(2). - Střední škola mediální grafiky a tisku

Transkript

Střední škola polygrafická Praha, s.r.o.
Všeobecná polygrafie pro 2. ročník
Postup výroby v moderní tiskárně
(polygrafické forkflow)
Zdroj: Noviny PRO GRAFICKÝ PRŮMYSL
Barva a její výrazové možnosti
Jak naše oči vnímají barvu?
Světlo dopadá na čtverec a je od něj odráženo. Odražené světlo se hned potom
ostává do našich očí, kde vyvolává ve světlocitlivých buňkách naší sítnice vzruch.
Tyto světlocitlivé buňky se skládají z čípků a tyčinek. Pomocí tyčinek rozlišujeme
světlo a tmu. To nám umožňuje vidět při slabém světle (za soumraku) a rozlišovat
šedé tóny. Při dobrém osvětlení, jako je normální denní světlo, vidíme pouze
pomocí čípků. A právě ty jsou kompetentní pro rozpoznávání barev. Vědecké
poznatky odůvodňují teorii, podle které jsou v oku tři druhy čípků citlivých na barvu,
které se koncentrují v takzvané žluté skvrně, v centru oka. Světlocitlivost čípků je
založena na chemické reakci zrakových pigmentů ve fotoreceptorech. V oku byly
prokázány tři druhy pigmentů, určených pro červenou, zelenou a modrou. Citlivost
na barvu je dána různými vzruchy těchto tří druhů čípků. Ze zeleného čtverce,
případně ze světla, které se od něj odráží, jsou osloveny v podstatě jen čípky
citlivé na zelenou. Jakmile tyto čípky pošlou impuls do našeho mozku, uvidíme
zelený čtverec.
Vlnové délky barev
Barevné světlo je přenášeno ve formě elektromagnetických vln (obr. 1). Každá
spektrálně čistá barva má svou vlastní vlnovou délku. Věcné barvy ale obvykle
představují směs velkého počtu vlnových délek. Různé čípky reagují právě na tyto
různé vlnové délky. Omezené vjemové spektrum jednotlivých druhů čípků nám na
jedné straně umožňuje rozeznávání barev, omezené na druhé straně tím, že
nejsme schopni vidět značné množství vlnových délek. O které vlnové délky,
případně o jaké vlnové délky paprsků se jedná, ukazuje obr. 2.
Hlavní části červená, zelená a modrá odpovídají barevné citlivosti našeho oka.
Tam, kde paprsky neutrálního, tedy bílého zdroje světla, dopadnou na tiskové
produkty, jsou
v závislosti na věcné barvě tyto paprsky částečně odráženy (reflektovány) a
částečně pohlcovány (absorbovány). V našem příkladu bude tedy červená a
modrá absorbována, zatímco zelená reflektována a tak naším okem také
interpretována.
Obr. 1
Obr. 2
Barvové prostory
RGB a CMYK
Pro popis barev se běžně používají dva základní modely, které vycházejí z
různého principu zpracování světla. Vytištěné barvy světlo odrážejí, barvy
zobrazené na monitoru počítače barvy vyzařují.
RGB
Obrazovka monitoru barvu vyzařuje - tento barevný model je nazýván RGB, podle
tří barev: červená (Red), zelená (Green), modrá (Blue). Jsou to základní barvy, ze
kterých se vytvářejí všechny ostatní barevné kombinace. V praxi to znamená, že
celá obrazovka je složena z velkého počtu tzv. luminoforů, které mohou svítit buď
červeně, zeleně nebo modře. Různými poměry vyzařování uvedených barev pak
vznikají ostatní barvy. Jsou-li zobrazeny všechny tři barvy s maximální intenzitou,
vnímá lidské oko barvu bílou. Není-li vyzařována žádná barva, vnímáme černou.
Model RGB proto představuje model aditivní, neboť všechny barevné odstíny
vznikají přičítáním vlnových délek jednotlivých barev.
Zařízení, která pracují v RGB:
PC monitor
Televize
Skener
Video
Dig. fotoaparát aj.
CMYK
Při komerčním tisku výsledný vytištěný barevný obraz barvu odráží - tento model
je nazýván CMYK, podle čtyř použitých barev, kterými se tvoří všechny ostatní
barevné kombinace. Jedná se o barvu azurovou (Cyan), purpurovou (Magenta),
žlutou (Yellow) a černou (blacK). Barvy jsou v modelu CMYK vytvářeny
substraktivně, tj. odečítáním od bílé - není-li použita žádná barva, je místo "bílé",
resp. má barvu podkladu. Použijí-li se všechny základní barvy, které představuje
azurová, purpurová a žlutá (tedy pouze CMY), měla by se vytvořit černá. Avšak
vzhledem k tomu, že tiskový proces není dokonalý (např. s ohledem na použitou
tiskovou barvu a řadu dalších faktorů), nepředstavuje kombinace tří základních
barev CMY černou, ale "špinavě hnědou". Proto se při tisku používá černá barva
přímo a černé plochy jsou pak opravdu černé a stíny jsou správně vykreslené.
Jelikož nelze některé barvy prostým smícháním
barev modelu CMYK vytisknout, používají se tzn.
přímé barvy, které jsou tištěny přímo barvami
dodávanými jejich výrobci (dají se také podle
originálních receptur namíchat přímo v tiskárně).
Tímto způsobem se pak tisknou především zářivé
barvy, stříbrná, zlatá aj.
CIE L*a*b
Barevný model Lab (často též L*a*b)
Barevný model Lab (zcela přesně podle definice CIE 1976 L*a*b) je poněkud zvláštní model, který byl
navržen tak, aby byl zcela nezávislý na zařízení. To umožňuje ho používat jako barevný model referenční
a například Photoshop používá model Lab jako pomocný při převodu z jednoho barevného režimu do
jiného. Vedle toho Photoshop umí v modelu Lab i pracovat a snímky v modelu Lab i ukládat.
Model Lab používá složky pro popis barvy s významem:
Světlost (Lightness, L), která v rozsahu 0 až 100 popisuje světlost bodu. 0 znamená černý bod, 100
znamená bílý bod.
Složka barvy a, která popisuje barvu bodu ve směru od zeleno-modré (záporné hodnoty) po červenopurpurovou (kladné hodnoty). Například Photoshop umožňuje zadávat hodnoty od -128 do +127.
Složka barvy b, která popisuje barvu bodu ve směru od modro-purpurové (záporné hodnoty) po zelenožluto-červenou (kladné hodnoty).
1.2.1. Barvové prostory
V reálném světě tisku pak vycházíme ze čtyř
soutiskový (process) barev – CMY + Black.
Černá je zde přidána z praktického důvodu
pro získání skutečně temné barvy, které
nemůže být dosaženo kombinací CMY.
Vznikla by díky prosvítajícímu bílému papíru
barva s nahnědlým tónem. Dále by vystaly
potíže při soutisku černého textu a tři plné
barvy vytištěné přes sebe způsobují špatné
zasychání a rozmazávání tisku. Při
reprodukci fotografií (litografie) jsou barevné
obrázky rozděleny (barevné separace) do
čtyř rovin, plátů s litografickým rastrem
s různými velikostmi tiskového bodu. Tyto
autotypické rastry jsou pak vůči sobě
natočeny o specifické úhly a vytvářejí pak
pravidelné rozety pro výsledný zrakový
dojem různých barevných odstínů.
1.2.2. Linky (vektory)
Základem vektorové grafiky je matematika. V sedmdesátých
letech francouzský matematik a konstruktér Pierr Béziere
vyvinul matematickou metodu jíž byl schopen popsat
libovolný úsek křivky pouze za pomoci čtyř bodů. Stačí tak
znát dva krajní tzv. kotevní body, které definují danou
úsečku a dva tzv. kontrolní body určující vlastní tvar křivky.
Spojnice mezi kontrolním a kotevním bodem je tečnou k
výsledné křivce. Tímto způsobem lze popsat i tu nejsložitější
křivku jakou jsme schopni nakreslit. Křivka nám vytvoří
cestu, která může být otevřená nebo zavřená, s výplní či bez
výplně.
Hlavní výhodou vektorové grafiky je možnost v podstatě
libovolného zvětšování již vytvořeného obrázku, a to bez
sebemenší ztráty na kvalitě. Zatímco z rastrových obrázků
máme po zvětšení jen hromádku různobarevných čtverečků,
vektorový obrázek se přepočítává a přizpůsobuje.
Neméně důležitá a příjemná je i možnost neustále pracovat
odděleně s jednotlivými objekty obrázku. Lze tedy při
jakémkoli zvětšení upravovat tvar i barevnost dílčích
objektů.
Obecně lze říci, že vektorová grafika je vhodná pro tvorbu
log, diagramů, sazbu, animace a jednoduché ilustrace. Fotku
nikdy nenakreslíte a je tedy potřeba pracovat s určitou
stylizací a výtvarnou zkratkou.
1.2.2. Bitmapa
Na rozdíl od vektorové grafiky je u
bitmapové grafiky obraz definován pomocí
zpravidla čtvercového rastru pixelů nebo
bodů, z nichž každý nese svou vlastní
informaci o vzhledu. Výhodou bitmapové
grafiky je její široká podpora. Základní
formáty jako BMP, GIF, TIF či JPEG lze v
současnosti bez problémů otevřít téměř na
každém počítači. Hlavní nevýhodou
bitmapové grafiky je její datová náročnost.
Kvůli skutečnosti, že každý bod obrazu
musí nést informaci o svém jasu (v případě
černobílých bitmap), své barvě (v případě
barevných bitmap), případně ještě další
informaci o průhlednosti, zabírají rozměrné
bitmapy na disku velký úložný prostor.
Druhou nevýhodou bitmapové grafiky je, že
ji nelze bez snížení kvality zvětšovat. Při
zvětšování dochází k interpolaci, kdy se
pixely v podstatě roztahují a vyhlazují.
1.2.4. Rozlišení DPI a LPI
Dots per inch (DPI)
je údaj určující, kolik obrazových bodů (pixelů) se vejde do délky jednoho
palce. Jeden palec, anglicky inch, je 2,54 cm. Někdy se také užívá zkratky
PPI čili pixels per inch, pixely na palec.
Máme fotografii pořízenou 1 Mpx digitálním fotoaparátem. Obrázek, který
má 1280 bodů (pixelů) na šířku a 960 bodů (pixelů) na výšku, chceme
vytisknout na tiskárně s rozlišením 300 DPI. Potom bude vytištěný obrázek
široký:
a vysoký:
Samozřejmě je možné fotografii vytisknout i s jinými rozměry, v takovém
případě však nebude jeden bod původní fotografie odpovídat jednomu
tiskovému bodu a je nutné provést přepočet (tzv. převzorkování neboli
resampling). Body na palec (DPI) je tedy míra tiskového rozlišení, specifické
množství jednotlivých teček inkoustu které může tiskárna nebo toner
produkovat uvnitř nějakého lineárního jednopalcového (2.54 cm) prostoru.
LPI
Co tato magická zkratka označuje? Zjednodušeně
řečeno – LPI (Lines Per Inch) definuje hustotu
polotónového rastru a tím i jeho kvalitu. Číslo je
vyjádřením počtu linek tiskových bodů, které je
možné rozmístit na délce jednoho palce. Čím
hustší rastr je, tím bude obrázek ostřejší, detaily
propracovanější, přechody jemnější.
Především pro ofsetový tisk se často používá
jednoduchá pomůcka pro přepočet: rozlišení
obrázku (v DPI) by mělo mít dvojnásobnou
hodnotu, než LPI zamýšleného rastru. Chcete-li
při rastru 100 LPI tisknout obrázek, měl by mít
rozlišení 200 DPI. Jde však o pomůcku, nikoli
závazný vzorec; proto tato formulka není
použitelná za všech okolností. Hodí se v případě,
kdy obrázek obsahuje velké geometrické plochy a
rovné hrany. Naopak v případech, kdy zpracováváte
mnohamegové soubory dat, si můžete dovolit
přepočet LPI x 1,5. Vždycky se vyplatí vycházet
z konkrétních okolností – tisková technika, typ
výstupního zařízení, účel tisku a také typ rastru.
Nárůst / snížení rastrové tónové hodnoty během tisku
• V ofsetovém tisku běžný proces
přenosu rastrových hodnot (velikosti
bodů) je za normálních podmínek
důvodem pro rozšíření bodů
• Rastrová tónová hodnota vytištěného
obrazu vykazuje nárůst hodnot
(velikosti bodů) proti originálu
(správné velikosti)
• Až do určitého stupně může tiskař
nárůst tónových hodnot kompenzovat
(působit proti nárůstu) přes rovnováhu
barva – voda.
• Nárůst rastrového bodu může být
závislý na
– potiskovaném materiálu
– barvě
– příliš vysokém tiskovém tlaku
– poškozené tiskové desce
1.2.3. Obrazové předlohy a jejich formáty
GIF
Formát GIF (Graphics Interchange Format) byl poprvé uveden v roce 1987
(verze 87a). Tvůrce, společnost CompuServe (provozovatel jedné z
nejvýznamnějších on-line služeb na počátku 90. let) jej navrhla s
jednoznačným akcentem na potřeby on-line přenosu obrazových informací.
Pro své vlastnosti (na které se blíže podíváme dále) se stal GIF záhy velmi
populárním prostředkem pro internetové publikování statické, počítačem
vytvořené grafiky a také jednodušších animací. Oblibě formátu přitom
hodně napomohla rozšířená podoba specifikace, vytvořená v roce 1989
(89a - podpora více obrázků v jednom souboru či průhlednosti). Ke
zpracování GIFu vzniklo nepřeberné množství nástrojů, majících podobu
příslušných funkcí různých aplikací i specializovaných programů, plnou
podporu zobrazení grafiky v uvedeném formátu nabízí bez výjimky každý
současný internetový prohlížeč.
GIF
Formát GIF (Graphics Interchange Format) byl poprvé uveden v roce 1987
(verze 87a). Tvůrce, společnost CompuServe (provozovatel jedné z
nejvýznamnějších on-line služeb na počátku 90. let) jej navrhla s
jednoznačným akcentem na potřeby on-line přenosu obrazových informací.
Pro své vlastnosti (na které se blíže podíváme dále) se stal GIF záhy velmi
populárním prostředkem pro internetové publikování statické, počítačem
vytvořené grafiky a také jednodušších animací. Oblibě formátu přitom
hodně napomohla rozšířená podoba specifikace, vytvořená v roce 1989
(89a - podpora více obrázků v jednom souboru či průhlednosti). Ke
zpracování GIFu vzniklo nepřeberné množství nástrojů, majících podobu
příslušných funkcí různých aplikací i specializovaných programů, plnou
podporu zobrazení grafiky v uvedeném formátu nabízí bez výjimky každý
současný internetový prohlížeč.
PNG
Jak jsme již naznačili více, byl vznik formátu PNG (Portable Network
Graphics, zkratka se má vyslovovat jako "ping" a má též značit "PNG's Not
GIF") podnícen patentovými nároky Unisysu a také některými omezeními
samotného formátu GIF (pouze 256 barev aj.). První verze formátu byla
zveřejněna v roce 1996, od té doby až do dnešních dnů pak specifikace
PNG prošla několika dílčími úpravami. Se zatím poslední podobou, mající
formu mezinárodního (ISO/IEC) standardu a tzv. W3C Recommendation
(listopad 2003) se lze seznámit na odpovídajících stránkách konsorcia W3C,
jež dnes vývoj formátu zaštiťuje. (Na počátku vyvíjela PNG pouze skupina
dobrovolníků, sdružená přes Internet, takže se jedná o skutečný opensource projekt.)
JPEG
Zajímavou alternativou kompresního algoritmu je JPEG (Joint Photographics
Experts Group) - ztrátový kompresní algoritmus, jehož výsledkem jsou
výrazně menší soubory při rozumné kvalitě. Kvalita souboru
komprimovaném JPEGem záleží na nastavení kompresního poměru. Ten
udává jak velkou plochu algoritmus frekvenčně analyzuje (např. 10 x 10
obrazových bodů) a jaké množství detailu z obrazu zahodí. Pro použití v
pre-pressu samozřejmě platí, že ve většině případů si můžeme dovolit
pouze nejnižší kompresní poměr, jehož výsledky jsou pro většinu kvalitních
barevných reprodukcí dostačující, přičemž zkomprimovaný soubor je
výrazně menší než původní originál.
TIFF
(Tagged-Image File Format) byl oproti tomu navržen jako velmi flexibilní a
do značné míry otevřený grafický formát, který aplikace nejen načítají, ale
současně mohou formát i upravovat. Formát TIFF tvoří neoficiální standard
pro ukládání snímků určených pro tisk. TIFF je složitější formát oproti jiným
formátům pro ukládání rastrové grafiky. Tento formát vytvořila v roce 1986
společnost Aldus.
EPS
(Encapsulated PostScript) byl vytvořen za účelem co nejrobustnějšího
přenosu obrazových dat určených pro tisk. Ze samotného názvu grafického
formátu - "zapouzdřený postscript" vyplývá, že soubor obsahuje "sbalená"
grafická data v postscriptovém formátu určená pro přímé "přesunutí" do
tiskárny nebo osvitové jednotky. EPS byl navřen tak, aby se sázecí programy
vůbec nemusely starat, co EPS soubor obsahuje - v případě tisku jednoduše
zapouzdřená postscriptová data pošlou přímo na výstupní zařízení.
Současně však tyto programy nemohou s EPS soubory víceméně jakkoliv
pracovat.
PDF
(zkratka anglického názvu Portable Document Format – Formát pro
přenositelné dokumenty) je souborový formát vyvinutý firmou Adobe pro
ukládání dokumentů nezávisle na softwaru i hardwaru, na kterém byly
pořízeny. Soubor typu PDF může obsahovat text i obrázky, přičemž tento
formát zajišťuje, že se libovolný dokument na všech zařízeních zobrazí
stejně. Pro tento formát existují volně dostupné prohlížeče pro mnoho
platforem, nejznámějším je oficiální prohlížeč mateřské firmy Adobe –
Adobe Reader.
Formát PDF je založen na jazyce PostScript, některé prvky tohoto jazyka
jsou však ve formátu PDF implementovány mírně odlišně, jiné nejsou
použity vůbec, přidána pak je schopnost vkládat do dokumentu použité
fonty tak, aby byly k dispozici na libovolném jiném zařízení. Formát PDF
také obsahuje systém pro uložení různých částí dokumentu do jediného
souboru s použitím komprese.
Dots per inch (DPI)
je údaj určující, kolik obrazových bodů (pixelů) se vejde do délky jednoho
palce. Jeden palec, anglicky inch, je 2,54 cm. Někdy se také užívá zkratky
PPI čili pixels per inch, pixely na palec.
Máme fotografii pořízenou 1 Mpx digitálním fotoaparátem. Obrázek, který
má 1280 bodů (pixelů) na šířku a 960 bodů (pixelů) na výšku, chceme
vytisknout na tiskárně s rozlišením 300 DPI. Potom bude vytištěný obrázek
široký:
a vysoký:
Samozřejmě je možné fotografii vytisknout i s jinými rozměry, v takovém
případě však nebude jeden bod původní fotografie odpovídat jednomu
tiskovému bodu a je nutné provést přepočet (tzv. převzorkování neboli
resampling). Body na palec (DPI) je tedy míra tiskového rozlišení, specifické
množství jednotlivých teček inkoustu které může tiskárna nebo toner
produkovat uvnitř nějakého lineárního jednopalcového (2.54 cm) prostoru.
1.2.6. Software pro zpracování obrazu a textu
Bitmapa: Adobe Photoshop
Vektory: Adobe Illustrator
Sazba a zlom: QuarkXpress nebo Adobe InDesign
1.2.7. Náhled, nátisk
Náhled slouží k vizuální kontrole informací na obrazovce.
U většiny textových programů se předpokládá, že to co je vidět bude více
méně vytištěno. V tomto případě je třeba počítat s tím, že v souvislosti s
barvami to bude spíše méně.
Nátisk je zkušební otisk tiskové formy, zejména ilustrační, ve více barvách
před tiskem vlastního nákladu. Slouží tiskárně i zadavateli k posouzení
grafického účinku nebo u barvotisku k přezkoušení barev z dílčích forem.
Podmínky nátisku jsou obsaženy v ČSN a mají technický i právní význam,
např. nátisk musí být proveden na stejném papíru, stejnými barvami,
stejnou technikou tisku, ve stanoveném počtu výtisků, u barvotisku je
závazný i postupný soutisk dílčích tiskových barev. Nátisk lze dnes
realizovat na nátiskových zařízeních – většinou plotrech, které jsou
kalibrovatelné.
1.2.8. RIP
Raster Image Procesor je nezbytným doplňkem každé každého digitálního
výstupu používaného v polygrafii. RIP je překladač vektorového formátu –
PostScriptu do bitmapového tvaru. Toto rastrovací zařízení je buď program,
nebo specializovaný procesor. Taková zařízení konvertují rastr a vektorová
data do bitmapy a na tiskové desce vytvářejí body z nichž se skládá
vytištěný obrázek. Všechna výstupní zařízení včetně zařízení pro nátisk,
osvitových jednotek, kopírovacích zařízení a digitálních tiskáren jsou
zařízení typu RIP.
1.2.9. Digitální workflow a CtP
Digitální workflow (pracovní proces)
Tímto pojmem se označuje celý proces publikování a tisku. Začíná
digitalizací obrázku a textu a končí hotovou tiskovinou. Do pracovního
procesu patří preflighting, oprava barev nátisk, archová montáž, raster
image processing, tvorba tiskových desek a kontrola barev při tisku.
Součástí digitálního workflow může být také, elektronický pracovní výkaz,
JDF (job definition format).
Preflighting( kontrola a příprava pro osvit). Prefighting zajišťuje bezchybné
dodání souboru ve formátu PDF nebo originálního dokumentu předtiskové
přípravy nebo do tiskárny ještě před vytvořením souboru ve formátu PDF.
Tento postup zabrání problémům, které se mohou objevit v pozdější fázi a
způsobit zdržení zakázky nebo větší náklady na její zpracování.
CtP (Computer to Plate) je technologie, která přenáší digitalizovaný obraz
přímo na tiskovou desku pomocí laserového paprsku.
1.2.10. CIP4, JDF
Důležitým prvkem pro zvýšení kvality výroby je integrace CIP4 (Cooperation
for Integration of Processes in Prepress, Press and Postpress). CIP4 přináší
technologii pro automatizaci řízení procesu zpracování tiskové zakázky s
důrazem na propojení všech fází výroby od zákaznické služby až po
expedici.
V rámci CIP4 je definován standard JDF (Job Definition Format) je, jak již
název naznačuje, formát pro tzv. jobtikety. Procesy, které jsou v JDF
definovány mohou být sériové, kdy výstup jednoho procesu je vstupem
jiného procesu, paralelní, kde procesy probíhají současně, nebo
interaktivní, v nichž probíhá zpracování v cyklech. Kombinací jednotlivých
procesů lze pak vytvořit v podstatě jakkoliv složitý pracovní postup. Jinými
slovy, JDF soubor je nástrojem k řízení polygrafického workflow, přičemž
tato komunikace musí navíc být zcela nezávislá na jednotlivých výrobcích a
verzích softwaru použitých v jednotlivých částech tohoto workflow.S jeho
pomocí lze tedy popisovat informace, spojené s tiskovými zakázkami.
Záměr na vytvoření JDF byl poprvé deklarován v roce 2000, se specifikací
první verze se setkáváme již o rok později, v květnu roku 2004 pak byla
zveřejněna zatím poslední verze, JDF 1.2.
Písmo a jeho význam v polygrafii
Vývoj písma
Písmem rozumíme znaky, které mají sloužit k trvalému zaznamenávání myšlenek
a skutečností. Je časově i místně nezávislé na osobě sdělujícího. Předpokladem
pro přečtení písma a porozumění obsahu je nejen znalost písem (znaků), ale
i znalost řeči (jazyka), v níž je písmo napsáno.
Písmo Číny, Babylónu a Egypta
První písmové soustavy se vyvinuly nezávisle na sobě. Vytvořili jej obyvatelé
Babylónu, Egypta a Číny. Sousední národy od nich přijaly písmo již hotové
a během času si je přizpůsobili vlastním potřebám.
Hieroglyfy
Fénické písmo
Řecká abeceda z roku 394
Hlaholice 10.století
Římské kapitály
Rozdělení písem
Tisková písma lze rozlišovat, třídit a klasifikovat
podle různých hledisek. Mnohá z nich jsou pro
práci s písmem důležitá a zásadní, ale pro naše
účely můžeme vystačit s dělením sice
zjednodušeným, ale v praxi dostačujícím. Jde o
rozdělení písem na:
-serifová („patková―) – takovým písmem je např.
písmo Times,
-bezserifová („bezpatková―) – k nim patří například
písmo Arial,
Rodina písma:
je skupina řezů odvozených z jednoho typu písma.
Řez písma
řez se liší od základního svou
kresbou. Kresba je však ze
základního řezu odvozena.
Vyznačovací řez se používá
k zvýraznění důležitých slov
nebo celých částí textu.
Vyznačovacím řezem je
kurzíva, polotučné písmo,
tučné, velmi tučné, tučná
kurzíva a kapitálky.
Konstrukce písma
Abeceda je sada písmen v ustáleném pořadí; dělí se na velkou abecedu a malou abecedu.
Velká písmena abecedy se nazývají verzálky, malá písmena minusky.
Písmová osnova
Písmová osnova, přestože je pouze pomyslná, má pro písmo jako takové zásadní význam.
Je totiž soustavou vodorovných čar, které určují především proporce písma.
Kresba písmového znaku
Na kresbě písmového znaku se podílejí hlavní a vedlejší písmové tahy. Na následujícím
obrázku si nejdůležitější tahy představíme.
Typografický měrný systém
Typografie používá pro měření písma
vlastní měrné systémy, které se
neslučují s naší metrickou soustavou.
Didotův typometrický systém
Didotův systém je měrná soustava
používaná v Evropě od konce
18. století. Vznikla úpravou soustavy,
kterou vytvořil Pierre Simon Fournier
(1712—1768) a vznikla dělením stopy.
Francois Didot jednotku odvodil
z pařížské stopy (32,48 cm), již
rozdělil na 864 bodů a definoval tzv.
typografický bod. Dvanáct bodů tvoří
cicero, 2660 bodů tvoří 1 metr.
Systém pica (čti pajka)
Angloamerický typometrický systém
(někdy nazývaný monotypový) je
odvozen z anglické stopy (30,48 cm).
Jednotkou je bod (pt), dvanáct bodů
je 1 pica. Jeden palec obsahuje
72,27 points.
Převodní tabulka: angloamerický bod → mm
bod
mm
pica
1
0,3528
6
2,1138
7
2,4696
8
2,8224
9
3,1752
10
3,3528
11
3,8808
12
4,2336
13
4,5864
14
4,9392
15
5,2920
16
5,6448
17
5,9976
18
6,3504
19
6,7032
20
7,0560
21
7,4088
22
7,7616
23
8,1144
24
8,4672
2
36
12,7008
3
48
16,9344
4
60
21,1680
5
72
25,4016
6
1
Grafické techniky
Ofset
Princip ofsetového tisku–nepřímý proces tisku
• Ofsetový tisk je nepřímou tiskovou technologií
• Barva je nanášena na potiskovaný materiál přes
• Přenášecí válec(ofsetový válec s gumovým potahem)
Ofset
Princip ofsetového tisku–nepřímý
proces tisku
• Tisknoucí a netisknoucí místa na desce
jsou prakticky ve stejné rovině
• Vlhčící prostředek smáčí netisknoucí místa
• Přenos barvy na bázi minerálních olejů je
realizován na základě štěpení barvy.
Nanášená tloušťka vrstvy barvy se
pohybuje mezi0,7 a1,1 μm
• Ve většině případů je přívod barvy
a vlhčícího prostředku vzájemně spojen do
komplexního procesu
Proces je závislý na několika chemických
a fyzikálních vlastnostech:
• Povrchu a druhu tiskové desky
• Vlastnostech válců barevníku
• Barvě a vlhčícím prostředku
• Potiskovaném materiálu
• Vlastnostech konstrukce tiskového stroje
Ofset
Jak ovlivňuje kvalitu tisku tiskový proces?
Ofset
Konstrukce tiskového stroje
Všechny ofsetové tiskové stroje a jejich hlavní funkce:
• Nakladač
• Vlhčící systém
• Barevník
• Tisková jednotka a transportní (převáděcí) válce
• Vykladač
Ofset
Funkce nakladače
• Funkce nakladače jsou řízeny
přímo z ovládacího pultu, např.
- oddělování archů
- transport archů
- vyrovnávání archů
- induktivní rozpoznávání dvojitých
archů
• Výškově přestavitelné zadní
rozfukovače archů zajišťují
spolehlivé oddělování nejvyšších
archů
Ofset
Funkce sací hlavy nakladače
1. Zadní hrana archu je
nadzvednuta oddělovacími
savkami a předána transportním
savkám sací hlavy
2. Archy jsou transportovány
šupinovitě –princip šupinového
nakladače(proudový nakladač)
3. Vodící tkalouny zajišťují transport
na čelní náložky
Ofset
Vyrovnávání archů na stole nakladače
• Boční náložka(s integrovanou kontrolou dvojitých archů)
• se nastaví automaticky na formát tiskového archu
• Přední rozfukovače podporují vyrovnání archu na náložky
• V oblasti nakládání je arch vyrovnáván pomocí čelních
• a bočních náložek
• Arch je vyrovnán souběžně
s chytači
Ofset
Předávání archu z nakladače do první tiskové jednotky
• Arch se zastaví na nakládacím stole a je v klidu vyrovnán na čelní náložky
• Tiskový válec se otáčí rychlostí stroje. Systém přivádění archu má za úkol
dostat arch na rychlost tisku nákladu a předat arch na chytače tiskového válce
• U mnoha strojů je to řešeno přes předchytače
1. Hřídel čelních náložek
2. Pohyblivý ředchytač
3. Předávací válec(transportní
válec)
Ofset
Konstrukční princip tiskové jednotky
• Přenos obrazu tiskové formy z desky na papír probíhá shodnou obvodovou
rychlostí v oblasti tiskové zóny(stykového proužku mezi gumou a deskou a mezi
gumou a potiskovaným materiálem)
• Pohon tiskové jednotky je realizován přes ozubená kola
• Tisková jednotka přenáší nezbytnou hnací sílu na barevník
• Přesné souběžné vyrovnání válců má velký význam:
• Postranice jsou vyráběny v párech
• Nucené uzavření chytačů vodící kladkou přes vačky a excentry zajistí jisté
předání archů
Ofset
Vlhčení a navalování barvy
• Rozlišujeme systémy vlhčení
• Rozlišujeme vlhčící válce
• Stav emulze vlhčícího roztoku
a tiskové barvy
• Programově řízený průběh procesu
• Úprava vody pro ofsetový tisk
• Tvrdost vody
• Přídavek alkoholu
Navalovací válce barevníku
5
4
2
3
4
Kanál formového válce
1
Ofset
Vlhčení a navalování barvy
A - B:
Dávkování a první
vytváření filmu dělením vrstvy
B - D: Vytváření jemného vlhčícího filmu na barvě
C - D: Definitivní zapracování vlhčícího prostředku jeho včleněním do barvy.
Nedochází k nasazování barvy na vlhčícím roztěrači.
D - E - F:
Propojení mezi barevníkem
a vlhčícím zařízením.
Regulovatelný rozdíl
obvodové rychlosti
F
E
B
D
A
C
Ofset
Barevník
Úloha barevníku:
Přívod barvy
Dělení barvy
Zásobník barvy
Nanášení barvy
Ofset
Úkoly barevníku
1
1
2
2
3
3
4
4
Barevnice se zónami pro
nastavování odběru barvy
Lízač barvy přivádějící barvu
do části barevníku určené pro
štěpení (roztírání) barvy a
současně vytváří její zásobník
Roztěrové válce A, B, C a D
traverzují do strany a zajišťují
tak jemné rozdělení barvy.
C a D eliminují navíc efekty
šablonování, které jsou
podmíněny zpětným štěpením
(přenosem) barvy (v závislosti
na subjektu) na
4 navalovacích válcích..
4 navalovací válce přenášející
barvu na tiskovou formu
Ofset
Dělený nůž barevnice
• Laserem dělený nůž barevnice,
do značné míry bez vedlejších
účinků
• Místo zónových šroubů jsou pod
nožem barevnice umístěny
nastavovací páky Charakteristika:
• Rychlé a přesné nastavení barvy
na základě zón bez vedlejších
účinků
• Méně makulatury
• Hospodárná alternativa
k barevnici s dálkovým řízením
Vodič (duktor) barvy
Nůž barevnice
Zóny barevníků
Nastavovací páky
Stupnice
Ofset
Tiskové jednotky archových
strojů
barevník
formový válec
přenosové válce I +
III
formový
válec
vlhčící zařízení
Vodič (duktor) barvy
ofsetový
(přenosový) válec
(s gumovým
potahem)
tlakový válec
ofsetový válec
Nastavovacítlakový
válec
páky
Stupnic
e
přenosový
válec II
Ofset
Vysoký vykladač se sušícím zařízením
DryStar IR sušící zařízení
Přífuk
Odsávání
vzduchu
Rovnač archů (žehlička)
Vodou chlazený vodící plech archů
Ofset
Vykládání
Normální stohový vykladač
Vysoký stohový vykladač
Ofset
Digitální řízení stroje
Centrální kontrola tisku a stroje
Zakázka
Tiskové parametry - Barvy, vlhčení a soutiskového rejstříku
Nastavení stroje - Nastavení nakladače, vykladače, poprašování a obracecího zařízení
Ofset
Digitální řízení stroje
Digitální řízení stroje, jeho regulace, kontrola a diagnóza
Příklad celkového řízení stroje
Centrální mazání
- kontrola funkce
Přednastavení rychlosti
- průběh funkcí
Vykladač
intervalové spínání
číslovací zařízení
délka poprašování
rovnač archů
(„žehlička―)
IR sušící zařízení
Servisní diagnosa
- bezpečnostní zařízení
Tiskové jednotky
přestavování líc/rub
přistavení do tlaku
mycí zařízení
vodič barvy (duktor)
Alcolor funkce
jemné nastavování rejstříku
Nakladač
přední a boční náložky
průběh archu strojem
kontrola dvojitých archů
kontrola polohy archu
na náložkách
nonstop nakladač
sání vzduchu
Grafické techniky
Kotoučový ofset
Základní rozdělení:
Kotoučový „coldset“ – novinový
Kotoučový „heatset“ – časopisecký
Kotoučový „coldset“
• vertikální vedení pásu tiskovým strojem
• stavěn v patrech, menší prostor v půdorysu
• ideální pro tisk novin, jízdních řádů a tiskovin na
nehlazené novinové papíry
• stroj není vybaven sušícím zařízením po tisk využívá
„coldsetové― tiskové barvy
Osmivěţ UNIMAN 4/2 S
• vysoká kapacita barevného
tisku a stran, - nejkratší
dráha papíru pro
oboustranný čtyřbarevný tisk
• pracuje se dvěma pásy
papíru
• možnosti produkce 4/4, 4/3,
4/2, 4/1 nebo dvakrát 2/2,
2/1 s použitím „slepých
desek― (desky bez tisku
umístěné v tiskové jednotce)
Kotoučový časopisecký stroj
Kotoučový
„heatset“
• horizontální
vedení pásu
přináší výhodu
optimálního
napnutí pásu
potiskovaného
materiálu
• nízká výška
• typický stroj v komerční, publikační a časopisecké produkci na hlazené (SC, LWC) a natírané
papíry
• potištěný pás je po průchodu tiskovými jednotkami veden do sušící skříně
• mokrá barva je rychle usušena - využívá „heatsetové― tiskové barvy
Denní časový plán výroby periodik
WORKFLOW ZAČÍNÁ SAZEBNÍM OBRAZCEM:
• čistý layout strany obsahuje neměnné záhlaví titulu,
uspořádání sloupců a předepsaný počet řádků sazby,
velikost a umístění obrázků, umístění titulků
• umístěné šablony inzerátů pro konkrétní vydání jsou
naplánovány a předány inzertnímu oddělení
11.00 hod.
inzertní oddělení
provádí umístění
inzerce - naplánuje
do layoutu strany
šablony inzerátů ještě před celým
redakčním procesem
12.00 hod.
editor vydání určí obsah jednotlivých rubrik deníku, zároveň se
připravují texty, fotografie, grafika…
14.00 hod.
řízení výroby generuje technický popis periodika - obsahuje
barevnost vydání - dílčích stran
systém Arkitex (Agfa)
hlavní sešit vydání je zaslán do tiskárny do systému řízení
tisku Print 4
je určena barevnost a pozice každé stránky v tiskovém stroji,
tiskárna doplní rozsah, náklad, čas tisku, nákladový list
k distribuci
• zlom je prováděn v systému
Hermes - píšící redaktoři
usazují text do stránky, editor
koordinuje jeho umístění
v průběhu přípravy vydání
38
Příjem dat v tiskárně
Fáze úpravy dat pro osvit desky:
soubor obsahuje popis stránky, barevnost, počet
kopií, časovou uzávěrku…
program usazuje
postavení stránky na
desce
- pracuje podle
jmenné konvence
(zajišťuje orientaci v
jednotlivých edicích)
- dodává důležité
údaje: jméno edice,
konfiguraci usazení
desky v tiskovém
stroji
Formát jedné desky
první „nalinkování“
se provádí na 1. desce edice, včetně
umístění komponentů: soutiskových
značek pro čtecí systém QTI,
v rotačce a trichromatických klínů
kolorimetrického měření barevnosti
Všechny desky edice
39
Formáty novinového tisku
Technologické zpracování:
- tisk 4 produkce - 2 + 2 stejné desky
po délce a obvodu formových válců
2. řez
1. řez
2. řez
LÍC
1. lom
Tisková deska
8
1
- tisk z jednoho kotouče
potištěný pás je podélně rozdělen
- dva skládací trychtýře pásy
podélně rozříznou, skládací aparát
provede hřbetní lom
FORMÁTY NOVINOVÉHO TISKU
RUB
Vyřazení 8 stran výtisku - novinové
sloţky formátu Tabloid (polovina
světového formátu: 297 x 420 mm.
Vycházejí z neměnného formátu tiskové desky: světový, tabloid, evropský
Tiskové produkty: novinové, časopisecké, publikační složky.
a) Rozdělení uţitečné tiskové plochy desky:
Například: 1 strana: 594 x 420 mm, 2 strany: 297 x 420 mm, 4 strany: 210 x 297 mm
b) Zpracování:
1 lom
2 lomy
3 lomy
c) Šíře kotouče:
- kombinace plné 1/1 šíře kotouče, 1/2 šíře, 3/4 šíře kotouče jsou využívány v rozsahu složky
d) Vyřazení ve stroji: 8 stran ve 4 produkci, 16 stran ve 2 produkci, 32 stran v 1 produkci
40
Složka novinového tisku
10
3
1. dráha
pásu
12
1
4
11
2
Rub
Řez
Lom
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12
TISK SLOŽKY 12 STRAN - DVOJPRODUKCE
Líc
9
1
Šíře kotouče papíru 1260 mm
8
2. dráha
pásu
• na obvodu formového válce jsou umístěny
vždy 2 stejné tiskové strany (desky)
• strany 1-4, 9-12 jsou tištěny 4 barevně,
strany 5-8 jsou tištěny černobíle
Evropský formát deníku: 470 x 315 mm
- výchozí plná šíře kotouče 1260 mm
5
Líc
7
6
2
Rub
Lom
Vyřazení stran odpovídá zpracování:
- 1. dráha pásu bude proříznuta a levá část přesunuta
- 2. dráha pásu bude přivedena dovnitř složky
Sloţka deníku
Umístění obrazu na tiskové desce
v tisku evropského formátu
Přípravný proces časopisecké výroby
- stejně jako v novinovém ofsetu jsou
jednotlivé stránky časopisu
zalamovány do předem připraveného
sazebního obrazce
Obraz
Nátisk
Koncepce
layoutu
Tisková - stejně jako v archovém
ofsetu jsou potom
strana
časopisu umísťovány stránky podle
Text
Grafika
Textové
práce
Příprava
layoutu
schématu vyřazení pro
osvit tiskové desky
Sken
Úprava
obrazu
Barevné
separace
Umístění stránek časopisu
DNES ve schématu systému
Hermes
Nátisk
Layout
strany
Nátisk
Vyřazení
stran
Digitální
popis
celé
tiskové
strany
Vyřazování stránek
v elektronické archové
montáţi
42
Stojatý formát
Složky časopiseckého tisku Leţatý formát (S)
1930 mm
1260
mm
64
stran
1460 mm
1260
mm
48
stran
965 mm
1260
mm
32
stran
Časopisecký (heatset) tisk:
- tisk periodických časopisů,
1000
katalogů, knih, komerčních
mm
tiskovin
- tiskový formát
na délku nebo šířku (S):
je vyjádřen maximální
tiskovou plochou a počtem
stran (A4) vyřazených na
Zaloţení
tiskové desce a odřezem
desky
v tiskové
z potiskovaného pásu
jednotce
Například: 32 stran časopiŠíře: 965 mm
seckého
Odřez: 1260 mm
stroje
- šíře pásu 965 mm
Sunday
- stroj vyrábí 32 stránek
2000 A4 při oboustranném tisku Heidelberg
- odříznutá plocha archu
1260 mm z pásu
- užitečná tisková plocha
na desce, upnuté na obvodu
formového válce
1320 mm
32
stran
Typy zpracování složek
Noţe
Skládací
trychtýř
Pásy
Sekací nůţ
- vytváří
dvojitý paralelní lom
- draţkovací válce jej
dotvoří
Řezací
válec
Sloţky sloţené do sebe
Sloţky sloţené za sebou
44
Tisková jednotka novinového stroje
vlhčící roztěrací
válec
vlhčící přenášecí
válec
vlhčící navalovací
válec
barevnice
Satelit 4/0
filmový válec
roztěrací válce
Turbo –
vlhčící
zařízení
• ofsetové válce mají
kontakt s centrálním
satelitním válcem
(tlakový válec)
• zajišťuje kvalitní
4 barevný tisk s
přesným soutiskem
Guma/guma
• přestrojení válců
B1- B2, B3-B4
• válce se přistaví
do kontaktu
• proces řídí
elektronika
• stroj produkuje
2 barevný tisk na lícní
a rubové straně pásu
formový válec
ofsetový válec
satelit
roztěrací válce
barevníkové
roztěrací
válce
duktor
45
Transport pásu strojem
Vedení pásu všemi funkčními celky kotoučového stroje.
Důleţité funkce: přesná poloha a napnutí pásu potiskovaného
materiálu v jednotlivých částech stroje:
tisková
jednotka
obracecí
tyče
vtahovací
jednotka
odvíječe
skládací
trojhran
skládací
agregát
- Zařízení pro
zatahování papíru automaticky zatahuje pás
z role až do nejvyšších
pater stroje k tažným a
řezacím válcům.
- z odvíječe je pás veden
přes vtahovací jednotku
do tiskové jednotky
- potištěný pás je veden
k obracecím tyčím, kde
se připravuje podle
konkrétního schématu ke
zpracování
- na skládacím
trojhranu je pás podélně
prořezáván nebo skládán
- ve skládacím agregátu
probíhá závěrečné
zpracování tištěného
produktu
46
Skládací trojhran
1
2
3
4
Funkce:
- provádí lom (proříznutí) přivedeného pásu, jako první fázi zpracování
budoucí složky - úhel sklonu trojhranu je 60 až 70 stupňů
- ramena trojhranu jsou v místech odvíjení pásu ofoukávána vzduchem
- mají vysoce leštěný povrch, který odpuzuje barvu
- s normálním párem trojhranů je možné při „nesbírání― vyrábět dvě
složky, při „sbírání― čtyři složky.
3) podélně řezací
nůţ - odpojitelný
4) trojhran
falcovací válce
- nastavitelné
1.2.a 3.
pás
svedeny
na
trojhran
1) vtahovací
válec
- poháněný
2) trojhran
vtahovací válec
- poháněný
Dva trojhrany
zpracovávající dva
pásy
vtahovací
válce
nos
trojhranu
a) trojhran (M-600)
b) svedení tří pásu na trojhran
47
Kombinace při vytváření složek
zásobníkové
- válečky
Proříznutí pásu,
na poloviční
formát –(tabloid)
plný formát
trojhran
pásy
transportní válečky
Zavedení
pásů
tištěného
produktu
ke
zhotovení
jedné
sloţky
vtahovací
a tažné
válečky
transportní
a zaváděcí
válečky
složka
Balonové trojhrany:
- umožňují vytvářet různé varianty a kombinace produkce
- svedení potištěných pásů (řízené programem počítače)
vytváří různé složky lišící se různým počtem
i barevností stránek (IFRA)
48
Řízení kotoučového tisku
Dálkové ovládání
umoţňuje:
- rychlou reakci
obsluhy při velké
rychlosti produkce na
chyby v průběhu tisku
- snížit tak množství
makulatury
- zvýšit komfort
obsluhy
Řídící pult KBA
- veškeré ovládání všech částí
stroje se odehrává dálkově z
pultu
- přednastavení s využitím dat
z deskového skeneru nebo dat
z přípravy výroby
Panel řídícího systému CPTronic:
Deskový
skener
Funkce řídících systémů:
- aktivuje přednastavení celků a jejich náběh na stroji
- aktivuje řízení a kontrolu všech parametrů tisku
- řídí transport pásu, skládací agregát
- kontroluje soutisk barev a stránkový rejstřík
49
Grafické techniky
Flexotisk
Využití flexotisku v současné době
Hlavní výhody a ekonomické přednosti flexotisku:
• potisk široké škály obalových materiálů: všechny
druhy papírů, lepenek (vlnité lepenky), kartonů ve
všech kvalitách, fólie z plastu, Al folie i laminátu.
• v zahraničí se flexotisk podílí významně na tisku
deníků
• změna tiskového raportu (obvodu tisku) v souladu
s požadovanou sestavou obalů - přináší minimální
odpad (např. sleevy)
• tisk bez přerušení (bezešvý tisk) - tisk tapet
• vysoká výdrţnost tiskové formy - velké náklady
zejména v obalářství 1 - 2 miliony otisků podle kvality
potiskovaného materiálu
• pruţná tisková forma - možnost potisknout i méně
kvalitní materiál
• vysoké výkony tiskových strojů - díky
rychleschnoucím flexotiskovým barvám, zejména UV
barva – vytvrzování
• široká škála od malých po velké formáty tisku
Úzký formát stroje pro tisk etiket
51
Předlohy pro flexotisk
Pérové
- textové
Polotónové - jednobarevné, vícebarevné
- obrazové - jednobarevné, vícebarevné
2) Grafika pro obalové folie:
1) Grafika pro etikety
• přechod jedné barvy do druhé
není úplně realizovatelný
• nepoužívat pod 5% ve světlech
• nejmenší velikost písma 3 - 4 bodů
– pozitiv,
4 - 5 bodů – negativ.
Linky - 0,25 bodu tj.
cca 0,05 mm v pozitivu
i negativu bez
nebezpečí
zalití barvou.
• nežádoucí vysoká světla (do 5%)
• minimální velikost max. 4 body u
pozitivního i negativního písma
(hrozí zalévání)
• minimální velikost linek 0,5 bodu
• trapping - přesnost soutisku od
0,15 do 0,25 bodu
3) Grafika pro vlnité lepenky
• přechody musí končit ve 3 - 5 %
• nutnost vysokých tolerancí
soutisků
• riskantní provedení obepínajícím
motivem - např. krabice (nemusí
se konce sejít a působí pak
rušivě)
• minimální velikost písma 5 - 6
bodů v pozitivu a 7 - 8 bodů v
negativu - jinak hrozí zalití písma
barvou!
52
Zkrácení negativu ve směru tisku
r
• Schéma způsobu
lepení štočku
na formový válec
1
r
2
• měření délky
tištěného obrazu
• zvětšení
nalepeného
štočku
1 Štoček + lepící podloţka
t
2 Tisková délka
K = 2π (r + t)
r- poloměr válce,
t- tloušťka štočku + podloţky
3 Zvětšení štočku
r
3
K - Délka tisku se prodluţuje: v závislosti na tloušťce fotopolymeru a lepící podložky pod
štočkem, kopírovací podklad – tiskový motiv (negativ) musí být podle tohoto zjištění kratší.
53
Tiskové formy ve flexotisku
Charakter: tisku z výšky - reliéfní deska, tisknoucí prvky jsou vyvýšené
nad netisknoucími.
Moderní tisková forma: má mnohem jednodušší technologii zhotovení
než původní gumotyp, má vyšší rozlišovací schopnost - na úrovni
ostatních tiskových technik.
Návleky (Sleevy): výhodné při
Druhy tiskových forem:
Fotopolymerní desky:
a) jednovrstvé desky - CYREL (Du Pont),
b) vícevrstvé desky - NYLOPRINT (BASF)
c) digitální fotopolymerní desky, jsou využívány
v systémech CtP - CYREL FAST
d) vypalované polymerní desky
opakování zakázky
a) fotopolymerní deska:
- tvrdší pro pérové motivy
- pro autotypie s kompresibilní pěnou
b) vulkanizovaná guma
c) tekutý polymer
Vytvoření tiskového motivu:
- konvenční zpracování
- zpracování na CtP
54
Fotochemické zhotovení tiskové formy
negativ
1) Zadní osvit
2) Čelní osvit
3) Vymývání
6) Závěrečný osvit
4) Sušení
a) Stupně zhotovení jednovrstvé
fotopolymerní flexotiskové desky (CYREL):
1) Osvit zadní strany - tvoří se základna
tiskového bodu
2) Hlavní osvit - čelní přes kopírovací podklad
- negativ - tvoří se tiskový bod. Polymerují
tisknoucí části tiskové formy.
3) Vymývaní - ve vyvolávacím roztoku.
Vymývají se nezpolymerované části
vrstvy - netisknoucí části tiskové formy.
4) Sušení - odstranění vody z tisknoucí vrstvy.
5) Konzervační ošetření
6) Závěrečný osvit - dodatečně polymerují
poslední částečky monomeru tisknoucí vrstvy.
b) Zhotovení vícevrstvé fotopolymerní
desky (NYLOPRINT):
- identické se zhotovením jednovrstvé
desky, ale neprovádí se osvit rubové
strany, základnu tiskového prvku tvoří
nosná vrstva a stabilizační fólie.
Osvitové
zařízení zadní, čelní
osvit
55
CtP a digitální způsoby zhotovení tiskové formy
a) Zhotovení digitální fotopolymerní desky
• Fotopolymerní deska je kryta černou LAMS vrstvou,
která plní funkci masky,
• stejně jako negativní film určuje, které oblasti se mají
exponovat UV světlem a které nikoliv,
• LAMS vrstva je propalována světlem termálního laseru,
v místech tiskových bodů je obnažen fotopolymer,
• deska se poté vloží do osvitového automatu
a standardně se exponuje zadním a hlavním osvitem,
• následuje vymytí ve vyvolávacím automatu, sušení,
dodatečný osvit.
b) přímé rytí tiskové formy
laserem - jednotlivé ukázky
přímo ryté tiskové formy příklady izolovaných strmých
tiskových mikrobodů.
Zařízení CtP s externím
bubnem, na který se lepí
fotopolymerní deska
56
Montáž tiskové formy
Lepení dílčích štočků na formový válec - dva způsoby:
- Oboustranně lepící fólie - nabízí různé tloušťky
- lepí se dílčí štočky a návlekové systémy (sleevy)
- Polyesterová fólie - štočky se lepí na fólii, která je opatřena
upínacími lištami pro klapkový systém formového válce - například
pro archové stroje pro potisk lepenek
Montáţní systémy:
a) Konvenční zrcadlový s.
b) Registrační kolíčkový s.
c) Manuální kamerový s.
d) Elektronický digitální s.
a) Obtížnější manipulace, menší přesnost
b) ocelové lišty s ocelovými kolíčky, naděrování
dílčích štočků - spolehlivé rychlé, menší přesnost
c) pomocí jednotlivých kamer v zónách,
obtížná manipulace se štočky, delší čas přípravy
d) Při montáži se
používají
videokamery
- nabízejí až
40 x zvětšení
rejstříkových značek
- konvenčních
křížků a mikrobodů
Montáţ sleevů:
– pomocí stlačeného
vzduchu: 1) zdroj
vzduchu 2) vzduchový
trn 3) adapter
5) sleev s motivem
57
Princip flexotisku
a) Negativní stěrač
3
4
4
b) Raklová komora
3
2
2
1
1
Odtok
barvy
Potiskovaný
materiál
1 Barevník
2 Aniloxový válec
3 Formový válec
4 Tlakový válec
Potiskovaný
materiál
Negativní,
pozitivní
stěrač
Zásobování
barvou
Princip flexotisku
Rotační způsob tisku - na archových i kotoučových strojích:
• Tisková barva řídce tekuté konzistence je ze zásobníku barvy
přenášena ponorným válcem nebo raklovou komorou (1)
na povrch rastrového - aniloxového válce (2).
• Aniloxový válec nanáší barvu na povrch pružné tiskové formy
• Tiskový obraz - připevněné na formovém válci (3).
• Z formového válce se přenáší obraz na potiskovaný materiál
• Arch, nekonečný pás - tlakem, který proti formovému
válci vyvozuje tlakový válec (4).
58
Rozdělení strojů
1) Rozdělení kotoučových strojů
podle konstrukce tiskové
jednotky:
a) za sebou – in line
Potisk papírů, kartonů
– etikety, tapety, krabičky
papírové sáčky…
Rozdělení flexotiskových strojů podle produkce:
1) Flexotiskové stroje archové
2) Flexotiskové stroje kotoučové
3) Kombinované s jinou tiskovou technikou
b) nad sebou
Například - novinové stroje
(USA) - v porovnání s
ofsetem levnější tisk
vysokých nákladů
c) satelitní uspořádání
Potisk flexibilních
materiálů – polyetylén,
PVC, polypropylén,
celofán, Al fólie
59
Rastrový - Anilox válec
- Vznik: 30. léta 20. století výrazně
zkvalitňuje tisk – umožňuje
diferencované dávkování barvy.
- Původně se vyráběly ocelové,
v poslední době se nanáší na
ocelové jádro velmi odolná vrstva
keramiky
- První keramické válce r. 1993,
vyrobené technologií CO² (plynný
laser), měly diagonální rastr, který
s osou válce svíral 45º a jamky
měla tvar komolého jehlanu.
45º
60
Jamky pod elektronickým mikroskopem
Zobrazení opotřebení rastrového,
(aniloxového) válce:
Tvar jamek:
pyramidový 220 l/cm
Tvar jamky:
komolý jehlan
Tvar jamek:
diagonální
Elektronicky ryté
jamky: diamant
normální
můstky rastru
Nový stav
normální
hloubka kalíšků
malá hloubka
kalíšků
Střední opotřebení
široké
můstky rastru
hloubka rastru
příliš malá
můstky rastru
příliš široké
Úplné opotřebení
- můstky rastru mají opotřebovanou
vrstvu
Parametry: R – počet linek/cm, V – objem
jamky cm³/m², 45° či 60° – úhel jamky
µm – hloubka jamek, m:j 1:10, 1:20 – poměr
nosných můstků k barvovým jamkám
Pravidlo poměru hustoty rastru:
– rastr negativu v poměru k hustotě
rastrového válce by měl být: 1 : 5 pro kvalitní
vybarvení i nejmenších tiskových bodů
například:. 60l/cm : 300 l/cm
61
Flexotiskové barvy a potiskované materiály
Laminování
potištěné
flexibilní fólie
Obaly pro
potravinářský
průmysl
Plastové
samolepky
Přesné
míchání
odstínu
flexotiskových
barev
Papírové
sáčky
Flexotiskové
barvy
– transport ze
zásobníkových
sudů
62
Grafické techniky
Sítotisk
Využití sítotisku
Sítotisk je průmyslová tisková technika, patří do oblasti
průtisku, spolu se serigrafií - uměleckou grafickou
technikou a filmovým tiskem – potisk textilních
materiálů.
Uplatnění sítotisku:
- potiskuje veškeré materiály ve tvaru rovinném i
prostorovém.
- uţívá různé typy sítotiskových barev, např. matné,
lesklé, krycí, transparentní, fluorescenční
a další tiskové substance, například laky.
- vytváří na potiskovaném materiálu rozdílně tlustý nános
tiskové barvy nebo jiné vrstvy, např. v celoplošném nebo
parciálním lakování - největší v tiskových technikách
Ekonomická výhodnost tisku:
- je u menších sérií tisku, v nákladech do 5000 kusů.
- příprava tiskové formy je ve srovnání s ostatními
tiskovými technikami jednoduchá, rychlá, méně náročná
na vybavení složitou a nákladnou technikou.
Nevýhody sítotisku
- Nízká reprodukční schopnost tisku: maximálně 38l/cm
- Energetická náročnost sušení
- Nízké výkony tiskových strojů
Čtyřbarvotisk sítotiskem
64
Současné využití sítotisku
- Tiskové stroje se rychle zdokonalují. Ruční dřevěné rámy se šablonou a tiskem na
desce stolu nahradila výkonná zařízení, silně specializována podle druhu tiskové
produkce.
- Od padesátých let se sítotisk rychle rozvíjí nejen v textilním průmyslu, ale
i v polygrafickém průmyslu.
Výsledek tisku:
- text a obraz
v sítotisku
(mnohokrát
zvětšeno)
Oblasti vyuţití sítotisku - elektrotechnický průmysl – plošné spoje, tisk stupnic,
označování elektrotechnických součástek, potiskování předmětů spotřební elektroniky.
- textilní průmysl – potisk látek , automobilový průmysl – součásti výbavy automobilu
- sklářský a keramický průmysl - dekorování skla, porcelánu a keramiky přímým
potiskem či nepřímo tištěnými etiketami
- v propagaci a reklamě - nezastupitelný ve vizuální komunikaci - billboardy, poutače,
světelná reklama, reklamní předměty
- obalový průmysl – potravinářství - potiskuje karton, lepenku, plasty v trojrozměrném
provedení, kovové materiály, dřevo, sklo a další materiály...
65
Sítotiskové rámy
Rovinnou tiskovou formu pro sítotisk tvoří sítotiskový rám, sítotisková
tkanina (sítovina) a obrazotvorná šablona.
Sítotiskový rám
Slouží k upevnění
sítoviny, na které je
vytvořena obrazotvorná
šablona. Zároveň
umožňuje založení a
připravení tiskové formy
do tiskového stroje.
Materiál: - dřevo
- kvalitní ocel
- lehké slitiny
- Profily: - čtvercové u malých formátů - obdélníkové u velkých formátů
- Důleţitý poţadavek: konkávní prohnutí rámu
Provádí se k dosažení přesnosti soutisku barev u náročných barvotiskových prací
- před fixací sítoviny. Zabrání se tak zpětnému prohnutí, vyvolanému tažnou silou sítoviny.
- Ideální provedení je bikonkávní prohnutí
To zvyšuje pevnost rámu a jeho odolnost vůči prohýbání po napnutí a fixaci sítoviny.
Na 1 cm délky rámu působí tažná síla až 30 N.
- Sítotiskový rám z lehkých slitin - např. dural
Zde je nutné, aby byl profil rámu zvětšen až trojnásobně, s ohledem na větší tepelnou
roztaživost materiálu.
66
Sítotisková tkanina
Rozdělení podle:
1) suroviny,
2) druhu vlákna,
3) hustoty sítoviny,
4) tloušťky vlákna,
5) vazby tkaní,
6) barevnosti,
7) šíře tkaniny
1) surovina:
přírodní vlákno:
hedvábí, bavlna,
syntetické vlákno:
polyamid, polyester,
(pokovený polyester)
kovové vlákno: ocel
2) druh vlákna:
jednovláknové ocel, polyamid,
polyester,
vícevláknové přírodní hedvábí,
polyester;
3)hustota:
10 - 200
vláken/cm
4) tloušťka vlákna:
S - tenké, T - tlusté,
HD - zvláště tlusté
S
Jednovláknový
polyester
Vícevláknové
hedvábí
Vícevláknový
polyester
T
HD
Volba a kvalita tkaniny
Při tisku je barva protlačena propustnými oky tkaniny na potiskovaný materiál.
Porovnání hustoty sítoviny
Porovnání otevřené plochy sítoviny (hustota shodná)
Super lehká SL
lehká S
Sítotisková tkanina ovlivňuje:
- výdržnost tiskové formy
- tloušťku barvového filmu
- kvalitu tisku - potiskovatelnost
různých materiálů, soutisk barev,
kresebnost…
- sušení barvové vrstvy ⇒ výkon
tiskového stroje
- ekonomiku tisku zakázky
normální T
Ţivotnost sítotiskové tkaniny je závislá:
- na přesnosti napínání - mechanická odolnost, pevnost v tahu
- na ovrstvování - závisí na vhodnosti šablonové vrstvy k barvovým systémům
- na procesu tisku - působení tříče - odolnost proti oděru a tlaku tříče
- na regeneraci sítoviny po tisku - čištění, odvrstvování
Způsoby napínání tkaniny
Napínání
sítoviny
2) Strojové
a) mechanické - využívá bikonkávní
profily rámů, které odolávají napětí
vyvolanému tahem tkaniny.
Nevýhoda:
- nedochází ke stejnoměrnému
napnutí sítoviny ve směru osnovy
a útku
- nedochází k předepnutí rámu
Způsoby napínání sítoviny:
1) Ruční - u dřevěných rámů
se upevňuje sítovina pomocí
sešívací pistole.
Nevýhody:
-nestejnoměrné napnutí
- malá životnost
- méně náročný tisk na ručních
zařízeních, malé náklady.
Detail
napínáku
Mechanické napínání
Zhotovení přímé šablony
Zhotovení nové šablony (tiskové formy) předchází:
1) Mytí zbytků barev a ředidel, odvrstvení síta, odmaštění sítoviny,
(popřípadě zdrsnění nové tkaniny)
2) Oboustranné ovrstvování 1+1, 2+2, 2+4 - nanášení šablonové vrstvy se provád
íovrstvovacím korýtkem ve svislé poloze - počet vrstev je dán tiskovým úkolem
Provádí se:
- postupné ovrstvení do mokré vrstvy nebo ovrstvování po mezisušení mokré vrstvy
- tloušťka vrstvy vytváří ostrost motivu.
3) Sušení po ovrstvení
- následuje ihned po předcházející
operaci ve vodorovné poloze v sušících
skříních.
- teplota vzduchu je v rozmezí do 35°C
- teplota nesmí být překročena, jinak
hrozí praskání světlocitlivé vrstvy,
a tím zkrácení její životnosti
U velkých formátů rámů a zejména u
vícebarevných zakázek je pouţíváno
automatické ovrstvovací zařízení
70
4) Kopírování:
- konvenční systém - tiskový motiv
je přenášen kontaktní metodou: ve
vakuovém rámu se přiloží vrstvou k
vrstvě film + ovrstvená a usušená
sítovina
- ve vakuu vznikne dokonalý kontakt,
jinak by došlo k podsvícení předlohy
a ztrátě ostrosti kontury.
6) Vyvolání:
- zakryté a nevytvrzené části
šablonové vrstvy jsou odplaveny
proudem vody asi 40°C
ve vyvolávacím boxu
- otevírají se tím tisknoucí, průchozí místa šablony
5) Osvit:
Obě vrstvy jsou
vystaveny záření
UV zdroje:
350 – 420 nm.
- vrstva, která není zakryta filmovým
podkladem se vytvrzuje.
Světelný zdroj, vakuový kopírovací rám
Poţadavky: - dostatečný výkon
světelného zdroje pro vytvrzení šablonové
7) Sušení hotové šablony:
vrstvy (u velkých formátů až 7 kW)
- používají se sušící skříně
- optimální je bodový zdroj pro vytvoření
- do 30°C
ostré kontury kresby
- důležitá je doba osvitu - závisí na typu
vrstvy a podle její tloušťky, výkonu zdroje a jeho vzdálenosti
71
Přímé kopírování
Moderním způsobem osvitu je přímé kopírování.
Jednotka pro přímé kopírování:
- komora se speciální vysokofrekvenční bezelektrodovou úzko pásmovou výbojkou a
optikou, která umožňuje promítání motivu z diapozitivu přímo na sítotiskový rám.
Jedná se o bezkontaktní kopírovací přenos.
Schéma
uspořádání
přímého
kopírování
řídící
počítač
kamery
- zdroj světla - kondensor - diapozitiv - objektiv - osvícená sítovina
72
CtS v sítotisku
Computer to Screen (CtS)
Princip:
- plně automatizovaná příprava
sítotiskové formy digitální technikou
- především pro vícebarevný tisk:
- tiskový soubor vytvořený v počítači
se bezprostředně převádí na ovrstvenou sítovinu
- bez filmových výtažků
- tisknoucí místa jsou vytvořena černým inkoustem
- nanášení inkjetovou tiskovou hlavicí řízenou počítačem
potom se šablona exponuje a vymývá prudkým proudem vody
- tisková forma je po vysušení připravena k tisku
Hlava zařízení - zhotovení šablony
- zařízení Stencil Master, firma
SignTronic, automatické nakládání,
vykládání a polohování rámů pro osvit
- digitální osvit UV zářením pracuje
s maximální rychlostí až 500 mm/sec,
maximální rozlišení 1 270 dpi
- rámy do velikosti: 2 300 x 2 700 mm.
Stencil Master
Digitální příprava
tiskových forem přináší:
- úsporu nákladů na filmy
- možnost správy, archivace
dat
- méně výrobních kroků
- zkrácení přípravy šablony
- zkvalitňuje tiskový obraz,
eliminuje moaré
Princip tisku
1 Sklopný pohyb tiskové formy
2 Sítotisková barva
3 Tříč (rakle)
5
6
4
Potiskovaný materiál
5
Barviště
6
Obrazotvorná šablona
7
Barvový film
Na tisknoucích místech je
sítovina propustná pro barvu
7
- Na nakládacím stole je přesně naložen potiskovaný materiál na náložky (4).
- K němu je s určitým odstupem (3 - 6 mm) přistaven sítotiskový rám (1).
- Tvoří jej sítotisková tkanina s předem vytvořenou obrazotvornou šablonou (6).
- Sítotiskový tříč (3) přiléhá k tiskové formě, nabírá barvu z barviště (5), kde je předem
připravena sítotisková barva (2).
- Tisk je prováděn tak, že tříč tlakem protlačuje barvu skrze obrazotvornou šablonu
na potiskovaný materiál, na kterém vznikne tloušťka barvového filmu (7).
74
Hlavní části stroje
Tisková jednotka plochého stroje:
- tisková forma ( plochá)
- tlakové těleso - pneumatický nákládací stůl
- sítotiskový tříč, u většiny sítotiskových
strojů doplněný předplňovacím tříčem
- „barevník―
Tisková forma:
- pevně zakotvena do rychloupínacích
držáků
- po nastavení požadovaného odstupu od
potiskovaného materiálu - se přistavuje na
určitou vzdálenost k tiskovému stolu
s naloženým potiskovaným materiálem.
- po vytištění celého formátu se vertikálně
odstaví. Sítotisková barva zůstává v tisku
i mimo tisk ve vodorovné poloze a nestéká.
Tlakové těleso:
- horizontálně vysunovatelný nakládací stůl
- po naložení archu na náložky (tři body) se
zasune pod tiskovou formu a plní roli
tlakového tělesa.
Tisková jednotka
Barevník:
- na vnitřní straně sítotiskového rámu je
soustředěno množství barvy- barviště.
- odtud si tříč odebírá příslušné
množství barvy – zásoba na cca
70 – 100 tisků
75
Sušící zařízení
Nezbytnou součástí většiny
sítotiskových strojů je sušící zařízení
- kombinovaný sušící tunel - pro UV barvy jeden nebo více zdrojů (speciální UV výbojky)
- postupně se zapínají podle požadavků na
rychlost vytvrzování. Vedle UV zdrojů mají IR
zářiče a přívod horkého vzduchu, proto jsou
použitelné i pro sušení rozpouštědlových barev.
Horkovzdušný tunel
- sušicí regál - pojízdný
nejjednodušší systém - sušení
probíhá na sklopných roštech
samovolně prouděním vzduchu
- nevýhoda: rozpouštědla se
vypařují do prostoru místnosti.
sušicí tunel - sušení probíhá na transportním
pásu, který unáší potiskovaný materiál přes
sušicí zónu a případně před výstupem i přes
chladicí zónu - realizuje se proudem horkého
vzduchu nebo infračerveným zářením anebo
kombinací obou systémů.
- určen například k sušení textilu, papíru,
kartonu, lepenky, fólií z plastů
UV mosty - velmi
rychlé - vysoký výkon
tisku - vícebarvové
tiskové linky mezi
tiskovými agregáty.
Sušení je rychlé, jako
vlastní tisk každé
barvy.
Kombinované
sušící tunely
- IR,
horkovzdušné
sušení, UV
vytvrzování
76
Rotační sítotisk
Vyuţití způsobu tisku:
- tisk tapet, kartónů,
kovových či plastových fólií,
dekorování podlahových
krytin
Tiskový princip:
- soustava dvou válců, tlak
zajišťuje - tlakový válec
Filmový tisk
Filmový tisk - potiskování
textilních surovin
Tiskový princip: Tlak zajišťuje
- sítotiskový tříč proti tlakovému
válci:
1) Tříč
2) Tisková forma
3) Tlakový válec
4) Potiskovaný materiál
5) Barva
Oblá tisková forma:
- ocelový rám s
bezešvou ocelovou
tkaninou, na které je
vytvořena obrazotvorná
šablona
- ovrstvování bezešvé
měděné fólie
- ovrstvování kovové, či
pokovené „punčochy―
77
Potisk 3D předmětů sítotiskem
Typy strojů:
- poloautomaty s ručním nakládáním
- automaty ve velkosériové výrobě
- stroj je zařazen v celé výrobní lince
(výroba a potiskování skla)
Využívá se pro dekorování
vícerozměrných předmětů
ze skla, plastů, kovů,
porcelánu…
Postup tisku:
- třídící jednotka orientuje
předmět do správné polohy
- předmět je upnut na trn
nebo se posunuje po
transportním pásu
- u vícebarevného tisku
prochází postupně pod
všemi sítotiskovými
šablonami
78
Potisk textilu sítotiskem
Ruční sítotiskové karusely
-potisk textilní konfekce a textilních přířezů.
- staví se většinou od čtyř do
dvanáctibarvových verzí. Kolem středové
osy jsou otočné tiskové desky a ramena s
upnutými tiskovými šablonami.
- textil se nakládá na tiskové desky, fixuje
se k zajištění přesného vícebarevného tisku.
- tiskne se tzv. "mokrá do mokré" nebo
se vkládá nad tiskovou desku mezisušení
- Polo…automaty
Karuselový sítotiskový stroj
Specializace při přípravě tisku barevných
obrazů:
- spočívá v rozložení na osm až čtrnáct
barevných výtažků přímých Pantone barev
- počet výtažků určí charakter předlohy a
budoucího tištěného obrazu - množství
barevných odstínů a barevných přechodů
v původní předloze.
Vyuţití technologie barevných separací při
potisku triček v sítotisku
79
UV technologie v sítotisku
UV barvy zaujímají mezi ostatními sítotiskovými barvami
specifické postavení: mimo rychlé vytvrzení je jejich
největší přednost v oblasti ochrany životního prostředí,
neznečišťují prostředí výpary rozpouštěděl. Určitou
nevýhodou je tenčí nános barvy při tisku ploch.
UV technologie tisku – užití barev a laků je
v sítotisku stále se rozvíjející obor:
- umožňují tisknout i extrémně jemné detaily bez
nebezpečí zasychání barvy na šabloně
- neobsahují rozpouštědla, proto se tloušťka barvového
filmu na materiálu rovná tloušťce mokrého filmu barvy
Základní výhody:
- okamžité vytvrzování filmu barvy laku - v sekundách
- žádná zdraví škodlivá organická rozpouštědla
- nezasychají na šabloně
- nížší spotřeba energie - výborná odolnost filmu vůči
oděru a chemickým vlivům
Vyuţití: - čtyřbarvotisk
- parciální a celoplošné lakování
- v oblasti laků různé efektní kombinace lesklého a
matného laku při celoplošném a parciálním lakování,
náhrada za lamino
- technologie tisku stíracích losů
parciální i celoplošný lak UV technologie
80
Tampónový tisk
Použití v současnosti
• Reklama a propagace:
zapalovače, propisovačky, otvíráky lahví, diáře, kapesní nože, dárkové
předměty…
• Průmyslový tisk:
osvětlovací tělesa, armatury, autopříslušenství, počítačové prvky, součástky
spotřební elektroniky, sklo, tlačítka a kryty mobilních telefonů, sportovní
potřeby…
• Hračky
• Potisk obalů potravin a kosmetiky:
dózy, kelímky…
• Potisk ve farmaceutickém průmyslu:
tablety, injekční stříkačky…
Princip tampónového tisku
-
tampónový tisk umožňuje potiskovat velké množství tvarově různorodých
předmětů,
-
jako u hlubotisku tvoří tiskovou formu (klišé) tiskové prvky – zahloubené
jamky,
-
jako u ofsetu dochází k nepřímému potisku, barva je z tiskové formy nejprve
nanesena na tampón ze silikonové pryže a z něho teprve na potiskovaný
předmět, tisková forma nepřijde do kontaktu s potiskovaným materiálem.
Tiskový proces
Vlastní tiskový postup probíhá následovně:
1) Z barevníkové nádobky je
předtěrkou nanesena tisková
barva na klišé.
2) Přebytečná barva je z klišé
setřena stěrkou, barva zůstane
jen v zahloubených tiskových
jamkách.
40
Tiskový proces
3) Přitisknutím tampónu ke klišé se
přenese barva z tiskové formy
na tampón.
4) Tampón se přesune nad
potiskovaný předmět, zároveň
se klišé znovu naplní barvou,
tím nemůže zbytek barvy
v klišé zaschnout.
41
Tampóny
-
velký sortiment – liší se tvrdostí, tvarem tiskové plochy a velikostí,
-
odlévají se ze silikonového kaučuku a dalších plnidel s pomocí formy a po
vulkanizaci jsou nalepeny na držák
(silikonový kaučuk = směs silikonu, silikonového oleje a plniv),
-
silikonový olej se přidává do silikonové hmoty podle požadované tvrdosti
tampónu
(pro rozlišení jednotlivých tříd tvrdosti se tampóny zabarvují barvou),
-
pro rotační tampónový tisk se používají tampóny upevněné na kovovém
válci.
Různé barvy, velikosti a tvary
tampónů
Rotační tampóny
Vlastnosti a požadavky
• Silikonový tampón by měl splňovat následující požadavky:
pružnost,
definovaná tvrdost,
odolnost vůči oděru, odolnost vůči mechanickému namáhání,
odolnost vůči používaným barvám a ředidlům,
dokonale hladký povrch,
dobrý svod statického náboje,
stabilní povrchové napětí.
 Tyto uvedené vlastnosti ovlivňují výslednou kvalitu tisku, vlastnosti
vyrobeného tampónu již nelze upravovat.
Tisková forma (klišé)
= deska, na níž jsou prohlubně odpovídající tiskovému motivu. Jejich
hloubka je cca 20-30 mm.
 Podle toho jaké jsou na něj kladeny požadavky, tj. přesnost, životnost,
vyměnitelnost a cena, se užívají tyto druhy:
• fotopolymerní klišé,
• ocelové klišé s tloušťkou kovové destičky 0,5 mm,
• ocelové klišé s tloušťkou kovové destičky 10 mm,
• keramické klišé.

Všechny druhy tiskových forem se vyrábějí v provedení „deska“ a pro rotační
tampónový tisk jsou určena „rotační klišé“.
Zhotovení tenkostěnného ocelového klišé
Tisková planžeta oboustranně pokrytá světlocitlivou vrstvou
- nakopírování tiskového motivu na UV-osvitové jednotce
(místa, kam dopadne světlo se vytvrdí a neosvětlené části světlocitlivé vrstvy
zůstanou rozpustné),
- druhý osvit – nakopírování jemné mřížky,
- vyvolání – odplavení neutvrzené světlocitlivé vrstvy
(tím se obnaží místa, která budou v dalším kroku vyleptána v leptací lázni),
- leptání
(aktivní látky - chemické sloučeniny, které velmi rychle rozpouštějí železo),
- opláchnutí vodou (případně neutralizace),
- odstranění zbytků světlocitlivé vrstvy organ. rozpouštědlem.
Zařízení používaná pro zhotovení tiskové formy
•
•
•
•
•
osvitová jednotka
vymývací zařízení
leptací zařízení
vyvolávací zařízení
laserové zařízení
Osvitová jednotka
=
skřín obsahující světelný zdroj, skleněnou desku, malou vývěvu,
expoziční časový spínač, folii nebo pryžovou membránu,
umožňující vakuové stlačení folie a klišé.
-
jednotky s vakuovým nebo bez vakuového odsávání,
pro oba typy klišé stejná,
malé rozměry,
zdroj zářivek – řada zářivek (plošný osvit) o vlnové délce 260-470 nm.
-
Osvitová jednotka
Morlock MBM 3850
Osvitová jednotka
F A3
UV – osvitová
jednotka Comec
Vymývací zařízení fotopolymerních klišé
Vymývání:
ručně ve vaničce
vhodné použití plyšového hadříku uzavřeného na plocho do držadla,
vymývací prostředek:
-
•
•
klišé vymyvatelná vodou – vodovodní
voda (25°C),
klišé vymyvatelná alkoholem – směs
ethylalkoholu, n-propanolu, n-butanolu
a destilované vody.
automatické vymývací zařízení
- dostupná i zařízení obsahující 3 sekce:
UV-osvitovou jednotku, vymývací
a sušící sekci.
Zařízení ESC-COMEC SV
obsahující 3 sekce
Tiskové barvy
-
velmi blízké k sítotiskovým,
odlišují se použitím rychleji se odpařujícího ředidla, svou viskozitou,
pigmenty a krycí schopností,
pigmenty v tampónových barvách mnohem jemněji rozemlety (6 mm).
- použití:
• fyzikálně schnoucí barvy – jednosložkové,
• chemicky zasychající barvy (tvrditelné) – dvousložkové,
• UV tvrditelné barvy,
• speciální barvy – vypalované keramické barvy.
-
- požadavky na barvu:
•
•
•
•
•
přilnavost k potiskovanému povrchu,
oděruvzdornost,
rychlé zasychání,
odolnost proti chemikáliím,
stálost na světle.
Sušení
 pro zrychlení sušení a zlepšení adheze barvy se nabízí tři různé systémy:
•
•
•
horkovzdušné sušící zařízení,
infračervený zářič,
zařízení pro ožeh plamenem (hořák).
Horkovzdušné sušící zařízení
= sušení horkým vzduchem  levný systém,
- proud vzduchu se směruje ohebnými
hadicemi a nástavci na pozici
potiskovaného předmětu, kterou
v tiskovém taktu zaujme po tisku,
- umožňuje zlepšit adhezi dvousložkové
barvy na polyethylenu.
Horkovzdušné
sušící zařízení
Rozdělení tampónových tiskových strojů
Základní typy strojů:
- stolní stroje
- stojanové stroje
- in-line stroje
Grafické techniky
Hlubotisk
Princip a uplatnění hlubotisku
Hlubotisk
, obaly
Knihtisk
Flexotisk
82
Využití hlubotisku
Kvalita tisku:
– kvalita je stabilní, splňuje
nejvyšší nároky
– je srovnatelná s ofsetem
a flexotiskem ve všech
parametrech hodnocení
– vyznačuje se měkčími
přechody v 1/2 a 3/4 tónech
tištěného obrazu
– tisk až 140 l/cm – např.
v tisku poštovních známek,
cenin, bankovek
– jediná technologie, která
reprodukuje nejvěrněji
polotónovou předlohu
– klasický hlubotisk
Velké výhody hlubotisku:
– největší tónový rozsah ze všech
tiskových technik
– původně využíván v tisku publikací
V současnosti:
– vysoká výdržnost TiF
– vysoká rentabilita kotoučového tisku
– možnost plynulé změny tiskové délky
(pořízení tiskových válců s
požadovaným obvodem) přináší
možnost nekonečného tisku (tisk tapet
a obalových prostředků)
Typický výsledek tisku – hlubotisk:
- velmi kvalitní tisková reprodukce obrazu.
- neostré okraje písma
83
Využití hlubotisku v současné době
Obalová technika
– potisk papíru, kartonu lepenky
– potiskuje široký sortiment fólií – pro flexibilní obaly
nesavé a flexibilní materiály: PP, PE, PVC, PET, Al
folie
– luxusní obaly, etikety
– tištěno ve velkých nákladech
(V posledních letech přechází část produkce výroby
flexibilních obalů z hlubotisku na flexotisk, především
z důvodu nižší pořizovací ceny TiF a tisku.)
Časopisy, katalogy, inzertní přílohy novin
– díky vysoké kvalitě tisku si hlubotisk udržuje
poměrně stálý sortiment zakázek v
časopisecké a katalogové produkci
– zejména obrazové zaměření
– tištěno ve velkých nákladech
84
Zpracování dat, příprava layoutu
Počítačové pracoviště:
- provádí se zde zhotovení kompletního náhledu
("layout") tiskových forem pro všechny dané
tiskové barvy.
- tisková data - jednotlivé obaly nebo stránky
časopisu se rozvrhnou optimálně na plochu
tiskového válce
- příjem a zpracování dat, sken, digitální nátisk,
řídící počítač rytí, rycí automat
Dále se do souboru doplňují:
- registrační značky pro automatickou regulaci
soutisku barev (klíny, body, obdélníky)
- soutiskové značky pro vizuální kontrolu soutisku
(křížky, soustředné kružnice)
- řezací značky pro kotoučové řezačky (linky)
- značky pro knihařské zpracování (křížky, linky,
číslice atd.);
- rastrová i plná pole pro případnou kontrolu
kvality vybarvenosti tisku.
Mac Gravocomplete
DTG
Rytí
Zpracovaná
data jsou
okamţitě
pouţita pro
vlastní rytí
Pracoviště DTG (Direct To
Gravure) &GRAVOCOMPLETE
85
Tiskové formy v hlubotisku - skupiny
1
2
Tónové hodnoty v hlubotisku:
1) Hloubkově variabilní princip:
- na základě zpracování pigmentové kopie
- hloubka jamky je variabilní v závislosti
na tónové hodnotě - klasický hlubotisk
2) Plošně variabilní princip:
- hloubka jamky je konstantní ve všech
tónových hodnotách a plocha jamky je
variabilní v závislosti na tónové hodnotě
- autotypický hlubotisk
3) Hloubkově a plošně variabilní princip:
- velikost a hloubka jamky je variabilní
- poloautotypický hlubotisk
3
Hlubotiskový válec
připravený k tisku
– na válci je
zhotoven tiskový
motiv - tiskové jamky
86
Příprava hlubotiskového válce
Tiskovou formu v hlubotisku tvoří v současné době
pouze válec.
Postup galvanické přípravy hlubotiskového válce:
a) opracování ocelového jádra - nanáší se tenká vrstva
niklu (Ni) - proti korozi, udržuje pevnost měděné (Cu) vrstvy
b) mědění – Cu vrstva (dva postupy)
c) zhotovení tiskového obrazu
d) chromování – Cr vrstva – pro zvýšení odolnosti
povrchu tiskového válce proti oděru (rakle, barva, substrát)
- maximální zvýšení tiskové výdržnosti
e) vyleštění
Cu
Galvanická vana
Cr
Galvanické jednotky pro
Cu a Cr pokovování hlubotiskových válců
87
Způsoby přípravy hlubotiskového válce
Liší se: ekonomicky, technologicky,
ekologicky:
2) Polishmaster
– nanesená Cu vrstva
(2 – 4 mm)
– použitelná pro
cca 5 zakázek
– po opracování
povrchu (viz obr.)
je tloušťka základní
vrstvy obnovována
– tento způsob představuje snížení
ekologické zátěže
1) Ballardova slupka
– nejstarší a u nás rozšířený způsob
– tenká Cu vrstva (0,1 mm ) využita
k tisku (viz obr.)
– po vytištěni nákladu se vrstva
oddělí od povrchu monolitického
válce
– po nanesení dělící mezivrstvy se
nanesení tenké Cu vrstva opakuje
88
Rytí hlubotiskových válců
◄ Poloautotypický hlubotisk
Zpracovaná data v DTP
– pro jednotlivé tiskové válce – tiskové barvy,
přecházejí z řídícího systému – po softwarové úpravě
do rycí jednotky (rytí diamantem, vypalování laserem)
1
3
4
Směr pohybu válce
2
Schéma rycího ústrojí
1
2
Rycí jehla
Čidlo odstupu
(klouzavá botka)
3
Tisková jamka
4
Odřezávací nůţ
Princip:
a) Čidlo odstupu zajišťuje, aby rycí
hlava byla stále ve stejné vzdálenosti
od povrchu válce
b) Rycí jehla s diamantovým hrotem
vytváří tiskové jamky
c) Odřezávací nůţ odstraňuje
výstupky mědi (groty)
89
Princip rytí
Rycí hlava
automatu:
– obsahuje rydlo,
na kterém je
upevněn diamant
– u rastru
60 linek/cm je
rychlost rytí:
0,36 m² plochy
za 1 hodinu
Rycí hrot
Světlé
tóny
Střední
tóny
Tmavé
tóny
a) Základní princip elektromechanické rycí metody:
Tiskové prvky:
– tónový rozsah
3 - 98 %.
– rastrová síť
různých hodnot
54 – 140 l/cm
– mezi jamkami
vznikají nosné
můstky,
pro stěrač
90
Úhly rytí ve čtyřbarvotisku
Schéma
čtyř
rycích
úhlů
Schéma tiskové růţice
v hlubotisku
Pro rytí se uţívají 4 úhly:
- nejedná se jako v ofsetu o natočení sítě
tiskových bodů, ale o různé tvary vyrytých jamek
- při soutisku barev nevzniká tisková růžice – jako
v ofsetu, ale tiskové body jednotlivých barev se
skládají jedna na druhou.
91
3) Princip tisku
6
5
4
3
2
1
1 Barevník
4
Tlakový válec (presser)
2 Formový válec
5
Potiskovaný pás
3 Stěrač (rakle)
6
Sušící skříň
Princip hlubotisku:
– rotační způsob tisku
– na kotoučových strojích
2
– tisková barva řídce tekuté
konzistence je z barevníku (1) nanášena na povrch formového
válce, obraz je tvořen tiskovými jamkami, které se naplní
barvou (2)
– přebytečná barva je z povrchu tiskové formy setřena
ocelovým stěračem (raklí) (3)
– působením tlakového válce (presseru) (4) dochází k přenosu
větší části barvy z jamek na potiskovaný materiál (5).
– po tisku probíhá následně sušení barvy
v sušícím zařízení (6)
92
Charakteristiky tisku
- Hlubotisk je jednou z nejrozšířenějších
technik v obalovém průmyslu.
- Mezi základní výhody patří velká životnost
hlubotiskových forem a vysoké výkony
hlubotiskových kotoučových strojů a možnost
změny tiskového raportu.
- V současnosti se využívají pouze rotační
kotoučové vícebarvové stroje.
Na rozdíl od strojů archových –
(v minulých 15-20 létech postupně zanikly),
se vyznačují vysokými výkony
(40-50 tisíc obratů/hod), krátkými přípravnými
časy tisku, finálním zpracováním a úpravou
tiskovin.
93
Hlubotiskový kotoučový stroj
2
4
1
5
3
1
Odvíječ
2 Transport pásu
3 Tiskové jednotky
4 Sušící zařízení
3
3
Hlediska rozdělení kotoučových strojů:
podle produkce:
– obalářské:
– potisk papíru, kartonu
– potisk fólií - plasty, hliník
– časopisecké:
– potisk papíru
podle konstrukce:
– počet tiskových jednotek
– formát potiskovaného materiálu
( úzkoformátové, širokoformátové)
– využití (jednoúčelové, variabilní)
– kombinace s jinou tiskovou
technikou (flexotisk, ocelotisk)
5 Vykladač
94
Způsob schnutí hlubotiskových barev
– v hlubotisku je charakteristický
přenos relativně velkého množství
barvy, tím je zaručena možnost
dokonalého vybarvení tisku,
především v přechodech ze světla do
plné plochy nebo v půltónech
– proto jsou hlubotiskové barvy pro
tisk obalů a časopisů nízko
konzistentní
– těkavá rozpouštědla nebo voda se
odpařují – fyzikální způsob schnutí
– na potiskovaném materiálu vytváří
pevný barvový film
– vodou ředitelné hlubotiskové barvy
v potiskování savých materiálů: papíru
- tapet, vlnité lepenky…
– nepřinášejí žádný principiální
problém ve schnutí barev
95
DIGITÁLNÍ TISK
Úvod
Pro klasické (konvenční) tiskové techniky je nezbytným předpokladem
vytvoření tiskové formy, jejíž vlastnosti pak rozhodují o způsobu tisku, typu
tiskových barev a konstrukci tiskových strojů. Digitální tisk se od těchto
technologií liší právě absencí reálné a trvalé tiskové formy. Svůj název
odvozuje od skutečnosti, že tisk probíhá přímo z digitálních podkladů,
přenesených do tiskového stroje.
Digitální tisk je použitelný v mnoha oborech polygrafické výroby, kde může
doplňovat, příp. nahrazovat konvenční tiskové techniky - např. ofset při
malonákladovém tisku, sítotisk při velkoformátovém tisku nebo flexotisk při
obalovém tisku. Použití digitálního tisku je podmíněno jeho výhodností pro
daný typ zakázky.
Výhody
Digitální tisk je použitelný v mnoha oborech polygrafické výroby, kde může
doplňovat, příp. nahrazovat konvenční tiskové techniky - např. ofset při
malonákladovém tisku, sítotisk při velkoformátovém tisku nebo flexotisk při
obalovém tisku. Použití digitálního tisku je podmíněno jeho výhodností pro
daný typ zakázky.
Tisk variabilních dat
Tisk variabilních dat je umožněn novým vytvářením obrazu pro každý
výtisk. To je využíváno při personalizaci, kdy každý výtisk obsahuje jinou
informaci; často se jedná o číslo nebo údaje spojené s osobou adresáta
tiskoviny.
Tisk na požádání (print-on-demand)
Výhodu tisku na požádání lze snadno ukázat na příkladu nakladatelství.
Při použití klasických tiskových technik je z ekonomického hlediska nutné
publikaci vytisknout (a posléze prodat) v určitém nákladu. Řada publikací
je z tohoto důvodu nerentabilní. Zakázky, jejichž předpokládaná prodejnost
překročí tento minimální náklad, jsou vytištěny, a v případě vyšší poptávky
se následně dotiskují v podobných nákladech. Při použití digitálního tisku
je minimální výše nákladu pro dosažení rentability mnohem nižší
a publikaci lze kdykoliv později dotisknout i po jednotlivých kusech.
Základní rozdělení
V současné době je využíváno několik digitálních technologií, z nichž
nejrozšířenější jsou elektrofotografie a inkjetový tisk.
Inkjetový tisk
Elektrografie
Inkjetový tisk
lnkjetový, příp. inkoustový či tryskový tisk je z hlediska vytvoření obrazu
nejjednodušší digitální tiskovou technikou. Inkoust je vystřikován přímo na
potiskovaný materiál. Současný inkjetový tisk využívá dva základní
principy řízení tvorby proudu kapek, označované jako kontinuální a tzv.
drop-on-demand.
Kontinuální tisk
Při kontinuálním tisku je generován souvislý proud kapek daného objemu.
Ze zásobníku je inkoust přiváděn do generátoru kapek, ze kterého jsou
účinkem periodického tlakového působení piezoelektrického krystalu
(viz kap. 12.1.2) vystřikovány kapky mezi dva páry elektrod. Jednotlivé
kapky mohou být nabíjeny a následně vychylovány z přímého směru.
Způsob, kdy kapky, které mají vytvořit obraz, nejsou nabíjeny a dopadají na
potiskovaný materiál, zatímco ostatní kapky jsou nabity, vychýleny
z přímého směru, zachyceny a vráceny zpět do zásobníku inkoustu
Drop-on-demand.
U této technologie jsou na základě digitálních tiskových podkladů
generovány elektrické impulsy způsobující vystřelení kapek - na rozdíl od
kontinuálního tisku jsou tedy vystřelovány pouze ty kapky, které tvoří
obraz. Jak vyjadřuje angl. Výraz drop-on-demand, používaný pro označení
tohoto způsobu tisku i v češtině, jsou kapky vytvářeny podle potřeby - "na
požádání".
Generátor
kapek
Tisková
hlava
Papír
Směr
pohybu
papíru
Data
Inkoust
Řídící
signál
Piezoelektrický inkjetový tisk
Piezoelektrické systémy využívají k vystřikování kapek inkoustu z tiskové
hlavy tzv. obráceného piezoelektrického jevu. K piezoelektrickému jevu
dochází u některých krystalických látek a jeho podstatou je, že se krystal
při stlačení elektricky nabije. Obrácený piezoelektrický jev spočívá ve
změně rozměru či tvaru krystalu po přivedení elektrického napětí; bez
napětí se krystal vrací do původního tvaru.
Elektrofotografie
Fotovodivý povrch obrazového válce je nejprve nabit v nabíjecí jednotce.
Osvitem jsou vybita určitá místa, čímž dojde k vytvoření latentního obrazu,
který je následně vyvolán pomocí elektricky nabitého toneru. Z vyvolaných
míst je toner pře nesen na potiskovaný materiál, kde je zafixován pomocí
vysoké teploty. Latentní obraz je z povrchu obrazového válce odstraněn
mazací jednotkou a zbytky toneru jsou mechanicky odstraněny v čisticí
jednotce. Posledním krokem tiskového cyklu je odstranění zbytkového
náboje z povrchu válce expozicí světlem ve vybíjecí jednotce.
Kvalita tisku a její hodnocení
Kvalitu tisku ovlivňují následující faktory:
• Typ tiskoviny
• Grafický návrh
• Příprava tisku
• Potiskovaný materiál
• Tisk
• Zušlechťování a dokončovací operace
Standardizace:
Usnadnění automatizace a řízení výrobních postupů
(mezinárodní norma ISO 12647)
Hodnocení optických vlastností
•
•
•
•
•
Hodnocení barev
Tónová hodnota a nárůst tónové hodnoty
Tiskový kontrast
Přijímavost tiskových barev
Chyba odstínu a čistota procesních barev
Hodnocení barev
Barevný vjem je výsledkem vzájemného působení tří faktorů - pozorované
barevné plochy, osvětlení a citlivosti zrakového systému. Měření se za
podmínek standardního osvětlení a pozorovatele redukuje na měření
optických vlastností barevné plochy, tj. její schopnosti určitý podíl
dopadajícího světla absorbovat nebo odrážet. K tomu se využívá
denzitometrie nebo spektrofotometrie.
R+B=M
magenta
G + M = white
R+B=M
R+G=Y
yellow
B + Y = white
R+G=Y
G+B=C
cyan
R + C = white
G+B=C
Tónová hodnota a nárůst tónové hodnoty
Tónová hodnota A je veličina, která dnes nahrazuje dříve používaný termín plošné
pokrytí a udává se v procentech. Pro její stanovení je třeba naměřit optickou
hustotu plné plochy procesní barvy. Kvalitu tisku charakterizuje rozsah
reprodukovatelných tónových hodnot, tj. interval daný nejnižší a nejvyšší
rozlišitelnou tónovou hodnotou.
Pomocí nárůstu tónové hodnoty ΔA je popisována změna plochy tiskových bodů
např. v důsledku přenosu barvy působením tlaku během tisku.
Tiskový kontrast
Optimální vybarvení tisku je charakterizováno nejmenším množstvím tiskové barvy,
jímž se dosáhne největší optické hustoty, aniž zároveň nastane výrazné rozšíření
autotypických bodů. Rozšíření se projevuje sléváním plochy ve stínech, tím se
zmenšuje podíl bílé nepotištěné plochy a klesá kontrast.
Přijímavost tiskových barev T (trapping)
Parametr vyjadřující schopnost barvy přijímat další vrstvu barvy při tisku do mokré.
Přijímavost ovlivňují především fyzikální vlastnosti barvy (viskozita, lepivost a
rychlost zasychání), tloušťka barvové vrstvy a také pořadí barev při tisku, konstrukce
tiskového stroje, ovlivňující časový interval mezi tiskem jednotlivých barev, a tiskový
tlak. Obecně platí, že nevysušená vrstva tiskové barvy (mokrá) přijme tenčí vrstvu
další barvy než vrstva dokonale vysušená.
Kontrolní proužky a jejich využití pro hodnocení kvality tisku
O doplnění nátiskového archu o kontrolní proužek se postará nátiskový software, který
obvykle nabídne uživateli možnost volit typ. Existuje několik základních
standardizovaných proužků, které se navzájem liší počtem a skladbou barevných polí
(konkrétní vzhled proužku navíc závisí na použitém měřícím přístroji). Se standardními
proužky je možné nátiskové i certifikační programy používat bez složitějšího nastavování
přímo v základní konfiguraci, navíc s jistotou, že výstup z libovolného nátiskového
program bude možné ověřit jakoukoliv profesionální certifikační aplikací. Zejména
v Evropě se na pozici převládajícího standardu prosadil proužek Ugra/FOGRA
MediaWedge V2.2. Protože je proužek tištěn spolu s motivem, a na oba jsou aplikována
stejná pravidla správy barev, odpovídá simulovanému tiskovému procesu i barevnost
polí proužku.
Kontrolní proužky a jejich využití pro hodnocení kvality tisku
Další jevy spojené s kvalitou tisku
Deformace tiskových bodů v důsledku smyku, zdvojování nebo rozmazání
Přesnost soutisku obrazů v jednotlivých barvách

(2). - Střední škola mediální grafiky a tisku

Transkript

Podobné dokumenty

usb flash disky

CTP osvitové jednotky

Ceník inzerce - CZECH NEWS CENTER as

Ceník inzerce - CZECH NEWS CENTER as

Přednáška 1

HLUBOTISK

Polygrafický tahák — Speciální edice 4 Historie litografie

Nasávaná vláknina z Huhtamaki

Typová řada MORLOCK MKM Plně automatické čištění tamponů

ColorMunki Display: ovládněme barvy

Sestava 1

ryobi 520gx

Pullex Bodenöl 50527 ff

Aha! Křížovky

Ochranné oděvy

COUTH MC 2000 Kompletní řešení mikroúderového

Radek Fiala

VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY společnosti KING STYLE s.r.o.

poštovní obálky › poštovní tašky ›

obálky a tašky

Blesk Křížovky

L1 – Lesson 1 - Pranic Energy Healing