GYM 37 - Školní časopis GYM

Transkript

02
/ Editorial /
/ únor 2015 / casopisgym.cz / 03
pořád je to hudba
Klasická, moderní, spirituální, lidová…
Vážná hudba je dle mého názoru především o tom, jaké pocity v nás daná skladba vyvolá, což je logické, neboť
samotný autor do díla vkládá své vlastní. Z pohledu posluchače je tento fakt nesmírně zajímavý a fascinující.
Pojďme se ale zaměřit na trochu odlišnou stránku věci. Pojďme si hudbu rozebrat z pohledu interpreta.
Třináct let jsem chodila do Základní umělecké školy a týden co týden mi byly přidělovány skladby širokého
spektra autorů od gotických po klasicistní. Každého z těch autorů nesmírně obdivuji, velmi ráda jejich hudbu
poslouchám, ale nesnáším, když ji musím hrát. Jak už jsem zmínila, autor vážné hudby do svého díla vkládá své
emoce. Je dokázáno z různých osobních deníků a kronik, že mnoho skladatelů tvořilo proto, aby se ze svých
emocí vypisovaly. Pochopitelné je, že se nikdo nebude vypisovat z emocí pozitivních, tudíž by se dalo poměrně
snadno vyvodit, že skladatelé touto cestou ventilovali své deprese. U mnohých je to dokázané a o těch, u kterých
to dokázané není si to já myslím. Když jsem si tuhle skutečnost po 13-ti letech navštěvování ZUŠky uvědomila,
už tam nechodím. Teď si hraji doma, skladby moderní, které v sobě dle zažitých názorů nemají ani špetku něčeho hlubšího, tudíž je možné do nich vsunout pocity vlastní. Když nad hudbou jako celkem přemýšlím, zjišťuji,
jak strašlivě je pohled na ni individuální.
O hudbě by se toho dalo napsat spousty a velkou část oné spousty obsahuje GYM, který právě držíte v ruce. Než
se pustíte do čtení, dovolte, abych se za celou redakci rozloučila s Karin Večeřovou a Markem Čápem, kteří naši
redakci opouštějí, aby se mohli v klidu připravovat na jistě úspěšnou maturitu. Tak hodně štěstí a děkujeme!
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, za celou redakci Vám přeje příjemné čtení
Martina Marková
šéfredaktorka
04
/ Posbíráno /
5
Posbíráno
6
TÉMA
8
Dekahovor s Janou Havlovou
10 Všichni hudbou povinní
14
Kam to dotáhli - Jiří Hocke
16
Učitelská anketa
17 Začínalo to nenápadně a nesměle
18
Komiks
20 Dvojrozhovor
Anežka Písaříková & Karel Pecha
21 Sedmikrásky
22 Hudební využití
23 Z deníku múz
24 Zapomenutá místa
24 Počítače, mobily, internet,...
26 Hry
Dragon Age: Inquisition
Loni vysoko, tak uvidime letos
28
Filmy
29
Knížky
Filmová hudba
Takže tak...
30
32
Jazykový koutek
Sport
Zabili jsme jen flórbalky
33
34
36
Poezie
Na Závěr
Inzerce
Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz
Šéfredktorka: Martina Marková Zástupce šéfredaktorky: Pavel Mráček Šéfilustrátorka: Anežka Papáčková
Redaktoři: Martin Rosocha, Anežka Papáčková, Karin Večeřová, Tereza Stehlíková, Filip Otepka, Marek Čáp,
Anna Kohoutová, Eva Zavadilová, Dušan Vančura, Jan Vitoň, Jana Kučerová, Jaroslav Balcar
Externisté: Alžběta Prášilová, Michaela Krynická, Radka Francová, Matěj Šimeček, Lucie Hejlová,
Kateřina Mašková, Jan Chaloupka, Šimon Arnošt, Kateřina Kněžínková, Natálie Petroušková
Titulka: Dominika Andrlová
Ilustrace: Lucie Lexová, Romana Illeová, Anežka Šimáčková, Eva Klímová
Foto: Anežka Pithartová, Klára Štangelová Grafika & web: Jan Kurš & Jan Kurš
Příjem příspěvků a redaktorů u členů redakční rady a na [email protected]. Náklad 100 výtisků.
Vydáno 27.02.2015
Posbíráno
L
J
eště před Vánoci, 18. prosince, na
nás v aule čekalo příjemné kulturní zpestření, nazvané Vánoční
koncert kvarty a jejích hostů. Měli
jsme tak možnost si poslechnout
nejen hudebně založené kvartány,
ale i hudebníky z jiných tříd našeho gymnázia. Ti všichni nám zahráli na klavír, kytaru, housle nebo
třeba zazpívali. Opravdu dobrým
závěrem povedeného koncertu byl
výstup pana učitele Krynického,
který na kytaru doprovodil pěvecký sbor Sedmikrásky. Přeci jen by
ale bylo dobré, kdyby si mnozí konečně uvědomili, jak by se měli na
podobných akcích chovat.
V
únoru jsme se zúčastnili
projektu Edison. Po dlouhém plánování a zdobení tříd nás
navštívilo 7 stážistů –
z Mexika,
Malajsie, Indonésie, Turecka, Taiwanu, Číny a Gruzie. Strávili u nás
jeden týden, během kterého nám
představovali svoje země, ale o
tom až v příštím čísle. Máte se rozhodně na co těšit
J
iž tradičně se v novém roce konají odpoledne otevřených dveří. Letos prohlídky odstartovaly 6.
ledna a skončí 24. února. Doufáme,
že se tu novým zájemcům o studium na naší škole líbilo, líbí, případně bude líbit = snad se k nám také
většina návštěvníků přidá.
S
novým rokem se uskutečnily i
nové exkurze. 22. ledna se kvarta zúčastnila exkurze do Prahy. V
hlavním městě navštívila Národní
památník Heydrichiády a židovské
město. Další exkurzi absolvovali
čtvrťáci, kteří se 22. ledna podívali
do Temelína. Stejné místo navštívil
27. ledna i druhý maturitní ročník,
čili oktáva.
J
ak jste už jistě všichni postřehli,
nastaly doby, kdy se koná jedna
soutěž či olympiáda za druhou,
až to jeden (nebo snad jedna) ani
nestíhá všechno sledovat. A tak
se dozvídáme o úspěších na různorodých soutěžích sportovních
předmětových, či třeba v šachu.
Nejčestvější úspěch přivezli z
okresního kola olympiády v angličtině Jan Kregl ze septimy a Míša
a naší školu se 23. ledna
Krynická z kvarty, kteří totálně
opět podívali maturanti z
převalcovali veškerou konkurenci a
minulého roku. Přišli seznámit
suverénně postoupili do krajského
letošní maturanty i mladší žáky
kola. Tak jen tak dál.
se zážitky z prostředí vysokých
škol. Vyprávěli, dávali rady a přišlo i na vtipné historky.
N
casopisgym
etos nám společně s Vánoční
Show nastala nečekaná změna,
neboť se výjimečně konala namísto v pátek už ve čtvrtek. Show byla
jako obvykle skvělá a zasmáli jsme
se, ačkoliv mi přišla ze strany oktávy lehce improvizovaná. V pátek
pak proběhl již tradiční turnaj ve
fotbalu, přehazované a volejbalu,
na kterých se předvedly jednotlivé
třídy. Ovšem ani tentokrát se to neobešlo bez úrazů, tak snad příště.
V
e středu 18. února v dopoledních hodinách proběhl koncert pro zahraniční stážísty z projektu Edison. Byl rozdělen na dvě
části - v první vystoupil sextet Semikrásky a po nich následovala vystoupení vybraných žáků naší školy
na jednotlivé hudební nástroje.
V
ýsledky naší půlroční práce
nám byly představeny v pátek
29. ledna. S tím byl spojený také
sportovní turnaj, fandění a hraní
her, i ten mírný chaos, který často
v podobné dny opanuje naší školu.
Autorka
Jana Kučerová
Autorka
Kateřina Kněžínková
HUDBA
A
bych vás seznámila s hudbou, potřebovala bych nejmíň dva GYMy.
Jak napsat krátký úvod do tématu o tématu, které nepoužívá slova,
ale vyjadřuje všechno jen tóny? Všechny emoce, životní situace, zvířata,
věci, příběhy...tohle hudba dokáže popsat. Těm vnímavějším stačí zvuk
a už se rozpláčou nebo naopak usmějí, protože si vzpomenou na dětská
léta strávená u babičky. Všichni ti skladatelé přeci tvořili svá díla, protože
za nimi viděli příběh.
Jenže s postupem času to lidem nestačilo. Nechtěli být omezení na
‘němou‘ hudbu, chtěli slyšet slova. Je přeci snazší poslouchat, co kdo říká,
než hledat ta slova ukrytá v tónech. Došlo to dokonce do té fáze, kdy hudba byla potlačena na úkor významu slov, jež najednou získala obrovskou
sílu, aby spojila národy nebo zastrašila nepřítele. Jak se slovy, tak bez,
jedině Ona nás totiž umí ovládat, způsobit mrazení v zádech, štěstí nebo
smutek. A nezáleží na tom, jestli jste metalista, klasik, fanoušek popu,
nebo hudbu neposloucháte. Ona si vás najde.
Ať už je ten na tohle, či snad onen na tamto, oba a s nimi i celý svět
jsou spojeni těmi samými frekvencemi, těmi tóny, které je provází každou
chvílí v životě. Bez nich by totiž ten svět ztratil barvy. Zbyla by jen černá
a bílá a ticho. Tak velké ticho, že bychom se z toho všichni zbláznili.
Autorka
Eva Zavadilová
© Klára Štangelová
08
/ Dekahovor s /
Janou Havlovou
Jana Havlová byla celkem jasnou adeptkou pro tento rozhovor. Na našem gymnáziu
vyučuje český jazyk, a hlavně také hudební výchovu. V
současné době vede pěvecký
soubor Sedmikrásky a patří jí
post kronikářky školy.
2) Proč jste si udělala aprobaci
právě na předměty, které vyučujete?
Na střední škole jsme pravidelně
docházeli do školky na praxi, ráda
jsem s dětmi zpívala, tančila,a tak
na vysoké škole pokračovala v
předmětech, které jsem měla nejraději. Češtinářka na střední byla
mladá holka po škole, jezdila se
mnou na recitační soutěže po celé
republice,stala se mým vzorem.
Naopak, na hudební výchovu mě
učil starý pán, byl laskavý, vstřícný,
na škole vedl klasický pěvecký sbor.
Na repertoáru jsme měli skladby
od Smetany, Janáčka a hodně lidové písničky. Sbor vystupoval příležitostně na akcích města.
3) Co vás na výuce hudební výchovy a českého jazyka baví nejvíc?
Jsou to živé předměty, neustále se
vyvíjejí. Učení je dobrodružství.
Inspirativní jsou pro mě třídy a
hlavně samotní žáci. V současné
sekundě (třídní M. Rosocha) jsou
zejména dívky velmi pohybově nadané, často tedy tančíme. V tercii
“
(třídní L. Císařová) jsou dobré kytaristky (A. Vítová a J. Vondrková).
Ve své třídě mám šikulů tolik, že
uvedu velmi nadanou Lindu Havránkovou, která hraje v místním
divadelním spolku Kajetán. O Sedmikráskách jsem se již zmínila. Z
tříd vyššího gymnázia mi přirostl
k srdci třetí ročník (třídní P. Werner). Jsou to velcí čtenáři, často ve
školní knihovně dobrovolně pomáhají (T. Horáková, B. Primaková, L. Průchová, K. Plačková).
4) Jaký hudební žánr, kapelu či
zpěváka máte nejraději?
Začnu jazzem. Od L. Armstronga
si nejraději zpívám What a Won-
V lese jsem dvakrát potkala vlka,
tak jsem si raději pořídila červený
košíček, kde mám plnou výzbroj.
“
1) Čím jste chtěla být jako malá?
Splnilo se vám to?
Splnilo se mi dětské přání. Jako
většina holčiček jsem chtěla být
paní učitelkou v mateřské škole. V
Soběslavi jsem vystudovala střední
pedagogickou školu, byly to krásné
čtyři roky. Každých pět let se naše
holčičí třída schází, vždycky si to
pořádně užijeme. Na Palubě tančíme a zpíváme až do rána.
derful World. U Elvise Preslyho,
rock-and-rollového krále obdivuji
pohyby těla. Stále poslouchám písničky od anglických kapel Beatles
a Rolling Stones. Slavnou francouzskou šansoniérku Edith Piaf –
vrabčáka znám díky hlavně jejímu
romantickému osudu. Poslouchám
ráda i české interprety: Suchého a
Šlitra, Káju Gotta, v únoru se v Třeboni těším na Anetu Langerovou, v
létě jsem v třeboňském zámeckém
parku s chutí zpívala písničky se
skupinou Kryštof. Často navštěvuji
koncerty vážné hudby. Jsem ráda,
že bydlím v lázeňském městě, výběr je tady velmi pestrý.
5) Jak vznikl nápad založit Sedmikrásky?
Když jsem před třemi roky začala
učit hudební výchovu v sekundě,
zjistila jsem, že ve třídě je hodně
dobrých zpěvaček, které často ve
svém volnu chodily zpívat do auly.
Asi v červnu jsem je poprosila,
jestli by nevystoupily na předávání maturitního vysvědčení místní
obchodní akademie na Městském
úřadu v Třeboni. A pak už to šlo
samo. Rychle se po Třeboni rozneslo, že děvčata jsou výborná.
Třeboňské organizace se samy hlásí, aby Sedmikrásky vystoupily na
jejich kulturní akci.
6) Kdo v současné době ve sboru
působí?
V současné době má vokální sbor
šest členek: Alžběta Prášilová, Míša
Krynická, Linda Havránková, Lupita Papáčková, Anička Jáchimová
a Hanka Lišková.
7) Má nošení vašeho pověstného
červeného košíku nějaký zvláštní
důvod?
Už jsem v lese dvakrát potkala
vlka, tak jsem si raději pořídila červený košíček, kde mám plnou výzbroj: propisky, kapesníčky, učebnice, CD, sešity…Košíček je velmi
žádaný, občas ho i někomu půjčím,
naposledy M. Kalátovi na vánoční
show.
8) Jaké povinnosti zahrnuje post
kronikářky školy?
Obvykle každá organizace si vede
kroniku, kam zapisuje záznamy
o významných událostech. Kroniku na gymnáziu zapisuji třetím
rokem. Na začátku školního roku
uvedu počty žáků v jednotlivých
třídách, sleduji výsledky olympiád
v jednotlivých předmětech, zapisuji hosty, kteří přednášeli pro naše
studenty, vlepuji fotografie z plesů,
exkurzí. Je to pro mě velká čest.
9) Jak byste charakterizovala soužití s panem Kučerou v kabinetu?
Náš vztah je normální, obyčejný,
stabilní, spořádaný, pěkný, radostný, humorný, upřímný, otevřený,
laskavý, milý, tolerantní, pokojný
a hlavně přátelský. Známe se přes
dvacet let. Nejprve jsme jezdili lyžovat na společné rodinné dovolené na Lipno, Zdeněk vždycky pro
dvacet lidí zajistil ubytování, také
jsme s ním byli u moře. V létě za
námi jezdí s manželkou Alenkou
na chalupu. Na podzim jsme společně strávili pár pracovních dní v
Bílých Karpatech. Zdeněk je bezva
kolega, nevyměnila bych ho za nic
na světě.
10) Jak trávíte svůj volný čas?
Teď v zimě jezdíme s mužem o ví-
kendech lyžovat na Hochficht. Každé volné odpoledne chodím ráda
s kočárkem na procházky s půlroční vnučkou Johankou. Asi pátým
rokem chodím pravidelně každé
úterý do Roháče na trampošky. Každá cvičenka hodinu skáče na malé
trampolíně. Skvělé odreagování při
moderní hudbě. S naší milou paní
ekonomkou Romanou Veselou
máme již druhým rokem zakoupené permanentky na abonentní
koncerty, jednou v měsíci chodíme do divadla poslouchat vážnou
hudbu. Příležitostně a ráda chodím
na činohru nebo do kina. Z četby
preferuji současné postmoderní
romány Japonce Haruki Murakamiho a mladé české spisovatelky,
např. K. Tučkovou, P. Hůlovou, T.
Boučkovou. Z Jihočechů čtu historické romány Jiřího Hájíčka. Také
ráda peču.
Autorka
Tereza Stehlíková
10
/ Studentská anketa /
Všichni hudbou povinní
1.4 Tereza Vacková
1) Jakým způsobem jsi se dostala
ke hraní?
K hrání jsem se dostala celkem
snadno. Asi ve třetí třídě se mě
rodiče zeptali, jestli bych nechtěla
začít chodit do hudebky. A protože
flétna se mi zdála celkem lehká, samozřejmě jsem se později přesvědčila o opaku.
2) Kolik času hraní věnuješ?
Do hudebky chodím celkem často,
někdy jsem tam i každý den, ale
doma můj styl cvičení vypadá, že
hraju den před hodinou. Někdy se
stane, že necvičím vůbec, a na hodině dost improvizuji.
3) Jaké jsou tvé největší úspěchy?
Občas jezdíme na nějaké ty soutěže a asi největší dosavadní úspěch
byl, když jsme byli s naším triem
na soutěži komorních her a v krajském kole jsme se skončili na 1.
místě. Ale osobně si myslím, že se
hudba nedá objektivně hodnotit.
4) Kterého hudebního skladatele
máš nejraději?
Díky hudebce jsem se dostala k
objevení spíše těch klasických skladatelů, jako například Alessandro
Scarlatti nebo Johann Sebastian
Bach, který patří mezi jednoho z
mých nejoblíbenější a nejlépe hraných skladatelů vůbec. Z českých
řad mám nejradši Antonína Dvořáka, především kvůli jeho Slovan-
ským tancům, ale samozřejmě to
neznamená, že neposlouchám nic
ze současné hudby.
5) Co si myslíš o populární hudbě
dneška?
Podle mě dnešní populární scéna
není vůbec špatná. Určitě nejsem
toho názoru, že čím novější je hudba, tím je o to horší. A myslím,
že jakákoliv hudba by se neměla
odsuzovat, protože je to otázkou
vlastní povahy.
2.4 Klára Štangelová
ke hraní?
Za to, že hraji na kytaru, vděčím
svému tátovi. Od dětství vede totiž mě a mé sourozence ke hře na
hudební nástroje, protože sám hraje na kytaru. No, a tak se stalo, že
jsem k devátým narozeninám dostala svou první pořádnou kytaru.
Jak kdy. Je to velmi proměnlivé.
Když hraji skladby, co mě baví,
tak jim samozřejmě věnuji více
času, ale kdybych měla vymezit,
jak dlouho trénuji, musím přiznat,
že bych nepočítala dlouho. Většinu času totiž hraji to, co nemusím
cvičit.
Za svůj největší úspěch považuji to,
že stále hraji. Jinak ano, jezdím na
soutěže, ale nemám je ráda. Tento
rok se na konci dubna zúčastním
soutěže ve Zlivi, tak uvidíme, co z
toho bude.
máš nejraději?
To je těžká otázka, protože jsem
zatím neslyšela tolik skladatelů,
abych mohla řádně odpovědět.
Nyní bych asi zvolila H. V. Lobose,
protože složil úžasné skladby pro
kytaru. Dále se mi líbí hudba od F.
Chopina.
dneška?
Dnes existuje tolik hudebních stylů, že se v tom popravdě ztrácím.
A pojem populární je velmi individuální. Pro mě jsou stále populární
Green Day, pro jiné to může být
Lady Gaga. Nicméně někteří interpreti, kteří jsou v dnešní době známí a tzv. na vrcholu (např. Imagine
Dragons nebo Mumford & Sons),
hrají - podle mě - opravdu skvěle.
Na současné populární hudbě je
úžasné, že si každý vybere to, co
mu opravdu sedí.
3.4 Eva Zavadilová
ke hraní?
Pocházím z muzikantské rodiny,
takže jsem poslouchala hudbu
odmalička. Později už mi to ale
nestačilo a chtěla jsem taky sama
hrát. Rodiče mě v tom samozřejmě
podpořili.
To opravdu nepočítám. Někdy
není čas nebo nálada, jindy zas u
toho vydržím hodiny.
Nejsou to první místa v prestižních soutěžích, jak to mají skuteční
talenti. Mé úspěchy jsou ty, když
složím hudbu ke svému příběhu,
zahraju si s kapelou tvrdě nadřenou písničku, nebo když se hraním
dostanu ze špatné nálady.
máš nejraději?
Hanse Zimmera nebo Beethovena
dneška?
Populární hudba dneška nestojí za
nic. Je jen málo písní, které jsou
stále originální, protože většina má
úplně stejnou kostru i téma. Takovéhle „tuctovky“se hodí možná jen
do Besedy na opilou tancovačku.
Moje úspěchy moc úspěšné nejsou,
získala jsem 3. místo v okresním
kole ve hře na klavír.
hudby předchozí. Většina dnešních
populárních písniček se mi líbí
více, než písničky předchozí.
II. Michaela Beníšková
máš nejraději?
Já nemám jednoho oblíbeného hudebního skladatele. Ale kdybych
měla skutečně někoho vybrat, tak
by to byl asi Ennio Morricone.
dneška?
Hudbu mám ráda a ráda poslouchám spoustu rozličných žánrů. Na
dnešní hudbě se mi líbí, že je rozmanitá, a každý si může najít svůj
šálek kávy.
I. Tomáš Šandl
ke hraní?
Nejdříve jsem hrála na flétnu, kvůli
dechu. Mým snem, ale bylo hrát na
kytaru a zpívat.
Přibližně 45 minut. Když mám ale
trénovat nádhernou skladbu nebo
písničku, čas se o hodně protáhne.
Třetí místo na Zlivské kytaře.
4.4 Magdalena Trepková
ke hraní?
Ke hraní mě před 8 lety přivedli
rodiče.
ke hraní?
Ke hraní jsem se dostala díky sestřenicím, které v té době na klavír
již hrály, a také kvůli mamce, která chodila do zušky ještě v prvním
ročníku na VŠ a přála si, abychom
se sestrou taky uměly hrát na nějaký nástroj.
Dnes toho času už moc není, takže
si zahraju spíš jen občas trochu z
nostalgie.
Denně tomu věnuji tak půl hodiny.
Můj největší úspěch je 1. místo v
krajském kole v Českém Krumlově.
máš nejraději?
Líbí se mi skladby od Ctibora Süssera.
dneška?
Všechny písničky mají svoje kouzlo a zanechají mi krásný pocit v
srdci. Některé trošku více, jiné
trošku méně.
III. Petr Macháč
máš nejraději?
Nejraději mám českého skladatele
Bohuslava Martinů.
dneška?
Dnešní populární hudba je velice
zajímavá. Je to úplně jiný styl, než
1. Jakým způsobem jsi se dostala
ke hraní?
Ke hraní jsem se dostal v první
12
/ Studenstká anketa /
třídě, když mě rodiče přihlásili
na flétnu, protože jsem měl velmi
''nešikovné'' ruce, takže to byla spíš
jakási terapie. Mě to ale začalo bavit, a tak jsem později přestoupil k
panu učiteli Petru Gramanovi do
ZUŠ Třeboň na baskřídlovku.
Času věnuji hraní relativně málo,
protože ho moc nemám. Dojíždím do Třeboně, a proto se vracím
domů pozdě, kdy už moc času nezbývá, ale snažím se věnovat hudbě
co nejvíce. Hraji na baskřídlovku,
pozoun a klavír, ale do konce studia na gymnáziu bych chtěl stihnout ještě zpěv, violoncello, bicí a
kytaru.
Mým největším úspěchem bylo
umístění na druhém místě v celostátním kole soutěže dechových
nástrojů, která proběhla před třemi roky. Od té doby jsem na žádné
jiné soutěži nebyl.
máš nejraději?
Můj nejoblíbenější interpret je
popová americká skupina OneRepublic, jehož frontmanem je Ryan
Tedder. Beru ho také trochu jako
svůj vzor.
dneška?
No, nevím, co si pod pojmem nejpopulárnější hudba dneška představit. Každý poslouchá to, co se
mu líbí. Nevím, jaký žánr je nejpopulárnější, nebo jaký interpret.
O takové ''globální'' názory jsem se
nikdy moc nezajímal.
IV. Vojtěch Soukup
ke hraní?
Když jsem měl nastoupit do školy,
rodiče chtěli, abych se také hudebně vzdělával. Takový nejzajímavější
nástroj byl akordeon. Sám jsem o
tom snil už dlouho. Takže nejvíc za
to vděčím rodičům.
Podle toho, jak mám učení do školy, tréninky nebo jak se mi chce.
Někdy vůbec, někdy půl hodiny
denně. Když mi teče do bot, hraju
klidně hodinu.
První místo v krajském kole ve
Vimperku.
máš nejraději?
Ted hraji hodně věcí od Wolfganga
Amadea Mozarta, tak asi ten.
dneška?
Poslouchám hudbu typu: Calvin
Harris atp. Co je ovšem podle
mého názoru trochu tragédie, je
česká rapová scéna.
V. Pavel Mráček
ke hraní?
Na klavír jsem začal hrát už asi v
pěti letech. V naší rodině jsme se
hudbě věnovali skoro všichni, děda
byl dokonce dlouhou dobu kapelníkem, takže jsem začal hrát tak
nějak automaticky.
V poslední době se tomu věnuji
trochu méně. V minulých letech
jsem hodně vystupoval, což sice
bylo příjemné, ale přípravy zabraly opravdu hodně času. Dnes na
klavír chodím stále, ale raději hraji skladby, které se líbí mně, nebo
melodie které se mi honí hlavou.
Z těch se občas ve volném čase
pokusím i „vykouzlit“ něco víc na
počítači.
V minulosti jsem se účastnil různých soutěží, kde jsem v krajských
kolech obsazoval přední místa. A
pokud pominu soutěže, tak jsem
si o letních prázdninách zahrál na
koncertě s Daliborem Gondíkem a
s částí skupiny, která hraje na Star
Dance, což byla také velmi zajímavá zkušenost.
máš nejraději?
Vzhledem k tomu, že rád hraji například jazzovou hudbu, tak jsem si
oblíbil skladby George Gershwina.
Z českých umělců pak mám nejraději asi Jaroslava Ježka a jeho Bugatti Step, který také hraji.
dneška?
Současná populární hudba podle
mého názoru nedosahuje kvality
let minulých. Samozřejmě se najdou výjimky, ale většina dnešní
hudby na mě působí velmi tuctově, jako kdyby už všem docházely
nápady. Já mám z populární hudby
rád hlavně tu elektronickou, ale za
poslední dobu bylo skutečně málo
písniček, které by se mi opravdu
líbily. Zdá se mi, že dnes hudbu
všichni dělají jen pro peníze, nikoli
proto, že je napadla nějaká skvělá
melodie. Je to znát i na délce jednotlivých skladeb, které často nedosahují už ani tří minut, opakují
se pořád dokola a polovinu jejich
textu tvoří vzdychání a podobné
zvuky.
neříkám. Ale jde o dobu. A i já
jsem schopna si to techno někdy
poslechnout. Každopádně stále má
své kouzlo zpěvák, který dokáže
zazpívat cokoliv i bez dnešních vymožeností.
Řekla bych asi 4 hodiny týdně. Bohužel kvůli sportu na to více času
nemám.
Na soutěži jsem byla jen jednou,
kde jsem skončila třetí. Každopádně pro mě je vždy největší úspěch
zvládnout dobře koncert, aby se to
posluchačům líbilo a nemuseli si
zacpávat uši.
máš nejraději?
A. Vivaldi, W. A. Mozart a G. F.
Händel
dneška?
Ne všechno, co je dnes „populární
hudba“ se opravdu hudbě podobá.
Lidé (spíš mladší) jsou schopni
poslouchat techno a tomu hudba
VIII. Jakub Moravec
VII. Jan Kregl
VI. Klára Dvořáková
ke hraní?
Ve školce nám dali do ruky flétnu,
abychom se naučili nějakou písničku na besídku. A tak jsem u té flétny zůstala až dodnes.
něných umělců.
ke hraní?
K hudbě mě přivedli rodiče, od 5
nebo 6 let jsem hrál na klavír.
Každý den se snažím najít si chvíli
na kytaru či basu, k tomu mam o
víkendech zkoušku.
Úspěchu zatím moc není, za ten
doposud největší považuji vystoupení s velmi úspěšnými kapelami Criminal Colection a Just For
Being, dle mého názoru špička českého punk-rocku/pop-punku.
máš nejraději?
Mám nepřeberné množství oblíbených interpretů, jak tuzemských,
tak zahraničních, napříč různými
hudebními žánry, a tudíž si nedovolím vybírat jen několik z nich.
dneška?
Pokud člověk sleduje pouze mainstreamová media, jakými jsou
Spotify, YouTube apod., bude mu
předkládáno to samé a neustále
dokola. Když však budete hledat,
zjistíte, že v dnešní době existuje
spousta kvalitní hudby a nedoce-
ke hraní?
Rodiče mě v první třídě přihlásili
do místní hudební školy, ale jenom
na takovou přípravku, a od druhý
třídy na akordeon.
Nikdy jsem nějak moc extra netrénoval, ale bývalo to tak 2x, 3x
týdně, bohužel teď už na to nemám
čas, proti si zahraji už jen když
mám náladu.
Tak největší úspěch bylo 1. místo
v krajském kole akordeonové soutěže, ale bohužel jsem nikdy nepostoupil do republiky, i když sem byl
párkrát náhradník.
máš nejraději?
Jelikož na akordeon nevzniklo tolik skladeb, jako třeba na klavír,
tak jsem se ani s mnoha skladateli
nesblížil, ale nejvíc se mi líbily písničky od Händla.
dneška?
Podle mě vznikají dobré písničky,
ale nejdůležitější pro mě je rytmus,
bez kterého se mi většinou ani písničky nelíbí.
Autorka
Natálie Petroušková
14
/ Kam to dotáhli /
David Hocke
Bc. David Hocke studoval na naší škole v letech 1986
- 1990. Jeho životní pouť ho nasměřovala přes učitelství anglického jazyka k muzice, konkrétně k Hitrádiu Faktor, jehož je v současnosti programovým
ředitelem. Mimo tuto pozici David Hocke věnuje již
od svých patnácti let hře na bassovou kytaru, momentálně pak působí v kapele Rozkrock. Jak vzpomíná na
svá studia, jaké jsou současné trendy v hudbě, případně jak získat práci v Hitrádiu Faktor, to vše najdete v
rozhovoru níže...
První otázka se týká vždy gymnázia; co se Vám vybaví jako první
hezká/nehezká asociace na něj?
Nehezké vzpomínky se mi nevybavují. Proč by taky měly?? Gympl
– střední škola – to je přece doba
hledání a nacházení, doba prvních
krůčků k dospělosti, doba prvních
velkých lásek, prvních velkých
mejdanů a prvních opravdu závažných životních rozhodnutí. Osobně se mi vybaví spolužáci i učitelé,
budova gymnázia, nálada „dychtivých mozků zítřka“ – všechno dohromady dávalo mix velké pohody
i přátelství. A na ty špatné asociace,
které v mém případě souvisely především s ne příliš přesvědčivými
studijními výsledky, si ani (nebo
radši??? ) nevzpomínám.
Stal se v průběhu studií pro Vás
některý z vyučujících inspirací,
případně kdo jiný Vás v životě inspiroval?
Nemůžu říct, že bych měl foto oblíbeného pedagoga nad postelí hned
vedle posteru Iron Maiden. Každý
nějak inspiroval. Vzpomenu na
dva: Ing. Arlethová, která jednoho
dne přišla do třídy – bylo to ještě
před revolucí - a z tuby na výkresy vytáhla stařičký Mladý svět (to
byl časopis) s fotografií Jana Palacha na úvodní straně. Řekla nám
něco ve smyslu, že na některé věci
bychom neměli zapomínat a měli
bychom za ně umět bojovat. Rád
bych citoval, ale byli jsme všichni tenkrát tak zkoprnělí, že si na
přesné znění prostě nevzpomínám.
Byla to ukázka osobní statečnosti.
Jako na kantora moc vzpomínám
na tehdejšího ředitele PhDr. Psíka.
Učil historii. Jeho hodiny jsem měl
rád. Nikdy s sebou neměl knihu
nebo skripta. Všechno nám vyprávěl jako příběh. Příběhy si totiž člověk dobře pamatuje. To byly opravdu krásné hodiny.
Působíte jak programový ředitel
Hitrádia Faktor, co tato práce obnáší?
Zjednodušeně řečeno: starám se o
to, aby rádio bylo správně slyšet a
vidět. Jsem zodpovědný za obsah
vysílání, moderátory, promotion
stanice, komunikaci s institucemi
atd.
Lákala by Vás nějaká jiná zaměstnání?
To víte, že ano. Jsem vystudovaný
učitel a to je nádherné povolání.
Učil jsem sice jenom 2 roky, ale
moc mě to bavilo. Občas se v rámci našich interních školení nebo
workshopů ke kantořině vracím.
Dovedu si i představit pracovat pro
nějakou opravdu výraznou osobnost – a je jedno o jakou práci by se
jednalo. Baví mě být v centu dění,
takže škála možností je poměrně
široká.
Jaké jsou vůbec současné trendy v
hudbě?
Dnes je to spíš pop-rock. Ale trendy se mění, točí a zase vrací. Za
těch 23 let v radio businessu jsem
už zažil snad všechny trendy. Některé víckrát. Jednou je to dance,
pak pop a potom zase rock. Jsou
rozdíly i co se týče jednotlivých
států. To je debata na hodiny. Ale
základem byla a je obyčejná písnička. Pokud je dobrá a posluchačům
něco řekne, najde si cestu vždycky.
Co Váš hudební vkus, měnil s v
průběhu let?
Ano. Měnil se podle toho, jaké lidi
jsem potkával, jakou hudbu jsem
slýchával, nebo jakou hudbu jsem
zrovna sám hrál. Hudební vkus je
soubor faktorů, který si utváříme
do nějakých cca 25 let. Pak už se
moc nemění. Jsou to písně, které
nám pouštěli rodiče, pak kamarádi a pak jsme si je hledali sami. Od
lidovek po dance či metal. Osobně
poslouchám různé styly. Je to od
klasiky, přes house a metal až po
acid jazz. Je mi to jedno. Buď mě
hudba osloví, nebo ne. Nikdy jsem
nebyl příznivcem jen jedné kapely,
nebo jednoho stylu – to je hudební
rasismus.
Mohl byste nám doporučit několik skupin či hudebníků, kteří jsou
ještě relativně neznámí, kterým
ale předpovídáte slibnou budoucnost?
To je trochu věštění z koule. Netroufám si odhadnout, který interpret to někam dotáhne. Zkuste si
poslechnout brněnské JANANAS.
Mě osobně hodně baví. Ale jestli to
někam dotáhnou? Kdo ví….
Pokud byste mohl na české bankovky umístit pouze hudební motivy, jaká by byla Vaše volba?
Asi žádné překvapení…Vzhledem
k tomu, že bankovka má vlastně
reprezentovat stát i navenek, navrhoval bych určitě někoho z klasiků
– Smetanu, Dvořáka. Ty zná celý
svět. Co se hudby týče, klasika je
naším nejlepším vývozním hudebním artiklem. Ovšem uznávám, že
vidět třeba na stovce Lou Fanánka
Hagena, by byla docela legrace. Už
vidím, jak na ulici stánkař vysvětluje japonským turistům, co že je
to na té bankovce vlastně za pána.
Jak by ve Vašem pojetí vypadala
výuka hudební výchovy, pokud
byste se stal učitelem?
Učitelem jsem se stal. Ale ne hudební výchovy. Ať se to komu líbí
nebo ne, základem by měla být
lidová píseň. Máme tolik českých
i moravských písní, které jsou nejen zlatým fondem, ale hlavně dědictvím národa. Ty by v nás měly
zůstat. Ale k tomu by součástí měla
být i hudba 20. století až po současnost – styly a jejich původ. Dnes je
i celá řada programů a aplikací, kde
si člověk může poměrně jednoduše
nahrát vlastní píseň – i to by mohla
být praktická součást hudební výchovy. Myslím, že by to mohlo děti
bavit.
Pokud by se některý z našich študáků rozhodl pracovat u Vás v
rádiu, jaké byste na něj měl požadavky?
V podstatě toho není moc: požadujeme dobrou češtinu, žádnou vadu
řeči, minimálně středoškolské
vzdělání a všeobecný přehled. I tak
při konkurzech zhruba 90 % uchazečů pošleme domů hned v prvním
kole. Drtivá většina lidí (třeba i s
VŠ diplomem) totiž neumí číst nahlas! Neví jak se čtou tečky, čárky,
přímá řeč. Asi se to už na školách
neučí. Poslední dobou mám chuť
dát jako součást řízení i diktát. Rádio dneska není jenom vysílání, ale
i web a facebook. Důležitý je zdravý selský rozum a mládí v duši.
Poslední otázka směřuje opět ke
gymnáziu; co byste, s odstupem
času a většími životními zkušenostmi poradil či vzkázal současným študákům?
Jestli chcete slyšet nějaké moudro,
tak nemohu sloužit. Snad jen: jděte
za svým snem. Splňte si ho. I když
to bude těžké. Po maturitě budete
sice středoškolsky vzdělaní, budete
se cítit jako mistři světa, ale nebudete nic. Vaše sebevědomí může –
a celkem jistě se to i stane – při se-
16
/ Kam to dotáhli / Učitelská anketa / Úvaha /
tkání s realitou hodně utrpět. Sám
jsem to zažil . Pak se ale nebojte
někde začít, jak se říká: „od koštěte“. A neberte „koště“ jako devalvaci vašeho již dosaženého vzdělání
nebo společenské prestiže. Za pár
let přijdete na to, že začít někde od
samého začátku bylo to nejlepší,
co jste pro svou odbornou praxi
mohli udělat. Splňte si svůj sen.
Dělejte to, co máte rádi a dělejte to
tak, abyste z toho měli užitek nejen
vy, ale i vaše okolí.
Autor
Martin Rosocha
Učitelská anketa
1) Ovládáte hru na nějaký(é) hudební nástroj (e)?
2) Kdo je Vaším oblíbeným hudebním interpretem/skupinou?
Hana Bušková
1) Tento GYM má boží
téma. Mým oblíbeným
interpretem je „hudba“. A hudba to je napodobování přírody.
Hudba je balzám pro duši, zpěv
ptáků, slavičí píseň, mořský příboj.
Hudba je duchovní i světská, milostná i taneční. Hudba jsou „Písně
lásky“ Antonína Dvořáka, „Malá
noční hudba“ W. A. Mozarta. Hudba je saxofon jazzmanů z New Orleans, „černý gospel“ za doprovodu
varhan v katedrále. Hudba je latinoamerická salsa, kytara Carlose
Santany, Bolero Maurice Ravela –
ta táhlá melodie - „ten pláč zhrzeného milence“. Hudba je flamenco
za španělské Andalusie, kytarový
virtuóz Paco de Lucía, Gloria Estefan i Anna Belén. Hudba je něžný
a dokonalý Andrea Bocelli ze staré krásné Itálie. Hudba je píseň „I
dreamed a dream“ z muzikálu Les
Misérables v podání Susan Boyle.
Hudba je andělská Jackie Evancho
i uhrančivý Leonard Cohen s věčným „Hallelujah“. Hudba jsou snové saxofony Kenney G., hudba je
můj syn Chris a jeho kytara. Hudba
je má osudová láska- francouzský
„chanson“, Jacques Brel a píseň „Ne
me quitte pas“, Édith Piaf: „…zítra
zas bude den, nějaký klouček píseň
zahvízdá, vlaštovky začnou snášet
do hnízda, zítra, budem se ještě
smát a plakat jen, milovat, zítra zas
přijde den…“.
Škoda, že tento GYM nepíšu já.
Kateřina Janů
1) No, mě hra na hudební nástroj nijak
zvlášť nebrala. Mamka
si myslela, že bych to
mohla zkusit a diky mé
učitelce se mi hra na klavír totálně
znechutila. Takže ne, neumím hrát
na žádný hudební nástroj.
2) Z dětství si pamatuju Queeny,
ty poslouchal taťka a moje zpívání
(spíše přizvukování k písni Radio
Gaga - „gaga“) všechny neustále
rozesmívalo. Moje nejoblíbenější
skupina je jednoznačně Bon Jovi,
toho můžu poslouchat pořád dokola a v současnosti jsem objevila
kouzlo skupiny Pink Floyd.
Vilém Roženský
1)Kdysi jsem ovládal
hru na housle a violu (tu mám radši, ale
bohužel vlastním jen
housle).
2) Nedám dopustit na trojici Miles Davis, Bohuslav Martinů, Jan
Dismas Zelenka, při poslechu určitých míst klidně i pláču (dojetím).
Dál bych ještě rád zmínil Led Zeppelin, Franka Zappu, Handela,
Monteverdiho, jinak spíše poslouchám určitá alba od různých interpretů či skladatelů všech žánrů,
posledním objevem je pro mě punková kapela Minutemen.
Lenka Kopečková
1) Asi v osmi letech
jsem se snažila učit
na zobcovou flétnu.
Jako samoukovi mi to
moc nešlo, takže jsem
toho po několika měsících vzdala.
V páté třídě mě nadchla kytara.
Moje nejlepší kamarádka se naučila několik základních akordů, a tak
jsem si řekla, že to musím zvládnout taky. Zvládala, ale opravdu
jen ty základní akordy, díky kterým
jsem si byla schopna zahrát některé
táborové písně. Takže v současné
době bych řekla, že hru na hudební
nástroj neovládám, ale do budoucna bych tento stav ráda změnila.
Anna Kohoutová
1) Jsem houslista, který ale pověsil housle
na hřebík, přestože
jsem byla vždy aktivní
hráč - 20 let jsem byla
členkou komorního orchestru v
Českém Krumlově. Do Krumlova
to bylo nějak s přibývajícími léty
stále dál. Dodnes mi hraní chybí.
Naučila jsem se také na kytaru vždycky mě fascinovalo, že stačí
umět pár akordů k tomu, abyste
uměli doprovodit stovky písniček.
2) Nedokážu být příliš konkrétní,
poslouchám toho hodně. V současné době asi nejvíce obehráváme
francouzskou ZAZ, Norah Jones a
novou desku Václava Neckáře. Trvale mám hodně ráda Erica Claptona - a určitě Stinga, kterého si
v březnu pojedu poslechnout do
Prahy (vystoupí tam se skvělým
Paulem Simonem).
Karel Pazourek
1) Ne, i když zpívám
rád - ve sprše a falešně.
Petr Kopeček
1) Bohužel neumím
hrát na žádný hudební nástroj. Když ale
někdo zahraje (někdo,
kdo to opravdu umí),
rád si poslechnu i zazpívám. Na základní škole jsem byl členem ruského sboru a dodnes si pamatuji
texty některých písní.
Adéla Holubová
1 Bohužel na nic hrát
neumím, ale jednou
bych se strašně ráda
chtěla naučit hrát na
piano a na housle.
2) Mám rád osobité hlasy, hodně
mě táhne také kvalitní text. Mezi
„mými“ interprety jsou např. Radůza, Hana Hegerová, Jarek Nohavica, z kapel třeba Už jsme doma.
Velice mě oslovuje také celá řada
interpretů, kteří prošli tvůrčí dílnou autorské dvojice Petr Hapka
- Michal Horáček. A pak je tu ještě
mnoho dalších „střípků“ - podle
momentálního naladění a rozpoložení.
2) Radúza, Meat Loaf,
Tina Turner...
2) Oblíbených skupin mám strašnou spoustu, takže bych to shrnula
asi následovně:
Wake up!
xbsiwievaspwhds.. make-up
agstwkfifvwjqpalfwk.. shake-up
bcksosugsgshwrediwjsh.. the table?
vsgqiwisfavfjfpahqwscxjfj.. fable
You wanted to!
ééé makarena! áj! Ale abych alespoň trochu naznačila, tak Evanescence (Amy je naživo opravdu neuvěřitelná). Stejně tak P!nk. Dále
mi kdysi dávno učarovali Placebo,
NIN, Portishead, Disturbed, The
Distillers, Cranberries, Santana,
Chris Rea, Leonard Cohen, Hapka feat. Horáček, Jana Kirschner,
Papa Roach, Amy Winehouse,
4 Non Blondes, Muse, A Perfect
Circle, Blackfield, Breaking Benjamin, Kidneythieves, The Prodigy,
Three Days Grace, Hinder, Gary
Jules, Tears For Fears, etc. Z dnešní
hudby mám již od svých nevímkoliknácti ráda Rihannu, Katy Perry,
Christinu Aquileru, Missy Elliott,
Eve, Lanu Del Rey, a docela nadějná mi přijde i Lorde nebo Taylor Swift (call it a guilty pleasure).
Nicméně na interprety podobného ražení jako např. David Bageta
mám alergii. Všechny, kdo dočetli
až sem, obdivuji :)
Zdeněk Kučera
1) Na kytaru
2) Iterpretem Phil Collins, skupinou Pink
Floyd
Autor
Martin Rosocha
Začínalo to nenápadně a nesměle
U
ž se začaly objevovat první
sluneční paprsky nového dne,
když pomaloučku a potichoučku
končila ta pomalá, jemná hudba,
plna jednoduchých a ne příliš překvapivých tónů, které se jemně rozléhaly krajinou, a jež se tam už tak
dlouho rozléhaly. A jako pokaždé,
když něco končí, musí i něco nového začínat. A začínalo to nenápadně a nesměle. Jen několik prvních
tónů toho nového čehosi. Ale tónů
a hlasů začalo přibývat, a tak se ta
zázračná hudba začala šířit do kraje
a nové a nové hlasy, tóny či nástroje se k ní začaly přidávat, až úplně ovládla celý svět, zachvátila ho
svou mocí, ačkoliv jen někdo se byl
schopen zastavit, pootočit hlavu a
zaposlouchat se do toho nenadálého koncertu, který mu byl, ostatně
stejně jako každý jiný předešlý den,
přichystán. Od samého rána až po
úplný, klidný večer, i přes celou
noc, kdy naše kraje zachvátí ta pomalá a klidná věta té nekonečné
sonáty, avšak jen a jen proto, aby
se jinde ozvala sonáta naplno, aby
mohla dosáhnout jednoho z vrcholů toho nekonečného koncertu.
A pak se pokaždé dočkáme i toho
okamžiku, kdy na zemský povrch
vykouknou první sluneční paprsky
nového dne. A ptáci začnou zpívat.
Autorka
Jana Kučerová
18
/ Komiks /
Autor
Aleš Večeř
20
/ Dvojrozhovor s / Sedmikrásky /
Anežkou Písaříkovou a Karlem Pechou
Cílevědomí, úspěšní, pracovití - takto by se dalo charakterizovat prvácko-kvartánské duo Anežka Písaříková a Karel Pecha. Společně
vyhráli soutěž Per Quattro Mani ve čtyřruční hře na klavír. Oba si
plně uvědomují náročné profesní požadavky hudebního průmyslu,
a tak mají hudbu pouze jako koníček. Přála bych jim, aby se jednou
dostali do stádia, v němž pro ně zmiňované požadavky náročné nebudou. Pokud se o nich chcete něco dozvědět, máte ideální příležitost - následující rozhovor.
Je něco, co na tom druhém obdivujete?
Anežka Písaříková: Na Karlovi obdivuji, že i ve vypjatých situacích
dokáže vtipkovat a zlepšit mi náladu.
Karel Pecha: Na Anežce obdivuji
její velkou trpělivost a cílevědomost.
Je naopak něco, co na sobě rádi
nemáte?
KP: Na to, že bydlí v Třeboni, chodí
pořád pozdě.
AP: Když se mě snaží uklidnit a
přitom mě ještě víc znervózní.
Co pro vás znamenají úspěchy v
soutěžích?
Hrajeme spolu teprve rok, ale už
jsme vyhráli celonárodní soutěž ve
čtyřruční hře na klavír Per Quattro
v Brně. Je to pro nás znamení, že se
ta práce a hodiny sedění u klavíru
vyplatily.
Dostali jste se někdy do situace,
kvůli níž jste spolu už nechtěli spolupracovat?
Myslíme, že situace, kdybychom
spolu hrát nechtěli, nikdy nenastala. Občas se sice pohádáme, ale
nikdy nejde o nic vážného.
Chtěli jste někdy s hraním úplně
skončit?
AP: Ano, asi když mi bylo 11 let,
tak jsem chtěla skončit, ale nakonec mi došlo, že by mi klavír určitě
chyběl.
KP: Ano, kolem 12 roku, už mě to
velmi nebavilo, ale rodiče mě tenkrát nutili, za což jsem jim vděčný.
Kolik hodin denně cvičíte?
Pokud se nejedná o soutěž je to tak
kolem 30-45 minut cvičení někdy
i více. Jestli se rozhodneme jet na
soutěž je to tak 2-3 hodiny.
Co pro vás znamená hudba?
AP: Hudba je pro mě odpočinek a
po tolika letech je to pro mě i část
každodenního života.
KP: Hudba pro mě znamená něco,
při čem můžu dělat všechno. Relaxovat, tancovat, běhat.
Jakou hudbu nejraději posloucháte a jakou nejraději hrajete?
AP: Poslouchám současnou i kla-
sickou, nejraději mám skladby Antonína Dvořáka. Hraji hudbu 19. a
20. století.
KP: Poslouchám spíše tu současnou, ale klasické se také nebráním.
Nejraději poslouchám EDM nebo
skladby z období romantismu. Nejraději hraji skladby od J. S. Bacha.
Chtěli byste se hudbě věnovat v
budoucnu, například ve formě povolání?
AP: Myslím, že jako povolání je
hudba hodně náročná a spoustu dalších lidí, kteří umí na klavír
mnohem lépe než já. Hraní si chci
nechat jako koníček i když vím, že
mi bude chybět soutěžení.
KP: Spíše ne, jelikož je to velmi
časově náročné. Klavír mě velmi
baví, ale ne až tak, že bych se tím
chtěl živit. Jako brigáda je to ale
skvělá věc. Hraji v Bon tre od 14:30
do 16:00 každé pondělí.
A co byste tedy v budoucnu chtěli
dělat?
AP: Zajímám se o politiku, takže
bych chtěla, aby se moje zaměstnání týkalo tohoto tématu.
KP: U mě je to spíše na technický
obor, možná vyrazím po stopách
svého bratra.
Autorka
Martina Marková
Sedmikrásky
Hana Lišková
Už od mala se věnuji hudbě. Začalo to ve školce, kde jsem chodila na
sbor. Když jsem přešla na základní školu, moje sestra založila farní
sbor, kam jsem tedy začala chodit
a ve zpívání jsem pokračovala. Ve
škole jsme měli sbor, který jsem
také navštěvovala. Chodila jsem i k
paní Blažíčkové na sólový zpěv, ale
kvůli mnoha ostatním kroužkům
jsem po roce přestala. V první třídě jsem chtěla začít hrát na nějaký
hudební nástroj. Proto mě mamka
přihlásila na flétnu, ale dlouho mi
to nevydrželo. Necvičila jsem, a
proto jsem s flétnou skončila. K 10
narozeninám jsem dostala kytaru..
Už 5 rokem navštěvuji hodiny ky-
tary. Před 3 roky jsem také začala
hrát na varhany. Hlavní důvod byl
ten, že jsem z křesťanské rodiny. Za
celých 12 let jsem vystřídala mnoho sborů, ale nakonec jsem zůstala
jen u farního sboru a 7krásek.
Michaela Krynická
začala chodit ve strakonické ZUŠ
na klavír, což mi naštěstí vydrželo
doteď. Ve stejném období jsem se
také přihlásila do tamějšího sboru.
Sborů jsem už vystřídala několik,
v současnosti zpívám pouze v tom
našem a v chrámovém sboru ve
Stráži nad Nežárkou, který ovšem
funguje jen v období Vánoc. Minulý rok jsem se také začala učit na
kytaru a zkouším hrát i na sopránovou flétnu.
Linda Havránková
Já a hudba? Nerozluční kamarádi.
K hudbě jsem byla vedená už odmala. Maminka mi často zpívala
a hrála k tomu na klavír, taťka mi
taky zpíval, ale to mě asi ovlivnilo trošku jinak. V mateřské škole
jsem navštěvovala hudební kroužek YAMAHA, kde jsme se učili
hrát na flétnu, vyťukávat různé
rytmy atd.. V první třídě jsem pak
K hudbě jsem rozhodně nepřišla
sama, jak moje mamka, tak i teta,
babička... všechny zpívaly, anebo
na něco hrály, takže se ode mne
skoro očekávalo, že v tom budu
22
/ Sedmikrásky / Úvahy /
pokračovat. Začala jsem tedy ve
školce ve sboru, potom jsem od 1.
třídy chodila na klavír a doma vyzkoušela i jiné nástroje jako třeba
flétna a kytara. Ani u jednoho jsem
ale moc dlouho nevydržela, zato na
sólový zpěv už chodím 7. rokem a
momentálně navštěvuji 3 sbory a
občas si zahraju u ohně na kytaru
a o Vánocích zahraju pár koled na
klavír.
to nadšení pro hudbu, jelikož ani
jeden z mých rodičů nezpívá ani
na nic nehraje. Dlouho jsem byla
jediná v rodině, ale teď se začínáme
se ségrou učit na kytaru.
Alžběta Prášilová
druh zpívání se mi tak zalíbil, že v
dnešní době navštěvuji sbory tři.
Každé Vánoce také zpívám Rybovu
půlnoční mši. Dále se také už třetím rokem učím sólovému zpěvu
v ZUŠ. Na kytaru, klávesy a flétnu
hraji jako samouk.
Anna Jáchimová
Lupita Papáčková
Myslím, že můj vztah k hudbě začal ve školce, kde jsem zpívala ve
sboru. Potom se založil farní sbor,
kam jsem začala chodit a ještě pořád chodím. Také jsem chodila do
sboru na základní škole. Jeden rok
jsem zpívala ve sboru ze ZUŠky.
Teď zpívám jen s holkama a v již
zmíněném farním sboru, kde taky
hraju na příčnou flétnu, na kterou
hraju 4. rokem. Předtím jsem hrála
na zobcovou, nejdřív ve školce pak
u paní Šimečkové a nakonec v ZUŠce. Nevím po kom jsem zdědila
Nepamatuji si, že bych někdy nezpívala. Ještě dřív než jsem se naučila mluvit, jsem si prozpěvovala.
Moje babička s dědou oba zpívali
v profesionálním sboru v Praze a
tak jsem lásku k hudbě zdědila po
nich. V předškolním věku jsem
docházela do kroužku YAMAHA, který v nás rozvíjel rytmické
schopnosti. Ještě v mateřské škole
mě rodiče přihlásili do ZUŠ, do
přípravného ročníku, kde jsme si
vybírali budoucí hudební nástroj.
Mně se zalíbily housle, a tak jsem
následující rok nastoupila do třídy
pana R. Daška. Minulý rok jsem
dokončila 1. cyklus a pokračuji
dál. Asi v deseti letech jsem zkusila navštěvovat farní sbor a tento
Už odmalička jsem měla ráda hudbu. Ve školce jsem začala navštěvovat hodiny scénického tance, kam
jsem chodila do svých 8 let. Poté
jsem se musela rozhodnout mezi
tancem a hrou na klavír. Jelikož ale
moje mamka dříve na klavír hrála,
vybrala jsem si tento nástroj. Hraji
už sedm let.
Se zpíváním jsem začala ve sboru v
ZUŠ u paní Blažíčkové. Za krátký
čas jsem začala navštěvovat i kostelní sbor, kam chodím dodnes.
Autorka
Alžběta Prášilová
Hudební využití
Za přenádherného zpěvu všelijakého ptactva posedávat na zezelenalém lesním paloučku. Sledovat
tu plánovaně improvizovanou podívanou doprovázenou přírodní
symfonií, léčit tak své řezné rány z
nepřiměřeně náročné práce a hojit
vyděšenou mysl. V mém případě je
krom tichého klidu nejlepším balzámem muzika. Ponořen v melodiích ptačího sboru se často ochotně
a nenápadně připojuji k radován-
kám.
Drtivé většině lidí však tato rozkoš protéká mezi zkřehlými prsty,
zamrazenými po kostní dřeň. Za
stálého vydýchávání chladného
vzdoušku si takový človíček málokdy váží potenciálního rozptýlení.
Rozptýlení, které je schopno tavení sněhových hradeb uplácaných
mraženými lidmi. Zajata v kleci
z časových rampouchů se zbylá
hřejivá srdce odhodlala podělit o
nevyřknutá tajemství hudby, přispívajíce tak k velké oblevě.
Rozvázání složitě smotaných psychických uzlů s pomocí hudby je
jeden z nejúčinnějších způsobů
odpočinku, a při správném použití
přímo osvěžení. Tato mnohokrát
osvědčená metoda byla nespočetněkrát použita velmi dávno, ať už
při nebojácných mongolských nájezdech doprovázených hrdelním
bručením, či při řádné oslavě tvr-
dě dobytého území. Jednoduché
rytmy určovaly přesné tempo a
hluboký chorál dodával všem válečníkům odvahu a vrýval výraz
neporanitelnosti.
Hudba, jakožto zvukově seřazené
znázornění emočních stavů, předatelných názorů a vylíčení
dějů ve formě libé nějakému uchu, se dá použít
i k vyvolání negativních pocitů.
Toho například využívali středověcí
loutnisté,
zesmut ňují c í
s v é
pu-
blikum za účelem sdělení vážných
informací či přesvědčivějšího výkladu smyšlených historek.
Dnes
hudba provází
spousty
všedních
činností
a někteří
lidé si nedokáží ani
představit
život bez
hudby.
Mnoho lidí se
hudbou živí a prodává svá hudební cítění skrze
mikrofony, ať už se chtějí s lidem
podělit o své obohacující názory,
vrozený talent, nebo pouze žízní
po penězích.
Lidé z nějaké strany hudební díla
přijmou a většinou šíří stejným
směrem nadále. Zachovají tak hudební element, který se v posluchačích formuje. Je přeci jen na
každém jedinci, aby si zvolil svůj
oblíbený typ hudebního vyjadřování – někomu stačí prostší rytmická a úderná skladba založená
na refrénu, a někdo může upřednostňovat složitější melodickou
hru. Živel hudby se vyvíjí zároveň
s ostatní kulturou a neustále se
mění stejně nevyzpytatelně, jako
lidskost.
Autor
Dušan Vančura
Z deníku múz
Několikrát za hranou, ocitl jsem se
v nekonečné tmě. Již jednou (za)
hranou melodii ve své hlavě (pře)
hrávám. Stala jsi se inspirací, stala
jsi se (přede)hrou k nekonečným
okamžikům, které skládám do tónů
přicházejícího ticha. A já jsem jen
loutka. Loutka, jež ve chvílích pod
obrazem skládá poklonu zástupu
tvých lží. Tvých milosrdných lží,
které mě drolí na třísky. Krvácím,
přesto se snažím nekřičet. Ne(vy)
slyšela bys mě. Jsem jen loutka
vyřezána k tvému předobrazu. Jen
loutka bez citu, měnící se v čase a
době. Napospas ponechána samotě
a tobě.
Sám zahnán do kouta touhou na
chvíli poskládat zbývající střípky
snů roztroušených pod polštáři
utkané z vin. Možná že jen pořád
dokola (pře)hrávám jeden a tentýž
akord. V nepřeberném množství
souzvuků stále souzní pouze on.
Bojím se dalších repetic, bojím se
dalších přetrhaných strun, bojím se
vyslyšet hlasy znějící z dálky. Šeptají, protože křičet nemohou. Šeptají, a přesto rozezní struny. Šeptají
a já chci šeptat s nimi. Náhle však
oněmím. Ne z úžasu rozezvučených strun, ale z pokory věnované
múzám. To ony mě znají. To ony
šeptají. Nemohu šeptat s nimi. Neznám sám sebe, tak jak múzy znají
mě. Mohu jen poslouchat. Šeptají
celou noc. K ránu pak vyháním z
okna rozednění. Chci, aby šeptaly
ještě chvíli. Ony však odcházejí.
Autor
Jan Vitoň
24
/ Zapomenutá místa / Počítače, mobily, internet,...
Hudební výchova v minulosti
Naše škola byla založena v roce
1868, tedy v době, kdy byl položen
základní kámen Národního divadla, bylo objeveno helium a založen TJ Sokol. Protože toto číslo je
o hudbě, mým úkolem nebylo nic
jiného, než zjistit, jak se tenkrát u
nás na gymnáziu vyučovala.
Hudební výchova byl jeden ze tří
nepovinných předmětů, vyučovaných dvakrát až třikrát do týdne,
kterého se z celkového počtu 500
žáků účastnilo pouze 50 až 100 z
nich. Naší „hudebce“ se tyto hodiny podobaly jen v máločem, místo
„Anděla“ a „Marie“ se aulou nesly
čtyřhlasé chrámové písně a vyučování probíhalo podle takzvané
„Pivodovy metody“ (významný
hudební kritik a pedagog 19. stol,
současník Bedřicha Smetany), která spočívá hlavně ve spojení prak-
tických dovedností studenta s jeho
teoretickými znalostmi. I když tedy
zájem nebyl největší, dbalo se na
správnou techniku zpěvu a všeobecnou hudební vzdělanost.
Když porovnám výuku tehdejší a tu
dnešní, hlavní rozdíl spočívá v povinnosti hodiny navštěvovat. Ovšem místo toho, aby se žáci zlepšili,
jsou jejich teoretické znalosti nebo
například schopnost udržet druhý
hlas v písničce spíše menší. Myslím tedy, že mít hudební výchovu
jako předmět nepovinný není zas
tak špatný nápad. Hodiny by sice
navštěvovalo méně studentů, ale
učitelé by se nemuseli potýkat s kyselými obličeji a s žáky by se dalo
lépe pracovat.
Autorka
Michaela Krinická
Zahoďte CDčka, tady se streamuje
Vítám vás u čtení počítačové rubriky, která se tentokrát bude držet tématu - hudby. V tomto článku je pro
vás připraveno srovnání možností,
jakými můžete dostat digitální hudbu do vašich ušních boltců. Klasická CD již mají svůj osud dávno na
kahánku: Jejich prodeje rok od roku
strmě klesají a kamenné prodejny
krachují. Je to dáno jednak jejich
cenou (nezřídka kolem pěti set korun za album), a také faktem, že si
většina lidí prostě zvykla hudbu obstarávat přes internet.
Raději stahovat…
Mnohým z vás se teď vybaví server
ulož.to a jeho „kamarádi“ – a i když
se to může zdát podivné, stahování
hudby z těchto míst je v naší zemi
legální! Nelegální je pouze její šíření, ale pokud si stáhnete písničku
a sami ji posloucháte, tak se nedopouštíte ničeho nelegálního (stejné
je to i s filmy). Je tomu tak proto,
že při koupi každého paměťového
média (třeba flešky) platíte pár korun tzv. výpalné – tedy poplatek za
autorská práva, který se pak rozdělí
umělcům. Nelegální však je stahování z torrentů: ty totiž fungují na
principu, že to co stahujete, zároveň sdílíte ostatním uživatelům.
Stahovat hudbu (nebo lépe řečeno
kupovat) lze také z obchodů jako
iTunes, Google Music nebo Supraphon, popularita těchto služeb ale
po vzoru cédéček také pomalu
uhasíná.
…anebo streamovat?
Nyní se však budeme věnovat tzv.
streamovacím službám (z nichž
si lze hudbu přímo pustit bez sta-
žení), kterým se v poslední době
naopak daří. Někdo o nich hovoří
jako o záchraně hudebního průmyslu, samotným hudebníkům
a vydavatelům jsou však spíše k
zlosti, protože tvrdí, že se na nich
těžko vydělává. Nejvíce z nich ale
vytěží posluchači jako my, kteří si
díky nim mohou velmi jednoduše
z jednoho místa pouštět miliony
skladeb všech žánrů. A to ve všech
různých chytrých zařízeních – kromě počítačů, tabletů a mobilů například i v televizích, chytrých zesilovačích nebo dokonce v autech.
Zajímavá je také cenová politika, v
mnoha případech lze totiž hudbu
poslouchat zcela zdarma. Uživatel
si pak může koupit prémiový účet
pro lepší kvalitu nebo možnost si
svou oblíbenou muziku zpřístupnit
offline (což se hodí hlavně do mo-
bilů, v nichž pak můžete poslouchat i bez přístupu k internetu).
Tak se na některé z těch nejlepších
streamovacích služeb podívejme.
Spotify
Je ve své kategorii asi nejoblíbenější a oblíbil jsem si ji i já. A to
hlavně díky tomu, že nabízí velké
množství playlistů, tvořených jak
týmem Spotify, tak samotnými uživateli. Zaručeně mezi nimi najdete
playlisty, které přesně zapadají do
vašeho vkusu, a můžete tak poznat
spoustu nových skladeb, které vás
chytnou. K objevování se pak hodí
ještě funkce „radio“, v níž vyberete
počáteční skladbu a Spotify vám
k ní najde podobné písně. Podle
toho, jestli se vám výběr líbil, jej
můžete hodnotit palcem nahoru
nebo dolů, po několika takových
hodnocení Spotify přesně pozná
váš vkus a bude vám servírovat
jednu zajímavou skladbu za druhou. Navíc všechny písně, které
ohodnotíte palcem nahoru, se vám
také ukládají do zvláštního playlistu, takže si je kdykoli můžete
pustit znovu. Dále pozitivně hodnotím možnost
přehrávání i bez placeného účtu
(samozřejmě občas s nějakou tou
reklamou mezi písničkami), při
kterém dosáhnete celkem ucházející přenosové rychlosti 160 kbit/s.
Placený účet, který vyjde na asi 170
kč měsíčně, pak nabízí přenosovou
rychlost 320 kbit/s a možnost stahovat si skladby offline. Naopak
drobnou nevýhodou může být
fakt, že prostředí Spotify ještě není
přeloženo do češtiny.
Deezer
Tato služba může v mnohém působit jako dvojče výše popsaného
Spotify. Má stejnou cenovou politiku, nabídku skladeb a i podobně
fungující playlisty. Deezer se navíc
může pochlubit možností nahrávat do něj vlastní skladby, které
by náhodou v jeho bohaté nabídce
nebyly, a je také plně lokalizován
do češtiny. Nevýhodou Deezeru je
pak okleštěnější neplacená verze,
při přehrávání hudby v mobilech si
totiž můžete pouštět pouze rádio,
nikoli jednotlivé skladby.
Google Play Music
Do třetice streamovacích služeb
zařadím také tu od Googlu, která
přehrávání zdarma nenabízí vůbec,
zato placená verze s cenou 149 kč/
měsíc patří k těm nejlevnějších.
Stejně jako Spotify
nebo Deezer
se
vůbec nemusí stydět svou
knihovnou,
ve
které je obsaženo asi
22 milionů
skladeb, stejně tak vysokým
datovým tokem, který
činí také 320 kb/s. Google
však přece jenom neplatícím uži-
vatelům něco dopřeje, a to možnost
nahrát si do cloudu až 20 000 písniček a ty potom streamovat. Což
by mohl být zajímavý šetřič paměti
třeba v telefonu, ale o to větší žrout
FUP, takže praktické využití této
funkce moc nevidím. Zajímavěji
již zní možnost si písně nebo alba
rovnou kupovat a stahovat napořád, což zase Spotify s Deezerem
neumožňují. V nich si sice hudbu
můžete stahovat (v případě placených účtů), ale jakmile byste platit
přestali, zmizela by vám i možnost
si je přehrát bez připojení.
A co ostatní?
Streamovacích služeb je samozřejmě mnohem více, zde jsem vybral
ty v česku nejpoužívanější. Dále
mohu zmínit například český MusicJet, který zatím trochu zaostává
útlejší nabídkou skladeb, zahraniční Rdio a tak podobně. Zařadit
mohu také YouTube, který nabízí
výhodu v podobě klipů a je zdarma
– tedy alespoň prozatím, protože
i YouTube už plánuje přehrávání
některých skladeb zpoplatnit. Naopak nevýhodou je často mizerná
kvalita zvuku.
Doufám tedy, že jste si díky tomuto
článku udělali o zdrojích internetové hudby přehled a že některou z
nich vyzkoušíte, pokud jste dosud
neučinili. Užijte si poslední zasněžené dny a těšte se na můj příští
článek, ve kterém se například dozvíte novinky o Windows 10.
Autor
Pavel Mráček
26
/ Hry /
Dragon Age: Inquisition
Titul Dragon Age si ve světě vydobil
jméno hlavně díky prvnímu dílu.
Ten byl ve své době opravdovou
špičkou v oblasti fantasy RPG her.
Poté přišel druhý díl a hráčům zmizel úsměv z tváří na další tři roky. A
hele! Vývojáři z Bioware to nevzdali
a řekli si, že svým fanouškům úsměv
do tváří opět zasejí. A tak je tu třetí
díl Dragon Age s podtitulem Inquisition, který získal pozornost nemalého počtu hráčů.
Opět zachraňujeme svět...
Hra začíná ve chvíli, kdy se zjistí, že hlavní hrdina má zvláštní
schopnost. Dokáže uzavírat trhliny, kterými zlí démoni vylézají na
povrch a ničí vše dobré. Je to unikátní vlastnost, kterou nikdo jiný
nemá. Lidé ho ze začátku považují
za spasitele, kterého na zem seslal
jeden z bohů. Postupem času se ale
ukazuje, že síla, se kterou portály
uzavírá nepochází od boha, nýbrž
od samotného strůjce oných portálů. A tak se dostává na scénu hlavní
záporák. Jmenuje se Corypheus. Je
to v podstatě třímetrový zjev člověka v těle démona, prohlašující sám
sebe za boha. Jako domácí zvířátko
má draka a když se nudí, tak si hraje se svojí magickou koulí, pomocí
které otvírá trhliny a vypouští démony do světa. Jeho cílem je zotročit lidstvo a vládnout mu jako jeho
bůh. Jak už to bývá, náš hlavní hrdina se mu snaží postavit. Prvním
krokem je obnovit inkvizici. Tento
celek pod vašim vedením má za
úkol jen jedno- zastavit Coryphea.
Příběh jako hrom!
...A také se povedl! Je poutavý, zajímavý a díky volbě stejného světa
z předchozích dílů se zde nachází
lidé, úkazy či místa, nad kterými
se zkušený hráč pozastaví a zjistí,
že je již zná. Tato návaznost je při
nejmenším zajímavá a posiluje tak
plynulost a flexibilitu děje. Příběh
má své silné pasáže, ve kterých se
snaží vyvolat u hráče rozličné pocity. A to se mimochodem opravdu
daří. Jak už je u Dragon Age zvykem, hráčovi rozhodnutí ovlivňují
příběhovou linii. Velkým plusem
je určitě fakt, že tentokrát hrajeme
za postavu, která vládne většímu
celku. Okolo inkvizice se točí vše a
ty nejdůležitější rozhodnutí spadají
právě na hráče, jako jejího vůdce. A
to vyžaduje slušnou dávku autority
a strategického či diplomatického
chování. Zvraty v příběhu jsou zde
také zastoupeny, ale na rozdíl od
prvního dílu nemají takové emoční
zabarvení. To se dá ovšem považovat za malý detail. Lepší něco než
nic, ne?
A jak si vlastně představujete
inkvizitora vy?
Hru začínáte s vytvářením postavy. Na výběr je zde z několika
ras. Konkrétně to jsou člověk, elf,
trpaslík a nebo Qunari, což jsou
mohutní rohatí nabouchanci, kteří
si snadno zjednají respekt. Poté si
musíte zvolit zaměření podle toho,
s jakou zbraní budete chtít způsobovat bolest nepřátelům. Vybrat si
zde můžete z vraha se dvěma dýkami, lukostřelce, bojovníka třímajícího obouruční meč, nebo meč se
štítem a samozřejmě mága. Nakonec tu máme ještě úpravu obličeje,
u které zaručeně strávíte nejvíce
času, protože možností, které hra
poskytuje pro vizualizaci vašeho
hrdiny, je solidní množství.
Zachování tradice nikdy neuškodí...
S bojovým systémem opět vývojáři
moc nezamávali, a zůstává tu ten
již osvědčený z prvního dílu. Mimo
svého hrdinu během výpravy a boje
ovládáte další tři bojovníky. Pokud
ovšem nechcete, můžete je nechat
řídit počítačem. Tyto tři bojovníky
si lze vybírat před bojem a takticky
s nimi manipulovat. Každý příslušník této čtyřčlenné skupiny má svůj
speciální set schopnost. Ty jsou zasazeny do skill větví. Při zvýšení
levelu dostane hráč bod, za který
si může schopnost otevřít, nebo
vylepšit. Tak to lze udělat u všech
členů výpravy. Schopnosti či kouzla se poté využívají v boji. To by ovšem nebylo tak zajímavé, kdyby se
tu nevyskytovala možnost zastavit
čas a přepnout mezi jednotlivými
členy skupiny. Díky těmto dvěma
faktorům dostává boj úplně jiný
rozměr. Stačí si pozastavit čas, rozdat všem rozkazy a přikázat, jaké
schopnosti a kouzla mají použít a
pak už se jen koukáte, jak to dopadne. Ne, zas až tak jednoduché
to není! Musíte neustále dávat pozor na všechny členy skupiny a vést
je k vítězství v průběhu celého boje.
Každá malá chyba se zde projeví a
může narušit úspěch celé výpravy.
Nejde zde o rychlost ale o taktické
uvažování. Oživení přinášejí také
specializace postav, které se odemykají později a zasypou vás dalšími schopnostmi. Ve hře se nachází
velké množství vybavení a zbraní.
Ty se dají vylepšit, což je důležitý
prvek. Do brnění a výbavy oblékáte
nejen sebe, ale i ostatní členy vaší
skupiny. Toto přidělování itemů
vašim bojovníkům je velice zábavné a opět povzbuzuje taktické uvažování. Zvířata, na kterých může
hlavní hrdina jezdit mají velice
malé využití. Chybí zde možnost
boje ze hřbetu zvířat, což je dělá silně neužitečnými. Další nevýhodou
je znemožnění průzkumu terénu
a sbírání předmětů, což je pro doplňování zásob poměrně důležité.
Nakonec se dají využít pouze pro
rychlejší cestování, i když o moc
rychlejší než lidské nohy nejsou.
Ve výsledku je bojový systém stará
klasika, která nováčky okouzlí, ale
zkušené hráče nenadchne.
Flirtovali jste už někdy s elfem či trpaslicí?
Celá inkvizice nabízí zajímavé
možnosti, jak zabít čas a rozptýlit
se mezi plněním různých úkolů.
Jako vůdce toho máte na starosti
opravdu hodně a práce na inkvizici
je spousta. Naskytuje se zde řada
možností, jak upevnit vztahy mezi
vámi a členy vašeho týmu. S těmi
se dají vést speciální rozhovory o
jejich osobních problémech, které se snažíte následně řešit. Může
vypuknout i spor mezi dvěma
parťáky, co bojují ve vaší skupině
a vy jako inkvizitor tyto nešvary
musíte uklidnit. Ti hráči, kterým
dělá kralování dobře, si přijdou
na své při veřejném souzení zajatců. Je to opravdu zábava a této
možnosti ve hře si cením. Hra také
umožňuje vstoupit s členem vaší
party do vztahu. Na své si přijdou
muži i ženy, trpaslíci, lidé, elfové i
qunarijci! Je to zábavný prvek, který pomáhá hře získat si city hráče.
Líbí se mi snaha vývojářů zaměřit
se na sociální život, tento prvek ho
opravdu podporuje.
Orlais nebo Ferelden?
Svět opět vývojáři pojmuli do jisté
míry otevřeně, je ovšem rozdělen
na lokace, mezi kterými nelze volně
procházet. To neznamená, že se do
oblasti po splnění určitého questu
nemůžete vrátit. Mapa tyto lokace
odděluje a umožňuje do nich volně vstupovat. Je tu široké spektrum
oblastí, které mají velkou rozlohu a
nudit se v nich rozhodně nebudete.
Celý kontinent je rozdělen na dva
velké regiony. Jedním je vzkvétající politická monarchie Orlais a
druhým je zastaralejší, vojensky
zabezpečený Ferelden. Ferelden je
drsná země, částečně zpustošená
válkou. Nachází se zde pravá divočina a celá příroda je tu velmi přirozená. Kulturou je Ferelden pořád
starý Ferelden z prvního dílu plný
zámků a držav. V Orlais je příroda
méně klasická. Nachází se zde tajuplné pralesy, pouště a neobvyklá
města. V Orlais najdete specifickou
kulturu, která vás může okouzlit
stejně rychle jako odpudit. Je to
místo plné nádherných barev, které
si u mě získalo obdiv a pozornost.
Bylo to příjemné překvapení, vidět
něco jiného, než jen staré zašlé hrady. Orlais je čisté, svěží, zajímavé,
ve všech směrech nové a povedené.
Nebezpečí závislosti na grafickém zpracování!
Z prvních dojmů mě nejvíce zaujala nádherná grafika. Na té si vývojáři opravdu dali záležet, a sklidili
tím u mě a určitě i u ostatních hráčů úspěch. Je zde spousta úžasných
míst, která si zaslouží přesně tak
úžasný grafický kabátek. Pro jednou už zmíněné barevné Orlais
je to obrovské nakopnutí. Příroda je
famózní stejně
tak jako efekty
při bojích.
Občas
jsem měl
strach, že
se můj počítač
ze všech těch
+ grafika
+ dojem ze světa
+ příběh
+ kvalitní zpracování
+ efekty
+ motiv inkvizice
+ audio
+ nemohu najít negativa
efektů zavaří. A ono je pravda, že
tato hra má poměrně vysoké požadavky, ale za tu grafiku to opravdu
stojí. Sem tam jsem našel nějaký
ten bug, ale prožitek ze hry mi to
opravdu nenarušilo.
A konečně hudba...
Když tady tentokrát máme téma
hudby, myslím si, že jsem hru vybral správně. Audio stránka hry je
bezchybná. Dabing, soundtracky,
zvukové efekty... Vše perfektně ladí
a tvoří tak s grafikou neuvěřitelný
svět reálných rozměrů a možností.
Jak to dopadlo?
Ne nadarmo Dragon Age: Inquisition získalo ocenění hry roku. Tento díl se povedl ve všech směrech
a splnil všechna podstatná kritéria,
která dobrá hra vyžaduje. A nejen
to, překonal má očekávání , získal
si u mě opět pozornost a přesvědčil
mě o jednom- tento titul ještě není
mrtvý!
Autor
Jára Balcar
- jezdecká zvířata
28
/ Hry / Filmy / Knížky /
Loni vysoko, tak uvidíme letos
V minulém roce nás při prožívání herních světů provázela úžasná
hudba. Důkazem toho jsou nejen
velké tituly, jako Destiny nebo
Dragon Age Inquisition, i v méně
známých studiích si vývojáři uvědomují důležitost a potenciál herních soundtracků.
Tak jako dnes spolu hry a jejich
hudební doprovod fungují, se ruku
v ruce i vyvíjely. Každý, kdo někdy hrál klasiku ze sedmdesátých
let, Space Invaders, byl svědkem
jednoho z raných užití hudby v
herním průmyslu. A ačkoliv si to
asi neuvědomil, jednoduché tóny
skvěle navodily dramatickou atmo-
sféru, když jejich tempo zrychlovalo směrem ke konci hry. Přestože
tento hudební doprovod tvořilo jen
několik rychle se opakujících zvuků, neboli chiptune, už v té době
toho bylo geniálně využito.
Nesčetná množství změn a vylepšení však postupně vedla k téměř
úplnému opuštění stylu chiptune
a soundtracky her se staly stejně,
nebo jak někteří, včetně mě, tvrdí,
daleko více kvalitními a důležitými, než ty filmové. Důkazem toho
je, že spousta známých filmových
skladatelů působí i v herním průmyslu. Typickým příkladem je
Hans Zimmer, kterého si mohli
užít nejen diváci filmu The Lion
King, ale i hráči Crysis 2. A na
skvělém soundtracku již zmiňovaného Destiny se nepodílel nikdo
jiný, než slavný člen Beatles, Paul
McCartney.
Rok 2014 pozvedl hudbu herního
světa opět o úroveň výš. Už kvůli
tomu jsem velmi zvědavý, co nám
přinese rok nynější, a snad nejsem
naivní, když věřím, že na nás čekají
další dokonalá hudební díla.
Autor
Matěj Šimeček
Filmová hudba
Nedílnou součástí každého filmu
je bezesporu hudba. Bez hudby
by každá smutná, veselá, epická či
katastrofální scéna vůbec nemohla
správně fungovat. Kvalitní filmová
hudba může i průměrnému filmu
dodat hodnotu, naopak i se špatně zvolenou hudbou může i dobrý
snímek jít kvalitou dolů. Často se
ve filmu objevuje již existující hudba, např. od známé kapely, která se
ke scéně nebo k závěrečným titulkům hodila. Nicméně občas režisér
potřebuje, aby byla hudba unikát a
přímo spojená s jeho filmem. V tu
chvíli nastupuje skladatel filmové
hudby a začíná jeho práce – vytvářet.
Nejspíše nejznámějším skladatelem je Němec Hans Zimmer. Získal Oscara a Zlatý Glóbus za hudbu
k filmu Lví král. Dalším úspěšným
filmem byl Gladiátor, který byl nominovám na Oskara, a za který si
odnesl cenu Zlatý Glóbus a cenu
Satellite Awards. Dále vytvořil
hudbu například k filmům Poslední samuraj, Počátek, Sherlock Holmes nebo Piráti z Karibiku.
Dalším velice známým filmovým
skladatelem je Ennio Morricone,
který mimochodem vystoupil 12.
února v pražské O2 aréně. Je znám
především pro nezapomenutelnou
melodii z filmu Tenkrát na Západě.
Dále se podepsal pod hudbou filmů Mise a 48 hodin v Paříži. Získal
Oscara za celoživotní dílo.
Za zmínku stojí i skupina skladatelů z Los Angeles, představující
se jako Two Steps From Hell, která tvoří epickou hudbu hlavně k
filmovým trailerům. Jejich tvorbu
můžeme slyšet například v traileru na Piráty z Karibiku: Na konci
světa, Inception, Temný Rytíř nebo
Tron: Legacy. Jedna z nejslavnějších skladeb této skupiny – Hearts
of Courage, byla použita na začátku poháru UEFA Euro 2012 a na
finále atletiky OH v Londýně 2012.
Danny Elfman se proslavil se zejména spoluprací na filmech režiséra Tima Burtona (Planeta opic,
Karlík a továrna na čokoládu nebo
Alenka v říši divů). Také ale vytvořil hudbu k filmům o superhrdinech – Batman, Spiderman a
Hellboy a podepsal se pod úvodní
znělku ke kultovnímu kreslenému
seriálu Simpsonovi.
Jakožto čtvrtý a nejspíše nejúspěšnější skladatel je John Williams.
Je znám také jako dvorní skladatel Stevena Spielberga a George
Lucase. Takřka za každou hudbu,
kterou k filmu vytvořil, byl nominován. Do roku 2006 byl 45-krát
nominován na Oscara, z toho pětkrát jej získal; za hudbu k filmům
jako jsou Star Wars, Schiendlerův
seznam, E.T. – Mimozemšťán nebo
Čelisti. Může se mimo jiné chlubit
cenami Zlatý Glóbus, BAFTA nebo
Grammy. Dále složil hudbu k filmům Harry Potter, Indiana Jones,
Válka světů, Minority report, Terminál, atd...
Na závěr zmiňuji filmy, u kterých
se hudba opravdu povedla. Můj obdiv a pomyslnou zlatou medaili si
jednoznačně zaslouží hlavní soundtrack nazvaný „Time“ z filmu Inception řeziséra Christophera Nolana. Tento kousek má na svědomí
opět Hans Zimmer. Mnoho lidí neuznává výsledek Oscarů roku 2010,
kdy se stal vítězným soundtrack k
filmu The Social Network, který
byl s Inception v nominacích.
Dle statistik obdržel Američan
Alfred Newman nejvíce cen – tedy
celkově 9. Nejvíce nominován byl
již zmíněný John Williams. Roku
2013 se stal vítězem Steven Price,
za jeho hudbu k filmu Gravity. Další nominované filmy byly například
The Book Chief nebo Philomena.
A třetí, bronzová placka, patří
skladateli Thomasu Bergersenovi
z Two Steps From Hell. A to konkrétně za track s názvem „To Glory“.
Nancy Storace
Adéla Vedralová
autorky příběh vyznívá poměrně
opravdově. Jediné, co knize upírá
na autentičnosti, je jazyk, kterým
je napsaná, nelze totiž předpokládat, že mladá dáma z vyšší vrstvy
v 18. století bude používat slova,
jako například “stupidní”. Jinak je
to moc pěkná kniha, plná zvratů,
emocí a nečekaných i očekávaných
situací, z nichž jsou některé vtipné,
častěji jsou však spíše dojemné i
smutné.
Kniha je také doplněna o pěkné
ilustrace autorčiny, tehdy pouze
třináctileté sestry. Obrázky jsou
vskutku trefné a moc hezké a dokonale dokreslují tento zajímavý a
velice pěkný příběh.
Stříbro by si odnesl soundtrack z
Transformers, o který se postaral
Američan Steve Jablonsky. Název
tohoto díla je „Arrival to Earth“
Autor
Šimon Arnošt
Takže tak...
Jak už bylo řečeno, příběh je
o mladé a nadějné zpěvačce
Nancy Storace,
která přichází do
Vídně, aby tam
působila u dvora císaře Josefa
II., kde tou dobou působil - tehdy již známý a slavný skladatel W.
A. Mozart. Nancy se zamiluje do
Wolfganga, a ačkoliv to nikdo nečekal, postupně se sblíží a udržují
tajný milostný vztah. Knížka je napsaná moc hezky, zaujme a člověk
je schopný se dokonale ponořit do
děje. Vzhledem k nízkému věku
Zdroj: www.knihy.abz.cz
Když se řeknou knížky a hudba, nemůžu si pomoci, ale jako první mě
napadnou noty. Ale co dál? Noty
nejsou knihy v tom pravém smyslu slova. Přemýšlela jsem nad tím.
Opravdu. A tak si zde můžete přečíst o knížce, která popisuje životy
jednotlivých českých hudebníků.
Dále určitě alespoň nakoukněte do
románu od (tehdy teprve sedmnáctileté) české autorky o zpěvačce
Nancy Storace a jednom z nejznámějších hudebních skladatelů všech
dob – W. A. Mozartovi. Navíc
přidávám ještě recenzi na jednu z
mých oblíbených knih, která, ačkoliv
nepatří mezi nejtlustší a s hudbou
toho opravdu nemá moc společného, má obrovské morální poslání, a
je opravdu krásná.
/ Knížky / Jazykový koutek /
Zdroj: www.kosmas.cz
Letem českým
muzikantským světem
Jan Šula
Ačkoliv se jedná
o menší bílou
knížku,
která
nejspíš na první
pohled nezaujme, jedná se o
velmi pěkně poskládaný a hezky
napsaný literární
počin. Jednotliví skladatelé, hudebníci či zpěváci jsou zde logicky
a chronologicky představeni jeden
(jedna) po druhém. O koho z hudební branže se jedná, lze poznat
poměrně snadno a rychle. U jména
je vždy malá ozdobená notička, typická pro tu danou funkci.
Seznámit se zde v krátkosti můžete
se známými i neznámými českými hudebníky všech dob. Text je
napsán jednoduše a zároveň velmi poutavě a srozumitelně, takže
začíst se je poměrně jednoduché.
Rozhodně nechybí ani všelijaké
zajímavosti. Kniha je doplněna o
poměrně časté komické a černobílé ilustrace, které knihu povedeně
dotvářejí.
Ostrov v ptačí ulici
Uri Orlev
Příběh se odehrává ve Varšavském ghettu a
jeho hlavní postavou je devítiletý židovský
chlapec
Alex.
Příběh je o jeho
oddaném čekání
na tatínka, vůli přežít a neskutečné
odvaze, s jakou se vrhá do svého
každodenního života. Alex žije v
Zdroj: www.knihy.abz.cz
30
polorozpadlém domě, který sousedí se zdí, ohraničující prostory
ghetta, a tak má možnost sledovat
život za „zdí“. Jeho společníkem
je pouze malá bílá myška jménem
Snížek. Na krátkou dobu se jím
stane i zraněný povstalec, kterému
Alex zachránil život. Díky tajnému průchodu v jednom z domů,
sousedících se zdí, má Alex také
možnost občas vyjít „ven“. A tak se
seznámit i s dívkou, která bydlí v
domě naproti tomu, ve kterém má
Alex své útočiště.
Jedná se o dojemný a krásný příběh, vyprávějícím o úžasné víře a
vůli a o tom, že i to, co se na první
pohled zdá být nemožné, se může
splnit.
Autorka
Jana Kučerová
Jazykový koutek
Todos los conocen
América Latina tiene su propia
historia musical. Ha sido la creadora de muchos géneros musicales
como son la bachata, la cumbia,
samba, el tango, el reggaeton o el
merengue. Por supuesto en toda
la América Latina existen muchos
cantantes, unos menos conocidos,
otros más y otros que son populares en todo el mundo.
Uno de ellos es Marco Antonio
Muñiz o mejor conocido por
su nombre artístico como Marc
Anthony. Nacido en Nueva York
de origen puertorriqueño. Su nombre lo eligió su madre en honor
al cantante mexicano del mismo
nombre. Sus estilos musicales son
balada, salsa, pop y dance. Es conocido también por su relación
con Jennifer Lopez, posiblemente
la cantante latina más conocida.
Nació en Nueva York e igual que
Marc Anthony es de origen puertorriqueña. Además de cantante es
también famosa como bailarina,
actriz, diseñadora, coreógrafa y
perfumista.
Otra cantante a la cual probablemente todos conocen es Shakira
Isabel Mebarak Ripoll o simplemente Shakira, originaria de Colombia.
Julio Iglesias, en estos tiempos a lo
mejor ya no tan conocido, es un
cantante de España que ha recibido
el premio Récord Guiness por ser
el artista latino que más discos ha
vendido en la historia. Este cantante de estilo pop y balada latina es
una de las personas más ricas de
España. Al escuchar el apellido 'Iglesias' a muchos jóvenes se le viene
a la mente más bien el nombre de
Enrique Iglesias, el hijo de Julio. Es
un cantante y compositor español
de música pop, últimamente muy
famoso por ejemplo por su canción Bailando, traducida a diferentes
idiomas y que logró ser el número
uno en varios países.
Por supuesto existen muchos otros
cantantes pero ya con estos cinco ejemplos es claro que América
Latina tiene un fuerte potencial
musical.
Autorka
Anežka Papáčková
Deutsche Musik
Deutschland ist an der Spitze in
manchen Bereichen, und obwohl es nicht so aussieht, kommen
aus diesem Land auch viele tolle
Musikprojekte. In Pop-Music hört
man derzeit fast ausschließlich nur
englische Texte. Aus diesem Grund
weiß man oft nicht, dass manche
bekannte Musikgruppen aus Deu-
tschland kommen. Es handelt sich
zum Beispiel um Weltbekannte
Gruppen wie Scorpions, Alphaville
oder in letzter Zeit auch um Italo
Brothers. Aus Österreich kann ich
die Gruppe Opus (Live is Life) nennen, aus der Schweiz dann den
populären DJ Bobo.
Es gibt aber auch Gruppen, die
der deutschen Sprache treu geblieben sind. Vor allem ist das die
Metal-gruppe Rammstein (Du
hast,… usw.), sehr bekannt sind
zum Beispiel auch 99 Luftballons
von Nena. Auf Deutsch hat auch
die legendäre Gruppe Kraftwerk
gesungen, die zu den Gründer der
elektronischen Musik gehört hat.
Autor
Pavel Mráček
Hide - part 4
Time by time so it happens, that
golden tears fall down from the
skies. Some say those are the tears
of Gods guiding us through the
paths of our lives, leading all our
decisions to make up our fates, for
eternity. Those tears shall fill the
Saint Goblet with gold-sparkling
liquid that should be – once it is
full – drunk by the monarch that
is to bring the never-ending peace to our kingdom, to make him
immortal. The others who don’t
pray to our Gods but rather just to
themselves believe there is nothing
to be afraid of. No war coming. No
real gold touching ground except
for that men throw away or the
heads of the state making alchemists create those drops to frighten the peasants to pay their taxes
and worship the crown. Drown
the royals with loyalty. The reality
is always different from rumours
32
/ Jazykový koutek / Sport / Poezie /
or legends circulating among the
residents. And sometimes you just
find out that, however impossible
it may seem, the truth turns out
to be much worse than how bad
the dreams and legends ever were.
All the strength I felt after my last
encounter with the lion from my
necklace suddenly left me as I reached the outskirts of the capitol.
My mother once told me that there
were no forests more beautiful to
be found than those around the
city. But suddenly, as the forests receded there was nothing one could
call beautiful. No, it was horrible.
After weeks of hiding myself in the
woods and proceeding on my way,
reading from the stars which way
to head to go north-west, when it
seemed that I finally reached my
destination, I found a place looking
like a human anthill, where there must have been thousands and
more people concentrated, killed
perhaps, and supposed to work for
their capturers. I knew it was very
improbable, getting inside without
being caught, but there was I believed no way else to proceed to
the city. At twilight, I went closer
to the fences, so that I could see
many people wearing some sort of
uniforms, covered with mud. Suddenly at a corner of my eye I saw a
little child run right to me. It was a
girl, or must have been a girl, a girl
that looked unbelievably familiar.
She stopped at an about-five-feet
distance and said: 'I know, who you
are.' 'I doubt that,' I wanted to say,
but something on the girl's chest as
if bursted with fire, and shone so
bright it burnt my eyes. She, somehow, must have known who I was.
'My parents would be honoured
to help you.' We heard some noise from only a bit further away,
which sounded like some soldiers
screaming. It is always the soldiers, who scream. 'Will you show
me the way to your parents?' 'You
must at first cross the fence, your
Majesty.' 'What's wrong with the
fence that you stand so far from it?'
'It burns when you touch it.' There
was, however, no way else to get
in. It almost burnt my soul off but
I managed to climb over and then
followed my little guide in such a
darkness the soldiers would not
have been able to recognize me
from the others, as my dark clothes
were covered with mud as well. As
we entered the labyrinth of tents
and stable-like houses, I knew that
I would never find my way out,
so what was left for me, was hope
again, that I would not be betrayed
again. '..and if you wrong us, shall
we not revenge?' was the first thing
I heard from a small tent we were
to go in. 'Could you please stop
reading these things? I know no
author who would write like this!'
'I don't know who the author was. I
got this from Ellijah, from the black
market. He said the man who wrote this was the soul of the age in the
future of another world!' 'Rubbish.
You should not waste your time
reading it and rather help us with
the arrows!' The argument would,
I thought, have lasted forever if my
little guide did not informed her
parents about my arrival. There
were about nine people in the tent,
constructing weapons mostly. The
two that argued about an unknown
author were the little girl's brothers,
then there were their parents, and
other members of an extended family. All of them stopped talking
and working and looked at me at
once. The silence seemed to be impossibly long, but I guessed I was
the one to start talking. I told them
how my story all started. Then the
head of the family came closer to
me, to let the others work, quietly and quickly, so that they would
have most of it finished before the
soldiers either came for a supervision, or the revolution against the
capturers was started, and told me
things that changed my view on
the situation in the land. It was
much, much worse than I expected. All the people in the camps
were like me, born from the heavens, followed by a golden tear to
determine our fates. 'We are now
the deprecated race, your Majesty.
They do not really treat us as equal, as.. human. It has started only
with the capitol but now spreaded
to the whole land. We are all here,
destined to die. But since many
have known of your soon arrival,
we are to start a revolution. We are
to fight your way to your throne.
You are our only hope.' I felt no
fear, although I knew I was probably going to die. I only felt hatred
and a very strong will to stop it, to
win the upcoming war. To end the
time of the people only relying on
legends. I helped the family with
their work until a man ran into the
tent and shout: 'It's started! They
know she's here. But they seem to
be retreating!' We immediately ran
out with our weapons and followed
the man to the wildest storm of fights. There were tents and houses
burning all around and before we
got close enough to the centre of
the revolution, so that there could
be nothing heard but the cry of the
people all around you, I heard one
of the brothers quoting his favourite anonymous author.
'If you prick us, do we not bleed?
If you tickle us, do we not laugh?
If you poison us, do we not die?
And if you wrong us, shall we not
revenge?'
Autorka
Karin Večeřová
Zabili jsme jen flórbalky
Florbal
Jak je již na naší škole tradicí, tak
poslední den prvního pololetí patří
florbalu. Letos byly zápasy velmi
napínavé a leckdy i zábavné. Pojďme si nyní zrekapitulovat finálové
zápasy. Do finále klučičího turnaje
se probojovali kluci z prváku, kvarty a čtvrťáku. Zápasy to byly opravdu na ostří nože, ale jako vítězové
odešli prváci. Na druhém místě se
umístila kvarta. Ta byla podle mě
úplně nejlepší a stylem hry měla
největší šanci vyhrát. Škoda. Na
třetím místě se umístili čtvrťáci,
což je muselo docela mrzet. Během
těchto zápasů se nikomu kromě
flórbalek nic nestalo (to, že si jeden kluk skoro utrhl hlavu o brankovou konstrukci, nepočítám...).
Odpoledne se do florbalové vřavy
pustily holky. Do finálových soubojů se propracovaly dívky z kvarty, třeťáku a sexty. Musím přiznat,
že kvartánky to měly v souboji s
třeťačkami opravdu velmi těžké a
to se také podepsalo na celkovém
skóre. Při tomto zápase dostaly
celkem sedm branek. I přes tento
debakl si nakonec odnesly bronzovou pizzu. Na druhém místě se
umístily sextánky. A pro zlatou
pizzu si přišly dívky ze třetího ročníku. Vybojovaly úžasné skóre 8:0.
Při těchto zápasech to opět nejvíce
odnášely flórbalky - časté sekání
jim způsobovalo řadu šrámů a jizev.
Bez názvu
Hudba neni
zavřeli mi bar
a jak uprchlík hledám jinej domov
kde se zlikviduju
Čekám v tichu
a vim
že mi nic novýho nenabídne
i když v něm zní tisíc tónů
Něco ve smyslu
rodim se - umírám
(porodní hudba
a soundtrack když ti zvoní hrana)
ať už udělám cokoliv
furt budou hrát tříakordový riffy
co mě pohlcujou
a vyplňujou momenty
Jestli mi nerozumíš
a ptáš se
co to jsou ty tři akordy
tak ti s klidem odpovim
že je to
punk
Šachy
V lednu se také konal šachový
turnaj v Českých Budějovicích a
naše škola na něm samozřejmě
nemohla chybět. Každý šachový
tým hrál celkem sedm kol. Naši
šachisté, Tomáš Tichý, Ondřej
Hlinka, Aleš Papáček a Dan Hajna vyhráli 5 zápasů. Bohužel také
dvakrát prohráli, a to proti týmu
z Tábora a s ČAGem. Tyto dva
týmy se nakonec umístily na prvních dvou místech a naši borci až
na krásném třetím místě, které
bohužel není přímým postupovým do republikových klání. I
tak jim upřímně gratulujeme.
Autor
Filip Otepka
Pocit
kterej rozehrává melodie v srdci
Najednou vibruješ nekonečnym intervalem
letíš jak káně nad zchlastanym lesem
a bouráš psychische blockaden
toužíš regulovat sopky
V těhle nespoutanejch chvílích
pochopíš
že všem hrozí válka
tak se kurva zaposlouchej
v naše srdce
než přestanou jednou pro vždy
bít.
------------Planetka a Ro.
34
/ Na Závěr /
Na závěr
„Neděle. Zatracená neděle!“ rozčiluje se Bono a otáčí se na ostatní.
„Viděli jste někdy takový déšť?“
„Viděl jsem jen listopadový déšť a
ten tomuhle nesahá ani po kotníky,xc “ poznamenává Axl a náhle
se prudce otáčí k oknu.. „Hele!
Tady už vychází slunce!“ Všichni
jeho pohled následují a nestačí se
divit. „To je tedy šílený svět. Chvíli
je horko, pak zas zima,“ nechápavě
zamumlá Katy. Anthony právě dopíjí svůj šálek čaje a přidává se do
debaty. „Mimochodem, tam u nás
na druhé straně máme pořád jen
sníh. Kéž byste tam byli. Jediné, co
venku můžete dělat, je sledovat oblohu plnou hvězd se sklenicí whiskey v ruce a tancovat v měsíčním
svitu. Na ničem jiném pak nezáleží.“ Všichni přítomní na zasněného kamaráda hledí s nechápavým
výrazem na tváři, zatímco Lars jen
souhlasně pokyvuje hlavou.
Z té chvilky ticha je v zápětí vytrhuje číšník. „Chcete si postavit
sněhuláka? Ehm..tedy..chcete si
ještě něco objednat?“ Jeho hlas se
třese, oči těkají od jednoho hosta k
druh é
mu. Avril se
škodolibě
usmívá a
šeptá Paulovi: „Co to sakra bylo?“
„Nech to být,“ napomíná ji Paul a
s vřelým úsměvem se otáčí na číšníka. „Hej kámo, posaď se na chvíli
k nám. Jak by řekl tady Frankie –
odpočiň si. Musíš mít dlouhý den,
co?“ „Popravdě mám toho dost.
Jsem jen pro každýho šašek. Chci
se od toho osvobodit. Tahle práce
už mi nepřináší žádný uspokojení.
Jenže v dobách, jako jsou tyhle, je
pro mou generaci zkrátka těžké dělat, co chci.“ „Hm,“ zamyslí se Dee
„a co vlastně chceš dělat se svým
životem?“ Číšníkovi se rozzáří oči.
Na tuhle otázku se ho ještě nikdo
nezeptal. „Chci být rocková hvězda!“ „Vážně? Ale chlapče, to může
být dálnice do pekel,“ nesouhlasně
pokyvuje Brian. „Nebo taky hvězdná cesta do nebe!“ namítá rychle
Jimmy. „Ale vždy stojí něco v cestě,
nějaký malý problém. A všechny
ty malé věci pak způsobí, že shoříš
a zbude po tobě jen kouř na vodě.
A pak budeš volat mamince, že se
vracíš domů.“
„Ale no
tak
Ozzy,
nebuď tak
negativní
a neděs
ho, chudáka,“ okřikuje ho Till a
dodává: „Jestli chceš být o jeden
krok blíž štěstí a na konci se dostat
až na pokraj slávy, jestli chceš zářit
jasně jako diamant, žít v té krásné
lži a být další cihlou ve zdi, měl bys
natankovat benzín a jet do Ameriky.“ „Má pravdu!“ přitaká Bruce,
„já se tam narodil a jsem díky muzice v jednom ohni.“ „No něco na
tom bude, ale aby se pak z tebe nestal idiot!“ varuje Billie Joe. „A kdo
jsi ty, že takhle urážíš starší lidi?“
zvolává popuzeně Johny, „tyhle
děcka nejsou v pohodě. Když jsem
byl já mladej, zavřeli mě do Folsomu jen kvůli tomu, že jsem kouřil
tátův doutník. A tihle? To je samý
sex, drogy a rock’n’roll.“ „Ale prosím tě, tohle už dávno nefunguje!“
odporuje Freddie, „ta pravá podstata hudby je dávno pryč a dokonce ubývá lidí, kteří by byli schopni
naši hudbu zachránit. Jenže tahle
šou musí pokračovat s tebou nebo
bez tebe. Tak to prostě je. Prachy,
prachy, prachy. Vítěz bere vše.“
Debata postupně přešla v hádku
a mladý číšník jen seděl, mlčel a
snažil se vstřebat vše, co hosté říkali. Už toho na něj bylo
moc. Snil jen o partě kamarádů, se kterými bude
hrát v kapele a o skupině
fanoušků obdivujících jeho
muziku. Chtěl světu dát víc
než jen kávu a zákusek. A
i když moc neporozuměl
zmateným slovům jeho hostů, pochopil, že i přes jeho
obrovskou vášeň k hudbě je
jen malou rybou ve velkém
rybníce. Malým číšníkem v
malé kavárně, s velkým snem.
Autorka
Eva Zavadilová
MUSICZERCE
Od teroru k
tenoru!
Naučíme!
Prodám svá
tanga.
Pavarotti &
Carreras &
Domingo
Astor Piazzolla
Jak má končit
serenáda?
Endi & Aron
Pomůžeme vám
padnou si do
noty!
Herz & Zukunft
Ctrl-Alt-Tenor.
S námi
přestanete
posluchačům
brnkat na nervy!
Přeslech slech
poslech?
Poradna Darina
Porsche Carreras
GT
Etudy bez ostudy!
Restart zvukové
karty
Hudební škola
Amadeus
Postrádá váš
život rytmus?
Motorová
symfonie!
Lidová škola
umění
Není trubka jako
trubka!
Zpohodlněli jste?
My vás z toho
dostaneme.
Naučím rychle
slowfox!
Agentura Adagio
& Lento
Naslouchátka
Antihluchoň!
Operachce dobrý
sluch! Klinika
Třmínek &
Kovadlinka
Vyhrají všichni!
Na tutti!
Pravidla chování
Špaček &
Vrabčák
Loterie Letadlo
& Pyramida
Taneční škola
Liška
Stop opakování
chyb!
Často na moll?
Agentura D.C.
Protialkoholická
léčebna DUR
Ťikt Takt.
Symfonie o jedné
kalorii

GYM 37 - Školní časopis GYM

Transkript

Podobné dokumenty

Rýžová miska

ffiffi ffi__ffiw ffiffi h-ffitr

Hudební alergie

zde ke stažení