společenství

ČERVENEC
2005 M Ě S Í Č N Í K
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ
Ročník XVI. č. 7
3. července 2005
Cena 7 Kč
Věrozvěstové
Dali jste nám víru, nenechte nás spát,
vyproste nám sílu ve víře vždy stát.
Svatí Cyrile a Metoději,
národ český k vám dnes hledí,
zachovejte víry Velehrad!
z obsahu
Za jasné noci vidíme na nebi hvězdy. Svítily
před milióny let a budou svítit, dokud potrvá
podoba tohoto světa.
Také mezi lidmi se mluví o hvězdách. O hvězdách sportu, popmusic či filmu. Tyto lidské hvězdy
najednou zazáří, vidíme, jak se lidé za nimi hrnou,
oslavují je, jejich tváře se objevují na plakátech,
v tisku, v televizi. Jenže ony brzy pohasnou.
Jsou však mezi těmi lidskými blikotajícími
hvězdami a hvězdičkami ještě jiné. Svítí po celá
staletí. Nezáří slávou lidí, ale jinou – Boží.
Kdybychom mohli v duchu zaletět přes
nějakých jedenáct až dvanáct století zpět, viděli
bychom, že naše vlast byla pokryta hlubokými
pralesy a v nížinách bažinami. Jenom zřídka byla
lidská sídla obydlena lidmi. Do jejich temnoty
zazářilo světlo jako hvězda na černé obloze – záře
životů dvou mužů.
„Jděte do celého světa“,zní příkaz Ježíšův. A oni
jej plní – Konstantin (Cyril) a Metoděj. Dodnes
musíme obdivovat, jak mladý hoch Konstantin se
dovedl odvrátit od her a zábav bohatého prostředí
a celým srdcem se začíst do teologických spisů sv.
Řehoře Naziánského. Jak jinoch Cyril uprostřed
rozmařilého života na císařském dvoře dovedl čistě
žít, odmítnout nabízené pocty, úřady, výhodný
sňatek a zachovat si vznešený ideál.
Dodnes obdivujeme, jak v neuvěřitelně krátkém
čase se dovedli naučit nové řeči a mluvit ke všem
v jejich rodném jazyce. Jak tělesně slabý Cyril
s podlomeným zdravím vykonal obrovské cesty
a stačil při nich nejen denně kázat, ale psát celou
řadu spisů, přeložit a sestavit právní řád světský
i církevní a zvláště v dokonalém překladu Písma
sv. vykonat dílo, které by stačilo na celoživotní
program celých skupin učenců.
Když tedy pohlédneme na jejich život a dílo,
které přetrvalo tolik věků a přežilo tolik pohrom,
vidíme, že to nejsou žádné chvilkové „prskavky“,
ale velké hvězdy v životě našich národů a že máme
i my prosit dobrého Otce, abychom měli sílu dílo
jimi započaté také v životě každého z nás
dotáhnout do konce.
P. Ervín
Věrozvěstové
otec Ervín Jansa
1
Neodeslaný dopis
příběh, který napsal život - část 2.
2
Korunu denně pro Charitu
a pozvánka sdružení Ageus
Skautská hlídka
a „Do školy, když už nemusím? Ale fuj!”
3
4-5
Nad školním vysvědčením
To byla jízda, Dobrá zpráva
6-7
STRANA 2
Příběhy, které napsal život
V tomto čísle NS si přečtete druhou část příspěvku
z Měsíčníku matek. Neodeslaný dopis byl určen otci
Ladislavu Kubíčkovi - o jeho životě i tragické smrti
jsme všichni ledacos slyšeli nebo i četli..
Neodeslaný dopis
Naplánovali jsme s Tebou za půl roku svatbu a chtěli
čistě prožít tento čas. Bylo to ale velmi obtížné…
„možná, že cítíš, jak na Tebe a na Vás oba v těchto dnech
„myslím“. Právě pro tolik darů, kterés dostala, pro svou
dosavadní krásnou službu Pánu, pro Nikolku, kterou Ti
poslal do cesty a které ses tak krásně věnovala – pro to
všechno by byla velká škoda, kdybys to všechno hodila za
hlavu a stala se slabochem a otrokem. A to víš, ďábel nespí!
Tu plnou krásu si musíte nechat do manželství… Vrchol
snoubenecké doby má být nejkrásnějším úsekem života.
Už se nevrátí! Tak ať zůstane opravdu krásný!..
V začátku našeho manželství jsem u sebe objevila žárlivost.
Neměla jsem žádný rozumný důvod, ale možná díky mému
sníženému sebevědomí jsem tento problém nezvládala. Jasně
a nekompromisně jsi mi radil zbavit se tohoto otroctví.
… tak to patří! Otevřeně si o všem popovídat a vzájemně si
pomáhat při odstraňování nedostatků na sobě… ta žárlivost
je známkou nějakého komplexu méněcennosti – a přece když
jsme děti Boží a máme tolik důkazů přízně a darů Božích,..
tak se toho brzy zbav, protože moc dobře víš, jak hnusná
chyba taková žárlivost je! Jak často vede i k rozvodům,
protože je opravdu nesnesitelná! … co se toho Tvého otroctví
týče, nedá se svítit! Nezbavila by ses toho jen nějakou
polovičatostí – snažit se na to nemyslet apod. Musíš mu to
přát, musíš se umět i s ním na ty holky podívat a umět na
nich to hezké najít – jaké mají hezké oči, účes, přeliv, výstřih,
jaké boky, jak se nesou. Tím Laďovi dokážeš, že mu věříš, že
se o něj nebojíš – a on se určitě bude snažit Ti zalichotit…
Jakmile bys to nedokázala, tak by to mohlo časem Laďovi
opravdu vadit a prohlížel by si je za Tvými zády a kdyby Tě
chtěl někdy nějak potrestat, tak by měl vždycky něco po ruce.
Snaž se dostat na druhou stranu svého nedostatku! A jak si
na to zvykneš, jak Ti to přejde do krve, máš vyhráno!
Prožíval jsi s námi narození naší Laděnky, Kristýnky
a Johanky. Chlubila jsem se Ti, že Johanka měla po narození
4,40 kg a 56 cm, odepsal jsi mi: … dívka má vynikat svou
něžností a krásou, ne kilogramy a centimetry.
Tvoje smrt mě, stejně jako mnoho dalších lidí, zasáhla. Ale
věděla jsem, že Boží plány jsou tajemné, někdy těžko
pochopitelné, ale vždycky dobré. to jsi mě naučil Ty. Proto
jsem přes slzy přijala…
V den Tvého pohřbu jsem Ti šla koupit šest růží.
Prodavačka je vázala a ptala mě, jestli na ně chci černou mašli.
„Ne, dejte mi bílou.“ Po chvíli se mě zeptala: „Nejedete vy na
pohřeb tomu zavražděnému knězi?“ Udiveně jsem řekla: „Jak
to víte?“ – „Přišlo mi parte. Před časem jsem vážně
onemocněla a psala jsem mu…“
A tak, drahý Ladislave, představuji si Tvoje shledání
s Bohem Otcem podobně, jak o tom píše Lia Cerrito v knížce
Z Boží kanceláře: Po smrti k Bohu přichází obyčejný, pokorný
kněz, mozolnaté ruce, vybledlé šaty, trpělivý pohled. „Synu
můj,“ řekne tlumeným hlasem Bůh. „Otče můj,“ odpoví starý
✎ ...
farář… Pán Bůh pozvedne ruce, aby všichni zmlkli, a prohlásí:
„Připravte slavnostní přivítání tomuto „maličkému podle
evangelia“. A přikáže těm napravo: „Vy připravíte osvětlení: vyberte
ty nejvzácnější hvězdy, ty nejzářivější a ty, co ještě nikdo nezná,
sneste komety a udělejte ten nejbarevnější ohňostroj, jaký umíte.“
Těm nalevo řekne: „A vy pak připravte průvod zástupců celého
nebe: archandělů, andělů, světců, apoštolů a mučedníků, panen
a vyznavačů. Zavolejte také Pannu Marii, ať přijde přivítat tohoto
oddaného syna a ať si vezme i ten diadém s dvanácti hvězdami…“
U dveří se tísnila skupinka andělů s hudebními nástroji. „A vy
připravte sbory,“ řekne jim Pán. „Někde v ráji musí být skladatel
Antonín Dvořák. Najděte ho, ať vám pomůže. Tenhle starý kněz
ho měl moc rád.“
Podél cesty, kterou půjde průvod, se shromáždily obrovské
zástupy. Malá sestřička patera Ladislava, se kterou byl denně
při mši svaté ve styku, mu skočila do náruče, byli tam i jeho
máma s tátou, maminka šesti dětí Věrka, které tento kněz
pomáhal v její nemoci i umírání, byl tam zástup těch, kterým
jako kněz s láskou posloužil, kterým byl nablízku, když trpěli,
byli tam svatí a světice všech dob. Jeden kardinál, který zemřel
už za starých časů, ale do ráje přišel teprve před nedávnem,
natahuje krk. „Kde jen to všechno měl Pán Bůh poschovávané?“
kroutí hlavou. „Když jsem přišel já, nic z téhle krásy tu nebylo!“
Našim holkám jsi psal: „Svoje sestřičky zdraví a žehná
Ladislav.“ a tak: „Svého bratříčka zdraví a o požehnání prosí
Laděnka, Kristýnka, Johanka s rodiči – Janou a Ladislavem.
A na shledanou, bratříčku.“
Putování
k Božímu Milosrdenství
Je pátek 30. 4. 2005, do půlnoci chybí pár minut
a z Třebíče vyjíždí autobus s poutníky do Polska.
Místem prvního zastavení je městečko Wadovice,
rodiště papeže Jana Pavla II. Zde se účastníme ranní
mše svaté, prohlížíme si kostel, zvláště křtitelnici, kde
přijal křest. Vedle kostela je dům, ve kterém se narodil
a prožil své mládí, na to upozorňuje pamětní deska
na domě. Zde je velká záplava květin.
Druhou zastávkou je vesnička Budzow, kde stojí
mariánský kostelík. Je v něm uchováván obraz Panny
Marie ze starého dřevěného kostelíka, který vyhořel,
ale obraz zázrakem byl neporušen.
Třetí a hlavní zastávkou pouti je Krakow a v něm
klášter Faustýny Kovalské a nová prostorná bazilika
Božího Milosrdenství. V kapli kláštera otec Stanislav
z Kamenice, který nás na pouti provází, slouží mši sv.
Následuje prohlídka kláštera a baziliky, kterou r. 2002
posvětil sám Jan Pavel II.
Kolem 18. hodiny se vydáváme na cestu zpět
k domovu. Unaveni na těle, ale posilnění na duši. A
tak na závěr už zbývá vzdát díky Bohu a Panně Marii
a také všem poutníkům, kteří vytvářeli společenství
spolu s organizátorkou pouti paní Molnárovou.
Díky za všechny
jáhen Karel
STRANA 3
KORUNU DENNĚ PRO
CHARITU
Vaše pomoc lidem v nouzi
Vážení přátelé, chtěl bych Vás krátce seznámit
s Oblastní charitou Třebíč. Jsme církevní nezisková
organizace, která byla zřízena brněnským biskupstvím
roku 1992. Na území okresu Třebíč pomáháme v 15-ti
zařízeních lidem, kteří se ocitli v těžké životní situaci.
Jedná se o ošetřovatelskou a pečovatelskou službu
v rodinách, osobní asistenci a chráněné bydlení,
pomoc seniorům a lidem s mentálním i zdravotním
postižením. Zabýváme se také ohroženými dětmi
a mládeží, pomáháme matkám v tísni a mužům bez
domova. Tato práce není vůbec jednoduchá, ale zato
velmi potřebná.
Aby mohla zůstat zachována šíře naší pomoci,
žádáme stát, kraj a města i obce o finanční podporu. Tu
částečně obdržíme, ale za podmínky, že získáme další
prostředky od firem a jiných dárců – dobrých lidí.
Chtěl bych Vás proto požádat o dobrovolnou pomoc
(hledáme další vedoucí skupinek a koledníky v místech,
kde ještě nejsou pro Tříkrálovou sbírku v lednu 2006),
duchovní podporu. Pokud to je ve vašich možnostech,
budeme vděčni i za finanční podporu. Jedná se
o příspěvek 1Kč denně na naši činnost, což je 365 Kč
ročně, zaslané složenkou na adresu: DCHB - Oblastní
charita Třebíč, L. Pokorného 15, 674 01 Třebíč nebo
převodem na účet u České spořitelny 1520431319/0800.
Můžete se stát členy Klubu přátel Charity, jako
poděkování nabízíme při Dnu Charity návštěvu našich
středisek. Při této příležitosti obdržíte drobný dárek –
výrobek zhotovený lidmi navštěvující naše zařízení. Rádi
Vám budeme zasílat informace o naší činnosti i pozvání
na akce Charity určené pro veřejnost. Knihkupectví J.
Demla, firma Fiat a Renault pro naše dárce slíbily
poskytnutí slevy na své zboží.
Jednou z největších akcí i nejvíc finančně náročnou
je nyní rekonstrukce budovy na ul. G. Sochora
v Třebíči, do níž bude umístěn stacionář Úsměv
a Domovinka. Zde se staráme o seniory a osoby
s mentálním a zdravotním postižením již 7 let.
Stavební úpravy začaly v březnu letošního roku
a k přestěhování stacionářů by mělo dojít v srpnu
letošního roku.
Předběžné náklady na rekonstrukci byly stanoveny
na 1.700 000 Kč. Do 31.4. 2005 bylo na sbírkovém
účtu shromážděno 454.900 Kč, část nákladů budeme
krýt z Tříkrálové sbírky. K tomuto účelu jsme
uspořádali benefiční koncert Hradišťanu 6.5. 2005
ve Fóru v Třebíči. Díky jeho realizaci a příspěvku
mnoha dobrých lidí a firem bude účet navýšen
o 103.874 Kč. Od 18.-23.září 2005 proběhne
charitativní akce Darovaná cihla II, na niž Vás chci
pozvat a zároveň Vám přeji hodně spokojenosti a lásky
v dalších dnech.
Mgr. Petr Jašek
ředitel Oblastní charity Třebíč
Sdružení Ageus Třebíč
a farnost sv. Martina v Třebíči Vás srdečně
zvou na setkání s P. Eliasem Vellou, františkánem a exorcistou z Malty:
Žít dnešek s Bohem
Jak máme žít – my křesťané – ve světě a být solí
země, světlem světa…
Na tyto otázky chceme s pomocí P. Velly hledat
odpověď při jednotlivých setkáních ve dnech 2.- 3.
července 2005 v kostele sv. Martina, která budou
přístupná všem zájemcům.
Sobota 2. července 2005 - kostel sv. Martina
15.30 I. promluva, 16.30 přestávka, 17.00 II.
promluva, 18.00 medjugorská pobožnost - dva
růžence , 19.00 mše svatá s promluvou P. Eliase
Neděle 3. července 2005 - kostel sv. Martina
8.00 - 9.30 mše svatá s promluvou P. Eliase, 10.30 12.00 mše svatá s promluvou P. Eliase, 14.30 - 18.00
pohovor - zpověď - v učebně
Páteční program plánovaný při mši svaté na
Jejkově odpadá.
Nad školním vysvědčením
Konec školního roku vítají všechny děti, i ty, které
chodí do školy velmi rády. Radostnou náladu
některým z nich pokazí snad jedině vysvědčení.
Doufám, že jich letos nebude mnoho.
Jak mají rodiče reagovat na vysvědčení svých dětí?
Dnes většinou slyšíme či čteme rady, že rodiče mají
mít porozumění pro dětské neúspěchy ve škole
a raději své dítě povzbudit než pokárat. To je správné,
ne však vždy, myslím, že někdy je třeba pokárat i
povzbudit. Učení je hlavním pracovním úkolem
školáka a křesťan má povinnost konat každou práci
svědomitě a s láskou. Rodiče tedy mají v tomto duchu
vést své děti. Pokud vidí, že se dítě o toto snaží, mohou
pak s porozuměním přijmout i méně příznivé
známky. Úspěchy je třeba vždy pochválit! Když však
rodiče vědí, že syn či dcera svědomitě nepracovali,
mají dítěti projevit svou nespokojenost a současně
ukázat cestu nápravy.
Je tu ještě třetí možnost. Rodiče jsou nuceni si
upřímně přiznat, že sami špatně plnili své povinnosti
v křesťanské výchově, pak jsou ovšem případné
špatné známky více či méně i známkami jejich a měli
by se podle toho zařídit.
Děti i rodiče obdrželi v průběhu školního roku
mnohé dary Ducha svatého. Je vhodné se zamyslet,
jak jsme s nimi hospodařili, v každém případě pak za
ně společnou modlitbou poděkovat.
F. V.
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h
V záři měsíce
Hesla na každý den tábora
Seděli jsme večer kolem stolu v táborové jídelně a povídali
si. Naše řeči se nakonec stočily k záhadám tohoto světa.
Nádherně jsme se o tom dohadovali. Do debaty se vložil
náš vůdce: „Všimli jste si, že je dnes úplněk? Zde nad táborem
je taková magická stezka. Jen odvážný ji dokáže celou projít.
Kdo se nebojí, může na ni vyrazit pět minut po mém
odchodu. Pamatujte si, že smíte jít jen po jednotlivcích,
beze světla a nesmíte se ohlédnout. Po dalších pěti minutách
může jít další a pak zase další. Povedou vás světýlka podél
cesty. Řiďte se pokyny, které cestou naleznete.“ – „Já jdu
první,“ přihlásil se Ferda. Po něm jsem šel já. Cestu mně
ukazovaly svíčky v zavařovacích sklenicích. Po několika
metrech jsem našel zprávu: „Vítej na magické stezce. Ještě se
můžeš vrátit. Hledej červený maják. Na stezce jsi v bezpečí.
Uděláš-li jediný krok stranou, zle se ti povede. Démoni podél
stezky hladově číhají…“ Tohle mě určitě nezastaví. Já ti dám,
hladoví démoni. Ale v lese bylo hůř vidět. Klenba listí
nepropouštěla mnoho světla. Kolem cesty jakoby pořád
něco šustilo. Začal jsem být celý nesvůj. V dálce blikalo
červené světlo. Přidal jsem do kroku. Harašení po mém
boku zesílilo. A další zpráva zněla: „Dojdi pod červené světlo.
Tam chvíli postůj a přemýšlej. Buď k sobě upřímný.“ Díval
jsem se do toho světla a přemýšlel o svých činech, zvlášť
oddílových. Vzpomněl jsem si, jak jsem dost tvrdě klukům
vyčítal nezájem o oddíl, což nebyla tak docela pravda. Vždyť
tito kluci toho mají také dost. Mohl bych být rád, že je to
v naší družině Káňat baví. Jiné družiny by po nich rády sáhly.
A já byl na ně jako na cizí. Chtěl jsem, abychom ve všem
vyhrávali, a honil jsem je, div ne klackem. A když jsem dělal
prohlídky, nazval jsem je čuňaty, místo abych jim ukázal, jak
si věci mají složit. Také jsem si uvědomil, že bych se mohl
večer za své svěřence pomodlit. No, bylo toho víc, ale musím
jít dál, po mně sem přijdou další. Byla tu další zpráva: „Sundej
si boty a ponožky a dojdi bos na paseku. Tam si tiše lehni do
trávy ke svým druhům, dívej se do hvězd a přemýšlej
o Stvořiteli tohoto úžasného světa, o svém údělu na tomto
světě, o svém oddíle, o svých přáních. Pak pro sebe vyslov
to největší přání. Až uvidíš znamení, vrať se do tábora.“ Na
pasece jsem položil boty vedle Ferdových, který zde už
ležel, a abych ho nerušil, našel jsem si místo opodál, lehl si
zády do voňavé trávy a ruce strčil pod hlavu. Díval jsem se
do tisíců hvězd nad sebou, cítil jsem svit měsíce na tváři
a něco ve mně mne nutilo klást si ta nejvznešenější
předsevzetí. Nemohl jsem se odtrhnout od té hvězdné
záplavy. Měl jsem jedno velké přání, to nesvěřím ani svému
deníku. Nebo vlastně, že se alespoň někomu z nás vyplní…
Najednou po obloze přelétla ohnivá čára. A hned za ní další.
Znamení? Všichni se zvedali, brali si boty, ani jsem neměl
chuť si je obout, a šli jsme tiše, plni svých myšlenek do
tábora. „Jak jsi věděl, že budou padat hvězdy? To přece
nemohla být náhoda!“ – „Zavedl jsem vás na magickou stezku,“
usmál se vůdce, „nic víc. Co se dál dělo, už není má zásluha.
Já jen věřím, že vám tato pouť něco přinesla…“ Díky, bratře,
za tu cestičku v měsíční záři. Ovlivnila mou další oddílovou
cestu tak, jak dlouho nic před tím.
Indy
1. Nevěřme zbožnosti, kterou neprovází pilné
a zodpovědné plnění povinností.
2. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí, a modlete
se za ty, kteří vás pomlouvají a pronásledují.
3. Skautka i skaut nemají zloby na svém čele.
4. Náš Pán nám dá svůj pokoj v tomto životě, když
se pokoříme a budeme trpělivě bojovat proti svým
chybám.
5. Soucit je k ničemu, je třeba pomáhat.
6. Svého svědomí poslouchají skautky a skauti za
každou cenu.
7. Příroda, to je skautské nebe.
8. Vládne v našem táboře stále Boží pokoj?
9. Dnes se nezlobím.
10. Ti, kteří žijí čistě, jsou andělé kráčející po zemi.
11. Každý hněv je šíp, který proklá nejprve naše
srdce.
12. Žádný den bez odložení kousku jedné vad,y
bez dobrého skutku a bez přemožení špatného
zlozvyku.
13. Říkej si často: Bůh mě vidí, Bůh mě slyší, Bůh
mi pomáhá.
14. Spravedlivý když klesne, zase povstane, ale
hříšník zůstane ležet v hříších svých.
15. Špatný skaut a skautka, kteří znají zákon
a neplní jej.
Ranní cvičení
je pohromou pro lenochy, takytáborníky a pro sloní
mláďata. Ale správný chlapec nebo dívka cvičí
s radostí, rázně energicky, aby cvičení mělo význam.
Ví, že cvičením zmohutní jeho svaly a tělo že se stane
pružné a silné.
Mějte touhu mít nejen ušlechtilou duši, ale mít
dobře rostlé tělo, aby každý na vás hleděl s obdivem.
Pište domů
aspoň jednou za 4 dny a obsažně, aby si rodiče
mohli udělat představu, jak situace na táboře vypadá.
Pište objektivně, nedělejte z komára velblouda,
z bouřky zemětřesení, z přechodného nedostatku
chleba hladomor, z naražené nohy zlomeninu.
Popište cestu do tábora, aby při nedělní návštěvě
nebloudili.
Soukromá odpadovka
Žádný správný táborník nezahodí papírek od
bonbónů, zbytek ovoce, či dokonce ohnutý hřebík
do trávy. Do odpadovky desetkrát denně se běžet
nechce.
Měj tedy pod postelí sáček, krabici nebo plechovku,
kterou však ráno před prohlídkou nezapomeň
vysypat.
STRANA 5
lídka Skautská hlídka
Táborové šplechty
„Bratři, pamatujte si: Nikdy neztrácejte nervy, ne
vždy jde za vámi poctivý nálezce…“
Na hlídce: „To je dnes krásná noc, tu bych chtěl
vidět ve dne.“
„Hele, Bahňáku, nemůžu nalézt Velký vůz!“ – „Třeba
už je v garáži.“
Vrchol trapnosti byl, když jsme vytáhli Boba
z latriny, kam spadl, když někdo poslední den tábora
nařízl prkénko, a Vindy se ho zeptal: „Jak se cítíš?“
„Štaflíku, ty prý chceš být učitelem. Z jakého
důvodu?“ – „První důvod je červenec a druhý důvod
srpen.“
Na putovním táboře: „Štaflíku, víš, že bych chtěl
být někdy hadem?“ – „Co to plkáš?“ – „No, mohl bych
chodit vleže.“
Při výstavbě tábora: „Bratře rádče, platí ještě přísloví
dvakrát měř a jednou řež?“ – „Ne. Platí jen jeho první
část. Dvakrát měř a pak sežeň někoho, kdo bude řezat.“
„Proč si, Žvando, bereš do lesa potápěčské brýle?“
– „Vůdce říkal, že je hluboký.“
„Cičábo, proč se díváš do zrcátka se zavřenýma
očima?“ – „Já se dívám, jak vypadám, když spím.“
Skauti zadumaně sedí u dohasínajícího ohně a
jeden z nich prohodí: „Proč jsme na zemi?“ Pajda to
nepochopil a pronesl: „No, můžeme si vylézt na
stromy.“
Táborová modlitba
Pane Ježíši, chci dnes všechno konat tak, jak se
sluší na Tvého táborníka, abych se Ti líbil. Budu se
snažit být milý a laskavý ke svým spolutáborníkům.
Chci být dnes dobrým a správným hochem (dívkou).
Večer: Děkuji Ti, Pane Ježíši, za všechno, co jsi mi
dnes dal. Jsem zdravý, mohu chodit, mohu si hrát. Nic
se mi nestalo. A já byl dnes k Tobě nevděčný, nebyl
jsem moc hodný. Mrzí mě to. Odpusť mi mé chyby a
dej mi sílu k lepšímu životu. Amen.
Rikitan
Pořád se něco děje
aneb
„Do školy, když už nemusím?
Ale fuj!“
Položili jsme několik otázek Vendulce Hrůzové,
Jaromíru Hlaváčovi, Laďce Ondrákové a Janě Janatové dokončení z minulého čísla:
Jaké jste měli předměty a jak probíhala výuka? Byli
přednášející opravdoví pedagogové? Znali jste některé?
VH: Když to vezmu detailně, tak výuka probíhala vždy
v sobotu, jednou za 14 dní. Vyučování začínalo v 8 hod
a končilo ve 14.15. Předměty byly následující: biblistika,
věrouka, morálka, liturgika, církevní dějiny, pastorální
teologie, církevní právo a duchovní život. Každý předmět
probíhal 2 vyučovací hodiny Přednášející byli většinou
skuteční pedagogové, kteří přednáší na teologických
fakultách. Opravdovými mistry-znalci ve svém oboru
byli podle mého: přednášející z liturgiky - P. SLLIC. Ing.
Pavel Kopeček, dále z dogmatiky - P. ThDr. Stanislav
Drobný a biblistiky – P. Mgr. Jan Pacner, jehož jméno
čtenářům určitě není cizí. Paradoxně nejzábavnějším
předmětem byla pro většinu účastníků morální teologie.
Přednášející P. Mgr. Dr. Ing. Pavel Konzbul nešetřil
humorem a na jeho přednášky, zpestřené vtipnými
přirovnáními, budeme určitě všichni dlouho vzpomínat.
JH: Předmětů bylo hodně (viz výše), důležité byly
ovšem i přestávky!!(ha, ha)..Většina pedagogů jsou
odborníci a ve svém “oboru profesionálové”. Pár titulů
před jménem a pár zase za jménem. Nikoho jsem neznal.
LO: Výuka probíhala formou přednášek, které jsem
nevnímala jenom jako tok informací, ale tak jako každé
kázání, i s osobností každého z přednášejících.
JJ: Výuka všech předmětů probíhala formou
přednášek, někteří vyučující pro nás připravili také
pracovní texty. Netroufám si hodnotit pedagogické
schopnosti našich přednášejících. Důležité bylo hlavně
to, že nás vedli k přemýšlení, k samostatnému uvažování
a k vyjádření vlastního názoru k určitému tématu.
A co závěrečné zkoušky? Byli zkoušející mírumilovní,
nebo vás „dusili“?
VH: Až na jednu výjimku byly všechny zkoušky
písemně. Jediná ústní zkouška byla z dogmatiky
(k nelibosti mnohých!). I do tohoto předmětu jsme sice
dostali skripta, ale zdála se nám až příliš podrobná a jejich
obsah z větší části nenaučitelný (věrouka je přece jen
hodně obsáhlá a složitá). Ale zkoušející neměl v úmyslu
nás „dusit“, takže pokud jsme odpověď na jeho otázku
neznali, nějakým způsobem ji z nás po chvíli dostal.
JH: Dalo se opisovat skoro všude (haha).Většina
zkoušek mě ke dnešnímu dni ještě čeká, tak nevím.
LO: Při závěrečných zkouškách – testech, byli zkoušející
mírumilovní, dusili jsme vetšinou sami sebe – trémou.
JJ: Závěrečné zkoušky byly písemné nebo ústní
a probíhaly v klidu a míru.
pokračování na str. 8
STRANA 6
CO
To byla jízda!
Co slýchávají naše děti:
Nelítej, pohni se, pomalu, pospěš si, nesahej na to, dávej
pozor, dojez to, nejez to, vyčisti si zuby, neumaž se, umazal
ses, buď zticha, co jsem ti říkal, co jsem ti říkala, omluv se,
pozdrav, poděkuj, pojď sem, nechoď sem, nemotej se pořád
kolem mne, jdi si hrát, neruš, neběhej, ať se nezpotíš, dávej
pozor, ať nespadneš, říkala jsem ti, že spadneš, tvoje smůla,
nedáváš nikdy pozor, to nezvládneš, jsi moc malý, to udělám
já, na tohle jsi už moc velký, jdi spát, vstávej, uděláš to
později, mám moc práce, hraj si sám, přikryj se, nechoď
na sluníčko, buď na sluníčku, nemluv s plnou pusou.
Co by naše děti rády slyšely:
Mám tě rád, mám tě ráda, jsem šťastná, že tě mám,
pojď si povídat o tobě, najdeme si společně trochu času,
jak ti je, proč jsi smutný, nemáš strach, proč se ti nechce,
jsi roztomilý, jsi jemný, jsi něžný, vyprávěj mi, co jsi
vyzkoušel, jsi šťastný, moc se mi líbí, když se směješ,
můžeš plakat, jestli chceš, jsi nespokojený, co tě trápí, co
tě rozzlobilo, můžeš říct všechno, co chceš, věřím ti, co
se ti na mně nelíbí, poslouchám tě, jsi zamilovaný, co si
o tom myslíš, je skvělé být s tebou, mám chuť si s tebou
povídat, mám chuť tě poslouchat, kdy se cítíš velmi
nešťastný, líbíš se mi takový, jaký jsi, je krásné, když jsme
spolu, řekni mi, jestli se mýlím.
Bruno Ferrero: Příběhy pro potěchu duše
Tarsicius, tak se jmenuje časopis pro ministranty,
který mimo jiné organizuje také ministrantskou soutěž.
Této soutěže se účastní kluby a několik jednotlivců z celé
republiky. Mezi přihlášenými kluby byly letos dva
z Třebíče. Jeden klub z farnosti Třebíč – Jejkov s názvem
JaVaHa a druhý z farnosti Třebíč – město.
Po celoročním soutěžení jsme se konečně dočkali
výhry – víkendového pobytu v Brně pro sedm
nejlepších soutěžících. Oba Třebíčské kluby se dostaly
do této elitní skupiny. Akce se konala od soboty 11. 6.
do neděle 12. 6. 2005 v Brně – Starém Lískovci.
My, Kolíci, jsme se vydali na cestu brzo ráno. Do
Brna jsme dojeli vlakem a potom nás čekala asi
hodinová „procházka“ do Starého Lískovce. Díky
našemu „navigátorovi“ – Tomáš Kolík – jsme bez
jakéhokoli bloudění našli kostel. Nasnídali jsme se
a došli k faře. Hned nás mile přivítali redaktoři Tarsicia,
odhodili jsme batohy a čekali na další ministranty.
Začali jsme jednoduchými seznamovacími hrami
a pokračovali jsme obědem. Potom přišel vrchol
tohoto víkendu. Automotodrom Brno! Nasedli jsme
do aut a dojeli na Automotodrom, kde jsme měli
možnost zajezdit si na motokárách. To byla jízda! My,
Kolíci, jsme si připlatili další jízdu a přemluvili také
Jendu, jednoho z autorů Tarsicia, a pořádně jsme se
vyřádili. Motokáry nás naprosto dostaly a na tyto
zážitky budeme ještě dlouho vzpomínat. Třeba jak to
Jenda našil do toho sloupu… Vždy jsme vystoupili
z motokár s tím pověstným úsměvem od „ucha
k uchu“. Byli jsme „v sedmém nebi“!
Další program se skládal z představení jednotlivých
klubů, tímto děkuji našemu „mluvčímu“ – Vojta Kolík
– za představení Kolíků, a seznámení se z redaktory
Tarsicia. Nemohu se nezmínit o vyhlášení vítězů
soutěže. Velmi stručně: vyhrál klub Těšíňáků, JaVaHa
byli třetí a Kolíci skončili na krásném šestém místě.
V deset hodin se šlo „spát“. Kolem půl jedné jsme
se rozloučili s Jendou a šli jsme i my.
Ráno jsme brzo vstávali, protože jsme se museli dostat
na Petrov na mši svatou. Všechno jsme naštěstí stihli
a na mši jsme přišli včas. Mši svatou sloužil vojenský
kaplan Martin Vařeka, který nám po mši promítal fotky
o jeho misi v Iráku. Mimo jiné jsme měli možnost
seznámit se s tím, jak si Iráčané váží na hlavu šátek,
viděli jsme mnoho fotek přímo z bojů jednotlivých
armád a nakonec také video o životě na základně.
Následoval vynikající oběd a závěrečné focení. Poté
jsme se již rozprchli každý do svého koutu republiky.
Akce se velmi vydařila. Celkem se nás dostavilo na
faru 24 ministrantů a redakce časopisu. Příští rok se
budeme muset snažit. Takovou akci si nemůžeme
nechat ujít. Jednoduše: „Supa-dupa-flaj!!!“
Tonda Kolík
Už jste se dneska zasmáli? ☺
Rady a zkušenosti pro rodiče
Pokud jsou děti naživu, když se manžel vrací ze
zaměstnání, myslím, že svůj díl práce jsem odvedla.
Roseanne
Starat se o mimino je hračka – pokud nemáte na
práci nic jiného.
Moje děti se nikdy o nic dobrovolně nepodělily, až
na jednu výjimku – bacily.
Bruce Lanski
Otázka: Je možné vychovávat sourozence tak, aby
se milovali a chovali se k sobě navzájem s úctou?
Odpověď: Jistě, ale opravdu chcete, aby vaše děti
vyrůstaly v tak nepřirozeném prostředí? Joyce Armor
Dávejte dětem libozvučná jména, ať se to pěkně
nese, až na ně budete hulákat.
Bill Cosby
Uklízet v domě dřív, než děti vyrostou, je stejné
jako zametat chodník, dokud nepřestalo sněžit.
Phylis Diller
Nedělal jsem stejné chyby, kterých se při výchově
dopouštěli mí rodiče. Měl jsem plné ruce práce, abych
dělal úplně nové.
Když zazvoní telefon, je to pro vaši dospívající
dceru. Když přijde účet za telefon, je pro vás.
Bruce Lanski
Rodiče: Zvláštní skupina lidí, která se nejprve ze
všech sil snaží naučit děti chodit a mluvit a pak je
nutí, aby seděly a byly zticha
Wagsterův Slovník
humoru a vtipu
Z matky se stává pravá babička ve chvíli, kdy si
přestane všímat těch strašných věcí, které vyvádějí
její děti, protože je úplně okouzlená těmi úžasnými
věcmi, které dělají její vnoučata.
Lois Wyse
znak Kolíků......................................
fotografie z naší akce na str. 8
N AA 77
SSTTRRAA N
ZPRÁVY Z TŘEBÍČSKÝCH FARNOS TÍ
DOBRÁ ZPRÁVA
Sv. Martin
O prázdninách není ve středu mše svatá.
Úspěšné nokturno
Ve čtvrtek se konalo 21. třebíčské nokturno,
tentokrát v atriu Katolického gymnázia. Účinkujících
nebylo málo – asi 65, vždyť zpívala Musica Animata
se Smyčcovým sborem LŠU. Také návštěvníků nebylo
málo, asi 150. A co že to bylo na programu? Průřez
hudby jednotlivými staletími. Už se můžeme těšit na
podzimní 22. nokturno. To by nás měli navštívit hosté
z Rakouska.
oJ.
Diecézní pouť rodin a farností
V rámci Roku farnosti 2005 se bude v sobotu
3. září od 9.00 do 16.00 hodin konat Diecézní
pouť rodin a farností ve Žďáru nad Sázavou.
Program:
9.00-10.00.
Příprava na mši – zpívání pro děti, svědectví rodin
10.00-11.00
Pontifikální mše svatá- celebruje otec biskup
Vojtěch Cikrle
11.30–15.45
Program na hlavním pódiu, na zámeckých
nádvořích a zahradě – divadlo, koncerty, přednášky
pro rodiče a mládež, výtvarné dílny, soutěže,
lukostřelba, pohádková cesta, ap.
15.45–16.00
Závěrečná modlitba, požehnání, písnička na cestu
V programu během dne vystoupí: Petr Skoumal,
multifolková kaplea Bezefšeho, folková skupina
Svítání a další. Moderuje: Eman Míšek z Radia Proglas
Po celou dobu programu je prohlídka muzeí v areálu
zámku zdarma. Pro maminky s kojenci je k dispozici
místnost pro přebalování.
Další informace na www.crsp.cz.
Proglas pro vás postavil vysílač
Obyvatelé Třebíče a nejbližšího okolí se konečně
dočkali lepšího příjmu Proglasu. Rada pro R a Tv
vysílání přidělila Radiu Proglas s.r.o. dokrývací FM
kmitočet 96,4 MHz;
Vyzářený výkon je nízký - 100W, orientace antény
svislá, vysílač je umístěn s laskavým svolením
a podporou farnosti Třebíč - město v kapli svatého
Jana Nepomuckého na Strážné hoře (Kostelíček).
Proglas je stanicí pro informovanou rodinu,
stavějící na křesťanských hodnotách. Pořady si mohou
vybrat jak děti, mladí, tak i rodiče i senioři. Mluvené
slovo zaujímá přibližně polovinu z 24 hodin vysílání
denně. Proglas vysílající už desátý rok je u nás jedinou
stanicí, jejíž provoz je kryt ne prodejem reklamy, ale
dobrovolným přispíváním samotných posluchačů.
Pracovníky Proglasu těší, že se tak rychle od
přidělení podařilo vysílač vybudovat. Zároveň doufají,
že se podaří vrátit půjčky poskytnuté na jeho
vybudování a také získávat pravidelně prostředky na
jejich provoz a na výrobu pořadů.
Pro Třebíč to znamená, že pro provoz a splacení
vysílače za 5 let je zapotřebí 52 členů Klubu (splacení
za 3 roky předpokládá již 73 členů). Na udržení
vysílače v chodu potom stačí 19 členů Klubu, ostatní
členové budou svými dary přispívat na vytváření
programů Radia Proglas. Takových “programových”
členů by bylo zapotřebí 57. Náklady na provoz vysílače
jsou nízké díky tomu, že pronájem a elektrickou
energii (do 5 kWh denně, 2000 kWh ročně) hradí
třebíčské farnosti z vlastních zdrojů.
Na rozšiřování rodiny posluchačů, zejména
členstvím v Klubu přátel, se těší
P. Martin Holík a spolupracovníci
Podrobnosti o společenství přátel Proglasu najdete
na www.proglas.cz nebo ve Zpravodaji Proglasu.
Typickým členem Klubu přátel jsou dvě příbuzné
osoby s ročním příspěvkem 1000 Kč. Čísla kont jsou
v každém Zpravodaji a Vlnění.
15. 6. 2005
Prázdniny a dovolené jsou tady!
Přejeme:
Přiměřeně sluníčka i vody,
tělo unavené od pohody
a při každém prázdninovém putování,
ať jde s Vámi Boží požehnání.
redakce
POŘÁD SE NĚCO DĚJE
STRANA 8
Stálý pořad mší svatých
Jejkov
Svatý Martin
Bazilika
NE
7.30, 9.00
PO
---
7.15
18.00
ÚT
18.00
7.15
18.00
ST
7.00
---
18.00
ČT
7.00
18.00
8.00
7.15
16.30
19.00
8.00
PÁ 18.00 pro děti
SO
7.00
8.00, 10.30, 18.00 7.00, 10.00
Jejkov
Čtvrtek před prvním pátkem od 17.00 soukromá adorace,
při ní příležitost ke svátosti smíření. Od 18 hodin společná
adorace.
Na první pátek je mše svatá obětovaná za nemocné a se
zaměřením pro ně. Ostatní pátky mše sv. pro děti.
Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin
Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu
(kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti
a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši svaté
modlitba Večerních chval z breviáře. Denně přede mší sv.
příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika
Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti
smíření, na první pátek od 14.30, případně i po mši sv.
Příprava na manželství a křest
Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost
přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou
rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce
předem.
Jak zúročíte nabyté vědomosti ve svém životě,
v „duchovní praxi“?
VH: No, na to není snadná odpověď. Možná se od
nás očekává, že se zapojíme do vedení katechezí malých
dětí, ale já osobně na rovinu říkám, že se necítím být
k tomuto povolána. Vstupovala jsem do kurzu s cílem
rozšířit si náboženské vzdělání pro svou vlastní
potřebu. Nemám ambice učit ani žádné zkušenosti
s dětmi. A myslím si, že nemám ten dar – učit.
JH: Rád bych tyto znalosti předával dál. Obzvláště
dětem a mládeži kteří ještě neví co je Bůh a co všechno
může udělat Nebo pomoct těm,co se právě rozhodují,
hledají smysl žití či staví vlastní žebříček hodnot.
LO: To se uvidí.
JJ:. Získané vědomosti bych ráda uplatnila při práci
s dětmi v naší farnosti.
Vaše studium konči nebo budete pokračovat v dalším
kurzu pro akolyty?
VH: Vzhledem k tomu, že nemám ambice vyučovat
děti náboženství, tak pro mě studium pravděpodobně
končí. Ale „nikdy neříkej nikdy“, takže přihlášku jsem si
vzala. Zatím jsem ji nevyplnila.
JH: Ještě nejsem rozhodnut.Ale rád bych pokračovat
v kurzu katecheta.Nevím zda to budu stíhat,takže
problém zatím vidím v časovém hledisku.
LO: Ráda bych pokračovala i příští rok.
JJ: Dá-li Pán, chtěla bych v příštím školním roce
pokračovat v kurzu pro akolyty.
A vaše doporučení pro nerozhodnuté čtenáře: kurz
ano nebo ne?
VH: Jak bych mohla říct „ne“? Takže ANO, určitě ano.
Pokud o tom jen malinko uvažujete, běžte do toho.
Možná
Vám
některé
předměty
nebo
někteří
přednášející tzv. nesednou, ale to neznamená konec
světa ani konec kurzu. Já jsem také nebyla na 100%
nadšená ze všech předmětů (např. pastorální teologie
mě nijak neoslovila), ale přesto jsem moc ráda, že jsem
se kurzu účastnila a Bohu díky za to, že Katechetické
centrum v Brně tento kurz pořádá.
JH: Všem nerozhodným čtenářům přeji to aby se
rozhodli správně. Já jsem se rozhodl „ano“ a jsem rád
protože mi to dalo hodně znalostí a trochu mě to
nakoplo k pochopení určitých věcí a také vzalo hodně
času a peněz za vlaky a „šaliny“ ale stálo to za to. Ne
nadarmo se teologie studuje několik let na VŠ. Třeba
na tom něco je. Co?
LO: Kurz ano, v každém případě, pokud to bude jen
trochu možné.
JJ: Máte-li alespoň trochu chuti, tak určitě ano. Není
to jenom škola, ale také krásné společenství, které vás
může velmi obohatit.
Ptali se manž. Tomkovi
Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo
NS. Příští číslo vyjde v neděli 7. srpna,
příspěvky prosíme do pondělí 1. srpna.
E-mailová adresa: [email protected]
NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FIBOX s. r. o. Registrováno Okresním úřadem
v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli
v měsícinákladem 650výtisků.Redakčnírada:MarieDaňhelová,P.JiříDobeš, Marie
Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová,
manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před
1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01
Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail: [email protected].