portugalsko a mnichovská krize

Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
PORTUGALSKO A MNICHOVSKÁ KRIZE
Jan Klíma
PORTUGAL AND THE MUNICH CRISIS - SUMMARY
Although Portugal had no diplomatic relations to Czechoslovakia in 1938, the crisis
provoked by German claims to win Czech border regions with German minority found a large
response even at the westernmost European continental country. As well as Czechoslovakia,
Portugal felt to be endangered by German pretensions, however in another way: Hitler began
to talk with top British politicians about a re-distribution of African colonies. Portugal as a
backward country was deeply afraid of a new war, welcoming the Czechoslovak crisis as an
opportunity to concentrate the German attention to a big internationalized topic concerning
the unification of the German nation within the Central Europe. Documents and quotations
used in the paper show an extreme commintment of the Portuguese diplomacy throughout
Europe in the Czechoslovak question between spring and autumn 1938 as well as a profound
concern of the Portuguese Prime Minister and Foreign Minister António de Oliveira Salazar
in being informed in detail on the development of the crisis. In contrast to a quite impartial
tone of Portuguese ambassadors to London, Paris, Berlin, Rome and Madrid (Armindo
Monteiro in London adopting a strongly pro-British and partially pro-Czechoslovak view), the
Portuguese official press (Diário da Manhã, Boletim da Legião Portuguesa) supported the
German anexionism and therefore a “pacific solution” in favour of German claims. The
Munich crisis, seen from an unusual point of view, gives thus new comparative stuff for
history and political science concerning extraordinary possibilities of medialising and
internationalising an artificial international dispute.
PORTUGAL UND DIE MÜNCHNER KRISE - ZUSAMMENFASSUNG
Obwohl Portugal im Jahre 1938 keine diplomatischen Beziehungen mehr mit der
Tschechoslowakei
hatte, fand die durch deutsche Ansprüche provozierte Krise, die
tschechischen Grenzregionen mit der deutschen Minderheit zu gewinnen, einen starken
Nachhall auch im westlichsten Land des europäischen Kontinentes. Genauso wie die
Tschechoslowakei, auch Portugal fühlte sich durch die nazistische Politik bedroht. Hitler
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
begann mit höchsten britischen Staatsleuten über die mögliche Neuteilung der afrikanischen
Kolonien zu verhandeln. Portugal als ein rückständiges Land fürchtete aufrichtig einen neuen
Krieg und grüsste die tschechoslowakische Krise als eine Gelegenheit, die deutsche
Aufmerksamkeit auf das grosse mitteleuropäische Problem der deutschen Volkseinigung zu
konzentrieren. Die im Beitrag ausgenutzten Dokumente und Zitationen beweisen ein grosses
Engagement der portugiesischen Diplomatie im ganzen Europa im Wahrnehmen der
tschechoslowakischen Frage zwischen dem Frühjahr und Herbst 1938 genausowie eine tiefe
Sorge des portugiesischen Ministerpräsidenten und Aussenministers António de Oliveira
Salazar, die detaillierten Informationen über der Entwicklung der Krise zu erwerben. Im
Gegensatz zum fast objektiven Ton der portugiesischen Botschafter in London, Paris, Berlin,
Rom und Madrid (besonders Armindo Monteiro in London nahm einen probritischen und
teilweise protschechoslowakischen Standpunkt ein) unterstützte die offizielle portugiesische
Presse (Diário da Manhã, Boletim da Legião Portuguesa) deutsche anexionistische
Anschauungen und dadurch eine “friedliche Lösung” der Frage dem deutschen Anspruch zu
Nutzen. Die Münchner Krise, gesehen diesmal von einer ungewöhnlichen Perspektive, bietet
der Geschichte und der politischen Wissenschaft einen neuen Stoff an für Erwägungen, wie
grosse Möglichkeiten auf dem Gebiet der Medialisation und Internalisation eines künstlichen
internationalen Streits bestehen.
Sudetoněmecký problém na konci Evropy
V roce 1938 už Portugalsko nemělo s Československem diplomatické styky1. Dosah
mezinárodněpolitické krize vyvolané vznesením německého nároku na Sudety a na přičlenění
německé menšiny k Říši byl však tak zásadní a dalekosáhlý, že se československou otázkou
musela zabývat po několik měsíců velmi intenzivně také portugalská politická reprezentace,
portugalská média a portugalská veřejnost.
Rostoucí mezinárodní napětí ohrožovalo všechny státy, zejména menší a slabší.
V tomto období se portugalská zahraniční politika zajímala o záruky neutrality, kterou
1
Československo-portugalské styky byly přerušeny po dramatické diplomatické krizi v srpnu 1937. Ojedinělá
likvidace dosud úspěšných a zdařile se rozvíjejících mezistátních kontaktů se srovnatelnou evropskou zemí
pouze na základě ekonomického incidentu byla způsobena pochopitelnou neochotou československé vlády,
angažované v pacifikačních institucích Společnosti národů, umožnit brněnské Zbrojovce dohodnutý vývoz
moderních zbraní, především kulometů do Portugalska, a to vzhledem k možnosti použití těchto zbraní ve
španělské občanské válce na straně nacionalistických povstalců, s nimiž portugalský diktátor António de
Oliveira Salazar otevřeně sympatizoval.
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
Salazar2 cílevědomě budoval už před začátkem světového konfliktu, a především o zachování
zámořské říše ohrožené německými nároky3. V tomto kontextu bylo pro Salazara užitečné,
aby řešení uměle zveličeného problému německé menšiny v Československu uspokojilo
německý apetit, čímž by se snad na čas vyloučila německá snaha získat v Africe kolonie na
úkor Portugalska. Zároveň však bylo jasné, že německý úspěch při dělení Československa
Hitlera povzbudí, aby se později stejně energicky pustil do koloniální otázky. Od počátku
vzniku a internacionalizace4 otázky sudetských Němců portugalský provládní tisk
interpretoval československé téma spíše proněmecky; bylo to dáno nejen záporným vztahem
k demokracii, ale také vědomím, že se hitlerovské Německo uspokojí částí Československa a
tak udrží svou angažovanost ve střední Evropě, odkud Portugalsku nebezpečí nehrozilo.
Portugalská diplomacie však shromažďovala vcelku solidní informace, aby bylo na jejich
základě kvalifikovaně možné vyloučit jakékoli riziko pro Lisabon. Československo a
Portugalsko však už byly od sebe zájmově i politicky velmi daleko, proto také
Československo v osudových hodinách krize nemohlo očekávat z portugalské strany ani
pomoc, ba ani formální solidaritu5.
2
Z rozsáhlé literatury o Salazarovi a jeho zahraniční politice vyjímáme alespoň: ANTUNES, J. Freire,
Roosevelt, Churchill e Salazar. A Luta pelos Açores 1941-1945, Lisabon 1994; týž, Salazar e Caetano: Cartas
Secretas 1932-1968, Lisabon 1993; CAMPINOS, J., Ideologia Política do Estado Salazarista, Lisabon 1975;
GEORGEL, J., O Salazarismo, Lisabon 1985; HENRIQUES, M. Astro a SAMPAIO e MELO, G.,, Salazar.
Pensamento e doutrina política. Textos antológicos, Lisabon 1989; JANEIRO, H. Pinto, Salazar e Pétain (19401944), Lisabon 1998; MELLO, J. Homem de (vyd.), Cartas de Salazar a Craveiro Lopes, Lisabon 1983;
MÚRIAS, M. M., De Salazar a Costa Gomes, Lisabon 1998; NOGUEIRA, A. Franco, Salazar, 6 sv., Coimbra
1977-Porto 1985; OLIVEIRA, C. C., Portugal e a II República de Espanha, Lisabon 1985; REIS, A., Portugal
Contemporâneo, sv. 4 (1926-1958), Lisabon 1990; ROSAS, F. A BRITO, J. M. Brandão de (vyd.), Dicionário
de História do Estado Novo, I-II, Venda Nova 1996; SALAZAR, A. de Oliveira, Discursos e Notas Políticas, IVII, Coimbra 1937-1967; SILVA, A. F. Duarte, Salazar e a política colonial do Estado Novo: o Acto Colonial
(1930-1951), In: Salazar e o Salazarismo, Lisabon 1989 atd.
3
Součástí appeasementu byla britská snaha vyhovět Hitlerovým nárokům na kolonie redistribucí afrického
koloniálního majetku na úkor Portugalska. Britské komuniké z 1.prosince 1937 Lisabon vyděsilo, protože
nejasně potvrzovalo, že britsko-německé tajné konzultace o této záležitosti už začaly. Právě v létě roku 1938,
kdy naléhal sudetoněmecký problém, odhalil Salazar „gigantický anglický plán na řešení koloniální otázky“.
Úhybné manévry mezi britskou povolností a dávným německým apetitem na kolonie vyvrcholily
Salazarovou bezzásadovou politikou neutrality (vlastně indiferentními postoji přijatelnými pro Brity i Němce),
v níž po „vyřešení“ sudetské otázky a nakonec po zániku Československa poněkud převážila tradiční a poněkud
rezervovaná „věrnost portugalsko-britskému spojenectví“, jak Salazar pateticky prohlásil 22. 5. 1939 před
parlamentem.
4
Salazar bezpochyby dokázal zhodnotit vážnost takové situace, kdy je osud malého národa řešen mocnostmi.
V samotném Portugalsku zůstávaly stále drásavě živé hořké zkušenosti z uměle vyvolávaných a neobvykle
silných mezinárodních kampaní kolem neblahého postavení obyvatel portugalských kolonií a způsobu jejich
přinucování k práci. Kroniku faktů tohoto zdánlivě filantropického, ve skutečnosti ekonomicky sobeckého
vměšování sepsal z právního hlediska a dobře zdokumentoval pozdější premiér a federalistický obhájce
transkontinentálního pojetí portugalského státu Marcello CAETANO, Portugal e a Internacionalização dos
problemas africanos, 4. vyd., Lisabon 1971.
5
Velmi dobře rozkrývá složité předivo portugalské zahraniční politiky na úsvitu druhé světové války TELO, A.
J., Portugal na Segunda Guerra Mundial (1939-1941), Lisabon 1991, sv. I, s. 25-49 (Portugal na preparação do
conflito).
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
Pro studium širších okolností klíčového okamžiku v dějinách prvorepublikového
Československa je užitečné seznámit se s ohlasem závažné krize ve vzdálenějších státech,
v tomto případě v Portugalsku, kde eventuální internacionalizovatelnou obdobou – kterou si
portugalská politika zatím nepřipouštěla - československé menšinové otázky6 byl problém
statutu obyvatel kolonií a jejich přinucování k práci. Shromážděná dokumentace ukazuje, že
tendence ke zmezinárodnění a šíření konfliktů, tak příznačná pro politické dějiny 20. století,
platí plně i na velmi omezené bilaterální vztahy.
Obavy z války
Také pro portugalskou politiku byl už anšlus Rakouska jasným signálem německého
expansionismu, který mohl vyvolat – zvlášť ve střetu s britskými pozicemi na Gibraltaru či ve
Středomoří – řadu nebezpečí pro Portugalsko. Portugalský vyslanec v Berlíně Alberto da
Veiga Simões7 odhalil v depeši svému ministerstvu zahraničních věcí z 12. března 1938
možný dosah německého záboru země sousedící s Československem:
Dojem, který tu převládá z událostí, je, že po dvaceti letech od mírové smlouvy, jíž
bylo Německo katastrofálně poraženo, je to nyní tento stát, který ve jménu míru a pro
zaručení vnitřního pokoje v jiné zemi do ní vnikne, aby ji úplně pohltil. Tímto způsobem
německá vláda rok za rokem, den za dnem postupně uskutečňuje svůj program obnovení první
Říše do podoby ještě rozsáhlejší třetí říše. Přitom je případ Rakouska teprve první etapou na
cestě k takovým cílům a všechno ukazuje na to, že Německo bude pokračovat na
Československo, Gdaňsk, německou část Rumunska a dokonce na Ukrajinu a že přetvoří
Maďarsko a Jugoslávii ve své kolonie8.
Tentýž diplomat objektivně referoval o jistém tlaku vyvíjeném britskou diplomacií na
Německo, aby byla vyloučena anexe části území československého spojence:
Anglický velvyslanec prohlásil Goeringovi, že invaze německých vojsk by
představovala rozhodnou ránu anglo-německým vztahům, což Goeringem hluboce otřáslo.
6
Zůstává otázkou, zda demokratické mechanismy k řešení problému minorit jsou aplikovatelné v ostrých
mezinárodních krizích – srv. ŽALOUDEK, K., Encyklopedie politiky, Libri, Praha 1999, s. 284-286.
7
Alberto da Veiga Simões byl dříve portugalským vyslancem v Praze. Umělec a bohém byl sice ze strany našich
diplomatů hodnocen spíše negativně (srv. např. Archiv Ministerstva zahraničních věcí Praha, krabice Lisabon
1928, 1929, 1930, složka Lisabon 1929, zpráva č.59/dův. z 24. dubna 1929, politická zpráva č. 7/29, kde si
československý chargé d´affaires stěžuje na svého portugalského kolegu v Praze, který prý spíše cestuje po
Paříži a dělá dluhy ve Vídni, než aby se zajímal o Prahu a chodil tu řádně na recepce), ale získal
k Československu blízký vztah, který si zachoval i v době svého působení v Berlíně.
8
Dez Anos de Política Externa (1936-1947). A Nação Portuguesa e a Segunda Guerra Mundial, soubor
dokumentů Ministerstva zahraničních věcí, Lisabon b. d., sv. I, s. 321-322, dokument č. 244, telegram č. 48,
Berlín 12. března 1938, všechny použité výtahy přeložil autor.
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
Ujistil tedy velvyslance zárukami pro Československo, ale přitom prohlásil, že očekává, že
československá vláda něco pro sudetské Němce udělá9.
Pro portugalského předsedu Rady ministrů (užší vlády) a zároveň momentálního
ministra zahraničních věcí Salazara byla krize kolem Československa jen ukázkou „slepoty“
demokratického světa, kde se stále řečnilo o hodnotě člověka a o všeobecném odzbrojení,
ačkoli se zřetelně blížila válečná katastrofa. Se svým typickým nelítostným chladem zmínil
Salazar také Prahu ve svém protidemokratickém projevu z 28. dubna 1938: Tím se
(demokracie) stala extatickou a neaktivní, slepou před všemi skutečnostmi, které jasně
demonstrovaly bezdůvodnost jejích pozic; slepou před faktem, že právo zbudované vítězstvím
se může zachovat jen potud, pokud se udrží síla, která ho vynutila; slepou před různostmi
pocitů a zájmů na jedno straně a dohod a kompromisů na druhé; slepou ve Španělsku, slepou
v Praze, slepou v Ženevě, slepou na mnoha dalších místech10.
V květnu 1938 se konflikt mezi Berlínem a Prahou přiostřil. Vedoucí portugalských
diplomatických misí v Berlíně (Veiga Simões), Londýně (Armindo Monteiro), Paříži (A. H.
da Gama Ochoa) i Vatikánu (Quevedo) se tímto tématem zabývali přednostně. Veiga Simões
oznamoval 14. května: Německý tisk dnes zveřejňuje mimořádně ostré články proti
Československu, kde se opakují obvyklá obvinění, ale ani trochu se nezmíní nová iniciativa
anglického vyslance vyvinutá předevčírem u Ribbentropa. Dozvěděl jsem se ze spolehlivého
zdroje, že vyslanec opakoval iniciativu zmíněnou v mém telegramu 76 s poukazem, že britská
vláda se nemůže nezajímat o československou otázku vzhledem k tomu, že její pravděpodobné
důsledky by mohly vyprovokovat všeobecný konflikt, a tvrdí, že česká11 vláda je připravena
vyhovět všem požadavkům sudetských Němců s výjimkou teritoriální autonomie a přijetí
nacistických principů. Zde akreditovaný diplomatický sbor, při nejistotě výsledků římských
rozhovorů o střední Evropě, se chápe každé nezaručené zprávy, jejíž věrohodnost je krajně
sporná. Přesto se udržuje přesvědčení, že Anglie v tomto okamžiku vyvíjí mírný, ale
neustávající tlak na německou vládu, aby vyloučila nenapravitelné důsledky počinů
německých vůdců. Toto přesvědčení je posilováno nejen Henleinovou cestou do Londýna
inspirovanou Německem, ale také rezervovaností britského vyslance, který se vyhýbá hovorům
o této záležitosti, ale neklesá na mysli12.
9
Tamtéž, č. 245, s. 322, telegram č. 51, Berlín 13. března 1938.
HENRIQUES, M. C. a SAMPAIO e MELO, G. de (koord.), Salazar, Lisabon 1989, s. 352.
11
V portugalské diplomatické korespondenci se nerozlišuje mezi pojmy „československý“ a „český“, stát je
ovšem vždy (nakonec i po slovenské autonomii nebo po rozpadu) označován jako „Československo“.
12
Dez Anos de Política Externa…, č. 288, s. 366, telegram č. 79, Berlín 14. května 1938.
10
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
O pět dní později informuje tentýž vyslanec z Berlína svou vládu v Lisabonu:
Československá otázka zřejmě dělá značné pokroky, protože při posledních rozhovorech
anglického vyslance s ministrem zahraničních věcí byly stanoveny principy rozhovorů
v Londýně, což znamená převrat původního německého hlediska, podle něhož Říše nepřipustí
zásah žádné třetí země do této otázky. Československý vyslanec dnes řekl jednomu kolegovi,
že jeho vláda má připraven projekt pro menšiny, ale že ho předloží parlamentu a zašle do
Anglie, teprve až se zaručí, že ho schválí všichni straničtí lídři a až se tím zajistí jeho
maximální průchodnost v parlamentě13.
Armindo Monteiro14 odrazil ve svém poselství Salazarovi z Londýna 21. května napětí
posílené včerejší úspěšnou československou mobilizací: Kolem československých událostí
existuje určitý neklid. Odpoledníky jsou plné alarmujících zpráv oznamujících hlavně
mobilizaci jedné části záloh české armády a zavraždění dvou sudetoněmeckých rolníků. Lord
Halifax přerušil svůj víkendový program a vrátil se do Londýna. Když jsem včera mluvil
s radou italského vyslanectví, řekl mi, že nejobtížnější otázkou evropské politiky je
Československo a že všechny francouzské akce kolem Španělska mají za cíl odvést pozornost
od Československa15.
V Berlíně byla ovšem odezva energické československé defenzivní akce mnohem
dramatičtější a interpretace české mobilizace zdeformovaná goebbelsovskou propagandou.
Veiga Simões se ve svém poselství do Lisabonu z téhož dne pokusil nepodléhat názorům
německého tisku: PILNÉ. Protože dnešní ranní oviny nesmírně nafoukly včerejší incident na
české hranici, šel jsem dnes na hodinu navštívit francouzského vyslance, abych poznal jeho
stav duše. Nalezl jsem ho nesmírně deprimovaného a hluboce přesvědčeného o tom, že
Německo právě nyní hledá záminku, aby zasadilo Československu ránu, což bude znamenat
13
Tamtéž, č. 291, s. 367-368, telegram č. 81, Berlín 19. května 1938.
Doktor práv a univerzitní profesor Armindo Rodrigues de Sttau Monteiro (narozen 16. 12. 1896 ve Vila Velha
de Ródão, zemřel 15. 10. 1955 v Loures), absolvent právnické fakulty lisabonské univerzity a Válečné školy,
patřil k nejvýznamnějším portugalským anglofilům. V prvních letech Salazarovy vlády, kdy se diktátor opíral o
mladé univerzitní odborníky, zastával Monteiro funkce státního podtajemníka financí (1930-1931), ministra
kolonií (1931-1935) a ministra zahraničních věcí (1935-1936). Tehdy se Monteiro podílel na reformách veřejné
správy, na založení Národního statistického úřadu, reorganizoval správu zámoří a zefektivnil dříve liknavou a
nesystematickou činnost na ministerstvu zahraničních věcí. Protože jeho práce poněkud zastiňovala Salazara a
protože Monteirova zahraničněpolitická linie vždy realisticky respektovala britská hlediska, dostal profesor
Monteiro jako „zlatý exil“ post portugalského vyslance v Británii. Řídil tam portugalský zastupitelský úřad
v letech 1936-1943, ve složité době španělské občanské války a druhé světové války. Stále energičtěji se stavěl
proti Salazarově politice neutrality za každou cenu a vybízel k čestné, třeba riskantní portugalské účasti na válce
po boku Británie. Také za tyto postoje musel nejvýznamnější diplomatické místo opustit. Od Oxfordské
univerzity dostal při odchodu z Británie diplom doktora honoris causa a v Portugalsku se pak věnoval práci
univerzitního pedagoga a ekonomického poradce. V době svého diplomatického působení v Británii sledoval
Armindo Monteiro konsolidaci československé vlády i naší armády v exilu a byl přítelem Jana Masaryka. Řada
Monteirových prací je roztroušena v odborných časopisech, knižně vyšly mezi léty 1926 a 1942 čtyři větší studie
ekonomického a organizačního charakteru.
15
Dez Anos de Política Externa…, č. 292, s. 368, telegram č. 141, Londýn 21. května 1938.
14
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
válku. Informoval mne, že asi před šesti měsíci dostala jeho vláda spolehlivou informaci, že
jakmile bude Frankovo vítězství na dohled, Mussolini bude hledat záminku pro rozpoutání
konfliktu ve střední Evropě a že využije mezinárodního zmatku, aby se vylodil v Tunisku.
Podle něho všechna současná fakta potvrzují tuto informaci a my se ocitáme na krok od
katastrofy. Ve chvíli, kdy jsme rozmlouvali, mu bylo telefonicky oznámeno, že dva rolníci,
kteří chtěli překročit československou hranici, neuposlechli české pohraničníky, kteří na ně
vystřelili a oba zabili. Francouzský vyslanec žádal hned o telefonické spojení s Paříží a řekl
mi, že Německo využije tohoto incidentu jako záminky k intervenci. Včera a dnes byl ohromný
pohyb letadel a na německých silnicích se provádějí veliké přesuny vojsk. Jednomyslný názor
diplomatických kruhů je, že situace je velmi vážná16.
Portugalský vyslanec v Paříži a zásadový antikomunista Gama Ochoa měl
k Československu výhrady už vzhledem k československo-sovětské smlouvě, přesto ve svých
zprávách do značné míry objektivně vyjadřoval zřejmou skutečnost, že se československoněmecký spor o Sudety stal gordickým uzlem světové politiky oněch dnů: Tato (francouzská)
vláda
je
rozhodnuta
vzdorovat
extremistickým
tlakům
směřujícím
k válečnickým
dobrodružstvím vyvolaným Moskvou, a proto prohlubuje těsné svazky s Londýnem, aby
vyloučila zhoršení konfliktu ve střední Evropě vedoucímu pravděpodobně ke světové válce.
Zdejší (francouzský) ministr zahraničních věcí jednal včera s vyslanci Polska, USA a
Československa. V protikladu k prohlášením, že jen v nejkrajnějším případě by vypukla válka
pro Československo, se obává, že by takový dojem povzbudil německé záměry. (…) Kromě
rady maximálních ústupků Německu se Praze navrhuje opřít se o česko-německou arbitrážní
konvenci z roku 1935, jejíž platnost Německo nedávno uznalo. Pesimistické dojmy
z posledních dnů se změnily v optimismus, který někteří pokládají za nemoudrý, protože
základní problém nebyl vyřešen a evropský mír nadále závisí na tom, zda nevzniknou
nepředvídané incidenty, jichž je ovšem třeba se v současných událostech obávat17.
Také Quevedo psal o obavách Vatikánu, že se „situace stane nesmírně vážnou, jestliže
akce Anglie, Francie a Československa neuklidní Moskvu“18. Ochoa měl však přes Paříž blíže
k věrohodnějším zdrojům, a tak informoval o tom, že mezinárodně politické akce na záchranu
míru se koordinují přímo v Praze: Československý vyslanec v Paříži odjel do Prahy, kam dnes
přijede jeho londýnský kolega. Tito diplomaté předloží své vládě názory francouzské a britské
vlády na (sudetoněmeckou) otázku, které, jak předpokládají, vyvolají v jisté chvíli mimořádný
16
Tamtéž, č. 293, s. 368-369, telegram č. 82, Berlín 21. května 1938.
Tamtéž, č. 294, s. 369, telegram č. 57, Paříž 23. května 1928.
18
Tamtéž, č. 295, s. 370, telegram č. 24, Vatikán 23. května 1938.
17
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
souhlas. Existuje přesvědčení, že Polsko pokládá své spojenectví s Francií za platné jen
v případě, že by Francie byla obětí nevyprovokované agrese, a předpokládá se,že Rumunsko
bude následovat tohoto příkladu i přes svou situaci v Malé Dohodě. Komunistický poslanec
Peri je v Praze a snaží se ve svém okruhu upravovat chod věcí podle sovětských přání19.
Zatímco diplomatické depeše zůstávaly veřejnosti skryty, informace poskytoval
izolované portugalské veřejnosti domácí tisk silně závislý na nacionalistické ideologii
salazarismu. V roce dramatických domácích událostí20 se československý problém prosadil
mezi předními tématy zahraničněpolitických rubrik, ale jeho utilitaristická interpretace
nemohla vzbudit ve čtenářích pozitivní zaujetí pro československou věc, natož pak solidaritu
s ohroženým středoevropským demokratickým státem. Hlediska oficiálních novin vycházela
často z německého tisku. Provládní deník Diário da Manhã, který v ose Berlín-Řím spatřoval
„dynamický prvek evropské transformace“21, se 16. května nepokrytě vyjádřil proti integritě
Československa: Otázka Československa je potenciálně rozhodnuta. Nejprve autonomie, pak
dobrovolné vtělení (sudetských Němeců a jejich území) do Velké Říše. Evropa nebude mít co
dodat k jednoduchému a prostému projevení práva národů, aby o sobě rozhodovaly. Stejný
list, který tajně dostával finanční podpory of německého ministra propagandy Josefa
Goebbelse22, tvrdil 30. května 1938 nacistickými frázemi: Československo se stalo
bolševiskou kolonií ve střední Evropě.
19
Tamtéž, č. 298, s. 372, telegram č. 59, Paříž 25. května 1938.
Rok 1938 naplnily v Portugalsku velmi dramatické události. Už v lednu se očekávalo, že Salazarovy reformy
vyvolají vojenskou vzpouru proti „Novému státu“. Všechny polovojenské organizace (Národní republikánské
garda, Portugalská legie aj.) byly uvedeny do pohotovosti. Salazar se pokusil uklidnit veřejnost koncem března
tím, že ohlásil na rok 1940 nevídaný cyklus oslav výročí založení státu (1140) a obnovení nezávislosti (1640) a
současně s tím řadu veřejných staveb a prací. Četné nepřátele diktatury ovšem zase podráždilo, že národní
shromáždění servilně oslavilo desetiletí Salazarovy činnosti ve vládě udělením titulu „Zasloužil se o vlast“
(Benemérito da Pátria) a že portugalská vláda 28. dubna uznala de iure Frankovu povstaleckou vládu v Burgosu
za právoplatnou vládu Španělska. Koncem května se oslavy „národní revoluce“, tj. vojenského převratu z roku
1926, nesly v silně militaristickém duchu: totalitní „Portugalská mládež“ ve své chlapecké (Mocidade
Portuguesa) i dívčí složce (Mocidade Portuguesa Feminina) pořádala hlučné masové tábory a defilé za
přítomnosti nejvyšších státních i církevních představitelů. Hned poté začaly přípravy na zcela formální volby
poslanců Národního shromáždění, kdy velký mediální tlak předem potlačoval nespokojenost s faktem, že
„výběr“ zůstával omezen na kandidátku salazaristické státostrany Národní svaz (União Nacional) (srv. např.
RODRIGUES, A. S., História de Portugal em Datas, Lisabon 1996, s. 332-333) Další události a také rozmanité
dění v afrických i asijských koloniích nedávaly československé tématice v portugalském tisku mnoho nadějí
potřebný prostor a zasvěcenou interpretaci.
21
Diário da Manhã, Lisabon 9. května 1938, s. 8, překlady úryvků z tisku od autora článku.
22
Vyčerpávajícím způsobem o vztahu portugalského tisku k československé otázce a o vztazích mezi
německými a portugalskými propagandistickými centrálami pojednává Alberto PENA RODRÍGUEZ ve svém
článku La Propaganda de Salazar y la Crisis de Munich, In: Revista de História das Idéias, sv. 17, Coimbra
1995 – Do Estado Novo ao 25 de Abril, s. 439-479, kde zmiňuje další užitečné práce související
s propagandistickými metodami totalitních portugalských institucí, např. BARROS, J. Leitão de, Anglofilia e
germanofilia em Portugal durante a Segunda Guerra Mundial, In: Portugal na Segunda Guerra Mundial.
Contributos para uma reavaliação, Lisabon 1989; TELO, A. J., Propaganda e Guerra Secreta em Portugal
(1939-1945), Lisabon 1980.
20
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
Ještě
před
vyvrcholením
československé
krize
v Mnichově
řadila
většina
portugalského pravicového tisku Československo mezi fiktivní státy zrozené versailleskou
mírovou smlouvou. Je však skutečností, že v nikdy zcela nepotlačené různorodosti názorů
(běžnější v mezinárodněpolitických než ve vnitropolitických tématech) zaznívaly také hlasy,
které uznávaly právo Československa na obranu před hitlerovskými požadavky23. Avšak
oficiální ideologové salazaristického režimu obdivovali „velký“ německý národ do té míry, že
obviňovali československou vládu z toho, že brání přirozenému sjednocování Němců a tím
rozdmýchává válečnické záměry Moskvy. Vlivný novinář Augusto da Costa si v Diário da
Manhã přál, aby Německo disponovalo právem podniknout cokoli na zamezení ruského
nebezpečí. Jestliže to liberálové a demokraté nevidí a nechápou, ukazují se hloupí jak necky.
Tentýž žurnalista spatřoval v rozdmýchávání československého problému zvláštní motivy:
Někteří (se věnují československému tématu) proto, že potřebují Československo proti
případnému útoku Německa, jiní proto, že se obávají postupného narůstání německé
hegemonie v Evropě, další proto, že Československo je zednářským a demokratickým (slovo je
použito pejorativně) výtvorem par excellence, ještě jiní proto, že využívají každé příležitosti,
aby se vměšovali, když se jedná o evropský imperialismus. (…) Dokonce i prezident Roosevelt
pořádá ve věci sudetských Němeců pacifistické projevy (a zatím dodává) Japonsku ocel a
obráběcí stroje, aby mohlo pokračovat ve válce s Čínou24. Další ze známých provládních
novinářů Domingos de Mascarenhas přímo obvinil v “Bulletinu Portugalské legie”
československou vládu i prezidenta republiky, že vytvořili ohnisko napětí v Evropě: (Český)
terorismus je dostatečně prokázán více než dvěma sty tisíci uprchlíků na německé území. Tyto
nepořádky, jejichž obětí byli sudetští Němci, mají jediný účel: vyprovokovat Německo, dovést
ho k tomu, aby neprodleně překročilo české hranice (…) k ochraně svých spoluobčanů,
s nimiž se špatně zachází. Doufá snad pan Beneš, že takový německý “akt síly” rozpoutá
válku, kterou si Moskva tak přeje?25
Vyvrcholení krize
23
Příkladem může být článek listu República nazvaný „Ve střední Evropě“, Lisabon 29. července 1938, s.1.
COSTA, A. da, „Inquietação e mistificação” (Zneklidňování a mystifikace), Diário da Manhã, Lisabon 10.
září 1938, s.1.
25
MASCARENHAS, D., „Novos horizontes“, Boletim da Legião Portuguesa, č. 16, Lisabon 1. října 1938, s. 6.
Na rozdíl od celkem správně psaných německých jmen je pro portugalský tisk (dřívější i pozdější) typické
vytrvalé komolení českých jmen. V roce 1938 bývalo jméno československého prezidenta přepisováno nejčastěji
v podobě „Benès“, jméno jeho předchůdce například „Mazarik“. Novináři se vůbec zjevně vyhýbali slovanským
jménům, protože se transkripce exotických slovanských slov a jmen vymykala jejich představám a možnostem.
24
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
Československo se v souvislosti s německým nátlakem na úpravu postavení
sudetských Němců stalo předním tématem světové politiky, proto o něm portugalští diplomaté
informovali skoro denně. Jejich postřehy mimoděk odhalovaly názorové kolísání
v evropských metropolích. Portugalský chargé d´affaires v Londýně Faria popsal dvojaký
britský postoj: Přáním této vlády je udělat všechno pro usnadnění mise lorda Runcimana a
najít řešení přijatelné pro obě strany. Uznává obtíže. Velmi ji zneklidňuje netrpělivost
německého tisku. Ta ladí s obrovskými armádními manévry a stejně jako obavy z jakéhokoli
nesmiřitelného prohlášení z Norimberku vyvolala v posledních dnech značný nepokoj. Ptal
jsem se (britského diplomata), co má ve včerejším komuniké znamenat formulace „politika,
kterou je třeba definitivně sledovat“. Odpověděl nepřesvědčivě, že se snad jedná o případ, že
by sudetští Němci nepřijali nové návrhy a že by lord Runciman předložil nějaký jiný
kompromisní scénář. Ptal jsem se, co je pravdy na pověstech o rozhodnutích vlády, které jsem
Vám včera oznámil a které dnes publikoval Daily Express. Odpověděl vyhýbavě, že se nikdy
neví, jak se věci vyvinou, a dodal, že nevěří možnosti, že by válka skutečně vypukla26.
Veiga Simões tlumočil do Lisabonu německé přesvědčení, že britská vláda „zaměřuje
veškerou svou činnost na to, aby Prahu donutila k maximálním ústupkům.“ Ve shodě se
současným německým míněním dodal: V nejvyšších německých kruzích se teď říká: budeme
mít Československo bez války27. Portugalský vyslanec v Berlíně také zachytil posun britských
stanovisek směrem k německému tlaku: TAJNÉ A DŮVĚRNÉ. – Anglický vyslanec nakonec
mluvil s (německým) Ministrem zahraničních věcí, jemuž vylíčil duchovní stav anglické
vlády.Vytvořil si dojem, že vláda je přesvědčena, že by Londýn neměl do konfliktu mezi
Německem a Československem zasahovat. (…) Podle jeho názoru závisí nyní především na
Benešovi, jedinému činiteli s dostatečnou prestiží vnutit českému lidu řešení, jež by se blížilo
Karlovarským požadavkům; avšak Beneš jeden den něco Runcimanovi slíbí, ale druhý den se
vyhne splnění slibu, zvlášť když ho popíchne kterákoli francouzská osobnost. Londýn a Paříž
nicméně vyvíjejí na Beneše co největší nátlak, aby co nejvíce ustoupil. Německá vláda již
shromáždila malý zlatý fond, který měla v Londýně, a nadále přijímá všechna opatření pro
válku, což zvyšuje pesimismus anglického vyslance, který přesto soudí, že by se jí ještě dalo
vyhnout. Jede do Norimberku stejným dopravním prostředkem jako já a vyvine veškeré úsilí,
aby promluvil s Kancléřem ještě před jeho projevem, i kdyby pro poslední pokus o záchranu
míru měl rozbíjet dveře. Je ale pravda, že Anglie se ještě necítí připravená na jasné vítězství a
že by teď dala přednost, aby se všechno vyřešilo Benešovými ústupky. Zde vydaná úřední
26
27
Dez Anos de Política Externa…, č. 347, s. 420-421, telegram č. 268, Londýn 31. srpna 1938.
Tamtéž, č. 348, s. 421-422, telegram č. 103, Berlín 3. září 1938.
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
zpráva o setkání Henleina s Hitlerem říká, že se oba naprosto shodují; tato shoda je založena
na požadavcích karlovarského programu. Není pochyby, že Německo dokončuje válečné
přípravy, přestože jsou jeho představitelé přesvědčeni, že Francie a Anglie nebudou riskovat
pobití několika milionů lidí kvůli dalším milionům Němců z Československa. Když tu byl
generál Vuillemin, Goering se ptal, co udělá Francie, jestliže Německo přímo zlikviduje
československou otázku. Když odpověděl, že Francie splní své povinnosti, opáčil Goering: tím
hůř. Zdá se mi, že francouzský vyslanec nijak nekoordinuje svou činnost, na rozdíl od
uvedených vlád, s akcemi anglického vyslance.(Například včera mne francouzský vyslanec se
vší jistotou informoval, že se anglický vyslanec nesetká s ministrem zahraničních věcí, ale pár
hodin poté mi anglický vyslanec řekl opak.) Italský vyslanec ví jen málo o tom, že Kancléř
telefonoval přímo Mussolinimu; věří nicméně, že při „nejmenší změně evropského státu quo“
bude Itálie mobilizovat. Osobně si nadále udržuji názor, že možnost udržet mír závisí víc než
na českých ústupcích na energii, s jakou se budou vyjadřovat Francie a Anglie. Buď jak buď,
konec měsíce (září) a začátek příštího měsíce (října) budou kritickým okamžikem28.
V prvním zářijovém týdnu nepřestával Veiga Simões informovat Lisabon o
nejdůležitějším mezinárodním problému: DŮVĚRNÉ. Ze zaručeně jistého pramene jsem se
právě dozvěděl, jaký je současný stav české otázky. Německo poradilo Henleinovi, aby
zásadně odmítl návrh rozdělit sudetoněmecké území do tří kantonů. Navrhlo proti tomu
karlovarský plán, ale rozdělilo ho na dvě části: jedna se má realizovat okamžitě a druhá by
byla předmětem dalších úvah. První fáze zahrnuje úplnou autonomii jednotného
sudetoněmeckého území ve všem kromě zahraniční a vojenské politiky. Protinávrh netrvá na
opuštění politiky českých aliancí za předpokladu, že Československo samo se bude cítit
nuceno je opustit, pak to Kancléř takto oznámí v Norimberku a všechno se prozatím vrátí do
normálu; v opačném případě si Německo počká na ten nejmenší incident, který by vznikl na
sudetském území, aby vojensky zasáhlo29.
Nebezpečí ostré mezinárodní krize zostřilo v těchto dnech propagandistickou kampaň
v portugalském oficiálním tisku. Útoky proti „demokratům“, „pacifistům“ nebo „spojencům
Moskvy“ splývaly automaticky s invektivami vůči československé vládě, která zůstávala ve
střední Evropě osamělým a opuštěným obhájcem demokratických a občanských principů proti
nacionalistické a fašistické záplavě. Augusto da Costa brojil proti možnosti destabilizovat
v mezinárodních krizích portugalský režim a napadal spolu s jinými údajnými destruktivními
elementy také Československo: Vášnivě si přejí, aby také v Portugalsku vznikly takové
28
29
Tamtéž, č. 349, s. 422-423, telegram č. 104, Berlín 4. září 1938.
Tamtéž, č. 350, s. 423, telegram č. 105, Berlín 5. září 1938.
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
vnitropolitické nebo zahraničněpolitické komplikace, že Nový Stát bude muset před
nepořádkem kapitulovat. A stejně vášnivě si přejí, aby Hitler napadl Československo – ačkoli
tento zednářsko-komunistický stát je souvěrcem politických taškářů – jen proto, aby se
všechno zkomplikovalo, Francie by se vrhla na Německo, pokládala by Franka za svého
nepřítele a účinně by pomohla barcelonským bolševikům; pak by se porážka
nacionalistického Španělska projevila také zde uvnitř a Portugalsko by se stalo…tím, co
chtějí30.
Tentýž novinář vymýval z myslí svých čtenářů jakoukoli opačnou interpretaci
československé otázky, která by mohla přijít zejména z mnohem objektivnějšího
francouzského tisku31, ale tím bezděčně prozradil národu geopoliticky odvrácenému od
střední Evropy, jaký ráz by v jiné optice mohl mít sudetoněmecký problém: Sudetští Němci
podporovaní z Berlína, kteří chtějí podrýt československou národní jednotu, a Čechoslováci,
vlastenecky vzdorující náporu pangermanismu... Je nutné varovat veřejnost, že takto věc
nestojí, a nabídnout jí jiné informace32. Ve svém boji se zdroji podporujícími Prahu dával
Augusto da Costa znovu neobratně najevo, že existují hlediska protichůdná jeho interpretaci:
Když agentury ve službách takové (protiněmecké) politiky nám přinášejí zprávy a telegramy o
neústupnosti sudetských Němců a ústupnosti Prahy, ptejme se, proč českou vládu nikdo
neovlivní, aby udržovala pevnou linii obrany; zdalipak v manévrech proti Runcimanově misi
nepůsobili v Praze francouzsko-sovětští agenti? Bylo by dobré, kdyby nás tiskové agentury
nepokládaly za pitomce33.
Zatímco z portugalského provládního tisku zaznívaly ostře protičeskoslovenské
invektivy, diplomaté nadále informovali o vývoji krize. Veiga Simões tlumočil 13. září 1938
Hitlerovy nesmiřitelé názory, aniž by zaujímal stanovisko ve prospěch kterékoli strany sporu:
Kancléř právě proslovil svůj projev charakterizovaný tak mimořádně násilnickým tónem, jaký
ještě nikdy nepoužil. O české otázce prohlásil, že Německo žádá pro sudetské Němce právo,
aby mohli sami o sobě rozhodovat, a jestliže si oni nemohou pomoci sami, pak jim pomůže
Německo. Používal vždy německého slova, které se může přeložit stejně jako autonomie nebo
jako plebiscit; ale stejně nikdy neupřesnil, jak si představuje řešení, a zůstával na vágních
příměrech. Zdůraznil, že v květnu necouvl před zahraničními argumenty na obranu českého
30
COSTA, A. da, „Os embusteiros da política“ (Političtí taškáři, čachráři), Diário da Manhã, Lisabon 13. září
1938, s. 1 a 6.
31
Ve svém článku „Os embusteiros do jornalismo“ (Novinářští taškáři, čachráři) v Diário da Manhã 15. 9. 1938
vyjmenoval Augusto da COSTA francouzské listy, které Československo podporují: Le Populaire, L´Ouvre,
Echo de Paris a L´Humanité.
32
COSTA, A. da, „Checoslováquia. Aviso ao Público“ (Československo. Upozornění pro veřejnost), Diário da
Manhã, Lisabon 16. září 1938, s. 1.
33
Tamtéž.
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
státu, že už v projevu v Reichstagu 22.února prohlásil, že Německo nemůže nadále tolerovat
útlak tří a půl milionů Němců, který má za následek posilování armády a vybudování
„nejgigantičtějšího opevnění, které kdy svět viděl“ na hranicích, a zdůraznil, že tam
pracovaly a pracují stovky tisíc lidí. Beneš musí dojít k dohodě se sudetskými Němci za
každou cenu. Varoval evropské státníky, že Německo je v této otázce ochotno jít až do
krajnosti a že to říká proto, aby o tom nebylo nejmenších pochybností34.
Salazar ve funkci ministra zahraničních věcí se v těchto dnech aktivně podílel na
horečné výměně depeší týkajících se československo-německého sporu. Měl ovšem na mysli
jen důsledky krize pro Portugalsko a v tomto rámci využíval informací z Berlína jak pro
řízení domácích propagandistů, tak pro instrukce vyslancům. Do Londýna zaslal tento pokyn:
PILNÉ. Dá se říci, že zdejší veřejné mínění sleduje s největším zájmem sudetoněmeckou
otázku s úzkostí, aby se tam nevytvořil mezinárodní konflikt, ale zůstalo klidné. Nemůžeme
přestat předpokládat, že portugalské veřejné mínění usoudí, že nás konflikt kolem
Československa nevyhnutelně zasáhne. Informujte o tom, že jsme přijali iniciativu
francouzského vyslance z doby před několika dny ke změně našeho vztahu k Československu,
aniž byste vyjadřoval naše pocity. Otázku o závazcích vůči Francii v české otázce doprovoďte
další otázkou, jaký je skutečný stupeň tlaku vyvíjeného Londýnem na Paříž, Prahu a Berlín.
Bylo by vhodné, aby se nezdálo, že náš zájem o první otázku znamená automatické uznání
závazků také pro nás. Informace našeho vyslance v Berlíně vedou k názoru, že k válce úplně
chybí ekonomické prostředky, ale zároveň uvádí mnoho faktů o jejich mobilizaci35.
Pod tlakem událostí odpovídal Armindo Monteiro do Lisabonu ještě téhož 14. září.
Popisoval především účinky československé krize na anglickou politickou scénu: Anglická
vláda přijala rozhodnutí zaslat Hitlerovi demarši přímo prostřednictvím premiéra. Proto
Neville Chamberlain dnes telefonicky mluvil s Hitlerem, připomněl kritickou situaci a žádal
schůzku na zítřek 15. září. Hitler v odpovědi přijal návrh a označil místo. Chamberlain odletí
zítra doprovázen dvěma odborníky s úmyslem nalézt v přímém rozhovoru s Hitlerem mírové
řešení. Král Jiří VI. přerušil dovolenou ve Skotsku a dnes odpoledne se vrací do Londýna36.
Příštího dne zaslal Monteiro Salazarovi obšírnější zprávu na základě rozboru britského
tisku a sondáží ve vrcholných kruzích britské politiky: Rozhovor s lordem Halifaxem byl
odložen na sedmnáct hodin kvůli schůzi vlády dnes ráno. Budu se nyní snažit reprodukovat
uskutečněný rozhovor co nejvěrněji. Nejprve jsem řekl, že v současném okamžiku se mi zdá
34
Dez Anos de Política Externa…, č. 354, s. 427, Telegram č. 114, Berlín 13. září 1938.
Tamtéž, č. 355, s. 427-428, Telegram č. 192, Lisabon 14. září 1938 (podepsaný Salazarem).
36
Tamtéž, č. 356, s. 428, telegram č. 287, Londýn 14. září 1938.
35
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
přirozené, že si přeji znát přímo od nejpovolanějšího pramene stanovisko britské vlády, abych
informoval svou vládu; jaké jsou podle lorda Halifaxe perspektivy v oblasti okamžitých
kroků? Halifax odpověděl, že se vše vyvíjí tak rychle, že vzniká dojem, že co se v jednom
okamžiku přijme, v druhém se změní; teď na závěr odpoledne vzniká podle ranních zpráv
dojem lehkého optimismu; kdo věří, nemůže ztrácet naději; doufá, že přes všechny potíže
udělá anglická vláda všechno lidsky možné pro udržení míru, ale nyní je ještě nemožné
předvídat vývoj událostí. Halifax se a chvilku odmlčel a pak jsem položil další otázku: To
„lidsky možné“ se dělá v Berlíně, nebo v Praze? Halifax se na mne ledově zadíval a zeptal se:
Proč se tak ptáte? Abych nevyvolával přátelství mezi našimi dvěma zeměmi a práva, která
z něho vyplývají, odpověděl jsem: Protože v anglických novinách jsem viděl, že anglický
vyslanec v Berlíně učinil jisté prohlášení před Führerem ohledně postojů anglické vlády, a
v portugalských novinách, které dnes došly, vidím tuto skutečnost popřenou. Snad německými
agenturami? – ptal se Halifax. Informace, které jsem viděl, přišly z agentury DNB, opáčil
jsem. Halifax zůstal ticho asi dvě minuty, takže jsem měl dojem, že mi ani nechce odpovědět.
Pak řekl: Postoj anglické vlády jasně vyjádřil premiér a nedávno i kancléř pokladu; před
projevem v Norimberku a tváří v tvář událostem chápala anglická vláda jako výhodu
vysvětlovat svá stanoviska přímo u kancléře Hitlera prostřednictvím nót nebo formálních
demarší; ale pak došla k názoru, že by taková iniciativa mohla mít kontraproduktivní dráždící
účinek, namísto aby představovala apel ve smyslu odpovědnosti, a že by mohla vést Hitlera
k prohlášením, která by ještě víc situaci zkomplikovala; rozhodlo se tedy, že anglický vyslanec
podá demarši přímo u nejvyšších a nejodpovědnějších osobností s jasným vyjádřením
anglického stanoviska a to bylo učiněno u všech osobností, které mohou ovlivnit situaci tak,
aby nevznikly pochybnosti. V Praze, dodal, jsme udělali přímo či nepřímo všechno možné pro
dosažení mírového řešení, přímo prostřednictvím našeho vyslance, nepřímo prostřednictvím
lorda Runcimana, který dělal zázraky. Myslím, že jsme dosáhli ústupků, které se zpočátku
zdály nemožné; zezačátku váhaví Češi se nakonec ukázali být velmi smířliví. A jistě je
dovedeme na pokraj jejich možností ustoupit. Říkám to, dodal, jako osobní informaci pro vás.
Vysvětlil jsem tedy, že jsme přerušili styky s Československem kvůli řadě incidentů, v nichž se
nesprávnost postupu jejich vlády zdála Lisabonu jasná. Halifax poslouchal, aniž k tomu co
poznamenal. Já jsem pak řekl, že v zájmu informovanosti mé vlády položím velmi troufalou
otázku: přál bych si vědět, jaké jsou závazky Velké Británie vůči Francii v současných
souvislostech. Halifax trochu váhal s odpovědí. Pak řekl pomalu: Jak je známo, Velká
Británie nemá vůči Československu přímé závazky. Avšak pokud by Francie intervenovala
v této zemi a válka by se rozšířila tak, že by nevyhnutelný řetězec událostí ohrozil bezpečnost
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
Francie, nebude se Velká Británie moci vyhnout konfliktu. Žádné zemi, ani Francii nemůžeme
říci více než toto. Usnesení vlády Jeho Veličenstva vystavuje riziku v tomto ohledu nejen ji
samotnou, ale také Kanadu, Austrálii, Nový Zéland a Jižní Afriku; každý si zaujaté stanovisko
vysvětlí tak, jak mu rozumí. Nemůžeme spekulovat o hypotézách, ale podle ustanovených
principů budeme slaďovat naše akce. Nakonec jsem se zeptal, zda jsou francouzští důstojníci
v Londýně ve styku s britským generálním štábem. Odpověděl, že mu to není známo37.
Monteirovy rozsáhlé sondáže v Londýně dosvědčovaly, že většina sousedů zastává
vůči ohroženému Československu tvrdý postoj. Z toho vyplývalo, že pražská vláda obklopená
nepřáteli je v nejtěžší situaci. Telegram zaslaný Salazarovi z Londýna 16. září 1938 hodnotí
polská stanoviska: Třináct hodin. Při rozhovoru dnes ráno mi polský vyslanec řekl, že postoj
jeho vlády, tolik kritizované v posledních dnech za své mlčení, je takový, že se sudetoněmecký
problém musí vyřešit takovým způsobem, který jim umožní návrat do Německa. Na
sudetoněmeckých územích je všechno německé, a jestliže byla tato teritoria přiznána
Československu, bylo to jednoduše kvůli velkému vlivu Beneše a Masaryka ve Versailles. Ale
problém je hlubší, než si lze představit, a v Československu nebude klid, dokud nebude anexe
definitivně ukončena. Jinak bude neklid pokračovat s důsledky, které nelze předvídat. Anglie
se nakonec bude muset o tom přesvědčit a Francie bez podpory nic neudělá. Tyto názory mi
byly přirozeně svěřeny s největší důvěrností, ale jejich uvědomění zřejmě mohutně ovlivnilo
akce Foreign Office v posledních dnech. Sděluji to Vaší Excelenci proto, že je tu polský postoj
není běžně známý38.
Téhož dne informoval Ochoa z Paříže o nezdařeném pokusu britského premiéra
uzavřít československý případ: Rychlý návrat Neville Chamberlaina vyvolal překvapení
všech, kteří s přehnaným optimismem soudili, že dvoudenní rozhovory budou stačit na
vyřešení situace. Je zřejmé, že Hitler předložil, třeba v příjemných formulacích a v očekávání
dohody, podmínky, o kterých Neville Chamberlain soudil, že je musí neprodleně sdělit své
vládě a Francii. Soudí se, že bude nutná také Daladierova cesta, a je pravděpodobná nová
Chamberlainova cesta do Německa příští úterý, kam by jel buď sám, nebo s Daladierem.
Všechno se zdá potvrzovat směřování k evropské konferenci omezené na čtyři mocnosti, nebo
na konferenci rozšířenou na další, kteří by se cítili být ve věci zainteresováni, nebo by
vyžadovali svou účast39.
37
Tamtéž, č. 357, s. 428-430, telegram č. 286, Londýn 15. září 1938.
Tamtéž, č. 358, s. 430-431, telegram č. 291, Londýn 16. září 1938.
39
Tamtéž, č. 359, s. 431, telegram č. 92, Paříž 16. září 1938.
38
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
Monteiro prolistoval a pečlivě excerpoval britský tisk, aby mohl obšírně informovat
Lisabon o ztroskotání prvního kola britsko-německých rozhovorů na nejvyšší úrovni o
sudetoněmecké otázce: Diplomatický korespondent Telegraphu důvěryhodně potvrzuje, že
Hitler předložil své požadavky v jasné podobě a doprovodil je lhůtami. Dá se říci, že žádal
právo na oddělení důležitých oblastí od sudetoněmeckých území. Nenechal na pochybách, že
nebude-li uspokojen v blízké době, bude nucen sám upřesnit své postoje v zájmu
pronásledovaných sudetských Němců. Německé kruhy nepopírají, že Chamberlain se tomu
opřel stejně tvrdě v tom smyslu, že při snaze vyřešit situaci silou použijí také Anglie a Francie
sílu, aby takové snaze zabránily. Minulou noc se ve světle zpráv z Prahy zdálo nejasné, budeli se moci nějaký návrh Londýna stát základem jednání. Soudilo se, že naději na přijetí mají
jen takové návrhy, které budou doprovázeny zárukami integrity Československa.
Korespondence z Prahy uvádí, že se tam příští týden očekává invaze doprovázená prudkými
leteckými útoky a že kvůli vzrušení lidu nemůže česká vláda za současné situace souhlasit
s nějakým návrhem plebiscitu a že jakékoli snahy vlády v tomto smyslu by vyvrcholily
vyhlášením vojenské diktatury; ví se, že podél hranic s Německem je země obklopena
nepřátelskými vojsky, přičemž nejsilnější koncentrace je na hranicích se Saskem, odkud se
očekává nejtvrdší útok. Tvrdí, že v Německu začali zatýkat nejznámější české občany a že
český zastupitelský úřad v Berlíně byl informován, že se jedná o rukojmí pro zamezení toho,
aby na vůdce poslední vzpoury byl uplatněno válečné právo. Informuje, že Henleinovo
vyhlášení žádající oddělení vedlo hlavní autority henleinovské strany k vyjádření
bezpodmínečné věrnosti českým úřadům a že jen menšina si přeje oddělení. Pod titulem
„Návrat premiéra“ informuje Times, že v Německu se všeobecně soudí, že jediným možným
řešením české otázky je včlenění sudetoněmeckého obyvatelstva do německého území; referuje
se podrobně o rozpuštění sudetoněmecké strany českou vládou s tvrzením, že tato strana měla
příznivou situaci mezi evropskými rasovými menšinami, ale teď ztrácí práva, jichž dlouhou
dobu požívala, stejně jako perspektivu budoucích výsad; popírat kdykoli český stát by
ohrozilo jednotu Henleinovy strany, neboť by se na to nahlíželo jako na velezradu. O
vhodnosti přijatých opatřeních je nyní možné diskutovat, ale právo na jejich použití je
neoddiskutovatelné. Říká, že sudetští Němci už udělali dost, aby předvedli přání své velké
části sjednotit se s Německem, a větší tlak na nezákonnost a násilí by sloužil jen k tomu, aby
poškodil jejich věc v očích světa; násilí se musí zastavit násilím a česká vláda nemůže
rezignovat na úlohu udržovatele pořádku. Dodává, že ti, kteří si přejí plebiscit, jen bourají své
vlastní přání tím, že vytvářejí podmínky, ve kterých takový plebiscit ztrácí význam a že
hlasovat v nenormálních podmínkách by bylo horší než zbytečné. Tvrdí, že normální
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
podmínky distribuce lidí byly zničeny odchodem české menšiny ze Sudet, útěkem tisíců
sudetských Němců do Německa a tisíců nenacistických Němců do vnitrozemí a zdůrazňuje, že
při vytyčení nové hranice by se půl milionu Čechů ocitlo na špatné straně. Tvrdí, že dvojím
cílem britské vlády je nalézt spravedlivé řešení a vyloučit přechod k síle, a který by byla celé
Evropa nucena odpovědět. Daily Express tvrdí pod titulem „Názor“, že Anglie nebude
v tomto ani v příštím roce zatažena do války. Manchester Guardian ic neví o tom, co
Chamberlain řekl, ale z toho, co vyjádřil Hitler, se zdá být jisté, že se nic nezměnilo na
požadavku převodu sudetoněmeckého regionu do Německa, a nebude-li převod rychlý, Hitler
použije sílu. Říká, že česká vláda přijala opatření, která ukazují, že má malou naději na to, že
by napadení jejího mohlo být vyloučeno. Ať už budou poslední rozhodnutí vlády jakákoli, tato
země se čestně může vystavit plebiscitu; vnutit ho Čechům bude znamenat vyzvat je, aby
důvěřovali v budoucnost, nikoli ve vlastní zbraně a přirozené zábrany, ani v moc svých
spojenců, nýbrž aby se odevzdali v dobré víře a umírněnosti Hitlerovi, když je jich 7 milionů
proti 80 a čelí překážkám svého zvětšování. Britský lid, jemuž nechybí smysl pro realitu ani
věrnost, by stěží připustil, aby se příliš vnucovalo malému a spřátelenému národu, nyní
vystavenému násilí drtivé vojenské mocnosti. V jiném článku analyzuje pozici Itálie a uzavírá,
že Itálie má mnoho co ztratit a máloco získat v evropské válce, ať už se bude držet mimo, nebo
se zapojí do ní, a předpokládá, že Itálie bude pravděpodobně neutrální, i kdyby ostatní začali
bojovat. News Chronicle tvrdí Barlettovým perem, že návštěva skoro znemožnila, aby Němci
teď pochodovali na Československo, chybí-li vážné incidenty, z čehož dále vyvozuje, že český
lid zbavený naděje na pomoc západních demokracií může mít snahu odvrhnout současnou
disciplinu a raději padnout v boji, než by přijal vnucenou úpravu hranic. Bude-li výsledkem
setkání příští týden, jež by rozhodlo pouze revizi českých hranic, bude pokoření Anglie úplné.
Dříve než návštěva vydala důkazy, říká Barlett, že existuje riziko odcizit se Spojeným státům a
vystavit se pohrdání všech zemí, ptal se premiér svých kolegů, zda dělá Anglie dobře, když bez
dobrých rad ponechává Československo jeho osudu; Francie tenkrát řekla, že nemůže splnit
své smluvní závazky, protože byla opuštěna Anglií, a že válka může být jen lokální. Daily Mail
zastává myšlenku, že demokratické národy nemohou plebiscit zavrhnout; hájí také
neutralizaci Československa a sleduje přitom jeho strategickou polohu. Poliakoff uvádí ve své
korespondenci, že trvá nepružná pozice zaujatá v Norimberku. Říká, že Hitler žádá plebiscit,
při němž by byly souhlasně organizovány mezinárodní komise, a k Německu se má připojit
území s více než 75 procenty Němců, přičemž ti ostatní by měli být organizováni v kantonech
a Československo by mělo být neutralizováno za mezinárodních záruk. Říká, že je velkou
otázkou, zda takové řešení vyhovuje Praze a že se válka znovu stává možná, pokud k ní
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
nebude všeobecná averze. Flandin zveřejnil včera ve Standardu článek, který způsobil senzaci
titulkem „Francie nepůjde do války pro zachování míru“; je toho názoru, že český problém se
má nazírat jako vnitřní, a nikoli mezinárodní otázka40.
Rozhodující dny
Portugalská
diplomatická
korespondence
shrnující
stanoviska
vyjadřovaná
v politických kruzích i médiích potvrzuje názorový chaos i akční improvizaci, které vládly na
vrcholu francouzské a britské politické scény. Neexistovalo jasné a rázné stanovisko a bez
politické koordinace Západu záviselo řešení uměle vyvolaného sudetoněmeckého problému
včetně osudu Československa jako státu stále více na Německu. Hitlerova stanoviska byla
mnohem dravější a zcela přímočará, a tak demokratický středoevropský stát zřetelně spěl ke
svému zániku. Československá otázka v druhé polovině září 1938 zcela opanovala zahraniční
politiku většiny evropských států a vyvolávala pro své možné důsledky živý zájem také
v Portugalsku.
Veiga Simões informoval 17. září svého ministra zahraničních věcí Salazara o
možnosti okamžité německé vojenské intervence: Oficiální kruhy jsou neproniknutelné
ohledně rozhovorů Chamberlaina s Hitlerem tím spíš, že nyní Kancléř povzbuzuje
k neprodlené intervenci; a tak i důvěryhodné diplomatické kruhy předvídají na zítřek vstup
Němců do Sudet. Z přímého zdroje jsem nicméně získal přesné a zcela důvěrné zprávy o
rozhovorech, jak jsem žádal: Chamberlain odtud odjel s jistotou o obrovské vážnosti situace,
což se dalo předvídat při mimořádných lichotkách německé vojenské hrdosti při jeho příjezdu,
protože mu Hitler prohlásil, že v případě českého vojenského obsazení Sudet okamžitě
zasáhne, ať už budou důsledky jakékoli, dokonce i kdyby Anglie vstoupila do války.
Chamberlain získal osobní přesvědčení, že jedině amputace československé sudetské zóny
zabrání válce. (…) Doufá, že se bude moci setkat s Hitlerem znovu v úterý v okolí Kolína nad
Rýnem; odnesl si slib, že německý postup se do této nové schůzky neuskuteční, pokud
v Sudetách nevzniknou vážné nepokoje. Hitlerova akce se zakládá nejen na víře, že hranice
s Francií je nyní nezranitelná, ale také na tvrzení, že nový 21.květen, kdy ukázal před
německým lidem ústup před Anglií, by ho vážně zbavil domácí prestiže. Mohu Vaši Excelenci
ujistit, že rozhovory se nedotkly žádného jiného evropského problému ani koloniální otázky.
Bonnet řekl včera belgickému vyslanci v Paříži, že francouzská mobilizace by se mohla
uskutečnit až po schválení parlamentem a že intervenci, i kdyby byla pokládána za
40
Tamtéž, č. 360, s. 431-434, telegram č. 295, Londýn 17. září 1938.
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
nevyhnutelnou, by muselo předcházet prohlášení o agresorovi ze Ženevy. Ciano prohlásil
včera belgickému vyslanci v Římě, že Itálie bude doprovázet Německo „na život i na smrt“.
Tichá mobilizace pokračuje se vší intenzitou stejně jako přesuny vojsk k francouzské hranici
Ze zdroje, který by měl být dobře informován, mi bylo sděleno, že kromě velkého rozrušení
v Hitlerově okolí existují také vážné nesrovnalosti mezi ním a Goeringem, který by chtěl
převzít moc a jehož nemoc je jen diplomatická, což tlumočím se všemi výhradami. Nuncius
dostal informace, že je to katolický klérus, který v Sudetách nejvíce podněcuje lidi, ale že ti že
se zdají být po Chamberlainově příjezdu i přes absurdní a chaotické informace berlínského
tisku poměrně klidní41.
Armindo Monteiro znovu obšírně shrnul názory britského tisku ve své zprávě z
19.září, především však naznačil, že názory britské a francouzské vlády dospěly do stadia
rozhodnutí: Celý včerejší den schůzovali angličtí ministři s Daladierem a Bonnetem a
vypracovali návrhy, které Chamberlain předloží Hitlerovi. Během schůzky odevzdal
československý vyslanec nótu své vlády žádající, aby nebylo zaujímáno definitivní stanovisko
bez vyslechnutí české vlády. O půlnoci bylo dodáno tisku komuniké tohoto znění: „Po
rozsáhlé diskusi o současné mezinárodní situaci dospěli zástupci britské a francouzské vlády
k naprosté shodě o tom, jaký postup má být přijat k hledání mírového řešení československé
otázky. Obě vlády doufají, že bude možné dosáhnout celkových úprav v zájmu míru. Závěry
zůstávají ještě tajné, ale některé noviny soudí, že znají nový plán založený na těchto bodech:
za prvé všechny okresy, ve kterých mají sudetští Němci více než 75 procentní většinu, budou
považovány za území, které vyslovilo přání sjednotit se s Německem; za druhé nová hraniční
linie bude vytyčena pokud možno tak, aby byly tyto okresy postoupeny Německu; za třetí
okresy s méně než 75 a více než 50 procenty sudetských Němců vytvoří autonomní oblasti
uvnitř českého státu; za čtvrté budou přijata zvláštní opatření pro výměnu obyvatelstva a
zaručení svobod menšiny, která nebude převedena do Německa; za páté podobné úpravy se
budou týkat také maďarské a polské menšiny; za šesté nové české hranice budou garantovány
velmocemi a sousedními státy, čímž skončí povinnosti vyplývající ze smluv Československa
s Francií a Ruskem42.
Naléhavost problému byla tak velká, že Monteiro adresoval do Lisabonu ještě téhož
dne druhou depeši: Z dnešního ranního tisku vzniká tento obecný dojem: především
zdůrazňovaná
tendence
ustoupit
před
německými
požadavky
ve
věci
odevzdání
sudetoněmeckých území, nejen plebiscitu; za druhé přání míru i za cenu takového postoupení,
41
42
Tamtéž, č. 361, s. 434-435, telegram č. 124, Berlín 17. září 1938.
Tamtéž, č. 362, s. 435-437, telegram č. 298, Londýn 19. září 1938.
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
které se pokládá za do jisté míry spravedlivé; za třetí tendence zatáhnout Paříž do britských
hledisek a zdá se francouzská tendence nechat se tam zatáhnout, aby závazky vůči
Československu vypadaly jako britské a ne francouzské; za čtvrté živé obavy z české reakce, a
proto tendence izolovat Prahu od jednání tak, jako by se otázka týkala jen mocností, které
postaví českou vládu před hotovou věc a tím zabrání jakémukoli možnému konfliktu. I při
různosti zpráv a komentářů se tyto tendence zdají ukazovat, že anglická vláda přes udržování
jednání a řešení v tajnosti už od nynějška připravuje veřejné mínění a to, aby si zvyklo na
myšlenku postoupení území jako spravedlnosti pro sudetské Němce a dokonce při mluvení o
české neústupnosti se dává najevo, že Anglie stojí před čistě lokální otázkou, která se dá léčit
místní medicínou, a nikoli před problémem německé expanze nebo hegemonie, která se
značně zostří po anexi Sudet a omezení Čechů43.
Téhož dne informoval o francouzských stanoviscích z Paříže Ochoa: Ačkoli se
oficiálně ví jen to, že londýnská konference skončila plnou francouzsko-britskou shodou,
soudí se, že tato dohoda zahrnuje úpravy německo-československých hranic kompenzované
mezinárodními zárukami československé nezávislosti. (…) Předpokládá se, že vyvolá v Praze
velký odpor tím spíš, že Polsko, Maďarsko a Rumunsko odmítnou přidat se k zárukám,
nebudou-li dříve uspokojeny nároky jejich menšin, o něž se včera zajímal Mussolini. Je třeba
překonat neústupnost Prahy, kterou budou popichovat Rusové a francouzští komunisté, i
politické a společenské tlaky, které tyto síly budou vyvíjet na francouzskou vládu44.
Přestože se Salazar v těchto dnech ponejvíce zaměstnával nákupem zbraní pro
portugalskou armádu a vývojem občanské války ve Španělsku, sledoval pečlivě
diplomatickou korespondenci, v níž teď zcela převažovala tématika československoněmeckého sporu. Moteiro psal 20. září: Mussolini ve svém projevu v Terstu tvrdil, že to co
řekne, mu nediktuje jen politika svazků mezi Římem a Berlínem, nýbrž i city přátelství vůči
menšinám v Československu, a že při případném zformování fronty pro Prahu či proti ní bude
Itálie vědět, na jakou stranu se má postavit45. Veiga Simões příštího dne oznámil summit
nejdůležitějších státníků: Právě jsem se dověděl, že schůzka Chamberlain-Hitler se uskuteční
ve čtvrtek. Česká vláda žádala v Londýně francouzskou a britskou vládu, aby dobře zvážily
předložené žádosti na odstoupení území46.
Zatímco diplomatické kruhy řešily napětí, které mohlo strhnout do středoevropského
konfliktu i vzdálenější země, portugalský tisk blízký představitelům autoritativního režimu
43
Tamtéž, č. 363, s. 437, telegram č. 299, Londýn 19. září 1938
Tamtéž, č. 365, s. 438, telegram č. 95, Paříž 19. září 1938.
45
Tamtéž, č. 367, s. 439, telegram č. 301, Londýn 20. září 1938.
46
Tamtéž, č. 371, s. 441, telegram č. 127 citován takto celý, Berlín 21. září 1938.
44
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
trval právě ve dnech kulminující krize na obrazu mezinárodního komunistického komplotu,
který konflikt kolem sudetských Němců vytvořil. Deník Diário da Manhã strašil čtenáře, že
agenti Moskvy “udělají všechno pro to, aby si nedali ujít tak vhodnou příležitost ke svým
krvelačným úmyslům uvrhnout národy do zničujícího ohně nového světového konfliktu. Proto
právě komunisté a jejich přisluhovači agitují ve svém tisku a podněcují k revoltě proti
rozhodnutím anglické a francouzské vlády směrujícím k vyřešení česko-sudetského
konfliktu”47. Takový komplot by mohl být zlikvidován jedině úsilím Neville Chamberlaina,
chváleného jak portugalskými anglofily, tak germanofily: Všichni dobří lidé (použitý výraz
homens-bons je archaismus znamenající původně “šlechtici”) z Portugalska nechť mu od
nynějška telegrafují do Londýna svědectví své vděčnosti48. Tradiční probritské pocity se
v tomto případě slévaly s obdivem k síle antidemokratického německého modelu. Teoreticky
možná francouzská pomoc Československu namířila nenávist portugalských pravičáků proti
oběma zemím, přičemž vyčítali Francii, že je “spojencem státu, který se snaží zničit všechny
další státy včetně francouzského”49.
Krize spěla k rozuzlení a portugalští diplomaté sledovali vývoj situace z větší části
s profesionální nestranností. Portugalský vyslanec v Británii referoval 22. září výlučně o
československé otázce. Budu teď Vaší Excelenci tlumočit rozhovor, který jsem dnes vedl
s Cadoganem o současné mezinárodněpolitické situaci. Zdůraznil, že prohlášení dává jen mně
na vědomí a že na schůzce s Chamberlainem Hitler nenavrhl žádný plán nebo řešení podle
německé metody. Vášnivě obhajoval rasové a sebeurčovací principy. Připomněl, že tuto
druhou zásadu Anglie vždy hájila. Zdůraznil, že sudetští Němci nechtějí patřit
k Československu a že se silně chtějí připojit k Říši. Řekl, že nechápe, jak může Anglie tváří
v tvář všem těmto skutečnostem hájit současný stav československého státu. Prohlásil, že je
připraven hledat mírové řešení, ale že podepře práva sudetských Němců silou, až přijde pravá
chvíle. Chamberlain zdůraznil svou ochotu jít až do krajnosti k nalezení mírového řešení
současných potíží, ale že Anglie je proti řešení silou. Právě proto anglická vláda, která vždy
hájila zásadu sebeurčení, se pokusila vytvořit plán řešení pro Sudety; jakmile byl vypracován,
byl předložen ke konzultacím pařížské vládě a pak československé vládě, která ho nakonec po
váhání přijala. (…) Zítra pojede Chamberlain do Německa předložit Hitlerovi a prodiskutovat
s ním anglo-francouzský plán, od něhož očekává rozumné vyřešení současných potíží. (…)
47
Článek „Espírito comunizante“ (Komoušský duch, druhé slovo v názvu je depreciativní neologismus), Diário
da Manhã, Lisabon 17. září 1938.
48
COSTA, A. da, „Louvado seja Chamberlain“ (Buď pochválen Chamberlain), Diário da Manhã, Lisabon 17.
září 1938.
49
Článek „Pan-germanismo e pan-comunismo“, Diário da Manhã, Lisabon 24. září 1938.
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
Ptal jsem se, zda mají Angličané v úmyslu dotknout se celoevropských problémů. Odpověděl,
že je možné, že budou v průběhu rozhovorů nastoleny, ale že všechno závisí na tom, jaký dá
Hitler rozhovorům směr. Komentoval to tím, že tak vypadají věci, když všechno závisí na
jediném člověku. Atmosféra ve Foreign Office je dnes znatelně klidnější, i když se celou noc
pracovalo50.
V Lisabonu zkoumali ještě před Mnichovem skutečnou podobu německých úmyslů.
Jestliže v Paříži nebo Londýně se občas věřilo ve spravedlivou motivaci německého nároku
na Sudety a na uklidnění po případném vyřešení otázky českých Němců
na úkor
Československa, portugalský vyslanec ve Španělsku Theotónio Pereira filantropickému
zdůvodňování agrese zřejmě nevěřil, i když se mu němečtí diplomaté pokusili podezření
vymluvit. Pereira hlásil 23. září svému ministerstvu: Hovořil jsem dnes s německým
vyslancem. Ptal jsem se ho, jaký je základ prohlášení vysílaného v rádiu a zveřejněného
v tisku, že Německo v budoucnu odmíná respektovat Československo, dokonce i po anexi
Sudet. Odpověděl, že jde o drb, který má za cíl nastolit zmatek, protože Německo se po
znovuzačlenění lidí německé rasy do Reichu o Československo absolutně nebude zajímat.
Řekl, že kritický okamžik mezinárodní politiky pominul, i když ovšem ještě existuje riziko
konfliktu motivovaného případným agresivním postupem nové české vlády pod tlakem Ruska.
Mluvil o Chamberlainovi s velkými sympatiemi a řekl, že Německo mu připravilo triumfální
přijetí…51
V předvečer mnichovské konference tlumočili portugalští diplomaté věrně skutečnost,
že západní mocnosti zcela opustily linii obrany československých státních zájmů ve prospěch
vlastního klidu a vlastní bezpečnosti. Vyslanec v Paříži oznámil 25. září: Daladier a zdejší
ministr zahraničních věcí odjíždějí dnes do Londýna na pozvání Angličanů a očekává se
napjatě odpověď české vlády, na niž podle všeho Londýn a Paříž vyvíjejí jistý nátlak. Stefan
Lausane se znovu v Le Matinu vyslovuje proti válce za Československo, píše, že „čest Francie
nezávisí na Litvinovově ocenění ani na Benešovu rozhodnutí,“ a vyjadřuje naději, že Francie
nedovede příliš daleko vojenská opatření, aby nevzbudila vášně mezi bláznivými provokatéry.
V zemi vládne nadále pořádek a vrací se určitý optimismus k situaci přes rušnou kampaň
komunistů, kteří v Humanité prohlašují Hitlerovy požadavky za „neslýchané“52.
Ve svém poselství z 28. září oznamoval Veiga Simões poslední pokusy pražské vlády
zabránit rozdělení Československa podle stále drzejších Hitlerových požadavků. Zároveň
50
Dez Anos de Política Externa…, č. 372, s. 442, telegram č. 305, Londýn 22. září 1938
Tamtéž, č. 373, s. 443, telegram č. 154, San Sebastian 23. září 1938.
52
Tamtéž, č. 377, s. 447, telegram č. 104, Paříž 25. září 1938.
51
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
informoval o nedostatku vůle československých spojenců podpořit integritu Československa:
Vyčerpaly se poslední prostředky k vyloučení války, která se zdá nevyhnutelná vzhledem
k úporné Kancléřově vůli zorganizovat invazi do Československa. Jeho plánem je obsadit jen
to, co na mapě přiložené k jeho memorandu pokládá za německé (a co představuje skoro
dvojnásobek území definovaných jako německá na Henleinově mapě zveřejněné počátkem
července); soudí, že to bude moci učinit rychle, snad během dvou dnů, a prohlašuje se snahou
zabránit válce s Anglií a Francií, že potom už nic víc nežádá. Italský vyslanec včera večer
dlouho jednal s Ribbentropem, jemuž se snažil poukázat na nebezpečí takového akčního
plánu; ministr zahraničních věcí tvrdošíjně odpovídal, že Hitler omezí konflikt na
sudetoněmecký region a že se vojenská akce uskuteční, ať se děje co se děje. Německý
vyslanec v Belgii a důvěrný přítel Kancléřův potvrdil před krátkým časem, že jde o tento plán
a že bude mít velký úspěch. Tisk nezveřejnil úřední zprávu Foreign Office o intervenci Anglie,
Francie a Ruska v případě útoku na Československo, což podle mých kolegů, kterým ještě
zbyla naděje, znamená, že si Německo akci ještě rozvažuje. Tomu já nevěřím, tím spíš že se
Chamberlainův projev dnes objevil ve zkomolené podobě tak, aby z něho vyplynulo, že Anglie
nezasáhne. Hitlerův plán pro případ všeobecné války spočívá na tvrzení, že lid byl náhle a
neočekávaně napaden Čechy. Francouzský vyslanec měl dnes dlouhý rozhovor s Hitlerem;
zjistím výsledky. Belgický vyslanec mi nadále sděluje, že Belgie udělá všechno proto, aby
zůstala neutrální, dokud to půjde; nevěří, že by ji Německo napadlo, proto nebyly na
belgických hranicích rozmístěny vojenské oddíly, nýbrž jen milice černé gardy. Přes
prohlášení Bukurešti a Bělehradu má rumunský vyslanec, germanofil spojený s německými
kruhy, osobní názor, že dokonce ani v případě maďarského útoku na Československo nebude
Malá dohoda fungovat, protože cílem útoku by bylo jen obsazení území postoupených
Benešovi a v Československu tím už nebude existovat tentýž signatářský stát tohoto paktu;
dodává, že Rumunsko dává jako spojenci přednost Polsku a že postup jeho země bude záviset
na postupu Varšavy jen v takové válce, které se zúčastní Rusko. Řekl, a zdá se že na základě
dobrých zpráv, že Praha německé ultimatum odmítne. Jasnozřivější diplomatické kruhy však
nadále pokládají situaci za krajně vážnou a snaží se předejít vstupu německých vojsk na
sudetské území; lokalizaci konfliktu podle Kancléřova záměru pokládají za mýtus53.
Mnichovská konference likvidující versailleský pořádek už faktickou realizací „paktu
čtyř“ se však už scházela, aby vyvrcholením metody appeasementu vyloučila válku. V tentýž
den, kdy bylo Československo pokořeno, se k nečestné hře jasně vyjádřil z Londýna Armindo
Monteiro: Dnes vznikl dojem, že čtyři velké země najdou mírový způsob jak rozdělit (použité
53
Tamtéž, č. 393, s. 458-459, telegram č. 139, Berlín 28. září 1938.
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
slovo decepar znamená „zkrušit, rozbít, odřezat“) Československo. Přání míru a nezájem o
osud Československa byly v Dolní sněmovně ostentativně vyjádřeny, aby se jednání
v Mnichově nepokládalo za výraz slabosti. Tisk se snaží zvýraznit podíl Chamberlaina a
Roosevelta a co nejméně mluví o Mussolinim54.
O výsledcích Mnichovské konference čtyř velmocí jako první referoval do Lisabonu
Veiga Simões: Podle dohody podepsané dnes v noci v Mnichově bude obsazení Sudet
provedeno postupně od 1. do 10. října, aniž by byla ničena jakákoli zařízení. Podrobnosti
evakuace určí mezinárodní komise složená ze zástupců Německa, Anglie, Francie, Itálie a
Československa. Území zřetelně německé bude obsazeno do 7. října; zbytek, který má být
obsazen do 10. října, upřesní mezinárodní komise, která také určí území, kde bude plebiscit
pro ty, které obsadí mezinárodní formace. Pravidla plebiscitu budou podobná jako v Sársku.
Datum ještě není stanoveno, ale bude to do konce listopadu. Definitivní hranice určí
mezinárodní komise s právem předkládat čtyřem mocnostem návrhy a doporučení
v případech, kdy dojde k odchylkám od národnostní hranice. Obyvatelé budou mít po šest
měsíců právo zvolit si, zda z obsazeného území odejdou, nebo se do něho nastěhují. Mapa
anektovaného území není ještě známá. Otázka polské a maďarské menšiny bude vyřešena
budoucí schůzkou stejných čtyř velmocí během tří měsíců, nebude-li vyřešena přímým
jednáním. Francie a Anglie už od nynějška zaručují budoucí hranice Československa.
Německo a Itálie takové garance přijmou, teprve až bude vyřešen problém polské a maďarské
menšiny55.
Nejvlivnější portugalské listy nadšeně vítaly mírové vyřešení sudetoněmecké otázky.
Podle nich si Hitler „nemohl přát větší triumf. Führer znovu zvítězil na celé čáře s úžasnou
obratností“56.
Hitlerovský
expanzionismus
byl
aplaudován,
protože
uhasil
snahy
mezinárodních komunistických „paličů“: Teď je jasně vidět, že to byli oni, kdo zasévali obavy,
nedůvěru, podrážděnost a paniku. Aby se rozdělily národy a srdce naplnila žlučí,
překrucovaly se úmysly, vyráběly se nebezpečné pomluvy, šířily se záměrně léčky a klevety.
Chtěli, abychom věřili v nemožnost jiného řešení, než je všeobecná válka…“57. Se zpětnou
platností
byla
před
málo
gramotnými
portugalskými
čtenáři
poněkud
neobratně
zpochybňována československo-francouzská aliance: Pro obranu Československa by Francie
musela zaútočit na Německo: kde? Kudy by prošli francouzští vojáci, aby přišli na pomoc
54
Tamtéž, č. 399, s. 463, telegram č. 331, Londýn 29. září 1938.
Tamtéž, č. 404, s. 466, telegram č. 141, Berlín 30. září 1938.
56
MASCARENHAS, D., „Os vencedores da partida“ (Vítězové utkání), Boletim da Legião Portuguesa, č. 16,
Lisabon 1. října 1938, s. 1.
57
Článek „Moscovo não conseguiu desencadear a guerra” (Moskvě se nepodařilo rozpoutat válku), Diário da
Manhã, Lisabon 3. října 1938, s. 1.
55
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
Československu? (…) Byla by to jen letecká válka, jejímž hmatatelným výsledkem by bylo
ničení civilního zázemí, zatímco vojáci by zůstali nedotčení v pohraničních opevněních?58
Bezprostřední nebezpečí evropské války na přelomu září a října pominulo. Salazar mohl
nadále podporovat vítězící stranu Franciska Franka ve Španělsku, stejně jako tradiční
spojenectví s Velkou Británií. Pro portugalskou diplomacii ztratil československý případ
význam.
Krize však vyvolala ještě mnoho ozvěn, stále slabších a méně intenzivně
vnímaných.
Pro historiky i politology zůstává při pohledu na mnichovskou krizi portugalskou
optikou mnoho námětů ke zvážení i komparaci. Zřetelný rozdíl mezi pronacistickým tónem
portugalského tisku a celkem objektivními informacemi diplomatických hlášení stejně jako
celá vypjatá a na poměrně krátký čas omezená kauza dosvědčuje ohromnou sílu medializace a
internacionalizace politiky i propagandistického překrucování faktů jako výrazné nebezpečí
dvacátého, a tím spíše perspektivně dalšího století. Tomuto nebezpečnému ohlušení podlehli
v dané chvíli také portugalští diplomaté, kterým se v informačním ruchu nepodařilo odhalit,
že zničení československé integrity je pouhou předehrou k „hroznému vývoji Evropy řítící se
do zkázy“59. Mnichovská krize se nicméně stala školou mezinárodní politiky také pro
Portugalsko, jehož národní zájmy na prahu druhé světové války hájil Salazarův autoritativní
režim: obavy z perfidního jednání velmocí a z bezmocnosti malých států vedly Portugalsko
k nečestné neutralitě, která ovšem minimalizovala oběti země, jež neměla ke světové válce
dost sil. Cesty lavírujícího Portugalska a Československa, bojujícího prostřednictvím
Benešova Londýna proti fašistickým a autoritativním režimům, se tak za druhé světové války
i po ní znovu a nadlouho rozešly.
58
Článek „Pesames aos pacifistas“ (Upřímnou soustrast pacifistům), Diário da Manhã, Lisabon 4. října 1938, s.
1 a 6.
59
BENEŠ, E., Paměti. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství, Orbis, Praha 1947, s. 70.
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php