Stáhnout v PDF

economix
M A G AZ Í N
PRO
STUDENTY
VŠE
K V Ě TE N
2 0 0 8
ČÍ S L O 3
ZD AR M A
Pavel Bém
na střeše světa
/ str. 18
Michal Gregorini
dekomunizace
/ str. 10
Dekomunizace:
Karel Schwarzenberg
exkluzivně pro Economix
Jason Mraz
americký zpěvák
s českými kořeny / str. 16
/ str. 12
Martin Roman
reportáž z besedy KMM
/ str. 17
BEZPEČNOST PŘED VŠE UBYTOVACÍ STIPENDIUM RB OČIMA STUDENTŮ
2
obsah
Editorial
economix
– 3 / 2008
Milé studentky, milí studenti!
Školní rok 2007/2008 je téměř za
námi. A utekl zatraceně rychle. Navíc
nejsem sám, komu se zároveň chýlí ke
konci krásná léta studentská. Celých
těch pět let na VŠE mi uteklo snad ještě
rychleji, než bych byl čekal. Ale o semestr si studia ještě prodloužím.
Můj loňský vstup do Economixu připomínal nástup do rozjetého vlaku, do
velmi dobře zavedeného časopisu. Tehdy jsem střídal Tatianu Veščičíkovou,
která celý projekt Economixu započala a jeho šéfredaktorkou byla
až do minulého léta. Dokázala neuvěřitelné: zatopit pod kotlem
a plnou parou vpřed rozjet už tak dost rizikový podnik. Do čehož
bych se já nikdy nepustil. Leč coby roční „přikladač pod kotel“
jsem se snažil, a tak doufám, že se (nejen) Táně moje roční práce líbila. Zároveň bych ale ten „její“ časopis rád předal někomu
dalšímu.
Práce pro Economix mi mnohé přinesla. Vždycky jsem si myslel, že editorialy nikdo nikdy nečte, nepočítám-li svoji babičku
z Duban, které Economix průběžně vozím. Když vyšel v září 2007
můj první, potkal jsem ve výtahu na koleji jednu společensky dosti
znavenou slečnu. Bydlím až v osmém patře a cesta chvilku trvá.
Divně si mě prohlížela a pak se s tajuplným výrazem v oku a dramatickým hlasem (ale možná jen opileckou artikulací) zeptala,
zda jsem to já. Přiznal jsem, že ano. Nato mi slečna oznámila, že
tušila, že jsem to já, ten divnej s růžovou bundou. Ano, mám růžovou bundu. A tak jsem se stal slavným.
Moje editorialy nikdy nebyly tak vtipné jako ty od Báry Nesvadbové z Harper’s Bazaaru (asi nemám tak veselé bývalé jako
Bára). Moje editorialy nikdy nebyly vážné a tak moc k zamyšlení,
tak jako je píše Graydon Carter z americké verze Vanity Fair. Přesto jsem si s nimi vždy vyhrál a vždy mi nějakou tu chvilku trvalo,
než jsem nový editorial napsal.
V aktuálním Economixu bych vám rád představil dvě zajímavé
osobnosti a tak trochu i své kamarády. Prvním je Michal Gregorini, výborný grafik, designér a zároveň člen občanského sdružení Dekomunizace. Jejich protikomunistická trička se za těch pár
let stala již legendárními. Michalovi se podařil husarský kousek:
obléknout do antikomunistického trička i největšího elegána současné vlády – Karla Schwarzenberga. Fotografie pana ministra
v protikomunistickém tričku najdete exkluzivně jen v Economixu!
Druhým je Jason Mraz. Jason je výborným hudebníkem, který
zatím u nás není příliš známý. První interview, které poskytl českým médiím, je právě pro náš časopis. Kdo ho bude chtít slyšet
živě, bude muset v létě vyrazit do Berlína či Mnichova. Více informací o něm najdete na www.mraz.com.
Taky se vám někdy stalo, že míříte do Staré budovy a ten taxikář,
který právě přijíždí směrem od Bulhara, vás chce svézt? Teď nemluvím o jeho novém ritu, ale o jízdě na čerstvém vzduchu, přímo
na čelním skle. V redakci jsme si položili otázku, co by se mohlo
udělat pro vyšší bezpečnost přecházejících studentů. Podařilo se
nám získat názor zastupitele Prahy 3 Matěje Stropnického. Vláďa Štípek popsal, co vše by se dalo udělat pro zvýšení bezpečnosti
studentů VŠE. Pokud se vám návrhy na přesun zastávky či stavbu
prahů libí, určitě nám dejte e-mailem do redakce vědět.
A to je z mé strany vše. Loučím se s vámi a přeji hodně štěstí do
dalších studií a životních peripetií!
Václav Gráf
šéfredaktor
Bezpečnost především / 3
Kauza nepodepsaného diplomu studenta
Richarda Gaža nabrala na obrátkách / 4
Aktuality / 7
Jak je to s proplácením ubytovacího stipendia / 8
Poplatky za studium, úřední úkony a služby
na VŠE / 9
Dekomunizace – rozhovor
s Michalem Gregorinim / 10
Karel Schwarzenberg exkluzivně
pro Economix / 12
Předseda vlády Mirek Topolánek na VŠE
o eurozóně / 13
Certifikáty – němčina, francouzština,
španělština / 14
Na baru s… Mr. A-Z, neboli Jason Mraz / 16
Martin Roman se v práci nechce stereotypně
nudit / 17
Na střeše světa s Pavlem Bémem, rozhovor / 18
Al Gorovi kamarádi Bursík a Brožek na VŠE / 20
Názor: Kapitálové trhy? Dnes lepší čtení
než detektivka... / 21
Rajská budova očima studentů VŠE a ČVUT / 22
Pražský studentský summit 2008 / 24
GMC Euromanager 2007/2008 / 26
Prague Spring – CEMS Pan-European
Skill Seminar / 27
Klub deskových her / 29
Startup roku 2008 / 29
Dvě zlaté pro Ekonom Outdoor / 30
Oddíl orientačního běhu / 30
Školní skialpinistický kurz – aneb lyžovačka
kolem světa / 31
Redakční tipy na výlet / 32
Král Majálesu je z VŠE! / 34
Recenze kavárny: Dan a Dana nad kafem / 34
Recenze filmu Mallrats (Flákači) / 35
Recenze knihy: John Irving
– Dokud tě nenajdu / 35
economix
Šéfredaktor: Václav Gráf Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár Redaktoři: Miroslav Cvrček, Michal Haltuf, Kateřina Imríšková,
Hana Kubovcová, Pavlína Máčalová, Radoslav Peter, Anna Stejkozová,
Jakub Šalek, Vladimír Štípek, Olga Trpáková, Dana Odvodyová, Jaromír Valeš
a další… Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny
Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička. Tisk: Omikron spol. s r. o.
E-mail Economixu: [email protected]
Vydal:
Evidenční číslo:
MK ČR E 17789
3
zpravodajství
Bezpečnost především
SLOVA SE UJÍMÁ
BYROKRACIE
Úřad městské části musí vydat
rozhodnutí a stavba musí být koordinována s Technickou správou komunikací hl. města Prahy, což je pro výstavbu stěžejní
článek. Ke stavbě se musí vyjádřit a souhlasit značné množství
ZÁLEŽÍ NA UMÍS TĚNÍ
PRAHU: KAM S NÍM?
Povolení se však dává většinou jen u škol, nepsaným pravidlem je povolovat prahy spíše u škol s malými dětmi. Jinde
úředníci nad rozhodnutím o výstavbě značně dumají, protože prahy brzdí dopravu, mohou
poškozovat vozidla, zpomalují
průjezd sanitek a hasičů... Běžné jsou i stížnosti lidí žijících
v okolí přechodů se zpomalovacími prahy. Zřetel se bere také
na architektonické souvislosti.
ZAS TÁVKA TRAMVA JÍ
PŘÍMO PŘED ŠKOLOU
Zajímavý by byl přesun nástupních ostrůvků a zastávky
tramvají Husinecká z nynějšího umístění směrem blíž k areálu VŠE. Zastávka by začínala
na křižovatce Seifertovy a Italské ulice. Studenti, kteří nejvíce využívají zastávku, by měli
blíže do školy, ale cesta by pro
ně byla také bezpečnější. Svah
Seifertovy ulice by se za určitých okolností mohl stát nebezpečnou klouzačkou, která ústí
přímo do hroznu lidí shromažďujících se u zastávky. Jde však
o velmi vytíženou komunikaci
a prahy by mohly zdržovat dopravu. Přesun zastávky podporoval v době volby rektora VŠE
děkan Národohospodářské fakulty Jiří Schwarz.
VŠICHNI CHTĚJÍ
PRAHY
Studenti by zpomalovací prahy před vchodem do VŠE na Žižkově spíše uvítali. A to zejména
v místech přechodu k vrátnici vjezdu na parkoviště u No-
Matěj Stropnický
blém, jako spíše problém byrokratický. Když se o výstavbu
zasadí i Matěj Stropnický s vervou, s jakou hraje předáka loupežníků, strašného lesů pána,
z nově zfilmované Máchovy
básně Máj, je zde jistá naděje na
změnu. Jen aby celá záležitost
neskončila v koši poznamenána
zamítavým razítkem nesmlouvavého úředníka, stejně jako
strašný lesů pán z Máje, který skončil na popravčím špalku jasně poznamenán mečem
nesmlouvavého kata. V prvním
případě „zamítnuto“, v druhém
„vyřízeno“. Autor: Vladimír Štípek
– 3 / 2008
Zpomalovací práh patří k prostředkům, které jsou určeny ke
zpomalení jedoucích vozidel
a ochraně přechodů. Jsou to ty
slavné „hrboly“, které vítají
chodci a proklínají řidiči. Existují ale i jiné způsoby, jak přechod zabezpečit, například jej
dostatečně označit. Bezpečnosti
přispěje také dodatečné osvětlení přechodu. Zajímavé jsou i 3D
přechody – využívají optického
klamu: díky použití kombinace tvarů a barev se řidiči zdá, že
před ním „roste“ překážka, která je ale jen namalovaná. Řidič
proto zpomalí.
subjektů, například vlastníci pozemků, vlastníci v zemi umístěných inženýrských sítí (vodovody a kanalizace, energetika,
telekomunikace atd.), hasiči,
Dopravní podnik. Doložit je třeba výpis z katastru nemovitostí, snímky pozemkových map.
Na potenciálního žadatele o výstavbu prahů tedy čeká značné
formulářové a razítkovací martyrium. Pěkné je, že správní poplatek se nevyměřuje, ale ostatní náklady včetně promarněného
času jistě nebudou nulové.
economix
V blízkosti lesů bývají dopravní značky upozorňující na výskyt zvěře, u škol
zase značky „Pozor, děti“.
U Vysoké školy ekonomické v Praze žádná výstraha „Pozor, ekonomové“
není. V tom tkví nebezpečí: roztržitý ekonom vyjde
ze školy, brouzdaje myslí
stále ještě v elastické části poptávky a neuvědomí
si, že je účastníkem dopravního provozu. Pražští
řidiči navíc dbalostí předpisů známi nejsou. Takovým silničním divochům
by bylo nejlepší, v zájmu
ochrany ekonomů, dát
do cesty překážku – zpomalovací práh neboli retardér. Zajímavé by bylo
i zvýšení bezpečnosti přesunem současné zastávky
tramvají Husinecká.
vé budovy. Automobily by při
sjezdu z kopce mohly mít problém s brzděním. Kdyby řidiči
věděli o zpomalovacích prazích,
jeli by pomaleji. Výstavbu podporuje předseda klubu zastupitelů Strany zelených v Praze 3
Matěj Stropnický a podpořit ji je
připraven i rektor VŠE prof. Richard Hindls. Zastupitel Stropnický uvedl: „Jelikož se nejedná o významnou průjezdovou
komunikaci, ale naopak o komunikaci lokální, jde o návrh
velmi rozumný. Zpomalovací
prahy vyjadřují nejen vůli zvýšit
bezpečnost silničního provozu,
ale především zřetelně preferují zájem chodce, což je z hlediska SZ správné. Návrh je možné přednést na výboru územního
rozvoje žižkovského zastupitelstva, o což se zasadíme.“
Uvidíme, co přinese budoucnost. Výstavba zpomalovacích
prahů není ani tak finanční pro-
4
Richard Gažo
economix
– 3 / 2008
V minulém čísle Economixu jsme vás informovali
o kauze, ve které, kromě
studenta Richarda Gaža
a jeho rektorem nepodepsaného bakalářského
diplomu, hrají hlavní roli
rektor Richard Hindls, vedoucí katedry matematiky doc. Miloš Kaňka a vedení Národohospodářské
fakulty v čele s děkanem
Jiřím Schwarzem. Dalšími
protagonisty v této kauze
se však svým prohlášením
stalo osm členů katedry
matematiky (KMAT) a tím
i děkan Fakulty informatiky a statistiky Jan Seger.
Dosud „neznámým“ protagonistou v pozadí této kauzy je však kdosi z členů kolegia F4, který v této kauze
vyvíjí značnou aktivitu.
O ČEM JSME PSALI
MINULE
Student Národohospodářské fakulty Richard Gažo dvakrát neuspěl u zkoušky z matematiky. Vzhledem ke svým
bývalým aktivitám a působení na škole (člen Akademického senátu VŠE, předseda Kolejní a stravovací komise AS
VŠE, člen Pedagogické komise
AS VŠE) se však domnívá, že
jde o záměr vedoucího katedry
matematiky doc. Miloše Kaňky, jehož motivem mělo být to,
že se Gažo zastal některých vyučujících (zejména Miroslavy
Otavové) na KMAT a vstoupil
tak do dodnes trvajícího sporu
mezi vedoucím katedry a těmito vyučujícími. Gažo tato tvrzení opírá i o neobvyklé události
spojené s jeho prvním i druhým
termínem zkoušky, kdy byl nejdříve pozměněn již vyvěšený
kauza
Kauza
nepodepsaného
diplomu studenta
Richarda Gaža
nabrala
na obrátkách
Za studenta Gaža
se postavilo osm členů KMAT
Národohospodářská fakulta
vypověděla FIS VŠE
výuku matematiky
seznam zkoušejících a k nim
přiřazených studentů, v němž
byl Gažo přeřazen ke zkoušení právě k doc. Kaňkovi, který
v daný den vůbec neměl zkoušet, a u druhého termínu, na který byl Gažo zapsán, doc. Kaňka
vyměnil zadání písemné části
zkoušky připravené doc. Jiřím
Henzlerem za varianty, které
sám vypracoval, ačkoli to jinak běžně nedělal. Doc. Kaňka
tato tvrzení považuje za účelová a údajně disponuje oběma
Gažovými písemnými pracemi a svými poznámkami z ústního zkoušení, které podle jeho
slov dopadly velmi špatně. Gažo
kvůli svým pochybnostem o regulérnosti jeho zkoušek požádal
proděkana Národohospodářské
fakulty Ing. Daniela Šťastného, aby pro jeho třetí pokus bakalářské zkoušky z matematiky
byla sestavena nezávislá komise. Vedení Národohospodářské
fakulty žádost posoudilo a pověřilo děkana Jiřího Schwarze, aby takovou komisi jmenoval. To si nelze vysvětlit jinak,
než že vedení Národohospodářské fakulty mělo o regulérnosti
zkoušek tohoto studenta rovněž
pochybnosti. Tříčlenná komise
Gaža vyzkoušela a oznámkovala. Tím student Gažo splnil poslední podmínku pro ukončení
bakalářského studia. Avšak na
základě „stížnosti“ podané na
rektorát od „neznámé“ osoby
s „neznámým“ obsahem, která
se ale tohoto případu týká, rektor do vyřízení této „stížnosti“
odmítá Gažovi podepsat diplom
(za „neznámé“ jsou označeny
skutečnosti, které nám rektor
nemůže sdělit). Gažo to považuje za odvetu za jeho otevřenou
podporu rektorova protikandidáta v posledních rektorských
volbách a za zpochybnění platnosti výsledku této volby pro
údajnou neplatnost mandátu
jednoho z volitelů, tehdejšího
člena AS VŠE Petra Mazoucha.
Ten je v současnosti členem kolegia děkana a tajemníkem pro
studentské záležitosti na F4.
Slovo stížnost je dáno do uvozovek, protože je za tuto „stížnost“
s velkou pravděpodobností považováno oznámení doc. Kaňky podané (na základě dotazu
a žádosti nejmenovaného člena
kolegia děkana F4) na oddělení
kontroly, informací a stížností
VŠE, že student Gažo na KMAT
nesložil zkoušku z matematiky. Toto oznámení řeší vedoucí a současně jediná pracovnice oddělení kontroly RNDr. Iva
Hejdučková, která je přímým
podřízeným rektora a měla šetření ukončit do 30. dubna. Do
uzávěrky Economixu se nám
však nepodařilo zjistit, zda se
tomu tak skutečně stalo nebo
došlo k prodloužení lhůty.
?
NOVÉ UDÁLOS TI
Článek o této kauze zveřejněný v minulém čísle Economixu
vyvolal mnoho různorodých reakcí nejen vedení školy a obou
zúčastněných fakult, ale i jednotlivých vyučujících a studentů. Jedna reakce na tento článek
se však svým významem zásadně liší od všech ostatních a vnáší do celé záležitosti zcela nový
rozměr, protože podporuje tvrzení studenta Richarda Gaža
o neobvyklých událostech spojených s jeho zkouškami z matematiky. Osm vyučujících z katedry matematiky nám totiž na
redakční e-mail zaslalo následující prohlášení:
„Chtěli bychom uvést naše
stanovisko k článku Jste si jistí, že na konci studia dostanete
diplom? uveřejněnému v čísle
2/2008 vašeho magazínu, protože v něm figurují jména některých z nás a jako členů katedry
matematiky se nás uvedené záležitosti týkají. Cítíme jako svoji povinnost se k celé záležitosti
vyjádřit.
Dovolujeme si upozornit, že
článek obsahuje určité nepřesnosti o událostech, které stály
na začátku kauzy, kdy se pan Richard Gažo jako člen Pedagogické komise AS VŠE angažoval
ve věci nedostatečné kapacity
studenty nejvíce vyhledávaných
přednášek z matematiky v akademickém roce 2002/2003. Následná negativní změna struktury rozvrhu se týkala především
paní Miroslavy Otavové.
Zejména však chceme uvést
následující:
Přidělení studentů k jednotlivým zkoušejícím při prvním termínu zkoušky pana Richarda
Gaža probíhalo mimořádným
způsobem, protože standardní
přidělení (které bylo i vyvěšeno)
bylo u studenta Gaža na poslední chvíli zrušeno a on byl přiřazen k doc. RNDr. Miloši Kaňkovi, CSc.
Zadání pro písemnou část
zkoušky vždy zajišť oval,
i v současné době zajišťuje,
doc. RNDr. Jiří Henzler, CSc.
U opravných termínů, kde byl
přihlášen pan Richard Gažo,
zadání mimořádně zpracoval
doc. RNDr. Miloš Kaňka, CSc.
Z těchto důvodů jsme přesvědčeni, že zkouška nebyla vedena
standardním způsobem.
5
kauza
kvalifikaci odebral přednášky
a nahradil je cvičeními: „Přednášky jsem povinen obsazovat
nejprve profesory a docenty.
Odbornými asistenty obsazuji
zbylé přednášky. Paní Batíková, která má doktorské studium
téměř ukončeno, přednáší,“ dodal doc. Kaňka. K prohlášení se
však připojil i doc. Jiří Henzler,
který potřebnou kvalifikaci má
a nikdy se ho netýkala petice, ve
které se v roce 2004 angažoval
student Gažo.
prof. Ing. Richard Hindls, CSc.
prof. Ing. Jan Seger, CSc.
Děkan Fakulty informatiky a statistiky prof. Jan Seger
o problémech na KMAT ví a po
doc. Kaňkovi chce brzké řešení této situace. Pokud jde o studenta Gaža, uvedl následující:
„Musím řešit něco, co se stalo
za mého předchůdce. Z mého
pohledu student Gažo neudělal
první ani druhou zkoušku a má
právo na třetí pokus. Umožním
mu tuto zkoušku udělat v jakémkoli jím zvoleném termínu
a za tím účelem jmenuji komisi.
V této komisi by mohl být například prof. Petr Fiala z katedry
ekonometrie a dva členové katedry matematiky.“
Rektor Richard Hindls
se k prohlášení vyučujících
z KMAT k událostem, které se
staly v době, kdy byl děkanem
Fakulty informatiky a statistiky, nechce vyjadřovat: „Tuto
záležitost musí řešit vedoucí
katedry matematiky, případně
děkan fakulty. Pro šetření stížnosti v souvislosti s formou
absolvování zkoušky z matematiky studenta Gaža je to nerelevantní.“ Na opakovanou
otázku, co je tedy vlastně předmětem údajné stížnosti, kterou její autor označil za úřední
oznámení, uvedl: „Já se v prů-
běhu šetření této záležitosti nemohu, na rozdíl od ostatních,
k čemukoli vyjadřovat. Jsem
vázán zákonem a musím vystupovat naprosto nezávisle. Mým
úkolem je dohlížet na zákonnost.“ Podle našich informací Hindls sdělil dopisem děkanům Schwarzovi a Segerovi,
aby v případu Gažo nepodnikali žádné kroky, a chce to řešit
na kolegiu rektora konaném 20.
května. V té době by mělo být
známo i stanovisko RNDr. Ivy
Hejdučkové z kontrolního oddělení VŠE.
doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc.
Prohlášení děkana Národohospodářské fakulty doc. Jiřího Schwarze svědčí o tom, že
tato věc rozhodně není pouhým
banálním sporem o to, zda Národohospodářská fakulta postupovala při zkoušce z matematiky studenta Gaža v souladu se
zákonem a předpisy školy, ale
že jde o podstatně závažnější spor mezi Národohospodářskou fakultou a Fakultou informatiky a statistiky, zejména pak
s vedoucím KMAT doc. Kaňkou: „Měli jsme důvodné podezření, že student Národohospodářské fakulty VŠE Richard
– 3 / 2008
Z prohlášení vyplývá, že (na
úvazky přepočteno) polovina
vyučujících z KMAT potvrzuje svým svědectvím, že vedoucí
katedry doc. Kaňka vstoupil do
již zveřejněného rozdělení studentů mezi zkoušející při první
zkoušce studenta Gaža a u jeho
druhé zkoušky změnil varianty
pro písemnou část zkoušky. Rovněž z tohoto prohlášení vyplývá, že pokaždé, když se následně Gažo přihlásil k opravnému
termínu zkoušky z matematiky,
doc. Kaňka pozměnil varianty
písemek. Samozřejmě nás zajímalo, zda je to obvyklý postup.
Signatáři tohoto prohlášení tvrdí, že se tak dělo pouze v termínech, na které byl přihlášen
student Gažo, a pro svá tvrzení
mají písemné důkazy. Doc. Kaňka se nám k tomu vyjádřil takto:
„U prvního termínu zkoušky studenta Gaža jsem byl upozorněn
sekretářkou katedry paní Hybšovou nebo Horáčkovou (pozn. redakce: obě již na KMAT nepracují), že si jedna z vyučujících
po písemné části zkoušky vyžádala materiály studenta Gaža
a jeho přidělení k ústní zkoušce (pozn. redakce: student Gažo
byl původně na oficiálním vyvěšeném seznamu napsán ke
zkoušení k RNDr. Haně Hladíkové). Na základě této informace a jistého podezření jsem do
toho vstoupil a pozměnil vyvěšený seznam studentů přidělených k jednotlivým zkoušejícím.
Spolu se studentem Gažem jsem
zkoušel ještě asi tři nebo čtyři
další studenty.“ Na otázku, zda
měl podezření o nějaké nekalosti i v případě oněch ostatních studentů, uvedl, že nikoli. Svůj postup u druhé zkoušky doc. Kaňka
odůvodnil takto: „Měl jsem vážné podezření, že dochází k úniku
informací, a proto jsem změnil
varianty písemných prací.“ Na
otázku, proč měl toto podezření
právě v termínu, na který šel student Gažo, uvedl: „Tento student
měl nadstandardní vztahy s paní
Otavovou, se kterou byl často ví-
dán.“ Student Gažo k tomu uvedl: „Ano, tak jako jiní studenti
jsem se s paní Otavovou skutečně vídal, a to na cvičeních, protože byla mou vyučující, a také
jsem k ní chodil na konzultace.“
Zajímalo nás také, jak se vůbec
doc. Kaňka dozvěděl po dvou
letech, uplynuvších mezi oběma zkouškami studenta Gaža, že
se tento student hlásí ke zkoušce. Doc. Kaňka to vysvětlil takto: „Když jsme zjišťovali, kolik
budeme potřebovat učeben pro
zkoušení studentů, všiml jsem
si jeho jména v seznamu.“ Když
jsem se zeptal, zda pro zajištění
kapacity místností pro zkoušení
není spíše důležitý počet studentů než jejich jména, doc. Kaňka
k tomu dodal: „Seznamy studentů, kteří jdou ke zkoušce, dostávám vždy a všiml jsem si toho
čistě náhodou. Některá jména si
poté, co všechno se stalo, prostě
pamatujete.“
Vzhledem k tomu, že vnitřní problémy na KMAT jsou již
delší dobu ve škole veřejným tajemstvím a katedra je rozdělena
na dva tábory, zajímalo nás, zda
výše uvedené prohlášení vyučujících není jen součástí těchto vnitřních sporů. Signatáři tohoto prohlášení připustili, že
vztahy na KMAT nejsou idylické, a i když si jsou vědomi, že
jejich prohlášení bude v tomto
smyslu mnohými i interpretováno, tak jediným důvodem, proč
toto prohlášení učinili, je to, že
doc. Kaňka pro časopis Economix prohlásil: „Já nejsem na této
věci nijak osobně zainteresován
a je mi to úplně jedno.“ Podle
signatářů prohlášení je to v přímém rozporu s prokazatelným
jednáním doc. Kaňky a už prostě nemohli dál mlčet. Doc. Kaňka rovněž připustil, že problémy
na jeho katedře existují. Uvedl
k tomu: „Podpis některých vyučujících pod tím prohlášením
mě překvapil a neumím si ho
zdůvodnit, u některých vyučujících mě to zas tolik nepřekvapuje.“ Podle doc. Kaňky je příčinou sporů to, že tyto vyučující
dlouhodobě tlačil do zvyšování
kvalifikace a přes jejich neochotu je donutil k zapsání na doktorské studium, které ještě nemají
dokončené a v několika případech s ním mají údajně určité
problémy. Rovněž u paní Otavové bylo příčinou to, že jí právě kvůli neochotě zvyšovat svou
economix
?
Podepsáni členové KMAT:
Mgr. Barbora Batíková,
doc. RNDr. Jiří Henzler, CSc.,
RNDr. Hana Hladíková,
RNDr. Eva Nešverová,
Miroslava Otavová, prom. mat.,
RNDr. Irena Sýkorová,
RNDr. Eva Ulrychová,
Mgr. Eva Valentová“
economix
– 3 / 2008
6
kauza
?
Gažo je dlouhodobě šikanován
vedoucím katedry matematiky
Fakulty informatiky a statistiky
panem doc. Kaňkou. Protože šikanu ze strany examinátora nepovažuji při testování studentů
za tolerovatelnou, musel jsem
jako děkan, tedy osoba odpovědná za akreditované studijní
programy na fakultě, za výběr
vyučujících, za kvalitu a průběh výuky včetně objektivního
a spravedlivého testování studentů, jmenovat komisi pro vyzkoušení studenta Gaža z matematiky.“
Dále se nám podařilo zjistit, že děkan Schwarz vypověděl výuku matematiky na Národohospodářské fakultě katedře
matematiky Fakulty informatiky a statistiky VŠE. K tomu
děkan Schwarz uvedl: „Stalo
se tak poté, co se mi déle než
tři týdny, a to přes urgence, nepodařilo v této záležitosti sejít s panem děkanem Segerem.
Na možnost vypovězení výuky jsem jej upozornil před více
než měsícem na kolegiu rektora VŠE. Výuku jsem vypověděl,
protože nemám záruku, že katedra matematiky FIS VŠE pod
vedením pana doc. Kaňky bude
objektivně a spravedlivě testovat studenty Národohospodářské fakulty VŠE.“
Co výpověď výuky matematiky Národohospodářskou fakultou znamená pro KMAT,
jsme se zeptali vedoucího katedry doc. Kaňky: „Tato skutečnost pro nás bude mít velký dopad. Jde řádově o 16 % studentů
(pozn. redakce: asi 700 studentů ročně), pro které zajišťujeme
výuku matematiky. Znamená
to pro nás pokles výkonů a tím
i úbytek peněz.“ Na otázku, jak
se tento pokles výkonů promítne do pracovních úvazků vyučujících KMAT, uvedl: „Vzhledem k platným pracovním
smlouvám propouštět nebudu.
Možností, jak řešit úbytek peněz, je však hned několik. Pravděpodobně neprodloužím úvazky externistům (pozn. redakce:
na KMAT působí dva externisté), nebo snížím zaměstnancům
pracovní úvazky, případně jim
odeberu osobní ohodnocení.“
Sedmi z osmi signatářů prohlášení ke kauze Gažo skončí
smlouva na dobu určitou k 31.
srpnu 2009.
S TÍŽNOS T
NEEXIS TUJÍCÍ
S TUDENTKY
NA MINIS TERS T VO
ŠKOLS T VÍ
Jako ukázku stylu „boje“ nám
děkan Národohospodářské fakulty doc. Jiří Schwarz poskytl
dopis, který obdržel z legislativního a právního odboru ministerstva školství, jehož součástí
je anonymní stížnost studentky
NF VŠE na postup její fakulty v případu Gažo. Stížnost má
toto znění:
„Vážení, jsem studentkou 2.
semestru navazujícího magisterského studia Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. Ráda bych se
vás dotázala na vaše stanovisko a upozornila vás na aktuální problém, který se na naší škole řeší.
Každý student v bakalářském programu musí absolvovat během studia několik
bakalářských zkoušek z předmětů tzv. celoškolského základu, jako např. účetnictví, matematika, ekonomie atd. Každou
zkoušku studenti vykonávají na příslušné katedře, která
jednotlivé předměty vyučuje
(účetnictví na katedře účetnictví, matematiku na katedře matematiky atd.).
Osobně jsem měla drobné problémy se zkouškou z matematiky,
podobně jako řada jiných studentů, ale systém nám byl takto
prezentován a domnívala jsem
se, že jsme na tom všichni stejně.
Jako nestandardní tedy považuji
postup vedení naší fakulty, které
u jednoho studenta (který měl se
zkouškou z matematiky v minulosti problémy) ustavilo zvláštní
komisi, složenou z přednášejících vlastní fakulty mimo katedru matematiky.
Domnívám se, že došlo k porušení podmínek, které, jak jsem
se již zmínila, měly platit pro
všechny studenty stejně. Tuto situaci považuji (a podle reakcí
ostatních studentů nejenom já)
za velmi alarmující. Znamená to
tedy, že když budu mít dostatečné ,známosti‛, pak mi bude sestavena jakákoli komise, která
mě vyzkouší, z čeho zrovna budu
chtít? Domnívám se také, že toto
není zrovna dobrou vizitkou VŠE
a může ji to silně poškodit.
Žádám vás tedy o nějakou reakci, která by v budoucnu těm-
to ,trapným‛ situacím předešla
a zabránila znevažování jména
školy.
Předem vám děkuji za snahu
problém řešit. S pozdravem
Jana N., studentka 5. fakulty VŠE
Z osobních důvodů nemohu uvést celé jméno, protože se
obávám, že by to v této situaci
znamenalo ohrožení mého studia.“ (pozn. redakce: text stížnosti studentky byl pro otištění editorem uveden do souladu
s pravidly českého pravopisu).
Podle sdělení děkana Schwarze v uvedeném semestru studentka jménem Jana a současně s příjmením začínajícím na N
neexistuje. Zajímavostí na této
stížnosti je i to, že byla na ministerstvo školství doručena 9.
dubna, tedy dva dny předtím,
než byla tato kauza poprvé publikována v internetové verzi magazínu Economix. Je záhadou,
jak se daná studentka o této kauze vůbec dozvěděla a co ji přimělo si stěžovat až na ministerstvu? Studentku Janu N., pokud
skutečně existuje, vyzývám, aby
se mi ozvala na můj redakční email. Rád bych s ní udělal krátký rozhovor pro další číslo Economixu. Zaručuji jí naprostou
anonymitu.
PŘÍLIŠ MNOHO
ZVLÁŠTNÍCH
OKOLNOS TÍ
A NEZODPOVĚZENÝCH
OTÁZEK
Kauza Gažo nám tedy pěkně nabírá na obrátkách a čím
dál tím víc je jasné, že na naší
akademické půdě je něco pořádně shnilého. Ze zjištěných skutečností a z rozhovorů s mnoha
zainteresovanými osobami v této kauze jasně vyplývá, že bude
mít zásadní vliv na další fungování naší školy. Je evidentní, že
student Gažo někomu z kolegia děkana Fakulty informatiky a statistiky leží pořádně v žaludku. Tato osoba totiž zjistila,
že student Gažo je na internetovém seznamu promujících studentů, tato osoba zkoumala, zda
Gažo vůbec absolvoval zkoušku
z matematiky na KMAT, a tato
osoba také požádala vedoucího
KMAT, aby oznámil kontrolnímu oddělení VŠE skutečnost, že
Gažo tuto zkoušku u nich neabsolvoval. Že bychom byli takto
usilovně kontrolováni všichni?
Kdo je tou osobou a jaký je motiv jejího počínání? Jsou události, které se odehrály při zkouškách z matematiky studenta
Gaža, obvyklé? Je standardní, že když má vedoucí katedry
pochybnosti o úniku informací (tedy poskytnutí znění zadání písemek) svými zaměstnanci,
neřeší to razantními opatřeními (i personálními), ale změnou
variant písemných prací, a to
čistě náhodou jen v termínech,
kdy má mít zkoušku konkrétní
student? Je obvyklé, že polovina vyučujících z nějaké katedry
zveřejní tak zásadní prohlášení
o nestandardnosti postupu při
zkoušce konkrétního studenta?
Je obvyklé, že na základě tvrzení nějakého studenta o pochybnostech při jeho zkoušení sestaví děkan fakulty komisi, která
ho vyzkouší z nějakého předmětu, který obvykle zkouší katedra
z jiné fakulty? Tedy pokud nemá
důvodné podezření z jeho šikany? Je čistou shodou okolností,
že když se kontrolnímu oddělení VŠE nepodaří do řešení této
záležitosti zapojit ministerstvo
školství, objeví se na tomtéž ministerstvu anonymní dopis údajné studentky, která má vážnou
obavu o pověst své školy kvůli
postupu své fakulty, při kterém
její spolužák dostal známku
z matematiky od nějaké komise? Stačila jí k tomu, aby napsala svou stížnost až na ministerstvo, neověřená informace, na
jejímž základě jsme se o kauzu začali zajímat v Economixu,
nebo měla zvláštní přístup k podrobnostem? Od koho a proč?
Jde vůbec ještě o studenta Gaža
a přezkum zákonnosti postupu
při jeho komisionálním zkoušení, nebo je to jen součást pokračování dlouhodobého boje mezi
rektorátem a Národohospodářskou fakultou a student Gažo se
prostě hodí jen jako záminka?
Je to až příliš mnoho závažných a dosud nezodpovězených
otázek a bylo by pro nás všechny velmi zajímavé zjistit na ně
odpovědi (kdo ví, jestli k tomu
vůbec někdy dojde). Kauzou se
budeme nadále zabývat. Uvidíme, třeba bude po prázdninách
vše vyřešeno a zjistíme, že se
vlastně vůbec nic nestalo a že
jde jen o hluboké nedorozumění... a pohádky je konec:-)
Autor:
[email protected]
7
aktuality
VŠE UDĚLILA
ČES TNÝ DOK TORÁT
W. A . NISKANENOVI
VŠE v Praze
udělila čestný titul doctor oeconomiae honoris
causa jednomu
z nejvýznamnějších současných amerických ekonomů Williamu A. Niskanenovi. Slavnostní předání se uskutečnilo
7. května v Nové aule VŠE za
přítomnosti řady významných
hostů. Niskanen při té příležitosti přednesl svou přednášku
na téma Autocratic, Democratic,
and Optimal Government.
Niskanena pozval do České republiky Liberální institut,
aby o den dříve v rámci Výroční přednášky Liberálního institutu pronesl svou přednášku
na téma Vládní regulace a jejich důsledky a převzal Výroční cenu Liberálního institutu
za přínos k rozvoji liberálního myšlení a naplňování idejí
svobody, soukromého vlastnictví, konkurence a vlády zákona
v praxi.
MARKÉTA ŤOKOVÁ
BYLA ZVOLENA
VICEPREZIDENTKOU
ESN INTERNATIONAL
Členka studentské organizace ESN VŠE
Praha - Buddy
System Markéta Ťoková byla
zvolena během
výročního zasedání ESN Inter-
national v Besançonu na druhou nejvyšší pozici v rámci mezinárodní organizace ESN. Jde
o velký úspěch nejen pro Buddy
System, ale i pro všechny české
sekce, protože je to poprvé, co
se členem International Boardu ESN stal někdo z České republiky. Za hlavní cíle Markéta pokládá posílení viditelnosti
a image ESN, zajištění finanční stability a dlouhodobějších
sponzorů nebo podporu lokálních sekcí v zapojování do mezinárodních aktivit.
NOVÝ ŘEDITEL
PROGRAMU CEMS
NA VŠE
K 1. květnu
jmenoval rektor VŠE v Praze prof. Richard
Hindls akademickým ředitelem programu CEMS doc. Jiřího Hnilicu
z Fakulty podnikohospodářské.
Hnilica tak odpovídá na VŠE za
realizaci společného navazujícího magisterského studijního
programu 17 prestižních evropských škol.
MIMOSEMES TRÁLNÍ
KURZ
Mimosemestrální kurz v angličtině Spolupráce v oblasti
spravedlnosti a vnitřních věcí
EU se uskuteční 26.-29. května, vždy od 9.00 do 12.30 a od
14.30 do 18.00 v RB 338. Přednášet bude JUDr. Lucia Hurná,
Ph.D. z Ekonomické univerzity
Bratislava.
NOVÁ CELOŠKOLSKÁ
ZASEDACÍ MÍS TNOS T
V úterý 22. dubna byla uvedena do provozu nová celoškolská zasedací místnost, tzv. zasedací místnost rektora, která
bude sloužit k pořádání vědeckých rad, kolegií, zasedání Akademického senátu a dalších aktivit školy.
GENERÁLNÍ ŘEDITEL
MICROSOFTU
S TEVE BALLMER
NA VŠE
Generální ředitel společnosti Microsoft
Steve Ballmer
vystoupí ve
čtvrtek 22. 5.
ve 13.30 v RB
101 v rámci Evropského fóra
vědy a techniky Praha, jež bude
tematicky zaměřeno na problematiku efektivity evropské vědy
a její konkurenceschopnosti
vůči světu.
7. EVROPSKÉ FÓRUM
VĚDY A TECHNIKY
PRAHA NA VŠE
Projekt Česká hlava na podporu vědecké a technické inteligence pořádá ve spolupráci s VŠE 7. ročník mezinárodní
konference, letos s názvem Efektivita evropské vědy a její konkurenceschopnost vůči světu.
Konference se koná ve čtvrtek
22. května v Rajské budově. Registraci na akci a další informace najdete na www.vse.cz nebo
www.ceskahlava.cz.
Autor: Martin Steiner
Studentské sdružení Ekonom uspořádalo pro studenty VŠE již 3. tematický týden. Ve dnech 28. dubna až 2. května proběhl Květinový týden,
který vyvrcholil koncertem funky a soulové skupiny Jupiter v Nové aule VŠE. V rámci koncertu, na který byl vstup zdarma, se prodávaly kytičky Ligy proti rakovině. Studenti, kteří se v nevelkém počtu koncertu zúčastnili, si skvěle zatancovali při skvělé muzice.
economix
– 3 / 2008
V rámci květinového týdne vystoupila na VŠE skupina Jupiter
8
?
Jak je to
s proplácením
zpravodajství
UBYTOVACÍHO STIPENDIA?
economix
– 3 / 2008
Koncem března se vyskytly mezi studenty obavy, jestli škola plní řádně své
závazky spojené s ubytovacím stipendiem. Pro kdekoho to je vítaný příspěvek, někteří ho ve svém napjatém studentském rozpočtu pociťují významně, jiní vůbec nevědí, že na něj mají nárok. Kvůli objasnění všech procesů a
lhůt spojených s přiznáním a výplatou ubytovacího stipendia jsme vyzpovídali prorektora VŠE pro rozvoj a finance prof. Jindřicha Soukupa a paní
Kristinu Kurišovou z jeho sekretariátu.
Problém se vyskytl hlavně kvůli nesprávnému pochopení Stipendijního řádu Vysoké školy ekonomické (SŘ VŠE). Někteří
studenti si mysleli, že jim má být stipendium proplaceno pro první čtvrtletí 2008
do 31. března. Řád sice uvádí (čl. 5, odst. 6):
„Ubytovací stipendium se vyplácí zpětně na
konci kalendářního čtvrtletí, v němž vznikl
nárok na výplatu, k datu 31. prosince, 31.
března a 30. června,“ to však neznamená,
že je do uvedených dat i přiznáno a posláno na účet. K jakémukoli pochybení ze strany školy v tomto ohledu zcela jistě nedošlo, protože stipendia jsou vyplácena podle
řádu nejpozději do třicátého dne následujícího po příslušném výplatním termínu (čl. 12,
odst. 3), tedy čas byl do 30. dubna.
Celá cesta stipendia ze státní pokladny až
na naše účty je poměrně složitá. Ministerstvo školství disponuje peněžním obnosem
určeným na ubytovací stipendia pro studenty vysokých škol. Podle stanoveného vzorce
pak přerozdělí tyto prostředky mezi jednotlivé školy. Obdobně jako ministerstvo pak
postupuje i škola. Příspěvek rozdělí mezi
studenty, kteří si podali včas žádost a jejichž
nárok byl uznán. Při určování výše stipendia pro jednotlivce hraje hlavní roli celkový počet žadatelů. A právě proto, že pro přiznání určité částky studentovi je kromě
dalších skutečností nezbytné znát toto číslo,
musí se čekat s kroky potřebnými pro přiznání a následné vyplacení až do posledního dne čtvrtletí, v němž nárok vzniká, tedy
do 31. prosince, 31. března nebo 30. června.
Za měsíce červenec, srpen a září stipendium
nenáleží. To znamená, že peníze na účtech
můžeme očekávat až po uvedených datech,
nikoli dříve, jak se někteří domnívali.
Dle Zákona o vysokých školách (č.
111/1988, § 61, odst. 1i) má student nárok
na získání ubytovacího stipendia, pokud splní podmínky, které určuje škola sama svými interními vyhláškami. Student VŠE ho
může získat, pokud nebydlí v místě, kde
studuje, nepřekročil standardní dobu studia
a jde o studenta programu s prezenční formou. Další podmínky jsou uvedeny ve SŘ
v 5. článku v 1. odstavci.
Pro první čtvrtletí letošního roku bylo
každému ze 7992 žadatelů přiznáno stipendium v celkové výši 2788 Kč. Je to částka
o více než tisícikorunu nižší, než pro předcházející období (říjen, listopad, prosinec
2007), kdy každý ze 7349 studentů obdržel
3846 Kč. Důvodem je rozdíl v počtu podaných žádostí, ale také fakt, že někteří studenti požádali o stipendium se zpožděním,
takže jim bylo přiznáno pouze za část čtvrtletí. V minulých obdobích se plná částka
ubytovacího stipendia pohybovala přibližně
mezi 2500 a 3000 Kč a jen v prvním čtvrtletí 2006 přesáhla o 90 Kč hranici 3000 Kč.
Nedá se říci, že by převládal nějaký jasný
trend, jak částky, tak počty žadatelů kolísají
kolem výše zmíněných hodnot.
Pokud zjistíte, že na stipendium máte nárok, zažádali jste o ně, a přesto jste peníze
neobdrželi, nastala pravděpodobně jedna
ze dvou nejčastějších komplikací, na které
prof. Soukup upozorňuje. Stává se, že student neuvede správně číslo svého bankov-
Vývoj výše vyplaceného ubytovacího stipendia
Rok
2006
2007
2008
Období 1.1.–31.3. 1.4.–30.6. 1.10.–31.12 1.1.–31.3. 1.4.–30.6. 1.10.–31.12 1.1.–31.3.
Částka
(Kč)
3 090
2 532
2 865
2 803
2 834
3 846
2 788
ního účtu, nebo je pravděpodobné, že došlo
ke změně údajů zpracovávaných při vyhodnocování stipendia, které sice byly nahlášeny studijním referentkám, ale nebyly zpracovány. Týká se to především případů, kdy
ke změně údajů, a tím i vzniku nároku na stipendium, dojde těsně před koncem čtvrtletí.
Studenti by si měli pro jistotu ohlídat, aby
proběhla aktualizace údajů včas.
A na závěr ještě jedna zajímavost. Pokud
jde o výši stipendia, máme štěstí, že studujeme právě na VŠE. Ta se totiž pravidelně
zařazuje mezi univerzity s nejvyššími příspěvky pro studenty. Bohužel se nepodařilo
vypátrat, jestli to je díky tomu, že studenti
na stipendium neuplatňují svůj nárok, a peníze se tedy rozdělí mezi méně osob, nebo
jestli nám přeje už sám vzorec pro výpočet
příspěvku školám užívaný na ministerstvu
školství.
Autor: Anna Stejkozová
9
zpravodajství
Poplatky
za studium,
úřední úkony
a služby na VŠE
Zákon hovoří jasně. Vzdělávání v České republice je
veřejnou službou. Za vzdělávání tedy zatím neplatíme. Přesněji řečeno neplatíme školné. Ostatní poplatky spojené s administrativou se platit musí. Často mají
i regulační charakter, aby se některých služeb a úkonů
nevyužívalo nadbytečně.
Prvním krokem k získání vysokoškolského titulu je podání přihlášky. Poplatek za úkony spojené s přijímacím řízením
činí 590 Kč. V případě, že si podáme přihlášku elektronicky,
pouze 500 Kč. V případě, že je
součástí přijímacího řízení povinnost absolvovat placený test
u externí firmy, účtuje se částka
400 Kč, pro elektronickou přihlášku je to 200 Kč.
Přetáhneme-li studium o více
než rok, budeme prvních i druhých šest započatých měsíců
platit 21 000 Kč. Za dalších šest
započatých měsíců je však poplatek již 34 500 Kč.
Přihláška do navazujícího
magisterského studia stojí například na Národohospodářské
inzerce
fakultě 400 Kč, v elektronické
podobě 200 Kč. Po 28. únoru
2008 však podání přihlášky stojí již 600 Kč.
Za studium dalšího studijního
programu se platí 2996 Kč ročně. Doktorandi studující v cizím
jazyce zaplatí ročně 5000 eur.
Za studium navazujícího magisterského programu International Management studenti zaplatí 1000 eur ročně a za rok studia
navazujícího magisterského
programu Finance and Accounting for Common Europe zaplatí 1600 eur. Zájemce o studium navazujícího magisterského
programu International Business – Central European Business
Realities zaplatí 3600 eur ročně,
dále se požaduje 3600 eur roč-
ně za studia ostatních studijních
programů a 3300 eur za celé studium navazujícího magisterského programu Economics of International Trade and European
Integration.
Částky v řádu stovek korun je
také nutné zaplatit při některých
úředních úkonech, které nejsou
úplně běžné. Kolem 500 Kč se
platí za duplikát indexu. Mámeli od Policie ČR potvrzení o odcizení tohoto dokumentu, je pravidlem, že se poplatek odpouští.
Dobré je si ale zjistit, jestli se
na dané fakultě indexy ještě používají, někde se už používá
pouze elektronická databáze.
Podobné je to i se zápisovým
listem. Kolem 500 Kč stojí
také uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání, o něco
méně stojí naopak výpis o vykonaných zkouškách na VŠE.
Poplatek 500 Kč také zaplatíte za duplikáty nejcennějších
vysokoškolských dokumentů
– diplomu a vysvědčení o státní zkoušce. Stejnou sumu je třeba zaplatit i za dodatek diplomu
v angličtině.
Ve školních šatnách není třeba platit za úschovu kabátu nic.
Zavazadla je možné uložit pouze do uzamykatelných skříněk umístěných před menzou.
Skříňka funguje po vložení desetikoruny. Mince se ale po vsunutí klíče opět vrátí a to je milá
skutečnost, která dokáže rozjasnit i ten nejšedší školní den!
Autor: Vladimír Štípek
10
Dekomunizace
Michal Gregorini je mužem mnoha
aktivit. Je spolumajitelem grafického
studia Mowshe, ve kterém se zrodila
myšlenka bojovat proti komunismu
designem. Patří mezi autory projektu
Dekomunizace.cz a jejich posledním
„zářezem“ je obléknutí jezdecké sochy Jana Žižky do antikomunistického trička. Občanské sdružení Dekomunizace.cz v minulosti organizovalo „První máj bez
komunistů a nikdy jinak“ na Letné. Tato akce se však
letos na Letné kvůli stavebním úpravám nekoná. Sdružení také organizuje Letní výcvikový tábor proti komunismu a jiné osvětové akce. Nejviditelnější činností je
však prodej protikomunistických triček. Nejen o nich si
budeme v rozhovoru povídat s Michalem Gregorinim.
Prý jste se rozhodli obléknout sochu Jana Žižky do
trička kvůli tomu, že je největší a je na ni vidět z celé Prahy. Mě zajímá hlubší symbolika vašeho činu. Dnes je velice
těžké určit, jestli byl Žižka totalitní vůdce nebo národní hrdina, nelze ho brát jen z moderního úhlu pohledu, je to
přece středověká osobnost.
Zabývali jste se vážněji symbolikou Jana Žižky?
Ne. My jsme historický význam Žižky záměrně neřešili.
Každý se na jeho úlohu dívá jinak a my jsme se s Žižkou nechtěli v žádném případě ztotožňovat. Opravdu jsme šli pouze
po tom, že je to největší jezdecká socha na světě, nebo aspoň
donedávna byla. Nic víc nás nezajímalo.
economix
– 3 / 2008
Lidé to však mohou vnímat jinak. Bylo to k Žižkovi
fér? Byl už jednou zneužit komunistickou ideologií a ještě
i dnes se dočká takového ocejchování.

rozhovor
On tam na Vítkově ale nestojí Jan Žižka, je to jeho socha od
Bohumila Kafky, která má mimochodem svoji vlastní zajímavou historii... My jsme se Žižky pochopitelně neptali, protože
to dost dobře nejde, ale zdá se
mi vtipné, že jsme tím naštvali komunisty. Právě proto, že si
ho tak trochu přivlastňují. Šli
jsme za největší jezdeckou sochou, která je v dosahu. Navíc
je to tak atraktivní místo – triko
bylo v jeden okamžik vidět téměř z celé Prahy, to je pro nás
důležité. Jestli by se to Žižkovi
líbilo, tím jsme se nezabývali.
To ať řeší někdo jiný.
Proč zrovna Žižka, proč ne
třeba svatý Václav? Předpokládám, že v tom jsou technické důvody, jako je odlehlost
Žižkova pomníku. Žižkovo
oblečení do trička se ale dá
snadněji odůvodnit, to u pomníku svatého Václava je
problematičtější – narážím
na uznávání svatého Václava jako národního světce za
nacistické okupace. Svatý
Václav je tedy daleko citlivějším problémem, vzhledem
i k činnosti neonacistických
stran, které sv. Václava také
uznávají. Nebylo alibistické
obléknout zrovna Žižku? Není
to snaha vyhnout se citlivějšímu problému?
Stavíte hypotézu tam, kde
není, což se mi vlastně líbí, protože to je známka otevírající se
diskuse a dalších úvah. A to je
v pořádku. Řeknu vám, co jsme
ještě neřekli nikomu. Původní
plán byl, že oblékneme všechny významné sochy v České republice najednou, ale technicky
jsme to nezvládli – tak jsme oblékli jen tu největší. Triko měl
mít samozřejmě Jan Hus na Staroměstském náměstí, měl ho
mít na sobě svatý Václav. Chystali jsme se na další monumenty ve větších i menších českých
městech, kde by lidé byli ochotní sochy obléknout. Leč nebylo
v našich silách toto zařídit. Svatý Václav by měl triko na sobě
určitě. Je ovšem pravda, že když
jsme si uvědomili, že zvládneme jen jednu, tak Žižka byl jasná volba. Hlavně kvůli skvělé
lokalitě. Odlehlé a přitom nejviditelnější místo. Možná podvědomě hrálo roli to, že Václav,
teď nemyslím jako patron, ale
jako socha, je trochu profláknutý. Každou chvíli vidíte, že
se někdo opil a vylezl na sochu
a podobně. Na Žižku nikdo nevylezl, protože ta socha je fakt
velká, až nás to překvapilo.
A co obléknout například
sochu prezidenta Beneše?
I Beneše jsme chtěli obléknout, tedy aspoň já jsem v to
doufal. Navíc jeho socha stojí na Loretánském náměstí přímo před ministerstvem zahrani-
čí. To by mělo také svůj zvláštní
význam a jistě by to podpořilo
probíhající diskusi o jeho roli
v roce 1948 – v době komunistického puče. Bohužel jsme to
nezvládli technicky.
Plánujete tedy v budoucnu
obléknout Beneše?
To je přece tajemství, které
teď nemůžu prozradit. To by pak
nebylo žádné překvapení. Dekomunizační triko by měla obléknout spousta historických osobností, respektive jejich soch.
Nám je často vytýkán pragocentrismus, což je nám líto. Rádi
bychom dekomunizační aktivity
prováděli v celé České republice, ale je nás málo. To, co zvládneme, je holt jen tady v Praze,
v našem dosahu. Chtělo by to
více lidí, kteří by se nebáli otevřeně říct, co si myslí.
Tričko je stále ještě dosti
usedlé, je přece daleko choulostivější oblečení, například dámské kalhotky, které by mohly provokovat ještě
víc. Nebáli jste se, abyste si to
u naší konzervativní veřejnosti moc nerozházeli?
Původní kampaň se jmenovala Trikem proti komunismu.
Kouzlo toho názvu je v tom, že
se jedná o tričko a zároveň je to
trik na komunisty. Jde tedy o takový dvojsmysl. Letošní soutěž
se jmenuje Nechci mít na triku
další totalitu, kde je opět slovní hříčka. Mít na triku, myšleno
buď vytištěno, nebo mít na krku
čili na svědomí. Proto pracujeme s tričkem a myslím si, že
kdybychom Žižkovi oblékli čepici, dámské kalhotky, ponožky nebo podprsenku, tak by název soutěže pozbyl logiku. Další
věcí je, že už to tričko se oblékalo poměrně komplikovaně a vů-

11
rozhovor
bec si nedovedu představit oblékání dámských kalhotek. Žižka
přece jenom sedí na koni.
Soustředíte se na antiprogram. Nabízíte i svou alternativu, vlastní program? Mohlo
by se občanské sdružení Dekomunizace stát stranou?
To v žádném případě. Nikdo
z nás nemá politické ambice, naopak nezávislost považujeme za
nesmírně důležitou. Nespolu-
pracujeme s žádnou politickou
stranou, nikdo nás finančně nepodporuje. Je to čistě občanská
(původně designérská) aktivita.
Když voliče svou kampaní osvobodíte od komunistů
a oni prohlédnou svůj omyl,
necháte je napospas současným stranám? Komu?
Nemáme jinou možnost než
je nechat napospas současným
stranám. Jiné tu nejsou. Je to
ale zajímavá otázka – nám čas
od času někdo vyčítá, proč se
trápíme s komunisty, když přece mezi ostatními stranami se
nedá vybrat. Navíc spousta nekomunistických politiků má
sama máslo na hlavě. Na to
my říkáme: nemůžeme dělat
všechno. Zvolili jsme si tenhle
cíl a ať někdo jiný bojuje proti lumpárnám, které jen tak nechce skousnout. V našich silách
to už není.
Nevadí vám, že tímto můžete posílit levici? Někdo z bývalých voličů KSČM může přejít
k sociální demokracii, která je
v očích antikomunistů brána
jako další stupeň komunistické strany.
Samozřejmě nám to vadí,
nebo alespoň mně osobně. Myslím si, že je to pořád menší zlo
než volit komunisty.
Komunisté byli vždy velmi
silní například ve Francii, ve
Spojených státech se proti komunistům bojovalo dokonce
nepříliš demokratickými metodami (na komunisty v USA
byl vyhlášen hon – Trumanova doktrína „zadržování komunismu“, komunisté byli
zatýkáni; na to doplatil například i Jiří Voskovec, který
byl jako politicky podezřelý 11
měsíců internován v New Yorku na ostrově Ellis Island).
Přesto komunisté přežili
a dnes mají silné slovo i v Evropském parlamentu. Není boj
proti moderním komunistům
bojem proti větrným mlýnům,
když se tím nepodařilo komunisty vymýtit?
– 3 / 2008
Vidíte nějaké praktické dopady vaší činnosti? Na preferencích a volebních výsledcích
komunistické strany to nijak
markantně vidět není.
Je to těžké, je nás málo. My
jsme akci Trikem proti komunis-
mu spustili před třemi lety, kdy
měli komunisté 25% preference.
To bylo před parlamentními volbami v květnu 2005. Rok jsme
vedli protikomunistickou kampaň a KSČM nakonec získala
v parlamentu jen 13 %. Samozřejmě si nemyslím, že to byla
naše zásluha. Na tomto výsledku se podílela řada faktorů, ale
jsem rád, že jsme mohli tomuto
trendu nějak napomoci. Na popsané ukázce – 25 % a za rok jen
13 % – je vidět, že se to hýbe,
a doufám, že tomu tak bude
i s volbami za dva roky. Naším
cílem je, aby se v roce 2010 komunisté vůbec nedostali do parlamentu. Je to dost ambiciózní,
ale proč nemířit vysoko?
economix
Liberálové říkají, že každý
má maximalizovat svůj užitek
– to je pro ně otázka svobody.
Dnešní nižší příjmové skupiny
se za socialismu měly relativně dobře. Je správné brát jim
komunistickou stranu a zakazovat ideologii, když právě tím
maximalizují svůj užitek?
My nechceme zakázat komunistickou stranu. Myslíme si, že
pokud měla být zakázána, tak
v roce 1990. Bohužel se tak nestalo, takže teď vedeme kampaň,
kterou se snažíme otevřít diskusi o zločinnosti komunistické
ideologie. Diskusi o kontinuitě současné KSČM a předešlé
KSČ jako zločinecké organizace. Diskusi o konkrétních kádrech, lidech, kteří teď sedí v parlamentu a přitom v minulosti
byli spolupracovníky StB. Snažíme se, aby lidé nezapomínali,
jak hrozné bylo žít v nesvobodě,
jaké to bylo žít ve strachu. Nicméně naprosto respektujeme demokratické principy. Každý má
samozřejmě právo na svůj názor a my si prostě myslíme, že
by lidé neměli volit komunisty.
To je vše. My zkrátka apelujeme
na pamětníky, snažíme se dělat
osvětu u těch mladších a poukoušíme se vysvětlovat, ne zakazovat. Nicméně je naším cílem,
aby komunistická ideologie už
konečně odešla z naší politiky,
aby nebyla v parlamentu.
12
rozhovor
Já žádné moderní komunisty neznám. Komunismus se nepodařilo vymýtit, stejně jako se
zatím nepodařilo vymýtit nacismus. Je to jistě problém, ale my
pracujeme na tom našem malém
českém písečku a řešíme otázku naší nepřiznané minulosti.
Lidé strašně snadno zapomínají a jsem přesvědčen, že současným českým komunistům se
nedá věřit. Proto by je lidé neměli volit a proto by neměli být
v parlamentu. Snažíme se otevřít lidem mysl a upozorňovat
na nebezpečí, které tu cítíme.
Určitě nevyřešíme světový komunismus a extrémní levici.
Tvrdé jádro KSČM za nějakou dobu odejde a jejich nástupci jednou jistě pochopí, že
do vlády se nedostanou, budou-li trvat na věcech, které se
například vám nelíbí (KSČM
se hlásí k odkazu předlistopadové KSČ). Nevyplatilo by se
pouze počkat, až nastoupí mladí a umírněnější komunisté?
Já jsem nedávno viděl nějaký
záznam ze shromáždění na Palachově náměstí, kde bylo dost
mladých komunistů, kteří působili ještě radikálněji než ti staří. Myslím si, že je mladým lidem potřeba vysvětlovat to, co
si možná o naší minulosti neuvědomují. Kampaň Trikem proti komunismu a Nechci mít na
triku další totalitu je pochopitelně zaměřena na všechny generace, ale pokud mám specifikovat
tzv. primární cílovou skupinu,
tak to jsou mladí lidé, zejména
prvovoliči. Proto také používáme trička jako reklamní nosič,
protože jsou oblíbenou součástí šatníku snad každého mladého člověka.
Můžete prozradit nějaké
plány do budoucnosti?
Soutěž Nechci mít na triku další totalitu skončila. Bylo
přihlášeno celkem 314 různých
designů a my už teď víme, jak
dopadlo hlasování veřejnosti
a také odborné poroty, která vy-
KATEGORIE AMATÉŘI:
název: Nezapomeneme
autor: Jan Abrož
brala vítěze této nenásilné výtvarné soutěže. Ten za odměnu
získá pobyt v letním výcvikovém táboře proti komunismu.
V současné době pilujeme přesnou podobu výcvikového tábora a s ním související organizační záležitosti. Jinak samozřejmě
budeme pokračovat v produkci
dekomunizačních triček a dalších osvětových aktivit.
Kolik se triček vyrobilo
a kolik se jich podařilo prodat?
V kampani v roce 2005 a 2006
se nám podařilo dostat mezi lidi
asi 15 500 triček. Poté jsme výrobu ukončili, projekt pozastavili a teď jsme ho těsně před Vánocemi obnovili. V roce 2008
se jich vyrobilo zatím asi 1500.
Zájem o trika stále trvá, takže
teď tiskneme některé z původních motivů a v květnu půjdou
pravděpodobně do výroby nové
designy, které jsou nyní zatím
k vidění pouze na www.dekomunizace.cz.
KATEGORIE PROFESIONÁLOVÉ:
název: Totalita
autor: Pavel Oddfish
Dokázala si akce na sebe vydělat, nebo se musela sponzorovat?
Původně jsme si mysleli, že
budeme muset žít jen ze sponzorských darů, ale nebylo to tak.
Trička se stala rychle soběstačnými. Jde ovšem o neziskový
projekt – to znamená, že se na
transparentním účtu v eBance
shromaždují veškeré prostředky, které prodejem triček získáváme. Ze zisku se potom hradí
náklady na osvětovou kampaň.
Trička jsou tuzemské produkce nebo z Asie?
S nadsázkou lze říci, že všechna trička, která u nás koupíte,
jsou z Číny. Snažíme se udržovat kvalitu a dostupnou cenu,
což nás nutí nakupovat textil ze
zahraničí. Ale to víte, že bychom
nejraději utkali a obarvili plátno
a ušili vlastní trička. Nějaké originální a sexy střihy. Snad v budoucnu. Autor: Vladimír Štípek
HLASOVÁNÍ VEŘEJNOS TI:
název: Pioneer
autor: Hynek Holer
economix
– 3 / 2008
Exkluzivně: Tři otázky pro Karla Schwarzenberga
Jaký je váš vztah k současné komunistické straně,
KSČM?
Současná komunistická strana
je zastoupena v parlamentu, tudíž jakožto člen vlády beru tuto
skutečnost na vědomí. Zajímá
mě však vývoj v této straně.
Myslíte, že kampaň dekomunizace.cz může ovlivnit
vnímání KSČM u české veřejnosti?
Doufám, že to alespoň naruší ustrnulost vnímání české veřejnosti a Češi se začnou vážně
zabývat existencí a působením
této strany.
Co naopak problém na
druhé straně světa, olympiáda v Číně – bojkotovat,
nebojkotovat? Myslíte si,
že dnešní snaha Tibeťanů o protesty nejen doma,
ale i v zahraničí při nošení
olympijské pochodně k něčemu povede? Nemůže jim
způsob, který zvolili, spíše
uškodit?
Vždy jsem proti tomu, aby
se bojkotovaly olympijské
hry jako sportovní událost.
Jsem proti tomu, co se v Číně
děje, a nechci, aby slavnostní
zahájení OH poskytlo možnost
k propagaci režimu za přítomnosti nejrůznějších osobností
politického a kulturního života.
To, jak Tibeťané vyjadřují své
protesty, je na nich a mně to nepřísluší hodnotit. Kdyby došlo
k seriózním rozhovorům mezi
vedením ČLR a dalajlamou,
velmi bych to uvítal. V tom případě je možné i přehodnotit přístup k Číně. Autor: Marcel Bodnár
Foto: Kryštof Blažek
Na začátek premiér Topolánek upozornil, že se Česká republika v podstatě již podpisem
přístupového protokolu zařadila do eurozóny a stala se členem
měnové unie. Jen jsme, jak dodal, dosud neakceptovali a nejsme zralí na přijetí eura.
Úvodem lehce charakterizoval
osnovu své přednášky. Nejprve
hodlal popsat kritéria a podmínky, za jakých země akceptuje
euro. Poté měl v plánu mluvit
o naší dnešní situaci a o tom, do
jaké se můžeme dostat, pokud
se povede některé budoucí kroky realizovat. Na konec se chtěl
dotknout výhod a nevýhod přijetí eura.
Co se týče kritérií přijetí
eura, jedním z hlavních jsou jistě maastrichtská kritéria. Topolánek podotkl, že samozřejmě
existuje mnoho dalších kritérií, která si státy stanovují samy.
Na „slajdu“ premiér rozdělil
maastrichtská kritéria na měnová (dlouhodobé úrokové sazby,
cenová stabilita) a rozpočtová
(udržení veřejných financí).
V další části přenášky se premiér přesunul k ekonomickým
teoriím uplatňovaným v daném
systému posuzování konvergenčních kritérií. Zaměřil se na cíle
keynesiánského a monetárního
přístupu. V případě cenové stability je u Keynesovy teorie důležitá podpora růstu zaměstnanosti, a to i za cenu inflace. Dodal, že
to je v konfrontaci s monetaristy.
Je potřeba udržet nulovou nebo
mírnou inflaci, třeba i za cenu
mírného růstu nezaměstnanosti.
U dlouhodobých úrokových sazeb upozornil na rostoucí vládní výdaje, čímž se oslabuje agregátní faktor M2 a jeho význam
v ekonomice a postupně dochází
k vytěsňovacímu efektu, což monetaristé odmítají.
Topolánek se přesunul k další části přednášky, pojednávající
o tom, zda maastrichtská kritéria
Předseda vlády
Mirek Topolánek
na VŠE o eurozóně
Premiér Topolánek si pročítá minulé číslo Economixu.
jsou ovlivněna monetaristickou
makroekonomickou teorií či nikoli. Podle dalšího „slajdu“ došlo ke kompromisu: zafixování
měnových kurzů, kontrola kapitálu a omezení vlivu nadnárodních orgánů byly brány jako
záruka stabilní společné měny.
Dodal, že existují dvě skupiny
států. Jedna skupina považuje
zavedení společné měny za motor pro provedení potřebných
reforem. Do této skupiny patří
například Velká Británie a Francie. Druhá, liberálnější skupina,
v níž jsou Itálie, Nizozemsko či
Německo, si zase myslí, že společná měnová unie představuje
završení onoho reformního cyklu.
Topolánek pokračoval otázkou, co vlastně toto všechno
znamená pro Českou republiku.
Uvedl, že se začíná uvažovat racionálně a maastrichtská kritéria
pokrývají jen některé aspekty
konvergence, navíc musíme plnit mnoho dalších „super“ kritérií týkajících se sladění hospodářských cyklů.
Premiér se poté zaměřil na
události po roce 1990, kdy jsme
přešli z centrální ekonomiky do
ekonomiky tržní, a následně na
to, co má tedy vliv na naše dnešní rozhodování. Podle něj první polovina 90. let byla klíčová
z hlediska celkové liberalizace
obchodu. ČR byla nejnacionalizovanější země a oproti například Maďarsku u nás probíhal
proces privatizace mnohem
razantněji. Na druhou stranu
vzhledem k Polsku je transformační proces ukončen. Vyslovil
názor, že transformace během
první poloviny 90. let proběhla
dobře. Byli jsme první postkomunistickou zemí, která se stala právoplatným členem OECD.
I privatizací bychom se mohli
dnes pyšnit, kdyby se do ní nezapojily nezprivatizované banky. V roce 1995 míra nezaměstnanosti klesala a s ní i inflace,
HDP se rekordně zvýšil. Topolánek pokračoval úvahou: „Co
se potom stalo?“
Uvedl, že jako vždy měly na
změnu vliv volby a změna vládnoucí politické strany. Navíc
vázla komunikace mezi centrální bankou a vládou. Nebyla
schopnost se dohodnout na podobě fiskální politiky, hrozil deficit státního rozpočtu. Tuto situaci nazval Topolánek „brzdění
levou nohou“ – řidiči nemají cit
a narazí na přední sklo. Pro podnikatele bylo velmi těžké splácet v té době tak vysoce úročené
úvěry a tím centrální banka ničila podniky. Tato nákaza se poté
rozrostla do bankovního sektoru
a celá transformace bankovního
sektoru se prodražila.
Premiér pokračoval ve svém
výkladu a kritizoval především
nedokončení některých transformačních bodů, jako byla privatizace nebo i sama cenová liberalizace, ke které jsme se podle premiéra dostali až vstupem do EU,
kdy jsme museli reagovat. Díky
všem těmto nedodělkům jsme se
propadli hlouběji do pasti. Poté
hodnotil situaci jako horší a horší. Především na výdajové straně
docházelo k velkým platbám (příprava vstupu do EU, mandatorní
výdaje) a tím vznikaly výrazné
schodky. K letům 2004 a 2005
uvedl, že „to byl jeden z vrcholů
polistopadového ekonomického
cyklu“, kdy se tehdejší Špidlova vláda pokusila o první balíček reforem veřejných rozpočtů,
což částečně zapůsobilo, a proto
jsme se nedostali do situace, která hrozila v roce 2006.
V další části přednášky se zaměřil na to, jak je ČR připravena
na jednotlivá kritéria. Cenovou
stabilitu podle něj, kromě roku
2004 a 2008, plníme. Podíl deficitu veřejných rozpočtů na HDP
samozřejmě plníme. Jediná rizika hrozí při nerealizaci reforem.
Dlouhodobé úrokové sazby plníme a stabilitu měnového kurzu
je těžší stanovit, protože se nepohybujeme v ERM2, ale předpokladem je, že podle jistých čísel bychom toto kritérium plnili
také. Jednotlivá kritéria pak dále
popsal a vysvětlil podrobněji na
grafech a tabulkách.
Přednáška neúprosně pokračovala a premiér se dostal k výhodám a slabinám přijetí eura
a k naší celkové situaci v případě
přijetí. Česká ekonomika je velmi otevřená, je závislá na exportu a průmyslové výrobě. Uvedl,
že euro je pro nás rozhodně výhodné, zmínil tlak podniků.
V následné diskusi se premiér
vyjádřil k datu vstupu do eurozóny, k endogenitě maastrichtských kritérií, ke strnulosti pracovního trhu, daňové konkurenci
uvnitř EU a deregulaci cen.
Na závěr prohlásil, že si vedeme dobře: „Kdyby si měl Čech
stěžovat v EU na svou ekonomickou situaci, tak lže! Abychom se měli ještě lépe, musíme
realizovat reformy, které bolí,
ale jsou nezbytné.“
Přednášku si můžete vyslechnout na www.economix.cz. Autor: Pavlína Máčalová
economix
Neuběhla dlouhá doba
a po březnovém Ekofóru
opět zavítal na Vysokou
školu ekonomickou v Praze předseda vlády Mirek
Topolánek. Tentokrát přijal pozvání Národohospodářské fakulty a ve čtvrtek 17. dubna přednášel
na téma Režim přístupu
České republiky do eurozóny.
– 3 / 2008
13
reportáž
14
certifikáty
Certifikát z němčiny – Prüfung Wirtschaftsdeutsch
Tak jako na ostatních jazykových
katedrách, i katedra němčiny má
snahu rozšířit studentské vzdělání
směrem k praxi. V současné době
se podařilo ve spolupráci s Goethe-Institutem v Praze akreditovat
zkoušku PWD – Die Prüfung Wirtschaftsdeutsch. Jde o certifikát nejvyšší úrovně C1 zaměřený na obchodní jazyk.
V současné době není tento kurz zařazen
do povinných předmětů, takže se může stát,
že zájemci ztroskotají na tom, že není dostatečná kapacita pro otevření kurzu. Jelikož
zkoušky probíhají většinou v květnu a v září, snaží se katedra uzpůsobit časové zařazení tomuto faktu, aby mohli studenti ihned
po absolvování kurzu jít ke zkoušce a jak se
říká „nevypadli z toho“.
Příprava v rámci VŠE je zdarma. V porovnání s cenou přípravného kurzu na Goethe-Institutu pohybující se okolo 6000 Kč
jde o úžasnou příležitost! Sama zkouška pak
stojí 2500 Kč.
Zajímá vás, co můžete čekat přímo u zkoušky? Písemná část asi nikoho nepřekvapí
a podle rozhovoru s vyučujícím němčiny na
VŠE panem Tobiasem Cramerem, který by
měl s největší pravděpodobností vést přípravný kurz v rámci školy, by neměl být test pro
studenty VŠE nijak zásadní, protože se velmi
podobá závěrečné zkoušce z němčiny:
* Leseverstehen – skládá se ze čtyř úkolů;
* Hörverstehen – u této části jsou obvyklé tři části. Pracujete se dvěma texty, přičemž k prvnímu vypracováváte cvičení
testového typu „a, b, c“ a pak odpovídáte
na otázky „richtig – falsch“. Druhý text
je koncipován jako rozhovor nebo telefonát a vy musíte napsat protokol, o čem to
bylo, hlavní body a další podle zadání.
* Geschäftsbrief – standardní zadání, kdy
máte klíčové body a jenom dopisujete podle pokynů, obvyklý rozsah je 200
slov.
Na tuto část je k dispozici 180 minut.
Ústní zkouška pak probíhá také rozdělena do tří segmentů. V první části máte asi tři
minuty na to, abyste se krátce, ale výstižně
představili, ve druhé části prezentujete zadanou firmu. Dostanete nutné podklady a co
nejlépe ji odprezentujete. V poslední části se
většinou porovnávají dva až tři grafy nebo
tabulky a vy máte popsat výhody a nevýhody v dané problematice.
Ve zkoušející komisi zasedají zástupci
obchodní komory, lidé s určitou obchodní
nebo chcete-li ekonomickou praxí. Abyste
tím nebyli moc vystresováni, samozřejmě
potkáte i zástupce naší alma mater. Samo
osvědčení je pak podepsáno zástupcem IHK
– Německé obchodní komory.
Někdo si může říct, že je to jenom papír,
který k ničemu nebude. Omyl! V současné
otevřené Evropě usnadní tento certifikát hledání práce nejen v České republice, ale především v Německu, které si dost chrání svůj
pracovní trh před cizinci.
Podle slov vedoucího katedry německého jazyka PhDr. Jaroslava Březiny je snahou
katedry i to, aby byla po úspěšném absolvování zkoušky i možnost praxe. Jednalo se se
společností Volkswagen, ale zatím se nedospělo ke kýženému výsledku.
Můžeme si tedy zatím jenom držet palce
a doufat, že tato jednání dopadnou dobře.
Přece jenom zkušenost by to byla velká.
Bližší informace ke zkoušce jsou k dispozici na stránkách www.goethe.de/prag.
Autor: Jana Lysáková
Certifikáty ze španělštiny
Katedra románských jazyků Vysoké
školy ekonomické je od roku 1997 jediným autorizovaným místem v České republice, které je oprávněno
pořádat zkoušky z obchodní a eko~ ol de los
nomické španělštiny Espan
Negocios Obchodní komory v Madridu. Úspěšné absolvování zkoušky
je oceněno certifikátem ve třech
úrovních znalostí: Certificado Básico, Certificado Superior nebo Diploma de Espan
~ ol de los Negocios.
Zkouška se skládá z písemné části, kte-
rá je připravována a hodnocena madridskou
Obchodní komorou ve spolupráci s Universidad de Alcalá, a ústní části, již zajišťuje
Vysoká škola ekonomická. Členy zkušební
komise jsou učitelé katedry románských jazyků a zástupci Obchodního oddělení velvyslanectví Španělského království v Praze.
Úspěch při zkoušce je podmíněn získáním
minimálně 51 % z celkového počtu bodů,
přitom je nutné získat minimálně polovinu možných bodů jak v písemné, tak v ústní části.
Uchazeči o certifikát by měli dosáhnout
pokročilého stupně, měli by být schopni
vyjadřovat se ve španělštině a zvládat každodenní konverzaci, stejně jako odborná
obchodní jednání, například finanční záležitosti, vnější vztahy firmy, výrobu, španělskou a latinsko-americkou socioekonomickou situaci atd. Samozřejmě by měli
rozumět textům z nejrůznějších odvětví
a článkům z oboru ekonomie.
Celoškolsky probíhají volitelné kurzy ke
všem typům těchto zkoušek a posluchači
VŠE bývají velmi úspěšní. Autor: Pavlína Škromachová
economix
– 3 / 2008
Zkouška Francouzské obchodní komory
Od roku 1991 se v rámci Vysoké školy ekonomické dá získat i diplom
Francouzské obchodní komory v Paříži, který obsahem odpovídá úrovni znalostí C2. Skládá se jako každý
jiný z písemné a ústní zkoušky.
Písemná zkouška se skládá ze tří částí.
V první se prověřují znalosti frazeologie,
ve druhé je třeba napsat obchodní dopis se
všemi náležitostmi a ve třetí jde o poslechové cvičení. Písemná část zkoušky se odesílá
kurýrem k opravení přímo do Paříže. Následuje ústní zkouška, která probíhá přímo na
VŠE, protože naše škola je oficiálním zkušebním centrem. U ústní části zkoušky se
začíná překladem obchodního textu z češtiny do francouzštiny a následuje prezentace. Na základě předem daných podkladů si
ji student připraví doma a u zkoušky předvede. Nesmí používat žádné papíry, jediné,
co je povoleno, je PowerPoint se záchytnými body. U zkoušky jsou většinou přítomni
i rektor a prezident obchodní komory.
Sama příprava je zdarma a probíhá jako
jednosemestrální kurz, který si studenti mohou zapsat a jenž je dotován šesti ECTS kredity. V rámci kurzu se studenti dozvědí fakta
z francouzského hospodářství, fungování firem a je v podstatě přípravou a nutností pro
eventuální práci ve Francii nebo francouzské firmě. Závěrečné hodnocení je možné
pouze dvojí – velmi dobře nebo dobře.
Poplatek za zkoušku činí v současnosti 50
eur, protože Francouzská obchodní komora
poskytuje VŠE subvence.
Více informací je k dispozici na webových stránkách katedry románských jazyků (http://kroj.vse.cz/kroj/wcms_kroj.nsf),
nebo navštivte katedru osobně (2. patro
NB). Autor: Jana Lysáková
15
inzerce
Open your career
the right way.
Přidej se k mladému dynamickému týmu
Specialista marketingového oddělení
- SPAR Centrála Praha
Náplň práce:
- koordinace kompletní tiskové produkce
- tvorba různých druhů tiskových materiálů ve spolupráci s oddělením sales a provoz
- spolupráce s našimi mediálními a reklamními agenturami při přípravě podkladů
- příprava marketingových aktivit
Požadujeme:
Nabízíme:
kreativitu, odpovědnost a flexibilitu
různorodou a velmi zajímavou pracovní náplň
schopnost týmové spolupráce
samostatnou a odpovědnou práci
znalost německého nebo anglického jazyka výhodou
finanční ohodnocení odpovídající náročnosti profese
základní znalosti InDesign výhodou
práci v mladém dymanickém kreativním týmu
velmi dobré firemní zázemí
Nástup: dle dohody
Kontakt:
SPAR Česká obchodní společnost s.r.o.
[email protected]
www.interspar.cz/kariera
16
na baru s ...
Mr. A-Z,
neboli
Jason
MRAZ
Jason Mraz, americký zpěvák s českými kořeny, pochází z amerického
státu Virginie. Jeho hudba je velice blízká Jamesu Bluntovi, kterému
také dělal předskokana na jeho americkém turné před dvěma lety. Posledním úspěchem je ústřední píseň
k americké verzi seriálu Ošklivka
Katka (Ugly Betty). Čeští posluchači ho mohli slyšet jako jednu z písní soundtracku k filmu Happy Feet.
economix
– 3 / 2008
Narodil jsi se v Mechanicsville ve Virginii. Pocházíš z rodiny, která tě vedla
k hudbě už od začátku? Řekl bys, že na
tebe měla rodina během dětství takový vliv, který určoval tvoje rozhodnutí
a v budoucnu tě přivedl k hudbě?
Po celou dobu, co si pamatuji, jsme měli
doma piano. Už když jsem byl malý, tak
mě máma posadila k pianu a dala mi prsty
na klávesy a od té doby jsem do nich mlátil a dělal bordel. Moje rodina vždy podporovala umění a zábavu, takže bylo jednoduché zůstat u hudby. Měl jsem také štěstí na
učitele ve škole, hlavně na ty z pěveckého
sboru. Do dneška stále používám techniky,
které jsem se dříve naučil, když jsme zpívali
převážně klasické skladby.
Takže už jako malý kluk ses viděl v hudebním průmyslu?
Vždycky. Tím více jsem nechápal, proč
by si měl někdo vybrat jinou kariéru.
Ve Spojených státech jsi prodal miliony
alb. Jak bys svoji hudbu popsal českým
čtenářům?
Pozitivní, optimistická, poetická a akustická romance, na kterou se dá tancovat.
Tvoje jméno Mraz zní slovansky. Kde
jsou kořeny vaší rodiny? Anebo je to
jen umělecké jméno?
Právě minulý týden jsem byl na návštěvě
u nějakých Mrazů, kteří mi vyprávěli o mé
tetě Mary Mrazové z Čech, která si vzala
za muže Toma Pollacka z Polska. Byla to
starší sestra mého dědečka a oni přestěhovali naši rodinu do Spojených států v roce
1915. Měli akordeon, který je po celá léta
předáván v rodině a já jsem zřejmě další na
řadě.
Studoval jsi v New Yorku muzikál (divadlo). Proč jsi se přestěhoval z tak rušného města do San Diega?
Velmi rychle jsem pochopil, že život ve
městě není pro mě. Mám rád divočinu, pobřeží a ticho přírody. San Diego mělo navíc unikátní hudební scénu, do které jsem se
mohl okamžitě zapojit. Kavárny a plážové
párty vytvořily základ pro pohodlný život,
kterého se nikdy nevzdám.
Pracoval jsi s hvězdami, jako je Alanis
Morissette, The Rolling Stones, James
Blunt, Bob Dylan atd. Se kterou z nich
se ti nejlépe spolupracovalo?
James Blunt přesně ví, jak se dobře bavit,
a hraje nádherného hostitele, i když Alanis
byla opravdu vřelá při přivítání, jako velká
sestra, která by na nás čas od času dohlížela,
aby viděla, jaký je život.
Který umělec tě nejvíce ovlivnil? Máš
nějaký idol nebo někoho, ke komu
vzhlížíš?
Nejvíce mě ovlivňují mí přátelé a vrstevníci. Bydlím v domě, který sdílím s hudebníky, klauny, kuchaři a spisovateli. Podporujeme se navzájem a neustále improvizujeme
a vylepšujeme staré věci. Nikdy jsem neměl
žádný idol. Věděl jsem, že chci být v průmyslu, ale nechtěl jsem být jako někdo jiný,
takže jsem vzhlížel sám k sobě a uznával
pouze svůj pokrok.
Tvoje nejnovější studiové album We
sing, We dance, We steal things vyjde
13. května 2008. Jaké je hlavní téma tohoto alba? Odkud pochází tvoje inspirace?
Hlavním tématem je „vzbudit svět“. Inspiraci jsem čerpal z návratu k přírodě, surfování a z vlastní volnosti místo pevného
plánu. Písničky jsou o lásce, životě, dýchání, přijímání, vděčnosti a samozřejmě o burleskním tanečníkovi.
Tvoje písničky jsou plné různých hudebních stylů, jsi znám skvělými texty.
Kde neustále nacházíš nové motivy?
Nové motivy nacházím v knihách, filmech, pravdivých životních událostech, snech... Neliším se od nikoho,
pokud jde o to, odkud beru své motivy.
Všichni máme přístup do vesmíru informací, já jenom trávím více času dobýváním
toho dobrého.
Tvoje letošní šňůra vede po Spojených
státech, Velké Británii a Kanadě. Plánuješ, že bys vystoupil na evropském
kontinentu, nebo dokonce ve střední
Evropě?
Samozřejmě. Právě organizujeme šňůru
po východní Evropě a Skandinávii. Objevíme se již v červnu tohoto roku. Autor: Václav Gráf
Fotografie: Jeffrey Goss
Mladí a ambiciózní, budoucí nadějní manažeři
z Klubu mladých manažerů (KMM) si na VŠE pozvali generálního ředitele
českého energetického
gigantu, společnosti ČEZ,
Martina Romana, aby
si s ním popovídali o jejich budoucím řemeslu.
Roman, dnes už osvědčený krizový manažer,
jim osvětlil průběh své
kariéry a zároveň i strategické plány, které se
svými týmy vytvořil v každé společnosti, v níž působil.
Ve čtvrtek 24. dubna v podvečer se Martin Roman dostavil do
Rajské budovy VŠE, kde ho už
čekalo na 20 mladých studentů
a členů KMM. Kvůli nedostatku času nebylo moc prostoru na
rozsáhlé úvody, proto se ředitel
ČEZ pustil rovnou do vyprávění.
Klub koncipoval přednášku jako
odpovědi na čtyři předem zaslané otázky, ke kterým si Roman
připravil rozsáhlou prezentaci.
„Otázky byly tvořeny tak, aby
se co nejvíce zaměřovaly na manažerské zkušenosti, dovednosti
a schopnosti přítomného hosta,“
vysvětlila předsedkyně KMM
a moderátorka diskuse Zuzana
Stará. Hned první otázka směřovala na průběh jeho kariéry. Začínal v roce 2003 v potravinářské společnosti Wolf Bergstrasse
jako mladý obchodní ředitel bez
valných zkušeností. Společnost
mu však dala šanci a i jeho zásluhou se do jednoho roku dostala na první příčku segmentu
slaného pečiva v České republice. Jako správného krizového
manažera ho práce po nějakém
čase přestala bavit, a tak se začal ucházet o pozici v Jance Radotín, firmě vyrábějící vytápěcí
a klimatizační zařízení. Opět byl
upřednostněn před zkušenějšími
manažery. Sám řekl, že smýšlení akcionářů a věřitelů tehdy krachující společnosti bylo na úrovni „horší to už nebude a nemáme
co ztratit, když ho najmeme“. Do
firmy zavedl finanční řízení, zrušil nerentabilní a neperspektivní obory a pomohl jí se natolik
stabilizovat, že do ní v roce 1998
se svým kapitálem vstoupil strategický partner, společnost Lennox. Rok nato už ale Roman seděl na jiném postu, tahaje ze dna
jednu z vlajkových lodí českého
průmyslu – Škodu Plzeň. V době jeho nástupu do Škody dosáhla roční ztráta 4,3 miliardy korun
a firma, jak píše v prezentaci,
„se ve všech parametrech výrazně odlišovala od standardů světových společností“. Samozřejmě v negativním smyslu slova.
Podnik bylo třeba od základů restrukturalizovat, což se Romanovi s jeho týmem za pár let povedlo a dnes je z něj prosperující
firma s dobrým renomé i v zahraničí. Následně pak v roce 2004
Roman zakotvil ve své zatím poslední stanici, na postu generálního ředitele ČEZ, opět s úkolem dostat firmu nahoru. Kam
se společnost za poslední čtyři
roky dostala, je vidět z jejích aktuálních finančních výsledků: za
rok 2007 dosáhla čistého zisku
42,8 miliardy Kč. Ty se Roman
snažil před dotíravými otázkami jednoho ze studentů ubránit,
neúspěšně. Diskuse na toto téma
byla ukončena s odůvodněním,
že vysvětlit tak komplexní politiku, jakou je cenotvorba v energetickém průmyslu, je za krátký
čas přednášky nemožné.
Dnes má ČEZ vizi stát se jedničkou na trhu s elektřinou ve
střední a jihovýchodní Evropě
a pomalu ji naplňuje. Již dnes
vlastní elektrárny nejen v ČR,
ale také v Polsku, Rumunsku
i Bulharsku a jeho distribuční síť
zabírá skoro všechny státy mezi
Německem a Bulharskem. Zda
se ČEZ stane jedničkou s Martinem Romanem v čele, nedokázal on sám říct. Podle něj ho
práce baví do doby, než sklouzne do stereotypních činností,
což ale zatím v ČEZ necítí. Je to
v podstatě jedna ze základních
charakteristik práce krizového
manažera – různorodost činností, které je potřeba vykonávat.
Podle Romana právě zavedené
prosperující firmy tuto různorodost postrádají, protože se jim
v plánech v podstatě jenom každým rokem navyšují plánované
částky o jistá procenta – a to je
přesně to, co on dělat nechce.
Následně ještě budoucím manažerům vysvětlil, jak zorganizoval vedení společnosti ČEZ,
koho přímo řídí a koho řídí ti
pod ním. Práce ředitele podle
jeho názoru ani tak nespočívá
v reálném plánovaní, výpočtech,
propočtech atd., na to má ostatní zaměstnance. Podle Romana
musí člověk v postavení ředitele
firmy hlavně mít charisma, vizi,
kam chce společnost dotáhnout,
a musí umět lidi motivovat, aby
za tou vizí šli s ním. Tato práce
mu zabírá i v ČEZ nejvíce času.
Roman dobře přizpůsobil
mluvu svému publiku, charisma se mu nedá upřít. Přesně
mladým posluchačům vysvětlil, co kde udělal, tak, aby pochopili podstatu, ale aby přednáška nesklouzla k nudným
a nic neříkajícím detailům. A že
byli posluchači hladoví po dalších informacích k manažerským schopnostem, bylo pak
vidět i v diskusi, kdy v podstatě kromě zmiňovaných otázek
na ceny a obří zisky ČEZ byla
většina dalších otázek směřována k řemeslu manažera. Členové KMM měli pak určitě nad
čím večer přemýšlet, protože
většina z nich za chvíli dosáhne
věku, kdy Roman začínal svou
úspěšnou kariéru. „Z mé strany
mohu říci, že se setkání povedlo
a mám z něj velmi dobrý pocit...
Podle získaného hodnocení od
členů KMM byla spokojenost
velká,“ uzavírá týden po skončení přednášky Zuzka Stará.
Podle informací KMM bylo
toto setkání posledním v právě
probíhajícím semestru. KMM
ale pořádá setkání s vrcholovými manažery pravidelně, a tak
se již teď můžete těšit na zimní
semestr příštího školního roku.
KMM zatím neví, kdy a kdo si
na VŠE přijde se studenty promluvit o manažerství, ale chce
udržet laťku nastavenou setkáním s Martinem Romanem. Více
informací získáte na jejich webových stránkách www.kmm.cz.
Autor: Marcel Bodnár
economix
Martin Roman
se v práci nechce
stereotypně nudit
– 3 / 2008
17
mladí a úspěšní
18
reportáž, rozhovor
Na střeše světa
s Pavlem Bémem
economix
– 3 / 2008
Spolupráce občanských sdružení Euthanasia a Ekonom přivedla besedovat se studenty na Vysokou školu ekonomickou primátora Pavla Béma,
tentokrát však v netradiční úloze horolezce a filmaře. Beseda nesoucí příznačný název Na střeše světa se konala v úterý 15. dubna 2008 a poslouchačům, kteří naplnili Novou aulu, bylo představeno primátorovo zhruba
půlhodinové filmařské dílo Okno do nebes.
Cestopisný snímek a bezpočet fotografií
zachycovaly jeho loňský výstup na Mount
Everest. Studenti po dobu promítání fascinujících záběrů z Himálaje snad ani nedutali, v následné diskusi však zavalili Béma
mnoha všetečnými dotazy.
„Ať děláme cokoli, neměli bychom to dělat proto, abychom se někomu zalíbili, nýbrž pouze proto, abychom se zalíbili Bohu“
(Gándhí). Tak zněla první slova filmu, jehož
komentář namluvil právě Bém. Sedmičlenné výpravě trvala příprava na expedici celý
rok. Prvotní záměr zdolat Mount Everest ze
severní, tibetské strany narazil na zamítnutí
čínských úřadů. „Zůstala nám jediná možnost – jižní strana,“ uvedl Bém. „Naše výprava zaostávala 14 dnů za původním časovým
plánem. Díky vrtulníku a ruským pilotům,
kteří dokážou pilotovat snad jakýkoli létající stroj, jsme dostali tuto příležitost. Postupně jsme během výstupu nepálskou stezkou
postavili čtyři tábory,“ vyprávěl Bém. „Od
nadmořské výšky 8200 metrů jsme využili
kyslíkových přístrojů.“
Bém, doprovázený dvěma Šerpy, Nimou
a Pembou, zapíchl českou vlajku na nejvyšší hoře světa 18. května 2007. Slunečné počasí bez prudkého nárazového větru
mu umožnilo vychutnávat unikátní pohledy z (téměř) vrcholu skoro hodinu... absolutní vrchol totiž patří bohům, lidské noze
tam neradno vstoupit. Primátor však prozra-
dil, že ne všichni tradici ctí a respektují. Tematika dobrodružství a nebezpečna vládla
celému filmu. Nejhrozivějším momentem
byly záběry sváženého německého horolezce, kterému Himálaj vzal život. Ruská ruleta, slova velitele výpravy Vlada Zboji, byla
výstižná.
V Nepálu se snoubí dvě světová náboženství: hinduismus a buddhismus. Místní lidé
věří především v sílu osudu. Nic nepřipisují pouze náhodě. Smrt očekávají v nadšení,
zde vidí Bém zásadní rozdíl mezi evropskou
a tamější kulturou.
Snad nikdy nepoložili studenti tolik zvědavých otázek jako právě Bémovi v roli horolezce. Jeden z dotazů směřoval k využití
kyslíkových bomb. „Není pochyb, že zdolat
jakýkoli kopec bez kyslíku je sportovnější
a těžší,“ odpověděl Bém. „Taková byla původní ambice. Jenomže nestabilita počasí
a pragmatické zvážení všech rizik mne přivedly k rozhodnutí kyslík použít a nelituji
toho. I teď bych se rozhodl stejně...“ Primátor úspěšně zdolal šest vrcholů ze „7 summits“. Jeho budoucím cílem je pokoření nejvyšší hory Antarktidy.
Bém věnoval svůj dokument jednomu
z průvodců, Nimovi, který tragicky zahynul při výstupu na K2 dva měsíce poté, co
s Bémem zdolal Everest. Byla to jeho karma... Autor: Zuzana Žiačiková
Primátor na Everest
Protože primátorů hlavních měst zdolávajících
nejvyšší hory světa není
mnoho, bylo zcela zbytečné pokládat našemu
hostovi otázku, jakým zálibám se věnuje. O politice, olympiádě i Mount
Everestu jsme si povídali s Pavlem Bémem (45),
který přijal pozvání na
VŠE od občanských sdružení Euthanasia a Ekonom. Jeho beseda v úterý
15. dubna na téma Pavel
Bém na střeše světa, při
které byl promítán film
z jeho výstupu na Mount
Everest, zaplnila Novou
aulu.
Tématem besedy byl váš
loňský výstup na Mount Everest. Plánujete další horolezeckou expedici?
Každý horolezec má své sny.
Když nechce děsit své bezprostřední okolí, tyto fantazie musí
zůstat utajeny. Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Toto platí dvakrát, pokud je horolezec zároveň politikem. Samozřejmě jako
1. místopředsedu ODS a primátora Prahy je mou prioritou politika. Teď mohu akorát říci,
že plánuji zdolání nejvyššího vrcholu Antarktidy. To představuje zasazení posledního klenotu
do pomyslné koruny Země tvořené sedmi nejvyššími vrcholy
všech kontinentů planety.
Jak funguje magistrát hlavního města v době vaší nepřítomnosti z cestovatelských důvodů?
Možná překvapivě, obraz vytvářený tiskem je zkreslující,
19
rozhovor
Co říkáte šťastnému čtyřlístku zahrnujícímu i mediální
prezentaci? Její forma je častokrát ODS vyčítána...
Volební vítězství se neobejde
bez rozumné míry sdělovacích
prostředků. Není ovšem možné
stavět politickou kampaň pouze
na médiích. Podle mého názoru
jsou média strategickými partnery politických stran. Nejméně
vhodnou metodou je proti nim
válčit. To nikdy nikomu nepřineslo úspěch. Mirek Topolánek
se učí schopnosti udržovat pozitivní vztah s novináři...
Co považujete za největší
přešlap předsedy ODS?
Topolánek bývá nejčastěji
kritizován za své kontroverzní
výroky. Sám sebe nazývá Valachem, to nese určité osobnostní
charakteristiky. Chybou ODS je
nedostatečná obhajoba reformních kroků před veřejností. Paradoxně pozitivní skutečnosti více prezentují naši koaliční
partneři, zelení a lidovci. Topolánkovi je možné vyčítat jeho
historickou neochotu takzvaně prodávat reformy. On namítá, že existují důležitější úkoly
– reformy. Mediální obraz shledává trochu zbytečným a nafouklým. Musím souhlasit, nejpodstatnější je obsah politiky.
Přesto žádná politická strana si
nemůže myslet, že dlouhodobě
uspěje bez této formy prezentování.
Budete kandidovat na post
předsedy občanských demokratů v letošních vnitrostranických volbách?
V politice je důležité odlišit podstatné od nepodstatného.
Momentálně je podstatná nezbytnost dotažení započatých
reforem. Mou povinností 1.
místopředsedy je podnikat kroky k naplnění cílů programového prohlášení vlády. Za důležité
momentálně považuji pokračování zdravotní reformy.
Volba předsedy nejsilnější
politické strany tedy důležitá
není?
Nedělejme z volby předsedy
větší drama, než jakým ve skutečnosti je. V tuto chvíli na otázku mé případné kandidatury neodpovím ani ano, ani ne.
Jak hodnotíte návrat ministra Čunka do vlády? Schvalujete toto politické rozhodnutí?
Praha se uchází o pořadatelství letní olympiády v roce
2016. Jaké přínosy očekáváte
od konání OH v hlavním městě?
Vedeme rozhovor na půdě
ekonomické školy, začnu tedy
ekonomikou. Náklady na organizaci OH v Praze představují
částku 87,5 miliardy korun. Příjmy jsou kalkulovány o řádově
desítky miliard vyšší. Klíčovou
položkou výnosové stránky budou marketingová práva a dotace Mezinárodního olympijského
výboru (40 mld.). Samozřejmě
reálně mluvíme o olympiádě
v roce 2020, nebo 2024, ta čísla
budou zřejmě jiná. Tak či onak,
dotace pokrývá zhruba polovinu výdajů. Olympiáda přinese
mimo jiné katalyzaci ekonomiky. Příkladem může být Řecko, jehož ekonomika rok po
skončení her rostla průměrným
tempem 4,5 %. Profitovat bude
i sportovní infrastruktura – zanedbané krajské i městské stadiony. Rovněž vysokoškolské
koleje si zaslouží modernizaci.
Máme vizi o výstavbě univerzitního campusu sloužícího po
dobu her jako novinářská nebo
olympijská vesnice.
Proč část české veřejnosti
a politiků nesdílí vaše nadšení
z konání OH v Praze?
Politika je složité řemeslo.
Politik bez tématu využívá, respektive zneužívá otázek rozdělujících národ k popularizaci.
Jedna polovina říká ano, druhá
odmítá. To bezesporu dělá pražskou olympijskou kandidaturu
kontroverzní.
Podpořili byste referendum
o této otázce?
V diskusi o státoprávním
uspořádaní, zahraničněpolitických otázkách je využívání institutu referenda nevyhnutelností. Nikoli v otázce, jestli má
nebo nemá být olympiáda v ČR.
Klíčovým problémem by byla
formulace otázky. Tu si nedovedu dost dobře představit...
Autor: Zuzana Žiačiková
– 3 / 2008
Přejděme k politice. Je podle
vás Topolánek úspěšným premiérem a předsedou strany?
Podle kritéria schopnosti dovést stranu k vítězství je bezesporu dobrým lídrem, jak ukázaly výsledky parlamentních,
krajských, obecních, ale i prezidentských voleb. Rovněž platí, že volební úspěch nemusí
být pouze zásluhou předsedy.
Nezbytný je trojlístek atributů:
kvalitní osobnost lídra, politický program a aktivní, entuziasmem nasycená členská základna. Dovoluji si tvrdit, že strana
občanských demokratů tyto požadavky splňuje.
Já jsem nikdy nesouhlasil.
Tenhle krok kredibilitě vlády
určitě nepřidal. Na druhou stranu byla uzavřena dohoda mezi
předsedy koaličních stran. Dohoda, kterou respektuji.
economix
cestuji daleko méně, než jak se
může zdát. I několikadenní absence je v mém případě okamžitě zaznamenána médii. Rovněž
musím říci, že loňská dvouměsíční nepřítomnost byla velkou
neznámou, zároveň však cennou zkušeností. Zastávám manažerský přístup k práci, kvalitní firma musí fungovat i bez
svého šéfa. Mí kolegové to
zvládli perfektně. Pochopitelně je vždy třeba zvažovat možnost mimořádných událostí, například povodně v roce 2002.
Taková situace se jednoduše
nemůže bez primátora obejít.
Moderní komunikační technika
mi umožňovala neustálý kontakt s magistrátem. Kdyby nastala krizová situace, byl jsem
odhodlán ukončit výstup i těsně
před vrcholem.
20
reportáž
Al Gorovi kamarádi
Bursík a Zbrožek na VŠE
economix
– 3 / 2008
Je první aprílový večer. Al
Gore dokončil plamennou
obhajobu klimatických
změn, byť se u toho několikrát zasekl. Do místnosti
vchází jiná klimatická star,
a sice ta česká – ministr životního prostředí Martin
Bursík. Studenti očekávají
žhavou diskusi o problému
zvaném klimatické změny,
kterou pořádá studentská
organizace Oikos Praha
a Filmový klub VŠE.
Debatu zahajuje Martin Zbrožek, dnes moderátor, jindy houslista, herec a buřič. Zahajuje
proslovem na téma „co všechno
se může kousnout“ (kromě přehrávání DVD). Martin Bursík
přidává, že kousnout se mohou
komunisté, když se v parlamentu hlasuje o rezoluci k situaci
v Tibetu. Pak už ale pokračuje ve vážnějším tónu. Nejprve
popisuje, jak vznikají zprávy
IPCC, jaká klimatická politika je na stole v Evropské unii
a v mezinárodních vyjednáváních o změnách klimatu. Přestože Martin Zbrožek deklaruje
svoji důvěru informacím Panelu
IPCC, Michal Janda, přizvaný
panelista z Liberálního institutu, jej označuje za jednostranný. Rozvíjí teorii veřejné volby,
podle níž je pro politické elity
výhodné přijít s katastrofickým
scénářem, neboť se tak odvádí
pozornost od horších problémů
a politik navrhující řešení získává popularitu. Posléze dostává
příležitost vyjádřit se k Al Gorovu filmu i klimatolog z ČHMI Ladislav Metelka. Vysvětlu-
je, že jde o popularizační film,
který prezentuje spíše horní,
pesimističtější odhady, a že Al
Gore prodělal určitý osobnostní vývoj, na jehož konci obdržel
Nobelovu cenu „za popularizaci“ klimatických změn, zatímco
IPCC jí získal za „odbornost“.
V tu chvíli již kamarád Zbrožek (tak tituluje své spolupanelisty) vyhlašuje, že „tu pobíhá dívka s pohyblivým mikrofonem“.
Studenti jsou připraveni a chrlí
své spíše připomínky než dota-
zy. „Al Gorův film odsoudil britský soud, že obsahuje devět nepřesností.“ „Dosažení Kjótského
protokolu má vysoké náklady
a nízký přínos.“ Michal Janda
hájí názor, že ekonom Stern nesprávně diskontoval, a vyšly mu
tudíž jiné závěry, a sice že náklady dnešního boje proti klimatu
vysoce vynahradí zisky ze stabilního klimatu v budoucnosti. Podle Jandy jsou náklady za předběžnou opatrnost příliš vysoké,
omezují budoucí generaci mož-
nost výběru a bude lepší, když se
jen nadcházejícím změnám přizpůsobíme. Bursík, jenž demonstroval svou dlouholetou zkušenost s tržními nástroji v ochraně
ŽP, na to kontruje, že pokud by
v cenách byly obsaženy externality, i obnovitelné energie by byly
konkurenceschopné. Náklady na
plnění Kjótského protokolu podle Bursíka nejdou do ničeho jiného než do moderních technologií a výzkumu. Jandovi vytýká,
že nabízí jen zpochybnění, nikoli řešení.
Klimatolog Metelka, jenž
v ideovém střetu Bursíka s Jandou dostává méně příležitostí,
vysvětluje, že hurikán Katrina
a klimatické změny nelze dávat
do příčinné souvislosti. Vyslovuje obavu, že pozitivní vazba
klimatického systému může být
velkým překvapením do budoucna. Zároveň ubezpečuje studenta, pro něhož malé množství CO2
v atmosféře nic neznamená, že
jde také o působení té které látky
a že i pouhé 0,5 % kyanidu v jeho těle by mělo jistý dopad.
Debata jevila tendenci pokračovat, leč s desátou hodinou je
třeba školní objekt opustit. Pár
nadšenců ještě obklopilo Metelku i Bursíka a debata se přesouvá na dvůr před školou. Nakonec i Metelka odchází a Bursík
odjíždí v ministerském hybridním vozidle. Takhle vypadal jeden večer, v jehož průběhu se
ekonomové díky kolegům z Oikosu a Filmového klubu dívali na bývalého viceprezidenta
USA a poslouchali současného
vicepremiéra ČR.
Autor: Kateřina Husová
Sloupkaře renomovaných periodik celkem upoutal další vývoj v oblasti hedgeových fondů (HF). Jen pro ilustraci, čerstvé
údaje společnosti Hedge Fund Research,
Inc., uvádějí, že v tomto odvětví je pod správou 1875 miliard dolarů. Nutno však dodat,
že skutečné pozice na trzích, jelikož HF
mohou používat páku (tzv. leverage) pomocí různých technik (třeba kolaterálů), jsou
podle mého skromného odhadu aspoň čtyřikrát větší. Není však sebemenší problém najít HF, které mají 200krát nebo 300krát větší pozice než objem aktiv vypůjčených od
investorů. Teď už asi začínáte chápat, proč
se kromě jiného hodně spekuluje o regulaci tohoto typu investování. Komu to ještě
pořád nedochází, tak ať si ten celkový objem investic za domácí úkol porovná s českým HDP...
Doby velikánů typu Juliana Robertsona,
Jamese Simonse nebo George Sorose jsou
však nenávratně pryč. Nedá mi nevzpomenout třeba prvně jmenovaného a jeho Tiger
Fundu, který za dobu své existence v letech 1980–2000 dával stabilní čistý výnos
(po odečtení poplatků) 32 % p. a. Za úplně
symbolický považuji rovněž konec tohoto
fondu, kdy sám Robertson v listu svým investorům píše, že zavírá Tiger Fund, protože
nerozumí tomu, co se právě děje, a trh považuje za úplně zdeformovaný (snad nemusím říkat, že zanedlouho nato splaskla „dotcom“ bublina). Naneštěstí u dnešních asset
manažerů a traderů z investičních bank začalo být poslední dobou jaksi v módě zakládat si HF v momentu, kdy banky už nejsou
schopny držet krok s jejich bling-bling (nákladným, nebo v Americe také oblíbeným
termínem „flashy“) životním stylem, a zakládají si HF jako dojnou kravičku. Pro ně,
samozřejmě. Myslíte si, že byste to nezvládli? Jen připomenu, že dnes je jejich počet už
kolem 10 000. Nemůže to být tedy až tak
těžké, co říkáte?
No, tak pojďme si tedy společně zkusit
založit hedgeový fond. Právní stránku dáme
vyřídit specializované agentuře, ať na ty
Kajmanské ostrovy nemusíme volat pětkrát
denně. Technickou stránku, naši investiční
strategii, budeme zjednodušeně simulovat
podle nedávné studie uznávaných akademiků, pánů jménem Dean Foster a Peyton
Young, abychom lépe pochopili pointu, kte-
rou tady chci prezentovat. Dovolím si ještě podotknout, že jednoduchý přiklad, který zmínění pánové uvedli ve své práci, až
podivuhodně přesně kopíruje myšlenkový
chod pana Nassima Thaleba, uznávaného
amerického profesora a filozofa, tvůrce takzvané Black Swan Theory, uvedené v jeho
knize Fooled by Randomness, kterou časopis Fortune označil za „The Smartest Book
of All Time“. Zmíněná kniha není ale zrovna
čtení pro posluchače „matfyzu“, jinak by se
mohli vážně začít zamýšlet nad tím, k čemu
vlastně současné poznatky o exaktním popisu a predikci komplexních jevů odehrávajících se v reálnem světě, a ne na hrací ploše
s jednou kostkou, vlastně jsou (moje odpověď nejmenovanému tamnímu vyučujícímu, který mě tak rád na přednáškách baví
tím, že si vymýšlí vtipy o ekonomech).
Kapitálove
trhy?
Dnes
lepší čtení
než
detektivka
...
Takže náš HF příběh začíná. Marketingová ředitelka, kterou jsme najali, a stojí
nás nekřesťanské peníze, kvůli tomu diplomu z Whartnu (špičková business school na
University of Pennsylvania), nám sděluje,
že do našeho HF vysbírala od investorů 100
milionů dolarů. My, jako zkušení mořští vlci
kapitálových trhů, zároveň však i milovníci rychlé jízdy ve ferrari, které potřebuje
pravidelný servis, rozhodneme, že uložíme těch 100 milionů do vládních dluhopisů
USA s výnosem 4 %. Tím však benchmark
(termín pro cíl, třeba index, se kterým fond
manažer srovnává výnosnost fondu) neporazíme. Proto neváháme, nebudeme si lámat
hlavu se složitými investičními strategiemi,
a emitujeme opce. Řekneme, že opce dobře ohodnocuje aktuální riziko poklesu trhu,
které je 1:10, a tedy opce, která stojí 0,1 dolaru, bude v případě poklesu vyplácet jeden
dolar. Prodáme opce v hodnotě 100 milionů (dali bychom i za víc, ale žel „jen“ tolik
máme od investorů), což nám přihodí dalších deset milionů dolarů do ročních výnosů. Jelikož teď už spravujeme o deset milionů víc peněz, tak tutéž operaci uděláme
ještě jednou s těmito aktivy, která nám právě přibyla ke správě, čímž nám přiteče další jeden milion. Všechnu hotovost z prodeje
opcí dáme znovu do vládních dluhopisů. Až
teď můžeme odjet na prázdniny.
S pravděpodobností 90 % nám tahle sázka
v prvním roce vyjde a my se nadšení vracíme z dovolené. Investoři jásají. Výnosnost
našeho fondu byla dohromady 15,4 %. Jelikož si hedgeové fondy vždy za svoje hvězdné služby účtují takzvaný poplatek 2/20,
tedy 2 % management fee (z objemu aktiv
pod správou) a 20 % incentive fee (z toho,
o co jsme svou nadpřirozenou schopností
obohatili fond nad výnosnost našeho benchmarku, třeba nad S&P500 Index; kdybychom to zvorali, opačně to nefunguje, takže klid), dostáváme zhruba čtyři miliony za
rok. Cokoli se pak stane, tyto peníze nám už
nikdo nevezme.
Co se ale stane s penězi našich investorů, když se trhy ochladí? My třeba za pět let
budeme mít už úctyhodných 20 milionů na
účtu, neuvažujíce o tom, že náš pevný track
record, vysoko nad benchmarkem, nám přiláká další nadšené investory. A i když Vergilius v Aeneovi praví, že štěstěna přeje odvážným, s přibývajícími léty našeho gamblu
se nutně zvyšuje i pravděpodobnost, že k poklesu trhu přece jenom někdy dojde. Když
bude otřes dostatečně silný, peníze investorů budou vymazány. A nepomůže nám mít
v názvu Alpha, ani Global Alpha, dokonce ani Global Alpha za jménem investiční
banky (viz souvislost s událostmi léta 2007
a CAP modelem, kde se alfou označuje bezriziková prémie ve výnosnosti daného aktiva v porovnáni s výnosností trhu, kde vyšší
výnos dostaneme jen „za“ vyšší riziko, tedy
měli bychom investovat jen do aktiv, která
mají tento „bonus” kladný, avšak i pro takové profíky, jako jsme my, to nemusí být vždy
zrovna lehké rozeznat).
Samozřejmě, uvedený příklad je hyperbolou, avšak dobře objasňuje riziko a obtížnost odlišení hazardujících asset manažerů
od nadaných a opatrných profesionálů. Kdybyste někdo potkal Warrena Buffetta před
padesáti lety, taky byste se jen obtížně rozhodovali, jestli mu svěřit svoje peníze nebo
ne. Pro úplnost ještě dodám, že u HF bychom mohli rozlišit snad 15 zásadních odlišných způsobů investování, takže určitě
nejde o zcela homogenní skupinu investic,
a chtěl bych se proto vyvarovat zevšeobecňujících výroků.
Navzdory ostré diskusi a působivým argumentům na obou stranách však začínám
nabývat dojmu, že regulačním opatřením
se u tohoto způsobu investování zřejmě už
v střednědobém horizontu nevyhneme. Autor: Michal Kľučár
economix
Asi jsme si po událostech posledních dnů všichni zvykli, že i dění na
kapitálových trzích může být napínavé minimálně tak jako květnatý
příběh nadaného kreativce plný napínavých scén, překvapivých zvratů
a dramatických rozuzlení. Ale abych
dál nezdržoval, pokusím se tady popsat události, kterým se v tuzemských periodikách z pochopitelných
důvodů nedostalo příliš prostoru,
avšak z globálního pohledu by si nějakou tu zmínku zasloužily.
– 3 / 2008
21
názor
22
architektura
Rajská
economix
– 3 / 2008
očima studentů
Jaká je vlastně Rajská budova? Již delší dobu se
objevují nejrůznější názory. Liší se názory studentů
VŠE a studentů architektury ČVUT, nebo se shodují?
Nevýhodou je podle studentů
nedostatek zásuvek v učebnách,
nedostatek vysoušečů rukou na
toaletách a nevyužitá příležitost
možností exteriéru budovy, kde
by mohly být umístěny například lavičky.
Rajská budova (RB) byla
zkolaudována 26. září 2005
a Fakulta podnikohospodářská (FPH) začala využívat její
prostory v říjnu 2005. Její plocha je o 158 % větší než plocha
Nové budovy VŠE. Projekt vytvořil Ateliér WIK, který v roce
1997 získal titul Stavba roku za
administrativní budovu ve Žďáru nad Sázavou. Budova má pět
nadzemních podlaží. V prvních
dvou jsou učebny, ve třetím
a čtvrtém sídlí FPH a v pátém
jsou kanceláře FPH, kvestorátu
a správy budov VŠE; sídlí zde
i ISC – mezinárodní studijní
centrum.
VYBRANÉ NÁZORY
S TUDENTŮ VŠE
„Myslím, že RB je vysoce
funkční budova s moderním
vybavením a technickým zázemím.“
„V učebnách chybějí zásuvky
na počítače.“
„Rajská budova se mi líbí
daleko víc než SB nebo NB.“
„Nechápu, proč se dvoje
vstupní dveře na toaletách
otevírají každé jiným směrem.“
„Já ji mám rád. I když má
své mouchy, pořád v ní chodím na přednášky radši než
do SB.“
„V létě je v ní strašné vedro.“
JAK RA JSKOU
BUDOVU VIDÍ
S TUDENTI VŠE
Estetická stránka projektu projevila cit pro sladění skla
a betonových prvků, tyto dva
materiály se vzájemně doplňují v různých částech budovy.
Vhodně je řešeno barevné odlišení veřejných a komunikačních
prostor a kancelářské zóny, ale
orientace v budově není podle
studentů zcela dostatečná.
Podle studentů VŠE je budova pěkná, reprezentativní, vhodná pro návštěvy zahraničních
lektorů, je prostorná, na každém
patře je dostatečný počet toalet, kávu nebo občerstvení si lze
koupit v každém patře.
Výhodou budovy je prodej
knih a učebnic (skriptárna), vybavené místnosti se zavedenými
dataprojektory a občas i fungující klimatizace. Prosklená část
viditelná z přízemí i horních pater prostor příjemně prosvětluje
a atrium se schodištěm v přízemí nabízí příležitost k nejrůznějším výstavám, přehlídkám nebo
koncertům.
JAK SE
NA TUTO S TAVBU
DÍVA JÍ S TUDENTI
ARCHITEK TURY
Z ČVUT?
Oslovili jsme několik studentů architektury, aby se vyjádřili
k estetické a funkční stránce budovy. Tři studentky architektury
– Zdeňka Zlatušková, Eva Pyková a Věra Horáková – si budovu
prošly a shrnuly své názory.
PRVNÍ DOJEM
Objekt budovy Vysoké školy
ekonomické jsme navštívily za
účelem zhodnocení estetických
a konstrukčních kvalit. Vzhledem k tomu, že jsme předem neměly k dispozici dokumentaci,
musely jsme se rychle zorientovat ve zcela neznámém prostoru, což nebylo obtížné vzhledem
k přehledné dispozici a orientačním panelům s plánky jednotlivých pater.
První dojem byl umocněn náhlým a nečekaným kontrastem
starých tmavých chodeb a no-
23
architektura
budova
VŠE a ČVUT
EXTERIÉR
Zelená nepochozí střecha by
mohla být navrhnuta jako pochozí (nutnost doplnění bezpečnostních opatření – vhodné
zábradlí). Za příznivého počasí
by tak mohla sloužit jako místo pro relaxaci mezi přednáškami. Obecně jsou zákoutí pro
příjemné přečkání volného času
zajímavě a příjemně řešena pouze v interiéru. Nezaznamenaly
jsme žádné místo pro odpočinek
v exteriéru, kromě sterilních kovových laviček na obyčejném
nevydlážděném zaasfaltovaném
prostoru bez zeleně. V malých
venkovních dvorcích mezi pro-
PROVEDENÍ
S TAVBY
Dalším bodem je provedení stavby, které je v některých
místech značně nedokonalé, například špatné začištění dilatačních spár nebo technické detaily
napojení. Když si člověk začne
prohlížet interiér podrobněji,
tyto nehezké detaily mohou zkazit i celkový dojem.
DETAILY
Vizuálně přitažlivým prvkem
jsou červené sedačky v zákoutích, ale látkové potahy byly
kvůli špatné udržovatelnosti nevhodnou volbou.
Pochvalu si rozhodně zaslouží modrý pásek skla, který se
rafinovaně proplétá dlažbou od
schodiště až do atria. Nešťastně zvolené je neonově fialové
podsvětlení chladné kamenné
dlažby, které nepříjemně blýská. V prostředí interiéru většinou tato barva působí nepříjemně.
Z důvodů přebytečných parkovacích míst v podzemních garážích jsou tyto prostory využívány pro in-lineové závody.
Jako plus shledáváme, že objekt je střežen psy, kontakt se
zvířaty je vždy důležitý.
CELKOVÉ
ZHODNOCENÍ
Podle studentek architektury
exteriér novostavby zapadá do
komplexu starších budov a design interiéru se jim vcelku líbil,
takže tento projekt ohodnotily
kladně. Názory studentů VŠE
se k tomuto mínění přiklánějí,
ale výhrady k některým funkčním řešením projektu, jako jsou
například již výše zmíněné exteriéry a přístup k zásuvkám
v učebnách, vybízejí k zamyšlení nad případnými dodatečnými
změnami. Autor: Lucie Marková
– 3 / 2008
INTERIÉR
Nejvýraznějším prvkem interiéru je bezesporu atriové schodiště, jež působí reprezentativně, ale z kombinace skla, oceli
a dřeva máme rozpačitý pocit.
Trošku překombinované materiály spolu působí v ostrém
kontrastu. Dřevěné schodnice, nesoucí jednotlivé skleněné stupně, změkčují a zlidšťují dojem ze schodiště. Plusem
je, že alespoň navazují materiálově na jiné prvky interiéru,
například na dřevěné vlýskové
podlahy před vstupy do místností.
Tyto vstupy do učeben bychom naopak pochválily, protože jsou navrženy s velkou pečlivostí. „Konzoly“ pod stropem
půdorysně odpovídají vlýskové
podlaze. Velmi zajímavě jsou
řešeny i dveře a jako pozitivum
bychom uvedly i možnost nahlédnout do učebny přes sklo,
aniž je nutné vstoupit dovnitř
a narušit hodinu.
pojovacími chodbami se zelení
není jediná lavička. K čemu takové atrium?
economix
vých prosvětlených prostorů.
Všudypřítomná ocelová konstrukce ztužena subtilními táhly umožňuje světlu proniknout
do interiéru. Oceňujeme zejména přiznání nosných konstrukcí
a nezakrytý pohledový beton.
Prostor je sám sebou, aniž by si
na něco hrál a skrýval se za podhledy a omítky.
24
Pražský
Pražský studentský summit je prestižním vzdělávacím projektem v oblasti
diplomacie a mezinárodních vztahů, který je pořádán největším českým
think-tankem – Asociací pro mezinárodní otázky. Jeho hlavním cílem je
poskytnout studentům
středních a vysokých škol
z celé České republiky příležitost okusit atmosféru
diplomatických jednání
ve třech důležitých mezinárodních organizacích
– v Organizaci spojených
národů (OSN), Severoatlantické alianci (NATO)
a Evropské unii (EU). Záštitu nad letošním ročníkem převzal ministr zahraničních věcí ČR Karel
Schwarzenberg společně
s bývalou ministryní zahraničí Spojených států
amerických Madeleine Albrightovou.
economix
– 3 / 2008
Pražský studentský summit
se vlastně skládá ze tří dílčích
projektů. Tradiční Model OSN,
který se letos konal už potřinácté
v řadě, se skládá ze sedmi výborů, z nichž každý má specifickou
agendu. Řeší se zde široké spektrum problémů od lidských práv
přes ekonomickou, zdravotní
a sociální problematiku až třeba
po bezpečnostní situaci ve světě.
Letošní novinkou v rámci Modelu OSN byla simulace Světové obchodní organizace (WTO),
která se zaměřovala výhradně na problematiku mezinárodního obchodu. Model OSN již
STUDENTSKÝ
SUMMIT
zpravodajství
2008
podruhé doplnil Model NATO,
jednající v angličtině, a Model
Evropské unie, který sice jedná
v českém jazyce, ale jeho specifikum spočívá v tom, že je určen
pro studenty vysokých škol. Oba
tyto modely se zabývají užší tematikou. Každý model se liší
nejen programem jednání, který
je čerpán z reálných organizací,
ale i doprovodnými společenskými akcemi a výlety.
Myšlenka celého projektu
spočívá v tom, že studenti v rolích diplomatů diskutují o současných problémech světového dění a navrhují jejich řešení,
přičemž zastupují a hájí zájmy
„svých“ zemí. Musí tak vyhledat stanoviska států, které reprezentují, ke konkrétním otázkám.
Kromě rozšíření přehledu o aktuálních mezinárodních událostech a zlepšení rétorických dovedností se organizátoři snaží
nabídnout studentům možnost
zúčastnit se poměrně velkého
množství společenských akcí
nebo přednášek zajímavých
a významných hostů. Mimo
vzdělávacího účelu, který je nadále hlavní prioritou, se čím dál
více objevuje i osobní aspekt:
mladí a perspektivní lidé se setkávají s vrstevníky s podobnými zájmy z celé České republiky.
Projekt se skládá ze dvou
základních částí. Tou první je
workshopová část: studenti během pěti přípravných setkání
nacvičují praktická vyjednávání a učí se jak hledání kompromisů s ostatními účastníky, tak
aktivnímu vyhledávání informací. Kromě toho mají mož-
Inzerce 25
economix
M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
D U B E N
2 0 0 8
Č Í S L O 2
Z D A R M A
Mirek Topolánek
Ekofórum 27. 3. 2008
/ str. 18
Evžen Tošenovský
Ekofórum 19. 3. 2008
/ str. 20
Vladimír Bezděk
ředitel společnosti
AEGON / str. 22
Michal Bobek
předseda Centrální
kolejní rady VŠE /
str. 12
1. vicemiss ČR 2008
Zuzana Putnářová
je studentkou VŠE! / str. 26
prof. Radim Jiroušek
děkan FM VŠE / str. 6
VOLBY DO AS FPH ISIS NÁRODOFEST KRAJČO NA VŠE IZRAEL
Všechna vydaná
čísla Economixu
jsou k dispozici
ve formátu PDF
na webových
stránkách
studentského
sdružení
Ekonom
economix
M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
Ú N O R
2 0 0 8
Č Í S L O 1
Z D A R M A
Ekofórum
s Jiřím
Čunkem
/ str. 14
– 3 / 2008
nost vyslechnout přednášky expertů z vládní, akademické, ale
i obchodní sféry. V právě uplynulém ročníku, který skončil na
přelomu března a dubna 2008,
před studenty vystoupili například ředitel společnosti Microsoft Europe Jan Mühlfeit, ministr bez portfeje a bývalý ministr
zahraničních věcí České republiky Cyril Svoboda, druhý nejvýše postavený Čech ve strukturách NATO Petr Luňák, přední
česká politoložka a profesorka
Vysoké školy ekonomické Vladimíra Dvořáková a řada dalších
osobností z oblasti politiky a diplomacie.
Druhou částí je jarní vyvrcholení summitu, které představuje
závěrečná konference. Zde mají
studenti za úkol zúročit veškeré
zkušenosti a znalosti, kterých se
jim dostalo během workshopů.
V reprezentativních prostorách
jednají o konkrétních bodech
agendy podle jednacího řádu,
tvoří výstupy v podobě deklarací
či rezolucí a navštěvují pracovní snídaně či recepce se známými hosty. V letošním roce slavnostní konferenci podpořili svou
účastí například ministr školství
Ondřej Liška, americký velvyslanec v ČR Richard Graber
nebo německý vyslanec v ČR
Konrad Scharinger. Na poslední chvíli přiletěl i eurokomisař
Vladimír Špidla. Studenti také
vyslechli poselství, která byla
zaslána generálním tajemníkem
OSN Pan Ki-munem a Madeleine Albrightovou. V neposlední řadě účastníci zhlédli videovzkaz pro Pražský studentský
summit, který natočil zástupce
generálního tajemníka NATO
Claudio Bisognero.
Projekt se těší i značné podpoře významných českých firem
a institucí. Příští ročník začne
v září tohoto roku. Více informací o projektu je k dispozici na
webových stránkách www.studentsummit.cz. Autor: Jan Pýcha
Aneta Červenková
rozhovor s projektovou
manažerkou sdružení
Ekonom / str. 16
Pavel Mucha
rozhovor s výkonným
ředitelem společnosti
NetCentrum / str. 18
Tomáš Vorel ml.
rozhovor
/ str. 30
L.H., EKONOMICKÉ FAKULTY V ČR CEMS DOKTORSKÉ STUDIUM NA VŠE
www.economix.cz
economix
zpravodajství
26
GMC
Euromanager
2007/2008
zpravodajství
simulovaného trhu Evropské
unie a sdružení NAFTA. Tedy
na mezinárodní úrovni.
Každým rokem se koná
Global Management Challenge Euromanager, jedna
z největších soutěží, která simuluje reálné tržní
podmínky Evropské unie,
sdružení NAFTA a internetu. Zúčastnit se jí mohou
týmy skládající se ze tří až
pěti lidí. Tyto týmy mohou
pocházet jak z řad studentů, tak i z řad zaměstnanců firem, které chtějí, aby
jejich zaměstnanci získali
nové zkušenosti z oblasti
cenných papírů. Úkolem
zúčastněných týmů je dosažení co nejlepšího tržního postavení, a tedy i co
nejvyšší ceny akcie. Na základě těchto kritérií je určen vítězný tým.
economix
– 3 / 2008
Před prvním kolem jsou soutěžící týmy rozlosovány do skupin. V jedné skupině může být
pět až osm týmů, které mezi sebou soupeří v rámci skupiny,
a tím pádem se ocitají v konkurenčním prostředí. Na národní
úrovni se týmy účastní ve třech
kolech, v každém kole musí
tým podat pět strategických řešení čili stanovisek. Z národní úrovně postoupí jeden tým,
který reprezentuje svou zemi
v mezinárodním finále. Do
každého dalšího kola postupuje
méně týmů a čas na zpracování stanovisek se zkracuje. A samozřejmě se podmínky v každém kole mění. To je docela
výzva.
JAK TO FUNGUJE?
Klíčová kritéria jsou vyhodnocována pomocí speciálního
počítačového programu, který posuzuje dopady a důsledky způsobů řešení jednotlivých
týmů. Program posuzuje řešení
v oblasti financí, logistiky, lidských zdrojů, výroby a marketingu a na jejich základě stanoví bilanci, tedy zisk minus ztráty
u dané společnosti.
Průběh fungování firmy je simulován pomocí počítačového
modelu, který zohledňuje eko-
A pokud se soutěžícím podaří
prokázat svůj potenciál a schopnosti, mohou se zviditelnit a obdržet zajímavé pracovní nabídky.
ROZHOVOR
S TÝMEM 2MKB
V letošním roce vyhrál národní finále GMC tým 2MKB ve
složení Michal Bobek, Roman
Chovanec, David Kula, Marek
Macura a Jan Morawiec. Tým
byl pod patronátem společnosti
ČEZ, a. s. Vítězný tým poté 13.–
17. dubna reprezentoval Českou
republiku na mezinárodním finále v Bukurešti.
nomický přínos jednotlivých divizí, a vzhledem k tomu je tým
nucen úzce spolupracovat a pečlivě zvažovat důsledky jednotlivých rozhodnutí. Tím pádem se
například chyba v oddělení lidských zdrojů může promítnout
třeba do výroby nedostatkem
pracovních sil.
Týmy se takto nejen učí spolupracovat, ale hlavně správně
nakládat s novými informacemi. Na základě nových informací se pak snaží vypracovávat efektivní strategie. Tímto
se simuluje manažerská zodpovědnost. Účastníci mají alespoň
možnost vyzkoušet, jakou váhu
mají jednotlivá rozhodnutí, aniž
musí mít strach, že někdo přijde
o hodně peněz.
Každý ze zúčastněných týmů
obdrží soubor dokumentů. Manuál obsahuje informace o organizační struktuře modelové
firmy, výroční bilanční zprávu
a obchodní záznamy, ve kterých
je zahrnuta kompletní zpráva
z předcházejícího období. Dále
pak čtvrtletní zprávu společnosti, která obsahuje statistické,
účetní a všeobecné informace
za dané období. Tato slouží jako
základ pro vytváření dalších stanovisek a postupů.
PROČ SE ZÚČAS TNIT?
Z pohledu studentů jde samozřejmě hlavně o to, aby soutěžící získali co nejvíce zkušeností. Respektive ověřit si své
znalosti a osahat si řízení imaginární společnosti, která operuje v konkurenčních podmínkách
JAKÝ JE VÁŠ RECEPT
NA TO, JAK DOS TAT
CENU AKCIE
CO NEJVÝŠE?
Honza: Cenu akcie ovlivňuje
hodně faktorů a ani po vítězství
v národním finále se nám nepodařilo úplně všechny jevy dostatečně vysvětlit. Celá soutěž
je založena na matematicko-statistickém základu.
David: Pokud by měl člověk
na toto odpovědět několika větami, tak hlavní doporučení je se
nespoléhat jen na selský rozum
a nezadávat jednotlivé položky intuitivně, ale údaje si i trochu propočítat a zanalyzovat.
Další věcí, která vede k úspěchu, je i určitá zkušenost. Osobně si myslím, že je poměrně
nereálné si myslet, že člověk
vyhraje tuto soutěž hned při
první účasti.
Roman: Důležitá, zejména
ve finálových kolech, byla i automatizace rozhodování – původně jsme veškeré věci počítali ručně, postupně jsme ale vše
automatizovali do té míry, že se
každý mohl soustředit pouze na
strategické záležitosti.
Michal: Je důležité si v soutěži hlídat náklady. Člověk pořád slyší, jak důležité je snižovat náklady, ale teprve v soutěži
jsme si uvědomili, že se hodí
27
zpravodajství
každý tisíc. Museli jsme šetřit každé euro. Naši fiktivní zaměstnanci by vám o tom mohli
povídat.
Marek: Nejde to jen tak popsat v pár slovech, ale obecně
se dá říct, že na cenu akcie ve
hře mají vliv podobné věci jako
ve skutečnosti. Takže představte si, že vlastníte firmu obchodovanou třeba na NYSE nebo
BCPP a systém, hodnotové ukazatele jsou podobné.
Dostali jste se až do Bukurešti. Jak se vám tam líbilo? Hodně lidí odsouvá Rumunsko někam do společnosti rozvojových
zemí. Je to pravda?
Roman: Před odjezdem do
Bukurešti jsme se báli, jestli si
nemáme udělat připojištění na
všechno, co jde. Ovšem samotná Bukurešť mě osobně mile
překvapila. Samozřejmě ne-
jde o město typu Paříže či Berlína, ale rozhodně je na dobré
úrovni.
Honza: Od známých, kteří byli loni v Rumunsku na horách a potom v Bukurešti, jsme
se dozvěděli dost nepříjemných
věcí, ale jak už říkal Roman, to,
co jsme viděli, bylo rozvíjející
se město.
David: Mě osobně Bukurešť
docela překvapila, byla poměrně čistá a hezká, nicméně všechno to působilo takovým zvláštním negativním dojmem, který
lze těžko popsat.
Michal: Vše mi přišlo takové strojené, umělé. Jako kdyby všude byly kulisy – nejlépe
to bylo vidět v Paláci republiky,
který byl na jedné straně honosný, ale když se člověk podíval
zblízka, bylo vidět, že dost věcí
je rozbitých, nespravených.
Marek: Mně se hodně lí-
bil hotel, ve kterém jsme byli
ubytovaní, ten byl na nejvyšší
úrovni.
MYSLÍTE, ŽE MEZI
JEDNOTLIVÝMI TÝMY
Z RŮZNÝCH ZEMÍ BYLY
VELKÉ ROZDÍLY?
Michal: Soutěž je pro všechny země stejná. Kde jsou rozdíly, je chápání účasti v soutěži.
Evropské týmy soutěž chápou
jako příležitost se naučit něco
nového, čím se mohou obohatit.
Proto mezi jednotlivými týmy
neexistuje žádná forma spolupráce či kooperace, každý hraje sám za sebe. Ovšem zejména asijské týmy mají jiné pojetí
účasti. Oni bojují za svou zemi.
V průběhu soutěže jsme se dozvěděli, že si vzájemně vyměňují decision sheety, které jsou
pro úspěch v soutěži klíčové.
David: V Číně existuje spe-
cializovaná internetová stránka (něco jako borec), kde každý
umisťuje nové poznatky a informace, na základě kterých pak
místní týmy získávají určitý informační náskok a výhodu. Je
dost velký rozdíl, když sestavujete statistiku z 30 sheetů nebo
3000 sheetů.
Marek: Konkurence byla
úplně někde jinde než v národním finále. Bylo vidět, že v některých státech je hra opravdu
populární.
Roman: Na národním finále
jsem měl pocit, že se vyskytovaly týmy, které neměly celou soutěž dobře zvládnutou. Bylo tam
pár týmů, o kterých jsme mohli po pár kolech říct, že nemají
šanci na vítězství. To se v Bukurešti nestalo – všichni byli perfektně připraveni a vše záviselo
na drobných detailech.
Autor: Jaromír Valeš
Témata seminářů byla následující: Business Negotiation, Launching
a new brand a Online Case – Challen-
ge of Audit and Tax Advisory. Pořadatelé z CEMS Clubu Praha připravili pro
účastníky semináře bohatý program. Ve
čtvrtek večer, po prvním dni stráveném
workshopy, byla za krásného jarního
počasí zorganizována projížďka parníkem po Vltavě. Poté následoval přesun
na humanitární party pro Afriku do klubu KamiKaze. Humanitární tým CEMS
Clubu Praha tuto charitativní akci připravoval v rámci projektu Schools for
Africa. V pátek 25. dubna se studenti
podívali na exkurzi do pivovaru Staropramen a Pan-European Skill Seminar
Prague Spring byl oficiálně zakončen
společnou večeří v restauraci na Janáčkově nábřeží.
Dojmy z celého pan-european eventu
i seminářů jednotlivých firem byly velmi
pozitivní. Anna Štěrbová (CEMS Club
Prague Vice President a spoluorganizátorka akce) tvrdí, že Prague Spring byla
akce, která přesně vystihuje program
CEMS MIM, a to nejen kvůli mezinárodnímu mixu studentů, ale především
proto, že spojuje jak profesionální, tak
neformální zážitky.
V příštím semestru se čeští i zahraniční
studenti programu CEMS MIM mohou
těšit na další pan-european seminář nazvaný Prague Autumn.
Autor: Olga Nýdlová,
CEMS CLUB Prague PR Team
economix
Ve dnech 24. a 25. dubna 2008
byl na Vysoké škole ekonomické
v Praze poprvé pořádán celoevropský skill seminář programu
CEMS Master´s in International
Management, nesoucí poetický
název Prague Spring. Celkem 35
zahraničních a českých studentů programu CEMS MIM dostalo jedinečnou příležitost účastnit se seminářů a workshopů tří
korporátních partnerů programu CEMS.
– 3 / 2008
Prague Spring - CEMS Pan-European Skill Seminar
28
inzerce
Nov˘ T-Mobile Bonus
– M N O H O V ¯H O D P RO V· EC H NY
economix
– 3 / 2008
Vûrnostní program spoleãnosti T-Mobile se na poãátku
leto‰ního února doãkal zásadního vylep‰ení. Pfiedchozí
samostatné varianty pro tarifní zákazníky na stranû
jedné a uÏivatele Twistu na stranû druhé byly slouãeny
do jednotného programu s názvem T-Mobile Bonus.
Zapojit se do nûj mohou v‰ichni klienti bez ohledu na
to, jak˘ typ sluÏeb vyuÏívají, vãetnû nejniωích tarifÛ
z nabídky. Podmínky jsou pro v‰echny naprosto stejné,
pfiiãemÏ platí, Ïe nûkterou z nabízen˘ch v˘hod získáte
tím snáze, ãím déle jste u T-Mobile.
ODMùNA PODLE
VLASTNÍHO GUSTA
Jednou z příjemných novinek
je, že si můžete zvolit typ benefitu, který vám lépe vyhovuje.
První možnost představuje sbírání Bonus bodů, jež lze posléze uplatnit na nákup nových telefonů, příslušenství či různých
balíčků služeb dle aktuální nabídky katalogu T-Mobile Bonus.
Za každých 23,80 Kč včetně
DPH získáte jeden bod.
Druhou možností je čerpání
aktuální Zvýhodněné služby. Tento model již dobře znají a mají
v oblibě uživatelé Twistu – v rámci T-Mobile Bonus je nyní k dispozici všem. Nabídka Zvýhodněné služby se každých šest měsíců obměňuje. Od 1. března je
to noční volání (od 21 do 9 hodin) do sítě T-Mobile za pouhou
1 Kč/min včetně DPH.
Oba typy benefitů nelze čerpat
současně. Výběr je však možné
kdykoliv změnit, aniž by došlo
ke ztrátě dosud nasbíraných Bonus bodů. O dosažené výhody
nepřijdete ani v případě změny
tarifu, při přechodu z tarifu na
Twist nebo opačným směrem.
Může tak kdykoliv snadno sáhnout po takové službě, jež vám
aktuálně nejvíce vyhovuje. Účast
v programu T-Mobile Bonus tím
zůstává nedotčena.
VùRNOST SE CENÍ
Pro možnost získat některou
z odměn stačí splnit jednoduchou podmínku. Vaše útrata
v tzv. rozhodném období musí
dosáhnout určité minimální výše v závislosti na „stáří“ SIM
karty. Toto odstupňování odráží
jednoduchý princip – dlouhodobější zákazníci získají odměny v programu T-Mobile Bonus
snáze. Stáří konkrétní SIM karty se určuje ke dni aktivace tarifu, respektive k uskutečnění
prvního odchozího hovoru v případě Twistu.
A co je oním rozhodným obdobím? U tarifů se jedná o zúčtovací období, v případě Twistu
jde o 30denní periodu počínající
dnem přihlášení do věrnostního
programu. Období čerpání Zvýhodněné služby nebo připsání
Bonus bodů u Twist zákazníků
následuje bezprostředně po splnění podmínek, přičemž současně začíná nové rozhodné období.
V případě tarifních klientů nelze
přesně stanovit celkovou utracenou částku ihned po skončení
daného zúčtovacího období.
Proto jsou jim Bonus body načteny až v době vyúčtování, respektive Zvýhodněnou službu
čerpají o období později.
NECHTE SE H¯âKAT
Pokud jste již byli přihlášeni
v jedné z předchozích variant věrnostních programů T-Mobile,
automaticky budete zapojení
také do nového T-Mobile
Stáří SIM karty
do 6 měsíců
více než 6 měsíců až 1 rok
více než 1 rok až 2 roky
více než 2 roky
Bonus. Tarifní zákazníci zde mají standardně nastaveno sbírání
Bonus bodů, uživatelé Twistu
čerpání Zvýhodněné služby –
dle konkrétních preferencí to
je samozřejmě možné libovolně měnit.
Dosud jste se věrnostního
programu neúčastnili a nyní také chcete získat nabízené odměny? Snadná pomoc – stačí
provést jednoduchou registraci
zasláním bezplatné SMS ve
tvaru BONUS A na číslo 4603.
Jako první dárek hned získáte
plných 100 Bonus bodů.
Administrace všech nastavení programu probíhá buď prostřednictvím bezplatného volání
do Zákaznického centra, pomocí
SMS, případně přes Můj T-Mobile
v rámci t-zones. Například pro
změnu typu čerpané výhody
stačí zdarma zaslat SMS ve tvaru BONUS BODY, nebo
BONUS VYHODA na číslo 4603.
Více informací naleznete
na www.t-mobile.cz/bonus
Potřebná výše útraty
v rozhodném období
600 Kč
400 Kč
300 Kč
250 Kč
Částky jsou uvedeny včetně 19% DPH.
29
zpravodajství
Pojte, pane, budeme si hrát!
Klub deskových her
Již v minulém semestru
mě cestou ze středeční
večerní výuky lákala hromada deskových her naskládaná na lavici učebny přímo proti schodům
ve Staré budově. Deskové
hry na VŠE? Přelud, vzpoura nebo utajený kurz DH_
123? Zvědavost rostla.
Odvaha vstoupit přišla až
s nápadem na rozhovor
s účastníky akce.
Na internetových stránkách
http://deskovehry.vse.cz jsem
se dočetla, že se přátelé deskových her scházejí už rok každou středu od šesti hodin večer
a končí těsně před zavíračkou
alma mater, tj. ve 21.45. V tomto semestru se scházejí v učebně
303 ve Staré budově. Vešla jsem
do učebny, v níž se tři kruhy soustředěných studentů skláněly
nad deskovými hrami. Přistoupila jsem k prvnímu kroužku:
„Zrovna začínáme hrát Citadelu, přidáš se?“ „Když já ji neumím, navíc to bude určitě moc
složité.“ „Právě ji vysvětlujeme,
chytneš se.“ Přídělu karet jsem
se tvrdohlavě ubránila, nicméně
jsem do hry vstupovala věčnými dotazy, které mi hráči ochotně vysvětlovali.
Do místnosti neustále vcházeli další hráči. Buď se přidáva-
li k již hrajícím, nebo si rozkládali hry nové. Vybrat si můžete
z více než padesáti her – od těžce strategických až po naprosto nenáročné, odpočinkové.
Mnoho her Klubu deskových
her zapůjčili sami studenti.
Nikdo po vás nevyžaduje žádné příspěvky, členství, znalost
her nebo snad talent. Stačí přijít a začít si hrát. Radost ostat-
ním můžete udělat zapůjčením
vlastní hry.
Na chvilku jsem opustila kroužek příznivců Citadely
a přešla k další skupince – tam
mi Jarda Dvořák, jeden ze zakládajících členů klubu, prozradil, že tu někteří hráči trénují
na turnaj. Vysokou školu ekonomickou budou reprezentovat
dva čtyřčlenné týmy ve Čtyř-
poháru – mistrovství republiky
v deskových hrách družstev.
Vrátila jsem se ke své původní skupince a natolik se zabrala do tajů Citadely, že plánovaný rozhovor se členy klubu jsem
nestihla, možná někdy příště,
uvidíme. A nebo víte co? Přijďte si zahrát! Autor: Dana Odvodyová
PRŮBĚH SOUTĚŽE
Soutěž má dvě kola, ve kterých desetičlenná porota včetně
investora postupně vybere vítěze. V prvním kole svůj originální nápad studenti představí ve
formě elevator pitch (soutěžící
má několik minut na to, aby prezentoval svoje hlavní myšlenky). Nejlepších deset postoupí
do druhého a závěrečného kola,
v němž soutěžící představí svůj
podnikatelský nápad v detailnější struktuře. Zároveň je zde
mnohem více času na oboustrannou diskusi s porotou a případné
hledání řešení, jak celou podnikatelskou myšlenku úspěšně realizovat.
POROTA A INVES TOR
V odborné porotě zasednou
top manažeři a podnikatelé, jako
jsou například Taťána Le Moigne (ředitelka Google v ČR),
Daniel Křetínský (partner investiční skupiny J&T) nebo Ondřej
Tomek (spoluzakladatel Centrum.cz) a další. Hlavním investorem soutěže je Kamil Vacek,
který stál u zrodu více než dvaceti firem a projektů.
VÝHRA
Vítěz soutěže letos získá investici až do výše 3 milionů korun. Velmi důležitou součástí
výhry je i know-how v podobě
poradenství, jak svůj produkt
na trhu prosazovat, kde nachá-
zet zákazníky a jak se dále rozvíjet.
V minulém ročníku svůj nápad prosazovalo přes 60 studentů a vítězný tým dodnes velmi úspěšně rozvíjí svoji firmu
na poli realitních služeb. Jsme
rádi, že soutěž našla zázemí právě na VŠE a že desítky studentů mají odvahu a touhu prosadit
své nápady na dnešním náročném trhu. Více informací o soutěži a o tom, jak se do ní případně přihlásit, získáte na www.
startuproku.cz. Autor: Michal Svíčka
economix
Startup roku je soutěž
o nejlepší studentský podnikatelský nápad. Právě
začíná druhý ročník soutěže a jako v předchozím
roce se bude opět konat
na Vysoké škole ekonomické v Praze. Soutěž je organizována studenty a je určena pouze studentům.
– 3 / 2008
Startup roku 2008
30
sport
Je sobota 26. dubna 2008. V Týnci
nad Sázavou se probouzí nový den,
z řeky stoupá mlha a slunce se snaží prokousat lehce zataženou oblohou. Poklidnou atmosféru u řeky ale
už od rána ruší příjezdy aut, z nichž
se postupně sypou kola, kánoe, kajaky, pádla a také spousta lidí. Zanedlouho má totiž odstartovat Posázavská trilogie, závod sestávající
ze 14kilometrového běhu, 16kilometrového sjezdu řeky a 25 kilometrů
jízdy na horském kole.
Míchám se do zdejšího mumraje a jako
ostatní chystám věci. S parťákem Tomášem
Protivou mě čeká start v kategorii smíšených dvojic. Při tom stále zdravím další členy oddílu Ekonom Outdoor – je nás tolik, že
málem ani nestihnu všechny pozdravit.
A je tu start. Úvodní běh začíná v rychlém
tempu a já se ne a ne pořádně rozběhnout.
Druhý zhruba sedmikilometrový okruh je už
naštěstí lepší, jen co si ale zvyknu na tempo, je tu opět Týnec a přesedání na loď. Kus
čokolády, trocha vody a zelená laminátová kánoe už sviští směrem do Pikovic. Bolest nohou od neustálého klečení je převážena radostí při předjíždění soupeřů, mají
na rozdíl od nás otevřené lodě, a tak z nich
musí alespoň občas vylévat vodu. My naopak musíme přenášet dva jezy, laminát by
Dvě
zlaté
pro
Ekonom
Outdoor
sešoupání po kamenech nepřežil. Náležitě
mokří dojíždíme do Pikovic, odhodláni se
co nejrychleji přezout a vzápětí šlápnout
do pedálů. Narážíme ale na drobný problém – u kol chybí taška, ve které byla bohužel i moje helma a „espéda“. Bez bot by
se mi ovšem moc dobře nejelo, proto chvíli
zmateně pobíhám po celé louce a kontroluji všechny žluté tašky v dohledu (rozdávali
je na startu, takže je jich opravdu hodně).
Snaha je korunována úspěchem a můžeme
vyrazit na poslední disciplínu. Začátek kola
nevypadá příliš slibně – padá mi řetěz, trhá
se vodítko, díky kterému mi Protivka neměl
směrem do kopce zmizet v dáli, a ještě mě
chytají křeče do lýtka. V prvním sjezdu se
navíc poroučím k zemi do měkkého bahýnka. Vytvořený bahenní zábal má ale zjevně
léčivé účinky, protože mě postupně opouštějí křeče a mám pocit, že i rychleji jedeme.
Sjezd střídá výjezd a naopak, až nás najednou čeká poslední kopec. Před sebou vidíme Báru a Kubu, což nás žene dopředu, tuhle dvojici předjedeme! Protivka hlásí, že
se mám zaháknout na gumicuk – terén neterén, hlavně ať jsme rychlejší. Což jsme, Barča sice jede výborně, přesto zůstává o něco
vzadu. Jen nás udivuje, že na ni Kuba nečeká. Vzápětí se dozvídáme proč, oba totiž jedou jako jednotlivci. To už jsme ale nahoře
a čeká nás jen dlouhý sjezd zpátky do Týnce. Vzájemně se předjíždíme a hecujeme, až
se objevuje cíl. „Vy jste dvojice?“ slyšíme
krátkou otázku. Po kladné odpovědi se dozvídáme, že jsme první! Jen chvilku po nás
dojíždí i Bára Válková, která si dojela pro
vítězství v kategorii žen. O třetí oddílové
umístění „na bedně“, konkrétně druhé místo
v mužích, se postaral trenér Tom Vaněk. Nezbývá než vstřebat všechny pozitivní zprávy
a užít si sluníčka, jehož paprsky se krásně
zrcadlí v Sázavě a taky v čerstvě natočeném
pozávodním pivu. Autor: Eva Rajtrová
Oddíl orientačního běhu
economix
– 3 / 2008
Nestalo se vám to někdy? Procházíte
se lesem, najednou se z houští vynoří podivný člověk v barevném pyžamu, zamžourá do barevného papíru, který třímá v ruce, a opět zmizí
v hloubi lesa. Blázen? On, nebo vy?
Nevíte. Zkusíme poodhalit tajemství
těchto zvláštních lidí z lesa.
Říká se jim orientační běžci. V ruce mají
buzolu a speciální mapu, v níž mají vyznačenou trať, která se skládá z několika kontrol. Na kontrolách jsou lampiony – rozuměj
železný stojan zapíchnutý v zemi a látkový... no, opravdu to vypadá jako bíločervený lampion. Úkolem závodníka je co nejrychleji absolvovat trať a označit všechny
kontroly do průkazky nebo na čip (do detailů zabíhat nebudeme). Mezi kontrolami je
postup volný.
Tomu jejich pyžamu se říká dres, který označuje příslušnost k určitému oddílu.
Když kolem proběhne závodník v bílém dresu s červenými kalhotami se zeleným pruhem, na kterých je napsáno: „Stříhej, ušáku!“, víte, že vás právě předběhl člen Oddílu
orientačního běhu VŠTJ Ekonom Praha.
Oddíl byl založen v roce 1976 a dnes má
okolo 68 členů. V rámci oddílu můžete absolvovat jednotlivé běžecké závody, závody
na horském kole (MTBO) či lyžařský orienťák (LOB) a různé oddílové akce a soustředění. Ať už jste členem jiného oddílu nebo
vás jen láká zkusit si orientační běh, přijďte
na trénink!
Ty probíhají každé pondělí od půl osmé
v tělocvičně ve Staré budově na Žižkově.
Základem bývá basketbal (úroveň, při kte-
ré si zahraje každý) a poté vyčerpávající trénink pod vedením Míry Seidla nebo protahovací, nenápadně posilovací a zničující
trénink Martiny Volfové. Aktuální informace najdete na webu http://ob.vse.cz/ anebo
na nástěnce u schodů v prvním patře Staré
budovy.
Autor: Dana Odvodyová
31
sport
V souladu s mezinárodním
charakterem akce jsme byli stiženi úbytkem sněhové pokrývky
vlivem globálního oteplování.
Na lyžích jsme tedy mohli dobývat pouze dva vrcholy v blízkém okolí, a i to vždy vyžadovalo perný nástup „nasucho“ ve
skeletech (lyžáky na skialpovou
lyži). Rekord činil dvanáct kilometrů délkových a pět set metrů
výškových.
Nejbližší kopec (za)Trestník
posloužil jako cíl rozstřelovacího výletu a rovněž k dorážecím
výstupům, při kterých si nevybití jedinci po návratu do vesnice dopřávali romantické západy
slunce s výhledem na dominantu kraje – Kráľovu hoľu (1946 m
n. m.).
Tu jsme zdolali hned ze tří
světových stran – přes Kráľovu
skalu, Martlúzku a jako nádherný dvoudenní přechod hřebene
přes vrchol Orlová. Při prvních
dvou výletech nás hříšně rozmazlovalo sluníčko, na delším
treku patřičně funělo a sněžilo.
Ve čtvrtek jsme pak šťastně vklouzli do pohorek jako do
bačkůrek a rozhodli se pro pěší
výlet do soutěsek Slovenského
ráje. Teploty bohužel nenapovídaly tomu, že by se tam mohly
vyskytovat ledy dostatečné lezecké kvality, zanechali jsme
proto lana a sedáky doma a vyrazili na vlak. Ten nejel, a tak
jsme podnikli improvizované
dobytí hradu Muraň.
V pátek jsme si přivstali a na
druhý pokus jsme se do Slovenského ráje dostali. Tamní žebříky
v kaňonech potoků patří k vyšší
turistické disciplíně – jsou dře-
věné, bez zábradlí, často rozbité
a nesmírně kluzké. Poté, co jsme
téměř bez úhony sešli až na konec, jsem si vítězoslavně ustlala
přímo doprostřed potoka a musím přiznat, že na koupání to ještě nebylo.
Avšak zpět k cestománii. Ještě před odjezdem si účastníci
včetně vedení rozebrali jednotlivé kontinenty a měli za úkol je
představit v několika disciplínách. Na každý večer tak vznikl kulturní program, který nám
zabránil v bohapustých oslavách
našich heroických sportovních
výkonů. Z návštěvníků z celého světa si dovoluji vypíchnout Australany (Bára, Kristýnka a Kuba), kteří si nás v útulně
jménem Andrejcova bouda během onoho dvoudenního výletu získali perfektně zvládnutým
tancem novozélandských Maorů „Haka“, černým klokaním
mlékem a klokaními závody ve
skoku ve skeletech.
Nevšedním zážitkům nebyl
konec ani poslední odjezdový
den. Dům jsme předali v 11 hodin a pomalu se dovlekli na zastávku autobusu, který nás kolem 12. hodiny měl dopravit do
Popradu na rychlík směr Praha.
V Popradu jsme plánovali halušky, cukrárnu a biograf. Ve 12.45
nám došlo, že spoj vynechal,
další měl odjezd v 15.15 a my
museli v zájmu přežití zkonzumovat nemrznoucí směsi připravené na dlouhou cestu vlakem.
Naštěstí ve 14 hodin otevřela
místní útulná koliba. Slovenští
řidiči se však zřejmě rozhodli,
že už toho dvacetihlavého stáda,
kterému z objemné batožiny trčí
lyže, mačky, cepíny a podobné
nesmysly, mají plné zuby, a tak
jsme Telgárt opustili až v 17.30
(spojem v 17.15) – prostě divoký východ.
Naštěstí velká časová rezerva vše zachránila a naše výprava nad nedělním ránem šťastně
dorazila zpět na pražské hlavní
nádraží. Hron! Hron! Hron! Ať
je koček milion! Autor: Sabina Hliněnská
Fotografie: David Novák
economix
Cestujete rádi? My moc,
a protože jako všichni studenti máme nedostatek
času a peněz, šli jsme na
to od lesa. Klasickými dopravními prostředky jsme
se dopravili do malebné
vesničky Telgárt v podhůří Nízkých Tater a čekali
jsme, že celý svět sem přijde za námi. A taky že přišel.
– 3 / 2008
Školní skialpinistický kurz
– aneb lyžovačka kolem světa
32
cestování
economix
– 3 / 2008
Redakční tipy na výlet
MARCEL BODNÁR
Když jsem byl šéfredaktorem osloven,
abych napsal svůj tip pro vás na letní výlet,
bylo mi okamžitě jasné, o čem bude. Rodné
město nebo vesnička podle mne vyhrála u
většiny redaktorů. Abyste si nemysleli, není
to tím, že jsme líní, ale o místě, kde 18 let žijete, toho víte pravděpodobně nejvíce. Tak
tedy, abychom to nenatahovali, já se narodil
na divokém východě Slovenska, přímo v jeho srdci, městě Košice, se kterým vás na několika následujících řádcích rád seznámím.
Velikostí by se Košice daly zařadit někam
pod Ostravu (že by i mentalitou?). Se svými 250 tisíci obyvatel jsou jednoznačně druhým největším městem Slovenska. Před asi
deseti lety, za primátorování Rudolfa Schustera (ano, ten bývalý slovenský prezident),
tolik opěvovaného i nenáviděného zároveň,
proběhla v centru města nákladná, ale také
důkladná rekonstrukce. Vznikl nový potůček proudící jako tepna Hlavní (a také hlavní) ulicí, byly zrekonstruovány chodníky,
vznikly cyklostezky, archeologové objevili
v podzemí v centru základy starých budov
(kam se dnes na prohlídku dostanete za symbolických 20 Sk). Rekonstrukce pokračovala i na největším barokním kostele střední
Evropy – dómu sv. Alžbety, který je spolu
s Národním divadlem dominantou centra
města, a vedle něj stojící Michalské kaple.
Za zmínku stojí také středověká mučírna,
v níž vás podrobně seznámí s tehdejšími kpřiznání-donucovacími praktikami. Kromě
centra nezapomeňte navštívit rozlehlou zoo
Kavečany za městem, nebo vyhlídkovou
věž s krásným pohledem na celé město pod
ní. Pokud vás baví minigolf, zajděte vedle
bývalých magnezitových dolů, které skýtají
rovněž krásný výhled, přírodu i zmiňovaný
golf v malém vydání. Ve městě se dá ještě
podrobně obeznámit s přírodou v Přírodovědném muzeu, s klenoty města ve Východoslovenském muzeu a se starou technikou
v Technickém muzeu. Škoda, že přichází
léto a nehraje se hokej, košický tým obvykle na novém stadionu (zatím největším na
Slovensku) nechá nejen všechnu energii, ale
také srdce. Z Prahy vyjde zpáteční cesta autobusem do 1000 Kč, zpáteční jízdenka vlakem stojí kolem 1500 Kč.
HANA KUBOVCOVÁ
Abych řekla pravdu, tip na výlet jsem vymýšlela dost dlouho, jelikož není místo, které bych vyloženě preferovala před ostatními. Pocházím ze Šumavy, na kterou nedám
dopustit, takže milovníkům hor bych doporučila svoji domovinu. Já se nejvíc těším na
výlet na severovýchod Čech, konkrétně do
Trutnova, kam každoročně jezdím na Open
Air Festival. Loni byl jubilejní dvacátý ročník věnován „náčelníku“ Václavu Havlovi.
Letošní konání je zatím jedním velkým otazníkem, protože areál Na bojišti, který byl do
loňského roku s festivalem spjatý, se v nejbližší době stane stavební parcelou. Přesto
věřím, že se i letos festival bude konat a jako
každoročně bude stát za to. Jak říká undergroundový básník Ivan M. Jirous: „ten festival, to je manifest radosti“, takže kdo chcete
poznat nepoznané a užít si pár dní pohody,
přijeďte do Trutnova a zakuste atmosféru
Woodstocku po česku.
PAVLÍNA MÁČALOVÁ
Dlouho jsem přemýšlela, které místo doporučit pro nové zážitky a především odpočinek. V současnosti pobývám dlouhodobě
v Belgii, a proto nebudu hledat tip na výlet
daleko odsud. Jde o třídenní výlet. První den
je nejsnadnější se dostat do Bruselu. Letenku lze velmi levně pořídit, pokud ji koupíte s měsíčním předstihem. Brusel se dělí na
dvě pomyslné části – starou, v níž se nalézá
Grand place, spousta malých uliček s restauracemi, kavárnami a obchůdky, a politickou,
v níž stojí hlavní instituce Evropské unie.
Turisticky zajímavější je určitě stará část. Po
prohlédnutí památkové oblasti nasedněte na
metro směr Atomium. Kdo nevidí dominantu Bruselu, tak jako by tam nebyl.
Večer je čas na pobavení. V Bruselu je
spousta malých barů s hudbou a tancem.
Není třeba se ostýchat. Další den po probdělé noci doporučuji nasednout na vlak a rozjet se do města Bruggy – do Benátek severu.
Belgičané jsou na toto město právem hrdí.
Bruggy bývaly bohatým a prosperujícím
městem. Vedla sem řeka, po které lodě vozily
nejrůznější zboží. Časem se řeka zanesla pískem a její průjezdnost nadále nebyla možná.
Všechen lodní transport se přesunul na sever
a Bruggy začaly zaostávat. Ekonomicky to
sice přínosné nebylo, ale na druhou stranu si
město zachovalo svoji neodolatelnou starobylou atmosféru. Prostředí kaváren, nevšední architektury, lodiček na všudypřítomných
kanálech mezi domy... paráda. Město opět
prosperuje, a to díky turismu. Třetí den je již
čas pomalu se vrátit na letiště a letět domů.
Pokud zbývá celý den, doporučila bych ještě
město Gent – další perlu Belgie. Snad nikde
jinde jsem neviděla tak pěkně za sebou v řadě naskládané kostely a katedrály. Nejsou
krásné jen z vnějšího pohledu, ale také interiér je zajímavě a bohatě zpracovaný.
ZUZANA ŽIAČIKOVÁ
Všetkým nadšencom letných festivalov
odporúčam Sziget v Budapešti. Takmer
osem dní neutíchajúcej hudby (čo môžu
mnohí považovať za nevýhodu, rozumiem), divadiel, krčiem, uprostred Dunaja
(na ostrove, nie vo vode). Každý najde to
svoje, pri troche šťastia svoj stan. Lístok
síce stojí 150 eur, ale koruna posilňuje...
www.sziget.hu.
JANUSZ KONIEC ZNY
Rožnov pod Radhoštěm a blízké okolí, to
jsou místa, do kterých se skutečně rád vracím. Fascinuje mě hlavně zachovalost zdejší
kultury, odehrávají se zde tradiční slavnosti, jarmarky a různé akce ve známém rožnovském skanzenu. Radegast, to není pouze
hořké pivo, ale rovněž legendární bůh úrody,
jehož socha stojí přímo na Radhošti. Můžete
zde vyrážet s partou přátel na jednodenní výlety anebo využít některý z kempů.
33
cestování
internetu a ceny pokojů se různí podle kvality ubytování a času, kdy přijedete (víkendy, svátky). Více informací najdete na www.
jested.cz. Přeji krásný výlet.
LUCIE MARKOVÁ
Ještěd v Liberci není jen vysílač, ale také
hotel s možností spousty krásných výletů
do okolí. Dostat se nahoru lze autem nebo
pěšky, od tramvaje ze zastávky Horní Hanychov v Liberci. Mezi výletní trasy patří Vířivé kameny, Mariánská studánka nebo Prezidentská chata.
Hotel Ještěd má na pokojích i připojení k
LUCIE KUBEČKOVÁ
Étretat (Normandie, Francie). Původně
lázeňské městečko na pobřeží Cote d´Albatre nabízí neuvěřitelnou podívanou na křídové útesy s přírodními branami vedoucími
do moře. Oblázkové pláže jsou střeženy několikametrovými skalami, z nichž nejznámějšími přírodními úkazy jsou „La Porte
d´Amont“ a „Dutá jehla“ – přírodní krásy
dominující tamějšímu pobřeží. Na vrcholcích skal se nacházejí rozsáhlá golfová hřiště a množství naučných turistických stezek.
Toto městečko s dominantou kostela z 11.
století ve svém středu a rovněž malebnou
tržnicí bylo oblíbeným místem pobytu francouzského spisovatele Guy de Maupassanta. Romantický Étretat byl rovněž častým
námětem obrazů G. Courbeta, C. Corota, C.
Moneta a dalších světoznámých malířů.
Je to již dávno, co jsem se procházela po
oblázkových plážích u Étretatu. Byl to však
nezapomenutelný zážitek a toto místo považuji za jednu z nejkrásnějších a nejvíce fascinujících destinací v Evropě právě z toho
důvodu, že zde člověk potká minimální
množství turistů, a smí se tak nechat zcela
očarovat kouzlem zdejších přírodních krás.
MICHAL KĽUČÁR
Ještě nevíte, co o prázdninách, a nechcete
letět na druhý konec světa? Zvu vás tedy do
kraje zaslíbeného a mně ze všech nejmilejšího, do okolí města Humenné na východním Slovensku.
Město samo, centrum Horního Zemplína,
není velké, má asi 36 000 obyvatel, avšak
najdete tady všechno, na co si člověk ve volné chvíli může vzpomenout. V okolí 30 kilometrů leží oblíbené velké vodní nádrže
Šírava (33 km2) a Domaša (15 km2), které
překypují životem a v létě zejména mladými lidmi. Vihorlatské vrchy s majestátním
Vihorlatem (1076 m n. m., vyhaslá sopka),
jezerem Mořské oko z konce sopečné činnosti a rašeliništi dávají jedinečnou možnost k vyžití zejména turistům. Ti si přijdou na své taky blízko východních hranic
EU, v národním parku Poloniny, kde v takřka netknuté přírodě mohou potkat i volně
žijícího zubra. Milovníci kultury nemohou
minout světově proslulé Muzeum moderního umění Andyho Warhola, rodáka z města
Medzilaborce. Za vidění stojí i renesanční
zámek ze 17. století, skanzen a dřevěné kostelíky. Když toho večer ještě nebudete mít
dost, můžete zapadnout do některého nočního klubu, plného jedinečně krásných dívek a ostrých hochů (teď nemluvím o sobě,
ale až uvidíte, pochopíte), jichž v okolí nově
zrekonstruovaného centra města najdete
hned několik. Vaše redakce
– 3 / 2008
JANA LYSÁKOVÁ
Výlet? Brumov-Bylnice! Mám-li vybrat
za sebe místo, kam bych vás chtěla pozvat,
jednoznačně zvolím své rodné město (no, je
to možná trochu nadnesené, ale budiž) Brumov-Bylnice, které bych charakterizovala
slovy Valašsko, slivovica a skvělí lidé.
Nejenže se nacházíme v podhůří Bílých
Karpat, a tudíž je zde úžasná příroda, máme
hrad Brumov, v současnosti strážní hrad Valašského království, na kterém pobýval i Karel IV., ale jdeme i s dobou! Mile překvapí
golfové hřiště, atletický stadion nebo nové
koupaliště s kurtem na plážový volejbal. Na
své si přijdou jak milovníci odpočinku a klidu, tak sportovní nadšenci.
Je tu i spousta možností k výletům. Namátkou vyberu má oblíbená místa jako Luhačovice, Trenčianské Teplice, Trenčín...
Řeknu to jednoduše a po našem: „Šak přiďte a neco vymyslíme!“
VÁCLAV VOSEČEK
Pokud se chystáte strávit čas ve východních Čechách, neměli byste si nechat ujít výlet na Kunětickou horu. Je to zachovalá zřícenina hradu ležící mezi Hradcem Králové a
Pardubicemi. Kromě návštěvy interiéru hradu je možné vylézt na věž, která díky rovinatému terénu nabízí pěkný rozhled na celé
východní Čechy. Při pěkném počasí také poskytuje nádherný výhled na hřebeny Železných hor. Na „Kuňce“ se navíc v létě konají téměř obden nějaké akce, takže se může
výlet na kolech o něco protáhnout a není tu
problém příjemně strávit celý den.
VLÁĎA ŠTÍPEK
Pozvánka do Opočna – východní Čechy
jsou asi velmi bohaté, protože na každém tamějším potoku je více zámků, než jich je na
Loiře. Nejhezčí z nich je ale Opočno. Občas
sem zajel František Věk, ruský car, pruský
král, kníže Metternich. Většina ze jmenovaných tu však byla pouze jednou a stačilo jim
to na celý život. Jednu menší vraždu na zámku vyřešil i věhlasný James Bond socialistické kriminálky – kapitán Exner.
economix
LENKA VÉBROVÁ
Doporučuji jih jižní Moravy. Ubytovat
se můžete v kempu na Vranovské přehradě
nebo u vodní nádrže Nové mlýny. Koupání sice nic moc, ale na to nebude čas. Mikulov, Vranov nad Dyjí, Lednicko-valtický
areál, to stojí za to vidět. A když nechcete
do města, můžete si dát menší pěší túru přes
bílé pálavské skály, z nichž se vám nejednou naskytne krásný pohled do krajiny. A po
dlouhém dni se můžete odměnit ve vinném
sklípku... Jestliže někdo řekl, že film Bobule
je reklama na Jihomoravský kraj, pak můžu
jen říct, že to je reklama pravdivá.
34
zábava, recenze
Král Majálesu je z VŠE!
Kemp Džbán v Praze 6 se
v poslední dubnový den
proměnil v bitevní pole tří
kandidátů na Krále Pražského Majálesu. Kromě
hudby bylo odpoledne
s večerem ve znamení volby Krále Majálesu a klání vysokých škol. Králem
Majálesu se po strhující,
rapově laděné volné disciplíně stal Lukáš Pavel
z VŠE.
Kandidáti na Krále Pražského
Majálesu mezi sebou před zraky diváků soupeřili jak v silové,
tak vědomostní disciplíně. O vítězi pak ale rozhodla především
volná disciplína, při níž kandidáti dostali několikaminutový
prostor na hlavním pódiu předvést, co umějí. Nový král
Lukáš Pavel z Vysoké
školy ekonomické si
pro tuto příležitost
napsal vlastní píseň
v rytmu rapu, která
strhla ke zpěvu i početný dav pod ním.
Text jeho písně Studentský ráj můžete nalézt na jeho
blogu http://lukaspavel.blog.cz.
„Slibuji, že korunovací moje
role Krále Majálesu nekončí.
I když vítěz může být jenom je-
den, slibuji, že v pátek zasedneme i s ostatními kandidáty ke
kulatému stolu a vymyslíme,
čím bychom mohli zlepšit
život studentů,“ prohlásil v rámci korunovace nový král
Lukáš Pavel, jemuž
korunu na hlavu posadil ministr školství
Ondřej Liška. Od primátora Pavla Béma pak
převzal symbolický klíč od
Prahy. Korunovaci v tu chvíli
přihlížel několikatisícový dav
pod hlavním pódiem.
Za úspěchem Lukášovy kam-
paně stojí jeho realizační tým –
Kathryn Havlová (tisková mluvčí), Pavla Šuchmová, Martina
Novotná, Jana Mnahončáková,
Martin Doležal, Karel Srnka,
Václav Gráf a Marcel Bodnár.
Organizátoři se shodují, že letošní Pražský Majáles se opravdu povedl. Pohodová atmosféra
vládla na Kempu Džbán již od
odpoledne, kdy se mračna protrhávala, a na návštěvníky tak
kromě dobré hudby v podání například Chinaski, Davida Kollera, Skyline či Support Lesbiens
proudily i příjemné sluneční paprsky. Autor: Alžběta Pavlínová
Fotografie: Marcel Bodnár
Dan a Dana nad kafem
economix
– 3 / 2008
Nedávno jsme se dohadovali, kdo z nás dvou je kavárenský typ a kdo kavárenský povaleč. Ani nevím,
jak debata dopadla, nicméně jsme se rozhodli založit rubriku, ve které se
s vámi podělíme o své tipy
na zajímavé pražské kavárny. Zde je první z nich:
U Zavěšenýho kafe.
Na to, že kavárna a hospoda
U Zavěšenýho kafe funguje přímo pod Pražským hradem, nás
zaujala svými příznivými cenami a dobrou kávou. Až vás utahají památky Malé Strany, vyjděte Nerudovou ulicí až tam,
kde začíná Úvoz. Zde si můžete odpočinout v příjemném prostředí literární kavárny.
Interiér je složen ze tří místností plných uměleckých a jiných předmětů. Kavárna je
vybavena starým dřevěným nábytkem, zdi jsou vyzdobeny nápisy a obrázky. Prostřední místnosti vévodí přes celou stěnu
malba, na které rozpoznáte nejednoho českého panovníka.
Kavárna působí příjemným dojmem starých časů.
Zajímavé je na ní mimo jiné
to, že zde můžete zakoupit kávu
někomu neznámému, kdo teprve do podniku přijde, a to jindy
a bez peněz. Anebo když máte
hluboko do kapsy, dát si zde
kávu zdarma. (Neberte to jako
návod na bezplatný kafe!) Celý
princip nejlépe shrnují řádky
napsané v kavárně: Víte, co to
je zavěšený kafe? Nevíte? Tak
to takhle přijde pán do kavárny, vypije kávu a povídá: „Platím dvě kávy – tu, co jsem vypil, a jednu zavěšenou.“ Přijde
jinej pán, nemá peníze, a tak povídá: „Není tady nějaký zavěšený kafe?“ A když je, tak ho vypije a jde domů...
Adresa:
Úvoz 6
Soda, 0,3 l:
18 Kč
Káva:
28 Kč
Gambrinus 10°: 23 Kč
Jídlo Tudej soup: 35 Kč
Otevírací doba: 11.00–24.00
www.uzavesenyhokafe.cz
Jiné:
wi-fi,
pejsek Franta
(Máte tip na zajímavou kavárnu? Pošlete nám ho na dejna.
[email protected]) Autoři: Dana Odvodyová,
Daniel Haltuch
35
kultura, recenze
Recenze filmu
Mallrats (Flákači)
Jméno Kevin Smith je pro mnoho lidí
možná neznámé, ale zároveň pro mnoho diváků představuje režiséra a scenáristu, který
má svůj nenahraditelný styl. Do jeho sbírky můžeme zařadit filmy jako Clerks 1 a 2,
Chasing Amy a další. Pro mě zatím nejlepší
byl asi film Mallrats, řekla bych, že je pro začátečníky daného žánru nejpochopitelnější.
Skoro celý příběh se odehrává v obchodním
domě, ale nudit se rozhodně nebudete. Scénář je výborný a obsahuje plno komediálních
hlášek. Ve scénáři Kevina Smithe následuje
gag za gagem, a i když je trochu svérázný,
tak určitě neurazí. Film začíná rozchodem
dvou párů. Jeden kluk jménem TS (Jeremy
London) dostal kopačky od Brandi (Claire
Forlaniová), která se podřizuje otci a potře-
buje vystupovat v jeho show Truth date. Bohužel TS to horko těžko rozdýchává. Jeho
kámoš Brodie (Jason Lee) ztratil svoji René
(Shannen Dohertyová) kvůli zapomnění se
ve světě komiksů a videoher a sobeckému
sexu. Brodie nedává tolik najevo své pocity, ale postupně začíná zjišťovat, o co přišel.
Rozchody se snaží překonat společně v obchodním domě, v němž budou i jejich expřítelkyně. Nechybějí ani klasické postavy Jay
a Tichej Bob (sám Kevin Smith). Sexu chtivého machýrka, který se snaží „přefiknout“
René, ztvárnil Ben Affleck. Na to, jak to dopadne, se musíte podívat sami. Fanouškům
Kevina Smithe je nejspíše jasné, že nemá
moc rád špatné konce. Autor: Pavlína Máčalová
Je tudíž téměř nereálné čtenáři přiblížit veškeré dějové linie,
které se odehrávají na 880 stranách knihy.
Hlavní postavou románu je
Jack (zosobnění Irvinga, v knize zároveň symbol ztráty dětské
nevinnosti). Jack i jeho věrná
kamarádka Emma jsou v dětství pohlavně zneužíváni, což
je oba poznamená na celý život.
Sám Jack není po celý svůj život schopen upřímného milostného vztahu a ve stínu pověsti
svého otce doslova „klátí“ jednu
dívku za druhou. Emma trpí va-
ginismem a nakonec umírá jako
profesně úspěšná, ale nešťastná
žena při souloži.
Jack však není pouze dětskou
sexuální obětí paní Machado
(nutno podotknout dějovou paralelu příběhu s životem autora,
který byl ve svých 11 letech rovněž zneužíván starší ženou) a divokých dívek na internátu, ale je
rovněž psychicky týrán vlastní
matkou Alicí, která mu namluvila, že před ním utíká jeho otec,
kterého se záhy vydávají hledat
do Evropy.
Chlapcovo následné objevení lesbického vztahu Emminy
a Jackovy matky pro něj v jeho raném věku pak není žádným
převratným překvapením.
Následnou dějovou linií je
hledání nejen Jackova otce, ale
i skutečné chlapcovy minulosti.
Kniha je systematicky poskládána z tradičních Irvingových
epizod ztvárňujících převážně zápasení v tělocvičně (autobiografický prvek uplatněný již v knize
Svět podle Garpa nebo Imaginár-
ní přítelkyně), ale i z těch dosud
méně typických (např. předávání
Oscarů). Převážná část knihy ale
především překypuje Jackovými
erotickými avantýrami. Jako celek i jako izolované výjevy však
tyto epizody postrádají jakýkoli
hlubší smysl, neboť ani zdaleka
nezdůvodňují hrdinovo chování
nebo povahu.
Za perverznost stejně jako komerčnost knihy Dokud tě nenajdu byl Irving mnohokrát kritizován. Věrný čtenář se však
i v tomto posledním románu dočká autorova ironického a vytříbeného humoru, vypointovaných epizod a logické struktury
poutavého životního příběhu
protagonisty.
Rozsah: 880 stran
Vydavatel: Euromedia
Group k. s. – Odeon,
1. vydání, Praha 2006
Hodnocení: 1 Autor: Lucie Kubečková
economix
Irvingův poslední román s názvem Dokud tě nenajdu je společně s románem
Hotel New Hampshire považován za jeden z jeho doposud nejrozsáhlejších literárních celků. Sám autor přiznává, že
žádná z předchozích knih se mu nepsala
tak těžko jako tato, neboť právě ve svém
posledním díle píše o sobě, o svém biologickém otci a pohlavním zneužívání.
– 3 / 2008
Recenze knihy: John Irving – Dokud tě nenajdu