Alain CAROn

BAS
SP
ROFIL
Alain Caron
Kanadský basový kouzelník
Alain Caron patří po právu mezi nejuznávanější baskytaristy světa. Tento kanadský samouk se dokázal vlastní
pílí vypracovat tak, že spolupracuje s nejlepšími světovými hráči a své zkušenosti a umění předává dál na
klinikách po celém světě. Využili jsme možnosti udělat s ním rozhovor při příležitosti jeho koncertu s triem
Natural High Franka Gambaleho v pražském AghaRTA Jazz Centru. Vlastní profil je proto kratší a prostor
dostaly spíš Alainovy názory a myšlenky.
Začátky
Alain Caron se narodil v roce 1955 ve městě
Saint-Éloi v kanadské provincii Québec. Byl
nejmladší z jedenácti dětí a již od dětství byl
obklopen hudbou. Především na něj měla
vliv jeho matka, která sama hrála na housle,
klavír, kytaru a harmoniku. Nebylo proto
nic přirozenějšího, než že Alain začal v šesti
letech hrát na kytaru. Jako samouk se učil
poslechem nahrávek a rádia.
V jedenácti letech začal hrát ve své první
kapele, kde se později dostal i k baskytaře.
V kapele totiž baskytarista nebyl a basovou
linku hrál klávesista levou rukou na klávesy.
Byl to i výborný basista a Alainovi vysvětlil,
jak se na basu hraje a jak se dělá basová linka.
Nedlouho poté dostal Alain nabídku jít hrát
do jiné kapely jako basista a od té doby se
tohoto nástroje nepustil.
Alain se začal učit na baskytaru podobně
jako na kytaru – byl to samouk a zpočátku jen
odposlouchával nahrávky. Vzhledem k tomu,
že ho tento nástroj opravdu chytil, chtěl se
o něm dozvědět co nejvíce, a začal proto
studovat i z učebnic, a dokonce absolvoval
korespondenční kurz baskytary u Charlieho
Banacose. Ve čtrnácti také poprvé zjistil,
že existuje jazz, a poznal, že tady je jeho
hudební cesta. Přesto jeho první kapely byly
především takzvané bandy Top 40 – kapely
hrající výběr hitů, něco jako u nás zábavové
kapely. Vedle toho se snažil ale prorazit i na
poli jazzu.
UZEB
V roce 1977 se poprvé setkal s kytaristou
Michelem Cussonem a bubeníkem Jeanem
Ibrahim Hassan Potomek zakladatele
továrny na motocykly Jawa. Osm let se učil na
violocello na ZUŠ. Od desíti hraje na baskytaru
jako samouk. V současnosti na volné noze.
Nadšený fanoušek baskytar Parker, Hagstrom
a aparátů Aguilar.
50 Muzikus Červenec 2013
www.alaincaron.com
text Ibrahim Hassan FOTO Luděk Stone Neužil
St. Jacquesem. Okamžitě pochopil, že potkal
lidi, kteří mají na hudbu stejný pohled jako
on. Hráli v kapele Eusébe-Jazz, kterou založil
první jmenovaný. Název vbrzku zkrátil na
UZEB (stejná výslovnost jako Eusébe) a v roce
1978 přibrali Alaina Carona na baskytaru.
Tahle moderní fúze jazzu, rocku a popu, stejně
jako používání všech možných technických
vychytávek (kytarové a bicí syntezátory),
ovlivnily nespočetné množství následovníků.
Kapela si během let vybudovala poměrně
silnou a stabilní fanouškovskou základnu
a v roce 1981 vydala své první album, již
s novým bubeníkem Paulem Brochuem.
Paradoxem je, že se nejednalo o studiový
počin, ale o záznam živého vystoupení
UZEB – Live in Bracknell. Album natočili
na svém prvním evropském koncertě na
festivalu v anglickém Bracknellu. Pro tuhle
kapelu byly živé desky stejně důležité jako
studiové – během své působnosti vydali pět
alb studiových a pět živých. Během své kariéry
vystupovali ve dvaceti zemích světa všech
kontinentů, prodali více než 400 000 desek
(což je na jazzovou kapelu opravdu hodně)
a, jak Alain Caron poznamenal, tady se naučil
o hudebním byznysu nejvíc, včetně skládání,
aranžování, nahrávání, míchání a masteringu.
Sólo a kariéra mimo UZEB
S úspěchem UZEB přišly i nabídky na natáčení
desek a hostování s jinými umělci. Již na
začátku osmdesátých let tak Alain Caron
natáčel desku se Celine Dion (Tellement
J’ai D’amoure pour Toi), s Diane Tell (En
Fleche – Si’jetais un Homme) nebo s Jeanem
Robitaillem (Transaprence).
Po rozpadu UZEB založil Alain vlastní
nahrávací společnost Norac Records, u které
vydává své sólové desky a desky spřízněných
umělců. Vlastní také všechny nahrávky UZEB.
Vybavení
Baskytary
F Bass AC6 signature (šestistrunný
bezpražec)
F Bass AC6 classic (šestistrunný bezpražec)
F Bass BN6 (šestistrunný pražec)
MF (šestistrunná akustická baskytara)
aparáty
Markbass Combo 121 Lite AC signature
(1x 12” kombo, 600 W)
Markbass Bas 121 Lite AC signature
(1x 12” kabinet)
efekty
Markbass Ground Stereo Pre (předzesilovač)
Radial JDV MK3 Super DI (DI box)
Radial JDI (DI box)
Struny
LaBella Super Steps (pražec i bezpražec)
LaBella Black Nylon (na F Bass AC6 classic)
LaBella Deep Talking (akustická baskytara)
Diskografie
Sólo: Le Band (1993), Rhythm’n Jazz
(1995), Play (1997), Call Me Al (2000), 5
(2003), Conversations (2007), Septentrion
(2010),
s UZEB: Fast Emotion (1982), You be Easy
(1984), Between the Lines (1985), Noisy
Nights (1988), UZEB Club (1989),
s Michelem Donatem: Basse Contre Basse
(1992),
s Jean-Maria Ecayem a Didierem
Lockwoodem: Caron/Ecay/Lockwood
(1991),
s The Sevens: Radio Format (2012),
s Diane Tell: En Fleche – Si’jetais un
Homme (1980)
s Celine Dion: Tellement J’ai D’amoure
pour Toi (1982),
s Jeanem Robitaillem: Transaprence (1982),
s Maurane: Ami ou Ennemi (1991),
s Carole Laure: She Says Move On (1991),
se Sariem Dajanim: Sari Dajani (1991),
se Sortie: Sortie (1992),
s Leni Stern: Ten Songs (1992), Like One
(1993),
s Jean-Pierreem Zanelem: Camino (1992),
s Diane Dufresne: Détournement Majeur
(1993),
s Johnem McGalem a Toyo: Symbiose
(1994),
s Hilariem Duránem: Francisco’s Song
(1996),
s Oyatem: Soul Jazz (1996),
s Jayem Teem: Jay-Tee (1998),
s Lindou Lemay: Du coq a L’ame (2000),
Ma Signature (2006),
s Levonem Ichkhanianem: Travels (2002),
s Yvesem Nadeauem: Expression Tableaux
(2002),
s Haraldem Weinkumem: A Bass Bolero
(2004),
s JD Projectem: Tangled Web (2004),
s Frankem Gambalem: Natural High
(2006), Natural Selection (2009),
se Sébastienem Charlierem: Precious Time
(2009).
Začal také výrazněji spolupracovat s dalšími
umělci. Na začátku 90. let hrál například
v kapele Leni Stern a natočil s ní dvě alba.
Orientoval se především na jazzové umělce
(Frank Gambale, Horacio Hernandez, Billy
Cobham, Mike Stern), ale nevyhýbal se ani
šansonu – v roce 2000 a 2006 natočil alba
s šansoniérkou Lynde Lemay a točil i s dalšími.
V roce 1993 natočil své první sólové album
Le Band, kde pokračuje v inovativní práci à la
UZEB. Dosud natočil sedm sólových alb a za
zmínku stojí především Conversations z roku
2007 – album jazzových duetů s lidmi, jako
je Otmaro Ruiz, Oliver Jones nebo Lorraine
Desmarais. Od roku 2006 také spolupracuje
s Natural High triem s Frankem Gambalem
a Otmaro Ruizem. Věnuje se také učení –
každoročně vyjíždí na několik krátkých turné
na workshopy.
rozhovor
S triem Franka Gambaleho Natural High už
nějakou dobu hrajete. Co vás na jeho hudbě
přitahuje?
Jsem Frankův fanoušek už dlouhou řadu let.
Vlastně od té doby, co jsem ho poprvé slyšel
s Electric Bandem. Pak jsme se potkali a já ho
požádal, aby se mnou hrál na koncertě. Zahráli
jsme si, a bylo to tam. Jako bychom byli přátelé
odjakživa.
Pak mi jednou zavolal a říkal, že by chtěl
udělat akustické trio, a ptal se mě, zda bych se
toho chtěl účastnit. Já byl nadšen a odpověděl,
že samozřejmě. Pak jsme udělali první desku
a procestovali s ní svět. Pak přišla druhá deska
a mohu říct, že jsem šťastný, že mohu být
součástí tohoto projektu.
Hrál jste na popových deskách, hrál jste
šanson, fusion i jazz. Musíte k těmto žánrům
přistupovat rozdílně?
Čím dál tím víc pro mě hudební žánry
neznamenají žádné dělení. Snažím se jen dostat
na stejnou vlnovou délku s muzikanty kolem
sebe. Vlastně o tom ani moc nepřemýšlím.
Slyším zvuky, slyším muzikanty, jak hrají, a tomu
se přizpůsobuji.
Když jsem nahrával tureckou hudbu, tak
jsem si musel zvyknout na liché rytmy. Musel
jsem se to naučit. Ale když vystupuji například
s Frankem, je to pro mě přirozené a jednoduché.
Hrajeme třeba nějakou baladu, která je spíše
popová. Pak hrajeme něco úplně jiného, se
složitějším rytmem. Pak hrajeme nějaký bebop.
A pro mě je to všechno jedna hudba.
Jak to máte s vaší bývalou kapelou UZEB?
Nepřemýšlíte o tom, že byste ji obnovili?
To by bylo asi dost složité. Poslední koncert
jsme odehráli před dvaceti lety a všichni
členové mají teď svoje vlastní kariéry. A víte,
ono trvá nějaký čas, než uspějete s novým
projektem, když skončíte v úspěšné kapele.
Například kytarista v současnosti pracuje
jen na hudbě k filmům a pro velké koncertní
show, jako je Cirque du Soleil. Teď byl natáčet
se symfonickým orchestrem v Los Angeles.
Vlastně byl nedávno natáčet i v Praze. Dnes už
prakticky na kytaru nehraje.
Jste uznávaný učitel. Na co se lidé obvykle
ptají při vašich klinikách?
Chtějí znát ten magický trik, jak se stát
dobrým, aniž by museli pracovat. (smích) Je to
pro ně velké zklamání, když jim řeknu, že aby
se dostali na mou úroveň, musí tvrdě pracovat.
Mohou mít talent, ale stejně potřebují makat.
I já stále cvičím a zdokonaluji se. Jinak je
samozřejmě učím spoustu různých věcí.
Alain Caron a Berklee
V roce 1980 absolvoval Alain Caron semestr
v bostonské škole Berklee School of Music.
Byla to jeho jediná zkušenost se studiem
hudby na škole. Pochvaloval si především to,
že mu škola dala odpovědi na mnoho otázek
z hudební teorie, na které by jinak musel
pracně hledat odpovědi sám. Také mu poskytla
možnost zahrát si se spoustou špičkových
muzikantů.
Bylo by hodně těžké znovu dát dohromady
tuhle kapelu, hlavně na té úrovni, na které
jsme byli. Nechceme přijít a znít jako staří
chlápci, kteří se snaží o návrat. Není to
nemožné, ale bylo by to hodně složité. Pořád
jsme ale blízcí přátelé. Paul Brochu žije deset
minut ode mě, takže se vidíváme a jsme
v kontaktu.
Frank Gambale
52 Muzikus Červenec 2012
Na to jsem se chtěl také zeptat, zda je
nějaký recept na to, jak se dostat na vaši
muzikantskou úroveň. Takže tvrdá práce.
No já navíc hraju na basu téměř padesát let
a stále se učím nové věci. Stále nacházím
prostor pro zlepšování se. Občas se mi zdá, že
čím více se naučím, tím více zjišťuji, že existuje
mnoho další muziky, kterou bych měl zkusit.
Zvláště dnes, kdy se svět zmenšil díky internetu
a my hodně cestujeme, nacházíme další a další
druhy hudby, které nás mohou ovlivnit. Tohle
mě fascinuje. A když přijde na komponování,
aranže a produkci, existuje tolik cest, jak se
vyjádřit!
Jeff Berlin mi říkal, že metronom je k ničemu,
když se učím hudbu. Co si o tom myslíte vy?
(smích) Pro mě je metronom jeden z nejlepších
přátel. Stejně jako pro všechny muzikanty,
které znám. Kromě Jeffa. Myslí si, že má
pravdu. A ano, já jsem přesvědčen, že Jeff má
pravdu ze svého pohledu. Ale já to mám jinak.
Do rozhovoru vstupuje Frank Gambale:
Myslím, že Jeff hovoří především o vnitřním
metronomu, který vychází z člověka
samotného. Ale tohle si člověk rozvine až
po mnoha letech hraní. Nelze očekávat od
mladých studentů, že budou mít tento vnitřní
metronom rozvinutý.
Hrajete na baskytary F Bass. Proč?
Jsou to nejlepší baskytary, které existují.
Spousta firem mi nabízela sponzoring, ale tohle
jsou pro mě nejlepší baskytary. Mám pro to
spoustu důvodů. Technicky skvěle zpracované,
výborně se na ně hraje, a ten zvuk!
S Georgem Furlanettem spolupracuji už
nějakých třicet let. Když jsme se setkali
poprvé, dal mi do ruky basu a řekl mi, abych
si ji vyzkoušel. Já v té době už spolupracoval
s jinými kytaráři. A když jsem si jeho basu
poprvé vyzkoušel, věděl jsem, že je to pravé.
Já si nechal pár věcí předělat a po pár letech
spolupráce jsme zjistili, že si dokážeme
navzájem vyhovět. Že ten zvuk, který já mám
v hlavě, je tentýž zvuk, který on hledá, když
staví svoje baskytary. Ve chvíli, kdy něco na
base pozmění a mně se to nelíbí, nelíbí se to
ani jemu. A pokaždé, když se nám podaří něco
vylepšit, shodneme se na tom oba.
Nástroj, který mám dnes, je úplně nový.
Pracovali jsme na něm několik let. Jinak mám
také několik signature nástrojů.
Hrajete na aparáty Markbass a máte u nich
své signature kombo.
S Marcem DeVirgiliisem máme stejný vztah.
Vlastně jsem byl minulý týden v jeho továrně.
Mám rád způsob, jakým pracují a jaký mají
přístup. Nechal mi spoustu prostoru ve své
firmě. Když jsme se viděli poprvé, přišel za
mnou a řekl mi, že by byl rád, kdybych hrál na
jeho aparáty. Abych se zastavil v jeho továrně
a setkal se s konstruktéry, a že mi postaví
aparát na míru. V současné době pracuje opět
na něčem novém.
Má výbornou technologii, výborné
konstruktéry a je také schopen výsledný aparát
postavit za velmi krátkou dobu. To je něco, co
nemá každá společnost. Vše, co potřebuje, má
k dispozici a může zkoušet spoustu různých
věcí v krátkém čase.
Co je zvláštního na vašem kombu?
Neskutečně zní. To, co jsem dlouho hledal
u aparátů, je rovný zvuk. Nechci, aby
zesilovač můj zvuk měnil. Zvuk dělá moje
basa a zesilovač ho má jen zesílit. Na to ale
potřebuje aparát hodně rezervy. Tenhle aparát
má rezervu, má rychlou odezvu a je čistý. A má
krásný tón. Navíc je tohle kombo silné, ale
zároveň malé a přenosné.
Používáte nějaké efekty?
Dnes žádné. Jinak ve své kapele nebo v jiných
projektech používám třeba syntezátory Roland
GR–55. Když hraju na bezpražec, používám
různé reverby nebo chorusy. Ve studiu ještě
kompresor, naživo ale nikdy.