RE/MAX vplul divadelním krokem na tuzemský realitní trh

Transkript

RE/MAX vplul divadelním krokem na tuzemský realitní trh
RE/MAX vplul divadelním krokem na tuzemský
realitní trh
Author: Jiří Hlinka | Published: 30.04.2005
Poznáte je zaručeně podle odznáčku ve tvaru balónu, který mají zapíchnutý v klopě saka. Jsou přátelští,
hovorní, sebejistí. Vlastně jako všichni obchodníci. Ti z RE/MAX se snaží k českým potenciálním klientům
přistupovat skrze hokej, narážky na nepoměr v potenciálu krásy českých a kanadských žen a samozřejmě
své rodinné zázemí. Poměr, v jakém chrlí na publikum údaje, je vyvážený: na jednu příhodu ze života
svých nejbližších připadají dva vtipy a zhruba deset ohromujících údajů o expanzi firmy. Ačkoliv se snaží
přesvědčit o opaku, tedy o sázce na individualitu držitele licence, RE/MAX je společností s výraznou
korporátní identitou a promazanou štábní kulturou nepovolující velké odchylky.
Princip, na němž RE/MAX funguje, je úplně stejný jako u jiných firem poskytujících klientům
(provozovatelům, prodejcům, makléřům atd.) své know-how, zázemí a mocnost značky. Zájemce, který
zavrhne možnost budovat firmu pod vlastním jménem nebo který chce rozšířit stávající nabídku realit, si
koupí franšízu. S přijetím obchodního jména – v tomto případě RE/MAX – se obvykle zavazuje i k poměrně
přísným etickým pravidlům a vnitřním kodexům podnikání. Zatímco franšízant se věnuje obchodu (část
zisku odvádí v hierarchii nejbližšímu „nadřízenému“ a centrála RE/MAX získává asi 1 % z každého dealu),
regionální, národní a mezinárodní zastoupení se starají o šíření slávy a posilování image značky.
RE/MAX uvádí, že vedle Wal Martu, McDonalds či například společnosti Nokia patří k největším světovým
franšízovým firmám. Oficiální prameny uvádějí počet 5500 realitních kanceláří s více než sto tisíci agenty.
Statistiky už však nehovoří o objemu nemovitostí, které jsou pod hlavičkou RE/MAX ročně prodány. Možná,
že by šlo o výmluvnější údaj než počet prodaných licencí. William E. Soteroff, výkonný ředitel společnosti
pro Evropu, Stavebnímu fóru pouze sdělil, že na jednu licenci připadá v Evropě zhruba třicet úspěšně
dokončených nemovitostních transakcí. Na celém světě jich je údajně kolem jednoho milionu.
1/3
Nynější aktivity RE/MAXu nejsou na českém poli zahraničních realitních franšízových firem novinkou. Podle
Jana Borůvky, sekretáře Asociace realitních kanceláří ČR, už zde v minulosti byly více či méně úspěšné
snahy u průnik podobných společností na zdejší trh. V zahraničí, zejména pak ve Spojených státech a v
Kanadě, na principech franšízy úspěšně pracuje řada realitních firem. Mezi ty známé patří kromě RE/MAX
například Century 21 Real Estate, Prudential Real Estate, ERA. V Evropě je to potom třeba gigant GMAC.
Zástupci RE/MAX se zaklínají chytlavými slogany a účinnými stimulačními formulkami. Důvodů, proč by
samostatný makléř či již zavedená agentura měli zakoupit jejich licenci, je prý několik: image, školení a
vzdělávání, prodejní nástroje, motivační programy a vyšší výdělky (údajně až 80% provize). Fanšízantům
dále nabízí – citováno z příručky – příležitost podnikat pod zavedenou značkou, svobodu majitele nezávislé
kanceláře s výhodami silné mezinárodní firmy, know-how společnosti, která nepřetržitě roste již více než
30 let, přístup na zahraniční trhy, vzdělávací programy na základě dlouholetých mezinárodních zkušeností
a marketingovou podporu.
Zajímavé, a pro mnoho možných klientů i klíčové, by mohlo být kupované know-how. Zajímalo nás proto,
jaké je. V porovnání s firmami a makléři, kteří se na lokálním trhu pohybují už deset patnáct let, budou
mít franšízanti RE/MAX velký handicap. Časový i ten, který se týká zkušeností. Licence původem americké
společnosti nezaručí úspěch v místním prostředí. Představitelé firmy to poněkud alibisticky nechávají na
samotných makléřích. Už v prvním článku etického kodexu RE/MAX se píše, že „všichni realitní makléři … si
budou opatřovat informace o všech důležitých skutečnostech, které mají vliv na trh s nemovitostmi v
oblasti, kde působí, na úrovni města, regionu či země…“
Rýsuje se tedy šance, že se agentům RE/MAX otevírá prostor na trhu rodinných domů a zákazníky, kteří
značku znají ze svých domovských států? Jan Borůvka je k tomu skeptický. „Nedomnívám se, že by celkový
objem obchodů ´přes hranice´, uzavíraný v České republice etablovanými realitními kancelářemi, byl
dominantní nebo se dominantním v budoucnu stát měl,“ tvrdí Borůvka. „Nemyslím si to proto, že by
hlavním argumentem pro zapojení do franšízových realitních řetězců měl být přístup k mezinárodní
klientele.“
Zástupci firmy tvrdí, že chtějí dbát na to, aby se majitelé jejich licencí chovali naprosto profesionálně a
zvyšovali úroveň celé realitní scény. To se dá jen podporovat. Na druhou stranu existuje nebezpečí, že to,
co je považováno za etické a profesionální v USA nebo v Kanadě, může být v ČR označeno za nedostačující.
„Chci věřit tomu, že franchisingové řetězce, které se pokoušejí již několik let etablovat v Evropě a dnes již
i u nás, přizpůsobují své postupy prostředí, ve kterých provozují realitní činnost způsobem, který povede k
poskytování kvalitních komplexních služeb,“ tvrdí Jan Borůvka. Zároveň však přiznává, že koordinace
školení RE/MAX nebyla s Asociací realitních kanceláří České republiky zatím projednávána. „Pokud se však
budou realitní agenti stávat řádnými členy Asociace realitních kanceláří České republiky stejně, jako je
tomu například v USA , kde se hlásí k členství v National Association of Realtors, pak o etiku v podnikání
2/3
franchisantů nemám obavy,“ doplňuje.
Zástupci RE/MAX nechtějí prozradit, za kolik se bude licence prodávat. Ohánějí se – opět svorně a naučeně
– větou o tom, že částka vychází z údaje, že založení nové kanceláře vyjde makléře na 1 až 2 miliony
korun. A dodávají, že nemají zájem o spolupracovníky, kteří by obchod s realitami brali jen jako možný
přivýdělek k jinému, hlavnímu zaměstnání. Za další výhodu označují intranetovou databázi s možností
získat údaje o všech nemovitostech prodávaných pod značkou RE/MAX. Podle Williama E. Soteroffa se
licence neomezují na žádný segment trhu: prodávány mohou být rodinné domy stejně jako průmyslové
nemovitosti.
To, že by kvůli penetraci RE/MAX na český realitní trh začaly krachovat menší kanceláře, je dost
nepravděpodobné. A pokud k tomu v menší míře dojde, bude na vině spíše už nyní přehuštěná tuzemská
scéna. A také to, že celkově nízká úroveň realitních služeb se odráží na (v porovnání se zámořím či západní
Evropou) nízkém procentu realitních transakcí realizovaných přes realitní makléře. Proto je Jan Borůvka
přesvědčen, že objem realitních obchodů zprostředkovaných realitními kancelářemi se bude zvyšovat
pouze tehdy, budou-li prodávajícím i kupujícím nabízen prvotřídní realitní servis.
„Kdyby bylo uzákoněno, že realitní makléř smí nabízet nemovitost k prodeji či pronájmu pouze tehdy,
má-li písemně uzavřenou platnou zprostředkovatelskou smlouvu (rád bych přidal „exkluzivní“) s majitelem,
případně majiteli nemovitosti, změnila by se situace na našem trhu jako mávnutím kouzelným proutkem,“
poukazuje Borůvka na obecný nešvar zdejší scény. „Vždy budu podporovat myšlenku každé realitní
společnosti, která bude nabízet komplexní profesionální realitní služby, alespoň tak, jak to požaduje
Asociace realitních kanceláří České republiky u svých členů. Pokud budou franchizingové společnosti
poskytovat služby pouze v rámci, které požaduje naše platná legislativa, vztahující se k realitní profesi,
pak se toho moc změnit nemůže. Doufám, že tomu tak nebude. To ukáže až čas.“
Stavební fórum přivítá na mailové adrese redakce vaše názory nebo komentáře. Čtenářské reakce
budou zveřejňovány pod články.
30.04.2005 17:14, Jiří Hlinka
3/3