zde - Klub sběratelů baleného cukru

CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele.
Vydává Klub sběratelů baleného cukru, občanské sdružení. Elektronická verze http://www.ksbc.cz/
Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. E-mail: [email protected]
Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4, tel. 602 239 858
Toto číslo vyšlo v květnu 2008 v nákladu 140 kusů. NEPRODEJNÉ!!!
Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J
Redakční a jiné zprávy
Zima tu bude co nevidět
Milí čtenáři,
a výbor si pořád láme hlavu tím, kde uspořádat
letošní výroční členskou schůzi spojenou s klubovou burzou.
Pokud byste měli nějaký nápad a případně se
chtěli pořadatelství ujmout, ozvěte se Romaně
Sládečkové nebo redakci, určitě se domluvíme.
Určitým problémem může být termín, protože
někdy na podzim se budou konat volby, při nichž
je většina v úvahu přicházejících místností spolehlivě obsazena.
Za výbor Romana Sládečková
když jsme vám v březnu tohoto roku slibovali, že
čtyřicáté číslo Cukřenky vyjde někdy ke konci
roku, v duchu jsme doufali, že se nám to podaří
dřív.
A zdá se, že k tomu máme dobře nakročeno.
Díky tomu, že náš letošní mezinárodní výměnný
den se koná už začátkem června, pospíšili jsme
si, abychom vás na něm obsťastnili dalším číslem
a vypadá to, že letos bychom mohli stihnout ještě
dvě.
Docela nás překvapilo, že toto číslo je na naše
zvyklosti docela rozsáhlé. Napřed jsme totiž jako
obvykle vůbec netušili, co do něj dáme, ale pak
jsme vytáhli některá nadčasová témata, něco poslali i naši příznivci a něco nás prostě napadlo,
zejména redaktora Pavla.
Došlo to dokonce tak daleko, že jsme uvažovali,
zda si něco nenechat v šuplíku pro číslo další.
Nakonec jsme tuto myšlenku zavrhli a drze se
spoléháme, že materiálu pro jubilejní číslo bude
dost.
Cukřenka č. 39. byla připravena do tisku v podstatě již 12. května. Bohužel, jako obvykle jsme se
zdrželi při tvorbě této stránky, kterou vždycky sestavujeme jako poslední. Stále jsme totiž čekali,
jestli se neozve některý mimopražský dopisovatel
s aspoň krátkou zprávou o tom, co se děje v našich regionech.
Ne, že by se tam nic nedělo, ale nikdo se neozval, a tak nám nezbývá, než doufat, že to v
příštím čísle napraví (že, Brňáci a Ostraváci!).
Přece to nenecháte jen na nás, ubohých redaktorech!
Podle stanov klubu byste měli mít již dávno zaplacené členské příspěvky. Jako obvykle jsme to
první letošní číslo poslali všem, kteří měli zaplaceno za rok 2007, ale u tohoto už nebudeme dělat
výjimku.
Dostanou je všichni, kteří své příspěvkové povinnosti splnili. Třebaže se na našich webových
stránkách objeví jako vždycky v předstihu a „stahovači“ už ji budou mít dávno přečtenou, dostanou Cukřenku v tištěné podobě všichni, kteří přijedou na náš výměnný den, ať jsou členy klubu,
nebo ne.
Předáme ji tam také poslům, kteří ji doručí nepřítomným (ale příspěvky zaplativším!) kolegům.
Teprve to, co zbude, budeme posílat poštou. Při
té příležitosti výbor klubu upozorňuje, že na výměnném dni se neplatičům naskýtá vynikající příležitost členské příspěvky zaplatit.
Přejeme vám všem hojnou kořist v Horní Černé
(cukříky už Danuška Měsíčková zabalila) a těm, s
nimiž se tam nepotkáme, pěkné prožití letošních
prázdnin a dovolených. Nemusíme snad připomínat, že uvítáme každou cukrovou zajímavost,
která vás při tom potká a o níž nám napíšete.
ääääää
Sběratelská setkání
Klubu sběratelů kuriozit
Určitě všichni víte, co je Klub sběratelů kuriozit
(KSK) a někteří jste i jeho členy. Náš klub s ním
žije v přátelských vztazích – my mu poskytujeme
naši Cukřenku a na oplátku dostáváme jeho
časopis Sběratel.
Ve Sběrateli č. 2/08, který nedávno vyšel, jsou
uveřejněny termíny sběratelských setkání, které
KSK uspořádá do konce roku. Soudíme, že není
marné některá z nich navštívit, protože mnozí z
nás sbírají kromě HB cukru i něco jiného a navíc i
nějaký ten cukřík se tam může najít. Z mnoha akcí
vybíráme:
Praha, menza UK Jednota, Opletalova 38:
Setkání sběratelů papírových předmětů a různých
oborů bude 4. 10 a 15. 11. od 8 do 12 hodin.
Havlíčkův Brod, Kulturní dům Ostrov: 14. 6.,
20. 9., 18. 10., 15. 11.
Tábor, Dům armády v Kyjevské ulici na
Náchodském sídlišti: 14. 6., 13. 9., 11. 10.
Kolín, Městský společenský dům od 8 do 12
hodin: 13. 9., 11. 10.
Brno ORBIS PICTUS: 30. 9.
Bližší informace na http://www.sberatel-ksk.cz
¯¯¯¯¯¯¯
Před několika lety jsme se v Cukřence chlubili
zajímavými ukázkami ze svých sbírek na různá
témata. Rozhodli jsme se, že tuto tradici obnovíme a vyhlašujeme akci
POCHLUB SE SVÝM ZVÍŘETEM
Akce se může zúčastnit každý, pokud pošle na
e-mailovou adresu [email protected] nascanované cukříky (sáčky nebo tyčky) se zvířecí tématikou, a to výhradně z různých českých nebo slovenských gastronomických a ubytovacích zařízení. Vzhledem ke skleróze editora Jardy nemůžeme zaručit, že bude jméno přispěvatele uvedeno správně či vůbec. Nenechte se tím však odradit a své příspěvky nám zasílejte do 15. srpna
2008.
Redakce
Redakce
-2-
Co dělají naši členové
Výstavka cukrů v Novém Boru
V článku však není zmíněn docela podstatný fakt, že návrhy cukry nakreslila podle diapozitivů naše členka
paní Iva Nývltová a také zařídila jejich výrobu v KAMO Částkov. A zajistila jednu celou krabici pro klub; série
budou rozdávány účastníkům na letošní burze v Horní Čermné.
Informační centrum jí na oplátku poskytlo své prostory pro výstavku jejích cukrů (17.3. – 30.4.2008). O
tom, že výstavka byla úspěšná, svědčí zápisy v pamětní knize. Nyní má paní Nývltová v úmyslu uspořádat
výstavku v Kamenickém Šenově.
A mně hnedle přišly na mysl lustry, krásné lustry s cingrlátky, tož to by byla série. Když už umí někdo
z diapozitivu krásně namalovat památné budovy, jistě by i blyštivá svítidla zmákl. Mailoval jsem paní Ivě
svou ideu v okamžiku. Uvidíme…
P.T.
-3-
Obnovená tradice
Mílina výstavka se vrátila do domečku
Naše redakce se samozřejmě dostavila už v sobotu. Těšili jsme se, že už konečně nastane jaro a
budeme se moct usadit na zahrádce, ale zlomyslné počasí nás převezlo a nakonec jsme byli rádi,
že můžeme posedět uvnitř. Sluníčko se ukázalo
až po našem odchodu, ale na slavnostním zahájení už náležitě hřálo.
Výstavka se nám líbila a myslím, že i ostatním.
Aspoň o tom svědčí vzkazy v naší internetové
„drbárně“:
„Tak jsem včera byla u Míly Žďárské na zahájení její soukromé výstavky. Musím říct, že se vše
vydařilo, zahájení, občerstvení, ale hlavně počasí
bylo velice přívětivé k sezení na zahrádce. Musím
říct, že některé cukry byly opravdu pěkné a zajímavé. Tímto ještě Milušce přeji vše nejlepší k
dnešním narozeninám. Margareta.“
„Také jsem byla u Míly na výstavce, včetně zahájení. Moc se mi tam líbilo. Letos má obzvlášť
pěkné cukříky! O pohostinnosti Míly i jejího manžela není třeba mnoho mluvit, to je prostě bez
chyby a úžasné. Obdivuji jejich vitalitu a schopnost vždy připravit příjemné prostředí. Moc si jich
vážím a děkuji jim oběma. Dáša“
Co se tentokrát vystavovalo, vidíte na následujících obrázcích, i když se na ně nevešlo zdaleka
všechno. Kdo nepřišel, zaváhal.
JK, foto JK & PT
Co cukrosběratelská paměť sahá, pořádala Míla
Žďárská každoročně výstavku nejzajímavějších
cukrů ze své sbírky. O té šestnácté, která se konala v roce 2006, prohlásila (viz Cukřenka č. 33),
že byla poslední a že bude uvažovat o zpřístupnění svých pokladů jinou formou. A skutečně, loni
se výstavka nekonala.
Míle to však nedalo a na našich pravidelných
schůzkách jsme už od ledna zvažovali, že bychom uspořádali výstavku kolektivní, na niž by
každý přinesl to, co považuje za zajímavé. Domluvili jsme předběžně i nosné téma – doprava.
Nakonec to dopadlo trochu jinak. Výstavka se
vrátila do „domečku“ tj. do garáže manželů Žďárských a hlavní témata byla dvě. Co jste ještě neviděli a Vánoce ještě neklepou na dveře. Proč
zrovna Vánoce? Protože Míla činorodě dohodla
s jednou známou, že vánoční cukry by mohly být
vystaveny v předvánočním čase v Kouřimi a tohle
měla být jakási generálka, aby ta paní nekupovala
zajíce v pytli.
Oficiální zahájení sice proběhlo v pondělí 29.
dubna, ale výstavka byla přístupná pro „odbornou
veřejnost“ tj. pro nás, účastníky pravidelných slezin, již v sobotu 26. dubna. Všechny exponáty
ještě, pravda, nebyly instalovány, ale to bylo jednak tím, že Míla čekala, co za zajímavosti přinesou ostatní, jednak tím, že se teprve ve čtvrtek
vyhrabala z jakési jarní horečnaté virózy.
-4-
Obnovená tradice
Vítejte v domečku, přinesené bonboniéry odkládejte zde
Hlavní téma - Vánoce
Stavte na kafe, hosté přišli
Velikonoční patvary z Itálie
Feliz Navidad - Španělsko
Lihofiltrokafevároš
-5-
Je libo cukr s pepřem?
Významné výročí
Osudová osmička
zvolen benátský patriarcha Angelo Guiseppe
Roncalli, který přijal jméno Jan XXIII.
Belgický král slavnostně otevřel Světovou výstavu v Bruselu.
Při leteckém neštěstí zahynulo osm hráčů fotbalového klubu Manchester United.
Vznikl Kriminalistický ústav Hlavní správy Veřejné bezpečnosti.
Kopřivnická Tatra zahájila výrobu vozu Tatra
603. Do sériové výroby přešel samopal vzor 58
původní čs. konstrukce. Vyráběl ho závod Přesné
strojírenství v Uherském Brodě.
Byly mimo jiné natočeny filmy Občan Brych,
Žižkovská romance, Vynález zkázy a Smrt v sedle. Andrzej Wajda natočil Popel a démant.
Vzniklo Divadlo Na zábradlí. Jeho zakladatelé Helena Philippová, Ivan Vyskočil, Jiří Suchý a
Vladimír Vodička jako první uvedli 9. prosince divadelní leporelo Kdyby tisíc klarinetů
Brazilie vyhrála mistrovství světa ve fotbale.
Tehdy sedmnáctiletý Pelé dal ve finále Švédům
dvě z pěti brazilských branek.
Družstvo čs. střelců z velkorážní pistole se stalo
mistry světa. Eva Bosáková se stala mistryní světa v prostných a na kladině. ČSR získala Světovou trofej i Stříbrnou vázu v Šestidenní motocyklové soutěži. Mistry Evropy se stali muži ve volejbalu, čs. pár ve stolním tenise, Karol Divín a sportovní dvojice v krasobruslení. Dana Zátopková se
výkonem 55,73 m stala mistryní Evropy a držitelkou světového rekordu v hodu oštěpem.
Káva Tchibo Gold Mocca se stala nejprodávanější kávou na německém trhu
Enric Bernat Fontlladosa byl první, kdo v roce
1958 začal s výrobou lízátek na tyčce a později si
svůj nápad nechal patentovat. Obal lízátka značky
Chupa Chups navrhl španělský surrealistický
umělec Salvador Dalí.
Tchajwanec s japonským občanstvím Momofuku Ando, kterému se přezdívalo Mr. Noodle
(pan Nudle), vynalezl instantní nudle.
Elvis Presley narukoval na vojnu pod osobním
číslem 53310761 a byl odvelen do Německa.
Belgický malíř Peyo vypustil do světa první komiks s postavičkami Šmoulů.
Narodila se mimo jiné Madonna, Michael
Jackson, Iva Bittová, Karel Plíhal, Terry Fox a Andrea Bocelli. Zemřel Petr Bezruč, Vítězslav Nezval, Fréderic Joliot Curie a další.
V rámci okresních dožínek v Písku se slavnostních oslav účastnil i prezident Antonín Novotný.
Chléb, který mu tradičně se solí podaly družstevnice v krojích, mu zachutnal tak, že si odvezl celý
bochník.
Připouštíme, že zde uvedené události mohly mít
nějaký vliv na světové dějiny. Značně nás však
Každé masmédium dbalé své pověsti se letos
obírá tématem tzv. „osudových osmiček“, jako by
zrovna osmička na konci letopočtu měla nějaký
zvláštní význam. Protože ale i Cukřenka dbá své
pověsti, vybrali jsme pro vás několik zajímavých
událostí z roku 1958. Co se tedy onoho roku
semlelo?
Prvního ledna vstoupily v platnost tzv. Římské
dohody, na jejichž základě vzniklo Evropské hospodářské společenství. V březnu zasedal ve
Štrasburku poprvé Evropský parlament.
Ve Francii byla na základě referenda schválena
nová ústava a vznikla tzv. pátá republika, jejímž
prezidentem byl 21. prosince zvolen Charles de
Gaulle.
Nikita Chruščov byl po odstoupení Nikolaje Bulganina zvolen v březnu do funkce předsedy rady
ministrů SSSR. Sovětský svaz ultimativně požádal, aby se Berlín stal do roka svobodným městem.
Vznikla Sjednocená arabská republika spojením
Egypta a Sýrie. Za tři roky nato se rozpadla.
Vzniklo národní konžské hnutí v čele s Patricem
Lumumbou. Převratem v iráckém Bagdádu byl
svržen král Fajsal II. a prohlášena republika. V
Káhiře byla ustavena prozatímní vláda Alžírské
republiky. Íránský šach zapudil svou manželku,
protože nebyla schopná mu dát dětí.
Letectvo USA ztratilo při cvičných letech nad
vlastním územím několik jaderných zbraní. V červenci a srpnu jednala v Ženevě konference expertů o způsobech zjišťování atomových výbuchů.
Výkonný výbor ÚV KS USA zastavil v lednu vydávání deníku Daily Worker pro zcela revizionistický kurs. V srpnu vyšlo v Praze první číslo teoretického časopisu Otázky míru a socialismu.
Ve dnech 18. – 21. června. zasedal XI. sjezd
KSČ, který stanovil generální linii dovršení výstavby socialismu v Československu. Národní
shromáždění schválilo 16. října zákon o druhém
pětiletém plánu. 17. října byl vydán zákon o trvalém usídlení kočujících osob.
Rada ministrů v NDR zrušila 28. května zbytek
potravinových lístků.
Mao Ce-tung prosadil na zasedání politbyra politiku tří rudých vlajek: výstavbu socialismu, velký
skok vpřed a zakládání lidových komun.
31. ledna byla vypuštěna první americká družice
Země Explorer 1. SSSR nelenil a vypustil Sputnik
3.
Začátkem září vypukla první ze tří "tresčích válek" mezi Velkou Británií a Islandem, která trvala
tři měsíce. Island, ač nemá dodnes vlastní armádu, nakonec vyhrál.
Papež Pius X ustanovil sv. Kláru patronkou televize. Ještě v témže roce zemřel a papežem byl
- 6-
Významné výročí
popudilo, že nikde, ani v tištěných publikacích, ani
v kyberprostoru není zaznamenána tak zásadní
skutečnost, totiž že se dne 1. července 1958 narodil pokleslý básník, nesčetněkrát faulovaný fotbalista – amatér, nadšený fotograf, sběratel starých pohlednic a čajových obalů, sběratel, tvůrce
a vydavatel HB cukrů, nevysychající studnice nápadů všeho druhu, opora redakce Cukřenky,
osobnost vpravdě renesanční, Pavel Tlustý řečený Tlusťjoch.
Rozhodli jsme se proto, že tuto donebevolající
nespravedlnost odčiníme na následujících stránkách. A jak jinak, než cukrosběratelsky?
Napřed jsme uvažovali, že s jubilantem zinscenujeme interview, ale nakonec jsme to po zralé
úvaze zavrhli; beztak by nám o sobě navykládal
samé koniny. Z data Pavlova narození je však
zřejmé, že se narodil ve znamení Raka. Podívejme se tedy, jak osoby narozené v tomto znamení charakterizují „zvěrokruhové“ cukry, vydané
u nás i ve světě.
Poměrně přesná je charakteristika na českém
cukru kávové firmy Dallmayr:
Rakušané Jsou stručnější. „Cukrové“ stránky:
Citlivý, romantický, chápavý, starající se, domácký. Negativní stránky: Vrtošivý, (snadno) popudlivý, panovačný. Spřátelená znamení: Panna, Štír,
Ryby, Býk.
Německé cukry od firmy Hellma se od svých rakouských bratranců příliš neliší. Zato tenhle cukr
charakterizuje Raky dokonce (v originále) ve verších. Romantický, něžný a zasněný, jeho cesta je
šetrností lemována. Však běda, když ho vrtochy
moří, kritiku jen těžko snáší.
Další český cukr to doplňuje:
- 7-
Významné výročí
Poznali byste, že i tohle je německý Rak?
Italských sérií s horoskopy je víc, nám se líbila
tahle ukázka, i když je bez textu:
Přiznejme si, že germánský a románský názor
na Raky není vždy úplně pozitivní. To bratři Jihoslované jsou laskavější, asi to bude tou holubičí
povahou. Na tomhle cukru z Bosny a Hercegoviny
stojí, že Rak je vnímavý, senzibilní, společenský,
štědrý, v lásce dost (značně) útočný.
Švýcarská verze uvádí jen pozitiva: Velice citliví,
přátelští lidé, věrní přátelé. Vyhýbají se hádkám a
konfliktům, mají výrazný smysl pro rodinu.
V podstatě stejně hodnotí Raky i Chorvati…
Ani Rumuni se moc nerozkecávají: Osoba narozená v Raku je citlivá, náladová, nestálá, šetrná a
laskavá.
…někdy ovšem poetičtěji: Rakové jsou velcí
romantici, kteří náhle a často mění své rozpoložení. Od partnera očekávají nekonečnou pozornost, ale poddávají se svým pocitům jen tehdy,
když cítí, že je druhá strana upřímná.
Podobně jsou na tom Španělé:
- 8-
Významné výročí
Nejvíc se nám ale líbil rozsáhlejší text, který
jsme našli na tomhle cukru z bývalé federální Jugoslávie:
Na internetu jsme o Psu našli:
Pokud hledáte oddaného přítele, který se vás
zbytečně nebude pořád na něco ptát a zatěžovat
vás nekonečným mluvením, jste u Psa na správné
adrese. Je to člověk do deště i nepohody. Když
máte splíny, dokáže vás celé hodiny obětavě bavit
historkami, až vás nakonec probere k životu. Když
máte den zádumčivý a plný vzpomínek, nechá
vás v pohodě snít a hlídá pouze práh vašeho
bezpečí.
Když postrádáte finance, postará se o ně, když
naopak potřebujete setřást z dohledu nepříjemného člověka, odežene ho okamžitě a navždy.
Jeho oddanost ovšem může přerůst do fanatického zbožňování a pak máte pocit, že nemáte dostatečný prostor pro seberealizaci, neb všechno
jaksi za vás vykonává v předstihu a vy nemusíte
na nic sáhnout.
Není divu, že se po čase k smrti nudíte. Nesnažte se protestovat, nebo mu to rozumně vysvětlit. Uznává pouze dvoufázové hodnocení, a to
dobré, nebo špatné pro vás, nebo pro sebe.
Pokud chcete od Psa kompromisy, pak jste na
špatné adrese. Je vysloveně duální hráč. Právě
pro tuto vlastnost je velmi úspěšný ve službě
vlasti, působí aktivně v armádě, u policie, ve státní
správě, kde plní zodpovědně úlohu řadového pracovníka, který je srdcem každého týmu.
Jako podřízený je velmi uznáván, jako šéf je viděn velmi zřídka. Není ambiciózní a má rád svůj
klid a pořádek. Riziko a změny z duše nenávidí. V
lásce je víceméně suchar a rozkývat ho k nadstandardním výkonům chce umění vášnivého
Tygra nebo horkokrevného Koně. Pokud je potká
v soukromí, má Pes štěstí a vytvoří s nimi pevné
celoživotní pouto. Psi dokáží žít neuvěřitelně
skromně a spoustu rozkoší si odříkat, aby svým
dětem umožnili vzdělání a vybavili je náležitě do
života. V této otázce jsou naprosto nedostižní.
Vyroben byl ve Slovinsku, obal dodala bosenská
tiskárna a ve slovinštině a srbochorvatštině Raky
nabádá: Můžete očekávat výrazné zlepšení své
domácí materiální situace. Nedovolte, aby kvůli
Vaší přecitlivělosti došlo ke sporům s Vašim okolím. Nepřijímejte nabídky náhodných známých.
Zdraví: Vezměte si dovolenou a na cestě si dávejte pozor na jídlo. Nejlépe se budete cítit s osobami, zrozenými ve znamení Vah a Panny.
To ovšem není všechno. Existují i cukry s čínským horoskopem, podle něhož byl rok 1958
rokem Psa. Podle tohoto španělského cukříku je
Pes inteligentní, upřímný, věrný a opatrný.
Francouzi nejsou tak struční:
Co k tomu dodat? Jen to, že ti, milý Tlusťjochu,
přejeme za všechny sběratele sladký život a abys
nám ve zdraví vydržel ještě dlouho poté, co se
potkáš s Abrahámem.
AJK
- 9-
Z našeho i jiných webů
Tlachy v „tlachárně“? Někdy…
případ. Řekněte mi: Jaký přínos má pro klub K76,
a jaký přínos má klub (se svýma penězma a s našima sériema) pro K76. Není to náhodou nepoměr? Vyměnit podprůměrné zahraniční kusy a
zde získat POUZE NOVÉ série. Co kdyby třeba
K76 přivezl něco pro více lidí? Co kdyby se pokusil investovat do svých cukrů? Ne stačí mu výčet
klubáků kteří mu to rádi zaplatí. Upozorňuji, že
nejsem pisatelka předchozí reakce!“
Další diskutér si pod značkou „Taky anonym“
přisadil: „Ahoj Jarko a všichni anonymové! A jaký
přínos pro klub mají všichni ostatní členové?
(myslím kromě těch 10 - 20 aktivních). Jaký? Neměli bysme začít u sebe a pak u ostatních? Já
taky jen přijedu, vyměním a odjedu. Ale hlavně se
raduji. Když se to někomu nelíbí, tak mi mohl jít
do výboru a změnit to. Nebudou náhodou letos
volby? Anonym.“
Ozvala se i Mishka: „Rozhodně nejsem příznivcem kupčení nebo nákupu sérií, ale o tom přeci
Karel nepsal. Pokud jsem dobře četla, tak rád vymění. A teď dotaz: Co je to podprůměrné zahraniční kusy? Pokud vím, tak většinou vyměňují sérii
za sérii. A mně osobně zajímají pouze cukry, co
nemám. Kritérium na podprůměrné a nadprůměrné cukry či série neznám. Ahoj v Křenovicích.
Mishka“
Ve snaze poněkud utlumit vášně přispěl i editor
cukřenky Jarda, který se podepsal plným jménem: „Já naopak ty stesky docela chápu. Na
burze zatím pořád ještě platí: Vylož co máš na
výměnu a vyber si u ostatních, co se ti líbí. U jednotlivých cukrů to ani jinak nejde, je jich moc a
nelze všechny nosit v hlavě. Ale když na mě nevyjde jeden cukr, protože mi ho před nosem sebral kolega, najdu si jiný.
U sérií je to trochu jinak. Kdo jich má od jednoho
druhu tolik, aby se na všechny dostalo? A chtěli
by je všichni. Získat série ze zahraničí výměnou
není legrace. Partneři za ně chtějí také série, ale
kde je kromě klubových a soukromých v Čechách
brát? Pro zajímavost: Jedno pare soukromě vydané 8ks série mě vyjde na cca 25 Kč, čas a práci
(nejen) s nasáčkováním nepočítaje. Klub má
množstevní slevu, ale kde bych já udal 8 krabic?
Názor na závěr: Nedělejme ze sérií kult! Jsou
atraktivní, ale je přece i spousta pěkných "singlů".“
Olej do ohně přilil „Nezávislý externista“: „Teda
vy jste tady povedená společnost! A stálo za to se
tu zastavit a pobavit se při čtení. Fakt hustej nářez! Někdo má, tady jen třeba blbý cukry, jinde
cokoliv a snaží se mít ještě víc! Hrůza odporná!! A
někdo zase nemá. A taky by chtěl. A jak! A stejně
nebo radši víc! Ale neumí. A to je průser. To se
hned tak nezkousne. Tak mu to aspoň na fóru pořádně natřu a udělám si svoji hezkou chvilku.
Česká klasika, u vás zabalená v cukru, u nás
zase v něčem jiném. Touhle rakovinou je prorostlá
celá naše společnost. A šikovných chirurgů je
Naše internetové stránky jsou veřejně přístupné.
Chodí na ně nejen členové klubu, ale i jiní surfaři,
kteří občas neodolají a v rubrice „Tlachárna“ připojí svůj názor. Někdy je k věci, ale někdy se tak
jen tváří, maje za účel provokovat, přičemž jeho
autor má pochybnou radost z reakcí ostatních,
kteří jeho mystifikaci neprohlédli. Podívejte se na
jednu diskusi, která v „tlachárně“ proběhla v listopadu a v prosinci 2007. Příspěvky zpravidla
nejsou jazykově zkorigovány, i když editor nad
perlami typu „by jste“ a „bysme“ kvetl.
Začalo to vcelku nevinně „inzerátem“ Karla
Stupky: „Nabízíme opět se Zdeňkem Bubníkem
výměnu nových klubových sérií, které dostaneme
v Křenovicích, za různé zahraniční série, které na
burzu za tímto účelem přivezeme. Kdo má zájem,
přijďte si je vyměnit k našim stolům. Jen pro
upřesnění - nabídka se týká skutečně jen těch nových klubových sérií vydaných pro Křenovice
2007. Těšíme se na Vás. Ale těšíme se i na
všechny ostatní A co kdyby za námi na pokec
taky přišli Ti, co si to s námi tradičně vyříkávají až
po burzách na chatu? Príma předburzovní dny
přeje všem Karel Stupka“.
Kdosi pod pseudonymem „Mám být ještě členem?“ na to reagoval: „Klidně si to můžeme vyříkat na chatu i před burzou! Fakt skvělá nabídka.
Co kdyby jste (odfrknutí editora: ať žije správná
čeština!) také vy někdy přišel k našim stolům? To
by bylo jistě pod vaši úroveň, což? Opravdu mě
vaše obchodní nabídky a způsob jejich prezentace děsí. Není Vám to trapné? Věřím, že se zachováte čestně a aspoň své cukrové série které,
prý vlastníte, věnujete všem účastníkům Křenovického klání. Přeji vám, aby jste se nad s sebou
aspoň trošku zamyslel a všem ostatním příjemný
předcukrovní čas.“
Na to mimo jiné zareagovala Jitka Schovancová a na webu se objevil její článek, který najdete i v tomto čísle. V tlachárně pak napsala:
„Ahoj všem! Tak mám pocit, že jsem svým článkem přilila olej do ohně. A zase je tu oblíbené
téma. Ale tentokrát se přidám na stranu těch, na
které budete nadávat. Jedou ven, zaplatí si cestu
a vše kolem toho. Nestojí to málo. A jsou féroví v
tom, že svoje podmínky zveřejní i se svým jménem. Jasně, někomu se to nelíbí. Ale o tom je bod
č. 4 mého článku - zahraniční série: Jeď, kup v cizině v obchodech, napiš si do německého klubu,
kde ti sérii za 1 - 3 Eura prodají a pošlou poštou.
A nebo? Sežeň něco zajímavého ze svého okolí a
přijď - víš za kým. Ale jak má Karel Stupka nebo
jiní přijít za tebou, když se ani nepodepíšeš? Jitka
A promiň, že ti tykám - anonyme.“
Ozvala se však i pisatelka pod nickem „Jiná
členka- podle vás anonym“: „Pokud Vás potěší
– Jarka. Vzpomene si někdo z vás na Dumjahnovy? A to, zda maji či nemají kupčit na našich
burzách? Nám se tu v klubu krystalizuje obdobný
- 10 -
Z našeho i jiných webů
debata po akci vznikne. Objevila se už před akcí.
Proto jsem si bláhově myslela, že na schůzi se
toto téma otevře veřejně, anebo alespoň někdo
přijde za výborem nebo za Karlem a řekne: "Tak
takhle nee!". Nestalo se. Není se čemu divit, celý
rok se jen málo členů zajímá o to, co se v klubu
děje. Málokdo přispěje na stránky nebo do
Cukřenky zajímavým článkem. Všichni měli možnost navrhnout členy (i sebe) do nového výboru.
Kolik lidí to udělalo? Prsty dvou rukou stačí. Ale
neva, ne každý má čas a chuť dělat něco pro
druhé. Proč nespokojené osoby na schůzi nevstaly a neprojevily se? Jistě, jednodušší je mlčet
a pak bokem kritizovat.
A teď konkrétní věci:-Na burze dostali všichni
stejně, vyúčtování zveřejním dnes večer (pozn.
redakce - otiskli jsme je). Burza výdělečná nebyla.
Ale myslím si, že za 300 Kč na osobu ani být nemůže. Zmatek mi v tom udělaly pouze osoby,
které nepřijely nebo nahlásily větší počet doprovodu. Bohužel materiál na obědy už byl.
"Ale jo, burza samotná by ušla. " Kdybys, prostý
člene napsal, že ne, tak bych se asi urazila a
okamžitě vystoupila nejen z výboru, ale i z klubu.
Vím, že byly problémy - vše nebylo podle přání
všech. Menší stížnosti byly: nebyly odpadové
koše, stolečky, u kterých by mohli lidé posedět a
pokecat, vaření kávy trvalo dlouho. A tak. Něco
beru. Jinak mi můžete políbit... Zatímco vy jste si
žili normálním životem, tak já a pár ... se snažilo
zajistit vám akci tak, jak jsme nejlíp mohli. Včera
jste se hrabali v úlovcích a já jsem ještě prala,
uklízela, odvážela, dělala vyúčtování a jiné ptákoviny. Večer mě potěšilo pár ohlasů, většinou od
těch stejných, kteří dokáží ocenit práci jiných.
Ale jsou to stále stejní. Nenahrabala jsem si
jako ostatní na burze. Nebyl čas. Byla jsem ráda,
že si na mě někdo (třeba i Karel) vzpomněl, a přivezl mi malý balíček s cukříky. Až nebudu organizovat, taky přivezu.Všem ne - budeš mezi nimi i
ty, Prostý člene, který má totalitní manýry. Všem,
všem stejně. A když má někdo něco víc (neva, že
se o to zasloužil sám), tak si na něho ukažme
prstem a rychle na pranýř.
Tahle debata se mi moc nezamlouvá. A raději
bych ji řešila s konkrétní osobou. Ale "anonym"
nebo "prostý člen" je v módě.Teď si jen mohu
procházet seznam přihlášených a škrtat členská
čísla těch,o kterých si myslím,že by to nenapsali.
Kdy s tím nový výbor něco udělá?? Není už nejvyšší čas?? Za sebe (členku výboru) odpovím:
NIC. Teď jen pár slov na závěr. Omlouvám se budoucím organizátorům dalších akcí. Možná ztratí
chuť něco dělat Radím, kašlete na hajzlíky, rejpaly
a ostatní nespokojence. Těch spokojených je víc.
Přeji pěkný předvánoční čas. Jitka S. A ty, člene,
napiš příště jméno.“
To už mi nedalo a napsal jsem: “Jitko, vůbec se
nevzrušuj. Schválně napiš Zdeňkovi, aby se podíval, odkud ten "prostý člen" píše. To totiž skoro
jistě není žádný člen, to je docela obyčejný provo-
málo. A nejsou tak slyšet jako výkřiky a plivance
těch statečných a spravedlivých, co jsou tak dobře
schovaní všude možně. PS. Nejsem sběratel a
člen vašeho povedeného klubu už vůbec ne.
Na něj reagoval jakýsi „Čumil“: „No jo, zase jeden chytrej! A pěkně jsi to pohnojil! Co se do nich
mícháš? Mohlo to tady bejt ještě zajímavý. Teď
každej hodí stopku.“
Lidi jsou prostě různí. Vášně na čas utichly po
této replice Jardy K.: „Nezávislý experte: Povedená společnost je celé lidstvo od okamžiku, kdy
slezlo ze stromů, a možná jí bylo i na těch stromech. S tím nic nenaděláme. Díky za čas věnovaný naší povedené komunitě. Čumile: Já chodím
občas do pražské ZOO a se zájmem pozoruji gorilího alfa-samce Richarda a jeho tlupu. K některým jeho počinům mám výhrady, jinými se bavím,
ale jemu je to v obou případech egál. Oběma:
Nebylo by pro vás lepší všechno jen z povzdálí
sledovat a v pravou chvíli se do věci nevložit?“
Burza proběhla a v „tlachárně“ se jako vždy objevily reakce účastníků. Všichni si pochvalovali
(však také bylo co). A do té předvánoční pohody
přišel příspěvek podepsaný „Prostý člen klubu“ a
nazvaný „Burza jinýma očima“ a starý cirkus byl
opět ve městě: „No hlavně že jste všichni tak jednotně spokojení! Ale jo, burza samotná by ušla.
Jenže: staré a stále kritizované nešvary vám nikomu evidentně vůbec nevadí!! Známé firmy vesele a ve velkém obchodují se sériemi bokem
mimo stoly. A taky se předávají balíčky. Ale pouze
těm vyvoleným. My můžeme jenom koukat. A že
by třeba K76 milostivě podělil ty svoje cukry mezi
všechny ostatní? Kdepak! Ale v tom mě vůbec
nepřekvapil. Inu kšeft je kšeft a pro nás obyčejné
sběratele zase nic nezbyde. Jemu se klub bohatě
vyplácí. Ale co dostáváme za svoje stejně vysoké
příspěvky my ? Zamysleli jste se někdy nad tím,
jak s vámi manipuluje podle svých potřeb? Stojí
Vám nějaká ta kdovíjak hodnotná série za to? Kdy
s tím nový výbor něco udělá?? Není už nejvyšší
čas?? Co si o tom myslí ostatní?“
D58 se rozhodla, že to tak nenechá: „Ahoj,
prostý člene klubu, je vidět, že jsi pozorně neposlouchal, o čem se mluvilo. Připomínky jsi mohl
hned v sobotu vznést na horním nádraží do půlnoci. Jenže tam by věděli o koho jde, tady se
schováváš za prostého člena klubu. Nevím, jak
moc se klub K76 vyplatí, když si cestu i nocleh na
zahraniční burzy platí sám, takže co přiveze je
jeho a ne klubu. Z klubu dostane to, co všichni
ostatní. Vlož pár tisícovek do své série a obdaruj
všechny členy klubu, jak to dělají mnozí! Zdraví
Tě Danuška, taktéž prostá členka!“
To už se hlavní organizátorka Jitka dožrala:
„Musím se vyjádřit. Nedá mi to! Jako hlavní organizátor, jako prostý člen i člen výboru (nového i
starého).I když si myslím, že je to asi zbytečné. A
anonymové si budou stále mlet to své! Omlouvám
se všem, kteří si budou o mě myslet, že jsem to
přehnala.) Již před burzou jsem čekala, že tato
- 11 -
Z našeho i jiných webů
katér, který se baví rýpáním, a vy mu to žerete a
rozčilujete se. Takových expertů na webu je.
Vždyť nic konkrétního nepíše, jen co pochytal z
ostatních příspěvků a zjevně občas neví, o čem je
řeč. Možná by neuškodilo dát mu na těchto stránkách banán.“ (Banán = banner, webový slang; zákaz přístupu na stránky z dané IP adresy)
Z příspěvku Jury Průžka jen úryvek: „Mimochodem, jen tak prohlížím, co se tady píše, a
ejhle, nějaký b*****k se nám snaží navrtat naše
vztahy a přátelství. A že se neumí ani podepsat.
Třeba to asi hodit za záda, ať si kecá. Možná by
bylo dobré, aby do tlachárny měli přístup jenom
lidé s nějakým kódem a pak by jsme věděli, kdo a
co píše. Možná by to Zdeněk dokázal nastavit a
sladit. Pak by jenom každému členu poslal jeho
kód a bylo by vystaráno. Vše mi připadá tak
nápadně totalisticky (udat bez podpisu a pak z
povzdálí sledovat reakce a bavit se na náš
účet)…“.
Zdeněk Adámek, náš webmaster, reagoval docela zajímavě: „Ahojky! Co se týče této tlachárny,
samozřejmě, že by šlo zařídit, aby byla pouze pro
registrované. Myslím si ale, že by to bylo na
škodu, protože díky nečekaným pohledům anonymních sběratelů či náhodných návštěvníků se
krásně rozproudí diskuse, jako v tomto případě.
Jsem až překvapen, kolik našich členů se odhodlalo napsat svůj příspěvek - to nezvládli za celý
rok! Pište, pište, ptejte se, řešte, ať je tu pořádně
živo! Jste to Vy, kteří můžete svými názory, případně články (které rádi zveřejníme) oživit naše
stránky.“
Já bych k tomu jen dodal: Ale než se zapojíte do
diskuse, přemýšlejte, kdo to myslí vážně a kdo si
jen dělá pochybnou legraci. Za anonymitou internetu se skrývá rozličná čeládka…
J.K.
Cukrovar Peruc podruhé
Dne 20. dubna 2008 obdržela naše redakce
tento e-mail:
Dobrý den, tak jsem se vrhl na internet, abych
vyhledal nějaké další informace o peruckém
cukrovaru, a tu se mi objevily vaše stránky
(Cukřenka č. 36) se článkem z mých Peruckých
stránek. Samozřejmě nemám nic proti uveřejnění,
jsem rád, když se o Peruci píše. V době, kdy jste
mě chtěli kontaktovat, byla na stránkách asi moje
stará, již nefunkční adresa. Pokračuji dál v pátrání
po historii Peruce a vloni jsem získal i další
vzpomínku na perucký cukrovar. Zajímá-li vás toto
téma, jsou zde:
Samozřejmě mám i více fotografií cukrovaru a
jeho okolí. Na mých Peruckých stránkách jsou i
další stránky z historie cukrovaru (Šlepka) a naší
krásné vesnice (vlastně nyní zase městyse).
Pokud máte i vy nějaké nové informace o našem
cukrovaru, rád bych je uveřejnil na svých
stránkách pro čtenáře, zajímající se o Peruc a
cukrovary.
Přeji hezké jarní dny,
Mirek Plazík Blažek, Peruc
Potěšilo nás to a Pavel hbitě reagoval s tím, že
děkujeme a další informace využijeme v některém
z příštích čísel Cukřenky. Což tímto činíme
VZPOMÍNKY Z MLÁDÍ CUKROVARNICKÉHO VYSLOUŽILCE
J. J. Weiss, Listy cukrovarnické číslo 33-34, ročník 62 (1945-46), Praha, 31. V. 1946
Po odbytých gymnasijních studiích v Kroměříži
a obchodního kursu ve Vídni, vrátil se můj otec do
rodného města, kde převzal po svém otci
koloniální obchod v našem domě1), brzo se ho ale
vzdal, rozhodl, se pro povolání úřednické a stal se
roku 1865, po krátké působnosti v renomované
továrně na čokoládu bratří Tschinklů v Lovosicích,
pokladníkem továrny na likéry hraběte Thuna v
Podmoklí a na to roku 1869 účetním cukrovaru
téhož šlechtice na Peruci. Je tomu nyní 77 let. Od
té chvíle jsem žil v ovzduší cukrovaru, pamatuji
proto mnoho.
Řepu tenkrát na Peruci krouhali (říkalo se
rajbovali) a šťávu vytáčeli (šlajdrovali) na
odstředivkách2). Vyráběli výhradně bílé zboží,
homole a pilé. My děti chodívaly jsme se dívat na
půdy k nučkám a daly si vysvětlovat ty
manipulace s formami. Půdní byl v našich očích
vůbec pánem, měly jsme ho, s dlouhým jeho
šedým vousem rády, z lígru dělal různá cukrátka,
před vánocemi malé, asi 14lotové homoličky
cukrové, jež balil do barevných papírů a rozesílal
úřednickým rodinám. Velmi jsme se na ně těšívali,
krášlily naše vánoční stromky.
Silnice od Peruce k cukrovaru u přejezdu
úzkokolejky (Šlepky).
Malý cukrovar perucký byl čistě hospodářský,
tvořil jednotný celek s velkostatkem i s věrnými
dodavateli selské řepy ze Stradonic (známého
naleziště pravěkého osídlení), z Pátku, Černocho- 12 -
Z našeho i jiných webů
nákladem byly taženy volskými potahy, každý vozík měl svého brzdiče. Dolů sjížděly jednotlivě, ale
často nerozumným letem, takže co chvíli tu byly
úrazy, nejednou i smrtelné. Byly s tím starosti.
Když jsme přišli na Peruc, byl správcem cukrovaru cizozemec B. Lappe, cukrmistrem A. Dreyschock (syn známého virtuosa na klavír Alexandra
Dreyschocka), adjunkty F. Vostrý a R. Rating. V té
době bývali téměř všichni závodní úředníci empirikové, od piky, kteří prošli hlavními stanicemi továrny, než se stali úředníky.
Změnilo se to, když po správci Lappovi
nastoupil na jeho místo chvalně známý Ing. F.
Knapp, přišedší k nám ze Sadové, s ním pak
cukrmistr Ing. F. Siedek (jeden ze spoluzakladatelů spolku Českých chemiků) a něco později v roce 1879 (kdy jsem právě maturoval) Ing. K. C.
Neumann.
Měl jsem tenkrát v ruce jeho žádost, kterou se
ucházel o uprázdněné místa chemika a četl s
respektem jeho výtečná vysvědčení, mezi nimi i
krásnou jeho habilitační práci o bromu (měl v
úmyslu habilitovati se na technice).
va Vraného aj. Ředitel panství byl zároveň
ředitelem cukrovaru. Dělnictvo bylo stálé. Pracovalo v kampani (která někdy trvala i pozdě do
jarních měsíců) v cukrovaru, na jaře a v létě na
panském. I řemeslníci, hlavně stavební, našli
zaměstnání u dvora nebo v blízkém okolí a přicházeli na podzim do továrny. Cizích dělníků bylo
jen málo a i mezi těmi se vracely k nám známé
tváře.
Přední místa na jednotlivých stanicích dědíval
syn po otci, jako by to bylo jeho právem. Vše to
působilo na mne dojmem velké rodiny i s dodavateli selské řepy, kteří považovali cukrovar za
jakousi svou záložnu, kde můj otec, vedoucí pokladny, podle možnosti jim vycházel vstříc. Byl,
věru, milý ten sousedský poměr, který se dnes
zdá již být pouhou pohádkou. I dělníci na ty doby
rádi vzpomínali.
Několik let po převratu (1918) při návštěvě Peruce nalezl jsem tam ještě několik stařičkých pamětníků své působnosti v cukrovaru. Měli radost
ze setkání a vzpomínali s povzdechem na dávno
uplynulé časy. Nebyli nikterak spokojeni s věcmi,
jak se utvářely po válce, třebaže při parcelaci hraběcího alodiálního majetku získali půdu. Však
jsem i já nepoznával ty za mých časů tak vzorně
upravené lány!
Cukrovar ležel v překrásném údolí, jež mělo
místy ráz pralesa3) s bažinami. Vyvěralo v něm
mnoho železitých pramenů, při nichž si před
dlouhými lety hraběcí rodina vystavěla prostinké
lázně. Lázně ty trpěly později odpadními továrními
vodami a poznenáhlu pustly, až z nich zbyly jen
rozvaliny. Poloha cukrovaru byla mezi těmi
zalesněnými stráněmi sice romantická, ale nevýhodná. Údolím protékal dýbeřský potok, o jehož
stříbrolesklých vodách, racích a rybkách nám rád
vyprávěl místní děkan Fr. Daneš4), odchovanec
Bolzanův, osobní přítel Palackého, Riegra i jiných
vynikajících osobností (byl také poslancem zemského sněmu) a s povzdechem připojil, že po založení cukrovaru vody se zkalily, rybky vyhynuly a
vzduch byl otráven.
Perucké panství leželo z největší části na vyso5)
ké, úrodné pláni, chudé na vodu . Bezpochyby,
že z toho důvodu došlo v roce 1857 k založeni
cukrovaru v údolí, na dýbeřském potoku, jehož
vody za tehdejšího způsobu práce cukrovaru stačily. Poloha jeho byla ovšem velmi nepříznivá,
všude do kopce, a byla tím ještě horší, že cesty,
vedoucí do továrny, byly za podzimních dešťů
blátivé, bezedné, dovoz řepy a vývoz cukru a
odpadků proto drahý a svízelný.
Cukr byl dovážen povozy (furmany) do Prahy.
Když Pražsko - duchcovská dráha přišla v roce
1873 do provozu, zmírnily se poněkud nesnáze,
nadobro ale nezmizely. Bylť cukrovar spojen s nádražím vlečkou asi 7 km dlouhou, vinoucí se serpentinovitě lesnatými stráněmi nahoru. Vozíky s
Celkový pohled na cukrovar v provozu.
Byl jsem velmi potěšen, že byl hrabětem přijat.
Jako posluchač techniky pracoval jsem s ním a
pod jeho vedením v dobách různých prázdnin v
tamější laboratoři. Byl mně učitelem a laskavým
rádcem. V továrně byl vzorným, u představených i
dělnictva velmi oblíbeným úředníkem. Uplatňoval
se ale i společensky, pořádal se mnou veselé přátelské večírky, posvícenské zábavy i dožínky, ba i
bály. Protančili jsme tak spolu v srdečných radovánkách leckterou noc a stali důvěrnými přáteli.
Jak jsme vkročili do laboratoře, bylo jinak. Dával
mně práce a hlavně mne přidržel k studiu o osmose, v mnohém ohledu velmi zajímavé. Studie ty
mne vedly později ke konstrukci osmometru, sloužícího ke zkoušení osmosového papíru, dále k sestrojení jednoduchého přístroje na měření jeho
síly a stroje ke stanovení jeho pevnosti proti přetržení a konečně ke konstrukci pumpičky auto k
samočinnému vzorkování šťávy i cukroviny.
Prováděli jsme při osmose různé pokusy, někdy
dosti smělé. Pamatuji se na jeden z nich. Přidávali
jsme k melase před osmosou zředěnou kyselinu
- 13 -
Z našeho i jiných webů
spěli až k minimální spotřebě špodia, ba až k
úplnému jeho odstranění.
Pouze já byl jsem jemu v továrně upřímně k ruce, neboť oba závodní úředníci, empirikové, neviděli rádi správcovu vrtkavost v pokusech, jež jim
leckdy ztěžovaly službu. Já pak jsem mu rád vyhovoval, přiučil se mnohému a litoval proto velmi,
když správce Knapp pro jakési neshody s nově
jmenovaným ředitelem panství na své místo resignoval.
Cukrmistr stal se správcem, adjunkt nastoupil
na jeho místo. Já jsem byl jmenován adjunktem,
můj dobrý kamarád Ing. J. Lajbl pak chemikem.
Tím se poměry ovšem velmi změnily. Pro mne
bylo výhodou, že nový správce mně byl nakloněn,
důvěřoval mně a ponechával volnou ruku, když
jsem tu a tam něco podnikal.
S cukrmistrem jsem měl ovšem častěji potyčky.
Byl jsem pověřen věcmi týkajícími se dělnictva, a
to s dosti velikou pravomocí. Vedl jsem výplatní
listiny a po uzákonění nemocenského pojištění i
tuto agendu. Vše to jsem dělal velmi rád, mělť
jsem pro sociální věci smysl, tak jako to v té naší
české povaze je. Má dobrá vůle byla dělnictvem
uznávána a měli mne snad i rádi. Zcela uspokojit
jsem je ovšem nemohl6), nebyly už v tehdejší době počínajícího sociálně demokratického sdružování poměry takové, jako v letech sedmdesátých.
Snažil jsem se v duchu správce Knappa v
různých nenákladných (muselo se tehdy u nás
šetřit!) jednotlivostech zlepšovat práci v tom našem starém, záplatovaném cukrovaru, a mohu říci, že dařilo se mně tak leccos. Tak jsem docílil
zdánlivě nepatrnými zákroky snížení tehdy velmi
značné u nás spotřeby paliva o víc jak polovici.
Zmínil jsem se výše, že jsme měli potíže s vodou. Po zavedení difuse nestačilo její množství a
ani pak, když byly zřízeny dva zásobní rybníky
nad cukrovarem a pod ním kondensační rybník. Z
posledního vystupovaly s postupující kampaní čím
dále tím hustší páry. Museli jsem proto vodě věnovati zvýšenou pozornost.
Při jedné obchůzce jsem zpozoroval, že rošt při
odbočce potoka, jež vedla ke kondensaci, je
spadlým listím nadobro ucpán a chladná voda,
pro kondensaci tak důležitá, že teče bez zužitkování kolem továrny. Postavil jsem tedy k roštu
hocha s příkazem, aby jej občas čistil. Důsledky
tohoto jednoduchého zákroku byly překvapující a
vedly s dalšími ještě drobnými změnami v továrně
k uvedené úspoře uhlí.
V roce 1888 byl jsem ředitelstvím vyslán spolu s
panským správcem A. Buckem, který v mladších
letech byl profesorem na hospodářské škole v
Liebwerdě u Děčína, k návštěvě nově založené
Wohankovy pěstitelské semenářské stanice v
Ouholičkách. Byla vedena cukrovarníkem, ředitelem Horským. Stanice se nám líbila a navrhl jsem
po návratu našemu řediteli, abychom si pro lokální
solnou, a sice až do slabé alkality melasy s úmyslem převést melasotvorné soli alkalické na chloridy. Jak jsme zjistili, prostupovaly tyto krystaloidy
rychleji membránou, a proto se kvocient čistoty
tak upravené melasy osmotickým procesem rychleji lepšil. Tuším, že jsem v té době uveřejnil prvou
svou práci o osmosové vodě v Listech cukrovarnických.
V milých těch, pro mne nezapomenutelných
stycích, byli jsme s inženýrem Neumanem až do
roku 1883, kdy odcházel do Prahy, by se stal, byv
k tomu prof. Preisem vybídnut, společníkem a
spolumajitelem známé cukerné laboratoře Dr
Nevole a Neumann.
Vzpomínám vděčně na tohoto přítele svého a
vítal jsem s radostí, když jsem byl později
požádán Dr Vondrákem, abych zhotovil plánek a
popsal mu peruckou laboratoř, v níž Ing. K. C.
Neumann v roce 1880 jako chemik pracoval. Mělť
Dr Vondrák v úmyslu laboratoř tu zvěčniti pod
jeho jménem v technickém museu, jako typickou
pro dobu jeho působnosti v cukrovaru. Snad k tomu dojde.
Pohled na Peruc se zřetelnou úzkokolejkou
(Šlepkou) k cukrovaru.
Po studiích na technice, odbyté jednoroční vojenské službě a dvouleté působnosti v pivovarství
(v Podmoklí, Protivíně a Hamburku) stal jsem se v
roce 1885 chemikem peruckého cukrovaru za
správce Knappa, výborného odborníka, ale poněkud těkavého. Měl mnoho dobrých myšlenek a
rád prováděl v továrně experiment za experimentem, k nimž mne přibíral. Bylo to pro mne
znamenitou školou. Měl řadu patentů (nejznámější byl jeho nožový odlehčovač sít difusérů), dělával jsem mu výkresy a podání k patentovému úřadu.
Pamatuji se, že jsme měli také jednou soudní
konflikt ve věci saturace Karlíkem patentované.
Žaloba však nebyla odůvodněna a dopadlo to pro
nás dobře. Konali jsme totiž na saturaci mnoho
pokusů, z nichž jeden zdál se kolidovati s patentovými nároky Karlíkovými. Ukázalo se však, že
tomu tak není. Jako u saturace, tak snažil se
správce Knapp i na všech jiných stanicích jíti kupředu, zejména v drahé špodárně, kde jsme do-
- 14 -
Z našeho i jiných webů
a sbírkou hmyzu a motýlů. Půjčoval nám žáčkům
knihy a pobízel nás k zakládání sbírek.
5)
Jediný vydatnější, ale nevelký pramen měla
Boženina studánka, kde podle legendy poznal
kníže Oldřich svou choť. Studánka je pod hraběcím zámkem, ležícím uprostřed městyse. Její vody sloužily k udržování zámeckého parku (nyní
polozpustlého) a pro potřeby panského pivovaru.
Přebytečná křišťálová voda studánky plnila na
stráni pod pivovarem rybník. Nad rybníčkem tím
byla skála s hlubokou jeskyní o dvou prostorách
za sebou, obydlenou polodivochem Náhlovským a
jeho dcerou. Podivná náhoda tomu chtěla, že skála ta se zřítila jen několik dní po smrti tohoto posledního troglodyta peruckého.
Rybníkem protékající pramenitá voda stékala
dále po svahu do údolí ke známému staletému
dubu Oldřichovu do zděného splavu, sloužícího
ke koupání ovcí před střiží. Ovcí bylo chováno v
rozsáhlých panských ovčincích v letech sedmdesátých mnoho tisíc. Po úbytku pastvin bylo upuštěno od peruckého chovu ovcí, i v cizině renomovaného.
Stojí ještě za zmínku, že asi na 100 kroků od
Boženiny studánky byl statek rolníka Čecha, blízkého příbuzného básníka Svatopluka Čecha, jehož otec byl za doby našeho příchodu na Peruc
ředitelem panství na Vraném, vzdáleném od Peruce asi hodinu cesty. O tom statku Čechově je zajímavá pověst, že z něj pocházela Božena.
6)
Lepší příležitost uplatniti se v tom směru se
mně naskytla, když jsem byl později, tj. v roce
1906, jmenován přísedícím rozhodčího soudu
Úrazové pojišťovny dělnické, jímž jsem byl po dobu téměř 30 let. Rád na to vzpomínám, nabyl
jsem tam vzácných zkušeností.
Práce s tím spojená nebyla ovšem snadná,
hlavně v době kampaně, neboť jsem býval zván k
líčením až i pětkrát do týdne, ba i někdy dvakrát
denně, dopoledne i odpoledne, k líčením českým i
německým. Vykonával jsem povinnosti s tím spojené seriosně, hájil postižené, jak jen bylo možno.
I jinak jsem se snažil působiti k prospěchu dobré
věci.
Další zajímavosti z Peruce najdete na:
potřebu při cukrovaru zřídili podobnou stanici.
Schvaloval to a uložil mně, abych k tomu učinil
potřebné kroky.
Hned jsem se ujal práce a v krátké době byla
stanice v chodu. Bylo mně to ulehčeno tím, že
zkušený správce Bucek se mnou spolupracoval
po stránce hospodářské. Myslím, že tato naše
stanice u cukrovaru a pro cukrovar byla jednou z
prvních, ne-li vůbec první toho druhu v Čechách.
Správce Bucek vykonal nesčetné pokusy,
sleduje vliv půdy, hnojení, polohy, atmosférických
činitelů i oplozování na vlastnosti semene, docíleného výběrem řep bezvadné formy a cukernatosti zjištěné polarisací šťávy, získané Herlesovým lisem.
Dělali jsme s našim dělnictvem, hlavně děvčaty,
v krátké době vycvičenými, v prostince k tomu
účelu upravených prostorách ladem ležící špodárny asi 1600 polarisací, provedených jedním
chemikem denně. Roku 1891 bylo toto zařízení
naší pokusné stanice vystaveno a prémiováno na
jubilejní výstavě v pavilonu hraběte Thuna. Po
mém odchodu z Peruce vedl stanici Ing. Lajbl
(pozdější ředitel Wohankovy semenářské stanice). Rozšířil ji, zdokonalil a přivedl k rozkvětu.
Roku 1892 jsem vystoupil po sedmiletém působení na Peruci z hraběcích služeb a chtěje být z
důvodů soukromých v Praze, zařídil jsem si tu
svou analytickou laboratoř. Byl jsem jmenován
soudním znalcem cukrovarským a pivovarským a
na to bursovním přísežným chemikem. Rok na to
stala se mou ženou má studentská láska, Hana
Cavallarová. Tím mé mládí vlastně končilo.
Autorovy poznámky:
1)
Dům ten na hlavním náměstí v sousedství hotelu Simonova je zajímavý tím, že v něm bydlel v
roce 1848 za Kroměřížského sněmu Dr Rieger a
Havlíček. Zařízení pokojíku Havlíčkova jsme darovali místnímu museu. Pamětní deska tohoto pobytu Havlíčkova se týkající, je nesprávně umístěna na hotelu Simonově. Bylo mně to vysvětleno
tím, že prý pozdější majitel našeho domu nedovolil na něm umístiti desku – dali ji tedy na dům vedlejší!
2)
Zmínka ředitele Hully v Hanušově Chemické
technologii, že takového způsobu těžení šťávy bylo v Čechách použito jedině v Beřkovicích, je mylná.
3)
Pod prastarými vysokými buky bylo pěkně
upravené kruhovité místo s kamennými sedátky, o
němž se udržovala pověst, že tam měli tři císařové roku 1813 před bitvou u Chlumu tajnou
schůzku. Němečtí úředníci panští jmenovali to
místo "Dreikaisersitz".
4)
Ušlechtilému tomu knězi děkuji za to, že
vzbudil ve mně lásku k přírodě i přírodním vědám.
Měl bohatou knihovnu se vzácnými díly, herbářem
- 15 -
Z předválečného tisku
Dobyvatelé bílého zlata
Byli to čeští lidé, kteří zdokonalili dobývání bílého zlata a přišli na řadu vynálezů a objevů ve
složitém technickém a chemickém procesu. Hugo
Jelínek vynalezl v roce 1863 saturaci, která způsobila revoluci ve výrobě cukru. Tuto pak zlepšil
Hanuš Karlik atd.
Jakmile je skončena sklizeň bramborů, nastává
dobývání cukrovky. Bývá to po sv. Václavu, za
mlhavých a pošmourných dnů, které tvoří tísnivou
kulisu této těžké a poslední práce, jejímž ovocem
je kdysi tak světoznámé naše české bílé zlato.
Dobývání řepy provádí se většinou ještě ručně.
Je to těžká práce, ale přes to našemu venkovu
pomáhala, dokud bylo řepařství na vrcholu svého
rozvoje. Zaměstnávala mnoho dělnictva, které
skončilo sezonní práce ve městech, a vyplňovala
tak citelnou mezeru v pracovních příležitostech,
která se dnes tak výrazně na podzim projevuje.
Pěstování cukrovky je skorem vědou a vyžaduje
značnou vyspělost zemědělce. Dává venkovským
lidem práci téměř po celý rok, protože potřebuje
hluboce zoranou a prohnojenou půdu a stálou
péči po zasetí.
Bohužel, dnes už je naše proslulé řepařství na
sestupu. Není té poptávky po prvotovaru našich
cukrovarů, jaká bývala v letech předválečných a v
prvních dobách naší republiky. Osev zdroje bílého
zlata byl radikálně omezen. Řepná pole proměněna v obilná a v mnohých krajích, zvláště v těch,
kde půda je méněhodná, se řepa téměř již nepěstuje.
POHROMA CUKROVÉ TŘTINY
Náš cukr míval vždycky ušlechtilou jakost. Proto
jsme jím zásobili před válkou i po válce Anglii, kde
se jej spotřebovalo poměrně víc, než u nás. Třeba
konkurence cukru třtinového podbízela cenu, vítězila vždycky ušlechtilost našeho výrobku.
Ale průmyslová revoluce, která nastala několik
let po světové válce a posléze i celní opatření,
zasadily našemu cukrovarnictví těžkou ránu,
kterou nelze ještě dnes zahojit.
Třtinový cukr má nepoměrně levnější výrobu a
levnější suroviny. Cukrovary na třtinový cukr mají
pak nejmodernější zařízení a nejlevnější pracovní
síly, takže nakonec donutily nás k ústupu.
Průmysl zařízený na vývoz počal pracovat
pouze pro domácí spotřebu, nebo se ztrátou vyvážel. V našem cukrovarnictví je kus hospodářské
tragiky. Je nám líto těch opuštěných a chátrajících
cukrovarů, které byly uzavřeny, protože naši cukrovarníci provedli radikální reorganisaci výroby.
Že to nejvíce odnesl pracující lid, je přirozené.
Podnikatel musí vydělat i v nepříznivých dobách.
Pohromu třtinové konkurence pocítil spotřebitel,
pocítil i venkovský člověk. Cena řepy byla stlačena na minimum, osev omezen, cena cukru
stoupala. A při tom všem ztratily ještě desetitisíce
lidí sezonní obživu.
HOŘKÁ KAPITOLA O SLADKOSTI
Bylo toho již mnoho napsáno a mnoho namluveno o ceně této nejdůležitější poživatiny, jakou
představuje cukr. Budiž loyálně podotknuto, že v
popřevratových dobách cukerní hospodářství přinášelo domácí spotřebě určitý prospěch. Cukr byl
u nás levnější, než jinde, ačkoliv tehdy v cizině
dobře platil.
JSME STÁTEM CUKRU
Výroba cukru datuje se u nás již od osmnáctého
století. Prvé pokusy byly konány na Zbraslavi v
roce 1795. Prvá průmyslová výroba zavedena pak
v roce 1810 v Žákách u Čáslavě. Naše cukrovarnictví vydobylo si ve světě primát, který jsme si
udrželi přes to, že jsme ztratili dřívější odbytiště.
Jsme považováni za národ cukrovarnických odborníků. Škoda jen, že jsme nedovedli se svým
odbornictvím hospodařit. Vyváželi jsme je stejně
hromadně jako surový cukr v pytlích. Naši inženýři
a chemikové stejně jako kvalifikovaní dělníci dali
základ cukrovarnickému průmyslu ve státech jiných, které dříve od nás naše bílé zlato odebíraly.
Naše strojírny specialisovaly se docela na zařízení cukrovarů a sta našich strojníků a montérů
pomáhala budovat konkurenci vlastním lidem.
Nemáme dost prozíravosti, abychom si dovedli
uchovat pro svůj národní a státní prospěch svého
odbornictví.
- 16 -
Z předválečného tisku
která zkracuje kampaň a zmenšuje počet dělnictva.
A tak cukrovary, který bývaly požehnáním krajů,
neplní již svůj úkol. Neposkytují již zaměstnání
desetitisícům stavebního dělnictva, které sotva sv.
Martin uzavřel práci na stavbách, našlo ihned obživu na „kampani“.
Po pohromě našeho cukrovarnictví se však situace vytváří tak, že třeba jsme cukerním státem,
v jehož skladištích zůstávají každý rok nespotřebovány a nevyvezeny sta vagonů bílého zlata, jehož hodnota poklesla třtinovou inflací, spotřeba
cukru u nás nejenom nestoupá, ale dokonce dostávala i tendenci poklesu.
Cukr je u nás drahý, tak drahý, že v dělnických
rodinách šetří se s každou kostkou a že zatím
zůstaly marny všechny akce a pokusy, aby se
zlevnil.
Proto náš člověk nemůže si dovolit přemíru
sladkosti, jako v zemích západních. Nemůžeme si
doslova osladit život, protože na to nestačí naše
mzdy a platy, musíme nedobrovolně doplácet na
zisky cukerního kartelu, musíme se uskrovňovat
ve spotřebě, aby cizinci levně sladili naším cukrem.
Cukrobaroni mají stejně tvrdé srdce, jako jsou
tvrdé kostky cukru. A při tom je tato denní poživatina také důkladně zdaněna, takže spotřebitel přispívá dvakrát na veřejný zájem.Jednou tím, že ve
vysoké ceně uhrazuje výrobní ztráty při vývozu,
jednou tím, že platí vysokou spotřební daň. Naši
cukrovarníci neporozumějí snad nikdy výrobní a
odbytové zásadě: velký odbyt a malý zisk. Jsou to
nemoderní podnikatelé ideálně zkartelovaní a
spoléhající na politickou protekci. A ta jim až dosud pomáhala, pranic se neohlížejíc na zájem
národního zdraví a veřejný prospěch.
A SNAD BUDE LÉPE
Jakost vítězí sice pozvolna, ale přece. Také náš
cukr získává ztracené trhy. Bohužel neprojevuje
se tento úsvit lepších dob v cenách řepy, ani v
cenách cukru. Na lepší zaměstnanost v cukrovarech pak nelze již vůbec pomýšlet. Jsou zracionalisovány a zkoncentrovány a mohly by dnes vyrobit dvakráte tolik, kdyby byla poptávka.
Přes to však věříme, že cukr musí zlevnit, protože nelze trvale trpět, aby ve státě uplatňovaly se
jednostranné zájmy cukrobaronů. Lid potřebuje ku
svému zdraví více cukru, a proto musí být levnější. Je absurdní, aby tam, kde je cukru přebytek, sladilo se sacharinem.
Věříme, že zvítězí zdravý rozum nad zištnou
neústupností a že pracující lid bude si moci osladit
život podle své chuti.
A. J. Cihelka, 1937
KDE SE CUKR VAŘÍ
Když není kampaň, působí každý cukrovar dojmem moderního začarovaného zámku. Je tam
klid až tísnivý. Jen tu a tam spatříš pohnout se
někde člověka, jen tu a tam ozve se v rozsáhlých
objektech život. Teprve, když silnicemi, vedoucími
k cukrovarům, vine se nepřehledný řetěz typických for s řepou, oživne cukrovar. A pak je tam
ruch a shon, který nás tolik zajímal už za našich
dětských let.
Výroba cukru u nás je nepoměrně složitější, než
tam, kde cukr vyrábějí ze třtiny. Výrobní proces je
zdlouhavější a obtížnější. Řepa se čistí, řezá, louhuje, získaná melasa pak saturuje atd., než dosáhneme surového cukru, který se musí několikrát
rafinovat, abychom získali hodnotný tovar. I v
tomto odvětví lidské práce pronikla racionalisace,
Za zaslání článku děkujeme Vlastě Holubové,
předlohy pro ilustrace poskytla sbírka AJK
- 17 -
Nové série
Vystřihovánky
Pí M. vyštrachala černý papír a jala se experimentovat; já to pak vyskenoval. Podklad žlutou
byl zřejmý, ale barva obrázku měla být tmavomodrá, vyšlo to dočerna. Bylo mi vysvětleno, že
barvy při výrobě nejsou krycí, takže dochází ke
změně. Mám v plánu zkusit příště na žlutou tiskat
zelenou, třebas zeleň způsobí, že to bude modré.“
To se prostě vezme list papíru, přeloží se napůl,
pak ještě jednou a ještě, na okrajích se prostřihne,
rozbalí se a povstane pěkný vzor. Určitě i vy jste
si někdy takhle hráli se svými dětmi nebo rodiči...
Tlusťjocha napadlo, že by se takové vzory vyjímaly i na cukrech: „Vyzval jsem pí M., že je taková šikovná, že by tedy mohla něco zkusit vystříhat, takové tvary že jsou na cukr jak dělané.
Sérii vyrobilo KAMO Částkov v březnu 2008,
na zadní stranu byl použita naše známá
raznice s nápisem „CUKR“
- 18 -
Nové série
Pohádka o veliké řepě
aneb
Desetidílné drama o jedenácti obrazech
Milé děti, to bylo tak: Zasadil dědek řepu (1) a
když vyrostla do rozměrů téměř biblických (2),
snažil se ji sklidit. Mechanizaci neměl, tak popadl
řepu za chrást a začal tahat (3). Ale řepa držela v
zemi jako zabetonovaná. I povolal (4) na pomoc
babku (5), pak - navzdory Úmluvě o zákazu dětské práce - i vnučku (6), ale s řepou to ani nehlo.
Další lidé v domácnosti nebyli, tak zapřáhli ještě
psa (7) a kočku (8). Pořád nic. Teprve po zapojení
dosud jen kibicující polní myši (9) se podařilo
vzdorovitý kořen vyrvat. Dodali ho do cukrovaru,
kde z něj vyrobili bílý cukr, který firma Hellma zabalila (10) v březnu 2008 do takovýchhle pěkných
tyček. A sběratelé na celém světě se mohli radovat... Evropská komise na to ovšem nepohlížela
laskavě, protože dědek překročil stanovené pěstební kvóty, ale co měla dělat, když to byla pohádka a ta musí dobře skončit. A taky že skončila.
Dědek dostal pokutu jak Brno a prohlásil, že příště
se na pěstování nějaké mičurinské řepy vykašle a
bude radši sladit aspartamem. A zemědělská politika unie opět triumfovala. Dobrou noc.
Vydat tuhle pěknou pohádkovou sérii napadlo
Mílu Žďárskou. Tlusťjoch, který u toho nesměl
chybět, líčí její vznik takto:
„Řepa, to kreslila Naďa Gepp, to je ta ruská
malířka, co u Míly tu a tam bydlí. Já to zas jen na-
skenoval. Akorát tyčka č. 10 byla do Hellmy odeslána ve dvou variantách - na jedné bylo víc
místa, aby tam mohl výrobce umístit své logo.
Offšem cosi se nezdařilo a výroba vytiskala varianty obě...“
Editorova poznámka: Na obou těchto cukrech je jedna chyba. Poznáte, jaká?
- 19 -
Nové série
Nový Bor na cukrech
- 20 -
Ze zahraničí
Bulharské tyčky „Nejste sami!“
pod názvem „Ne ste sami - You are not alone“.
Její symbol – stužka v bulharských národních
barvách s tímto nápisem - se objevil např. i na letadlech bulharských aerolinií.
Šest bulharských
zdravotníků,
kteří
byli v libyjském Tripolisu po osmi letech zadržování propuštěni na svobodu,
se vrátilo 24. července 2007 zpět do
vlasti. Po příletu do
Sofie a bouřlivém uvítání na letišti dostali milost od bulharského prezidenta
Georgiho Parvanova.
Pětici bulharských
sestřiček a palestinského lékaře, který
se stal v průběhu procesu bulharským občanem,
libyjské soudy opakovaně odsoudily k trestu smrti
za to, že údajně úmyslně nakazili virem HIV více
než čtyři sta dětí.
Zdravotníci, věznění už od roku 1999, to vytrvale popírali. Tresty smrti jim libyjská Nejvyšší
soudní rada změnila na doživotní vězení, když
postižené rodiny dostaly odškodné.
Do Sofie přiletěli zdravotníci na palubě letounu s
manželkou francouzského prezidenta Cécilií Sarkozyovou a s evropskou komisařkou Benitou Ferrarovou-Waldnerovou, které v Libyi jednaly o jejich propuštění. Skončilo vleklé osmileté drama
plné utrpení a dokonce i fyzických muk.
Na jejich podporu vystoupila řada světových
osobností a vládních i nevládních i organizací. V
Bulharsku odstartovala v prosinci 2006 kampaň
Do kampaně se zapojila i firma MULTIPACK,
největší bulharský výrobce HB cukru, která vyrobila dvacet milionů tyček s tímto nápisem.
Díky mé bulharské kolegyni Svetlomiře se na ně
můžete podívat i vy.
JK
***
Kosovský ombudsman a HB cukr
Ombudsman je slovo původem ze Skandinávie
(ombud = zprostředkovatel, zástupce) a označuje
mimosoudní kontrolní úřad, který je státem pověřen k řešení stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy.
V roce 1999 byla rezolucí Rady bezpečnosti
OSN zřízena mise Spojených národů (UNMIK),
vykonávající civilní správu v srbské provincii Kosovo pod patronací OSN.
Úřad ombudsmana zřídila UNMIK v roce 2000
jako nezávislou instituci s právem obracet se s
upozorněními na porušování lidských práv na
prozatímní orgány kosovské samosprávy, nebo
přímo na UNMIK.
Do roku 2005 byl v jejím čele jeden mezinárodní
ombudsman a dva místní zástupci. Ještě před
jednostranným vyhlášením nezávislosti provincie
zastával funkci ombudsmana kosovský Albánec,
jak je tomu nyní, není z dostupných pramenů
jasné. Nějaký takový úřad bude zřejmě existovat i
nadále, otázka je, jak bude fungovat.
Pro nás je zajímavé, že tato instituce měla
vlastní HB cukr s nápisem „Za vaše práva“ v angličtině, albánštině, srbštině, turečtině a romštině.
Bohužel z něj není poznat, kde a kým byl vyroben.
Všimněte si, že v Kosovu nepůsobil ombudsman, ale „ombudsperson“, tedy že tuto funkci nemusel zastávat pouze muž (man), ale i žena.
JK
- 21 -
Cukrové rozličnosti
Dvakrát o kostce cukru
Začátkem roku se paní Marta Kolská obrátila na
náš klub s otázkou: kde hledat výrobce balené
kostky cukru? Viděla u jedné sběratelky dvě kostičky zabalené v malém balíčku a prý to vypadalo
velmi pěkně.
Pan Tlustý na dotaz reagoval a doporučil balírnu
Hellma, kde kostičky balí. Já jsem znovu prostudovala dotaz, kde mě zaujaly ty "dvě kostičky v
obalu", které hrají důležitou roli.
Stalo se mi totiž, že když jsem se při svém pobytu v Beskydech poptávala, kde mají hezké a
zajímavé cukry pro sběratele, dostalo se mi doporučení, že na Čeladence (horská chata) mají
hezké dvě kostičky v krabičce. Neměla jsem ani
páru, o čem je řeč, ale na zmíněnou chatu jsem
došla a nakonec cukr získala.
Když jsem uviděla miniaturní krabičku, která
ukrývala dvě kostičky a ještě na zadní straně byl
překlad, který se dal otevřít, a pod ním další obrázek, téměř jsem oněměla. Takže když paní Marta
uvedla „dvě kostičky“, hned mě napadla tato krabička a začala naše mejlová komunikace, při které
jsem doporučila výrobce - pana Přádku
Kavárna se jmenuje "Mama coffee" a je otevřená na rohu Londýnské a Rumunské ulice na pražských Vinohradech. První kostky z této kavárničky
přinesla Lenka Nováková na poslední slezinu u
Míly. Zatím mají jen kostičky od Hellmy (jsou levnější) a časem budou i ty reprezentativní a dostanou je především členové klubu po předložení
členské legitimace. Co víc dodat, obsluha je v kavárně milá a káva výborná!
Danuška Měsíčková
Foto P.T.
Že cukrem se nemusí jen sladit, dokládá P.T.
tímto výstřižkem, který ilustruje jeho křížovku:ØØ
Živly - originální balené cukry sběratelky Evy Boháčové
Tato pěkná čtyřtyčková série spatřila světlo světa v prosinci 2007, výrobce není uveden.
- 22 -
TlusŤjochovy křížovky
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
A
B
C
D
E
F
G
H
I
TlusŤjochůff cukrosnář: Řepu ve snu krájeti, … (tajenka).
VODOROVNĚ: A. Jezevčík; okovy; hrát na pikanou. B. Biblická postava; pěvec; pokyn; vývojové stadium hmyzu. C.
Paré; agent 007; vodní kovárna; letopis. D. Druh jelena; hnutí mysli; pův. obyvatel Austrálie; vysoká karta. E. TAJENKA;
F. Kulovitá bakterie; Edisonovo jméno; mužské jméno; přesvědčení. G. Vejčitá křivka; kloudně; louka; druh pásovce. H.
Kňour; Severoatlantický pakt; provaz se smyčkou; jež (zast.). I. Obtížná; nalézt; spisy.
SVISLE: 1. Osud; gymnastický prvek. 2. Dokončit pilování. 3. Nadezdívka nad hlavní římsou; dravý pták. 4. Komerční
banka; set; nepravda. 5. Česká řeka; chuchvalec; císařsko královský. 6. Proplachovaná. 7. Výsledek vegetativního dělení; Sarmat. 8. Starosumerské město; římskými číslicemi 659; označení našich elektrospotřebičů. 9. Slosování;
pramátin; část vozu. 10. První muž; zemědělská plodina. 11. Myslet. 12. Římskými číslicemi 49; hrob; plemeno. 13. Had
z Knihy džunglí; vinařská plodina; označení našich letadel. 14. Mužské jméno; sípavě mluvit. 15. Tvoje partaj. 16.
Množství drahého kovu v minci; papoušek.
NÁPOVĚDA: ALOI; APAR; DAKL; KAA; UR
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
A
B
C
D
E
F
G
H
I
TlusŤjochůff cukrosnář: Ve snu cukrovou… (tajenka) … na duchu zesíliti.
VODOROVNĚ: A. Pracovat motykou; mordýř; šperk. B. První muž; opojení; švýcarské letovisko; Ludolfovo číslo. C.
Žvást; délková míra; část kabátu; nadávat. D. Heyrdahlovo plavidlo; nástroj žence; správní jednotky; indonéský ostrov. E.
TAJENKA; F. Střelná zbraň; nezvratitelný údaj; ranní vláha; ukazovací zájmeno. G. Pramáti; ryzí; 60 kusů; emoce. H.
Pojem duše starých Egypťanů; hrací list; zvětšovací sklo; kuchyňská nádoba. I. Zdroj vody; slovenská řeka; potomek
(zdrobněle).
SVISLE: 1. Vánoční ryba; sušenka (z angl.). 2. Zbavit nátěru. 3. Poté; bicykly; předložka. 4. Chem. značka americia;
komunikační prvek; africký stát. 5. Pokuta; druh sněhu. 6. Obvazová potřeba; společenská třída. 7. Čapkovo drama;
zadrhávat v řeči. 8. Severočeské město; krvelačná; římskými číslicemi 51. 9. Neotesaný člověk (expr.); díl. 10.
Slavnostní oděvy; surová nafta. 11. Jméno dramatika de Vegy; polodrahokam. 12. Vysoké karty; hudební nástroj; osobní
zájmeno. 13. Předložka; druh květenství; kov. 14. Nachytati bronz. 15. Seknouti; útok.
NÁPOVĚDA : AROSA; FIRN; RA; RAUŠ.
- 23 -