Fulltext PDF

Transkript

Fulltext PDF
www.co-allergy.cz | stazeno: 12.10.2016
Virové infekce u obstrukčních nemocí dýchacích cest
Terence A. R. Seemungal, MRCP a Jadwiga A. Wedzicha, MD
Nejčastějšími syndromy spojenými s obstrukcí dýchacích
cest jsou astma a chronická obstrukční plicní nemoc
(CHOPN). Virová etiologie exacerbací astmatu je dobře
známa a prokázána, důkazy pro úlohu virové infekce
u CHOPN se teprve objevují. Viry mohou být příčinou
chronické infekce u obou chorob. Článek je přehledem
některých studií o vlivu respiračních virů na astma a CHOPN
a zabývá se jejich vztahem k současnému myšlení
v pneumologii.
Academic Unit of Respiratory Medicine, St. Bartholomew´s and the Royal
London School of Medicine and Dentistry, London, UK.
Adresa pro korespondenci: Prof. J. A. Wedzicha, Academic Unit of
Respiratory Medicine, Dominion House, St. Bartholomew´s Hospital, West
Smithfield, London EC1A 7BE, England.
E−mail: [email protected]
Current Opinion in Pulmonary Medicine 2003, 9:111–116
Zkratky
BAL
CHOPN
FEV1
ICAM−1
IL
κB
NF−κ
PC20
PCR
RSV
RV
bronchoalveolární laváž
chronická obstrukční plicní nemoc
usilovně vydechnutý objem vzduchu za 1 vteřinu
mezibuněčná adhezivní molekula−1
interleukin
nukleární faktor κB
provokační koncentrace vyvolávající 20% pokles
FEV1 od výchozí hodnoty
polymerázová řetězová reakce
respirační syncytiální virus
rhinovirus
ISSN 1070–5287 © 2003 Lippincott Williams & Wilkins, Inc.
12
Astma a CHOPN jsou dvě nejzávažnější obstrukční choroby
dýchacích cest. Příznaky obou nemocí jsou podobné; nejčastěji
je to dušnost [1,2], asi 60 % pacientů se středně těžkou až těžkou
formou CHOPN udává každodenní tvorbu hlenu a vykašlávání
[3], zatímco astmatici popisují hvízdavé dýchání a pocity tísně
na hrudníku [1]. Každé závažnější zhoršení astmatických obtíží
označujeme jako exacerbace astmatu. Jednotná definice exacerbace u CHOPN v publikovaných studiích chybí. Některé studie definují exacerbaci CHOPN jedním příznakem, jiné opírají
definici nejméně o dva příznaky [4,5•,6•]. Hlavním patofyziologickým rozdílem obou syndromů je reverzibilita obstrukce dýchacích cest – u astmatu existuje [1], zatímco u CHOPN chybí
[2]. U CHOPN obstrukce progreduje a je spojena s abnormální
zánětlivou reakcí na škodliviny z ovzduší [2]. V patologii obou
chorob je společným znakem zánět dýchacích cest, ale strukturální změny, k nimž dochází, jsou odlišné [7]. Buněčnou infiltraci u astmatu tvoří eosinofily [7], u CHOPN neutrofily [8].
Respirační viry (obr. 1) jsou u zdravé populace obvykle spojeny s příznaky horních cest dýchacích, ale v tomto přehledu
chceme ukázat, že tyto viry se uplatňují velmi často u pacientů
s obstrukcí v dolních dýchacích cestách. Hodnotíme epidemiologii virových infekcí a jejich prozánětlivé účinky; posuzujeme
také možnost chronické virové infekce a úlohu atypických bakterií u pacientů s chronickými obstrukčními chorobami dýchacích cest.
Které viry jsou důležité?
V podrobných studiích o mikrobní etiologii exacerbací astmatu,
léčených na jednotkách intenzivní péče (JIP), Wark a spol. [9]
prokázali při exacerbacích respirační viry v 76 % (u 37 ze 46 astmatiků); u 19 z nich (51 %) to byl RSV, u 12 (32 %) virus influenzy,
u 4 (11 %) rhinovirus a u 2 (5 %) coronavirus. Při kultivaci sputa
nebyly nalezeny žádné mikrobní patogeny. Celkový výskyt virové infekce v této studii lze dobře srovnat s předchozími nálezy
u 8–11letých dětských astmatiků [10] i u astmatiků dospělých
[11]. V prospektivní londýnské studii „East London COPD
Study“ byla virová infekce prokázána ve 40 % případů exacerbace CHOPN [5•].
Tyto tři pozdější studie se liší od studie Warka a spol. tím, že
jako nejčastější virový patogen prokazují rhinovirus (RV). Zatímco Johnston a spol. [10] a Nicholson a spol. [11] objevili jako druhou nejčastější příčinu virových exacerbací coronavirus (17–28 %),
Seemungal a spol. [5•] nalezli jako druhý nejčastější virový patogen RSV, spojený s 29 % případů exacerbací. Výskyt RSV ve
studii Warka a spol. [9] byl neobvyklý a autoři přisuzovali výsledek
tomu, že prováděli vyšetřování v roce s mimořádně vysokou prevalencí RSV. Žádný důkaz pro tuto úvahu nebyl podán. Ve skutečnosti dvě pediatrické studie Smithe spol. [12] a Zhao a spol. [13]
ukázaly častější výskyt RSV u mladších dětí (3,85 ± 0,83 roku), zatímco u starší věkové skupiny (5,23 ± 1,34 roku) byl nalezen častěji virus influenzy. Nízké nálezy virů ve studii Smitha a spol. [12]
byly bezpochyby způsobeny technikou kultivace a průkazu virů.
Curr Opin Pulm Med/CS 2004;1:12–15
Tento clanek podleha autorskemu zakonu a jeho vyuziti je mozne v souladu s pravnim prohlasenim: www.co-allergy.cz/prohlaseni
www.co-allergy.cz | stazeno: 12.10.2016
Virové infekce u obstrukčních nemocí dýchacích cest – Seemungal a Wedzicha
Obr. 1 Nebakteriální respirační mikroorganismy
Nebakteriální respirační mikroorganismy
DNA viry
RNA viry
C. pneumoniae
Adenoviry
Parainfluenza
Atypické bakterie
Influenza
Coronaviry
M. pneumoniae
Rhinovirus
RSV
Hlavní viry a atypické bakterie, které jsou příčinou respiračních infekcí u dospě−
lých a dětí.
V jiných studiích, používajících PCR techniku, byly zaznamenány vyšší nálezy virů [5•,10,11], což vrhlo pochybnosti na
validitu některých nalezených vztahů. Očekávala se vyšší incidence rhinovirů. Studie používající metodu PCR prokázaly, že
akutní exacerbace astmatu byly spojeny s respiračními viry
v 80 % u dětí [10] a v 50 % případů u dospělých [11]. Při hospitalizaci na JIP byl podíl virové infekce ještě vyšší [9]. Obdobně
u CHOPN prokázaly studie používající kultivační techniky viry
při exacerbacích u 20 % pacientů [14], zatímco při použití PCR
techniky byl záchyt virové infekce u exacerbací až 40 % [5•].
Obecně lze říci, že u astmatu i CHOPN u dospělých je asi
60 % exacerbací vyvoláno rhinoviry [5•,10]. Je prokázáno, že
rhinovirus je nejčastějším virovým patogenem a coronavirus druhým nejčastějším u exacerbací astmatu; u CHOPN je to RSV.
U dětí jsou stále nejčastějším patogenem RSV.
Klinická tíže akutní obstrukce dýchacích cest
jako reakce na virovou infekci
Smith a spol. [12] prokázali, že virová infekce je častější u astmatiků (14,9 % proti 3 % u kontrol, p = 0,022). Autoři zjistili, že
akutní infekce RSV se podstatně častěji vyskytovala u dětí přijatých urgentně na JIP. To ukazuje na souvislost RSV infekce a tíže
exacerbace astmatu u dětí [12].
McKean a spol. [15•] popsali „hvízdavé dýchání“ jako jediný
příznak spojený se zvýšenou obstrukcí dýchacích cest u neastmatiků, experimentálně infikovaných coronavirem. Tím je možno
samotný tento příznak přijmout jako znak exacerbace astmatu.
Neastmatici s hvízdavým dýcháním spuštěným virovou infekcí
uváděli v této studii mnohem častější obtíže horních cest dýchacích. U 16 z nich (z počtu 19 osob) byly přítomny i obtíže dolních
cest dýchacích, zatímco u kontrolní skupiny nebyl postižen nikdo. Dále FEV1 byl ve srovnání s kontrolní skupinou u osob
s virově navozeným hvízdavým dýcháním ve dnech, kdy byly
bez příznaků, nižší (83 % vs. 94 %, p < 0,05). Také v provokačním testu s metacholinem byla v době nachlazení jejich reakce
významně větší; nízká koncentrace vyvolala již 20% pokles FEV1
(PC20). Mezi atopiky a neatopiky nebyl žádný rozdíl [15•]. Většina pacientů s „virovým hvízdavým dýcháním“ měla přechodně bronchiální obstrukci, i když nebyli astmatiky.
Během exacerbací CHOPN mají pacienti s virovou infekcí
na začátku vyšší skóre příznaků ve srovnání s exacerbací, na níž
se virová infekce nepodílí. U exacerbací s virovou infekcí trvá
také podstatně déle, než se obtíže o polovinu zmírní (16 dnů vs.
6 dnů) [5•]. Také některé příznaky, např. nachlazení, škrabání,
bolest v krku, stupňující se dušnost při nachlazení, jsou s viro-
vou infekcí spojeny častěji (RR = 3,5, p < 0,001) [5*]. Průkaz
viru nebyl v této studii při použití výdechoměru spojen s bronchiální obstrukcí. Titíž autoři však v jiné studii (hodnoceno 504
exacerbací) prokazovali, že při nachlazení na začátku exacerbace byly hodnoty PEF statisticky významně nižší [16]. Zatímco
u dětí nebyla RSV infekce ukazatelem tíže exacerbace astmatu,
pro CHOPN u dospělých to neplatí [5•].
Zdá se tedy, že viry vyvolávají exacerbace astmatu a CHOPN,
jak to bylo potvrzeno hodnocením celkového skóre příznaků,
jejich ústupem nebo měřením PC20 a FEV1 u osob s „virovým
hvízdavým dýcháním“. Je zajímavé, že zatímco téměř u všech
se objevilo nachlazení, u 16 % (3 osoby) se příznaky postižení
dolních cest dýchacích nevyskytly, i když dostaly tutéž dávku
pokusného kmene coronaviru vedoucí k projevům infekce [15•].
Gern a spol. [17] ve své experimentální práci s infekcí rhinovirem
dospěli k témuž výsledku; všechny syndromy horních cest dýchacích nutně nevedou k postižení dolních cest dýchacích.
Respirační viry, systémové projevy zánětu
a zánět dýchacích cest u obstrukční plicní
nemoci
Seemungal a spol. [5•] prokázali, že virové infekce působí systémové projevy zánětu. Při virových exacerbacích se například
zvýší v plazmě fibrinogen o 0,29 g/l (95% interval spolehlivosti
–0,01 až 0,58, p = 0,056). Pozorovali také sklon ke zvyšování
sérových koncentrací interleukinu IL-6. Když byl rhinovirus
prokazován technikou PCR v indukovaném sputu, ukázalo se,
že s infekcí RV bylo spojeno 23 % exacerbací CHOPN. Ještě
výraznější vzestup IL-6 ve spojení s RV byl nalezen u vzorků
indukovaného sputa z dolních cest dýchacích. Odpovídalo tomu
i zvýšení celkového skóre příznaků u exacerbací CHOPN [18].
Protože infekce rhinovirem je spojena s většinou exacerbací
CHOPN, řada studií se věnuje mechanismu působení RV. Byla
zvažována řada cest zánětu dýchacích cest. Při použití populace
transformovaných buněk epitelu bylo prokázáno, že se RV váže
na epitel dýchacích cest [19], dojde k transkripci nukleárního
faktoru κ-B (NF-κB) a buňky epitelu zvýšeně produkují IL-6 [20].
To by mohlo vysvětlit zvýšení koncentrace IL-6 v indukovaném sputu pacientů s infekcí rhinovirem [18]. Zvýšení množství
IL-6 v nosních lavážích po experimentální RV infekci bylo
v souladu s příznakovým skóre [21]. Rhinovirus vyvolává v dýchacích cestách v průběhu infekce jen malé histologické změny
[22]. Proto spojení RV infekce se změnami bronchiální obstrukce při exacerbaci astmatu a CHOPN bylo obtížně vysvětlitelné.
Grunstein a spol. [22•] ukázali, že stimulace hladkých svalů bronchů rhinovirem, ať už v replikaci nebo ne, vede ke zvýšené tvorbě IL-5 a IL-1β, zvyšuje kontraktilitu a zhoršuje bronchodilatační odpověď na anticholinergika a beta-agonisty. To znamená, že rhinovirus může mít přímý vliv na hladké svaly bronchů.
Antibiotika jsou u exacerbací CHOPN indikována, když se
objeví ve zvýšeném množství purulentní sputum [4,23]. Neplatí
to pro exacerbace astmatu. Makrolidy mohou mít protivirový
účinek, a proto přichází v úvahu i jejich použití pro profylaxi
exacerbací CHOPN. Suzuki a spol. [24] zjistili, že erytromycin
snižuje v kulturách lidských tracheálních epitelových buněk
výskyt mezibuněčných adhezivních molekul-1 (ICAM-1), IL-1β,
IL-6, IL-8 a TNF-α. Erytromycin také snižuje vnímavost k RV
infekci [24]. I když tato studie nezahrnovala astmatiky a pacienty s CHOPN, lze její výsledky v budoucnu vztahovat k jejich
léčbě.
Curr Opin Pulm Med/CS 2004;1:12–15
Tento clanek podleha autorskemu zakonu a jeho vyuziti je mozne v souladu s pravnim prohlasenim: www.co-allergy.cz/prohlaseni
13
www.co-allergy.cz | stazeno: 12.10.2016
Virové infekce u obstrukčních nemocí dýchacích cest – Seemungal a Wedzicha
Infekce atypickými bakteriemi
Ze sérologických studií vyplývá, že důležitou roli u začínajících
projevů astmatu dospělých [25], v patogenezi těžkého astmatu
dospělých [26,27] a asi u 4 % exacerbací CHOPN [28] může
hrát infekce Chlamydia pneumoniae. Hodnota sérologických testů na C. pneumoniae je omezena, protože je obtížné rozlišit anamnestickou infekci od současně probíhající a mohou zkříženě
reagovat s jinými druhy chlamydií. Přesto tyto poslední studie
ukazují na úlohu C. pneumoniae u astmatu dospělých.
Cunningham a spol. [29] nalezli při použití PCR techniky
v nosních aspirátech dětí ve věku 9–11 let, jejichž astma bylo
stabilizované, středně vysokou prevalenci (28 %) C. pneumoniae.
Rozdíl výskytu při astmatických stavech nebyl významný (23 %).
Seemungal a spol. [5•] prokázali u pacientů s CHOPN za klidového stavu i při exacerbacích v nosních aspirátech jen nepatrné
množství C. pneumoniae. V další studii tato skupina našla při exacerbacích CHOPN C. pneumoniae v indukovaném sputu ve 28 %
případů [30]. Blasi a spol. [6*] při použití mononukleárních buněk
periferní krve prokázali C. pneumoniae u 43 % pacientů (n = 141)
se stabilizovanou formou CHOPN. V podskupině 34 nemocných
léčených makrolidem azithromycinem zjistili, že v 59 % byla
infekce vymýcena, ale většina nemocných byla na konci sledování trvajícího 72 dnů opakovaně infikována. Blasi a spol. nesrovnávali přímo průkaz C. pneumoniae u pacientů s CHOPN při exacerbaci a v klidovém stavu, ale nepřímo lze soudit, že by výskyt
C. pneumoniae mohl být tentýž.
U malého počtu pacientů (1 %) byla jako příčina exacerbací
CHOPN také prokázána Mycoplasma pneumoniae komplementfixační metodou nebo kultivací [31,32]. Seemunga a spol. [5•]
neprokázali M. pneumoniae u nemocných s CHOPN, ale Cunningham a spol. [29] nalezli M. pneumoniae u 3 % nosních aspirátů
provedených v klidovém stavu u dětských astmatiků; při exacerbacích astmatu byl pozitivní nález v méně než 1 % případů [32].
Z toho vyplývá, že M. pneumoniae může mít při exacerbacích
obstrukčních chorob dýchacích cest jen nepatrný význam, možná
s výjimkou epidemií.
mu výsledku ve výskytu C. pneumoniae u dětských astmatiků
v klidové fázi a při exacerbaci. Našli vztah mezi specifickými
protilátkami IgA proti C. pneumoniae a frekvencí astmatických
záchvatů. Souhrnně tedy tato data ukazují, že C. pneumoniae může
být příčinou chronické infekce a může mít také vztah k tíži
CHOPN.
Hypotéza o latentní adenovirové infekci u CHOPN byla založena na nálezu adenovirového proteinu E1A bez replikace
viru v dýchacích cestách pacientů s CHOPN, popsaném poprvé Matsusem a spol. [36]. Tento protein je odpovědný za aktivaci transkripčního děje během adenovirové infekce [37]. Jeho
přítomnost na povrchu alveolárního epitelu se dává do souvislosti s tíží onemocnění dýchacích cest u kuřáků [38]. Podobně
rozbor bronchoalveolární laváže a vyšetření antigenů AV pomocí monoklonálních protilátek ukázaly, že kapsidový protein
byl přítomen u 31 z 34 dětí s těžkou formou astmatu (94 %) [39].
Vztah mezi těmito pozorováními a patologií obstrukčních chorob nebyl až dosud prokázán, ale Higashimoto a spol. [40•] nalezli in vitro při použití E1A lidských bronchiálních epitelových
buněk důkaz o tom, že E1A má vztah ke zvýšené expresi
ICAM-1 a IL-8 i aktivaci NF-κB. Higashimoto a spol. [40•] vyslovili názor, že E1A může přímo aktivovat NF-κB k rozvoji
zánětu u CHOPN, a že tedy E1A může mít klíčovou úlohu
v patogenezi CHOPN.
Interakce virů a bakterií
V kontrolované studii, do níž bylo zařazeno 120 pacientů
s CHOPN a která trvala sedm let, ukázali Smith a spol. [32], že
akutní virová infekce byla provázena zvýšenou kolonizací dýchacích cest bakteriemi. Blasi a spol. [6•] zjistili, že pacienti v klidovém stavu CHOPN, v jejichž sputu byl DNA PCR pozitivní
nález C. pneumoniae, byli podstatně více kolonizováni bakteriemi. Lze z toho předpokládat, že bakteriální kolonizace může
mít vztah k častým exacerbacím CHOPN, jak to nyní potvrdil
Patel a spol. [41].
Závěry
Chronická infekce
U obstrukčních chorob dýchacích cest se prokázala chronická
infekce nebakteriálními patogeny, včetně RSV, C. pneumoniae
a adenoviru. Seemungal a spol. [5•] prokázali, že výskyt RSV
u stabilizované CHOPN byl vyšší než u exacerbací CHOPN
(23,5 vs. 14,2 %). U 25 % pacientů, u nichž byla prokázána RSV
infekce při stabilizovaném stavu CHOPN, byla prokázána
i u exacerbací CHOPN. Průkaz RSV u CHOPN v klidovém
stavu byl v souladu s vyššími plazmatickými koncentracemi fibrinogenu, IL-6 a výchozími hodnotami arteriálního CO2. Průkaz
dalších virů u stabilizované CHOPN byl ve vztahu k anamnestickým údajům o exacerbacích v roce 2002. Tyto údaje byly v souladu s chronickou RSV infekcí a mohou naznačovat vztah chronické virové infekce RNA virů k tíži CHOPN vyjádřené počtem exacerbací a arteriálním CO2. Nedávno publikovaná dlouhodobá studie podporuje názor, že časté exacerbace CHOPN
mají vliv na zhoršení plicní funkce. Sérologická vyšetření ukazují
na možnost chronické infekce C. pneumoniae [34], ale Blasi a spol.
[6•] ukázali, že C. pneumoniae má vztah k tíži průběhu CHOPN.
Opírali se o klesající hodnoty FEV1 při použití téže definice exacerbací jako Seemungal a spol. [5•]. Imunohistochemické určení
patogenů v dýchacích cestách pacientů s CHOPN hypotézu podporuje [35]. Cunningham a spol. [29] došli již dříve k obdobné14
Většina exacerbací astmatu a velká část exacerbací CHOPN
mohou být spojeny s virovou infekcí. Nejčastějším virem, prokázaným při exacerbacích CHOPN, je rhinovirus, který má vztah
k tíži exacerbací u dětí. Účinky virové infekce jsou zprostředkovány cytokiny, ale je velmi obtížné určit, který z nich je nejdůležitější. K průkazu C. pneumoniae mohou být užity mononukleáry periferní krve. Existují důkazy pro chronickou RNA a DNA virovou infekci u CHOPN a astmatu. Virová infekce má vztah k bakteriální kolonizaci dýchacích cest pacientů s CHOPN a je také
spojena se zánětem, který se projevuje systémově i místně v dýchacích cestách. Existují důkazy o tom, že viry mohou určovat
průběh i vývoj obstrukčních chorob dýchacích cest.
Odkazy a doporučená literatura
Práce zvláštního významu, publikované v období časově blízkém naší zprávě,
byly zvýrazněny:
• = mimořádný význam
• • = důležitý význam
1. National Heart, Lung, and Blood Institute: Expert Panel Report 2: Guideli−
nes for the Diagnosis and Management of Asthma, Bethesda, MD: Natio−
nal Institutes of Health; 1997.
2. National Heart, Lung, and Blood Institute: Global initiative for chronic ob−
structive lung disease. Bethesda, MD: National Institutes of Health; 2001.
3. Seemungal TAR, Donaldson GC, Paul EA, et al. Effect of exacerbation on
quality of life in patients with chronic obstructive pulmonary disease. Am J
Respir Crit Care Med 1998; 157:1418–1422.
Curr Opin Pulm Med/CS 2004;1:12–15
Tento clanek podleha autorskemu zakonu a jeho vyuziti je mozne v souladu s pravnim prohlasenim: www.co-allergy.cz/prohlaseni
www.co-allergy.cz | stazeno: 12.10.2016
Virové infekce u obstrukčních nemocí dýchacích cest – Seemungal a Wedzicha
4. Anthnisen NR, Manfreda J, Warren CP, et al. Antibiotic therapy in exacer−
bations of chronic obstructive pulmonary disease. Ann Intern Med 1987;
106:196–204.
5. Seemungal TAR, Harper−Owen R, Bhowmik A, et al. Respiratory viruses,
symptoms and inflammatory markers in acute exacerbations and stable
chronic obstructive pulmonary disease. Am J Respir Crit Care Med 2001;
164:1618–1623.
• East London COPD Study je prospektivní studie s pacienty se středně těž−
kou až těžkou formou CHOPN. Autoři sledovali 83 pacientů, u nichž došlo
ve sledovaném období nejméně k jedné exacerbaci (průměrný věk 68 let +
průměr FEV1, 1,07 l). Denně byly monitorovány na denních kartách přízna−
ky a hodnoceny při pravidelných kontrolách. Viry byly prokazovány u 66
exacerbací z celkového počtu 168 (39,2 %) reverzní transkriptázou PCR,
kultivací z nosních aspirátů a sérologicky; RV prokázány u 58,2 % virových
exacerbací (nebo u 22,9 % všech); RSV se vyskytly u 14,2 %. Exacerbace
s průkazem virové infekce byly spojeny na začátku s významně vyšším
skóre příznaků, s příznaky nachlazení, bolestmi v krku, zhoršením dušnosti
při nachlazení, se vzestupem plazmatického fibrinogenu a s prodlouženou
dobou ústupu příznaků (13 vs. 6 dnů, p = 0, 006). RSV byly prokázány
u 23,5 % pacientů se stabilizovanou CHOPN a RSV byly spojeny s vyšší
hodnotou fibrinogenu v plazmě, IL−6 a výchozí hladinou arteriálního CO2.
6. Blasi F, Damato S, Cosentini R, et al. Chlamydia pneumoniae and chronic
bronchitis; association with severity and bacterial clearance following treat−
ment. Thorax 2002; 57:672–676.
• Klinická studie zahrnující 183 pacientů s lehkou až středně těžkou formou
CHOPN; průměr FEV1 71,9 %. Rozdělení do dvou skupin: Skupina 1: bak−
terie prokázány kultivací C. pneumoniae ve sputu pomocí DNA PCR. Sku−
pina 2: pacienti sledováni prospektivně, po dobu jednoho roku; týdně tele−
fonický rozhovor s instrukcemi o registraci exacerbace; počet exacerbací
hodnocen za 12měsíční období. Ve skupině 1 byl průkaz C. pneumoniae
spojen s bakteriální kolonizací, s poklesem FEV1. Ve skupině 2 byl vyšší
průměr (SD) počtu exacerbací (2,03 [1,12] vs. 1,43 [1, 32]). Akutní exacer−
baci mělo 34 PCR pozitivních pacientů a byli léčeni azithromycinem po
dobu 42 dní. Recidiva C. pneumoniae pozorována (sérologicky) u 2 ze 34
pacientů. Poměr vymizení C. pneumoniae z krve byl 59% po 42 dnech, ale
jen 29% při sledování 72 dní.
7. Jeffery PK. Structural and inflammatory changes in COPD: a comparison
with asthma. Thorax 1998; 53:129–136.
8. Bhowmik A, Seemungal TAR, Sapsford RJ, et al. Relation of sputum in−
flammatory markers to symptoms and lung function changes in COPD exa−
cerbations. Thorax 2000; 55:114–120.
9. Wark PAB, Johnston SL, Moric I, et al. Neutrophil degranulation and cell
lysis is associated with clinical severity in virus−induced asthma. Eur respir
J 2002; 19: 68–75.
• Studie provedena u 49 pacientů na JIP nemocnice v Newcastle v Austrálii.
K průkazu virů a bakterií ve sputu použity metody přímé fluorescence, kul−
tivace sputa a techniky PCR. Viry byly prokázány u 76 % pacientů s izolací
bakterií. Pacienti s průkazem virové infekce byli častěji hospitalizováni (83 %
vs. 33 %), délka pobytu byla delší (4,7 vs. 0,7 dní), nižší FEV1 (45,3 vs.
70,4), nižší FEV1 na konci sledování (70,1 vs. 86,5). Pacienti s virovou in−
fekcí měli zvýšený počet neutrofilů ve sputu, zvýšení neutrofilové elastázy
a s tím spojené zvýšení laktátdehydrogenázy. Eosinofilní katonický protein
byl zvýšen v obou skupinách.
10. Johnston SL, Pattemore PK, Sanderson G, et al. Community study of role
of viral infections in exacerbations of asthma in 9−11−year−old children. BMJ
1995; 310:1225–1229.
11. Nicholson KG, Kent J, Ireland DC. Respiratory viruses and exacerbations
of asthma in adults. BMJ 1993; 307:982–986.
12. Smith CA, Hodina RL, Brown TF, et al. Respiratory syncytial virus: an asso−
ciation with severe asthma exacerbations in children of all ages. Ped Asthma
Allergy and Immunol 2001; 15:69–75.
13. Zhao J, Takamura M, Yamaoka A, et al. Altered eosinophil levels as a result
of viral infection in asthma exacerbation in childhood. Ped Allergy Immunol
2002; 13:47–50.
14. Greenberg SB, Allen M, Wilson J, et al. Respiratory viral infection in adults
with and without chronic obstructive pulmonary disease. Am J Respir Crit
Care Med 2000; 162:167–173.
15. McKean MC, Leech M, Lambert PC, et al. A model of viral wheeze in non−
asthmatic adults: symptoms and physiology. Eur Respir J 2001; 18:23–32.
• Klinická studie u 24 neastmatiků, u kterých se pravidelně objevovalo hvíz−
davé dýchání při infekcích horních cest dýchacích (15 atopiků, 9 neatopi−
ků). Byli infikováni lidským coronavirem (HCoV 229E). Jejich reakce byla
porovnána s kontrolní skupinou 19 dospělých neastmatiků (7 atopiků),
u nichž se nikdy hvízdavé dýchání neprojevilo. Pacienti denně zaznamená−
vali hodnoty PEF, FEV1 a příznaky. Před zahájením byl proveden provo−
kační test metacholinem ke stanovení PC20 a dále pak hodnocen 2., 4.
a 17. den. Ověření virové infekce bylo provedeno u osob s příznaky vyšet−
řením vzorků z horních cest dýchacích pomocí PCR a serologicky. U 19
osob s projevy hvízdavého dýchání a u 11 osob z kontrolní skupiny se obje−
vily příznaky nachlazení. Osoby s hvízdavým dýcháním při virové infekci
zaznamenaly více příznaků, snížení FEV1 a PEF, snížení PC20 se shodným
účinkem u neatopiků i atopiků. U kontrol hodnoty FEV1 a PC20 byly beze
změn.
16. Seemungal TAR, Donaldson GC, Bhowmik A, et al. Time course and reco−
very of exacerbations in patients with chronic obstructive pulmonary disease.
Am J Respir Crit Care Med 2000; 161:1608–1618.
17. Gern JE, Galagan DM, Jarjour NN, et al. Detection of rhinovirus RNA in
lower airway cells during experimentally induced infection. Am J Respir Crit
Care Med 1997; 155:1159–1161.
18. Seemungal TAR, Harper−Owen R, Bhowmik A, et al. Detection of rhinovirus
in induced sputum at exacerbation of chronic obstructive pulmonary disease.
Eur Respir J 2000; 16:677–683.
19. Johnston SL, Papi A, Bates PJ, et al. Low grade rhinovirus infection induces
a prolonged release of IL−8 in pulmonary release of IL−8 in pulmonary epithe−
lium. J Immunol 1998; 160:6172–6181.
20. Subauste MC, Jacoby DB, Richards SM, et al. Infection of a human respira−
tory epithelial cell line with rhinovirus. J Clin Invest 1995; 96:549–557.
21. Zhu Z, Tang W, Ray A. Rhinovirus stimulation of interleukin−6 in vivo and in
vitro. J Clin Invest 1996; 97:421–430.
22. Grunstein MM, Hakonarson H, Whelan R, et al. Rhinovirus elicits proasthma−
tic changes in airway responsiveness independently of viral infection. J
Allergy Clin Immunol 2001; 108:997–1004.
• Izolované hladké svaly bronchů a buňky hladkých svalů bronchů byly in
vitro inokulovány infekčním nebo neinfekčním (UV ozářeným) RV−16 a RV−2,
patřícím k hlavním a vedlejším skupinám sérotypů RV. RV−2 byl bez účinku,
ale RV−16 (infekční i neinfekční) zvýšil kontraktilitu a zhoršil odpověď na
anticholinergika a beta−2 agonisty; exprese G1 proteinu a uvolnění prozá−
nětlivých proteinů IL−5 a IL−1β bylo zvýšeno. Předléčení hladkých svalů
bronchů neutralizačními protilátkami proti ICAM−1 (receptor pro hlavní sku−
pinu RV−16) obě uvedené reakce úplně zablokovalo.
23. Saint S, Bent S, Vittinghoff E, et al. Antibiotics in chronic obstructive pulmo−
nary disease exacerbations. A meta−analysis. JAMA 1995; 273:957–960.
24. Suzuki T, Yamaya M, Sekizawa K, et al. Erythromycin inhibits rhinovirus
infection in cultured human tracheal epithelial cells. Am J Respir Crit Care
Med 2002; 165:1113–1118.
25. Hahn DL, Dodge RW, Glubjatnikov R: Association of Chlamydia pneumo−
niae (strain TWAR) infection with wheezing, asthmatic bronchitis and adult
onset asthma. JAMA 1991; 266:225–230.
26. Cook PJ, Davies P, Tunnicliffe W, et al. Chlamydia pneumoniae and asth−
ma. Thorax 1998; 53:254–259.
27. Black PN, Scicchitano R, Jenkins CR, et al. Serological evidence of infection
with Chlamydia pneumoniae is related too severity of asthma. Eur Respir J
2000; 15:254–259.
28. Blasi F, Legnani D, Lombardo VM, et al. Chlamydia pneumoniae infection
in acute exacerbations of COPD. Eur Respir J 1993; 6:19–22.
29. Cunningham AF, Johnston SL, Julious SA, et al. Chronic Chlamydia pneu−
moniae infection and asthma exacerbations in children. Eur Respir J 1998;
11:345–349.
30. Seemungal TA, Wedzicha JA, MacCallum PK, et al. Chlamydia pneumoni−
ae and COPD exacerbation. Thorax 2002; 57:1087–1098.
31. Gump DW, Phillips CA, Forsyth BR, et al. Role of infection in chronic bron−
chitis. Am Rev Respir Dis 1976; 113:465–473.
32. Smith CB, Golden CA, Kanner RE, et al. Association of viral and Mycoplas−
ma pneumoniae infections with acute respiratory illness in patients with chronic
obstructive pulmonary disease. Am Rev Respir Dis 1980; 121:225–232.
33. Donaldson GC, Seemungal TAR, Bhowmik A, et al. Relation between exa−
cerbation frequency and lung function decline in chronic obstructive pulmo−
nary disease. Thorax 2002; 57:847–852.
34. Von Hertzen L, Alakarppa H, Koskinen R, et al. Chlamydia pneumoniae
infection in patients with chronic obstructive pulmonary diseases. Epidemi−
ol Infect 1997; 118:155–164.
35. Wu L, Skinner SJM, Lambie N, et al. Immunohistochemical staining for
Chlamydia pneumoniae is increased in lung tissue from subjects with chro−
nic obstructive pulmonary disease. Am J Respir Crit Care Med
2000;162:1148–1151.
36. Matsuse T, Hayashi S, Kuwano K, et al. Latent adenoviral infection in the
pathogenesis of chronic airway obstruction. Am Rev respir Dis 1992;
146:177–184.
37. Hogg JC. Role of latent viral infections in chronic obstructive pulmonary
disease and asthma. Am J Respir Crit Care Med 2001; 164:S71–S75.
38. Macek V, Sorli J, Kopriva S, et al. Persistent adenoviral infection and chro−
nic infection in children. Am J Respir Crit Care Med 1994;150:7–10.
39. Retamales I, Eliott WM, Meshi B, et al. The amplification of inflammation in
emphysema and its association with adenoviral infection. Respir Crit Care
Med 2001; 164:469–473.
40. Higashimoto Y, Eliott WM, Behzad AR, et al. Inflammatory mediator ex−
pression by adenovirus E1A−transfected bronchial epithelial cells. Am J
Respir Crit Care Med 2002; 200–207.
• Pro studii byla použita plicní tkáň po resekci plic provedené u tří pacientů.
Buňky bronchiálního epitelu byly vystaveny adenoviru E1A nebo plastidu
jako kontrole. Viru vystavené E1A buňky zvýšily ve srovnání s kontrolními
buňkami expresi ICAM−1, IL−8 mRNA, aktivitu promotoru ICAM−1, TGF−β1
mRNA a NF−κB vazebnou aktivitu nukleárních extraktů. E1A protein zvyšu−
je množství mediátorů relevantních k patogenezi CHOPN.
41. Patel SI, Seemungal TAR, Wilks M, et al. Relation of Haemophillus influenzae
colonization to exacerbation frequency in COPD. Thorax 2002; 57:759–764.
Curr Opin Pulm Med/CS 2004;1:12–15
Tento clanek podleha autorskemu zakonu a jeho vyuziti je mozne v souladu s pravnim prohlasenim: www.co-allergy.cz/prohlaseni
15

Podobné dokumenty

č. 6/2013 - Praktický lékař

č. 6/2013 - Praktický lékař treatment of asthma in childhood: a PRACTALL konsensus report. Allergy, 2008, 63, s. 5–34. 9 GOLD: Global Strategy for Diagnosis, Management and Prevention of COPD, 2011. 10 Wilson, R.: A viciosus...

Více

Chlamydia pneumoniae-IgG-ELISA plus medac Český 0123

Chlamydia pneumoniae-IgG-ELISA plus medac Český 0123 serologie za metodu volby. Za takzvaný „zlatý standard“ u druhově specifické platí doposud mikroimmunfluorescence (MIF). U MIF se jedná o časově náročný subjektivně hodnocený test, který vyžaduje m...

Více

ke stažení

ke stažení v lymfocytech B je závislá na vzniku pomocných lymfocytů T (Th) typu 2 produkujících IL-4. Samotná existence alergen-specifických lymfocytů Th2 však ke vzniku alergie nestačí, neboť tyto buňky nach...

Více

Fulltext PDF

Fulltext PDF Hypersensitivity reactions to nonsteroidal anti‑inflammatory drugs: from phenotyping to genotyping Curr Opin Allergy Clin Immunol 2014; 14:271–277 © 2014 Wolters Kluwer Health | Lippincott Williams...

Více

Serodia TPPA CZ - GALI spol. s ro

Serodia TPPA CZ - GALI spol. s ro nejsou dostatečně citlivé, aby takto nízké koncentrace protilátek detekovaly. Přesto, že jsou výsledky testu negativní, ale je předpoklad k tomu, že se infekce u pacienta vyskytuje, je doporučeno ...

Více