and report 114

AND Report 114
Zdravím znovu,
je vůbec možné, že od posledního AND už uběhly 4 měsíce? – ptá se David Rees v čísle 114
fanzinu. Díky smršti tullovských událostí se to zdá jak pár týdnů! Toto vydání vám přiblíží
něco o Martinovi Barre a Ianu Andersonovi plus zprávy o současném turné IA.
Martin Barre se zabýval plánováním obdivuhodného cestovního programu a zároveň
posledními úpravami svého nového alba Order Of Play, které má vyjít v srpnu (zpožděno do
září, pozn. překl). Jde o plně elektrifikované skupinové album s většinou tullím materiálem
plus nějaké to klasické blues a rock. V srpnu mělo také vyjít Grand Union autorů Martina
Barre & Johna Cartera, skvělý nový soubor jejich nejlepších společných počinů, vybraný ze tří
předchozích alb Spirit Flying Free, Clean The Page a Not Completely Accurate. The Martin
Barre band byl nedávno zařazen na soupisku super Wickham Festivalu, a hráli na hlavní
scéně 15.8. My v AND jsme také zorganizovali srpnu vlastní akci - Weyfest. Hrál tam Ian
Anderson plus spousta dalších kapel… Vaše korespondence se týká hlavně rozchodu dvojice
Anderson – Barre a mimo jiné Ianovým komentářem v poznámkách k novému albu ohledně
„konce“ Jethro Tull. Ian pouze písemně vyjádřil to, co už po nějakou dobu říkal, a sice o své
nechuti ke jménu skupiny a o touze pracovat v budoucnosti pod svým vlastním jménem. O
tomto tématu dále v čísle. Za sebe Rees vyjadřuje vděčnost, že přes neexistenci Jethro Tull se
dá očekávat spousta nových počinů od obou pánů, i když odděleně. A co se týče rozsáhlé
předchozí tvorby, tu si budeme užívat už navždy, říká. Pokud by rozchod nastal třeba už před
30 lety, představte si, o co bychom přišli!
Už máte svůj balíček nové A Passion Play? Není prostě FANTASTICKÝ!? Rozhodně konečná
verze nejskvělejšího alba všech dob, brilantně remixovaná Stevenem Wilsonem, říká Rees.
Verše navíc oproti originálnímu albu, dále konečně celé, nevystříhané album Chateau, včetně
dosud nevydané písně Sailor. Tu prý mimochodem již dříve mixoval Ian a přidal tam nově
flétnu pro vydání na Nightcapu. Viděl jsem nabručené komentáře, že jde jen o „další tahání
peněz z kapes a prodej stále stejných starých věcí v jiném formátu“, atd., ale toto vydání je
opravdu o něčem jiném, rozplývá se vydavatel AND…
Jakoby prý toho na jeden rok nebylo dost, čeká nás dále brzy DVD 2 CD turné TAAB,
natočené živě na Islandu, a to TAAB a TAAB2 dohromady.
Také vyjde LETOS v listopadu de luxe vydání Warchildu se spoustou dříve nevydaného
materiálu!
HUDEBNÍ VEČER se speciálním hostem
Ianem Andersonem z Jethro Tull
Wroughton Working Men’s Club 15.3.14
Jak zpívají Mott The Hoople, rock‘n’roll je dlouhá široká cesta. V případě Iana Andersona
vedla od Kostela Svaté Rodiny v Blackpoolu přes newyorskou Madison Square Garden až do,
ehm, Klubu pracujících ve Wroughtonu (Working Men’s Club, Wroughton). Ale – jasně –
tohle není o té zmíněné rock´n´rollové rozmáchlosti, spíše o pomoci místní rockové hvězdy
dobré věci – podpora místním při odkupu lokální farmy pro vytvoření nové přírodní
rezervace. 150 lidí se směstnalo v horním baru Klubu, aby viděli, jak Ian zahájí hudební večer
za doprovodu svého „laciného a vždy dostupného“ iPod bandu. Už dříve mě varoval, že chytil
nepříjemnou infekci hrtanu a bude schopen hrát a zpívat ne déle, než 20 minut, takže prý mi
ani nestojí za to tam chodit. Ale ten člověk je bojovník, a de facto hrál skoro hodinu,
s přestávkami na své vtipné poznámky. Událost hodná záznamu do Wroughtonské kroniky.
Někteří návštěvníci v tričkách JT kladli na konci otázky:
•
Kde prý je focen obal Songs From The Wood?
V lese Ianova předchozího panství v hrabství Buckinghamshire.
•
Je ten majestátní dům z promítání z koncertů loňského turné Thick As A Brick
Ianovým domovem?
Vlastně šlo o Cruddock Hall, pronajatý na den od Plukovníka Archibalda Parritta a
obsazený Ianem s filmovým štábem, který sestával z jedné kamery, obsluhované jeho
synem Jamesem, dvěma psy a kočkou. (Hmmm… komentuje odpověď Rees).
•
Je text Budapešti založen na reálném příběhu?
Ano, 16-letá maďarská snad budoucí olympionička oblečená jen v tričku a kalhotkách
servírovala v zákulisí pivo (Martin Barre si poručil Coca-Colu z dolní přihrádky, aby
viděl dívku ohnutou). Ale šlo prý o záležitost bez doteků, jen pěkná podívaná.
•
Na který koncert Ian nejraději vzpomíná?
Mnoho jich pamatuje ze špatných důvodů, několik lidí na nich zemřelo, někteří
omylem, někteří vlastní rukou, a téměř bez výjimky v průběhu sóla na bicí… Proto Ian
vždycky při sóle na bicí opouští jeviště…
Martin Webb
Set List: Bourée / Living In The Past / God Rest Ye Merry Gentlemen / Griminelli’s Lament /
Boris Dancing / In The Grip Of Stronger Stuff / Set Aside / Q&As / Some Day The Sun Won’t
Shine For You / Loco Breath
ŠEST DNÍ „ON THE ROAD...“
David Rees
Ve čtvrtek 24.4. jsem vstal z postele těsně předtím, než ten blbý budík začal zvonit, a vydal se
na cestu dlouhou asi tak milión mil, na které jsem měl vidět čtyři kromobyčejně rozdílné a
výtečné koncerty.
MARTIN BARRE & FRIENDS
Millpool Centre, Looe 24.4.14
První úsek zahrnoval jízdu z Newcastlu do Looe v Cornwallu, nebo, řečeno jinak, ze Severního
pólu na Jižní pól. 440 mil a 14 stupňů nárůst teploty. Přímořské městečko Looe je příjemné, a
přirozeně první cesta vedla k otestování místního piva v Doom Baru. Připojil se ke mně
Martin Driver, člen týmu AND na částečný úvazek, a nyní oficiální řidič Martin Barre Bandu –
tato pozice vede často ke zmatení jak doma, tak v zahraničí, když se někdo ptá na členy
skupiny a techniků; ano Martinův řidič (driver) je Martin Driver ...
Musel jsem tam být, ale moc jsem od vystoupení nečekal. Mohla to však být nečekaná
zkušenost… Dalším důvodem, proč tam jet, bylo předskakování mého starého kámoše (a
Martinova též), původně z Banbury, nyní žijícího v Looe, Johna Cartera. John hrál 30 minut ve
foyer před hlavním číslem, nicméně jeho pěkné písničky se ztrácely ve všeobecném
hospodském halasu…
Hlavní číslo představovalo Martina Barre s kumpány: Dan Crisp a Alan Bray (kytary), plus
nový last-minute člen Paul Barnes (perkuse), hrající nacpané hale plné většinou místních a
několika přespolních z dáli. Wolfgang z Německa (toho často potkávám na koncertech v
Evropě) byl v Anglii se svou novou nevěstou jen náhodou a cestoval do Looe bez šance získat
lístky. Promotérovi se mu ho zželelo a vyhrabal „odněkud“ pár lístků. Ukázalo se, že
„odněkud“ bylo ode mne a Martina Drivera, takže jsme utrpěli úhonu v podobě nutnosti (a)
nákupu lístků (b) práce u stánku se suvenýry a (c) vzdání se našich lístků a proto stání
v zadních řadách! To je děsně fér, ne? 
Nevadí, stálo to za to i tak, protože koncert byl absolutní zážitek od začátku do konce. Martin
byl v zářivé formě, povídal a žertoval s obecenstvem po celou dobu, a byla tam opravdu
mejdanová atmosféra. Dokonce několikrát přerušil vystoupení, aby si zahrál na moderátora
místního kvízu s cenami v podobě velikonočních kraslic… Na rozjezd zahráli Empty Cafe, tedy
zcela první melodii, kterou Martin napsal pro své první sólové album A Trick Of Memory…
Koncert nebyl, jak jsme tušili, předvedením alba Away With Words, ale naprosto zábavný
výběr z jeho sólových alb a nějakých písní Jethro Tull… Dan Crisp zpíval několik z uvedených
písní, vystřihl pěkně Home a Still Loving You Tonight, trochu zápasil s Wond’ring Aloud. Bylo
skvělé slyšet zřídkavě hranou Winter Snowscape, Martinův příspěvek k Jethro Tull Christmas
Albu – případně uvedený Martinem jako bonus na albu... “Bonus – protože za něj nejsou
žádné tantiémy”.
Koncert se nahrával, a možná bude jednou k dispozici na CD v rámci aktivit místní charitativní
organizace… Dám vám případně vědět, píše Rees.
Set list: Empty Cafe / Spanish Tears / It’s My Round / French Correction / Long Ago / Home /
Favourite Things / DIY / Wond’ring Aloud / Winter Snowscape / Rock Me Baby / Fat Man /
Crossroads / Martin’s Jig / Hymn 43 / Teacher / Still Loving You Tonight
Na závěr se ke kapele připojil JOHN CARTER a zahráli Route 66.
A tak jsem druhého dne cestoval pouhých 210 mil na skvělé pivo a karí večeři s nejmladším
synem Danem, a následujícího dne navštívil super koncert v Guildfordu – hráli tam dva
oblíbenci z Weyfestu - True Deceivers a Leatherat. Dobré zahřívací kolo před nedočkavě
očekávaným prvním vystoupením turné Iana Andersona Homo Erraticus v Brightonu...
JETHRO TULL’S IAN ANDERSON
The Dome, Brighton 28.4.14
Guildhall, Southampton 29.4.14
Hotel v Brightonu byl na ho.no, jak starý Webby předpovídal, ale nevadí. Měl jsem to štěstí,
že jsem byl pozván na uvedení alba Homo Erraticus v londýnském Camdenu dne 3. dubna.
Při pokecu s Ryanem O’Donnellem jsem se zmínil, že bych šel na první dva koncerty turné, na
což mi odpověděl: “Ne, ty nesmíš recenzovat, určitě tam budou nějaké počáteční chyby!“ No
jasně, … a znáte lepší důvod, proč tam jet? 
Předkapelu nahradilo 30- minutové video exkluzivních vystoupení hudebních přátel, jako
jsou Anna Phoebe, Fairport Convention, Tir Na Nog a Seth Lakeman, pak následoval komický
instruktážní film odehrávající se ve švýcarském sanatoriu, kde leží Plukovník T Parritt zjevně
v posledním tažení. Navštívili ho doktoři O’Hara, Goodier, Opahle a Hammond. V publiku
bylo cítit jisté zmatení, a bude zajímavé zjistit, jak tuto scénu přijímají v neanglických
v zemích. Mně se to zdálo vtipné…
První polovina koncertu byla předvedením kompletního Homo Erraticus, téměř bezchybným.
Škoda, že hala nebyla naplněna ani z poloviny. To jsem nikdy dříve na “tullí” show neviděl. Je
to další příspěvek k blbé náladě, kterou Ian odvržením Jethro Tull zasel do myslí mnoha
fanoušků – viz více níže. Stejně jako u TAAB2, zjistil jsem, že živá provedení značně zvýšila
mou oblibu Homo Erraticus, konkrétně rockovějších písní jako The Turnpike Inn a The
Browning Of The Green, které se zdají být na albu trochu nevýrazné. Stále se nemohu vžít do
The Engineer ani po vícenásobném poslechu. Text se mi zdá v poměru k hudbě trochu moc
chytrý… Přece jen otázka standardizace rozchodu železničních kolejí je trochu vzdálena
rock’n’rollové dálnici...
Všichni hoši z kapely hráli v představení různé role s Ianem
napsanými monology a úvody, které na albu nejsou. Ryan přispěl vokálně o hodně víc, než na
desce. I když, jak se po koncertě přiznal, chvílemi nevěděl, co má přesně dělat, a vypadal při
tom trochu divně… Nečekaným vyvrcholením první půlky bylo čistě vokální provedení
skladby Per Errationes Ad Astra, trochu dráždící na desce, ale fascinující a brilantně uvedená
živě – až se nabízí otázka, zda Ian při jejím psaní již myslel na živé provedení?
Po přestávce následovalo “best of” Jethro Tull – mě tam tedy chybělo například Nothing Is
Easy, A New Day Yesterday, Baker Street Muse, Back Door Angels, atd. ... ale na druhé
straně – kdo by vydržel sedět 5 hodin na koncertě, který by představoval skutečné best-of
Jethro Tull? Ale byl to rozumný průřez nejpopulárnějšími písněmi repertoáru Tull, přehraný
téměř v chronologickém pořadí, podbarvený promítáním záběrů ze slavných dnů kapely. Je
to zvláštní zážitek, dívat se na Iana Andersona dlouho po jeho šedesátce a zároveň vidět
mladého Iana na vrcholu jeho slávy. Srovnání je jak fascinující, tak smutné, protože nám
připomíná, že jak skvělí Tull a Ian tehdy byli, a že už je v této formě nikdy neuvidíme.
Momentální smutek je ale rychle překonán příjemným zjištěním, že si můžeme stále, po 45
letech, užívat představení vzácného génia, unikátního talentu, který se opět veze na další
vysoké vlně kreativního psaní.
Už ne maniakální persona s divokým, téměř strašlivým
pohledem na scéně, ale stále nezlomný showman, tvůrce neuvěřitelné hudby a veršů. Stále
ochotný a schopný věnovat své srdce a duši nabídce opravdové show pro fanoušky. Po
letech šlapání vody s nekonečnými “best of” turné musíme opět Ianu Andersonovi tleskat za
to, že se snaží o víc, že znovu posunuje hranice… a že se stará.
Překvapivě se počet posluchačů zdál trochu větší ke konci druhé půlky, a u dalších koncertů
taktéž… Mým osobním vrcholem (jasně) byl úryvek z A Passion Play (Critique Oblique), slyšel
jsem ho hrát “Tull” poprvé v životě… Přirozeně ve vzduchu visela nevyslovená, avšak
nepřehlédnutelná otázka – absence mocného Martina Barre v těchto klenotech repertoáru
Jethro Tull. Na internetu řádí bizarní argumenty, ale holým faktem je, že Martin už není
v kapele, kapela už se nejmenuje Jethro Tull, a Florian Opahle je kytaristou Ian Anderson
Bandu. Florian rozhodně dělá dobrou práci, ale musím se přiznat (a překladatel tohoto
článku taktéž ☺), že postrádám Martinův nepřekonatelný dotek a sílu ve skladbě Farm On
The Freeway a, samozřejmě na Aqualungu. Martinovo sólo na Aqualungu tvoří ikonickou
součást skladby, ne pouze v historii Tull, ale v rockové hudbě obecně. Cítím jistý nepříjemný
pocit, když Aqualung slyším bez Martina. Mnozí fanoušci se domnívají, že je skladba stejně
obehraná až hrůza, a možná je na čase ji uložit k odpočinku? Ale ohlas většinového publika
rozhodně nasvědčuje tomu, že to by asi nebyl populární krok.
Další den mířím do Southamptonu. Zase sotva polovina obecenstva v sále. Je zajímavé, že Ian
odložil neslavný šátek, který ještě v Brightonu měl, a pokud vím, už si ho na zbytek turné
nebral. Zase skvělé vystoupení, ale na konci už jsem se cítil trochu unavený, s vědomím
dlouhé cesty domů přede mnou…
A STÁLE DÁL...
Swan Theatre, High Wycombe 7.5.14
G-Live, Guildford 8.5.14
The Sage, Gateshead 16.5.14
Jasně, že jsem tu show brzy viděl zase, místní plátek v Surrey zapomněl, že teď žiji na
Severním pólu, a požádal mě o recenzi guilfordského koncertu. Obecenstvo ve Wycombe
bylo slušných rozměrů, a to včetně mnoha povědomých tváří, Sarah Dengel a Graham Smith
mezi nimi, a Michaela Schultze z Německa – je neuvěřitelné, že jezdí sama na každý koncert
v Británii...
Zjistil jsem, že předchozí vystoupení v Bristolu bylo pokaženo infarktem
v obecenstvu – show byla přerušena na 45 minut, aby se lékaři mohli ujmout onoho
nešťastníka, a 4 písně pak byly vypuštěny. Také jsem slyšel, že na koncertu v Birminghamu
jeden zklamaný divák prošel až dopředu k pódiu při písni Aqualung a roztrhal před Ianem
svůj lístek – asi na protest proti absenci Martina Barra? Celkem prázdný protest, je mi jasné,
že spousta lidí po koncertě roztrhá lístky. Po Southamptonu nastaly v představení lehké
změny a zde to bylo přímo senzační. Sevřenější vystoupení, více energie, dotaženo do
detailů. Ryan měl asi pravdu s těmi počátečními chybami, zdál se teď mnohem uvolněnější…
Vystoupení v Toonu bylo sice vyprodané, ale prý někteří fanoušci akci bojkotovali kvůli
absenci Martina Barra…
Doslova miliony fanoušků, kteří nečtou AND a naše rozhovory s Ianem a Martinem, po
Ianově „odhalení“ jeho postoje v poznámkách k CD Homo Erraticus (že je unaven názvem
Jethro Tull a chce nadále pracovat pod svým jménem, čímž odeslal Jethro Tull do minulosti)
spustily smršť rozhořčených a zklamaných výlevů po celém kyberprostoru. „Nechce se mi
věřit, že už je to pryč“, „Jak to mohl Ian udělat?“, „Nikdy nepůjdu na koncert bez Martina“,
„Jsem tak naštvanej, že si ani nepřehraju nový album“ atd. atd. atd.
Věřte, že tomuto sentimentu místy rozumím. Budu také postrádat „Jethro Tull“, a rád bych,
aby poslední dvě alba byla spíše alba JT než IA. Také si myslím, že Ian udělal velkou chybu
rozchodem s TÍM velkým rockovým kytaristou, který byl podstatnou součástí zvuku Tull. Ale
základem pro mě je, že současné turné a to předchozí byly nejlepšími šňůrami „Tull“ od
doby… no, už ani nepamatuji od kdy. Nejen nové věci, ale SKVĚLÉ nové věci, z nichž některé
by s přehledem mohly být na albu “Best Of Jethro Tull”. Protože, řekněme si to upřímně, Ian
Anderson JE Jethro Tull. Jethro Tull JE Ian Anderson. Jeho kapela zní jako Jethro Tull, i když
s jiným kytaristou. Ano, je to konec jedné éry, ale je to začátek odvážné nové éry – na dvou
frontách… Takže, pokud jste jedním z těch „bojkotářů“, odmítajících akceptovat novou
cestu, buďte tak laskavi a zvažte to znova. Pojďme si zatruchlit nad odchodem Jethro Tull,
pokud to musí být, ale pojďme si též užít znovuzrození jak Ianovo, tak Martinovo na jejich
oddělených drahách. A člověk nikdy neví, mohou se nakonec přece zase sejít… David Rees
Dále v AND následuje 7 výstřižků recenzí koncertů a alba Homo Erraticus. Poslední kapitolu
tvoří pokračování seriálu Jethro Tull na 7´´ o singlech kapely.
Fanzin A NEW DAY vydává Dave Rees
76 Hyde Terrace, Newcastle upon Tyne, NE3 1AT
Email: [email protected]
OBJEDNÁKY stojí: 5 vydání v UK £13.50 v Evropě £20 nebo 30 Euro hotově
Případně lze objednat online na www.anewdaymag.co.uk