zde - Vysoká škola ekonomická v Praze

REVENUE RECOGNITION PROJECT – OCENĚNÍ VÝNOSU#
DAVID PROCHÁZKA
Fakulta financí a účetnictví, Vysoká škola ekonomická v Praze
Abstrakt
Příspěvek se zabývá novým přístupem k vykazování výnosů, který je předmětem Revenue
Recognition Project. Tvůrci účetních standardů Výbor pro mezinárodní účetní standardy
(IASB) a americký Výbor pro standardy finančního účetnictví (FASB) pracují v rámci
společného konvergenčního projektu na novém komplexním standardu, který by měl nově
vymezit podstatu a definici výnosu, určit způsoby jeho ocenění, okamžik a metody jeho
vykázání.
Klíčová slova:
Ocenění výnosu, Revenue Recognition Project, IFRS, US GAAP
Abstrakt
The paper deals with the new approach to recognition of revenues which is a subject of
Revenue Recognition Project. The accounting standards setters International Accounting
Standards Board (IASB) and Financial Accounting Standards Board (FASB) are working
within joint convergence program on a new comprehensive standard. The main aim of the
Project is to set new definition of revenue, its measurement and recognition methods.
Key words:
Revenue measurement, Revenue Recognition Project, IFRS, US GAAP
1 Úvod
V souvislosti s konvergenčním projektem IASB a FASB se zpracovává řada návrhů nových
standardů. Cílem „Revenue Recognition Project“ je definovat nová pravidla pro uznání
výnosů. Z pohledu do historie projektu je patrné, že se jedná o nejsložitější úkol, který si
tvůrci standardu dali. Žádný oficiální výstup ještě nebyl zveřejněn. Veřejnosti jsou tedy zatím
k dispozici pouze zápisy z jednání Výborů, na kterých se projednávaly otázky spojené s tímto
projektem. Na základě těchto materiálů je možné usuzovat, že oblast vykazování výnosů
projde významnou změnou. Tento příspěvek navazuje na příspěvek Revenue Recognition
Project – důvody jeho zahájení a zabývá se návrhy nových možností ocenění výnosu.
#
Příspěvek je součástí výzkumného projektu GAČR 402/08/0748 „Analýza nákladů a přínosů přechodu na
IFRS v českých veřejně obchodovaných společnostech“.
2 Ocenění výnosu a jeho jednotlivých složek
2.1 Definice výnosu jako východisko pro jeho ocenění
Oba Výbory ze zvažovaných čtyřech variant nové definice vybraly dvě, které hodlají dále
rozpracovávat a posléze vybrat tu, která bude více odpovídat cílům projektu. Definice jsou
pracovně označovány jako výnos na bázi úplné výkonnosti (Broad Performance View –
zkratka BPV) a výnos na bázi zániku povinnosti konat (Liability Extinguishment View –
zkratka LEV). Každý výnos má tři důležité charakteristiky – je výsledkem činnosti podniku,
generuje příjmy od zákazníků a přispívá ke zvýšení zisku. Každá z těchto vlastností výnosu je
různě zdůrazňována oběma přístupy, a proto může docházet k odlišnostem. Původní znění
definic bylo upraveno a poslední materiály pracují s následujícím textem:
1. Výnosem podle BPV je zvýšení aktiv účetní jednotky (buď přítokem nových aktiv nebo
zlepšením stávajících) nebo pokles dluhů účetní jednotky v důsledku činností, které jsou
nedílnou součástí dodání produktů (zboží a služeb) samotnou jednotkou jejím konečným
zákazníkům.
2. Výnosem v modelu LEV je snížení dluhů účetní jednotky vůči jejím zákazníkům, ke
kterému dochází v důsledku zániku těch závazků konat, za jejichž splnění je účetní
jednotka primárně odpovědná. Tyto závazky zanikají poskytnutím zboží nebo služeb
zákazníkům, buď přímo účetní jednotkou nebo nepřímo prostřednictvím třetích stran,
které konají jménem účetní jednotky.
Inovovaná definice výnosu v kontextu úplné výkonnosti zdůrazňuje, že účetní jednotka
vykáže výnosy, i když najímá subdodavatele, a to za podmínky, že zůstává v pozici
primárního dlužníka (primary obligor). Definice výnosu se primárně zaměřuje na výnosy,
které plynou z přímých transakcí se zákazníky. Stranou zájmu ovšem nezůstávají ani výnosy z
produkce či prostého plynutí času, a to i bez existence smlouvy s konkrétním zákazníkem.
Nový návrh definice výnosu na bázi zániku povinnosti konat vychází ze snížení dluhů účetní
jednotky. V určitých případech může definice působit restriktivně (zejména v obchodech,
které nepřinášejí pozitivní přidanou hodnotu). I nadále zůstávají dva hlavní rozdíly mezi
oběma definicemi výnosu:
•
Zatímco pro vznik výnosu na bázi zániku povinnosti konat je nevyhnutelnou podmínkou
smlouva se zákazníkem, výnos na bázi úplné výkonnosti tento požadavek nevyžaduje.
•
Výnos na bázi úplné výkonnosti se orientuje na aktivitu účetní jednotky, která tak nemůže
vykázat výnos, který vzniká v důsledku činnosti subdodavatele. Druhá definice výnosu
s touto situací počítá.
Příklad 1: Vykázání a ocenění výnosu podle modelů LEV a BPV
Výrobce a prodejce výpočetní techniky a softwaru podnik HW-SW uzavírá smlouvu s firmou
ASD o prodeji hardwaru a zajištění zákaznické podpory po dobu 3 let za celkovou cenu
3 000. Na hardware se vztahuje standardní jednoletá záruka. Obchodní zástupce společnosti
HW-SW obdržel za uskutečnění prodeje obvyklou provizi ve výši 4 %.
HW-SW prodává hardware samostatně, cena hardwaru prodaného společnosti ASD je 2 000,
jeho výrobní náklady jsou 1 500. Prodávaný hardware je standardní a je nabízen i ostatními
výrobci. Společnost HW-SW občas od svých konkurentů hardwarové vybavení nakupuje, aby
vykryla poptávku svých zákazníků, kterou není v daný okamžik schopna uspokojit.
Velkoobchodní cena, kterou by si ostatní výrobci účtovali za prodaný hardware, je 1 600.
Služby zákaznické podpory stojí standardně 400 ročně, roční náklady na její poskytnutí jsou
270. Službu občas podnik HW-SW nakupuje od třetích stran (roční odměna je 333). Na
základě minulých zkušeností se náklady spojené se zárukami odhadují na částku 150. I tuto
službu je možné zajistit prostřednictvím třetí strany, a to za cenu 250.
Řešení
Současná úprava (např. EITF 00-21) vyžaduje, aby výnos z vícestupňových obchodů byl
rozčleněn poměrně na jeho jednotlivé složky. Výnos se vykáže pouze u těch činností, kterých
se skutečně týká platba. Pomineme-li okamžik vykázání výnosu, účetní jednotka v souvislosti
s obchodem zveřejní tyto informace:
Tab. 1: Výnos z vícestupňových obchodů – současná pravidla
Odbyt
Výnos
Náklad
Zisk
- 120
- 120
Hardware
1 875
- 1 500
375
Podpora
1 125
- 810
315
Záruka
- 150
- 150
Celkem
3 000
- 2 580
420
V model LEV se oceňují závazky konat velkoobchodní fair value a výnos je vykázán
v okamžiku splnění těchto závazků. Výnosy ze služeb jsou vykázány bez ohledu, zda je
poskytne účetní jednotka sama nebo najme-li si na tuto činnost třetí stranu nepřebírající právní
povinnost činnost vykonat ve prospěch zákazníka.
Tab. 2: Výnos z vícestupňových obchodů – LEV model
Výnos
Náklad
Zisk
Odbyt
150
- 120
30
Hardware
1 600
- 1 500
100
Podpora
1 000
- 810
190
Záruka
250
- 150
100
Celkem
3 000
- 2 580
420
BPV model taktéž oceňuje závazky konat velkoobchodní fair value a výnos je vykázán
v okamžiku splnění těchto závazků. Na rozdíl od předchozího modelu vykáže společnost HWSW výnos jenom z těch činností, které provedla sama. Jestliže nevyužije subdodavatelů,
model BPV ústí ve stejný výsledek jako model LEV. V případě, že služby zákaznické
podpory a záručních oprav budou převedeny na třetí stranu, výnos z těchto činností nemůže
být vykázán.
Tab. 3: Výnos z vícestupňových obchodů – BPV model
Výnos
Náklad
Zisk
Odbyt
150
- 120
30
Hardware
1 600
- 1 500
100
Podpora
Záruka
Celkem
1 750
- 1 620
130
2.2 Ocenění závazků konat
Podle definice výnos vzniká v důsledku zvýšení čistých aktiv. Obě preferované nové definice
výnosu odkazují na závazky konat. Ocenění výnosu je možné ztotožnit s oceněním těchto
závazků konat. První variantou, která se zvažuje pro ocenění závazků konat, je transakční (či)
smluvní cena, kterou zákazník platí jako protihodnotu za získané zboží, výrobky, služby či
jiné výkony. Tento přístup k ocenění na bázi skutečně obdržené protihodnoty je v současné
době oslabován ve prospěch užití fair value jako nejrelevantnějšího atributu účetních prvků.
Závazky konat, které jsou součástí pracovních definic výnosu, nebyly – zprvu – výjimkou.
Příklad 2: Ocenění závazku konat transakční cenou nebo fair value
Zadání
Účetní jednotka Surfaři uzavřela dne 20. srpna smlouvu o zhotovení internetových stránek pro
firmu BCP. Termín dodání internetových stránek je konec září. K datu podpisu smlouvy byla
uhrazena částka 100, která podle smlouvy představuje pevnou odměnu pro společnost Surfaři.
Společnost Surfaři v období zvýšeného počtu zakázek, které nemůže splnit vlastními silami,
využívá služeb ostatních firem v oboru. Odhadovaná cena, za kterou je možné pořídit stránky
od konkurenta, činí v současnosti 90.
Řešení
Podle současného přístupu (na bázi smluvní ceny) by účetní jednotka k datu podpisu smlouvy
vykázala přírůstek peněžních prostředků o 100 a ve stejné částce zvýšení závazků. Závazek
konat (tj. povinnost vytvořit a dodat internetové stránky) je též oceněn ve výši 100. Ocení-li
se závazek konat na bázi fair value, vykáže podnik Surfaři zvýšení peněžních prostředků o
100, zvýšení závazků ve fair value o 90 a zaznamená vznik výnosu v hodnotě 10. Tuto
reziduální částku lze ekonomicky interpretovat jako výnos z prodejního úsilí, tj. jako odměnu
za přípravu nabídky, kterou se zákazník rozhodl akceptovat, a proto uzavřel kupní smlouvu.
Volba mezi smluvní cenou a fair value v podstatě představuje volbu mezi oceněním závazků
konat z pohledu zákazníka či z pohledu účetní jednotky. Z hlediska zákazníka vyvíjí účetní
jednotka činnost pouze tehdy, dochází-li k zániku závazku konat. Jestliže účetní jednotka
obdržela platbu předem, dluží zákazníkovi peníze do doby, než závazek konat zanikne. Výnos
může jednotka vykázat nejdříve v okamžiku zániku závazku konat. Pohledem účetní jednotky
je činnost jednotky chápána jako oběti, které jednotka musela vynaložit v souvislosti se
smlouvou se zákazníkem. Tyto oběti zahrnují vedle běžných smluvních závazků, které jsou
podle smlouvy předmětem plnění, i služby poskytnuté zákazníkovi v souvislosti s uzavřením
smlouvy.
Výbory se v původním návrhu shodly, že se závazky konat budou nahlížet očima jednotky, tj.
kolik by ji stálo převést všechny své závazky vůči zákazníkovi na 3. stranu (tzv. layoff price).
Závazky konat se tedy ocení částkou, kterou by musela obětovat pro vyrovnání závazku. To
běžně odpovídá fair value závazku, za kterou je možné převést závazek konat na 3. stranu.
Částka protihodnoty, kterou účetní jednotka získá na základě smlouvy se zákazníkem, se
rovná součtu ocenění všech závazků konat, závazku refundace a závazku poskytnout
zákazníkovi „přístup k prodávanému výkonu a odpovídající prodejní podmínky.“1 Výnos
může vzniknout při uzavření obchodu, protože prodejní aktivita (úsilí) ze strany účetní
jednotky je dokončena a poskytnuta k dispozici zákazníkovi. Koncepčně se jedná o výnos z
prodejní aktivity, který vzniká již v okamžiku uzavření obchodu. Komplikací může být, že v
okamžiku případného rozpoznání výnosu z prodejního úsilí nemuselo proběhnout dodání
samotného výkonu, který je předmětem uzavřené smlouvy. Další slabinou může být ocenění
výnosu z prodejního úsilí.
1
The customer consideration amount equals the sum of the entity’s performance obligations, refund obligations,
and obligations to provide “selling access” and “selling convenience” (FASB, Revenue Recognition Project,
June 9th, 2004).
Z Příkladu 2 vyplývá, že ocenění výnosu z prodejního úsilí je reziduální povahy. Přímé
vyčíslení je nemožné, neboť prodejní úsilí nelze prodávat jako samostatný výkon. To
vyvolává zajímavé otázky. Jak například interpretovat skutečnost, že rozdíl nabývá negativní
hodnoty? Sleduje účetní jednotka určitý cíl, k jehož naplnění používá politiku nízkých cen?
Nebo je zákaznická protihodnota nižší než součet všech závazků konat oceněných fair value,
protože účetní jednotka uskutečňuje prodeje za nevýhodné ceny nevědomky? Další
nepříjemností je, že při identifikaci výnosu z prodejního úsilí nelze vyloučit možnost, že
reziduum vzniklo z důvodu nepřesnosti při ocenění závazku konat. Riziko se zvyšuje u
vícestupňových obchodů, kdy smluvní transakce zahrnuje dva a více samostatně
identifikovatelných závazků konat. Protože reziduum, které je hodnotovým vyjádřením
výnosu z prodejní činnosti, nemá hmatatelný reálný protějšek, je obtížné jeho ocenění testovat
na spolehlivost.2 Je tedy pochopitelné, že někteří členové Výborů nesouhlasí s vykazováním
výnosů z prodejního úsilí již v okamžiku uzavření smlouvy se zákazníkem. V diskusních
materiálech se objevují dva návrhy řešení.
První pracuje s modelem ocenění závazků konat fair value a navrhuje částku rozdílu mezi
obdrženou zákaznickou protihodnotou a souhrnným oceněním závazků konat vykazovat na
vrub závazku refundace, resp. jiného závazku konat, u které se předpokládá, že bude splněn
jako poslední. Výnos z prodejního úsilí by byl vykázán až poté, co jednotka splní veškeré své
závazky konat.
Druhý návrh nejenže odmítá vykazovat výnosy z prodejního úsilí, ale opouští i model ocenění
závazků konat fair value. Zastánci alternativního modelu tvrdí, že do doby, než se jednotka
zbaví všech svých závazků vůči zákazníkům (jejich splněním či převodem těchto závazků na
jiné subjekty), není možné vykázat výnos. Zákazník není ochotný za služby poskytnuté
v rámci uzavírání obchodu platit samostatně, nepřipadá tedy v úvahu ani vykázání výnosu
z prodejního úsilí. Za alternativu k ocenění závazků fair value považují ocenění těchto
závazků alokovanou zákaznickou protihodnotou.
Zastánci zákaznického pohledu (tj. zastánci užití zákaznické protihodnoty pro ocenění
závazků konat) argumentují tím, že smluvní cena je nejlepším atributem pro ocenění aktiv a
dluhů, neboť se ustanovuje v transakci mezi ochotnými a znalými stranami. Smluvní cena
odráží spolehlivě fair value a není třeba pro ocenění jednotlivých složek výnosové transakce
hledat jinou hodnotu. Zákazník nevnímá prodejní činnost účetní jednotky jako samostatnou
část transakce. Navíc rozhodnutí, zda závazek konat zaniknul, je záležitostí postoje obou
stran. Z uvedených důvodů by neměl být vykazován výnos z prodejního úsilí k okamžiku
uzavření obchodu, neboť obě strany se rozhodně nedomnívají, že závazek konat je splněn.
Podle zastánců ocenění závazků konat fair value připadá užití částky zákaznické protihodnoty
v úvahu jen za předpokladu, že jednotka nebude schopná závazek vykonat a bude muset vrátit
dříve přijatou hodnotu. Účetní jednotka musí být připravena vrátit peníze v případě
nesplněného závazku. Toto však není „normální“ podnikatelské chování, neboť v drtivé
většině případů jednotky postupují jako going concern. Podnikání na bázi going-concern,
který představuje základní předpoklad finančního účetnictví, není určitě založeno na
podnikatelském plánu „inkaso zálohy – neplnění smluvních závazků – vrácení zálohy“.3
Většina podnikatelských subjektů plní své závazky ze smluv tím, že dodá výkony, které
2
Jestliže by se prokázalo, že reziduum vzniklo v důsledku nepřesného ocenění závazků konat, není možné
částku považovat za výnos, ale je nutné přiřadit ji závazku konat, který byl špatně oceněn.
3
V této části implicitně předpokládám, že smlouva je koncipována tak, že zákazník platí v předstihu část či
celou hodnotu kupní ceny a jednotka poté plní své závazky konat plynoucí se smlouvy. Obdobná argumentace
by platila i v případě, že by k datu uzavření smlouvy neproběhlo žádné plnění. Jediným rozdílem by bylo, že
namísto přijaté protihodnoty by účetní jednotka vykazovala nehmotné aktivum, které lze nazvat jako „smlouva
se zákazníkem“.
zákazník zakoupil. Výnos z prodejního úsilí by se proto vykazovat měl, neboť účetní jednotka
provedla prodejní činnosti a zákazník jejich užitečnost uznal tím, že uzavřel s jednotkou
smlouvu o prodeji.
Z hlediska vypovídací schopnosti obou přístupů lze říct, že ocenění závazků konat jejich fair
value poskytuje uživatelům výkazů možnost zjišťovat relativní marži přináležející každé
složce výnosů, které plynou ze splnění jednotlivě identifikovatelných závazků konat.
Oceňování na bázi alokované zákaznické protihodnoty se soustředí na prodejní transakci jako
celek. U vícestupňových obchodů však ústí v těžko interpretovatelná data a neodpovídající
marže. Koncepčně je navíc velmi podobný výsledkovému earnings process přístupu
k vykazování výnosů, který se používá dnes a jenž má být pro své nedostatky nahrazen.
Zjednodušeně se je možné souboj mezi přístupem k ocenění závazků konat na bázi fair value,
resp. (alokovanou) zákaznickou protihodnotou vymezit jako spor o to, zda užitečnější
informace přináší vykazování výnosů z prodejního úsilí při uzavření smlouvy nebo odkládání
výnosů, jak je tomu v současné praxi.
3 Závěr
Přestože pro ocenění výnosů bylo zvažováno více variant, podle rozhodnutí Výborů bude
vybrána jedna z již uvedených metod – buď ocenění na bázi fair value nebo ocenění na bázi
zákaznické protihodnoty. Metoda ocenění výnosů zákaznickou protihodnotou se zabývá v
okamžiku uzavření smlouvy o obchod se zákazníkem jako o celek. Vhodným měřeným
atributem je fair value. Ta se ovšem rovná celkové částce placené zákazníkem (tzv. částka
zákaznické protihodnoty). Je-li součástí prodejní transakce více dílčích závazků konat, ocení
se tyto individuální závazky konat na bázi alokované zákaznické hodnoty. Tato metoda je
chápána zastánci metody ocenění závazků konat fair value jako nejlepší kompromis.
Někteří zastánci ocenění výnosu na bázi fair value totiž nevěří, že tato metoda bude
schválena, a to přestože se metoda zákaznické protihodnoty potýká se stejnými koncepčními
problémy jako metoda na bázi fair value. Jediným, za to velice silným faktem, který hovoří ve
prospěch ocenění závazků konat zákaznickou protihodnotou je, že vylučuje vykázání výnosu
z prodejního úsilí při uzavření smlouvy se zákazníkem. Model pracující s alokovanou
protihodnotou obdrženou od zákazníka se tváří vstřícněji k obavám ohledně předčasného
vykázání výnosu.4
Na koncepční úrovni je možné zaznamenat preferenci první metody, na úrovni standardů se
členové FASB kloní k druhé metodě. Důvodem může být i obava z eventuálního předčasného
vykázání výnosů a nutnosti následného přecenění závazků konat u první metody. Jestliže by
závazky konat byly oceněny fair value k datu prvotního zachycení závazků, vzniká
pochopitelně i otázka, jak tyto závazky konat ocenit v budoucnu k rozvahovému dni. Logický
postup – přecenění na fair value aktuální k rozvahovému dni – může ovšem vyvolávat zdání
opravování předchozích chyb. Metoda na bázi zákaznické protihodnoty eliminuje možné
chyby při identifikaci a prvotním ocenění závazků konat; současně brání chybnému vykázání
4
Toto je zřejmě i hlavní důvod, proč bude zřejmě nakonec zvolena 2. metoda. Ocenění jednotlivých závazků
konat alokovanou zákaznickou protihodnotou se provádí na základě relativních fair value jednotlivých závazků
konat. Účetní jednotka stojí evidentně před stejným problémem jako v případě modelu ocenění závazků konat na
bázi fair value (zjištění odpovídajících hodnot a jejich spolehlivosti). Jediným, a zdá se, že pro některé členy
FASB, rozhodujícím rozdílem je, že metoda zákaznické protihodnoty znemožňuje jednotce vykázat výnos
v okamžiku uzavření prodejní smlouvy se zákazníkem. Případný rozdíl mezi součtem fair value všech závazků
konat je u FV metody vykázán jako výnos z prodejního úsilí, u AZP metody je alokován na dílčí závazky konat.
výnosu z prodejního úsilí. K těmto defektům může dojít u první metody tím, že jednotka musí
identifikovat svojí prodejní aktivitu nikoliv ze svého pohledu, ale očima zákazníka dle toho,
co mu přináší užitek. Všechny složky prodejní transakce, které se vyznačují zákaznickou
hodnotou, je logické oceňovat na bázi alokované zákaznické protihodnoty.
Spor o výběr modelu pro ocenění závazku konat se odehrává ve dvou rovinách:
•
mezi jednotlivými členy IASB a jednotlivými členy FASB,
•
mezi IASB a FASB.
Z diskusních materiálů předkládaných od 2. poloviny roku 2005 lze vystopovat jistou změnu
přístupu ke projektu, zvýšení úsilí věnovanému tomuto projektu a omezení se na hlavní
sporné body. Změnu pohledu lze zřejmě přičíst převládajícím koncepčním sporům mezi
oběma Výbory. Ani jeden z Výborů není jednotný ohledně výše uvedené volby.5 U členů
IASB převažuje názor, že závazky konat by se měly oceňovat fair value. Naopak mírná
většina členů FASB se kloní k variantě ocenění závazků konat na bázi (alokované) zákaznické
protihodnoty. Protože oba Výbory musejí respektovat názor svých členů, existující spor má
vážné důsledky. Jestliže oba Výbory nenaleznou společný kompromis, je ohrožena
srovnatelnost účetních informací a tedy i konvergence obou systémů. FASB, na jehož bedrech
spočívá hlavní odpovědnost za přípravu nového standardu, si byl vědom tohoto rizika.
V souladu s rozhodnutím o upřednostnění zákaznického pohledu na podstatu a ocenění
výnosu se ubírá v dalších pracích tímto směrem. Přesto rozhodl, že důležitá ustanovení
nových pravidel pro vykazování výnosů budou zpracovávaná variantně, aby nebyly uzavřeny
vrátka pro názor IASB. Rozhodnutí o konečné podobě pravidel bude učiněno bezprostředně
před vydáním návrhu standardu.
Literatura:
[1] IASB: Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) 2005: včetně Mezinárodních
účetních standardů (IAS) a Interpretací k 1. lednu 2005. Praha, Svaz účetních, 2005, s.
2249. ISBN 80-239-5721-X.
[2] FASB: Vyhláška konceptů finančního účetnictví č. 5 a Vyhláška konceptů finančního
účetnictví č. 6. [On-line], citováno [2. 1. 2008], <www.fasb.org/st>
[3] FASB: The Board meeting minutes. [On-line], citováno [2. 1. 2008], <www.fasb.org/st>
Školitel:
prof. ing. Miloslav Janhuba, CSc.
5
Existuje sice více sporných oblastí, otázka ocenění jednotlivých závazků konat a tedy i ocenění výnosu je
klíčovou a má značný dopad i na ostatní účetní položky.