TECHNOLOGIE TESAŘ 1

TECHNOLOGIE
TESAŘ
1
Název a adresa školy:
Střední odborné učiliště stavební Pardubice s. r. o., Černá za Bory 110, 533 01 Pardubice
Autoři: Ing. Jiří Jirout, Lenka Štěrbová – AJ, Jan Bartoš – NJ
Název projektu: Inovace odborné výuky odborných oborů
Číslo projektu: CZ.1.07/1.1.28/02.0033
1
Název a adresa školy:
Střední odborné učiliště stavební Pardubice s. r. o., Černá za Bory 110, 533 01 Pardubice
Zřizovatel:
Ing. Milan Randák, Jiránkova 2285, 530 02 Pardubice
název ŠVP:
tesař
Délka a forma vzdělání:
3 roky v denním studiu
Dosažený stupeň vzdělání:
střední vzdělání s výučním listem
platnost ŠVP: od 1. 9. 2010
Odborné cíle vzdělávání v předmětu technologie
Cílem vyučovacího předmětu technologie je poskytnout žákům odborné vědomosti v oblasti
pracovních metod a technologických postupů souvisejících s používáním nářadí, strojů a zařízení pro
tesařské práce.
Žáci se seznámí s přípravou a organizací pracoviště, stanovením spotřeby materiálu i počtu
pracovníků, s potřebným nářadím, pracovními pomůckami a mechanizačními prostředky.
Nejdůležitější učební látkou jsou pak různé technologické postupy a normy, které žák musí při
tesařských pracích správně používat.
Důraz je kladen na znalosti předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, protipožárních předpisů.
Technologie je profilujícím předmětem oboru. Je úzce mezipředmětově vázán na předměty
technické zobrazování, stavební konstrukce, materiály a odborný výcvik. Ve výuce jsou využívány
i poznatky z všeobecně vzdělávacích předmětů, především matematiky, chemie a fyziky.
Obsahem učiva 1. ročníku jsou tyto tematické celky: bezpečnost a ochrana zdraví při práci, hygiena
práce, konstrukční systémy a konstrukční části budov, elektrické zařízení – zdroje a rozvod elektrické
energie, nástroje, nářadí a pracovní pomůcky pro tesařské práce, prostředky pro dopravu a montáž,
ruční opracování dřeva, tesařské spoje, spojování dřeva mechanickými prostředky, základy ručního
opracování kovů, základní tesařské konstrukce.
2
Obsah
1
BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI, HYGIENA PRÁCE .......................................................................... 5
1.1
1.2
POŽADAVKY NA ZAJIŠTĚNÍ STAVENIŠTĚ ..............................................................................................................................5
ZAŘÍZENÍ PRO ROZVOD ENERGIE ......................................................................................................................................5
2
KONSTRUKČNÍ SYSTÉMY A KONSTRUKČNÍ ČÁSTI BUDOV ................................................................................... 7
3
ELEKTRICKÉ ZAŘÍZENÍ – ZDROJE A ROZVOD ELEKTRICKÉ ENERGIE .................................................................... 11
3.1 STROJE NA STEJNOSMĚRNÝ A STŘÍDAVÝ PROUD ...............................................................................................................11
3.1.1
Stejnosměrné stroje ...................................................................................................................................11
3.1.2
Střídavé stroje ............................................................................................................................................12
3.2 ROZVOD ELEKTRICKÉ ENERGIE NA STAVENIŠTĚ.................................................................................................................14
3.2.1
Přípojky a rozvaděče ..................................................................................................................................14
3.2.2
Pojistky, jističe a vypínače ..........................................................................................................................15
3.2.3
Vodiče a kabely ..........................................................................................................................................17
3.2.4
Elektrický ohřev ..........................................................................................................................................18
3.2.5
Elektrické osvětlení.....................................................................................................................................19
3.3 BOZP PŘI PRÁCI S ELEKTRICKÝM ZAŘÍZENÍM A PRVNÍ POMOC PŘI ÚRAZECH...........................................................................19
3.3.1
Předcházení úrazů elektrickým proudem ...................................................................................................19
3.3.2
Protipožární předpisy .................................................................................................................................20
4
NÁSTROJE, NÁŘADÍ A PRACOVNÍ POMŮCKY PRO TESAŘSKÉ PRÁCE ................................................................. 22
5
PROSTŘEDKY PRO DOPRAVU A MONTÁŽ ......................................................................................................... 28
5.1
5.2
5.3
5.4
5.5
5.6
5.7
6
AUTOMOBILOVÁ DOPRAVA .........................................................................................................................................28
VRÁTKY ..................................................................................................................................................................29
STAVEBNÍ VÝTAHY.....................................................................................................................................................30
ZÁVĚSNÉ LÁVKY ........................................................................................................................................................31
ŠPLHACÍ PRACOVNÍ PLOŠINY........................................................................................................................................31
JEŘÁBY ...................................................................................................................................................................31
PROSTŘEDKY PRO VÝROBU A DOPRAVU MALT A BETONŮ ...................................................................................................33
RUČNÍ OPRACOVÁNÍ DŘEVA ............................................................................................................................. 35
6.1 MĚŘENÍ A ORÝSOVÁNÍ ...............................................................................................................................................35
6.1.1
Měření ........................................................................................................................................................35
6.1.2
Rýsování na řezivo......................................................................................................................................35
6.2 ŘEZÁNÍ ...................................................................................................................................................................36
6.3 SEKÁNÍ ...................................................................................................................................................................38
6.4 ŠTÍPÁNÍ ..................................................................................................................................................................38
6.5 HRANĚNÍ ................................................................................................................................................................39
6.6 DLABÁNÍ .................................................................................................................................................................40
6.7 BROUŠENÍ ...............................................................................................................................................................41
7
TESAŘSKÉ SPOJE ............................................................................................................................................... 43
8
SPOJOVÁNÍ DŘEVA MECHANICKÝMI PROSTŘEDKY ........................................................................................... 53
8.1 SPOJE DŘEVĚNÝMI A OCELOVÝMI PROSTŘEDKY ................................................................................................................53
8.1.1
Dřevěné spojovací prostředky ....................................................................................................................53
8.1.2
Ocelové spojovací prostředky.....................................................................................................................54
8.2 MOBILNÍ LISY A NALISOVÁNÍ STYČNÍKOVÝCH DESEK ..........................................................................................................59
8.3 LEPENÉ DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE ....................................................................................................................................59
8.4 SPOJOVÁNÍ KOMBINOVANÝMI PROSTŘEDKY ...................................................................................................................60
9
ZÁKLADY RUČNÍHO OPRACOVÁNÍ KOVŮ .......................................................................................................... 61
9.1
9.2
9.3
9.4
9.5
ORÝSOVÁNÍ .............................................................................................................................................................61
MĚŘENÍ ..................................................................................................................................................................62
RUČNÍ OPRACOVÁNÍ, DĚLENÍ, OBRÁBĚNÍ MATERIÁLU .......................................................................................................66
PILOVÁNÍ ................................................................................................................................................................70
SVÁŘENÍ A SPOJOVÁNÍ ...............................................................................................................................................74
3
10
ZÁKLADNÍ TESAŘSKÉ KONSTRUKCE .................................................................................................................. 82
10.1.1 Sloupek se sedlem ......................................................................................................................................82
10.1.2 Sedlo...........................................................................................................................................................83
10.1.3 Pásek ..........................................................................................................................................................83
10.1.4 Vzpěradlo ...................................................................................................................................................84
10.1.5 Věšadlo.......................................................................................................................................................84
10.1.6 Vzpínadlo ...................................................................................................................................................86
10.2
PLNOSTĚNNÉ NOSNÍKY ..........................................................................................................................................87
10.3
ZASTŘEŠENÍ VAZNÍKY ............................................................................................................................................89
11
4
POUŽITÁ LITERATURA....................................................................................................................................... 92
1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, hygiena práce
Nařízení vlády č. 591/2006 Sb. o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu
zdraví při práci na staveništích





Každý pracovník stavby musí 1x ročně projít povinným školením o bezpečnosti práce.
Na škole mají žáci Zápisník bezpečnosti práce. V něm mají zapsáno úvodní školení, které probíhá
druhý školní den. Na každé stavbě je do něj zapisováno školení bezpečnosti práce pro danou
stavbu.
Pracovníci (žáci) se pohybují pouze v určených prostorech a používají svěřené ochranné
prostředky (přilbu, postroj) a oděv.
Pracovník provádí na stavbě pouze takovou činnost, ke které byl pověřen a proškolen.
Pokud pracovník zjistí závadu v bezpečnosti práce, okamžitě ji odstraní, nebo nahlásí mistrovi,
případně stavbyvedoucímu.
1.1 Požadavky na zajištění staveniště
Stavby, pracoviště a zařízení staveniště musí být ohrazeny nebo jinak zabezpečeny proti vstupu
nepovolaných fyzických osob, při dodržení následujících zásad:
 Staveniště v zastavěném území musí být na jeho hranici souvisle oploceno do výšky nejméně
1,8 m.
 U liniových staveb nebo u stavenišť, popřípadě pracovišť, na kterých se provádějí pouze
krátkodobé práce, lze ohrazení provést zábradlím skládajícím se alespoň z horní tyče upevněné
ve výši 1,1 m na stabilních sloupcích a jedné mezilehlé střední tyče.
 Nelze-li u prací prováděných na pozemních komunikacích z provozních nebo technologických
důvodů ohrazení ani zábrany provést, musí být bezpečnost provozu a osob zajištěna jiným
způsobem, například řízením provozu nebo střežením stavby.
 Nepoužívané otvory, prohlubně, jámy, propadliny a jiná místa, kde hrozí nebezpečí pádu
fyzických osob, musí být zakryty, ohrazeny nebo zasypány.
 Po celou dobu provádění prací na staveništi musí být zajištěn bezpečný stav pracovišť
a dopravních komunikací.
 Přístup na jakoukoli plochu, která není dostatečně únosná, je povolen pouze tehdy, pokud je
vhodným technickým zařízením nebo jinými prostředky zajištěno bezpečné provedení práce,
popřípadě umožněn bezpečný pohyb po této ploše.
1.2 Zařízení pro rozvod energie
Rozvody energie, existující před zřízením staveniště, musí být identifikovány, zkontrolovány
a viditelně označeny.
Dočasná elektrická zařízení na staveništi musí splňovat normové požadavky a musí být podrobována
pravidelným kontrolám a revizím ve stanovených intervalech.
Hlavní vypínač elektrického zařízení musí být umístěn tak, aby byl snadno přístupný, musí být
označen a zabezpečen proti neoprávněné manipulaci a s jeho umístěním musí být seznámeny
všechny fyzické osoby zdržující se na staveništi. Pokud se na staveništi nepracuje, musí být elektrická
5
zařízení, která nemusí zůstat z provozních důvodů zapnuta, odpojena a zabezpečena proti
neoprávněné manipulaci.
Pro každou činnost na stavbě jsou dány bezpečnostní opatření – budou probrána v jednotlivých
tématech.
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1. Co víš o školeních BOZ?
2. Jaká zabezpečení staveniště provádíme?
3. Jaká rizika nám hrozí na stavbě?
4. Co mohu na stavbě provádět?
6
2 Konstrukční systémy a konstrukční části budov
Obory stavebnictví
A. Pozemní stavebnictví
 občanská výstavba – školy, nemocnice
 halové objekty – obchodní domy, multikina
 budovy pro bydlení – RD (rodinné domy), bytovky, panelové domy
B. Průmyslové stavebnictví
 pozemní objekty – výrobní haly
 věže a stožáry, ČOV (čistírny odpadních vod)
 žárotechnické objekty
C. Inženýrské stavebnictví
 mosty, silnice, dálnice, železnice
 podzemní vedení – vodovod, kanalizace
 nadzemní vedení – energetické rozvody
D. Vodohospodářské stavebnictví
 přehrady, jezy, hráze, meliorace
E. Vojenské stavby
 letiště, sklady
Díl stavby
7
Stavební díl
= jednoznačně určená část stavby












zemní práce
základy
stěny a sloupy, otvory
stropy
schodiště
střechy
příčky
povrchy
zdravotní technika, vytápění
elektroinstalace, vzduchotechnika
vybavení budov zabudovaný nábytek, strojní zařízení – výtahy
montované konstrukce (skelet) a kompletizované sestavy (bytové jádro)
Konstrukční systémy
1. stěnové
 podle polohy svislých konstrukcí: podélné, příčné, obousměrné
STĚNOVÝ PODÉLNÝ
STROPNÍ
PANELY
OBVODOVÁ STĚNA
NOSNÁ STĚNA
STĚNOVÝ PŘÍČNÝ
NOSNÁ STĚNA
OBVODOVÁ ST ĚNA
STROPNÍ
PANELY
NOSNÁ STĚNA
STĚNOVÝ OBOUSMĚRNÝ
8
NOSNÁ STĚNA
2. sloupové
SLOUPOVÝ PODÉLNÝ
STROPNÍ
PANELY
ZTUŽIDLO
OBVODOVÁ STĚNA
PRŮVLAK
NOSNÝ
SLOUP
SLOUPOVÝ PŘÍČNÝ
STROPNÍ
PANELY
PRŮVLAK
NOSNÝ
SLOUP
ZTUŽIDLO
SLOUPOVÝ OBOUSMĚRNÝ
ZTUŽIDLO
PRŮVLAK
ZTUŽIDLO
JÁDRO
NOSNÝ
SLOUP
PRŮVLAK
SLOUPOVÝ JÁDROVÝ
PRŮVLAK
NOSNÝ
SLOUP
PRŮVLAK
PRŮVLAK
PRŮVLAK
9
3. kombinované
 stěny a sloupy
a) podélné
b) příčné
Hlavní druhy prací
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
HSV – hlavní stavební výroba
PSV - přidružená stavební výroba
SPD - speciální dokončovací práce - klempíř, sklenář
TZB - technická zařízená budov - voda, plyn, kanalizace
Přípravné práce - výroba betonu, prefabrikátů
Pomocné práce - výroba bednění, oprava strojů, stavba lešení
doprava - na staveniště a k místu zabudování
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1. Nakresli a vysvětli rozdíly mezi konstrukčními systémy.
2. Jaké druhy stavebních prací znáš?
10
3 Elektrické zařízení – zdroje a rozvod elektrické energie
3.1 Stroje na stejnosměrný a střídavý proud
3.1.1 Stejnosměrné stroje



velká tažná síla, plynulá změna otáček stroje (např. u elektrických lokomotiv, trolejbusů, pohonů
tažných strojů a pohonů s regulovatelným počtem otáček)
třífázový proud v rozvodných sítích se usměrňuje v usměrňovačích na stejnosměrný proud, nebo
se vyrábí v dynamu poháněném motorem
stejnosměrný motor může pracovat i jako generátor (dynamo) pro výrobu stejnosměrného
proudu (např. galvanovny, nabíjení akumulátorů)
Hlavní části stejnosměrného stroje:
a) stator
 skříň (magnetové těleso) + póly s cívkami připevněnými k vnitřní straně skříně
b) rotor s komutátorem
 dynamové plechy + žlábky po obvodu, v nichž je uloženo vinutí
 cívky vinutí připojeny k lamelám komutátoru
 mezi lamelami: izolační vložky
 na komutátoru řada kartáčů, propojeny ty, které mají stejnou polaritu
Princip:
1. indukce střídavého napětí na vinutí při otáčení v magnetickém poli
2. konce cívky připojeny ke dvěma půlkruhovým lamelám → současně se otáčejí lamely s cívkou
a přicházejí střídavě pod kladný a záporný kartáč (pod záporný kartáč jde lamela s cívkou
severního pólu, pod kladný lamela s cívkou jižního pólu)
3. změna polarity napětí na kartáčích (napětí má stejný směr a vnějším obvodem prochází
stejnosměrný proud)
Použití:





kolejová doprava pro pohon elektrických lokomotiv, posunovacích plošin
pohon podávacích zařízení
k rámovým pilám pro plynulou změnu otáček a tím i plynulý posuv
pro pohon těžkých odvodňovacích strojů při výrobě vláknitých desek
jako svařovací agregáty v údržbářských dílnách
Nevýhody:

stejnosměrný proud se nedá odebírat přímo ze sítě
Druhy stejnosměrných strojů:
1. stroje s cizím buzením
 vinutí magnetů je napájeno z jiného stejnosměrného zdroje (akumulátoru, budiče nebo
usměrňovače)
 pro rychlé změny napětí (např. při napájení motorů tažných strojů)
2. stroje s vlastním buzením
 vinutí magnetů je napájeno přímo z rotoru
11
 dělí se dle připojení statoru k rotoru:
a) sériové motory
 stator a rotor zapojen za sebou → celý proud protéká rotorem a budicím vinutím, tažná
síla je značně velká
 spouštěč: reostat nebo kontrolér
 větší zatížení → větší proud, zvýšení magnetického pole, snížení otáček (při odlehčení
obráceně)
 při úplném odlehčení by se mohl poškodit rotor→ pro pohony, při kterých nemůže dojít
k úplnému odlehčení
 použití: velký záběrový moment a velká tažná síla, přičemž nezáleží na poklesu otáček při
zatížení
b) derivační motory
 vinutí statoru a rotoru zapojeno vedle sebe
 při měnícím se zatížení mají přibližně stejné otáčky
 spouštěč: odporový spouštěč zapojený spolu s vinutím rotoru do série
 výhoda: plynulá regulace otáček
c) kompaundní (smíšené) motory
 na magnetech sériové a derivační cívky → dvojité vinutí (podle toho, které budicí vinutí
převládá, mají vlastnosti sériových nebo derivačních motorů)
3.1.2 Střídavé stroje

střídavé motory
Druhy motorů:
1. synchronní
 do třech cívek, jejichž osy jsou vzájemně pootočeny o 120° přivedeme třífázový proud →
magnetka se mezi nimi otáčí, nejsilnější magnetické pole se postupně přesouvá z jedné cívky
na druhou → točivé magnetické pole
 výhoda: stálý počet synchronních otáček
 nevýhoda: nesnášejí přetížení, pro rozběh potřebují pomocné zařízení
 v dřevozpracujícím průmyslu se téměř nepoužívají
2. asynchronní = indukční
 nejpoužívanější
 jednofázové pro malé výkony nebo třífázové
a) s kotvou na krátko
části motoru
stator: kostra, statorové plechy, statorové vinutí, ložiskové štíty s ložisky, svorkovnice
tvoří ho mezikruží spojené z dynamových plechů (ve vnitřním obvodu má drážky pro vložení
třífázového vinutí, které po připojení na síť vytvoří točivé magnetické pole a tím způsobí
otáčení motoru)
rotor: hřídel, rotorové plechy, klec, ventilátor pro chlazení motoru
12
tvoří ho: válec z dynamových plechů (ve vnějším obvodu má drážky vyplněné vodivými
tyčemi, které jsou spojeny kruhy v tzv. rotorovou klec)
princip:
1. třífázový proud se přivede do vinutí statoru → vzniká otáčivé magnetické pole, jehož siločáry
přetínají vodiče rotoru a indikují v něm napětí → indukovaný proud
2. výsledek působení magnetického pole statoru a rotoru je krouticí moment, který roztočí
motor (počet otáček rotoru ‹ počet otáček otáčivého magnetického pole)
spouštění:


vypínačem (v okamžiku zapnutí vznik nežádoucího proudového nárazu → jen motory do 3 kW)
spouštěcím zařízením – např. přepínač hvězda – trojúhelník (při prvním zapnutí do hvězdy se
motor pomalu rozběhne a dosáhne-li počtu otáček, pootočením se zapne přepínač do
trojúhelníku)
b) s kroužkovou kotvou = s vinutým rotorem
použití: pro větší výkony
části motoru:
stator: podobný se statorem motoru s kotvou na krátko
rotor: třífázové vinutí podobné statorovému (uloženo v drážkách rotoru) je připojeno ke třem
sběrným kroužkům
sběrač (uhlíkové kartáče) – dotýkají se kroužků a odvádějí indukovaný proud ve vinutí rotoru
do odporu spouštěče
spouštěč (reostat)
princip:
1. vinutí připojeno na reostat → lze plynule měnit odpor okruhu rotoru během spouštění
2. při spouštění je do okruhu rotoru zapojen celý odpor spouštěče → nemůže vzniknout
proudový náraz
3. vinutím rotoru protéká plný indikovaný proud, protože spojovač odklopí sběrače od
sběracích kroužků, aby se zbytečně neopotřebovaly, a současně dochází ke spojení rotoru
nakrátko
Většina dřevařských strojů poháněna třífázovými asynchronními elektromotory o různých výkonech:




podávací zařízení 2,2 – 3 kW
frézovací stroje a kotoučové pily: 5,5 – 12 kW
odsávací ventilátory: 50 kW
sekačky: až 100 kW
vlastnosti třífázového asynchronního elektromotoru






funkční a konstrukční jednoduchost
spolehlivost, nízká poruchovost, dobrá odolnost proti elektrickému i mechanickému poškození
jednoduchá údržba
jednoduché ovládání
nízké nároky na obsluhu
samostatný rozběh s poměrně dobrým záběhovým momentem
13

možnost přetížení na běžnou míru
3.





komutátorové jednofázové motory
na střídavý proud s komutátorem
podobné sériovým stejnosměrným motorům
pracují na střídavý i stejnosměrný proud → univerzální
malé výkony
použití: malé ventilátory, šicí stroje, domácí elektrospotřebič a malé mechanizované stroje
3.2 Rozvod elektrické energie na staveniště
Elektrická energie se přenáší i do značné vzdálenosti. Elektrárny vyrábějí třífázový proud o napětí
6,3 kW nebo 10,5 kW a o frekvenci f = 50 Hz, jenž se pro dálkový přenos transformuje na 100 – 400
kW. Proud se přivádí do vnější rozvodny, kde se transformuje na 22 (35) kV. Transformací na vysoké
napětí se provádí kvůli co nejmenším ztrátám.
Proudem z rozvodny je napájena primární síť, kterou se proud rozvádí do distribučních stanic. V nich
se proud transformuje na 400/230 V a napájí se jimi sekundární = rozvodné sítě, jimiž se dostává
energie do osídlených oblastí. Průmyslové podniky mají zařízení na snížení napětí, odebírají tedy
přímo proud o velikosti 22 kV. Pro drobné odběratele se napětí snižuje v transformátorových a
rozvodných stanicích na 400/230 V a napájí se jimi terciální, tzv. spotřebitelská síť
3.2.1 Přípojky a rozvaděče
Z rozvodné sítě 400/230 V se přivádí proud do objektů přípojkou (holými vodiči nebo kabelem).
V objektech končí přípojka v rozvaděčích.
Rozvaděč (rozvodna)



rozvádí elektrickou energii ke spotřebičům
skříň z ocelového plechu (vestavěná do zdi, nebo umístěna na stojanu)
třífázový proud se rozděluje do 6 vývodů s proudem o napětí 230 V
dílenský provoz:



uzavřené litinové rozvodny, které jsou řešeny stavebnicově pro možné rozšiřování
uprostřed rozvodného zařízení jsou přípojkové skříně, z nichž se proud rozvádí do pojistkových
skříní
uvnitř rozvodny je osazen voltmetr, ampérmetr a vypínač
Mezi rozvaděče patří i zástrčky (vidlice) a zásuvky, které umožňují připojit přenosná zařízení a stroje.
Lze je používat i místo vypínačů pro proud do 10 A.
Přípojky

14
rozvádí proud k jednotlivým strojům (stroje jsou zakončené opět rozvaděči)
Pro spojování vodičů mezi sebou nebo pro připojení vodičů na elektrické spotřebiče se používají
svorky a svorkovnice, které jsou opatřené kryty (ochrana před napětím).
3.2.2 Pojistky, jističe a vypínače


ochrana proti přetížení proudem nebo zkratu
vznik zkratu: na vedení poruší izolace nebo vznikne jiné vodivé spojení mezi vodiči
Pojistky
Druhy pojistek:
1. Závitové pojistky
Při zkratu nebo přetížení se tavný drátek roztaví, přeruší se elektrický obvod a pružinka odtlačí
barevnou značku (terčík). Velikost pojistek je odstupňována.
barevná značení podle proudů:
červená: pojistka pro proud 10 A
modrá: pojistka pro proud 20 A
2. Zásuvné pojistky
 pro ochranu obvodů vysokého napětí
 uvnitř pojistky tavný vodič podobně jako v závitových pojistkách
Vložky závitových i zásuvných pojistek dle vypínací charakteristiky:
a) pro rychlé přetavení – na ochranu vedení se spotřebiči bez proudových nárazů – tepelné a
světelné spotřebiče
b) pro pomalé přetavení – na ochranu sítí a spotřebičů s proudovými nárazy - motory
Bezpečnost práce při manipulaci s pojistkami:
1. vypnutí hlavního vypínače před výměnou pojistek
2. uvědomit provozního elektrikáře, pokud se pojistky často taví
3. neopravovat ani nahrazovat tavné drátky v pojistkových vložkách
Jističe


samočinné vypínače
vypínají obvod při zkratu nebo přetížení a po zaniknutí poruchy nebo po jejím odstranění se
mohou bez výměny vypnout
Princip:
Proud prochází spínacími kontakty, bimetalickou vložkou, vinutím elektromagnetu a zhášecí cívkou.
Při zkratu vysune elektromagnet jádro cívky nahoru a uvede do činnosti kloubový vypínací
mechanismus. Kontakty se od sebe oddělí a ovládací páčka se vychýlí. Oblouk, vznikající při rozpojení
kontaktů, zhasíná cívka magnetickým polem. Při dlouhotrvajícím přetížení se bimetalická vložka
zvětšeným proudem zahřeje, prohne a vysune jádro cívky. Další činnost je stejná jako při zkratu.
15
Vypínače


vypínají a zapínají elektrické obvody
obráběcí stroje mají většinou tlačítkové vypínače (na panelech pevně připevněných na stroji,
nebo jsou upraveny jako visuté, panely mají namontované i kontrolní světla, případně jiné
elektrické přístroje
Prozatímní elektrická zařízení na staveništi






zřizuje se u krátkodobých nebo účelových zařízení, pokud po dobu jeho trvání bude zajištěna
ochrana osob a zařízení
hlavní vypínač musí být označený tabulkou a uzamykatelný ve vypnuté poloze
v době mimo provoz musí být vypnuto, pokud jeho vypnutí neohrozí bezpečnost osob nebo
provozu
nesmí se zřizovat v domácnostech a zemědělských objektech nebo v prostředí s nebezpečím
výbuchu a požáru
ČSN 33 2000-7-704 ed.2 pro prozatímní elektrická zařízení na staveništích a demolicích
nesmí být přístupná veřejnosti (zařízení nn musí být označena výstražnou tabulkou ze všech stran
možného přístupu, popř. musí být uzavřeno a označeno výstražnou tabulkou, zařízení vn musí
být uzavřeno a označeno výstražnou tabulkou)
Napojení na veřejnou distribuční síť distributora




projednáno s příslušným provozovatelem distribuční nebo lokální sítě
provádí ho příslušný provozovatel sítě
před připojením musí být provedena výchozí revize dle ČSN 33 1500 a ČSN 33 2000-6
nevyhovující zařízení nesmí být uvedeno do provozu
Vypínání v době mimo provoz




v době, kdy není prozatímní elektrické zařízení používáno, musí být vypnuto, pokud jeho vypnutí
neohrozí bezpečnost osob nebo provozu, výrobních a pracovních prostředků a zařízení
pojízdné stroje (např. transportéry a míchačky) musí být při přemísťování nebo posunu odpojeny
od pohyblivého přívodu
spotřebiče připojené na pevný zásuvkový rozvod staveniště, musí být v době pracovního klidu
také odpojeny hlavním vypínačem, nebo vysunutím vidlic ze zásuvek (pokud není ohrožena
bezpečnost osob či provozu)
rozvodnice musí být vždy uzamčeny i za provozu nebo uzavřeny tak, aby k jejich otevření bylo
nutné použít nářadí, hlavní vypínač musí být přístupná a vhodně označený
Jištění


dle ČSN 33 2000-4-43 ed. 2
nelze používat pojistkové tavné vložky na vyšší proud, než je pro daný případ stanoveno normou
Osvětlení




16
hodnoty osvětlení vnitřních prostor: ČSN EN 12464-1
hodnoty osvětlení vnějších prostor: ČSN EN 12464-2
přechodné výstražné osvětlení výkopů, lešení apod.: ČSN 33 2000-7-715
-svítidla a osvětlení: ČSN 33 2000-5-559


část svítidla, která se zahřívá, musí být namontována na hořlavé stěně tak, aby teplota stěny
nebo stropu při trvalém užívání nepřekročila 80°C
přenosné světelné zdroje musí být odolné proti mechanickému poškození
Rozvaděče a rozvodnice


skříně elektroměrových a přístrojových (pojistkových) rozvodnic: ČSN EN 60439-4
pokud nejsou oceloplechové, musí být namontovány na nehořlavou stěnu, nebo musí být
podloženy nehořlavou tepelně izolující podložkou (ČSN 33 2312)
Hromosvody


ochrana před účinky atmosférické elektřiny (ČSN EN 62305)
pokud v zařízení staveniště kovové konstrukce, ocelová lešení, jeřáby a velké ocelové nádrže,
musí být uzemněny
Prozatímní elektrická zařízení v průmyslových objektech





v případech nezbytné nutnosti (prozatímní postavení nebo přemístění strojů, napájení strojů, při
poruše na přívodu, při zkoušce strojů před odesláním a pro krátkodobé osvětlení pracoviště
zřízení jen s písemným souhlasem osoby odpovědné za elektrické zařízení, a to nejdéle na ½ roku
(déle jen po revizi a opětovném souhlase odpovědné osoby)
musí mít snadno přístupný hlavní vypínač, označený červenou barvou s nápadně odlišeným
barevným pozadím (ČSN 33 2000-5-537) a výstražnou tabulkou
hlavní vypínač musí mít možnost uzamknutí ve vypnuté poloze, nebo musí být vybaven
uzamykatelným krytem (ČSN 33 2000-7-704 ed. 2
připojení všech zařízení je nutno provést z rozvaděče s vypínači a pojistkami, všechny
svorkovnice i spoje vodičů musí být zakryté a spoje mimo to zajištěny před samovolným
rozpojením (spojování vodičů – ČSN 33 2000-5-52)
3.2.3 Vodiče a kabely
Vodiče
Druhy vodičů:
a) holé vodiče a lana
b) izolované vodiče
Materiál:
- dobře vodivý (např. měď, hliník) → zabraňuje ztrátám energie
Výhody měděných vodičů:


dobré elektrické a mechanické vlastnosti
pro všechny druhy prostředí (i agresívního a výbušného)
Výhody hliníkových vodičů:



odolnost proti kyselině sírové a dusičné
o ⅔ menší hmotnost než měď
dobré zpracování ve výrobě
17
Nevýhody hliníkových vodičů:



nevhodné pro chemicky agresivní, výbušné, hořlavé prostředí
nevhodné pro doly
nevhodné při instalacích náročný na bezporuchový provoz
Dřevěné budovy



vodiče lze instalovat v instalačních trubkách na povrchu
vedení je třeba chránit před mechanickým poškozením do výšky 1,2 m ochrannou lištou
přímo na dřevo lze položit pouze vodiče v pancéřových trubkách nebo kabely s pancéřovým
obalem
Kabely


pro vedení v zemi
některé druhy lze ukládat bez trubek na zeď nebo se vedou po stěnách strojů
3.2.4 Elektrický ohřev
Zdroje elektrického tepla
= tepla, které vzniká přeměnou z elektrické energie
Výhody elektrického tepla:







přesnost
pohotovost
jednoduchá regulace
čistota
pohodlí
bezpečnost při používání
velká tepelná účinnost = poměr tepla potřebného k zahřátí látky k celkově vynaložené energii
Druhy:
1. Jouleovo-Lenzeovo teplo – při průtoku elektrického proudu tuhými vodiči s odporem se mění
prakticky celý elektrický příkon na teplo
2. infrateplo – šíří se sáláním
3. dielektrické teplo – vzniká v dielektriku (izolantu), na které působí elektrické pole
4. teplo vířivých proudů – ve vodivém materiálu, který podléhá proměnlivému magnetickému poli
5. elektrický oblouk – zdroj nejvyššího napětí (na tavení kovů s vysokým bodem tavení)
6. jiskra – lokalizovaný zdroj tepla v místě dopadu jiskry (místní roztavení kovu, obrábění velmi
tvrdých materiálů = elektroerozivní obrábění)
Využití elektrického tepla:



18
elektrické pece
elektrické spotřebiče v průmyslu i domácnosti
vysoušení a lepení dřeva
3.2.5 Elektrické osvětlení
= umělé světlo
Zdroje osvětlení:
1. žárovka
 wolframové vlákno (do 25W vzduchoprázdné, nad 25 W plněné inertními plyny)
 nehospodárnost (5- 10 % elektrické energie se zužitkuje na světlo, ostatní na teplo)
 životnost 1000 h
2. výbojky
 trojnásobný výkon než žárovky
a) sodíkové
 vnitřní skleněná trubka naplněná neonem a malým množstvím sodíku (stříbrný povlak)
 zahřátím výbojky se pevný sodík změní na páru → sytě žluté světlo
 světlo dobře proniká překážkami (prach, dým, mlha) → osvětlení cest, nádraží, letišť
 nevhodné: v prostředí, kde je nutné rozeznávat barvy
 životnost 3000 h
b) rtuťové
 výboj vzniká mezi hlavní a pomocnou elektrodou → teplo mění rtuť na páru → vodivý prostor
mezi dvěma hlavními elektrodami
 více par → roste napětí
 plný světelný tok po 3 – 5 minutách
3. zářivky
 nízkotlaké rtuťové výbojky trubkového tvaru
 na vnitřní straně vrstva fluorescenční látky, která přeměňuje neviditelné ultrafialové záření
na viditelné
 podle druhu fluorescenční látky → modré (denní), bílé a růžové světlo
 dobré rozeznávání barev
 na světlo se přemění 18,5 % elektrické energie
 pro dlouhodobé a silné svícení: továrenské haly, obchody, školy, společenské místnosti
3.3 BOZP při práci s elektrickým zařízením a první pomoc při úrazech
3.3.1 Předcházení úrazů elektrickým proudem
Vznik úrazu:
- styk lidského těla s živými částmi elektrického zařízení
Předcházení úrazu:






vhodná izolace
vhodná poloha
ochranné uzemnění
nulování a uzemnění
ochranné vypínače
ochrana nízkým napětím
19
Účinek proudu na člověka








závisí na druhu a velikosti proudu, na dráze v lidském těle, na délce doby působení na organismus
nejnebezpečnější: střídavý proud s frekvencí 50 Hz ze sítě
méně nebezpečný: stejnosměrný proud (analytické účinky, při delším působení vytváří v těle jed)
malé nebezpečí: vysokofrekvenční proudy (tepelné účinky)
nejcitlivější orgány lidského těla: srdce a mozek (smrt při jejich zasažení proudem o 1 A)
velikost proudu závisí na dotykovém napětí a odporu těla a předmětů s ním spojených
odpor lidského těla = 500 – 3 000 Ω
odpor závisí na vlhkosti (více úrazů ve vlhkém prostředí)
První pomoc při zásahu elektrickým proudem



vyproštění osoby z dosahu proudu (vypnutí přívodu, odsunutí vodiče nebo člověka izolovaným
předmětem, přerušení vodiče)
zavolání lékařské pomoci
masáž srdce, umělé dýchání
3.3.2 Protipožární předpisy
Příčiny požárů






vysoká teplota části elektrického zařízení v důsledku zatížení elektromotorů
nedostatečné jištění proti nadproudům
vznícení hořlavých látek v blízkosti elektrických zařízení
přímý i nepřímý zkrat (vytváří se oblouk, taví se kovové části a nadměrně se zahřívá vedení)
jiskření při nedokonalém styku
nevyhovující zařízení z hlediska příslušných bezpečnostních předpisů a norem
Ochrana před požárem




20
samostatné jištění elektrických motorů a jiných zařízení proti zkratu
řádná údržba, čištění
pravidelné revize
pro dřevoobráběcí provozy:
 požární vodovod s příslušným vybavením
 vodní hasicí přístroje
 hasicí přístroje pro hašení elektrických zařízení, vylučující nebezpečí rozvíření prachu, plněné
oxidem uhličitým
 tetrachlorové nebo bromidové hasicí přístroje pro volné prostranství
 zákaz používání elektrických a jiných vařičů i přenosných výhřevných těles
 zákaz zakrývání elektrických rozvaděčů, hasicích přístrojů a jiných hasicích prostředků
řezivem a jiným materiálem
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Ze kterých částí se skládají stejnosměrné elektrické stroje?
Jaké je využití stejnosměrných strojů v tesařské praxi?
Vyjmenujte druhy střídavých strojů.
Jaké znáš nejčastěji používané motory na střídavý proud a jakým způsobem se spouští?
Jakým způsobem se provádí rozvod elektrické energie na staveništi?
Vyjmenuj hlavní zásady BOZP při práci s elektrickým zařízením na staveništi a zásady první
pomoci při úrazech elektrickým proudem.
21
4 Nástroje, nářadí a pracovní pomůcky pro tesařské práce
1. Kladívka
s dřevěnou násadou
zednické
tesařské (teslice)
palička.
s plastovou násadou
gumová palička
ráčna
2. Měřící nářadí
olovnice s provázkem hmotnost 500gr.
22
hadicová vodováha
metr skládací 2 m
ocelové pásmo, délka 20m
metr svinovací
ocelový úhelník 90°, s pravítkem 400x155mm
nivelační přístroj
vodováha
teodolit
23
3. Pily
břichatka
tažná pila
oblouková
rámová
ocasky
děrovka
24
čepovka
4. Sekery
5. Hoblíky
zubák - uběrák
kocour
římsovník
macek
25
6. Kladiva
kolovrátky
26
nebozez
ponk
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Popište druhy seker pro tesařské práce.
Vyjmenujte druhy ručních pil na dřevo.
Jaké znáte druhy dlát pro tesařské práce?
Vyjmenujte druhy rašplí pro tesařské práce.
Vyjmenujte druhy vrtáků do dřeva pro upínání do kolovrátků.
Jaké znáte druhy nebozezů používaných v tesařské praxi?
Vyjmenujte druhy měřících pomůcek pro tesařské práce.
Vyjmenujte druhy přidržovacích pomůcek pro tesařské práce.
27
5 Prostředky pro dopravu a montáž
5.1 Automobilová doprava
1. lehká – do 5 tun
a) PICK – UP
 nosnost 400 kg
 skříň, pevná korba
 přední pohon
 Felicie
b) MULTICAR (Německo)
 nosnost do 2 tun
 pohon 4x2 , 4x4 – redukce
 10 rychlostí dopředu a 2 dozadu
 silniční nebo terénní provedení
 pevná korba, třístranný sklápěč, hydraulická ruka (1t/1m a 250 kg/4m)
 vysokozdvižná plošina do výšky 13 m nosnost 250 kg
 dvojitá kabina pro 5 osob
 přívěs, drapák, hydraulický vrták, kladivo a rozbrušovačka
 VARIANT, DESTACAR, AUTO – DELTA, TERRIER (Česká republika)
c) TRANZIT
 nosnost 1 – 3 t
 FORD, RENAULT, 1203
 přední nebo zadní pohon
 skříň
 třístranný sklápěč
 silniční
d) AVIA – 21
 nosnost 2 t, AVIA 31 – 3,1 t, AVIA 60 – do 3,5 t
 korba s plachtou, skříň
 silniční
e) V 3 S
 nosnost 5 t
 terénní sklápěč
 korba – zákaz převážení osob, skříň – armáda
2. střední – 5 - 12 tun
LIAZ



28
8 – 10 t
pohon 4x2, 4x4, 6x2
třístranné sklápěče, valníky, silniční tahače
3. těžké – 12 – 20 tun
a) TATRA 815
 nejlepší terénní auto na světě
 nosnost 10 – 20 t
 třístranné sklápěče, valníky
 silniční tahače
 pohon 4x4, 6x6, 8x8 – vypínatelný přední pohon
 12 rychlostí dopředu a 2 dozadu
b) MIXY
 objem otočného bubnu 6 m3 – vozí 4,5 m3, na podvozku 8x8 – 8 m3
 nástavby – pásový dopravník nebo čerpadlo na beton
4. Dempry 20 – 105 tun
a) kloubové
 D 10 s tahačem T 200 – nosnost 20 t, kloub otočný o 45°

VOLVO A 40 – 36 t
b) s pevným rámem
 EUCLID R 50 – 50 t – Práchovice
 CATERPILLAR, VOLVO, KOMATSU, TEREX, BELAZ
5.2 Vrátky
1. ruční
 bubnový lanový naviják se šnekovým převodem upevněný na pevné nebo otočné konzole
 RVN 500 - nosnost 500 kg, RVN 1000 – 1000 kg
 rychlost zdvihu – 1 m/min
2. elektrické
a) závěsné
 bubnové kladkostroje na pevné nebo otočné konzole
 napětí 220 V
 obsluha dálkovým elektrickým ovládáním s tlačítky nebo lépe otočným přepínačem
 nosnost – 100 kg - 250 kg
 rychlost zdvihu – 5, 11 m/min
b) okenní
 sloupek se sklopnou a otočnou konzolou – lze rozepřít do kraje okna
 napětí 380 V
 OMV 160 – nosnost 160 kg, zdvih 22 m/min., výška 40 m
c) střešní a okenní
 s vodorovným konzolovým nosníkem, po kterém pojíždí kladnice s hákem
 nosnost 160 a 250 kg
 zdvih 22 a 11 m/min do výšky 60 a 30 m
29
d) stabilní vrátek
 zatížen na terénu – kladka zavěšena na lešení nebo konzole
 EVL 300 - nosnost 300 kg, zdvih 26 m/min. do výšky 25 m
5.3 Stavební výtahy
1. střešní
 šikmá kolejnicová vodící hliníková konstrukce
 především k dopravě krytin, malty nebo betonu na střechu
a) přenosné
 nastavitelné díly s kloubovým spojem ve výšce římsy nebo atiky
 elektromotor nebo benzínový motor pohání naviják, lano vede přes kladku na konci
posledního dílu a zdvihá různě upravené plošiny nebo korby
 Alulift 200 – nosnost 200 kg, zdvih 25 m/min.do vzdálenosti až 60 m (19 m k římse)
b) pojízdné
 přívěs za auto s teleskopickým výložníkem, na jehož konci může být kloub pro připojení
nadřímsových nástavců
 i pro dopravu za hřebenem
 výškový dosah k římse i 50 m, nosnost do 400 kg, zdvih 50 m/min. (Bcker)
c) kombinované
 lze použít pro šikmou dopravu na střechu i pro svislou dopravu na fasádu
 Combilift 200 – kolejničková lanová dráha se prodlužuje z pojízdné klece; nosnost 200 kg,
zdvih 27 m/min.do výšky až 61 m
2. stožárové
a) lanové
 pouze pro nákladní dopravu
 příhradový tří nebo čtyřboký stožár s konzolovou kladkou
 Stross Sedlčany - V 500, V 750, V 1000
b) s ozubeným hřebenem
 klec šplhá pomocí otáčejícího se pastorku
 díly po 1,5 m, do výšky 15m se nemusí kotvit - montáž z klece
 Multilift 500 – nosnost 500 kg, zdvih 23,5 m/min. do výšky 50 m
c) osobní a nákladní s ozubeným hřebenem
 i pro dopravu osob – odstředivý zachycovač bezpečně zastaví klec při překročení rychlosti
 i jako dvojče – na jednom stožáru 2 klece
 ovládání z kabiny, země nebo patrové plošiny – proškolený výtahář
 při odklopení patrové zábrany spínač vypne výtah – pozor na jízdu výtahu shora!!!
 NOV 0417 – 400 kg, NOV 0620 – 600 kg, starší NOV 650 – 650 kg, NOV 1 030 – 1 000 kg, NOV
1 530 – 1 500 kg, NOV 2 030 – 2 000 kg
 dopravní rychlost 40 m/min., výška i nad 100 m - kotvení k budově po 9 m
d) osobní jeřábový
 na jeřábu
30

NOV 0208
5.4 Závěsné lávky
a)
b)
c)

LK 1- A: délka 1m s přídavnými díly 2 m – na 1 konzole – nosnost 250 kg
LK 3- A: délka 3m s přídavnými díly 3,5 a 5 m – na 2 konzolách – nosnost 500 - 600 kg
LK 6- A: délka 6m s přídavnými díly 6,5 a 8 m – na 2 konzolách – nosnost 400 - 600 kg
zdvih 7 m/min do výšky 100 m
5.5 Šplhací pracovní plošiny
1. s ozubeným hřebenem
 klec šplhá pomocí otáčejícího se pastorku
a) PP 1500: nosnost 1 500 kg, délka 10,65 m, výška nekotvená – 21 m, kotvená 80 m, zdvih
8,5 m/min
b) WP 2000: nosnost 2 000 kg, výška nekotvená – 20 m, kotvená 150 m, zdvih 8,5 m/min
2. vysokozdvižné plošiny
 jako přívěs nebo automobilní podvozky
 teleskopické tyčové nebo nůžkové výložníky s nosností 200 kg, 500 kg a výškou zdvihu až 60 m
5.6 Jeřáby
1. věžové jeřáby
a) s otočnou věží a oklopným výložníkem
 na kolejovém podvozku je otočně uložena strojovna s protizávažím, a ukotvena příhradová
věž
 horní díl se před dopravou teleskopicky zasouvá do spodního dílu; může se prodloužit
o několik mezikusů
 základní oklopný výložník je kloubově uložen na věži a může se nastavit „labutím krkem“;
vyložení se zvyšuje sklopením a snižuje zdvihem výložníku
 výkonnost jeřábu (MB 120/160- Mostáreň Brezno) je dána:
 vyložením: 36 m
 momentem nosnosti. M = zátěž x rameno M = 250 = 20 kN x 12,5 m (10 kN = 1 t)
 výškou zdvihu: 66 m
 rychlostí zdvihu: v m/s
b) s vodorovným výložníkem
 nejčastěji s pevnou věží, na které se otáčí výložník s protizávažím
 vyložení se mění pomocí pojízdného vozíku (kočky) po vodorovném výložníku – v polovině
dráhy lze někdy výložník oklopit šikmo vzhůru
 jeřáby stabilní, pojízdné po přímé nebo zakřivené dráze, šplhavé (po konstrukci budovy)
 MB 27 431: nosnost 16 t na vyložení 3,4 m, max. vyložení 60m, výška zdvihu 54 m; MB 2043:
šplhací, zdvih 180 m, nosnost 12t
31
c) samovztyčitelné a rychlemontovatelné
 pro stavby menšího rozsahu pro krátkodobé použití
 automatizované uvedení do provozu kolem 1 hod. po přepravě
 teleskopické a oklopné, příhradové nebo plnostěnné dílce
 nosnost 1 – 8 t, vyložení do 25 m
2. mobilní jeřáby
a) na kolovém podvozku
 speciální dvou až čtyřnápravové s jedním motorem pro pojezd i zdvih
 příhradový nebo plnostěnný teleskopický výložník
 silniční nebo terénní s pohonem všech kol
 nosnost až 150 t, rychlost pojezdu 40 km/hod
b) automobilní
 ČKD Slaný
podvozek
nosnost - t
vyložení - m
zdvih - m
AT 10
Liaz 4x4
11
28
22
AD 14
Liaz 4x4,
14
30
24
AD 20.2
Tatra 815 6x6
10
22
30
AD 25
Tatra 815 6x6
25
27
31
AD 28
Tatra 815 6x6
28
24
36
AD 30
Tatra 815 8x8
30
22
36
c) na speciálních automobilních podvozcích
 Krupp, Liebher
 60 - 300 t
 podvozek až s 8 nápravami
 největší: Krupp – nosnost 1000 t
3.





Pásové jeřáby
výhoda: je pojezd po zhutněném makadamu bez kolejí
nevýhoda: přeprava na trajleru
pohon: diesel nebo 380 V
montáž skeletů
EDK 500 nosnost 80 t
4. Speciální jeřáby
a) deriky
 bez věže
 stabilní
 otočné nebo pojízdné
32
 nosnost až 1 000 t
b) lanové
 pro stavbu přehrad, mostů
 po nosném laně pojíždí „kočka“
 rozpětí až 1 000 m
 nosnost i přes 20 t
c) portálové
 příčný nosník na nohách, na pneumatikách nebo kolejích
 kontejnerová překladiště, panelárny
5.7 Prostředky pro výrobu a dopravu malt a betonů
A) Míchačky
 užitečný objem bubnu míchaného materiálu – 65, 125, 250, 500, 1 000 a 1 500 litrů
 skutečný objem: 3x větší – prostor pro míchání
1. Míchačky gravitační (spádové)
a) se sklopným bubnem
 otočný buben kolem šikmé osy
 výsyp sklopením bubnu
 do 125 litrů
b) s nesklopným bubnem
 otočný buben kolem vodorovné osy
 výsyp opačným otáčením
 250 a 500 l, (750 l)
 násypný koš na šikmých kolejnicích
c) průběžné kontinuální – šnekové ( Putzmeister, Putzomix P - 82)
 napojeny na silo se suchou směsí
 nastavuje se průtok vody
 výkon 3,6 m3/ hod
 ve spojení s čerpadlem – omítačka
2.



a)

b)

c)

Míchačky s nuceným mícháním
s oběžnými lopatkami kolem svislé osy
výsyp otevřením spodního otvoru
500 – 3 000 litrů
protiproudé
talířový otočný buben a dvojité otočné lopatky - proti směr
planetové
pevný buben – uvnitř otočný křížový rám s dvojicí lopatek
rotorové – turbomíchačky
pevný buben a otočný hřídel s mísícími a stíracími lopatkami
33
d) žlabové
 ve žlabu 1 nebo 2 vodorovné hřídele s lopatkami – protisměrné otáčky
B) Betonárny









1. pojízdné
malé: 10 – 20 m3/hod
3 zásobníky kameniva, silo na cement, dávkovací zařízení a míchačka
2. přenosné
střední: 50 - 60 m3/ hod
B 20 S – opěrná stěna se 3 frakcemi kameniva, jeřáb s vlečným korečkem, sila na cement,
dávkovací zařízení, násypný koš na šikmých kolejnicích, rotorová míchačka
3. velkokapacitní
ELBA - 50 – 120 m3/ hod
žlabová míchačka se plní dole, při míchání po skipu do horní polohy – výsyp
4. stabilní
STETER - 50 – 180 m3/ hod. (Rybitví 120 m3/hod)
spodní odběr kameniva - pásovou dopravou nebo korečky do sila na kamenivo dle frakcí, sila na
cement, nádrže na přísady
váhové dávkování složek - receptury zadány do počítače, měření vlhkosti kameniva
C) Maltárny
 podobné přenosným betonárnám
 vápenný hydrát v sile, dříve aktivátor na hašené i nehašené vápno
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1. Jak a čím dopravujeme materiál na stavbu?
2. Popiš druhy a nosnosti zdvihacích prostředků.
3. Popiš druhy a kapacity míchaček a betonáren.
34
6 Ruční opracování dřeva
6.1 Měření a orýsování
6.1.1 Měření
1. Tloušťku a šířku řeziva měříme v mm ve středu délky.
2. Šířku neopracovaného řeziva měříme zásadně bez kůry. Když je v místě měření suk, měříme šířku
řeziva po jejich obou stranách, kde se začíná normální průběh vláken. Z obou naměřených
hodnot bereme aritmetický průměr.
3. Délku řeziva měříme na jeho nejkratší straně v celých cm, přičemž se naměřená hodnota
zaokrouhluje na nejbližší nižší hodnotu.
Tesařská měřidla
1.



2.

3.

vhodná
ocelový svinovací metr
posuvné měřítko
ocelové pásmo (na vyměřování větších délek)
méně vhodné
dřevěný skládací metr se může používat, ale není tak přesný jako ocelový svinovací
nevhodné
plátěné pásmo
6.1.2 Rýsování na řezivo
1. Na řezivu vyznačujeme obrysy profilů tesařskou tužkou. Rýsované čáry musí být správné
a přesné.
2. Rysku, na které se má řezivo přeříznout, označujeme ležatým křížkem. Neplatnou čáru, omylem
nakreslenou označíme ležatou vlnovkou.
3. Pravý úhel rýsujeme a kontrolujeme úhelnicí.
4. Čepy a rozpory u tesařských vazeb musí být narýsovány velmi přesně. Čepy se řežou těsně
u rysky z vnější strany, rozpory se řežou těsně u rysky z vnitřní strany. Řeže se vždy tak, aby
polovina rysky zůstala neporušena.
5. Při truhlářském spojování dřev na ozuby se používá na jejich orýsování šablony. Tupé nebo ostré
úhly rýsujeme pomocí úhloměru. Při výrobě většího množství tesařských vazeb používáme pro
zrychlení rýsování různé šablony. Dlouhé rysky např. na kmenech se vyšlehávají provázkem
namočeným v barvě.(rudník s kolovrátkem).
6. Při vrtání do dřeva lopatkovým nebo hadovitým vrtákem se na dřevo značí pouze středy otvorů,
při strojním vrtání se na dřevo značí průměry budoucích otvorů. Při rýsování většího počtu
otvorů se používá šablona.
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1. Popište měření a orýsování kulatiny při ruční výrobě trámu.
2. Popište zásady při orýsování řeziva.
35
6.2 Řezání
Nástroje pro ruční řezání



rámová pila
oblouková pila
Pracovní postup
1. Napínání pilového listu před
řezáním
a) rámová pila: otáčením
napínacího kolíku
b) oblouková pila: sklopením
páky k rámu
2. Kontrola pilového listu
(nezkroucenost)
 u rámové pily
 pilu uchopíme oběma rukama za kolíky, ve kterých je upnut
pilový list, šňůru rámu si opřeme o prsa a pohledem na hřbet
pilového listu po celé délce zkontrolujeme, zda překrývá
ozubení
 zkroucený list se vyrovná pootočením jednoho nebo
druhého kolíku
3. Řezání
 rám pily - skloněn doprava asi o 35 stupňů a zuby pilového
listu směřují od pracovníka
4. Ukončení práce
 pilový list znovu uvolníme otočením napínadla
Truhlářské pily jsou jednosměrné, = zuby odstraňují většinu pilin
ze zářezu při pohybu pily směrem dopředu a při zpětném tahu
se zářez od zbytků pilin jen dočisťuje.
Tvar a velikost ozubení obloukových a rámových pil (obrázek)


trojúhelníkové souměrné ozubení: na přeřezávání
nesouměrné trojúhelníkové ozubení: pro rozřezávání dřeva.
Při řezání vyhýbáme zuby pily střídavě na obě strany → pila nesvírá dřevo. Řez rozvedenou pilou je
širší než tloušťka pilového listu, ale čím je větší rozvod zubů, tím hrubší je řezaná plocha.
Pro sušší a tvrdé dřevo je výhodnější rozvod menší, pro vlhké a měkké dřevo volíme rozvod větší.
Při řezání držíme pilu rukou za rameno.
36
Řezání
1. Zuby pilového listu směřují dopředu, ramena pily jsou
odklopena vpravo. List je přesně vyrovnán, pila
napnuta.
2. Pilu nasadíme koncem, kterého ji držíme, přesně
na pravou plochu rysky, podle které máme materiál
přeřezat.
3. List pily opíráme o dřevěný špalíček, potom pilu, mírně
nakloněnou od vodorovné roviny, lehce a pomalu
táhneme směrem k sobě, až vznikne mělký zářez.
4. Po přesném zaříznutí řežeme dřevo dlouhými
rovnoměrnými tahy tak, aby linie řezu probíhala vždy
na pravém okraji rysky a aby řez byl kolmý k ploše
řezaného řeziva.(dřeva).
5. Při dořezávání řeziva postupujeme tak, že tahy pilou
zpomalíme, aby se neodštěpil roh řeziva, pilu při řezu
nadlehčujeme a odřezávanou část přidržujeme.
Rozřezávání řeziva po délce
a) vodorovným řezem
 řezivo upínáme do zadního vozíku hoblice tak, aby vyčnívala 15 až 20 cm nad hoblici
 desku, která bude řezána, upínáme tak, aby širší odřezek byl vlevo, protože rámem pily
projde jen odřezek omezené šířky (150 mm)
 při řezání pilu vedeme vodorovně a rovnoběžně s okrajem hoblice, abychom dosáhli
pravoúhlých řezů
b) svislým řezem
 rozřezávání dlouhých desek
37






list pily natočíme tak, aby ramena pily svírala s rovinou listu úhel asi 70°; pravou rukou držíme
pilu za kolík, levou na konci ramena u napínací šnůry
zuby pily směřují směrem dolů
při zařezávání taháme pilu jen pravou rukou zdola nahoru; list vedeme podél palce levé ruky,
která se při zařezávání položí na konec řezané desky
po zařezání, na jehož přesnosti závisí další řezání, vedeme pilu oběma rukama
svislost řezu se kontroluje úhelníkem
při dořezávání musíme přitlačit odřezávanou část bokem k desce, aby se svojí tíhou
neodštěpila, a dořežeme ji až do konce
Při řezání nikdy nepracujeme s pilou, která má uvolněný list, nebo jejíž rám je poškozen a není
dostatečně pevný.
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1.
2.
3.
4.
Popište postup při zaříznutí pily do dřeva.
Popište správný technologický postup při řezání.
Popište správný technologický postup při doříznutí dřeva.
Kterou pilu používáme nejčastěji při ručním opracování dřeva?
6.3 Sekání



při výrobě srubových staveb, kde jsou důležité styčné spáry, které musí být co nejtěsnější →
u srubů z kulatiny se zlepšuje styk jednotlivých kmenů malým přisekáním
nástroje: sekery pobíječky, teslice
sekat se mohou pláty, péra, výdlaby, drážky a půldrážky
Pracovní postup
1.
2.
3.
a)
b)
předrýsování
zařezání podle rysky
sekání
teslicí - napříč vláken
pobíječkou - podél vláken
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1. Jaké nástroje používáme při sekání?
2. Co musíme udělat před vlastním sekáním?
6.4 Štípání



38
při výrobě palivového dřeva, při výrobě sudů, střešních šindelů a tesařských kolíků
provádí se ve směru dřevních vláken, nebo ve směru dřeňových paprsků
nástroje na ruční štípání: sekery
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1. Popište správný technologický postup při štípání dřeva.
2. U kterých tesařských výrobků se i v dnešní době používá štípání?
6.5 Hranění



a)
při výrobě hraněného řeziva
provádí se tesáním
výřez může být hraněný
naostro
 je-li celý jeho průřez bez oblin
b) s částečnou oblinou
 až do jedné třetiny délky trámu obliny
 šířka obliny je maximálně 1/5 menšího průřezu dřeva
 čela trámu mají stejný průřez
c) konický – oblinovitě
 jako předchozí druh, ale nemá po celé délce stejný průřez
 profil se měří uprostřed délky dřeva
d) oboustranné
 má plochy na dvou protilehlých l plochách tak, aby plocha uprostřed trámu byla minimálně
2/3 průměru trámu
Druhy tesání a technologický postup
1.



do pěti šnůr
ostře hraněný trám
po otesání první boční plochy se výřez pootočí o 90°a vyznačí se dvě další protilehlé plochy
trám se otočí na bok a šnůrou se vyznačí poslední plocha, aby se spodní plocha nevyštípla, tesá
se poslední strana nadvakrát
39

tesat se začíná hlavatkou: do orýsovaného výřezu se vysekají záseky (popř. zářezy pilou) →
osekání nahrubo
 osekání načisto - širočinou
2. do čtyř šnůr
 trám s oblinou
 výřez se upevní k tesařským kozám pomocí kramlí
 opracují se obě boční plochy opracovávané kulatiny
 výřez se otočí o 90°
 šnůrou se vyznačí obrysové rysky
 otesají se ostatní plochy kulatiny
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1.
2.
3.
4.
Jaké úkony musíme provést s kulatinou před započetím jejího opracování?
Jakým způsobem provedeme orýsování horního a dolního čela u kulatiny?
Jakým způsobem provedeme zafixování kulatiny na pracovních kozách?
Jakým způsobem zajistíme, že se kmen nerozštípne při ručním opracování v podélném
směru?
5. Popište technologické postupy při ručním hranění kulatiny.
6.6 Dlabání
Nástroje
1. ploché dláty
 na dlabání zubů, čepů a rozporů
 šířky volíme podle šířky vydlabaného otvoru
2. čepovací dláty
 při dlabání dlabů pro čepy
 tam kde se dřevo z otvorů musí páčit
Zásady dlabání
1. Při dlabání na dláto nepožíváme kladivo, ale truhlářskou dřevěnou palici (kladivem se brzo
rozbije násada).
2. Dřevo, které budeme dlabat, podkládáme pevnou podložkou ze dřeva a upevníme ztužidlem.
3. Dlabeme pouze s řádně naostřeným nástrojem.
4. Dláto nasazujeme 1 až 2 mm čelem za rysku označující otvor, který budeme dlabat, protože
stlačováním vláken se zásek při dlabání zvětší.
5. Uděláme zásek na ryskách kolmých na směr vláken, až potom děláme záseky ve směru vláken,
a to maximálně do hloubky záseku v příčném směru → nedojde k rozštípnutí dřeva.
6. Vysekané kousky řeziva odstraníme vyseknutím, nebo vypáčením.
7. Provedeme povrchovou úpravu dřeva.
40
8. Celý postup se opakuje, dokud nedosáhneme požadované hloubky, nebo asi polovinu hloubky
dlabu při zhotovení průběžného dlabu.
9. U průběžného dlabu dřevo potom otočíme a dodlabeme zbývající část dlabu.
10. Při dlabání stojíme vzpřímeně, rukojeť dláta držíme levou rukou a dřevěnou paličku držíme
v pravé ruce.
11. Při práci nesmíme používat dláto, které má rozštěpenou rukojeť je tupé, případně mu na rukojeti
chybí zděře (kroužky).
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1.
2.
3.
4.
5.
Popište postup při orýsování neprůběžných dlabů.
Popište postup při orýsování průběžných dlabů.
Jakým způsobem zabráníme rozštípnutí vláken při zasekávání dláta do dřeva, při dlabání.
Popište postup při odstranění dřeva z dlabu.
Jakým způsobem zabráníme vyštípnutí dřeva ve spodní části dřeva při provádění průběžných
dlabů.
6. Které nástroje používáme při dlabání?
6.7 Broušení


odstraňujeme stopy po předchozím opracování, nebo znečištění povrchu dřeva
dosahujeme dostatečně hladkého povrchu, vhodného pro další povrchovou úpravu
Brusné papíry

1.
a)
b)
2.
složeny z brusných zrn, podkladového materiálu a lepidla
Brusná zrna
z přírodních materiálů (pemza, pískovec, křemen, granát a přírodní korund)
ze syntetických materiálů (syntetická pemza, sklo, oxid hlinitý, karbid křemíku, oxid berylnatý)
Podkladový materiál
41
a)
b)
3.
a)
b)
sulfitový papír - v jedné nebo více vrstvách
kombinované podklady - při broušení za mokra a při strojním broušení dřeva
Spojovací materiál (lepidla)
pro broušení zasucha vysoko - viskózní kostní klih
pro broušení zamokra – močovinoformaldehydové lepidlo
Číslování brusných papírů


dle hrubosti zrn
velmi hrubá zrna: čísla od 12 do 17 až zrna velmi jemná s čísly od 320 do 600)
Použití brusných papírů



hrubé a střední zrnění (hrubé od 24 do 40, střední zrno od 50 do 80) – na základní obroušení
dřeva
střední a jemné zrnění (od 90 do 120) - střední a jemné broušení → na druhé broušení, na čištění
zvláště jemná zrna - na dokončovací práce
Volba správného zrnění brusného papíru ← anatomická stavba dřeva, a vlhkost dřeva
Zásady při broušení
1.
2.
3.
4.
5.
Zvyšováním vlhkosti dřeva se zvyšuje odpor při broušení.
Při broušení dřeva se brusný papír napíná na podložku z měkkého dřeva.
Dřevo brousíme mírným tlakem dlouhými a přímými tahy ve směru vláken.
Širší plochy brousíme nejprve napříč vláken a potom po vláknech.
Brousíme tak dlouho, dokud neodstraníme rýhy po příčném broušení.
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1.
2.
3.
4.
42
Jaké přípravky používáme při ručním broušení dřeva?
Které druhy brusných papírů znáte?
Popište správný technologický postup při broušení dřeva?
Co znamenají čísla uváděná na brusných papírech?
7 Tesařské spoje



nejstarší spoje dřevěných konstrukcí
nutné kvalifikované provedení
nevýhoda: většinou velmi oslabují spojované prvky (oproti spojování prvků pomocí různých
ocelových přípravků); způsob namáhání - podmínka spolehlivosti závisí na konkrétním spoji
Přehled základních tesařských spojů
43
44
Srazy čelné
Srazy bočné
Plátování rovné
plátování šikmé
Plátování s příložkami
Přeplátování
45
Lípnutí
Zapuštění
46
Zadrápnutí s čepem
Čepování
47
Kampování
48
Osedlání
Srazy deskového řeziva
49
Překládání
Drážkování
50
Zubování
Dřevěné kolíky a hmoždíky
51
Svlaky a okrajnice
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1.
52
Nakresli a popiš provedení tesařských spojů.
8 Spojování dřeva mechanickými prostředky
8.1 Spoje dřevěnými a ocelovými prostředky
8.1.1 Dřevěné spojovací prostředky
1.
2.
3.
4.
5.





dřevěné hmoždíky
dřevěné kolíky konické a kruhové
dřevěné vložky, dřevěné příložky
svlaky
vložená pera
1. Dřevěné hmoždíky
nejmenší dovolená výška dřevěných hmoždíků: 40 mm
nejvyšší výška: pětina výšky spojovaných dřev
délka: minimálně pětinásobek hloubky zářezu pro hmoždík
hloubka zářezu: minimálně 20 mm, ale ne větší než 1/5 rozměru výšky jednoho ze spojovaných
dřev
Dovolené zatížení hmoždíkových spojů určuje statik.
Hmoždíky podle tvaru průřezu
a) čtvercové
b) obdélníkové s vlákny rovnoběžnými nebo kolmými vzhledem ke spojovaným dřevům
c) rybinovité





2. Dřevěné kolíky
nejjednodušší dřevěný spojovací prostředek
průměr kolíku: nejčastěji v rozmezí 20 – 30 mm
tvar kolíku: kruhový, a to hladký, nebo drážkovaný
konické kolíky: průřez čtvercový, šestiboký nebo osmiboký
kolíky vháníme do předem předvrtaného otvoru, který má být menší než je průměr kolíku
Kolíky podle délky
a) krátké
b) dlouhé
3. Dřevěné vložky
 krátká prkna, která vkládáme mezi dvě nebo více delších dřev → slouží k jejich spojení
a vyztužení
 zajištují se pomocí hřebíků a svorníků
 především při výrobě dřevěných vazníků
53




4. Dřevěné příložky
krátká prkna, fošny, hranolky ze stejného dřeva jako je spojovaná konstrukce
délka: obvykle 6 – 8 násobek rozměru výšky spojovaných dřev
tloušťka příložek: nejčastěji ½ rozměru výšky spojovaných dřev
Příložky ve spojích se buď jen nasazují, nebo se do spojovaného dřeva zapouštěj, a to buď
částečně, nebo úplně.
Příložky podle tvaru
a) rovné
b) zazubené
c) s ozubem
Příložky podle počtu
a) jednostranné
b) dvoustranné
c) čtyřstranné
5. Svlaky
 ke spojování a zajišťování deskového řeziva
Svlaky podle umístění
a)
b)
c)
d)
e)
nasazené
zapuštěné, buď částečně, nebo úplně
okrajové oboustranně lícované
okrajové jednostranně lícované
okrajové nelícované
6. Vložená pera
 vkládáme do drážek vytvořených ve spojovaných dřevech
 tloušťka vložených per: maximálně 1/3 rozměru tloušťky spojovaných dřev
Vložená pera podle počtu
a) jednotlivá
b) dvojitá
c) vícenásobná
Při výrobě roštů se rovněž používají vkládaná pera.
8.1.2 Ocelové spojovací prostředky
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
54
tesařské skoby
hřebíky
lavičníky
vruty
šrouby do dřeva
šrouby do zdiva
kotvy z ploché oceli
8. kotevní šrouby
9. svorníky
10. závitové tyče
11. matice
12. podložky
13. roubíky
14. příložky
15. objímky
16. třmeny
17. hmoždíky
18. táhla
19. styčníkové desky pro lisované spoje
1. Tesařské skoby (kramle)
Výroba

kováním z ploché oceli 8/25 - 15/30 mm, nebo z kruhové oceli průměru 15 - 22 mm, lze je vyrábět
i z půlkruhové oceli
Hroty kramlí



délka: v rozmezí 60 až 100 mm
mají být ostré, aby šly do dřeva lehce zarazit
mají být lehce roztažené od sebe, aby ve spoji dobře tzv. táhly
Kramle musí po zaražení do spoje dobře táhnout. Ve spoji nesmí být kramle namáhána na tlak.
Použití v tesařské praxi:


při spojování dřev vedle sebe
při nastavování pozednic, vazních trámů a stropnic
2. Hřebíky
 délka: 10 – 300 mm
 v kartonových obalech s hmotností obsahu 2,5 až 5kg
 kované hřebíky - čtyřhranný průřez
Povrchová úprava


např. zinkování hřebíků
mohou být i bez povrchové úpravy
Materiál

hliníkové, měděné, mosazné a nerezové
Speciální hřebíky



Šroubové hřebíky
Jejich specifikem je dřík, na kterém je vyválcovaná šroubovice
zvyšují pevnost spoje
55

vyrábějí se jako ocelové, bez povrchové úpravy, nebo s povrchovou úpravou (pozinkování)




ANKER hřebíky = hřebíky s kuželovou hlavou
na upevňování tesařského kování
zesílená kuželová hlava lépe odolává upadnutí
délka: 40mm - 90mm (po dohodě s výrobcem hřebíků i jiné délky)
povrchová úprava: galvanický zinek
3. Lavičníky
 v podstatě kované hřebíky, které mají na konci patku s otvory pro uchycení hřebíků a vrutů
 k uchycení dřevěných konstrukcí do zdiva
4. Vruty
 pro zvlášť dobré připojení jednoho dřeva ke druhému, např. latí k trámům, spojení dvou dřev,
které je namáháno mechanicky, nebo které je ovlivňováno vlhkostí
Vruty podle tvaru hlavy a podle průměru
a)
b)
c)
d)
se šestihrannou hlavou
se zápustnou hlavou
zápustné vruty s čočkovou hlavou
s půlkulatou hlavou
Materiál
a) ocel
b) mosaz
c) slitiny kovů
Možná úprava povrchu
a) zinkováním
b) chromováním
c) niklováním
Pro tyto uvedené druhy vrutů je potřeba předvrtávat otvory do dřeva.
Vruty samořezné


není potřeba předvrtávat otvory
na dříku vrutu mají řezné ostře vybroušené hrany vrtné drážky
Univerzální vruty




56
pro běžné spojování
ocelové, kalené galvanicky zinkované se žlutým nebo bílým chromátem
dodávány s plným nebo částečným závitem a různým tvarem hlavy (zápustná, čočková,
půlkulatá, s drážkou pozidrive nebo torx)
průměr: 2,5 mm - 9,9 mm
5. Šrouby do dřeva
 zápustný šroub se čtyřhranem do dřeva
 délka: 30 mm – 100 mm s metrickým závitem M5, M6 ,M8, M10
6. Šrouby do zdiva
 jeden konec upraven do zakotvení do zdiva, druhý je opatřen metrickým závitem M8 - M48 x 3
 pro připojení ocelových nebo jiných částí konstrukce
 délka 80 - 3 250 mm
7. Kotevní šrouby
 z kruhové oceli
 na jednom konci vysekané trny a na druhém konci je metrický závit opatřen maticí a podložkou




8. Svorníky
pro spojování dřeva větších průřezů, krovy, bednění železobetonových konstrukcí, konstrukce
lávek a mostů aj.
svorníkové spoje – důkladné spojení → potřeba dotahovat po 1 – 2 letech
vřeteno svorníku má na jednom konci čtyřhrannou nebo šestihrannou hlavu, na druhém konci
vyřezaný metrický závit pro šestihrannou matici
pod hlavu i pod matici vkládáme kruhovou nebo čtvercovou podložku
Svorníky
a)


b)

spínací
k zajištění spojů dřev provedených tesařskými vazbami
ke zpevnění celé konstrukce
nosné
k bodovým spojům dřev provedených bez tesařských vazeb
9. Závitové tyče
 ke spojování dřev, kotvení tesařských konstrukcí a dalších konstrukcí
 z ocele s povrchovou úpravou (zinkováním), nebo bez úpravy zinkováním
 závity M5 - M24, délky závitových tyčí: 1 000mm
Matice pro závitové tyče


ocelové s povrchovou úpravou zinkováním, nebo bez této úpravy
závity: M5 - M24
Podložky pro závitové tyče


kruhové ocelové s povrchovou úpravou, nebo bez úpravy
průměr: 5 - 24mm
57




10. Ocelové roubíky
průměr roubíků: 8 - 16 (nebo i více) mm
nemají ani hlavu, ani závit pro matici
roubíky většího průměru jsou duté; na jednom konci mají průměr o 2 mm menší a konec je
kónicky spilován v délce asi 5 mm, aby zarážení roubíku bylo snadnější
ocelové roubíky používáme podobně jako svorníky při spojování dřev větších průřezů
11. Ocelové příložky
 ocelové pásy průřezu například 5/25 - 10/50 mm, nebo ocelové desky, úhelníky, průřezu I nebo U
 jako podklady pod hlavy matic a svorníků svorníkových spojů dřev
12. Ocelové objímky a třmeny
 z ploché oceli 5/30 - 8/40 mm
 složeny ze dvou částí tak, abychom mohli matice šroubů dotáhnout, kdyby se dřevěná
konstrukce zatížením nebo seschnutím prohnula
 například k zavěšení nosného trámu na sloupek věšadla
13. Ocelové hmoždíky
 pro podélné spojení dvou dřev tak, aby se síly z jednoho dřeva přenášely do dřeva druhého, aniž
by bylo nutno ke spojení dřev použít tesařskou vazbu → ušetří se dřevo, protože konstrukce,
např. nosník, může být vyroben poměrně z tenkých dřev
 různá velikost
 rozměry se řídí velikostí sil, jež mají přenášet a velikostí průřezů spojovaných dřev
Tvary ocelových hmoždíků
a)
b)
c)
d)
kuželové plné s otvorem pro svorník
prstencové
talířové
plechové ozubené tvaru čtvercového nebo kruhového (tzv. buldog) – nejpoužívanější
 z ocel. plechu tloušťky 1,25 - 1,7 mm
 při jejich použití ve spojích nezeslabují spojovaná dřeva
 k výrobě dřevěných střešních vazníků a roštových nosníků, které jsou složené ze dvou nebo
tří trámů
 ke ztužení tesařských konstrukcí
 z kruhové oceli průměru 20 mm nebo i více, podle velikosti přenášené síly
Důležité je spojení táhla s dřevěnou konstrukcí. Toto spojení je provedeno buď objímkou, nebo
tak, že táhlo provlečeme koncem nosníku a zajistíme šroubovou maticí s podložkou. Táhlo má
dva díly, které spojíme rektifikačním článkem (v podstatě dvojitá matka s pravým a levým
závitem). Po určité době se musí táhla dotahovat pomocí tohoto rektifikačního článku.
Ocelovými táhly zachycujeme vodorovné síly zvláště u dřevěných konstrukcí velkého rozpětí. →
zabezpečíme konstrukci proti roztažení.
58






14. Ocelové styčníkové desky
k efektivnímu spojování dřevěných vazníků při výrobě střešních konstrukcí, při výrobě
celodřevěných nebo kombinovaných halových objektů, ale i v dalších oblastech použití, jako jsou
např. divadelní a filmové kulisy, atypické bednění, umělé terény, protištěpné desky, obaly.
z ocelového plechu (obsahuje sadu integrálních hřebíků, které po proražení a ohnutí kolmo
vyčnívají z plechu)
povrchová úprava: žárový
pozink nebo nerez (do agresivního prostředí)
tloušťka plechu pro styčníkové desky se pohybuje v rozmezí 1 mm; 1,5 mm; 2,0 mm
délka trnů: 10,15 a 20 mm.
8.2 Mobilní lisy a nalisování styčníkových desek
Mobilní lisy


pro výrobu příhradových vazníků spojovaných pomocí styčníkových desek
pohybují se po jeřábové dráze, na které jsou zavěšeny
Výroba příhradových vazníků
ve výrobní hale se na pojízdný pracovní stůl osadí ocelové spony, na ně se položí předem připravené
přířezy a osadí se vrchní ocelové desky s prolisovanými trny. Jednotlivé styčníky takto sestaveného
dílce se zalisují pomocí velkotonážního mobilního lisu, který je zavěšen na pojízdném portálu.
Lisovací tlak se pohybuje podle druhu vazníku od 20 do 50 tun. Na konci výrobní linky je zalisovaný
vazník překlopen hydraulickým zařízením do vertikální polohy na přistavěný vozík. Pracovní stůl se
vrátí do výchozí polohy a je sestavován další vazník.
8.3 Lepené dřevěné konstrukce
Lepené spoje




dokonalý, ale poměrně značně nákladný způsob spojování dřevěných konstrukcí - minimální
průhyb konstrukcí.
velmi pevné, houževnaté, pružné a odolávají vodě
nutné přesné opracování plochy a větší lisovací tlak
na lepené spoje se nejčastěji používají syntetická lepidla
Postup lepení
a) dřevo ohoblujeme, případně přebrousíme a odstraníme prach z broušení; u borového dřeva je
zapotřebí odstranit místa pokrytá pryskyřicí a případné nánosy starého lepidla
b) naneseme lepidlo
c) lepené díly stáhneme v lise nebo pomocí ztužovadel a stahováků. (optimální lisovací tlak je
0,4 - 1,2 MPa)
d) lisujeme asi dvě hodiny i déle
e) důležité podmínky pro lepení: dostatečná teplota v místnosti min. 20°C a dostatečná teplota
spojů
59
f) na pevnost lepení má vliv i směr vláken jednotlivých lepených dílů (nejvýhodnější: směry vláken
jsou na sebe ve spoji kolmé)
8.4 Spojování kombinovanými prostředky
Použití

např. při spojení u roštových konstrukcí, kdy jednotlivé trámy spojujeme pomocí ocelových
svorníků a ozubů s klíny, nebo pomocí hmoždíků a ocelových svorníků
a) spoj s ozuby:
 hluboké 30 - 40 mm
 staženy pomocí svorníků
 spojení velmi pracné, není moc přesné, vzniká průhyb nosníků větší, než je zapotřebí
b) kombinace spojení hmoždíků a svorníků
 hmoždíky dřevěné, nebo kovové
 trámy stahujeme ocelovými svorníky, které se střídají s hmoždíky → zabrání se tomu, aby se
hmoždíky ve spojích nepřevrhly
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
60
K jakým účelům se používají kramle?
Z jakého materiálu se kramle vyrábějí?
Jaké znáte druhy hřebíků pro tesařské práce?
Kde se používají svorníky a jak je rozdělujeme?
Pro jaké účely se používají roubíky?
Jaký je účel ocelových styčníkových desek?
Vyjmenujte druhy ocelových spojovacích prostředků.
9 Základy ručního opracování kovů
9.1 Orýsování
Rýsovačské nářadí a pomůcky
1. důlkovače
 slouží k označování narýsovaných
přímek, průsečíků středů děr
 úhel špičky důlkovače je zpravidla
60°
 špička důlkovače musí být vždy
ostře nabroušena
 Správné důlčíkování
- důlkovač nasadíme šikmo,
abychom viděli na jeho střed
- důlkovač vyrovnáme kolmo a
úderem kladiva zhotovíme
důlek
2. kružítka
 slouží
k
rýsování
kružnic
a k přenášení rozměrů
 materiál: ocel, špičky zakalené
 k orýsování lehkých kovů se
používá kružítko, které má špičku
s držákem na tuhy
 k narýsování velkých kružnic
a kruhových oblouků se používá
tyčové kružítko
3. středící úhelník a křížový středový
úhelník
 přesně orýsují středy hřídelí
Základní nářadí pro orýsování:
1) rýsovací jehla a úhelník, 2) svislé měřítko, 3) nádrh, 4) kružítko,
5) důlčík, 6) hledač středu, 7) prizmatické podložky, 8) šroubová
podložka
61
4. stojánkové nádrhy nebo výškoměry
 jsou vedeny po rýsovací desce nebo úhelníku
 slouží k rýsování rovnoběžných přímek
 slouží k orýsování při výrobě nástrojů, přípravků a zařízení, ve strojírenství atd.
 hrot rýsovacího ostří je zakalený
 jemné nastavení měřidla může být s přesností 0,1 mm; 0,05 mm; 0,02 mm
 nastavení rýsovacího měřítka na požadovaný rozměr se může provádět od základní roviny
rýsovací desky nebo od libovolné roviny obrobku nebo od libovolného orýsování (přímky)
na obrobku
9.2 Měření
Rozměry zjistíme
a) přímo měřidlem
b) nepřímo porovnáním kalibrem
Vhodná měřidla (přímo se odečítá naměřená hodnota v příslušných technických normách)
1. ocelové měřítko
2. posuvka
3. úhloměr
4. váhy
5. siloměr
Druhy měřidel
1. nastavitelná měřidla

ke zjištění naměřené hodnoty délky nebo úhlu pomocí nastavitelného, pohyblivého
indikačního zařízení (nonius, stupnice, počitadlo)

naměřená hodnota se ihned odečítá

např. posuvka, mikrometr, úhloměr
2. pevná měřidla

s pevnou roztečí rysek (např. ocelové měřítko) nebo ploch (např. základní měrky).
3. šablony a kalibry
a) představují tvar měřeného obrobku (např. tvarový kalibr, úhelník, šablona pro měření úhlů,
šablona na zaoblení)
b) představují rozměr měřeného obrobku (např. spároměry)
Základní měrky slouží k nastavení přesných rozměrů.
62
Měření délek (hloubek)
Jednoduchá měřidla na měření délek (hloubek)
1. ocelové měřítko


nejjednodušší měřidlo
přesnost měření u tenkých měřítek nebo u měřítek, která jsou zkosená v místě dělení
stupnice, je asi 0,5 mm
2. hmatadla
 k nastavení a přenesení rozměru z obrobku na měřidlo (například měřítko, posuvka), nebo
obráceně
 k porovnávání rozměrů obrobku s rozměry vzorového obrobku
3. posuvná měřítka (posuvka, šuplera)
 nastavitelná měřidla
 porovnává se naměřená veličina přímo s milimetrovou stupnicí
 ke zvýšení odečítací přesnosti slouží nonius
 měření s přesností 0,1 mm, 0,05 mm nebo 0,02 mm (vždy podle provedení nonia)
 vnější a vnitřní rozměry se měří pomocí obou měřicích ramen popř. břitů
 hloubky se měří pomocí hloubkové měřicí tyčinky (hloubkoměr), která je vložena v hlavním
ramenu a je pevně spojena s posuvným ramenem
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
měřící ramena
pomocná ramena
hlavní měřítko
hlavní stupnice
nonius
hloubkoměr
posuvné měřítko
výstředník
Postup měření
Levá nulová ryska nonia (= nulová značka) udává na milimetrovém dělení (hlavní stupnici) pravítka
počet celých milimetrů. Zlomky milimetru 0,1 nebo 0,05 vyplývají z té rysky stupnice nonia, která se
kryje s ryskou na milimetrové stupnici.
63
4. mikrometry

měření s přesností 0,01 mm a se zvláštní úpravou 0,001 mm

pro měření vnějších a vnitřních rozměrů a pro měření hloubek
Měření vnějších rozměrů třmenovými mikrometry
Třmenové mikrometry

pro různé měřící rozsahy (například měřicí
rozsah o 25,25 - 50,50 - 75,75 - 100, 100 - 125
mm a tak dále po 25 mm)
Konstrukce a části třmenového mikrometru


pevný dotyk a otáčivý mikrometrický šroub
(v pevném třmenu), tvoří dvě měřicí plochy
mikrometru
mikrometrický šroub má broušený jemný závit, jehož stoupání je 0,5 mm a je pevně spojeno
s bubínkem se stupnicí

pohyblivá (nastavitelná) část mikrometru: mikrometrický šroub a bubínek se stupnicí

pevná část mikrometru: matice, vnitřní pouzdro se stupnicí a třmen
Při každém celém otočení bubínku se stupnicí se mikrometrický šroub o 0,5 mm vyšroubuje nebo
zašroubuje. Vnitřní pouzdro se stupnicí je v podélném směru rozděleno na celé a poloviny milimetru.
7,00 mm
17,34 mm
38,95 mm
Při stoupání závitu 0,5 mm: Kuželová plocha bubínku se stupnicí je na obvodu rozdělena na 50 dílků.
Když se bubínkem se stupnicí pootočí o jednu rysku dílku, tedy o 1/50 obvodu, posune se
mikrometrický šroub o 1/50 stoupání, to je 0,5 : 50 = 0,01 mm.
64
Pomocí hrany bubínku se stupnicí jsou na pouzdru se stupnicí odečítány celé a poloviny milimetru.
Odečítání 1/100 mm se provádí na stupnici bubínku se stupnicí.
5. kalibry
 kontrolní měřidla
 kontrolujeme jimi vyráběný rozměr nebo tvar
Typy kalibrů
a) rozměrové
 kontrola délek - vnější rozměry (např. tloušťky) a vnitřní rozměry (např. díry, zápichy, drážky)
 skládají se vždy ze sady kalibrů, u nichž se postupně zvětšuje měřený rozměr
b) tvarové
6. spároměry

ocelové lístky o tloušťkách 0,05 až asi 2 mm

ke kontrole vůle u kluzných vedení, ložisek, ventilů atd.

kalené ocelové lístky se mohou používat jednotlivě nebo spolu
ve spojení
7. měřicí čepy a válečkové kalibry

8.



ke kontrole děr (nejen průměr díry, i tvarovou odchylku otáčením základní měrky)
Pevné šablony na měření úhlů
ke kontrole často se vyskytujících úhlů, např. 90° 120°
úhel 90° se kontroluje plochým nebo příložným úhelníkem
pozor: šikmé držení úhelníku vede k chybným výsledkům
měření!
9. Nastavitelné úhloměry

obloukový úhloměr
65

Univerzální úhloměr
9.3 Ruční opracování, dělení, obrábění materiálu
Řezání materiálu


k třískovému dělení a vyřezávání úzkých drážek v obrobku
při přesném vedení pily může být dosaženo rovných a hladkých řezných ploch, tedy i přesných
polotovarů při malých ztrátách materiálu
Pohyb pily při řezání
a) přímý (rámové pily)
b) kruhový (kotoučové pily)
a-pilové listy pro ruční pilky
b-upravený pilový list
c-pilový pás
d-pilový kotouč
66
Tvar zubů a pracovní postup
Pilový list má mnoho malých za sebou uspořádaných pilových zubů. Nejčastěji mají pilové listy tvar
zubů podle sklonu s úhlem břitu p = 50°a úhlem řezu S = 90° úhlem čela y = 0°
Tvoření třísky při řezání a tvar zubů pilových listů:
a) pro tvrdší materiály – větší úhel
b) pro měkčí materiály – menší úhel
Rozteč zubu u pilových listů



určujeme jejich počtem na délku 25 mm
podle této rozteče hovoříme o hrubých nebo jemných pilových listech
pro správnou volbu rozteče zubu jsou určující:
a) tloušťka řezu
b) druh řezu (plný nebo dutý průřez)
c) řezná délka
d) tvrdost materiálu
1


hrubá rozteč (14 až 16 zubů)
pro měkké materiály, např. hliník, slitiny lehkých kovů, plastické hmoty, lisované materiály
pro větší řezné délky a průřezy u konstrukčních ocelí
2. střední rozteč (18 až 22 zubů)
2.
pro středně tvrdé materiály, například konstrukční ocel, měď, mosaz
3.
pro profily s tenčími tloušťkami stěn a kratšími řeznými délkami
3. jemná rozteč (28 až 32 zubu)
 pro velmi tvrdé materiály, například pro řezání nástrojových oceli
 pro tenké dráty, plechy, tenkostěnné trubky a profily
67
Platí všeobecné pravidlo:
a) měkké materiály a velké průřezy - hrubá rozteč,
b) tvrdé materiály, malé plné a duté průřezy - jemná rozteč.
Řezání pilovým listem
Abychom zabránili sevření pilového listu materiálem a list nedřel o stěny spáry při řezání, musí
vytvářet pilové zuby širší řeznou spáru, než je tloušťka pilového listu. To je dosahováno:
rozvodem zubu
a)

zuby se jednotlivě nebo po párech vychylují střídavě doprava a doleva od osy pilového listu
zvlněním zubu
b)
 řada zubů tvoří vlnovku
c) pěchováním ozubené strany pilového listu, aby se dosáhlo širšího ozubeného ostří, než je
tloušťka listu
d) volným broušením pilového listu
Materiál a provedení pilových listu



z houževnaté oceli, pro vyšší řezné výkony z rychlořezné oceli
ozubení na pilovém listu je jednostranné nebo oboustranné
mezery mezi zuby se frézují nebo sekají a jsou zakaleny, horní strana listu, popř. střed zůstávají
měkké
Ruční řezání
Nářadí
1.
a)
b)
2.
rámové pily
s vodorovnou rukojetí
s šikmým držadlem
elektrické ruční pily - pro rozsáhlejší práce
Ruční rámová pila na kov
Pravidla pro řezání ručními pilami
1. Řezání se provádí ve směru dopředu, proto i zuby musí směřovat dopředu.
2. Obrobek musí být upnut do svěráku pevně a co nejblíže k čelistem svěráku. Obrobky, které po
upnutí pruží, se špatně řežou a způsobují nepřesný řez.
3. Při nařezávání přední nebo zadní hrany obrobku má být pilový list skloněn pod malým úhlem.
68
4. Ocel, ostatní tvrdé materiály a tenkostěnné obrobky je třeba řezat menší řeznou rychlostí (asi 30
řezných zdvihů za minutu). Příliš rychlé řezání způsobuje předčasné otupení zubů. Měkké
materiály mohou být řezány rychleji.
5. Ploché obrobky se upínají a řežou na plocho, tím získá pilový list dobré vedení řezu. U obrobku,
který je upnut na výšku, se mohou zuby lehce vylomit a řez je křivý.
6. Nestačí-li při řezání výška rámu pily, potom se pilový list pootočí o 90°.
7. Plechy se musí upínat mezi dva úhelníkové profily a řezat podél jejich hrany pilovým listem
s jemnou roztečí.
8. Tenkostěnné trubky neřežeme v jednom směru příčně, jinak se zuby zachytí za stěnu trubky
a mohou se velmi rychle vylomit. Trubky je třeba řezat pouze k vnitřní stěně, potom je pootočíme
a řežeme ve stejné spáře. Opakujeme do přeříznutí trubky.
9. Silnostěnné trubky lze řezat pilovým listem s jemnou roztečí zubů bez přepínání.
10. Před dořezáním je nutné zpomalit zdvihy řezání a snížit tlak na pilový list, jinak hrozí vylomení
zubů i nebezpečí úrazu.
Řezání tenkých plechů
69
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Uveďte podstatné znaky a vlastnosti pilového listu.
Jaké zubové rozteče mají pilové listy pro řezání měkkých, tvrdých a velmi tvrdých materiálů?
Určete způsoby ručního řezání různých profilů.
Na co je nutné dávat pozor při vkládání pilového listu do ruční pily a jak se správně řeže?
Při jaké pracovní operaci může dojít k vylámání zubů?
Jaké je nebezpečí úrazu při řezání na strojních pilách?
9.4 Pilování
Pilník




ruční nástroj k třískovému obrábění, popř. opracování povrchu obrobku
při pilování odebírají klínovité zuby pilníku z obrobku malé třísky
dělí se podle tvaru zubu, druhu seku, velikosti a průřezu
volba pilníků - podle velikosti, tvaru a materiálu obrobku, množství odebíraného materiálu,
jakosti povrchu a přesnosti pilování
Tvary zubů u pilníků
a) frézované
b) sekané – pilníky levnější a neopotřebují se tak rychle, horší řezný výkon
Druhy seků
 podle zpracovávaných materiálů se pilníky opatřují různými seky
a) křížový sek (dvojitý sek)
 pilníky ke zpracování oceli a litiny (při zpracování měkkých materiálů se zuby zanáší
pilovaným materiálem → používáme pilníky s frézovanými zuby či jednoduchým sekem)
 dva křížově uspořádané seky jsou k ose pilníku pod různými úhly → vznik za sebou šikmo
uspořádaných zubů
 při pilování odebírá následující zub materiál, který předešlý neodebral → zabraňuje se
většímu tvoření rýh na povrchu obrobku
b) jednoduchý sek
 zpracování měkkých materiálů
 velmi hrubý sek
c) rašplový sek (struhadlový
 rašple pro opracování dřeva, tvrzených tkanin, kůže, rohoviny, plastických hmot
 odebírání třísek pomocí rašple se děje více odtrháváním částeček materiálu než řezáním
70
3
a
2
b
1
c
d
1- tělo, 2 - stopka, 3 - rukojeť a - jednoduché seky, b- křížové zuby, c - frézované zuby d - zuby rašple
Rozteč zubů pilníků
Čím hladší má být opracovaná plocha, tím jemnější a hustší musí být zuby pilníku (seky). Počet zubů
na deseti milimetrech délky pilníku se označuje jako "sek", kolísá mezi 4 až 120.
Vysekávané pilníkové zuby
Frézované zuby pilníku s drážkami na lámání třísek
Vysvětlivky: α úhel hřbetu, β úhel břitu, y úhel čela
Druhy pilníků
1. podle velikosti pilníku
a) uběrací
 pro zpracování větších kusů při hrubování
b) dvouruční
c) jehlový
2. podle tvaru průřezu pilníku
a) ploché
 nejpoužívanější
 jedna hrana bez seků
 pro rovinné plochy
b) úsečové
 zúžené
 plochá strana pro rovné plochy
 kulatá strana pro pilování vnitřního zaoblení velkého poloměru
c) čtyřhranné
71
d)
e)
f)
g)
h)
 pro čtyřhranné otvory, pravoúhlé průřezy
trojhranné
 pro trojhranné otvory, ostré úhly nad 60°
kruhové
 pro kulaté otvory, vnitřní zaoblení, malé poloměry
mečovité
nožovité
 pro klínové a rybinové drážky, úhel menší než 60°
jazýčkovité atd.
Rukojeť pilníku






pevně a dostatečně hluboko nasazena
stopka se neohřívá a do dřevěné rukojeti pilníku se nevypaluje otvor, protože zuhelnatělé
části dřeva nejsou pevné a rukojeť se brzy uvolní
nutné dobře ji předvrtat (eventuálně postupně) a silným úderem připevnit na stopku
stopka musí být v rukojeti nejméně dvěma třetinami své délky
pilník narážíme do rukojeti a ne naopak - nebezpečí úrazu!
úraz mohou způsobit i zlomené pilníky a špatně nasazené rukojeti pilníků
Pilovací tělíska stopková (technické frézy)





k opracování nepravidelně tvarovaných obrobků se zakřivenými plochami (zápustky, lisovací
formy, odlitky)
k odstranění slévárenských nálitků, k čištění svarů aj.
tělíska jsou poháněna elektromotorem s ohebnou hřídelí
pracovní výkon je značně větší než při ručním pilování
pilovací tělíska je nutné častěji chladit ponořením do emulze nebo oleje
Pravidla pro pilování – správný výběr pilníku
1. Používejte správný druh pilníku
a) pro měkké materiály: velkou rozteč seků - hrubý sek
b) pro tvrdé materiály: malou rozteč seků - jemný sek
c) křížové pilníky pro tvrdé materiály, např. ocel, ocelolitina
d) pilníky s jednoduchým sekem pro měkké materiály, např. lehké kovy, olovo, měď, zinek
72
2. Přizpůsobte pilník velikosti pracovní plochy. Pro velké pracovní plochy používejte velké pilníky
a naopak!
3. K pilování obrobků s hrubým povrchem, s povrchem s okujemi nebo tvrdým povrchem
používejte jen starší použité pilníky. Nové pilníky by se při těchto pracích rychle otupily!
4. Je-li to možné, opracovávejte novými pilníky nejprve měkčí materiály (např. mosaz, bronzy)
a teprve potom ocel nebo litinu.
5. Pilníkem neopracováváme nikdy materiál za vyšších teplot, jinak ztrácejí zuby pilníku svou
tvrdost! Pilník teplem změkne!
Hrubování



při úběru materiálu více než 0,2 mm
uběrací pilníky mají počet seků od 6 do 10
rýhy po zubech jsou viditelné pouhým okem
Běžné pilování



při úběru materiálu mezi 0,1 mm až 0,2 mm
polojemné pilníky mají počet seků od 10 do 34
plocha obrobku je vyrovnaná a rýhy po zubech jsou ještě viditelné pouhým okem
Jemné hlazení



dokončování je prováděno při úběru materiálu pod 0,1 mm
velmi jemné pilníky s počtem seků mezi 40 a 70 (už nejsou normalizované)
stopy po zubech už nejsou pouhým okem viditelné
Pravidla při pilování
1. Obrobky upevňujeme do středu svěráku tak nízko, aby nepružily, nebo aby se pod tlakem pilníku
neohýbaly.
2. Při upínání hladkých a měkkých obrobků používáme měkké ochranné čelisti (vložky), aby se
obrobky nepoškodily tvrdými ocelovými čelistmi svěráku.
3. Válcové obrobky je upínáme pomocí prizmatické příložky.
4. Při pilování využíváme celou plochu pilníku, do obrobku nenarážíme - nebezpečí úrazu!
5. Při hlazení je vhodné pro dosažení hladkých ploch na obrobku zanést zuby pilníku křídou.
Uspořádání pracoviště
1. Na pracovišti udržujeme pořádek → šetříme nástroje i čas.
2. Pilníky ukládáme tak, aby se nekřížily a nepřišly do styku s měřidly.
3. Nástroje pokládáme vždy na jednu stranu svěráku, měřidla na druhou!
73
Pilování malých válcovitých obrobků
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1.
Vyjmenujte měřící prostředky pro měření kovů.
2.
K jakým účelům se používá rýsovací kružidlo?
3.
Jaké znáte rýsovací desky?
4.
Vyjmenujte druhy rýsovacích jehel.
5.
Jmenujte částí pilníku.
6.
Jaký je rozdíl mezi frézovanými a sekanými zuby pilníku?
7.
Jaké druhy seků mohou mít pilníky?
8.
Co udává počet seků?
9.
Pro jaké materiály se hodí pilníky s a jednoduchým sekem a křížovým sekem?
10.
Jmenujte pilníky podle tvaru jejich průřezu.
11.
Při jakém úběru materiálu se pomocí pilníku hrubuje, piluje běžně a jemně hladí?
12.
Pří pilování se ještě objevují rýhy po zubech. Jak by se jim dalo zabránit?
13.
Při kterých úkonech pří pilování může dojít k úrazům? Jakým způsobem se zachází s pilníky?
9.5 Sváření a spojování
Metody nerozebíratelného spoje
1. svařování
2. pájení
3. lepení
74
1. Ruční obloukové svařování obalenou elektrodou
Svařování nebo sváření


proces, který slouží k vytvoření trvalého, nerozebíratelného spoje dvou a více součástí
obecný požadavek: vytvoření takových termodynamických podmínek, při kterých je umožněn
vznik nových meziatomových vazeb
Je velmi obtížné dosáhnout spojení na úrovni meziatomových vazeb za okolních podmínek (běžná
teplota, tlak), kdy je termodynamický stav materiálů stabilní resp. metastabilní → nutné tento
termodynamický stav změnit.
Při svařování působíme na materiál
a) tlakem (tlakové svařování),
b) teplem (tavné),
c) oběma faktory najednou
Platí závislost: čím vyšší působí tlak, tím méně je potřeba vnést teplo a obráceně.
Materiály vhodné ke svařování: kovové, nekovové materiály, materiály podobných i různých
vlastností. Pro různé typy spojů a materiálů jsou však vhodné jiné metody svařování.
Při svařování dojde vždy ke změně fyzikálních nebo mechanických vlastností základního materiálu
(spojovaného) v okolí spoje.
Historie svařování





Historicky prvním způsobem svařování bylo svařování kovářské, které se rozvíjelo spolu se
zpracováním kovů.
S rozvojem průmyslu, zvláště s objevem elektrického proudu, vyvstaly požadavky na další
způsoby spojování kovů. Velkým impulsem pro rozvoj nových metod svařování, zejména
elektrickým obloukem, byly obě světové války ve 20. století.
V 60. letech byl využit pro svařování laser.
V 70. letech se začal používat elektronový paprsek pro materiály a konstrukce leteckého
a vojenského průmyslu.
Poslední vyvinutou metodou, z 90. let minulého století, je třecí svařování promíšením.
Svařovací metody
Účel svařovacích procesů: spojit zpravidla dva až tři materiály kompaktním spojem – svarem při
působení z vnějšku dodávané energie, která překoná daný termodynamický stav látky.
Dodávaná energie
a) teplo (elektrický oblouk, plamen, plasma)
b) plastická deformace (tření, výbuch, kovářská činnost)
c) radiace (elektronové nebo iontové záření).
Při samotném svařování dochází k interakci mnoha vlivů, např. difúze, deformace, rekrystalizace,
precipitace, rozpouštění a vznik nových fází, atd., jejichž existence a vývoj závisí na dané použité
metodě.
75
Po ukončení procesu svařování vzniká takový spoj, který nelze nedestruktivně rozebrat, to vše za
předpokladu kvalitně provedeného svaru.
Tavné svařování
energie se přivádí pouze ve formě tepla → ke spojení materiálů
dochází při jejich roztavení v tzv. svarové lázni.

nejvýznamnějším zástupcem, co do rozsahu používání,
je svařování elektrickým obloukem

na povrchu svaru, provedeného metodou obloukového
svařování v ochranné atmosféře, jsou patrné sklovité útvary
(sulfidy manganu a křemíku) vzniklé rafinací svarového kovu
Roztavený kov má tendenci reagovat s prvky obsaženými v okolní atmosféře, zejména kyslíkem a
dusíkem, nebo se znečištěním na svarové ploše sírou, fosforem.
Ochrana před vlivem prvků v atmosféře zabraňuje těmto nežádoucím plynným prvkům reakci se
svarovou lázní. Může být provedena:
a) záměrně dodávaným plynem
b) plynem vytvořeným během svařování
c) tavidlem.
Tyto typy ochrany omezují přístup vzduchu ke svarové lázni.
Nečistoty ve svarové lázni se rafinují struskou, vzniklou reakcí záměrně dodávaných tavidel
a nežádoucích prvků.
Rozmanitost metod tavného, zejména obloukového, svařování je dána vhodností určité metody pro
různé druhy svařovaných materiálů, typů spoje, poloh při svařování a pro požadovaný kvantitativní
výkon svařování, kvalitu svaru, velikost vnitřních pnutí a deformací.
Metody obloukového svařování



největší skupina metod tavného svařování
v průmyslové praxi
řada výhod: relativně nízké investiční náklady, vysoká kvalita svarů při dodržení technologické
kázně apod.
Energii pro roztavení svařovaného materiálu získávají při hoření elektrického oblouku v ionizovaném
plynu.
Jako generátory svařovacího proudu a napětí jsou používány svařovací zdroje.
Způsoby svařování podle směru a polohy
A. Definice směrů svařování
1. vpřed - osa elektrody svírá se směrem svařování tupý úhel (110 - 125°)
2. vzad - osa elektrody svírá se směrem svařování ostrý úhel (60 - 70°)
76
B. Definice svařovacích poloh
Polohy při svařování jsou normovány v ČSN EN ISO 6947.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
poloha vodorovná shora - symbol PA
poloha vodorovná šikmo shora - symbol PB
poloha vodorovná - symbol PC
poloha vodorovná šikmo nad hlavou - symbol PD
poloha vodorovná nad hlavou - symbol PE
poloha svislá nahoru - symbol PF
poloha svislá dolů - symbol PG
svařování nahoru k vrcholu svaru - symbol H-L045
svařování od vrcholu svaru dolů - symbol J-L060
1. Ruční obloukové svařování obalenou elektrodou
(používaná česká zkratka ROS nebo SOE; metoda 111 podle ISO 4063






nejstarší metoda obloukového svařování
stále oblíbená, ale omezuje se její používání
výhody: flexibilita, možnost svařování ve všech polohách, relativně snadná dostupnost
svařovacích zdrojů i přídavného materiálu
nevýhody: nízká výkonnost a nutnost velmi dobré manuální zručnosti svářeče
pokud je svářeč zručný, má metoda vynikající výsledky s ohledem na kvalitu svaru, zvláště
v kontextu mechanických vlastností.
srovnatelným svarům se kvalitativně přibližuje snad jen metoda obloukové svařování netavící se
elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu
Inovace metody: obloukové svařování plněnou elektrodou bez ochranného plynu (metoda 114
podle ISO 4063)



místo elektrody obalenou tavidlem se používá trubičkový drát naplněný tavidlem navinutý na
cívce
tavidlo i v tomto případě zajišťuje vznik ochranné atmosféry
spíše pro svařování v polohách jako náhrada za svařování ROS, včetně svařování betonářské
výztuže na stavbě
2. Obloukové svařování tavící se elektrodou v ochranné atmosféře
 různé metody založené na stejném principu při použití různých typů svařovacích drátů
a ochranných plynů:
a) svařování plnou elektrodou v inertním plynu (v Česku užívaná zkratka MIG; metoda 131 podle
ISO 4063),
b) svařování plnou elektrodou v aktivním plynu (v Česku užívaná zkratka MAG; metoda 135
podle ISO 4063),
c) svařování plněnou elektrodou v aktivním plynu (metoda 132 podle ISO 4063),
d) svařování plněnou elektrodou v inertním plynu (metoda 136 podle ISO 4063).
Výhody: (→ špička v celosvětovém měřítku)
77






nekladou vysoké nároky na zručnost svářeče díky automatickému podávání svařovacího drátu
disponují relativně značným výkonem odtavování
(svařování)
svařování ve všech polohách
v dílně i na montáži při dosažení zhruba srovnatelné kvality
svaru
široká paleta ochranných plynů i přídavných materiálů
lze je snadno mechanizovat a robotizovat.
Svařování netavící se elektrodou v ochranné atmosféře
inertního plynu s použitím tyčinky přídavného materiálu
3. Obloukové svařování netavící se elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu
(v České republice používaná zkratka WIG nebo TIG; metody skupiny 14 podle ISO 406)







elektrický oblouk hoří mezi netavící se wolframovou elektrodou a základním materiálem nebo
svarovou lázní
ochranné plyny: argon, hélium či jejich směsi
netavící se elektroda: z čistého wolframu, nebo je legována oxidy dalších kovů
hlavně pro svařování hliníku, hořčíku a jejich slitin a korozivzdorných ocelí, mědi, bronzů, mosazi,
titanu, zirkonu, molybdenu a dalších kovů s vysokou afinitou ke kyslíku
přídavný materiál se přidává ručně, podobně jako u svařování plamenem
velmi kvalitní svary, ale vysoké nároky na zručnost svářeče
výkon odtavení: velmi nízký a nemůže soupeřit s metodami svařování tavícími se elektrodami
v ochranných atmosférách
4. Svařování pod tavidlem
(používaná česká zkratka APT; metody skupiny 12 podle ISO 4063)

dosažení vysokého výkonu odtavení při svařování velmi dlouhých svarů při stavbě lodí, mostů,
trub a tlakových nádob z plechů větších tlouštěk
 plně automatizovaná metoda obloukového svařování, kdy je svarová lázeň chráněna plyny
vzniklými při hoření a tavením tavidla ve svarové lázni
 přídavným materiálem
a) plné dráty (svařování pod tavidlem drátovou elektrodou; metoda 121 podle ISO 4063)
b) svařovací pásky (svařování pod tavidlem páskovou elektrodou; metoda 122 podle ISO 4063),
které se většinou používají pro navařování.
5.





78
Plamenové svařování
zastarale autogenní svařování
starší metoda než obloukové svařování
levná, ale ustupuje se od jejího používání
v opravárenství, při renovacích, při klempířských a instalatérských pracích, apod.
zdroj tepla: spalování hořlavého plynu ve směsi s kyslíkem, případně vzduchem

různé hořlavé plyny pro svařování různých kovů → různé metody:
a) kyslíko-acetylénové svařování (metoda 311 podle ISO 4063)
b) kyslíko-propanové svařování (metoda 312 podle ISO 4063)
c) kyslíko-vodíkové svařování (metoda 313 podle ISO 4063)
6. Tlakové svařování
 působení jak tlaku i tepla za vzniku plastických deformací
 ke spojení dochází i při částečně natavených materiálech
7. Odporové svařování
(metody skupiny 2 podle ISO 4063)



pro spojení dvou materiálů položených na sobě
k bodování ocelových plechů nebo spojení drátů do mříží resp. sítí.
spojované materiály jsou k sobě přimáčknuty dvěma elektrodami, jimiž zároveň prochází
elektrický proud
 ocel je oproti měděným elektrodám špatný vodič, proto v ní při procházení proudu vzniká velký
odpor a dojde k lokálnímu ohřátí styčných ploch svařovaných plechů; při současném působení
tlaku tak dojde k lokálnímu svaření
 svary mají velkou pevnost proti usmýknutí ve směru ploch plechů ve srovnání s namáháním
kolmo k povrchu plechů
 přítlačná síla se pohybuje v hodnotách 500 až 10 000 N, svařovací proud 1 až 100 kA při délce
působení 0,04 až 2 s
 v mechanizovaných a robotizovaných pracovištích při sériové výrobě, např. ve výrobnách
karosérií, i v malosériových provozech
a) bodové odporové svařování
(metoda 21 podle ISO 4063)
 nejčastější
 svar přibližně o velikosti elektrod
b) švové odporové svařování
(metoda 22 podle ISO 4063)

plechy se spojují dlouhým svarem za pohybu kotoučových elektrod
Materiál pro elektrody – dle svařovaných materiálů


pro ocelové plechy a dráty: měď → elektrody při vývinu tepla neuvolňují do okolního prostředí
žádné škodlivé emise
slitiny kobaltu a kadmia, mědi a stříbra a kadmia, mědi a niklu a křemíku, a dalších
8. Svařování třením (třecí svařování)
(metoda 42 podle ISO 4063)


využívá tepelné energie vzniklá při tření dvou ploch
po přípravě svarových ploch (srovnání a očištění) je jedno těleso upevněno k stacionární části
a druhé těleso je připevněno k rotační části
79


druhé těleso se roztočí a působícím tlakem v ose rotace se přitlačí ke stojícímu tělesu → na
kontaktní ploše mezi oběma tělesy vzniká za působení tření vysoká teplota, zhruba na úrovni 80
až 85% teploty tavení, a oba materiály na kontaktu zplastizují při současném působení tlaku
během svařování vzniká tzv. výronek (většinou se odstraňuje)
9. Kovářské svařování
 všestranná metoda spojování stejných i různých kovů
 spoj vzniká při zahřátí kovů na teplotu zhruba 50 % až 90 % teploty tání a působením vnějšího
tlaku údery kladiva nebo lisu
 difúzní procesy jsou díky zvýšené teplotě urychleny → snadnější vytvoření pevného spoje
 pro výrobu tzv. damascenské oceli (plát oceli je opakovaně nahřán, přehnut na sebe a kladivem
nebo lisem rychle svařen) - velmi pevná, ale zároveň houževnatá ocel
10. Difúzní svařování
(metoda 44 podle ISO 4063





na teorii Fickových zákonů, které popisují difúzní tok atomů, jejich koncentraci a rychlost změny
koncentrace v závislosti na vzdálenosti atomů
svařovací proces probíhá kontaktem dvou hladkých ploch, které jsou ohřáté na 50 až 90 % (70
až 80 %) teploty tání a působením tlakové síly
po kontaktu dvou ploch nastává plastická deformace při přemisťování vakancí a dislokací a poté
difúznímu procesu, který vede na vyrovnání energetické bilance → vymizí původní rozhraní ploch
vysoce kvalitní spoje bez negativních vlivů tavného svařování, jako jsou vnitřní pnutí a deformace
nebo tepelně ovlivněné oblasti
často i ve vakuu při svařování materiálu s vysokou afinitou ke kyslíku (titan a jeho slitiny)
11. Svařování výbuchem
(metoda 441 podle ISO 4063







80
pro navařování, tzv. plátování
dvě desky se na sebe položí, na horní povrch horní desky se rozprostře výbušnina, která se
přivede k explozi
rázová vlna, která kovem prostupuje, způsobí tlak 10 až 100 GPa, který je mnohonásobně větší
než mez kluzu spojovaných materiálů (nízkolegovaná ocel dosahuje meze kluzu řádově 102 MPa).
tlaková energie → na deformační → oba materiály na kontaktní ploše splastiziují (toto chování
se dá popsat hydrodynamickou teorií ideální kapaliny
rázová vlna je složena ze dvou částí:
a) tlouk -zůstává na linii srázu
b) čistící efekt tzv. tryska tvořená povrchovými oxidy stlačenými horkým vzduchem, která
vytváří zvlnění na rozhraní obou materiálů
rychlost exploze má být nižší než rychlost šíření zvuku spojovaných materiálů
pro svařování různých materiálů, které metodami tavného svařování nelze spojovat, např. ocel
a titan
12. Tlakové svařování za studena
 přiváděnou energií je pouze tlak
 ke spojení dojde v tuhém stavu materiálů
13. Svařování ultrazvukem
(metoda 41 podle ISO 406)



mechanické rozkmitání o vysoké frekvenci při současném působení tlakové síly, která mj.
zaručuje přenos kmitů z tzv. sonotrod do spojovaných materiálů
rozkmitáním dochází i k relativně malému ohřevu v dané oblasti a vzniku plastických deformací
svařování plastů, při svařování vodičů, například u vícežilových kabelových svazků
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1.
2.
3.
4.
5.
Popiš princip tlakového svařování.
Popiš princip svařování ultrazvukem.
Popiš princip svařování výbuchem.
Popiš princip odporového svařování.
Popiš jednotlivé metody svařování.
81
10 Základní tesařské konstrukce
Složení tesařských konstrukcí
1.
trámy vodorovné (prahy, ližiny)
2.
trámy svislé (sloupky)
3.
trámy šikmé (vzpěry, pásky)
Rozdělení základních tesařských konstrukcí
1.
sedla
2.
pásky
3.
vzpěradla
4.
věšadla
5.
kombinace vzpěradel a věšadel
6.
vzpínadla
7.
příhradoviny
8.
plnostěnné nosníky
9.
skruže
10.
lamely
10.1.1 Sloupek se sedlem
Sedlo s pásky:
1
trám
2
pásek
3
sloupek
4
sedlo
82
10.1.2



Sedlo
při větším zatížení a rozponu (dřevěný trám v místě podpory je ztužen krátkým trámcem)
jeho délka činí jednu až dvě pětiny rozpětí trámu
spojeno s nosným trámem sešroubováním, zazubením nebo hmoždíky a sešroubováním – viz
obrázek
10.1.3 Pásek

krátká (tlačená) vzpěrka s trojí funkcí
a) spolupůsobí při přenášení tlaku na sloup
b) zkracuje rozpětí trámu
c) ztužuje konstrukci ve směru podélném
 spojení pásku se sloupkem a trámem má být tuhé a bývá provedeno šikmým nebo vháněným
čepem zajištěným dřevěným kolíčkem
 délka pásku: 1 000 - 1 500 mm
 někdy se nahrazují pásky prkny průřezu 30 x 140 mm, přibitými ke sloupku a trámu
 prkenné pásky mohou být zdvojené
Prkenné pásky:
83
10.1.4 Vzpěradlo

nosný trám je podepřen vzpěrami, kterými je zatížení přenášeno přímo do podpor → zmenšuje
se volná délka nosného trámu a zvyšuje se jeho únosnost
 vzpěradla podle počtu podpírajících míst:
a) jednoduchá
b) dvojitá
c) trojitá
Vzpěradla: a - jednoduchá, b - dvojitá, c - trojitá, 1 - nosný trám, 2 - vzpěry, 3 - rozpěra, 4 - ztužení
Detaily jednoduchého a dvojitého vzpěradla
10.1.5 Věšadlo



84
s věšáky a vzpěrami vynáší hlavní trám a přenáší jeho zatížení co nejblíže k podporám
věšadla podle počtu věšáků
a) jednoduchá
b) dvojitá
c) trojitá
dříve na krovy větších
rozponů, kde nemohl
být
hlavní
trám
podepřen střední zdí
85
10.1.6 Vzpínadlo


86
hlavní trám vyztužený táhly a krátkými sloupky
druhy vzpínadel
a) jednoduché (trojúhelníkové)
b) dvojité (lichoběžníkové)
10.2 Plnostěnné nosníky
Lepené nosníky na bázi dřeva se stojinou z OSB
87
Pásnice dřevěných nosníků I-OSB™




ze sušeného hoblovaného jehličnatého řeziva s cinkovanými spoji
dřevo je strojově vysušeno a rozděleno podle pevnosti
nekvalitní části jsou odstraněny a latě jsou opět napojeny zubovým spojem → vzniká pásnice
libovolné délky s požadovanou kvalitou
na stojiny je použita OSB 3 nebo OSB 4 deska o tloušťce 8, 10 a 12 mm, která je s pásnicemi
spojena klínovým lepeným spojem
Využití dřevěných nosníků I-OSB

nejvíce stropní konstrukce malých a středních rozponů
konkrétní profi l nosníku je
odvozena z návrhu jeho zatížení
 na stěny - subtilnější výrobky
 nosníky s vyšší konstrukční výškou - zejména pro stropy velkých rozměrů nebo k vytváření
spojitých nosníků
 výhody:
a) žádná kroucení a vydávání skřípavých zvuků → tiché a pevné podlahy
b) eliminace lomů v podlahových krytinách - dlaždice, břidlice
c) snadná montáž → úspora času, pracovního úsilí a materiálových nákladů
Steico joist
•
•
•
88
nosník z dvou pásnic, mezi kterými je vlepena stojina z dřevovláknité desky
délka až 13 m ve standardních rozměrech, ale i v rozměrech na přání zákazníka
dodací lhůta: 2 až 4 týdny s dopravou na určené místo.
10.3 Zastřešení vazníky
•
•
výhody: sériová výroba, rychlá montáž, velká rozpětí
zavětrování a spojení vazničkami
pultové
sedlové
a) dřevěné
sbíjené, stažené svorníky
•
•
plnostěnné nebo příhradové
rozpon do 12 m
b) se styčníkovými deskami
• návrh na zakázku na počítači
• montáž na lisovacích stolicích
89
90
c)
•
•
•
lepené
plnostěnné, příhradové, vrstvené ohýbané
rozpon do 30 m
sportovní haly
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ
1.
2.
Popiš a nakresli základní tesařské konstrukce.
Popiš a nakresli dřevěné vazníky.
91
11 Použitá literatura
1/ Přestavba podkroví: izolace, vsazování oken, obkládání šikmin. České vyd. 1. Praha: Jan Vašut,
2012, 63 s. Hobík. ISBN 978-80-7236-780-1.
2/ JIŘÍK, František. Komíny. 4., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2013, 128 s. Profi. ISBN 978-80-2474567-1.
3/ Dřevo od A do Z. 5. vyd. Překlad Lumír Mikulka. Čestlice: Rebo pro Klub čtenářů, 2013, 427 s.
ISBN 978-80-255-0717-9.
4/ KOPTA, Pavel a Jana JANOUŠKOVÁ. Šikmé střechy. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 155 s. Profi.
ISBN 978-80-247-3484-2.
5/ KUBĚNA, Ludvík a Jaroslav MATOUŠEK. Tesařská technologie pro 3. ročník učebního oboru
tesař. 2., upr. vyd., v Sobotáles vyd. 1. Praha: Sobotáles, 1995, 143 s. ISBN 80-859-2008-5.
6/ MAHIEU, Claude. Úpravy půdních prostor. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2008, 71 s. Moderní bydlení.
ISBN 978-80-255-0027-9.
7/ PENDL, Karel. Příručka pro zedníka. 3. přeprac. vyd. Praha: SNTL, 1990, 520 s. ISBN 80-0300404-7.
8/ JANÍČEK, František, Ján VOZÁR a František ZBOŘIL. Výrobní zařízení pro učební obory
zpracování dřeva. 2., přeprac. vyd. Praha: Informatorium, 1995, 254 s. ISBN 80-854-2761-3
9/ STRAKA, Bohumil. Konstrukce šikmých střech. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 230 s. Stavitel.
ISBN 978-80-247-4205-2.
10/ HUDEC, Mojmír. Pasivní rodinný dům: proč a jak stavět. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 108 s.
ISBN 978-80-247-2555-0.
11/ REINPRECHT, Ladislav a Jozef ŠTEFKO. Dřevěné stropy a krovy: typy, poruchy, průzkumy a
rekonstrukce. Vyd. 1. Praha: ABF, 2000, 242 s. ISBN 80-861-6529-9.
12/ JANÍČEK, František. Strojnictví: stroje a zařízení pro zpracování dřeva. Vyd. 1. Praha:
Sobotáles, 1996, 377 s. ISBN 80-859-2018-2.
13/ KAČENA, Pavel, ŠULC Miroslav, Obálka a graf. úprava Ivona MALINOVÁ. Odborné kreslení:
Pro 2. roč. učeb. oboru Tesař. 1. vyd. Praha: Informatorium, 1994. ISBN 80-854-2749-4.
14/ KOHOUT, Jaroslav, Antonín TOBEK a Pavel MÜLLER. Tesařství: tradice z pohledu dneška. 8.,
upr. a dopl. vyd. Praha: Grada, 1996, 255 s. Stavitel. ISBN 80-716-9413-4.
15/ KUBĚNA, Ludvík a Jaroslav MATOUŠEK. Tesařská technologie pro 3. ročník učebního oboru
tesař. 2., upr. vyd., v Sobotáles vyd. 1. Praha: Sobotáles, 1995, 143 s. ISBN 80-859-2008-5.
16/ HÁJEK, Václav, Marek NOVOTNÝ a Jaroslav PAVLIS. Pracujeme na střeše. Praha: Sobotáles,
1995, 245 s. ISBN 80-859-2012-3.
92
17/ PANÁČKOVÁ, Mária a PANÁČEK,Pavol,Technologie obrábění dřeva 1: Pro stř. odb. učil.,
učeb. obor tesař. 2., upr. vyd, 1. vyd. Sobotáles. Praha: Sobotáles, 1994. ISBN 80-901-6843-4.
18/ ŽÁK, Jaroslav. Materiály pro 1. ročník SOU oborů Zpracování dřeva a výroba hudebních
nástrojů. 8., upravené vyd. Praha: Informatorium, 1994, 146 s. ISBN 80-854-2758-3.
19/ MĚŠŤAN, Radomír. Omítkářské a štukatérské práce. Praha: SNTL 1988. 368 s. 04-702-88.
DOSEDĚL, Antonín. Stavební konstrukce pro 2. a 3. ročníky SOU. 2., upr. vyd., v Sobotáles vyd.
1. Praha: Sobotáles, 1995, 108 s. ISBN 80-859-2006-9.
20/ RAMBOUSEK, František. Stavební Konstrukce Pro 2. Ročník Středních Průmyslových škol
Stavebních 2. přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1969.
21/ HANÁK, Milan. Pozemní stavitelství: Cvičení <<I=01>>. 4. vyd. Praha: České vysoké učení
technické, 1994. ISBN 80-010-1134-8.
22/ DĚDEK, Miloň a Václav HÁJEK. Stavební výroba II: učebnice pro stř. odb. učiliště pro 2. roč.
stud. oboru stavebnictví. 1. vyd. Praha: SNTL, 1990, 227 s. ISBN 80-030-0565-5.
23/ FLEISS, Manfred. Stavební nauka - zedník. Praha: Wahlberg, 1995, 185 s. ISBN 80-901-65737.
93