostí myšlének, rázem dramatickým, ale i propracování hlavních témat prozrazuje všude hudebníka
dosti vyspělého a bude-li mu popřáno, aby jeho talent
se náležitě vyvinul, pak zajisté jeho další práce ku krásným nadějím opravňují. Na základě těchto jeho prvních
pokusův v oboru hudebního skládání dovoluji si slavné
IV. třídě [umění] České akademie navrhnouti, aby mu
udělena byla podpora 250 zl[atých] a v pádu, že by jed9 Chvála měl i solidní kompoziční průpravu. V Simrockově berlínském nakladatelství vyšel jeho smyčcový kvartet, pražské Národní divadlo mělo v roce 1918 na repertoáru Chválovu operu Záboj.
Některé jeho skladby hrálo i České kvarteto.
10 Politik, 28. 5. 1891, večerní vydání, s. 3, šifra –la = stálá šifra Chválova (orig. německy).
11 Josef Suk, Dopisy o životě hudebním i lidském, ed. Jana Vojtěšková,
Editio Bärenreiter Praha, Praha 2005, s. 56.
12 Tamtéž, s. 253 (Sukův dopis z 8. ledna 1924).
IV
na z těchto dvou skladeb tiskem vyšla, p. Jos[ef] Suk se
zavazuje, aby na titulním listě té skladby bylo vytištěno:
‚Přispěním České akademie císaře Františka Josefa pro
vědy, slovesnost a umění‘.“13
Tato podpora byla Sukovi vyplacena, když předložil potvrzení nakladatele Fr. A. Urbánka, že dílo vydá
a že podpora Akademie bude použita k tomuto účelu.14
V hudebním časopise Dalibor15 inzeruje nakladatel již
v březnu 1892 vydání Sukova Klavírního kvartetu op. 1.
Na veřejném koncertě byl kvartet proveden v neděli
24. dubna 1892 ve velkém sále Rudolfina – byl to koncert pořádaný Vlašským sirotčincem, tentokrát hráli
Hoffmann, Nedbal, Berger a na klavír Ludmila Urbanová.16 Sukův kvartet zazněl jako první číslo programu,
který byl sestaven dosti pestře.17 Kvartet mohl být hrán
již z tištěných partů. Chvála otiskl v pražském německém deníku Politik opět velmi pochvalnou kritiku jak
díla, tak provedení.18 O několik dní později – 30. dubna
1892 – bylo poprvé na veřejném koncertě provedeno
také Sukovo Klavírní trio c-moll.
Ještě před koncertem Vlašského sirotčince byl Sukův
Klavírní kvartet op. 1 proveden na schůzi hudebního
odboru Umělecké besedy 30. března 1892.19 Jistě to
nemohl být sám Suk (teprve žák konzervatoře!), kdo
13 Antonín Dvořák, Korespondence a dokumenty, ed. Milan Kuna et
al., sv. 10, Editio Bärenreiter Praha, Praha 2004, s. 154.
14 Archiv Akademie věd ČR: fond ČAVU, inv. č. 99, karton 45,
čj. 897/1891 (Sukova žádost o podporu, psaná rukou otcovou, měl
lepší rukopis; 12. 11. 1891 předáno IV. třídě Akademie k vyřízení);
inv. č. 29, karton 18, protokoly o schůzích IV. třídy Akademie (16. 11.
1891 projednání Sukovy žádosti, 23. 11. 1891 referáty k podaným
žádostem a hlasování); Zápisy z valných schůzí 1890–1900, kniha 2
(1. 12. 1891: Sukovi udělena podpora 250 zl.); inv. č. 99, karton 45,
čj. 1097/1891 (odpověď Sukovi z 5. 12. 1891); inv. č. 99, karton 45,
čj. 1200/1891 (Urbánkovo sdělení z 22. 12. 1891, že Klavírní kvartet
vydá během února 1892).
15 Dalibor XIV, č. 15–17 z 26. 3. 1892, s. 124. Na titulním listě kvartetu
je uvedeno: „Přispěním České akademie císaře Františka Josefa pro
vědy, slovesnost a umění“ (pouze česky, ačkoliv titul díla i nástrojové obsazení jsou uvedeny česky a německy).
16 V pražské městské části Malá Strana se postupem staletí usadilo
mnoho Italů – sochaři, stavitelé, řemeslníci; býval tam i rozsáhlý
Vlašský špitál.
17 Hoffmann zahrál II. a III. větu Mendelssohnova Houslového koncertu za klavírního doprovodu Oskara Nedbala, Nedbal s Ludmilou Urbanovou zahráli Sonátu pro violu a klavír Antona Rubinsteina,
bylo provedeno i několik písní aj. Program koncertu byl oznámen
podrobně v deníku Národní listy, 21. 4. 1892, s. 3, a v deníku Národní
politika, 22. 4. 1892, s. 3.
18 Politik, 29. 4. 1892, s. 3. Obdobně vyznívaly kritiky i jinde, např.
Dalibor XIV, č. 24 z 30. 4. 1892, s. 187.
19 Oznámeno v deníku Národní listy, 30. 3. 1892, odpolední vydání,
s. 3: „Hudební odbor Umělecké besedy koná dnes o 8 hod. večer
důležitou týdenní schůzi. […] Mimo jiné hráti se bude dnes Sukovo
kvarteto, poctěné cenou České akademie [jednalo se o tvůrčí podporu], a Brahmsovo nejnovější klavírní trio [c-moll op. 101 z roku 1886].
Klavírní party hráti budou sl. Urbanová [Suk] a prof. Jos. Jiránek
[Brahms].“
by byl tak významnému spolku umělců nabídl svoji
skladbu. Zato je velice pravděpodobné, že to udělal
Dvořák – jako upozornění odborné hudební veřejnosti
na Suka. Dílo hrávalo pak s různými klavíristy častěji
i České kvarteto.
Stojí za připomenutí, co o mladém Sukovi píše ve
svých vzpomínkách z posledních let života skladatel
Vítězslav Novák (1870 –1949), někdejší Sukův spolužák
v Dvořákově třídě na pražské konzervatoři: „V té šťastné době našich začátků okouzloval mě svým kamarádstvím, imponoval mi svým nadáním. Měl neobyčejně
vyvinutý smysl pro formu, v níž nebylo nic nahodilého,
ovládal již kompoziční techniku s překvapující jistotou,
byl nadán neomylným instinktem pro zvukovou působnost díla. Věkem o tři roky mladší, předstihoval
mě o několik let zkušenostmi, jichž jsem teprve po
příchodu do Prahy pracně nabýval. Naslouchám nyní
v teskně usměvavém zamyšlení jeho skladbám z raného období, jsou mi tak blízké a milé svým mladistvým
elánem, vřelým citem a jemným půvabem. Psává se
stereotypně o Sukově podléhání vlivu Dvořákovu. Neshledávám valný, konstatuji jen příbuznost hudebního
temperamentu a smyslu pro zvuk. Srovnávám-li však
díla jejich mládí, shledávám u Suka již tehdy náznaky
jeho osobnosti, kde u Dvořáka není po nich ještě ani
potuchy.“20
Kromě tvůrčí podpory České akademie, která umožnila vydání Klavírního kvartetu, dostal Suk v roce 1892 také
„státní umělecké stipendium“21 z Ministerstva kul­tu
a vyučování ve Vídni. V komisi, která o tom rozhodovala, měl samozřejmě hlavní slovo Johannes Brahms. Suk
ke své žádosti přiložil dvě díla, Klavírní kvartet a-moll
20 Vítězslav Novák, O sobě a o jiných, Editio Supraphon, Praha 1970,
s. 307–308.
21 Vlasta Reittererová a Hubert Reitterer, „Österreichische staatliche Künstlerstipendien 1892–1898“, in: Hudební věda XLII (2005),
č. 3–4, s. 332–333. – Podmínkou udělení stipendia bylo výrazné nadání a nemajetnost; podruhé dostal Suk toto stipendium v roce 1893
po předložení své Serenády pro smyčcový orchestr op. 6. Dalibor XV,
č. 13–14 z 18. 2. 1893, s. 103.
op. 1 a Dramatickou ouverturu op. 4: to byla absolventská
orchestrální práce, provedená orchestrem konzervatoře
za skladatelova řízení 9. července 1892. Suk se o udělení
stipendia dozvěděl, když bylo České kvarteto na svém
prvním koncertním zájezdu ve Vídni spolu s klavíristou, profesorem pražské konzervatoře Josefem Jiránkem (první koncert ve Vídni se konal 19. ledna 1893).22
První rukopis Klavírního kvartetu věnoval Suk pražskému houslaři Karlu Boromeu Dvořákovi (viz faksimile). Věnování nasvědčuje, že tento houslař pečoval
Sukovi o housle už během jeho studia. Jakmile se Českému kvartetu podařilo vydělat více peněz, obstaral
K. B. Dvořák v roce 1896 oběma houslistům nástroje
Antonia Stradivariho.23
Když v roce 1914 začátek války omezil možnosti
zahraničních koncertních cest Českého kvarteta, využil Suk získaného času také k revizi některých svých
starších děl. Protože k většímu přepracování Klavírního kvartetu nebyl důvod, spokojil se Suk s drobnými
úpravami a s opravami tiskových chyb v prvním vydání; poněkud více změnil v I. větě 15 taktů po taktu
83. Tyto změny přenesl dvořákovský badatel a Sukův
přítel Otakar Šourek do výtisku I. vydání jako předlohy
pro druhé, autorem revidované vydání, které vyšlo až
v roce 1924.24
Nakonec chci ještě poděkovat za přátelskou vstřícnost Českému muzeu hudby v Praze, hudebnímu oddělení Národní knihovny v Praze a Knihovně Pražské
konzervatoře.
Zdeněk Nouza
22 Suk o tom píše z Vídně 20. 1. 1893 Marii Wachsmannové: „[…] vče­
rejší úspěch byl přímo senzační. […] Hanslík [Hanslick] se vyslovil
dnes Jiránkovi velice krásně o všem a sdělil mu, – což jest pro mě
velice příjemným překvapením, – že jsem obdržel s Weisem [skladatel Karel Weis] do polovičky státní cenu [umělecké stipendium] – on
sám (totiž Hanslík) se vyjádřil, že se tak stalo jeho přičiněním. Toto
vše přichází nám tak jako pěkná pohádka – sami tomu nechceme
ani věřit.“ Josef Suk, Dopisy…, cit. v pozn. 11, s. 11–12. Wachsmannová
vystupovala někdy s Českým kvartetem na mimopražských koncertech jako klavíristka, její rodina patřila k Sukovým přátelům.
23 Sukovi Stradivariho housle z roku 1683, Hoffmannovi z roku
1689 (Hoffmann si později opatřil housle Giuseppe Guarneriho del
Gesù z roku 1734 – viz Josef Boleška, Deset let Českého kvarteta 1892–
1902, Mojmír Urbánek, Praha 1902, s. 69 –70; Boleška byl Sukův přítel,
takže měl přesné informace). Dalibor XVII, č. 41 z 26. 10. 1895, s. 321.
Neue freie Presse, 29. 11. 1895, ranní vydání, s. 6–7. V Českém muzeu
hudby v Praze je uložena kupní smlouva K. B. Dvořáka se Sukem,
sign. S 184/2.
24 Ludvík Boháček, „Skladby Josefa Suka vydané tiskem“, in: Josef
Suk, ed. Jan Miroslav Květ, Hudební matice Umělecké besedy, Praha
1935, s. 463. – V Knihovně Pražské konzervatoře je v Přírustkové knize 1925 uvedeno pod č. 1231: Suk op. 1 [1924], získáno 23. IV. 1925,
pozn.: „Osobně odevzdal pan rektor Suk.“
V
INTRODUCTION
Josef Suk (4 January 1874 – 29 May 1935) passed the
entrance exams to the violin class of Anton Bennewitz
at the Prague Conservatory in 1885, at eleven years of
age. His classmates of the same year included the future
members of the Bohemian Quartet, Karel Hoffmann
and Oskar Nedbal. The conservatory studies lasted six
years; excellent pupils were offered the possibility to
extend their stay by one more year – an opportunity
which was gladly accepted not only by Suk, but also by
Hoffmann, Nedbal and the first cellist of the Bohemian
Quartet, Otto Berger. Talented students also had the option to take up the study of composition from the fourth
year onward in addition to their instrumental studies
(here, again, with the possibility of a one-year extension).
In January 1891, Antonín Dvořák began teaching
composition at the Prague Conservatory. At the time,
the seventeen-year-old Suk was in his third year of composition studies. Karel Stecker, Suk’s teacher of counterpoint and early composition in the previous year,
introduced the pupils who were to be taught by Dvořák
at a “Musical Soirée of the Charges of Composers”1 in
the Rudolfinum in Prague on 15 January 1891. Three
of Suk’s pieces were performed there: Piano Trio in C
minor and two Ballads, both in D minor, one for cello
and piano, the other for violin and piano (played by
Suk of course). The first task Dvořák gave to his pupils
was to create variations on a theme that he wrote for
them on the blackboard. Suk was not very successful
in this work, and so Dvořák suggested that he should
try something else: a piano quartet for instance; maybe
because Dvořák had enjoyed Suk’s Piano Trio when he
had heard it not long before.2
Work on the Piano Quartet in A minor3 kept Suk fully
preoccupied. His lessons in chamber music with Hans
Wihan were also giving him a deeper understanding
of this type of composition.4 Many years later Suk de1 In those days the pupils were usually called the “charges” of the
institution (Zöglinge).
2 Another chamber music work which Suk worked on after graduating from conservatory was the Piano Quintet in G minor Op. 8 (1893).
3 Zdeněk Nouza – Miroslav Nový, Josef Suk – Tematický katalog
skladeb / Thematic Catalogue of the Works, Editio Bärenreiter Praha,
Praha 2005 (in parallel Czech and English); Suk’s Piano Quartet Op. 1
is listed as item No. JSkat 12.
4 Wihan arranged players in various ensembles, with whom he
studied not only the quartets of Haydn and Beethoven (from Op. 18),
but also for instance Schubert’s quintet with two cellos (D 956),
which the Bohemian Quartet later also played quite frequently.
VI
scribed his work on the piece thus: “It was Easter [in
late March 1891] and I was in Křečovice [Suk’s birthplace and his dearest home throughout his whole life]
when I wrote the first movement. Dvořák had a look
at it and said he was waiting to see how it would continue. That was an embarrassing uncertainty for me,
but I put myself to work with a passion. The following
lesson the Master asked: ‘So what has Suk written?’
I sat myself before the piano and played and sang the
second movement, Adagio. I reached the end of the gradation in the middle section [approx. bar 92], saying
that I did not have any more prepared; I was mystified
by the extraordinary silence. I looked round and saw
the whole school gathered around the piano, watching
me gravely, I saw the Master come up to me, suddenly
felt his kiss on my cheek, heard his words: ‘You – are an
ace!’ And that determined my whole life for me. I staggered home in a daze, thinking to myself only how to
do it, to be worthy of the trust of that great person, the
beloved Master.”5
The title page of Suk’s original manuscript of the
work, which he took with him to his lessons to show
Dvořák, is numbered Op. 2 (see the facsimile) – the
piece was composed after the Piano Trio. But because
the Piano Quartet was Suk’s first published work, the
composer finally decided to designate it as his opus
No. 1. Suk reworked the Piano Trio while in Dvořák’s
class (after the Piano Quartet), and published this thrice-amended version as his opus No. 2.
Soon after, before the summer holidays, Dvořák introduced the works of some of his pupils at a “Musical
Soirée of the Charges of Composers” (13 May 1891 in
the small hall of the Rudolfinum), where Suk’s Piano
Quartet was premiered, performed by Suk’s classmates
Karel Hoffmann, Ferdinand Schleicher, Otto Berger and
Marie Pilaty on piano.6 Nedbal’s piano Variations on
5 Suk’s own description of his work (1932), in: Živá slova Josefa Suka
(The Lively Words of Josef Suk), ed. Jan Miroslav Květ, Topičova
edice, Praha 1946, p. 114.
6 The programme is printed in Czech on one side and in German
on the reverse (as was usual). It is housed in the Prague Conservatory among the programmes of the students’ concerts (in a box,
sorted according to year). The programme of this concert was also
published in: Výňatek z Protokolu valného shromáždění, odbývaného
Jednotou pro povznesení hudby v Čechách, dne 13. března 1892 – Auszug
aus dem Generalversammlungs-Protokolle des Vereins zur Beförderung der
Tonkunst in Böhmen vom 13. März 1892 (separate volumes in Czech
and German, the Czech volume is considerably damaged); housed
in the Library of the Prague Conservatory.
a Theme by Dvořák7 were also heard that evening – these
were one of the pieces that Dvořák had tasked his students with when he had started teaching the composition class.8 Suk had to hurry to finish the quartet in time
for the concert. It is thus no surprise that at the end of the
third movement he noted with relief: “Konec / Finis /
Ende / Thank God it’s over and done with.” The eminent Prague music critic Emanuel Chvála9 was also present at the concert, his critique published in the Prague
German daily Politik spared no words in enthusiastic
praise especially of Suk’s quartet: “His Piano Quartet,
performed there, astonishes with its peculiar strength
of invention and – for a beginner dare I say miraculously – soulful expressiveness. […] Everything that Suk
expresses is musical at its core, with the energetic pull
and effusion of true talent. This young man promises
much and is on the best way to become a distinguished
composer.”10 But that is not all. In an undated letter to
the publisher Mojmír Urbánek from ca. 1905, Suk reminisces: “I remember as if it was today: it was after the
performance and Dvořák brought Chvála to me; he had
tears in his eyes as he stroked me, saying: ‘Blessed by
God.’”11 Even after many years Suk reminds Chvála of
this moment, when he responds to Chvála well-wishes
on his fiftieth birthday: “I remember how You said to
me, a mere boy after the performance of my quartet:
‘Blessed by God.’ I remember the joy that You gave
me with those words, but also how I said to myself:
‘They expect much of me, so off to work, to think.’”12
It seems that Dvořák subsequently advised Suk to
apply for a creative grant from the Czech Academy
of Emperor Franz Joseph for Sciences, Literature and
Art. In his review of the application from 21 November 1891, Dvořák (who had been appointed a regular
member of the Academy in 1890) writes: “Mr Josef Suk,
a graduate from the Prague conservatory of music, has
included two chamber music works, namely Trio for
piano, violin and cello, and Quartet for piano, violin,
7 Published in: Oskar Nedbal, Klavírní skladby (Piano Works;
Op. 1, 7, 8), Fr[antišek] A[ugustin] Urbánek, Praha s. a.
8 Included in the programme: Cavatina for violin and piano by
Richard Schida, Motet by Karl Honsa, but also instrumental arrangements of piano compositions (Beethoven, Schubert, Robert
Volkmann) etc.
9 Chvála had a solid compositional background. A string quartet
of his was published by Simrock in Berlin, the National Theatre in
Prague had Chvála’s opera Záboj on their repertoire in 1918. Some of
his works were even played by the Bohemian Quartet.
10 Politik, 28 May 1891, evening edition, p. 3, initials –la = Chvála’s
permanent signature (orig. in German).
11 Josef Suk, Dopisy o životě hudebním i lidském (Letters on the Life of
a Musician and a Man), ed. Jana Vojtěšková, Editio Bärenreiter Praha, Praha 2005, p. 56.
12 Ibid., p. 253 (Suk’s letter from 8 January 1924).
viola and cello (both compositions in manuscript form).
Following detailed scrutiny and deliberation, I am
of the opinion that the works might only have been
written by a person of clear and real musical talent.
When it is considered that the person is a youngster
of hardly eighteen years, it must surely be the cause
of joy to anyone that he was able to create works of
such character at such a young age. Especially Quartet in A minor astonishes in certain aspects. It excels
not only in its richness of ideas, its dramatic character,
but its thematic sophistication also reveals a musician
of considerable maturity; and if he is allowed to suitably develop his talent then surely his future works
may rightly be awaited with great hope. On the basis
of these first attempts of his in musical composition,
I dare to suggest to the great Fourth Section [of Art] of
the Czech Academy that he be awarded a stipend of
250 gold ducats, and that in the case that either of the
pieces are published, Mr Josef Suk will pledge to have
printed on the title page: ‘With the contribution of the
Czech Academy of Emperor Franz Joseph for Sciences,
Literature and Art.’”13
The grant was paid out to Suk after he submitted
a statement from the publisher Fr. A. Urbánek affirming
that the piece would be published and that the grant
from the Academy would be used for said purpose.14
The music magazine Dalibor15 ran advertisements for
the publication of Suk’s Piano Quartet Op. 1 as early
as March 1892. The quartet was performed at a public
concert in the great hall of the Rudolfinum on Sunday,
24 April 1892 – it was a concert organised by the Italian
Orphanage, this time performed by Hoffmann, Nedbal,
Berger and Ludmila Urbanová on piano.16 Suk’s quar13 Antonín Dvořák, Korespondence a dokumenty (Correspondence
and Documents), ed. Milan Kuna et al., Vol. 10, Editio Bärenreiter
Praha, Praha 2004, p. 154.
14 Archive of the Czech Academy of Sciences: fund ČAVU, item
No. 99, box 45, unit No. 897/1891 (Suk’s grant application, written
in his father’s hand as he had the better handwriting; delivered to
the 4th Section of the Academy for processing on 12 Nov. 1891); item
No. 29, box 18, protocols from meetings of the 4th Section of the Academy (16 Nov. 1891 discussing Suk’s application, 23 Nov. 1891 reviews
of received applications and voting); Minutes from the general assemblies of 1890–1900, Book 2 (1 Dec. 1891: Suk awarded a stipend of
250 gold to publish the piece); item No. 99, box 45, unit No. 1097/1891
(the reply to Suk from 5 Dec. 1891); item No. 99, box 45, unit No.
1200/1891 (Urbánek’s statement from 22 Dec. 1891 saying that he will
publish the Piano Quartet in February 1892).
15 Dalibor XIV, No. 15–17 from 26 Mar. 1892, p. 124. The title page of
the quartet states: “With the contribution of the Czech Academy
of Emperor Franz Joseph for Sciences, Literature and Art” (only in
Czech, although the title and instruments are printed both in Czech
and German).
16 Throughout the ages many Italians settled in the Prague district
of Malá Strana (Small Side) – sculptors, builders, craftsmen; there
even used to be a spacious Italian Hospital there.
VII
tet was the first piece in a considerably diverse programme.17 The quartet might already have been played
from printed parts. Chvála published another very
positive critique of both the work and its execution in
the Prague German daily Politik.18 Several days later –
on 30 April 1892 – Suk’s Piano Trio in C minor was also
performed publicly for the first time.
Suk’s Piano Quartet Op. 1 was already performed
once before the concert of the Italian Orphanage, at
a meeting of the Music Department of the Society of
Art (Umělecká beseda) on 30 March 1892.19 It can hardly have been Suk himself (a mere student of the conservatory!) who would have offered his work to such
an important artistic society. However it is more than
likely that it was Dvořák who did so – to draw the
expert music community’s attention to Suk. The piece
was later played quite often by the Bohemian Quartet
in cooperation with various pianists.
It is worth noting what the composer Vítězslav Novák
(1870 –1949), a former classmate of Suk in Dvořák’s
class at the Prague Conservatory, writes about the
young Suk in his memoirs (compiled in the last years
of his life): “In those happy days of our beginnings he
charmed me with his friendship, impressed me with his
talent. He had an extraordinarily developed sense of
form which left nothing to chance, he had mastered the
compositional technique with an astonishing surety, he
was gifted with an infallible feeling for the audial appeal of the work. I was three years his elder, but he surpassed me by several years in experience which I had
only started to gain, laboriously, upon my arrival to
Prague. I listen now in wistful reverie to the compositions of his early days – they are close to me and speak
to me so with their youthful zest, fervent emotions and
gentle charm. It is a cliché to write about Suk’s submission to the influence of Dvořák. I see hardly any such
thing, I declare only a kinship of musical disposition
17 Hoffmann played the 2nd and 3rd movements of Mendelssohn’s
Violin Concerto with the piano accompaniment of Oskar Nedbal,
Nedbal and Ludmila Urbanová played the Sonata for Viola and ­Piano
by Anton Rubinstein, several songs were also performed etc. The
programme of the concert was announced in detail in the daily
Národní listy, 21 Apr. 1892, p. 3, and in the daily Národní politika,
22 Apr. 1892, p. 3.
18 Politik, 29 Apr. 1892, p. 3. Other critiques were of a similar tone,
e. g. Dalibor XIV, No. 24 from 30 Apr. 1892, p. 187.
19 Announced in the daily Národní listy 30 Mar. 1892, afternoon
edition, p. 3: “The Music Department of the Society of Art is holding an important weekly meeting today at 8 p. m. […] Among
other things, Suk’s Czech Academy Award-winning quartet will
be performed [meaning it received the creative grant], along with
Brahms’ newest piano trio [in C minor Op. 101 from 1886]. The piano
parts will be played by Ms Urbanová [Suk] and Prof. Jos. Jiránek
[Brahms].”
VIII
and sense of sound. Yet if I compare the works of their
youths, I see in Suk already glimpses of his personality where in Dvořák that cannot even be suggested.”20
Apart from the creative grant of the Czech Academy
which enabled the publication of the Piano Quartet, Suk
also received in 1892 a “state artist stipend”21 from the
Ministry of Culture and Education in Vienna. The commission which decided this was, of course, headed by
Johannes Brahms. Suk attached two pieces to his application, the Piano Quartet in A minor Op. 1 and the
Dramatic Overture Op. 4 – his graduating orchestral
composition which was performed by the conservatory
orchestra under the composer’s baton on 9 July 1892.
Suk learned about the stipend being awarded when the
Bohemian Quartet was in Vienna on its first concert
tour with the pianist Josef Jiránek, a professor of the
Prague Conservatory (the first Viennese concert took
place on 19 January 1893).22
Suk dedicated the first manuscript of the Piano Quartet to the Prague luthier Karel Boromeus Dvořák (see
the facsimile). The dedication suggests that this luthier
tended to Suk’s instrument already during his studies. As soon as the Bohemian Quartet earned enough
money, K. B. Dvořák obtained both the violinists instruments by Antonio Stradivari.23
The beginning of the war in 1914 and the restrictions
it brought to the Bohemian Quartet’s foreign concert
programme gave Suk the time to revise some of his
older works. Because there was no reason to make any
20 Vítězslav Novák, O sobě a o jiných (Of Myself and Others), Editio
Supraphon, Praha 1970, pp. 307–8.
21 Vlasta Reittererová & Hubert Reitterer, “Österreichische staatliche Künstlerstipendien 1892–1898,” in: Hudební věda XLII (2005), Nos.
3–4, pp. 332–3. – The conditions for receiving a stipend were notable
talent and a lack of means; Suk received the stipend a second time
in 1893 after applying with his Serenade for string orchestra Op. 6.
Dalibor XV, Nos. 13–14 from 18 Feb. 1893, p. 103.
22 Suk writes about it from Vienna on 20 Jan. 1893 to Marie
Wachsmannová: “[…] yesterday’s success was phenomenal. […]
Hanslick spoke to Jiránek about everything in a very complimentary
way today and told him – in what is to me a very pleasant surprise
– that Weis [the composer Karel Weis] and I have received up to half
of the state award [creative stipend] – he himself (Hanslick that is)
said that it happened through his endeavours. This all comes off as
something of a pretty fairy tale – we can hardly believe it ourselves.”
Josef Suk, Dopisy…, quoted in note No. 11, pp. 11–12. Wachsmannová
sometimes performed as a pianist with the Bohemian Quartet on
their concerts outside Prague, her family were friends of Suk.
23 Suk’s Stradivari violin from 1683, Hoffmann’s from 1689
(­Hoffmann later obtained himself a violin by Giuseppe Guarneri
del Gesù from 1734 – see Josef Boleška, Deset let Českého kvarteta
1892–1902 – Ten Years of the Bohemian Quartet 1892–1902, Mojmír
Urbánek, Praha 1902, pp. 69–70; Boleška was Suk’s friend, so he had
access to accurate information). Dalibor XVII, No. 41 from 26 Oct.
1895, p. 321. Neue freie Presse, 29 Nov. 1895, morning edition, pp. 6–7.
The purchase contract between K. B. Dvořák and Suk is housed in
the Czech Museum of Music in Prague, item No. S 184/2.
significant changes to the Piano Quartet, Suk amended
only a few details and printing mistakes from the first
printed edition; the one significant change occurred
in the first movement in the 15 bars following bar 83.
These changes were copied into a first print exemplar
by the Dvořák researcher Otakar Šourek, a friend of
Suk’s, and this was used as the engraver’s copy for the
second, authorised edition which was published in
1924.24
In closing, I would like to express my gratitude to the
Czech Museum of Music in Prague, the Music Department of the National Library in Prague and the Library
of the Prague Conservatory for their friendly, accommodating approach.
Zdeněk Nouza
(Translated by Adam Prentis)
24 Ludvík Boháček, “Skladby Josefa Suka vydané tiskem” (Works
of Josef Suk Published in Print), in: Josef Suk, ed. Jan Miroslav Květ,
Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1935, p. 463. – The 1925 Accession Book of the Library of the Prague Conservatory lists under
No. 1231: Suk Op. 1 [1924], received 23 Apr. 1925, note: “Handed in
by Rector Suk personally.”
EINLEITUNG
Josef Suk (4. Januar 1874 – 29. Mai 1935) bestand die
Aufnahmeprüfung am Prager Konservatorium für ein
Violinstudium in der Klasse von Anton Bennewitz im
Jahr 1885, also im Alter von 11 Jahren. Die künftigen
Mitglieder des Böhmischen Streichquartetts Karel Hoffmann und Oskar Nedbal waren seine Mitschüler. Das
Studium am Prager Konservatorium dauerte sechs Jahre; hervorragende Schüler hatten die Möglichkeit, es
noch um ein Jahr zu verlängern, wovon Suk und ebenso
Hoffmann, Nedbal und der erste Violoncellist des Böhmischen Quartetts Otto Berger Gebrauch machten. Begabte Schüler hatten auch die Möglichkeit, vom vierten
Studienjahr an zum Instrumentalunterricht Komposition hinzu zu wählen (wieder mit der Möglichkeit, um
ein weiteres Jahr zu verlängern).
Vom Januar 1891 an lehrte Antonín Dvořák Komposition am Prager Konservatorium – also zu einem
Zeitpunkt, als der siebzehnjährige Suk bereits im dritten Studienjahr dieses Fach belegte. Karel Stecker, bei
welchem Suk im vorangegangenen Studienjahr Kontrapunkt und Komposition studiert hatte, stellte ausgewählte Schüler, die Dvořák weiterführen sollte, bei
einem „Componistenschüler-Musikabend“1 am 15. Januar 1891 im Rudolfinum in Prag vor. Von Josef Suk
erklangen dort das Klaviertrio c-Moll und zwei Balladen,
beide in d-Moll, eine für Violoncello und eine für Violine, beide mit Klavier (die Violine spielte natürlich Suk).
Dvořák begann den Unterricht mit Variationen über ein
Thema, das er den Schülern an die Tafel schrieb. Diese Arbeit glückte Suk nicht besonders, und so schlug
Dvořák ihm vor, dass er etwas Anderes machen solle:
zum Beispiel ein Klavierquartett; möglicherweise hat
ihn dazu der Umstand veranlasst, dass ihm das kurz
zuvor aufgeführte Klaviertrio Suks gefallen hatte.2
Die Arbeit am Klavierquartett a-Moll3 war für Suk
wahrhaft fesselnd. In der Kammermusik-Klasse von
1 Die damals gebräuchlichere Bezeichnung für Schüler des Konservatoriums war „Zögling“.
2 Ein weiteres Kammermusikwerk, an dem Suk allerdings erst
nach Verlassen des Konservatoriums arbeitete, war das Klavierquintett g-Moll op. 8 (1893).
3 Zdeněk Nouza – Miroslav Nový, Josef Suk – Tematický katalog skladeb / Thematic Catalogue of the Works, Editio Bärenreiter Praha, Praha
2005 (parallel tschechisch und englisch); Suks Klavierquartett op. 1
hat die Nummer JSkat 12.
IX
Hans Wihan vertiefte er denn auch fortlaufend seinen
Sinn für diese Kompositionsgattung.4 Suk berichtete
Jahre später über seine Arbeit an diesem Quartett: „Es
war Ostern [Ende März 1891] und in Křečovice [Suks
Geburtsort und sein ganzes Leben über seine eigentliche
Heimat] habe ich den ersten Satz komponiert. Dvořák
sah ihn sich an und sagte, er warte, wie es weiterginge.
Das war für mich eine quälende Unsicherheit, aber ich
habe mich leidenschaftlich in die Arbeit gestürzt. In der
nächsten Stunde sagte der Meister: ‚Was hat der Suk
also geschrieben?‘ Ich setzte mich ans Klavier, spielte
und sang den zweiten Satz Adagio. Ich habe ihn durchgespielt bis zum Ende der Steigerung des Mittelteils
[etwa bis Takt 92] mit der Anmerkung, dass ich es noch
nicht weiter habe, und eine wundersame Stille trat ein,
die mich verwirrte. Ich schaute mich rings um und sah,
wie die ganze Klasse versammelt um das Klavier stand
und mich ernst anblickte. Ich sah, den Meister auf mich
zukommen und spürte plötzlich seinen Kuss auf meiner Wange und hörte ihn sagen: ‚Sie Prachtkerl.‘ Und
dies entschied über mein ganzes Leben. Betäubt wankte
ich nach Hause und habe mich ununterbrochen gefragt,
wie ich es anstellen könnte, dass ich es wert wäre, das
Vertrauen dieses großen Menschen, des geliebten Meisters zu erlangen.“5
Auf dem Titelblatt der Handschrift Suks, wie er sie
allmählich in den Unterricht zu Dvořák brachte, ist
noch die Opusnummer 2 angeführt (siehe das Faksimile) – das Werk war ja nach dem Klaviertrio komponiert
worden. Weil aber das Klavierquartett Suks erstes veröffentlichte Werk war, wählte er dafür schließlich die
Opusnummer 1. In Dvořáks Klasse überarbeitete dann
Suk das Klaviertrio noch ein wenig, eigentlich schon
zum dritten Mal, und gab ihm bei seiner Publikation
die Opusnummer 2.
Kurz vor den Ferien noch, am 13. Mai 1891, stellte
Dvořák die Arbeiten einiger seiner Schüler bei einem
„Componistenschüler-Musikabend“ im kleinen Saal
des Rudolfinums vor, bei dem auch das Klavierquartett
Josef Suks uraufgeführt wurde; es spielten Suks Mitschüler Karel Hoffmann, Ferdinand Schleicher, Otto
Berger und am Klavier Marie Pilaty.6 Zur Aufführung
4 Wihan stellte verschiedene Ensembles zusammen, mit denen er
nicht nur die Streichquartette Joseph Haydns und Ludwig van Beethovens (op. 18), sondern beispielsweise auch das Streichquintett mit
zwei Violoncelli (D 956) von Franz Schubert einstudierte, welches
später das Böhmische Streichquartett des Öfteren spielte.
5 Äußerung Suks (von 1932) über das eigene Schaffen, in: Živá slova Josefa Suka (Das lebendige Wort Josef Suks), hrsg. von Jan Miroslav
Květ, Topičova edice, Praha 1946, S. 114.
6 Der Programmzettel war – wie damals üblich – auf der einen
Seite tschechisch, auf der anderen Seite deutsch bedruckt. Er wird
X
kamen ebenfalls die Variationen über ein Thema Dvořáks7
für Klavier von Oskar Nedbal, die ein Ergebnis der Aufgabe waren, die Dvořák seinen Schülern zu Beginn seiner Tätigkeit in der Kompositionsklasse gestellt hatte.8
Suk musste sich sehr beeilen, das Quartett rechtzeitig
vor dem Konzert fertigzustellen. Es ist daher nicht überraschend, dass er am Ende des dritten Satzes in seiner
ersten Niederschrift aufseufzt: „Konec / Finis / Ende /
Gott sei Dank, dass ich das vom Halse habe.“ Zum Konzert kam auch der bedeutende Prager Musikkritiker
Emanuel Chvála,9 der in der Prager deutschsprachigen
Zeitung Politik eine enthusiastische Kritik vor allem des
Suk-Quartetts veröffentlichte: „Sein Klavierquartett,
das aufgeführt wurde, überrascht durch seltene Kraft
der Erfindung und eine bei einem Anfänger geradezu wunderbare Durchgeistigung des Ausdrucks. […]
Alles was Suk äußert, hat musikantischen Kern, einen
energischen Zug und den Aufschwung echten Talentes. Dieser junge Mann verspricht viel und ist auf dem
besten Wege ein bedeutender Komponist zu werden.“10
Aber das war nicht alles. In einem undatierten Brief
an den Verleger Mojmír Urbánek – wahrscheinlich aus
dem Jahr 1905 – schreibt Suk über dieses Konzert: „Ich
erinnere mich wie heute, wie Dvořák nach der Aufführung Chvála zu mir brachte, der mich mit Tränen in den
Augen streichelte und sagte: ‚Von Gott Gesegneter.‘“11
Noch Jahre später ruft Suk dies Chvála ins Gedächtnis, als er ihm für die Glückwünsche zum fünfzigsten
Geburtstag dankt: „Ich erinnere mich, wie Du mir als
jungem Mann nach der Aufführung meines Quartetts
sagtest: ‚Von Gott Gesegneter.‘ Ich erinnere mich an
die Freude, die Du mir damit gemacht hast, aber auch
zusammen mit anderen Programmzetteln der „Schülermusikabende“ in der Bibliothek des Prager Konservatoriums (in einem Karton,
nach Jahren geordnet) aufbewahrt. Das Programm dieses Musik­
abends ist auch in dem Band Auszug aus dem GeneralversammlungsProtokolle des Vereins zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen vom
13. März 1892, tschechischer und deutscher Band jeweils gesondert,
enthalten, der ebenfalls in der Bibliothek des Prager Konservatoriums aufbewahrt wird (der tschechische Band ist sehr beschädigt).
7 Erschienen in: Oskar Nedbal, Klavírní skladby (op. 1, 7, 8),
Fr[antišek] A[ugustin] Urbánek, Praha s. a.
8 Desweiteren wurden aufgeführt: Kavatine für Violine und Klavier von Richard Schida, Motette von Karl Honsa, aber auch Intrumentierungen von Klavierwerken Beethovens, Schuberts, Robert
Volkmanns u. a.
9 Chvála besaß ebenfalls eine solide kompositorische Ausbildung.
Im Berliner Simrock-Verlag erschien ein Streichquartett von ihm,
und das Prager Nationaltheater hatte im Jahre 1918 seine Oper Záboj
im Programm. Auch das Böhmische Streichquartett spielte einige
seiner Werke.
10 Politik, 28. 5. 1891, Abendblatt, S. 3, Chiffre –la (ständige Chiffre
von Chvála).
11 Josef Suk, Dopisy o životě hudebním i lidském (Briefe über das musikalische und menschliche Leben), hrsg. von Jana Vojtěšková, Editio
Bärenreiter Praha, Praha 2005, S. 56.
daran, dass ich mir sagte: ‚Vieles erwarten sie nun von
mir, also an die Arbeit und sich besinnen.‘“12
Wahrscheinlich war es Dvořák, der Suk darauf hin­
wies, dass er die „Böhmische Kaiser Franz Joseph
Aka­demie der Wissenschaften, Literatur und Kunst“
um die Unterstützung ersuchen solle. Dvořák, der im
Jahr 1890 zum ordentlichen Mitglied der Akademie ernannt worden war, schreibt in seinem Gutachten vom
21. November 1891 dazu: „Herr Josef Suk, Absolvent
des Prager Konservatoriums, sandte zwei Kammermusikwerke ein, und zwar ein Trio für Klavier, Violine
und Violoncello und außerdem ein Quartett für Klavier, Violine, Viola und Violoncello (beide Kompositionen in Handschrift). Nach sorgfältigem und gesundem Ermessen bin ich der Meinung, dass diese Werke
ein deutliches und wahrhaftiges musikalisches Talent
aufweisen. Wenn man berücksichtigt, dass er ein kaum
achtzehnjähriger Bursche ist, muss es ganz sicher jeden
mit Freude erfüllen, dass er in so jungen Jahren Werke eines solchen Ausdrucks zu schaffen imstande war.
Namentlich das Quartett a-Moll ist in dieser Hinsicht
überraschend. Es glänzt nicht nur durch Reichtum an
dramatischen Gedanken, sondern auch die Durcharbeitung der wichtigsten Themen verrät überall einen ziemlich reifen Musiker, und falls es ihm vergönnt sein wird,
dass sich sein Talent gebührend entwickelt, dann geben
seine weiteren Arbeiten ganz sicher Anlass zu guter
Hoffnung. Auf Grund dieser seiner ersten Versuche im
Fach Komposition erlaube ich mir, der ehrenwerten
IV. Klasse [Kunst] der Böhmischen Akademie vorzuschlagen, ihm eine Unterstützung von 250 Gulden zu
gewähren, und im Falle, dass eine der beiden Kompositionen im Druck erscheint, erklärt sich Hr. Josef Suk
bereit, dass auf dem Titel des Werkes abgedruckt wird:
‚Mit Unterstützung der Böhmischen Kaiser Franz Joseph
Akademie der Wissenschaften, Literatur und Kunst‘.“13
Dieser Betrag wurde Suk ausgezahlt, als er die Bestätigung des Verlegers Urbánek vorlegte, dass dieser
das herausgeben werde und dass die Zuwendung der
Akademie für diesen Zweck verwendet würde.14 In
12 Ebd., S. 253 (Brief Suks vom 8. Januar 1924).
13 Antonín Dvořák, Korespondence a dokumenty (Korrespondenz
und Dokumente), Hrsg. Milan Kuna et al., Bd. 10, Editio Bärenreiter
Praha, Praha 2004, S. 154.
14 Archiv der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen
Republik, Fonds ČAVU, inv. Nr. 99, Karton 45, laufende Nr. 897/1891
(Suks Gesuch vom 11. 11. 1891 um Unterstützung, vom Vater geschrieben – er hatte eine bessere Handschrift); inv. Nr. 29, Karton 18,
Protokolle der Versammlungen der IV. Klasse der Akademie (16. 11.
1891 Verhandlung über Suks Gesuch um Unterstützung; 23. 11. 1891
Referate über vorgelegte Kompositionen und Abstimmung); Protokolle der Vollversammlungen der Akademie 1890–1900 (vom 1. 12.
1891: Suk erhielt eine Unterstützung von 250 fl.); inv. Nr. 99, Kar-
der Musikzeitschrift Dalibor inseriert der Verleger bereits im März 1892 die Ausgabe des Klavierquartetts
op. 1 von Suk.15 Bei einem öffentlichen Konzert des
Italienischen Waisenhauses wurde das Quartett am
Sonntag, dem 24. März 1892, im großen Saal des Rudolfinums aufgeführt; es spielten Hoffmann, Nedbal,
Berger und am Klavier diesmal Ludmila Urbanová.16
Das Quartett Suks erklang am Anfang eines ziemlich
bunt zusammengestellten Programms17 und konnte
bereits aus dem gedruckten Material gespielt werden.
Chvála schrieb in der Politik erneut eine Werk und Aufführung sehr lobende Kritik.18 Ein paar Tage später, am
30. April 1892, wurde Suks Klaviertrio c-Moll zum ersten
Mal öffentlich aufgeführt.
Bereits am 30. März 1892, noch vor dem Konzert des
Italienischen Waisenhauses, war das Klavierquartett
op. 1 bei einem Treffen des Fachbereichs Musik des
Künstlervereins Umělecká beseda, einer wichtigen Institution zur Förderung tschechischer Kultur, erklungen.19
Sicher konnte nicht Suk selbst es gewesen sein, der –
noch als Schüler des Konservatoriums – einem solch
bedeutenden Verein seine Komposition antrug. Es ist
daher sehr wahrscheinlich, dass Dvořák dies getan hatte, um die musikalische Fachwelt auf Suk aufmerksam
zu machen. – Das Böhmische Streichquartett spielte
dieses Werk dann später mit verschiedenen Pianisten.
Interessant ist, was der Komponist Vítězslav Novák (1870–1949), einstiger Mitschüler Suks in Dvořáks
ton 45, laufende Nr. 1097/1891 (Antwort an Suk vom 5. 12. 1891); inv.
Nr. 99, Karton 45, laufende Nr. 1200/1891 (Bestätigung vom Verleger
F. A. Urbánek, er werde Suks op. 1 im Februar 1892 herausgeben).
15 Dalibor XIV, Nr. 15–17 vom 26. 3. 1892, S. 124. Auf dem Titelblatt
des Klavierquartetts findet sich die Angabe: „Mit Unterstützung der
Böhmischen Kaiser Franz Joseph Akademie der Wissenschaften, Literatur und Kunst“ (im Original lediglich tschechisch, obwohl der
Titel des Werkes und die Instrumentalbesetzung tschechisch und
deutsch angegeben sind).
16 Auf der Prager Kleinseite siedelten im Verlauf der Jahrhunderte
viele Italiener – Bildhauer, Baumeister und Handwerker; dort gab es
auch ein großes italienisches Krankenhaus.
17 Hoffmann spielte den zweiten und dritten Satz des Violinkonzerts
von Felix Mendelssohn-Bartholdy, am Klavier begleitet von Oskar
Nedbal, Nedbal und Ludmila Urbanová spielten die Sonate für Viola
und Klavier von Anton Rubinstein, desweiteren wurden noch ein
paar Lieder aufgeführt. Das Programm des Konzertes wurde ausführlich angekündigt in der Zeitung Národní listy, 21. 4. 1892, S. 3,
und in der Národní politika, 22. 4. 1892, S. 3.
18 Politik, 29. 4. 1892, S. 3. Ebenso lobend waren die Kritiken auch
anderswo, z. B. Dalibor XIV, Nr. 24 vom 30. 4. 1892, S. 187.
19 Angekündigt in den Národní listy vom 30. 3. 1892, Nachmittagsausgabe, S. 3: „Die Musiksparte der Umělecká beseda beginnt heute
um 8 Uhr abends mit einem wichtigen Wochentreffen. […] Unter
anderem wird heute das Quartett von Suk gespielt werden, das mit
dem Preis der Böhmischen Akademie ausgezeichnet wurde [tatsächlich handelte es sich um obengenannte Unterstützung], und
das neueste Klaviertrio von Brahms [c-Moll op. 101 aus dem Jahr
1886]. Frl. Urbanová [Suk] und Prof. Jos. Jiránek [Brahms] werden
am Klavier begleiten.“
XI
Klasse am Prager Konservatorium, in seinen Erinnerungen aus den letzten Lebensjahren über den jungen
Suk schreibt: „In dieser unserer glücklichen Anfangszeit bezauberte er mich mit seiner Kameradschaft und
imponierte mir mit seiner Begabung. Er hatte ein außergewöhnlich entwickeltes Formbewusstsein, in dem
nichts zufällig war, er beherrschte die Kompositionstechnik mit überraschender Sicherheit und war mit einem unbeirrbaren Instinkt für die klangliche Wirkung
eines Werkes begabt. Um drei Jahre jünger übertraf er
mich an Erfahrung um einige Jahre, die ich erst nach
der Ankunft in Prag mühsam aufholte. Jetzt höre ich
seine Kompositionen aus der frühen Schaffenszeit mit
wehmütig lächelnder Nachdenklichkeit, sie sind mir
so nahe und lieb in ihrem jugendlichen Elan, innigen
Gefühl und sanfter Anmut. Es wird stereotyp geschrieben, dass Suk dem Einfluss Dvořáks unterlag. Ich stelle
nichts Bedeutendes dergleichen fest, ich konstatiere nur
eine Verwandtschaft des musikalischen Temperaments
und des Klangverständnisses. Wenn ich jedoch ihre Jugendwerke vergleiche, so finde ich bei Suk schon damals Anzeichen seiner Persönlichkeit, wo bei Dvořák
noch nicht einmal Andeutungen vorhanden sind.“20
Neben der Unterstützung der Böhmischen Akade­
mie, welche den Druck des Klavierquartetts ermöglichte,
erhielt Suk im Jahre 1892 auch ein „Staatliches Künst­
lerstipendium“21 vom Ministerium für Kultus und Unterricht aus Wien. In der Komission, die darüber entschied, führte selbstverständlich Johannes Brahms das
Hauptwort. Suk fügte seinem Gesuch zwei Werke bei,
das Klavierquartett a-Moll op. 1 und die Dramatische Ouvertüre op. 4 (die war für die „Austritts-Prüfung“ komponiert und unter Leitung des Komponisten am 9. Juli
1892 vom Orchester des Konservatoriums aufgeführt
worden). Suk erfuhr von der Bewilligung des Stipendiums, als das Böhmische Streichquartett während seiner
ersten Konzertreise zusammen mit dem Pianisten und
Professor des Prager Konservatoriums Josef Jiránek in
Wien gastierte (das erste Konzert des Quartetts in Wien
fand am 19. Januar 1893 statt).22
20 Vítězslav Novák, O sobě a o jiných (Von mir selbst und von den
anderen), Editio Supraphon, Praha 1970, S. 307–308.
21 Vlasta Reittererová und Hubert Reitterer, „Österreichische staatliche Künstlerstipendien 1892–1898“, in: Hudební věda XLII /2005,
Nr. 3–4, S. 332–333. Bedingung zur Gewährung eines Stipendiums
waren eine außergewöhnliche Begabung und die Mittellosigkeit des
Künstlers; ein weiteres Mal erhielt Suk das Künstlerstipendium im
Jahre 1893 nach Vorlage seiner Serenade für Streichorchester op. 6.
Dalibor XV, Nr. 13–14 vom 18. 2. 1893, S. 103.
22 Suk schreibt darüber in einem Brief aus Wien vom 20. 1. 1893 an
Marie Wachsmannová: „[…] der gestrige Erfolg war geradezu sensationell. […] Hanslick äußerte sich heute Jiránek gegenüber sehr
positiv über alles und teilte ihm mit – was für mich eine sehr an-
XII
Die erste Niederschrift des Klavierquartetts widmete
Suk dem Prager Geigenbauer Karel Boromeus Dvořák
(siehe das Faksimile). Die Widmung deutet daraufhin,
dass K. B. Dvořák bereits in der Studienzeit Suks dessen
Geige betreute. Als das Böhmische Quartett mehr Geld
verdiente, beschaffte Dvořák im Jahre 1896 für beide
Geiger Instrumente Antonio Stradivaris.23
Als im Jahr 1914 der Ausbruch des Ersten Weltkriegs
die internationalen Konzertreisen des Böhmischen
Streichquartetts einschränkte, nutzte Suk die Zeit auch
zur Revision einiger seiner früheren Werke. Da allerdings zur tieferen Überarbeitung des Klavierquartetts
kein Grund bestand, begnügte sich Suk nur mit kleinen Änderungen und Berichtigungen der Druckfehler
in der ersten Ausgabe; ein wenig mehr hat er im ersten
Satz, 15 Takte nach Takt 83 verändert. Alle Änderungen
übertrug der Dvořák-Forscher und Freund Suks Otakar
Šourek in die Druckvorlage für die zweite, vom Autor
revidierte Ausgabe, die erst 1924 erschien.24
Zum Schluss möchte ich noch dem Tschechischen
Museum für Musik in Prag, der Musikabteilung der
Nationalbibliothek in Prag und der Bibliothek des Prager Konservatoriums meinen Dank für ihr freundliches
Entgegenkommen aussprechen.
Zdeněk Nouza
(übersetzt von Jonathan Böhm)
genehme Überraschung ist – dass ich zusammen mit [Karel] Weis
jeweils zur Hälfte den staatlichen Preis [d. h. Künstlerstipendium]
bekomme – er selbst (Hanslick) erklärte, dass es auf sein Bemühen
hin erfolgt sei. Das alles kommt uns wie ein Märchen vor – nicht
einmal wir selbst wollen es glauben.“ Josef Suk, Dopisy…, siehe Anm.
11, S. 11–12. Wachsmannová trat manchmal mit dem Böhmischen
Streichquartett auf Konzerten außerhalb Prags als Pianistin auf, ihre
Familie gehörte zum Freundeskreis Suks.
23 Für Suk eine Stradivari aus dem Jahr 1683, für Hoffmann eine
aus dem Jahr 1689 (Hoffmann beschaffte sich später eine Geige von
Giuseppe Guarneri del Gesù von 1734 – siehe auch Josef Boleška,
Deset let Českého kvarteta 1892–1902 – Zehn Jahre des Böhmischen
Streichquartetts 1892–1902, Mojmír Urbánek, Praha 1902, S. 69–70;
Boleška war ein Freund Suks, daher besaß er die genauen Informationen). Dalibor XVII, Nr. 41 vom 26. 10. 1895, S. 321. Neue freie Presse,
Wien am 29. 11. 1895, Morgenausgabe, S. 6–7. Im Tschechischen Museum für Musik in Prag wird der Kaufvertrag zwischen K. B. Dvořák
und Suk aufbewahrt, Sign. S 184/2.
24 Ludvík Boháček, „Skladby Josefa Suka vydané tiskem“ (Die gedruckten Werke von Josef Suk), in: Josef Suk, hrsg. von Jan Miroslav
Květ, Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1935, S. 463.– In der
Bibliothek des Prager Konservatoriums wird im Band Neuerwerbungen 1925 unter der laufenden Nummer 1231 vermerkt: Suk op. 1
[1924], erworben am 23. IV. 1925, „Vom Herrn Rektor Suk persönlich
übergeben.“
První rukopis Klavírního kvartetu (pramen A) s věnováním houslaři K. B. Dvořákovi a dvěma variantami podpisu / First manuscript of the Piano Quartet (source A) with a dedication to the luthier K. B. Dvořák and with
two forms of Suk’s signature / Die erste Niederschrift des Klavierquartetts (Quelle A) mit einer Widmung an
den Geigenbauer K. B. Dvořák und mit zwei verschiedenen Unterschriften
XIII