Stáhnout ve formátu PDF

Transkript

Stáhnout ve formátu PDF
V tomto čísle naleznete: Zajímavost: Pověst o Golemovi, Článek:
Tajemství klášterní hrobky – Část první, Recenze: Hrútvang; Goblin
Hrdina; České záhady; Bláznivý příběh Robina Hooda; Cardhalia,
Povídka: Sbližování světů, Magic: the Gathering: Vlci v Magicu,
Deskové hry: Ohlédnutí za hrami z Essenu – Část druhá, Záhada: Olgoj
chorchoj, Historie: Křížové výpravy, Mytologie: Svátek Imbolc
Úvodník................................................................................2
Zajímavost – Pověst o Golemovi..........................................3
Téma – Tajemství klášterní hrobky – Část první..................4
Novinky – 12/2008...............................................................6
Literatura – Hrútvang, Goblin Hrdina, České záhady..........7
Nové knihy............................................................................8
Film – Bláznivý příběh Robina Hooda.................................9
Hra – Cardhalia...................................................................10
Povídková část:
Sbližování světů (Stanislav Cepník st.)..............................11
Magic: the Gathering – Vlci v Magicu...............................12
Deskové hry – Ohlédnutí za hrami v Essenu – Část druhá.13
Záhada – Olgoj chorchoj.....................................................14
Historie – Křížové výpravy.................................................15
Mytologie – Svátek Imbolc.................................................16
Milí čtenáři!
Jak vidíte, splnili jsme svůj slib a
připravili jsme pro vás nový desing
Camelotu. Dalo to dost práce, takže
věříme, že se vám takto bude Camelot líbit
více.
Pokud jste pravidelnými návštěvníky
našeho webu, určitě jste si všimli, že i ten
jsme značně vylepšili. Nové fórum je už
jen třešničkou na dortu.
Zajisté nám tedy prominete, že když
jsme si dali tolik práce s tím vším, jsme
nestihli navštívit žádnou akci a tudíž
v tomto čísle nenajdete ani jednu reportáž.
Doufáme, že to příště napravíme.
Ani slibovanou rubriku Okno do
Středozemě v tomto čísle nehledejte, taky
jsme ji nestihli připravit a taky se to
pokusíme příště napravit.
Určitě vás ale potěší zpráva, že nám
český záhadolog Ivan Mackerle dovolil
zveřejnit jeho článek Tajemství klášterní
hrobky, a tak je tento článek hlavním
tématem lednového čísla (místo článku o
vlkodlacích,
který
jsme
zamýšleli
původně).
Kuba „Gandalf“ Cepník
Hlavním tématem únorového čísla bude první část článku
na pokračování – Po stopách megalitů. O megalitech jsme
sice psali již v listopadu, ale teď toto téma probereme
opravdu důsledně.
Chceme pro vás napsat reportáž z výstavy Prokletí zlata
Inků, ale teprve uvidíme, jestli bude čas, aby ji někdo z nás
navštívil.
Také se můžete těšit na velkou hromadu recenzí, protože
nás Ježíšek zásobuje novými tituly ☺.
V rubrice Magic: the Gathering vás iLegolas seznámí s...
Ale víte co? Nechte se překvapit.
Milovníci záhad si zajisté vychutnají článek Tajemný muž
z Kladna, který se bude zabývat záhadným mužem Karlem
Novákem z Kladna, který přišel odnikud a odešel nikam.
Také nesmíme zapomenout na historii! Dozvíte se, Kdo
skutečně objevil Ameriku.
A mytologie? V článku Nebezpeční beztělci se dovíte, že
pověsti o upírech a můrách mají možná reálné jádro.
Nakonec vám v rubrice Osobnosti fantasy představíme
samotnou J. K. Rowling.
Inu, je toho hodně, takže se máte opravdu na co těšit.
Příští číslo vychází v pondělí 2. února 2009.
Pověst o Golemovi
Anna Cepníková
Kdo by neznal tuto pověst zpracovanou mnoha autory nejen u nás, ale třeba i v Polsku nebo Německu?
Pražská pověst pochází z doby pozdního romantismu (19. století) a vztahuje se k období vlády Rudolfa II. Jejím dějištěm je
pražské Židovské město (též nazývané Josefov nebo Pátá čtvrť), velmi tajemná končina, z níž dnes existují pouhé zbytky.
Golem znamená v hebrejštině něco nehotového, nedokonalého. Byl to němý umělý člověk obdařený nadlidskou silou, výkonný,
leč nemyslící hliněný panák. Podle pověsti ho vyrobil z hlíny rabín Jehude ben Becalel Löw (zemřelý r. 1609). Byl to věhlasný
mudrc s mimořádnými schopnostmi. Dokonce víme, kdy měl Golema stvořit – v březnu 1580. Golema oživil magickým způsobem
– např. v pražské pověsti vložením lístečku (šému) obsahujícího magické nevyslovitelné boží jméno do Golemových úst.
Golem představuje sílu nekorigovanou rozumem. Byl zcela tupý, sloužil u rabína a otrocky plnil příkazy. Dopouštěl se různých
přehmatů (když měl například koupit jablka, donesl je i s trhovkyní a jejím stánkem). Když se jednou rozzuřil, vymkl se autoritě
svého tvůrce a začal jako brutální ničitel ohrožovat okolí. Rabín ho zneškodnil a proměnil opět v hromadu hlíny. Ta se měla dostat
na půdu Staronové synagogy (v dnešní Pařížské ulici).
Známý pražský německy píšící spisovatel a novinář Egon Erwin Kisch (přezdívaný „zuřivý reportér“) do tohoto podkroví směle
vstoupil, ale kromě starého haraburdí tam nenašel nic.
Pověst o Golemovi má mnoho variant – najdeme ji i u Aloise Jiráska ve Starých pověstech českých.
Použité prameny: Magická Praha, Angelo Maria Rippelino, Záhady českých dějin, kolektiv autorů – historiků
Tajemství klášterní hrobky – Část první
Ivan Mackerle
(Tento článek pochazi ze stranek www.mackerle.cz a je v Camelotu zveřejněn se svolením autora)
Bylo to jako v dobrodružném filmu, ale
přitom jsme to prožívali na vlastní kůži.
Zarostlí a zaprášení po daleké cestě stepí
jsme konečně stanuli na úpatí divoce
rozeklaného skalního masivu. Paprsky
zapadajícího
slunce
před
námi
osvětlovaly
rozvaliny
starého
opuštěného lámaistického kláštera, v
jehož podzemních kryptách se skrývalo
velké tajemství. Rakev se záhadnou
bytostí ve stříbřitém obleku - s
"velmistrem", který přišel z hvězd.
O mumii tajemné nepozemské bytosti v
podzemí mongolského kláštera Tuerin
poprvé napsal v roce 1922 americký
časopis Adventure. Cestovatel a
obdivovatel
lámaismu
Wiliam
Thompson tam popisoval podivnou
příhodu, kterou zažil v Mongolsku.
Během jeho několikadenního pobytu v
klášteře Tuerin našli lámové na stezce
ke klášteru muže v bezvědomí a ujali se
ho. Byl to americký obchodník se
zbraněmi a pašerák drog John Spencer,
prchající před zákonem z Mandžuska
do Tibetu. Když se Spencer trochu
uzdravil, začal se živě zajímat o klášter i
jeho okolí, až jednoho dne ráno objevil v
blízkosti kláštera nenápadné zvětralé
schodiště vedoucí někam dolů. Bez
velké námahy otevřel malá kovová
dvířka na konci schodiště a ocitl se v
místnosti ve tvaru mnohoúhelníku snad
s dvanácti nebo třinácti stěnami. Na
každé stěně byla zvláštní, pro něj
nesrozumitelná kresba. Když tak na ně
chvíli hleděl, začala mu být jedna
povědomá, až si náhle uvědomil, že je to
obraz souhvězdí Býka, v jehož znamení
se narodil. Stejný obrázek měl totiž
vyrytý
na
čínském
talismanu
zavěšeném na krku. V zamyšlení
přejížděl prstem po linii na stěně a když
se dostal do místa, kde byly vyryty
Plejády, s překvapením uviděl, že se
stěna před ním bezhlučně otevřela. Za ní
byla tma. Spencer chvíli váhal, ale
nakonec zvědavost zvítězila nad
strachem. Tápal temnotou kupředu a v
okamžiku, když už chtěl pátrání nechat,
zahlédl v dálce zelenavý svit. Původ
světla se mu nepodařilo
objevit,
připadalo mu jen, že vyzařuje ze stropu.
Chodba se po chvíli rozdělila. Spencer
se rozhodl, že se bude držet pořád
vpravo. Bylo mu sice jedno,
kterým směrem se pouští, ale nechtěl se
vystavit
nebezpečí,
že
zabloudí.
Pochopitelně nevěděl, že volil právě
cestu, kterou ukazovaly Plejády v pravém
horním rohu otevřené stěny.
Úzká štola posléze vyústila do jakési
haly. Zelené světlo tam bylo jasnější a
ostřejší. Podél jedné stěny bylo seřazeno
asi třicet rakví, které se volně vznášely
asi půl metru nad zemí.Víka se dala lehce
otevřít. První tři rakve obsahovaly těla
mnichů, oděná tak, jak se odívali
Spencerovi hostitelé. Ve čtvrté byla žena
v mužském oblečení, které bylo v módě
tak před padesáti lety. V páté Ind v plášti
z červeného hedvábí, v šesté muž, jehož
oblek ukazoval asi tak na počátek 18.
století.
Mrtvoly
byly
perfektně
konzervovány, patřily do různých období
a byly seřazeny podle stáří, které se
zvyšovalo směrem k zadní stěně. V třetí
rakvi od konce ležel muž zabalený do
bílého prostěradla, v předposlední žena,
jejíž původ byl Spencerovi nejasný.
Nikde ani stopy po špercích, které by
Spencer tak rád nalezl. Rozmrzele zvedl
poslední víko a ztuhl úžasem. Ležela
tam bytost, oblečená do jakési stříbrné
košile, místo hlavy měla stříbrnou kouli s
kulatými otvory místo očí a vyčnívající
oválnou věcí s malými dírkami místo
nosu. Ústa to nemělo.
Překvapený Spencer si chtěl na
podivnou bytost sáhnout, ale jen natáhl
ruku, oči se široce rozevřely a vyšlehlo
z nich zelené světlo. Spencer spustil
víko rakve a dal se na útěk. Druhý šok
zažil, když se celý udýchaný vyškrábal
z podzemí ven. Ačkoliv do komnaty
sestoupil ráno, venku už byla tma.
"Nemohl jsem tam být déle než dvě,
nebo tři hodiny," tvrdil
později
Thompsonovi, když mu vylíčil celé své
dobrodružství. "Není možné, abych tam
uvnitř natolik ztratil ponětí o času."
Cestovatel Thompson nebyl jeho
příhodou nijak překvapen, sám se už
setkal v mongolských klášterech s
mnohými divy. Viděl bezvadně
uchované mrtvoly a slyšel vyprávění o
stříbřitých lidech, kteří přišli z hvězd.
Doporučil Spencerovi, aby se na vše
zeptal mnichů.
Láma, kterému se příští den svěřil, se
snažil všechno svést na jeho zvýšenou
představivost, způsobenou horečkou.
"Tam dole nejsou ani labyrinty, ani
mrtví," tvrdil mu. "Pojďte se mnou,
cítíte-li
se
již
při
síle."
Sešli spolu znovu do podivné komnaty.
Láma se dotkl rukama stěny, která se
otevřela. Oba vešli do štoly. Cesta
netrvala déle než deset minut a vstoupili
do nevelké haly s oltářovitou římsou, na
které byly seřazeny malé rakvičky.
Žádná nebyla delší než asi 13 cm. Byly
v
nich
malé
figurky,
perfektní napodobeniny mrtvých, které
Spencer viděl v životní velikosti. "Ve
skutečnosti jste viděl tohle," řekl láma s
úsměvem. "Jsou to napodobeniny
osobností, které obohatily zemi plody
své moudrosti a které my uctíváme.
Horečka, můj drahý příteli, vás
omámila, takže jste věřil, že vidíte
opravdové rakve.
Jak se teď můžete přesvědčit, není tu ani
žádné zelené světlo. Jediné, co tu svítí,
jsou naše žluté lampičky." Spencer se
neodvažoval nic namítat, ale přece jen
se nezdržel, aby se nezeptal na postavu s
kulatou stříbrnou hlavou. "Velmistr,
který přišel z hvězd," odpověděl láma a
ukázal na několik čar na stěně, u níž
stál oltář. I tentokrát to bylo znamení
Býka a Spencer si zase povšiml Plejád.
Když se Spencer setkal s Thompsonem,
rozčíleně mu tvrdil, že žádné halucinace
neměl. ►
"Řekněme, že jsem měl ještě trochu
horečku," připustil, "ale je naprosto
vyloučeno, aby se mi to všechno jenom
zdálo. Ztratil jsem v labyrintu podpatek
a na začátku chodby jsem si několikrát
odřel ruce, jak jsem ohmatával skály,
abych nepadl do nějaké pasti. Ohmatal
jsem látku šatů, do nichž byly mrtvoly
oblečeny, viděl jsem vrásky a vystouplé
žíly na jejich tělech. Stěna, kterou jsem
náhodou otevřel, byla vlevo od vchodu,
zatím co ta, kterou otevřel láma, byla
skoro proti, dokonce o kousíček vpravo.
Mnich se mne pokoušel přesvědčit, ale
zavedl mne do úplně jiné chodby a
ukázal mi jen miniaturní kopie toho, co
jsem viděl v originále." O pár dnů
později Spencer zmizel a už o něm nikdy
nikdo neslyšel. Možná, že za svůj objev
zaplatil životem. William Thompson se
ale vrátil domů do Ameriky a svou
podivnou příhodu tam zveřejnil.
Podzemní civilizace
Je to všechno jenom výmysl a fantazie?
Příběh se přece odehrál v době, kdy se
ještě o žádných mimozemšťanech
nemluvilo. Erich von Däniken přišel se
svými hypotézami až po mnoha
desetiletích. Pravdou ovšem je, že
zrovna v době kolem dvacátých let se
hodně diskutovalo o záhadné podzemní
říši Agharti pod Mongolskem a Tibetem,
osvětlené zvláštním luminiscenčním
nazelenalým světlem, vycházejícím
přímo ze stěn tunelů, které ovlivňuje tok
času a prodlužuje lidský život.
Obyvatelé Agharti jsou prý potomci
staré neznámé civilizace. Do podzemí se
stáhli po obrovské katastrofě, která
postihla dnešní oblast pouště Gobi.
Někteří
současní
badatelé
jsou
přesvědčeni, že to byla katastrofa
jaderná a dodnes je v Gobi místo, kde se
pouštní písek obrovským žárem změnil v
jakési sklo.Toto místo činí obzvlášť
zajímavým ještě nález podivného
zkamenělého otisku podrážky boty,
který tam nalezla v roce 1959 společná
sovětsko-čínská expedice. Otisk nápadně
připomíná stopy, které zanechali na
měsíčním povrchu američtí astronauti,
ale je několik desítek tisíc let starý!
Kdo by ale měli být tito obyvatelé
podzemní říše? Někteří se domnívají, že
jde o potomky ztracené civilizace
Atlantidy, jiní zase tvrdí, že to jsou
bibličtí
„synové
boží“,
možná
návštěvníci z kosmu, kteří se uchýlili
pod zemský povrch před mnoha tisíci
lety.
Podle
budhistů
tam
žije
mírumilovný národ vedený Vládcem
světa – Rigden Jyepo. Všichni se ale
shodují v tom, že neznámí mají obrovské
znalosti a ovládají tajné síly, které musí
zůstat před lidstvem utajeny. Proto jsou
vchody do podzemí pečlivě zamaskovány
a střeženy, aby se tam nikdo nepovolaný
nedostal. Dokážou například uvolnit
vnitřní sílu vril, ukrytou v každém
člověku, a soustředit ji do nevelké hůlky.
Pouhým pohráváním s vrilovou hůlkou
pak mohou uvádět do pohybu veliké a
těžké hmoty. Touto silou jsou poháněny i
zvláštní létající stroje „vimanas“, ve
kterých v podzemí cestují. Stroje se
občas objeví i na obloze, protože občasné
kontakty s vybranými lidmi na povrchu
země jsou neustále udržovány. O těchto
neznámých létajících strojích se skutečně
zmiňují někteří cestovatelé, kteří
začátkem 20.století začali Mongolsko
zkoumat. Ferdinand Ossendowski ve své
knize Země bohů lidí a zvířat píše o
"vozech nám naprosto neznámých,
vznášejících se nad nebetyčné vrcholky a
spouštějících se v propast zemskou,"
Nikolas Roerich v knize Heart of Asia
zase popisuje "objekty zaobleného tvaru
s lesklým povrchem, objevující se nad
Mongolskem.“
Ovlivnily tyto zprávy cestovatele
Thompsona natolik, že popustil uzdu své
fantazii, nebo ke zmíněné události v
klášteře Tuerin skutečně došlo a jeho
podzemí skrývá velké tajemství?
Naše výprava do Mongolska se měla
pokusit najít na tuto otázku odpověď.
Chtěli jsme klášter Tuerin navštívit a
jeho podzemí důkladně prozkoumat. I
kdyby měl Spencer skutečně jenom
halucinace z horečky, nesmírně zajímavé
by byly i ty malé rakvičky s figurkami.
Bylo nám jasné, že lámové si svá
tajemství důkladně střeží. Na druhé
straně jsme ale také věděli, že nám
nebudou moci při vstupu do podzemí
bránit, neboť klášter Tuerin je určitě už
dlouho rozbit a opuštěn. Takový osud
bohužel čekal ve třicátých letech
všechny mongolské kláštery. Po vítězství
tzv. lidové revoluce v roce 1921 začal v
Mongolsku nesmiřitelný boj komunistů
proti lámaistickému náboženství. Co
následovalo, je všeobecně známo pogromy na mnichy, zuřivé ničení
klášterů a brutální represe věřících. Z
původních osmi set klášterů zůstaly
pouze tři. Ostatní byly rozstříleny,
vypáleny a proměnily se v rozvaliny.
Kde stál kdysi klášter Tuerin, se mi ale
dlouho nedařilo zjistit. Tento název se
nevyskytoval na žádné mongolské mapě
ani v seznamu bývalých mongolských
klášterů. Že by byl tento klášter skutečně
jenom vymyšlen? Naštěstí jsem ale v
jedné
staré
americké
knize
o
paleontologické expedici prof. R.
Andrewse do Gobi zachytil stopu. Jeho
výprava klášter tohoto jména navštívila
a zaplaťpánbůh, že v knize polohu
kláštera uvedl. Stál prý na staré
karavanní cestě z Urgy (dnešního
Ulánbátaru) do Pekingu ve vzdálenosti
asi 130 mil od Urgy. Byla tam také
čtvrtá a poslední telegrafní stanice mezi
Kalganem (Čína) a Urgou a v roce 1921
se u něj odehrála velká bitva mezi
Číňany
a
Mongoly,
vedenými
legendárním
baronem
Ungernem.
Údajů pro identifikaci kláštera jsme
tedy měli dost. A tak jsme projížděli
vytipovanou oblast křížem krážem a
vyptávali se domorodců ve vesničkách i
osamělých jurtách.
Figurky záhadných cizinců ve stříbrných
oblecích s kulovou hlavou skutečně byly
v podzemí kláštera Tuerin uctívány, a
nejen tam. Všude, kde podle starých
legend sídlili bohové z hvězd a kde
ústily tunely z podzemní říše.
Když máte štěstí, můžete na ně i dnes
narazit
na
černém
trhu
mezi
starožitnostmi a minerály, které se nesmí
ze země vyvážet. I já jsem jednu takovou
držel v ruce. Byla to mosazná figurka,
pouhých 5 cm vysoká, nemotorná a
obézní postavička podivné bytosti.
Sloužila nepochybně jako talisman.
Tvary byly otřelé staletími, jak je svíraly
a hnětly generace rukou. Kulatá hlava,
kruhové průzory místo očí. Nasazení
hlavy na trup bylo naznačeno jakousi
oblou přírubou, jakou mají potápěčské
skafandry. Ruce na prsou svíraly jakýsi
srpovitý útvar připomínající volant s
výsečí.
Na
břiše
ornament
nesrozumitelný tibetský znak nebo
změť, ve které by fantazie milovníků
záhad zcela určitě rozpoznala symboliku
jakéhosi elektrického přístroje. Držel
jsem ji v ruce a dlouho si ji prohlížel.
Pocházela z Tuerinu? ■
(Pokračování příště)
Novinky – 12/2008
Jakub Cepník
Novinky ve fantastice:
Na podzim jako by se s cony roztrhl
pytel, ale v zimních měsících pro změnu
nejsou téměř žádné.
Přesto se ve fantastice událo několik
novinek – a ne zrovna veselých.
ozdoby s mytologickými výjevy, ale i
předměty denní potřeby a hudební
nástroje. Chcete-li tuto výstavu navštívit,
podívejte se na web www.zlatoinku.cz.
FOTO: www.zlatoinku.cz
4. prosince 2008 zemřel Forrest J.
Ackerman, herec, producent a autor
science fiction. Bylo mu úctyhodných 92
let.
ZDROJ: www.neviditelnypes.cz
FOTO: www.moviejuice.com
Jako by to nestačilo, 17. prosince zemřel
slovenský spisovatel Štefan Huslica,
autor několika povídek a sbírky Niekdy
(2004). Prý spáchal sebevraždu.
ZDROJ: www.fantazia.sk
27. prosince uplynulo 30 let od úmrtí
českého spisovatele sci-fi a záhadologa
Ludvíka Součka.
ZDROJ: www.nevisitelnypes.cz
Ale už dost špatných zpráv! Raději se
vrhneme na novinky z historie a
mytologie.
Na výstavě TUTANCHAMON – JEHO
HROB A POKLADY, která se koná
v brněnské Titanic hall od 16. října do 15.
března, najdete unikátní rekonstrukci celé
Tutanchamonovy hrobky a pohřebních
komor. Pro více informací se koukněte na
www.tut-vystava.cz.
Novinky v záhadách:
V rumunském hotelu vyfotili ducha
kněžky v bílých šatech. Rumunský hotel
Decebal v Baile Herculane je už pátým
rokem uzavřený, protože prochází
renovacemi. Dělníci si ho však nijak
neoblíbili – tvrdí, že v něm straší. Ducha
kněžky v bílých šatech vyfotilo údajně
více lidí, jedna z těchto fotografií byla
teď v Rumunsku zveřejněna.
ZDROJ A FOTO: www.novinky.cz
Bývalí sovětští kosmonauti tvrdí, že
UFO existuje. V Sovětském svazu bylo
zakázáno o UFO mluvit – všechny
případy byly přísně utajovány a svědci o
nich nesměli nic prozradit. Bývalí
sovětští kosmonauti tedy začínají mluvit
až dnes. Například Pavel Popovič,
generál ve výslužbě a bývalý ruský
kosmonaut, tvrdí: „Byl to stříbrný
světélkující trojúhelník letící rychlostí asi
1700 km/h. Zjevilo se mi to při letu z
Washingtonu do Moskvy, pak to zase
zmizelo. Dodnes jsem si jistý, že šlo o
mimozemský objekt. Tenkrát ještě
nebyla žádná letadla trojúhelníkovitého
tvaru.“
ZDROJ: www.ahaonline.cz
Na Staroměstském náměstí bylo
objeveno sklepení ze 13. století. Poté,
co bude prostor vyklizen a vše pečlivě
zdokumentováno,
bude
sklepení
přestavěno pro účely restaurace.
ZDROJ: www.denik.cz
Novinky v historii a mytologii:
Od 1. listopadu do konce května se v
Nejvyšším purkrabství Pražského hradu
(Jiřská 6/2) koná výstava Prokletí zlata:
1000 let zlata Inků. Kdo si alespoň
jednou nepřál vidět zblízka, na dosah
ruky, zlaté poháry, šperky a masky
z minulých staletí? Na této výstavě
můžete
obdivovat
na
devadesát
originálních předmětů z pokladů Inků.
Jsou zde k vidění nejkrásnější nálezy
z Muzea zlata v Limě (Peru). Mezi
vystavenými předměty naleznete šperky,
Anglická rodina tvrdí, že má v gauči
mimozemšťana. Christine Strangeová
z Bristolu vypráví, že když se jedno
nedělní ráno posadila na gauč, začaly se
z něj ozývat podivné pištivé zvuky –
slyšel je prý i její pes.
ZDROJ: www.novinky.cz
Archeologové našli ve 400 let starém
hrobě hodinky, když spolu se dvěma
novináři z města Šang-s´ natáčeli o
vykopávce dokumentární film.
ZDROJ: www.novinky.cz
Na závěr jedna podivná událost, která se
udála 4. listopadu v Illinois v USA. Jistá
žena jela autem po prázdné cestě.
Neviděla auta, lidi ani zvířata. Najednou
jí auto samo prudce zabočilo doprava.
Ihned zastavila, vystoupila a celá levá
strana auta byla zničená. Přitom tvrdí, že
tam kolem nebylo nic, co by do ní
vrazilo. Lak je naprosto neporušen.
Nikde žádné zvířecí chlupy, žádné peří,
žádná krev. Chcete-li vidět fotografie
jejího podivně poničeného auta, mrkněte
se na www.nuforc.org. ■
Literatura
Hrútvang
Adam Andres
Hrútvang je třetí kniha Adama Andrese
(což je pseudonym mladé spisovatelky).
Její děj se odehrává o pět set let dřív než
děj prvních dvou, tedy v době, kdy lidé a
draci měli k sobě hodně blízko. Jejich
vztahy se ale nakonec prudce vyostřily.
Prolog si přečtěte pozorně raději dvakrát
(je krátký), jinak neporozumíte dobře
ději.
Legenda o dracích přiblíží dračí svět,
mentalitu, zvyky, schopnosti, hierarchii
moci, ale taky nenávist a intriky draka,
který touží po moci, i když mu podle
dračího
řádu
nenáleží.
Po
smrti
vládce
přechází moc na
nejstaršího syna
atd.
Bratr
zesnulého
vládce na ni
nárok
nemá.
Touží po ní tak,
že začíná vraždit
své synovce. Ti
mají ale své
příznivce, odvahu a brání se.
Kapitola je nabitá napínavými událostmi
a nečekanými zvraty.
Mesolog je vlastně úvodem k legendě o
lidech. Seznamuje s jejich vztahy,
problémy
a velmi těžkým životem
nevolníků i krutých pánů.
Legenda o lidech je stejně napínavá jako
legenda o dracích. I mezi nimi jsou dobré
a špatné vztahy, i tady jde o moc, lásku a
nenávist.
Lidské osudy se začínají spojovat
s osudy draků., napětí se stupňuje. Ve
velmi dramatickém závěru zvítězí
spravedliví a jejich touhy a sny se vyplní.
Epilog seznamuje stručně s dalšími – už
klidnými – osudy
hrdinů. Osudy
dobrých lidí a draků, kteří si pomáhali, se
propojují i sňatky.
Dovídáme se i to, že po smrti knížete se
za vlády jeho syna svazky lidí přetrhaly a
knížectví nakonec zvolilo samostatnost,
ale to už je jiná historie.
ZÁVĚR: Hrútvang je čtivé dílo plné
napětí a nečekaných zvratů. Autorka má
bohatou
fantazii a dokáže čtenáře
zaujmout, ale někdy, zejména v závěru,
jsou zápletky až překombinované – ke
škodě věci.
Je to knížka o lásce, přátelství, touze po
moci i nenávisti, v níž dobro – podle
očekávání – nakonec zvítězí. Je to
zajímavé, ale jen průměrné dílo z oblasti
fantastické literatury.
Hodnocení: 50 % (průměr)
Stručné info: Autor: Adam Andres,
Nakladatelství: Epocha, Datum vydání:
23. 12. 2008 (kniha je součástí lednového
čísla Pevnosi PLUS)
Stanislav Cepník st.
Goblin Hrdina
Jim C. Hines
Jig si od prvního dílu u goblinů už velmi
přilepšil. Ne, že by se ho každý druhý
goblin pořád nechtěl zbavit, ale už to
aspoň nedělají tak očividně.
Přilepšil si hlavně údajným zabitím draka,
kterému každý goblin věří. Jig ale nemá
důvod, aby měl uvádět věci na pravou
míru. Stal se důležitou osobou v
goblinním pelechu, protože s léčitelem se
žije mnohem líp.
Kniha začíná tím, jak Jig pomáhá
jednomu goblinovi vytáhnout tesák, který
mu byl (nešťastnou náhodou) vražen do
nosu. Jiga ale bedlivě sleduje konkurence
– rádoby goblinní čarodějka Veka.
Veka trpí utkvělou představou, že když
bude dělat všechno podle knihy Cesta
hrdiny (kterou ukořistila při rabování
sluje draka Strauma miliónem goblinů),
tak se hrdinou stát musí děj se co děj.
Také vlastní knihu kouzel (taktéž ze
Straumovy
sluje), ve které
byste asi těžko
hledali
úplné
kouzlo.
Veka se snaží
přijít
na
tajemství
Jigových čar a
pořád doufá, že
Jig bude jejím
mistrem. Jig má
ale
dobrodružství dost a nechce již nic jiného
než klid.
Jednoho dne ale do pelechu zavítá zlobr.
Zlobr hledá Jiga Drakobijce, protože něco
zvláštního vraždí v hlubokém podzemí
jeho soukmenovce a nejspíše se to usadilo
ve Straumově sluji. Jig, přestože už nemá
náladu na hrdinské činy a svou dávku
štěstí již vyčerpal, se vydává zlobrovi
pomoct s několika dalšími gobliny (z
nichž má každý od nové goblinní
náčelnice slíbenou odměnu za vraždu
Jiga). Takhle nějak začíná druhý díl
Goblina a můžete se těšit na spojenectví s
hobgobliny, na mnoho skřítků, tunu čar a
kouzel a hodiny napnutého sezení u
knihy, od níž nebudete chtít vstát. Na
závěr pro ty, kteří si už druhý díl goblina
přečetli – buďte trpěliví a vyčkejte dílu
třetího.
Hodnocení: 80 % (velmi dobré)
Stručné info: Autor: Jim C. Hines,
Překlad:
Kateřina
Niklová,
Nakladatelství: Fantom Print, Datum
vydání: 27. 5. 2008, Obálka: Jan Patrik
Krásný
Jan Holan
České záhady
Otomar Dvořák
Možná ani netušíte, kolik záhad naše
malá země skrývá.
Záhadolog (a autor fantastiky) Otomar
Dvořák vás ve své knize seznámí
s mnoha věcmi, kterým by mnozí lidé
vůbec
nebyli
ochotni uvěřit.
Zřítila se u lesa
Boru
mimozemská
loď?
Existuje
skutečně
vraždící přízrak
v lomech
Amerika
nedaleko
Karlšrejna? Co
nutí sebevrahy, aby ukončili svůj život
skokem z Nuselského mostu?
Dvořák se pokouší na tyto a mnohé další
otázky nalézt odpověď. Někdy se mu to
podaří, někdy ne. Když se mu povede na
jednu otázku odpovědět, vyvolá to
mnoho dalších otázek. A to je na tom, jak
autor tvrdí, nejúžasnější.
Knihu jsem četl od začátku do konce
s vykulenýma očima. Bylo to jako nějaké
sci-fi, ale přitom jsem věděl, že je to
skutečné. Pravda, je zde i několik
slabších míst a autorovi bych vytkl, že
spojitosti, které nalézá mezi jednotlivými
záhadami, jsou někdy až moc nereálné.
Přesto jsou však České záhady výbornou
knihou, kterou si opravdu stojí za to
přečíst.
Hodnocení: 80 % (velmi dobré)
Stručné info: Autor: Otomar Dvořák,
Nakladatelství: XYZ / Levné knihy, Rok
vydání: 2008
Jakub Cepník
Obrázky: www.pevnost.cz,
www.legie.info, www.levneknihy.cz ■
Nové knihy
Název:
Autor:
Nakladatelství:
Ztracené dívky
Tajná válka
Hadí sága 4 - Vzestup
magnáta - zisk
Hadí sága 3 - Vzestup
magnáta - risk
Usagi Yojimbo - Kozel
samotář a dítě
Garfield se vybarvuje
Temný tlouštík
Kniha hřbitova
Kletba von Krumpelsteinů a
jiné hrůzy
Dveře chaosu 2
Temné metro 2
Vidím to jinak
Kroniky Wardstone 1 - Učeň
lovce duchů
Sigma Force 3 - Černý řád
Kalendář 2009 - Fantasy Art
- Jan Patrik Krásný
Nanečisto
Oblačný ostrov 2 - Kopí a
světlo
Simpsonovi - Nervy v kýblu
bublin
Diplomatická imunita
Lvi z Al - Rassanu
Smrtelný pád
Ať už je láska cokoliv
Moore Alan a Gebbieová Melinda
Bendis Brian M., Dell¨Otto
Feist Raymond E.
Argo
Crew
Wales
Cena: Vyšlo:
998,- Kč 19.12.
699,- Kč 19.12.
239,- Kč 19.12.
Feist Raymond E.
Wales
239,- Kč
19.12.
Sakai Stan
Crew
189,- Kč
19.12.
Davis Jim
Jolin Peter M.
Gaiman Neil
Morressy John
Crew
Bohemia Books
Polaris
Polaris
389,- Kč
179,- Kč
249,- Kč
179,- Kč
19.12.
19.12.
16.12
16.12
Mitsuki Ryoko
Calen Tokio a Yoshiken
Sterling Bruce
Delaney Joseph
Zoner Press
Zoner Press
Laser
Deus
150,- Kč
145,- Kč
385,- Kč
249,- Kč
16.12
16.12
16.12
16.12
Rollins James
Krásný Jan Patrik
BB/art
FANTOM Print
249,- Kč
150,- Kč
16.12
10.12.
Lukjaněnko Sergej
Meyer Kai
Triton + Argo
Vašut
298,- Kč
299,- Kč
10.12.
10.12.
kol.
Crew
359,- Kč
10.12.
Bujold Lois McMaster
Kay Guy Gavriel
Liparulo Robert
Baddiel David
279,- Kč
329,- Kč
349,- Kč
339,- Kč
9.12.
9.12.
9.12.
9.12.
Pevnost 12/2008 + kniha
Smrt & potěšení
Pevnost 12/2008
DragonLance - Kroniky 2 Draci zimní noci
Sága sedmi sluncí 6 Ocelový roj
Vítejte v pavilonu opic
Bajky barda Beedleho
Warhammer 9 - Zabíječ lidí
Warhammer 40 000 Slepota
Válečná lest
Chlapec, který bude žít
navěky
Ultimates - Nadčlověk
Vraždy ve stínu ďábla
Honba za posvátnou
archou
Ú.P.V.O. - Dutozem a další
povídky - brož.
Kudělka Albert
Talpress
Talpress
Talpress
Millenium
Publishing
PVS + Epocha
125,- Kč
5.12.
PVS
5.12.
5.12.
PVS
Weis Margaret & Hickman Tracy
FANTOM Print
55,- Kč
269,- Kč
Anderson Kevin J.
Baronet
319,- Kč
4.12.
Vonnegut Kurt jr.
Rowlingová Joanne K.
Long Nathan
Farrer Matthew
Argo
Albatros
Polaris
Polaris
298,- Kč
249,- Kč
229,- Kč
209,- Kč
4.12.
4.12.
3.12.
3.12.
Šlechta Vladimír
Pohl Frederick
Brokilon
Laser
238,- Kč
279,- Kč
3.12.
3.12.
Miller Mark, Hitch Bryan, Currie Andrew
Gregorio Michael
Sakka Jean Michel
BB/art + Crew
Beta-Dobrovský
Fuego
349,- Kč
299,- Kč
249,- Kč
3.12.
3.12.
3.12.
Mignola Mike, Sniegoski Tom a Golden
Christopher
Comics Centrum
299,- Kč
3.12.
Tato tabulka byla vytvořena podle seznamu knih na www.fantasyplanet.cz
Bláznivý příběh Robina Hooda
Jan Cepník
V minulém čísle Camelotu jste si mohli přečíst moji recenzi filmu Robin Hood: Král zbojníků
(Robin Hood: Prince Of Thieves) s Kevinem Costnerem v hlavní roli z roku 1991. Nyní vám
chci přiblížit snímek Bláznivý příběh Robina Hooda (Robin Hood: Men In Tights) režiséra Mela
Brookse, který „krále zbojníků“ paroduje...
Bláznivý příběh Robina Hooda byl
natočen v roce 1993. Na rozdíl od své
předlohy není vyloženě hvězdně
herecky obsazen, ale herce zvučných
jmen zde také můžeme nalézt - Patrick
Stewart alias kapitán Picard ze ságy Star
Trek se však objeví pouze v malé
vedlejší roli a sám režisér Mel Brooks
taktéž pouze v jedné vedlejší úloze.
Výprava filmu je oproti „originálu“ o
poznání skromnější. Hlavní ambicí
tvůrců filmu však zjevně nebylo vytvořit
umělecky hodnotné dílo, ale spíše
pobavit sebe i diváky (materiální stránku
věci ponechme stranou). Scénáristé Mel
Brooks, J. David Shapiro a Evan
Chandler se „krále zbojníků“ drželi jen
do jisté míry – ve filmu se objevují i
nové vedlejší dějové linky, některé
pasáže jsou zcela vypuštěny, některé
pozměněny... Záměrně podobné jsou
typy herců a také kostýmy.
Ve filmu se objevují různé formy
humoru. Jedná se jednak o různé
narážky a slovní hříčky, které ovšem
české publikum (soudě podle sebe)
neocení tak jako publikum americké. Je
to dané jednak odlišným kulturním
prostředím
a
také
omezenými
možnostmi překladu do českého jazyka.
Další formou humoru je užití naprosto
absurdních prvků moderní doby, které se
zcela nesystematicky objevují v průběhu
celého filmu (například zavírání hradní
brány na dálkové ovládání). Při sledování
těchto scén se mi vybavoval film Asterix:
Mise Kleopatra, který se ovšem objevil
téměř o 10 let později. Nedivil bych se,
kdyby se na obou filmech podíleli někteří
stejní tvůrci, ale tento můj pocit se zřejmě
nezakládá na pravdě. Společným znakem
obou filmů je pouze francouzský (či
alespoň částečně francouzský) původ.
Poslední formou humoru, která se ve
filmu objevuje, jsou slovně těžko
popsatelné scény založené hlavně na
hereckých výkonech nebo spíše na
celkovém provedení (to byste prostě
museli vidět). Půvab těchto scén je
podle mého názoru těžko plánovatelný a
vzniká částečně přímo „na place“,
nicméně právě několik takových
momentů mě velmi pobavilo. Tím
ovšem netvrdím, že veškeré vtipné
scény ve filmu vznikly náhodou. Jako
příklad jasně naplánovaného a zároveň
velice humorného momentu bych uvedl
časopis Playboy pro nevidomé ☺.
Herecké výkony nebyly podle mého
názoru
příliš
přesvědčivé
(pravděpodobně i díky českému
dabingu), našly se však i světlé výjimky,
například Megan Cavanagh jako dvorní
dáma Brunhilda a zejména Dick Van
Patten v úloze oddávajícího opata.
Celkově musím říct, že mě film příliš
nenadchl, i když u některých scén jsem
se s chutí zasmál.
Hodnocení: 40 % (mírný podprůměr)
Fotografie:
www.csfd.cz
(Photos
copyright © Columbia TriStar Film
Distributors International) ■
Cardhalia
Jan Holan
Někteří z vás si ještě rádi vzpomenou na starou (ale velmi dobrou) hru Eye of Beholder a na
mnoho jejích kopií. I já, ačkoliv jsem mladý, jsem tuto hru kdysi hrával a hodin strávených v
podzemí pronikáním do stále nižších pater a bojem se závěrečným bossem nelituji.
Cardhalia je vlastně jakýmsi remakem
této hry, mezi její přednosti patří hlavně
příběh, mnoho zvuků a čeština.
Teď zde příběh popíšu podrobněji.
Kdysi spolu válčili dva bohové – Ventus
a Urifel. Ventus souboj vyhrál a zaklel
Urifela do dřevěného hlavolamu. Jen
ten, kdo by hlavolam složil, mohl
Urifela osvobodit. Ventus části tohoto
hlavolamu
rozdělil
mezi
své
následovníky. Jenže na svět se dostal
Sluha, služebník Urifela, odhodlaný
složit hlavolam za každou cenu.
Jednou se Sluha objeví i u vašeho mistra
Villigena, zabije ho a vezme mu jeho
náhrdelník. Villigen vás před svou smrtí
pošle do blízké vesnice za jeho přítelem
a tady začíná vaše dobrodružství...
Ze začátku si, díky svitkům nalezeným v
mistrově domě, můžete přivolat tři
hrdiny ze vzdálených koutů země na
pomoc. Hrdinů je zde slušný výběr a k
tomu mají každý své zvláštní schopnosti
(např. nemožnost nosit těžší brnění,
nemožnost kouzlit), které zřejmě
objevíte při hře. Hrdinové mají taky
docela slušně napsané životopisy,
jejichž čtením strávíte pár chvil.
Ze začátku velký arzenál nenajdete, tak
si dejte pozor, ať nemáte družinu
složenou ze čtyř kouzelníků, ať proti
vám nestojí skupinka trolů a ať vám
nedojde mana ☺.
Po výběru družiny (mně se osvědčili: 1
bojovník, 1 kouzelník, 1 zloděj a 1
univerzál) musíte vysvětlit přivolaným
postavám, že vašeho mistra zabila
potvora neurčité rasy, pohlaví a věku.
RPG
systém je
zde
vyjádřen
rozhodnutím, zda postavu vycvičíte v
boji, magii či zlodějství. Také je zde
velký výběr kouzel, které se učíte
pomocí jakýchsi jednorázových run. Je
zde i velký počet equipmentů a různých
věcí (byliny, nápoje a tak dále). Najdete
zde různé sekery, meče, rapíry a kdo ví,
co ještě.
Zde mě zčásti překvapilo, že když jsem
našel hůl (myslím, že se jménem „hůl
poutník“ nebo něco takového), zpočátku
jsem si myslel, že jsem našel jedinečnou
věc, ale jaké bylo mé zklamání, když tu
samou (asi opravdu ne jedinečnou) hůl
jsem viděl prodávat v několika
obchodech.
Samotnou kapitolou jsou zvuky, které
příjemně dokreslují atmosféru (např.
lesa). Díky zvukům se dá také dobře
poznat, kdy na vás útočí nepřítel zezadu,
můžete například uslyšet svištící šíp.
Mile jsem byl překvapen lokacemi lesa či
vesnice (v Beholderovi mě nervovala
stále stejná patra – a že jich nebylo
málo).
Také mě potěšila přítomnost obchodů,
krčmy, alchymisty atd. Žel, stejně se
většina hry odehrává v podzemí ☺.
Stránky výrobce: www.say-realm.com
Hodnocení: 70 % (těžký nadprůměr)
Obrázek: www.doupe.cz
Herní novinky – 12/2008
Jakub Cepník
Za uplynulé měsíce se nám ve světě PC
her opět vyrojilo několik nových titulů,
tak se na ně pojďme mrknout.
V prosinci vyšla v Americe počítačová
hra z prostředí antického Řecka, která se
jmenuje Rise of the Argonauts. My se
ji bohužel dočkáme až v únoru...
V únoru má v ČR vyjít i datadisk ke
třetímu dílu populárního Gothicu.
Jmenuje se Gothic III: Forsaken Gods
a ve zbytku světa vyšel už v listopadu.
Milovníci Gothicu by si mohli přijít na
své také v chystané hře Risen, která se
zřejmě bude Gothicu podobat.
V prosinci vyšla PC hra Prince of
Persia, která však na předchozí díly
nijak nenavazuje a přináší zcela nový
příběh. V ČR se jí dočkáme v lednu.
Zato příznivce díla profesora Tolkiena
určitě potěší datadisk k Lord of the
Rongs ONLINE, který vyšel v listopadu,
jmenuje se Mines of Moria a, jak už
název napovídá, přivede hráče do
prostředí trpasličích dolů v Morii. Podle
recenzí se dosti povedl.
Co říci závěrem? Snad jen, že se máme
určitě na co těšit... ■
Sbližování světů
Čtvrtá část ságy Azurová planeta
Stanislav Cepník st.
Vstup do problematiky
Než budeme pokračovat v našem
vypravování, musíme se seznámit s
několika důležitými fakty.
Naši osadníci, zbyteček téměř
vyhlazeného rodu, žili v rodovém
zřízení, na rozhraní starší a střední doby
kamenné. Žili v naprosté izolaci,
nesmírně daleko od jiných rodů,
nemuseli tudíž s nikým bojovat o úrodné
území. To pozitivně ovlivnilo jejich
vývoj.
Živili se lovem ryb a drobné zvěře,
sběrem lesních plodů a v době, kdy
došlo k návštěvě z vesmíru, už
přecházeli k primitivnímu zemědělství.
Byli velice soudržní, výsadní
postavení měla u nich žena.
Do tohoto prostředí vnikla zcela
jiná civilizace; její příslušníci se vydali
hledat ve vesmíru planety, na nichž je
rovněž život. Chtěli studovat jeho
formy, popřípadě se s témito planetami
sblížit.
Katastrofa, jejímiž svědky jsme
byli, vrhla tuto výpravu do zvláštního
postavení. Výzkumníci se dostali do
civilizace, která byla proti jejich
nesmírně opožděná – a nakonec na ní
byli dočasně, jak záhy uvidíme,
existenčně závislí.
Sbližování s pozemšťany nebylo
snadné, ale podařilo se.
Druhá návštěva z vesmíru
Od ztroskotání vesmírné výpravy
uplynula hezká řádka let. Tři
mimozemšťané stárli mnohem pomaleji
než pozemšťané. Měli už v osadě své
potomky, velice životaschopné. Těm
věnovali velikou péči, ale aby jejich
expedice byla úspěšná, museli najít
způsob, jak se spojit se svou planetou.
Věděli, že je jejich druhové hledají,
nebo aspoň trosky jejich lodi, ale neměli
prostředky, jak odpovědět na signály z
vesmíru, které občas zahlédli.
Často se vydávali k místu katastrofy
a shromažďovali všechno, co zbylo z
jejich vesmírného korábu. Byly to
většinou úlomky různé velikosti, ale
později, když začali primitivními
nástroji rýt do země, našli i několik
téměř nepoškozených předmětů.
Prakticky holýma rukama z nich
vytvořili jakýsi bizarní, těžko popsatelný
předmět, který v určité fázi měsíce začal
slabě blikat a bzučet. Tato práce jim
zabrala skoro dva roky.
Předmět umístili do malé prohlubně
na vrcholku nejvyšší skály, vymýtili
stromy a keře v jeho blízkosti a téměř
každou noc, pokud to počasí dovolilo, u
něj hlídkovali. Dlouho se nic nedělo, ale
oni byli nesmírně trpěliví.
Jednou v noci uprostřed léta přiběhl
„hlídač“ do osady pro své dva druhy.
Spěchali k přístroji, pokud to tak můžeme
nazvat.
Nad skálou se začaly objevovat v
určitých intervalech krátké bílé záblesky.
Přístroj na ně reagoval – odrážel je
zpátky do vesmíru.
Radost našich tří mimozemšťanů
neznala mezí. Konečně je jejich druhové
našli!
●●●
Asi rok nato se na obloze objevila
nová hvězda. Byla velice jasná a při
pozorném sledování bylo patrné, že se
téměř neznatelmě zvětšuje.
To už z osadníků, kteří kdysi
vesmírné trosečníky zachránili, žil jenom
jeden. Už byl hodně shrbený a pohyboval
se jen s velkou námahou. Stále však byl s
vesmírňany ve styku a sledoval se
zájmem jejich činnost. To on jako první
objevil novou „hvězdu“.
Třetí večer už bylo jasné, že jde o
těleso, které se záměrně přibližuje
k Zemi.
Za další týden začal velký
světélkující předmět pomalu kroužit nad
krajinou, až se vysoko nad naší skálou
zastavil. Byl oválný, stříbrné barvy, za
tmy
slabě
světélkoval.
Naši
mimozemšťané jásali.
Ze dna korábu se vysunula jakási
trubice – asi tak půl metru dlouhá, deset
až patnáct centimetrů v průměru. Její
konec byl opatřen otočnou hlavicí s
malými otvory. Ta se začala pomalu
otáčet. Když tento výzkum prostředí
skončil, asi za dvě hodiny, trubice se
opět zasunula. Za chvíli se v boku
vesmírné lodi otevřel velký kulatý otvor
a z něho vyplula jakási koule, asi dva
metry v průměru, a pomalu se blížila v
mýtině za vsí.
Zároveň se
vytvořila
jakási
neviditelná neprostupná zeď, která
nedovolila, aby se kdokoliv k mýtině
přiblížil. Zhruba půl metru nad mýtinou
koule zastavila, vysunula jakousi
čtyřnožku, a když ta se pevně zaryla do
půdy, pomalu se v kouli otevřely jakési
dveře. V nich se objevila v těsném
skafandru bytost, která se velikostí a
tvarem
těla
podobala
našim
vesmírňanům. Pak si pomalu stáhla z
hlavy kuklu a vykročila ke svým
druhům a k pozemšťanům, kteří tu stáli
jako přibití. ■
Obrázek: Jan Cepník
Vlci v Magicu
Adam „iLegolas“ Cepník
O vlcích
V kartách Magic: The Gathering se
karty typu wolf (vlk) objevují
roztroušeně ve velkém počtu edicí.
Nemají mezi sebou skoro žádná komba,
ale když jsou pohromadě v jednom
balíku, není to vůbec špatné. Asi
nejlepší kouzlo, které souvisí s vlky, je
karta Sound the Call. Ale zpátky k věci.
Vlci často mívají schopnost banding (ve
starších edicích se tato schopnost nazývá
bands) a také se dokáží navzájem
přivolat (např. Howling Wolf). Kouzel
s vlky souvisejících je hodně, ale většina
z nich nějakým způsobem vyvolává
tokeny vlků. Celkově vzato – balík,
který by byl postavený z vlků, není pro
zkušené a dobré hráče, ale mírně
pokročilí by takový balík jistě uvítali.
Dobře se na něm procvičí a mají velkou
šanci na výhru (pokud nehrají proti
lepšímu hráči).
Selesnyi (Selesnya je zelenobílá gilda
z edice Ravnica, City of Guilds).
Dále bych jmenoval Tundra Wolves. To
je 1/1 se schopností first strike, za jednu
bílou manu. A protože není z Ravniky,
nespadá do žádné guildy jako již
zmiňovaný Watchwolf.
Dalším typickým „karetním vlkem“ je
Howling Wolf. Tato „dvoj-dvojka“ za
čtyři many (dvě zelené a dvě libovolné)
totiž dokáže „přivolat své druhy“
z knihovny.
A nebyl bych to já, kdybych se zde
nezmínil o kartě Wyluli Wolf. Tahleta
rare-karta je 1/1 za jednu libovolnou a
jednu zelenou manu. A za tapnutí dá
cílové bytosti +1/+1 do konce tahu.
Poslední kartou, kterou zde popíšu, bude
Timber Wolves. Timber Wolves je 1/1
banding za jednu zelenou manu, tudíž by
se do „vlčího“ balíku tihle vlci velice
hodili.
ostatním zeleným a bílým bytostem
+1/+1 a za tapnutí dá do hry
bílozeleného legendárního tokena typu
wolf se jménem Voja se silou dva a
obranou taktéž.
Další povedená vlčí karta je Fable of
Wolf and Owl. Je to enchantment, který
vám vyvolá 2/2 tokena typu wolf vždy,
když vyložíte nějakou zelenou kartu a
pokud vyložíte nějakou modrou kartu,
do hry dostanete 1/1 tokena typu bird se
schopností flying.
Vlci samotní
Mezi vlky v kartách Magic: The
Gathering patří zaprvé stráž Ravniky –
Watchwolf. Je to 3/3 za jednu zelenou a
bílou manu, tudíž tato karta spadá do
Vlčí esa
Mezi povedené vlčí karty patří určitě
Tolsimir Wolfblood, což je 3/4 za jednu
bílou, jednu zelenou a čtyři libovolné
many. Přidá natrvalo všem vašim
typem lycanthrope, ale minion wolf. ■
Zajímavosti
•
v edicích Homelands, Legens a
3rd – 7th Edition vyšly karty Greater
Werewolf a Lesser Werewolf, což jsou
vlkodlaci (typ karty je u nich
lycanthrope)
•
kromě již zmiňovaných dvou
vlkodlaků je ještě jeden, Treacherous
Werewolf, který však není
Obrázky: www.cernyrytir.cz
Zde je výběr nejbližších turnajů, na kterých se budou hrát Magici:
• FNM Standart (datum a čas: 29.1.2009, místo: DDM Ústí nad Labem, info: Na tomto typu turnaje je
povoleno hrát s následujícími edicemi: Lorwyn, Morningtide, Shadowmoor, Eventide, Shards of Alara,
ceny: 4x promokarta (pro 1. a 2. místo, losování o 2 foilové karty pro náhodné hráče)
• Legacy Serie 0 (datum a čas: 11.1.2009, 9:30, místo: Černý rytíř Praha, info: 8 x dual)
Ohlédnutí zahrami z Essenu – Část druhá
Jakub Dobal
(Tento článek pochází ze stránek Frodovy deskové hry – www.deskovehry.blogspot.com – a je v Camelotu zveřejněn se svolením
autora)
Im Schutze der Burg (Castle for all
Seasons)
Autoři: Inka a Markus Brandovi
Vydavatelé: Eggert-Spiele, Rio Grande
Games, The Game Master, Filosofia
Editions
Počet hráčů: 2–4
Typ hry: desková hra, jednodušší
strategie
Popis: Hráči představují
mistry
stavitele, kteří se podílí na stavbě
králova nového hradu. K dispozici mají
sadu karet pomocníků. Každé kolo
někoho posílají na práci – získat
suroviny, něco postavit, přivést peníze,
atd. Počet kol je však omezen a
jednotlivé zahrané karty postav se
mohou ovlivnit, je tedy potřeba sledovat
spoluhráče. Grafika je velmi pěkná.
Pravidla nejsou složitá. Hra se hodí pro
rodinné hraní.
Le Havre
Autor: Uwe Rosenberg
Vydavatel: Lookout Games
Počet hráčů: 1–5
Typ hry: ekonomická strategie
Popis: Obchodní strategie, která se jistě
bude líbit všem, kdo mají rádi Agricolu
a ekonomicko – budovatelské hry. Hra
nemá složitá pravidla, obsahuje ale
velké množství herního materiálu a
velký počet kombinací a strategií, takže
ji ocení spíše zkušenější hráči. Jde o
komplexní hru.
Powerboats
Autor: Corné van Moorsel
Vydavatel: Cwali
Počet hráčů: 2–6
Typ hry: závodní hra
Popis: Hráči řídí závodní čluny a usilují
o to, aby nejrychleji projeli vyznačenou
trať. K pohybu se používají speciální
třístěnné kostky, které určují jeho
aktuální rychlost. V každém kole může
hráč, pokud chce, jednu kostku přidat
nebo odebrat. Jedná se o příjemnou
oddychovou závodní hru. Plán je
variabilní.
Snow Tails
Autor: Fraser a Gordon Lamontovi
Vydavatel: Fragor Games
Počet hráčů: 2–5
Typ hry: závodní desková hra
Popis: Jedná se o originální závod psích
spřežení. Každé sáně táhnou dva psi. K
určení pohybu se používají karty v
hodnotách 1–5. V jednom tahu mohou
zahrát jednu až tři karty (stejné hodnoty)
– na psi či brzdu. Saně zatáčejí směrem,
kde táhne silnější pes. Pokud vyjedete z
trati, narazíte do soupeře či projedete
"kontrolní" body příliš rychle, dostanete
"crash" kartu, která vám pak zabírá místo
v ruce. Hráč má v ruce jen pět karet, s
rostoucím počtem poškození se zhoršuje
váš výběr karet pro další manévry.
Závodní trať je opět variabilní, navíc
skrývá různá nebezpečí pro náročnější
hráče (stromy, soutěsky), takže žádný
závod nebude stejný. Hra je rychlá a
svižná.
Strozzi
Autor: Reiner Knizia
Vydavatel: Rio Grande Games
Počet hráčů: 3–6
Typ hry: desková hra
Popis: Jedná se o třetí hru z řady Medici,
Medici vs. Strozzi, Strozzi. Hráči
vybírají z připlouvajících lodí a
rozhodují se, v jakém z přístavu
přistanou - každý přijímá jiné zboží. Hra
probíhá v několika kolech, na konci
každého si hráči rozdělí body podle výše
dovezeného zboží, rychlosti lodě, která
ho dovezla, a získané prestiže. Pěkná
hra s novým využitím dražebního
mechanismu.
Sylla
Autor: Dominique Ehrhard
Vydavatel: Ystari Games
Počet hráčů: 3–4
Typ hry: strategická desková hra
Popis: Hra vás zavede do starověkého
Říma. Hráči usilují o to, aby se stali
prvními mezi konzuly. Mají na to
celkem pět let (kol). V každém kole
proběhne celkem sedm fází - akcí, které
hráčům dávají peníze, přízeň občanů,
stavbu budov, atd. Hráči společně
ovlivňují různé sféry života a musí také
čelit nepříznivým událostem. O body
hráči přicházejí, pokud nedokážou
zajistit dostatek jídla.
Těším se však na také české vydání
kooperativní hru od Vládi Chvátila
Space Alert, kterou vydává Czech
Games Edition, a na hru Bourací
autíčka od Czech Board Games.
V Essenu se rozhodně neztratily. ■
Obrázky:
www.deskovehry.blogspot.com
Olgoj chorchoj
Stanislav Cepník st.
„Je mnoho věcí mezi nebem a zemí, na které lidský rozum nestačí.“ (W. Shakespeare: Hamlet)
I dnes je na světě mnoho záhad, s nimiž
si nevíme rady. Jednou z těchto záhad je
olgoj chorchoj (střevo – červ). Je to
skutečný živočich, je to ještěr nebo červ,
nebo je to mýtický přízrak? Různé
expedice, které ho hledaly, zatím
neuspěly. Černá Gobi, nejstrašnější
poušť světa, dokonale chrání své
tajemství.
První zmínka o mongolské příšeře je
z roku 1922. Americká paleontologická
expedice, která se do Gobi vydala za
kostmi dinosaurů, byla tehdejším
mongolským premiérem požádána, aby
se pokusila tohoto vědě dosud
neznámého živočicha ulovit. Nemá prý
nohy ani hlavu a podle svědectví
Mongolů, kteří o něm slyšeli od přímých
svědků, ale sami ho neviděli, vypadá
jako
přes
půl
metru
dlouhý
tmavočervený salám. Je prudce jedovatý,
pouhý dotyk znamená nejen pro člověka,
ale i pro koně či velblouda okamžitou
smrt. Zabíjí i na dálku. Snad elektrickým
výbojem, snad rozstřikováním prudkého
jedu, po němž zežloutne i kov.
Žije v písečných přesypech Chalzan
dzachu, kraje, který leží asi 130 km
jihovýchodně od Dalanzagdadu. Je ho
možno vidět jen v největších vedrech
v červnu a v červenci, později se zarývá
do písku a spí. Nejčastěji se prý objevuje
poblíž míst, kde roste pouštní rostlina
gojo (cynomorium sangaricum), která
vypadá jako nevzhledný výčnělek
doutníkového tvaru a obsahuje jakousi
drogu či jed.
Chorchoj prý se objevuje nejčastěji po
dešti, který je tam ale velmi vzácný, dva
až tři dny se vyhřívá na sluníčku, pak
zase zmizí.
Pohybuje se zvláštním způsobem.
Neplazí se dopředu, ale koulí se nebo
kroutí do strany, jako když něco zametá.
V písku po něm zůstává charakteristická
stopa. Přitahuje prý ho žlutá barva.
Americká expedice ho nenašla. Ta ale
hledala především něco jiného.
Nenašly ho však ani ty expedice, které se
do Gobi vydaly pouze za ním. Nasbíraly
řadu údajů, ale vždy až z druhé ruky,
nikdy od přímých svědků. Ti prý o něm
nechtějí mluvit proto, aby na sebe
nepřivolali neštěstí – snad jeho pomstu. A
když už se jedné expedici podařilo
vypátrat obydlí pastevce, který chorchoje
viděl, nebyl doma. Někam odešel a
nikomu neřekl kam a na jak dlouho. Ani
šaman o něm nechtěl mluvit a varoval
expedici, aby nepokoušela osud.
Bývalá komunistická vláda pátrání po
tomto živočichovi zakázala s tím, že je to
pověra, která se neslučuje s marxistickou
ideologií.
Na závěr ještě údajný příběh mongolské
rodiny a zážitek českého záhadologa
Ivana Mackerleho.
V jurtě (obvyklé obydlí mongolských
pastevců) si hrál malý chlapeček. Sáhl si
do žluté bedýnky pro hračku a dotkl se
tam schovaného chorchoje. Chlapeček byl
na místě mrtvý. Když se rodiče vrátili,
viděli v písku už jen vlnitou brázdu
vzdalující se od jurty. Vydali se po stopě,
aby chlapce pomstili. Chorchoj zabil i je.
Ivan Mackerle vypráví, že šaman po
velkém naléhání, aby chorchoje popsal,
odpověděl, že je to střevo naplněné krví.
Když si to Mackerle plasticky představil,
pocítil nepředstavitelný hnus a udělalo se
mu nevolno. Tento pocit se mu opakoval
i ve snu. Zdálo se mu, že z písečné duny
vylézá
škubavými
pohyby
něco
nechutného. Nemohl utéci, jen s velkou
námahou se otočil a ploužil se pryč.
Z písku se vymrštil odporný červovitý
vak a přilepil se mu na záda. Následovala
strašná bolest a okamžité probuzení. Sen
zmizel, ale nesnesitelná bolest zůstala.
Lékař výpravy, který spal vedle
Mackerleho, si na něho posvítil baterkou.
Viděl tělo poseté podlitinami, největší se
táhla od lopatky po pás. Připomínala
obrovskou pijavici či červa. Podkožní
krvácení vytvořilo na zádech jakýsi vak
naplněný krví. Lékař se pokusil injekční
stříkačkou
pomoci
kamarádovi
z nejhoršího. Krevní výrony přibývaly i
příští den a začalo selhávat srdce.
Expedice musela být přerušena. Jejím
účastníkům se vybavila šamanova
varující
slova:
„Porušíte-li
olgoj
chorchojův klid, hrozí vám smrt.“
Vysvětlení mohou být různá: kletba,
změněný stav vědomí vyvolaný pobytem
člověka v jednotvárné pouštní krajině,
sugesce, působení podzemních proudů
fyzikálně dosud neurčené zemské síly (to
by stálo za velmi dúkladný výklad) atd.
Vědci mají o čem přemýšlet. ■
Obrázky: www.mackerle.cz
Knihy:
•
Cesty za příšerami a dobrodružstvím, Motto 2005, autor: Ivan Mackerle
Křížové výpravy
Stanislav Cepník st.
Za křížové (křižácké) výpravy
považujeme tzv. svaté války
vedené na obranu katolické církve
a křesťanství proti vnějším i
vnitřním nepřátelům. Hlavní nápor
těchto výprav směřoval sice proti
muslimům ve Svaté zemi, ale
křížové výpravy byly vedeny i
proti pohanským Slovanům u
Baltského moře, muslimskému
Španělsku, osmanským Turkům na
Balkáně
a
kacířům
uvnitř
západního křesťanství.
Ty posledně jmenované byly tehdy
považovány za vedlejší, ale ve své
většině
byly
nejúspěšnější
(Španělsko, Pobaltí). Přetrvaly až
do konce 18. století, jejich
vrcholné období však probíhalo
mezi roky 1096 až 1291.
Křižáci chápali svou úlohu jako
součást poutnické tradice. Pouti na
svatá místa podnikali věřící kvůli
pokání a získání duchovních
zásluh. Za nejdůležitější byla
považována pouť do Jeruzaléma,
proto když Turci začali v 11.
století poutníky pronásledovat,
byly
ozbrojené
výpravy
považovány za oprávněné.
Takovéto dobrodružné pouti byly
přitažlivé zejména pro rytíře. Ti se
považovali
za
ochránce
křesťanství. Papežové nabízeli za
účast různé duchovní i právní
výsady, například místo pokání
sloužila k odpuštění hříchů účast
ve výpravě.
Když křižák na výpravě zahynul,
měl podle papeže zaručenou
přímou cestu do nebe.
●●●
Palestina byla Svatou zemí pro
křesťany i pro muslimy. Obojí tam
putovali po staletí. Nejprve ji
ovládala Byzantská říše, v roce
637 ji dobyli muslimští Arabové,
ale dovolovali křesťanům, aby ji
svobodně navštěvovali.
Po nájezdu seldžuckých Turků se
situace změnila. Papež Urban II.
vyzval proto v roce 1095 křesťany, aby
Palestinu osvobodili od muslimské
nadvlády. Tak začaly křížové výpravy.
Výpravy se zúčastňovali rytíři i prostí
lidé. Většina z nich se ani do Palestiny
nedostala, z ostatních se stal divoký
vyhladovělý dav. Křižáci však byli
velmi dobře vycvičeni a v roce 1099
Jeruzalém
dobyli
–
za
cenu
zmasakrování jeho obyvatelstva. Poté
založili v Palestině a v Sýrii čtyři
křižácká království.
Saracéni (seldžučtí Turci) nechali
nejprve jejich království v klidu. Křižáci
se však chovali k muslimům krutě. Ti
proto proti nim vytáhli do boje, sultán
Saladin křižáky porazil a v roce 1187
ovládl Jeruzalém.
V roce 1191 vyrazil do Svaté země
anglický král Richard I. (Richard Lví
srdce). Dobyl Kypr a město Akko, ale
Jeruzalém nezískal. Spolu se sultánem
podepsali dohodu o sdílení Svaté země včetně
Jeruzaléma. Křižáci založili druhé království,
jehož centrem se stalo Akko.V roce 1202 byla
zahájena čtvrtá křižácká výprava, ale protože
neměla prostředky k uhrazení nákladů za
přepravu, rozhodli se křižáci vyplenit
Konstantinopol. Trvala do roku 1204.
Výprava z roku 1212 byla zvláštní tím, že na
ni bylo z Francie a Německa vysláno 50 000
dětí. Mnoho z nich zahynulo hlady nebo se
z nich stali otroci. Je známa jako Křížová
výprava dětí.
Pátá křížová výprava do Egypta (1218 – 1221)
byla neúspěšná. Další tři výpravy v letech
1218 – 1272 byly rovněž neúspěšné (snad jen
šestá měla částečný úspěch).
Roku 1291 dobyl Palestinu egyptský sultán. ■
Obrázek: www.wikipedia.cz
Knihy:
• Dějiny světa (Ottovo nakladatelství Praha v divizi Cesty, 2003, přeloženo z angl. originálu The Concise
history encyklopedia vydaného Kingfisher Publication, Londýn 2001)
• Encyklopedie Historie světa – Atlas světových dějin (autoři: John Haywood, Brian Catchpole, Simon Hall,
Edward Barrat, překlad: V. Kotábová, L. Kotačka a K. Pekárková, vydal Columbus v Praze roku 1998)
Svátek Imbolc
Jakub Cepník
Svátek bohyně keltského ohně
Keltský svátek Imbolc (čte se „ímolk“)
se slaví 1. února, i když oslavy začínají,
stejně jako u ostatních keltských svátků,
večerem předchozího dne.
Imbolc má mnoho názvů – může se mu
říkat například Oimelc nebo Lá na Féile
Bríde, v Anglii je to Bridget’s day nebo
Candlemas (Hromnice).
Původně se v gaelštině jmenoval La’á
Oimelc – ve spojitosti s laktací ovcí
(laktace
=
produkce
mléka
hospodářských zvířat).
Je to svátek Brighid, bohyně keltského
ohně. Brighid může znamenat „velebná“
či „vznešená“. Je to bohyně básníků,
kovářů a těhotných žen. Stojí prý u
každé dětské kolébky (z čeho asi vznikly
pohádky o sudičkách?), též je
ochránkyní rodinného krbu, mocnou
ochránkyní
sídel
a
zastánkyní
opuštěných. Brighid v lidové tradici
otevírala kouzelnou hůlkou (?) zemi a
studánky ze sevření ledu.
Názvy keltských měst často začínaly na
„Briga-“ a „Braga-“, což nejspíše
znamenalo, že je ono město pod
ochranou Brighid. Takto možná vzniklo
i jméno Prahy, která se původně
jmenovala Baraga.
Brighid je jednou ze tří podob trojjediné
bohyně. Ta na sebe při Imbolcu bere
podobu mladé panenské bohyně
(Brighid). Pak se z ní stává mateřská
bohyně, která představuje princip zralé
ženy a nakonec je z ní stařena Morrighan
(v Irsku se jí říká Cailleach), bohyně
smrti, ale i znovuzrození a moudrosti.
Brighid se někdy říká, jak už jsem uvedl,
bohyně keltského ohně. Prý stále chodí
po světě a mezi její umění patří i
schopnost udržovat věčný oheň keltské
tradice.
Církvi se nezdařilo vymýtit víru
Web:
•
•
Knihy:
•
•
v Brighid, a tak přišla se svým
šalamounským řešením – z Brighid udělala
kolem roku 453 svatou Brigitu
z Kildare (v některých křesťanských
pověstech se z ní stala dokonce Kristova
chůva). V Brigitině svatyni v Kildare se
udržoval až do 19. století posvátný oheň.
Udržovalo ho devatenáct panen – nejdřív
keltských kněžek, pak jeptišek.
Zvyky a obyčeje na Imbolc
Na Imbolc Keltové oslavovali konec zimy
a začátek jara (i když temná polovina roku
definitivně skončila až na Beltine).
V předvečer svátku se obvykle konala
velká hostina. Na ní nesmělo chybět
pečivo ozdobené různými symboly. A
samozřejmě se musela obětovat část jídla
bohům.
Neodmyslitelnou součástí Imbolcu byla
slavnost ochranných ohňů. Ke vchodu do
domu se zapalovaly malé ohníčky, které
měly ochránit dům před úderem hromu a
před krupobitím. Jako ochranné znamení
sloužil i asymetrický „kříž Brighid“ (na
obrázku), který se připevňoval na vnitřní
stranu dveří. Na serveru www.eldar.cz
jsem sice četl, že se nad dveře připevňoval
ochranný uzel, který byl symbolem
Brighid, ale zdá se mi, že Brighitin kříž a
Brighitin uzel bude nejspíš totéž.
Ze stébel obilí se zhotovovaly panenky,
které pak dívky oblékaly do šatů a nosily
je od domu k domu. Každá domácnost
dala této symbolické „nevěstě“ malý
dárek.
Také se zhášely ohně v kovárnách a
zapálit je opět směly jen mladé dívky –
panny, které symbolizovaly Brighit.
V období Imbolcu se též konala první
jarní orba. Pluhy byly ozdobeny
barevnými pentlemi a pokřtily se
pálenkou. Při orbě byly doprovázeny
dívkami. Do brázd se vkládaly kousky
chleba a sýra – symbolické oběti bohům.
Na Hromnice o hodinu více
Církev, která pochopitelně neměla příliš
v oblibě pohanské zvyky, Imbolc
nahradila vlastním svátkem, kterému se
lidově říká Hromnice a slaví se 2. února.
Název „Hromnice“ je odvozen od svíček
hromniček, které se zapalovaly místo
původních keltských ochranných ohňů.
Hromničky se jim říká proto, že měly
dům ochránit, stejně jako původní
ochranné ohně, před úderem hromu.
Ke Hromnicím se váže také známé rčení
„Na Hromnice o hodinu více“. Je toto
rčení přesné? Téměř ano. Podle tabulek
vychází slunce na zimní slunovrat v 7:58
a zapadá v 16:02. O šest týdnů později
pak vychází v 7:35 a zapadá v 16:58 –
den se prodloužil o hodinu a devatenáct
minut.
Křesťané si na Hromnice připomínají
významnou událost ze života Svaté
rodiny – Josef s Marií přinesli malého
Ježíše do Jeruzalémského chrámu, kde
ho zasvětili Bohu a symbolicky
vykoupili z povinnosti stát se knězem,
což by podle zákonů měli všichni
prvorození synové.
Při obřadu rozpoznal stařec Simeon
v malém Ježíšovi Mesiáše. ■
Obrázek: Jakub Cepník
www.eldar.cz
www.druidova.mysteria.cz
Velká kniha otázek a záhad, Regia Praha 2002, autoři: J. Lenková, I. Mackerle, V. Šiška, J. Zeman
České zvyky a obyčeje, Albatros Praha 2004, autor: Alena Vondrušková
Camelot – Leden 2009, vychází 5. 1. 2009, Tento magazín lze ZDARMA stáhnout na jeho oficiálních stránkách –
www.camelot.czweb.org, Je zakázáno rozšiřovat jakýkoliv materiál z tohoto magazínu bez svolení redakce!

Podobné dokumenty

Mladá na malý 3

Mladá na malý 3 neotřelost. Neznám moc amatérských inscenací, který by něco takového zpracovávaly. Je nějaká častá reakce, kterou slýcháváte od diváků? Hynek: Hodně lidí se třeba ptá na scénu s žábama. Eva: Mě na ...

Více

Stáhnout ve formátu PDF

Stáhnout ve formátu PDF o životě šamanů na daleké Sibiři, o magických praktikách i o šamanismu obecně. • Také se (snad) dočkáte rubriky Vyřešené záhady, kterou jsme slibovali již minule. :-) • Slyšeli jste někdy, co je to...

Více

Stáhnout PDF

Stáhnout PDF Skutečnost byla jiná. Hlavní vývojářka DDI byla zaedice je spojit všechny hráče všech edic Dungeons vražděna a tento nástroj nesplnil ani sliby o základ& Dragons. Už žádné ediční války. K tomu má p...

Více

Ediční plán 2008/2009

Ediční plán 2008/2009 Děj je vedlejší schéma, přemítá bezejmenný hrdina – Michal nebo Martin, a tak trochu i Karel – nejnovějšího románu Emila Hakla. A přesto – nebo právě proto – je Let čarodějnice dějem doslova nabitý...

Více

Stáhnout ve formátu PDF

Stáhnout ve formátu PDF Pokud rádi čtete články o historii, bude se vám líbit článek Husitská revoluce, jehož první část se v příštím Camelotu objeví. V rubrice Mytologie příště naleznete další článek o egyptské mytologii...

Více