1 Co znamená: Věřím v Ducha Svatého? Znamená to klanět se mu

1 Co znamená: Věřím v Ducha Svatého? Znamená to klanět se mu

Přednášky na pouť 2013 den 6
Věřím v Ducha Svatého
Duch, který buduje církev a posvěcuje člověka
Duch Svatý, který vede k Ježíši Kristu, dary Ducha
Co znamená: Věřím v Ducha Svatého?
Znamená to klanět se mu stejně jako Bohu Otci a Synu. Znamená to věřit, že Duch Svatý
přichází do našeho srdce, abychom jako Boží děti poznávali svého nebeského Otce. Pohnuti
Duchem Svatým můžeme měnit tvář země.
Ježíš ještě před svou smrtí přislíbil učedníkům, že jim dá „jiného Přímluvce“, až s nimi
nebude. Když pak byl Duch Svatý vylit na učedníky prvotní církve, zakusili, co tím měl Ježíš
na mysli. Prožili hluboké bezpečí a radost ve víře a dostali různá charismata, takže mohli
prorokovat, uzdravovat a konat zázraky. V církvi stále existují lidé, kteří jsou obdaření těmito
dary a prožívají stejné zkušenosti.
Jakou roli hraje Duch Svatý v Ježíšově životě?
Ježíšovi nedokážeme porozumět bez Ducha Svatého. V Ježíšově životě se tak jako nikde jinde
projevovala přítomnost Božího Ducha, kterého nazýváme Duchem Svatým.
Byl to Duch Svatý, kdo povolal Ježíše k životu pod srdcem Panny Marie, kdo ho veřejně
prohlásil za svého milovaného Syna, kdo ho vedl a kdo mu dával životní sílu až do konce. Na
kříži Ježíš vydechl svého Ducha. Po svém zmrtvýchvstání daroval učedníkům Ducha Svatého.
Tak přešel Ježíšův Duch na celou církev: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám
vás“.
Jakými jmény a znameními se zjevuje Duch Svatý?
Na Ježíše sestupuje Duch Svatý jako holubice. Prvotní křesťané zakoušeli Ducha Svatého
jako blahodárné pomazání, jako živou vodu, jako vichřici nebo jako planoucí oheň. Ježíš sám
pak mluví o Přímluvci, Utěšiteli a Duchu pravdy. Ve svátostech církve je Duch Svatý
udělován vkládáním rukou a mazáním olejem.
Konec potopy a začátek nového života na zemi ohlásila Noemovi holubice, když v zobáku
přinesla čerstvý olivový list. Také pohanská antika považovala holubici za symbol lásky.
Proto prvotní křesťané okamžitě chápali, proč Duch Svatý, ztělesněná Boží láska, sestoupil na
Ježíše v podobě holubice ve chvíli jeho křtu v Jordánu. Dnes je holubice po celém světě
známa jako znamení míru a je jedním z největších symbolů usmíření lidstva s Bohem.
Co znamená, že Duch Svatý „mluvil ústy proroků“?
Už ve Starém zákoně naplňoval Bůh svým Duchem muže a ženy, takže pozvedali hlas, aby
ohlašovali jeho vůli, promlouvali jeho jménem a připravovali národ na příchod Mesiáše.
Ve Starém zákoně si Bůh vyhledával muže a ženy, kteří byli ochotni dát se jím povolat
k poslání utěšitelů, vůdců a karatelů svého lidu. Byl to Boží Duch, kdo promlouval ústy
Izaiáše, Jeremiáše, Ezechiela a dalších proroků. Jan Křtitel, poslední z těchto proroků, příchod
Mesiáše pouze nesliboval, ale ještě za svého života se s ním osobně setkal a představil ho
vyvolenému národu jako osvoboditele z moci hříchu.
Co se přihodilo o Letnicích?
Padesát dní po svém zmrtvýchvstání seslal Pán z nebe na své učedníky Ducha Svatého. Tím
započal věk CÍRKVE.
Duch Svatý proměnil o Letnicích ustrašené apoštoly v odvážné Kristovy svědky. Zakrátko
nato přicházely za učedníky tisíce lidí, aby se daly pokřtít. Byla to hodina zrodu církve.
Zázrak jazyků o Letnicích ukazuje, že církev je tu od svého počátku pro všechny; je
univerzální a misijní. Oslovuje všechny lidi, překonává etnické a jazykové bariéry
a především může být všem srozumitelná. Duch Svatý je dnes jako dříve elixírem života
církve.
1
Co koná Duch Svatý v církvi?
Duch Svatý buduje a vede církev. Připomíná jí její poslání. Povolává lidi do služby církve
a obdarovává je k tomu potřebnými dary. Uvádí nás stále hlouběji do společenství
s trojjediným Bohem.
I když se zdálo, že církev byla v průběhu svých dlouhých dějin občas „opuštěna všemi
dobrými duchy“, navzdory všem lidským chybám a nedostatkům je v ní Duch Svatý neustále
činný. Už jenom její dvoutisíciletá existence a zástup svatých všech epoch a kultur viditelně
dokazují Boží přítomnost v ní. Je to Duch Svatý, kdo udržuje církev jako celek v pravdě a
vede ji ke stále hlubšímu poznání Boha. Je to Duch Svatý, kdo působí ve svátostech a kdo
nám oživuje Písmo svaté. Ty, kteří se mu zcela otevřou, i dnes zahrnuje dary své milosti charismaty.
Co působí Duch Svatý v mém životě?
Duch Svatý mě otevírá Bohu; učí mě modlit se a pomáhá mi tu být pro druhé.
„Tichý host naší duše“- tak nazývá Ducha Svatého sv. Augustin. Kdo ho chce vnímat, musí se
ztišit. Často v nás a s námi promlouvá velice tichým hlasem, třeba hlasem našeho svědomí
nebo jinými vnitřními i vnějšími podněty. Být „chrámem Ducha Svatého“ znamená být tělem
i duší k dispozici tomuto hostu, Bohu v nás. Naše tělo je tedy do jisté míry místem Božího
přebývání. Čím více se otevřeme Duchu Svatému, tím dokonaleji může být mistrem našeho
života a tím spíše nás zahrne charismaty k budování církve. Tak v nás porostou „plody Ducha
Svatého“ namísto „skutků těla“.
Duch Svatý
Rozhodující, co mě proměňuje, co mi dává sílu, nejsou moje schopnosti ani zdatnosti, ale to,
co přichází od Boha.
- Duch Svatý je nutností pro utváření mého běžného dne
- Ježíš Kristus je bez Ducha Svatého zajímavou historickou osobou, ale ve spojení s Duchem
Svatým je osobou ovlivňující můj život.
- Co mám dělat, abych ho mohl nechat proměňovat svůj život?
Pro setkání a žití z moci Ducha Svatého je důležité:
- Obrácení srdce, odvrácení se od špatných hodnot a obrácení se k hodnotám dobrým,
obrácení se k Ježíši
- Rozhodnout se chtít Ducha Svatého přijmout do svého života a řídit se jím.
- V modlitbě prosit o seslání Ducha Božího a jeho darů do mého života.
- Věřit, že Bůh ve mně působí, i když zrovna „nic necítím".
- Odhalovat Boží obdarování a použít je ve službě Bohu a lidem.
- Duch Svatý nám byl darován při křtu a biřmování.
- Poznáváme ho v jeho účincích. Petr, který se dokázal pouze vytahovat, Krista zapřel, ale
tentýž Petr po seslání Ducha Svatého nebojácně vystupuje a hlásá beze strachu veliké Boží
skutky. Poznáváme zde Petra zcela NOVĚ.
- Bez Ducha Svatého je Ježíš jen zajímavou, ale nevýznamnou historickou osobností.
- S Duchem Svatým je Ježíš živý, ten, kdo může dnes působit v mém životě.
- Bez Ducha Svatého je křesťanství hřbitovem.
- S Duchem Svatým je křesťanství rajskou zahradou.
- Bez Ducha Svatého je bible jen učenou knihou.
- S Duchem Svatým je knihou života.
- Bez Ducha Svatého je zvěstování Božího Slova jen zajímavou informací.
- S Duchem Svatým je zvěstování posilou na cestě životem.
- Bez Ducha Svatého jsou svátosti jen dobrými zvyky, prázdnými rituály či magií.
- S Duchem Svatým svátosti zprostředkovávají Boží moc a sílu.
- Bez Ducha Svatého je liturgie nostalgickým a zajímavým divadlem.
2
- S Duchem Svatým je liturgie setkáním s Bohem.
- Bez Ducha Svatého je církev pouhou organizací a institucí.
- S Duchem Svatým je společenstvím, organismem, přinášejícím osvobození a záchranu od
veškerého zla.
- Bez Ducha Svatého je autorita lidskou panovačností.
- S Duchem Svatým je božskou mocí ke službě.
- Bez Ducha Svatého je charita jen jakousi obsluhou.
- S Duchem Svatým je charita osvobozující pomocí.
- Duch Svatý se nabízí každému!
- Možné překážky, kladené v našich životech Duchu Svatému:
- Nedostatečné obrácení - špatné životní zaměření, nechuť a nepřipravenost k obrácení
a naplnění Duchem Božím.
- Egoismus - neustálé kroužení kolem sebe, postoj, ve kterém neočekáváme od života a od
Boha nic nového.
- Strach před působením Ducha Svatého, spoutanost, zotročení věcmi nebo lidmi.
- Nepřipravenost využít Boží obdarování. (Boží slovo, svátosti, modlitba, ....)
- Povrchnost - Duch Svatý se s námi může a chce setkat v hloubi našeho srdce, ale my tam
nejsme přítomni.
Co to jsou dary Ducha Svatého? Dary Ducha Svatého jsou trvalé dispozice, aby člověk
ochotně následoval Boží vnuknutí. Je jich sedm: moudrost, rozum, rada, síla, vědění, zbožnost
a bázeň Boží.
Darem moudrosti nám Duch Svatý pomáhá, abychom nejen jasněji poznávali
pravdy Boží, ale abychom také pociťovali nevýslovnou radost z jejich velikosti
a krásy, a aby nám pravdy Boží vždy byly světlem k utvoření pevných životních zásad.
V tom je pravá životní moudrost, tak se stáváme opravdu moudrými lidmi.
Když mladý Šalomoun nastupoval na trůn svého slavného otce Davida, klekl si
ve svatém stánku a modlil se. Co si vyprošoval? Moc a slávu? Vítězné války a dlouhý
věk? Nikoliv. On prosil Hospodina o moudrost, aby dobře spravoval zemi a národ.
Dostal tento veliký dar, a dokud se držel moudrosti, měl i všechno ostatní.
Náš slovanský věrozvěst sv. Konstantin-Cyril vypravuje ze svého mládí, že ve
snu si měl vybrat jednu z krásných dívek, které jej obklopovaly. Četl jejich jména:
Krása, Půvab, Moc, Sláva, Bohatství, Rozkoš a další. Ruku však podal té, která měla
na prsou nápis Moudrost. Dodnes žasne svět nad jeho moudrostí.
Moudrost – to je mnohem víc než věda nebo chytráctví. Moudrý je ten, kdo zná
smysl a cíl lidského života.
Darem rozumu nám Duch Svatý pomáhá, abychom správně rozuměli pravdám
Božím. Latinsky se řekne rozum „intellectus“. Doslova přeloženo to znamená „číst
uvnitř“. Jako když rozložím komplikovaný stroj na součástky, vím, k čemu to je,
a pochválím toho, kdo ten stroj sestavil. Někdo může být úžasný odborník
v matematice či v historii – to všechno je však jen popis. Dovnitř se nevidí. Srovnejme
dva lidi: Jurij Gagarin byl odvážný člověk, když jako první z lidí ve vesmíru oblétal
Zemi. Když se ho pak ptali na dojmy, řekl: „Ale žádného Boha jsem tam neviděl!“
Druhý astronaut, tentokrát americký – Neil Armstrong, doletěl až na Měsíc. A odtud,
z Měsíce, četl první slova Bible: „In the beginning God created the heaven and the
earth“ (Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi). Gagarin byl odvážný, avšak Armstrong
byl navíc rozumný.
Prosme o dar rozumu, abychom v proměnlivém světě vždy nacházeli Boha.
3
Darem rady nám Duch Svatý pomáhá, abychom se zvláště ve spletitých případech
správně rozhodovali vždy pro to, co je ke cti a slávě Boží a co je k naší spáse.
Kolikrát stojíme ve spletité situaci na životní křižovatce a nevíme, kudy kam. Tam je
dobrá rada drahá. Dobrá rada je nad zlato. V takové chvíli je dobré se ztišit a v samotě
srdce prosit Ducha Svatého o vnuknutí. Poslechněme – a dostaneme další radu. Jestliže
přijmeme vnuknutí Ducha Svatého, on nám přidá více a změní náš život.
Darem síly nám Duch Svatý pomáhá, abychom byli stateční, abychom měli
vždy odvahu a sílu vykonat přes všechny překážky to, co Bůh po nás žádá. Dar síly
přetvořil slabé lidi na hrdiny, z bázlivých vytvořil neohrožené mučedníky. Nepodlehli
slibům, nezalekli se výhrůžek. V minulých desetiletích bylo třeba veliké statečnosti,
aby křesťan nezapřel ani nezradil. Stateční křesťané psali nejkrásnější stránky
církevních dějin.
Darem umění (poznání) nám Duch Svatý pomáhá, abychom uměli ve věcech
stvořených vždy víc a více poznávat Boha-Stvořitele, svého nejvyššího Pána, a tak se
naučili správně číst v knize přírody. Tento dar nám pomůže rozpoznat dobro od zla,
pravdu od lži, věc podstatnou od vedlejší. Obyčejně však lidé vidí v tomto daru talent
ke všem druhům umění. Víme, že šestiletý chlapec Mozart měl hudební talent, dával
koncerty v hlavních městech. Dvacetiletý Michelangelo Buonarotti vytesal v mramoru
Pietu – Bolestnou Matku Boží, nejkrásnější sochu na světě. Byli umělci, spisovatelé
a básníci, řečníci, kteří hýbali světem. Kdo má nějaký talent, ať za něj děkuje Duchu
Svatému.
Darem zbožnosti nám Duch Svatý pomáhá, abychom jako šťastné děti Boží měli
vždy bezmeznou, dětinnou důvěru v Boha, a proto se k němu modlili vždy rádi,
upřímně, s největší důvěrou a co nejčastěji. Dar zbožnosti nás naplňuje úctou k Bohu,
k Panně Marii, k andělům a svatým, ke slovu Božímu, ke svatým svátostem a k domu
Božímu. Bezbožecká škola vychovávala mládež tak, že jí nic nebylo svaté. Proto
máme tolik zničených náboženských památek, a především tolik zničených lidských
duší.
Darem bázně Boží nám Duch Svatý pomáhá, abychom se na světě nebáli ničeho,
kromě hříchu, neboť hřích je největší nevděk k Bohu nejvýš dobrotivému a zároveň
je hřích největší neštěstí pro člověka. Pohané se nám často smějí, že máme před
Bohem hrůzu. Jenže tento dar není otrocká bázeň, nýbrž opravdová snaha Boha
neurazit.
Naši předkové před Bohem klekali, ale před pozemskými pány hrdě stáli. Já pán,
ty pán. Oni se nehrbili. Kdo odhodil náboženství, ten se Bohu směje, jím pohrdá, ale
před lidmi se hrbí nebo plazí po břiše. Když potom nějaký potentát padne, tak do něj
kopnou. Prosme tedy o dar svaté bázně Boží.
4