docLidská práva a demokracie ve světě
download 
Stížnost Transkript
Lidská práva a demokracie ve světě
Lidská práva a demokracie ve světě Zpráva O činnosti EU V roce 2011 © Evropská unie, 2012 Tato zpráva je k dispozici on-line na adrese http://eeas.europa.eu Reprodukce je povolena s uvedením zdroje Fotografie na obálce: © Wally Nell/ZUMA Press/Corbis Ÿadu dalších informací o Evropské unii lze rovnÿÿ nalézt na tÿchto internetových stránkách: http://ec.europa.eu / http://www.consilium.europa.eu / http://www.europarl.europa.eu Vydala Evropská sluÿba pro vnÿjší ÿinnost, červen 2012 LIDSKÁ PRÁVA A DEMOKRACIE VE SVĚTĚ: ZPRÁVA O ČINNOSTI EU V ROCE 2011 1 Obsah 1. 2. 3. 4. Přehled ........................................................................................................................................................... 7 Nástroje a iniciativy EU ve třetích zemích ............................................................................................. 15 Úvod ............................................................................................................................................................ 15 2.1. Obecné zásady EU týkající se lidských práv a mezinárodního humanitárního práva (MHP) ............................................................................................................................................... 15 2.2. Dialogy a konzultace o lidských právech ..................................................................................... 16 2.3. Rozhodnutí Rady a řešení krizí ..................................................................................................... 20 2.4. Demarše a prohlášení ..................................................................................................................... 22 2.5. Doloţky o lidských právech v dohodách o spolupráci se třetími zeměmi ............................. 22 2.6. Evropská politika sousedství ......................................................................................................... 24 2.7. Činnost financovaná evropským nástrojem pro demokracii a lidská práva (EIDHR) ......... 28 2.8. Přezkum politiky EU v oblasti lidských práv .............................................................................. 32 Tematické otázky ....................................................................................................................................... 36 Tematické otázky týkající se obecných zásad EU ................................................................................. 36 3.1. Trest smrti ........................................................................................................................................ 36 3.2. Mučení a jiné kruté, nelidské či poniţující zacházení nebo trestání ......................................... 41 3.3. Práva dítěte ....................................................................................................................................... 44 3.4. Děti a ozbrojené konflikty ............................................................................................................. 47 3.5. Obránci lidských práv ..................................................................................................................... 49 3.6. Lidská práva ţen .............................................................................................................................. 52 3.7. Ţeny, mír a bezpečnost .................................................................................................................. 55 3.8. Podpora dodrţování mezinárodního humanitárního práva ...................................................... 63 Další tematické otázky............................................................................................................................... 69 3.9. Mezinárodní trestní soud a boj proti beztrestnosti .................................................................... 69 3.10. Lidská práva a terorismus .............................................................................................................. 74 3.11. Svoboda projevu, včetně nových médií ....................................................................................... 76 3.12. Svoboda sdruţování a shromaţďování ........................................................................................ 78 3.13. Svoboda myšlení, svědomí a náboţenského vyznání či přesvědčení ....................................... 81 3.14. Lesbické, gay, bisexuální, transgender a intersexuální osoby .................................................... 84 3.15. Lidská práva a podnikání, včetně sociální odpovědnosti podniků........................................... 87 3.16. Podpora demokracie ....................................................................................................................... 91 3.17. Podpora voleb.................................................................................................................................. 94 3.18. Volební pozorovatelské mise EU ................................................................................................. 95 3.19. Volební mise odborníků ................................................................................................................. 99 3.20. Pomoc při volbách ........................................................................................................................ 100 3.21. Evropská nadace pro demokracii................................................................................................ 103 3.22. Spolupráce s parlamenty na celém světě .................................................................................... 103 3.23. Hospodářská, sociální a kulturní práva ...................................................................................... 106 3.24. Azyl, migrace, uprchlíci a vysídlené osoby ................................................................................ 109 3.25. Obchodování s lidmi .................................................................................................................... 114 3.26. Rasismus, xenofobie, nediskriminace a respektování rozmanitosti ....................................... 121 3.27. Práva příslušníků menšin.............................................................................................................. 124 3.28. Práva osob se zdravotním postiţením ....................................................................................... 127 3.29. Problematika původního obyvatelstva ....................................................................................... 129 Činnost EU na mezinárodních fórech .................................................................................................. 133 2 5. 4.1. 66. zasedání Valného shromáţdění OSN .................................................................................. 133 4.2. Rada OSN pro lidská práva ......................................................................................................... 135 4.3. Rada Evropy................................................................................................................................... 142 4.4. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) .................................................. 144 Otázky týkající se jednotlivých zemí a regionů .................................................................................... 146 5.1. Kandidátské a potenciální kandidátské země EU..................................................................... 146 5.1.1. Turecko ..................................................................................................................... 146 5.1.2. Západní Balkán ........................................................................................................ 148 5.1.3. Chorvatsko ................................................................................................................ 149 5.1.4. Bývalá jugoslávská republika Makedonie ............................................................. 150 5.1.5. Černá Hora ............................................................................................................... 152 5.1.6. Albánie....................................................................................................................... 154 5.1.7. Bosna a Hercegovina ............................................................................................... 156 5.1.8. Srbsko ........................................................................................................................ 157 5.1.9. Kosovo ...................................................................................................................... 158 5.2. Země v rámci evropské politiky sousedství............................................................................... 162 5.2.1. Východní partnerství ............................................................................................... 162 5.2.2. Jiţní Kavkaz (region) ............................................................................................... 163 5.2.3. Arménie ..................................................................................................................... 163 5.2.4. Ázerbájdţán .............................................................................................................. 166 5.2.5. Gruzie ........................................................................................................................ 167 5.2.6. Bělorusko .................................................................................................................. 169 5.2.7. Moldavská republika................................................................................................ 172 5.2.8. Ukrajina ..................................................................................................................... 175 5.2.9. Unie pro Středomoří ............................................................................................... 178 5.2.10. Egypt.......................................................................................................................... 178 5.2.11. Izrael .......................................................................................................................... 181 5.2.12. Okupované palestinské území ............................................................................... 184 5.2.13. Jordánsko .................................................................................................................. 185 5.2.14. Libanon ..................................................................................................................... 187 5.2.15. Sýrie............................................................................................................................ 189 5.2.16. Tunisko ...................................................................................................................... 191 5.2.17. Alţírsko ..................................................................................................................... 194 5.2.18. Maroko ...................................................................................................................... 196 5.2.19. Západní Sahara ......................................................................................................... 199 5.2.20. Libye .......................................................................................................................... 199 5.3. Rusko a Střední Asie ..................................................................................................................... 203 5.3.1. Rusko ......................................................................................................................... 203 5.3.2. Střední Asie (region) ................................................................................................ 205 5.3.3. Kazachstán ................................................................................................................ 207 5.3.4. Kyrgyzstán ................................................................................................................ 209 5.3.5. Tádţikistán ................................................................................................................ 210 5.3.6. Turkmenistán............................................................................................................ 211 5.3.7. Uzbekistán ................................................................................................................ 211 5.4. Afrika............................................................................................................................................... 213 5.4.1. Africká unie............................................................................................................... 213 5.4.2. Angola ....................................................................................................................... 214 5.4.3. Burundi ...................................................................................................................... 215 5.4.4. Kamerun ................................................................................................................... 216 3 5.4.5. Čad ............................................................................................................................. 218 5.4.6. Pobřeţí slonoviny .................................................................................................... 220 5.4.7. Demokratická republika Kongo ............................................................................ 222 5.4.8. Eritrea ........................................................................................................................ 225 5.4.9. Etiopie ....................................................................................................................... 226 5.4.10. Gambie ...................................................................................................................... 228 5.4.11. Guinea ....................................................................................................................... 228 5.4.12. Guinea-Bissau ........................................................................................................... 229 5.4.13. Keňa ........................................................................................................................... 230 5.4.14. Libérie ........................................................................................................................ 232 5.4.15. Madagaskar ............................................................................................................... 233 5.4.16. Malawi........................................................................................................................ 234 5.4.17. Mauritánie ................................................................................................................. 235 5.4.18. Niger .......................................................................................................................... 236 5.4.19. Nigérie ....................................................................................................................... 236 5.4.20. Rwanda ...................................................................................................................... 238 5.4.21. Senegal ....................................................................................................................... 239 5.4.22. Somálsko ................................................................................................................... 241 5.4.23. Jihoafrická republika ................................................................................................ 242 5.4.24. Súdán ......................................................................................................................... 243 5.4.25. Jiţní Súdán ................................................................................................................ 244 5.4.26. Togo ........................................................................................................................... 247 5.4.27. Uganda....................................................................................................................... 248 5.4.28. Zimbabwe ................................................................................................................. 250 5.5. Blízký východ a Arabský poloostrov .......................................................................................... 253 5.5.1. Saúdská Arábie ......................................................................................................... 254 5.5.2. Bahrajn ...................................................................................................................... 255 5.5.3. Írán ............................................................................................................................. 256 5.5.4. Irák ............................................................................................................................. 258 5.5.5. Jemen ......................................................................................................................... 260 5.6. Asie a Oceánie ............................................................................................................................... 261 5.6.1. Afghánistán ............................................................................................................... 261 5.6.2. Bangladéš .................................................................................................................. 265 5.6.3. Barma/Myanmar...................................................................................................... 266 5.6.4. Kambodţa ................................................................................................................. 268 5.6.5. Čína ............................................................................................................................ 268 5.6.6. Korejská lidově demokratická republika (KLDR) .............................................. 272 5.6.7. Fidţi ........................................................................................................................... 274 5.6.8. Indie ........................................................................................................................... 275 5.6.9. Indonésie ................................................................................................................... 277 5.6.10. Japonsko .................................................................................................................... 278 5.6.11. Laos ............................................................................................................................ 279 5.6.12. Malajsie ...................................................................................................................... 280 5.6.13. Nepál.......................................................................................................................... 282 5.6.14. Pákistán ..................................................................................................................... 284 5.6.15. Filipíny ....................................................................................................................... 287 5.6.16. Srí Lanka ................................................................................................................... 288 5.6.17. Thajsko ...................................................................................................................... 290 5.6.18. Východní Timor ....................................................................................................... 291 4 5.6.19. Vietnam ..................................................................................................................... 292 5.7. Americký kontinent....................................................................................................................... 293 5.7.1. Kanada....................................................................................................................... 293 5.7.2. USA............................................................................................................................ 293 5.7.3. Argentina ................................................................................................................... 297 5.7.4. Bolívie ........................................................................................................................ 298 5.7.5. Brazílie ....................................................................................................................... 299 5.7.6. Chile ........................................................................................................................... 300 5.7.7. Kolumbie .................................................................................................................. 300 5.7.8. Ekvádor ..................................................................................................................... 302 5.7.9. Salvador ..................................................................................................................... 303 5.7.10. Guatemala ................................................................................................................. 303 5.7.11. Honduras .................................................................................................................. 304 5.7.12. Mexiko ....................................................................................................................... 306 5.7.13. Nikaragua .................................................................................................................. 307 5.7.14. Paraguay .................................................................................................................... 308 5.7.15. Surinam ..................................................................................................................... 309 5.7.16. Peru ............................................................................................................................ 309 5.7.17. Uruguay ..................................................................................................................... 310 5.7.18. Venezuela .................................................................................................................. 310 5.7.19. Kuba .......................................................................................................................... 312 5.7.20. Dominikánská republika ......................................................................................... 313 5.7.21. Haiti ........................................................................................................................... 314 5.7.22. Jamajka ...................................................................................................................... 314 6. Činnost Evropského parlamentu v oblasti lidských práv .................................................................. 316 7. Seznam zkratek ......................................................................................................................................... 331 Annex 1 - Pledges made to the 31st International Conference of the Red Cross and Red Crescent, Geneva, 28 November to 1 December 2011. ...................................................................................... 340 Joint pledge by EU Member States and National Red Cross Societies ........................................... 346 Trade Treaty......................................................................................................................................................... 346 Příloha 2 – Usnesení o lidských právech v roce 2011 ................................................................................... 347 5 Úvod Rok 2011 byl z hlediska lidských práv a demokracie rokem významným. Na Blízkém východě a v severní Africe prokazovali muţi i ţeny, mladí i staří, představitelé celé společnosti, odvahu při prosazování své přirozené lidské důstojnosti. A tím byli vzorem lidem na celém světě. Změny, jichţ dosáhli, si vyţádaly zřetelnou reakci ze strany EU. Dostáli jsme této výzvě vypracováním nového přístupu k sousedství, které prochází změnami. Ústředním bodem tohoto přístupu jsou lidská práva a skutečná demokracie. Minulý rok jsem hovořila o svém odhodlání zintenzívnit činnost EU a tak chránit a prosazovat lidská práva ještě účinněji. S cílem stanovit pro tuto činnost jasný cíl jsem v prosinci roku 2011 předloţila spolu s Evropskou komisí sdělení nazvané „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU“. Dalším krokem bude uskutečnit doporučení z tohoto sdělení v roce 2012. K tomu bude potřeba společné úsilí EU jako celku: nejen orgánů EU, ale rovněţ členských států EU a občanské společnosti. To je velká výzva, jeţ se odrazí v příštím vydání této výroční zprávy. V této chvíli však bude dobré připomenout si usilovnou práci, kterou EU v roce 2011vykonala proto, aby se práva stala skutečností. Vzdávám hold všem statečným lidem, kteří přispěli k tomuto nesmírně důleţitému procesu. 6 1. PŘEHLED V roce 2011 EU potvrdila, a to jak slovy tak činy, ţe lidským právům patří ústřední místo v činnosti EU po celém světě. Angaţovanost ESVČ během prvního celého roku její činnosti se odrazila v celoroční práci na společném sdělení vysoké představitelky a Evropské komise, přijatém dne 12. prosince a nazvaném „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu“. Sdělení obsahuje řadu podnětů, jak pokročit v plnění strategie EU v této oblasti. Významný mezník v prvním roce existence ESVČ představovalo arabské jaro. Ve společném prohlášení vysoké představitelky Ashtonové a Evropské komise ze dne 8. března 2011 byla zdůrazněna potřeba podporovat poţadavek politické účasti, důstojnosti, svobody a pracovních příleţitostí a byl vymezen přístup zaloţený na úctě k univerzálním hodnotám a sdíleným zájmům. Při dosahování změn během arabského jara měla klíčový význam občanská společnost, a to v obecném kontextu zmenšujícího se prostoru pro občanskou společnost v mnoha zemích. EU se pohotově vyjadřovala k problémům, jimţ organizace občanské společnosti čelí, a vyzývala všechny státy, aby dodrţovaly svobodu sdruţování a svobodu shromaţďování a aby přijaly právní předpisy odpovídající mezinárodním standardům. Byla zintenzívněna podpora občanské společnosti, a to především prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR). 7 Arabské jaro rovněţ ukázalo význam sociálních sítí a internetu pro prosazování reforem a obhajobu lidských práv. EU v rámci svých dvoustranných vztahů se třetími zeměmi, jakoţ i na vícestranných fórech opakovaně odsuzovala omezování svobody projevu a přístupu k internetu, a v neposlední řadě zatýkání bloggerů. EU je odhodlána zajistit, aby internet zůstal hybnou silou politické svobody. Proto v prosinci roku 2011 zahájila „strategii neodpojování“, jejímţ cílem je vytvořit nástroje, jeţ EU umoţní pomáhat ve vhodných případech organizacím občanské společnosti nebo jednotlivým občanům obcházet svévolné narušování přístupu k technologiím elektronických komunikací včetně internetu. V roce 2011 EU důrazně reagovala na zvyšující se počet aktů náboţenské nesnášenlivosti a diskriminace na celém světě. Na únorovém zasedání Rady pro zahraniční věci byly přijaty závěry, v nichţ bylo zopakováno hluboké znepokojení EU nad všemi formami nesnášenlivosti, diskriminace či násilí a byly odsouzeny jejich projevy. Delegacím EU byly v únoru roku 2011 rozeslány klíčové zprávy týkající se svobody náboţenského vyznání a přesvědčení s pověřením, aby v součinnosti s velvyslanectvími členských států EU pozorně sledovaly situaci ve svých hostitelských zemích. Svobodou náboţenského vyznání a přesvědčení se podrobně zabývala výroční zpráva EU o lidských právech zveřejněná v září roku 2011. Na půdě OSN EU usilovně pracovala na dosaţení shody v otázce potřeby bojovat proti náboţenské nesnášenlivosti a chránit svobodu náboţenského vyznání a přesvědčení, ale zároveň se vyvarovat koncepcí směřujících k ochraně náboţenství jako takového – namísto ochrany osob diskriminovaných na základě jejich náboţenského vyznání nebo přesvědčení – na úkor jiných stěţejných lidských práv, jako je svoboda projevu. V roce 2011 byl v této souvislosti zaznamenán uspokojivý pokrok, kdyţ bylo poprvé dosaţeno shody na rezoluci o svobodě náboţenského vyznání a přesvědčení v Ţenevě a na rezoluci o boji proti náboţenské nesnášenlivosti v New Yorku, které byly předloţeny EU a Organizací islámské spolupráce. 8 Členské státy Evropské unie, které jsou členy Rady pro lidská práva, rovněţ hlasovaly pro – a na tomto hlasování se dohodla Evropská unie jako celek – průlomovou rezoluci o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě, která byla Radou OSN pro lidská práva přijata dne 17. června. Dne 27. září vysoká představitelka Catherine Ashtonová pronesla projev na plenárním zasedání Evropského parlamentu, ve kterém představila práci vykonávanou EU a členskými státy s cílem zabezpečit lidská práva osob LGBTI ve světě a uvedla, ţe „nesmíme připustit diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity, stejně tak jako nepřipouštíme diskriminaci na základě barvy pleti a víry“. V roce 2011 hrála EU nadále významnou úlohu v systému OSN pro lidská práva. Dne 23. února 2011 se EU podílela na uspořádání zvláštního zasedání Rady OSN pro lidská práva věnovaného Libyi, na němţ bylo přijato historické doporučení pozastavit členství Libye v Radě pro lidská práva. V průběhu roku 2011 EU v Radě OSN pro lidská práva a ve třetím výboru Valného shromáţdění OSN několikrát vznesla otázku situace v oblasti lidských práv v Sýrii, přičemţ vybudovala spojenectví zemí ze všech regionů, včetně arabského světa. EU se významnou měrou zasadila o vytvoření nezávislé vyšetřovací komise pro situaci lidských práv v Sýrii. V červnu roku 2011 EU zajistila přijetí rezoluce Rady pro lidská práva o stavu lidských práv v Bělorusku. EU rovněţ pokračovala v prosazování rezolucí o Barmě/Myanmaru a KLDR, a to jak v Radě pro lidská práva, tak ve Valném shromáţdění. 9 V březnu 2011 bylo patnáct členských států EU členy skupiny, jeţ připravila prohlášení s názvem „Skoncování s násilnými činy a souvisejícím porušováním lidských práv na základě sexuální orientace a genderové identity“, které na zasedání Rady OSN pro lidská práva schválilo 85 zemí. EU rovněţ uvítala stěţejní rezoluci o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě, kterou podpořily státy ze všech regionů, vypracovala ji Jiţní Afrika a Radou pro lidská práva byla přijata v červnu roku 2011. Ve spolupráci se skupinou latinskoamerických zemí EU uspěla v prodlouţení mandátu zvláštní zástupkyně generálního tajemníka OSN pro otázky dětí a ozbrojených konfliktů na zasedání Valného shromáţdění OSN. EU rovněţ uvedla seznam prioritních zemí pro provádění obecných zásad EU týkajících se dětí a ozbrojených konfliktů do souladu se seznamem OSN. V červnu roku 2011 EU důrazně prosazovala potvrzení obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv Radou pro lidská práva. Obecné zásady OSN se rovněţ staly součástí vlastního politického rámce EU pro sociální odpovědnost podniků. Ve sděleních „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků“ a „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU“ z roku 2011 jsou obecné zásady OSN uznány jako soubor mezinárodních standardů pro oblast podnikání a lidských práv, jeţ by všechny evropské podniky měly dodrţovat. Oba dokumenty také navrhují konkrétní opatření pro provádění obecných zásad OSN. 10 V EU existuje dlouhá tradice podpory boje proti beztrestnosti za nejzávaţnější trestné činy, jeţ se dotýkají mezinárodního společenství jako celku. V návaznosti na svůj závazek na hodnotící konferenci v Kampale EU aktualizovala svůj společný postoj 2003/444/SZBP rozhodnutím Rady 2011/168/SZBP, přijatým dne 21. března 2011. Cílem tohoto nového rozhodnutí Rady je zvýšit všeobecnou podporu Římského statutu prosazováním co nejširší účasti na něm, zachovat celistvost Římského statutu, podpořit nezávislost Mezinárodního trestního soudu i jeho účinné a účelné fungování, podpořit spolupráci s Mezinárodním trestním soudem a podpořit uplatňování zásady doplňkovosti. Na podzim roku 2011 EU zahájila přezkum svých obecných zásad v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte s cílem přizpůsobit je nové mezinárodní situaci, jakoţ i vymezením priorit v oblasti lidských práv vycházejícím z místní úrovně. V zimě roku 2011 EU zahájila tematickou kampaň (demarši) zasazující se o podporu globální kampaně OSN za ratifikaci dvou opčních protokolů k Úmluvě o právech dítěte. Do června roku 2012 bude EU pokračovat v prosazování ratifikace zmíněných nástrojů, jakoţ i úmluvy ILO č. 182 o nejhorších formách dětské práce, a to na místní úrovni, prostřednictvím politického dialogu a jiných osvětových činností. Vysoká představitelka Ashtonová jménem EU trvale podporuje zrušení trestu smrti, a proto uvítala jeho zrušení v americkém státě Illinois v březnu roku 2011. V americkém státě Oregon bylo v listopadu roku 2011 zavedeno faktické moratorium, coţ vysoká představitelka Ashtonová zmínila ve svém prohlášení. 11 Vnitřního pokroku bylo v roce 2011 dosaţeno v souvislosti se závazkem EU, pokud jde o situaci ţen ve vztahu k míru a bezpečnosti. Dne 13. května 2011 Rada přijala „Zprávu o ukazatelích EU pro účely komplexního přístupu k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 o ţenách, míru a bezpečnosti ze strany EU“. Ze zprávy vyplývá, ţe EU přijala konkrétní opatření k posílení mechanismů ochrany ohroţených skupin jako ţen a dětí a poskytuje nástroj pro sledování činnosti EU v této oblasti, při současném zvyšování odpovědnosti v souladu s dřívějšími závazky. Příští zpráva má být předloţena v roce 2013. Evropská unie usiluje o to, aby doloţka o lidských právech byla vkládána do všech politických rámcových dohod uzavíraných se třetími zeměmi, jako jsou dohody o přidruţení a dohody o partnerství a spolupráci. V této doloţce se stanoví, ţe lidská práva stanovená Všeobecnou deklarací lidských práv jsou základem vnitřní a zahraniční politiky smluvních stran a tvoří základní prvek dané dohody. V roce 2011 však ţádné nové dohody obsahující doloţku o lidských právech nebyly podepsány, ani nevstoupily v platnost. Na dvoustranné úrovni EU uspořádala více neţ 40 dvoustranných dialogů o lidských právech se třetími zeměmi, jeţ poskytly řadu příleţitostí k účinnému vyjádření konkrétních obav EU v oblasti lidských práv. EU zahájila práci na strategiích v oblasti lidských práv pro jednotlivé země pro téměř 160 zemí na celém světě, z nichţ 130 bylo vypracováno v roce 2011. Klíčovými cíli sledovanými prostřednictvím tohoto přístupu je: dosáhnout lepšího a komplexnějšího pochopení hlavních problémů v oblasti lidských práv v partnerských zemích; zaměřit opatření EU na klíčové priority v partnerských zemích, a to jak po stránce politické, tak po stránce finanční pomoci, aby bylo moţné lépe přizpůsobit náš přístup situaci jednotlivých zemí, a dosáhnout tak vyšší účinnosti, jak poţaduje vysoká představitelka; usnadnit a zefektivnit příslušné činnosti diplomatických misí členských států a EU v dané oblasti; a v neposlední řadě přispívat k různým strategiím pro jednotlivé země a regiony ucelenějším a přiměřenějším způsobem. 12 Ve dnech 8. a 9. prosince 2011 ESVČ v úzké spolupráci s partnery z nevládních organizací uspořádala 13. výroční fórum EU a nevládních organizací pro oblast lidských práv, jeţ mělo dvě témata: podporu provádění obecných zásad EU týkajících se mezinárodního humanitárního práva; a hodnocení oblasti lidských práv ze strany EU a nový víceletý finanční rámec – od doporučení k činům. Fórum poskytlo nevládním organizacím příleţitost představit své zkušenosti z této oblasti, vyjádřit názory na politiky EU a dát EU doporučení, jak by bylo moţné provádění zlepšit. Výsledky fóra budou pečlivě zváţeny ESVČ a pracovními skupinami Rady. V reakci na znepokojivý vývoj stavu lidských práv v Bělorusku po prezidentských volbách z prosince roku 2010 EU vyzvala mezinárodní společenství, aby na porušování lidských práv rozhodným způsobem zareagovalo. V červnu roku 2011 přijala Rada pro lidská práva pod vedením Evropské unie rezoluci, v níţ pověřila vysokou komisařku pro lidská práva, aby do roka předloţila zprávu o situaci lidských práv v Bělorusku a aby vypracovala doporučení pro další činnost. EU mezitím přijala řadu dvoustranných opatření, jejichţ prostřednictvím byla výrazně zvýšena pomoc obráncům lidských práv a občanské společnosti, a zároveň vyvíjela rostoucí tlak na běloruský reţim, aby dodrţoval lidská práva a propustil všechny politické vězně. Ve společném sdělení v oblasti evropské politiky sousedství nazvaném „Nový přístup k sousedství, jeţ prochází změnami“, které bylo přijato dne 25. května 2011, byl obsaţen návrh na vytvoření Evropské nadace pro demokracii, coţ následně přivítala Rada pro zahraniční věci. Cílem je zaloţit Evropskou nadaci pro demokracii jako nezávislou instituci mající právní subjektivitu podle právního řádu některého z členských států. Nadace by byla prvotně, ovšem nikoli výlučně zaměřena na evropské sousedství a představovala by nový prostředek k usnadnění evropské podpory politických činitelů při přechodu k demokracii nebo pokojném usilování o demokracii. 13 V roce 2011 EU rozmístila deset volebních pozorovatelských misí. Pět z nich doprovázelo zásadní změny a poskytovalo jim větší důvěryhodnost (změna reţimu v Tunisku, vytvoření nového státu v jiţním Súdánu, přechod od vojenského k civilnímu reţimu v Nigeru, dlouho očekávaný posun k politické opozici v Peru a Zambii), tři volební pozorovatelské mise doprovázely relativně hladké znovuzvolení orgánů, které jiţ byly u moci (Nigérie, Čad a Uganda), zatímco dvě mise proběhly ve velmi obtíţné volební situaci (Nikaragua a Demokratická republika Kongo). EU rovněţ rozmístila volební mise odborníků v Beninu, Libérii, Pobřeţí slonoviny, Maroku, Guatemale, Thajsku, Středoafrické republice a Gambii. Evropský parlament rozmístil spolu se všemi volebními pozorovatelskými misemi své vlastní delegace, čímţ přispěl ke zviditelnění a zvýraznění politického úsilí EU. Jelikoţ se EU domnívá, ţe soukromé společnosti poskytující vojenské a bezpečnostní sluţby by měly odpovídat za případné porušování lidských práv vţdy, kdyţ provádějí své operace, zapojila se v květnu roku 2011 konstruktivně do prvního zasedání pracovní skupiny Rady OSN pro lidská práva o případném mezinárodním regulačním rámci pro soukromé společnosti poskytující vojenské a bezpečnostní sluţby. EU zdůraznila, ţe v první fázi je třeba se důkladně seznámit se stávajícími iniciativami a existujícími rozpory, pokud jde o odpovědnost za porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva. 14 2. NÁSTROJE A INICIATIVY EU VE TŘETÍCH ZEMÍCH ÚVOD 2.1. Obecné zásady EU týkající se lidských práv a mezinárodního humanitárního práva (MHP) Páteří politiky EU v oblasti lidských práv je osm tak zvaných „obecných zásad“. Přestoţe nejsou právně závazné, Rada EU je přijímá jednomyslně, a představují tak zřetelné politické vyjádření priorit EU. Zároveň poskytují představitelům EU po celém světě praktické nástroje šíření politiky EU v oblasti lidských práv. Obecné zásady tak posilují soudrţnost a důslednost politiky EU v oblasti lidských práv. EU dosud přijala obecné zásady týkající se lidských práv v těchto oblastech: trest smrti (poprvé přijaty v roce 1998), mučení a jiné kruté, nelidské či poniţující zacházení nebo trestání (poprvé přijaty v roce 2001), dialogy o lidských právech (poprvé přijaty v roce 2001), děti a ozbrojené konflikty (poprvé přijaty v roce 2003), obránci lidských práv (poprvé přijaty v roce 2004), prosazování a ochrana práv dítěte (poprvé přijaty v roce 2007), násilí páchané na ţenách a dívkách a boj proti všem formám jejich diskriminace (poprvé přijaty v roce 2008), podpora dodrţování mezinárodního humanitárního práva (poprvé přijaty v roce 2005). 15 Další informace o těchto obecných zásadách lze najít v broţuře vydané v březnu roku 2009. K dispozici jsou rovněţ na internetu, a to ve všech jazycích EU, jakoţ i rusky, čínsky, arabsky a persky. V roce 2010 bylo dohodnuto, ţe je zapotřebí respektovat soudrţnost opatření EU po celém světě a zároveň přizpůsobit přístup EU konkrétní situaci v jednotlivých zemích. Za tímto účelem bylo rozhodnuto, ţe budou vypracovány místní strategie v oblasti lidských práv určené pro různé země, přičemţ budou nepřetrţitě přehodnocovány naše priority a nejúčinnější způsob vyuţívání našich rozmanitých nástrojů a současně budou do této činnosti s náleţitým ohledem zapojováni naši partneři. 2.2. Dialogy a konzultace o lidských právech V roce 2011 EU rozvíjela politické dialogy věnované problematice lidských práv s rostoucím počtem partnerů. Nový dialog o lidských právech byl v roce 2011 navázán s Alţírskem jako součást evropské politiky sousedství. Byla rovněţ přijata opatření k formalizování dialogu o lidských právech s Jiţní Afrikou a byly navázány počáteční kontakty k zavedení pravidelných konzultací o lidských právech s Korejskou republikou. Formální dialogy o lidských právech či dialogy s podvýbory se v roce 2011 uskutečnily s těmito partnery: Africkou unií, Alţírskem, Argentinou, Arménií, Brazílií, Běloruskem, Kambodţou, Chile, Čínou, Kolumbií, Gruzií, Indií, Indonésií, Jordánskem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Laosem, Libanonem, Mexikem, Moldavskou republikou, Marokem, Palestinskou samosprávou, Pákistánem, Tádţikistánem, Turkmenistánem a Vietnamem. Konzultace o otázkách lidských práv se uskutečnily s Kanadou, Izraelem, Japonskem, Novým Zélandem, Ruskem, s USA a kandidátskými zeměmi (Chorvatskem, Islandem, Tureckem a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií). Zasedání v rámci zavedených dialogů o lidských právech s Egyptem, Srí Lankou a Tuniskem se v roce 2011 nemohla uskutečnit. Kaţdoroční dialog s Pákistánem byl 16 odloţen na začátek roku 2012. Dialog o lidských právech s Íránem je od roku 2006 přerušen. 17 Součástí přezkumu politiky EU v oblasti lidských práv bylo v roce 2011 stanovit v rámci všech těchto různých dialogů osvědčené postupy za účelem posílení jejich vlivu, a to třemi způsoby: zaprvé, jejich lepším zasazením do celkového vztahu s příslušnou třetí zemí, aţ po schůzky na nejvyšší úrovni; zadruhé, zajištěním jejich těsného spojení s dalšími politickými nástroji v oblasti lidských práv, především s novými strategiemi v oblasti lidských práv pro jednotlivé země; zatřetí, zaměřením pozornosti na činnosti navazující na tyto dialogy v podobě konkrétních akčních plánů, legislativních reforem a projektů, jeţ můţe EU podporovat pomocí svých nástrojů, mimo jiné podporou spolupráce. V této souvislosti byla zvláštní pozornost věnována sestavování programu dialogů o lidských právech, se zaměřením na vnitrostátní situaci v oblasti lidských práv, včetně jednotlivých případů. Na pořady jednání dialogů jsou ve stále větší míře jako obvyklé body zařazovány vícestranné otázky, jimiţ se zabývají OSN a příslušné regionální organizace. V úzké spolupráci s členskými státy EU je Evropská unie rovněţ vstřícná vůči poţadavkům partnerských zemí týkajícím se jednání o vnitřních otázkách EU v oblasti lidských práv. Při vytváření pořadů jednání pro dialogy o lidských právech s jiţními zeměmi evropské politiky sousedství se osvědčily akční plány, které byly s těmito zeměmi sjednány nebo byly v procesu přezkumu, jeţ rovněţ poskytly uţitečná referenční kritéria k usnadnění pravidelného hodnocení dialogů, vyţadovaného v obecných zásadách EU týkajících se lidských práv, jeţ má probíhat spolu s pravidelnou aktualizací a přezkumem strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země. V souladu s osvědčenými postupu dochází k zobecňování konzultací s občanskou společností, jak v Bruselu, tak v příslušné zemi, jakoţ i hodnotících zasedání v návaznosti na dialogy. Kromě toho se v roce 2011 konalo zhruba deset seminářů věnovaných občanské společnosti, jejichţ cílem bylo přispět k oficiálním dialogům o lidských právech. V roce 2011 EU pokračovala v jednání s čínskými orgány s cílem zlepšit formu dialogu o lidských právech mezi EU a Čínou v souladu s doporučeními 18 přezkumu dialogu z roku 2010. Přezkum konzultací o lidských právech mezi EU a Ruskem byl dokončen v roce 2011; na jeho základě se EU spolu s ruskými orgány snaţí zlepšit formu a obsah dialogu. 19 Kromě toho vede téměř všech 79 afrických, karibských a tichomořských zemí, které jsou stranami dohody z Cotonou, dialog s EU zaloţený na článku 8 uvedené dohody, který zahrnuje pravidelné posuzování vývoje ohledně dodrţování lidských práv, demokratických zásad, právního státu a řádné správy věcí veřejných. Dodrţování lidských práv, demokratických zásad a právního státu jsou podle článku 9 dohody z Cotonou podstatnými prvky této dohody a jako takové jsou předmětem doloţky o řešení sporů v článku 96, na jehoţ základě můţe být zahájen konzultační postup a přijímána vhodná opatření vůči dotčené zemi, která mohou zahrnovat i (v krajním případě) pozastavení platnosti dohody. V roce 2011 byla příslušná opatření uplatněna vůči pěti zemím: Zimbabwe, Fidţi, Guineji, Guineji-Bissau a Madagaskaru. Uplatnění postupu podle článku 96 vůči Nigeru bylo přerušeno. 2.3. Rozhodnutí Rady a řešení krizí EU pokračovala v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) v provádění a konsolidaci konkrétních politik týkajících se lidských práv a ţen, míru a bezpečnosti a v dalším rozvíjení acquis a provádění pokynů pro ochranu civilního obyvatelstva v rámci misí a operací SBOP. Příslušné pracovní skupiny Rady pokračovaly v jednání o otázce začleňování problematiky lidských práv a genderových aspektů do SBOP a tato otázka byla i nadále součástí plánování, provádění a následných procesů získávání poznatků z misí a operací SBOP. V roce 2011 nebyly rozmístěny ţádné nové mise ani operace SBOP. 20 Konkrétně začalo provádění doporučení ze zprávy nazvané „Poznatky a osvědčené postupy při začleňování otázek lidských práv a rovnosti ţen a muţů v rámci vojenských operací a civilních misí SBOP“, kterou Rada potvrdila v prosinci roku 2010. ESVČ rovněţ zahájila proces přezkumu zaměřený na aktualizaci operativního dokumentu přijatého v roce 2008 a nazvaného „Provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1325 posílené rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1820 v rámci EBOP“ s cílem přizpůsobit politický rámec EU pro oblast ţen, míru a bezpečnosti poslednímu vývoji (především přijetí následných rezolucí Rady bezpečnosti OSN o ţenách, míru a bezpečnosti, jakoţ i poznatkům získaným v rámci EU/SBOP od roku 2008). Další významnou činností v roce 2011 bylo vypracování vzdělávacích modulů týkajících se lidských práv, rovnosti ţen a muţů a ochrany dětí na základě nástinu standardních prvků odborné přípravy EU v oblasti lidských práv a rovnosti ţen a muţů v „balíčku tří návrhů koncepcí obsahujících minimální standardní prvky odborné přípravy v oblasti lidských práv, rovnosti ţen a muţů a ochrany dětí v kontextu SBOP“, přijatého v prosinci roku 2010. Jejich vypracování probíhá ve spolupráci se vzdělávacími institucemi z členských států EU a s občanskou společností. ESVČ v červnu roku 2011 uspořádala kaţdoroční setkání poradců a kontaktních osob pro otázky rovnosti ţen a muţů působících v rámci operací a misí SBOP, přičemţ se jednalo o třetí setkání tohoto druhu. Kromě toho byly během semináře, který se konal v dubnu roku 2011, vedoucím civilních misí SBOP předány instrukce ohledně politiky EU v oblasti lidských práv a rovnosti ţen a muţů. V průběhu roku bylo souběţně s vytvářením ESVČ zaměřováno zvláštní úsilí na usnadnění výměny informací mezi veškerými sluţbami působícími v oblasti zvládání krizí a příslušnými odborníky ESVČ pro oblast lidských práv, rovnosti ţen a muţů a ochranu dětí. 21 2.4. Demarše a prohlášení EU klade velký důraz na to, aby otázky lidských práv zůstaly v centru pozornosti veřejnosti. Proto hojně vyuţívá veřejných prohlášení, aby vyjádřila své znepokojení nebo aby uvítala pozitivní vývoj. Tato prohlášení jsou přijímána jednomyslně. V případech, kdy to EU povaţuje za účinnější, můţe dát přednost demarším. Demarše neboli formální diplomatické postoje jsou důleţitým nástrojem veškeré zahraniční politiky a EU je vyuţívá k tomu, aby jejich prostřednictvím upozorňovala orgány třetích zemí na problematické otázky v oblasti lidských práv. EU rovněţ pravidelně vydává demarše po celém světě na podporu všeobecné platnosti a integrity Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. Demarše většinou diskrétně předávají místní zástupci EU. Uvedené prostředky se nejčastěji zabývají těmito otázkami: ochrana obránců lidských práv, nezákonné zadrţování, násilná zmizení, trest smrti, mučení, ochrana dětí, uprchlíci a ţadatelé o azyl, mimosoudní popravy, svoboda projevu a sdruţování, právo na spravedlivý proces a volby. 2.5. Doloţky o lidských právech v dohodách o spolupráci se třetími zeměmi Evropská unie usiluje o to, aby doloţka o lidských právech byla vkládána do všech politických rámcových dohod uzavíraných se třetími zeměmi, jako jsou dohody o přidruţení a dohody o partnerství a spolupráci. V této doloţce se stanoví, ţe lidská práva stanovená Všeobecnou deklarací lidských práv jsou základem vnitřní a zahraniční politiky smluvních stran a tvoří základní prvek dané dohody. V roce 2011 ţádné nové dohody obsahující doloţku o lidských právech nebyly podepsány ani nevstoupily v platnost. 22 V jednom případě byly v roce 2011 na základě doloţky o lidských právech zahájeny konzultace. Evropská unie povaţuje povstání ze dne 1. dubna 2010 v Guineji-Bissau a následné jmenování jeho hlavních podněcovatelů na vysoká vojenská místa za závaţné a zjevné porušení doloţky dohody z Cotonou o lidských právech. Z toho důvodu EU dne 31. ledna 2011 zahájila s Guinejí-Bissau konzultace podle článku 96 dohody z Cotonou. Během těchto konzultací účastníci projednali opatření nezbytná k zajištění nadřazenosti občanské moci, zlepšení demokratické správy, k zaručení dodrţování ústavního pořádku a právního státu a k boji proti beztrestnosti a organizované trestné činnosti. EU se rozhodla uzavřít konzultace a postupně obnovit spolupráci poté, co Guinea-Bissau přijala závazky týkající se provedení a uzavření nezávislých soudních vyšetřování týkajících se vraţd, k nimţ došlo v březnu a v červnu roku 2009, účinného provedení reformy bezpečnostního sektoru a obnovení vojenské hierarchie s cílem zajistit, aby na vysoká velitelská místa ozbrojených sil byly jmenovány osoby, které nebyly zapleteny do protiústavního jednání nebo do násilných činů. Komise ve svém sdělení o vnějším rozměru společné rybářské politiky z července roku 2011 oznámila, ţe bude mimo jiné usilovat o posílení dvoustranných dohod o rybolovu tím, ţe do všech takových dohod bude včleněna doloţka o lidských právech. Jakékoli porušení základních lidských práv a demokratických zásad by tak mohlo vést k pozastavení dohody. Protokoly v tomto smyslu byly parafovány s Kapverdami, Komorami, Grónskem, Guinejí-Bissau, Mauricijem, Mosambikem, Svatým Tomášem a Princovým ostrovem a Seychelami. 23 2.6. Evropská politika sousedství Evropská politika sousedství byla navrţena v roce 2004. Evropská unie nabídla svým sousedům privilegovaný vztah zaloţený na oboustranné oddanosti společným hodnotám (demokracie a lidská práva, právní stát, řádná správa věcí veřejných, zásady trţního hospodářství a udrţitelný rozvoj). Třemi sloţkami evropské politiky sousedství jsou Východní partnerství (zahájené v Praze v květnu roku 2009), Unie pro Středomoří (evropsko-středomořské partnerství, dříve známé jako barcelonský proces a opětovně zahájené v Paříţi v červenci roku 2008) a černomořská synergie (zahájená v Kyjevě v únoru roku 2008). Provádění evropské politiky sousedství společně prosazují a monitorují výbory a podvýbory zřízené v rámci příslušných dohod. Bylo dohodnuto, ţe provádění evropské politiky sousedství v roce 2011 bude předmětem dvanácti zpráv o pokroku v jednotlivých zemích a dvou regionálních zpráv hodnotících pokrok, jehoţ bylo dosaţeno při provádění Východního partnerství a partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu, jakoţ i přílohy obsahující statistické údaje. V průběhu roku 2011 Evropská unie rychle a rozhodně reagovala na rychle se měnící situaci; po letech relativní stagnace se v sousedních zemích začala rozvíjet demokracie. Evropská unie upravila svou politiku a své nástroje, změnila zaměření programů pomoci, zpřístupnila technickou podporu s cílem usnadnit přechod k demokracii a poskytla sousedním zemím dodatečné finanční prostředky. 24 Evropská unie zintenzívnila svou politickou angaţovanost jak v zemích východního, tak v zemích jiţního sousedství. Na východě došlo v rámci druhého summitu Východního partnerství (ve Varšavě dne 30. září 2011) ke zhodnocení výsledků, jichţ bylo dosaţeno od zahájení Východního partnerství, a současně k potvrzení politických závazků EU a jejích východních sousedů spočívajících v přechodu k těsnějšímu politickému přidruţení a hospodářské integraci. V jiţním sousedství Rada na návrh vysoké představitelky jmenovala zvláštního zástupce pro jiţní Středomoří, jehoţ úkolem je rozvíjet dialog se zeměmi, v nichţ probíhá transformační proces, zintenzívnit angaţovanost EU a členských států a zajistit koordinaci s mezinárodními finančními institucemi a soukromým sektorem. Komise dne 8. března 2011 předloţila sdělení nazvané „Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jiţním Středomořím“, jehoţ cílem bylo bezprostředně reagovat na události arabského jara. Ve sdělení byl zdůrazněn význam vyšších standardů v oblasti lidských práv, demokracie a odpovědné správy. Dne 25. května 2011 bylo předloţeno společné sdělení Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Nový přístup k sousedství, jeţ prochází změnami“. Tato nová politika je zaloţena na vzájemné odpovědnosti a společném závazku ctít univerzální hodnoty lidských práv, demokracie a právního státu a obsahuje podstatně vyšší úroveň diferenciace. Cílem EU je odpovědět na arabské jaro a dát národům jiţního Středomoří jasné znamení solidarity a podpory a rovněţ reagovat na poţadavky východních sousedů EU po uţším politickém přidruţení a silnější hospodářské integraci. 25 Na podporu přechodu k demokracii Evropská unie zintenzívnila spolupráci s Radou Evropy a usiluje o součinnost s Parlamentním shromáţděním Rady Evropy tím, ţe parlamentům zemí jiţního Středomoří nabízí status „partnera pro demokracii“. Program financovaný z rozpočtu EU umoţňuje jiţním sousedům Evropské unie vyuţívat uznávaných znalostí a zkušeností Rady Evropy v oblasti ústavních a justičních reforem a volebního systémů. EU vyslala úplnou volební pozorovatelskou misi do Tuniska a volební odborníky do Maroka. Poskytla technickou pomoc egyptské nejvyšší volební komisi a podpořila vzdělávání voličů a vnitrostátních pozorovatelů prostřednictvím organizací občanské společnosti. Evropská unie se ve stále větší míře věnuje občanské společnosti. Dialogy o lidských právech v rámci východního sousedství byly rozšířeny o společné semináře o občanské společnosti. V listopadu se v Poznani před zasedáním summitu Východního partnerství konalo fórum Východního partnerství pro občanskou společnosti. V návaznosti na přezkum evropské politiky sousedství, který byl přijat v květnu roku 2011, byl v září vytvořen nástroj na podporu občanské společnosti, jehoţ rozpočet na období let 2011– 2013 činí 66 milionů EUR. Na podporu svobody projevu Evropská unie zahájila „strategii neodpojování“, jeţ má organizacím občanské společnosti či jednotlivých občanům pomáhat obcházet svévolné narušování přístupu k technologiím elektronických komunikací. Evropská unie pokračovala v zintenzivňování úsilí o podporu práv ţen v celém regionu, jakoţ i úsilí o začleňování otázky rovnosti ţen a muţů do všech důleţitých opatření v oblasti spolupráce. Ţeny patřily ke klíčovým aktérům arabského jara a jejich pozice by se během následujících transformací neměla zhoršovat. 26 EU zvýšila úsilí zaměřené v celém regionu sousedství na prosazování potřeby vybudovat účinné a nezávislé soudnictví, zajistit právo občanů na spravedlivý proces a pokračovat v boji proti korupci. EU vyslala humanitární pomoc prostřednictvím týmů humanitární pomoci a civilní ochrany EU (ECHO) přítomných na tunisko-libyjských hranicích a ve východní Libyi za účelem posouzení humanitárních potřeb a celkové situace. Na humanitární pomoc pro nejvíce postiţené osoby v Libyi a sousedních zemích (Tunisko, Egypt) bylo vyčleněno 40 milionů EUR. Dne 15. května činil příspěvek EU (Evropské komise a členských států) celkem téměř 103 milionů EUR. S cílem finančně podpořit reformní úsilí partnerských zemí Evropská unie přerozdělila 600 milionů EUR ze stávajících finančních prostředků jiţního sousedství na programy zaměřené na budování institucí v oblastech jako reforma soudnictví a boj proti korupci. Uvolněny byly také dodatečné finanční zdroje z rozpočtu EU. V květnovém sdělení bylo navrţeno, aby na podporu provádění uvedeného nového přístupu byly věnovány dodatečné zdroje ve výši aţ 1,24 miliardy EUR. V prosinci roku 2011 Komise přijala legislativní návrh na vytvoření nového finančního nástroje, evropského nástroje sousedství, který od roku 2014 nahradí stávající evropský nástroj sousedství a partnerství. Tento nástroj dále posílí vztah mezi politikou a pomocí, zavede diferencovanější finanční rozpočtové rámce, jeţ budou partnerským zemím přidělovány dynamickým způsobem zaloţeným na pobídkách, a zjednoduší podmínky přeshraniční spolupráce na vnějších hranicích EU. 27 2.7. Činnost financovaná evropským nástrojem pro demokracii a lidská práva (EIDHR) V rámci EIDHR byly v roce 2011 vyhlášeny dvě celosvětové výzvy k předkládání návrhů zaměřených na: i) poskytování podpory aktivistům v oblasti lidských práv a místní občanské společnosti, usilujícím o prosazování lidských práv a základních svobod v zemích a regionech, v nichţ jsou tato práva a svobody vystaveny největšímu nebezpečí a obránci jsou nejvíce ohroţeni (15,8 milionu EUR); ii) posilování úlohy sítí občanské společnosti při prosazování lidských práv a demokratických reforem a na podporu akcí namířených proti trestu smrti (21,6 milionu EUR). Výsledky těchto dvou výzev budou zveřejněny na jaře roku 2012. Na místní úrovni vyhlásilo zhruba 90 delegací EU místní výzvy k předkládání návrhů (na základě programu podpor v rámci jednotlivých zemí) v hodnotě 64,8 milionů EUR, zaměřených na podporu občanské společnosti v jejich zemích v předem stanovených prioritních oblastech. Kromě toho EIDHR zareagoval na arabské jaro tím, ţe na programy podpor v rámci jednotlivých zemí v Tunisku, Egyptě a Libyi rychle uvolnil více neţ 6 milionů EUR. EU je i nadále hlavním dárcem podporujícím úsilí organizací občanské společnosti na celém světě v zájmu zrušení trestu smrti. V roce 2011 přispěly organizace občanské společnosti usilující o jeho zrušení k dosaţení významných výsledků, jako například zrušení trestu smrti ve státě Illinois. Partneři EIDHR se po celém světě aktivně zúčastnili lobbování, prosazování této otázky, výzkumu, pořádání kampaní a poskytování právního poradenství a odborné přípravy. Novým podnětem pro diskusi o zrušení trestu smrti, s ohledem na hlasování o moratoriu ve Valném shromáţdění OSN v roce 2012, byly dvě významné mezivládní konference v Kigali a v Římě, obě uspořádané organizacemi občanské společnosti a financované EIDHR. Prostřednictvím EIDHR mohou Evropská unie, třetí země a 28 občanská společnost působit společně a významným způsobem ovlivňovat vývoj směrem k postupnému omezování a rušení trestu smrti na celém světě. 29 Pokud jde o boj EU proti mučení, podpořil EIDHR v roce 2011 nová opatření občanské společnosti v oblasti předcházení mučení a rehabilitace jeho obětí. Cílem bylo posílit politiku EU, zejména provádění obecných zásad EU týkajících se mučení, přijatých Radou Evropské unie v roce 2001. Vysoký objem finančních prostředků pomohl podpořit rehabilitaci obětí mučení a obětí násilného mizení, zvýšit obecné povědomí o hlavních příčinách mučení na celém světě a zlepšit informovanost o opčním protokolu k Úmluvě proti mučení (OPCAT). Na příklad ve Srí Lance a Nepálu byly zahájeny konkrétní projekty zaměřené na rozvíjení schopností státních úředníků předcházet mučení a špatnému zacházení v policii a armádě a řešit je. Cílem projektů v jiných částech světa bylo posílit vyšetřování a informační a výstraţné mechanismy v oblasti mučení a špatného zacházení (Guinea, Mexiko a Rusko). EIDHR rovněţ financoval spolupráci mezi lékařskými a právními odborníky při dokládání případů mučení a jiných forem krutého a poniţujícího zacházení na Filipínách. Probíhaly činnosti zaměřené na prosazování záměru vytvořit vnitrostátní mechanismy prevence, na podporu činnosti související se soudními spory týkajícími se případů mučení a celosvětového boje proti beztrestnosti. EIDHR spolu s Mezinárodní radou pro rehabilitaci obětí mučení a Světovou organizací proti mučení rovněţ pomáhal obhajovat a podporovat oběti mučení a oběti násilného mizení v Libyi po pádu Muammara Kaddáfího. EIDHR v roce 2011 nadále financoval Evropské meziuniverzitní centrum v Benátkách a jeho evropský magisterský studijní program v oblasti lidských práv a demokratizace, jakoţ i podobné regionální programy na Balkáně (Univerzita Sarajevo), v Africe (Univerzita Pretoria), Latinské Americe (Universidad Nacional De General San Martin v Buenos Aires) a v asijsko-tichomořském regionu (Univerzita Sydney). 30 V roce 2011 bylo realizováno několik opatření na posílení mezinárodního a regionálního rámce pro ochranu lidských práv, spravedlnost, právní stát a podporu demokracie. Podpora byla poskytnuta sekretariátu Fóra tichomořských ostrovů na pomoc fóru ostrovních zemí (Forum Island Countries) při ratifikaci a uplatňování stěţejních úmluv Organizace spojených národů o lidských právech a Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, na zvyšování povědomí a porozumění spojitostem mezi lidskými právy a rozvojem a na zvýšení vnitrostátních kapacit fóra ostrovních zemí pro začlenění otázky lidských práv do politik jejich vlád a plánů rozvoje. Rada Evropy obdrţela konkrétní podporu na dva projekty zaměřené na: i) posílení vnitrostátních kapacit v Arménii, Ázerbájdţánu, Gruzii, Moldavské republice, Ruské federaci a Ukrajině za účelem účinnější ochrany lidských práv prohlubováním znalostí a dovedností týkajících se Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a revidované Evropské sociální charty; ii) podporu vzdělávacích politik ve výchově k demokratickému občanství a lidským právům v Kazachstánu. Formou příspěvku do kambodţského podílu na rozpočtu tribunálu byly podpořeny také Zvláštní soudní komory Kambodţi, aby bylo zajištěno dodrţování mezinárodních standardů při vedení spravedlivých soudních procesů, jeţ mají přinést spravedlnost obětem Rudých Khmerů. Za finanční podpory EIDHR bylo v roce 2011 uspořádáno na doplnění kaţdoročních politických dialogů o lidských právech dvanáct seminářů o lidských právech pro zástupce občanské společnosti mimo jiné v Kolumbii, Bangladéši, Arménii a Tádţikistánu. V listopadu se v Bruselu konal třetí ročník semináře EU-Africká unie se zástupci občanské společnosti. 31 V neposlední řadě zůstala i v roce 2011 pro EIDHR prioritou podpora obránců lidských práv. EIDHR udělil ze svého mimořádného fondu určeného ohroţeným obráncům soubor malých grantů na pomoc jednotlivcům a organizacím na ochranu lidských práv pro pořízení ochranného, bezpečnostního a IT materiálu potřebného k jejich práci, na honoráře pro právníky a na výdaje na zdravotní a fyzioterapeutickou péči o aktivisty vystavené mučení a špatnému zacházení a na bezodkladné přesídlení ohroţených obránců lidských práv na bezpečné místo. V roce 2011 byla také vypracována studie mapující programy poskytující ochranu pro obránce lidských práv v ohroţení, jako první krok na podporu budoucí iniciativy EU zaměřené na zajištění dočasného přesídlení ohroţených aktivistů, kteří potřebují bezpečné útočiště. 2.8. Přezkum politiky EU v oblasti lidských práv Evropská komise dne 12. prosince 2011 přijala společné sdělení, které prezentovala vysoká představitelka, nazvané „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu“. Sdělení je výsledkem delšího procesu zahájeného na neformálním zasedání ministrů zahraničních věcí (Gymnich) v Cordobě v březnu roku 2010. Sdělení bylo připraveno na předchozích neformálních zasedáních v Madridu, Bruggách, Budapešti a Varšavě, stejně jako doporučení přednesená různými zúčastněnými stranami prostřednictvím fóra EU a nevládních organizací. Cílem sdělení, jak je uvedeno úvodem, je „zahájit s ostatními evropskými institucemi diskusi o tom, jak je třeba postupovat, aby vnější politika EU v oblasti lidských práv a demokracie byla aktivnější, soudrţnější a účinnější“. Jedná se o reakci na závazek Lisabonské smlouvy umístit lidská práva, demokracii a právní stát do centra veškeré vnější činnosti a zajistit provázanost mezi jednotlivými oblastmi vnější činnosti a prováděním zásad zahraniční politiky EU. 32 Hlavním cílem EU je podle sdělení “předcházet porušování lidských práv a v případě, ţe k němu bude docházet, zajišťovat, aby oběti měly přístup ke spravedlnosti a nápravě a aby ti, kteří za porušování práv nesou odpovědnost, se z něj museli zodpovídat“. Aby EU mohla plnit tyto cíle podstatně účinněji, sdělení nastiňuje, jak EU rozšíří, zintenzívní a zefektivní svou činnost na mezinárodní scéně. Touto činností EU potvrzuje svůj závazek nadále prosazovat univerzálnost, nedělitelnost a vzájemnou závislost všech lidských práv – občanských, politických, ekonomických, sociálních i kulturních. Sdělení navrhuje činnost ve čtyřech oblastech: a) Celková revize provádění: účinná opatření na míru Cílem této oblasti je vyvaţovat tradiční přístup k tvorbě politiky a stanovování priorit „shora dolů“ přístupem „na míru“, zohledňujícím okolnosti v místě, kde by tato politika měla být uplatňována. Jedním ze způsobů, jak tohoto cíle dosáhnout, je navrhovat strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země. Dalším způsobem je přístup zaloţený na kampaních, například pokud jde o tři tematické oblasti navrţené vysokou představitelkou: reforma soudnictví, práva ţen a práva dítěte. Tyto způsoby činnosti, které lze přizpůsobovat okolnostem, jsou v souladu s přístupem přijatým v rámci evropského sousedství i později v souvislosti s událostmi arabského jara. Vyuţívají významného a trvalého partnerství s občanskou společností včetně obránců lidských práv. b) Provázaný přístup k politice Cílem této oblasti je politická soudrţnost ve všech směrech, propojující různé politické oblasti, které moţná v minulosti působily do jisté míry samostatně: obchodní politika, předcházení konfliktům, řešení krizí, boj proti terorismu, jakoţ i svoboda, bezpečnost a právo. 33 Obecnou zásadou je v této oblasti zásada vytyčená Kofim Annanem, který ve své zprávě nazvané „Ve větší svobodě“ napsal: „Bez bezpečnosti nebude rozvoje, bez rozvoje nebude bezpečnosti a bez dodrţování lidských práv nebude ani rozvoje ani bezpečnosti.“ To znamená, ţe je třeba soudrţně a důsledně vyuţívat celé škály nástrojů EU od rozvojové spolupráce aţ po doloţky o lidských právech v dohodách. c) Budování silných partnerství Tato oblast se týká mnohostranných, regionálních a dvoustranných partnerství. Jejím cílem je maximalizovat účinek dialogu a utvářet podmínky mezinárodní debaty prostřednictvím obratné diplomacie. d) Vyuţití kolektivní váhy Evropy Tato oblast usiluje o to, aby úsilí EU v rámci různých činností a opatření bylo i nadále zaměřeno stejným směrem. V první řadě je třeba zajistit, aby všem příslušným pracovníkům byla poskytována odborná příprava v oblasti lidských práv a demokracie. Kromě toho je třeba nají nové pojetí komunikace EU s ostatními částmi světa. A to předznamenává případné jmenování zvláštního zástupce EU pro lidská práva. Dne 13. prosince bylo toto sdělení vysokou představitelkou Catherine Ashtonovou představeno Evropskému parlamentu. Tím se otevřela cesta k zahájení procesu výměny názorů – jak v orgánech EU, tak mezi nimi navzájem – na vypracování účinnějšího a komplexnějšího přístupu k lidským právům a demokracii. Tento proces by měl být dokončen v roce 2012. Poznámka: Ve sdělení se navrhuje, aby za účelem sledování pokroku v dosahování cílů v něm stanovených EU své výsledky představila ve výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě. To by mělo všem zúčastněným stranám politiky EU, včetně občanské společnosti, poskytnout příleţitost posoudit dopad činnosti EU a přispět k vytyčení budoucích priorit. Z toho důvodu je moţné, ţe současná struktura výroční zprávy se před jejím příštím vydáním změní. 34 35 3. TEMATICKÉ OTÁZKY Tematické otázky týkající se obecných zásad EU 3.1. Trest smrti EU zaujímá důrazný a zásadní postoj proti trestu smrti a je jedním z klíčových aktérů v celosvětovém boji proti tomuto trestu. Domnívá se, ţe zrušení trestu smrti přispívá k posílení lidské důstojnosti a postupnému rozvoji lidských práv. Trest smrti povaţuje za krutý a nehumánní trest, který nemá odrazující účinek na trestnou činnost. Jakýkoli justiční omyl, kterému se v ţádném soudním systému nedá zabránit, nelze napravit. EU vyzývá ty země, kde trest smrti i nadále existuje, aby jeho uplatňování postupně omezily, a trvá na tom, aby byl vykonáván v souladu s minimálními mezinárodními standardy. Obecné zásady EU týkající se trestu smrti, které byly revidovány v roce 2008, zůstávají i nadále nezbytným nástrojem pro systematickou činnost ve vztahu ke třetím zemím. Vzhledem k tomu, ţe její činnost v této oblasti představuje jednu z klíčových priorit její vnější politiky v oblasti lidských práv, EU při svém úsilí o zrušení trestu smrti nadále vyuţívala všechny své dostupné nástroje v oblasti diplomacie a spolupráce. U příleţitosti Evropského dne proti trestu smrti a Světového dne proti trestu smrti dne 10. října vydaly Evropská unie a Rada Evropy společné prohlášení, v němţ znovu zdůraznily, ţe odmítají pouţívání trestu smrti za všech okolností, a znovu potvrdily své odhodlání usilovat o jeho celosvětové zrušení. Vysoká představitelka vydala tiskovou zprávu, v níţ uvedla: „Prohlašuji, ţe já osobně, stejně jako celá Evropská unie hodláme i nadále usilovat o to, aby trest smrti, který v moderním světě nemá místo, byl zrušen.“ 36 Delegace EU po celém světě při této příleţitosti uspořádaly řadu seminářů, tiskových konferencí, výstav a akcí. 37 V roce 2011 EU uvítala oznámení o zrušení trestu smrti ve státě Illinois v USA dne 11. března 2011. EU rovněţ uvítala rozhodnutí etiopské vlády ze dne 30. června 2011, ţe zachová stávající moratorium na výkon trestu smrti. EU naopak odsoudila pokračující časté pouţívání trestu smrti v jiných částech USA a světa. Středem pozornosti byl zejména Írán a Spojené státy americké, avšak i v mnoha dalších zemích byly na základě minimálních standardů stanovených v mezinárodním právu a obecných zásadách EU týkajících se trestu smrti vydány prohlášení a demarše. EU nadále vyjadřovala svůj nesouhlas s trestem smrti na všech příslušných fórech, zejména v rámci OSN, OBSE a Rady Evropy. V kontextu OBSE Evropská unie vydala několik prohlášení, v nichţ vyjádřila hluboké politování nad výkony trestu smrti v USA a svůj nesouhlas s pouţíváním trestu smrti ve všech případech a za všech okolností a vyzvala k celosvětovému moratoriu, které by bylo prvním krokem vedoucím k jeho všeobecnému zrušení v souladu s rezolucemi přijatými Valným shromáţděním OSN v letech 2007, 2008 a 2010 (prohlášení EU ve Stálé radě OBSE ze dne 2. a 10. června, 1. a 22. září, 10. listopadu a 1. prosince). Ve Stálé radě OBSE Evropská unie dne 15. prosince 2011 také vyjádřila politování nad rozsudky smrti v Bělorusku. EU nicméně uvítala zrušení trestu smrti ve státě Illinois v USA (prohlášení vysoké představitelky jménem EU z 11. března 2011 bylo zopakováno na zasedání Stálé rady OBSE dne 17. března). 38 EU je i nadále hlavním dárcem podporujícím úsilí organizací občanské společnosti na celém světě v zájmu zrušení trestu smrti. Zrušení trestu smrti je jednou z tematických priorit v rámci EIDHR. V červnu roku 2011 byla vyhlášena nová celosvětová výzva k předkládání návrhů, s prostředky ve výši 7 milionů EUR. Obdobně budou v roce 2012 přiděleny prostředky na několik nových opatření zaměřených na provádění obecných zásad EU týkajících se trestu smrti. V rámci probíhajících projektů přispěly v roce 2011 aktivní organizace občanské společnosti usilující o zrušení trestu smrti k dosaţení významných výsledků, jako například zrušení trestu smrti ve státě Illinois. Novým podnětem pro diskusi o zrušení trestu smrti, s ohledem na hlasování o moratoriu ve Valném shromáţdění OSN v roce 2012, byly dvě významné mezivládní konference v Kigali a v Římě, obě uspořádané organizacemi občanské společnosti a financované EIDHR. Partneři EIDHR po celém světě se aktivně účastnili lobbování, prosazování této otázky, výzkumu, pořádání kampaní a poskytování právního poradenství a odborné přípravy. V prosinci roku 2011 Evropská komise změnila seznam zboţí, na něţ se vztahují vývozní kontroly podle nařízení (ES) č. 1236/2005 o obchodování se zboţím, které by mohlo být pouţito pro trest smrti nebo k mučení; na seznam byl zařazen thiopental sodný a podobné látky pouţívané ve smrtících injekcích. Případová studie EU od roku 2008 pozorně sledovala případ Troye Davise, občana USA odsouzeného v roce 1991 k trestu smrti ve státě Georgia, a při několika příleţitostech se k němu vyjádřila. Troy Davis byl odsouzen za vraţdu příslušníka policie Marka Allena McPhaila. Odsouzení se neopíralo o hmotné důkazy, bylo zaloţeno na výpovědích svědků, přičemţ od soudního řízení sedm z devíti svědků na straně státu svou výpověď odvolalo. Americký Nejvyšší soud přesto dne 28. března 2011 zamítl Davisovo odvolání. Troy Davis byl popraven ve středu dne 21. září 2011. Vysoká představitelka Ashtonová vydala prohlášení, v němţ vyslovila své „hluboké politování“ nad vykonáním popravy a připomněla, ţe EU opakovaně vyzývala ke zmírnění trestu uloţeného Troyi Davisovi, 39 neboť „kolem důkazů, na jejichţ základě byl Troy Davis odsouzen, se neustále objevovala řada váţných a přesvědčivých pochybností“. 40 3.2. Mučení a jiné kruté, nelidské či poniţující zacházení nebo trestání V souladu s obecnými zásadami EU týkajícími se mučení EU nadále plnila svou vedoucí úlohu a ve své celosvětové činnosti zaměřené na boj proti mučení a jiným formám krutého, nelidského či poniţujícího zacházení nebo trestání pokračovala prostřednictvím iniciativ na mezinárodních fórech, dvoustrannými demaršemi adresovanými třetím zemím, lepším uplatňováním obecných zásad na místní úrovni a poskytováním značné podpory projektům organizací občanské společnosti v této oblasti. Pracovní skupina Rady pro lidská práva přijala revidované znění obecných zásad. V průběhu 66. zasedání Valného shromáţdění OSN členské státy EU podpořily rezoluci, která odsuzuje všechny formy mučení a jiné kruté, nelidské či poniţující zacházení nebo trestání, a to i prostřednictvím zastrašování. Rezoluce byla předloţena Dánskem a přijata na základě obecného souhlasu. V prohlášeních učiněných na zasedání Valného shromáţdění OSN EU uvedla, ţe tato rezoluce vyjadřuje hodnotu, kterou mezinárodní společenství přikládá lidské důstojnosti. Valné shromáţdění dále odsoudilo veškeré úkony směřující k legalizaci, povolení nebo schvalování mučení za všech okolností, včetně z důvodů národní bezpečnosti nebo prostřednictvím soudních rozhodnutí, a naléhavě vyzvalo členské státy, aby zajistily vyvození odpovědnosti za veškeré činy tohoto druhu. Na zasedání Rady OSN pro lidská práva v březnu roku 2011 členské státy EU rovněţ podpořily rezoluci nazvanou „Mučení a jiné kruté, nelidské či poniţující zacházení nebo trestání: mandát zvláštního zpravodaje“. Touto rezolucí byl prodlouţen mandát zvláštního zpravodaje pro otázky mučení a jiného krutého, nelidského či poniţujícího zacházení nebo trestání na další tříleté období. 41 Ve svém výročním prohlášení u příleţitosti Mezinárodního dne na podporu obětí mučení vydaném dne 26. června 2011 Evropská unie zdůraznila, ţe přikládá prvořadý význam vymýcení mučení v celosvětovém měřítku a plné rehabilitaci obětí mučení, a znovu zopakovala, ţe státy musí přijmout dlouhodobá, rozhodná a účinná opatření pro předcházení všem případům mučení a jiného krutého, nelidského či poniţujícího zacházení nebo trestání a pro boj proti nim. EU zdůraznila prvořadý význam, který v rámci boje proti mučení a při podpoře obětí přikládá úloze OSN, a zdůraznila svou podporu zvláštnímu zpravodaji OSN pro otázky mučení, Dobrovolnému fondu OSN pro oběti mučení, Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva, Výboru OSN proti mučení i dalším mechanismům, jeţ v této oblasti představují cenný přínos, jako je Výbor Rady Evropy pro zabránění mučení. V souladu s obecnými zásadami EU týkajícími se mučení Evropská unie třetí země prostřednictvím politického dialogu a demarší i nadále aktivně upozorňovala na své znepokojení v souvislosti s mučením. Cílem těchto kontaktů – ať uţ důvěrných nebo veřejných – je řešit jak otázky související s mučením a jednotlivé případy vztahující se ke konkrétním zemím, tak i obecnější záleţitosti. V průběhu roku 2011 se EU nadále zabývala jednotlivými případy v řadě zemí. Na situaci ohledně mučení a špatného zacházení Evropská unie soustavně upozorňovala v rámci svých pravidelných dialogů o lidských právech se třetími zeměmi. Boj proti mučení si jako prioritní oblast stanovilo více neţ 60 delegací EU na celém světě a většina z nich navrhla také konkrétní opatření, jeţ mají být přijata v jejich hostitelských zemích. EU pokračovala v systematickém podávání pravidelných důvěrných zpráv o otázce lidských práv, včetně zpráv o mučení, vypracovávaných vedoucími misí ve třetích zemích. EU učinila řadu prohlášení týkajících se mučení, a to mimo jiné i v rámci mnohostranných fór, například OSN a OBSE, a zváţila způsoby a prostředky umoţňující lepší koordinaci s Výborem OSN proti mučení a Podvýborem OSN pro předcházení mučení. 42 Členské státy EU jsou, pokud jde o dodrţování mezinárodních a regionálních nástrojů v oblasti mučení a krutého, nelidského či poniţujícího zacházení či trestání, pod pečlivým mezinárodním dohledem. Členské státy EU společně nabídly časově neomezené pozvání pro návštěvy zmocněnců v případě všech zvláštních postupů OSN v oblasti lidských práv, včetně zvláštního zpravodaje pro otázky mučení. Důraz EU na aktivní činnost v boji proti mučení se odráţí ve značné finanční podpoře, kterou věnuje projektům aktérů občanské společnosti na celém světě. EIDHR v roce 2011 podpořil nová opatření občanské společnosti v oblasti předcházení mučení a rehabilitace jeho obětí. Témata zvolená v rámci celosvětových výzev k překládání projektů jsou navrhována s cílem posílit politiku EU, zejména provádění obecných zásad EU týkajících se mučení, přijatých Radou Evropské unie v roce 2001. Vysoký objem finančních prostředků pomohl podporovat rehabilitaci obětí mučení a obětí násilného mizení, zvyšovat obecné povědomí o hlavních příčinách mučení na celém světě a vést informační kampaň o opčním protokolu k Úmluvě proti mučení (OPCAT). Například ve Srí Lance a Nepálu probíhá konkrétní projekt zaměřený na rozvoj schopnosti státních úředníků předcházet mučení a špatnému zacházení v policii a armádě a řešit toto chování. Cílem projektů v jiných částech světa bylo posílit vyšetřování a informační a výstraţné mechanismy v oblasti mučení a špatného zacházení (Guinea, Mexiko a Rusko). Z EIDHR byly financovány rovněţ činnosti k posílení spolupráce mezi lékařskými a právními odborníky při dokládání případů mučení a jiných forem krutého a poniţujícího zacházení na Filipínách, činnost zaměřená na prosazení záměru vytvořit vnitrostátní mechanismy prevence, činnost související se soudními spory týkajícími se případů mučení a celosvětový boj proti beztrestnosti. V Libyi EIDHR rovněţ podporuje významný projekt prováděný společně Mezinárodní radou pro rehabilitaci obětí mučení a Světovou organizací proti mučení, jehoţ cílem je prostřednictvím celostního přístupu k otázce mučení obhajovat a podporovat oběti mučení a oběti násilného mizení v Libyi po pádu Muammara Kaddáfího. 43 3.3. Práva dítěte Evropská unie se zavázala chránit a prosazovat práva dítěte ve svých vnějších a vnitřních politikách. Ve sdělení Komise z února roku 2011 nazvaném „Agenda EU v oblasti práv dítěte“ došlo ke spojení cílů vnitřní a vnější politiky v jediném politickém dokumentu, s cílem zajistit soudrţnost v otázce ochrany práv dětí. V rámci vnější politiky EU v oblasti lidských práv byla vytvořena řada nástrojů, jeţ mají zajistit prosazování a ochranu práv dítěte ve vnějších vztazích EU a jeţ jsou zaloţené v první řadě na trvalém a systematickém působení. Cílem obecných zásad EU týkajících se práv dítěte (2007) je prosazovat práva dítěte na celém světě uplatňováním Úmluvy OSN o právech dítěte a jejích opčních protokolů a zajištěním zohledňování práv dítěte ve všech politikách a činnostech EU. Boj proti násilí páchanému na dětech byl v letech 2007 a 2009 zvolen za tematickou oblast pro uplatňování těchto obecných zásad v deseti pilotních zemích, jeţ byly vybrány v úzké spolupráci s organizací UNICEF a občanskou společností: Arménie, Barbados, Brazílie, Ghana, Indie, Írán, Jordánsko, Keňa, Maroko a Rusko. EU v roce 2011 zahájila přezkum obecných zásad týkajících se dětí s cílem zohlednit poslední mezinárodní i vnitřní vývoj. EU na příklad přešla k vymezení priorit v oblasti lidských práv na místní úrovni a více neţ polovina vedoucích misí EU se rozhodla věnovat se prosazování práv dětí. Po přijetí příslušných závěrů Rady v roce 2010 Evropská unie v roce 2011 výrazně zintenzívnila svou činnost namířenou proti dětské práci. Bylo provedeno několik iniciativ, jako například zahrnutí problematiky práv dítěte do sdělení Komise o sociální odpovědnosti podniků nebo do pokynů Komise ohledně sociálně odpovědného zadávání veřejných zakázek. 44 K provádění své politiky v oblasti práv dítěte disponuje EU řadou nástrojů. Příleţitostí k prosazení ratifikace a účinného uplatňování příslušných mezinárodních nástrojů v této oblasti je především politický dialog. V roce 2011 byla otázka práv dítěte pravidelně zařazována na pořad jednání politických dialogů a dialogů o lidských právech vedených se třetími zeměmi. S cílem posílit kapacitu EU k jednání bylo v listopadu roku 2011 pro zaměstnance EU připraveno kaţdoroční školení o právech dítěte, na jehoţ pořádání spolupracuje aliance Zachraňte děti a UNICEF. Práva dítěte musí být plně zohledňována také v rámci dvoustranné a mnohostranné spolupráce. EU se do prosazování práv dítěte aktivně zapojovala na různých fórech OSN. V březnu roku 2011 Evropská unie spolu se skupinou latinskoamerických a karibských států (GRULAC) předloţila na zasedání Rady pro lidská práva tematickou rezoluci o dětech, které ţijí a pracují na ulici, a na 66. zasedání Valného shromáţdění OSN předloţila souhrnné rezoluce. Jedním z účinných nástrojů poskytujících příleţitosti k tomu, aby byla v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích prosazována práva dítěte a podporovány reformy v oblasti ochrany dětí, je rovněţ proces rozšíření EU. Dalším účinným nástrojem pouţívaným k prosazování a ochraně práv dítěte je rozvojová spolupráce. V rámci výzvy k předkládání návrhů tematického programu „Investice do lidí“ v celkové hodnotě 11 milionů EUR bylo v roce 2011 vybráno několik projektů zabývajících se problematikou dětské práce. Další projekty získaly podporu Evropské unie v podobě různých příspěvků podle zeměpisné polohy. Jelikoţ děti jsou zranitelné a vystavené rizikům zejména v případě krizí, EU také zajišťuje, aby byly jejich specifické potřeby plně zohledňovány v kontextu humanitární pomoci, a to zejména potřeby dětí, které jsou odloučeny od rodiny nebo 45 bez doprovodu, které jsou oběťmi náboru ze strany ozbrojených sil či skupin nebo které jsou oběťmi sexuálního násilí nebo jsou ohroţeny virem HIV. 46 Případová studie: Boj proti dětské práci Evropská komise v roce 2011 prodlouţila projekt s názvem „TACKLE“, prováděný ve spolupráci s Mezinárodní organizací práce. Cílem projektu je bojovat proti dětské práci, především jejím nejhorším formám, v jedenácti afrických, karibských a tichomořských zemích: Keni, Zambii, Súdánu, Madagaskaru, Mali, Angole, Jamaice, Papue-Nové Guineji, Fidţi, Guayaně a Sierře Leone. Projekt v hodnotě 14,75 milionu EUR se snaţí řešit hlavní příčiny dětské práce a nabídnout dětem alternativní řešení prostřednictvím přístupu k základnímu vzdělání a odborné přípravě. Tím napomáhá k dosaţení rozvojových cílů tisíciletí týkajících se všeobecného přístupu k základnímu vzdělání. 3.4. Děti a ozbrojené konflikty Za vysoce prioritní EU povaţuje pomoc dětem dotčeným ozbrojenými konflikty. Obecné zásady EU týkající se dětí postiţených ozbrojenými konflikty (přijaté v roce 2003 a revidované v roce 2008) zavazují EU k tomu, aby se komplexním způsobem zabývala otázkou dopadu ozbrojených konfliktů na děti, to znamená pomocí nástrojů pro předcházení konfliktům, jakoţ i řešení krizí a úsilí o odzbrojení, demobilizaci a opětovné začlenění po skončení konfliktu. EU dostává zprávy o dětech postiţených ozbrojeným konfliktem od vedoucích misí EU, vojenských velitelů a zvláštních zástupců a rovněţ monitoruje situaci prostřednictvím diplomatických iniciativ, politického dialogu, mnohostranné spolupráce a řešení krizí. EU zaměřuje uplatňování obecných zásad na 20 prioritních zemí nebo území: Afghánistán, Burundi, Středoafrickou republiku, Čad, Kolumbii, Demokratickou republiku Kongo, Pobřeţí slonoviny, Haiti, Irák, Izrael, Libanon, Barmu/Myanmar, Nepál, okupované palestinské území, Filipíny, Somálsko, Srí Lanku, Súdán, Ugandu a Jemen. Seznam prioritních zemí EU je v souladu se seznamem OSN týkajícím se subjektů zapojených do některých aktů hrubého násilí vůči dětem v ozbrojených konfliktech, který Rada bezpečnosti OSN kaţdý rok reviduje. 47 Delegace EU ve své kaţdodenní činnosti plní 39 konkrétních opatření obsaţených v revidované prováděcí strategii z roku 2010. EU financovala a provedla mnoţství projektů v rámci tematických nástrojů, jakými jsou například EIDHR a program Investice do lidí, jakoţ i prostřednictvím systémů pro jednotlivé země, jako jsou například projekty odzbrojení, demobilizace a opětovného začlenění financované Evropským rozvojovým fondem. Stejně jako v minulých letech usilovala EU o těsnou spolupráci s OSN. EU ve spolupráci se skupinou latinskoamerických zemí ve Valném shromáţdění OSN vyjednala rezoluci, která prodlouţila mandát zvláštní zástupkyně generálního tajemníka OSN pro otázky dětí a ozbrojených konfliktů. V roce 2011 EU zahájila tematickou lobbyistickou kampaň zaměřenou na prosazení ratifikace dvou opčních protokolů k Úmluvě o právech dítěte, jakoţ i úmluvy ILO č. 182 o nejhorších formách dětské práce. Případová studie: Opětovné začlenění dětí postiţených ozbrojeným konfliktem EU prosazuje inkluzívní, komplexní a dlouhodobý přístup k dětem postiţeným ozbrojeným konfliktem a jejich opětovné začlenění a rehabilitaci. V prioritních zemích byla uskutečněna řada projektů. EU ve spolupráci s organizací War Child Holanda přispěla k posilování postavení dětí ohroţených náborem do ozbrojených skupin v Kolumbii prostřednictvím odborné přípravy, která napomáhá jejich začlenění do společnosti. Tento projekt EIDHR v hodnotě 600 000 EUR poskytuje rovněţ psychosociální pomoc dětským obětem a pomáhá jim spojit se s vnitrostátními předávacími systémy a sluţbami sociální péče. Jiný projekt, realizovaný v Kolumbii organizací Mercy Corps (749 859 EUR), pracoval s místními komunitami s cílem prosadit demobilizaci a opětovné začlenění 70 bývalých dětských bojovníků. V roce 2011 bylo v Kolumbii uskutečněno více neţ deset podobných projektů. 48 3.5. Obránci lidských práv Závazek EU podporovat činnost obránců lidských práv je jádrem její politiky na ochranu a prosazování lidských práv na celém světě. Od roku 2004 zefektivňují činnosti EU v této oblasti nabídkou praktických způsobů podpory a pomoci obráncům lidských práv působícím ve třetích zemích obecné zásady EU týkající se obránců lidských práv. Nepřetrţitý závazek provádět tyto obecné zásady nabyl nyní ještě více na významu vzhledem k tomu, ţe navzdory – či v některých případech kvůli – událostem arabského jara roku 2011 lze celosvětové politické prostředí pro působení aktivistů v oblasti lidských práv jen stěţí popsat jako pozitivní. V řadě zemí existuje nedostatek demokratického prostoru a občanské společnosti obecně a zejména obránci lidských práv se v rostoucí míře stávají oběťmi represí, přičemţ stále dochází ke značnému porušování základních svobod. V reakci na tuto znepokojivou skutečnost a v souladu s obecnými zásadami je na postavení obránců lidských práv soustavně upozorňováno při dvoustranných kontaktech s partnerskými zeměmi, ať uţ v rámci dialogů o lidských právech či prostřednictvím diplomatických demarší. Zároveň EU v listopadu roku 2011 podpořila rezoluci třetího výboru Valného shromáţdění OSN o obráncích lidských práv a vyjádřila silnou podporu zvláštním postupům Rady pro lidská práva OSN, zejména činnosti zvláštní zpravodajky OSN pro otázky obránců lidských práv a příslušných regionálních mechanismů na ochranu obránců lidských práv. Za účelem posílení mezinárodního úsilí na podporu práce obránců lidských práv se EU rovněţ podílela na koordinaci setkání s dalšími mezinárodními organizacemi a zmocněnci, kteří se otázkou obránců lidských práv zabývají. 49 Mise EU jsou na základě obecných zásad EU týkajících se obránců lidských práv vyzývány, aby přijaly místní strategie týkající se obránců lidských práv. Kromě toho by mělo být jednou ročně uspořádáno setkání obránců lidských práv a diplomatů, mělo by dojít ke zlepšení v oblasti koordinace a sdílení informací a měl být jmenován styčný úředník EU pro kontakt s obránci lidských práv. Do konce roku 2011 se tak konalo 81 setkání s obránci lidských práv, bylo přijato 81 místních strategií týkajících se obránců lidských práv a bylo jmenováno 89 styčných úředníků EU. Místní strategie obsahují řadu zajímavých návrhů zaměřených na zlepšení konkrétních dopadů vyplývajících z uplatňování obecných zásad a na dosaţení lepších výsledků. Místní strategie ukázaly, ţe existuje několik moţností, jak podporu poskytovanou obráncům lidských práv prakticky zlepšit, a ţe obránci lidských práv jsou rostoucí měrou uznáváni za klíčové partnery diplomatů EU při jejich práci týkající se otázek lidských práv. V rámci EIDHR bylo rovněţ vynaloţeno úsilí na přípravu podmínek pro dobrovolnou evropskou iniciativu zaměřenou na poskytování dočasného útočiště obráncům lidských práv, kteří musí být bezodkladně přesídleni z jejich zemí původu. Komise v dubnu roku 2011 zadala studii zaměřenou na mapování stávajících iniciativ v této oblasti v Evropě i mimo ni a na podání doporučení ohledně přínosu systému EU pro dočasné přesídlení ohroţených obránců lidských práv. Očekává se, ţe iniciativa EU v této oblasti doplní jiţ existující systémy útočišť, provozované různými aktéry, jako například členskými státy EU (např. Španělsko či Irsko), regiony, městy, univerzitami a nevládními organizacemi. 50 Politický závazek EU podporovat obránce lidských práv je doplněn finanční podporou EIDHR věnovanou několika organizacím poskytujícím podporu činnosti aktivistů v oblasti lidských práv. V roce 2011 byly uzavřeny smlouvy na realizaci jedenácti nových projektů na podporu obránců lidských práv v celkové hodnotě přesahující 11 milionů EUR a byla uspořádána nová výzva k předkládání návrhů v hodnotě více neţ 15 milionů EUR. Cílem jedenácti projektů vybraných v roce 2011 je podpořit různé kategorie obránců lidských práv, například obránců práv migrantů v Latinské Americe, práv novinářů ve východní Africe, právníků v oblasti Velkých jezer, obránců práv původního obyvatelstva v Asii, obránců práv v oblasti ţivotního prostředí a práva na půdu na celém světě či odborářů v Asii, Latinské Americe a Africe. Některé z těchto projektů zajišťují mechanismy rychlé reakce umoţňující poskytovat pomoc obráncům lidských práv, kteří naléhavě potřebují ochranu, zatímco jiné poskytují podporu na rozvoj schopností obránců lidských práv. Mezi vykonávané činnosti patří organizování odborné přípravy týkající se právních a bezpečnostních otázek, naléhavé intervence a terénní mise s cílem zabránit izolaci pronásledovaných obránců lidských práv a podporovat jejich schopnost jednat; horká linka na podporu obránců lidských práv v bezprostředním ohroţení; jakoţ i přímá podpora obránců lidských práv v nouzi (dodávky neprůstřelných vest a helem, přesídlení do jiných zemí, právní poradenství, lékařská pomoc atd.). V rámci nástroje na pomoc obráncům lidských práv, kteří naléhavě potřebují ochranu, stanoveného v článku 9 nařízení o EIDHR, Komise současně v roce 2011 udělila 28 malých grantů v celkové hodnotě 247 000 EUR na pomoc více neţ stovce jednotlivých aktivistů a několika místním organizacím působícím v oblasti lidských práv na pořízení ochranného a bezpečnostního materiálu pro jejich domovy a kanceláře, IT a dalšího komunikačního vybavení potřebného k práci; na honoráře pro právníky obránců lidských práv, kteří jsou ve vězení; na poskytnutí zdravotní a fyzioterapeutické péče; či na bezodkladné přesídlení ohroţených obránců lidských práv na bezpečné místo v jejich zemi nebo v zahraničí. 51 Případová studie: Díky podpoře ve výši 10 000 EUR přidělené z mimořádného fondu EIDHR určeného ohroţeným obráncům lidských práv byl v roce 2011 během několika dnů evakuován do Francie známý kolumbijský odborář, jehoţ ţivot byl váţně ohroţen. Tento malý grant umoţní tomuto obránci lidských práv, jemuţ bylo v minulém desetiletí nesčetněkrát vyhroţováno smrtí a několikrát usilováno o ţivot proto, ţe bránil práva členů své odborové organizace, z nichţ někteří byli zavraţděni či zmizeli, proti polovojenským a jiným ilegálním skupinám, začít s manţelkou a jejich dvěma dětmi nový ţivot na bezpečném místě. 3.6. Lidská práva ţen V roce 2011 zůstaly otázky rovnosti ţen a muţů opět na nejvyšších místech agendy EU v oblasti lidských práv. Zřízením Evropské sluţby pro vnější činnost byl oţiven závazek EU v oblasti rovnosti ţen a muţů díky vysoké představitelce Catherine Ashtonové, která je rozhodnou zastánkyní rovnosti ţen a muţů a posilování postavení ţen. V roce 2011 se vysoká představitelka nadále důrazně zasazovala o zesílení boje proti násilí páchanému na ţenách. Především spolu s místopředsedkyní Evropské komise Viviane Redingovou vydaly společné prohlášení k mezinárodnímu dni proti mrzačení ţenských pohlavních orgánů. Dne 25. listopadu 2011, u příleţitosti Mezinárodního dne boje proti násilí na ţenách vysoká představitelka spolu s Andrisem Piebalgsem, evropským komisařem pro rozvoj, a Cecilií Malmströmovou, evropskou komisařkou pro vnitřní věci, připomněli, ţe EU bude pokračovat ve spolupráci s partnerskými zeměmi a organizacemi v jejich úsilí vypořádat se s veškerými formami násilí proti ţenám a dívkám. 52 V průběhu roku 2011 pokračovala EU v aktivním prosazování lidských práv ţen prostřednictvím svých dialogů a konzultací o lidských právech vedených s partnerskými zeměmi. Otázku lidských práv ţen vznesla EU například s Indií, Ukrajinou, Moldavskou republikou, Marokem, Indonésií, Laosem a jinými zeměmi. V říjnu roku 2011 EU uspořádala dialog s Argentinou zaměřený výhradně na otázky rovnosti ţen a muţů. Během roku 2011 pokračovala EU v uplatňování svých hlavních směrů týkajících se násilí páchaného na ţenách a dívkách a boje proti všem formám jejich diskriminace. Důleţitou úlohu při uplatňování těchto zásad, v nichţ je boj proti násilí páchanému na ţenách a jejich diskriminaci jasně stanoven za jeden z hlavních cílů vnější politiky EU v oblasti lidských práv, hrají delegace EU a zastupitelské úřady členských států EU ve třetích zemích. Práva ţen si jako prioritní oblast ve strategiích v oblasti lidských práv pro jednotlivé země stanovilo více neţ 80 delegací EU na celém světě a většina z nich navrhla také konkrétní opatření, jeţ mají být přijata v jejich hostitelských zemích. Aktivní úsilí o prosazování rovnosti ţen a muţů a o zlepšení postavení ţen vyvíjela EU i nadále v rámci Organizace spojených národů. EU se aktivně účastnila zasedání Komise pro postavení ţen konaného v roce 2011. EU přivítala témata tohoto zasedání a především důraz, jenţ byl poloţen na spojení mezi přístupem ke vzdělávání a přístupem k zaměstnání. Vysoká představitelka se setkala s Michelle Bacheletovou, výkonnou ředitelkou nově zřízeného subjektu OSN zaměřeného na rovnost ţen a muţů (UN Women), s cílem nalézt způsob, jak společně dosáhnout účinnějších výsledků. 53 V roce 2011 byla EU aktivní především, pokud jde o otázku účasti ţen v politice. Jedním z příkladů je účast vysoké představitelky Ashtonové na setkání na vysoké úrovni, které se konalo dne 19. září 2011 při zasedání Valného shromáţdění OSN a bylo spolupořádáno EU spolu s UN Women, Rozvojovým programem OSN, Spojenými státy (ministryní zahraničí Hillary Clintonovou), Brazílií (prezidentkou Rousseffovou) a Trinidadem a Tobagem a jehoţ cílem bylo zaměřit pozornost na význam účasti ţen na politickém ţivotě pro demokracii, udrţitelný rozvoj a mír. Účastníci na vysoké úrovni podepsali společné prohlášení nazvané „Prosazování účasti ţen v politice“, v němţ vyzývají všechny státy, včetně zemí, které v nedávné době prošly konfliktem či které procházejí procesem politické transformace, aby odstranily veškeré překáţky, jeţ diskriminují ţeny, především marginalizované ţeny, a vyzvaly všechny státy, aby přijímaly iniciativní opatření zaměřená na odstranění faktorů, jeţ brání účasti ţen v politice. Prohlášení rovněţ vyzývá k ratifikaci a plnému uplatňování Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace ţen. Společná příprava akce poskytla EU příleţitost zintenzívnit spolupráci s UN Women. Kromě toho se EU v rámci svého úsilí souvisejícího s arabským jarem důrazně zasazuje o účast ţen v politickém ţivotě v severní Africe a na Blízkém východě. EU je odhodlána zajistit, aby aspekty rovnosti ţen a muţů byly skutečně začleněny do všech opatření, která provádí v tomto regionu. 54 PŘÍPADOVÁ STUDIE: Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR) přispívá k posilování postavení ţen a dívek a k jejich ochraně tím, ţe aktivně pomáhá aktivistům v oblasti lidských práv ţen a zastáncům rovnosti ţen a muţů a jejich sítím tak, aby se mohli účinně zapojovat do rozhodovacích procesů, dovolávat se svých práv na seberealizaci ve všech oblastech, aby mohli prosazovat posilování postavení ţen zaměřené proti všem formám diskriminace a zaručovat ochranu a odškodnění v případě všech forem násilí páchaného na základě pohlaví a zajišťovat trestní stíhání pachatelů tohoto druhu násilí. V Tunisku EU spolu s OSN podporuje vedoucí nevládní organizace zabývající se problémy ţen a posilující jejich schopnost ovlivňovat transformační proces (příspěvek EU činil 300 000 EUR). V Egyptě EU přidělila částku 1,7 milionu EUR na podporu navázání a rozvoje kontaktů mezi občanskou společností a občanskými zájmovými skupinami, jeţ se vytvořily v průběhu protestů, a na spolupráci s egyptskými činiteli a jejich podporu při poskytování analýzy politických reforem veřejnosti. Ţeny jsou v rámci tohoto projektu zvláštní skupinou příjemců. 3.7. Ţeny, mír a bezpečnost V roce 2011 se EU nadále opírala o rezoluci o ţenách, míru a bezpečnosti, jeţ úzce souvisí s politickou účastí ţen. 55 EU od roku 2008 provádí konkrétní politiku týkající se rezolucí Rady bezpečnosti č. 1325 a č. 1820. Ministři EU pro zahraniční věci přijali v roce 2010 sedmnáct operačních ukazatelů, jejichţ cílem je sledovat plnění přijatých závazků a zajistit transparentnost. První zpráva vypracovaná na základě těchto ukazatelů byla dokončena v květnu roku 2011 a její výsledky jsou povzbudivé. Na základě doručených odpovědí je EU v otázce ţen, míru a bezpečnosti aktivní celkem ve více neţ 70 zemích. Orgány EU a členské státy EU vykázaly, ţe celkem v roce 2009 a na začátku roku 2010 na činnosti související s problematikou ţen, míru a bezpečnosti přidělily přibliţně 200 milionů EUR. Tyto činnosti zahrnují vypracovávání a provádění vnitrostátních akčních plánů, financování nevládních organizací, pomoc a politickou podporu vládním agenturám, ale zajišťování poskytování odborné přípravy. Mimořádně důleţitou úlohu hraje podpora občanské společnosti. EU podpořila například skupiny somálských ţen a podnítila vytvoření agendy somálských ţen, somálského hnutí podporujícího rovnost ţen a muţů a posilování postavení ţen, jeţ ţenám otevřelo moţnost zapojit se do nejdůleţitějších zákonodárných a politických procesů. Evropská komise v roce 2010 přijala strategii pro rovnost ţen a muţů na léta 2010 aţ 2015 s cílem zintenzívnit svou činnost v této oblasti. Rada Evropské unie kromě toho v březnu roku 2011 přijala Evropský pakt pro rovnost ţen a muţů (2011-2020), v němţ znovu potvrdila závazky EU v této oblasti. V roce 2010 EU s cílem stimulovat další provádění svých závazků v oblasti rovnosti ţen a muţů přijala vůbec první akční plán pro rovnost ţen a muţů v rámci rozvojové spolupráce na léta 2010 aţ 2015, jenţ je závazný pro Komisi a všech 27 členských států EU. 56 První zpráva o pokroku při provádění tohoto akčního plánu byla předloţena Radě v listopadu roku 2011. Zpráva prokázala, ţe bylo dosaţeno pokroku a ţe je uplatňováno mnoţství osvědčených postupů, mimo jiné i pokud jde o rovnost ţen a muţů v rozvojové spolupráci, například: vyšší zastoupení mechanismů pro koordinaci genderových otázek (včetně dárců, OSN a vlád) v partnerských zemích, v nichţ EU hraje aktivní roli; zapojení EU do víceodvětvového politického dialogu napomáhajícího partnerským vládám provádět závazky v oblasti rovnosti ţen a muţů; podpora, jiţ EU poskytla při zakládání subjektu OSN UN Women, a pokrok, jehoţ bylo dosaţeno při budování strategického partnerství mezi EU a UN Women. Generální ředitelství pro rozvoj a spolupráci EuropeAid v říjnu roku 2011 společně s UN Women zahájilo nový program zaměřený na zvyšování kapacity vlád mobilizovat zdroje na rovnost ţen a muţů v 15 partnerských zemích: jedná se o program Mezinárodního vzdělávacího střediska Mezinárodní organizace práce (ITC- ILO) a UN Women nazvaný Zvyšování odpovědnosti při financování v zájmu rovnosti ţen a muţů. Program zahrnuje Etiopii, Haiti, Honduras, Jordánsko, Kyrgyzstán, Nikaraguu, okupované palestinské území, Senegal, Ukrajinu a Bolívii a od dubna 2012 Rwandu, Nepál, Peru, Tanzanii a Kamerun. Příspěvek Komise činí 6,5 milionu EUR. Cílem této iniciativy je zvýšit objem a účinnost vyuţívání pomoci a vnitrostátních zdrojů při provádění vnitrostátních závazků v oblasti rovnosti ţen a muţů a posilování postavení ţen. Tohoto cíle bude dosahováno 1) budováním kapacit vlády, občanské společnosti a dárců prostřednictvím stanovování nedostatků ve financování a provádění závazků v oblasti rovnosti ţen a muţů a prostřednictvím uvedení přidělování zdrojů do souladu s 57 existujícími závazky a 2) prosazováním rovnosti ţen a muţů na vnitrostátní a celosvětové úrovni a dialogem různých zúčastněných stran. 58 Program Investice do lidí: V listopadu roku 2011 vydalo EuropeAid v rámci tematického programu „Investice do lidí“ celosvětovou výzvu k předkládání návrhů v hodnotě 30 milionů EUR s názvem „Zvýšení ochrany a prosazování práv ţen a posílení společenského a hospodářského postavení ţen“; cílem je posílení rovného přístupu ţen k hospodářským zdrojům a důleţitým sluţbám, účast ţen na hospodářském růstu a šíření souvisejících osvědčeních postupů. Mezi způsobilé ţadatele patří organizace občanské společnosti, profesní sdruţení, odborové organizace, orgány místní správy a další příslušní aktéři ze čtyř regionů. Hlavním pokrokem, jehoţ bylo v roce 2011 dosaţeno, pokud jde o závazek EU vůči postavení ţen ve vztahu k míru a bezpečnosti, bylo zveřejnění první „zprávy o ukazatelích EU pro účely komplexního přístupu k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 o ţenách, míru a bezpečnosti ze strany EU“, kterou Rada přijala dne 13. května 2011. Ze zprávy vyplývá, ţe EU přijala konkrétní opatření k posílení mechanismů ochrany ohroţených skupin, jako jsou ţeny a děti. To umoţní sledovat provádění závazků v jednotlivých členských státech a orgánech EU, jakoţ i misích SBOP, a tudíţ zvýšit odpovědnost EU za plnění závazků v této oblasti. Příští zpráva má být předloţena v roce 2013. 59 Dne 8. prosince 2008 přijala Rada EU strategii „Komplexní přístup k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č.1820 o ţenách, míru a bezpečnosti ze strany EU“ (komplexní přístup), jakoţ i revidovaný operativní dokument o provádění těchto rezolucí zejména v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP). Komplexní přístup obsahuje závazek vytvořit – na základě příslušných ukazatelů vypracovaných v roce 2008 na zasedání „Peking +15“ – ukazatele pokroku v oblasti ochrany a posilování úlohy ţen při řešení konfliktů a v období po konfliktu. Rada dne 26. července 2010 přijala soubor 17 ukazatelů pro sledování pokroku v plnění tohoto závazku1. Na jejich základě připravily sekretariát Rady a Evropská komise dotazníky zaměřené na období od prosince 2008 do října 2010, jeţ byly předloţeny všem členským státům EU, 36 delegacím EU ve třetích zemích, zvláštním zástupcům EU a misím a operacím společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP). Ze získaných odpovědí vyplývá, ţe EU (orgány a členské státy) podporuje programy související s otázkou ţen, míru a bezpečnosti celkem v 70 zemích. Podpora je poskytována prostřednictvím široké škály nástrojů a finančních nástrojů EU, přičemţ nejčastěji je zmiňován evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR). Více neţ jedna delegace EU z pěti a přibliţně polovina členských států EU také uvedly, ţe k jednání o otázkách ţen, míru a stability vyuţily rovněţ politického dialogu. Předloţené zprávy obsahovaly řadu osvědčených postupů a inovativních přístupů, například: místní koordinace v Nepálu prostřednictvím pracovní skupiny na podporu míru zřízené na základě rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č. 1820; začlenění otázek rovnosti ţen a muţů do hodnocení potřeb v období po krizi v Pákistánu; 1 Ukazatele pro účely komplexního přístupu k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 o ženách, míru a bezpečnosti ze strany EU (dokument Rady 11984/10). 60 iniciativa vzájemného učení podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 mezi Irskem, Východním Timorem, Libérií a Sierrou Leone a přímá podpora partnerských zemí při vytváření národního akčního plánu pro provedení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325; stanovení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 – ze strany Švédska – jako prioritní oblasti ve strategiích rozvojové spolupráce se zeměmi, v nichţ probíhá nebo byl ukončen ozbrojený konflikt; podpora – například ze strany Německa – vzdělávacích a náborových činností Organizace spojených národů zaměřených na zvyšování povědomí o rovnosti ţen a muţů mezi účastníky misí a na účast ţen v mírových misích; přijetí veřejně dostupného „vyjádření mise pro oblast rovnosti ţen a muţů“, podávajícího přehled o závazku mise vůči zohledňování rovnosti ţen a muţů a schváleného nejvyšším vedením (EUPOL COPPS). Zpráva rovněţ umoţnila identifikovat některé problémy, například pokud jde o: koordinaci na místní úrovni: pouze 16 delegací EU ve své zprávě zmínilo existenci místního koordinačního mechanismu, který umoţňuje diskusi o záleţitostech týkajících se ţen, míru a bezpečnosti; účast ţen na mírových jednáních: přestoţe orgány EU nebo členské státy uvedly, ţe podpořily mírová jednání v několika zemích, ve většině případů nebyly s to podat informace o účasti ţen; uvedení genderové problematiky ve společných akcích Rady, jimiţ se zřizují mise SBOP. Otázka rovnosti ţen a muţů je zatím zmíněna pouze ve dvou společných akcích; odborná příprava personálu delegací EU týkající se genderové problematiky: z odpovědí vyplývá, ţe odborné přípravy týkající se genderové problematiky se účastní především ţeny, coţ naznačuje, ţe genderová problematika je stále vnímána jako „ţenská otázka“. 61 Podpora ţen, míru a bezpečnosti v Somálsku ze strany EU V případě Somálska nebyla rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 dosud provedena. Neexistence konkrétních cílů ve vztahu k měnícímu se postavení ţen na politické úrovni naznačuje, ţe cesta ke zlepšení politických práv a aspirací somálských ţen bude ještě dlouhá. Výchozím bodem bylo stanovení kvóty 30 % zastoupení ţen v ústavodárném shromáţdění, jeţ bude mít celkem 825 členů. Výzvou bude udrţet tuto kvótu i v další politické činnosti a zahrnout provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 mezi priority somálské vlády podporované mezinárodním společenstvím. Na pomoc Somálsku při práci na provádění této rezoluce EU podpořila vyhodnocení kapacit, jeţ v souvislosti s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1325, č. 1820, č. 1888 a č. 1889 potřebují příslušní somálští ministři ve třech regionech, jakoţ i hledání výzev, příleţitostí a východisek. Celý soubor rezolucí Rady bezpečnosti OSN byl přeloţen do somálštiny a široce distribuován, pro příslušná ministerstva a ţenské skupiny byly zajištěny informační a podpůrné schůzky. Kromě toho byla v listopadu roku 2011 vyhlášena výzva k předkládání návrhů pro oblast rovnosti ţen a muţů v hodnotě celkem 3 175 000 EUR, otevřená mezinárodním organizacím a mezinárodním nevládním organizacím a zaměřená na provádění výše uvedených rezolucí Rady bezpečnosti OSN. V průběhu roku, v květnu, říjnu a prosinci 2011, se konalo také několik zasedání neformální pracovní skupiny EU pro otázky ţen, míru a bezpečnosti. Zasedání byla zaměřena na přípravu výše uvedené zprávy, jakoţ i na revizi operativního dokumentu z roku 2008, týkajícího se provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č. 1820 v kontextu EBOP (nyní SBOP), vzájemných kontaktů s občanskou společností a koordinace úsilí EU v této oblasti. 62 Dne 20. června 2011 se konalo kaţdoroční setkání poradců a kontaktních osob pro otázky lidských práv a rovnosti ţen a muţů v rámci SBOP, jehoţ se zúčastnili odborníci z misí a operací SBOP zabývající se genderovými aspekty. Setkání umoţnilo výměnu osvědčených postupů mezi pracovníky působícími v rámci misí a operací i v Bruselu, kteří se zabývají otázkou ţen, míru a bezpečnosti. Poradci pro otázky rovnosti ţen a muţů vypracovali doporučení s cílem zlepšit struktury pro začleňování otázky rovnosti ţen a muţů v rámci misí a operací SBOP, odbornou přípravu týkající se genderové problematiky, monitorování a činnosti navazující na vykazování aspektů a ukazatelů souvisejících s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN v pravidelných zprávách o misích či operacích. Pokud jde o odbornou přípravu, bylo poté, co byly v roce 2010 potvrzeny minimální standardní prvky odborné přípravy v oblasti rovnosti ţen a muţů v kontextu SBOP, dosaţeno pokroku v přípravě vzdělávacího modulu o genderové problematice pro personál misí a operací SBOP. EU se nadále aktivně podílela na činnosti mezinárodních organizací působících v oblasti ţen, míru a bezpečnosti. V této souvislosti EU poskytla příspěvek do diskuse Rady bezpečnosti OSN o ţenách, míru a bezpečnosti (rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325) – „Účast a úloha ţen při předcházení konfliktům a zprostředkování jejich řešení“, která se konala dne 28. října 2011. 3.8. Podpora dodrţování mezinárodního humanitárního práva EU uskutečnila různé iniciativy na podporu mezinárodního humanitárního práva po celém světě, v souladu s obecnými zásadami Rady na podporu dodrţování mezinárodního humanitárního práva z roku 2005. 63 Na listopadové 31. mezinárodní konferenci Červeného kříţe a Červeného půlměsíce v Ţenevě EU předloţila prohlášení potvrzující pokračující význam mezinárodního humanitárního práva, jakoţ i povinnosti všech stran účastnících se ozbrojených konfliktů je dodrţovat. V prohlášení bylo zdůrazněno, ţe v letech 2007 aţ 2011 EU vyuţívala všech prostředků, které má k dispozici, k prosazování dodrţování mezinárodního humanitárního práva; těmito prostředky jsou politické dialogy se třetími zeměmi, veřejná prohlášení a spolupráce s mezinárodními subjekty. EU vyzdvihla, ţe za prioritu zvolila boj proti beztrestnosti válečných zločinů, a vybídla třetí země, aby přijaly trestněprávní předpisy k trestání porušování mezinárodního humanitárního práva. EU zdůraznila, ţe největší současnou výzvou je dosaţení lepšího dodrţování existujících pravidel mezinárodního humanitárního práva všemi stranami konfliktu, včetně nestátních činitelů. EU dále zdůraznila, ţe je v tomto ohledu odhodlána zajistit odpovědnost dokumentováním zneuţívání mezinárodního humanitárního práva a podporou mechanismů odpovědnosti. EU a její členské státy přijaly na konferenci sedm závazků k zintenzivnění úsilí v boji proti násilnému mizení; budou i nadále podporovat Mezinárodní trestní soud; zaměří své úsilí na další účast na hlavních nástrojích mezinárodního humanitárního práva; budou podporovat prosazování a šíření mezinárodního humanitárního práva; budou prosazovat dodrţování základních procesních záruk pro všechny osoby zadrţené v ozbrojeném konfliktu; a budou podporovat mezinárodní nástroje usilující o řešení humanitárních rizik souvisejících se zbytky vojenských výbušnin, kazetovou municí, improvizovanými výbušnými zařízeními a protipěchotními minami. Členské státy se společně s jejich vnitrostátními organizacemi Červeného kříţe také zavázaly, ţe se budou účastnit výměny informací o vyjednání důrazné a spolehlivé smlouvy o obchodu se zbraněmi. Úplné znění těchto závazků je uvedeno v příloze této zprávy. 64 EU také zdůraznila svůj závazek v oblasti mezinárodního humanitárního práva na půdě Organizace spojených národů. Při diskusi Rady bezpečnosti OSN o ochraně civilního obyvatelstva v ozbrojených konfliktech dne 10. května EU předloţila prohlášení, v němţ odsoudila skutečnost, ţe civilní obyvatelstvo je i nadále obětí nepřiměřených útoků, úmyslného vybírání za cíl a pouţívání zbraní, které mají nerozlišující účinky. EU vyzvala všechny strany konfliktů, aby plně dodrţovaly svou povinnost chránit civilní obyvatelstvo vyplývající z mezinárodního práva, a zdůraznila, ţe je potřeba zaručit bezpečný a nerušený přístup humanitárních operací k obyvatelstvu, které humanitární pomoc potřebuje. V prohlášení bylo poukázáno i na to, ţe nesmí existovat beztrestnost pro pachatele nejzávaţnějších mezinárodních zločinů, konkrétně válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidě; EU podporuje mechanismy odpovědnosti na mezinárodní a vnitrostátní úrovni. EU opakovaně odsuzovala porušování mezinárodního humanitárního práva během konfliktu v Libyi. Vysoká představitelka dne 23. února vydala prohlášení, v němţ odsoudila pouţívání síly proti civilnímu obyvatelstvu, jeţ způsobilo úmrtí stovek libyjských občanů; EU vyzvala libyjskou vládu, aby dodrţovala mezinárodní humanitární právo, a poloţila důraz na potrestání osob odpovědných za brutální agresi a násilí vůči civilistům. Dne 12. dubna Rada také v závěrech vyzvala k úplnému dodrţování mezinárodního humanitárního práva, zejména pokud jde o ochranu civilního obyvatelstva. Dne 29. dubna 2011 vysoká představitelka vyjádřila obzvláště hluboké znepokojení nad zprávami o údajném pouţívání kazetové munice vůči civilistům v Libyi a vyzvala ozbrojené síly reţimu, aby se zdrţely pouţívání síly vůči civilnímu obyvatelstvu. Dne 18. července Rada v závěrech odsoudila závaţné porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva ze strany reţimu a zopakovala význam odpovědnosti a spravedlnosti a nutnost boje proti beztrestnosti. Vysoká představitelka dne 14. září vydala prohlášení, v němţ vyjádřila znepokojení nad situací civilních obyvatel subsaharské oblasti a Libyjců tmavé pleti. 65 Vysoká představitelka uvedla, ţe tyto skupiny jsou obzvláště ohroţené a musí být odpovídajícím způsobem chráněny; se všemi bojovníky, kteří byli zadrţeni, se musí zacházet v souladu s mezinárodním právem. Dne 10. října Rada v závěrech zdůraznila, ţe je nutné, aby libyjské orgány v plném rozsahu dodrţovaly veškeré mezinárodní závazky a respektovaly právní stát, zejména pokud jde o lidská práva a mezinárodní humanitární právo. Rada uvítala prohlášení vydaná předsedou Národní přechodné rady ohledně nutnosti upustit od odvetných opatření a chránit ohroţené skupiny a bývalé bojovníky. Dne 14. listopadu Rada přijala závěry, v nichţ se znepokojením vzala na vědomí zprávy o porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva včetně odvetných útoků a okamţitých poprav a přivítala závazek libyjských orgánů skoncovat s tímto jednáním, provést důkladné vyšetřování a zajistit odpovědnost. EU podpořila vytvoření nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise pro Sýrii Radou OSN pro lidská práva. Dne 28. listopadu vysoká představitelka uvítala zprávu, kterou tato komise zveřejnila, a vzala na vědomí, ţe ve zprávě bylo konstatováno systematické porušování lidských práv, ale také, ţe zpráva došla k závěru, ţe členové syrských ozbrojených sil páchali zločiny proti lidskosti. Vysoká představitelka tyto zločiny odsoudila a vyzvala k uspořádání zvláštního zasedání Rady bezpečnosti OSN, které se konalo dne 2. prosince. Po dobu trvání násilí v Sýrii EU opakovaně ţádala, aby byl umoţněn přístup humanitární pomoci, a dne 21. září vydala prohlášení, v němţ vyjádřila politování nad úmrtím dobrovolníka Červeného půlměsíce Hakama Draaka al-Siba’i, jenţ zemřel v důsledku útoku na sanitku; EU vyzvala všechny strany, aby respektovaly humanitární pracovníky a dodrţovaly mezinárodní právní předpisy upravující pouţívání síly, a ţádala, aby byli stíháni pachatelé tohoto útoku. V prohlášení o táboře Ašraf v Iráku ze dne 9. prosince vysoká představitelka zdůraznila, ţe náleţité řešení problému tábora Ašraf musí být plně v souladu s mezinárodním humanitárním právem. 66 EU v průběhu roku 2011 několikrát vyjádřila znepokojení ohledně porušování mezinárodního humanitárního práva v Súdánu. V květnu vysoká představitelka odsoudila pouţívání síly vůči civilním cílům v oblasti Abyei a vyzvala všechny strany, aby přijaly opatření nezbytná k ochraně civilistů. Rada ve svých červnových závěrech odsoudila násilí a vysídlení civilního obyvatelstva v Jiţním Kordofánu i vojenský zásah súdánských ozbrojených sil v Abyei; Rada připomněla povinnost všech stran dodrţovat mezinárodní humanitární právo, jakoţ i potřebu nést odpovědnost. Dne 10. května vysoká představitelka vydala prohlášení, v němţ přivítala zveřejnění zprávy skupiny odborníků jmenované generálním tajemníkem OSN o Srí Lance. Vysoká představitelka uvedla, ţe skupina odborníků dospěla k závěru, ţe podle věrohodných výpovědí bylo mezinárodní humanitární právo závaţným způsobem porušeno všemi stranami konfliktu. EU vyzvala srílanskou vládu, aby se zprávou spolu s generálním tajemníkem zabývala. V prohlášení ze 16. prosince vzala vysoká představitelka na vědomí zprávu o srílanské komisi pro poučení a usmíření a uvedla, ţe je třeba si pečlivě prostudovat opatření navrţená ve zprávě, včetně otázky odpovědnosti. Jedním ze dvou témat výročního fóra EU a nevládních organizací, které se konalo ve dnech 8. a 9. prosince, byla „Podpora provádění obecných zásad týkajících se mezinárodního humanitárního práva“. Součástí fóra byly semináře k otázkám, jako jsou beztrestnost; prostředky vedení boje; ochrana civilního obyvatelstva; ochrana zadrţených osob; a přístup pro humanitární pomoc. Úplné znění zprávy fóra je k dispozici zde: http://www.eidhr.eu. 67 EU v roce 2011 zvýšila úsilí o prosazení dodrţování mezinárodního humanitárního práva v rámci humanitární pomoci EU. Komisařka Kristalina Georgievová při několika příleţitostech odsoudila porušování mezinárodního humanitárního práva a vyzvala bojovníky, aby dodrţovali právní předpisy a chránili osoby, které se nepřátelských akcí neúčastní, a to především zajištěním přístupu pro neutrální humanitární organizace. Během návštěvy okupovaného palestinského území dne 15. května 2011 komisařka Georgievová uvedla, ţe nuceným vysidlováním, v kombinaci s výrazným omezováním přístupu a pohybu zaváděným okupační mocností, je většině obyvatel odpírána moţnost ekonomického a sociálního rozvoje. Komisařka zdůraznila, ţe legitimní právo Izraelců ţít v míru a bezpečí nezprošťuje Izrael jakoţto okupační mocnost povinnosti dodrţovat mezinárodní humanitární právo. V listopadu roku 2011 komisařka Georgiovová vyzdvihla potřebu zintenzívnit dialog s některými rozvojovými zeměmi, jeţ na humanitární pomoc nahlíţely jako na zasahování do své suverenity, s cílem rozšiřovat uplatňování norem a pravidel humanitární pomoci, včetně dodrţování mezinárodního humanitárního práva. Evropská komise (Generální ředitelství pro humanitární pomoc; GŘ ECHO) poskytla v průběhu roku 2011 finanční prostředky na proškolení 108 humanitárních pracovníků a tvůrců politik v oblasti mezinárodního humanitárního práva a na vypracování příručky. Komise rovněţ poskytla finanční podporu projektu prováděnému Norskou radou pro uprchlíky, jehoţ cílem je zjistit, jak jsou humanitární zásady uplatňovány v praxi, a posílit jejich operacionalizaci, a dalšímu projektu prováděnému Švýcarskou nadací pro odminování a organizací Ţenevská výzva na poskytnutí odborné přípravy v oblasti mezinárodního humanitárního práva a souvisejících humanitárních norem ozbrojeným nestátním aktérům. GŘ ECHO také zahájilo hodnocení strategií pro zajištění přístupu pro humanitární pomoc při humanitárních intervencích financovaných EU s cílem zlepšit prosazování dodrţování mezinárodního humanitárního práva a humanitárního prostoru. 68 EU se obávala, ţe dodávkám humanitární pomoci EU by mohly bránit právní předpisy pro boj proti terorismu s přeshraničním dosahem, které obsahují ustanovení povaţující hmotnou podporu označeným organizacím za trestnou činnost bez ohledu na humanitární povahu takové činnosti nebo neexistenci jakéhokoli záměru podporovat teroristické činy. V návaznosti na rozsudek amerického Nejvyššího soudu ve věci Holder vs. projekt humanitárního práva, jenţ potvrdil ústavnost ustanovení amerického zákona zakazujících poskytování odborné přípravy v oblasti mezinárodního humanitárního práva některým označeným subjektům, Komise o této otázce jednala s orgány USA na různých úrovních. Další tematické otázky 3.9. Mezinárodní trestní soud a boj proti beztrestnosti V EU existuje dlouhá tradice podpory boje proti beztrestnosti za nejzávaţnější trestné činy, jeţ se dotýkají mezinárodního společenství jako celku. Pro osoby, které spáchaly zločin genocidy, zločiny proti lidskost a válečné zločiny, by nemělo existovat ţádné bezpečné útočiště. Za tímto účelem EU a její členské státy nadále věnovaly silnou politickou, diplomatickou, logistickou a finanční podporu účinnému fungování Mezinárodního trestního soudu a dalších trestních soudů, k nimţ patří mezinárodní trestní tribunály ad hoc pro bývalou Jugoslávii a Rwandu, Zvláštní soud pro Sierru Leone, Zvláštní soudní komory Kambodţi a Zvláštní tribunál pro Libanon. Vstup Lisabonské smlouvy v platnost přispěl k důslednější činnosti v této oblasti. Cenným spojencem v tomto úsilí jsou nadále nevládní organizace. EU v souladu se svým závazkem přijatým na hodnotící konferenci v Kampale (31. května aţ 11. června 2010) aktualizovala svůj společný postoj 2003/444/SZBP rozhodnutím Rady 2011/168/SZBP přijatým dne 21. března 2011, kterým byl tento postoj zrušen a nahrazen. Cílem tohoto nového rozhodnutí Rady je zvýšit všeobecnou podporu Římského statutu prosazováním co nejširší účasti na něm, zachovat celistvost Římského statutu, podpořit nezávislost Mezinárodního trestního soudu i jeho účinné a 69 účelné fungování, podpořit spolupráci s Mezinárodním trestním soudem a podpořit uplatňování zásady doplňkovosti. 70 V souladu s tímto rozhodnutím Rady byl dne 12. července 2011 přijat revidovaný akční plán. Ten sestává z pěti částí: a) koordinace činností Unie směřujících ke splnění cílů rozhodnutí; b) všeobecná platnost a integrita Římského statutu; c) nezávislost Mezinárodního trestního soudu a jeho účinné a účelné fungování; d) spolupráce s Mezinárodním trestním soudem; a e) uplatňování zásady doplňkovosti. Během celého období, které je předmětem této zprávy, bylo téma Mezinárodního trestního soudu i nadále na pořadu jednání významných summitů a politických dialogů. Ve svých prohlášeních EU vyzvala, aby byla učiněna přítrţ beztrestnosti pachatelů nejstrašlivějších zločinů spáchaných ve světě, a vyzvala všechny státy k vydání osob, na něţ byl vydán zatýkací rozkaz, aby tak mohla být vykonána spravedlnost. Zvláštní pozornost byla věnována tomu, ţe některé smluvní státy nedodrţují povinnosti v oblasti spolupráce, zejména pokud jde o zatýkání a vydávání osob, na něţ byl vydán zatýkací rozkaz. Účinný systém mezinárodní justice spočívá v co nejširší moţné účasti států na Římském statutu. K okruhu smluvních stran Římského statutu pocházejících z různých kontinentů se připojily Grenada, Tunisko, Filipíny, Maledivy, Kapverdy a Vanautu, čímţ jejich počet dosáhl 120. V rámci svého pevného závazku vůči ICC je EU nadále odhodlána prosazovat všeobecnou platnost a činí tak prostřednictvím diplomatických demarší, osobním zapojením vysoké představitelky, vkládáním doloţek do dohod EU se třetími zeměmi a podporou poskytovanou tomuto soudu a občanské společnosti. EU nadále koordinovala úsilí se třetími zeměmi jako např. s Kanadou, Japonskem, Austrálií, Brazílií a Jihoafrickou republikou. Toto partnerství umoţnilo EU dosáhnout vyšší efektivity a zajistit vzájemnou součinnost při účinné podpoře Mezinárodního trestního soudu. 71 V roce 2011 realizovala EU opatření na podporu všeobecné platnosti a uplatňování Římského statutu v rámci těchto zemí a regionálních organizací: ASEAN, Arménie, Bahamy, Kambodţa, Kamerun, Čína, Demokratická republika Kongo (Brazzaville), Egypt, Salvador, Guatemala, Jamaika, Kazachstán, Kuvajt, Kyrgyzstán, Mongolsko, Maroko, Nepál, Katar, Thajsko, Togo, Turecko, Ukrajina a Vietnam. Revidované znění dohody z Cotonou z roku 2005, která se vztahuje na 76 afrických, karibských a tichomořských zemí a EU, je dosud jediným závazným právním nástrojem, který obsahuje doloţku týkající se Mezinárodního trestního soudu. K dnešnímu dni byla doloţka týkající se Mezinárodního trestního soudu dohodnuta v rámci dohod o partnerství a spolupráci, dohod o obchodu, rozvoji a spolupráci a dohod o přidruţení uzavřených s Indonésií, Koreou, Jiţní Afrikou, Irákem, Mongolskem, Filipínami, Vietnamem, Singapurem a Střední Amerikou. Doloţky týkající se Mezinárodního trestního soudu jsou v současnosti předmětem jednání v rámci dohod o partnerství a spolupráci a dohod o přidruţení s Austrálií, Thajskem, Malajsií, Čínou, Ruskem, Ukrajinou, Moldavskou republikou, Arménií, Ázerbájdţánem a Gruzií. Evropská síť kontaktních míst týkající se osob odpovědných za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny je sítí prokurátorů jednotlivých států, kteří se na takové zločiny specializují. V průběhu roku 2011 bylo zorganizováno jejich 10. (v dubnu) a 11. (v listopadu) setkání. Tato setkání se kromě jiných témat zaměřila na spolupráci mezi státy a mezi státy a mezinárodními tribunály, na uplatňování extrateritoriální soudní pravomoci ze strany členských států a na ochranu svědků. 72 EU rovněţ nadále poskytovala pomoc zaměřenou na obnovu a posilování právního státu na úrovni jednotlivých zemí a v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva podporovala klíčové organizace občanské společnosti, které usilují o zajištění účinného fungování Mezinárodního trestního soudu. S EU úzce spolupracovala celosvětová Koalice pro Mezinárodní trestní soud, Zákonodárci za globální akci, Právníci bez hranic, jakoţ i keňská sekce Mezinárodního výboru právníků a mnoho dalších organizací. Prostřednictvím Evropského rozvojového fondu a nástroje stability byly financovány projekty v oblasti trestního a přechodného soudnictví realizované v Africe, Asii a Oceánii. Mezinárodní trestní soud: případová studie z Keni Zpochybňované volby, které v Keni proběhly v roce 2007, vyústily v násilí a více neţ tisíc mrtvých, stovky obětí sexuálního násilí a další tisíce lidí bez domova. Vyšetřování Mezinárodního trestního soudu (ICC) vedlo k potvrzení obvinění v případě čtyř ze šesti osob, které státní zástupce označil za podezřelé jakoţto osoby nesoucí největší díl odpovědnosti za toto násilí. Od začátku řízení před Mezinárodním trestním soudem v dubnu roku 2011 Evropská unie důsledně zastávala názor, ţe spravedlnost, smíření a určení odpovědnosti mají klíčový význam pro dosaţení trvalé stability v Keni a ţe řízení před Mezinárodním trestním soudem je v tomto ohledu důleţitým příspěvkem. Vysoká představitelka v této souvislosti veřejně zdůraznila, ţe je důleţité, aby dotčené osoby i nadále plně spolupracovaly s Mezinárodním trestním soudem a aby rovněţ keňská vláda dodrţovala své povinnosti jakoţto smluvní strana Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. Postavení osob zapojených do povolebních násilností před soud napomohla v Keni občanská společnost. Prostřednictvím uplatňování právního poradenství a mezinárodních osvědčených postupů při tomto procesu s podporou EIDHR pomáhala keňská sekce Mezinárodního výboru právníků, nevládní organizace, jeţ v Keni a Africe jiţ 50 let usiluje o prosazování lidských práv, právního státu a demokracie. 73 Keňská sekce Mezinárodního výboru právníků jasně uvádí, ţe řízení před Mezinárodním trestním soudem je otázkou justiční, nikoli politickou. Podpora širšího chápání mezinárodní trestní spravedlnosti rovněţ zahrnuje důraznou výzvu keňské sekce k důslednému provádění rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu, a to i za keňskými hranicemi. Nejviditelnějším počinem ze strany keňského nejvyššího soudu bylo vydání – na ţádost keňské sekce Mezinárodního výboru právníků – předběţného vnitrostátního zatykače na súdánského prezidenta Umara al-Bašíra (na nějţ se vztahují dva zatýkací rozkazy Mezinárodního trestního soudu za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny údajně spáchané v Dárfúru) pro případ, ţe by někdy opět cestoval do Keni. 3.10. Lidská práva a terorismus V souvislosti s bojem proti terorismu přikládá EU velký význam zabezpečení úplné a účinné ochrany lidských práv a základních svobod v Evropě i na celém světě. Účinná opatření pro boj proti terorismu a ochrana lidských práv nejsou ve vzájemném rozporu, nýbrţ představují cíle, které se doplňují a navzájem posilují. V tomto ohledu je velmi jasný strategický závazek Evropské unie definovaný ve strategii pro boj proti terorismu: „celosvětově bojovat proti terorismu, dodrţovat lidská práva a učinit Evropu bezpečnější, umoţnit jejím občanům ţít v prostoru svobody, bezpečnosti a práva.“ 74 EU ve svých prohlášeních v rámci Organizace spojených národů znovu potvrdila význam, který má v oblasti boje proti terorismu zajištění dodrţování lidských práv. V prohlášení EU na sympoziu OSN na vysoké úrovni, konaném dne 20. září 2011 a věnovaném mezinárodní spolupráci v boji proti terorismu, vysoká představitelka zdůraznila, ţe bezpečnost je vţdy úzce spjata s demokracií a fungujícími institucemi. EU pokračovala v podrobném dialogu s právním poradcem ministerstva zahraničí USA o otázkách mezinárodního práva a boje proti terorismu. EU zopakovala svou výzvu k uzavření vazebního zařízení v zátoce Guantánamo, neboť zastává názor, ţe další zadrţování vězňů na Guantánamu bez soudního procesu je podle mezinárodního práva nepřípustné. V rozpravě Evropského parlamentu o naléhavé otázce konané dne 9. června 2011 vysoká představitelka poznamenala, ţe EU je znepokojena moţností, ţe kaţdé osobě zadrţované na Guantánamu hrozí trest smrti. Vysoká představitelka uvedla, ţe EU pozorně sleduje soudní řízení proti Muhammadu al-Našírímu a pěti dalším osobám obviněným z účasti na teroristických útocích dne 11. září 2001 a bude orgány USA pravidelně informovat o svém znepokojení, pokud jde o trest smrti a spravedlivý proces. EU poskytla finanční podporu na projekt Organizace spojených národů, jehoţ cílem je vypracovat ve Střední Asii regionální akční plán provádění globální strategie OSN pro boj proti terorismu, v níţ má dodrţování lidských práv významnou úlohu. EU rovněţ poskytla technickou podporu řadě zemí na celém světě na posílení kapacit jejich systémů policie a trestního soudnictví při vyšetřování a stíhání trestných činů terorismu v souladu se zásadami právního státu a lidskými právy. Společné sdělení Evropské komise a vysoké představitelky z května roku 2011 „Nový přístup k sousedství, jeţ prochází změnami“, vyzdvihuje význam spolupráce se zeměmi evropského sousedství a partnerství při boji proti terorismu a zdůrazňuje, ţe EU je ochotná vysílat mise na podporu právního státu na pomoc partnerským zemím usilujícím o reformu odvětví justice a bezpečnostních sloţek. 75 V září roku 2011 se EU podílela na zahájení globálního fóra pro boj proti terorismu. Při zahájení fóra bylo přijato „káhirské prohlášení o boji proti terorismu a právním státu: účinný postup trestního soudnictví v boji proti terorismu“. 3.11. Svoboda projevu, včetně nových médií Svoboda projevu zakotvená v Evropské úmluvě o lidských právech opravňuje kaţdého jednotlivce zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice. EU je odhodlána bojovat za dodrţování svobody projevu a zaručit respektování plurality sdělovacích prostředků. Vysoká představitelka Catherine Ashtonová ve svém prohlášení u příleţitosti Světového dne svobody tisku dne 3. května 2011 vyzvala všechny státy k aktivní podpoře svobody přesvědčení a projevu, jakoţ i plurality a nezávislosti sdělovacích prostředků. EU zastává názor, ţe cenzura a pronásledování novinářů jsou nepřijatelné, a vţdy hlasitě vyjadřovala své znepokojení nad útoky na činnost novinářů, jejich zadrţování či omezování. Například dne 4. května 2011 vysoká představitelka veřejně vyjádřila své hluboké znepokojení nad zadrţením Andrzeje Poczobuta, zpravodaje polského deníku Gazeta Wyborcza v Bělorusku, či dne 27. prosince 2011 vyslovila váţné obavy EU v souvislosti s rozsudkem a odsouzením švédských novinářů Martina Schibbye a Johana Perssona na základě etiopského protiteroristického prohlášení. 76 V rámci dialogů o lidských právech vedených se třetími zeměmi jako je Čína či Vietnam vznesla EU otázku svobody informací a sdělovacích prostředků rovněţ na dvoustranné úrovni a vyjádřila své znepokojení nad obtěţováním a pronásledováním nezávislých bloggerů, novinářů a dalších osob vyjadřujících své politické názory. EU byla v roce 2011 nadále připravena spolupracovat s dalšími podobně smýšlejícími zeměmi při prosazování svobody projevu a přístupu k informacím, včetně prostřednictvím internetu, a hledat moţnosti pro dosaţení shody na politikách v oblasti internetu. Skupina G-8 toto stanovisko potvrdila prostřednictvím deauvillského prohlášení o novém odhodlání prosazovat svobodu a demokracii a deauvillského prohlášení o arabském jaru. Několik zemí a organizací v současné době pracuje na souvisejících iniciativách podporujících svobodné vyjadřování na internetu. EU plně sdílí názor, ţe internet je důleţitým prostředkem pro prosazování svobody projevu. V návaznosti na společné prohlášení „Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jiţním Středomořím“ se Komise zavázala k vývoji nástrojů umoţňujících EU pomáhat ve vhodných případech organizacím občanské společnosti i jednotlivým občanům obcházet svévolné narušování přístupu k technologiím elektronických komunikací včetně internetu. EU v nedávné době zveřejnila „strategii neodpojování“, jeţ byla vypracována na podporu závazku EU zajistit, aby internet a jiné informační a komunikační technologie mohly zůstat hybnou silou politické svobody, demokratického rozvoje a hospodářského růstu. Cílem strategie je poskytovat nepřetrţitou podporu uţivatelům internetu, bloggerům a kyberaktivistům ţijícím v autoritativních reţimech. 77 EU se odhodlaně staví proti jakémukoli neoprávněnému omezování přístupu k internetu a jiným novým sdělovacím prostředkům, jak opakovaně prohlašovala, například v závěrech Rady pro zahraniční věci o Egyptu v lednu roku 2011, v nichţ vyzvala egyptské orgány, aby neprodleně obnovily fungování všech komunikačních sítí a zaručily neomezený přístup ke všem sdělovacím prostředkům včetně internetu. V roce 2011 EU v boji za svobodu projevu uplatnila rovněţ omezující opatření. Jedním z důvodů, který Komisi při nedávném šetření v souvislosti s preferenčními celními koncesemi GSP+ pro Srí Lanku vedl k návrhu preferenční koncese zrušit, byly silné slovní útoky vlády na novináře spojené s neschopností přijmout účinné opatření na jejich ochranu před fyzickým násilím. V následných jednáních s vládou Srí Lanky ohledně systému GSP+ Komise vládu vyzvala k propuštění vězněného novináře J.S. Tissainayagama a k přijetí opatření, která by novinářům zajistila moţnost výkonu profesních povinností bez pronásledování. V rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva EU také poskytuje finanční podporu na posilování svobody sdělovacích prostředků velkému počtu mezinárodních a místních organizací občanské společnosti usilujících o prosazení svobody sdělovacích prostředků a bojujících proti porušování práv novinářů (v roce 2011 probíhalo nejméně 30 projektů). Cílem projektů podporovaných EU byl rozvoj odborných schopností novinářů; uspokojování naléhavé potřeby ochrany; prosazování svobody projevu v právu a v praxi; změna vnitrostátních právních předpisů týkajících se sdělovacích prostředků v souladu s mezinárodními standardy a monitorování porušování práv novinářů. 3.12. Svoboda sdruţování a shromaţďování Podle Listiny základních práv Evropské unie má kaţdý právo na svobodu pokojného shromaţďování a na svobodu sdruţovat se na všech úrovních. 78 EU se staví pevně proti jakémukoli neoprávněnému omezování práva na svobodu pokojného shromaţďování. Například v lednu roku 2011 vysoká představitelka vyjádřila velké znepokojení v souvislosti se zprávami, ţe v Egyptě došlo k násilným útokům ozbrojených jedinců na pokojné demonstranty, a důrazně vyzvala egyptské orgány, aby neprodleně přijaly opatření nezbytná k zajištění ochrany demonstrantů a jejich práva na svobodné shromaţďování ze strany donucovacích orgánů. Kromě toho vysoká představitelka ve svém prohlášení ze dne 17. února 2011 veřejně odsoudila násilí proti pokojným demonstrantům v Bahrajnu a vyzvala bahrajnské orgány, aby plně respektovaly a chránily základní práva občanů včetně práva pokojně se shromaţďovat. Svoboda sdruţování je svobodou zakotvenou ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech. Silná občanská společnost má zásadní význam pro moţnost prosazovat dodrţování lidských práv a také pro demokratický pokrok. Občanská společnost se zaslouţila o dosaţení změn, které přineslo arabské jaro. EU je hluboce znepokojena vývojem situace občanské společnosti v některých zemích v roce 2011; přítomnost nevládních organizací posiluje demokracii především ve společnostech, v nichţ probíhá přechod k demokracii. EU nadále podporovala práva občanské společnosti a vyzývala vlády třetích zemí, aby je chránily a pracovaly s nimi. Vysoká představitelka například dne 30. prosince 2011 vyzvala egyptské orgány, aby organizacím občanské společnosti umoţnily pokračovat v úsilí o podporu egyptské transformace. V dalších případech vznesla EU otázku svobody sdruţování na dvoustranné úrovni v rámci dialogů o lidských právech, které vedla se třetími zeměmi jako například s Alţírskem, a zdůraznila, ţe je třeba přijímat právní předpisy v souladu s mezinárodními standardy. 79 V roce 2011 EU pokračovala ve spolupráci s mezinárodními organizacemi na prosazování svobody pokojného shromaţďování a sdruţování. EU vyzdvihla, ţe je potřeba, aby se Rada OSN pro lidská práva nadále zaměřovala na svobodu shromaţďování a sdruţování a aby poskytovala konkrétní podporu aktivistům v oblasti lidských práv a organizacím občanské společnosti, jejichţ úloha při posilování demokracie je zásadní. EU uvítala, ţe Maina Kiai (Keňa) byl dne 1. května 2011 jmenován zvláštním zpravodajem OSN pro právo na svobodu pokojného shromaţďování a sdruţování. K prosazování práv na svobodu pokojného shromaţďování a sdruţování EU vyuţívá také veřejné diplomacie, na příklad v ruských regionech uspořádala několik seminářů a workshopů pro mladé, věnovaných mezinárodním a ruským právním standardům týkajícím se práva na svobodu shromaţďování. V rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva Evropská unie v průběhu roku 2011 poskytovala finanční podporu na posilování svobody pokojného shromaţďování a sdruţování řadě mezinárodních a místních organizací občanské společnosti. Cílem projektů podporovaných EU bylo vypracování monitorovacích systémů pro svobodu sdruţování, podpora právních standardů týkajících se práva na svobodu shromaţďování, zvyšování povědomí veřejnosti o právu na svobodu sdruţování a vytváření sítí pro účinnější prosazování a ochranu uvedených práv. 80 3.13. Svoboda myšlení, svědomí a náboţenského vyznání či přesvědčení Zatímco v roce 2011 docházelo v různých zemích po celém světě k aktům náboţenské nesnášenlivosti a diskriminace v podobě násilí a teroristických útoků, EU se i nadále věnovala prosazování a ochraně svobody myšlení, svědomí a náboţenského vyznání či přesvědčení. Tato svoboda chrání právo mít teistické, neteistické a ateistické přesvědčení, jakoţ i právo být bez vyznání. Zahrnuje rovněţ právo přijmout nebo změnit náboţenské vyznání či přesvědčení na základě svobodné vůle nebo se tohoto vyznání či přesvědčení vzdát. EU zastává názor, ţe obrana těchto všeobecných zásad má zásadní význam pro rozvoj svobodných společností. Diskriminace na základě náboţenského vyznání či přesvědčení dlouhodobě vyvolává znepokojení ve všech oblastech světa a příslušníci určitých náboţenských společenství jsou v mnoha zemích i nadále cíli útoků. Navíc jsou právní předpisy týkající se hanobení náboţenství často pouţívány ke špatnému zacházení s náboţenskými menšinami a k omezování svobody přesvědčení a projevu a svobody náboţenského vyznání či přesvědčení, které jsou neoddělitelně spjaty. Svoboda projevu hraje rovněţ důleţitou úlohu v boji proti nesnášenlivosti. V souladu se svými předchozími závěry ze dne 16. listopadu 2009 přijala Rada pro obecné záleţitosti dne 21. února 2011 závěry, v nichţ znovu potvrdila silný závazek EU vůči svobodě náboţenského vyznání či přesvědčení a zopakovala, ţe tuto svobodu je třeba chránit všude a pro kaţdého. Rada zdůraznila skutečnost, ţe je prvořadou povinností států chránit své občany, včetně osob náleţejících k náboţenským menšinám, jakoţ i všechny osoby podléhající jejich jurisdikci, a zaručit jejich práva. Kaţdá osoba náleţející k náboţenské menšině by měla mít moţnost svobodně praktikovat své náboţenství a konat poboţnosti, a to jednotlivě, nebo ve společenství s dalšími lidmi, aniţ by se musela obávat nesnášenlivosti a útoků. 81 Dále EU připomněla všem delegacím EU, ţe spolu s diplomatickými misemi členských států musí hrát zásadní úlohu při dosahování hmatatelných pozitivních výsledků, pokud jde o dodrţování svobody náboţenského vyznání či přesvědčení ve třetích zemích, kde dochází k porušování tohoto základního lidského práva. Delegace EU byly proto formálně poţádány, aby přijaly opatření ke zvyšování povědomí o této otázce mezi diplomaty EU; aby se ohledně svobody náboţenského vyznání či přesvědčení pravidelně obracely na orgány partnerských zemí, zejména těch, kde je tato otázka povaţována za důleţitou; aby navazovaly kontakty s místními obránci lidských práv, kteří se těmito právy zabývají. Delegace se v průběhu roku rovněţ zapojily do pozorného sledování omezování svobody náboţenského vyznání či přesvědčení v příslušných hostitelských zemích. Jejich hodnocení místní situace, předloţené pro více neţ 100 zemí, bude v roce 2012 vyuţito vysokou představitelkou při vypracovávání zprávy o opatřeních přijatých v oblasti svobody náboţenského vyznání či přesvědčení a o konkrétních návrzích na další posílení činnosti EU v této oblasti, která bude prezentována na zasedání Rady. V roce 2011 EU vyšší měrou vyuţívala stávajících nástrojů na dvoustranné a mnohostranné úrovni k účinnějšímu prosazování a ochraně svobody náboţenského vyznání či přesvědčení. Ad hoc zvláštní skupina pro svobodu náboţenského vyznání či přesvědčení působící v rámci Pracovní skupiny pro lidská práva nadále podporovala provádění posílených opatření EU a napomáhala při vytváření pokynů, jimiţ se mají řídit diplomaté EU. Toto téma bylo zahrnuto do odborné přípravy v oblasti lidských práv poskytované pracovníkům EU, mimo jiné prostřednictvím zvláštního kurzu věnovaného svobodě projevu a svobodě náboţenského vyznání či přesvědčení, který se konal v listopadu roku 2011. Ve vztazích s třetími zeměmi byla problematika svobody myšlení, svědomí a náboţenského vyznání pravidelně nadnášena při jednáních s dlouhou řadou partnerů na různých úrovních politického dialogu, a to i v rámci dialogů a konzultací o lidských právech, vedených mimo jiné s Alţírskem, Čínou, Egyptem, Indií, Indonésií, Pákistánem, Tureckem, Vietnamem, Spojenými státy americkými a Africkou unií. 82 EU se zásadním významem tohoto všeobecného lidského práva zabývala v rámci dvoustranných jednání s různými zeměmi a zkoumala moţnosti další spolupráce, mimo jiné v rámci mnohostranných fór. V rámci těchto dialogů vyjadřovala EU své obavy ohledně uplatňování tohoto práva a ohledně postavení náboţenských menšin. Kdykoli došlo k případům závaţného porušování náboţenské svobody a vyvstaly obavy ohledně jejího dodrţování a související nesnášenlivosti a diskriminace, EU v reakci na to vyjadřovala své názory prostřednictvím diplomatických kontaktů, veřejných prohlášení a závěrů Rady, jako například v případě Egypta, Nigérie, Íránu, Iráku a Pákistánu. Evropská unie se i nadále zasazovala o plné dodrţování svobody myšlení a svědomí v souladu s mezinárodními standardy. Současný proces vytváření strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země kromě toho umoţní zaměřit pozornost a opatření EU na země, v nichţ je svoboda náboţenského vyznání prioritou. Činnost EU probíhala rovněţ na mnohostranné úrovni, konkrétně v Radě pro lidská práva v Ţenevě a ve Valném shromáţdění Organizace spojených národů v New Yorku. Prioritou bylo upevnění konsensu o tom, ţe je třeba bojovat proti náboţenské nesnášenlivosti a současně bránit tomu, aby koncepce hanobení náboţenství byla prohlašována za standard v oblasti lidských práv. Toto pojetí, jehoţ cílem je ochrana náboţenství jako takového spíše neţ ochrana osob diskriminovaných na základě jejich náboţenského vyznání nebo přesvědčení, poškozuje jiná stěţejní lidská práva, jako je svoboda projevu, a v konečném důsledku také právo na svobodu náboţenského vyznání nebo přesvědčení jako takové. Na 16. zasedání Rady pro lidská práva, které se konalo v březnu roku 2011, bylo konsensuálním přijetím rezoluce 16/18 dosaţeno významného průlomu: Organizace islámské spolupráce vůbec poprvé nezařadila pojem hanobení náboţenství do své rezoluce, jejíţ název je nyní „Boj proti nesnášenlivosti, negativním stereotypům, stigmatizaci, diskriminaci, podněcování k násilí a násilí vůči osobám z důvodu náboţenského vyznání či přesvědčení“. K dosaţení tohoto výsledku významně přispělo úsilí vynaloţené Pákistánem a Spojenými státy americkými i aktivní podpora Evropské unie. Tradiční rezoluce EU o svobodě náboţenského vyznání či přesvědčení byla rovněţ přijata bez hlasování (rezoluce 16/13). 83 Vysoká představitelka Ashtonová a několik ministrů zahraničních věcí z členských států EU se zúčastnili zasedání uspořádaného v červnu roku 2011 v Istanbulu Organizací islámské spolupráce a Spojenými státy americkými (zahajujícího tak zvaný „istanbulský proces“), věnovaného boji proti náboţenské nesnášenlivosti, jehoţ cílem bylo konsolidovat výsledky, jichţ bylo dosaţeno v Ţenevě, s ohledem na nadcházející 66. zasedání Valného shromáţdění Organizace spojených národů. Spolupředsedající zástupci Organizace islámské spolupráce a Spojených států amerických v závěrečném komuniké vyzvali k provádění rezoluce 16/18, přičemţ připomněli také další konsensuálně přijaté rezoluce týkající se svobody náboţenského vyznání a přesvědčení. Na 66. zasedání Valného shromáţdění OSN se Evropská unie zaměřila na upevnění výsledků, jichţ bylo v předchozích letech dosaţeno v souvislosti s její vlastní rezolucí o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace na základě náboţenského vyznání a přesvědčení, a zároveň na zajištění potvrzení konsensuálního přístupu, který v Ţenevě zaujala Organizace islámské spolupráce. Těchto cílů bylo dosaţeno dne 19. prosince 2011 přijetím bez hlasování rezoluce 66/168 pod záštitou EU a rezoluce Organizace islámské spolupráce 66/167 o boji proti nesnášenlivosti, negativním stereotypům, stigmatizaci, diskriminaci, podněcování k násilí a násilí vůči osobám z důvodu náboţenského vyznání či přesvědčení. 3.14. Lesbické, gay, bisexuální, transgender a intersexuální osoby V různých částech světa byla v roce 2011 genderová identita a sexuální orientace i nadále zneuţívána jako záminka k závaţnému porušování lidských práv. Lesbická, gay, bisexuální, transgender a intersexuální menšina (LGBTI) byla i nadále vystavena pronásledování, diskriminaci a velmi špatnému zacházení, které často zahrnovalo i extrémní formy násilí. Přibliţně 80 států stále ještě povaţuje vztahy mezi dospělými osobami stejného pohlaví na základě vzájemného souhlasu za trestný čin a v sedmi zemích jsou dokonce postihovány trestem smrti. 84 EU je jednoznačně odhodlána prosazovat právo všech lidí poţívat bez diskriminace veškerá lidská práva. Jako záruka tohoto odhodlání a s cílem poskytnou pracovníkům EU operativní řadu nástrojů na podporu a ochranu lidských práv všech, bez ohledu na sexuální orientaci a genderovou identitu, přijala EU v červnu roku 2010 „Soubor nástrojů na prosazování a ochranu poţívání veškerých lidských práv lesbickou, gay, bisexuální a transgender menšinou“. Dne 17. května 2011 při příleţitosti Mezinárodního dne boje proti homofobii vydala vysoká představitelka Catherine Ashtonová jménem EU prohlášení, v němţ znovu potvrdila, ţe „Evropská unie – stejně jako (vysoká představitelka osobně) – pevně podporuje právo všech lidí poţívat bez diskriminace veškerá lidská práva“. V roce 2011 byla EU i nadále aktivně zapojena do mnohostranného úsilí, zejména ve spolupráci s OSN, s cílem potírat diskriminaci, a to včetně diskriminace na základě sexuální orientace nebo genderové identity. EU vřele uvítala společné prohlášení s názvem „Skoncování s násilnými činy a souvisejícím porušováním lidských práv na základě sexuální orientace a genderové identity“, které bylo jménem 85 zemí všech kontinentů vydáno na zasedání Rady OSN pro lidská práva dne 22. března 2011. Patnáct členských států EU bylo členy skupiny, která prohlášení připravovala, a plnou podporu této iniciativě vyjádřily všechny členské státy EU. EU rovněţ vřele uvítala průlomovou rezoluci o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě (předloţenou Jiţní Afrikou), která byla Radou pro lidská práva OSN přijata dne 17. června 2011 23 hlasy pro. Všechny členské státy Evropské unie, které jsou členy Rady OSN pro lidská práva, hlasovaly pro a Evropská unie jako celek s hlasováním souhlasila. 85 V sídle OSN v New Yorku uvítala EU činnosti, které vykonává Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR), pokud jde o problematiku LGBT, a jakoţto člen meziregionální základní skupiny v oblasti LGBT přispívala ke zvyšování povědomí a vytváření podpory pro toto téma. EU se aktivně podílela na organizování doprovodné akce OSN v New Yorku, která se konala dne 8. prosince 2011 s názvem „Stop šikanování, zastavení násilí a diskriminace na základě sexuální orientace a genderové identity“. Na regionální úrovni EU i nadále podporovala práci Rady Evropy v oblasti lidských práv LGBT osob, zejména prostřednictvím doporučení Rady Evropy o opatřeních pro boj proti diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity, které bylo přijato dne 31. března 2010. Na dvoustranné úrovni EU pokračovala ve vyuţívání dialogů o lidských právech se třetími zeměmi k prosazování zákazu diskriminace vůči LGBTI osobám; k vyjádření postoje EU k otázkám týkajícím se LGBTI osob bylo vyuţito několika veřejných prohlášení a demarší, přičemţ v některých z nich byl vyjádřen nesouhlas s homofobními opatřeními a podpořena dekriminalizace homosexuálních vztahů. Prostřednictvím EIDHR pokračovala EU v podporování různých organizací, které brání práva osob LGBTI nebo které chrání obránce lidských práv LGBTI posílením jejich schopnosti bojovat proti homofobním právním předpisům a diskriminaci proti LGBTI osobám, zvyšovat povědomí mezi širokou veřejností ohledně diskriminace a násilí, kterým jsou sexuální menšiny vystaveny, bojovat proti této diskriminaci a násilí a poskytovat krizovou intervenci (od psychosociální a lékařské pomoci aţ po mediaci a pomoc při začleňování) nejohroţenějším osobám LGBTI, které tuto podporu potřebují. 86 Dne 17. června 2011 byla v Radě OSN pro lidská práva přijata rezoluce předloţená Jiţní Afrikou o „Lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě“ (A/HRC/17/L.9/Rev.1) poměrem 23 hlasů proti 19, přičemţ 3 státy se zdrţely hlasování. Je to poprvé, kdy orgán Spojených národů schválil rezoluci, která potvrzuje lidská práva LGBTI osob. Rezoluce připomíná univerzální charakter lidských práv a obsahuje vyjádření váţného znepokojení nad projevy násilí a diskriminace, kterým čelí jednotlivci na základě jejich sexuální orientace nebo genderové identity. Operativní ustanovení rezoluce pověřuje Úřad vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové, aby do prosince roku 2011 zadal vypracování první studie OSN, která má zmapovat diskriminační právní předpisy a postupy a projevy násilí, kterým museli čelit jednotlivci na celém světě na základě sexuální orientace a genderové identity. V rezoluci je rovněţ obsaţeno rozhodnutí svolat během 19. zasedání Rady pro lidská práva panel, který by projednal výsledky této studie a přijal odpovídající opatření v návaznosti na doporučení této studie. 3.15. Lidská práva a podnikání, včetně sociální odpovědnosti podniků V politice EU v oblasti podnikání a lidských práv došlo k některým důleţitým změnám, a to jak uvnitř EU, tak i v rámci jejích vnějších vztahů. 87 Evropská komise v říjnu roku 2011 přijala nové sdělení „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“, jeţ v koncepci sociální odpovědnosti podniků klade velký důraz na lidská práva a na několika místech odkazuje na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv. Evropská komise především konkrétně uvádí lidská práva jako jednu z oblastí, jeţ by podniky měly začlenit do své činnosti a strategie, aby dostály své společenské odpovědnosti, uznává obecné zásady OSN jako součást základního souboru mezinárodně uznávaných zásad a pokynů v oblasti společenské odpovědnosti podniků a v neposlední řadě vyjadřuje očekávání, ţe všechny evropské podniky budou zachovávat povinnost hospodářských organizací dodrţovat lidská práva, jak je stanoveno v obecných zásadách OSN. Evropská komise rovněţ v letech 2012–2013 počítá s přijímáním konkrétních opatření v oblasti podnikání a lidských práv. Na základě obecných zásad OSN zahájila proces vytváření zásad pro oblast lidských práv pro tři odvětví podnikání (sluţby zaměstnanosti a personální agentury, informační a komunikační technologie a odvětví ropy a zemního plynu), jakoţ i pro malé a střední podniky. Zavázala se také, ţe zveřejní zprávu o prioritách EU pro provádění obecných zásad OSN a bude zvyšovat informovanost o výzvách, jimţ podniky čelí při podnikání v zemích, kde stát plně nedodrţuje své povinnosti v oblasti ochrany lidských práv. Evropská komise rovněţ vyzvala členské státy, aby vypracovaly vlastní vnitrostátní plány provádění obecných zásad OSN. Komise jim při tom nabídla pomoc. Na začátku roku 2011 Komise také zveřejnila studii o odpovědném řízení dodavatelského řetězce s konkrétním odkazem na rámec OSN pro podnikání a lidská práva. V rámci studie bylo zvoleno pět oblastí řízení dodavatelského řetězce a ty byly sledovány ve třech odvětvích průmyslu, která jsou pro EU důleţitá. Výsledná doporučení Komise vyuţívá. 88 V průběhu sledovaného roku EU aktivně podporovala iniciativy v oblasti podnikání a lidských práv na mnohostranných fórech. EU aktivně podporovala obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv provádějící rámcový program Organizace spojených národů nazvaný „Chránit, dodrţovat a napravovat“. V lednu 2011 EU připomínkovala návrh obecných zásad OSN a poté podpořila jejich potvrzení Radou pro lidská práva v Ţenevě v červnu roku 2011. EU uvedla, ţe je připravena úzce spolupracovat s nedávno vytvořenou pracovní skupinou OSN pro otázku lidských práv a nadnárodních korporací a dalších podnikatelských subjektů, jejímţ úkolem je prosazovat účinné šíření a uplatňování obecných zásad OSN. Před prvním zasedáním pracovní skupiny, které se konalo v lednu roku 2012, EU předloţila příspěvek obsahující návrh k jednání o pracovním programu skupiny. EU přispěla také k aktualizaci pokynů OECD pro nadnárodní podniky, přijatých v květnu roku 2011, jeţ rámec OSN pro podnikání a lidská práva začleňují do nové kapitoly o lidských právech a do koncepce náleţité péče v rámci dodavatelského řetězce. Pokyny OECD se poté stanou základem pro očekávání EU ohledně odpovědného podnikání v kontextu obchodní a investiční politiky EU. EU rovněţ podporovala další iniciativy na mezinárodní úrovni, například celosvětovou úmluvu OSN nazvanou Global Compact (jedná se o platformu podniků – zahájenou tehdejším generálním tajemníkem OSN Kofi Annanem – sdruţující společnosti, které přijaly závazek uvést své fungování a své strategie do souladu s deseti všeobecně přijímanými zásadami v oblasti lidských práv, pracovních vztahů, ţivotního prostředí a boje proti korupci). 89 EU se otázkou podnikání a lidských práv zabývala také v rámci dvoustranných vztahů se třetími zeměmi. Mezi iniciativy v této oblasti patří: seminář zástupců občanské společnosti v Bangladéši věnovaný lidským právům a důstojné práci, seminář zástupců občanské společnosti v Chile o lidských právech a odpovědnosti podniků a odborný seminář o sociální odpovědnosti podniků v Singapuru. O otázce podnikání a lidských práv EU také jednala s některými třetími zeměmi v rámci pravidelných dialogů o lidských právech. A konečně prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) Evropská unie podporovala akce vedené organizacemi občanské společnosti zaměřené na prosazování dodrţování a respektování lidských práv evropskými společnostmi podnikajícími ve třetích zemích. V rámci EIDHR je například podporována kampaň za čisté oblečení, jeţ sdruţuje organizace v 15 evropských zemích při realizaci projektu, jehoţ cílem je zvýšit dodrţování hospodářských a sociálních práv v celosvětových dodavatelských řetězcích mezinárodně působících oděvních společností ve více neţ 30 zemích. Otázku podnikání a lidských práv ve své činnosti obsahují i dva další projekty financované v rámci EIDHR. Cílem celosvětového projektu zaměřeného na 70 zemí je posílit kapacity místních obránců práva na půdu k ochraně jejich práv na svrchovanost nad přírodními zdroji, poukazovat na nedostatek transparentnosti ve smlouvách mezi státy a soukromými společnostmi a pracovat s vládami a představiteli těţebního průmyslu v zemích, kde probíhají konflikty týkající se těţby zdrojů. Podobně i projekt zaměřený na obránce práv původního obyvatelstva v jihovýchodní Asii obsahuje konkrétní plán vypracovat tematickou studii týkající se sociální odpovědnosti podniků, lidských práv a původního obyvatelstva, oblastí, v nichţ existuje mnoţství problémů souvisejících s půdou. 90 Obecné zásady Organizace spojených národů v oblasti podnikání a lidských práv jsou vyvrcholením šestileté činnosti vedené profesorem Johnem Ruggiem, jenţ v letech 2005 aţ 2011 působil jako zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN pro podnikání a lidská práva. Obecné zásady OSN zavádějí standardy, které mají zajistit, aby podniky nepřispívaly k porušování lidských práv. Obecné zásady jsou uspořádány do těchto tří odlišných, avšak vzájemně propojených pilířů: povinnost státu poskytovat ochranu před porušováním lidských práv třetími stranami, včetně podniků, prostřednictvím vhodných politik, předpisů a úředních rozhodnutí; odpovědnost podniků dodrţovat lidská práva, coţ v podstatě znamená jednat s vynaloţením náleţité péče na to, aby nebyla porušována práva ostatních; a potřeba lepšího přístupu obětí k účinným prostředkům soudní i mimosoudní nápravy. 3.16. Podpora demokracie Nová evropská politika sousedství Společné sdělení vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropské komise „Nový přístup k sousedství, jeţ prochází změnami“ ze dne 25. května 2011 nastiňuje novou vizi evropské politiky sousedství. Ta je zaloţena na vzájemné odpovědnosti a společném odhodlání prosazovat univerzálně platné hodnoty, jako jsou lidská práva, demokracie a právní stát. Zahrnuje vyšší míru diferenciace v souladu se zásadou „více za více“, coţ kaţdé partnerské zemi umoţní rozvíjet svůj vztah s EU v takové míře, jakou umoţňují její vlastní aspirace, potřeby a kapacity, se zvýšenou finanční pomocí EU těm zemím, které provádějí výrazné reformy. 91 Nový politický rámec stanoví především podporu „pevné demokracie“ a partnerství se společnostmi, které podporují udrţitelný hospodářský a sociální rozvoj, růst a tvorbu pracovních míst, posilování obchodních vazeb, podporují další mobilitu a prohlubování regionálních partnerství. V září roku 2011 byl zaveden nástroj na podporu občanské společnosti, jehoţ cílem je posílit kapacity občanské společnosti pro prosazování reforem a zvyšování veřejné odpovědnosti v sousedství. V reakci na arabské jaro přijala EU bezprostřední opatření s cílem rychle a účinně reagovat na výzvy měnící se situace, spočívající především v humanitární pomoci danému regionu a pomoci v oblasti civilní ochrany (dosud 80,5 milionů EUR), jakoţ i řadu opatření na podporu přechodu k demokracii a pomoc chudým oblastem. Konkrétně EU v roce 2011 poskytla značnou podporu volbám v Tunisku, Maroku a Egyptě. V Tunisku, Libyi a Egyptě byla poskytnuta mimořádná podpora v rámci EIDHR za vyuţití dostupné flexibility na podporu mimo jiné sdělovacích prostředků, politických stran a občanské společnosti působící při vnitrostátním sledování voleb. Očekává se, ţe brzy budou zahájeny další iniciativy, především Evropská nadace pro demokracii. 92 Agenda pro změnu Nová politika rozvojové spolupráce vycházející z akčního programu a revize evropské politiky sousedství – Agenda pro změnu – zavádí diferencovaný přístup EU k partnerským zemím a usiluje o zaměření budoucí spolupráce na dvě prioritní oblasti: • lidská práva, demokracii a další základní prvky řádné správy věcí veřejných a • udrţitelný růst podporující začlenění pro lidský rozvoj. Agenda pro změnu stanoví, ţe „pro udrţitelný růst podporující začlenění je zásadní řádná správa ve smyslu politickém, hospodářském, sociálním a environmentálním. Podpora, kterou EU poskytuje řádné správě, by měla mít ve všech partnerstvích významnější postavení, zejména pokud jde o pobídky k reformám orientovaným na výsledky a o zaměření na závazky partnerů v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu a plnění poţadavků a potřeb obyvatel.“ Hlavními zásadami podpory demokratické správy ze strany EU jsou úcta k vlastní odpovědnosti, dialog mezi partnery a zaměření na pobídky k reformám orientovaným na výsledky. Ze zkušeností vyplývá, ţe potřebujeme jít nad rámec vládní odpovědnosti a stavět spíše na široké demokratické odpovědnosti či alespoň podporovat její vznik. Přístup EU, zaloţený na zásadách odlišného přístupu k jednotlivým partnerským zemím, se musí opírat o správnou kombinaci nástrojů a způsobů pomoci na úrovni jednotlivých zemí. Například partnerské země, které prokáţí zřetelné úsilí a pokrok v oblasti dodrţování lidských práv a demokratických reforem, mohou vyuţívat moţnosti obecné rozpočtové podpory EU. 93 Nový finanční výhled Dne 7. prosince Komise představila návrh příštího víceletého finančního rámce na období 2014–2020. Rozpočtové návrhy se snaţí podpořit nový přístup Komise – Agendu pro změnu – a tedy soustředit pomoc EU na menší počet odvětví, na podporu demokracie, lidských práv a řádné správy věcí veřejných a dosaţení udrţitelného růstu podporujícího začlenění. Spolu s přístupem „více za více“ by tak tento přístup mohl případně poskytnout dodatečné moţnosti financování na podporu demokracie prostřednictvím všech nástrojů zeměpisného zaměření (evropský nástroj sousedství, nástroj pro rozvojovou spolupráci), jakoţ i Evropského rozvojového fondu. 3.17. Podpora voleb Evropská unie se domnívá, ţe opravdový, transparentní a pokojný volební proces je hlavním základem pro poţívání lidských práv, udrţitelný rozvoj a fungující demokracii. EU je při podpoře voleb jedním z předních světových činitelů; řídí se přitom přístupem uvedeným ve sdělení Komise o pomoci při volbách a sledování průběhu voleb z roku 2000. Hlavními součástmi podpory voleb ze strany EU jsou volební pozorovatelské mise EU a volební mise odborníků, jakoţ i volební pomoc na podporu vnitrostátních nestranných pozorovatelů. Cíle těchto činností se významným způsobem doplňují vzhledem k tomu, ţe výsledky a doporučení volebních pozorovatelských misí a volebních misí odborníků jsou zohledňovány v budoucích projektech pomoci při volbách a širší podpory demokracie. 94 3.18. Volební pozorovatelské mise EU Seznam prioritních zemí pro volební pozorovatelské mise byl sestaven na základě rozhodnutí vysoké představitelky, jemuţ předcházely konzultace s Evropským parlamentem (skupina pro koordinaci voleb) a členskými státy (Politický a bezpečnostní výbor). V roce 2011 bylo uskutečněno deset volebních pozorovatelských misí EU, jeţ poskytly podrobné hodnocení procesů, dodaly důvěru voličům a vypracovaly podrobná a konstruktivní doporučení, jak zlepšit rámec a průběh voleb v budoucnosti a jak posilovat demokratické instituce. V Súdánu mise EU pro posouzení voleb od 15. listopadu 2010 do 8. ledna 2011 analyzovala provádění registrace voličů a došla k závěru, ţe registrace proběhla všeobecně uspokojivým způsobem. Posouzení a zjištění týkající se registrace voličů přispěla k analýze volební pozorovatelské mise EU pověřené pozorováním referenda v Jiţním Súdánu, které se konalo od 9. do 15. ledna 2011. V rámci mise vedené poslankyní Evropského parlamentu Véronique de Keyserovou bylo rozmístěno 104 pozorovatelů, kteří referendum zhodnotili jako důvěryhodné a dobře zorganizované. V Nigeru volební pozorovatelská mise EU sledovala prezidentské a parlamentní volby, jejichţ první kolo proběhlo dne 31. ledna 2011. Hlavním pozorovatelem byl Santiago Fisas Ayxelà. V zemi bylo rozmístěno čtyřicet pozorovatelů. Pokud jde o organizaci voleb a politické aspekty, proběhla obě kola prezidentských a parlamentních voleb v pořádku. Klíčová úloha mise spočívala v tom, ţe přispěla ke zvýšení důvěryhodnosti tohoto zásadního hlasování, jehoţ cílem bylo dobrovolné předání moci vojenskou juntou civilní vládě. 95 Volební pozorovatelská mise vedená poslancem Evropského parlamentu Louisem Michelem sledovala parlamentní volby, které se konaly dne 13. února v Čadu a v jejichţ rámci bylo po celé zemi rozmístěno 70 pozorovatelů. Volební proces byl veden volební komisí, jeţ se potýkala s obtíţemi co do kompetentnosti; v budoucnosti je třeba také podstatně zvýšit úsilí o vytvoření rovných podmínek při volbách pro všechny kandidáty. Díky některým zlepšením volebního procesu od minulých voleb měla ale politická opozice více prostoru soutěţit v průběhu voleb a je v parlamentu výrazněji zastoupena. Při tomto celkovém zlepšení volebního procesu napomohla právě volební pozorovatelská mise. Druhé pluralitní volby v Ugandě se konaly dne 18. února 2011 a byly sledovány volební pozorovatelskou misí sloţenou ze 110 pozorovatelů, které vedl poslanec Evropského parlamentu Edward Scicluna. Oproti předchozím volbám v roce 2006 vykázaly tyto volby některá zlepšení. Přesto však byl volební proces narušen administrativními a logistickými nedostatky, jichţ bylo moţné se vyvarovat a jeţ vedly k nepřijatelně vysokému počtu ugandských občanů, jimţ bylo odebráno volební právo. Kromě toho byla stávající úřední moc vykonávána v takovém rozsahu, ţe výrazně narušila rovné podmínky soutěţících kandidátů a politických stran. V Nigérii byla při volbách, které se konaly v průběhu dubna roku 2011, rozmístěna volební pozorovatelská mise 120 osob pod vedením hlavního pozorovatele a poslance Evropského parlamentu Alojze Peterleho. Volební pozorovatelská mise EU došla k závěru, ţe prezidentské volby byly nejdůvěryhodnějšími volbami uspořádanými v Nigérii od obnovení demokracie. K nejdůleţitějšímu zásahu volební pozorovatelské mise EU došlo v okamţiku, kdy volby musely být pro logistické problémy o týden odloţeny; zásah pomohl zajistit obnovení důvěryhodnosti volebních orgánů. Napomohl rovněţ zvýšení srozumitelnosti a soudrţnosti reakce mezinárodního společenství. 96 Volební pozorovatelská mise EU sledovala druhé kolo prezidentských voleb, které se konalo dne 5. června v Peru. Hlavním pozorovatelem byl poslanec Evropského parlamentu José Ignacio Salafranca. Volební proces byl místními volebními orgány prováděn transparentně, profesionálně a s nasazením. Spolupráce mezi EU a Organizací amerických států byla velmi dobrá a lze ji vyzdvihnout jako příklad osvědčených postupů. Přítomnost mise EU byla velmi viditelná především na venkově, čímţ přispěla k posilování politických vazeb mezi EU a Peru. Za účelem sledování prvních demokratických voleb v Tunisku konaných dne 23. října byla vyslána volební pozorovatelská mise EU vedená poslancem Evropského parlamentu Michaelem Gahlerem, sestávající ze 163 pozorovatelů. Mise dospěla k závěru, ţe volby do ústavodárného shromáţdění i přes nedostatky v transparentnosti procesu představovaly povzbudivý krok na cestě k demokracii. V souvislosti s těmito volbami EU poprvé pozorovala výkon volebního práva ze zahraničí. Volební pozorovatelská mise EU vedená Marií Muñiz de Urquizovou sledovala prezidentské a parlamentní volby konané dne 20. září v Zambii. V rámci mise bylo rozmístěno 120 pozorovatelů. Na základě zjištění volební pozorovatelské mise EU a dalších mezinárodních a regionálních volebních pozorovatelských misí, které byly přítomné, byly volby zorganizovány transparentním a důvěryhodným způsobem. Regionální zásady a mezinárodní závazky týkající se pravidelného pořádání skutečných voleb byly povětšinou dodrţeny, ale aby při příštích volbách byly skutečně splněny, je třeba provést reformu klíčových aspektů volebního rámce. V souvislosti s volbami konanými dne 6. listopadu v Nikaragui rozmístila EU volební pozorovatelskou misi vedenou poslancem Evropského parlamentu Luisem Yáñezem, sestávající z 90 pozorovatelů. Podle hodnocení mise volební proces neodpovídal mezinárodním normám v oblasti demokratických voleb, především pro nedostatečnou nezávislost volebního orgánu a proto, ţe nebyly akreditovány hlavní skupiny pozorovatelů ani zástupci hlavní opoziční strany. 97 98 U příleţitosti prezidentských a parlamentních voleb, které se dne 28. listopadu konaly v Demokratické republice Kongo, EU jako součást mise vedené poslankyní Evropského parlamentu Mariyí Nedelchevou rozmístila 147 pozorovatelů. Volební pozorovatelská mise ocenila silnou mobilizaci obyvatelstva k těmto druhým pluralitním volbám, ale s politováním konstatovala nedostatky při přípravách a provádění volebního procesu. Důvěryhodnost voleb sniţovala především nedostatečná transparentnost klíčových fází procesu, jakými jsou sčítání hlasů a shromaţďování výsledků. Delegace Evropského parlamentu, jeţ se účastnily všech volebních pozorovatelských misí EU, přispěly ke zviditelnění a poskytly cenný přínos v podobě hodnocení misí. EU vynaloţila zvýšené úsilí na předkládání doporučení volebních pozorovatelských misí na politické a technické úrovni s cílem motivovat příslušné orgány k provádění nezbytných reforem. Činnosti navazující na volební pozorovatelské mise jsou důleţitou součástí širší podpory demokracie ze strany EU. 3.19. Volební mise odborníků Vzhledem k omezením dostupných zdrojů a vysokému počtu důleţitých voleb, které se kaţdoročně po celém světě konají, není EU schopna vyhovět všem ţádostem o vyslání volební pozorovatelské mise. Můţe však rovněţ vyslat určitý počet volebních misí odborníků, které jsou pověřeny tím, aby v průběhu voleb a po jejich skončení přispívaly k opatřením na zvýšení důvěry. Tyto mise provádějí podrobný rozbor probíhajícího volebního procesu a podávají zprávy a doporučení příslušným stranám, které se na volbách v dané zemi podílejí, a orgánům EU. Volební mise odborníků nejsou pozorovatelské mise a nevydávají ţádná veřejná prohlášení o průběhu voleb. 99 V průběhu roku 2011 bylo vysláno jedenáct misí odborníků do Haiti (březen), Beninu (březen a duben), Thajska (červen a červenec), Guatemaly (září a listopad), Libérie (říjen a listopad), Gambie (listopad), Maroka (listopad) a Pobřeţí slonoviny (prosinec). 3.20. Pomoc při volbách V roce 2011 EU pokračovala v poskytování volební pomoci řadě zemí včetně Haiti, Demokratické republiky Kongo, Tuniska, Zimbabwe a Salvadoru. Aniţ by omezila své celosvětové úsilí a zaměření, zesílila EU svou podporu demokratizační vlně, k níţ dochází v jiţním Středomoří a na Blízkém východě. Podpora demokratickým reformním procesům se připravuje nebo je jiţ poskytována v Jordánsku, Libyi a Egyptě. Za posledních sedm let (2005–2011) EU na volební pomoc vydala téměř 700 milionů EUR, respektive 100 milionů EUR ročně. Tyto finanční prostředky pocházejí z nástrojů zeměpisného zaměření, jakými jsou Evropský rozvojový fond (ERF), evropský nástroj sousedství a partnerství a nástroj pro rozvojovou spolupráci. Vyuţíváno je rovněţ nástroje stability a evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR). V rámci volební pomoci EU je na volební procesy v téměř 60 zemích poskytována technická a materiální podpora a podpora při budování kapacit. Téměř dvě třetiny uvedené podpory směřovaly do subsaharské Afriky. Významná část byla přidělena do zemí, které jsou v situaci po skončení konfliktu, mimo jiné do Demokratické republiky Kongo, Afghánistánu, Súdánu, Pobřeţí slonoviny a Iráku. Programy pomoci Evropské unie při volbách se nedotýkají přímo voleb, nýbrţ postupují podle volebního cyklu. 100 Ve většině případů jsou tyto programy široce zaměřené a komplexní a zahrnují technickou pomoc, jakoţ i materiální podporu provádění voleb. Pokud jde o příjemce pomoci, jsou podporovány volební orgány spolu s hlavními účastníky volebního procesu: občanskou společností, politickými stranami, sdělovacími prostředky, parlamentem či ministerstvy odpovědnými za reformu právního řádu a bezpečnostními agenturami. Takto široce pojatá podpora vychází z myšlenky, ţe plné a odpovědné zapojení zúčastněných subjektů do volebního procesu umoţní sdílení odpovědnosti a přispěje k všeobecnému přijetí průběhu a výsledků voleb. Registrace voličů v rostoucí míře, a také vzhledem k tomu, ţe partnerské země často zavádějí systémy sběru biometrických údajů, vyţaduje zvláštní zaměření a v některých případech i samostatný program. Tato skutečnost vede v některých případech k navrhování programů, které mohou podpořit registraci voličů a současně pomoci modernizovat evidenci obyvatel. Prioritami jsou pro EU nadále rozvoj znalostí a politik, jakoţ i spolupráce s hlavními aktéry v oblasti volební pomoci. V červnu roku 2011 se konal tematický seminář „Volby, násilí a předcházení konfliktům“, jehoţ se zúčastnili zástupci volebních komisí z řady rozvojových zemích. Výstupem ze semináře, uspořádaného ve spolupráci s Rozvojovým programem OSN, byla komplexní souhrnná zpráva. Začátkem roku 2011 bylo také uspořádáno všeobecné školení o programech pomoci při volbách, prováděné Rozvojovým programem OSN v kontextu dohody o strategickém partnerství mezi OSN a EU. 101 Případová studie – podpora liberijského volebního cyklu v letech 2010–2012 Příspěvek EU do společného dárcovského fondu (spravovaného Rozvojovým programem OSN) činil 7 milionů EUR. Po téměř desetileté občanské válce zahájila Libérie proces obnovy v roce 2003 po podpisu mírové dohody z Akkry. Prezidentské a parlamentní volby konané v roce 2011, druhé volby uspořádané po válce, představovaly zásadní posun na cestě k upevnění demokracie v zemi. Cílem programu pomoci Evropské unie při volbách v Libérii je prohloubení demokratizačního procesu poskytováním podpory národní volební komisi a nejdůleţitějším zúčastněným stranám účastnícím se voleb v průběhu celého volebního procesu, příspěvkem k reformě volebního systému a posilováním vazeb mezi volbami a parlamentním vývojem. Celkově projekt přispěl k organizaci voleb v obtíţném právním a logistickém prostředí významnou měrou, takţe došlo jen k několika technickým potíţím. Národní volební komise se ujala vedení provádění celého projektu a přijala za něj odpovědnost. Uspokojivé spolupráci napomohlo umístění technických odborníků účastnících se projektu do prostor národní volební komise, čímţ byl umoţněn vysoký stupeň výměny dovedností. Koordinace mezi mezinárodními partnery a vzájemné doplňování volební podpory dosáhly uspokojivých výsledků. Na druhé straně lze vyvodit důleţitá ponaučení z oblastí, jakými jsou například zapojení ţen do voleb a občanské vzdělávání, pokud jde o moţnosti zlepšení celého procesu. V souladu s přístupem zaloţeným na podpoře volebního cyklu bude projekt pokračovat aţ do roku 2012 povolebními činnostmi. Hlavním zaměřením tohoto roku bude rozvoj kapacit, institucionální přezkum národní volební komise a vyvození ponaučení ze zkušeností získaných v průběhu voleb. Součástí tohoto procesu budou i hlavní zjištění a doporučení volební mise odborníků EU. 102 3.21. Evropská nadace pro demokracii Zřízení Evropské nadace pro demokracii bylo předmětem jednání ministrů zahraničních věcí EU od začátku roku 2010, kdy tuto myšlenku nadnesl polský ministr zahraničí. Dne 25. května byla otázka nadace zahrnuta do sdělení o novém přístupu k evropskému sousedství. Rada pro zahraniční věci vydala závěry o Evropské nadaci pro demokracii ve dnech 20. června a 1. prosince, čímţ potvrdila politickou podporu této iniciativě. Dne 15. prosince se všechny členské státy dohodly na společném prohlášení obsahujícím hlavní zásady pro tuto nadaci, jeţ by měla být zaloţena jako samostatný grantový subjekt, který by mohl podporovat společnosti usilující o pokojný přechod k demokracii v zemích, které procházejí politickou transformací. Počáteční, avšak nikoli výhradní zaměření nadace bude na země evropského sousedství. Na základě uvedeného prohlášení bude začátkem roku 2012 vytvořena pracovní skupina, jeţ dojedná stanovy a pravidla fungování nadace. Pracovní skupině bude předsedat zástupce ESVČ a k účasti budou přizvány všechny členské státy, Komise a Evropský parlament (zpravodaj pro Evropskou nadaci pro demokracii, poslanec Evropského parlamentu pan Lambsdorff). 3.22. Spolupráce s parlamenty na celém světě Pro kvalitu a sílu demokracie mají ústřední význam účinné demokratické parlamenty. Parlamenty jsou rovněţ mimořádně důleţité z hlediska jednoznačné vnitrostátní odpovědnosti. EU stále více přesouvá důraz z činností zaměřených na posilování výkonné moci vlády na činnosti posilující zákonodárné sbory a zavádějící účinný systém brzd a protivah. Zvláštní pozornost je nyní věnována propojování jednotlivých aktérů působících v oblasti dohledu, od sdělovacích prostředků přes organizace občanské společnosti aţ k parlamentu a nejvyšším kontrolním orgánům. 103 Komise provedla komplexní přezkum, který byl dokončen v roce 2011 a který se zabývá tím, jak EU v uplynulém desetiletí podporovala parlamenty na celém světě, a poskytuje praktické pokyny pro podporu zákonodárných orgánů. Ze studie vyplynulo, ţe EU od roku 2000 vydala téměř 150 milionů EUR na posilování parlamentů po celém světě (tento údaj nezahrnuje přistupující státy). Úspěšné byly ty projekty, které byly zaloţené na pečlivé přípravě vedoucí k pochopení vládního prostředí jako celku motivaci politických činitelů. Pro takové projekty byl většinou charakteristický dlouhodobější přístup a prostředí příznivé pro demokratický rozvoj. Vykazovaly rozhodné přijetí odpovědnosti na vnitrostátní úrovni, jasně formulované cíle, zřetelné delegování odpovědnosti a pečlivé naplánování dílčích kroků. Tento přezkumný proces vyústil ve zveřejnění referenčního dokumentu EU nazvaného „Zapojování a podpora zákonodárných sborů po celém světě: strategie a postupy Evropské komise pro opatření na podporu zákonodárných sborů“, jenţ byl v průběhu roku 2011 široce distribuován, a to mimo jiné i prostřednictvím vzdělávacího modulu. Publikace slouţí jako praktický nástroj pro personál EU a další zúčastněné strany, seznamuje se způsoby práce se zákonodárnými sbory v partnerských zemích a se způsoby jejich podpory a je vyuţívána delegacemi EU. Podpora politických stran ze strany EU byla poskytována převáţně v rámci projektů širší pomoci při volbách. V návaznosti na arabské jaro EU posílila svou práci s politickými stranami vzhledem k četným a rozmanitým úlohám, jeţ hrají při podpoře demokratického zřízení. EU spolupracovala pouze s politickými stranami, jeţ sdílí demokratické hodnoty, a na základě nestranného přístupu a nepřímo, prostřednictvím odborné přípravy a jiných činností zaměřených na rozvoj kapacit (přímé financování politických stran předpisy EU zakazují). EU ve stále větší míře podporuje také zavádění právních či ústavních rámců, jeţ posilují postavení demokratických politických stran a umoţňují jim jednat jako všeobecný zastupitelský subjekt. 104 EU především prostřednictvím nástroje stability EU a EIDHR po všelidových povstáních urychleně poskytla podporu politickým stranám v Tunisku a Egyptě. Podpora EU byla zaměřena zejména na monitorování voleb na vnitrostátní úrovni a na odbornou přípravu politických stran. Podpora byla v těchto případech poskytována jako součást širšího demokratizačního balíčku zahrnujícího reformu ústavního a volebního systému, podporu kontrolních mechanismů občanské společnosti, prosazování svobody projevu, sdělovacích prostředků, občanského vzdělávání apod. Případová studie – podpora parlamentu a zavádění nové demokratické ústavy v Kyrgyzstánu Situace: Lidová revoluce v roce 2010 zastavila pokusy tehdejší výkonné moci o opětovné nastolení autoritativního reţimu a vedla k vytvoření prozatímní vlády pověřené zavedením demokratického systému. Vláda a parlament se na EU obrátily s ţádostí o pomoc s vytvářením a prováděním nového demokratického řádu koncipovaného jako parlamentní republika. Program: Evropská unie podpořila parlament prostřednictvím tří projektů, které byly zahájeny v roce 2007 a budou pokračovat do roku 2012. Všechny tři projekty mající hodnotu 2 milionů EUR jsou realizovány Rozvojovým programem OSN a zaměřují se na 1) posilování zákonodárných pravomocí parlamentu, pochopení činnosti parlamentu ze strany veřejnosti a na zvýšení vyuţívání informačních a komunikačních technologií parlamentem; 2) podporu parlamentu při plnění jeho povinností vyplývajících z přepracované ústavy z roku 2007, zahrnujících zákonodárné, kontrolní a reprezentativní funkce; 3) podporu zavedení právního rámce podporujícího novou demokratickou ústavu této země. 105 Hlavní zjištění: Podpora kyrgyzského parlamentu ze strany EU vedla k dosaţení pozitivních výsledků, pokud jde o posílení pravomocí zákonodárců a parlamentní administrativy, coţ vedlo ke zvýšení efektivnosti a významu tohoto orgánu. EU pomohla provést změny ústavy, které měly zásadní význam, a nyní pomáhá se zaváděním nového demokratického řádu. Přestoţe Kyrgyzstán i nadále čelí mnohým výzvám v procesu přechodu k demokracii, podpora Evropské unie pomohla posílit postavení parlamentu jakoţto ústřední demokratické instituce, která zemi umoţňuje udrţet si a rozšiřovat demokratické svobody, jeţ ji odlišují od okolních zemí regionu, vyznačujících se často typickými autoritativními reţimy. 3.23. Hospodářská, sociální a kulturní práva EU přikládá hospodářským, sociálním a kulturním právům stejný význam jako právům občanským a politickým, jsouc si vědoma univerzality, nedělitelnosti, vzájemné závislosti a souvislosti všech lidských práv, jak bylo potvrzeno na světové konferenci o lidských právech konané ve Vídni v roce 1993. Problematika hospodářských, sociálních a kulturních práv byla ve třetích zemích i nadále řešena prostřednictvím specifických nástrojů politiky EU v oblasti lidských práv. EU na příklad dne 22. března 2011 vydala prohlášení k připomenutí Světového dne vody, v němţ znovu potvrdila, ţe všechny státy odpovídají za zajištění lidských práv, pokud jde o přístup k nezávadné pitné vodě, jeţ musí být dostupná, z fyzického i ekonomického hlediska, a přijatelné kvality. 106 Jednání o hospodářských, sociálních a kulturních právech byla rovněţ předmětem dialogů a konzultací EU o lidských právech, jakoţ i souvisejících setkání zástupců občanské společnosti. Na příklad v listopadu roku 2011 Evropská unie ve městě Dháka v Bangladéši uspořádala seminář zástupců EU a bangladéšské občanské společnosti o lidských právech a důstojné práci. Cílem semináře bylo zajistit, aby se setkali relevantní aktéři z Bangladéše a Evropy a diskutovali o způsobech posilování sociálního rozměru globalizace a podpory Bangladéše při provádění agendy důstojné práce Mezinárodní organizace práce. Výsledky semináře byly projednány dne 30. listopadu 2011 na zasedání podskupiny společné komise zabývajícím se řádnou správou věcí veřejných a lidskými právy. V rámci Rady OSN pro lidská práva Evropská unie nadále veřejně podporovala řadu zvláštních postupů týkajících se hospodářských, sociálních a kulturních práv a spolupracuje s nimi; jedná se o mandáty v oblasti vzdělávání, bydlení, tělesného a duševního zdraví, výţivy, toxických a nebezpečných produktů a odpadů, vnitřně vysídlených osob, původního obyvatelstva, extrémní chudoby a přístupu k pitné vodě a k hygienické infrastruktuře. EU kromě toho nadále podporovala posilování systému dohledu uplatňovaného v rámci Mezinárodní organizace práce (ILO) a pravidelně vystupovala na zasedáních mezinárodní konference práce ILO a na zasedáních její správní rady v souvislosti se závaţnými případy porušování základních pracovních norem. EU nadále podporuje ILO, např. v oblasti obchodu a zaměstnanosti, statistických systémů, sociální ochrany a politik zaměstnanosti, jakoţ i v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. EU ve svých obecných vztazích s třetími zeměmi nadále vybízela k ratifikaci a uplatňování úmluv ILO o základních pracovních normách, a to i prostřednictvím technické spolupráce a úzké spolupráce s ILO, a ratifikaci a uplatňování těchto úmluv usnadňovala. V některých případech EU zahrnula otázky související se zaměstnaností, pracovněprávními předpisy a sociální ochranou do dvoustranných dialogů odborníků. 107 108 EU je pevně odhodlána prosazovat ve své obchodní politice základní pracovní normy a důstojnou práci pro všechny a systematicky zahrnuje podněty a pobídky ke spolupráci za účelem lepších pracovních podmínek do obchodních dohod, které sjednává. Návrhy obchodních dohod EU s jinými zeměmi a regiony jsou podrobovány pečlivému posouzení z hlediska jejich případného vlivu na sociální rozvoj, včetně pracovních norem. V souladu se systémem všeobecných preferencí EU mohou rozvojové země, které ratifikovaly a provedly základní pracovní normy ILO, získat při vývozu do EU zvláštní úlevy z celních sazeb. Prosazování hospodářských, sociálních a kulturních práv úzce souvisí s inkluzívním a spravedlivým rozvojem: je příznačné, ţe šest z osmi rozvojových cílů tisíciletí OSN klade silný důraz na lidský a sociální rozvoj. 3.24. Azyl, migrace, uprchlíci a vysídlené osoby Dne 18. listopadu 2011 Komise vydala sdělení o globálním přístupu k migraci a mobilitě, jeţ vymezuje zastřešující rámec pro vnější migrační politiku EU a stanoví způsob dialogu a spolupráce se třetími zeměmi v oblasti migrace a mobility. Jedním z hlavních prvků sdělení je podpora přístupu „zaměřeného na migranta“, spočívajícího na zásadě, ţe ústředním bodem analýzy a veškerých opatření je migrant. Ve sdělení se zdůrazňuje, ţe řízení migrace se nezabývá „toky“, „objemy“ a „trasami“, nýbrţ lidmi. Aby politiky byly relevantní, účinné a udrţitelné, musí být koncipovány tak, aby reagovaly na očekávání a problémy dotčených lidí. Průřezovým tématem globálního přístupu k migraci a mobilitě jsou proto lidská práva migrantů. Při uplatňování globálního přístupu jak formou dialogu tak formou spolupráce je na práva migrantů soustavně poukazováno s cílem zlepšit dodrţování lidských práv migrantů v zemích původu, stejně jako i v tranzitních a v cílových zemích. 109 Azyl a uprchlíci V roce 2011 bylo hlavní snahou v této oblasti budovat Evropu azylu. Dne 19. května 2011 bylo v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno rozšíření působnosti směrnice o dlouhodobě pobývajících rezidentech na osoby poţívající mezinárodní ochrany a dne 13. prosince 2011 bylo zveřejněno přepracované znění kvalifikační směrnice. Ve znění kvalifikační směrnice jsou posílena kritéria způsobilosti pro přiznání statusu mezinárodní ochrany, jakoţ i ustanovení týkající se nejlepších zájmů dítěte a rovnosti ţen a muţů, čímţ se sbliţují práva přiznávaná uprchlíkům a práva přiznávaná osobám poţívajícím doplňkové ochrany, přestoţe tyto dva statusy zatím nejsou harmonizovány. S cílem podpořit obtíţná jednání Komise v červnu roku 2011 přijala pozměněné návrhy přepracovaných směrnic o azylovém řízení a o podmínkách přijímání. Evropský parlament přijal postoje v prvním čtení k oběma původním návrhům ještě před tím, neţ byly předloţeny pozměněné návrhy. V Radě byla jednání obnovena rychlým tempem. Jen menšího pokroku bylo naproti tomu dosaţeno v jednáních o přepracovaném dublinském nařízení a po většinu roku 2011 byly pozastaveny rozhovory o nařízení o Eurodacu. V souvislosti s tímto systémem předloţila Komise zprávu o činnostech ústřední jednotky systému EURODAC, jeţ nadále dosahovala velmi uspokojivých výsledků, pokud jde o rychlost, výsledky, bezpečnost a nákladovou efektivnost. 110 V polovině roku 2011 zahájil činnost Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu. Na ţádost Řecka vypracovaly podpůrný úřad a řecké orgány v dubnu roku 2011 dvouletý operační plán, podle něhoţ budou od května do příslušné oblasti vyslány azylové podpůrné týmy. Hlavním úkolem podpůrného úřadu v prvním roce činnosti byl nicméně nábor pracovníků a vytvoření nezbytných struktur na Maltě. Agentura rovněţ přijala odpovědnost za provádění opatření praktické spolupráce, jakým je například vypracování osnov odborné přípravy v oblasti azylu. Komise agenturu nadále aktivně podporovala s cílem zajistit, aby byla co nejrychleji plně funkční. Očekává se, ţe formální jednání o účasti přidruţených zemí na činnosti Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu budou zahájena a snad i dokončena během prvního pololetí roku 2012. Důleţitou sloţkou azylové politiky byla i nadále solidarita. Komise dne 2. prosince 2011 přijala sdělení o solidaritě uvnitř EU v oblasti azylové politiky. Ve sdělení se usiluje o posílení praktické, technické a finanční spolupráce a o posun k lepšímu rozdělení odpovědnosti a lepší správě azylového systému, a potaţmo příspěvek k dokončení společného evropského azylového systému do roku 2012. Pokračoval projekt Evropské unie EUREMA, v jehoţ rámci dochází k přesídlování uprchlíků z Malty do dalších členských zemí EU, a v dubnu roku 2011 členské státy potvrdily zahájení jeho druhé fáze; spolu s dvoustrannými závazky je cílem nového projektu přesídlit v letech 2011 a 2012 více neţ 360 uprchlíků. Solidarita EU v oblasti azylu byla přínosná i pro třetí země. V průběhu roku 2011 bylo v členských státech EU, z nichţ v deseti existují roční programy znovuusídlování, usídleno zhruba 3 000 uprchlíků. V rámci vnějšího rozměru azylové politiky byla před koncem roku 2011 obnovena jednání o společném programu EU pro znovuusídlování, zaloţená na kompromisním návrhu na stanovení „konkrétních společných priorit EU v oblasti znovuusídlování na rok 2013“. 111 Pokračovaly stávající regionální programy ochrany. Dne 1. prosince 2011 byl zahájen regionální program ochrany pro severní Afriku zaměřený na Egypt, Libyi a Tunisko Činnosti byly prováděny pouze v Egyptě a Tunisku. Z důvodu bezpečnostní situace nebyla v Libyi v roce 2011 obnovena přítomnost Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Migrace Byla úspěšně uzavřena jednání o směrnici EU o jednotném povolení k pobytu a práci na území EU pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě2. Směrnice oprávněně pobývajícím pracovníkům ze třetích zemí zaručuje rovné zacházení v řadě oblastí, především pracovní podmínky, sociální zabezpečení, uznávání diplomů, daňové výhody a vzdělávání, ale také svobodu sdruţování. Pokračují jednání o návrzích směrnic o příslušnících třetích zemí převedených v rámci společnosti3 a o sezónních pracovnících4. Důleţitým bodem jednání v Radě a Evropském parlamentu je rozsah práv, která by měla být zaručena příslušníkům třetích zemí. Pokračovalo provádění akčního plánu pro nezletilé osoby bez doprovodu (2010– 2014)5. Plán prosazuje společný přístup EU zaloţený na zásadě nejvlastnějších zájmů dítěte. 2 3 4 5 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:343:0001:0009:CS:PDF. Dokument KOM(2010) 378 v konečném znění. Dokument KOM(2010) 379 v konečném znění. Dokument KOM(2010) 213 v konečném znění. 112 Silné záruky v oblasti základních práv migrantů, jakoţ i potřebu pozitivního postoje k rozmanitosti a rovné zacházení podporuje „Evropský program pro integraci státních příslušníků třetích zemí“. Aby byla dodrţována práva a povinnosti ze strany jak migrantů, tak přijímajících společností, je třeba vynaloţit úsilí na boj proti diskriminaci a poskytnout migrantům nástroje, s jejichţ pomocí se mohou seznámit se základními hodnotami a pravidly EU a jejích členských států. Dne 23. února 2011 Komise zveřejnila hodnocení dohod EU o zpětném přebírání osob, stanovené Stockholmským programem. Jedním z hlavních bodů hodnocení bylo sledování provádění dohod o zpětném přebírání osob, a to včetně záruk v oblasti lidských práv. Aniţ by zpochybňovala stávající acquis EU a další příslušné mezinárodní nástroje, jeţ musí být při provádění dohod o zpětném přebírání vţdy dodrţovány, navrhla Komise několik moţných doprovodných opatření, jeţ by v budoucnosti zajistila plné dodrţování lidských práv navracených osob. V hodnocení Komise rovněţ nastínila myšlenku zahájit pilotní projekt, v jehoţ rámci by byla sledována situace osob, které byly zpětně převzaty na základě některé z readmisních dohod. Toto hodnocení bylo také základem závěrů Rady pro spravedlnost a vnitřní věci přijatých dne 9. června 2011. V závěrech byla výše uvedená doporučení Komise týkající se lidských práv vzata v úvahu jen ve velmi omezené míře. 113 3.25. Obchodování s lidmi Obchodování s lidmi je závaţný trestný čin a mimořádně závaţný způsob porušování lidských práv. Má mnoho forem, na příklad obchodování za účelem sexuálního vykořisťování, nucené práce, nuceného ţebrání nebo sluţby v domácnosti či za účelem odebírání lidských orgánů. Obchodování s lidmi výslovně zakazuje článek 5 Listiny základních práv Evropské unie. Podle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (z ledna roku 2010) vyneseného ve věci Rancev vs. Kypr a Rusko představuje obchodování s lidmi porušení článku 4 Evropské úmluvy o lidských právech, který zakazuje otroctví a nucené práce. Řešení otázky obchodování s lidmi zůstalo pro Unii a členské státy prioritou. V roce 2011 byla přijata nová směrnice o boji proti obchodování s lidmi, vyznačující se přístupem zohledňujícím lidská práva a hledisko pohlaví; funkce se ujala koordinátorka EU pro boj proti obchodování s lidmi; a v neposlední řadě byla vydána první prováděcí zpráva k dokumentu zaměřenému na konkrétní kroky k posílení vnějšího rozměru opatření proti obchodování s lidmi. V dubnu roku 2011 byla Radou a Evropským parlamentem přijata nová směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí. Směrnice se vyznačuje zřetelným přístupem zohledňujícím lidská práva a hledisko pohlaví a opírá se o protokol Organizace spojených národů o obchodování s lidmi a na Úmluvě Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi. Její působnost zahrnuje obchodování za účelem všech forem vykořisťování. Směrnice obsahuje obsáhlá ustanovení o pomoci obětem a jejich ochraně s cílem zaručit jejich lidská práva a zabránit jejich další viktimizaci. Členským státům směrnice ukládá, aby poskytovaly zvláštní zacházení zvláště zranitelným obětem, a obsahuje konkrétní ustanovení o pomoci dětským obětem obchodování. V souladu s Listinou základních práv Evropské unie a Úmluvou Organizace spojených národů o právech dítěte z roku 1989 musí být prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte. Kromě toho směrnice stanoví pravidlo 114 extrateritoriální příslušnosti, které je kromě jiných důleţité především v případech sexuální turistiky. 115 V červenci roku 2011 proběhlo setkání v rámci neformální sítě sdruţující vnitrostátní zpravodaje nebo rovnocenné mechanismy pro boj proti obchodování s lidmi. Na setkání byla projednána různá témata, mimo jiné spolupráce a partnerství všech aktérů zapojených do politiky boje proti obchodování s lidmi, mezi něţ patří organizace občanské společnosti zabývající se ochranou lidských práv. Pro účinnou tvorbu politik mají zásadní význam spolehlivé a srovnatelné údaje. Z toho důvodu Komise v roce 2011 poprvé na úrovni EU zahájila iniciativu zaměřenou na sběr údajů o obchodování s lidmi. Shromáţděné údaje poskytnou informace mimo jiné o pohlaví, věku, typu vykořisťování a státní příslušnosti obětí obchodování s lidmi a o pohlaví a státní příslušnosti pachatelů, coţ umoţní lepší zacílení opatření, a to i ve vztahu ke třetím zemím a regionům. Rada pro spravedlnost a vnitřní věci v červnu roku 2011 přijala první zprávu o provádění dokumentu zaměřeného na konkrétní kroky k posílení vnějšího rozměru EU ohledně opatření proti obchodování s lidmi6. Zpráva obsahuje úplný přehled projektů a opatření prováděných členskými státy EU, agenturami EU a Evropskou komisí ve třetích zemích a regionech. Mnohé z projektů vycházejí z přístupu k obchodování s lidmi zohledňujícího lidská práva a zaměřují se na prevenci prvotních příčin obchodování s lidmi, jakými jsou například chudoba či diskriminace. 6 První zpráva o provádění dokumentu z roku 2009 zaměřeného na konkrétní kroky k posílení vnějšího rozměru EU ohledně opatření proti obchodování s lidmi z června roku 2011, http://ec.europa.eu/anti-trafficking/entity.action?id=27f3528b-8d2e-419d-b6307d78a70ef3d7. 116 U příleţitosti Evropského dne pro boj proti obchodování s lidmi v roce 2011 uspořádaly Komise a polské předsednictví setkání sedmi agentur působících v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (Evropského institutu pro rovnost ţen a muţů, Eurojustu, Europolu, Agentury pro základní práva, Evropské policejní akademie (CEPOL), agentury Frontex a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu). Na setkání bylo přijato společné prohlášení o budoucí spolupráci těchto agentur v boji proti obchodování s lidmi, v němţ se zavázaly, ţe budou při výkonu své činnosti plně dodrţovat lidská práva. V roce 2011 Komise pokračovala v dalším vývoji internetových stránek EU věnovaných boji proti obchodování s lidmi, jeţ zahrnují informace o politice a právních předpisech na úrovni EU a na úrovni členských států. Uvádí rovněţ kontaktní informace příslušných vládních a nevládních organizací a podávají přehled projektů financovaných Komisí a publikací různých zúčastněných stran, včetně informací o souvislostech mezi lidskými právy a obchodováním s lidmi7. Adresa internetových stránek je: http://ec.europa.eu/anti-trafficking. V roce 2011 byly jmenováni členové třetí skupiny odborníků pro boj proti obchodování s lidmi. Členy skupiny jsou specialisté na otázky lidských práv a rovnosti ţen a muţů, kteří Komisi poskytují poradenství v oblasti politiky a právních předpisů. Obchodováním s lidmi se zabývalo i sdělení z roku 2011 o obnovené strategii EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014, a to v kontextu lepšího provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv. V roce 2011 byl přijat globální přístup k migraci a mobilitě8, jenţ představuje zastřešující rámec vnější migrační politiky EU. V přístupu je zopakován význam spolupráce se 7 8 Na příklad projekt „Průvodce právy (The Right Guide)“, nástroj pomáhající nevládním organizacím při posuzování dopadu právních předpisů a opatření pro boj proti obchodování s lidmi na lidská práva, jenž má být využíván pro účely ovlivňování vlád založeného na důkazech http://ec.europa.eu/anti-trafficking/entity?id=7dbb0353-cb8a-4bcc-a3fa34dfbe01bbca. Sdělení Komise: globální přístup k migraci a mobilitě (KOM(2011) 743 v konečném znění). 117 třetími zeměmi původu, zeměmi tranzitu a zeměmi určení a za jeden ze čtyř pilířů je označena prevence a omezování nelegální migrace a obchodování s lidmi. 118 Komise v roce 2011 financovala řadu projektů zaměřených na předcházení obchodování s lidmi a jeho řešení z hlediska lidských práv, a to jak v EU tak i mimo ni. V roce 2011 proběhla cílená výzva k překládání projektů týkajících se boje proti obchodování s lidmi v rámci programu „Předcházení trestné činnosti a boj proti ní“ –jako součást obecného programu „Bezpečnost a ochrana svobod“ (2007–2013). Výzva k předkládání návrhů byla v prosinci roku 2011 zveřejněna i v rámci programů Daphne, které přispívají k ochraně dětí, mladých lidí a ţen proti všem formám násilí (páchaného na základě pohlaví), včetně obchodování s lidmi. Boj proti obchodování s lidmi je součástí několika dvoustranných akčních plánů v rámci evropské politiky sousedství a dohod o stabilizaci a přidruţení se zeměmi západního Balkánu. Na summitu východního partnerství v září roku 2011 se účastníci dohodli na posílení spolupráce a koordinace při řešení problému obchodování s lidmi. Byly financovány projekty v rámci nástroje předvstupní pomoci a nástroje pro technickou pomoc a výměnu informací (TAIEX). Otázka obchodování s lidmi se stala součástí politického dialogu se třetími zeměmi, a to především v rámci dialogů a konzultací o lidských právech. EU podporovala mezinárodní úsilí na různých fórech OSN tím, ţe se zasazovala o prevenci, ochranu obětí a pomoc těmto obětem, o vytvoření právního rámce, rozvoj politiky a vymáhání práva, mezinárodní koordinaci a spolupráci v oblasti boje proti obchodování s lidmi. Boj proti obchodování s lidmi je prioritou v rámci zeměpisné a tematické spolupráce EU se třetími zeměmi. Je pravidelně zahrnován do strategických dokumentů jednotlivých zemí a do národních a regionálních orientačních programů, coţ bylo potvrzeno v přezkumech v polovině období na léta 2011 aţ 2013. Finanční prostředky jsou k dispozici v rámci nástrojů financování, jakými jsou mimo jiné nástroj stability a evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR). Ve víceletém strategickém dokumentu na období 2011–2013 pro tematický program spolupráce se třetími zeměmi v oblasti migrace a azylu je obchodování s lidmi uvedeno jako jedna z tematických priorit. 119 120 Směrnicí byla zřízena funkce koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi. Komisí byla do ní jmenována Myria Vassiliadou, která zahájila činnost v březnu roku 2011. Úkolem koordinátorky bude mimo jiné zajistit obecnou strategickou orientaci politiky v oblasti obchodování s lidmi a přispívat k zpřesňování stávajících nebo nových politik EU ohledně boje proti obchodování s lidmi, zejména ve vztahu k třetím zemím. Bude také dohlíţet na to, aby byly řádně vyuţívány a uvolňovány veškeré vhodné prostředky na činnost EU v boji proti obchodování s lidmi. Od svého nástupu do úřadu se koordinátorka EU pro boj proti obchodování s lidmi zaměřila na dosahování větší soudrţnosti politik týkajících se boje proti obchodování s lidmi, a to mimo jiné i začleňováním dané otázky do různých politických oblastí, a na zajišťování lepší koordinace mezi aktéry působícími v této oblasti včetně agentur EU, členských států a mezinárodních subjektů. Soustavně přitom kladla důraz na to, ţe při řešení tohoto problému je důleţité uplatňovat přístup zohledňující lidská práva a hledisko pohlaví. 3.26. Rasismus, xenofobie, nediskriminace a respektování rozmanitosti V roce 2011 EU nadále významnou měrou přispívala k boji proti všem formám rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a podobných druhů nesnášenlivosti na celém světě. Uvnitř EU bylo toto úsilí nadále podporováno politikou konkrétních opatření zahrnujících právní předpisy, zvyšování povědomí, sběr dat a poskytování finanční podpory na projekty občanské společnosti. Dne 21. března 2011, u příleţitosti Mezinárodního dne za odstranění rasové diskriminace vydala vysoká představitelka Ashtonová jménem EU prohlášení, v němţ uvedla, ţe EU odsuzuje „všechny formy rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a obdobných typů nesnášenlivosti, včetně diskriminace na základě sexuální orientace, jeţ jsou v naprostém rozporu s hodnotami, na kterých je EU zaloţena“. 121 V rámci své vnější činnosti Evropská unie nadále nastolovala otázky týkající se rasismu a xenofobie při svých politických dialozích se třetími zeměmi, například s Ruskem. Tyto otázky jsou rovněţ nadále zohledňovány ve strategiích spolupráce; například v rámci akčních plánů evropské politiky sousedství se partnerské země zavazují, ţe budou bojovat proti všem formám diskriminace, náboţenské nesnášenlivosti, rasismu a xenofobie. EU pokračovala ve spolupráci s regionálními orgány, jako je Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI) v rámci Rady Evropy. V rámci OBSE Evropská unie úzce spolupracovala za účelem dosaţení pokroku při plnění závazků přijatých 56 zúčastněnými státy OBSE, pokud jde o boj proti rasismu, xenofobii a diskriminaci. Na mnohostranné úrovni Evropská unie v boji proti rasismu a diskriminaci aktivně spolupracovala také s OSN. Podpořila mandát zvláštního zpravodaje OSN pro současné podoby rasismu, xenofobie a související nesnášenlivosti Mutama Ruteerea a jeho předchůdce Githua Muigaie. Deset let po konání Světové konference proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a související nesnášenlivosti v roce 2001 se Evropská unie nadále plně angaţuje při naplňování cíle durbanské konference z roku 2001, jímţ je úplné odstranění rasismu a rasové diskriminace, xenofobie a související nesnášenlivosti. Univerzálním základem pro úsilí v oblasti předcházení rasismu, jeho odstraňování a boje proti němu je Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (ICERD). Evropská unie nadále vyzývala všechny státy, které tuto úmluvu dosud neratifikovaly nebo v plném rozsahu neprovedly, aby tak učinily. 122 EU nadále začleňovala boj proti diskriminaci do činnosti v oblasti mezinárodní spolupráce. Prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) podporovala Evropská unie široké spektrum organizací občanské společnosti při realizaci přibliţně 120 aktuálních projektů, a to v celkové hodnotě zhruba 24 milionů EUR. Dále prostřednictvím EIDHR podporovala Úřad vysoké komisařky OSN pro lidská práva při uplatňování stávajících mezinárodních standardů v oblasti rovnosti a nediskriminace, zejména Mezinárodní úmluvy o odstranění rasové diskriminace. Světová konference proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a související nesnášenlivosti pro rok 2001 se konala v jihoafrickém Durbanu od 31. srpna do 8. září 2001. Evropská unie významně přispěla k úspěchu durbanské konference. Na konferenci byly konsensuálně přijaty Durbanská deklarace a akční program, představující rámec, který napomáhá vládám, nevládním organizacím a dalším institucím v jejich úsilí v boji proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a související nesnášenlivosti. Ve dnech 20. aţ 24. dubna 2009 se ve švýcarské Ţenevě konala durbanská hodnotící konference. Na ní byl vyhodnocen pokrok při plnění cílů stanovených v roce 2001 durbanskou konferencí. Dne 22. září 2011 se v New Yorku uskutečnilo setkání na vysoké úrovni, na němţ bylo přijato usnesení Valného shromáţdění připomínající 10. výročí přijatí Durbanské deklarace a akčního programu. 123 3.27. Práva příslušníků menšin Příslušníci menšin ve všech regionech světa nadále čelí váţným hrozbám, diskriminaci a rasismu a často jsou vyloučeni z plné účasti na ekonomickém, politickém, sociálním a kulturním ţivotě dostupném většinovým skupinám obyvatel v zemích či společnostech, kde ţijí. Smlouva o Evropské unii výslovně stanoví, ţe práva příslušníků menšin patří k hodnotám, na nichţ je EU zaloţena a které se EU zavazuje podporovat ve svých vztazích s okolním světem. Na mezinárodní úrovni je hlavním referenčním dokumentem o právech příslušníků menšin Deklarace OSN o právech příslušníků národnostních, etnických, náboţenských a jazykových menšin. V Evropě přijala Rada Evropy Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin a Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků. Ochrana menšin je jednou z klíčových otázek v rámci kodaňských politických kritérií pro přistoupení k EU. Právě v souvislosti s touto skutečností je nadále posuzován přístup kandidátských zemí a potenciálních kandidátských zemí k problematice menšin ve zprávách o pokroku předkládaných Evropskou komisí. EU naopak poskytla kandidátským zemím a potenciálním kandidátským zemím účelově zaměřenou předvstupní finanční pomoc s cílem pomoci jim se zaváděním nezbytných politických, hospodářských a institucionálních reforem v souladu se standardy EU. Podporované projekty týkající se příslušníků menšin jsou zaměřeny převáţně na sníţení sociálních rozdílů a na zvýšení kvality ţivota a prosazování jejího zlepšení. Posílení sociální soudrţnosti v těchto zemích se týká začleňování znevýhodněných osob, boje proti diskriminaci a posilování lidského kapitálu, zejména reformou vzdělávacích systémů. 124 Problematika menšin byla i nadále významnou součástí vztahů EU s jinými částmi světa a EU se k problematice menšin pravidelně vyjadřovala v rámci politických dialogů, které vedla se třetími zeměmi. Problematika menšin byla začleněna rovněţ do strategií spolupráce a akčních plánů. Strategický dokument EU pro Kolumbii na období let 2007 aţ 2013 se např. zabývá otázkou příslušníků menšin z hlediska humanitární situace a stavu lidských práv a k jeho hlavním prioritám patří budování míru prostřednictvím zapojení marginalizovaných občanů do místní správy a participační ekonomiky, jakoţ i prosazování lidských práv, řádná správa věcí veřejných a boj proti beztrestnosti. Dalším příkladem je přímý odkaz na dodrţování práv příslušníků národnostních menšin uvedený v akčním plánu evropské politiky sousedství s Ukrajinou. EU se aktivně podílela na prosazování a ochraně práv příslušníků menšin na fórech OSN. K postupům OSN patří Fórum pro problematiku menšin a práce nezávislé expertky OSN na problematiku menšin. EU rovněţ nadále spolupracovala s dalšími mezinárodními organizacemi a mnohostrannými subjekty činnými v této oblasti, jako je Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a její vysoký komisař pro národnostní menšiny a Rada Evropy. EU mimo to pokračovala ve vyuţívání široké škály nástrojů pro finanční a technickou spolupráci, včetně dvoustranné spolupráce s vládami a přímé podpory určené občanské společnosti, které se navzájem doplňují a koordinovaně přispívají k prosazování a ochraně práv příslušníků menšin. 125 Za tímto účelem EU na základě dvoustranné spolupráce podporuje vládní programy a politiky, které jsou zaměřeny na otázku menšin nebo by je mohly případně ovlivňovat. EU také podporovala organizace občanské společnosti zabývající se ochranou a prosazováním práv příslušníků menšin, zejména prostřednictvím EIDHR. Tím především pomáhala potlačovat diskriminaci a prosazovat ochranu a rozvoj rovného zapojení ţen a muţů z menšinových společenství do společenského, hospodářského a politického ţivota v rámci širšího kontextu posilování lidských práv a prosazovat politický pluralismus a demokratickou účast na politickém ţivotě. EIDHR v současné době přispívá částkou více neţ 90 000 EUR na financování projektu zaměřeného na zlepšení politické účasti a zastoupení Romů i jiných národnostních menšin v Bosně a Hercegovině, čímţ podporuje jejich začlenění a hájí jejich zájmy a práva. Menšiny, zejména pak Romové, kteří jsou v Bosně a Hercegovině největší menšinou, se potýkají s odkazem diskriminace, která jiţ po generace přispívá k šíření chudoby, nezaměstnanosti, bezdomovectví a nedostatečnému přístupu ke vzdělání. Ačkoliv jsou v ústavě Bosny a Hercegoviny zakotveny mezinárodní normy v oblasti lidských práv, právo „být volen“ mají jen „konstitutivní národy“ (Bosňané, Chorvati a Srbové). Podle ústavy se příslušníci národnostních menšin nemohou účastnit nejvyšší roviny politického ţivota na státní úrovni a na úrovni entit. Cílem uvedeného projektu je proto přispět k vytváření lepších podmínek pro zastoupení a účast Romů a dalších menšin na politickém ţivotě na státní úrovni prostřednictvím podpory začlenění kategorie národnostních menšin do ústavy Bosny a Hercegoviny, jakoţ i posílit politickou účast a budování kapacit Romů tak, aby dosáhli většího vlivu v rozhodovacích procesech. 126 3.28. Práva osob se zdravotním postiţením Dne 22. ledna 2011 se Evropská unie stala smluvní stranou Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postiţením (Convention on the Rights of Persons with Disabilities CRPD ). Jedná se o historický krok vzhledem k tomu, ţe CRPD je první komplexní smlouvou v oblasti lidských práv, která byla ratifikována EU jakoţto „organizací regionální integrace“. EU se poprvé jako smluvní strana aktivně zúčastnila konference smluvních stran CRPD, která se konala v září roku 2011. Cílem CRPD je zajistit, aby osoby se zdravotním postiţením mohly vyuţívat svých práv na stejném základě jako všichni ostatní občané. CRPD stanoví pro osoby se zdravotním postiţením minimální normy na ochranu celé řady lidských práv a základních svobod. Pro EU to znamená v rámci jejích pravomocí zajistit, aby politiky na úrovni EU, legislativní opatření a programovací činnosti byly v souladu s ustanoveními CRPD, pokud jde o práva osob se zdravotním postiţením. Ve strategii EU pro pomoc osobám se zdravotním postiţením na období let 2010–2020, která byla přijata v listopadu roku 2010 a jejíţ cílem je napomáhat provádění ustanovení CPRD jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států, byla oblast „vnější činnosti“ označena jako jedna z osmi hlavních oblastí činnosti. Tato strategie doplňuje a podporuje opatření členských států, které mají v oblasti politik týkajících se osob se zdravotním postiţením hlavní odpovědnost. Problematika osob se zdravotním postiţením byla čím dál více projednávána v rámci politických a specializovaných dialogů (včetně dialogů o lidských právech) mezi EU a třetími zeměmi; ratifikace CRPD ze strany EU pro to byla dalším důvodem. EU zejména vyzvala všechny státy k ratifikaci CRPD a jejímu plnému provádění. Například v průběhu roku 2011 byla problematika osob se zdravotním postiţením předmětem jednání s Palestinskou samosprávou a s Ruskem. 127 V průběhu roku 2011 EU i nadále potvrzovala a prosazovala dodrţování lidských práv osob se zdravotním postiţením v rámci příslušných regionálních a mezinárodních fór. Společně se zeměmi Latinské Ameriky a v návaznosti na úzkou konzultaci s organizací UNICEF a s organizacemi občanské společnosti například navrhla na 66. zasedání Valného shromáţdění OSN rezoluci o právech dítěte se zvláštním zaměřením na děti se zdravotním postiţením. V rámci přípravy této rezoluce EU rovněţ uspořádala ve spolupráci s Uruguají (jménem skupiny latinskoamerických a karibských států; GRULAC), odborem OSN pro ekonomické a sociální věci a organizací UNICEF doprovodnou akci s názvem „Interaktivní panelová diskuze o prosazování a ochraně práv dětí se zdravotním postiţením“, která se konala v New Yorku v červnu roku 2011. EU rovněţ usiluje o začlenění otázky osob se zdravotním postiţením z hlediska dodrţování práv do dalších fór a dokumentů OSN. EU rovněţ pokračovala v úsilí o ochranu a prosazování práv osob se zdravotním postiţením mimo EU tím, ţe jejich problematiku systematicky zahrnovala do rozvojové spolupráce EU. Financování zaměřené na osoby se zdravotním postiţením je poskytováno v rámci několika finančních nástrojů EU, například v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci (DCI), Evropského rozvojového fondu (EDF), evropského nástroje sousedství (ENPI) a evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR). V roce 2011 EU financovala více neţ 20 projektů zvlášť zaměřených na osoby se zdravotním postiţením (celková výše rozpočtu činila více neţ 12 milionů EUR). V listopadu roku 2010 Komise přijala Evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postiţením na období let 2010–20209, jejímţ cílem je napomáhat v provádění ustanovení CPRD. Strategie se zaměřuje na odstranění překáţek v osmi hlavních oblastech: přístupnost, zapojení do společnosti, rovnost, zaměstnanost, vzdělávání a odborná příprava, sociální ochrana, zdraví a vnější činnost. 9 http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0636:FIN:CS:PDF 128 Pokud jde o vnější činnost, je cílem strategie prosazovat práva osob se zdravotním postiţením, a to i v rozvojových programech a na mezinárodních fórech (např. OSN, Rada Evropy, OECD). „Počáteční plán na provádění Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postiţením“10 stanoví mimo jiné tato klíčová opatření a časový harmonogram pro zahájení uplatňování strategie: zajistit, aby se rozvojová spolupráce EU vztahovala i na osoby se zdravotním postiţením, a to jak prostřednictvím projektů/programů zvlášť zaměřených na osoby se zdravotním postiţením, tak prostřednictvím důraznějšího prosazování problematiky zdravotního postiţení; podporovat vnitrostátní úsilí partnerských zemí o podepsání, ratifikaci a provádění CRPD; případně podporovat institucionální posilování organizací osob se zdravotním postiţením v partnerských zemích a organizací zabývajících se zdravotním postiţením a rozvojem; prosazovat, aby infrastruktura financovaná v rámci rozvojových projektů EU splňovala poţadavky na přístupnost osob se zdravotním postiţením; případně zdůrazňovat problematiku osob se zdravotním postiţením jako otázku lidských práv v rámci dialogů o lidských právech mezi EU a třetími zeměmi, a to na základě zásad CRPD. 3.29. Problematika původního obyvatelstva Zásady angaţovanosti EU vůči původním národům se uplatňují v kontextu Deklarace OSN o právech původního obyvatelstva z roku 2007, která prosazuje práva původních národů na celém světě a zajišťuje jejich trvalý rozvoj. 10 http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=SEC:2010:1324:FIN:EN:PDF 129 EU usiluje o začlenění otázky lidských práv, včetně problematiky původního obyvatelstva, do všech aspektů svých vnějších politik, a to i do politických dialogů se třetími zeměmi a regionálními organizacemi, na mnohostranných fórech jako například v rámci Organizace spojených národů, a prostřednictvím poskytování finanční podpory. Od roku 1994, kdy byl vyhlášen Mezinárodní den původního obyvatelstva, vydával nejdříve komisař pro vnější vztahy a evropskou politiku sousedství téměř kaţdoročně prohlášení u příleţitosti tohoto mezinárodního dne, který připadá na 9. srpna; nyní tak činí vysoká představitelka. Kromě toho delegace EU na celém světě pořádají dne 9. srpna či kolem tohoto data řadu událostí, včetně setkání s vedoucími představiteli původních národů, tiskových konferencí, publikování článků ve sdělovacích prostředcích, účasti na seminářích a návštěv projektů financovaných Evropskou unií. EU se i nadále aktivně podílela na fórech Organizace spojených národů věnovaných problematice původního obyvatelstva a přispívala ke spolupráci mezi agenturami OSN, které se otázkou původního obyvatelstva zabývají. V roce 2011 se EU připojila ke konsensu na pravidelném zasedání třetího výboru Valného shromáţdění OSN ohledně rezoluce o právech původního obyvatelstva a přibliţně polovina členských států EU tuto rezoluci podpořila. Rezoluce obsahovala rozhodnutí o uspořádání plenárního zasedání Valného shromáţdění na vysoké úrovni pod názvem Světová konference o původním obyvatelstvu, které se má konat v roce 2014. EU rovněţ učinila prohlášení o problematice původního obyvatelstva ve třetím výboru i na zasedání mechanismu odborníků pro práva původního obyvatelstva konaném v roce 2011 a účastnila se interaktivního dialogu se zvláštním zástupcem Jamesem Anayou o situaci v oblasti lidských práv a základních svobod původního obyvatelstva. 130 Problematika původního obyvatelstva byla i nadále začleňována do strategií EU pro rozvojovou spolupráci. Strategický dokument pro Kolumbii na období let 2007 aţ 2013 se např. zabývá otázkou původního obyvatelstva z hlediska humanitární situace a stavu lidských práv a k jeho hlavním prioritám patří budování míru prostřednictvím zapojení marginalizovaných občanů do místní správy a participační ekonomiky, jakoţ i prosazování lidských práv, řádná správa věcí veřejných a boj proti beztrestnosti. Dalším příkladem je strategický dokument pro Peru na období let 2007 aţ 2013, ve kterém se počítá s explicitním začleněním původního obyvatelstva v rámci podpory modernizace státu, posilování řádné správy věcí veřejných a sociálního začlenění. EU rovněţ přímo podporuje organizace občanské společnosti, které se věnují problematice původního obyvatelstva, zejména prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR). V rámci tohoto nástroje financování existuje široká škála moţností pro konkrétní opatření týkající se původního obyvatelstva, které lze uskutečňovat na vnitrostátní, mezinárodní či regionální úrovni. EU uznává, ţe obránci práv původního obyvatelstva čelí v mnoha zemích na celém světě zvláštnímu ohroţení a ostré represi, o čemţ svědčí četné mezinárodní zprávy včetně zprávy zvláštní zpravodajky OSN pro otázky obránců lidských práv. V roce 2011 byl prostřednictvím EIDHR financován ve výši 1,2 milionů EUR regionální projekt zaměřený na podporu a posilování sítě obránců lidských práv původního obyvatelstva v Nepálu, Bangladéši, Indii, Kambodţi, Indonésii, Malajsii, na Filipínách a v Thajsku. 131 Od roku 2011 je z prostředků EIDHR ve výši 1,2 milionů EUR financován projekt zaměřený na posilování sítě obránců lidských práv původního obyvatelstva, jeţ monitoruje a dokumentuje porušování lidských práv původního obyvatelstva v Asii s cílem zvyšovat povědomí o právech původního obyvatelstva na místní i mezinárodní úrovni a chránit jednotlivce i skupiny prosazující a chránící práva původního obyvatelstva v Asii. Tento projekt je zaměřen na Nepál, Bangladéš, Indii, Kambodţu, Indonésii, Malajsii, Filipíny a Thajsko a jeho cílem je zabývat se nedostatkem právního uznání a odpovídajících politik na ochranu lidských práv původního obyvatelstva v Asii, kde ţije přibliţně 200 milionů z celkového odhadovaného počtu 350 milionů celosvětové populace původního obyvatelstva. V těchto zemích ţije většina původního obyvatelstva pod hranicí chudoby; tito lidé trpí všemi formami diskriminace, mají omezený přístup k politickým rozhodovacím procesům a k soudním systémům a jsou oběťmi porušování nejen jejich individuálních, ale také jejich kolektivních práv. Neuznání práva původního obyvatelstva na půdu vedlo k vzrůstajícímu zabírání půdy a nucenému vysídlení v souvislosti se zakládáním polí, s rozsáhlými projekty těţební činnosti, přehradami, infrastrukturou a chráněnými oblastmi. Mnoho případů porušování lidských práv původního obyvatelstva navíc nebylo dosud zdokumentováno a nahlášeno, neboť komunity původního obyvatelstva mají nízké povědomí o svých právech a činnost zaměřená na prosazování těchto práv je i nadále velmi omezená, zejména v oblastech zasaţených konfliktem; práce obránců práv původního obyvatelstva je v důsledku toho klíčová. 132 4. ČINNOST EU NA MEZINÁRODNÍCH FÓRECH 4.1. 66. zasedání Valného shromáţdění OSN Třetí výbor (sociální, humanitární a kulturní záleţitosti) formálně zahájil svou činnost v rámci 66. zasedání Valného shromáţdění dne 3. října 2011 a dokončil ji dne 22. listopadu 2011. Na konci zasedání výbor přijal 66 rezolucí, z nichţ 16 nich bylo přijato na základě hlasování, při němţ se potvrdila rozpolcenost ohledně určitých otázek. EU na zasedání dosáhla všech svých hlavních cílů. Úsilí EU bylo podpořeno dvěma informačními kampaněmi v New Yorku a v hlavních městech třetích zemí zaměřenými na podporu rezolucí týkajících se jednotlivých zemí a rezolucí o svobodě náboţenského vyznání a přesvědčení; informační akce byly uspořádány v úzké spolupráci s podobně smýšlejícími zeměmi. Ve třetím výboru byly úspěšně přijaty čtyři iniciativy EU. V souvislosti s nedávným pozitivním vývojem v Barmě/Myanmaru se uskutečnilo jednání o situaci v oblasti lidských práv v této zemi, coţ bylo patrné na vyváţeném zapojení této země do procesu jednání. Rezoluce byla přijata a setkala se s pozitivní podporou většího počtu partnerů neţ kdykoli v minulosti. Rovněţ byla přijata rezoluce o situaci v oblasti lidských práv v KLDR (předloţená společně s Japonskem), také s dosud největší podporou. V průběhu jednání KLDR neměnila svůj vzorec chování a odmítala se v této otázce angaţovat. 133 Pokud jde o tematické otázky, byla rezoluce o právech dítěte, představující společnou iniciativu EU a skupiny latinskoamerických a karibských států (GRULAC), přijata na základě konsensu stejně jako během předchozích zasedání, byť aţ po zamítnutí dvou negativních změn předloţených Pákistánem a Sýrií. V letošním roce se rezoluce zaměřila na děti se zdravotním postiţením. Rezoluce o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace zaloţené na náboţenském vyznání nebo přesvědčení, iniciativa vedená EU, byla přijata na základě konsensu. EU dále podporovala rezoluci o situaci v oblasti lidských práv v Íránu, prosazovanou Kanadou; tato rezoluce byla přijata větším a uspokojivým rozdílem hlasů. Meziregionálně zaměřená rezoluce o situaci v Sýrii získala během posledního dne zasedání velkou většinu hlasů, a to i ze strany zemí, které obvykle rezoluce týkající se jednotlivých zemí nepodporují, včetně arabských zemí s výjimkou samotné Sýrie. Organizace islámské spolupráce (OIC) předloţila text vycházející z rezoluce Rady pro lidská práva 16/18 s názvem „Boj proti nesnášenlivosti, negativním stereotypům, stigmatizaci, diskriminaci, podněcování k násilí a násilí vůči osobám z důvodu náboţenského vyznání či přesvědčení“, který však zpočátku obsahoval určité problematické formulace. V návaznosti na rozsáhlá a z velké části dvoustranná jednání vzešel kompromisní balíček, který EU byla schopna přijmout na základě dohody, ţe po přijetí textu OIC dojde k jednoznačnému vyjasnění postojů. S ohledem na probíhající události na Středním východě a v severní Africe USA znovu předloţily iniciativu o ţenách a politické účasti, kterou se Valné shromáţdění zabývalo jiţ na svém 58. zasedání a která je zaměřena rovněţ na politickou účast ţen na procesu politické transformace. 134 EU byla při hlasování kromě dvou případů jednotná. Členské státy EU byly po třech letech dílčího hlasování schopny dosáhnout jednotného zdrţení se hlasování ohledně návrhu rezoluce o činnostech navazujících na konferenci v Durbanu. Nový nejednotný postoj EU (hlasování proti / zdrţení se hlasování) se však objevil u návrhu rezoluce o současných podobách rasismu: ve společném jednoznačném objasnění hlasování EU uvedla své obavy, pokud jde o motivy předloţení této rezoluce a její selektivní charakter. K dalšímu dílčímu hlasování EU došlo v souvislosti s rezolucí Hnutí nezávislých zemí týkající se práva na rozvoj. Členské státy EU předloţily také dvanáct rezolucí z vlastní iniciativy, které byly všechny přijaty na základě shody. 4.2. Rada OSN pro lidská práva Dne 17. června 2011 bylo dokončeno hodnocení činnosti Rady OSN pro lidská práva, a to přijetím rezoluce Valného shromáţdění OSN (poměrem 154 hlasů pro, 4 proti, 0 se zdrţelo hlasování; 34 zemí se hlasování neúčastnilo). Tím byl ukončen téměř dvouletý proces intenzivních jednání v Ţenevě a New Yorku, jenţ přinesl výsledek, který je podle EU minimalistický, avšak zachovává prvky, které jsou pro EU prioritami, jako například schopnost Rady pro lidská práva reagovat na znepokojivou situaci v jednotlivých zemích, nezávislost vysoké komisařky, jejího úřadu a zvláštní postupy, jakoţ i dosaţení určitého pokroku při úpravě všeobecného pravidelného hodnocení. Kromě tohoto hodnocení přispělo v roce 2011 především tempo vývoje situace lidských práv v terénu k posílení schopnosti Rady pro lidská práva reagovat na významné události a její kapacitu řešit je. 135 Sledovaný rok začal zvláštním zasedáním o situaci v oblasti lidských práv v Libyi, které se konalo dne 25. února 2011. Na zasedání bylo vyjádřeno nejen velké znepokojení nad situací v oblasti lidských práv v zemi, ale rovněţ bylo doporučeno pozastavit členství Libye v Radě pro lidská práva; tento nebývalý krok Valné shromáţdění provedlo dne 1. března. Tři pravidelná zasedání Rady pro lidská práva se v roce 2011 uskutečnila v březnu, v červnu a v září. Uspořádáním 12. zasedání Pracovní skupiny pro všeobecný pravidelný přezkum (ve dnech 3. aţ 14. října 2011) dokončila Rada pro lidská práva první cyklus všeobecného pravidelného přezkumu. Při této příleţitosti EU zdůraznila význam tohoto nástroje a vybídla ke komplexnímu a rychlému provádění doporučení, včetně vyuţívání mezinárodní pomoci za tímto účelem. 16. zasedání Rady pro lidská práva se konalo v období od 28. února do 25. března 2011 a byla na něm opětovně potvrzena schopnost Rady reagovat na situace v jednotlivých zemích, přičemţ bylo v rámci 40 návrhů podnětů přijatých během zasedání přijato osm rezolucí týkajících se jednotlivých zemí. Přítomností vysoké představitelky Catherine Ashtonové na prvním dni setkání na vysoké úrovni byl podtrţen velký význam, který EU Radě pro lidská práva přikládá. Významným průlomem bylo přijetí rezoluce o Íránu, ve které je stanoven první mandát pro tuto zemi od doby, kdy byla Rada ustanovena. Tento výsledek byl umoţněn jak aktivní činností meziregionální základní skupiny, tak intenzivní lobbyistickou kampaní. 136 EU převzala iniciativu v souvislosti s rezolucí o situaci v oblasti lidských práv v Barmě/Myanmaru, která prodluţuje mandát zvláštního zástupce a zohledňuje nedávný vývoj, včetně voleb a všeobecného pravidelného přezkumu. Do další z tradičních rezolucí týkajících se jednotlivých zemí, kterou EU předloţila společně s Japonskem, a to rezoluce o situaci v oblasti lidských práv v KLDR, byly začleněny minimální změny; ve srovnání s minulým rokem byla tato rezoluce podpořena větším počtem hlasů pro. Africká skupina byla rovněţ na tomto zasedání velice aktivní a předloţila čtyři rezoluce týkající se afrických zemí (Demokratická republika Kongo, Pobřeţí slonoviny, Guinea a Burundi). EU úzce spolupracovala s Tuniskem s cílem předloţit konsensuální rezoluci zaměřenou na technickou spolupráci a pomoc, rovněţ s podporou afrických a arabských skupin. Pokud jde o tematické iniciativy, EU přestavila úspěšnou iniciativu o svobodě náboţenského vyznání či přesvědčení s cílem vyjádřit obavy, pokud jde o násilí a nesnášenlivost vůči náboţenským menšinám v souladu se závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 21. února 2011. Rezoluce rovněţ uvítala práci zvláštní zpravodajky OSN pro svobodu náboţenského vyznání a přesvědčení, jejíţ mandát byl stanoven před 25 lety, jakoţto návazný krok na Deklaraci o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace zaloţených na náboţenství či víře z roku 1981. Jedním z nejvýznamnějších výsledků tohoto zasedání bylo paralelní konsensuální přijetí rezoluce Organizace islámské spolupráce o boji proti náboţenské nesnášenlivosti, jeţ byla z velké části vnímána jako alternativa k rezoluci o hanobení náboţenství, kterou Organizace islámské spolupráce pravidelně přijímá. EU a skupina latinskoamerických a karibských států GRULAC se zasadily o úspěch tradiční rezoluce o právech dítěte, přičemţ k jednání o této rezoluci byla zapotřebí široká škála včasných konzultací a úzká spolupráce s UNICEF a se zvláštním zástupcem generálního tajemníka OSN pro otázky násilí páchaného na dětech. Rada závěrem přijala návrh deklarace OSN o vzdělávání a školení v oblasti lidských práv. 137 Na pořadu jednání 17. zasedání Rady pro lidská práva (které se konalo ve dnech 30. května aţ 17. června 2011) bylo mnoho bodů, přijato bylo 29 podnětů (přičemţ o osmi z nich se hlasovalo). Hlavní prioritou pro EU na tomto zasedání bylo jednání o Bělorusku; EU se zasadila o přijetí rezoluce o situaci v oblasti lidských práv v této zemi. Na zasedání bylo předloţeno několik iniciativ o oblasti Blízkého východu a severní Afriky. Rada zejména přijala rezoluci o prodlouţení mandátu vyšetřovací komise pro Libyi. Bylo přijato jedno meziregionální prohlášení o Sýrii, ve kterém se vláda vyzývá, aby plně spolupracovala s Radou pro lidská práva a umoţnila vysoké komisařce neomezený přístup do země; dále bylo přijato jedno meziregionální prohlášení o Jemenu, ve kterém Rada pro lidská práva uvítala plánovanou misi vysoké komisařky a svolala uspořádání interaktivního dialogu na 18. zasedání Rady. Rada rovněţ přijala rezoluci o prosazování a ochraně lidských práv v souvislosti s pokojnými protesty, která vychází z předchozích pokusů o uspořádání zvláštního zasedání na toto téma. Další klíčové situace týkající se jednotlivých zemí zahrnovaly vytvoření mandátu pro nezávislého experta pro situaci v oblasti lidských práv v Pobřeţí slonoviny s cílem provádět doporučení vyšetřovací komise a prodlouţení mandátu nezávislého experta pro Somálsko o další rok a přijetí rezoluce o technické pomoci Kyrgyzstánu. Pokud jde o tematické otázky, Rada přijala průlomovou rezoluci Jiţní Afriky, která se týká diskriminačních právních předpisů a postupů a projevů násilí, kterým museli čelit jednotlivci na základě sexuální orientace a genderové identity; tato rezoluce pověřila vysokou komisařku OSN, aby připravila studii o této otázce, která bude představena během panelové diskuse Rady OSN pro lidská práva v březnu roku 2012. Rada rovněţ schválila obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv ohledně provádění rámce OSN nazvaného „chránit, dodrţovat a napravovat“ a zahájila mechanismus navazující na práci zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro podnikání a lidská práva. Závěrem Rada dosáhla úspěšného přijetí návrhu Třetího opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte, ve kterém je stanoven postup podávání individuálních stíţností. 138 139 Na 18. zasedání Rady OSN pro lidská práva (ve dnech 12. - 29. září 2011) došlo k přijetí 37 rezolucí nebo prohlášení předsedy, a to většinou na základě konsensu. Během zasedání Rada přijala sedm iniciativ pro jednotlivé země (Súdán, Jiţní Súdán, Libye, Jemen, Burundi, Kambodţa a Haiti), přičemţ všechny tyto iniciativy byly přijaty v rámci bodu 10 (technická pomoc a budování kapacit). Jak bylo rovněţ stanoveno v prioritách EU pro toto zasedání, Rada prodlouţila mandát nezávislého experta pro situaci v oblasti lidských práv v Súdánu na základě konsensuální rezoluce, která byla připravena ve spolupráci s danou zemí. Situace v Jiţním Súdánu se rovněţ řešila formou rezoluce, která byla zaměřena na spolupráci a pomoc v oblasti lidských práv. Obdobně Rada přijala konsensuální rezoluci o Jemenu, ve které byla tato země vyzvána, aby řešila doporučení obsaţená ve zprávě připravené vysokou komisařkou OSN pro lidská práva, a vzala na vědomí oznámení vlády zahájit vyšetřování, pokud jde o porušování a zneuţívání lidských práv. Rovněţ bylo rozhodnuto o udělení výjimečného dvouletého mandátu pro nezávislého experta pro Kambodţu. Rada prodlouţila mandát nezávislého experta pro Haiti a přijala rezoluci o poradenských sluţbách a odborné pomoci pro Burundi, ve které uvítala účinné vytvoření národního orgánu pro lidská práva v souladu s paříţskými zásadami. Pokud jde o tematické otázky, Rada na tomto zasedání stanovila nový mandát pro zvláštního zpravodaje pro pravdu, spravedlnost, odškodňování a záruky proti recidivě. 140 EU se během tohoto roku významným způsobem zasadila o svolání tří zvláštních zasedání týkajících se situace v oblasti lidských práv v Sýrii. První zvláštní zasedání ohledně Sýrie se konalo dne 29. dubna. Rezoluce přijatá na tomto zasedání obsahovala poţadavek, aby Úřad vysoké komisařky OSN pro lidská práva neprodleně vyslal misi do Sýrie, která by vyšetřila všechna údajná porušování mezinárodního práva v oblasti lidských práv a která by zmapovala fakta a okolnosti týkající se těchto porušování. Druhé zvláštní zasedání se konalo dne 23. srpna; při této příleţitosti Rada stanovila mandát nezávislé vyšetřovací komise, aby vyšetřila „všechna údajná porušování mezinárodního práva v oblasti lidských práv od března roku 2011 v Syrské arabské republice (...) a případně určila odpovědné osoby s cílem zajistit, aby pachatelé tohoto porušování (…) byli hnáni k odpovědnosti.“ Vyšetřovací komise, jejíţ činnost nebyla podporována nebo usnadňována syrskými orgány, vydala dne 28. listopadu 2011 zprávu, která byla předloţena Valnému shromáţdění; je v ní obsaţeno doporučení, aby shromáţdění zváţilo předloţení těchto zpráv všem příslušným orgánům Organizace spojených národů. Po zveřejnění této zprávy vyšetřovací komise se Evropská unie rozhodla, ţe podpoří svolání třetího zvláštního zasedání Rady pro lidská práva ohledně Sýrie, které se konalo dne 2. prosince. Na konci tohoto třetího zasedání byla naprostou většinou hlasů přijata rezoluce, která vyzývá k zajištění přítomnosti Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva v Sýrii a k přijetí mandátu pro zvláštního zpravodaje, který by monitoroval situaci. V rezoluci je dále obsaţen poţadavek, aby orgány zajistily přístup do země vyšetřovací komisi a aby s komisí řádně spolupracovaly. 141 4.3. Rada Evropy V roce 2011 došlo k dalšímu prohloubení spolupráce mezi EU a Radou Evropy spočívajícímu v intenzivnějších výměnách, mimo jiné v oblasti lidských práv. Rámcem pro tuto posílenou spolupráci a politický dialog je memorandum o porozumění mezi EU a Radou Evropy podepsané v roce 2007. Přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP), které je stanoveno v Lisabonské smlouvě, představuje důleţitý krok k lepší ochraně lidských práv pro všechny evropské občany. Tento krok vyţaduje podrobnou analýzu nejcitlivějších aspektů budoucí dohody. EU usilovně pracovala na hladké integraci do systému EÚLP, přičemţ byl zohledněn specifický charakter institucionálního uspořádání EU. Od července 2010 se uskutečnilo osm zasedání týkajících se přistoupení EU k EÚLP, která byla završena v červnu roku 2011 dohodou o návrhu dohody o přistoupení EU na úrovni expertů. Znění návrhu dohody, které bylo dohodnuto na úrovni expertů, musí být schváleno řádnými členy kaţdé organizace. Na straně EU je zapotřebí více času k projednání nejcitlivějších otázek přistoupení. Vyšší úředníci Rady Evropy, včetně generálního tajemníka Rady Evropy a komisaře Rady Evropy pro lidská práva, se i nadále pravidelně setkávali s předsedou Komise, vysokou představitelkou / místopředsedkyní Komise a s dalšími členy Komise. Řada vysoce postavených úředníků Evropské komise navštívila Štrasburk s cílem informovat Radu Evropy o některých politikách EU, včetně iniciativy Východní partnerství. 142 Evropská unie velmi oceňuje práci Benátské komise Rady Evropy a vítá její úlohu v oblasti poradenství o slučitelnosti právních předpisů členských států Rady Evropy s evropskými standardy a normami v oblasti základních práv a svobod. EU kaţdoročně provádí konzultace souboru opatření pro rozšíření s Radou Evropy, na nichţ se podílí 60 jejích odborníků a zaměstnanců. EU rovněţ pravidelně konzultuje Radu Evropy a její monitorovací orgány v rámci přípravy výročních zpráv o pokroku týkajících se evropské politiky sousedství. EU se těší dobré spolupráci s komisařem Rady Evropy pro lidská práva, zejména pokud jde o situaci po konfliktu v Gruzii. EU a Rada Evropy uskutečnily řadu společných programů v oblasti právního státu, demokracie a lidských práv. EU a Rada Evropy pokračovaly v úzké spolupráci v rámci úsilí o celosvětové zrušení trestu smrti, jak dokazuje vydání společného prohlášení u příleţitosti Světového a Evropského dne proti trestu smrti dne 10. října 2011. EU zůstává hlavním přispěvatelem k činnosti Rady Evropy prostřednictvím financování společných programů a činností. Od roku 2010 EU financuje několik cílených projektů Rady Evropy prostřednictvím nástroje pro Východní partnerství, jejichţ cílem je posílit reformní procesy v zemích Východního partnerství a přiblíţit je standardům Rady Evropy a EU v hlavních oblastech, na něţ se vztahuje platforma 1 Východního partnerství (řádná správa věcí veřejných a lidská práva). V návaznosti na slibné výsledky nástroje Rady Evropy pro Východní partnerství zahájila EU jiţní nástroj Rady Evropy (4 miliony EUR za 30 měsíců), který by měl podporovat pokrok v oblasti lidských práv a demokratizaci v zemích jiţního Středomoří v duchu přepracované evropské politiky sousedství EU. 143 4.4. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) Státy Evropské unie představují polovinu členských států OBSE (56 zúčastněných států), a mají tudíţ zvláštní odpovědnost hrát aktivní úlohu v rámci této organizace. Hlavním cílem Evropské unie je podpora úsilí OBSE o zvyšování bezpečnosti prostřednictvím všech tří jejích „rozměrů“, tedy: politicko-vojenského rozměru; ekonomického a environmentálního rozměru; a lidského rozměru. EU přikládá velký význam komplexnímu konceptu bezpečnosti, jehoţ stěţejní oblastí jsou lidská práva. Po summitu v Astaně, který se konal v roce 2010, vynaloţila EU v roce 2011 velké úsilí, aby zajistila lepší provádění politických závazků OBSE, s nimiţ kaţdý zúčastněný stát dobrovolně souhlasil, zejména závazků týkajících se lidského rozměru, do nichţ spadají závazky a činnosti v oblasti lidských práv, základních svobod, demokratizace (včetně voleb), právního státu a tolerance a zákazu diskriminace. V roce 2011 EU kladla důraz zejména na oblast základní svobody projevu: zaprvé na zajištění toho, aby v době digitálního věku byly dodrţovány základní svobody a aby v mediálním prostředí převaţoval pluralismus. Svoboda sdělovacích prostředků je povaţována za účinný prostředek k dosaţení účinnějšího dodrţování dalších základních svobod a lidských práv; zadruhé na podporu veškerého úsilí zaměřeného na lepší ochranu novinářů v době, kdy dochází ke znepokojivému nárůstu útoků vůči novinářům a pracovníkům sdělovacích prostředků a jejich zastrašování v mnoha částech OBSE. 144 V tomto ohledu byl úspěch jen částečný. Na jedné straně se EU hlavní měrou podílela na úspěšné a vysoce medializované dvoudenní konferenci o bezpečnosti novinářů, která se konala ve Vilniusu v červnu roku 2011, a rovněţ na dvoudenním zasedání o pluralismu v nových médiích, které se konalo ve Vídni v červenci roku 2011. Na druhé straně nebylo moţné, a to i přes vysoké úsilí ze strany EU, dosáhnout na zasedání rady ministrů, které se konalo ve Vilniusu v prosinci roku 2011, konsensu o přijímání ministerských rozhodnutí o těchto dvou tématech, coţ by vedlo k další konsolidaci závazků OBSE v tomto ohledu. Pro několik východních zemí, které jsou členy OBSE, bylo obtíţné uznat, ţe tyto priority EU odpovídají prioritám celé organizace OBSE. EU dále podporovala a pořádala velmi uţitečné akce na tato témata, která představují priority EU v rámci OBSE. Patří mezi ně například: odborná konference o podnikání ţen (Vilnius, 3. a 4. března 2011); výroční konference Aliance proti obchodování s lidmi (Vídeň, 20. a 21. června 2011); zasedání OBSE věnované rozvoji vnitrostátních institucí v oblasti lidských práv (úřad veřejného ochránce práv, komise, instituty a další mechanismy). Kromě toho EU v roce 2011 velmi aktivně vystupovala na týdenních zasedáních Stálé rady OBSE i na měsíčních zasedáních výborů OBSE pro lidská práva; tato zasedání umoţňují neustálý přezkum závazků v oblasti lidských práv 56 účastnických států OBSE, jakoţ i otevřené a přímé výměny názorů o nich. Bylo vyzdviţeno mnoho konkrétních problematických situací s ohledem na lidská práva a základní svobody a byla o nich informována veřejnost. EU je přesvědčena, ţe fórum OBSE je nejuţitečnějším nástrojem ze souboru diplomatických nástrojů v oblasti lidských práv, který má k dispozici. 145 5. OTÁZKY TÝKAJÍCÍ SE JEDNOTLIVÝCH ZEMÍ A REGIONŮ 5.1. 5.1.1. Kandidátské a potenciální kandidátské země EU Turecko Ve zprávě Komise o pokroku za rok 2011 je uvedeno, ţe přestoţe zatím došlo k omezenému pokroku, je zapotřebí značné úsilí, pokud jde o základní svobody, zejména svobodu projevu; počet soudních stíhání spisovatelů a novinářů a časté nepřiměřené zákazy webových stránek vyvolává váţná znepokojení. Počet nových stíţností podaných Evropskému soudu pro lidská práva se jiţ pátý rok za sebou zvýšil. Některá rozhodnutí Turecko ani po několika letech nevykonalo. Kromě toho zůstává řada reforem po několik let neprovedena a právní předpisy pro instituce zabývající se lidskými právy je třeba plně sladit se zásadami OSN. Na zasedání Rady přidruţení EU–Turecko, které se konalo v dubnu roku 2011, EU vyzvala Turecko k dalšímu zlepšení dodrţování základních práv a svobod jak z hlediska práva, tak i v praxi. Pozitivní kroky byly zaznamenány v oblasti civilního dohledu nad bezpečnostními silami a v oblasti provádění strategie pro reformu soudnictví, je však zapotřebí dalšího pokroku. Je třeba vyvinout další úsilí k úplnému splnění kodaňských kritérií, mimo jiné pokud jde o vlastnická práva, práva odborových organizací, práva příslušníků menšin, práva ţen a dětí, boj proti diskriminaci a rovnost ţen a muţů a boj proti mučení a špatnému zacházení. EU s politováním konstatovala, ţe demokratické otevření, které vláda vyhlásila v srpnu roku 2009 především za účelem řešení kurdské otázky, nesplnilo očekávání, jelikoţ jen velmi málo opatření bylo uvedeno do praxe. EU vyzvala Turecko, aby provedlo změny právních předpisů zaměřených na boj proti terorismu, a zabránilo tak nepatřičným omezením při uplatňování základních práv. 146 Obdobné otázky byly obsaţeny i v závěrech zasedání Rady z prosince roku 2011. EU v nich uvedla, ţe byly projednány důleţité prioritní otázky, mimo jiné civilní dohled nad bezpečnostními silami, reforma soudnictví, svoboda náboţenského vyznání a ratifikace Opčního protokolu k Úmluvě OSN proti mučení (OPCAT). Rada uvítala první kroky Turecka směřující k ústavní reformě, přičemţ zdůraznila, ţe klíčovým zůstává její provedení v souladu s evropskými standardy. Rada rovněţ vybídla Turecko, aby zajistilo co nejširší konzultace, do nichţ budou zapojeny všechny politické strany a občanská společnost. Rada dále vyzvala Turecko k dalšímu zlepšení právního i skutečného dodrţování základních práv a svobod, zejména v oblasti svobody projevu. EU uvítala přijetí právních předpisů, kterými se mění zákon o nadacích a jejichţ cílem je usnadnit navrácení konfiskovaného majetku nemuslimských komunit za předpokladu, ţe budou účinně prováděny. Pokrok v oblasti politických kritérií, včetně základních práv, je jedním z klíčových prvků návrhu Komise na znovuoţivení vztahů mezi EU a Tureckem a procesu přistoupení prostřednictvím „pozitivního programu“ potvrzeného na zasedání Rady v prosinci roku 2011. Pozitivní program je zaměřen na podporu a doplnění procesu přistoupení. Jako předvstupní finanční pomoc bylo v roce 2011 pro Turecko vyčleněno 780 milionů EUR. Turecko rovněţ vyuţilo podporu v rámci programů přeshraniční spolupráce a regionálních a horizontálních programů v rámci nástroje předvstupní pomoci. 147 5.1.2. Západní Balkán Perspektiva členství v EU je nejvýznamnější hnací silou, pokud jde o reformy související s EU na západním Balkánu, včetně přizpůsobení se politikám EU v oblasti lidských práv. Dodrţování demokratických zásad, právního státu, lidských práv a práv příslušníků menšin, základních svobod a zásad mezinárodního práva, plná spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) i regionální spolupráce jsou součástí podmínek procesu stabilizace a přidruţení, jenţ představuje politický rámec pro země západního Balkánu. Jeho ústředním aspektem jsou dohody o stabilizaci a přidruţení, jejichţ základními prvky jsou demokratické zásady a ochrana lidských práv. Nejnovější posouzení situace vypracované Evropskou unií vychází z výročních zpráv o pokroku, které dne 12. října 2011 předloţila Komise. Zprávy označují za hlavní problematiku tohoto regionu otázku právního státu, zejména korupci a organizovanou trestní činnost, posilování administrativních kapacit a svobodu projevu v médiích. Je v nich rovněţ zdůrazněn význam regionální spolupráce a usmíření na západním Balkáně. Pokud jde o proces návratu uprchlíků a vysídlených osob, ministerstva zahraničních věcí Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Černé Hory a Srbska se dne 7. listopadu v Bělehradě dohodla, ţe budou pokračovat v úsilí o vyřešení všech zbývajících otázek v této oblasti, a dohodla se na svolání dárcovské konference za účelem financování společného programu zaměřeného na přístup uprchlíků k bydlení ve výši 584 milionů EUR. 148 EU o otázkách lidských práv se zeměmi tohoto regionu pravidelně jedná na různých fórech. Prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci (NPP) poskytuje Evropská unie pomoc, která je zaměřena na krátkodobé a střednědobé priority další evropské integrace. Jako součást celkového úsilí EU na západním Balkánu řídila EU v roce 2011 v tomto regionu tři mise SBOP a provozovala dva úřady zvláštního zástupce EU. Mandát kaţdé operace zdůrazňuje význam otázek lidských práv a právního státu. EU podporuje mandát ICTY a zdůrazňuje, ţe potřeba plné spolupráce s ICTY je základní podmínkou členství v EU. Zatčení a předání dvou zbývajících osob unikajících před spravedlností v květnu a červnu roku 2011 značně přispělo k mezinárodní spravedlnosti a usmíření v regionu. Rada Evropské unie dne 5. prosince 2011 opětovně zdůraznila, ţe je důleţité ochraňovat všechny menšiny, a vyzvala vlády tohoto regionu, aby v zájmu řešení zbývajících otázek přijaly nezbytné kroky. 5.1.3. Chorvatsko V červnu roku 2011 Chorvatsko uzavřelo jednání o přistoupení poté, co úspěšně splnilo některá kritéria pro otevření kapitoly o soudnictví a základních právech a pokročilo v rámci celého procesu sbliţování s EU v otázce lidských práv a demokracie. Chorvatsko podepsalo smlouvu o přistoupení dne 9. prosince 2011. Chorvatsko přistoupí k EU dne 1. července 2013 poté, co proběhne ratifikace; do té doby bude Evropská komise i nadále monitorovat plnění závazků, které si Chorvatsko stanovilo během přístupových jednání, zejména v oblasti soudnictví a základních práv. Evropská komise podává pravidelně zprávy členským státům EU. Ve zprávě o pokroku z října roku 2011 Komise uvedla, ţe Chorvatsko přijalo jednotlivé kroky ke zvýšení informovanosti veřejnosti a zlepšení ochrany lidských práv. Prosazování lidských práv je však třeba věnovat neustálou pozornost, a to včetně účinnosti soudnictví a přístupu ke spravedlnosti. 149 EU pozorně sledovala provádění strategie pro reformu soudnictví a provádění opatření přijatých na posílení nezávislosti, odpovědnosti, nestrannosti a profesionality soudnictví. Pokud jde o stíhání válečných zločinů, EU pravidelně hodnotila pokrok dosaţený v oblasti nestranných soudních řízení. Otázku beztrestnosti je třeba i nadále důsledně řešit. EU financovala projekt umoţňující nevládním organizacím sledovat soudní řízení řešící válečné zločiny. EU zdůraznila význam trvalého provádění právních ustanovení o ochraně práv příslušníků menšin, včetně skutečných výsledků při zvyšování zaměstnanosti menšin. EU rovněţ vybídla Chorvatsko, aby dosáhlo zlepšení, pokud jde o práva ţen, dětí a osob se zdravotním postiţením. K zajištění trvalého návratu uprchlíků je třeba vytvořit patřičné hospodářské a sociální podmínky. EU byla povzbuzena značným pokrokem Chorvatska, pokud jde o program bydlení, a zůstala hlavním koordinátorem dárcovské pomoci a vyzvala Chorvatsko, aby pokračovalo ve vytváření nezbytných ubytovacích kapacit. EU připomněla, ţe je třeba beze zbytku řešit všechny případy diskriminace, a zdůraznila, ţe by mohly být uplatňovány odrazující sankce. EU pokračovala ve financování projektů zaměřených na budování kapacit ve výše uvedených oblastech prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci a EIDHR, včetně souborů grantů určených organizacím občanské společnosti. 5.1.4. Bývalá jugoslávská republika Makedonie EU nadále sledovala uplatňování lidských práv v zemi a tato práva prosazovala. 150 EU jakoţto smluvní strana Ochridské rámcové dohody (OFA) z roku 2001 sleduje provádění všech politik, které z této dohody vyplývají. Komisař pro rozšíření a několik poslanců Evropského parlamentu se účastnilo akcí organizovaných na vnitrostátní úrovni u příleţitosti 10. výročí OFA společně s prezidentem republiky, předsedou vlády, místopředsedy vlády a zástupci všech sloţek společnosti. Evropská komise konstatovala, ţe země i nadále dostatečně splňuje politická kritéria. Země pokračovala v reformách souvisejících s přistoupením, nicméně stále ještě přetrvávají některé problémy. Komise ve své zprávě o pokroku z roku 2011 uvedla, ţe právní a institucionální rámec pro lidská práva a ochranu menšin je v zásadě zaveden, a vybídla k dalšímu dialogu o váţném znepokojení týkajícím se nedostatku svobody projevu v médiích. V červenci se delegace EU podílela na organizaci semináře zaměřeného na romskou problematiku, na němţ bylo vypracováno několik dokumentů. V návaznosti na ně byly stanoveny cíle na vládní úrovni týkající se širších otázek právního státu a základních práv. Problematice základních práv byla věnována zvláštní pozornost na zasedání vedoucích misí EU, na kterém byly opětovně potvrzeny strategie a pokyny týkající se obránců lidských práv souběţně se zvláštní diskusí na téma práv LGBT osob. Delegace EU rovněţ pomáhala projektu zaměřenému na informování občanů o právech příslušníků menšin, prostřednictvím nápaditých kulturních vystoupení. 151 EU poskytla v rámci nástroje předvstupní pomoci v roce 2011 finanční pomoc ve výši 29 milionů EUR, přičemţ 8,8 milionu EUR bylo vyčleněno na ochranu lidských práv a jejich prosazování. Kromě toho bylo v roce 2011 v rámci EIDHR přiděleno 600 000 EUR na projekty související s Ochridskou rámcovou dohodou a podporující nediskriminaci, sociální začlenění a sociální práva včetně ochrany menšin a zejména Romů a jasně prosazující práva ţen, dětí a osob se zdravotním postiţením. Země nadále uplatňuje dohodu o nevydávání se Spojenými státy, která není v souladu s příslušnými základními zásadami EU ohledně dohod mezi smluvní stranou Římského statutu Mezinárodního trestního soudu a USA. 5.1.5. Černá Hora Černá Hora dosáhla určitého pokroku, pokud jde o podporu a prosazování lidských práv. Je zapotřebí další úsilí o dosaţení souladu s acquis v této oblasti, zejména pokud jde o provádění a prosazování. Ačkoliv bylo v oblasti základních práv dosaţeno určitého pokroku při posilování právního a institucionálního rámce, je třeba i nadále v plné míře prosazovat stávající právní záruky a posilovat správní kapacity. Je třeba posílit úlohu donucovacích orgánů při ochraně svobody médií v souladu s evropskými normami a s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. 152 Došlo ke zlepšení kvality a udrţitelnosti dialogu mezi státními orgány a organizacemi občanské společnosti, ale je třeba jej nadále posilovat. Pokrok při začleňování Romů, Aškalů a příslušníků egyptské komunity je i nadále omezený. V červenci roku 2011 byla za pomoci EU a UNHCR přijata strategie pro udrţitelné řešení otázek týkajících se vysídlených osob v Černé Hoře. Legislativní a institucionální rámec voleb byl značně posílen novým volebním zákonem, jehoţ přijetím v září roku 2010 byla vyřešena hlavní doporučení Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE– ODIHR) a Benátské komise ohledně voleb. Je zapotřebí dalšího trvalého úsilí o konsolidaci legislativní a kontrolní úlohy parlamentu. Je zajištěno řádné zastoupení menšin. Lidská práva jsou součástí mechanismu sledování po vydání daného stanoviska. Na druhém zasedání Rady stabilizace a přidruţení dne 20. června 2011 EU uvedla, ţe institucionální a legislativní rámec týkající se lidských práv je z velké části zaveden, ale ţe provádění stávajících právních předpisů není vţdy uspokojivé. EU zdůraznila, ţe je třeba i nadále zvyšovat povědomí donucovacích orgánů a státních úředníků o všech aspektech porušování lidských práv. Vyzvala Podgoricu, aby vyšetřila případy násilí a zastrašování novinářů, ke kterým v minulosti docházelo, a zintenzívnila úsilí v oblasti boje proti špatnému zacházení a mučení. EU uvítala skutečnost, ţe se Černá Hora připojila k obecnému postoji EU, pokud jde o Mezinárodní trestní soud, ale rovněţ uvedla, ţe Černá Hora i nadále uplatňuje dohodu o nevydávání se Spojenými státy, která není v souladu s příslušnými základními zásadami EU. 153 Klíčovými prioritami pro zahájení přístupových jednání je posílení právního státu, boj proti korupci a organizované trestné činnosti, posílení svobody sdělovacích prostředků a zaručení právního postavení vysídleným osobám a zajištění dodrţování jejich práv. 5.1.6. Albánie Dodrţování demokratických zásad a lidských práv je zakotveno v dohodě o stabilizaci a přidruţení mezi EU a Albánií, která vstoupila v platnost v dubnu roku 2009. I v roce 2011 stále hrála významnou úlohu patová politická situace, která nastala po všeobecných volbách v červnu roku 2009. Násilné incidenty, které se odehrály dne 21. ledna 2011 a při kterých došlo k úmrtí čtyř demonstrantů, atmosféru nedůvěry ještě posílily. Místní volby, které se konaly dne 8. května 2011, vedly v důsledku kontroverzního sčítání hlasů nesprávně odevzdaných volebních lístků a sporných výsledků v Tiraně k dalšímu prohloubení polarizace mezi vládnoucí většinou a opozicí. Tyto události odváděly téměř celý rok pozornost od tolik potřebných reforem politik EU, nicméně zářijový návrat opozice do parlamentu a dohoda všech politických stran v listopadu o řešení některých klíčových reforem otevřely cestu k dalšímu pokroku. Na tomto základě vynaloţila vláda určité úsilí s cílem pokročit v integračním programu EU, zejména pokud jde o akční plán obsahující 12 klíčových priorit stanoviska Evropské komise z roku 2010. Součástí těchto priorit je posílení ochrany lidských práv, zejména práv ţen, dětí a romské menšiny, protidiskriminační opatření, jakoţ i potřeba přijmout dodatečná opatření pro lepší zacházení se zadrţenými osobami na policejních stanicích, ve vyšetřovací vazbě a ve věznicích. 154 Po vyhoštění 45 romských rodin v Tiraně vydala delegace EU, velvyslanectví Spojených států a zastoupení OBSE v březnu roku 2011 společné prohlášení, ve kterém vyzvaly k dodrţování mezinárodních závazků a naléhavě vybídly orgány, aby případ vyšetřily a poskytly nezbytnou sociální pomoc. S ohledem na vyhoštění a nový rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 uspořádala delegace EU v červnu zvláštní zasedání vedoucích misí s cílem projednat se členskými státy EU, technickým sekretariátem pro Romy při ministerstvu práce a sociálních věcí a s mezinárodními organizacemi a organizacemi občanské společnosti hlavní otázky související s romskou komunitou. V prosinci uspořádala delegace EU seminář zaměřený na hledání moţných řešení umoţňujících lepší začlenění romských a egyptských komunit. Evropská komise očekává, ţe jí albánské orgány budou informovat o provádění závěrů ze semináře v roce 2012. Delegace EU rovněţ v prosinci podepsala v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva deset nových grantových smluv v celkové výši 1,2 milionů EUR. Projekty prováděné místními nevládními organizacemi jsou zaměřené na zlepšení přístupu ke spravedlnosti pro ohroţené osoby a osoby, které se nacházejí na okraji společnosti, dále na prosazování práv diskriminovaných skupin a na podporování rovnosti ţen a muţů a posilování postavení ţen. Albánie i nadále uplatňuje dohodu o nevydávání se Spojenými státy, která není v souladu s příslušnými základními zásadami EU ohledně dohod mezi smluvní stranou Římského statutu Mezinárodního trestního soudu a USA. V prosinci roku 2011 schválil albánský parlament jmenování veřejného ochránce práv (jehoţ jmenování se očekávalo jiţ od února roku 2010). 155 5.1.7. Bosna a Hercegovina V březnu roku 2011 se Rada dohodla na komplexním přístupu EU: posílená strategie pro Bosnu a Hercegovinu a posílená jednotná přítomnost EU na místě (zvláštní zástupce EU/delegace EU). V rámci stanoveném v procesu stabilizace a přidruţení vedla Bosna a Hercegovina v červnu roku 2011 strukturovaný dialog s EU o oblasti soudnictví s cílem konsolidovat přínosy, jichţ bylo dosaţeno v oblasti právního státu, stanovit nezávislý, účinný a nestranný soudní systém v celé Bosně a Hercegovině a usnadnit další integraci do EU. V prosinci roku 2011 se političtí vůdci Bosny a Hercegoviny dohodli na sloţení rady ministrů (po všeobecných volbách v říjnu roku 2010), na přijetí státního rozpočtu na rok 2011 a na další práci na právních předpisech o sčítání lidu a o státní podpoře, jakoţ i na úsilí o provedení rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Sejdić a Finci. V důsledku toho se Bosna a Hercegovina bude i nadále snaţit o pokrok při plnění povinností vyplývajících z dohody o stabilizaci a přidruţení a prozatímní dohody týkajících se uvedení ústavy do souladu s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva. Politický tlak na média a pokračující rozpolcenost mediálního prostředí podle etnického původu i nadále brání rozvoji tolerantní společnosti. Diskriminace zůstává velmi rozšířená a ovlivňuje všechny oblasti sociálního i politického ţivota. Nejvíce zasaţenou skupinou jsou Romové a ohroţené skupiny obyvatel. Bylo vynaloţeno pouze omezené úsilí na zlepšení sociálního začlenění romské menšiny. Práva ţen jsou uplatňována nedostatečně. Byl zaznamenán jen nepatrný nebo vůbec ţádný pokrok, pokud jde o zlepšení postavení ţen, které byly během války znásilněny nebo byly obětí sexuálního násilí. Bylo zaznamenáno pouze omezené úsilí o ukončení diskriminace a segregace ve školách a o zlepšení přístupu ke vzdělávání. 156 Mise SBOP v Bosně a Hercegovině, tedy policejní mise EU (EUPM) a operace ALTHEA (síly pod vedením EU od roku 2007), podporovaly právní stát a zajišťovaly bezpečné prostředí. Bosna a Hercegovina i nadále uplatňuje dohodu o nevydávání se Spojenými státy, která není v souladu s příslušnými základními zásadami EU ohledně dohod mezi smluvní stranou Římského statutu Mezinárodního trestního soudu a USA. Finanční prostředky, které byly v roce 2011 přiděleny v rámci sloţky I nástroje předvstupní pomoci, dosáhly částky 102,68 milionu EUR. Prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci jsou mimo jiné podporovány činnosti ve vzdělávání a provádění sarajevského procesu týkajícího se návratu uprchlíků do Bosny a Hercegoviny. 5.1.8. Srbsko Dne 5. prosince Rada uvítala stanovisko Komise ze dne 12. října k ţádosti Srbska o členství v EU. Rada rovněţ uznává, ţe Srbsko dosáhlo zcela uspokojivé úrovně, pokud jde o jeho spolupráci s ICTY, a uvedla, ţe pokračující plná spolupráce s ICTY zůstává zásadní. Srbsko dosáhlo značného pokroku při plnění politických kritérií stanovených Evropskou radou na zasedání v Kodani a poţadavků procesu stabilizace a přidruţení, a to včetně otázky lidských práv a ochrany menšin. EU i nadále sledovala situaci v oblasti lidských práv, včetně situace ohroţených skupin a menšin v Srbsku v rámci procesu stabilizace a přidruţení. Kromě toho delegace EU v Bělehradě podrobně sleduje situaci v oblasti lidských práv v Srbsku, včetně práv příslušníků menšin, a to za vyuţití různých prostředků, mezi něţ patří terénní mise, jakoţ i prostřednictvím pravidelného dialogu s příslušnými zúčastněnými stranami, jako jsou organizace občanské společnosti a mezinárodní organizace, a to zejména v souvislosti s přípravou stanoviska. 157 Finanční prostředky, které byly v roce 2011 přiděleny Srbsku v rámci nástroje předvstupní pomoci, dosáhly celkové částky 201 milionů EUR. Finanční pomoc byla zaměřena na oblasti zahrnující posílení právního státu, lidská práva a vzdělávání. Řada iniciativ občanské společnosti je podporována celostátními a regionálními programy NPP, jakoţ i v rámci nástroje na podporu občanské společnosti a prostřednictvím tematických nástrojů financování, jako je evropský nástroj pro demokracii a lidská práva. Delegace EU v Bělehradě i nadále monitorovala situaci v oblasti lidských práv a práv příslušníků menšin, přičemţ zvláštní pozornost byla zaměřena na romskou menšinu jakoţto jednu z nejvíce diskriminovaných a marginalizovaných skupin. Byl stanoven právní a institucionální rámec pro ochranu základních práv. Nyní by měla být pozornost zaměřena více na provádění právních předpisů v oblasti lidských práv. Došlo ke zlepšení spolupráce mezi orgány a občanskou společností prostřednictvím zřízení vládního úřadu pro spolupráci s občanskou společností. Řeší se nedostatky v oblasti reformy soudnictví, a to prostřednictvím probíhajícího přezkumu postupu pro opětovné jmenování soudců. Otázkou, která trvale vyvstává v souvislosti se Srbskem, je boj proti korupci a organizované trestné činnosti, včetně potřeby zajistit důvěryhodné vykazování výsledků případů, přičemţ EU podporuje další úsilí v této oblasti. 5.1.9. Kosovo11 V roce 2011 přispěl styčný úřad Evropské komise v Kosovu (nyní nazývaný Úřad EU) společně se zvláštním zástupcem EU a Misí Evropské unie v Kosovu na podporu právního státu (EULEX) k dodrţování a uplatňování mezinárodních standardů v oblasti lidských práv v Kosovu. 11 Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/99 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova. 158 Evropská komise poskytovala pomoc související s oblastí lidských práv příslušným institucím a místní občanské společnosti prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci a evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR). Pomoc poskytnutá v roce 2011 v rámci EIDHR činila celkem 900 000 EUR. Zahrnovala financování populárního televizního diskusního pořadu podporujícího investigativní ţurnalistiku, pomoc organizaci zaměřené na předcházení obchodování s lidmi, jakţ i projekty na podporu lidských práv. Mezi projekty v rámci nástroje předvstupní pomoci patří činnosti zaměřené na přesídlení romských rodin ţijících v Kosovu v oblastech kontaminovaných olovem, na zpětné přebírání a začleňování romských rodin navrácených do vlasti členskými státy EU, na návrat vnitřně vysídlených osob, které uprchly do Srbska v průběhu 90. let 20. století nebo v důsledku nepokojů v roce 2004. Technická pomoc byla poskytnuta také v rámci programu TAIEX, konkrétně na posílení svobody projevu prostřednictvím změny právního rámce upravujícího veřejnoprávní sdělovací prostředky a nový kanál v srbštině. Zvláštní zástupce EU se podílel na prosazování lidských práv prostřednictvím monitorování a podávání zpráv o zvláštních aspektech lidských práv a práv příslušníků menšin, jakoţ i prostřednictvím politické kampaně zaměřené na orgány Kosova. Politická kampaň a tlak na uplatňování standardů v oblasti lidských práv se rovněţ odrazily v dialogu o procesu stabilizace a přidruţení (SAPD). Během odvětvového zasedání věnovaného v rámci SAPD otázkám spravedlnosti, svobody a bezpečnosti, jemuţ předsedal zástupce Generálního ředitelství pro rozšíření, bylo kosovským orgánům sděleno několik doporučení, jimiţ se následně řídila, především s cílem zvýšit efektivitu institucí zabývajících se lidskými právy, posílit politickou podporu veřejného ochránce práv a koordinovaným způsobem řešit četné problémy týkající se vlastnických práv. Úřad EU pravidelně vedl konzultace s místními organizacemi občanské společnosti. Některé z těchto konzultací se týkaly problematiky lidských práv a informace, které při nich byly získány, byly uţitečné při práci na výroční zprávě o pokroku, při přípravě zasedání v rámci SAPD a při pořádání inkluzívního zasedání na nejvyšší úrovni věnovaného otázkám integrace Romů, jemuţ předsedal vedoucí 159 pracovník Generálního ředitelství pro rozšíření, do jehoţ gesce spadá oblast západního Balkánu. 160 Díky tomuto zasedání, které se konalo v květnu v Prištině, byli aktéři EU schopni překonat překáţky znemoţňující školní docházku 60 dětem z romské, aškalské a egyptské komunity, které školu v uplynulých letech nenavštěvovaly. Tento moment představuje milník při provádění „čtyřiceti opatření“, která byla na konferenci dohodnuta. Další provádění těchto opatření je i nadále předmětem monitoringu. Pokud jde o práva ţen, byl v roce 2011 kromě zvolení ţeny prezidentkou Kosova zaznamenán určitý pokrok v návaznosti na přijetí zákona na ochranu proti domácímu násilí a vzhledem k vysoké míře pravomocí přidělené v nové vládě ţenám. Mise EULEX i nadále vykonávala svůj mandát. Ústřední úloha této mise je pomáhat orgánům právního státu a soudním a donucovacím orgánům a podporovat je na jejich cestě k efektivnosti, udrţitelnosti a odpovědnosti. Zvláštní vyšetřovací komise vyšetřuje údajné válečné zločiny a organizovanou trestnou činnost v Kosovu a za jeho hranicemi, na něţ ve své zprávě pro Radu Evropy z roku 2011 upozornil Dick Marty. Vyšetřování prováděné touto komisí bude sloţité a zdlouhavé a bude prováděno v souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv. Ústavní a právní předpisy v oblasti lidských práv v Kosovu v zásadě odpovídají standardům EU, nicméně chybí politická vůle a prostředky k jejich provádění. Také povědomí občanů o základních právech a právech příslušníků menšin zůstává na nízké úrovni. Zpráva Evropské komise o pokroku z roku 2011 uvedla, ţe podpora a prosazování lidských práv zůstávají i nadále hlavní výzvou. Závěry této zprávy byly pouţívány v kaţdodenní praxi na podporu dodrţování mezinárodních standardů v oblasti lidských práv. 161 5.2. 5.2.1. Země v rámci evropské politiky sousedství Východní partnerství Během roku 2011 EU zintenzívnila dialog a spolupráci v oblasti lidských práv se zeměmi Východního partnerství (Arménie, Ázerbájdţán, Bělorusko, Gruzie, Moldavská republika a Ukrajina), a to jak na dvoustranné, tak na mnohostranné úrovni. Na summitu konaném ve Varšavě v září roku 2011 bylo zdůrazněno, ţe Východní partnerství je zaloţeno na společných hodnotách a zásadách, kterými jsou svoboda, demokracie, dodrţování lidských práv a základních svobod a právní stát. Mnohostranný rozměr Východního partnerství podporuje sbliţování partnerských zemí s předpisy EU a zároveň je prostředkem, jak navázat dialog s celou řadou zúčastněných stran (občanskou společností, parlamenty a regionálními a místními orgány) a zajistit, aby témata týkající se demokracie a lidských práv zůstávala důleţitým bodem programu Východního partnerství. Nástroj pro Východní partnerství byl zahájen v květnu roku 2011 s cílem podporovat a posilovat hodnoty lidských práv a demokracie. Cílem tohoto nástroje, který je financován EU a na jehoţ provádění se podílí Rada Evropy, je napomoci partnerským zemím přiblíţit se standardům EU a Rady Evropy v oblasti justiční reformy a volebních norem, jakoţ i v boji proti kyberkriminalitě a korupci. 162 5.2.2. Jiţní Kavkaz (region) Rok 2011 byl ve znamení pokračujícího reformního úsilí vynakládaného zeměmi jiţního Kavkazu s cílem posilovat úctu k lidským právům a upevňovat demokratický řád. Pokrok dosahovaný v těchto oblastech ale nebyl rovnoměrný, neboť situace v Gruzii, Arménii a Ázerbájdţánu se stále vyznačovala neexistující pluralitou sdělovacích prostředků, slabým právním státem, násilnými zásahy proti pokojným protestům a politickou polarizací. EU proto situaci lidských práv ve všech třech zemích pozorně sledovala a, kdykoli to bylo moţné, upozorňovala na ni při dvoustranných zasedáních, například v rámci zvláštních dialogů a podvýborů věnovaných otázkám lidských práv. To bylo o to důleţitější, ţe v duchu revidované evropské politiky sousedství bude při stanovování úrovně cílů ve vztazích EU se sousedními zeměmi brán ohled na to, do jaké míry se tyto hodnoty odráţejí ve vnitrostátních postupech a při provádění politik. 5.2.3. Arménie EU nadále vyzývala arménské orgány k přijetí dalších opatření s cílem překonat události, k nimţ došlo ve dnech 1. a 2. března 2008 v návaznosti na prezidentské volby. V květnu schválilo národní shromáţdění amnestii prezidenta, na jejímţ základě došlo rovněţ k propuštění všech příznivců opozice zadrţovaných v souvislosti s událostmi z března roku 2008 v návaznosti na prezidentské volby. Arménské orgány nicméně ještě musí řádně vyšetřit úmrtí, ke kterým došlo během střetů v březnu roku 2008, a případy údajného špatného zacházení v policejní vazbě, jakoţ i porušování práva na spravedlivý proces. 163 EU podporovala arménské orgány s cílem zlepšit situaci v oblasti svobody projevu a sdělovacích prostředků, konkrétněji pokud jde o televizní vysílání a soudní procesy týkající se uráţek a pomluv. V návaznosti na skutečnost, ţe v lednu roku 2011 vstoupil v platnost nový zákon, kterým se mění „Zákon o televizním a rozhlasovém vysílání“, klesl počet televizních kanálů vysílajících v hlavním městě z 22 na 18. Tištěné sdělovací prostředky a online média zůstaly četnější, avšak jejich dosah je omezený. Zákon o vysílání, který byl několikrát novelizován, vyvolával i nadále znepokojení, pokud jde o pluralitu sdělovacích prostředků. Zákon sice pomluvu i uráţku dekriminalizoval, avšak vedl k ukládání vysokých peněţitých pokut za uráţku i pomluvu. Tyto pokuty mohou být uloţeny sdělovacím prostředkům v občanskoprávním řízení. Dne 10. listopadu zástupce OBSE pro svobodu médií vyzval orgány k dalším reformám právních předpisů tak, aby sdělovací prostředky byly chráněny v občanskoprávních řízeních pro pomluvu. EU vyzvala arménské orgány, aby zlepšily situaci, pokud jde o svobodu náboţenského vyznání a přesvědčení. Ačkoliv svoboda náboţenského vyznání je v zásadě dodrţována, příslušníci menšinových náboţenství čelí někdy společenské diskriminaci. Náhradní civilní sluţba představovala i v roce 2011 problém, neboť dosud nebylo splněno doporučení Benátské komise, aby byla zajištěna řádná náhradní civilní sluţba. V prosinci roku 2011 se v Bruselu konalo třetí zasedání dialogu o lidských právech mezi EU a Arménií. Dialog byl upřímný a otevřený a arménská strana projevovala skutečnou ochotu se na něm podílet. EU nadále poskytovala podporu posílení postavení Úřadu obránce lidských práv, který stále hraje významnou úlohu při sledování situace v oblasti lidských práv a základních svobod v Arménii. Kromě toho poradní skupina EU v Arménské republice i nadále poskytovala podporu reformnímu úsilí Arménie, mimo jiné v oblasti lidských práv a řádné správy věcí veřejných. 164 165 5.2.4. Ázerbájdţán Evropská unie, jeţ v průběhu celého roku pozorně sledovala vývoj situace lidských práv v Ázerbájdţánu, byla touto situací znepokojena a vznášela příslušné otázky při dvoustranných rozhovorech s ázerbájdţánskými orgány. Důrazné potlačení vlny protestních akcí v březnu a především shromáţdění v Baku dne 2. dubna předznamenaly závaţný zvrat na cestě k demokratizaci a lidským právům a představovaly nedodrţení závazků přijatých vůči EU a v rámci ázerbájdţánského členství v Radě Evropy a OBSE. EU vydala devět prohlášení, v nichţ vyjádřila své obavy. Asi třináct aktivistů, kteří se zúčastnili událostí v dubnu roku 2011, bylo na konci roku 2011 stále ve vězení. Znepokojení vzbudila rovněţ vlna nuceného vystěhování velkého mnoţství občanů z centra Baku, v některých případech v rozporu s předchozími soudními rozhodnutími, z důvodu rozsáhlé rekonstrukce centra města. Úřad pro demokratické instituce a lidská práva OBSE předloţil v návaznosti na parlamentní volby z listopadu roku 2010 a nedostatky zjištěné v průběhu monitorování soubor návrhů, z nichţ většina nebyla vzata v úvahu a ţádný z nich nebyl realizován (včetně přezkumu sloţení volebních komisí na všech úrovních). Zatímco propuštění vězněného novináře Ejnullaha Fatulajeva v květnu 2011 bylo vítaným krokem, podmínky pro výkon svobody projevu a svobody shromaţďování se zhoršily a docházelo k častému obtěţování a zastrašování nezávislých novinářů a kladení překáţek při pořádání shromáţdění. Ázerbájdţán navíc odmítl přizvat zvláštního zpravodaje Parlamentního shromáţdění Rady Evropy Christopha Strassera, který se zabývá otázkou politických vězňů. 166 V návaznosti na první kolo jednání podvýboru EU–Ázerbájdţán pro spravedlnost, svobodu, bezpečnost a lidská práva a demokracii byl v červnu roku 2011 v Baku uspořádán seminář se zástupci občanské společnosti o pracovním prostředí nevládních organizací. Druhé kolo jednání tohoto podvýboru se konalo v listopadu roku 2011 v Bruselu. Na zasedání mezi EU a Ázerbájdţánem na vysoké úrovni jsou zařazovány otázky týkající se porušování lidských práv, coţ byl případ i zasedání Rady pro spolupráci, které se konalo v listopadu roku 2011. 5.2.5. Gruzie EU a Gruzie se v roce 2011 dohodly na dalším prohlubování a rozšiřování vzájemných vztahů v rámci Východního partnerství. Jednání o dohodě o přidruţení mezi EU a Gruzií úspěšně pokračovala a Gruzie dosáhla dostatečného pokroku k zahájení jednání o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu. V roce 2011 byla činnost EU v oblasti lidských práv posílena o novou strategii v oblasti lidských práv pro Gruzii, která byla navrţena a schválena členskými státy. Čtvrtý dialog EU-Gruzie o lidských právech se konal v červnu roku 2011 v Bruselu. Dialog umoţnil konstruktivní diskusi a cíleněji zaměřené jednání a zapojení ze strany Gruzie, neţ tomu bylo na předchozích zasedáních. V roce 2011 EU pokračovala v poskytování podpory na posílení úřadu veřejného obhájce v rámci nového komplexního programu pro budování institucí. Úřad veřejného obhájce pokračoval ve svém nezávislém monitorování porušování lidských práv a předal orgánům konkrétní doporučení. Příkladem je celkové přepracování strategie vězeňské zdravotní péče v návaznosti na zprávy úřadu veřejného obhájce práv z roku 2011. V roce 2011 byl poprvé gruzínský veřejný obhájce práv zvolen členem Výboru OSN proti mučení. 167 Gruzie i nadále v zásadě pokračovala v provádění politických reforem. Přijala několik novel klíčových zákonů v oblastech politiky a spravedlnosti, svobody a bezpečnosti. Rovněţ došlo k dalšímu pokroku v oblasti boje proti korupci. Zároveň přetrvávají otázky týkající se spravedlnosti volebního prostředí, včetně nerovné váhy hlasů, nejednoznačnosti, pokud jde o mechanismy na řešení volebních sporů, rovný přístup ke sdělovacím prostředkům a nedostatečně upravené vyuţívání státních zdrojů pro politické účely vládnoucí stranou. Gruzínská správa se i nadále vyznačuje dominantní výkonnou mocí, slabým parlamentním dohledem a nedostatečným stupněm nezávislosti soudnictví. Výkonnost a odpovědnost gruzínských donucovacích orgánů se stala předmětem pozornosti, poté co v květnu došlo k násilnému rozpuštění protestních akcí. Případy nadměrné pouţití síly donucovacími orgány nebyly předány k soudu. Reforma a další liberalizace oblasti trestního soudnictví pokračovala i nadále podle plánů a v souladu s programy dohodnutými mezi vládou a EU, přičemţ i nadále zůstává problémem velký počet vězňů. Gruzie učinila důleţitý krok směrem k zajištění svobody náboţenského vyznání. Problémovými otázkami je i nadále dodrţování pracovních práv a zejména nedodrţování některých ustanovení mezinárodních úmluv v oblasti pracovních práv ze strany Gruzie. Zdrojem narůstajících obav byla rovněţ otázka nedostatečného dodrţování vlastnických práv. EU se aktivně zapojila do úsilí o řešení konfliktu v Gruzii prostřednictvím pozorovatelské mise EU (EUMM) a nového zvláštního zástupce EU pro jiţní Kavkaz a krizi v Gruzii. Bylo dosaţeno pokroku v oblasti poskytování sluţeb vnitřně vysídleným osobám, nicméně přetrvávají určité obavy v souvislosti s nuceným vystěhováním. EU spolu s OBSE a OSN nadále předsedá ţenevským rozhovorům. 168 5.2.6. Bělorusko V roce 2011 se situace v oblasti dodrţování lidských práv, právního státu a demokratických zásad v Bělorusku výrazně zhoršila poté, co došlo k porušení volebních norem při prezidentských volbách v roce 2010 a následnému tvrdému zákroku proti opozici a občanské společnosti. Rada pro zahraniční věci zasedající dne 31. ledna 2011 vyzvala k okamţitému propuštění a rehabilitaci všech osob zadrţovaných z politických důvodů v návaznosti na volby konané dne 19. prosince a naléhavě vyzvala Bělorusko, aby dodrţovalo práva zadrţených osob a jejich rodin. Rada rovněţ vyzvala běloruské orgány, aby ukončily pronásledování demokratických sil, nezávislých sdělovacích prostředků, představitelů občanské společnosti a studentů a aby přestaly jakkoli postihovat či diskriminovat osoby uplatňující své právo na svobodu projevu a svobodu shromaţďování, včetně vedoucích představitelů opozičních stran. Dále s ohledem na tyto nedávné události a vývoj se Rada dne 31. ledna rozhodla uvalit na osoby, které jsou odpovědné za podvodné prezidentské volby konané dne 19. listopadu 2010 a za následný násilný zásah proti demokratické opozici, občanské společnosti a představitelům nezávislých hromadných sdělovacích prostředků, cestovní omezení a zmrazit jejich majetek. Rada rovněţ v zájmu pokročení v této otázce obnovila cestovní omezení, která byla pozastavena od 13. května 2008. Omezující opatření byla dále posílena na zasedání Rady ve dnech 21. března, 24. května, 20. června a 10. října. 169 Dne 17. června přijala Rada OSN pro lidská práva na 17. zasedání rezoluci o lidských právech v Bělorusku předloţenou EU. V návaznosti na politicky motivované soudní procesy konané zejména v dubnu a květnu Rada dne 20. června 2011 jednoznačně odsoudila skutečnost, ţe byli z politických důvodů zadrţeni zástupci občanské společnosti, nezávislých sdělovacích prostředků a politické opozice, včetně bývalých prezidentských kandidátů Uladzimira Njakljajeva, Vitala Rymaševského, Andreje Sannikava, Mikalaje Statkeviče a Dzmitryje Usse, ţe proti nim byly vedeny soudní procesy a byly jim uloţeny tresty, a opakovaně vyzvala k okamţitému propuštění a rehabilitaci všech politických vězňů. Rada rovněţ vyjádřila politování nad stále větším omezováním svobody sdělovacích prostředků v Bělorusku a vyzvala Bělorusko, aby skoncovalo s pokračujícím politicky motivovaným pronásledováním a obtěţováním demokratických sil, nezávislých médií, představitelů občanské společnosti a jejich obhájců. Dne 16. července vyjádřila mluvčí vysoké představitelky Catherine Ashtonové v prohlášení znepokojení, pokud jde o opakované brutální zacházení s účastníky „tichých protestů“ v Bělorusku. V prohlášení, které přijaly hlavy států a vlád EU při příleţitosti summitu Východního partnerství konaném ve Varšavě dne 30. září 2011, vyjádřila EU hluboké znepokojení nad zhoršující se situací v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu, odsoudila stále větší omezování svobody sdělovacích prostředků a vyzvala k okamţitému propuštění a rehabilitaci všech politických vězňů, k ukončení potlačování občanské společnosti a sdělovacích prostředků a k zahájení politického dialogu s opozicí. Dne 8. srpna vydala mluvčí vysoké představitelky Catherine Ashtonové prohlášení ohledně zatčení Aleše Bjalackého, uznávaného běloruského obránce lidských práv, a vysoká představitelka Catherine Ashtonová a komisař Štefan Füle vydali dvě společná prohlášení ve dnech 23. a 24. listopadu ohledně jeho stíhání a odsouzení. 170 171 Společné prohlášení ministryně zahraničních věcí Spojených států Hillary Clintonové a vysoké představitelky Catherine Ashtonové připomenulo první výročí zásahu v návaznosti na prezidentské volby z 19. prosince 2010; v prohlášení bylo rovněţ vyjádřeno znepokojení nad situací a vůle USA a EU pomoci Bělorusku při plnění jeho mezinárodních povinností, pokud jde o dodrţování základních lidských práv, právního státu a demokratických zásad. Bělorusko zůstává jedinou zemí v Evropě, která dosud uplatňuje trest smrti. Dne 22. července 2011 vysoká představitelka Catherine Ashtonová důrazně odsoudila výkon trestu smrti Olega Gryškavcova a Andreje Burdyka a dne 1. prosince 2011 vyjádřila politování nad skutečností, ţe k trestu smrti byli nejvyšším soudem odsouzeni Dzmitryj Kanavalav a Uladzislav Kavaljov. Při obou těchto příleţitostech vyzvala Bělorusko, aby se připojilo k celosvětovému moratoriu na trest smrti. Na mezinárodní dárcovské konferenci „Solidarita s Běloruskem“, která se konala ve Varšavě dne 2. února 2011, oznámil komisař Štefan Füle, ţe Komise čtyřnásobně zvýší svou pomoc občanské společnosti v Bělorusku a nabídne naléhavou podporu obětem, čímţ se zvýší celková částka financování EU zaměřeného na obyvatele Běloruska na 17,3 milionu EUR na období let 2011 aţ 2013. 5.2.7. Moldavská republika V dubnu roku 2011 uskutečnily EU a Moldavská republika druhé kolo dialogu o lidských právech, který byl doplněn v říjnu roku 2011 neformálním setkáním odborníků s vládou Moldavské republiky a se zástupci občanské společnosti, za účasti OBSE, Rady Evropy a zástupců Rozvojového programu OSN. V návaznosti na dialog o lidských právech byl v červnu roku 2011 uspořádán odborný seminář v rámci programu pro technickou pomoc a výměnu informací (TAIEX) na téma nediskriminace. 172 Ačkoliv přetrvávala patová situace týkající se volby prezidenta republiky a s tím související politická nejistota, Moldavská republika dosahovala stabilních výsledků při dodrţování zásad demokracie a právního státu. V červnu se v Moldavsku konaly místní volby. Potvrdily, ţe došlo ke zlepšení volebního prostředí (volební zákon byl v březnu a dubnu pozměněn) v souladu s některými doporučeními Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva OBSE (OBSE–ODIHR), které tento úřad vydal v návaznosti na dvoje celostátní volby konané v roce 2010. Na některých místech nicméně chybělo odpovídající vybavení volebních místností, coţ mělo vliv na průběh tajného hlasování. Obecněji lze říci, ţe je třeba dále zlepšit právní předpisy týkající se voleb a politických stran, pokud jde o financování stran a volebních kampaní, stíţnosti a odvolací postupy a registraci voličů. Co se týče svobody projevu, soudní praxe stále zaostává za nedávným legislativním zlepšením a soudy se ve svých rozhodnutích i nadále odvolávají na občanský zákoník, místo na nový zákon o svobodě projevu. Z toho důvodu nepoţívají sdělovací prostředky úrovně ochrany zaručené zákonem. Pokud jde o svobodu sdělovacích prostředků, došlo k vnitřní přeměně veřejnoprávní stanice Teleradio Moldava v moderní sdělovací prostředek. Večerní vysílání zpráv v ruštině bylo přesunuto do méně ţádaného časového intervalu, současně byl ale rozšířen časový prostor věnovaný těmto zprávám. Platná právní ustanovení poskytují záruky svobody sdruţování a shromaţďování. Porušování tohoto práva se stalo výjimkou. Na ţádost kišiněvské radnice přemístil kišiněvský odvolací soud akci „Equality Parade“, organizovanou LGBT menšinou (lesby, gayové, bisexuálové a transgender osoby) z centra hlavního města na místo, kde akce neupoutá příliš pozornosti. 173 Pokud jde o ochranu menšin, byl zaznamenán jistý pokrok. Vláda ustanovila s pomocí UNICEF a Rady Evropy mediátory pro romskou komunitu a přijala v červenci akční plán na začlenění Romů na období let 2011 aţ 2015. Tento plán je v současnosti předmětem přezkumu. Čeká se na přijetí antidiskriminačních právních předpisů parlamentem. I nadále byly zaznamenávány případy diskriminace na základě sexuální orientace. Pokud jde o integraci osob se zdravotním postiţením, došlo k omezenému pokroku. Po přijetí Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postiţením schválila vláda řadu konceptů týkajících se nových sociálních sluţeb pro dospělé osoby s mírným duševním postiţením. Pokud jde o práva dětí, nebyl dosaţený pokrok vyváţený. Počet dětí v ústavní péči se sníţil, ale stále zůstává vysoký (podle UNICEF 6 900 dětí). I přes značné legislativní změny v roce 2010 nebyly otázky, jako je práce dětí a soudní systém pro mladistvé, odpovídajícím způsobem řešeny. Soudní systém pro mladistvé nesplňuje uznávané mezinárodní normy, přičemţ hrozba obchodování s dětmi a sexuální vykořisťování dětí představují i nadále závaţný problém. Vláda pokračovala v provádění národního programu pro rovnost ţen a muţů na období let 2010 aţ 2015. Pracovněprávní předpisy byly pozměněny v souladu s revidovanou Evropskou sociální chartou a byl do nich začleněn pojem sexuálního obtěţování. Ačkoliv od posledních místních voleb došlo k mírnému vzestupu počtu starostek a primátorek, i nadále přetrvával problém nedostatečného zastoupení ţen ve vládních institucích, a to jak na ústřední, tak na místní úrovni. Navíc je přes zdokonalený právní rámec mechanismus pro předcházení domácímu násilí nadále neúčinný, neboť na jedné straně nedochází k výkonu soudních nařízení k ochraně a na druhé straně chybí systém nápravy pachatelů. 174 Pokud jde o svobodu náboţenského vyznání, došlo k pokroku. Parlament přijal zákon o náboţenských organizacích. V březnu roku 2011 ministerstvo spravedlnosti poprvé zaregistrovalo islámskou kultovní organizaci s názvem Islámská liga Moldavské republiky. Příslušníci náboţenských komunit mohou v zásadě vyznávat své náboţenství svobodně a bez obav z neodůvodněných zásahů státu. Nicméně projevy politických zásahů a v některých případech podněcování k nenávisti zástupci převládající moldavské pravoslavné církve nebyly veřejnými orgány systematicky stíhány. Moldavská republika se potýká se zablokovaným konfliktem se separatistickým regionem Podněstří, který fakticky řídí jeho orgány. Situace lidských práv v Podněstří nadále vzbuzuje váţné obavy. Mezi hlavní oblasti, kde je třeba dosáhnout zlepšení, patří fungování systému místních soudů, vazební podmínky, svoboda projevu, svoboda náboţenského vyznání a přesvědčení a právo na vzdělání, především moţnost svobodného působení škol pouţívajících latinku v rámci regionu. Nedávná výměna vedení, které fakticky řídí tento region, měla vliv na vyjádření týkající se lidských práv a existuje naděje, ţe reformy ve výše uvedených oblastech budou provedeny co nejdříve. 5.2.8. Ukrajina Ukrajina zůstává zemí s demokratickými institucemi, angaţovaným svobodným tiskem a aktivní občanskou společností. Ale zesílená kontrola soudní moci mocí výkonnou, politicky motivované stíhání představitelů opozice a zrušení ústavy z roku 2006 vedly ke zhoršení ţivotaschopnosti politického ţivota. Právní stát zůstává slabý, a to převáţně z důvodu potřeby dalšího rozvoje statusu a kapacit hlavních institucí. 175 Události z roku 2011 v oblasti demokracie a lidských práv ukázaly, ţe přetrvávající tendence ústupu demokracie znehodnocují značný pokrok, jehoţ bylo v minulosti dosaţeno. Několik bývalých vysoce postavených představitelů výkonné moci a vedoucích představitelů opozice, včetně bývalé předsedkyně vlády Julie Tymošenkové, bylo vystaveno selektivní spravedlnosti, která se projevila netransparentními soudními procesy obsahujícími nedostatky. To vyvolalo značnou kritickou odezvu jak na domácí půdě, tak v zahraničí. Byly rovněţ vyjádřeny obavy týkající se dlouhých lhůt pro zajištění odborného lékařského vyšetření zadrţovaných osob. Mezinárodní i vnitrostátní organizace v oblasti lidských práv i nadále zaznamenávají zvyšující se počet stíţností na mučení a špatné zacházení ve vězeňských a vazebních zařízeních, jakoţ i na nedostatečné zajištění odpovídající lékařské péče. Jsou nadměrně vyuţívána opatření k zadrţení ve vyšetřovací vazbě, čímţ dochází ke zhoršení přeplněnosti vazebních zařízení. Výkon rozhodnutí ukrajinských soudů a Evropského soudu pro lidská práva je stále nedostatečný. Vláda začala pracovat na přípravě nových právních předpisů o svobodě shromaţďování a o nevládních organizacích. Zprávy i nadále uvádějí, ţe donucovací orgány se uchylují k různým způsobům, jak zabránit veřejným projevům nespokojenosti, a příleţitostně usilují o omezení svobody shromaţďování. Novináři si stěţovali, ţe donucovací orgány pouţívají de facto cenzury a nátlaku. Stále se očekává přijetí komplexní antidiskriminační legislativy. Dne 16. června 2011 se konalo v Kyjevě zasedání ministrů EU–Ukrajina věnované otázkám spravedlnosti, svobody a bezpečnosti. Na tomto zasedání byla opětovně zdůrazněna potřeba dalšího posilování dodrţování lidských práv, základních svobod, demokratických hodnot a právního státu zaloţeného na nezávislém a nestranném soudnictví, ze strany Ukrajiny. Na summitu EU–Ukrajina, který se konal dne 19. prosince 2011 v Kyjevě, se vedoucí představitelé společně shodli, ţe výsledky Ukrajiny, zejména ve vztahu k dodrţování společných hodnot a právního státu, budou zásadní pro rychlost politického přidruţení a hospodářské integrace s EU, a to i v souvislosti s uzavřením dohody o přidruţení a jejího následného provádění. 176 177 5.2.9. Unie pro Středomoří Unie pro Středomoří byla zaloţena dne 13. července 2008 na summitu v Paříţi, na němţ byl zdůrazněn závazek posílit demokracii a politický pluralismus rozšířením účasti na politickém ţivotě a zahrnutím všech lidských práv a základních svobod. V roce 2011 došlo v zemích jiţního Středomoří k zásadním změnám, při nichţ byly svrţeny represivní reţimy v Egyptě, Tunisku a Libyi. V Sýrii docházelo k pokračujícímu násilí. Dopady těchto událostí byly pociťovány v Libanonu, Maroku, Jordánsku a Alţírsku; v těchto zemích bylo zaznamenáno zvýšené odhodlání k reformám. Obnovená evropská politika sousedství uznala, ţe Unie pro Středomoří představuje významný regionální rámec, který doplňuje dvoustranné vztahy mezi EU a jejími partnery, vyzvala sekretariát Unie pro Středomoří, aby plnil úlohu katalyzátoru při prosazování klíčových projektů, a zdůraznila potřebu poskytovat v čím dál větší míře významnou podporu partnerům usilujícím o demokracii, včetně lidských práv. Velmi prospěšné jsou tudíţ programy SPRING přijaté Komisí, které umoţňují pevně odhodlaným partnerským zemím provést reformy mimo jiné i v oblasti lidských práv. Evropsko-středomořská síť pro lidská práva, jejíţ součástí je 64 organizací v oblasti lidských práv v evropsko-středomořském regionu, pokračovala v podpoře reformních procesů v arabském světě. 5.2.10. Egypt V únoru roku 2011 uvítali ve společném prohlášení předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, předseda Evropské komise José Manuel Barroso a vysoká představitelka EU Catherine Ashtonová rozhodnutí o odstoupení prezidenta Husního Mubáraka. EU ocenila odvahu egyptského lidu a vyzvala armádu, aby zajistila, ţe demokratická změna proběhne pokojným způsobem; EU dále vyjádřila, ţe je pevně odhodlána zintenzívnit svou podporu Egyptu a jeho lidu v procesu transformace. 178 Od začátku lidového povstání v Egyptě v lednu roku 2011 byla EU důrazně proti jakýmkoliv neoprávněným omezením práva na svobodu pokojného shromaţďování. Například v lednu roku 2011 vysoká představitelka vyjádřila v souladu se závěry zasedání Rady pro zahraniční věci značné znepokojení nad zprávami o násilných útocích ozbrojených jednotlivců na pokojné demonstranty a vyslala egyptským úřadům důrazný signál, aby bezprostředně přijaly opatření nezbytná k zajištění toho, aby donucovací orgány chránily práva demonstrantů na svobodné shromaţďování a propustily osoby zadrţené proto, ţe pokojně vyjadřovaly svá stanoviska, a naléhavě vyzvala orgány, aby dostály svým slibům a ukončily vojenské soudní procesy s civilisty. Na začátku povstání egyptská vláda zablokovala několik internetových stránek sociálních sítí a egyptská policie zadrţela desítky reportérů z místních i mezinárodních sdělovacích prostředků. EU ve svém prohlášení z ledna roku 2011 naléhavě vyzvala egyptské orgány, aby neprodleně obnovily fungování všech komunikačních sítí. EU uvítala změny ústavy, přijaté na základě referenda v březnu roku 2011, a podpořila volební proces, který byl zahájen v listopadu roku 2011 tím, ţe poskytla finanční podporu egyptským organizacím občanské společnosti na školení více neţ 1000 volebních pozorovatelů, na zvýšení informovanosti voličů a na budování kapacit volební komise. Dne 30. března 2011 uspořádala EU seminář nazvaný „Výzvy v oblasti lidských práv po 25. lednu“. EU uvítala oznámení vlády, ţe národní bezpečnostní sluţba bude podléhat soudnímu dohledu a pracovat pouze jako civilní zpravodajská agentura, a nabídla podporu při reformě bezpečnostního sektoru. 179 Vysoká představitelka Catherine Ashtonová se při příleţitosti své třetí návštěvy Káhiry dne 14. dubna 2011 setkala se zástupkyněmi ţen a hovořila s nimi o problémech, se kterými se potýkají. EU jednoznačně odsoudila všechny formy násilí na ţenách a dalších ohroţených skupinách a tyto otázky pravidelně předkládala egyptským orgánům; podporovala úsilí orgánů o prosazování práv ţen a rovněţ aktivně podporovala iniciativy občanské společnosti na podporu práv ţen Problematika ochrany příslušníků menšin a boj proti diskriminaci, včetně z náboţenských důvodů, byla označena za prioritu programu spolupráce mezi EU a Egyptem. EU opakovaně vyjádřila váţné znepokojení, pokud jde o svobodu náboţenského vyznání v Egyptě; vysoká představitelka Unie, místopředsedkyně Komise ve svých nedávných prohlášeních (zejména ze dne 1. ledna, 7. května a 10. října) jednoznačně odsoudila útoky vůči nevinným koptským věřícím a vyzvala prozatímní vedení, aby obnovilo pořádek a předvedlo osoby odpovědné za násilí před civilní soudy. EU pozorně sleduje situaci migrantů a uprchlíků v Egyptě prostřednictvím své delegace v Káhiře a pravidelných kontaktů s egyptským ministerstvem zahraničních věcí, ministerstvem vnitra a UNHCR. EU naléhala na egyptské orgány, aby v rámci své odpovědnosti přijaly odpovídající opatření proti obchodování s lidmi a zajistily ochranu základních práv migrantů a uprchlíků. EU uvítala vyjádření vlády, ţe Sinaj je strategickou prioritou, které je třeba věnovat větší pozornost, a je i nadále připravena egyptské orgány v tomto úsilí podpořit. 180 Dne 29. prosince 2011 příslušníci egyptských bezpečnostních sloţek a státní zástupci zasáhli proti několika místním a mezinárodním organizacím občanské společnosti na 17 různých místech v zemi, přičemţ v jejich kancelářích zabavili počítače a soubory údajů. Během těchto zásahů docházelo k porušování procesních předpisů, neboť prohlídky byly prováděny bez povolení a kanceláře uzavírány bez soudního příkazu. V prohlášení ze dne 30. prosince vyzvala mluvčí vysoké představitelky EU egyptské orgány, aby situaci vyřešily a umoţnily organizacím občanské společnosti pokračovat v jejich práci na podporu transformace egyptské společnosti. Rada EU pro zahraniční věci na svém zasedání konaném dne 1. prosince 2011 uvítala dobře organizovaný a pokojný začátek parlamentních voleb v Egyptě dne 28. listopadu a vzala na vědomí oznámení Nejvyšší rady ozbrojených sil (SCAF), podle něhoţ se prezidentské volby uskuteční do konce června roku 2012. Rada zdůraznila, ţe by co nejdříve mělo dojít k rychlému přechodu k civilní vládě. 5.2.11. Izrael Podobně jako v předchozích letech EU na příslušných zasedáních v rámci dohody o přidruţení mezi EU a Izraelem i nadále vyjadřovala váţné znepokojení, pokud jde o lidská práva. Tato zasedání byla příleţitostí projednat otázky, jako je dodrţování lidských práv všech skupin obyvatel, administrativní zadrţování (a to i s odkazem na jednotlivé případy), dodrţování práv příslušníků menšin, obránci lidských práv a mezinárodní humanitární právo a mezinárodní právo v oblasti lidských práv. 181 Dne 13. září 2011 se konalo páté zasedání neformální pracovní skupiny EU–Izrael pro lidská práva. Skupina podrobně projednávala řadu otázek souvisejících se situací v Izraeli. K těmto otázkám patřilo právní a ekonomické postavení izraelských menšinových skupin, se zvláštním zaměřením na právo beduínské komunity usazovat se a její vlastnická práva. Pokud jde o arabskou menšinu obecně, vyzvala EU ke zlepšení současného právního rámce tak, aby lépe předcházel různým formám diskriminace, a vyzvala Izrael, aby provedl závěrečné připomínky Výboru OSN pro lidská práva z roku 2010 a Výboru OSN pro odstranění diskriminace ţen z roku 2011 týkající se palestinskoarabské komunity a opatření přijatá v rámci boje proti diskriminaci. Rovněţ bylo projednáno několik legislativních návrhů předloţených v knesetu, jejichţ cílem je omezení svobody sdruţování a činnost nevládních organizací a občanské společnosti jako takové, mimo jiné návrh zákona o „financování nevládních organizací ze zahraniční“ přijatý v únoru roku 2011, jakoţ i zákon o bojkotu. Dlouze se jednalo také o vazebních podmínkách a zadrţovaných osobách v Izraeli a Evropě, přičemţ EU znovu zopakovala své znepokojení v souvislosti s pouţíváním administrativního zadrţování a upozornila na několik konkrétních případů. Během jednání byla věnována značná pozornost právům dítěte, zejména pokud jde o zadrţování dětí. Dále bylo izraelskou stranou předloţeno několik bodů, které jsou otázkami společného zájmu, zejména práva příslušníků menšin v zemích EU, a Izrael informoval o posledním vývoji v oblasti práv LGBT osob, mimo jiné o právním zákazu diskriminace párů stejného pohlaví v několika oblastech a uznání důchodových práv a práva na mateřskou dovolenou ze strany nejvyššího soudu. Delegace si vyměnili názory na otázky antisemitismu a xenofobii a připomněly význam kaţdoročních seminářů EU–Izrael věnovaných této problematice, vycházejících z priorit akčního plánu. Závěrem byla podrobně projednána opaření přijatá na mezinárodních fórech v oblasti lidských práv (Valné shromáţdění OSN a Rada pro lidská práva) a spolupráce s mechanismy OSN, jakoţ i ratifikace a provádění hlavních nástrojů OSN v oblasti lidských práv a jejich opčních protokolů, (zejména úmluva proti mučení a její opční protokol). V rámci podvýboru EU–Izrael pro politický dialog a spolupráci byla s Izraelem rovněţ projednávána otázka lidských práv v souvislosti s okupovaným palestinským územím. 182 183 5.2.12. Okupované palestinské území EU vede pravidelný dialog o otázkách lidských práv s palestinskou samosprávou v rámci evropské politiky sousedství (EPS). Třetí zasedání podvýboru EU a palestinské samosprávy pro lidská práva, řádnou správu věcí veřejných a právní stát se konalo v Betlémě ve dnech 30. a 31. března 2011. Po zasedání výboru uspořádala palestinská samospráva konzultativní fórum s občanskou společností. Nezávislá komise pro lidská práva (ICHR), která byla součástí palestinské delegace, poskytla přehled o situaci v oblasti lidských práv na okupovaném palestinském území, přičemţ uvedla, ţe okupace a vnitřní politická nejednotnost v Palestině přispěla k řadě případů porušení lidských práv. EU vyjádřila znepokojení nad porušováním lidských práv, včetně svévolného zadrţování, nevykonávání soudních rozhodnutí, jakoţ i porušování práva na svobodu projevu a shromaţďování. EU rovněţ nadnesla otázku údajného mučení ve vězeňských zařízeních palestinské samosprávy, jakoţ i otázku velkého počtu protiprávních zatčení. EU připomněla svůj silný a zásadní odpor proti trestu smrti za všech okolností. Vyslovila uznání palestinské samosprávě za zachování faktického moratoria na trest smrti a naléhavě ji vyzvala, aby neupustila od svého plánu formálně zrušit trest smrti jakoţto formu trestu v rámci procesu přijímání nového trestního zákoníku. EU v roce 2011 při několika příleţitostech připomněla situaci v oblasti lidských práv na okupovaném palestinském území, která se nadále zhoršovala. EU často vyjadřovala politování nad osidlovacími činnostmi na Západním břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, a připomněla, ţe povaţuje osidlování a demolice domů podle mezinárodního práva za nezákonné. 184 V roce 2011 zůstala situace palestinských obránců lidských práv na okupovaném palestinském území kritická. Pokračoval izraelský soudní proces s obráncem lidských práv Bassem Tamimim. Dne 13. prosince 2011 vyjádřila vysoká představitelka Catherine Ashtonová v prohlášení své mluvčí politování nad úmrtím jeho synovce Mustafy Tamimiho, který zemřel poté, co byl z blízka zasaţen projektilem se slzným plynem, kdyţ se účastnil týdenní demonstrace. EU rovněţ odsoudila zapalování mešit na Západním břehu Jordánu a násilí páchané osadníky, které se v roce 2011 zvýšilo o 40 % a v jehoţ důsledku dochází na palestinské straně k obětem a škodám na majetku. EU se stále účastní pokračujících konzultací a dialogu s organizacemi pro lidská práva a podporuje činnosti související s lidskými právy prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR). Seznam všech probíhajících projektů v oblasti lidských práv, které EU financuje, je k dispozici na internetové stránce úřadu EU pro technickou pomoc. 5.2.13. Jordánsko V březnu roku 2011 se v Bruselu uskutečnilo šesté kolo zasedání podvýboru pro „lidská práva, správu věcí veřejných a demokracii“ mezi Jordánskem a Evropskou unií. Jednalo se o první zasedání poté, co se EU dohodla na „rozšířeném statusu“ partnerství s Jordánskem v říjnu roku 2010. Dialog o lidských právech mezi EU a Jordánskem se zabýval vnitrostátními reformami, včetně reformy volebního rámce a svobody sdruţování, shromaţďování, sdělovacích prostředků, svobody projevu, svobody náboţenského vyznání nebo přesvědčení, práv ţen a otázkou mučení. 185 V roce 2011 došlo v Jordánsku podobně jako v jiných zemích v regionu k demonstracím, které volaly po politických a ekonomických reformách a ţádaly ukončení zakořeněné korupce. V reakci na vyvíjející se vnitrostátní politickou situaci a stále důraznější volání po reformách ustanovil jordánský král Abdalláh v březnu roku 2011 výbor pro národní dialog (NDC) a v dubnu roku 2011 královský výbor pro přezkum ústavy (RCCR). Výbor pro národní dialog byl pověřen vypracováním konsensuálního návrhu zákona o volbách a o politických stranách, zatímco královský výbor RCCR byl pověřen úkolem přezkoumat ústavu. Na konci září roku 2011 schválil parlament 41 ústavních změn, které vstoupily v platnost dne 1. října 2011. Tyto změny představují rámec pro politické reformy Jordánska, jehoţ součástí je zřízení ústavního soudu, ustanovení nezávislé komise, která bude dohlíţet na průběh voleb a řídit je, a zákaz mučení. Přijetí prováděcích právních předpisů parlamentem připravilo půdu ke konsolidaci orgánů zajišťujících demokracii, řádnou správu věcí veřejných a právní stát a usilujících o řádný politický pluralismus a posílení úlohy politických stran. Revidovaný zákon o veřejném shromaţďování vstoupil v platnost v květnu roku 2011 a přinesl některé pozitivní změny, pokud jde o svobodu projevu a shromaţďování. Organizátoři veřejného shromaţďování jiţ nepotřebují souhlas ministerstva vnitra. Musí pouze informovat orgány 48 hodin před konáním akce. Pokud jde o svobodu tisku, hlavní a online zpravodajské portály byly při několika příleţitostech konfrontovány s bezpečnostními agenturami, zejména při zpravodajstvích z demonstrací. 186 Šíření korupce v jordánské společnosti vzbuzuje i nadále váţné obavy a zůstává klíčovou prioritou jednotlivých vlád, nicméně výsledky jejich činnosti nejsou příliš výrazné. Jordánsko i nadále uplatňuje faktické moratorium na uţívání trestu smrti, které existuje od května roku 2006. Jordánsko musí vyvinout další úsilí o vymýcení násilí vůči ţenám, a to i zavedením dalších opatření zaměřených na prosazování začlenění ţen do politického a hospodářského ţivota, do vzdělávání a do oblasti zaměstnanosti. Děti narozené v Jordánsku ţenám provdaným za cizí státní příslušníky stále ještě nemohou získat jordánské státní občanství, čímţ je jim odepřeno právo na veřejné vzdělání a zdravotní péči. Obdobně jejich manţelé s cizí státní příslušností nemají stejná občanská práva jako Jordánci, kteří si vzali ţeny cizí státní příslušnosti. 5.2.14. Libanon V návaznosti na patovou politickou situaci v zemi v první polovině roku 2011 byly vztahy mezi EU a Libanonem obnoveny po sestavení nové vlády v červenci roku 2011. V prosinci zahájil výbor pro přidruţení přípravy na nový akční plán evropské politiky sousedství. EU byla aktivně zapojena do jednání s novou vládou o volební reformě. Návrh zákona byl předloţen ministerstvu vnitra v říjnu roku 2011. EU prosazovala začlenění doporučení volební pozorovatelské mise, která se uskutečnila v roce 2009. EU vyčlenila 2 miliony EUR na podporu volební reformy v Libanonu před konáním voleb v roce 2013. EU nadále vyzývala Libanon, aby reformoval soudní systém a posílil jeho nezávislost. EU opakovaně naléhala na Libanon, aby faktické moratorium na trest smrti změnil na jeho úplné zrušení. 187 188 Znepokojující stále zůstává politováníhodná situace v libanonských věznicích. Více neţ 50 % zadrţovaných v současnosti čeká na soudní proces nebo jim jiţ dokonce vypršela doba výkonu trestu. Organizace občanské společnosti i nadále podávají zprávy o pouţívání svévolného zadrţování, zejména v případě uprchlíků a migrantů. EU opětovně zopakovala svou výzvu, aby Libanon zlepšil situaci palestinských uprchlíků, zejména pokud jde o jejich právo na práci a sociální zabezpečení, jakoţ i právo vlastnit, dědit a registrovat majetek. Stále ještě nebyly přijaty prováděcí právní předpisy týkající se změn pracovního zákona z roku 2010. Parlament dokončil návrh národního akčního plánu pro lidská práva a v blízké době by mohlo dojít k jeho přijetí. EU vystoupila na podporu práva na svobodu projevu obránců lidských práv, kteří čelili obvinění za zprávy o pouţívání mučení. 5.2.15. Sýrie V návaznosti na povstání v Sýrii, které začalo na jaře v roce 2011, a eskalaci násilí a porušování lidských práv občanů ze strany syrské vlády přijala Rada pro zahraniční věci na svém zasedání v květnu roku 2011 rozhodnutí pozastavit dvoustranné programy spolupráce mezi EU a syrskou vládou. EU rovněţ zmrazila návrh dohody o přidruţení. Komise poté pozastavila účast syrských orgánů na svých regionálních programech a Evropská investiční banka (EIB) pozastavila všechny své úvěrové operace v Sýrii a technickou pomoc této zemi. 189 EU vyzvala prezidenta Asada k odstoupení a úzce spolupracovala s mezinárodním společenstvím na vyvíjení tlaku na syrskou vládu, aby zastavila veškeré násilí. EU podporovala Ligu arabských států (LAS) v jejím úsilí o vyřešení krize a naléhavě vyzvala členy Rady bezpečnosti OSN, aby se dohodli na rozhodném postupu OSN vůči Sýrii. Omezující opatření EU vůči Sýrii, včetně zbrojního embarga, existují od května roku 2011 a nová opatření jsou pravidelně zaváděna. Na konci roku 2011 EU uloţila deset sérií sankcí 86 jednotlivcům a 30 subjektům, včetně mnoha vojenských a bezpečnostních představitelů odpovědných za násilí a represe. Během povstání EU opakovaně co nejdůrazněji odsuzovala pokračující brutální represe ze strany syrského reţimu proti vlastnímu obyvatelstvu, jakoţ i hromadné porušování lidských práv, zahrnující zabíjení, hromadné zatýkání a mučení civilistů, pokojných demonstrantů a jejich příbuzných, tedy činy, jeţ lze povaţovat za zločiny proti lidskosti. EU naléhavě vyzvala syrský reţim, aby umoţnil nerušený přístup humanitárních pracovníků a agentur a umoţnil přístup sdělovacím prostředkům a nezávislým pozorovatelům. EU úzce spolupracovala s mezinárodními partnery, aby byla zajištěna rozhodná reakce OSN na krizi v Sýrii. Výsledkem tohoto úsilí bylo přijetí důleţitých rezolucí o Sýrii Valným shromáţděním OSN a Radou OSN pro lidská práva. V Radě OSN pro lidská práva se v Ţenevě konala v roce 2011 nejméně tři zvláštní zasedání věnovaná situaci v Syrské arabské republice, přičemţ dvě z nich byla uspořádána na formální ţádost EU. EU rovněţ vyjádřila váţné znepokojení, pokud jde o závěry zprávy nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise pro Sýrii, v níţ se uvádí, ţe v zemi dochází k páchání zločinů proti lidskosti a jinému hrubému porušování lidských práv. EU neustále vyjadřovala své stanovisko, ţe pro pachatele těchto údajných trestných činů, jeţ jsou uvedeny ve zprávě, by neměla existovat beztrestnost. 190 5.2.16. Tunisko Tuniská revoluce otevřela cestu pro přechod země k demokracii. EU vyčlenila v rámci evropského nástroje sousedství a partnerství na období let 2011 aţ 2013 částku 240 milionů EUR na dvoustrannou spolupráci s Tuniskem. Tato orientační částka byla zvýšena o 150 milionů EUR. Jenom v roce 2011 EU zdvojnásobila finanční pomoc z plánované částky 80 milionů EUR na přibliţně 160 milionů EUR. Tyto finanční prostředky byly zaměřeny především na hospodářské oţivení, občanskou společnost a přechod k demokracii. Ve společném prohlášení z ledna roku 2011 vysoká představitelka EU Catherine Ashtonová a komisař Štefan Füle opakovaně potvrdili solidaritu EU s Tuniskem a jeho lidem a odsoudili násilné potlačení demonstrací a naléhavě vyzvali tuniské orgány, aby jednaly odpovědně, zachovávaly mír, zaujaly zdrţenlivý postoj a zamezily násilí. V důsledku povstání tuniský prezident Zíne Abidín Ben Alí dne 14. ledna 2011 oficiálně odstoupil. Rada přijala dne 31. ledna 2011 omezující opatření vůči Tunisku za porušování lidských práv. V únoru roku 2011 EU zmrazila majetek Bena Alího a osob, které jsou vyšetřovány za zpronevěru státních finančních prostředků Tuniska. O politické podpoře EU přechodu Tuniska k demokracii svědčí i řada návštěv na vysoké úrovni: dne 14. února 2011 navštívila Tunisko vysoká představitelka EU Catherine Ashtonová, poté následovali předseda Evropské komise José Manuel Barroso, komisař Štefan Füle, komisařka Cecilia Malströmová, komisař Karel De Gucht, jakoţ i předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek. 191 EU vyzvala přechodnou vládu, aby zajistila rychlý a hladký přechod k demokracii a vyjádřila, ţe je připravena poskytnout svou okamţitou podporu při přípravě a organizaci volebního procesu a ţe je ochotna spolupracovat v širším rámci a poskytnout pomoc při demokratických reformách a hospodářském rozvoji. EU uvítala rozhodnutí přechodné vlády propustit politické vězně, povolit svobodu projevu a zahájit stíhání rodinných příslušníků bývalého prezidenta Bena Alího kvůli korupci. EU poskytla okamţitou podporu pro přípravě voleb a vyslala volební pozorovatelskou misi vedenou Michaelem Gahlerem, jenţ ve své zprávě uvedl, ţe volby proběhly v zásadě řádně, byly zaloţeny na silném politickém konsensu za doprovodu široké svobody projevu a byly organizovány transparentním způsobem. Občané Tuniska měli poprvé moţnost volit svobodným a demokratickým způsobem své zástupce v říjnu roku 2011. Nově zvolené ústavodárné shromáţdění bude nyní pověřeno klíčovým úkolem, kterým je vypracování nové tuniské ústavy. EU prohlásila, ţe je odhodlána pokračovat ve své politické a finanční podpoře tuniskému lidu. EU nicméně vyjádřila politování nad násilnými střety, ke kterým došlo po vyhlášení předběţných výsledků voleb, a naléhavě vyzývala ke klidu a rozvaze. V roce 2011 byla prostřednictvím nástroje stability vyčleněna částka ve výši 2 milionů EUR na podporu sedmi projektů zaměřených na pomoc tuniským orgánům při přípravě demokratických voleb v souladu s mezinárodními normami, jakoţ i na podporu nezávislé občanské společnosti a moţností občanských sdruţení, aby hrála aktivní úlohu při vymezování reformního programu v zemi. 192 V březnu roku 2011 byla v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva zveřejněna výzva k podávání návrhu s rozpočtem ve výši 2 milionů EUR. Finanční prostředky byly přiděleny deseti projektům v těchto třech oblastech: vnitrostátní monitorování voleb, odborné vzdělávání členů politických stran, podpora svobody projevu a prosazování demokratických hodnot. V červenci roku 2011 byla dále v rámci tematického programu „Účast nestátních subjektů a místních orgánů na rozvoji“ zveřejněna další výzva k podávání návrhů s celkovým rozpočtem ve výši 2,5 milionu EUR. Výzva byla zaměřena na podporu projektů místního rozvoje se zvláštním zaměřením na vytváření pracovních příleţitostí a na tvorbu příjmů. Finanční prostředky obdrţelo šest projektů. V září roku 2011 uspořádala EU první zasedání pracovní skupiny EU–Tunisko zřízené za účelem lepší koordinace evropské a mezinárodní podpory přechodu Tuniska k demokracii. Rovněţ byla zpřístupněna značná humanitární pomoc, určená zejména na pomoc Tunisku zvládat příliv uprchlíků prchajících před válkou v Libyi. V roce 2011 EU navázala s Tuniskem dialog o migraci, mobilitě a bezpečnosti. Dne 27. prosince 2011 EU uvítala jmenování nové tuniské vlády a vyjádřila, ţe je odhodlána pokračovat v podpoře tuniských orgánů a občanské společnosti při přechodu země k demokracii. EU opětovně zahájila jednání s cílem stanovit privilegované partnerství mezi EU a Tuniskem prostřednictvím přijetí „rozšířeného statusu“. 193 5.2.17. Alţírsko První zasedání podvýboru EU–Alţírsko pro politický dialog, bezpečnost a lidská práva se konalo ve dnech 3. a 4. října v Alţíru. Šesté zasedání Rady přidruţení EU–Alţírsko se konalo v červnu v Lucemburku. Při této příleţitosti byly podrobně projednávány otázky související s demokratizací, reformami a lidskými právy. V květnu podruhé navštívil Alţírsko komisař Štefan Füle. Během své návštěvy se setkal s celou řadou organizací občanské společnosti a jednal s alţírskými orgány mimo jiné o plánovaných politických reformách. Na posledním zasedání výboru pro přidruţení EU–Alţírsko, které se konalo v prosinci v Bruselu, vyjádřilo Alţírsko svou vůli zahájit informativní jednání o přípravě akčního plánu v souvislosti s obnovenou evropskou politikou sousedství. Dne 20. prosince Alţírsko oficiálně pozvalo EU k pozorování parlamentních voleb naplánovaných na květen roku 2012. Dne 29. dubna 2011 vyjádřila vysoká představitelka znepokojení nad zavraţděním obránce lidských práv profesora Ahmeda Kerroumiho, který patřil k politické straně „Demokratické a sociální hnutí“. Vyzvala k rychlému zahájení důkladného vyšetřování a k nalezení a postavení před soud těch, kteří jsou za jeho vraţdu zodpovědní. Připomněla odhodlání EU k partnerství s Alţírskem a zapojení EU do podpory obránců lidských práv a organizací občanské společnosti. 194 Alţírské orgány na počátku roku 2011 zrušily výjimečný stav a zavázaly se k politickým a socioekonomickým reformám. EU vyjádřila, ţe je připravena podpořit Alţírsko v jeho úsilí, ale zdůraznila, ţe je potřeba, aby tyto reformy byly prováděny způsobem, který odpovídá legitimnímu očekávání alţírského lidu. Tyto reformy byly projednány s alţírskými orgány při příleţitosti prvního zasedání podvýboru pro politický dialog, bezpečnost a lidská práva i během druhého zasedání výboru pro přidruţení EU– Alţírsko. EU vyjádřila postoj, ţe legislativní reformy, zejména reformy týkající se sdruţování a sdělovacích prostředků, by neměly zavádět restriktivnější reţim pro výkon svobody sdruţování a projevu. Analýza nového zákona o sdruţování, kterou provádělo několik nevládních organizací, vzbuzuje obavy, zejména pokud jde o zakládání a rušení sdruţení, jejich rozsah činnosti, způsob financování a spolupráce s mezinárodními nevládními organizacemi. EU pozorně sledovala vývoj, pokud jde o svobodu náboţenského vyznání a svobodu svědomí. Pokud jde o práva ţen, EU uvítala návrh reformy (poté přijatý v lednu roku 2012) zaměřený na zajištění kvóty zastoupení ţen ve zvolených shromáţděních. Přetrvávají však pochybnosti, zda provádění této reformy umoţní skutečné rovné postavení ţen. EU vyjádřila obavy, pokud jde o skutečnost, ţe Alţírsko zatím nestáhlo své výhrady ohledně Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace ţen (CEDAW). EU rovněţ zdůraznila potřebu provést reformu zákona o rodině („Code de la famille“). Zástupci EU se pravidelně scházeli s organizacemi občanské společnosti jak v Alţíru, tak v Bruselu. Delegace EU v Alţíru byla velmi aktivní, pokud jde o informování občanské společnosti ohledně moţností a postupů financování. V rámci pracovní skupiny pro účinnost pomoci občanské společnosti a u příleţitosti oslav mezinárodních dnů (např. dne lidských práv) probíhaly konzultace s národními a mezinárodními nevládními organizacemi. 195 Z prostředků evropského nástroje pro demokracii a lidská práva a programu pro nestátní aktéry bylo v roce 2011 financováno čtrnáct dalších projektů. Tyto projekty se zabývají celou řadou témat, včetně místního rozvoje, budování kapacit, práv ţen a zdraví. Na období let 2011 aţ 2013 byl prostřednictvím evropského nástroje sousedství a partnerství Alţírsku přidělen celkový rozpočet ve výši 172 milionů EUR. V roce 2011 vyčlenila Evropská komise Alţírsku částku ve výši 58 milionů EUR. Tyto finanční prostředky jsou pouţity na podporu reformy v oblasti dopravy, kultury a dědictví, jakoţ i mládeţe a zaměstnanosti. 5.2.18. Maroko EU a Maroko pokračovaly v dialogu v oblasti lidských práv, zejména uspořádáním šestého zasedání podvýboru pro lidská práva, demokracii a správu věcí veřejných, které se konalo dne 20. října 2011 v Bruselu. 196 EU ve společném prohlášení Catherine Ashtonové, vysoké představitelky EU, a Štefana Füleho, komisaře pro rozšíření a evropskou politiku sousedství ze dne 19. června 2011 uvítala revizi ústavy, která byla předloţena ke schválení v referendu konaném dne 1. července 2011. V nové ústavě jsou zakotvena důleţitá opatření v oblasti lidských práv a základních svobod, včetně zásady přednosti mezinárodního práva před vnitrostátním právem; uznání občanských práv ţen a rovnosti ţen a muţů; nový institucionální rámec pro oblast lidských práv; vytvoření národní rady pro lidská práva, meziresortní delegace pro lidská práva a ustanovení veřejného ochránce práv. Marocké orgány se rozhodly uspořádat v předstihu parlamentní volby, ve kterých byla volena sněmovna reprezentantů. Tyto volby se konaly dne 25. listopadu 2011. Po souhlasu marocké vlády byla v období od 14. listopadu do 2. prosince vyslána volební mise odborníků EU. Tato mise vypracovala zprávu, ve které je obsaţeno několik doporučení na zlepšení určitých prvků volebního rámce (prodlouţení doby trvání volební kampaně; oznámení výsledků počtu hlasů; účast ţen atd.). EU uvítala (v prohlášení ze dne 26. listopadu 2011) uspořádání těchto voleb a podpořila úsilí Maroka o účinné a rychlé provádění ambiciózního programu reforem. V květnu roku 2011 přijala rada vlády opční protokol k Úmluvě OSN proti mučení. EU rovněţ podpořila marockou vládu, aby přistoupila k opčnímu protokolu č.1 k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, pokud jde o postup stíţností, a aby ratifikovala Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením. V oblasti svobody sdruţování a shromaţďování (zakotvených v nové ústavě) přetrvávaly problémy spojené s jejich prováděním v praxi (obtíţná registrace zahraničních nevládních organizací, zamítnutí vydání potvrzení, překáţky demonstrací). Byly zaznamenány případy násilí ze strany donucovacích orgánů vůči demonstrantům, zejména vůči Hnutí 20. února. V rámci dialogu s marockými orgány EU vyzdvihla význam zajištění svobody shromaţďování a sdruţování. 197 Svoboda projevu a tisku byla rovněţ zakotvena v ústavě, stejně tak jako právo na přístup k administrativním informacím a model zvláštní regulace, kterým je zejména Vysoký úřad pro audiovizuální komunikaci. Novináři sice mohou v zásadě vyjadřovat své námitky, nicméně byla zaznamenána represivní opatření a formy zastrašování vůči sdělovacím prostředkům a novinářům, kteří se kriticky vyjadřovali k citlivým tématům. EU vybídla Maroko, aby co nejdříve přijalo nový tiskový zákon, jehoţ součástí je i reforma trestů odnětí svobody, které mohou být novinářům uloţeny. Pokud jde o práva ţen a ohroţených osob, Maroko přijalo vládní program pro rovnost na období let 2011 aţ 2013. EU vyčlenila 35 milionů EUR na provádění tohoto programu, především na zvyšování obecného povědomí obyvatelstva a na posilování podmínek a moţností rovnocenné účasti ţen na politické správě a řízení veřejných záleţitostí. Maroko stáhlo všechny výhrady vůči Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem diskriminace ţen, ale neustoupilo od některých prohlášení, která by měla být odvolána současně s harmonizací vnitrostátního zákona. V květnu roku 2011 přijala rada vlády opční protokol k této úmluvě (který umoţňuje výboru přijímat individuální stíţnosti). Rada vlády přijala v říjnu roku 2011 návrh zákona o pracovních podmínkách domácího personálu (který upravuje také zákaz práce pro děti mladší 15 let). Dále byla prohloubena spolupráce mezi EU a Marokem v rámci mezinárodních organizací, zejména v Radě pro lidská práva OSN. V souvislosti s arabským jarem se Maroko aktivně účastnilo kontaktní skupiny OSN pro řešení konfliktu v Libyi a spolupracovalo s EU, pokud jde o dodrţování lidských práv v Sýrii. 198 5.2.19. Západní Sahara EU nadále podrobně sledovala otázku Západní Sahary, a to zejména ve svém jednání s Marokem i Alţírskem. EU přikládá velký význam zlepšování situace v oblasti lidských práv v Západní Sahaře, kde přetrvávaly problémy týkající se svobody projevu a shromaţďování. EU plně podporuje angaţovanost generálního tajemníka OSN a jeho osobního zmocněnce v otázce Západní Sahary a vyzvala příslušné strany, aby pokračovaly v jednání pod záštitou OSN s cílem nalézt spravedlivé, trvalé a vzájemně přijatelné politické řešení. V rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1979 (2011) uvítala Rada bezpečnosti vytvoření národní rady pro lidská práva v Maroku a navrhovanou pasáţ týkající se Západní Sahary, jakoţ i závazek Maroka zajistit úplný a nerušený přístup ke všem zvláštním postupům Rady OSN pro lidská práva. 5.2.20. Libye V návaznosti na brutální represe Kaddáfího reţimu a útoky vůči vlastním občanům se EU dne 22. února 2011 rozhodla pozastavit jednání o rámcové dohodě mezi EU a Libyí. Poté sehrála EU vedoucí úlohu při přijímání rozhodnutí Valného shromáţdění OSN dne 1. března pozastavit členství Libye v Radě pro lidská práva. 199 Dne 11. března se konalo s ohledem na události v Libyi mimořádné zasedání Evropské rady. Vedoucí představitelé vyzvali plukovníka Kaddáfího, aby se okamţitě vzdal moci, a prohlásili, ţe EU povaţuje za legitimního partnera Národní přechodnou radu. Na nadcházejících zasedáních Rady pro zahraniční věci a Evropské rady zopakovala EU svou výzvu reţimu, aby bylo zastaveno násilí a porušování lidských práv občanů, a zdůraznila svou podporu prodemokratickým silám. Dále předseda Evropské komise José Manuel Barroso, předseda Evropské rady Herman Van Rompuy a vysoká představitelka EU Catherine Ashtonová vydali prohlášení týkající se celé řady témat, od lidských práv (včetně ochrany civilního obyvatelstva, svévolného zadrţování a mimosoudních poprav, jakoţ i diskriminace ohroţených skupin), pouţívání kazetové munice, statusu Národní přechodné rady (NTC) a celkové podpory libyjských civilistů. V reakci na krizi EU urychleně prováděla omezující opatření stanovená v rezolucích Rady bezpečnosti OSN 1970 a 1973, společně s řadou autonomních dodatečných omezujících opatření. Cílem těchto opatření bylo v zájmu ochrany civilního obyvatelstva zabránit tomu, aby se zbraně a finanční prostředky dostaly do rukou Kaddáfího reţimu, a prostřednictvím cestovních omezení a zmrazení majetku zasáhnout vůdčí představitele odpovědné za rozkazy k páchání násilností. EU hrála aktivní úlohu v rámci úsilí mezinárodního společenství o nalezení řešení konfliktu. Zástupci EU se účastnili paříţského a londýnského summitu, byli přítomni na zasedáních kontaktní skupiny pro Libyi a na zasedáních Káhirské skupiny [1], jakoţ i na paříţském summitu dne 1. září a na zasedání „přátel Libye“, které se konalo v New Yorku při zasedání Valného shromáţdění Organizace spojených národů, během kterého byla Národní přechodná rada v plné míře uznána mezinárodním společenstvím jakoţto legitimní orgán Libye. Dne 22. května 2011 navštívila vysoká představitelka Benghází a oficiálně zahájila činnost kanceláře EU pro technickou pomoc. Kancelář EU byla pověřena navázáním spolupráce s Národní přechodnou radou v Benghází a koordinováním pomoci EU na místě. Dne 12. listopadu navštívila v návaznosti na osvobození Tripolisu vysoká 200 představitelka Tripolis, aby oficiálně otevřela delegaci EU v Libyi a setkala se se zástupci orgánů Národní přechodné rady v jejich hlavním městě, jak přislíbila během své poslední květnové návštěvy v Benghází. 201 Od začátku libyjské krize EU poskytla více neţ 158 milionů EUR na humanitární pomoc a mobilizovala týmy a prostředky civilní ochrany EU na pomoc civilnímu obyvatelstvu jak v Libyi, tak na jejích hranicích. V návaznosti na osvobození země oznámila vysoká představitelka, ţe bude vyčleněna částka ve výši 30 milionů EUR na okamţitou pomoc, včetně oblastí dodrţování lidských práv, předcházení mučení a špatnému zacházení a posilování občanské společnosti. V průběhu roku navštívilo Libyi několik poslanců Evropského parlamentu; jejich návštěva přispěla v Evropě ke zvýšení povědomí o problémech, kterým čelí prozatímní orgány při prosazování procesu přechodu země k demokracii. Vysoká představitelka zdůraznila, ţe v nové ústavě by měla být zakotvena práva ţen, aby bylo zajištěno, ţe ţeny budou součástí tohoto procesu. EU umoţnila ţenám z 12 libyjských měst sledovat volby v Tunisku. Dne 21. prosince 2011 přijala Rada EU rozhodnutí o uvolnění všech finančních prostředků a aktiv libyjské centrální banky (Central Bank of Libya) a Libyjské zahraniční banky (Libyan Arab Foreign Bank), které jsou umístěny v EU, na podporu obnovy libyjského hospodářství a na pomoc novým libyjským orgánům. 202 5.3. 5.3.1. Rusko a Střední Asie Rusko V roce 2011 se i nadále konaly pololetní konzultace o lidských právech mezi EU a Ruskem. Třinácté a čtrnácté kolo jednání proběhlo v květnu a v listopadu, obě zasedání se uskutečnila v Bruselu. Na jednáních proběhl otevřený dialog o celé řadě otázek týkajících se lidských práv v Rusku, v Evropské unii a na mezinárodních fórech. Zejména se jednalo o těchto tématech: svoboda projevu, svoboda shromaţďování a sdruţování, situace obránců lidských práv, právní stát, fungování soudnictví, volební práva, rasismus, xenofobie a boj proti diskriminaci, (včetně zejména práv osob LGBTI), práva dětí, spolupráce v oblasti lidských práv na mezinárodních fórech (OSN, Rada Evropy, OBSE) a severní Kavkaz. EU a Rusko měly rovněţ příleţitost vznést dotazy týkající se konkrétních jednotlivých případů. V souladu s praxí EU zařazovat na svá zasedání o otázkách lidských práv se třetími zeměmi názory občanské společnosti se EU před kaţdým kolem konzultací setkala se zástupci ruských a mezinárodních nevládních organizací. Evropský parlament byl rovněţ informován prostřednictvím informačních a hodnotících zasedání. Aby byly konzultace účinnější a více zaměřeny na výsledek, EU opětovně naléhala na Rusko, aby změnilo formu konzultací o lidských právech, zejména zapojením dalších ministerstev a agentur vedle ministerstva zahraničních věcí, konáním konzultací střídavě v Rusku a v EU a setkáním s ruskými a mezinárodními nevládními organizacemi. Tato otázka byla vznesena na dvou summitech EU–Rusko, které se konaly v červnu v Niţném Novgorodu a v prosinci v Bruselu, a projednávána předsedou Hermanem Van Rompuyem a prezidentem Dmitrijem Medveděvem výměnou dopisů. Problematika lidských práv obecně byla i nadále projednávána na všech úrovních vztahů mezi EU a Ruskem, a to i na nejvyšší úrovni. 203 EU opětovně vyjadřovala znepokojení, pokud jde o dodrţování závazků, které Rusko přijalo na úrovni OSN, OBSE a v rámci Rady Evropy. Jelikoţ se v roce 2011 konaly volby, byla otázka volebních práv obyvatel Ruska zařazována mezi klíčové otázky, o kterých se jednalo s Ruskou federací, a to počínaje otázkou registrace politických stran, spravedlivého přístupu ke zdrojům a sdělovacím prostředkům, svobody shromaţďování v případě shromaţďování opozice, aţ po pozorovatele voleb. Vysoká představitelka Catherine Ashtonová učinila v tomto ohledu několik prohlášení, a to jak během přípravy voleb, tak ihned po jejich skončení. EU je i nadále váţně znepokojena obtíţnou situací obránců lidských práv, řadou násilných útoků proti novinářům a význačným aktivistům v Ruské federaci, jakoţ i omezováním svobody projevu, svobody sdruţování a svobody shromaţďování. Bez výsledků zůstalo vyšetřování zavraţdění obránců lidských práv, například případ Natalije Estemirové, nebo úmrtí Sergeje Magnického a Vladislava Trifonova ve vyšetřovací vazbě. Dne 27. prosince předal vedoucí prezidentské rady pro lidská práva a občanskou společnost Michail Fedotov prezidentu Dmitriji Medveděvovi zprávy týkající se případů Sergeje Magnického a Michaila Chodorkovského. Mezitím bylo soudní řízení proti zesnulému právníku Sergeji Magnickému dva roky po jeho úmrtí znovu otevřeno, nicméně zůstává nezbytné v plné míře vyšetřit okolnosti jeho úmrtí ve vyšetřovací vazbě. Vynesení konečného rozsudku ve druhém soudním řízení týkajícím se případů Michaila Chodorkovského a Platona Lebeděva pak vzbudilo četné obavy v souvislosti s porušeními spravedlivého procesu. Vysoká představitelka Catherine Ashtonová vydala v tomto ohledu prohlášení. 204 EU i nadále vyjadřovala znepokojení nad situací v oblasti lidských práv na severním Kavkazu, která se v průběhu roku 2011 nezlepšila; i nadále zde byly zaznamenány četné případy mučení, únosů, svévolného zadrţování, jakoţ i porušování práv ţen, včetně „vraţd ze cti“ a domácího násilí. Přetrvávala rozšířená beztrestnost za tyto trestné činy. V sousedních republikách, zejména v Ingušsku a Dagestánu, se situace dále zhoršovala. Počet útoků motivovaných rasistickou a etnickou nenávistí představuje i nadále velký problém. Stejná je údajně i situace osob bez státní příslušnosti v Ruské federaci. EU uvítala důleţitý pozitivní vývoj, zahrnující úsilí o modernizaci, zejména v souvislosti s právním státem (zahájení řady reforem v oblasti soudnictví, vězeňství a vymáhání práva) a politickým pluralismem (sníţení prahu pro vstup do sněmovny ze sedmi na pět procent, provedení změn týkajících se registrace politických stran a úsilí ohledně volebního zákona). 5.3.2. Střední Asie (region) „Strategie EU pro nové partnerství se Střední Asií“ stanoví od svého přijetí Evropskou radou ve dnech 21. a 22. června 2007 celkový rámec pro vztahy EU se Střední Asií. V uvedené strategii se uznává, ţe lidská práva, právní stát, řádná správa věcí veřejných a demokratizace podporují dlouhodobou politickou stabilitu a hospodářský rozvoj Střední Asie. EU upozorňovala na otázky lidských práv prostřednictvím různých politických kontaktů s jednotlivými zeměmi Střední Asie a během návštěv na vysoké úrovni, včetně zasedání ministrů EU–Střední Asie, které se konalo dne 7. dubna 2011 v Taškentu (Uzbekistán). Se zeměmi v tomto regionu byla provedena řada dvoustranných demarší týkajících se otázek lidských práv. 205 V souladu s uvedenou strategií navázala EU se všemi zeměmi daného regionu strukturované dialogy o lidských právech. Tyto dialogy umoţnily otevřeně jednat o všech znepokojivých otázkách, včetně jednotlivých případů. Dialogy jsou připravovány v úzké spolupráci s místní a mezinárodní občanskou společností. Stanovisko občanské společnosti bylo poţadováno rovněţ prostřednictvím seminářů, které EU uspořádala se čtyřmi středoasijskými zeměmi12. Tyto semináře se týkaly mezinárodních norem, evropských osvědčených postupů, právních předpisů jednotlivých zemí a jejich uplatňování v praxi. Poskytly příleţitost pro výměnu názorů mezi zástupci občanské společnosti, akademiky a státními úředníky z Evropy a ze Střední Asie. Vedly k vypracování podrobných doporučení týkajících se potřebných legislativních a praktických změn, které by měly zajistit plnou shodu s mezinárodními a vnitrostátními standardy a které byly poté předloţeny úředníkům. Na tyto dialogy a semináře navázaly kontakty mezi vnitrostátními orgány a delegacemi EU, jakoţ i financování projektů mimo jiné prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva. EU rovněţ vypracovala na vnitrostátní úrovni programy a projekty dvoustranné spolupráce se státy Střední Asie, které se přímo týkají lidských práv. EU zejména podporovala reformu soudních a vězeňských systémů, jakoţ i zvyšování povědomí o lidských právech a budování kapacit. V souladu s uvedenou strategií v roce 2011 pokračovaly rovněţ činnosti podle regionální iniciativy v oblasti právního státu pro Střední Asii. Přispívat k provádění politiky EU v oblasti lidských práv je součástí mandátu zvláštního zástupce EU pro Střední Asii, Pierra Morela, který nadále připomínal otázky lidských práv při svých návštěvách tohoto regionu i při svých dvoustranných kontaktech. 12 http://eeas.europa.eu/human_rights/dialogues/civil_society 206 Prostřednictvím dialogu a společných projektů EU úzce spolupracovala s OBSE, Radou Evropy, OSN a vysokým komisařem OSN pro lidská práva, zejména s jeho regionálním úřadem v Biškeku. 5.3.3. Kazachstán V roce 2011 došlo v Kazachstánu k nepokojům v důsledku pracovního sporu, jenţ začal v květnu ve městě Ţanaozen. V několika zařízeních zpracovávajících ropu došlo ke stávkám, během nichţ pracovníci poţadovali zvýšení platů, lepší pracovní podmínky a zrušení omezení uplatňovaných vůči nezávislým odborovým organizacím. V prosinci roku 2011 stávky přerostly v násilné střety mezi policí a stávkujícími pracovníky. Příslušné orgány zřídily vyšetřovací komisi s cílem zjistit fakta týkající se násilných událostí. EU vyjádřila své očekávání, ţe činnost komise bude vykonávána transparentním způsobem a osobám podezřelým z páchání násilí se dostane spravedlivého soudního řízení. Obecněji zůstává situace lidských práv znepokojivá. EU nadále vyzývala kazašské orgány k provádění dalších politických reforem, zejména pokud jde o svobodu shromaţďování, svobodu náboţenského přesvědčení, úlohu občanské společnosti a nevládních organizací, situaci politické opozice a svobodu sdělovacích prostředků a projevu. Od jara 2011 došlo v Kazachstánu k sérii bombových a údajných teroristických útoků, které měly souviset s náboţenským extremismem. Tyto incidenty vyvolaly novou otevřenou diskusi o náboţenské svobodě a o růstu náboţenského extremismu v Kazachstánu. V průběhu zasedání Rady pro spolupráci v červnu roku 2011 se konala jednání mezi EU a Kazachstánem na vysoké úrovni. Čtvrté kolo dialogu o lidských právech EU–Kazachstán se konalo dne 30. listopadu 2011 v Bruselu. Ve dnech 19. a 20. října 2011 se v Almaty konal seminář o lidských právech uspořádaný zástupci občanské společnosti EU-Kazachstán nazvaný „Budování silnější interakce mezi státem a občanskou společností jako hybné síly pokroku“. 207 208 5.3.4. Kyrgyzstán Vytvoření koaliční vlády a pokojný průběh prezidentských voleb v říjnu roku 2011 byl konečným krokem v procesu přechodu od prozatímních orgánů, ustanoveným po krizi v roce 2010, ke státním orgánům, které vzešly z demokratických voleb. Podle zjištění OBSE/ODIHR ukazují některé nedostatky při provádění právních předpisů na potřebu zlepšit volební proces. EU podporovala proces demokratizace a potvrdila svůj závazek poskytnout značnou pomoc při podpoře reforem v zemi, zejména v oblastech právního státu a socioekonomického rozvoje. V průběhu politického dialogu EU i nadále vyzývala kyrgyzské orgány, aby prováděly další politické reformy, zejména v oblasti právního státu a spravedlnosti. EU naléhala na kyrgyzské orgány, aby urychlily zlepšování situace v oblasti lidských práv všech občanů, zejména aby zajistily právo na spravedlivé soudní řízení a přístup ke spravedlnosti, jakoţ i řádná procesní pravidla, a aby sníţily tlak vyvíjený na soudce a obhájce. EU vyjádřila hluboké znepokojení, pokud jde o rozhodnutí kyrgyzského nejvyššího soudu potvrzující doţivotní trest odnětí svobody uloţený obránci lidských práv Azimţanovi Askarovi a vyzvala ke zváţení všech moţných způsobů přezkoumání tohoto případu. Důleţitý krok představuje reforma trestního zákoníku: EU ocenila dekriminalizaci uráţky na cti v Kyrgyzstánu, coţ je dobrým příkladem pro země v regionu. V prosinci roku 2011 pozval Kyrgyzstán zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení k návštěvě země. 209 Třetí zasedání v rámci dialogu o lidských právech mezi EU a Kyrgyzstánem se konalo dne 28. června 2011 v Biškeku. Kromě otázek vzájemného zájmu nebo obav vznesených na mezinárodních fórech upozornila EU na řadu konkrétních problémů týkajících se situace v oblasti lidských práv v Kyrgyzstánu, zejména pokud jde o reformu soudnictví, včetně otázek vyšetřovací vazby, mučení, práva na spravedlivé soudní řízení a přístupu ke spravedlnosti, svobody sdruţování a shromaţďování, práv vězňů, dětí a ţen a vnitrostátního rámce pro ochranu lidských práv. EU trvale podporovala činnosti zaměřené na obnovu, usmíření a předcházení konfliktům, které jsou důleţité pro udrţitelný rozvoj země. V reakci na zájem vyjádřený novou vládou o navázání spolupráce s EU v oblasti reformy soudnictví a boje proti korupci se připravuje plnohodnotný program pomoci, který se zabývá těmito otázkami a je zaměřen na sdílení zkušeností EU. 5.3.5. Tádţikistán Třetí a čtvrté kolo zasedání v rámci dialogu o lidských právech mezi EU a Tádţikistánem se konalo dne 2. února (za rok 2010) a dne 25. října 2011 v Dušanbe. Dialog umoţnil výměnu názorů o celé řadě otázek společného zájmu nebo znepokojení, včetně vnitrostátních institucí pro lidská práva a práv ţen, dětí a migrantů. Rozdílné názory byly zaznamenány, pokud jde o volební právo, občanskou společnost, svobodu náboţenského vyznání a svobodu sdělovacích prostředků. Jednalo se rovněţ o moţnostech konkrétní spolupráce v oblasti lidských práv. V rámci čtvrtého kola dialogu navštívila delegace EU rovněţ jedno z vězení v Dušanbe. Ve dnech 26. a 27. července 2011 se uskutečnil seminář zástupců občanské společnosti EU–Tádţikistán o právech migrujících pracovníků. 210 Otázka lidských práv se projednávala rovněţ na prvním zasedání výboru pro spolupráci v Dušanbe dne 16. března 2011. Hlavní body jednání se týkaly doporučení Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR), svobody projevu, svobody sdělovacích prostředků a svobody náboţenského vyznání. 5.3.6. Turkmenistán EU i nadále pozorně sledovala situaci v oblasti lidských práv v Turkmenistánu a důsledně vyjadřovala trvající znepokojení nad řadou otázek v průběhu dvoustranného dialogu, včetně dialogu mezi EU a Turkmenistánem o lidských právech. Čtvrté kolo dialogu se konalo v Bruselu dne 8. července 2011. Jednání mezi EU a Turkmenistánem bylo zaměřeno zejména na reformu soudnictví, včetně podmínek ve vězení, vnitrostátní instituce na ochranu lidských práv, rozvoj občanské společnosti, svobodu sdruţování, svobodu projevu, svobodu pohybu a práva příslušníků národních menšin, jakoţ i na spolupráci na mezinárodních fórech. 5.3.7. Uzbekistán EU nadále vyzývala uzbecké orgány k provádění dalších politických reforem, zejména pokud jde o svobodu shromaţďování, svobodu náboţenského přesvědčení, úlohu občanské společnosti a nevládních organizací, situaci sdělovacích prostředků a práva dětí. EU uvítala propuštění celé řady obránců lidských práv v průběhu roku 2011, ale vyjádřila i nadále znepokojení nad celkovým počtem obránců lidských práv, aktivistů a novinářů, kteří jsou v Uzbekistánu zadrţováni, a v jednání s uzbeckými orgány i nadále upozorňovala na tyto otázky, včetně jednotlivých případů. EU dále naléhala, aby byl mezinárodnímu společenství umoţněn širší přístup do uzbeckých vězeňských zařízení. 211 Páté kolo dialogu o lidských právech mezi EU a Uzbekistánem se konalo v Taškentu dne 24. června 2011. Jednání mezi EU a Uzbekistánem bylo zaměřeno zejména na reformu soudnictví, včetně podmínek ve vězení, vnitrostátní orgány na ochranu lidských práv, rozvoj občanské společnosti, svobodu sdruţování, svobodu projevu, svobodu pohybu a na spolupráci na mezinárodních fórech. EU v této souvislosti zmínila rovněţ otázku spolupráce se zvláštním zpravodajem pro mučení a pozvání určené komisi Mezinárodní organizace práce (ILO), aby dohlíţela na pokrok dosahovaný při provádění úmluv ILO č. 138 a 182 proti dětské práci. V prosinci roku 2011 Evropský parlament odmítl udělit souhlas se začleněním protokolu o textilních výrobcích k dohodě a partnerství a spolupráci z důvodu obav týkajících se vyuţívání dětské práce. Je pravděpodobné, ţe Evropský parlament bude očekávat konkrétní pokrok, pokud jde o nucenou práci, včetně návratu mezinárodních pozorovatelů pro sledování sklizně bavlny v roce 2012, neţ opětovně zváţí začlenění protokolu. K posílení spolupráce došlo v souvislosti se stanovením programu o reformě trestního soudnictví ve výši 10 milionů EUR, který byl zahájen začátkem roku 2012. EU pokračovala ve spolupráci s Radou Evropy v provádění iniciativy EU v oblasti právního státu pro Střední Asii. Pokud jde o Uzbekistán, spolupráce zahrnovala tyto činnosti: posílení ústavního soudu a nejvyššího soudu a úřadu veřejného ochránce práv, odborná příprava soudců a zástupců veřejné správy, příprava právních stanovisek k návrhům právních předpisů. 212 5.4. 5.4.1. Afrika Africká unie Dialog o lidských právech mezi EU a Africkou unií (AU), zahájený v roce 2008, zajišťoval i nadále významné fórum pro výměnu informací o úsilí prosazovat lidská práva a demokracii. Jedno zasedání se konalo v roce 2011 v Dakaru a zaměřilo se na spolupráci EU a Africké unie v oblasti ochrany obránců lidských práv, problematiku lidských práv v období přechodů k demokracii a na práva na rozvoj a plnění rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1325 o ţenách, míru a bezpečnosti. Třetí seminář AU–EU o lidských právech se zástupci občanské společnosti se konal v Bruselu ve dnech 21. a 22. listopadu 2011. Byla vydána doporučení týkající se dvou hlavních oblastí, kterými jsou lidská práva a volby a situace v oblasti práva na bydlení a nuceného vystěhování. Daná doporučení budou předloţena jako příspěvek v rámci příštího dialogu AU–EU o lidských právech. Projevem společného úsilí bylo dne 12. února 2011 vydání společného prohlášení EU a AU u příleţitosti Mezinárodního dne proti vyuţívání dětských vojáků. EU a AU v něm uvítaly dosaţený pokrok, včetně přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1882, a znovu zdůraznily svoji podporu boji proti beztrestnosti v případech najímání a nasazování dětských vojáků a nutnosti přivést pachatele takových činů před soud. Rovněţ vyzvaly všechny státy, aby v návaznosti na kampaň Úřadu zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro otázky dětí v ozbrojených konfliktech, zahájenou v květnu roku 2010, do roku 2012 ratifikovaly opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů. 213 V rámci platformy Afrika–EU pro dialog o správě věcí veřejných a lidských právech (zahájené dne 12. listopadu 2010) se sešly dvě pracovní skupiny: první jednala o řádné správě přírodních zdrojů během konfliktu i po jeho ukončení v červnu roku 2011 v Bruselu, druhá o svobodě projevu a svobodě sdělovacích prostředků jako nástroje na prosazování demokratických změn v prosinci roku 2011 v Tunisu. Od svého zahájení v listopadu roku 2010 se platforma stala otevřeným, vše zahrnujícím a neformálním prostorem pro dialog a pro společné programy správy věcí veřejných a doporučení mezi oběma kontinenty. Jedno neformální zasedání odborníků v rámci partnerství Afrika–EU pro demokratickou správu věcí veřejných a lidská práva se konalo i v Bruselu v září roku 2011 a umoţnilo další konzultace na téma, jak zlepšit podporu EU africkým iniciativám v oblasti správy věcí veřejných, jako je africký mechanismus vzájemného hodnocení (APRM) a Africká charta o demokracii, volbách a správě věcí veřejných. Kromě dialogu AU–EU o lidských právech poskytují příleţitost zabývat se otázkou lidských práv přímo s vnitrostátními orgány v afrických partnerských zemích rovněţ politické dialogy podle článku 8 dohody z Cotonou. Konkrétní dialogy o lidských právech byly v roce 2010 vedeny s Nigérií a Jihoafrickou republikou. 5.4.2. Angola I přes ústavní záruky základních svobod a existenci vnitrostátního orgánu na podporu lidských práv zůstávají na různých úrovních nedostatky v oblasti ochrany lidských práv. Nedávné problémy se vztahují k údajnému násilí a zneuţívání ze strany bezpečnostních sloţek namířenému vůči nelegálním migrantům a horníkům v provinciích Lunda, bohatých na diamanty. Bylo rovněţ zaznamenáno nepřiměřené pouţívání síly ze strany policie při mírných protestech opozice a mládeţe. 214 Delegace EU a zástupci členských států navštívili provincie Lunda a setkali se s místními orgány i zástupci občanské společnosti. Spolu s ostatními mezinárodními partnery situaci sledovali a upozornili vládu na nutnost řádně vyšetřit daná obvinění a přijmout preventivní opatření prostřednictvím odborné přípravy a kontroly bezpečnostních sloţek. Předtím navštívili velvyslanci EU severní provincii Cabinda, bohatou na ropu, kde došlo k ojedinělým, nevelkým povstáním a údajnému porušování lidských práv. EU a její členské státy financují projekty z oblasti lidských práv a pomáhají místním i mezinárodním organizacím zabývajícím se touto problematikou. Vzhledem ke všeobecnému sniţování dárcovské podpory Angole je financování Evropskou unií jedním z mála zdrojů, které jsou místním organizacím pro lidská práva dostupné. Politický dialog podle článku 8 dohody z Cotonou sice uplatněn nebyl, velké naděje se však kladou na dohodu „Angoly a EU o společné cestě kupředu (JWF)“. Její součástí je rozsáhlý politický dialog zahrnující otázky míru a bezpečnosti, lidských práv a řádné správy věcí veřejných. 5.4.3. Burundi Podobně jako v předchozích letech, EU byla v roce 2011 nadále znepokojena situací v oblasti lidských práv v Burundi. Tento rok byl poznamenán vysokým počtem mimosoudních poprav - podle OSN jich bylo aţ 62, podle nevládních organizací ještě více. Zatímco se vůdci opozice uchýlili do zahraničí, vyplnily občanská společnost a sdělovací prostředky do značné míry mezeru, kterou zanechaly opoziční politické strany, a novináři a vedoucí představitelé občanské společnosti se stali cílem zatýkání a zastrašování. 215 Politický tlak vyvíjený mezinárodním společenstvím začal koncem roku přinášet určité výsledky, kdy se situace začala jevit klidnější. EU přispěla k posílení mezinárodního úsilí o znovuobnovení dialogu mezi vládou a opozičními stranami v zahraničí s cílem zajistit řádnou přípravu na volby, které se mají konat v roce 2015. EU aktivně usilovala o navázání dialogu s vládou podle článku 8 dohody z Cotonou, ale bez úspěchu. Úspěšnější byl v roce 2011 dialog vedený s občanskou společností, který dále pokračoval a více se zaměřil na politickou správu. EU pokračovala ve financování projektů v rámci Evropského rozvojového fondu zaměřených na decentralizaci soudnictví a na podporu místní správy s cílem vyřešit problémy související se spory o půdu. EU rovněţ vyzvala k podávání návrhů v rámci EIDHR a nástroje stability. 5.4.4. Kamerun Intenzita zapojení EU, pokud jde o lidská práva a demokratizaci v Kamerunu, se v roce 2011 výrazně zvýšila, a to jak z hlediska politického dialogu a podpory, tak z hlediska finanční podpory. Hlavní oblasti působení v průběhu tohoto roku byly tyto: Obránci lidských práv: mise EU v Kamerunu podporovala vytvoření vnitrostátní sítě pro ochranu obránců lidských práv (RENAPDDHO). Delegace EU poskytovala poradenství, politickou podporu a materiální pomoc, přičemţ určitou finanční pomoc poskytlo i francouzské velvyslanectví. Síť RENAPDDHO se zapojuje v případě, ţe jsou ohroţována jednotlivá lidská práva, a rovněţ v současné době dokončuje první zprávu o situaci obránců lidských práv v Kamerunu. 216 Zvyšování povědomí ohledně lidských práv: EU poskytla finanční podporu na organizaci filmového festivalu o lidských právech v roce 2011 v Yaoundé. Festival byl bohuţel na poslední chvíli úřady zakázán z důvodu údajného ohroţení veřejného pořádku; vedoucí mise EU vyjádřil politování ohledně tohoto rozhodnutí. Spravedlnost a vazební podmínky: EU je v této kritické oblasti hlavním dárcem. Podpora EU má významný podíl na úsilí o sniţování počtu osob zadrţovaných ve vyšetřovací vazbě a při napomáhání poskytování zdravotní péče (včetně prevence HIV), zvyšování hygieny a právního poradenství zadrţovaným osobám. Dále bylo v rámci politického dialogu pravidelně upozorňováno na otázky související se (špatným) fungováním soudního systému, zejména ve významných případech. Práva osob LGBT: tato otázka, která je v Kamerunu značně citlivým tématem, byla pravidelně zmiňována v rámci politického dialogu s orgány, přičemţ konečným cílem je dekriminalizace. EU rovněţ poskytovala finanční podporu nevládním organizacím, které brání práva osob LGBT, zejména těch, které jsou ve vazbě nebo se kterými je veden soudní proces. Tento projekt vedl ke sporům s úřady, které EU obvinily z vměšování se a z podporování homosexuality a ţádaly, aby EU finanční podporu zrušila. EU na tato obvinění reagovala důrazně a zastavení projektu odmítla. V průběhu roku 2011 bylo v rámci probíhajících politických dialogů upozorňováno i na další otázky, včetně zrušení trestu smrti (v současné době existuje pouze faktické moratorium), práv ţen (zejména násilí páchané na ţenách), práv dětí (zejména ratifikace dvou opčních protokolů k Úmluvě OSN o právech dítěte ze strany Kamerunu) a omezování politických práv, jako je svoboda sdruţování a demonstrace. Finanční podpora byla poskytována rovněţ nevládním organizacím, které pracují s původním obyvatelstvem (zejména s Pygmeji Baka). 217 5.4.5. Čad Jak bylo uvedeno ve zprávě o stavu lidských práv v Čadu, která byla zadána Úřadem vysokého komisaře pro lidská práva, „neexistuje politika úmyslného, systematického porušování lidských práv. Ale tato práva jsou neustále porušována.“ Čad sice ratifikoval hlavní mezinárodní úmluvy o podpoře a ochraně lidských práv, jejich účinné uplatňování však ještě zdaleka není uspokojivé. To je dáno nedostatkem finančních a technických zdrojů, které jsou na problematiku lidských práv a spravedlnosti vyčleněny. Souběţně s tím je váţně porušováno právo na rozvoj v důsledku hladomorů a epidemií, které zasahují zejména sahelskou oblast země. Výzvy v oblasti lidských práv jsou tudíţ poměrně rozmanité, EU a její členské státy nicméně stanovily čtyři hlavní problematické oblasti, na které zaměřují své úsilí: a) vytvoření spolehlivého a funkčního systému soudnictví s cílem skoncovat s beztrestností, která je stále rozšířená; b) dodrţování a prosazování práv nejvíce ohroţených skupin, včetně dětí, ţen (zejména ve venkovských oblastech) a osob se zdravotním postiţením; c) sledování procesu reformy vnitřních bezpečnostních sil s cílem podpořit v zemi právní stát a zamezit zneuţívání; d) dodrţování demokratických zásad a prosazování řádné správy věcí veřejných umoţňující občanům zapojit se do veřejných záleţitostí na celostátní i místní úrovni. 10. Evropský rozvojový fond učinil z „řádné správy věcí veřejných“ jednu ze dvou prioritních oblastí (70 milionů EUR) s cílem přispět k obnovení řádného fungování veřejných institucí a postupů uplatňovaných v oblasti spravedlnosti, řízení veřejných financí a bezpečnosti v zemi. 218 V této souvislosti program EU na podporu justičního systému v Čadu (PRAJUST), který byl zahájen v roce 2009, usiluje o trvalé zlepšení výkonu spravedlnosti v zemi prostřednictvím podpory trestních i občanských soudních řízení, jakoţ i podporováním příslušných odborníků (právníků, soudců, zaměstnanců věznic atd.) PRAJUST rovněţ předpokládá důleţitý příspěvek pro vládní program pro budování a obnovu soudní infrastruktury v zemi. Klíčovou oblastí, kterou EU jiţ podporuje prostřednictvím programu na podporu reformy vnitřních bezpečnostních sil (PAFSI), je reforma sloţek vnitřní bezpečnosti. EU společně s ostatními stranami na dvoustranné i mnohostranné úrovni zaloţila vyšetřovací komisi, která má za úkol objasnit události, ke kterým došlo v lednu-únoru roku 2008, a zmizení vůdce opozice Ibniho Umara Mahmata Saleha. EU byla rovněţ politicky i finančně zapojena do organizace soudního procesu s bývalým čadským prezidentem Hissènem Habrém, který však zatím nezačal, neboť stále ještě nebyl stanoven příslušný soud. Pokud jde o otázku voleb, EU poskytovala podporu přípravě a organizaci parlamentních a prezidentských voleb v období let 2010 aţ 2011. Byla vyslána volební pozorovatelská mise EU, kterou vedl poslanec Evropského parlamentu a bývalý komisař pro rozvoj Louis Michel. Program na podporu řádné správy věcí veřejných (PAG) v Čadu, který byl zahájen koncem roku 2011, poskytl podporu pro klíčovou finanční správu a řízení příjmů z ropy. Tento program funguje jiţ od roku 2007 a jeho cílem je i nadále usilovat o zlepšení kapacit ministerstva financí a rozpočtu. Jedna sloţka tohoto programu je zaměřena na sledování nedávného procesu decentralizace, ke kterému došlo po místních volbách konaných v roce 2011 v hlavních městech země. 219 EU se i nadále zasazovala o řešení klíčových otázek týkajících se řádné správy věcí veřejných (spravedlnosti, lidských práv, bezpečnostních sil, hospodářské transparentnosti a decentralizace), a to jak v rámci politického dialogu, tak podle článku 8 dohody z Cotonou a prostřednictvím provádění programů a projektů EU. EU podporovala prostřednictvím rozpočtových poloţek dodrţování práv ţen, dětí a vysídlených osob. Součástí tohoto úsilí byl boj proti diskriminačním praktikám vůči ţenám, jako je mrzačení ţenských pohlavních orgánů, nucené sňatky a sňatky v nízkém věku, jakoţ i násilí na základě pohlaví. 5.4.6. Pobřeţí slonoviny Začátek roku 2011 v Pobřeţí slonoviny byl poznamenán váţnou politickou krizí: dosavadní prezident odmítnul uznat výsledky prezidentských voleb z konce listopadu roku 2010, ve kterých zvítězil jeho oponent Alassane Ouattara. Represivní charakter nezákonného reţimu Laurenta Gbagba měl za následek mnohá porušování lidských práv, na něţ poukázala v řadě prohlášení vysoká představitelka Catherine Ashtonová a její mluvčí. EU bezprostředně a jednoznačně podpořila vůli občanů Pobřeţí slonoviny vyjádřenou ve volbách, a to prostřednictvím omezujících opatření vůči celkem 118 osobám a 13 hospodářským subjektům (viz jednotlivá rozhodnutí Evropské rady aţ do začátku dubna roku 2011). ). Tato opatření byla mimořádně účinná a značně oslabila Gbagbův reţim. EU rovněţ vyvíjela intenzivní diplomatickou činnost v rámci regionálních organizací, jako je Hospodářské společenství států západní Afriky (ECOWAS) a Africká unie, a v rámci Organizace spojených národů s cílem přimět tyto organizace, aby přijaly jasná stanoviska a vyvinuly zprostředkovatelské úsilí zaměřené na znovunastolení ústavního pořádku. Za tímto účelem jim EU rovněţ poskytla informační, technickou a finanční podporu. EU zároveň vyčlenila finanční částku ve výši 60 milionů EUR na poskytnutí humanitární pomoci občanům nejvíce zasaţeným touto krizí a částku ve výši 1 milionu 220 EUR z prostředků evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) určenou mimo jiné na konkrétní pomoc ţenám, které se staly oběťmi sexuálního násilí v průběhu krize 221 Po vyřešení krize a poté, co se zákonný prezident Alassane Ouattara ujal funkce, byla znovu obnovena rozvojová spolupráce, díky čemuţ mohl být zahájen program podpory justičního systému ve výši 18 milionů EUR s cílem podpořit úsilí státu při vymezování reformy odvětvové politiky, usnadňovat přístup ke spravedlnosti, sniţovat korupci v soudnictví a posilovat profesionální úroveň soudců. V průběhu roku 2011 bylo obnoveno 7 soudů ze severní části země a byla znovu zahájena jejich činnost, čímţ došlo k posílení přístupu ke spravedlnosti v těchto oblastech. Prostřednictvím odborné expertízy poskytnuté ministerstvu spravedlnosti (financované v rámci nástroje stability) podpořila EU probíhající soudní řízení, zejména řízení v rámci jednotky vyšetřování při ministerstvu, která je pověřená vyšetřováním zločinů spáchaných v období krize; EU rovněţ podpořila přípravu zákona o ochraně svědků a obětí a návrh zákona o provádění Římského statutu (Mezinárodní trestní soud). Koncem roku byla schválena podpora národního usmíření, zaměřená na přechodné soudnictví, urovnávání sporů o půdu v západní části země a zvýšení profesionální úrovně a odpovědnosti sdělovacích prostředků. EU pokračovala v technické a finanční podpoře volebního procesu na konci krize, přičemţ uspořádání parlamentních voleb v prosinci roku 2011 bylo podpořeno částkou ve výši 8 milionů EUR a rovněţ byla financována volební pozorovatelská mise občanské společnosti. EU rovněţ posílila dialog s organizacemi obránců lidských práv v říjnu roku 2011 v souvislosti s přípravou strategie země v oblasti lidských práv. 5.4.7. Demokratická republika Kongo V roce 2011 se Evropská unie značnou měrou podílela na monitorování volebního procesu v Demokratické republice Kongo, vedoucímu k parlamentním a prezidentským volbám. V návaznosti na změnu ústavy vysoká představitelka dne 24. ledna vydala prohlášení, v němţ vyzvala k dialogu mezi všemi aktéry zapojenými do volebního procesu. 222 223 EU poskytla finanční podporu na organizaci prezidentských a parlamentních voleb a vyslala volební pozorovatelskou misi, jeţ byla rozmístěna v terénu. EU při několika příleţitostech vyjádřila znepokojení týkající se politicky motivovaného porušování lidských práv, kromě jiného ohroţování svobody sdělovacích prostředků a porušování svobody projevu a práva vyjadřovat protest. Dne 7. září Evropská unie vydala místní prohlášení, v němţ připomněla odpovědnost všech politických činitelů a konţské národní policie v Demokratické republice Kongo za zajištění svobodných, transparentních, demokratických a pokojných voleb. Dne 8. listopadu Evropská unie vyjádřila znepokojení v souvislosti s posledním vývojem volební kampaně v zemi. Národní volební komisi (CENI) byla předána hlavní sdělení ohledně toho, ţe je důleţité zajistit základních svobody. V listopadu a prosinci Evropská unie vydala několik prohlášení týkajících se kvality volebního procesu v Demokratické republice Kongo. Kromě toho EU plnila své závazky, pokud jde o obránce lidských práv. Byla zastoupena ve všech fázích procesu s podezřelými, kteří údajně měli podíl na smrti obránce lidských práv Floriberta Chebeye. Dne 29. června vydala vysoká představitelka prohlášení, v němţ vzala na vědomí rozsudek nejvyššího vojenského soudu, zdůraznila význam boje proti beztrestnosti a připomněla postoj EU odsuzující trest smrti. EU provedla několik demarší v oblasti ochrany obránců lidských práv a rovněţ aktualizovala svůj místní akční plán pro provádění obecných zásad EU týkajících se obránců lidských práv. Dále byla na místní úrovni vypracována strategie v oblasti lidských práv pro tuto zemi. EU plnila své závazky týkající se podpory boje proti násilí páchanému na základě pohlaví v Demokratické republice Kongo. . Kromě jiných finančních závazků byl dne 11. července vyhlášen program na podporu obětí sexuálního násilí v oblasti Kivu, na který byla vyhrazena částka 2,5 miliónu EUR. 224 EU pozorně sledovala vývoj v zákonodárné oblasti, zejména v oblasti reformy odvětví bezpečnosti. V rámci EIDHR bylo v zemi realizováno několik významných projektů. Na mezinárodních fórech EU i nadále podporovala činnost Mezinárodního trestního soudu, pokud jde o nevyřešené konţské případy. EU byla aktivní rovněţ v Radě OSN pro lidská práva jednající o řešení situace lidských práv v Demokratické republice Kongo. 5.4.8. Eritrea EU opakovaně vyjadřovala znepokojení nad porušováním závazků v oblasti lidských práv ze strany Eritrey. EU v rámci politického dialogu vyzvala eritrejskou vládu, aby bezpodmínečně propustila všechny politické vězně. Vysoká představitelka Catherine Ashtonová vydala v září roku 2011 jménem Evropské unie prohlášení k situaci politických vězňů v Eritreji, od jejichţ zadrţení uplynulo jiţ deset let. EU naléhavě vyzvala vládu Státu Eritrea, aby bezpodmínečně propustila vězně ze skupiny G11 zahrnující jedenáct vysokých vládních úředníků, kteří jsou od roku 2001 svévolně zadrţováni a jimţ jsou upírána práva poté, co otevřeně kritizovali prezidenta Isaiase Afwerkiho. Stejně tak bylo vyjádřeno znepokojení nad osudem zadrţovaných novinářů a vězňů svědomí uvězněných pro politické a náboţenské přesvědčení. EU vyzvala eritrejské orgány, aby propustily mimo jiné Dawita Isaaka, novináře, který má eritrejskou i švédskou státní příslušnost a který je od roku 2001 drţen v izolaci, jakoţ i všechny ostatní uvězněné novináře. EU eritrejské orgány opakovaně ţádala, aby o nich poskytly informace a umoţnily k nim přístup. Osud zadrţovaných osobně zmínil výkonný ředitel pro Afriku Nicholas Westcott na setkání s prezidentem Isaiasem. 225 Problematickou oblastí i nadále zůstává svoboda náboţenského přesvědčení. EU vyjádřila své znepokojení nad porušováním práv nestátních povolených náboţenských skupin v Eritreji a poţadovala přístup k bývalému patriarchovi eritrejské ortodoxní církve, sesazenému v roce 2007. EU rovněţ vyjádřila znepokojení nad kritickou situací eritrejských uprchlíků v Africkém rohu. Tyto obavy byly vzneseny jak před eritrejskou vládou, tak před vládami jiných zemí, odkud jsou hlášeny případy obchodování s lidmi a zneuţívání. EU nadále podporovala činnosti zaměřené na prosazování lidských práv, zejména v souvislosti s přístupem k informacím o lidských právech a s právy ţen a dětí. 5.4.9. Etiopie V novém rozvojovém plánu na nadcházejících pět let nazvaném Plán pro růst a transformaci je celá kapitola věnována budování kapacit ve veřejné správě a řádné správě věcí veřejných v Eitopii (včetně protikorupčních opatření). To by mohlo napovídat o odhodlání vlády dosáhnout řádně fungující státní sluţby a posílit v demokratickém a politickém smyslu řádnou správu věcí veřejných, jakoţto páteř národní strategie rozvoje. EU je však i nadále znepokojena situací obránců lidských práv a uplatňováním zákona, který upravuje činnosti občanské společnosti. Nové směrnice vydané v roce 2011 za účelem rozvoje určitých aspektů zákona o občanské společnosti pravděpodobně dále znesnadní situaci organizací občanské společnosti. Přesto byl zahájen třístranný dialog mezi etiopskou vládou, dárci a občanskou společností. EU pevně věří, ţe tento dialog umoţní pokrok směřující ke zlepšení těchto předpisů. EU rovněţ dále pokračovala v úspěšném provádění projektů v rámci Fondu pro občanskou společnost, a to i v oblastech souvisejících s lidskými právy a správou věcí veřejných. 226 Etiopie byla v roce 2011 svědkem prvních zatčení a následných procesů v rámci nového protiteroristického prohlášení přijatého v roce 2009. V červnu byli zatčeni dva etiopští novináři a následně několik dalších novinářů a členů opozice. EU procesy sledovala; do konce roku 2011 byli odsouzeni dva švédští novináři, kaţdý k jedenácti letům odnětí svobody, přičemţ dále pokračovaly další tři procesy týkající se celkem 36 lidí, které byly rovněţ sledované EU. Zejména Amnesty International, Human Rights Watch a Reportéři bez hranic kritizovaly zatýkání a uplatňování protiteroristického prohlášení. OSN naléhavě vyzvala Etiopii, aby přezkoumala širokou definici terorismu v protiteroristickém prohlášení, a vyjádřila znepokojení nad jeho moţnými nepříznivými dopady na sdělovací prostředky v zemi, jakoţ i na ostatní demokratická práva. EU se otázkou protiteroristického prohlášení zabývá v rámci dialogu s Etiopií. Dárci, včetně EU, provedli v roce 2011 vyšetřovací misi, aby posoudili přesídlovací program etiopské vlády, jehoţ cílem je zlepšit přístup venkovského obyvatelstva k základním sluţbám. Navzdory tvrzení organizací pro lidská práva mise neshledala důkazy nuceného přesídlování nebo jiného porušování lidských práv. Dárci program nepodporují, naopak jsou znepokojeni dopady spěšného provádění, které někdy vede k nedostatku základních sluţeb či dokonce potravin. V roce 2011 EU zahájila dialog v této věci s vládou Etiopie. Etiopie zahájila vypracovávání národního akčního plánu v oblasti lidských práv, který bude dokončen v roce 2012 a budou do něj začleněna doporučení všeobecného pravidelného přezkumu a doporučení smluvních orgánů OSN. 227 5.4.10. Gambie Politická a makroekonomická stabilita Gambie zůstaly zachovány, avšak situace v oblasti lidských práv, zejména svobody projevu, zůstává i nadále problematická. To potvrdily i listopadové prezidentské volby, které vyhrál dosavadní prezident Jahja Dţammí. EU vyslala volební misi odborníků, jejíţ posudek bude tvořit základ dalšího politického dialogu. EU a Gambie vedou strukturovaný politický dialog stanovený článkem 8 dohody z Cotonou se vzájemně odsouhlasenými prioritami, sdílenými programy a závazky na obou stranách. Setkání probíhají dvakrát ročně. Základními body na pořadu jednání jsou vţdy správa věcí veřejných a lidská práva. Avšak činnost a pokrok byly v těchto oblastech pomalejší neţ v jiných projednávaných otázkách. EU pokračovala v podpoře občanské společnosti a zabývala se především správou věcí veřejných, lidskými právy a právy ţen. 5.4.11. Guinea Obecně vzato se v roce 2011 situace v oblasti lidských práv a demokracie v Guineji i nadále zlepšovala. Bezpečnostní situace v Konakry i ve vnitrozemí, vyznačující se násilnostmi ze strany policie, je stabilnější. V boji proti beztrestnosti došlo k jistému pokroku, a to zejména ve věci obětí ze dne 28. září 2009, (kdy bezpečnostní sloţky brutálně potlačily pokojnou demonstraci). Mnohé násilnosti, kterých se v roce 2011 dopustily bezpečnostní síly, však zůstávají bez následků a dva nejvyšší představitelé údajně odpovědní za represe ze dne 28. září 2009 stále zastávají vysoké veřejné funkce, coţ postup vyšetřování neusnadňuje. V případě pěti osob EU zachovává sankce (zmrazení aktiv a zákaz vydávání víz), neboť povaţuje tyto osoby za odpovědné za toto násilí. 228 Justice zůstává velice slabá, podmínky vazby jsou velmi tvrdé a sotva dodrţující lidská práva, nicméně byly podniknuty první kroky směřující k reformě soudnictví a vězeňství. Evropská unie jiţ poskytla počáteční podporu v oblasti justice, a to v rámci technické pomoci ministerstvu a pomoci obětem a občanské společnosti v boji proti beztrestnosti v případě zločinů spáchaných při krveprolití dne 28. září 2009. Byla rovněţ zahájena reforma bezpečnostních sloţek, kdy došlo zejména k demilitarizaci města Konakry a skutečnému odchodu do důchodu asi 4 000 vojáků, kteří strávili ve sluţbě minimálně 35 let (15 % bezpečnostních sloţek). Evropská unie v důsledku stabilnější politické situace a návratu k ústavnímu pořádku uvedením do úřadu demokraticky zvoleného prezidenta a civilní vlády zmírnila podmínky pro obnovení spolupráce v rámci 10. ERF a částečně zrušila zbrojní embargo. Úplnou normalizaci vztahů s EU však umoţní aţ splnění poslední podmínky, kterou zůstává konání svobodných a transparentních parlamentních voleb. 5.4.12. Guinea-Bissau Situace v oblasti lidských práv v Guineji-Bissau byla v roce 2011 nadále znepokojivá, zejména v oblasti ekonomických a sociálních práv z důvodu nevyřešených otázek chudoby, negramotnosti a nedostatečného přístupu k základním sociálním sluţbám. Tyto problémy měly spolu s rozšířeným domácím násilím rovněţ nepříznivý dopad na práva ţen a dětí. Národní shromáţdění schválilo v červnu roku 2011 dva zákony, a to o boji proti obchodování s lidmi a o zákazu mrzačení ţenských pohlavních orgánů. V prosinci roku 2011 Guinea-Bissau ratifikovala Africkou chartu o demokracii, volbách a správě věcí veřejných. 229 Evropská unie zveřejnila v dubnu roku 2011 v rámci evropské iniciativy pro demokracii a lidská práva (EIDHR) poprvé výzvu k překládání návrhů, jejímţ cílem je posílení ochrany dětí, ţen a práv vězňů. K financování byly vybrány čtyři projekty v celkové výši 1 140 000 EUR. Stabilitu země ohroţovaly opakované případy politicky motivovaného násilí a zastrašování úzce související s úlohou, kterou ve vnitřní politice zastává armáda. Potlačení údajného pokusu o převrat vyústilo v prosinci roku 2011 v nezákonné zabití podezřelého, který se vzdával, a v řadu svévolných zatčení a zadrţení. Beztrestnost a korupce jsou i nadále dvě hlavní problematické oblasti, které nebyly dostatečně řešeny. Boj proti beztrestnosti a dodrţování právního státu představovaly ústřední body politického dialogu mezi Evropskou unií a Guineou-Bissau v rámci konzultací zahájených podle článku 96 dohody z Cotonou. Zástupci vlády Guineji-Bissau předloţili uspokojivé návrhy a závazky týkající se provádění klíčových reforem, jejichţ cílem je stabilizovat zemi v demokratickém rámci. Konzultace byly uzavřeny rozhodnutím 2011/492 a příslušnými opatřeními přijatými pro výkon těchto závazků. Nutno konstatovat, ţe přestoţe do konce roku 2011 došlo k určitému pokroku při plnění některých závazků, ţádný z klíčových závazků plně proveden nebyl. 5.4.13. Keňa EU v roce 2011 nadále pozorně sledovala situaci v oblasti lidských práv v Keni. 230 Mezi hlavní priority EU v Keňi patřila v roce 2011 podpora provádění nové ústavy, v neposlední řadě s ohledem na ochranu a prosazování lidských práv. Jedním z hlavních důvodů ke znepokojení zůstávala beztrestnost. EU tuto otázku pravidelně předkládala keňské vládě i vznášela na veřejnosti. Během celého roku 2011 téţ vyvíjela politický tlak na vládu, aby přijala opatření proti mimosoudním popravám a mučení páchanému bezpečnostními sloţkami, jakoţ i proti korupci ve veřejném sektoru. EU, jakoţto neoblomný zastánce Mezinárodního trestního soudu (ICC), pokračovala v naléhání na keňskou vládu a na šest jedinců předvolaných před ICC za trestné činy spáchané během povolebního násilí v letech 2007-2008, aby se soudem plně spolupracovali. EU rovněţ vybízela k vytvoření místního mechanismu na potrestání dalších osob zapojených do povolebního násilí. Byl veden neustálý a pravidelný dialog s organizacemi občanské společnosti, a to i prostřednictvím pravidelných setkání na úrovni vedoucích misí. V důsledku veřejných prohlášení EU (ve sdělovacích prostředcích) týkajících se problematiky lidských práv, např. ICC, boje proti beztrestnosti, mimosoudních poprav či mezinárodního dne lidských práv, získala EU v zemi dobrou viditelnost jakoţto činitel v oblasti lidských práv. 231 5.4.14. Libérie Ačkoliv neexistuje důkaz o systematickém zneuţívání nebo porušování lidských práv v Libérii ze strany státních aktérů, výzvy související s podporou a ochranou lidských práv jsou značné: podmínky ve věznicích jsou velmi špatné, včetně přeplněnosti věznic, zadrţené osoby jsou dlouhou dobu ve vyšetřovací vazbě a bývá jim odepřeno řádné soudní řízení. V zemi je rozšířené sexuální násilí a násilí páchané na základě pohlaví včetně znásilňování, mrzačení ţenských pohlavních orgánů a porušování práv dětí, včetně zneuţívání dětí. Libérie formálně uplatňuje na některé trestné činy trest smrti, ale existuje dobrovolné moratorium týkající se výkonu trestu smrti. EU přijala v rámci činností na podporu lidských práv „Místní strategii EU v oblasti lidských práv“ a navázala kontakt na místě s vládou a příslušnými organizacemi (včetně vnitrostátní komise pro lidská práva). V listopadu byla zveřejněna místní výzva k předkládání návrhů v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (s celkovým rozpočtem ve výši 600 000 EUR). V roce 2011 se v Libérii konaly prezidentské a parlamentní volby, coţ byly druhé demokratické volby, které se uskutečnily od konce občanské války. Průběh voleb byl však negativně poznamenán opozičním bojkotem a pouličními střety mezi demonstranty a policií. EU poskytuje finanční pomoc volebnímu cyklu (ve výši 7 milionů EUR) a vyslala volební misi odborníků. 232 5.4.15. Madagaskar V roce 2011 došlo k výraznému posunu v malgašské krizi. Díky neutuchajícímu úsilí mediační trojky Jihoafrického společenství pro rozvoj byl hlavními politickými aktéry podepsán dne 16. září 2011 plán na ukončení krize na Madagaskaru. V tomto dokumentu jsou uvedeny závazky přijaté signatáři ohledně procesu neutrální, inkluzivní a konsensuální transformace, jehoţ výsledkem bude konání důvěryhodných, svobodných a transparentních voleb umoţňujících návrat k ústavnímu pořádku na Madagaskaru. Evropská unie, Jihoafrické společenství pro rozvoj, Africká unie a mezinárodní společenství tuto skutečnost uvítaly a od té doby vzaly na vědomí pokrok při provádění těchto závazků (jmenování konsensuálního předsedy vlády, sestavení vlády národní jednoty, ustavení přechodného parlamentu a celostátní volební komise (CENIT)). Tento vývoj měl za následek nové rozhodnutí EU ze dne 5. prosince v souladu s článkem 96 dohody z Cotonou, kterým se prodlouţilo rozhodnutí platné od roku 2010 a byl přijat pozitivní přístup, jenţ EU umoţňuje podporovat proces transformace a postupné obnovení spolupráce EU při rozvojové pomoci, podmíněné skutečným pokrokem při provádění plánu transformace. Provádění plánu transformace je však stále velmi nestabilní. 233 5.4.16. Malawi Situace v oblasti lidských práv v Malawi se v roce 2011 dále zhoršila. V lednu roku 2011 byly přijaty změny trestního zákoníku rozšiřující vládní kontrolu sdělovacích prostředků, coţ ohroţuje svobodu projevu a svobodu tisku. Z důvodu špatné hospodářské a politické správy věcí veřejných byla vláda vystavena tlaku aktivistů. V červenci roku 2011 se konaly demonstrace, při nichţ zemřelo dvacet lidí v důsledku pouţití zbraní proti protestujícím. Vysoká představitelka Catherine Ashtonová vydala prohlášení odsuzující pouţití síly ze strany malawských orgánů a skutečnost, ţe občanům byl znemoţněn výkon ústavního práva na demonstraci. Výkonný ředitel oddělení ESVČ pro Afriku Nicholas Westcott se dne 14. října 2011 setkal s malawským ministrem zahraničí Peterem Mutharikou a znovu vyjádřil znepokojení EU nad vývojem situace správy věcí veřejných v Malawi. EU přidělila v rámci 10. Evropského rozvojového fondu částku ve výši 30 milionů EUR na program správy věcí veřejných s cílem zlepšit demokratickou správu věcí veřejných zajištěním přístupu ke kvalitní právní ochraně pro všechny obyvatele Malawi prostřednictvím efektivnějšího a vstřícnějšího soudnictví, posílením restorativního přístupu a přístupu vstřícného k obětem, a to ve formálním i neformálním systému, zlepšením demokratické odpovědnosti a dohledu a s cílem zajistit, aby všichni Malawijci znali a chápali svá práva a sluţby, na které mají nárok, a byli schopni se jich doţadovat. 234 5.4.17. Mauritánie Všestranný politický dialog mezi prezidentskou většinou a částmi opozice vedl v Mauritánii k dohodě o souboru podstatných ústavních reforem. Významného pokroku bylo dosaţeno v oblasti svobody sdělovacích prostředků, čímţ se Mauritánie zařadila mezi nejlepší země regionu, pokud jde o tuto oblast. Avšak stále ještě existují pozůstatky otroctví a jejich odsuzování ze strany organizací zabývajících se lidskými právy vede k opakujícím se střetům s příslušnými orgány. Opakovaně jsou podávány zprávy o případech svévolného zadrţování. Hlavním strukturálním problémem je v Mauritánii slabý systém soudnictví. Občanská společnost v Mauritánii zůstává slabá a potýká se s nedostatečnou koordinací. V současné době probíhá přezkum strategie v oblasti lidských práv pro Mauritánii. Delegace EU pořádá ve spolupráci s členskými státy pravidelné schůzky s obránci lidských práv a vydává příleţitostné politické demarše určené vládě, ve kterých odsuzuje případy porušování lidských práv. Pokud jde o praxi, byly v roce 2011 v Mauritánii zahájeny dva nové tematické projekty týkající se genderové problematiky a EIDHR, jejichţ cílem je podpora nevládních organizací v genderových otázkách a v boji proti otroctví a s jeho celoţivotními následky. Tyto projekty doplňují stávajících pět projektů v této oblasti a celkem dosahují hodnoty 1,3 milionů EUR. EU rovněţ strukturovaně podporuje občanskou společnost prostřednictvím konkrétního programu v rámci 10. Evropského rozvojového fondu. 235 5.4.18. Niger EU podpořila přechod k demokracii v Nigeru v letech 2010 aţ 2011, zejména podporou volebního procesu. Tato podpora znamenala uvolnění 18,5 milionů EUR (více neţ 60 % vnější podpory), coţ umoţnilo zvýšit důvěru politických činitelů a veřejného mínění ve volby a zajistilo přípravu a konání referenda o ústavě (v říjnu roku 2010) a nejrůznějších voleb (komunálních, parlamentních a prezidentských) v průběhu prvního čtvrtletí roku 2011. Kromě toho byla v Nigeru rozmístěna volební pozorovatelská mise u parlamentních voleb dne 31. ledna 2011 a u dvou kol prezidentských voleb ve dnech 31. ledna a 12. března 2011. Hlavním pozorovatelem byl poslanec Evropského parlamentu Santiago Fisas Ayxela. Mise se skládala ze 40 pozorovatelů pocházejících z 15 členských států EU, Švýcarska a Kanady. Zahájila činnost dne 4. ledna 2011 a byla přítomna aţ do oficiálního vyhlášení výsledků druhého kola prezidentských voleb dne 1. dubna 2011. Pozorovatelé byli rozmístěni po celé zemi s výjimkou oblasti Agadez z důvodu bezpečnosti. 5.4.19. Nigérie V Nigérii proběhly v dubnu roku 2011 volby prezidenta, parlamentu, senátu a guvernéra. V zemi byla rozmístěna volební pozorovatelská mise EU vedená poslancem Evropského parlamentu Alojzem Peterlem. EU shledala, ţe tyto volby představují oproti minulým letům výrazné zlepšení a mohou být povaţovány za nejvěrohodnější volby od návratu Nigérie k demokracii v roce 2009. Přesto však byla zaznamenána řada nesrovnalostí a nedostatků, o nichţ byla podána zpráva. Nigerijský nezávislý národní volební výbor (INEC) se inspiroval doporučeními volební pozorovatelské mise EU a vyvodil z nich vlastní závěry. Po volbách propuklo násilí, které EU odsoudila v místním prohlášení. 236 Lidská práva byla i nadále prioritou v rámci procesu EU a Nigérie nazvaném Společná cesta kupředu. V březnu roku 2011 byl přijat zákon o komisi pro lidská práva. V prosinci roku 2011 byl jmenován nový předseda komise pro lidská práva, aktivista v oblasti lidských práv. V červnu roku 2011 byl přijat zákon o svobodě informací. EU i nadále sledovala situaci v oblasti lidských práv, a to i v rámci místní pracovní skupiny EU pro lidská práva. V červenci roku 2011 byla vypracována zpráva vedoucích mise o svobodě náboţenského vyznání či přesvědčení. Došlo k několika setkáním s představiteli občanské společnosti, jejichţ tématem byl zákon o sňatku osob stejného pohlaví. Proběhla oddělená jednání s předsedou výboru pro spravedlnost sněmovny reprezentantů a předsedou senátního výboru pro lidská práva s cílem projednat situaci lidských práv v zemi. Zasedání dialogu týkajícího se lidských práv na místní úrovni, původně plánované na prosinec roku 2011, bylo nakonec odloţeno a konalo se v únoru roku 2012. V rámci programu podpory evropského nástroje pro demokracii a lidská práva pro jednotlivé země (CBSS) bylo v roce 2011 provedeno osm projektů. V prosinci roku 2011 byla zveřejněna nová výzva k předkládání návrhů v rámci tohoto programu. EU vydala prohlášení odsuzující násilí mezi komunitami a teroristické útoky, včetně útoků na sídlo OSN v srpnu roku 2011 a vánočních útoků na kostely. 237 5.4.20. Rwanda Přímá podpora EU vládě je doplněná podporou občanské společnosti. V roce 2011 pokračoval dialog s občanskou společností a byl více zaměřen na politickou správu. Pravidelná zasedání mezi EU a Rwandou se konala během volebního procesu (u příleţitosti prezidentských a místních voleb a voleb do senátu) a během všeobecného pravidelného přezkumu, přičemţ tento přezkum byl rovněţ nástrojem pro politický dialog a dialog o politikách. Dále probíhaly přípravné práce týkající se výzvy nestátních subjektů k předkládání návrhů ve výši 2 milionů v rámci 10. Evropského rozvojového fondu, ze kterého je financována dohoda „Hlas a odpovědnost“ („Voice and Accountability“), a to v úzké spolupráci mezi delegací EU, vnitrostátními schvalujícími osobami a zástupci občanské společnosti. Konkrétním cílem této výzvy je podpora činností zaměřených na prosazování a monitorování v oblasti spravedlnosti a lidských práv v souladu s doporučeními pracovní skupiny v oblasti spravedlnosti a dobrovolnými závazky Rwandy v souvislosti s všeobecným pravidelným přezkumem. 238 Celková finanční podpora občanské společnosti ve Rwandě se od roku 2011 neustále zvyšovala, přičemţ byly podepsány nové smlouvy v rámci dvou konkrétních programů: Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR) a program „Účast nestátních subjektů a místních orgánů na rozvoji“ (NSAs/LAs). V období od druhé poloviny roku 2010 do roku 2011 bylo celkem podepsáno 13 nových smluv v celkové výši přibliţně 6 milionů EUR. Cílem těchto projektů je pozorování voleb a podpora občanského vzdělávání s cílem zajistit transparentnější volební proces, podporování skupiny odborníků ve vypracování studií o etnicitě a sociální soudrţnosti, posilování vnitrostátní kampaně proti korupci, poskytování podpory obětem násilí v přeshraničních regionech, monitorování a prosazování nově přijatých územních reforem a posilování procesů decentralizace a místní správy věcí veřejných. Ke konci roku 2011 byla EU ve Rwandě zapojena do přibliţně 60 probíhajících projektů financovaných v rámci různých tematických programů na podporu občanské společnosti. 5.4.21. Senegal Senegal je demokratická a stabilní země s celkově příznivou situací v oblasti lidských práv. To se v roce 2011 potvrdilo. Po demonstracích ze dne 23. června však bylo během předvolební kampaně na prezidentské volby (26. února 2012) zaznamenáno administrativní a policejní pronásledování opozice a občanské společnosti. Kromě toho byla celními orgány bez řádného vysvětlení zadrţena distribuce 14. výroční zprávy Dohlíţitelů na ochranu obránců lidských práv vydaná Mezinárodní federací pro lidská práva (FIDH). 239 Dalším důvodem ke znepokojení je dlouhotrvající konflikt nízké intenzity v oblasti Casamance. V roce 2011 pokračovaly sporadické střety s vysokým počtem obětí (přes 60 mrtvých), rovněţ civilistů, zejména v důsledku ozbrojených loupeţí, včetně popravy skupiny deseti dřevorubců, k níţ mělo dojít koncem listopadu. Příslušné orgány nikdy nesdělily úplné podrobnosti o této události. Dosud se jednáním nepodařilo dosáhnout trvalého řešení. EU a Senegal vedou politický dialog podle článku 8 dohody z Cotonou se vzájemně odsouhlasenými prioritami, sdílenými programy a závazky na obou stranách. Setkání probíhají dvakrát ročně. Pravidelně je projednávána problematika lidských práv, včetně výše uvedených otázek. EU pokračovala v podpoře demarší mezinárodního společenství s cílem přesvědčit Senegal, aby v souvislosti s případem bývalého čadského prezidenta Hissène Habrého (ţijícího v Senegalu), obviněného ze zločinů proti lidskosti, Habrého postavil před soud nebo vydal. Belgie podala za podpory EU ţádost o vydání. Tato otázka je téţ neustále na pořadu jednání výše uvedených zasedání v rámci dialogu podle článku 8. 240 5.4.22. Somálsko Konflikt v jiţním a středním Somálsku pokračoval i v roce 2011 za velkých obětí z řad civilistů, a to zejména v oblastech ovládaných aš-Šabáb (radikální islamistické povstalecké hnutí). EU přispívala k zavedení bezpečnosti prostřednictvím operace SBOP, která školí příslušníky somálských národních bezpečnostních sil (NSF) v Ugandě (EUTM), a významně podporovala misi Africké unie v Somálsku (AMISOM) prostřednictvím afrického mírového projektu. Milice aš-Šabáb se v srpnu roku 2011 pod tlakem somálských národních bezpečnostních sil a mise Africké unie v Somálsku stáhly z hlavního města Mogadiša. Tyto síly značnou měrou zabezpečily hlavní město a přispěly k příznivější atmosféře pro dodrţování a prosazování lidských práv a provádění kampalské dohody z května roku 2011. EUTM kromě toho zavedla moduly týkající se lidských práv a rovnosti ţen a muţů, coţ vedlo k většímu dodrţování práv ze strany ozbrojených sil. EU prováděla v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva různé projekty na podporu nezávislých médií, na podporu komise pro lidská práva pro region Somaliland, budování kapacit starších a náboţenských vůdců po celé zemi pro předcházení konfliktům, coţ rozvinulo domácí schopnosti pro pozorování voleb a umoţnilo dialog občanské společnosti a somálských orgánů. Pokud jde o právní stát a boj proti beztrestnosti, byli vyškoleni policisté a soudci v celém Somálsku. S podporou EU byly v Somalilandu jmenovány tři státní zástupkyně (z celkového počtu devíti státních zástupců) a policistky. V rámci demokratizačního procesu EU podpořila návrh federální ústavy, při němţ proběhl audit lidských práv a rovnosti ţen a muţů. EU pomáhala v regionech Somaliland a Puntland při otevírání politického prostoru a jmenování volebních komisí, jakoţ i budování jejich kapacit. 241 5.4.23. Jihoafrická republika Dne 15. září 2011 se v Krugerově národním parku v Jiţní Africe konal čtvrtý summit Jihoafrická republika–EU, na němţ obě strany potvrdily svůj závazek vytvořit strategické partnerství zaloţené na společných hodnotách včetně lidských práv, demokracie a právního státu a ujistily se vzájemně o tom, ţe chtějí v oblasti lidských práv spolupracovat na mezinárodních fórech. EU a Jiţní Afrika uspořádaly v únoru roku 2011 čtvrtý neformální dialog o lidských právech, který vycházel z dialogů konaných od prosince roku 2009. Diskuse se týkala spolupráce na mnohostranných fórech a otázek vnitrostátních i celého kontinentu. EU a Jiţní Afrika se dohodly, ţe v roce 2012 svůj dialog zformalizují. Rozvojová spolupráce EU–Jiţní Afrika pokračovala v podpoře lidských práv prostřednictvím různých programů, včetně programu pro přístup ke spravedlnosti a na podporu ústavních práv, a v podpoře občanské společnosti prostřednictvím EIDHR. EU během roku i nadále sledovala vývoj a zapojovala Jiţní Afriku v oblasti lidských práv, mimo jiné v souvislosti s procesem registrace a deportace zimbabwských přistěhovalců, pokračující diskusí o přijetí zákona na ochranu státních údajů či situací LGBT osob v zemi. Pokud jde o mnohostranné vztahy, byl rok 2011 významný především přijetím stěţejní rezoluce o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě pod záštitou Jiţní Afriky, kterou Rada OSN pro lidská práva přijala dne 17. června 2011. Jedná se o první rezoluci, která volá po celosvětovém ukončení diskriminace na základě sexuální orientace a uznání této otázky za prioritu OSN; EU rezoluci rozhodně podpořila a uvítala. 242 5.4.24. Súdán Obecnou politickou prioritou EU v roce 2011 byla důvěryhodnost a následné přijetí výsledků referenda pořádaného Chartúmem v lednu roku 2011. Velká pozornost byla téţ věnována období před vyhlášením nezávislosti Jiţního Súdánu dne 9. července 2011 a po něm. Obě významné události proběhly v klidu, avšak v měsících následujících po vyhlášení nezávislosti Jiţního Súdánu došlo k výraznému zhoršení situace, kdyţ v Jiţním Kordofánu a Modrém Nilu vypukly boje mezi súdánskými ozbrojenými silami a severní větví Súdánské lidově osvobozenecké armády a pokračoval spor o oblast Abyei. Pokračující konflikt způsobil váţnou humanitární situaci, přičemţ došlo k závaţným porušováním lidských práv v těchto oblastech, které rovněţ zahrnovaly Dárfúr, a to i přesto, ţe v červenci roku 2011 byla v Dohá podepsána mírová dohoda o Dárfúru. Ve sledovaném období se celková situace v oblasti lidských práv v Súdánu nezlepšila V mnoha částech země nadále docházelo ke svévolnému zatýkání a jedinci jsou terčem útoků pro svou etnickou příslušnost. Političtí oponenti, mládeţnické skupiny, aktivisté v oblasti lidských práv a novináři byli nadále vystaveni velkému riziku pronásledování, svévolného zatýkání a špatného zacházení ze strany Národní bezpečnostní sluţby, a to z důvodu politické příslušnosti; nebyla určena ani ţádná odpovědnost. Státní cenzura a kontrola sdělovacích prostředků, především tisku, zůstala vysoká. Důvodem ke znepokojení je rovněţ budoucí status jihosúdánských občanů ţijících v severním Súdánu, neboť mezi severem a jihem neexistuje ţádná dohoda. Dalším problémem je proces revize ústavy, protoţe prezident Bašír ohlásil, ţe bude zaloţena na právu šaría. 243 Ukončení mandátu Mise OSN v Súdánu po vyhlášení nezávislosti Jiţního Súdánu zanechalo vakuum, pokud jde o sledování situace v oblasti lidských práv. V Dárfúru můţe společná operace AU a OSN přece jenom stále tuto funkci plnit prostřednictvím svého oddělení pro lidská práva. Odchod Mise OSN v Súdánu ovlivnil rovněţ koordinaci mezinárodního společenství v oblasti lidských práv. Existují plány na obnovení fóra mezinárodního partnerství, koordinačního fóra pro lidská práva, kterému dříve předsedala Mise OSN v Súdánu a delegace EU v Chartúmu. Pokud jde o zavedení smysluplného dialogu o lidských právech se súdánskými orgány, je třeba se zmínit o národní komisi pro lidská práva. Výběr a nezávislost jejích členů však dává důvod k pochybnostem, zda je schopna hrát konstruktivní úlohu při prosazování a ochraně norem v oblasti lidských práv v Súdánu. Byla navrţena tříletá strategie EU pro lidská práva v Súdánu zahrnující osm prioritních oblastí. Další informace o této problematice, včetně podrobné analýzy situace lidských práv v Súdánu, jsou k dispozici v úplném znění dokumentu distribuovaném dne 13. prosince 2011. V květnu roku 2011 se Súdán zúčastnil procesu všeobecného pravidelného přezkumu. 5.4.25. Jiţní Súdán Jiţní Súdán získal nezávislost v červenci roku 2011 poté, co se v referendu o sebeurčení konaném v lednu roku 2011 drtivá většina účastníků vyslovila pro odtrţení. Státní struktury Jiţního Súdánu, který se stále potýká s následky desetiletí války a velmi pomalého rozvoje, teprve vznikají a kapacity jsou mimořádně omezené. Porušování lidských práv ze strany bezpečnostních sil je časté, ale není systematické. Porušování sahá od nezákonného zadrţování k pouţívání neoprávněného násilí při kampaních zaměřených na odzbrojení civilního obyvatelstva. 244 245 Systém prosazování práva a systém soudnictví v Jiţním Súdánu jsou slabé v důsledku nedostatku kvalifikovaného personálu a závislosti na zvykovém právu, coţ vede k beztrestnosti trestných činů a závaţného porušování lidských práv při výkonu spravedlnosti. Toto porušování zahrnuje svévolné zatýkání a zadrţování, neposkytování právní pomoci, dlouhotrvající drţení ve vyšetřovací vazbě a špatné podmínky ve věznicích. V průběhu roku 2011 docházelo k rozšířeným ztrátám na ţivotech způsobeným násilnými mezietnickými konflikty mezi venkovskými komunitami o dobytek a zdroje. V témţe kontextu běţně docházelo k únosům ţen a dětí. Bezpečnostní síly často nebyly schopné chránit civilisty, a to i z důvodu nedostatečného výcviku a vybavení. Členové Súdánské lidově osvobozenecké armády páchali násilí na civilním obyvatelstvu, včetně nezákonného zabíjení, bití a rabování. Boje mezi Súdánskou lidově osvobozeneckou armádou a ozbrojenými opozičními skupinami, při nichţ byli rovněţ zabity stovky civilistů, vedly k vysídlení tisíců lidí a ničení domů a jiného majetku občanů. EU podporuje úsilí vlády o zlepšení situace v oblasti lidských práv prostřednictvím technické pomoci, konkrétně v oblasti justice, a rovněţ prostřednictvím Komise pro lidská práva. Podpora z EIDHR zahrnuje projekty zaměřené na práva ţen, osob se zdravotním postiţením a na podporu pluralismu. EU rovněţ zavedla politický dialog s vládou o otázkách lidských práv. EU podporuje také vládní kroky k přistoupení k dohodám a úmluvám týkajících se lidských práv a jejich ratifikaci. Pokud jde o pozitivní konstatování, lze ocenit, ţe vláda Jiţního Súdánu je ochotná spolupracovat s Radou OSN pro lidská práva na řešení situace lidských práv v zemi. 246 5.4.26. Togo Togo prošlo v roce 2011 všeobecným pravidelným přezkumem a přijalo velkou řadu doporučení, coţ EU aktivně sledovala. Komise pro pravdu, spravedlnost a usmíření (CVJR), která byla ustavena v roce 2009, aby vyšetřovala politické zločiny spáchané v období let 1958 aţ 2005, pokračovala v práci za podstatné finanční podpory EU. V celé zemi bylo provedeno na 20 000 prohlášení a byla uspořádána řízení. EU kromě toho poskytla podporu platformě organizací občanské společnosti působících v této oblasti s cílem zvýšit zapojení občanské společnosti a občanů do procesu národního usmíření. Obránci lidských práv nadále označují beztrestnost a nedostatečnou nezávislost soudního systému spolu s údajnými případy nezákonných zatčení a mučení za největší problémy. Vyšetřováním mučení byla pověřena národní komise pro lidská práva. Tato komise získala spolu s ministerstvem pro lidská práva, komisí národního shromáţdění pro lidská práva a vysokým úřadem pro audiovizuální sdělovací prostředky a komunikaci podporu EU na posílení své kapacity. EU rovněţ nadále poskytovala velmi výraznou finanční podporu národnímu programu modernizace soudního systému, zahrnující odbornou přípravu, legislativní reformy a infrastrukturu. Mezi nejohroţenější kategorie obyvatel patří zadrţované osoby, ţeny a děti. EU podporovala občanskou společnost za účelem prosazování dodrţování lidských práv především u těchto ohroţených skupin. Jako velmi úspěšný se ukázal mimo jiné projekt financovaný EU na podporu zadrţených osob, aby se mohly doţadovat svých práv, a na zlepšení jejich opětovného začlenění do společnosti. Kromě toho získalo v rámci tematického programu „Účast nestátních subjektů a místních orgánů na rozvoji“ (NSA/LA) finanční podporu pět projektů zaměřených na místní rozvoj a zapojení občanů. 247 Prostřednictvím projektu na podporu volebního procesu financovaného EU byly rozvinuty nové činnosti s cílem podpory občanského vzdělávání, poskytování odborné přípravy politickým stranám a občanské společnosti v oblasti demokracie a voleb, podpory zapojení ţen do veřejné a politické sféry a posílení kapacit nezávislé národní volební komise. V únoru roku 2011 EU podepsala dohodu o financování projektu na posílení kapacity občanské společnosti a na podporu její činnosti, především v oblasti usmiřování a lidských práv, ve výši 6 milionů EUR. S cílem doplnit tato opatření EU i nadále na zasedáních politického dialogu upozorňovala na problémy v oblasti lidských práv. 5.4.27. Uganda Politicky určující událostí, ke které v Ugandě v roce 2011 došlo, byly parlamentní a prezidentské volby, které se konaly v únoru. Vysoká představitelka ve svém prohlášení k těmto volbám uvítala, ţe volby proběhly pokojným způsobem. EU vyslala volební pozorovatelskou misi a hlavní pozorovatel předloţil v květnu zprávu. Na základě této zprávy EU jednala s vládou o způsobu, jak pokročit v některých hlavních doporučeních, zejména pokud jde o sloţení volební komise, financování kampaně a registrace voličů. Prezident Yoweri Museveni se při několika příleţitostech dohodl na zváţení moţností, jak reformovat volební komisi, i na provedení dalších reforem. Vládě byl poskytnut písemný materiál, ve kterém jsou uvedeny různé modely volebních komisí. Po volbách EU pokračovala ve svém úsilí o zachování co nejotevřenějšího politického prostoru. Poté, co ugandské bezpečnostní sloţky tvrdě zasáhly proti tzv. protestům na cestě do práce, EU vydala místní prohlášení o právu na pokojné demonstrace a vyzvala všechny strany v Ugandě, aby politické konflikty řešily pokojnými způsoby. 248 S cílem zabránit dalšímu omezování politických svobod prostřednictvím budoucích právních předpisů dala EU na pořad jednání politického dialogu klíčové legislativní návrhy. Během jednání o změnách článků ústavy, jejichţ cílem je omezit právo propuštění na kauci, EU vládě připomněla základní zásadu presumpce neviny. EU dále připomněla práva na svobodu projevu a shromaţďování a kritizovala návrh zákona o veřejném pořádku, který obsahuje ustanovení udělující policii rozsáhlé pravomoci zakázat veřejná shromaţďování. Tento návrh zákona byl často projednáván a je pravděpodobné, ţe v roce 2012 bude v pozměněném znění přijat. EU rovněţ upozornila na otázku zrušení trestu smrti. Vláda s odkazem na to, ţe trest smrti se stále těší široké podpoře veřejnosti, trvá na jeho zachování, třebaţe je pouţíván pouze zřídka a od roku 2003 nebyl vykonán (válečný soud). EU vládě připomněla potřebu přijmout Úmluvu OSN proti mučení. Návrh poslanců ohledně zákona o zamezení mučení, který je podporován vládou, je v současné době projednáván v parlamentu a očekává se, ţe bude přijat v roce 2012. Ještě musí dojít k ratifikaci opčního protokolu k Úmluvě proti mučení. EU i nadále pozorně sledovala situaci osob LGBT v Ugandě, které jsou vystaveny diskriminaci, pronásledování a otevřeným hrozbám. EU vyjadřovala své obavy ohledně lidských práv osob LGBT při kaţdé moţné příleţitosti v jednáních s vládou i při jednání s prezidentem. EU dále podporovala místní organizace pro lidská práva, které poskytují ochranu a usilují o změnu postojů v zemi. Drakonický návrh zákona proti homosexualitě byl během posledního zasedání parlamentu v roce 2011 sice odloţen, nicméně poté byl v roce 2012 opětovně projednáván. 249 EU byla mezi rozvojovými partnery v Ugandě velmi aktivní, pokud jde o podporu obránců lidských práv, a v únoru roku 2011 byla přijata místní prováděcí strategie týkající se obránců lidských práv. Na technické úrovni se EU účastní společného fondu více dárců (šest členských států EU, Norsko a delegace EU) s cílem zlepšit demokratickou správu v Ugandě a zaměřit se zejména na prohloubení demokracie, na přístup ke spravedlnosti a zvýšenou odpovědnost. 5.4.28. Zimbabwe V únoru roku 2011 EU rozhodla vyjmout ze seznamu lidí, na něţ se vztahuje zákaz vydávání víz a zmrazení majetku, 35 osob a prodlouţit platnost zbývajících opatření, která se v současnosti týkají Zimbabwe, spočívajících v i) zákazu vydávání víz a zmrazení majetku vztahující se na seznam osob a podniků, ii) zbrojním embargu a iii) dalších opatřeních přijatých v souvislosti s článkem 96 dohody z Cotonou. Tato opatření jsou pečlivě cílená a mají dopad především na určené jedince, nikoliv na celkové hospodářství. Naopak, od ustavení vlády národní jednoty poskytly EU a její členské státy rozvojovou pomoc v hodnotě téměř 1 miliardy USD na pokrytí potřeb zimbabwského lidu, včetně poskytování sluţeb, jako jsou zdravotní péče a vzdělávání. EU při přijímání těchto opatření vzala na vědomí významný pokrok v řešení hospodářské krize a zlepšení poskytování základních sociálních sluţeb. EU však přesto konstatovala, ţe hospodářský a sociální rozvoj nebyl vyváţen odpovídajícím pokrokem v politické oblasti. EU došla k závěru, ţe jsou potřebné další reformy týkající se dodrţování právního státu, lidských práv a demokracie, které jsou zásadní pro vytvoření příznivých podmínek pro konání věrohodných voleb. V této souvislosti vyjádřila vysoká představitelka hluboké znepokojení nad nárůstem politického násilí, k němuţ došlo na 250 začátku roku. EU rovněţ jasně vyjádřila připravenost svá opatření přizpůsobit v reakci na případné další reformy. 251 Ustavení vlády národní jednoty znamenalo nový impuls k posílení vztahů mezi EU a Zimbabwe. Byl obnoven politický dialog se společným cílem postupné normalizace vztahů. Od roku 2009 proběhla řada setkání na vysoké úrovni: červen roku 2009 (zasedání trojky EU–Zimbabwe v Bruselu vedené premiérem Tsvangiraiem), září roku 2009 (návštěva trojky EU v Harare) a červenec roku 2010 (ministerské zasedání v Bruselu, na němţ se zimbabwský ministerský tým otevřený pro obnovení spolupráce setkal s vysokou představitelkou Catherine Ashtonovou a komisařem Andrisem Piebalgsem). Od začátku působení vlády národní jednoty EU nadále pozorně sledovala situaci v oblasti lidských práv v Zimbabwe. V roce 2011 EU vypracovala v úzké spolupráci s členskými státy strategii EU pro lidská práva definující priority, pokud jde o podporu a zapojení organizací občanské společnosti a institucí v souvislosti s předvolební kampaní. EU financuje v Zimbabwe celou řadu aktivit, aby vytvořila a udrţela otevřené politické prostředí, v němţ budou dodrţována lidská práva a právní stát, a aby země pokročila na cestě k věrohodným volbám. EU dokončila krátkodobou strategii s cílem pokračovat v podpoře reforem uvedených ve všeobecné politické dohodě, zejména ústavního, volebního procesu a procesu usmíření, jakoţ i reformy soudnictví. Tato strategie, na podporu jejíchţ aktivit jen Evropská komise poskytla od roku 2009 30 milionů EUR, je silně zaměřená na občanskou společnost. 252 5.5. Blízký východ a Arabský poloostrov Nepokoje v arabském světě zasáhly rovněţ země Zálivu, i kdyţ mnohem mírněji. Politické reţimy zemí Zálivu usilovaly o omezení a oslabení revoluce, zejména prostřednictvím rozdělování značných „finančních balíčků “ a uspokojování sociálních potřeb na úkor politických poţadavků a někdy i dalším omezováním jiţ velmi omezených občanských svobod. V průběhu nepokojů kladla EU důraz na nutnost domácích reforem a národního dialogu, přičemţ manifestovala svoji ochotu tyto reformy podpořit, kdykoliv o to bude poţádána. Evropská unie a Rada pro spolupráci v Zálivu (GCC) si mohly v rámci 21. zasedání Smíšené rady EU-GCC a zasedání ministrů, konaného dne 20. dubna 2011 v Abú Dhabi, vyměnit názory na otázky lidských práv a dohodnout se na moţnostech posilování spolupráce v této oblasti. EU i nadále věnovala pozornost zejména vývoji týkajícímu se občanské společnosti ve Spojených arabských emirátech, zvláště pak procesům s některými obránci lidských práv. EU vypracovala místní strategii v oblasti lidských práv ve Spojených arabských emirátech, v Kataru a v Kuvajtu, coţ jí umoţnilo stanovit priority, určit problémy a definovat oblasti spolupráce v otázkách lidských práv. V případě Ománu byla EU upozorněna na zastavení novin Al-Zaman, o kterém jednala s příslušnými orgány s cílem zajistit, aby svoboda sdělovacích prostředků nebyla dále omezována. 253 5.5.1. Saúdská Arábie Pokud jde o vztahy se Saúdskou Arábií, EU se i nadále zabývala oblastí lidských práv, a to zejména otázkou trestu smrti, postavení ţen a svobody tisku. Byla zveřejněna konkrétní prohlášení týkající se práv ţen, např. s ohledem na jejich účast v politickém ţivotě a rovné zacházení (protest ţen-řidiček). V září roku 2011 Evropská unie uvítala skutečnost, ţe saudské ţeny budou mít od roku 2012 nárok začlenit se do horní komory parlamentu (Šúra), a v městských volbách v roce 2015 budou moci volit i kandidovat. Pokud jde o trest smrti, bylo v roce 2011 zaznamenáno zvýšení počtu poprav. Zvláštní pozornost zaslouţí skutečnost, ţe většina poprav neodpovídala mezinárodním minimálním standardům: došlo k popravám na základě údajných drogových deliktů a čarodějnictví. EU v této věci vydala demarše vůči příslušným orgánům a znovu zopakovala svoji ţádost o přinejmenším faktické moratorium. EU rovněţ stanovila další oblasti, ve kterých by se mělo dosáhnout pokroku. Zvláštní pozornost je věnována svobodě projevu. EU se obrátila na saudské orgány ohledně osob souzených za to, ţe vyjádřily své názory na internetu. Obavy se vztahují na další oblasti jako jsou práva dětí, svoboda shromaţďování a sdruţování a svoboda náboţenského vyznání a přesvědčení. Zvláštní pozornost je věnována i situaci migrujících pracovníků v zemi. Evropská unie pravidelně tlumočí Saudské Arábii jasná poselství ohledně nutnosti přiměřeně chránit základní svobody, včetně uplatňování mezinárodních úmluv. Činí tak dvoustranně nebo v rámci zasedání EU a Rady pro spolupráci v Zálivu. 254 5.5.2. Bahrajn V případě Bahrajnu Evropská unie od chvíle, kdy začalo shromaţďování demonstrantů v únoru roku 2011, vyzvala všechny zúčastněné strany v zemi, aby se zdrţely násilí a zahájily dialog s cílem jednat o rozdílných názorech pokojně a konstruktivně. První veřejné prohlášení bylo vydáno v polovině února. Po nasazení sil Rady pro spolupráci v Zálivu dne 15. března a po násilném zákroku proti demonstrantům vyslala vysoká představitelka EU pro bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová urychleně vrchního vyslance do města Manama, aby jednal s širokým okruhem prostředníků. Vysoká představitelka rovněţ tlumočila poselství EU přímo bahrajnskému ministrovi zahraničních věcí, osobnímu vyslanci krále i králi Hamadovi osobně. Pravidelný sled prohlášení v průběhu roku, jakoţ i diplomatické kontakty s bahrajnskými orgány upozornily veřejnost na situaci v oblasti lidských práv, na nutnost povolat pachatele ze všech částí společnosti k odpovědnosti, na potřebu stanovit datum návštěvy představitele Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva a podpořit skutečný smír všech sloţek bahrajnské společnosti. Vysoká představitelka zařadila situaci v Bahrajnu na pořady jednání několika zasedání ministrů zahraničních věcí EU, ze kterých vyplynuly závěry poţadující dodrţování a ochranu lidských práv. Hlavy států a předsedové vlád EU na zasedání v červnu roku 2011 vyjádřili obavy ohledně průběhu procesů s příslušníky opozice v této zemi a jejich odsouzení a vyzvali Bahrajn, aby zajistil plné dodrţování lidských práv a základních svobod. V návaznosti na naléhání ze strany EU, mezinárodního společenství i mnoha organizací občanské společnosti bylo dosaţeno těchto výsledků: v červnu byla zřízena nezávislá vyšetřovací komise, která se má zabývat porušováním lidských práv; dále byly přehodnoceny procesy a rozsudky soudů národní bezpečnosti. Evropská unie dále ocenila zprávu nezávislé vyšetřovací komise (BICI) a znovu zopakovala, ţe je připravena pomoci Bahrajnu v jeho úsilí provádět její doporučení. 255 5.5.3. Írán Zhoršování situace v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice značně znepokojovalo Evropskou unii i v roce 2011. EU tlumočila své obavy íránským orgánům všemi moţnými způsoby, ale situace se bohuţel nezlepšila. EU prostřednictvím četných prohlášení na všech úrovních, v Bruselu, Teheránu i v rámci mezinárodních organizací, vyzývala Írán k dodrţování jeho mezinárodních závazků. Evropská unie odsoudila zejména skutečnost, ţe tisíce íránských občanů se v roce 2011 stalo oběťmi státní represe, včetně vůdců opozice, obránců lidských práv, právníků, bloggerů, novinářů, ţenských aktivistek a umělců, jakoţ i mnozí příslušníci menšin, včetně náboţenských menšin, mezi které patří hlavně baháisté a křesťané. Nesčetní občané byli pronásledováni a zatčeni proto, ţe uplatňovali svá zákonná práva nebo hájili práva druhých. Příslušníci etnických menšin, jako jsou Ázerbájdţánci, Balúčové a Arabové, jsou pravidelně oběťmi útlaku a tvoří velké procento odsouzených k smrti. Aktivisté byli odsouzeni k tvrdým trestům vězení. Vykonávaly se tělesné tresty. Zadrţení vypovídali o častých případech mučení a špatného zacházení. Zvýšila se kontrola nad vnějšími zdroji informací, jako je internet, mezinárodní rozhlas a televize. Příslušníci bezpečnostních sloţek ohroţovali nebo pronásledovali íránské novináře spolupracující se zahraničními sdělovacími prostředky a EU i nadále znepokojovaly snahy íránských orgánů zabránit íránským občanům ve svobodném sdělování a získávání informací ve vlastní zemi. 256 Rozšířené pouţívání trestu smrti, které v Íránu dosáhlo v roce 2011 nejvyšší úrovně za poslední léta a vztahovalo se i na nezletilé, jakoţ i veřejné popravy, vyvolaly v EU silné obavy. Za tento rok bylo v Íránu zaznamenáno 277 aţ 436 poprav, zprávy o tajných popravách především ve vězení Vakilabad v Mašhadu by však mohly počet osob popravených v loňském roce v Íránu podstatně zvýšit. Evropská unie opětovně vyzvala Írán, aby dodrţoval minimální standardy s cílem zavést moratorium na pouţívání trestu smrti. Skutečnost, ţe stovky osob byly odsouzeny k smrti bez spravedlivého procesu nebo byly odsouzeny za trestné činy, na které by se podle EU neměl vztahovat trest smrti (např. odpadlictví od víry, cizoloţství nebo drogové delikty), EU obzvláště znepokojila. EU také podpořila kaţdoroční rezoluci Valného shromáţdění Organizace spojených národů o situaci v oblasti lidských práv v Íránu, která na zasedání Třetího výboru v roce 2011 získala dosud nejvyšší podporu 86 hlasů. Tato rezoluce od roku 2004 kaţdoročně vyjadřuje hluboké znepokojení Valného shromáţdění nad zhoršující se situací v oblasti lidských práv. V březnu roku 2011 Evropská unie podpořila Radu OSN pro lidská práva při vytvoření mandátu zvláštního zpravodaje pro situaci v oblasti lidských práv v Íránu. Nynější drţitel mandátu dr. Ahmed Šahíd mohl v prosinci roku 2011 informovat Pracovní skupinu pro lidská práva Rady EU o svých názorech na danou situaci. Aţ do konce roku 2011 však stále ještě nedostal povolení ke vstupu do Íránu. EU byla toho názoru, ţe aby mohl řádně provádět svůj mandát, měl by být jemu i řadě drţitelů tématických mandátů, kterým nebyl povolen vstup do Íránu od poslední návštěvy v rámci zvláštního postupu v roce 2005, umoţněn vstup do země. 257 Evropská unie v dubnu a v říjnu roku 2011 zavedla zvláštní omezující opatření namířená proti 61 osobám (včetně tří íránských ministrů), přičemţ vycházela z jejich odpovědnosti, přímé nebo v rámci rozkazu, za závaţné porušování lidských práv. Na tyto osoby se vztahuje zmrazení majetku a zákaz vstupu do EU. EU zároveň zůstala přístupná technickým jednáním s Íránem o otázkách lidských práv. Tento návrh na konkrétních jednání EU v minulém roce opakovaně předkládala íránským orgánům, avšak bez výsledku. Pokud jde o dialog o lidských právech mezi EU a Íránem, který byl od prosince roku 2006, kdy Írán zrušil páté kolo dialogu, pozastaven, nedošlo v roce 2011 k ţádné změně. Evropská unie i nadále spolupracovala s íránskou občanskou společností a íránským exilem s cílem podpořit ochranu a prosazování lidských práv v Íránu. K tomu přispěla především řada projektů financovaných v rámci příslušných nástrojů, včetně evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR). 5.5.4. Irák V celém Iráku zůstala situace v oblasti lidských práv nestabilní, neboť země se jen pomalu zotavuje z obtíţných poválečných let a nadále čelí mnoha problémům na poli politiky, bezpečnosti a rozvoje. Od posledních všeobecných voleb došlo ke stagnaci politických změn, násilí zůstává všudypřítomné a postihuje mnoho iráckých občanů, včetně příslušníků menšin a ohroţených skupin. 258 V roce 2011 došlo ke zvýšenému pouţití trestu smrti, coţ nadále vzbuzuje váţné obavy. EU opakovaně vyzvala Irák, aby v očekávání zrušení trestu smrti (byly vyhlášeny demarše a vydána prohlášení) zastavil výkon poprav a přijal minimální mezinárodní standardy. EU v rámci dialogu s Irákem i nadále zmiňovala své obavy v souvislosti s lidskými právy. Delegace EU v Bagdádu udrţovala pravidelné kontakty s iráckými orgány i se zástupci občanské společnosti a menšin a společně s diplomatickými misemi EU pokračovala v činnostech Pracovní skupiny pro lidská práva. EU i nadále aktivně podporovala Organizaci spojených národů v jejím úsilí o dosaţení mírového řešení situace obyvatel tábora Ašraf. Vysoká představitelka vyzvala všechny, kdo mohou uplatnit nějaký vliv, aby tak učinili konstruktivním způsobem, přičemţ na prvním místě je bezpečnost obyvatel. Řádná správa věcí veřejných, lidská práva a právní stát zůstávají základními oblastmi, na které se soustřeďuje pomoc EU v Iráku. EU je zapojena prostřednictvím projektů na jejich podporu. Řádná správa věcí veřejných a právní stát patří mezi priority historicky prvního strategického dokumentu země mezi EU a Irákem na období let 2011–2013. EU rovněţ poskytla poradenství a odbornou přípravu v oblasti policie, soudnictví a vězeňské sluţby, a to prostřednictvím Integrované mise Evropské unie na podporu právního státu v Iráku (EUJUST LEX), která v roce 2011 výrazně zvýšila své aktivity v zemi (Bagdád, Basra a Erbil). 259 Novým základem vztahů mezi EU a Irákem bude dohoda o partnerství a spolupráci, jejíţ nedílnou součástí je i doloţka o lidských právech a jeţ stanoví rámec pro spolupráci v otázkách lidských práv a pro řešení různých otázek, včetně právního státu. 5.5.5. Jemen Situace v Jemenu byla během celého roku ve znamení revoluce, počínaje prvním protestem proti prezidentovi Alímu Abdalláhovi Sálihovi dne 15. ledna 2011, vedeném Tawakkul Karmánovou, která později toho roku získala Nobelovu cenu míru. Dále došlo ke zhoršení bezpečnostní situace v důsledku útoků islámských fundamentalistů. Tyto dvě oblasti nezbytně vedly k posílenému působení EU v roce 2011. Během celého období nepokojů hrála Evropská unie hlavní úlohu v politické i humanitární sféře. EU vyvíjela stálý tlak na všechny jemenské aktéry s cílem umoţnit mírové předání moci, které pak vedlo k volbám (po období, o němţ se podává zpráva). EU ve všech svých činnostech odsoudila pouţívání násilí proti demonstrantům a vyjádřila váţné znepokojení ohledně dobrých ţivotních podmínek a bezpečnosti jemenských občanů. Bylo vydáno na 21 oficiálních prohlášení. Kromě toho ministři zahraničí EU v šesti souborech závěrů odsoudili násilí a porušování lidských práv. Hlavy států a předsedové vlád na červnovém zasedání rovněţ vyzvali všechny zúčastněné strany, aby zastavily násilí, dodrţovaly lidská práva a zachovávaly trvalé příměří. Vysoká představitelka a jí podřízené útvary zůstávaly v kontaktu s klíčovými osobnostmi reţimu i opozice. Činnost EU byla úzce propojena se zeměmi Zálivu, USA a dalšími mezinárodními aktéry. 260 Mezinárodní společenství vyvíjelo pevný a jednotný tlak na bezodkladné zahájení procesu řádného přechodu a komplexních reforem, neboť chaotická politická, sociální a ekonomická situace v Jemenu jen zhoršila jiţ tak katastrofální stav. Členové Rady bezpečnosti OSN z řad členských států EU v návaznosti na činnost Evropské unie v Radě pro lidská práva dosáhli vydání říjnové rezoluce, coţ dne 23. listopadu konečně přispělo k podepsání iniciativy Rady pro spolupráci v Zálivu a mechanismu jejího provádění, a tím i k dlouho očekávané transformaci. EU se při jednání s jemenskými orgány, nezávisle na jednáních o nepokojích, i nadále zabývala lidskými právy, a to zejména prostřednictvím demarší v oblasti lidských práv týkajících se trestu smrti pro mladistvé, svobody projevu a Mezinárodního trestního soudu. EU rovněţ prostřednictvím zvýšené finanční podpory výrazně přispěla k řešení humanitárních potřeb obyvatelstva. Původní humanitární příspěvek na rok 2011 ve výši 4 milióny EUR byl zvýšen na 25 miliónů EUR. Celková částka vydaná Evropskou unií v roce 2011 na humanitární finanční prostředky činila přes 60 miliónů EUR. Evropská unie je nicméně i nadále přesvědčena, ţe je naprosto nutné dále vynakládat značné úsilí na zlepšení humanitární situace civilního obyvatelstva, neboť tři milióny lidí potřebovaly okamţitou pomoc a Jemen zaujímá druhé místo na světě, pokud jde o chronickou podvýţivu dětí. 5.6. 5.6.1. Asie a Oceánie Afghánistán Situace v oblasti lidských práv se v Afghánistánu v roce 2011 nijak výrazně nezlepšila. Mezi nejzávaţnější otázky patří práva ţen a dětí, trest smrti, mučení a zneuţívání, svévolné zadrţování, ohroţování obránců lidských práv, svoboda projevu, přechodné soudnictví, beztrestnost a oběti konfliktu z řad civilního obyvatelstva. 261 262 Justiční systém a správa věcí veřejných obecně stále mají výrazné nedostatky a parlament byl značnou část roku nefunkční. Překáţky a nedostatek politické vůle k reformám v rozličných aspektech správy přímo i nepřímo brání dosaţení pokroku v oblasti lidských práv. Správa věcí veřejných patří mezi hlavní oblasti zájmu EU a jako takové se jí dostává značné pozornosti i finančních prostředků ze strany EU. V roce 2011 Evropská unie přidělila 20 miliónů EUR na oblast justice, 40 miliónů EUR na reformu veřejné správy a 140 miliónů EUR na reformu policie, přičemţ kladla důraz na civilní policii a profesionalizaci. Policejní mise Evropské unie v Afghánistánu (EUPOL) úzce spolupracuje s ministerstvem vnitra a dalšími aktéry s cílem zlepšit znalosti základních standardů týkajících se lidských práv v řadách afghánské národní policie, jakoţ i jejich uplatňování. V nedávné době tak podpořili zřízení nezávislého úřadu veřejného ochránce práv pro činnost policie. Po vydání zprávy mise OSN na pomoc Afghánistánu (UNAMA) o mučení a zneuţívání vězňů v některých afghánských vězeňských zařízeních pozastavily mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly pro Afghánistán (ISAF) v osmi provinciích dočasně jejich přemísťování. Váţným problémem zůstává přeplněnost věznic. Evropská unie nadále podporuje vězeňství financováním platů vězeňského personálu, nicméně situaci ve vězeních pozorně sleduje poté, co byla odpovědnost za ně převedena z ministerstva spravedlnosti na ministerstvo vnitra, coţ je v rozporu s osvědčenými mezinárodními postupy. Násilí páchané na ţenách a dívkách, některé tradiční zvyklosti a trestání "morálních provinění" zůstaly důvodem k váţnému znepokojení. Několik případů násilí spáchaného na ţenách bylo v roce 2011 velmi mediatizováno. V takových případech afgánské orgány reagovaly rychle, ale bylo zřejmé, ţe předchozím protestů se u místních orgánů nedostávalo patřičné pozornosti. 263 Otázky ţen a rovnosti ţen a muţů zůstávají, v souladu s příslušnými obecnými zásadami EU, na programu dialogu delegace EU s afghánskou vládou. EU rovněţ vládu povzbuzuje a podporuje, aby dostatečně dodrţovala své vnitrostátní i mezinárodní závazky týkající se lidských práv. Delegace v rámci konzultací a diskusních skupin udrţuje pravidelný styk s občanskou společností a nevládními organizacemi v oblasti lidských práv. V roce 2011 delegace EU uspořádala nejméně tři konzultace mezi vysokými úředníky EU a zástupci občanské společnosti. Některá jednání se zaměřila na diskriminaci, násilí na základě pohlaví včetně sexuálního násilí, obchodování a sňatky v raném věku a nucené sňatky. EU zůstává v Afghánistánu i nadále hlavním dárcem. Iniciativy a projekty občanské společnosti byly financovány prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, programu „Účast nestátních subjektů a místních orgánů na rozvoji“ a nástroje stability. Byly zaměřené na podporu a posílení široké a otevřené občanské společnosti v Afghánistánu zapojené do politických, ekonomických a sociálních otázek, a to s cílem podnítit dialog a odpovědnost a transparentnost státních subjektů. V roce 2011 bylo zahájeno několik nových projektů a byly předloţeny dvě výzvy k podávání návrhů v celkové částce 3 miliony EUR. Mezi konkrétní témata probíhajících projektů patří např. přechodné soudnictví a podpora obětem krutosti, iniciativy v rámci rezoluce OSN o ţenách, míru a bezpečnosti (UNSCR 1325), školení novinářů na téma lidských práv a posilování účasti, a to zejména ţen, ve strukturách místní správy. 264 Proces konzultací občanské společnosti v celém Afghánistánu, podporovaný Německem a dalšími členskými státy, pomohl občanské společnosti, aby si v předvečer konference v Bonnu zvolila své zástupce pro tuto konferenci, jakţ i na fórum občanské společnosti, které jí předcházelo. 5.6.2. Bangladéš Evropská unie pokračovala v činnostech na podporu a ochranu lidských práv v souvislosti s hlavními cíli, kterými jsou zmírnění chudoby a pomoc demokratickému systému v Bangladéši. EU zahájila řadu rozvojových programů zaměřených na podporu demokratických institucí a orgánů dohledu. Vycházejíc ze svých dlouhodobých snah v uvedených oblastech podporovala činnosti na posílení místní vlády, budování kapacit spolu s bangladéšskou volební komisí a na pomoc budování institucí v Čitagongu (Chittagong Hill Tracts). EU v rámci pravidelného dialogu s bangladéšskými orgány předloţila otázky týkající se např. institucionální reformy, úlohy nezávislých orgánů dohledu, situace ve vězeních, trestu smrti, svobody projevu, provádění mírové dohody o Chittagong Hill Tracts a práv ţen a dětí. Poselství EU podpořila přítomnost vysokých představitelů EU v Bangladéši, mezi které patřil Andris Piebalgs, komisař pro rozvoj. 265 Evropská unie pokračovala v dialogu se všemi zúčastněnými stranami o mírové dohodě o Chittagong Hill Tracts, s cílem urychlit její provádění. V této souvislosti pak představitelé EU tuto oblast navštívili, aby na místě lépe posoudili situaci. Uvedené návštěvy v terénu pak doplnili kontakty s příslušnými aktéry v Dháce. Diplomatické i humanitární působení EU se i nadále soustředilo na humanitární situaci Rohingyů z Barmy/Myanmaru. Evropská unie se domnívá, ţe spoluprací mezi Bangladéšem a Barmou/Myanmarem lze dosáhnout dlouhodobého řešení. V listopadu uspořádala EU konferenci o lidských právech a důstojné práci, která měla umoţnit setkání mezi sociálními partnery a občanskou společností, s cílem zabývat se konkrétními návrhy na účinné provádění agendy důstojné práce Mezinárodní organizace práce, včetně takových otázek jako ţivotní minimum, lepší pracovní příleţitosti, řešení nerovností mezi ţenami a muţi pokud jde o zaměstnání a platy, zlepšení systémů sociálního zabezpečení, odstranění dětské práce a ochrana ohroţených skupin a práv odborových organizací. 5.6.3. Barma/Myanmar Evropská unie uvítala propuštění řady politických vězňů, závazek vlády uskutečnit reformy, zmírnění cenzury sdělovacích prostředků a přijetí právních předpisů v oblasti pracovního práva, které byly vypracovány v úzké spolupráci s Mezinárodní organizací práce. 266 V dubnu roku 2011 bylo odpovědí EU na pozitivní vývoj zmírnění omezujících opatření a pozastavení zákazu vydávání víz civilním členům vlády a ministru zahraničních věcí. EU prostřednictvím misí zvláštního vyslance EU Piera Fassina a ostatních kontaktů na vysoké úrovni podporovala další reformy, týkající se zejména právního státu, dodrţování lidských práv v oblastech etnických konfliktů i okamţité a bezpodmínečné propuštění všech zbývajících politických vězňů. Zároveň nabídla pomoc při provádění reforem. Na základě nabídky vlády Barmy/Myanmaru sem patřila i předběţná jednání s nově zřízenou národní komisí pro lidská práva. EU zůstala nejštědřejším dárcem humanitární a rozvojové pomoci Myanmaru, jejímţ cílem je pomoci zmírnit hluboce zakořeněnou strukturální chudobu. Projekty financované Evropskou unií se týkaly přístupu k vodě a hygienickým zařízením, zdraví, bezpečnosti potravin a pomoci vykořeněným skupinám obyvatel. EU dále aktivně navazovala kontakty s občanskou společností a vyhledávala dvoustranný dialog s vládou v rámci procesu dialogu mezi Asií a Evropou (ASEM) a zasedání EU–ASEAN. Tato zasedání byla příleţitostí vyjádřit obavy EU a podporovat vládu, aby pokračovala v procesu pozitivních změn. Na mnohostranné úrovni pak EU podporovala obnovení mandátu zvláštního zpravodaje OSN pro Myanmar a příslušné rezoluce jarního zasedání Rady OSN pro lidská práva a Třetího výboru Valného shromáţdění OSN na podzim roku 2011, berouc na vědomí pokrok dosaţený v průběhu roku, kritizujíc porušování lidských práv a diskriminaci etnických skupin a vyzývajíc příslušné orgány k dalším reformám v zemi. Otázky lidských práv byly rovněţ přímo projednávány s příslušnými orgány při všeobecném pravidelném přezkumu. 267 5.6.4. Kambodţa EU poskytla finanční podporu vnitrostátní části Zvláštních soudních komor Kambodţi (ECCC) v rámci závazku EU dosáhnout spravedlnosti a národního usmíření. V roce 2011 EU přislíbila ECCC další příspěvek ve výši 1, 3 milionu EUR prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva. Dále EU v roce 2011 pokračovala v podpoře organizací občanské společnosti při provádění projektů v oblasti lidských práv. Finanční příspěvek EU pokrývá takové oblasti jako jsou práva ţen a dětí, práva na půdu, společenství původních obyvatel, lidská práva ve vazebních zařízeních a ve vězeních, přístup ke spravedlnosti, lidská práva v souvislosti s migrací, obchodování s lidmi a svoboda projevu. Během přípravy návrhu zákona o nevládních organizacích a sdruţeních doporučila EU vládě, aby návrh rozsáhle konzultovala se zúčastněnými stranami a aby vytvořila zákon zajišťující a umoţňující rozvoj občanské společnosti. Na mnohostranných fórech pak EU na podzim roku 2011 podpořila příslušnou rezoluci OSN, která prodlouţila mandát zvláštního zpravodaje OSN pro Kambodţu, a posílila spolupráci s Úřadem vysoké komisařky OSN pro lidská práva. EU uvítala, ţe byla přijata všechna doporučení vydaná v rámci všeobecného pravidelného přezkumu OSN. 5.6.5. Čína EU se i nadále zabývala porušováním lidských práv v Číně v roce 2011. 268 Dne 16. června 2011 proběhl v Pekingu dialog o lidských právech mezi EU a Čínou, v jehoţ rámci se podrobně projednávala práva příslušníků menšin, a to zejména situace tibetské, ujgurské a mongolské menšiny, jakoţ i křesťanů a osob s neteistickým přesvědčením, jako jsou stoupenci hnutí Falun Gong. Jednalo se i o právním státě, přičemţ EU zdůraznila své znepokojení v souvislosti s rostoucím počtem násilných zmizení a nezákonných zadrţování osob a poţadovala informace ohledně zpráv o mučení zadrţených osob. Evropská unie zdůraznila význam nezávislého soudnictví a skutečnosti, ţe právníci musejí mít moţnost vykonávat své pracovní povinnosti svobodně a bez persekucí. EU rovněţ přednesla otázku omezování svobody projevu a opakovaně vyzvala Čínu, aby ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a reformovala systém „převýchovy prací“. Konání dialogu nebylo spojeno s návštěvou z toho důvodu, ţe nebylo moţné se shodnout na místě takové návštěvy. EU v rámci dialogu předloţila seznam jednotlivých případů vzbuzujících obavy. Čína fakticky zrušila druhé kolo dialogu, které mělo proběhnout v druhé polovině roku 2011. Seminář právních expertů EU–Čína se konal v Pekingu ve dnech 6. a 7. září. Tématem jednání byla lidská práva a protidrogová politika a lidská práva a technologie. Vysoká představitelka vydala dne 12. dubna prohlášení, ve kterém reagovala na vývoj v Číně na jaře roku 2011a vyjádřila své znepokojení v souvislosti s vlnou svévolného zatýkání a násilných zmizení právníků, spisovatelů, novinářů, předkladatelů petic, umělců a bloggerů, jakoţ i se zavedením nových omezení práce zahraničních novinářů. V prohlášení byly vyjádřeny obavy ohledně zatčení Aj Wej-weje, bylo v něm zdůrazněno, ţe je třeba zastavit svévolná zatýkání a zmizení, a čínské orgány byly naléhavě vyzvány, aby objasnily, kde se nacházejí všechny zmizelé osoby. Vysoká představitelka vyzvala Čínu, aby zaručila, ţe zacházení s uvedenými osobami je v souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv, a aby propustila všechny, kdo byli zadrţeni za uplatňování svého práva na svobodu projevu. Dne 24. června vysoká představitelka uvítala propuštění Aj Wej-weje. 269 270 Čína v roce 2011 pokračovala v omezování svobody projevu a shromaţďování a čínské soudy ukládaly přísné tresty. Vysoká představitelka odsoudila tresty uloţené v prosinci 2011 obráncům lidských práv, jimiţ byl Čchen Wej odsouzen k devíti letům a Čchen Si k deseti letům vězení, a kritizovala rovněţ odsouzení právníka zabývajícího se ochranou lidských práv Kao Č'-šenga na další tři roky vězení. Vysoká představitelka poţadovala okamţité propuštění Kao Č'-šenga i informace o jeho stavu a umístění. Evropská unie byla hluboce znepokojena politikami, které čínské orgány uplatňují v Tibetu a Sin-ťiangu. V naléhavé rozpravě v Evropském parlamentu dne 27. října vysoká představitelka kladla důraz na obavy EU týkající se rostoucích právních omezení náboţenských projevů v Tibetu, sniţování výuky tibetštiny, pokračující oficiální kampaně proti tibetským intelektuálům a kulturním představitelům, přísných opatření proti Tibeťanům pokoušejícím se protestovat proti oficiálním politikám a vlivu hromadného nuceného přesídlování kočovníků na tibetskou kulturu. EU zdůraznila váţné obavy v případech řady sebeupálení v Tibetu a vyzvala čínské orgány, aby všem Tibeťanům umoţnily vykonávat jejich kulturní a náboţenská práva bez problémů a upustily od pouţívání síly při pokojných protestech. Vysoká představitelka v mimořádné rozpravě dne 10. března vyslovila znepokojení nad přestavbou Kašgaru v oblasti Sin-ťiang. EU se obávala, ţe by zničení města, které po staletí představovalo základ ujgurské kultury, mohlo váţně ovlivnit zachování této kultury do budoucna, a zdůraznila, ţe vyzve Čínu, aby konzultovala místní obyvatele a při přestavbě spolupracovala s organizací UNESCO. Evropská unie na 17. zasedání Rady OSN pro lidská práva vydala prohlášení, ve kterém vyjádřila své hluboké znepokojení nad zhoršováním situace v oblasti lidských práv v Číně. 271 5.6.6. Korejská lidově demokratická republika (KLDR) EU byla i nadále značně znepokojena závaţným porušováním lidských práv v Korejské lidově demokratické republice (KLDR). Své obavy opakovaně vyjadřovala na mezinárodních fórech a apelovala na Pchjongjang, aby situaci zlepšil. V březnu roku 2011 hrála EU opět důleţitou úlohu při přijímání rezoluce Rady OSN pro lidská práva, jíţ byl o další rok prodlouţen mandát zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v KLDR. Dne 19. prosince 2011 přijalo Valné shromáţdění OSN 123 hlasy rezoluci z podnětu EU, Japonska a Korejské republiky o situaci v oblasti lidských práv v KLDR. Znepokojení ohledně stavu lidských práv bylo rovněţ sděleno přímo orgánům KLDR velvyslanci členských států EU v Pchjongjangu a během setkání s úředníky KLDR v Bruselu a v dalších členských státech EU. V prvním prosincovém týdnu roku 2011, během pravidelného politického dialogu mezi EU a KLDR v Pchjongjangu, EU vyzvala KLDR, aby plně dodrţovala veškerá lidská práva a základní svobody a aby se zabývala doporučeními příslušných rezolucí OSN. EU vyzvala Pchjongjang, aby v rámci budování důvěry plně spolupracoval s mechanismy OSN pro lidská práva, včetně toho, ţe zvláštnímu zpravodaji poskytne plný, svobodný a nerušený přístup do KLDR. EU Pchjongjang rovněţ vyzvala, aby se zapojil do smysluplného dialogu o lidských právech s EU a jejími členskými státy. EU znovu zopakovala, ţe je ochotna navázat dvoustranný dialog s KLDR o lidských právech, který by nabídl odborné znalosti a konstruktivní spolupráci v konkrétních oblastech lidských práv. EU vyjádřila hluboké znepokojení nad skutečností, ţe občané KLDR jsou stále odsuzováni k trestu smrti a popravováni. Evropská unie vyzvala Pchjongjang, aby s okamţitou platností ukončil systematické, všeobecné a závaţné porušování občanských, politických, ekonomických, sociálních a kulturních práv, chránil své obyvatele, zabýval se otázkou beztrestnosti a poskytl záruky, ţe osoby odpovědné za porušování lidských práv budou souzeny nezávislými soudy, a aby zajistil plný, bezpečný a nerušený přístup k humanitární pomoci a umoţnil humanitárním agenturám zajišťovat nestranné dodávky 272 pomoci. EU důrazně vyzvala KLDR, aby vyřešila hlavní příčiny odchodu uprchlíků a zajistila, aby se všichni uprchlíci navrácení do KLDR mohli vrátit bezpečně a důstojně. 273 V druhé polovině roku 2011 Evropská unie poskytla 10 miliónů EUR v rámci naléhavé potravinové pomoci KLDR na pomoc ohroţeným skupinám, především v severních a východních provinciích. V srpnu roku 2011 přidělila EU dalších 200 000 EUR pro oběti záplav v KLDR. 5.6.7. Fidţi Během roku 2011 nedošlo k ţádnému zlepšení situace v oblasti lidských práv a vojenský reţim, který vede komodor Bainimarama, upevnil svoji moc. Značné znepokojení vyvolává omezení svobody projevu a svobody shromaţďování, jakoţ i svévolné zadrţování a cenzura sdělovacích prostředků. V reakci na převrat v roce 2006 a na skutečnost, ţe Fidţi následně nebylo s to splnit dohodnuté závazky ohledně demokratických zásad, lidských práv a právního státu, EU v roce 2007 rozhodla, ţe pozastaví rozvojovou pomoc (s omezenými výjimkami) podle dohody z Cotonou a finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci. Toto rozhodnutí, původně platné na dobu dvou let, bylo několikrát prodlouţeno, přičemţ dne 26. září 2011 pak o dalších 12 měsíců. Evropská unie během celého roku 2011, v rámci dvoustranných zasedání a pravidelného politického dialogu v hlavním městě Suva podle článku 8 dohody z Cotonou, přesvědčovala reţim, aby se zapojil do smysluplného dialogu, obnovil demokracii a odvolal nařízení o výjimečném stavu. Po únorovém zatčení bez zatykače a zbití asi 10 politiků, odborářů a disidentů příslušníky ozbrojených sil předloţila Evropská unie protest ministrovi zahraničních věcí na zasedáních v rámci politického dialogu podle článku 8 dohody z Cotonou, konaných ve dnech 15. března a (spolu s USA a dalšími partnery) 21. března. 274 Reţim poté, co metodistická církev odmítla odvolat tři ze svých představitelů, zakázal kaţdoroční setkání této církve. Dále reţim přijal nařízení silně omezující základní pracovní práva, konkrétně nařízení o pracovním poměru (změna) a nařízení o práci v hlavních odvětvích národního průmyslu. Odboroví předáci byli při setkání se členy odborů zadrţeni za nezákonné shromaţďování a jeden z nich byl obţalován z rozvratné činnosti. Prováděním nařízení o rozvoji mediálního průmyslu z roku 2010 byla zesílena cenzura. Nařízení o výjimečném stavu z roku 2009, výrazně omezující lidská práva, byla kaţdý měsíc prodluţována aţ do roku 2011, ale dne 31. prosince 2011 komodor Bainimarama oznámil jejich okamţité zrušení. 5.6.8. Indie EU pokračovala v podrobném sledování situace v oblasti lidských práv v Indii při provádění jejích obecných zásad týkajících se lidských práv, jednala s občanskou společností a s vládními agenturami (zejména v rámci kaţdoročního dialogu o lidských právech) o jejich údajném porušování a poskytovala pomoc nevládním organizacím činným v této oblasti a obráncům lidských práv. V oblasti základních práv byla pečlivě sledována otázka trestu smrti a vyvíjena diplomatická činnost na vysoké úrovni, jako byl např. dopis vysoké představitelky Catherine Ashtonové ministrovi vnitra Palaniappanu Čidambaramovi v souvislosti s prezidentovým odmítnutím několika ţádostí o milost. V rámci dialogu o lidských právech konaném v březnu pokračovala jednání s vládou o přijetí zákona o zamezení mučení a o obavách v souvislosti s bezpečnostními právními předpisy. Pokud jde konkrétně o obránce lidských práv, EU pokračovala v jednáních s indickou státní správou o seznamu prioritních případů (a nadále sledovala slyšení ve věci Dr. Binayaka Sena, který byl propuštěn na kauci). 275 276 Byl uspořádán seminář na téma sociálního začlenění. Vedoucí misí EU měli příleţitost osobně zhodnotit situaci v oblasti lidských práv během své kaţdoroční návštěvy regionu Dţammú a Kašmír. EU kromě toho finančně podpořila řadu iniciativ zaměřených na širokou škálu problémů v oblasti lidských práv, včetně obchodování s ţenami a dětmi, předcházení mučení, práv okrajových skupin společnosti a skupin sociálně vyloučených osob, práv zaměstnanců v neformálním sektoru a přístupu ohroţených obyvatel ke spravedlnosti. 5.6.9. Indonésie Komplexní dohoda o partnerství a spolupráci podepsaná EU a Indonésií dne 9. listopadu 2009 vedla k navázání strukturovaného dialogu o lidských právech. Při příleţitosti podpisu dohody Indonésie a EU stanovily, ţe lidská práva a demokracie budou jednou z priorit posílené spolupráce, a to aţ do ratifikace dohody. Druhé kolo dialogu o lidských právech se uskutečnilo v březnu roku 2011 v Bruselu. Bylo cennou příleţitostí k projednání takových otázek, jako je nediskriminace, práva zadrţovaných osob a vězňů, Mezinárodní trestní soud, práva ţen, právo na vzdělání a spolupráce na mnohostranných fórech. EU kromě toho zorganizovala v říjnu roku 2011 seminář občanské společnosti o náboţenské svobodě nazvaný „Zaostřeno na lidská práva a na víru“, v jehoţ rámci proběhla ţivá rozprava o úloze náboţenství v podpoře lidských práv a o sladění svobody náboţenských praktik s dalšími klíčovými lidskými právy včetně svobody projevu. 277 EU vydala prohlášení o zabití tří příslušníků ahmadíjské komunity a nepřiměřených trestech pro osoby odsouzené za útoky v únoru a v červenci roku 2011. Prostřednictvím EIDHR bylo v roce 2011 podpořeno 12 projektů v oblasti lidských práv, zaměřených mimo jiné na dodrţování lidských práv při rozhodování, politickou reprezentativnost, mučení, právo na vzdělání a právo na zdravotní péči a účinné poţívání lidských práv ţenami a dětmi. Obecné zásady politiky EU v oblasti lidských práv byly přeloţeny do indonéštiny a jsou široce dostupné. EU prostřednictvím pravidelných misí pozorně sleduje situaci lidských práv ve zvláště citlivých oblastech, jakými jsou Aceh a Papua, kde panují obavy v souvislosti s procesy pravdy a usmíření a s otázkami týkajícími se zvláštní autonomie, která byla těmto provinciím udělena. Mise EU v Jakartě vytvořily pracovní skupinu zaměřenou na lidská práva, která se skládá z politických poradců delegace EU a zastupitelských úřadů členských států. 5.6.10. Japonsko Po celý rok pokračovala analýza rozsahu působnosti dohody mezi EU a Japonskem o politické, celkové a další odvětvové spolupráci, opírající se o sdílení základních hodnot a zásad. 278 EU pokračovala v dlouhotrvající spolupráci s Japonskem podle tzv. programu spolupráce. Probíhala jednání o lidských právech, zaměřená především na usnadnění spolupráce v rámci Valného shromáţdění OSN, včetně společné rezoluce o lidských právech v KLDR. Evropská unie velmi uvítala faktické moratorium na výkon trestu smrti v Japonsku v roce 2011 a vyzvala k jeho zachování. 5.6.11. Laos Evropská unie a Laos uskutečnily třetí kolo pravidelného dialogu o lidských právech v rámci pracovní skupiny EU a Laosu o správě věcí veřejných a lidských právech v únoru roku 2011. Tento dialog byl příleţitostí k jednání o řadě otázek z oblasti lidských práv, jako je provádění všeobecného pravidelného přezkumu, svoboda projevu, shromaţďování a sdruţování, svoboda náboţenského vyznání a přesvědčení, situace hmongských navrátilců, obchodování s lidmi, podmínky ve vězeních a vazebních zařízeních, reformy správy věcí veřejných a pozemková práva. Uvedenému dialogu předcházel odborný seminář o provádění doporučení všeobecného pravidelného přezkumu v Laosu. EU sdílela zkušenosti členských států v této problematice a mezinárodní organizace a občanská společnost představily plány, jak zlepšit provádění doporučení všeobecného pravidelného přezkumu v Laosu. 279 V roce 2011 bylo provedeno devět projektů týkajících se lidských práv. Šest jich bylo financováno z evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, jeden v rámci tématického programu zahrnujícího nestátní subjekty anebo místní orgány a dva pod záštitou dohody o projektu mezi EU a rozvojovým programem OSN (UNDP). Zaměřily se na práva dětí, práva týkající se rovnosti ţen a muţů, zdravotně postiţených osob a znevýhodněných menšin i na budování kapacit vznikajících organizací laoské občanské společnosti. Rozvojový program OSN rovněţ podpořil Národní shromáţdění, aby provedlo reformu vnitrostátních právních předpisů a sladilo je s mezinárodními úmluvami a standardy. V rámci projektu v oblasti mezinárodního práva proběhlo rovněţ několik školení pro vládní úředníky a místní občanskou společnost o uplatňování mezinárodních úmluv o lidských právech. Doporučení všeobecného pravidelného přezkumu pro Laos byla publikována a zaslána různým vládním i mezinárodním agenturám. 5.6.12. Malajsie V roce 2011 Evropská unie a Malajsie pokračovaly v jednáních o dohodě o partnerství a spolupráci, jeţ bude zahrnovat ustanovení o lidských právech. EU a Malajsie zahájily jednání o lidských právech na místní úrovni. První takové zasedání se uskutečnilo v únoru roku 2011 a bylo zaměřeno na poţívání lidských práv ţenami a dětmi. Pro Malajsii je to vůbec první dvoustranný dialog o lidských právech. 280 Dne 1. března 2011 zorganizovala delegace EU společně s velvyslanectvím Nizozemska a Institutem vyšších islámských studií veřejný seminář „Místo náboţenství ve veřejném prostoru – EU a Malajsie“, který přilákal přes 150 účastníků z řad široké veřejnosti. Následujícího dne proběhl tentýţ seminář bez účasti veřejnosti. Dále Malajsie v březnu uspořádala asijsko-tichomořské jednání o univerzálnosti Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. Tuto událost následovalo rozhodnutí vlády přistoupit k Římského statutu. Evropská unie financuje řadu projektů v rámci EIDHR, které se týkají široké škály témat, jako jsou například práva ţen a dětí, nediskriminace, svoboda sdělovacích prostředků, původní obyvatelstvo, vzdělávání v oblasti lidských práv a osoby se zdravotním postiţením. V průběhu prvního hodnotícího zasedání v září roku 2011 jednaly podporované nevládní organizace o hlavních problémech, na které narazily při provádění projektu, a pomáhaly stanovit další akční opatření, která by Evropské unii umoţnila následné monitorování situace v Malajsii. Prostředků EIDHR bylo rovněţ vyuţito pro financování dokumentárního filmu o trestu smrti v Malajsii. 281 V rámci pokračující spolupráce se všemi stranami zapojenými do problematiky lidských práv pozvala EU některé z nich na jednaní místní pracovní skupiny EU pro lidská práva. Hlavními partnery jsou malajská advokátní komora a národní komise pro lidská práva. Mezi konkrétní výsledky této spolupráce patří veřejná akce na téma zrušení trestu smrti organizovaná v říjnu roku 2011. V návaznosti na veřejný seminář, kterého se účastnilo na 350 osob, proběhla na ţádost nejvyššího státního zástupce i neveřejná technická konzultace. Na obou akcích promluvily uznávané evropské osobnosti a obě se staly prvním krokem dlouhodobé kampaně za zrušení trestu smrti v Malajsii. 5.6.13. Nepál Navzdory závazkům přijatým v rámci souhrnné mírové dohody z roku 2006 zůstává porušování lidských práv v Nepálu, včetně nejrůznějších forem diskriminace a rozšířené beztrestnosti, jakoţ i slabý právní stát dlouhodobými problémy v oblasti lidských práv. EU se na politické úrovni zapojila do jednání s vládou a důsledně upozorňovala všechny politické strany, ţe je třeba přivést k odpovědnosti osoby porušující lidská práva a zabývat se typickými případy porušování lidských práv, k nimţ došlo jak během konfliktu, tak i po jeho skončení, a jeţ zvýrazňují přetrvávající beztrestnost těchto zločinů. Předsedovi vlády, předsedovi ústavodárného shromáţdění a představitelům politických stran byl předloţen dopis vyjadřující obavy ohledně přechodných justičních mechanismů a navrhované všeobecné amnestie. V průběhu všeobecného pravidelného přezkumu lidských práv v Nepálu v lednu roku 2011 i v návaznosti na něj v červnu roku 2011 EU vyzvala vládu, aby plnila své závazky a usilovala o zlepšení a přijetí několika návrhů zákonů o zavedení přechodných justičních mechanismů, u nichţ se čeká na projednání v parlamentu. 282 Na místní úrovni EU pokračovala v koordinaci a sledování situace v oblasti lidských práv v Nepálu, zejména pokud jde o nejistou situaci obránců lidských práv. Pracovní skupina EU na ochranu obránců lidských práv, sídlící v Káthmándú, uskutečnila v květnu roku 2011 misi v jiţní části Nepálu, aby se osobně přesvědčila o problémech, jimţ čelí obránci lidských práv, a vyjádřila podporu jejich práci. Delegace EU v čele Pracovní skupiny EU na ochranu a podporu obránců lidských práv zorganizovala zasedání pracovní skupiny EU za účelem zhodnotit situaci obránců lidských práv a projednat další moţné kroky. EU poskytuje finanční podporu řadě nevládních organizací a mezinárodních nevládních organizací s cílem provádět iniciativy související s lidskými právy a demokracií v Nepálu. Projekty jsou financovány prostřednictvím EIDHR, nástroje pro migraci a azyl a programu Investice do lidí (v rámci finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci DCIHUM). Od roku 2010 probíhá provádění dvou nových projektů zaměřených na další řešení otázky dětí a rodin zasaţených ozbrojeným konfliktem v Nepálu, přičemţ jeden z projektů vychází z celosvětové výzvy v rámci EIDHR (závazek EU ve výši 360 000 EUR) a druhý z celosvětové výzvy v rámci DCI-HUM (závazek EU ve výši 575 000 EUR). Cílem dalšího z projektů (závazek EU ve výši 857 000 EUR), jenţ byl vybrán v rámci celosvětové výzvy DCI-HUM, je ochrana a podpora rozmanitých kultur. Kromě šesti nových projektů vybraných v roce 2011 (závazek EU ve výši 900 000 EUR) v rámci programu podpory EIDHR pro jednotlivé země jiţ probíhá deset projektů, které jsou z velké části zaměřeny na ochranu a podporu lidských práv a upevnění demokracie. Dva nové projekty z roku 2011 dále napomáhají podporovat bezpečnou migraci migrujících pracovnic. 283 Existují i dvoustranné programy v oblasti vzdělávání a mírotvorného procesu na podporu přístupu ke vzdělávání a na prosazování jeho kvality. Projekty financované prostřednictvím nástroje v oblasti potravinové pomoci se dále zabývají ohromnou potřebou základních potravin daného společenství. Delegace konzultovala jednotlivé skupiny včetně ţen, dětí a Dalitů, aby mohla na rok 2012 stanovit priority na základě výzvy EIDHR. V roce 2011 uspořádala delegace EU v Nepálu seminář u příleţitosti Mezinárodního dne původního obyvatelstva. Tato delegace se rovněţ při různých příleţitostech účastnila několika programů na propagaci ochrany a podpory lidských práv. Na místní úrovni byla u příleţitosti Dne lidských práv dne 10. prosince vydána společná tisková zpráva EU++, která zdůraznila, ţe pro upevnění míru a demokracie musí vláda dále vyvíjet intenzivní úsilí na ochranu a podporu základních lidských práv a plnit své povinnosti v rámci mezinárodního práva. 5.6.14. Pákistán Dohoda o spolupráci třetí generace (2004) uzavřená mezi EU a Pákistánem zahrnuje nyní závaznou doloţku o lidských právech. V roce 2011 projednala EU nové strategické partnerství s Pákistánem, tzv. plán angaţovanosti EU–Pákistán. Tento pětiletý plán angaţovanosti usiluje o častější dialog o lidských právech a ratifikaci a účinné provádění mezinárodních úmluv jako součásti strategického politického dialogu. 284 Počátkem roku 2011 došlo v Islámábádu ke dvěma tragickým atentátům na vysoké politické představitele. Bývalý guvernér provincie Paňdţáb Salmán Tasír a bývalý ministr pro menšiny Šahbáz Bhátí byli zavraţděni skupinami extremistů proto, ţe podporovali reformu tvrdých zákonů proti rouhání, vyvolanou trestem smrti, ke kterému byla za rouhání odsouzena křesťanská ţena. Tyto atentáty rozpoutaly nesnášenlivost těch sloţek pákistánské společnosti, které otevřeně podpořily zavraţdění Salmána Tasíra a slavily jej. Vysoká představitelka oba incidenty zásadně odsoudila a zdůraznila znepokojení EU nad atmosférou nesnášenlivosti a násilí provázející projednávání zákonů o rouhání a naléhala na pákistánské orgány, aby zajistily ochranu těch, kdo na toto téma vyjádřili svůj názor. Evropská unie po celý rok sledovala případ Asie Bibiové, křesťanky odsouzené v roce 2010 k trestu smrti za rouhání, která se v současné době nachází v paňdţábském vězení, a jednala o něm s příslušnými orgány. Pákistán v předvečer druhého summitu EU–Pákistán dne 4. června 2010 ratifikoval Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR) a Úmluvu proti mučení (CAT). Zároveň však Pákistán vznesl četné paušální výhrady k nástrojům v oblasti lidských práv. EU následně začala usilovat o zohlednění obav, pokud jde o povahu a mnoţství rozsáhlých výhrad ke smlouvám, neboť se jedná o nejrozsáhlejší výhrady, které kdy v souvislosti s příslušnými smlouvami smluvní stát vyjádřil. Tuto myšlenku podpořily následné mise Evropského parlamentu v průběhu roku. Pákistán dne 14. září 2011 v reakci na pokračující kampaň EU stáhl 16 ze svých 19 výhrad. Bezpečnost novinářů zabývajících se lidskými právy zůstala celoročně zdrojem váţných obav. Zvláštní znepokojení vzbudila vraţda známého novináře v Pákistánu, který psal o takových citlivých tématech, jako je hnutí Tálibán v Afghánistánu a Pákistánu. V odezvě na tyto rozsáhlé obavy zorganizovala delegace EU dne 15. července 2011 v Islámábádu panelovou diskusi ohledně bezpečnosti a ochrany sdělovacích prostředků, které se zúčastnilo mnoho zástupců sdělovacích prostředků. Proběhla rozsáhlá jednání o nutnosti odborné přípravy a ochrany novinářů působících v oblastech konfliktů, o tom, jak v ohroţení vykonávat práci investigativního novináře, i o hranicích odpovědné ţurnalistiky. 285 286 EU spolupracovala s Pákistánem na programu na zvyšování kapacit donucovacích orgánů, přičemţ veškerá odborná příprava policie a prokurátorů zahrnovala informace o účinné ochraně lidských práv. Sloţku lidských práv obsahuje rovněţ program EU na podporu demokratických orgánů. Obecným cílem programu je podpořit upevňování demokratického procesu v Pákistánu prostřednictvím posilování demokratických orgánů. Konkrétně se jedná o podporu lepšího fungování a činnosti pákistánských parlamentních shromáţdění, a to zejména na úrovni provincií. Sloţka lidských práv má za cíl zvýšit podporu a ochranu lidských práv v zemi prostřednictvím pomoci poskytované vládním a vnitrostátním organizacím pro lidská práva zvyšováním jejich kapacit, aby se mohly zabývat lidskými právy a plnit mezinárodní závazky v této oblasti. 5.6.15. Filipíny Po ukončení jednání o dohodě o partnerství a spolupráci, obsahující důrazná ustanovení z oblasti lidských práv, zahájily EU a Filipíny jednání o případném zahájení dialogu o lidských právech. Před tímto formálním dialogem se Evropská unie i nadále zabývala otázkou lidských práv v rámci pravidelného politického dialogu, jako bylo nedávné zasedání vyšších úředníků v prosinci roku 2011, a v rámci spolupráce s občanskou společností a příslušnými ústavními orgány. EU nadále podporovala mírový proces na ostrově Mindanao prostřednictvím přímé účasti v mezinárodním monitorovacím týmu, a to konkrétně vedením sloţky zabývající se humanitární situací, rehabilitací a rozvojem. Rok 2011 přinesl intenzivnější jednání o míru. 287 EU i nadále poskytovala technickou pomoc s cílem řešit otázku mimosoudních poprav a násilných zmizení. Program na podporu spravedlnosti mezi EU a Filipínami (EPJUST) napomáhal filipínské společnosti (státním agenturám, příslušným ústavním orgánům a občanské společnosti) ukončit mimosoudní popravy a násilná zmizení aktivistů, novinářů, odborářů a zástupců zemědělců, jakoţ i zjistit pachatele těchto činů a předat je spravedlnosti. Po skončení tohoto programu v červenci roku 2011 EU poskytuje pomoc v rámci nového programu nazvaného „Spravedlnost pro všechny“, jehoţ cílem je zvýšit moţnosti drţitelů práv domoci se spravedlnosti a zároveň zesílit účinnost příslušných subjektů vykonávat spravedlnost, zejména v souvislosti s mimosoudními popravami a násilnými zmizeními. EU pokračuje i v podpoře četných projektů v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, např. v takových oblastech jako jsou práva ţen, původní obyvatelstvo, předcházení mučení, práva dětí, obránci lidských práv, odbory a práva pracovníků. EU uvítala, kdyţ Filipíny v srpnu roku 2011 ratifikovaly Římský statut Mezinárodního trestního soudu. Vysoká představitelka vydala prohlášení, v němţ Filipínám k tomuto rozhodnutí blahopřála. 5.6.16. Srí Lanka I v roce 2011 věnovala světová veřejnost pozornost situaci lidských práv na Srí Lance. Přes jistý pozitivní pokrok, ke kterému došlo v takových oblastech jako jsou jazyková práva a boj proti obchodování s lidmi, se vládě nepodařilo provádět politiky a dosáhnout řešení řady závaţných otázek na poli lidských práv. Největší obavy vyvolávají zmizení, mimosoudní popravy, rozšířené mučení, dlouhodobé nelegální zadrţování, právní překáţky bránící spravedlivému a řádnému procesu a znepokojivá úroveň beztrestnosti. 288 Dialog o lidských právech mezi EU a orgány Srí Lanky byl v roce 2011 přerušen poté, co byly odňaty preferenční celní koncese GSP+ z roku 2010. Nicméně i přesto, ţe neexistoval formální závazek srílanské vlády v oblasti lidských práv, pokračovala delegace EU na Srí Lance v úzké spolupráci s velvyslanectvími členských států, v pravidelném monitorování porušování lidských práv v zemi, včetně severní a východní části, kde konflikt probíhal. EU nepřestala podporovat obránce lidských práv a ohroţené novináře. Evropská unie a diplomati členských států koordinovali své činnosti a aktivity v takových otázkách, jako je jednání o lidských právech s vnitrostátními orgány, návštěvy soudních řízení s obránci lidských práv obţalovaných z nelegální činnosti, sledování vyšetřování o zmizeních. Pravidelně organizovali tématické porady i kaţdoroční setkání s obránci lidských práv a členy občanské společnosti, aby byli informováni o aktuální situaci v zemi a zůstávali ve styku s místními aktéry. EU také jednala o ochraně lidských práv i s velvyslancem Srí Lanky v EU. Rovněţ nepřestávala vyjadřovat své obavy o dřívějším i současném porušování lidských práv na Srí Lance v rámci mnohostranných fór, zejména v Radě pro lidská práva, ani vyzývat srílanskou vládu, aby v této věci spolupracovala s OSN. Pomoc Evropské unie byla poskytována prostřednictvím fondů na podporu nestátních subjektů a EIDHR. 289 5.6.17. Thajsko V souvislosti s parlamentními volbami v červenci roku 2011 vyslala EU do Thajska volební misi odborníků, sloţenou ze dvou volebních odborníků působících v Bangkoku. Mandátem mise bylo poskytnout analýzu voleb ve srovnání s mezinárodními standardy pro demokratické volby a pravidelně informovat orgány EU, jakoţ i vypracovat doporučení případného zlepšení volebního procesu. Thajské orgány s touto misí uspokojivě spolupracovaly a závěrečná zpráva byla předána ministrovi zahraničních věcí, předsedovi volební komise a vedoucímu Komise pravdy a usmíření EU i nadále sledovala vývoj problematiky svobody projevu v Thajsku. Její zástupci se pravidelně setkávali s představiteli občanské společnosti a obránci lidských práv, kteří vyjádřili své znepokojení nad zmenšováním prostoru pro svobodu projevu, zpolitizováním této otázky, nárůstem případů uráţky majestátu a nedávným tvrdým uplatňováním zákonů i délkou ukládaných trestů. Evropská unie sledovala několik procesů s předními obránci lidských práv, včetně slyšení ve věci Chiranuch Premchaipornové a Somyota Pruksakasemsuka. Po odsouzení Amphona Tangnoppakula k dvacetiletému trestu vězení v listopadu roku 2011 vydala EU prostřednictvím místních vedoucích misí EU prohlášení, v němţ vyzývá thajské orgány, aby „zajistily nediskriminační a přiměřené uplatňování právního státu v souladu se základními lidskými právy, včetně svobody projevu.“ 290 EU financovala řadu projektů z oblasti lidských práv, zabývajících se právním státem a přístupem ke spravedlnosti, procesem usmíření v nejjiţnějších oblastech a právy uprchlíků. EU kromě toho pokračovala v návštěvách nejjiţnějších oblastí, severovýchodu a dalších částí země. Rovněţ pozorně sledovala první thajský všeobecný pravidelný přezkum, který proběhl v říjnu roku 2011 v Ţenevě, a vyzývala královskou thajskou vládu, aby přijala a prováděla co největší mnoţství doporučení tohoto přezkumu. EU pak v této souvislosti ocenila závazek Thajska v rámci všeobecného pravidelného přezkumu prodlouţit trvalé pozvání ve věci zvláštních postupů OSN a vřele by v Thajsku uvítala i návštěvu zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu projevu. 5.6.18. Východní Timor Východní Timor dosahuje stabilního pokroku při posilování demokracie a lidských práv, a to na pozadí důleţitých výzev, kterým tato mladá a stále ještě křehká země čelí. Evropská unie zahájila v březnu roku 2011 programy v hodnotě 39 milionů EUR na pomoc Východnímu Timoru v jeho přechodu ke stabilní demokracii a udrţitelnému rozvoji, zejména pokud jde o demokratickou správu věcí veřejných, rozvoj venkova a úlohu občanské společnosti. V případě posledního bodu EU usiluje o zvyšování kapacit sítí a zastřešujících organizací, o podporu všestranného dialogu a spolupráci mezi místními a vládními subjekty a nestátními aktéry, zvýšení účasti nestátních aktérů na decentralizované úrovni prostřednictvím odpovídajících činností v oblasti občanského vzdělávání a zaměstnanosti mládeţe. Tato pomoc je důleţitá zejména z toho důvodu, ţe Východní Timor není způsobilý porušování lidských práv náleţitě řešit. Zásadním problémem je odpovědnost za porušování lidských práv v minulosti (v době indonéské okupace v letech 1974 aţ 1999 a během vlny násilností po referendu o nezávislosti v roce 1999). EU podpořila vypracování dvou zpráv o těchto událostech. Ani jednu z nich však parlament dosud neprojednal. 291 V rámci prvního všeobecného pravidelného přezkumu Rady OSN pro lidská práva o Východním Timoru v říjnu roku 2011, kterého se aktivně zúčastnila řada členských států EU, se hlavní doporučení zaměřila na potírání násilí páchaného na ţenách a dětech, řešení otázky porušování lidských práv v minulosti, zajištění odškodnění obětem konfliktu a na posílení justičních orgánů. 5.6.19. Vietnam Evropská unie i v roce 2011 podporovala Vietnam v jeho úsilí o otevřenější společnost zaloţenou na právním státě a dodrţování lidských práv, a to prostřednictvím pravidelného dialogu o lidských právech, veřejných prohlášení, diplomatických demarší a technické pomoci. EU zejména vyzvala vietnamskou vládu, aby odstranila zejména omezení svobody projevu a sdělovacích prostředků v souladu s článkem 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jehoţ je smluvní stranou. K modernizaci a profesionalizaci justičního systému EU vyuţila technickou pomoc v rámci projektu partnerství v oblasti justice. EU pokračovala v provádění projektů zaměřených na prosazování a ochranu lidských práv, včetně práv dítěte, práv pracovníků, práv osob se zdravotním postiţením a na nediskriminaci. EU se s Vietnamem dohodla na tom, ţe přezkoumají způsob pravidelného dialogu o lidských právech a přejdou z dialogu na místní úrovni vedoucích misí EU v Hanoji na úroveň posíleného dialogu v hlavních městech, pod vedením odborníků na lidská práva. (Lze poznamenat, ţe první kolo tohoto nového posíleného dialogu o lidských právech se konalo v Hanoji dne 12. ledna 2012.) 292 5.7. 5.7.1. Americký kontinent Kanada EU pokračovala ve spolupráci s Kanadou, v souladu s programem partnerství mezi EU a Kanadou, schváleným v roce 2004. Kromě stávajících celoročních kontaktů proběhly dne 17. března 2011 v Ţenevě mezi oběma zeměmi dvoustranné konzultace o lidských právech. Byly příleţitostí k přezkoumání priorit v oblasti mezinárodních lidských práv. Na půdě Valného shromáţdění OSN Evropská unie aktivně podpořila rezoluci o situaci lidských práv v Íránu pod záštitou Kanady. Dále podpořila kanadskou iniciativu v rámci OSN stanovit 11. říjen Mezinárodním dnem dívek. 5.7.2. USA Vzhledem k vytváření ESVČ nedošlo v roce 2011 k ţádným dvoustranným konzultacím o lidských právech s USA. Nicméně proběhly pravidelné výměny názorů mezi vládou USA a delegací EU ve Washingtonu, D.C., mezi ústředími (ESVČ a ministerstvem zahraničí Spojených států) a mezi příslušnými misemi při OSN v New Yorku a v Ţenevě. Evropská unie podpořila dialog o lidských právech ve Washingtonu svojí účastí na několika mnohostranných setkáních uspořádaných ministerstvem zahraničí USA a posílením kontaktů se zúčastněnými stranami, zejména nevládními organizacemi a skupinami odborníků, ohledně takových otázek jako jsou lidská práva v zemích arabského jara, svoboda náboţenského vyznání, LGBT osoby, svoboda internetu a obránci lidských práv. Rovněţ stejně jako v minulých letech hrálo dynamické partnerství mezi EU a USA klíčovou úlohu pro dosaţení některých výsledků na mnohostranných fórech jako jsou Rada pro lidská práva a Třetí výbor Valného shromáţdění OSN (viz výše). Tuto spolupráci doplnil dialog o boji proti terorismu a mezinárodním právu za účasti právního poradce ministerstva zahraničí USA Harolda Koha. 293 Pro EU zůstává hlavním zdrojem obav trest smrti. V roce 2011 bylo popraveno 43 osob, coţ představuje jen mírné sníţení oproti 46 popravám v roce 2010. Počet odsouzení k trestu smrti nicméně klesl ze 104 v roce 2010 na 78 v roce 2011, a tak poprvé od znovuzavedení trestu smrti v roce 1976 bylo vyneseno méně neţ 100 těchto rozsudků. Ohledně uvedených 43 poprav Evropská unie v souladu s obecnými zásadami EU intervenovala v šesti případech. V těchto šesti případech, týkajících se m.j. i Troye Davise v Georgii a Humberta Leala na Floridě, učinila Evropská unie několik prohlášení, a to prostřednictvím velvyslance delegace EU anebo prohlášení vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise Catherine Ashtonové a delegace EU při OBSE. Kromě toho zákaz EU na vývoz farmaceutik dvojího uţití, které mohou být pouţity při popravě, oddálil několik poprav v Ohiu, Kentucky, Arizoně a několika dalších státech, neboť soudy na lokální i federální úrovni projednávaly různé případy, kdy byl nákup zahraničních drog za účelem popravy prohlášen za nezákonný. Několik států muselo přepracovat právní předpisy o popravách, a změnit tak kombinaci tří látek obsaţených ve smrtící injekci na takové, jeţ jsou dostupné v USA. Dále soudy dosud přezkoumávají i několik odvolacích řízení. Průzkum veřejného mínění organizace Gallup z roku 2011 ukazuje, ţe pro trest smrti je jen 61 % obyvatel Spojených států, coţ je nejniţší podpora, kterou tato organizace zaznamenala od roku 1972. Na úrovni jednotlivých států dochází ke změnám, neboť v posledních letech některé z nich zrušily trest smrti, jako např. stát Illinois v březnu roku 2011, a v listopadu roku 2011 zastavil guvernér státu Oregon John Kitzhaber nevykonanou popravu a vyhlásil, ţe pokud bude zastávat tento úřad, nepodepíše ţádné další rozsudky smrti. Evropská unie v roce 2011 podporovala prostřednictvím grantů EIDHR šest organizací občanské společnosti, jako je např. Americká advokátní komora, která vedla kampaň za zrušení trest smrti v USA. UE rovněţ pokračovala v úsilí zaměřeném proti trestu smrti. Konkrétně na základě kritérií stanovených v obecných zásadách EU pro zásah v 294 případech trestů smrti (2008) vydává vedoucí delegace EU ve Washingtonu i nadále odpovídající prohlášení. 295 Na ţádost EU týkající se pasáţe o prováděcím jazyku v rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora, tzv. rozhodnutí Avena, vláda Spojených států znovu zopakovala svůj úmysl schválit nezbytné prováděcí právní předpisy, jakmile bude moci přesvědčit Kongres, aby jednal. Uvedený legislativní proces bohuţel dosud nijak nepokročil. Počátkem roku 2011 došlo k obratu v jednání o uzavření vazebního zařízení v zátoce Guantánamo, neboť prezident Barack Obama vydal v březnu roku 2011 dekret, kterým zavedl jednak periodický přezkum případů dlouhodobého zadrţování, jednak obnovení řízení před vojenskými soudy (Military Commissions). Přestoţe vláda USA znovu zopakovala závazek toto vazební zařízení uzavřít, byly podniknuté kroky pragmatickým svědectvím toho, ţe k tomu v blízké době nedojde. EU i nadále monitorovala vývoje této otázky a vyzývala k uzavření tohoto zařízení. Nicméně tento proces byl dále zpomalen poté, co Kongres v prosinci 2011 přijal zákon schvalující prostředky pro národní obranu na rok 2012. Daný zákon nejenţe obsahoval předchozí znění, které ztěţovalo uzavření Guantánama, ale také uzákonilo oprávnění pouţít vojenské síly (AUMF) z roku 2001 a povinné vojenské vazbě a (případném) časově neomezeném zadrţování osob podezřelých z terorismu bez soudního procesu (tzn. osob zajatých v boji a podezřelých z příslušnosti k organizaci al-Káida nebo ze spojení s ní, nebo ze zapojení do přípravy nebo provedení útoků proti USA nebo jejich koaličním partnerům). Evropská unie jedná o těchto otázkách s vládou Spojených států. 296 5.7.3. Argentina Od konce vojenského reţimu v roce 1983 došlo k výraznému zlepšení při dodrţování lidských práv. Argentina ratifikovala většinu nástrojů OSN i regionálních nástrojů v oblasti lidských práv, jakoţ i Římský statut Mezinárodního trestního soudu. Řada problémů však trvá, zejména pokud jde o podmínky ve věznicích, domácí násilí páchané na ţenách a práva příslušníků menšin. Otázky lidských práv jsou významnou součástí programu dvoustranných jednání mezi EU a Argentinou zahrnující konkrétní společné prohlášení EU a Argentiny o lidských právech z roku 2008. Příští dialog EU a Argentiny o lidských právech byl naplánován na duben roku 2012. Spolupráce EU a Argentiny v oblasti lidských práv se soustředila na klíčové otázky jako je sociální spravedlnost, práva příslušníků menšin a lidská práva původního obyvatelstva. Práce vykonaná v roce 2011 je v souladu s prioritami stanovenými pro Argentinu včetně podpory ohroţených skupin zasaţených chudobou a nerovností, otázek práv ţen a obchodování s lidmi, vazebních podmínek a záruk a zločinů proti lidskosti. EU kromě toho vydala v roce 2011 dvě demarše, jimiţ příslušným argentinským orgánům sdělila priority EU pro Radu OSN pro lidská práva. 297 5.7.4. Bolívie Rok 2011 vejde v Bolívii do povědomí jako rok národního parku Territorio Indígena Parque Natural Isiboro Secure (TIPNIS). Konflikt týkající se výstavby silnice napříč přírodní rezervací původních obyvatel TIPNIS vyústil v rozsáhlé protesty původních obyvatel a vyzdvihl problémy, které s sebou nese skloubení národního hospodářského rozvoje s respektováním práv původního obyvatelstva. V roce 2011 proběhly v Bolívii volby pro výběr soudců do nejvyšších soudních orgánů včetně ústavního soudu a nejvyššího soudu. Vláda tyto volby představovala jako zlomovou událost, jejímţ cílem je demokratizovat soudnictví a podporovat jeho nezávislost a zlepšit přístup ke spravedlnosti. Avšak nevídané mnoţství poškozených a prázdných volebních lístků naznačovalo protestní hlasy ovlivněné konfliktem okolo národního parku TIPNIS. EU je důleţitým činitelem v oblasti ochrany a prosazování lidských práv a k dosaţení těchto cílů vyuţívá různých nástrojů, včetně rozvojové spolupráce, nástroje stability a politického dialogu. 298 5.7.5. Brazílie I v roce 2011 pokračoval dialog a úzká spolupráce s Brazílií v otázkách lidských práv. Jak předpokládá společný akční plán, EU a Brazílie vypracovaly „institucionální“ rámec umoţňující pravidelné dvoustranné konzultace týkající se problematiky lidských práv. V květnu roku 2011 se v Brasilii uskutečnilo druhé zasedání dialogu o lidských právech mezi EU a Brazílií, kterého se účastnilo osm příslušných brazilských ministerstev a jehoţ pořad jednání se soustředil na původní obyvatelstvo, obránce lidských práv a otázky související s migrací. V roce 2011 byly prostřednictvím fondu na podporu dialogů v jednotlivých odvětvích (příděl pro jednotlivé země z nástroje pro rozvojovou spolupráci) financovány dva malé projekty: jeden na podporu národního programu na ochranu obránců lidských práv a druhý související s bojem proti obchodování s lidmi se zaměřením na ţeny a děti. Byla téţ zveřejněna výzva EIDHR k předkládání návrhů na celkovou částku 1,8 milionů EUR. Z výzvy budou financovány iniciativy občanské společnosti zaměřené na boj proti násilí páchanému na ţenách, dětech, ohroţeném obyvatelstvu a obráncích lidských práv. Na pátém summitu EU–Brazílie, konaném dne 4. října 2011 v Bruselu, se EU a Brazílie zavázaly posílit spolupráci v oblasti lidských práv na mnohostranných fórech, zejména vypracováváním společných iniciativ v Radě pro lidská práva, jakoţ i rozvojem trojstranných projektů spolupráce se zájemci z řad rozvojových zemí. 299 5.7.6. Chile Komplexní dohoda o přidruţení mezi EU a Chile tvoří základ velmi dobrých dvoustranných vztahů. V roce 2011 Chile a EU nadále spolupracovaly na prosazování lidských práv na vnitrostátní úrovni, i v kontextu obou regionů a na mnohostranných fórech. Na druhém dialogu EU–Chile o lidských právech, konaném v lednu v Santiagu, se diskuse soustředila na práva původního obyvatelstva, ţen a migrantů a na spolupráci týkající se přezkumu Rady OSN pro lidská práva. V říjnu se představitelé občanské společnosti z EU a Chile v Santiagu zúčastnili dvou seminářů o lidských právech: jeden se zabýval vztahem lidských práv a sociální odpovědnosti podniků a druhý byl zaměřen na institucionální modely pro řešení ochrany lidských práv, neboť Chile připravovalo vytvoření sekretariátu pro lidská práva na ministerstvu spravedlnosti. EU pokračuje prostřednictvím vnější pomoci v podpoře provádění úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 169 v Chile (o právech původního a kmenového obyvatelstva) a uchování paměti o vojenské diktatuře z let 1973 aţ 1990. 5.7.7. Kolumbie Kolumbijská vláda pokračovala v roce 2011 v provádění ambiciózních iniciativ, které oznámil prezident Juan Manuel Santos při nastoupení do funkce v srpnu roku 2010 a jejichţ cílem je zahojit některé rány, způsobené kolumbijským vnitřním konfliktem, a zlepšit situaci v oblasti lidských práv. Ústředním bodem těchto iniciativ je zákon o odškodnění obětí konfliktu a navrácení nezákonně přivlastněné půdy, podle kterého má být odškodnění poskytnuto čtyřem milionům obětí. Mezi další klíčová opatření patří předloţení reformy soudního systému, jejímţ cílem je mimo jiné sníţit beztrestnost, a reformy vládního systému ochrany ohroţených osob parlamentu a rozpuštění zdiskreditované zpravodajské sluţby DAS (Administrativní oddělení pro bezpečnost). 300 Vláda prezidenta Santose také pokračovala v navazování kontaktů s obránci lidských práv, odbory a občanskou společností obecně a usilovala o pokrok v dialogu zapojujícím občanskou společnost a mezinárodní společenství, který vyvrcholí národní konferencí o lidských právech v prosinci roku 2012, na níţ má být přijat národní akční plán o lidských právech a zaloţeno národní středisko pro lidská práva. Navzdory úsilí vlády stále docházelo k výhrůţkám a útokům na obránce lidských práv, odboráře, aktivisty v oblasti půdy a politické a společenské činitele, v neposlední řadě z důvodu rozhodného odporu vůči některým reformám prezidenta Santose ze strany zainteresovaných subjektů napojených na nezákonné ozbrojené skupiny, které reagují stupňováním násilí. EU pozorně sledovala situaci lidských práv v Kolumbii a udrţovala pravidelné kontakty s kolumbijskými orgány na různých úrovních. Projevem ochoty vlády jednat o otázkách lidských práv zcela otevřeně a bez jakéhokoli tabu bylo páté zasedání místního dialogu EU–Kolumbie o lidských právech, které se konalo v červnu roku 2011 a jehoţ se plně zúčastnily příslušné agentury. Mezi projednávanými tématy byl boj proti beztrestnosti a nový zákon o obětech. EU se rovněţ dotazovala na řadu jednotlivých případů, včetně případů útoků a hrozeb namířených proti obráncům lidských práv. Kromě dialogu s vládou udrţovala EU i úzké kontakty s občanskou společností a obránci lidských práv a konzultovala je, včetně v rámci semináře o občanské společnosti financovaného EU, který se konal v prosinci roku 2011 v Bogotě. Unie dále uskutečnila programy vnější pomoci na podporu lidských práv, v jejichţ rámci poskytla podporu budování kapacit v boji proti beztrestnosti, pomoc vnitřně vysídleným osobám a preventivní opatření proti vysídlování, jakoţ i pomoc obětem konfliktu. EU rovněţ vypracovala první pilotní program na podporu zákona o obětech. 301 5.7.8. Ekvádor Rok 2011 byl ve znamení rostoucích střetů mezi vládou a soukromými sdělovacími prostředky - povaţovanými za zastánce zájmů tradičních hospodářských a politických elit, které jsou proti projektu „Revolución Ciudadana“ (občanská revoluce). Některá soudní řízení proti novinám a novinářům by mohla mít nepříznivý dopad na svobodu projevu a nezávislost soudnictví v Ekvádoru. V roce 2011 pokračoval projekt na severu Ekvádoru u hranice s Kolumbií financovaný nástrojem stability. Jeho hlavním cílem je posílit kapacitu institucí a občanské společnosti vyrovnat se s bezpečnostní krizí, zlepšit ochranu základních lidských práv vysoce ohroţených skupin obyvatelstva a podpořit dialog mezi obyvatelstvem a veřejnými orgány na obou stranách hranice, včetně sociálních a ekonomických opatření na budování míru a posilování kultury míru. V listopadu roku 2011 byla podle programu podpory jednotlivých zemí v rámci EIDHR zveřejněna výzva k předkládání návrhů pro Ekvádor, jejímţ cílem je podpořit koordinaci a propojení jednotlivých činitelů při prosazování lidských práv a uplatňování ústavních záruk, zejména při budování spravedlivého a účinného soudního systému, jakoţ i při rozvoji integrovaných systémů bezpečnosti a předcházení krizím. 302 5.7.9. Salvador V červnu navštívila delegace EU v Salvadoru a velvyslanectví tří členských států EU prostory malé komunitní radiostanice, jeţ opakovaně obdrţela výhruţky smrtí. Zaměstnanci radiostanice tvrdí, ţe výhrůţky dostávají proto, ţe se veřejně staví proti těţebním projektům v departamentu Cabañas a odsuzují volební podvody v této oblasti. Na vyšetřovací misi navázalo jednání s ministrem spravedlnosti a bezpečnosti, který byl poţádán, aby výhrůţky vyšetřil a nadále poskytoval zaměstnancům radiostanice ochranu. Se salvadorskou vládou a místním volebním orgánem byla podepsána dohoda o financování reformy, jejímţ cílem je - počínaje prezidentskými volbami v roce 2014 zmenšit vzdálenost mezi voliči a volebními místnosti, a posílit tak demokratickou účast. Projekt navazuje na doporučení volební pozorovatelské mise EU předloţená po volbách v roce 2009. 5.7.10. Guatemala EU pozorně sledovala otázky lidských práv v Guatemale, zejména narůstající útoky na obránce lidských práv a násilné vyhánění původních obyvatel z jejich území. V červnu uspořádaly delegace EU a velvyslanectví členských států výroční zasedání obránců lidských práv, aby znovu potvrdily závazek EU chránit obránce lidských práv a projednaly provádění souvisejících obecných zásad EU. V září a v listopadu se členské státy EU účastnily monitorování obou kol prezidentských voleb. 303 Pokud jde o přechodné soudnictví, delegace EU se jako mezinárodní pozorovatel účastnila hlavních líčení v případu genocidy a zločinů proti lidskosti spáchaných během ozbrojeného konfliktu bývalými pěti členy armády. Tento případ (první svého druhu v Latinské Americe) byl podporován prostřednictvím projektu financovaného EU, který poskytuje obětem právní pomoc. Tento případ a rozsudek týkající se masakru v Las Dos Erres (odsouzení tří členů armády a jednoho člena polovojenských jednotek) představují důleţité kroky k posílení justičního systému v Guatemale a dosaţení pokroku v procesu národního usmíření. EU podporovala projekt týkající se trestu smrti, který hrál důleţitou úlohu obhájce při zajištění toho, aby nejvyšší soud změnil 13 trestů smrti na tresty odnětí svobody. Na konci roku 2011 čekala pouze jedna osoba odsouzená k trestu smrti na přezkum rozsudku. V neposlední řadě EU během celého roku 2011 pokračovala v aktivní podpoře mandátu Mezinárodní komise proti beztrestnosti v Guatemale (CICIG), čímţ uznala její důleţitou úlohu při rozbíjení ilegálních skupin a prosazování legislativních reforem v oblasti spravedlnosti a bezpečnosti. 5.7.11. Honduras Národní i mezinárodní organizace pro lidská práva poukazovaly i v roce 2011 na porušování lidských práv, namířené zejména proti novinářům, skupinám LGBT, ţenám, obráncům lidských práv a rolníkům. 304 Lidská práva byla i nadále směrodatná pro politický program dvoustranných vztahů a byla i základem jednání s honduraskou vládou během dialogu na vysoké úrovni, který se konal v červnu roku 2011 v Bruselu. EU pozorně sleduje situaci v oblasti lidských práv v Hondurasu a spolu s vedoucími mise v zemi vydala místní prohlášení vyjadřující ostré odsouzení a hluboké znepokojení nad vraţdami novinářů, útoky na novináře a média a nad výhrůţkami, k nimţ v Hondurasu dochází, jakoţ i naději, ţe tyto zločiny a výhrůţky nezůstanou beztrestné. EU v roce 2011 i nadále podporovala činnost Komise pro pravdu a usmíření a jejího návazného mechanismu, Jednotky pro zpracování doporučení Komise pro pravdu a usmíření (Unidad de segiumiento a las recomendaciones de la Comisión de la Verdad y Reconciliación - USICVR), jakoţ i národní systém ochrany a prosazování lidských práv, a to prostřednictvím programu financovaného nástrojem stability. Svou trvající podporu občanské společnosti v Hondurasu v rámci EIDHR Evropská unie doplnila tím, ţe v roce 2011 rovněţ schválila nový projekt na podporu nového ministerstva spravedlnosti a lidských práv s cílem zlepšit správu věcí veřejných a lidská práva v Hondurasu konsolidací právního státu, posílením vládních institucí a vytvořením právního rámce v této oblasti. Projekt podpoří honduraskou vládu při přípravě a provádění národního plánu politiky v oblasti lidských práv a akčního plánu a při uplatňování doporučení v oblasti lidských práv vydaných mezinárodními organizacemi (zejména těmi, které honduraská vláda přijala v roce 2010 v rámci všeobecného pravidelného přezkumu). Spory o půdu jsou i nadále řešeny násilně a obavy vyvolává zejména situace v oblasti Bajo Aguan. 305 5.7.12. Mexiko EU vedla i v roce 2011 s Mexikem konstruktivní dialog o lidských právech týkající se vnitřních a mnohostranných otázek. V březnu se v Bruselu uskutečnil jejich kaţdoroční dialog na vysoké úrovni o dvoustranných otázkách lidských práv. EU vyjádřila znepokojení nad sloţitou situací v oblasti lidských práv v Mexiku, především v souvislosti s narůstajícím násilím a bojem proti organizovanému zločinu. Mexiko prokázalo pokrok v reformě systému trestního soudnictví a vojenského soudnictví, jakoţ i ve vytváření mechanismů na ochranu obránců lidských práv a novinářů. Lidská práva byla rovněţ předmětem jednání na 11. zasedání smíšeného výboru EUMexiko. Mexiko představilo zásadní prvky nejnovějšího vývoje, jako je ústavní reforma, která zahrnuje mezinárodní standardy lidských práv do vnitrostátního soudního řádu, a rozhodnutí nejvyššího soudu vyjmout veškerá porušování lidských práv z vojenské soudní pravomoci. Mexiko a EU se dohodly na pokračování spolupráce v oblasti lidských práv, především formou podpory při provádění přijatých reforem. Delegace EU a velvyslanectví členských států v Mexiku věnovaly neutuchající úsilí provádění obecných zásad EU v oblasti lidských práv v roce 2011, zejména pokud jde o ochranu obránců lidských práv. Vydaly dvě místní prohlášení týkající se zásadních otázek a podnikly vyšetřovací mise v těchto státech: Baja California, Chihuahua, Coahuila, Guerrero, Nuevo León, Oaxaca a Tabasco. 306 Kromě toho navštívilo pět poslanců Evropského parlamentu (z podvýboru pro lidská práva) Mexiko (města Mexiko a Oaxaca) s cílem na místě posoudit situaci v oblasti lidských práv. V rámci této mise se uskutečnila jednání s mexickými orgány, nevládními organizacemi a obránci lidských práv, národní komisí pro lidská práva a kongresem. Hlavními otázkami byla beztrestnost, situace obránců lidských práv a novinářů, vyuţití armády v boji proti organizovanému zločinu a reforma soudnictví. EU a Mexiko v roce 2011 úzce spolupracovaly na mnohostranných otázkách lidských práv. Pořádaly pravidelné konzultace, zejména v Ţenevě. V Radě pro lidská práva a ve Valném shromáţdění OSN zaujaly podobný postoj k téměř všem otázkám a situacím týkajícím se lidských práv. 5.7.13. Nikaragua Program EU týkající se lidských práv a demokracie v Nikaragui byl v roce 2011 výrazně ovlivněn volbami. Na všeobecné volby konané dne 6. listopadu byla vyslána plnohodnotná volební pozorovatelská mise EU. Její závěrečná zpráva uvedla, ţe demokratické standardy se dále zhoršily a volební proces ani zdaleka nedosáhl základních kritérií demokratických voleb, zejména pokud jde o nestranné a transparentní řízení celého procesu volebním orgánem. Doporučení odpovídajícím orgánům ohledně zlepšení celého volebního procesu budou pro EU prioritou v jejím budoucím dialogu s Nikaraguou. 307 5.7.14. Paraguay Rok 2011 byl v Paraguayi důleţitým rokem pro prosazování a ochranu lidských práv. V prvním pololetí země poprvé prošla všeobecným pravidelným přezkumem Rady OSN pro lidská práva. Vláda dále posílila nedávno vytvořenou síť výkonné moci pro lidská práva, do níţ je zahrnuto 22 institucí a ministerstev. Ta pak v prosinci představila veřejnosti návrh na národní plán lidských práv. EU tento zajímavý vývoj pozorně sledovala a prostřednictvím EIDHR spolufinancovala čtyři projekty za více neţ 900 000 EUR. Projekty byly zaměřeny na tyto konkrétní oblasti: 1) ochrana práv dětí v situaci ohroţení a vyloučení, 2) prosazování přístupu ke spravedlnosti pro paraguayské legální pracovníky, 3) prosazování a ochrana práva na práci původního obyvatelstva v regionu Chaco, 4) podpora místních sítí pro ochranu lidských práv za účelem zlepšení jejich dialogu s vládou. Poslední opatření zahrnovalo rovněţ sloţku budování institucí v podobě školení v oblasti lidských práv pro zaměstnance sítě výkonné moci pro lidská práva. Koncem roku 2011 byla vyhlášena nová výzva EIDHR k předkládání návrhů s rozpočtem 600 000 EUR. Projekt „Atlas mučení“, rovněţ v rámci EIDHR, významným dílem přispěl k podpoře opatření zaměřených na vymýcení mučení a špatného zacházení tím, ţe napomáhal vládě a organizacím občanské společnosti při uplatňování doporučení zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení s důrazem na vytvoření národního mechanismu pro předcházení mučení. V neposlední řadě EU financovala v rámci programu MIEUX (odborné znalosti EU o migraci) dvě opatření (jedno pro Mercosur a druhé zaměřené na Paraguay) týkající se, kromě jiného, práv migrantů. EU rovněţ spolufinancovala projekt „MEVES“, v jehoţ rámci bylo vytvořeno vůbec první virtuální muzeum historické paměti v Paraguayi, které má za cíl šířit zprávu Komise pro pravdu a spravedlnost o Stroessnerově diktatuře (http://www.meves.org.py/). 308 5.7.15. Surinam V květnu roku 2011 proběhl všeobecný pravidelný přezkum OSN týkající se Surinamské republiky. V rámci interaktivního dialogu Surinam obdrţel 91 doporučení, z nichţ některá byla přijata, a některá byla odloţena, neboť vyţadovala další zváţení na vnitrostátní úrovni. Surinam přijal doporučení provést doporučení Výboru pro lidská práva stíháním a případně odsouzením pachatelů mimosoudních poprav z prosince roku 1982 a moiwanského masakru z roku 1986. Soudní řízení proti současnému prezidentovi Desiré Boutersemu (od srpna roku 2010) a 24 dalším osobám v případu usmrcení politických oponentů před 30 lety (nazývaném také případ „vraţd z prosince roku 1982) pokračovalo v roce 2011 jako obvykle pomalu. 5.7.16. Peru V roce 2011 se v Peru konaly všeobecné volby. Volební pozorovatelská mise EU rozmístěná na druhé kolo prezidentských voleb došla k závěru, ţe proces byl transparentní a ţe volby proběhly v klidné a spořádané atmosféře. Zdůraznila rovněţ nestrannost a profesionálnost organizace voleb. EU projednávala s Peru v rámci dvoustranného politického dialogu sociální konflikty a proces konzultace s původními obyvateli. Kromě dialogu s vládou udrţovala EU i úzké styky s občanskou společností a obránci lidských práv. Prostřednictvím vnější pomoci EU poskytla podporu v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení a podpořila lidská práva, především u nejohroţenějších skupin (ţen, dětí a původních obyvatel). Na podporu provádění doporučení Komise pro pravdu a usmíření EU spolufinancovala projekt „Místo paměti“ (Lugar de la memoria), vztahující se k politickému násilí v 80. a 90. letech. 309 5.7.17. Uruguay Uruguay je plně odhodlána chránit lidská práva, a to jak na vnitrostátní, tak i na mezinárodní úrovni, coţ prokázala svým předsednictvím v Radě OSN pro lidská práva od června 2011. Stále však přetrvávají některé problémy. Uruguay se potýká se závaţnými obtíţemi vězeňského systému, které jsou kombinací přeplněných věznic (na konci roku 2011 zde bylo 9570 vězněných osob) a ţalostných podmínek v nich. Uruguay si po návštěvě zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení v roce 2009 vyţádala mezinárodní pomoc, aby problém mohla vyřešit. V říjnu roku 2011 EU oficiálně zahájila s uruguayskými orgány a jinými dárci projekt na podporu reformy uruguayského trestního soudnictví a vězeňského systému za účelem zlepšení kvality ţivota a společenského a pracovního znovuzačlenění vězněných osob. Mezi další oblasti, které EU bedlivě sleduje a podporuje prostřednictvím projektů EIDHR, patří domácí násilí, obchodování s lidmi, bezpečnost občanů a lidská práva. 5.7.18. Venezuela Ve vztazích mezi EU a Venezuelou existují nevyuţité moţnosti; přístup je poněkud sloţitý a kontakty s příslušnými orgány nejsou tak časté, jak by bylo ţádoucí. V roce 2011 přijala skupina Rady podnět ESVČ, jehoţ cílem je prohloubení vztahů. V této souvislosti se EU snaţí při kontaktech s venezuelskými orgány pravidelně předkládat otázky lidských práv. EU financuje prostřednictvím EIDHR mimo jiné projekty, jejichţ cílem je posílit monitorování lidských práv a podávání zpráv o nich, svobodu tisku, práva dětí a práva osob ţijících s HIV/AIDS. EU dále prostřednictvím Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky podporuje snahu o zlepšení postupu při určování právního postavení uprchlíků. Projekt dosáhl pozitivních výsledků. EU je znepokojena nedávnými právními předpisy, které by mohly omezit svobodu sdruţování i mezinárodní fondy spolupráce podporující venezuelské organizace občanské společnosti. 310 311 5.7.19. Kuba Proces propouštění politických vězňů zahájený v červenci roku 2010 za zprostředkování katolické církve a Španělska byl dokončen v březnu roku 2011. Bylo propuštěno 126 politických vězňů, včetně všech tzv. vězňů svědomí uvězněných v roce 2003. Řada z nich byla ale bohuţel donucena opustit zemi a proti své vůli se usadit v zahraničí. Přestoţe obecně představuje toto propuštění vězňů pozitivní změnu, zůstává EU znepokojena periodickým nárůstem dočasného zatýkání a pokračujícím obtěţováním obránců lidských práv, jakoţ i obecněji přetrvávajícím omezováním svobody projevu, svobody sdruţování a svobody shromaţďování v zemi. V tomto smyslu EU opakovaně informovala kubánské orgány. Naproti tomu na Kubě existují pozitivní příklady v oblasti základních hospodářských, sociálních a kulturních práv, mimo jiné prostřednictvím poskytování vzdělávání a zdravotní péče a řešení diskriminace na základě rasy, pohlaví a sexuální orientace. Kuba také ratifikovala pět z devíti hlavních úmluv OSN týkajících se lidských práv. Podepsala, ale stále ještě neratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Dne 23. února 2011 se v Bruselu uskutečnil politický dialog EU-Kuba, na němţ byla důkladně projednána situace lidských práv na Kubě. Stejně jako je tomu u jiných zemí, zůstávají ústředním bodem politického dialogu EU s Kubou lidská práva. Mezitím pokračovaly úvahy zahájené Radou pro zahraniční věci dne 25. října 2010 s cílem prozkoumat moţnosti pokroku ve vztazích s Kubou. Také v tomto ohledu má budoucí vývoj situace lidských práv v zemi i nadále klíčový význam. 312 5.7.20. Dominikánská republika V oblasti lidských práv byl v roce 2011 zaznamenán pokrok, problémy však přetrvávají. Ústava z roku 2010 znamená demokratický pokrok v mnoha oblastech, přičemţ některá opatření je teprve nutné uvést do praxe (veřejný ochránce práv, legislativní podnět veřejnosti), obsahuje však také velmi kontroverzní prvky, zejména pokud jde o práva související s migrací a státní příslušností. Ústava kromě toho zakazuje potrat za jakýchkoliv okolností, a to v zemi s vysokou mírou těhotenství v raném věku, znásilnění a násilí na základě pohlaví. Dominikánská republika podepsala většinu příslušných mezinárodních úmluv o lidských právech, její zákony jsou obecně, aţ na výjimky, progresivní. Ve skutečnosti však stále existuje řada závaţných nevyřešených problémů týkajících se násilí na základě pohlaví, reprodukčních práv, policejní násilí (tzv. mimosoudní popravy) a diskriminace haitských migrantů a jejich potomků. Navzdory obrazu občanské společnosti různé kvality stojí za připomenutí osvětová činnost organizací, jeţ jsou systematicky podporovány spoluprací s EU. V tomto ohledu se činnost EU bude řídit strategií EU v oblasti lidských práv přijatou v roce 2011. 313 5.7.21. Haiti EU i nadále poskytovala podporu posilování lidských práv na Haiti financováním tří nových projektů podle programu podpory jednotlivých zemí v rámci EIDHR v oblasti ochrany práv ţen a dětí. Podpora volebního procesu ze strany EU pokračovala v roce 2011 financováním volební pozorovatelské mise OAS v rámci nástroje stability a vysláním šesti volebních odborníků EU. EU pomáhala dotčeným členským státům EU v přípravě prvního všeobecného pravidelného přezkumu Haiti v rámci Rady OSN pro lidská práva, který se konal v říjnu roku 2011 v Ţenevě. Kromě toho byla navrţena strategie EU pro lidská práva na Haiti, která byla za účelem přijetí navrţena a projednána příslušnými pracovními skupinami Rady. Pokud jde o posilování demokracie na Haiti, byl prostřednictvím nástroje stability financován poradní projekt na vysoké úrovni, který provedla organizace Madridský klub (Club de Madrid) a jehoţ cílem byla podpora lepší spolupráce mezi haitskými demokratickými institucemi a určení společných legislativních cílů. 5.7.22. Jamajka EU pokračovala v pravidelných kontaktech s vládou ohledně otázek týkajících se lidských práv, včetně konkrétních kontaktů navazujících na všeobecný pravidelný přezkum OSN z roku 2011. Proběhla téţ jednání s obránci lidských práv, včetně nevládních organizací zasazujících se za obecné otázky lidských práv a přístup ke spravedlnosti, jakoţ i s organizacemi na podporu menšin LGBT. Prioritní oblasti pro EU uvedené v jamajském strategickém dokumentu o lidských právech přijatém v roce 2011 odráţejí priority uvedené ve všeobecném pravidelném přezkumu OSN a ve zprávě Rady OSN pro lidská práva. Mezi tyto oblasti patří údajné mimosoudní popravy, zneuţití páchaná státními činiteli, ukládání trestu smrti, zacházení s menšinami LGBT, podmínky ve věznicích a postavení ţen a dětí v jamajské společnosti a zacházení s nimi. 314 315 Podpůrné programy z rozpočtu EU jsou zaměřené na agentury poskytující dohled nad bezpečnostními sluţbami, odbornou přípravu v oblasti lidských práv a právní předpisy týkající se klíčových otázek lidských práv. Program EIDHR dále podporuje nevládní organizace prosazující osvětu v otázkách lidských práv a pomáhající osobám, jejichţ lidská práva jsou zneuţívána. 6. ČINNOST EVROPSKÉHO PARLAMENTU V OBLASTI LIDSKÝCH PRÁV Šíření lidských práv a demokratických zásad po celém světě zůstává důleţitou součástí činnosti Evropského parlamentu. Tento úkol prvořadé důleţitosti má mnoho dimenzí. Porušování lidských práv bylo v průběhu roku 2011 vícekrát projednáváno na plenárních zasedáních, zaměřovala se na ně rozličná usnesení Parlamentu a výbory se otázkami lidských práv pravidelně zabývaly ve svých zprávách. Meziparlamentní delegace přijaly nové pokyny týkající se vznášení otázek lidských práv při jednáních s jejich protějšky. Předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek povaţoval problematiku lidských práv za nedílnou součást své činnosti. Jako místopředseda pro lidská práva nadále působil Edward McMillan-Scott. Předseda Buzek přednesl během roku 2011 více neţ 150 prohlášení a projevů týkajících se lidských práv. Jak vyjádřil v prohlášení předneseném dne 23. listopadu 2011 u příleţitosti zahájení konference sítě nositelů Sacharovovy ceny: „My v Evropském parlamentu jsme přesvědčeni, ţe základními svobodami nejsou pouze právo na ţivot a fyzickou integritu, ale také svoboda projevu, svoboda tisku, svoboda náboţenského vyznání a svoboda myšlení. Bez těchto svobod bude existovat pouze útlak a vláda menšiny.“ 316 Evropský parlament usiluje také o začlenění problematiky lidských práv do své kaţdodenní činnosti, coţ je v souladu s úmluvami prohlašujícími všeobecná lidská práva a demokracii za základní hodnoty Unie a za stěţejní zásady a cíle vnější činnosti Unie. Ve Výboru pro zahraniční věci (AFET) se o otázkách lidských práv diskutuje při jednáních o parlamentních zprávách či různých typech mezinárodních dohod i doloţkách o lidských právech. Obchodními dohodami včetně doloţek o lidských právech se zabývá Výbor pro mezinárodní obchod (INTA). V rámci vnějších vztahů EU se aspekty lidských práv v příslušných oblastech působnosti zabývají rovněţ Výbor pro rozvoj (DEVE) a Výbor pro práva ţen a rovnost pohlaví (FEMM). Předsedové výborů AFET a DEVE spolupředsedají skupině pro koordinaci voleb, jeţ koordinuje činnost Parlamentu v oblasti sledování průběhu voleb. Hlavním aktérem v oblasti základních práv v rámci Evropské unie je Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE), který nese významnou odpovědnost týkající se vnějších aspektů vnitřních politik EU, například pokud jde o migrační a azylové politiky. Ústavními a právními otázkami se zabývají Výbor pro ústavní záleţitosti (AFCO) a Výbor pro právní záleţitosti (JURI); zabývají se rovněţ přistoupením EU k Evropské úmluvě o lidských právech, coţ bude mít také dopad na vnější vztahy Evropské unie. 317 Poslanci Evropského parlamentu v průběhu roku 2011 přezkoumávali činnost Komise, Rady a ESVČ v oblasti lidských práv na plenárních zasedáních a na zasedáních výborů, delegací a pracovních skupin. Na plenárních zasedáních v souvislosti s otázkami SZBP včetně podpory lidských práv a demokracie vystupovala vysoká představitelka EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Zasedání podvýboru pro lidská práva se pravidelně účastnili zástupci ESVČ a Komise. Jednání výboru DROI se účastnil nový stálý předseda Pracovní skupiny Rady pro lidská práva (COHOM) Engelbert Theuermann a obdobně byl na zasedání skupiny COHOM zván předseda výboru DROI. Parlament rovněţ pozorně sledoval činnosti vyvíjené po celém světě v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR), jednoho z hlavních nástrojů EU v oblasti prosazování hodnot EU. V roce 2011, během parlamentního přezkumu ročního akčního plánu EIDHR na rok 2011, Evropský parlament opakovaně vyjadřoval přání intenzivněji se účastnit stanovování priorit pro tento nástroj. V roce 2011 pokračovala činnost pracovní skupiny pro EIDHR pod vedením předsedy příslušného podvýboru; probíhala setkání s útvary Komise za účelem jednání o ročních akčních plánech, jakoţ i o provádění tohoto nástroje. V rámci činnosti Evropského parlamentu se lidskými právy ve světě zabývá především podvýbor pro lidská práva (DROI) Výboru pro zahraniční věci, jemuţ po Heidi Hautalaové od září roku 2011 předsedá Barbara Lochbihlerová. V souvislosti se změnou situace po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost podvýbor upevnil své úzké pracovní vztahy s Evropskou sluţbou pro vnější činnost (ESVČ), dalšími orgány EU a nevládními organizacemi působícími v oblasti lidských práv. Podvýbor pro lidská práva také prostřednictvím neveřejných informačních a hodnotících zasedání sleduje dialogy a konzultace o lidských právech, které ESVČ vede se třetími zeměmi. 318 Rozsáhlé sledování činnosti OSN v oblasti lidských práv zahrnovalo setkávání se zvláštními zástupci a poradci OSN přítomnými na zasedáních výborů DROI a AFET, mezi jinými například se zvláštním zpravodajem pro Írán a zvláštním poradcem generálního tajemníka OSN pro prevenci genocidy. Otázky podpory lidských práv a demokracie byly rovněţ na pořadu jednání delegace, která se zúčastnila Valného shromáţdění Organizace spojených národů a jíţ spolupředsedaly výbory AFET a DROI. Několik návštěv delegací také podvýbor pro lidská práva uspořádal nebo se jich zúčastnil samostatně. Součástí ročního programu výboru DROI byla opět účast delegace tohoto výboru na jarním zasedání Rady OSN pro lidská práva. Před zasedáním Parlament přijal usnesení o Radě pro lidská práva a procesu hodnocení, který proběhl v roce 2011. Důleţitým partnerem v souvislosti s řadou otázek týkajících se lidských práv byla Rada Evropy. Probíhala spolupráce s výbory a členy Parlamentního shromáţdění (PACE). Podvýbor pro lidská práva jednal rovněţ s Thomasem Hammarbergem, komisařem Rady Evropy pro lidská práva. Jednou z hlavních činností Evropského parlamentu v roce 2011 a bodem společného zájmu EP a Rady Evropy bylo přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech. V podvýboru proběhla také výměna názorů s Dickem Martym, zpravodajem Výboru pro právní záleţitosti a lidská práva Parlamentního shromáţdění Rady Evropy (PACE). Výměna názorů s generálním tajemníkem OBSE Lambertem Zannierem, uspořádaná výbory AFET a DROI v listopadu, byla příleţitostí zdůraznit význam úsilí o prosazování lidských práv v rámci lidské dimenze OBSE. 319 Evropský parlament se prostřednictvím řady zpráv přijatých v průběhu roku 2011 z vlastního podnětu zabýval různými moţnostmi ochrany a podpory lidských práv a demokracie. Dne 7. července 2011 Parlament na základě zprávy z vlastního podnětu přijal usnesení o vnějších politikách EU ve prospěch demokratizace. Zpráva uvádí, ţe úloha Evropské unie jako „měkké síly“ (soft power) se v rámci celosvětového systému můţe upevnit jedině za předpokladu, ţe se ochrana lidských práv stane skutečnou prioritou její politiky vůči třetím zemím, a nabízí moţná řešení pro dosaţení soudrţnějšího přístupu k podpoře demokracie ve vnějších politikách EU na základě cílených strategií. Parlament také uvítal rozhodnutí Komise a vysoké představitelky podpořit vytvoření Evropské nadace pro demokracii jakoţto flexibilního nástroje na podporu demokratických změn v nedemokratických zemích a v zemích, které se nachází v procesu přechodu k demokracii. Evropský parlament důrazně a soustavně podporuje Mezinárodní trestní soud. V listopadu roku 2011 Parlament přijal usnesení o podpoře EU Mezinárodnímu trestnímu soudu. V usnesení je vyzdviţena potřeba zvýšit podporu tomuto soudu prostřednictvím politických a diplomatických opatření. Parlament vítá schválení revidovaného akčního plánu EU a vybízí předsednictví Rady a společně s ním i Komisi, ESVČ a členské státy, aby provádění tohoto akčního plánu učinily jednou ze svých priorit. Rok 2011 se vyznačoval převratným vývojem v severní Africe, na Blízkém východě a ve státech Perského zálivu. Evropský parlament událostí arabského jara pozorně sledoval se zvláštním zaměřením na lidská práva a demokracii. Reakce ze strany Parlamentu zahrnovala slyšení, návštěvy delegací a volební pozorovatelskou misi v Tunisku. V rámci těsně souvisejícího procesu provedl Evropský parlament přezkum revize evropské politiky sousedství. S cílem přispět k této revizi Parlament v dubnu přijal dvě samostatná usnesení, jedno o jiţním a druhé o východním rozměru. 320 V usnesení o přezkumu evropské politiky sousedství přijatém dne 14. prosince 2011 Evropský parlament velmi podpořil nový přístup představený Komisí a vysokou představitelkou zaloţený na zásadě „více za více“ a vycházející z jasně vymezených podmínek a hodnotitelných a pravidelně sledovaných referenčních kritérií pro kaţdou jednotlivou partnerskou zemi. Pokud jde o sledování jednání o mezinárodních dohodách, přijal Parlament doporučení k jednání o rámcové dohodě EU s Libyí a o dohodách o přidruţení mezi EU a Moldavskou republikou, Ukrajinou a Gruzií. Parlament přijal usnesení o problematice sexuální orientace a genderové identity, v němţ zopakoval své znepokojení v souvislosti s četnými případy porušování lidských práv a rozšířenou diskriminací na základě sexuální orientace a genderové identity, a to jak Evropské unii, tak i ve třetích zemích. V návaznosti na parlamentní zprávu za rok 2010 Parlament nadále zaměřoval svou pozornost na úlohu obránců lidských práv. Podvýbor pro lidská práva připravil prohlášení a dopisy usilující o osvobození předního syrského obránce lidských práv Hajthama al-Máliha, jenţ byl nakonec propuštěn z vězení. Evropský parlament nadále udrţoval kontakt s nositelkou Sacharovovy ceny a vůdčí osobností barmské demokratické opozice Aun Schan Su Ťij, od níţ v roce 2011 obdrţel dvě videozprávy. Parlament poukazoval na případy Sergeje Magnického (Rusko), Alese Bjaljatského (Bělorusko) a Davida Kata (Uganda), jeţ byly důraznou připomínkou nebezpečí, jemuţ odváţní obránci lidských práv nadále čelí. V roce 2011 začala pod vedením poslance Evropského parlamentu Richarda Howitta práce na výroční zprávě Evropského parlamentu o stavu lidských práv ve světě a politice Evropské unie v této oblasti, jeţ podrobně zkoumá úlohu různých aktérů Evropské unie a politik EU v oblasti lidských práv. 321 Sacharovova cena za svobodu myšlení byla udělena „arabskému jaru“, ztělesněnému pěti aktivisty, za jejich příspěvek k historickým změnám v arabském světě: Asmae Mahfouzové (Egypt), Ahmedu al-Zubair Ahmed al-Sanusimu (Libye), Razaně Zaitounehové (Sýrie), Alimu Farzatovi (Sýrie) a posmrtně Mohamedu Bouazízímu (Tunisko). Evropský parlament od roku 1988 kaţdoročně uděluje Sacharovovu cenu za svobodu myšlení vybraným jednotlivcům, kteří se zasazují o svobodu projevu, demokracii, právní stát a toleranci. V roce 2011 také došlo k vytvoření sítě nositelů Sacharovovy ceny umoţňující nositelům Sacharovovy ceny sdílet své zkušenosti jako obránci lidských práv a vyměňovat si osvědčené postupy. Většina dřívějších nositelů se zúčastnila akce sítě významných nositelů Sacharovovy ceny na vysoké úrovni, pořádané Evropským parlamentem v listopadu roku 2011. Konference o lidských právech a veřejná rozprava v souvislosti s udělením Sacharovovy ceny za rok 2011, týkající se úlohy ţen v transformačním procesu, byla zaměřena na osoby zapojené do boje za lidská práva na celém světě. Přítomni byli tito nositelé Sacharovovy ceny: Hauwa Ibrahimová, Wej Ťing Šeng, Sálih Mahmúd Usmán, Alexandr Milinkevič, Reportéři bez hranic, Ţanna Litvinová (Běloruská asociace novinářů), Taslima Nasrinová, Salima Ghezaliová, Leyla Zanová, Dámy v bílém (Damas de blanco) a Oslobođenje. Aun Schan Su Ťij na konferenci poslala videozprávu. Nositelé Sacharovovy ceny z předchozích let hodnotili velmi pozitivně jak cenu samotnou, tak i její příspěvek ke zviditelnění a zvýšení věrohodnosti jejich úsilí v celosvětovém měřítku. Evropský parlament také pokračoval v pravidelných rozpravách konaných kaţdý měsíc a týkajících se naléhavých případů porušování lidských práv, demokracie a právního státu. V roce 2011 Parlament přijal celkem 53 usnesení týkajících se problematiky lidských práv (viz příloha 1). 322 Konference vedoucích delegací přijala v dubnu roku 2011 nové pokyny pro delegace Evropského parlamentu týkající se začleňování problematiky lidských práv na pořad jednání návštěv a zasedání všech delegací Evropského parlamentu jakoţ i vícestranných shromáţdění. Všechny delegace Evropského parlamentu jsou vybízeny k tomu, aby v souladu se „Zvláštními pokyny pro činnost poslanců EP týkající se lidských práv a demokracie během návštěv ve třetích zemích“ o těchto otázkách hovořili při kontaktech s úřady a aby se setkávali s obránci lidských práv. Mezi dalšími delegacemi Evropského parlamentu, do nichţ se v roce 2011 zapojil podvýbor pro lidská práva, byla také ad hoc delegace výboru AFET v Tunisku a stálá delegace Parlamentu pro země Maghrebu. Delegace výboru DROI uskutečnila velmi intenzívní a mimořádně sledovanou návštěvu Hondurasu a Mexika. Předsedkyně podvýboru se zúčastnila rovněţ návštěvy delegace výboru AFET ve Střední Asii, věnované jednání o dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Turkmenistánem. Podvýbor pro lidská práce v roce 2011 zorganizoval slyšení (některá ve spolupráci s dalšími výbory nebo delegacemi) věnovaná těmto tématům: právo na vodu a hygienu; diskriminace na základě kast v jiţní Asii; podpora demokracie; menšiny a nezastoupené skupiny obyvatelstva; svoboda tisku, včetně ochrany novinářů v situacích ozbrojených konfliktů; Mezinárodní den na podporu obětí mučení; podpora EU Mezinárodnímu trestnímu soudu: čelit problémům a překonávat potíţe lidská práva v jihovýchodní Asii se zaměřením na Indonésii; 323 lidská práva Turkmenů v Iráku; lidská práva v Číně, především situace obránců lidských práv; slyšení věnované lidským právům leseb, gayů, bisexuálů, transgender a intersexuálních osob ve světě; slyšení o lidských právech v Rusku a v severním Kavkazu; slyšení o lidských právech v Turecku s ohledem na nadcházející zprávu Komise o pokroku; slyšení o právech LGBT osob a Romů na západním Balkánu; lidská práva v Číně a úloha Evropské unie; slyšení o činnostech navazujících na zprávu o obráncích lidských práv. Mimo to se konaly různé výměny názorů, jeţ poslancům Evropského parlamentu poskytly příleţitost diskutovat o situaci v různých zemích či o různých průřezových prioritách s ESVČ, externími odborníky, vyslanci a zástupci mezinárodních organizací a celostátních, regionálních a mezinárodních nevládních organizací. Práci podvýboru v oblasti lidských práv doplňuje politické oddělení Parlamentu pro vnější vztahy, jeţ mu poskytuje podporu tím, ţe připravuje informativní poznámky a další podklady nebo zadává externí studie. V průběhu roku 2011 byly připraveny a v podvýboru pro lidská práva předloţeny tyto studie týkající se vnější politiky v oblasti lidských práv: Evropská unie a hodnocení činnosti Rady OSN pro lidská práva; Politika EU v oblasti lidských práv ve vztahu k Rusku; Seminář o mučení a tajném zadrţování: perspektiva OSN a úloha EU; Dopad migračních politik na lidská práva v zemích evropského sousedství; Lidská práva v zemích východního partnerství; Referenční kritéria v oblasti lidských práv pro vnější politiky EU; Vzájemná podpora veřejných ochránců práv v zemích východního partnerství. 324 Stálé delegace Evropského parlamentu udrţují trvalé vztahy se státními či regionálními subjekty. Návštěvy delegací představují významnou moţnost přímo oslovovat členy zákonodárných sborů, vládní úředníky a občanskou společnost ve třetích zemích. Zasedání delegací v Bruselu a Štrasburku se pravidelně účastní vyslanci dotčených zemí, zástupci ESVČ, nevládních organizací a další partneři a otázky lidských práv jsou pravidelnou součástí těchto zasedání (například v případě Íránu a Číny). Vedoucí delegací často posílají dopisy (obvykle velvyslanci dotčené země) a vydávají prohlášení ke konkrétním případům porušování lidských práv. Evropský parlament také udrţuje kontakty s parlamenty po celém světě prostřednictvím meziparlamentní spolupráce a smíšených parlamentních shromáţdění. Na shromáţděních se setkávají poslanci Evropského parlamentu s poslanci ze třetích zemí a jednají o společných výzvách včetně problematiky lidských práv a demokracie. Mezi zavedená smíšená parlamentní shromáţdění patří Parlamentní shromáţdění Unie pro Středomoří, Evropsko-latinskoamerické parlamentní shromáţdění a Smíšené parlamentní shromáţdění AKT-EU. K rozšíření iniciativy východního partnerství EU o parlamentní rozměr bylo v roce 2011 zaloţeno Parlamentní shromáţdění Euronest, jehoţ součástí jsou zvláštní Výbor pro politické záleţitosti, lidská práva a demokracii a Výbor pro sociální věci, vzdělávání, kulturu a občanskou společnost. V rámci Parlamentního shromáţdění Unie pro Středomoří se setkávají poslanci a poslanci Evropského parlamentu z EU a ze středomořských zemí náleţejících mezi země evropsko-středomořského partnerství, jimiţ jsou mimo jiné Alţírsko, okupovaná palestinská území, Egypt, Jordánsko, Izrael, Libanon, Maroko, Sýrie, Tunisko a Turecko. Sedmé zasedání Parlamentního shromáţdění Unie pro Středomoří se konalo ve dnech 3. a 4. března v Římě a jednalo se na něm o politických událostech odehrávajících se v zemích jiţního Středomoří. Otázky týkající se lidských práv spadají do působnosti Výboru pro politické záleţitosti, lidská práva a bezpečnost tohoto shromáţdění. 325 Ve dnech 18. a 19. května 2011 se v uruguayském Montevideu konalo páté řádné plenární zasedání Evropsko-latinskoamerického parlamentního shromáţdění. Výborem, který se v rámci tohoto shromáţdění zabývá lidskými právy, je jeho Výbor pro politické záleţitosti, bezpečnost a lidská práva. Ve Smíšeném parlamentním shromáţdění AKT-EU se setkávají poslanci Evropského parlamentu a zvolení zástupci afrických, karibských a tichomořských států („států AKT“), které podepsaly dohodu z Cotonou. Podstatná část činnosti smíšeného parlamentního shromáţdění je zaměřena na prosazování lidských práva a demokracie a společných hodnot humanity; výsledkem této činnosti jsou společné závazky přijaté v rámci konferencí OSN. Pokud jde o lidská práva, bylo na 21. zasedání v Budapešti (ve dnech 16. aţ 18. května 2011) přijato usnesení o výzvách pro budoucnost demokracie a dodrţování ústavního pořádku v zemích AKT a EU. Ustavující zasedání Parlamentního shromáţdění Euronest se konalo dne 3. května 2011 v Bruselu. Zasedání zahájil předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek, který uvedl, ţe je třeba posílit proces demokratických reforem v zemích východního partnerství. Prvnímu řádnému zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. září ve Štrasburku, předcházelo zasedání čtyř výborů shromáţdění, mezi nimi i Výboru pro politické záleţitosti, lidská práva a demokracii. Kromě toho se v průběhu roku 2011 konala řada meziparlamentních zasedání s významným zaměřením na lidská práva. Dne 11. října 2011 uspořádal podvýbor pro lidská práva spolu s Výborem pro rozvoj meziparlamentní setkání výborů s vnitrostátními parlamenty na téma „Uplatňování podmínky dodrţování lidských práv v rozvojové politice“. Jednalo se o první samostatné meziparlamentní zasedání po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, věnované souvislostem mezi lidskými právy a rozvojem. Hlavními tématy, o nichţ poslanci Evropského parlamentu diskutovali se svými protějšky na vnitrostátní úrovni, bylo, zda je podmínka dodrţování lidských práv překáţkou omezování chudoby a jak účinná můţe být v prostředí s větším mnoţstvím dárců. 326 327 Pozorování voleb je vyjádřením úsilí Evropského parlamentu o podporu rozvoje a upevňování demokracie, právního státu a lidských práv. Poslanci Evropského parlamentu se účastní volebních pozorovatelských misí Evropské unie, či mezinárodních volebních pozorovatelských misí. Ve druhém případě se delegace Evropského parlamentu účastní v rámci této mise a koordinuje svou činnost s Úřadem pro demokratické instituce a lidská práva OBSE a s parlamentními shromáţděními Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, s Radou Evropy a se Severoatlantickou aliancí. Za celkovou organizaci činností Evropského parlamentu souvisejících se sledováním průběhu voleb odpovídá skupina Evropského parlamentu pro koordinaci voleb. V roce 2011 tato skupina poprvé poskytovala poradenství vysoké představitelce a místopředsedkyni Komise Catherine Ashtonové v oblasti stanovování a plánování volebních pozorovatelských misí EU. Významnou úlohou skupiny pro koordinaci voleb bylo rovněţ jmenování hlavních pozorovatelů v rámci volebních pozorovatelských misí EU z řad poslanců Evropského parlamentu. Evropský parlament se v roce 2011 zúčastnil těchto volebních pozorovatelských misí: 328 Kosovo parlamentní (opakování ve třech 9.1.2011 městech) Súdán referendum v jiţní části 9-17.1.2011 Čad parlamentní 13.2.2011 Uganda všeobecné 18.2.2011 Nigérie prezidentské 16.4.2011 Peru prezidentské 5.6.2011 Zambie všeobecné 20.9.2011 Tunisko ústavodárné shromáţdění 23.10.2011 Kyrgyzstán prezidentské 30.10.2011 Nikaragua všeobecné 6.11.2011 Demokratická republika Kongo prezidentské 28.11.2011 Kromě toho se Evropský parlament rozhodl, ţe vzhledem k významu místních voleb, které se konaly v Albánii v květnu roku 2011, výjimečně vyšle ad hoc delegaci, která by sledovala volební proces v průběhu konání voleb. 329 Parlamenty jsou základními prvky fungující demokracie a právě v rámci demokratických reţimů existuje největší pravděpodobnost, ţe lidská práva budou dodrţována a aktivně obhajována. V rámci Evropského parlamentu působí Úřad pro podporu parlamentní demokracie, jehoţ cílem je poskytovat podporu při rozvoji parlamentního systému v nových a vznikajících demokratických reţimech. Příjemci pomoci od tohoto úřadu jsou zákonodárné instituce ve třetích zemích, jejich členové a úředníci. Úřad nabízí budování institucionální kapacity, programy podpory přizpůsobené potřebám, podporu od protějšků v obdobné funkci a sdílení zkušeností a činnost navazující na volební pozorovatelské mise s cílem rozšířit podporu na demokratizaci celého volebního cyklu. V roce 2011 Úřad pro podporu parlamentní demokracie uspořádal návštěvu velké skupiny egyptských politických aktivistů, zastupujících široké spektrum politických stran, skupin a prezidentských kandidátů, v Evropském parlamentu. Mezi partnery stipendijního programu „Demokracie“ v rámci tohoto úřadu patří parlamentní shromáţdění států Společného jihoamerického trhu (MERCOSUR) a Středoamerického parlamentu a parlamentů Chile (poslanecká sněmovna), Arménie, Ghany, Mauretánie a Toga. Úřad podpořil parlamentní fórum Společenství demokratických zemí aktivním poradenstvím, uspořádáním zasedání v Bruselu a prostřednictvím účasti na zasedáních fóra konaných v Tbilisi, Vilniusu a Washingtonu. V roce 2011 také společně s Národním demokratickým institutem pro mezinárodní věci uspořádal zasedání transatlantického dialogu na vysoké úrovni, věnované otázce posilování spolupráce při podpoře demokracie. S cílem dosáhnout lepší součinnosti a soudrţnosti v práci různých výborů a oddělení Evropského parlamentu zabývajících se oblastí lidských práv zasedala v průběhu roku pravidelně pracovní skupina pro politiku EU v oblasti lidských práv, sloţená z pracovníků různých oddělení v rámci Evropského parlamentu. 330 Potřeba a přání dále posilovat činnost Evropského parlamentu v oblasti lidských práv a podpory demokracie vedly k vytvoření nového ředitelství pro podporu demokracie v rámci Generálního ředitelství Evropského parlamentu pro vnější politiky, které zahájí svou činnost na začátku roku 2012. 7. SEZNAM ZKRATEK AA AFCO AFET AMISOM APRM ASEAN ASEM ATP AU BICI BiH CAT CBSS CEDAW CEDEAO CEDEF CENIT Association Agreement Constitutional Affairs Committee Committee on Foreign Affairs African Union Mission in Somalia African Peer Review Mechanism Association of Southeast Asian Nations Asia-Europe Meeting Anti-Terrorism Proclamation African Union Independent Commission of Inquiry Bosnia and Herzegovina Convention against Torture Country-Based Support Schemes under the EIDHR Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination against Women convention internationale sur l’élimination de toutes les formes de discrimination à l’égard des femmes national Electoral Commission 331 CEPOL CFSP CHT CICIG CoE COHOM COREPER CPT CRPD CSDP CSO CSR CSW CVJR DAS DCFTA DCI DCI DDPA DEVE DPRK DRC DROI EA EaP EASO EC Common Foreign Security Policy Chittagong Hill Tracts International Commission Against Impunity in Guatemala Council of Europe Council Human Rights Working Group Committee for the Prevention of Torture UN Convention on the Rights of Persons with Disabilities Common Security and Defence Policy Civil Society Organisation Corporate Social Responsibility Commission on the Status of Women Truth, Justice and Reconciliation Commission Departamento Administrativo de Seguridad Deep and Comprehensive Free Trade Area Development Cooperation Instrument Dialogues Facility Fund Durban Declaration and Programme of Action Committee on Development Democratic People’s Republic of Korea Democratic Republic of Congo Human Rights Subcommittee of the European Parliament Electoral assistance Eastern Partnership European Asylum Support Office European Commission 332 ECCC ECCC ECG ECG ECHR ECRI EDF EED EEM EIB EIDHR EMB EMRIP ENI ENP ENPI EOM EP EPJUST EU MS EUD EUJUST LEX EUMM EUPM EUPOL Extraordinary Chambers in the Courts of Cambodia Extraordinary Chambers in the Court of Cambodia Election Coordination Group Election Coordination Group European Convention on Human Rights European Commission against Racism and Intolerance European Development Fund European Endowment for Democracy Election expert missions European Investment Bank European Initiative for Democracy and Human Rights electoral management bodies Expert Mechanism on the Rights of Indigenous Peoples European Neighbourhood Instrument European Neighbourhood Policy European Neighbourhood and Partnership Instrument Election observation missions European Parliament EU-Philippines Justice Support Programme EU Member States EU Delegation Integrated Rule of Law Mission for Iraq EU Monitoring Mission EU Police Mission European Union Police Mission in Afghanistan 333 EUPOL COPPS EURA EUREMA EURODAC EUROJUST EUROPOL EUSR EUTM FAC FED FEMM FfGE FICs FIDH FoE FoRB FRONTEX FYROM GAMM GCC GCTF European Union Police Mission for the Palestinian Territories EU Readmission Agreement EU Relocation from Malta system for comparing fingerprints of asylum seekers and some categories of illegal immigrants European Union's Judicial Cooperation Unit law enforcement agency of the European Union EU Special Representative European Union military mission to contribute to the training of security forces Foreign Affairs Council Fonds européen de développement Women's Rights and Gender Equality Committee Financing for Gender Equality Forum Island Countries Fédération internationale des ligues des droits de l'Homme freedom of expression freedom of thought, conscience and religion or belief EU Agency promoting, coordinating and developing European border management Former Yugoslav Republic of Macedonia Global Approach to Migration and Mobility Gulf Cooperation Council Global Counter-Terrorism Forum 334 GNU GoE GRULAC GSP HIV HOMs HR HR VP HRC HRDO HRDs ICC ICCPR ICERD ICHR ICT ICTY IDPs IHL ILO Government of National Unity Government of Ethiopia UN Group of Latin America and Caribbean Countries EU's Generalised System of Preferences Human immunodeficiency virus EU Heads of Missions High Representative High Representative Vice-President UN Human Rights Council Human Rights Defender's Office Human Rights Defenders International Criminal Court International Covenant on Civil and Political Rights International Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination Independent Commission for Human Rights information and communication technology International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia Internally Displaced Persons international humanitarian law International Labour Organisation 335 IMT INEC INGO INTA IPA ISAF ITC-ILO JA JURI JWF LAS LGBT LGBTI LIBE MDG MENA MEP MERCOSUR MFF NDC NDI International Monitoring Team Independent National Electoral Committee International nongovernmental organisation Committee on International Trade Instrument for Pre-Accession Assistance International Security Assistance Force International Training Centre of the ILO Council Joint Actions Legal Affairs Committee Angola-EU Joint Way Forward League of Arab States Lesbian, Gay, Bisexual and Transgender Lesbian, Gay, Bisexual, Transgender and Intersex Committee on Civil Liberties, Justice and Home Affairs Millennium Development Goals Middle East and North Africa Member of the European Parliament Common Market of the South Multiannual Financial Framework National Dialogue Committee National Democratic Institute for International Affair 336 NGO NSA NSF NSS NTC OAS ODIHR OECD OFA OHCHR OIC OMCT OPCAT OPPD oPt OSCE OSCE OSCE PA Nongovernmental organisation Non-State Actors Somali National Security Forces National Security Service National Transitional Council Organisation of American States Office for Democratic Institutions and Human Rights Organisation for Economic Cooperation and Development Ohrid Framework Agreement United Nations High Commissioner for Human Rights Organisation of Islamic Cooperation Organisation Mondiale Contre la Torture Optional Protocol to the Convention against Torture Office for the Promotion of Parliamentary Democracy Occupied Palestinian Territory Organisation for Security and Cooperation in Europe Organisation for Security and Cooperation in Europe Parliamentary Assemblies of the Organisation for Security and Cooperation in Europe 337 PA PACE PARLACEN PCA PCA PCNA PDO PMSC PSWG RCCR RTG SAA SADC SAF SAP SPLA SPRING SPT SRT TAIEX TDCA TIPNIS US UAE UfM UN UNAMA Palestinian Authority Parliamentary Assembly of the Council of Europe Parlamento Centroamericano Partnership and Cooperation Agreement Partnership and Cooperation Agreement Post-Crisis Needs Assessment Public Defenders Office private military and security companies Peace Support Working Group Royal Committee on Constitutional Review Royal Thai Government Stabilisation and Association Agreement Southern African Development Community Sudan Armed Forces Stabilisation and Association Process Sudan People's Liberation Army Support to Partnership, Reform and Inclusive Growth Programme UN Subcommittee on Prevention of Torture Special Rapporteur on Torture Technical Assistance and Information Exchange Instrument Trade Cooperation and Development Agreements Territorio Indigena Parque Natural Isiboro Sécure United States of America United Arab Emirates Union for the Mediterranean United Nations United Nations Assistance Mission in Afghanistan 338 UNAMID UNCAT UNDP UNESCO UNGA UNGP UNHCR UNICEF UNMIS UNSCR UPR USA USICVR WCAR United Nations-African Union Mission in Darfur United Nations Convention against Torture United Nations Development Programme United Nations Educational, Scientific and Cultural Organisation United Nations General Assembly United Nations Guiding Principle UN Refugee Agency United Nations Children's Fund United Nations Missions in Sudan United Nations Security Council Resolution Universal Periodic Review United States of America Unidad de segiumiento a las recomendaciones de la Comisión Verdad y Reconciliación World Conference against Racism, Racial Discrimination, Xenophobia and Related Intolerance 339 ANNEX 1 - PLEDGES MADE TO THE 31ST INTERNATIONAL CONFERENCE OF THE RED CROSS AND RED CRESCENT, GENEVA, 28 NOVEMBER TO 1 DECEMBER 2011. For the years 2012-2015, we, the European Union and its Member States (Austria, Belgium, Bulgaria, Cyprus, Czech Republic, Denmark, Estonia, Finland, France, Germany, Greece, Hungary, Ireland, Italy, Latvia, Lithuania, Luxembourg, Malta, Netherlands, Poland, Portugal, Romania, Slovakia, Slovenia, Spain, Sweden, United Kingdom), hereby pledge: 1. Missing persons The EU and its Member States are concerned by the enforced disappearance of persons during armed conflicts and by the profound humanitarian consequences borne by families of missing persons in these circumstances. The EU Member States therefore pledge: – to consider ratifying the 2006 Convention for the Protection of All Persons from Enforced Disappearance; – to consider adopting other measures aiming at avoiding enforced disappearances, such as those included in the model law suggested by the ICRC; – to support mechanisms to investigate effectively and resolve the cases of missing persons in several regions of the world; – to encourage processes acknowledging the rights and needs of families of missing persons and aiming at adjusting national legislation and programmes to meet these needs. 340 2. International Criminal Court The EU and its Member States consider that those who have committed serious crimes of concern to the international community, including war crimes, crimes against humanity or the crime of genocide should be brought to justice. In line with their efforts to fight impunity, the EU and its Member States pledge: – to continue to promote the universality and preserve the integrity of the Rome Statute; – to include the fight against impunity for the most serious crimes of international concern as one of the shared values of the EU and its partners through the insertion of provisions concerning the ICC and international justice into EU agreements with third parties; – to continue their support to the Court, civil society and to third States interested in receiving assistance in order to become party to the Rome Statute or to implement it; 3. International Humanitarian Law Instruments The EU and its Member States are convinced that national implementation and enforcement of international humanitarian law and other relevant legal instruments which have an impact on international humanitarian law are of great importance and fall under States' responsibilities. In line with the EU Guidelines on promoting compliance with International Humanitarian Law, the EU Member States pledge: – 341 to work towards further participation in the principal international humanitarian law instruments and other relevant legal instruments which have an impact on international humanitarian law by considering ratification of the following instruments to which they are not yet all party, namely: Additional Protocol III to the Geneva Conventions; The Hague Convention for the Protection of Cultural Property in the Event of Armed Conflict and its First and Second Protocols; The Optional Protocol to the UN Convention on the Rights of the Child on the involvement of children in armed conflict; The Ottawa Convention on the Prohibition of the Use, Stockpiling, Production and Transfer of Anti-Personnel Mines; Protocol II, as amended on 3 May 1996, and Protocol V to the 1980 Convention on Prohibitions or Restrictions on the Use of Certain Conventional Weapons which May Be Deemed to Be Excessively Injurious or to Have Indiscriminate Effects; The Convention on the prohibition of military use of environmental modification techniques. In order to improve implementation of international humanitarian law at the national level the EU and its Member States pledge: – to support States in their efforts to adopt relevant national legislation pertinent to their international humanitarian law obligations; – to support the existing international humanitarian law mechanisms and to envisage, if deemed relevant, making use of the services of the International Humanitarian Fact-Finding Commission constituted under Article 90 of Additional Protocol I. 342 4. Promotion and dissemination of international humanitarian law The EU and its Member States underline that proper training in, and dissemination of, international humanitarian law is required to ensure better compliance with international humanitarian law in time of armed conflict. In line with the EU Guidelines on promoting compliance with International Humanitarian Law and the 2007 European Consensus on Humanitarian Aid, the EU and its Member States pledge: – to pursue their efforts in promoting dissemination and training in international humanitarian law in third countries, including in peacetime, in particular to national authorities, armed non-state actors and humanitarian actors. The EU Member States pledge: – to continue their efforts in promoting dissemination and training in international humanitarian law inside the EU, in particular to military and civilian personnel, involved in crisis management operations. 5. Fundamental Procedural and other Guarantees The EU and its Member States reaffirm their determination to respect fundamental procedural guarantees for all persons detained in relation to an armed conflict as enshrined in the applicable rules of international humanitarian law and/or international human rights law. The EU and its Member States therefore pledge to promote respect of fundamental procedural guarantees through a wide range of measures including: – Training for staff participating in EU military and civilian crisis management 343 operations in fundamental procedural guarantees. 344 – Endeavouring to ensure implementation of those standards by third parties involved in EU operations. – Supporting dissemination and training sessions on implementation of fundamental procedural guarantees. – Recalling the importance of respecting fundamental procedural guarantees in dialogue with other States. 6. Anti-Personnel Landmines, Cluster Munitions, Improvised Explosive Devices and Explosive Remnants of War The EU and its Member States are concerned by the threats posed by anti-personnel landmines, cluster munitions, improvised explosive devices and explosive remnants of war. The EU Member States therefore pledge: – to advocate as appropriate in support of international instruments seeking to address humanitarian hazards of explosive remnants of war, cluster munitions, improvised explosive devices and antipersonnel landmines; – to encourage as appropriate States Parties to the Anti-Personnel Mine Ban Convention and the Convention on Cluster Munitions to make timely reports in accordance with the relevant provisions of these treaties. 345 Joint pledge by EU Member States and National Red Cross Societies 1 Strengthening international humanitarian law through the adoption of an effective Arms Trade Treaty The European Union Member States and their National Red Cross Societies, noting the utility of the 2008 EU Common Position defining common rules governing the control of exports of military technology and equipment and related EU instruments, are concerned that the widespread availability of weapons facilitates violations of international humanitarian law, and hampers the provision of assistance to victims of armed conflict, and are convinced of the relevance of promoting and further strengthening the regulatory framework governing transfers of conventional arms. In line with the updated EU Guidelines on promoting compliance with International Humanitarian Law and the relevant Council Conclusions, the European Union Member States, with support from their respective National Red Cross Societies, therefore pledge: – to engage in an exchange of information, to the extent considered appropriate and pertinent by the European Union Member States, on the negotiation in 2012 of a strong and robust Arms Trade Treaty with the highest possible legally binding standards which would prevent conventional weapons from being used to violate international humanitarian law. 346 PŘÍLOHA 2 – USNESENÍ O LIDSKÝCH PRÁVECH V ROCE 2011 Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 – naléhavá rozprava či usnesení Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110 odst. 2 – usnesení o prohlášeních Jednací řád Evropského parlamentu, EP 48 – postup při vlastním podnětu 1. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. ledna 2011 o Pákistánu, a zejména o vraţdě guvernéra Salmána Tasíra 2011/2522(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 2. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. ledna 2011 o Íránu – případ Nasrín Sotúdeové 2011/2524(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 3. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. ledna 2011 o situaci na Haiti rok po zemětřesení: humanitární pomoc a obnova 2010/3018(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 4. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. ledna 2011 o situaci křesťanů v souvislosti se svobodou náboţenského vyznání 2011/2521(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 347 5. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. ledna 2011 o Brazílii: vydání Cesareho Battistiho 2011/2523(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 6. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. ledna 2011 o situaci v Bělorusku 2011/2514(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 7. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2011 o Jemenu: pronásledování mladistvých delikventů, konkrétně případ Muhammada Táhira Thabeta Samúma 2011/2572(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 8. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2011 o střetech na hranicích mezi Thajskem a Kambodţou 2011/2571(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 9. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2011 o Ugandě: zavraţdění Davida Kata 2011/2573(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 10. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2011 o právním státě v Rusku 2011/2515(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 348 11. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2011 o situaci v Egyptě 2011/2555(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 12. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o prioritách 16. zasedání Rady OSN pro lidská práva a o hodnocení v roce 2011 2011/2570(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 13. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o Pákistánu, konkrétně o vraţdě guvernéra Šahbáze Bhátího 2011/2612(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 14. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o zemích jiţního sousedství a především Libyi 2011/2616(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 15. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o situaci a kulturním dědictví v Kašgaru (Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang, Čína) 2011/2614(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 16. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o postoji EU k Íránu 2010/2050(INI) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 48 349 17. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o Bělorusku (zejména o případech Alese Michaleviče a Natalie Radinové) 2011/2613(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 18. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. dubna 2011 o Zimbabwe 2011/2658(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 19. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. dubna 2011 o zákazu voleb do tibetské exilové vlády v Nepálu 2011/2657(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 20. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. dubna 2011 o situaci v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu 2011/2645(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 21. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. dubna 2011 o situaci v Pobřeţí slonoviny 2011/2656(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 22. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. dubna 2011 o případu umělce Aj Wej-weje 2011/2664(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 23. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. května 2011 o situaci na Srí Lance 2011/2684(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 350 24. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. května 2011 o Bělorusku 2011/2686(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 25. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. května 2011 o Ázerbájdţánu 2011/2685(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 26. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. června 2011 o Ukrajině: případy Julije Tymošenkové a dalších členů bývalé vlády 2011/2714(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 27. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. června 2011 o Súdánu a Jiţním Súdánu: situace po referendu konaném v roce 2011 2011/2717(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 28. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. června 2011 o summitu EU– Rusko 2011/2716(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 29. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. června 2011 o situaci na Madagaskaru 2011/2712(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 30. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 9 června 2011 o Guantánamu: nadcházející rozhodnutí o trestu smrti 2011/2713(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 351 31. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. července 2011 o situaci v Sýrii, Jemenu a Bahrajnu v souvislosti se situací v arabském světě a severní Africe 2011/2756(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 32. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. července 2011 o přípravách na volby do ruské Státní dumy v prosinci 2011 2011/2752(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 33. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. července 2011 o Indonésii: útoky proti menšinám 2011/2748(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 34. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. července 2011 o Indii, konkrétně o rozsudku trestu smrti pro Davindera Pala Singha 2011/2749(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 35. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. července 2011 o Demokratické republice Kongo a hromadném znásilňování v provincii Jiţní Kivu 2011/2747(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 36. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. září 2011 o Súdánu: situaci v Jiţním Kordofánu a vypuknutí bojů ve státě Modrý Nil 2011/2806(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 352 37. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15.09.11 o situaci v Sýrii 2011/2812(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 38. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. září 2011 o situaci v Libyi 2011/2811(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 39. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. září 2011 o Eritreji: případ Dawita Isaaka 2011/2807(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 40. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. září 2011 o hladomoru ve východní Africe 2011/2814(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 41. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. září 2011 o Bělorusku: zatčení zastánce lidských práv Alese Bjaljackého 2011/2805(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 42. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. září 2011 o situaci v Palestině 2011/2828(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 43. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. září 2011 o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě v OSN 2011/2821(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 353 44. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2011 o Tibetu, zejména o sebeobětování mnišek a mnichů 2011/2874(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 45. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2011 o situaci v Egyptě a Sýrii, zejména s ohledem na křesťanská společenství 2011/2881(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 46. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2011 o Bahrajnu 2011/2875(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 47. usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o Egyptě, zejména o situaci bloggera Aláy Abd al-Fattáha 2011/2909(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 48. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. listopadu 2011 o Íránu – nedávné případy porušování lidských práv 2011/2908(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 49. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. listopadu 2011 o podpoře EU Mezinárodnímu trestnímu soudu: čelit problémům a překonávat potíţe 2011/2109(INI) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 48 354 50. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. prosince 2011 o Tunisku: případ Zakaríji Búghiry 2011/2947(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 51. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. prosince 2011 o postavení ţen v Afghánistánu a Pákistánu 2011/2946(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 52. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. prosince 2011 o Ázerbájdţánu, zejména o případu Rafiqa Tagiho 2011/2945(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 122 53. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. prosince 2011 o situaci v Sýrii 2011/2880(RSP) Jednací řád Evropského parlamentu, EP 110, odst. 2 355
