STRUČNĚ Z HISTORIE Jezuitský řád

JEZUITSKÝ ØÁD
STRUÈNÌ Z HISTORIE
Jezuitský øád – pøesnìji Tovaryšstvo Ježíšovo – byl založen v roce 1534 Ignácem z Loyoly (zemø. 1556) v dobì, kdy
se církev na pøelomu støedovìku a novovìku ocitla ve svízelné situaci. Roku 1540 se tento øád doèkal papežského
potvrzení od papeže Pavla III. (1534 –1549). Posláním øádu bylo pøispìt ke katolické reformì, k pozvednutí køesanského
života a mravù. Ignác z Loyoly byl rytíø a voják, který ve svých tøiceti letech po vyléèení ze svého zranìní z bitvy u Pamplony prodìlal hlubokou konverzi a ze svìtského rytíøe se stal rytíøem Kristovým.
Jezuité se stali záhy rozšíøeným øádem po celém tehdy známém svìtì. To se stalo ovšem terèem závisti a kritiky. V dobách tzv. osvícenského absolutismu tyto hlasy sílily. Na naléhání západoevropských královských dvorù byl øád v roce
1773 papežem Klimentem XIV. (1769-1774) svým breve Dominus ac Redemptor noster z 21. èervence 1773 zrušen. Tato
první etapa se oznaèuje jako první Tovaryšstvo. Tovaryšstvo se udrželo pøechodnì v Rusku, kde ve tøech kolejích a
nìkolika rezidencích pùsobili èlenové i nadále. V roce 1804 byl papežem Piem VII. (1800-1823) øád obnoven pro Neapolské
království a v roce 1814 pro celý svìt. Stalo se tak bulou Sollicitudo omnium ecclesiarum. Od té doby se hovoøí o druhém
Tovaryšstvu.
Samotná struktura øádu se podobala vojenské organizaci. Každý adept bez rozdílu vìku, postavení a vzdìlání musel
projít nejprve dvouletou zkušební dobou nazývanou noviciát. Musel vykonat øadu duchovních cvièení, po nichž mohl
složit první tøi sliby a ze své strany vstoupil závaznì do øádu. Tovaryšstvo ho však definitivnì pøijalo až po skonèení studií,
Ignác z Loyoly
nejménì po deseti letech života v øádu a po tøetím zkušebním roce (tzv. probaci), kdy mohl složit ètvrtý slib poslušnosti
papeži. Jezuité žili v domech (koleje nebo rezidence) øízených pøedstaveným (rektor nebo superior). Mohli žít i sami, ale
každý musel být zaèlenìn do nìjaké komunity. Více domù na urèitém území tvoøilo provincii v èele s provinciálem a více
provincií tvoøilo asistenci, jež má svého zástupce (regionální asistent) v Øímì. Nejvyšším pøedstaveným byl generál doživotnì volený, který sídlil v Øímì. Zákonodárnou moc má generální kongregace. Vedle své náboženské èinnosti tovaryšstvo pùsobilo a pùsobí v mnoha oblastech vìdy, kultury,
umìní a školství. Èlenové øádu jsou pøipraveni pùsobit kdekoliv ve svìtì, a proto jezuitský øád nebyl nikdy vázán žádnou dobovou formou øeholního
života, chórovou modlitbou èi misijní metodou, ale volil vždy to, co je dobré pro apoštolskou službu. Jezuité i svùj øeholní odìv pøizpùsobují
diecéznímu odìvu knìží zemì, ve které žijí.
JEZUITÉ V ÈESKÝCH ZEMÍCH
Do Èech pøišel øád poprvé v roce 1555, kdy se prvních 12
pøíslušníkù usadilo na místì zpustlého dominikánského kláštera v Praze na Starém Mìstì u kostela sv. Klimenta. Postupnì se øád šíøil i do
ostatních koutù království. První domy patøily ještì pod rakouskou
provincii. Od té se ovšem oddìlily poté, co šastnì pøeèkaly vìèné vypovìzení z království v roce 1619. Ètyøi roky nato došlo k vytvoøení
nové provincie. Od roku 1623 tedy existovala samostatná èeská
provincie, která zahrnovala Èechy, Moravu a Slezsko. Èeská provincie
existovala až do zrušení øádu v roce 1773. V té dobì mìla èeská provincie 1 125 èlenù. Tímto rokem konèí také její historie. Její nìkdejší
èlenové se rozprchli do diecézních správ nebo k vojsku, èi do výslužby.
Vìtšina z nich se již obnovení øádu nedoèkala.
K obnovení jezuitského života v Èechách dochází relativnì pozdì.
Jejich postavení v èeské spoleènosti bylo více než obtížné. Øád byl
totiž v minulosti hlavní rekatolizaèní silou v Èechách. Návrat jezuitù
se tak dostal až na pùdu èeského zemského snìmu. Po obnovení øádu
se jezuité vrátili roku 1851 do Bohosudova a roku 1866 do Prahy a na
další místa. V roce 1919 byla vytvoøena samostatná provincie èeskoslovenská, což souviselo se vznikem èeskoslovenského státu. Domy,
nacházející se na území Èeskoslovenské republiky, totiž patøily k rakouské, halièské a uherské provincii. Nová politická situace nedovolovala øízení z cizích státù.
Do roku 1928 byla na území Èeskoslovenské republiky èeskoslovenská viceprovincie. Vlivem tragických politických událostí byla
5. ledna 1939 èeskoslovenská provincie pøemìnìna na èeskou provincii, a tak se po roce 1773 znovu objevuje na scénì kdysi slavná èeská
provincie Tovaryšstva Ježíšova.
Rùzná mnišská roucha
èlenù jezuitského øádu
Od 15. bøezna 1939 vedly nìmecké úøady za vydatné pomoci
gestapa systematický boj proti katolické církvi. Pùsobení jezuitù jim
bylo zvl᚝ trnem v oku. Nacisté postupnì zabrali jednotlivé rezidence øádu, zakázali vydávání èasopisù, které jezuité redigovali a zaèali se zatýkáním
tìchto mužù a jejich odvážením do žaláøù èi koncentraèních táborù. Mnohým z nich podlomili zdraví, nìkteøí zemøeli. Po skonèení druhé svìtové války se jezuité snažili obnovit život v øádových domech své provincie, i když ne všechny jim byly vráceny. V roce 1950 došlo k násilnému uzavøení všech
mužských klášterù. Pozdìji byly uzavøeny i ženské kláštery.
Od roku 1990 se zvolna obnovoval komunitní život. Jezuité se vraceli na svá pùsobištì a zakládali nová. Dnes pracují v pøímé pastoraci ve
farnostech i na speciálních úkolech, zakládají rùzná centra a støediska.
JEZUITSKÝ ZNAK IHS
V øeckém jazyce byl od nejstarších dob Spasitel oznaèován slovy Iésús Christos, tzn. Ježíš Pomazaný, Mesiáš,
Kristus. Toto jméno se už ve 2. století zkracovalo v monogram složený ze zaèáteèních písmen IH a XP. Nejstarší forma
zkratky jména Ježíš IH zùstala zøídkavým jevem a od 4. stol. se zaèala šíøit øecká forma IHC, pøevládající v byzantských
vyobrazeních. Církev na západì si tento monogram zlatinizovala do ustáleného tvaru IHS a pro èásteènou neznalost øeckých písmen se v 6. stol. zaèala mylnì domnívat, že se tak vhodnì zkracuje latinská verze Ježíšova jména, jež má prý
znít IHESUS. Tento omyl pøetrval po celý støedovìk. Pozdìji monogram IHS užívali dominikáni a františkáni.
O sto let pozdìji se Ježíšova monogramu ujímá sv. Ignác z Loyoly. Volí ho za znak nového øeholního spoleèenství.
Písmena IHS jsou obohacena o køíž, vyrùstající z litery H (øec. éta). Na peèeti, kterou sv. Ignác používal jako generál jezuitù, se pod monogramem objevuje mìsíc mezi dvìma hvìzdami. Snad to byl výraz svìtcovy nikdy neuhasnuvší touhy
jít a pracovat ve Svaté zemi. Ignácovi nástupci mají na svých peèetích pod IHS tøi høeby z Kristova køíže, jako symbol
øádových slibù chudoby, èistoty a poslušnosti. Nìkdy lze pod monogramem IHS spatøit i Ježíšovo Srdce, do nìhož jsou
høeby vraženy. Znak jezuitského øádu dotváøí paprsèitá svatozáø. Èetné jsou nesprávné výklady, co IHS má jako zkratka
znamenat: Jesus hominum salvator (Ježíš, Spasitel lidí), Jesus homo sanctus (Ježíš, svatý èlovìk), Jesus hostia
sanctissima (Ježíš, nejsvìtìjší obì) a další.
PØED STAVBOU JEZUITSKÉHO AREÁLU
DOMY, KTERÉ STÁVALY V MÍSTECH JEZUITSKÉHO KOMPLEXU
èp. 1 Dùm Buškovský. Jméno získal po svém majiteli bakaláøi Buškovi, který v roce 1529 byl mìstským rychtáøem. V tomto domì snad
mìl mít Pavel Bušek sladovnu. V dobì výstavby Èerné vìže v roce 1547
odkoupila tento dùm klatovská obec, aby zajistila prùchod k brance,
ale obratem jej prodala Pavlu Jelítkovi, ovšem s vymezením, že pokud
se vìž nedostaví, lidé musí mít domem svobodný prùchod.
èp. 2 Pod domem Buškovským stával výsadní dùm „na Kovárnì",
pùvodnì nazývaný Štìrbový. V 60. a 70. letech 16. stol., kdy jeho
vlastníkem byl Martin Bylina, se zde v kováøské hospodì pøihodila
mnohá výtržnost opilých a rozjaøených zemanù. Poslední majitelkou
byla Zuzana Preydarová až do své smrti v roce 1648.
èp. 3 Dùm patøil v roce 1528 Janu Kouskovi, zakladateli pozdìjší
rytíøské rodiny Kouskù ze Sobìtièek. Pozdìji byl nazýván Škyrovský
po jednom z dalších majitelù. Poslední majitelkou domu v té dobì
oznaèovanému jako Bìšínovský byla Eva Kocová z Dobrše, dcera Sibyly Bìšínové z Jíchu, která jej držela do roku 1630.
èp. 4 Nárožní dùm Pibrlovský koupil r. 1528 od Elišky Pibrlové Václav
Kdyòský. Pozdìji jej vlastnil i lékárník a m욝an Tobiáš Stiling, který
jej r. 1363 postoupil jezuitùm výmìnou za dùm na námìstí. Podle
svých majitelù byl v prùbìhu let dùm nazýván Havlovský a Støelcovský.
èp. 5 Pod nárožním domem è. 4 smìrem k hradbám v pokraèování
bývalé ulice Školní (dnes Denisova) stával dùm Karáskovic podle
Martina Karáska. Pro nesplacený Karáskùv dluh pøešel dùm r. 1539 na
Šimona Hauffa. Pozdìji byl v držení kantora mìstské školy Jana
Skuteèského.
èp. 6 Tìsnì u hradeb stával dùm Šidlovic. Delší dobu jej vlastnila
rodina Šimona Šidla a roku 1602 odkoupil od nich již spáleništì po
požáru z roku 1579 rychtáø Jiøík Slánský z Kosmáèova.. Od nìj jej
koupila Sibyla Bìšínová, která na nìm chtìla stavìt. Dostala se však do
sporu s Janem Preydarem a pozemek roku 1630 prodala dìdièka Eva
Kocová spoleènì s domem è. 3 Janu Fetyngarovi z Bìlehradu.
èp. 7 Pøi cestì k brance byl dùm Jiøíka Sobìtického, o nìmž víme, že
vedl spory se svým sousedem z domu è. 8. Posledním vlastníkem domu
byl Samuel Smetka, který dùm vlastnil do r. 1632.
èp. 8 Zde podle dokladù bydleli bratøi Burjan klobouèník a Jíra
„soukeníkovic“. Od nich dùm v r. 1535 koupil Hanzl od Korálkù.
Pozdìjší majitel Jan Jelítko musel na pøíkaz obce povolit prùtok vody
ze sladovny „tokem starým“ skrz svùj dùm. Posledním majitelem do r.
1636 byl Pavel Jakoubek
èp.9 Stál u mìstských hradeb proti èp. 6. v roce 1526 ve vlastnictví
Jana Šikovacího, od nìhož ho r. 1539 koupil Jirka Holý.
èp. 10 V tomto bloku byl i dùm Pechanovský nazývaný podle Jakuba
Pechana, který jej r. 1526 prodal Jan Verštátkovi. Ten jej vymìnil r.
1558 s Matoušem Packem za dùm èp. 168 na námìstí. R. 1542 koupil
dùm Pechanovský Matìj Šimkovic.
èp. 11 Proti domu èp. 4 stál v r. 1526 dùm Pánkùv. Ten Od Anny Pánkové a Tomáše ze Sušice koupil Václav Šimkovic, syn Matìje, který
vlastnil sousední dùm Pechanùv.
èp. 12 Vedle Pánkova domu stál dùm Boškùv, který r. 1538 pøevedl
Jakub Bošek svému synu Jiøíkovi. Až do r. 1554 se øešily mezi otcem a
synem spory ohlednì majetku a dluhù.
18
14
17
16
13 12
11
10
9
4 3
15
2
1
5
7
6
8
Pravdìpodobné rozmístìní domù pøed výstavbou jezuitského
areálu podle nákresu Jindøicha Vanèury
èp. 13 Sloužil už v r. 1506 jako pivovar Špitálníkovský a náležel Janovi
Nykodemovi ze Šentálu. V roce 1538 jej od Jana Pondìlíka a jeho sestry
koupil Øehoø Pabeš mladší, neboli Øehoø Foukal, který jej prodal již roku 1544 Janu Èedilovi.
èp.14 Pod domem Švábkovským a mezi masnými krámy (dnes zhruba
v proluce za jezuitským kostelem) stával dùm nazývaný Korálkovský.
Již roku 1540 náležel Annì Korálkové, matce Viktorýna Korálka, pozdìjšího rychtáøe v Klatovech. Prùèelí tohoto domu prý bylo zdobeno obrazy všech èeských knížat a králù po Ferdinanda II. Tento dùm pøestál i
velký požár r. 1615, pøi nìmž byl sousední Švábkovský dùm znièen.
èp. 15 Dùm Šatlávkovský (pozdìji Švábkovský), který svou výstavností
a úpravou svého prùèelí spoleènì se sousedním domem Korálkovským
náležel k nejkrásnìjším na námìstí. Nejstarším jeho držitelem byl
Václav Èestínský. Pozdìji byl nazýván podle jednoho z dalších majitelù Janu st. Maurmillerovi, který byl pøezdíván Švábek a který jej
delší dobu vlastnil. Z nìkterých soudních zápiskù lze dovodit, že tento
dùm zøejmì sloužil i jako hostinec.
èp. 16 Dùm Krbcùv stával v místech budovy pozdìjšího jezuitského
gymnázia, na rohu dnešní Balbínovy a Denisovy ul. V roce 1526 jej od
Jana Hodka koupil Václav Èestínský pro svého zetì Jana Krbce, v jehož
vlastnictví zùstal do r. 1584. Jeho vdova Lidmila jej prodala soukeníku
Viktorýnu Žlutickému. Rok pøed èervencovým požárem r. 1615 jej odkoupil Pavel Hauzner, ale protože nemìl na jeho opravu, vrátil jej vdovì
po soukeníkovi. Poslední majitelkou do r. 1625 byla Anna Markéta Tyczyngerová, dcera Daniela Maurmillera z Mildorfu.
èp. 17 Dùm Kvildovský odkoupil r. 1539 od Vávry Kvildy Martin Krbec.
Další informace je až z roku 1583, kdy jej vlastnila Dorota Kublalka,
která pøepsala svùj dùm na manžela Adama Píseckého zvaného Kublal.
Posledním vlastníkem byl Matouš Bobrovský, který jej koupil od svého
otce r. 1618.
èp. 18 První zmínka o domu Karletovském je z roku 1539, kdy jej od
Doroty Karletové a její dcery koupil Václav Pravec. Tento dùm byl
nazýván také Velíškovský. V roce 1586 již patøil Valentinovi Šrámkovi
a sòatkem s jeho dcerou Annou jej získal Matìj Lounský, uèitel m욝anské školy a pozdìji zámožný m욝an, který roku 1620 zemøel bez
dìdicù.
PØÍCHOD JEZUITÙ A VÝSTAVBA KOLEJE
Pùvodní pùdorys jezuitského komplexu v Klatovech, kresba podle projektu C. Luraga
z doby kolem r. 1655.
Pro jezuity je charakteristická novostavba. Jen málokdy
pøebírali starší obytné stavby. Pokud ano, tak pouze jako provizoria.
Pøestože výstavba nových budov byla velice nákladná, jezuité k ní
byli zøejmì vedení vlastními dùvody. Novostavba zajišovala stabilitu a vyluèovala dispozièní odchylky, které by jinak mohly
vzniknout pøizpùsobováním stavby stávajícím objektùm. A také zde
pùsobila snaha jezuitù vybudovat stavbu na atraktivním a frekventovaném místì, aby se tak vlastnì stala dominantou místa. Sí
jezuitských kolejí byla z vìtší èásti vytvoøena bìhem tøí desetiletí po
bitvì na Bílé hoøe.
Jezuité vybírali své architekty, ovlivòovali vzhled navrhovaných
staveb schvalováním plánù a dohlíželi na probíhající stavební práce.
Stavby se mìly budovat jednoduché, zdravé, funkèní a v žádném
pøípadì nemìly ohromovat ani materiálem, ani stylem. Jezuitská
architektura je proto do urèité míry jednotná, pøestože je pøizpùsobena místním zvláštnostem a obecným slohovým promìnám.
Hlavní podíl na založení koleje v Klatovech mìl zanícený
jezuitský misionáø Albrecht (Vojtìch) Chanovský. Tato rozporuplná
a pozoruhodná osobnost, pro niž byl charakteristický psychologický, citlivý a emocionálnì sugestivní pøístup k rekatolizaènímu
pùsobení, dovedla pøimìt neurvalého kondotiéra tøicetileté války
Martina Hoefa-Huertu, aby jezuitùm vìnoval na západní stranì klatovského námìstí dva domy. Dar neposkytoval ze svého. Císaøovým
rozhodnutím mu byl dán do užívání znaèný majetek Daniela Korálka
z Tìšína, bývalého klatovského rychtáøe. Zámìr založit v Klatovech
jezuitskou kolej podpoøilo také 14 šlechticù, kteøí se zavázali kolej
finanènì podporovat.
Pùdorys jezuitské koleje zakreslený v plánu pùvodní zástavby pøed požárem.
Dne 11. bøezna 1636 do mìsta pøišli první z nich. Pomocník
provinciála jezuitského øádu P. Martius Stredonius (Martin Støeda) a
jeho dva spoleèníci Jan Molitor a Jiøí Aquitan. Toto datum je také
bráno jako faktické založení koleje. Sídlem koleje se nejdøíve stal
jeden z darovaných domù na námìstí (stával v proluce mezi kostelem a dnešní restaurací Beseda), kde byla otevøena první tøída
latinské školy a též semináø pro chudé studenty. Prvním superiorem
se stal O. Stredonius (Støeda).
Výstavba jezuitských staveb je v Èechách spojena pøedevším se
jménem architekta Carlo Luraga, který navrhl kolem roku 1655 pùdorys jezuitského komplexu v Klatovech. Jeho pøítomnost v Klatovech je potvrzena svìdectvím pøi køtu 9. záøí 1655. S ním také rektor
koleje P. Theodor Moretus uzavøel smlouvu na výstavbu koleje.
Základní kámen byl položen 13. dubna 1655. Jezuité postupnì pro
své potøeby získávali pozemky západnì od Èerné vìže, kde od požáru
12. kvìtna 1579 bylo neobnovené spáleništì. Øád vykupoval i další
objekty, což pùsobilo nevoli mìstské rady. V letech 1653–1654
získali jezuité poslední pozemky potøebné pro výstavbu souèasné
koleje. Základní kámen stavby (dnes èp. 59) byl položen 13. dubna
1655. Témìø souèasnì získali i pozemky pøi západní stranì námìstí,
kde bylo 24. dubna 1656 zapoèato s výstavbou kostela Neposkvrnìného Poèetí P. Marie.
V roce 1661 byla stavba koleje v takové fázi, že její jihozápadní
èást mohla být využívána pro potøeby gymnázia. Rychlost výstavby
se však odrazila v kvalitì. V roce 1665 musel být pøedèasnì ukonèen
školní rok, protože klenba na chodbách koleje hrozila zøícením a
bylo nutné èást kleneb novì postavit a èást stáhnout kleštìmi.
Úpravy stavby probíhaly již pod dozorem architekta Giovanniho
Domenika Orsiho, který se v pøedešlých letech podílel na stavbì jako
Luragùv polír.
V roce 1666 byla uzavøena smlouva s J. D. Orsim na dokonèení
stavby kostela. Dostavba klatovského jezuitského komplexu je jeho
první známou prací na èeském území. Zároveò v té dobì získal i titul
dvorního stavitele království Èeského. Stal se jedním z prvních
tvùrcù ranì barokního slohu v Èechách a autorem prvních barokních staveb v Klatovech.
Dispozice novostavby byla pomìrnì jednoduchá. Pùvodní pùdorys se prakticky zachoval dodnes.
Stavitel byl nucen se vyrovnat i se svažitým terénem. Délkou svého prùèelí plnila jednu ze zásad raného
baroka, že délka stavby urèuje její vznešenost.
Hrubé stavby koleje a kostela byly ukonèeny v roce 1671. V roce 1673 se zapoèalo s vnitøní výzdobou
kostela a v roce 1675 se v nìm konala první mše. Pøi požáru založeném francouzskými palièi v létì 1689
vyhoøela celá budova koleje se semináøem, refektáøem, kuchyní, knihovnou a lékárnou. Požár poškodil i
budovaný kostel na námìstí. Jezuité se tak již podruhé od svého pøíchodu stìhovali pryè z mìsta na svùj
pøímìstský statek. S opravou koleje a ostatních budov bylo zapoèato již v roce 1690, ale k výstavì
semináøe (dnes èp. 58) v zahradì nové koleje došlo až v letech 1692–1693. Finanèní prostøedky na obnovu
koleje se øádu podaøilo získat vlastním hospodaøením a èásteènì z pøíspìvkù okolních šlechticù. Mìsto
Plzeò dodalo na stavbu železo a Domažlice døevo na šindelovou krytinu. Budova byla obnovena z pøevážné
èásti do pùvodní podoby. Nový semináø byl v roce 1703 rozšíøen o kapli sv. Josefa. Po dostavbì nového
semináøe byla stará budova v roce 1702 prodána klatovské obci. Další výstavba koleje pokraèovala až od
roku 1723, kdy byl realizován objekt gymnázia. To do té doby sídlilo v kolejní budovì. Pøes všechny úèelové
pøístavby si budova dodnes zachovala pùvodní ranì barokní dispozice, klenby, památkovì cenný trámový
strop a bohatou štukovou výzdobu reprezentaèních prostor.
JMÉNA SPOJENÁ SE STAVBOU KOLEJE
Albrecht CHANOVSKÝ
* 1581 Svíratice (dnes Svéradice, okr. Klatovy)
† 16. 5. 1643 Klatovy
Uvádìn též jako Chanovský z Dlouhé Vsi, Dlauhoveský. Je jednou z nejznámìjších postav
èeského jezuitství reprezentujících svou tvorbou a veškerou svou èinností období pøechodu z pøedbaroka do baroka. Pocházel ze starého èeského zemanského rodu. Byl osmým z patnácti dìtí rytíøe
Jana Dlouhoveského. Utekl z domova a proti vùli rodièù se stal knìzem. V r. 1601 vstoupil v Brnì do
jezuitského øádu, teologii studoval ve Štyrském Hradci, kde byl 1614 vysvìcen na knìze. 1618 se
stal správcem konviktu u sv. Bartolomìje v Praze a také vyuèoval matematiku a hebrejštinu. Roku
1620 byl jmenován vicerektorem a pak rektorem jezuitské koleje v Èeském Krumlovì. Dlouhodobì
se vìnoval misijní èinnosti, nejprve 1613–15 na Moravì a 162–43 v Èechách (Kolín, Tábor,
Prácheòsko a Plzeòsko). Ke konci života se trvale usadil v Klatovech. Životopis A. Chanovského
napsal jeho øádový druh Jan Tanner, osobní pøítel Bohuslava Balbína. Jan Tanner oznaèuje A. Chanovského v latinské verzi životopisu køestním jménem Albertus, v èeské verzi užívá podoby
Albrecht. Oba tvary jsou obmìnami nìmeckého jména Adalbert, místo nìhož se také nìkdy klade
èesky Vojtìch. V životopise Tannera je Chanovský pøedstaven jako prototyp laskavého, obìtavého,
vynalézavého misionáøe. K prostøedkùm jeho misií patøilo i poøádaní velmi jednoduchých divadelních pøedstavení. Šlo však spíše o dialogicky upravený katechismus ve verších. Za tím úèelem
poøizoval i prosté kostýmní doplòky, napø. dvì velká husí køídla, která pøipínal malému herci
pøedstavujícímu andìla do bílé košilky. Dìti uèil veršùm nazpamì, pøi produkci napovídal èi sám
recitoval. V klatovské jezuitské koleji zavedl tradici velkopáteèních prùvodù. Složil nìkolik náboženských spisù v èeštinì, snad aby prý si získal náklonnost šlechty a m욝anstva. Na motivy
Chanovského života vznikla divadelní hra, kterou 1697 uvedla rétorika pražské novomìstské
koleje. Zemøel v Klatovech 16. kvìtna 1643 a byl pochován pod jezuitským kostelem.
Podobizna Albrechta Chanovského
Theodorus MORETUS
* 9. 2. 1602 Antverpy
† 6. 11. 1667 Vratislav
Theodorus Moretus vstoupil v roce 1618 do jezuitského øádu a v letech 1620–1627 studoval v Lovani; uvádí se, že jeho uèitelem matematiky byl asi
nejvýznamnìjší jezuitský matematik oné doby Gregorius a Sancto Vincentio. Potom v r. 1629 pùsobil jako profesor matematiky na jezuitské koleji v
Münsteru; mezitím jeho uèitel Gregorius odešel do Prahy, mìl však zdravotní problémy, a proto byl na jeho žádost vyslán do Prahy Moretus, aby
Gregoriovi pomáhal (1630–1631). Zatímco Gregorius v rámci váleèných událostí tøicetileté války Prahu opustil, Moretus už zùstal až do smrti v èeské
provincii a pùsobil zde jako profesor na øádových kolejích. Vzhledem k tomu, že od poloviny 17. pøes celé 18. století se v Èeských zemích kromì
jezuitù témìø nikdo matematikou systematicky nezabýval, dìjiny matematiky v našich zemích jsou v tomto období souèasnì dìjinami jezuitské
matematiky. Datování Moretova pùsobení na rùzných školách se v rùzných pracích ponìkud liší. V letech 1652–1659 pùsobil v rùzných funkcích v
jezuitských kolejích v Klatovech, Nise a Hlohovì. Žádná z tìchto kolejí však nemìla charakter vysoké školy a Moretus se zde vìnoval nejen èinnosti
uèitelské, ale plnil i celou øadu dalších administrativních a náboženských funkcí. Jako rektor klatovské koleje se zasloužil o to, že nebyl jezuitský
kostel postaven podle pùvodního zámìru jezuitù vedle Èerné vìže, kde dnes stojí budova koleje, ale proti Èerné vìži s prùèelím obráceným do
námìstí. Získat toto místo nebylo jednoduché, ale po øadì jednání rektor Moretus uspìl.
Carlo LURAGO
* 14. 10. 1615 v Pillis u Como (severní Itálie)
† 6. 11. 1667 Vratislav
V Praze pùsobil jako architekt a stavitel od roku 1638 ve službách jezuitského øádu. M욝anství a vlastní živnost zde získává v roce 1648. Byl
nesmírnì pracovitý a brzy též velmi zámožný. Kromì církevních zakázek pracoval také pro šlechtu (zvl. Èerníny, Lobkovice, Thuny, Losy,
Piccolomini), jeho stavby byly realizovány i v Polsku (Kladsko) a Rakousku (Salzburg). Øadu let byl též pevnostním stavitelem pražského opevnìní. Po
roce 1670 žil pøevážnì v Pasovì v Bavorsku, kde se soustøedil na své životní dílo – dostavbu dómu. Zajíždìl však pravidelnì do Èech dohlížet na
dokonèování svých staveb. C. Lurago byl mimoøádnì vyhledávaný architekt a stavitel, majitel velké stavební huti pøevážnì vlašských øemeslníkù, se
kterými provádìl i stavby podle cizích návrhù. V jeho stavbách se spojují vlivy italského manýrismu s vlivy vídeòské školy i pražských tvùrèích
tradic.
Giovanni Domenico ORSI DE ORSINI
* 1633/34 Vídeò
† 14. 7. 1679 Praha
Italský architekt a stavitel, který v 50. letech 17. století pøišel definitivnì do Prahy. Poprvé je v Èechách doložen k roku 1653, dva roky nato je
zmínìn jako zednický tovaryš a o rok, dva pozdìji již jako polír. Orsi se v Praze usadil na Starém Mìstì (1660), vstoupil do pražského staromìstského
cechu a pracoval zpoèátku pro Carla Luraga. Pozdìji se osamostatnil a vynikl i jako samostatný tvùrèí architekt zejména ve službách Tovaryšstva
Ježíšova, ale i jiných církevních øádù a institucí, a pøíležitostnì šlechty. Podílel se rovnìž na stavbì barokního opevnìní Prahy a v roce 1678 se stal
vrchním pevnostním stavitelem v Chebu. Øadí se, spolu s C. Luragem a F. Carattim, k reprezentantùm období èeského baroka. Pøestože zemøel mladý
(pravdìpodobnì na mor) a na vrcholu svých tvùrèích sil, je jeho tvorba, v níž se projevily velké umìlecké schopnosti a invence, znaènì rozsáhlá. Jeho
hlavními díly jsou: jezuitský kostel v Telèi (1663–67), jezuitská rezidence v Kutné Hoøe (od 1667), klášter karmelitánù na Starém Mìstì pražském (od
r. 1671).
Ignác Viktorin RAAB
* 5. 9. 1715 Nechanice u Nového Bydžova
† 2. 2. 1787 Velehrad
Jeden z nejvìtších malíøù barokní doby se narodil r. 1715 v Nechanicích u Nového Bydžova jako dvanácté dítì øadové poddanské rodiny. Vypráví
se, že již jako chlapec jevil velké sklony k malování. Uèil se malíøskému umìní u Jana Jiøího Majora, žáka slavného Petra Brandla. Rok 1744 je pro
Raaba mezníkem. Jako zralý muž vstupuje do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. Po dvouletém brnìnském noviciátu a složení prvních slibù jej
pøedstavení postupnì posílají do jezuitských domù v Klatovech, Uherském Hradišti, Olomouci, Jihlavì, Kutné Hoøe, do Prahy ke sv. Klimentu, na èas
do novomìstské koleje u sv. Ignáce a také do Opavy. Ignácovo poslání na tìchto místech bylo jasné - všude bylo potøeba dovedné ruky malíøe. Po
zrušení Tovaryšstva Ježíšova se z Raaba stal exjezuita, který si musel najednou novì upravit život a najít si nové pùsobištì. Raab duchovní rozmìr
rozhodnì nemínil opustit, a tak jej zjevnì potìšilo, když našel pøijetí u velehradských cisterciákù. Ti rádi využívali jeho umìleckého nadání pro své
plány a Raab pro nì s neutuchající vytrvalostí tvoøil jedno dílo za druhým. Velehradský klášter potkal v r. 1784 osud, podobný dìjinám mnoha dalších
øeholních domù v habsburské monarchii – byl zrušen. Aè museli odejít Raabovi hostitelé, on sám se rozhodl zùstat. Zbytek svého života prožil na
Velehradì v umìlecké práci, kterou si vydìlával na živobytí, až do své smrti r. 1787. Raab patøí mezi naše nejplodnìjší malíøe.
JMÉNA SPOJENÁ S GYMNÁZIEM
BOHUSLAV BALBÍN
* 1. 12. 1621 Hradec Králové
† 29. 11. 1688 Praha
Bohuslav Balbín se narodil 1. prosince 1621, v nìkterých pramenech se uvádí 3. prosince. Narodil se v Hradci
Králové jako syn bývalého královského purkrabí na pardubickém zámku Lukáše Škornice z Vorlièné a Zuzany rozené
Vodièkové. V pozdìjších letech se rodina pøestìhovala do Èastolovic, kde poprvé pøichází Balbín do styku s
jezuitským øádem. Studoval pøedevším v Jièínì, v Praze a v Olomouci. Zde se seznámil s polským jezuitou Mikulášem
Lenczyckým, který mìl velký vliv na Balbínùv vstup do jezuitského øádu roku 1636. Balbín nebyl jen historik,
dramatik a teolog, ale i nadaný básník. Psal prózu, divadla, teorii divadla, meditace, spisy z teologie a historie.
Napsal i nìkolik významných prací z oblasti pedagogiky, nebo od roku 1653 do roku 1661 pùsobil jako profesor na
nìkolika jezuitských kolejích, pozdìji na vlastní žádost byl zbaven profesorského úvazku mimo nìkolik hodin
rétoriky a vìnoval se zcela spisovatelství a za podpory øádu podnikl nìkolik cest do zahranièí. Nejznámìjší Balbínovo
dílo je jeho takzvaná Obrana jazyka èeského, Dissertatio apologetica pro lingua Slavonica, praecipue Bohemica
(Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláštì èeského), kterou napsal roku 1672. Zde zasáhla vídeòská cenzura,
takže Obrana vyšla teprve roku 1775. Balbín pùsobil v Klatovech dvakrát (1663–1664 a 1672–1674) jako jeden ze tøí
poradcù a dìjepisec èeské jezuitské provincie.
STANISLAV VYDRA
* 13. 11. 1741 Hradec Králové
† 3. 12. 1804 Praha
Po vystudování jezuitského gymnázia v Hradci vstoupil mladý Vydra roku 1757 do øádu Tovaryšstva Ježíšova a
po krátkém pobytu v Brnì odešel do Klatov. I zde pobyl jen krátce. V letech 1762–64 studoval v Praze na univerzitì
filozofii a matematiku. V roce 1772 byl jmenován profesorem matematiky na pražské univerzitì a na tomto místì
pùsobil i po zrušení jezuitského øádu. Tøebaže ve vìtšinì oblastí byla jezuitùm katedra vzata, mohl na pražské
univerzitì pøednášet i po roce 1773. V letech 1789 a 1799 byl zvolen dìkanem filozofické fakulty a v roce 1800
rektorem univerzity. V roce 1803 oslepl a krátce na to v roce 1804 umírá. Stanislav Vydra pøednášel na filozofické
fakultì elementární matematiku, která byla od roku 1752 povinná pro studenty prvního roèníku filozofické fakulty a
aplikovanou matematiku, která byla v roce 1775 zavedena pro studenty druhého roèníku. Vydra byl pøedevším
pedagog, nikoliv originální vìdec. Po Vydrovì smrti vyšly zásluhou jeho žáka a nástupce J. Jandery v roce 1806
Poèátkowé Arytmetyky, které mìly být prvním dílem èesky psané uèebnice elementární matematiky. Z hlediska
historie matematiky je významná práce Historia Matheseos in Bohemia et Moravia cultae, která vyšla v roce 1778.
Tento spis obsahuje životopisy 98 matematikù, fyzikù a astronomù v èeských zemích narozených nebo v èeských
zemích pùsobících.
VÁCLAV MATÌJ KRAMERIUS
* 9. 2. 1753 Klatovy
† 22. 3. 1808 Praha
Studoval na jezuitském gymnasiu v Klatovech, poté v Praze filosofii a v letech 1778–1780 práva. Bìhem studií
získal prostøednictvím Josefa Dobrovského práci u Jana z Neuberku, jemuž katalogizoval knihovnu. Pøitom
poøizoval pro Neuberka opisy starých rukopisù a jinak pracoval se staroèeskými díly, dále provádìl korektury pro
øadu èeských osvícencù. Po krátkém pùsobení jako uèitel èeštiny pracoval od roku 1786 pro Schönfeldské císaøské
královské poštovní noviny, pøièemž získal znaènou popularitu a zkušenosti. 1. èervence 1789 zaèal vydávat vlastní noviny pod názvem Pražské poštovské noviny, roku 1791 byly pøejmenovány na Krameriusovy c. k. vlastenecké
noviny. Tyto noviny se staly velmi populární a Kramerius k nim zaèal vydávat rùzné drobné spisky. V roce 1795
koupil i knihtiskárnu a získal tak základnu potøebnou k efektivnímu nakladatelskému podnikání. Byl osvícenským
josefinistou, který pùsobil výraznì ve smyslu tolerance. Zasloužil se o vydávání èesky psaných prací J. A. Komenského bez cenzury. Vydával cestopisné, zábavné, pouèné i dobrodružné knížky (pøes 80 svazeèkù), pøeklady a
adaptace cizích prací. Poskytoval protirevoluènì zamìøené informace o revoluèní Francii. Vydal také utopii
Francise Bacona.
JOSEF DOBROVSKÝ
* 18. 8. 1753 Ïarmoty (Balassagyarmat, Maïarsko)
† 6. 1. 1829 Brno
Jeho pøíjmení znìlo správnì Doubravský. Otec Jakub byl voják ze Solnice u Rychnova nad Knìžnou. Zápis o
narození jeho syna do matriky i køestního listu úøedníci zøejmì zkomolili. Jakub Doubravský brzy zemøel a matka
se podruhé provdala za Nìmce. Rodinné i mìstské prostøedí, ve kterém vyrùstal, bylo jazykovì nìmecké. Do školy
chodil v Nìmeckém (dnes Havlíèkovì) Brodì, èesky se nauèil až na tamním a pak na vynikajícím jezuitském
gymnáziu v Klatovech. Následovala filozofická studia na univerzitì v Praze. Po roèním studiu teologie v Praze se
Josef Dobrovský stal novicem jezuitského øádu v Brnì. Po zrušení øádu se vrátil ke studiu teologie do Prahy. Na
knìze se dal vysvìtit až o deset let pozdìji v souvislosti s povìøením funkcí vicerektora a pozdìji rektora
generálního semináøe na Hradisku u Olomouce. Po smrti Josefa II. byly semináøe zrušeny, Josef Dobrovský byl v
37 letech penzionován a vrátil se do mecenášské péèe hrabìcí rodiny Nosticù v Praze. Tam již od roku 1776 až do
svého rektorského jmenování pùsobil jako uèitel a vychovatel hrabìcích synù. Nosticovskému domu, který mu
zajistil živobytí i pøídavek k penzi, zùstal vìrný až do smrti a byl považovaný vlastnì za èlena rodiny. Dobrovský
byl polyglot, umìl tucet jazykù, zabýval se fyzikou i matematikou, archeologií i botanikou. Z bohatého rejstøíku
zájmù se tøi témata stala jeho prioritami: èeské dìjiny, èeský jazyk a èeská literatura. Paradoxem zùstává, že svá
stìžejní díla psal latinsky nebo nìmecky. Dá se øíci, že zastavil krizi èeštiny a pøivedl ji na práh nového rozkvìtu.
Dále pak kolejí prošel ANDREAS STREDONIUS (ONDØEJ STØEDA), MATÌJ VÁCLAV ŠTEYER, FELIX KADLINSKÝ, KAREL
KOLÈAVA, JAN TESÁNEK, FRANTIŠEK ZELENÝ, VÁCLAV SCHWERFFWER, JIØÍ KONSTANC, BENJAMIN SCHLEIER, JIØÍ
SLEZINA, KAREL MAGET, KAREL VOREL, JAN PALEÈEK, FRANTIŠEK OPPERSDORFER, ANTONÍN KOERBER, JIØÍ
STROJETICKÝ ZE STROJETIC, ŠTÌPÁN SCHMIDT, JAKUB HEINISCH, JOSEF BERGMAN, JAN MOLITORIS a mnoho dalších
vyuèujích i žákù.
DALŠÍ BUDOVY KOMPLEXU
KOSTEL NEPOSKVRNÌNÉHO POÈETÍ P. MARIE A SV. IGNÁCE
Nejvýznamnìjší barokní stavbou je bezesporu jezuitský kostel Neposkvrnìného poèetí Panny Marie a Sv. Ignáce z let 1656–1689. Projektantem této významné stavby byl Jan Dominik Orsi. Jako na vìtšinì
jezuitských staveb v Èechách je i na klatovském kostele patrný vzor
Vignolova chrámu Il Gesu v Øímì. Budování kostela trvalo pomìrnì
dlouho. Teprve roku 1671 byla dokonèena hrubá stavba a v roce 1675 byla
upravena loï pro bohoslužby. Stavba byla postupnì dokonèována. V roce
1689 pøi velkém požáru mìsta byl kostel zcela znièen. Jezuité se po požáru
soustøedili pøedevším na stavbu koleje a pak teprve na dostavbu kostela.
Postupovalo se podle pùvodních projektù, ale s pøidáním nìkterých
barokních prvkù. Nejkrásnìjším vylepšením kostela z následujících let
jsou tøi nové portály od Kiliána Ignáce Diezenhofera, jež pøedstavují ryzí
baroko. Roku 1712 je kostel opatøen novým krovem a støechou a dvì
hlavní vìže jsou rovnìž opraveny. Vnitøní výzdoba doznala také zmìn a
kostel byl roku 1717 koneènì po letech vysvìcen. Uvnitø se však dále
upravoval, byl vybaven mobiliáøem èi kazatelnou z r. 1720. V roce 1743
bylo prùèelí chrámu osázeno sochami svìtcù, jejich pravdìpodobným
autorem byl Jiøí Hanna. Požár z roku 1758 sice nepoškodil interiér, ale
vìže pøed ním uchránìny nebyly. Poslední oprava kostela probìhla v 80.
letech 20. století, ale nepøinesla již žádné nové prvky. Vnitøek kostela je
zdoben nástìnnými malbami Jana Hiebla. Celkem je v kostele 11 oltáøù.
Výøez z obrazu opevnìní Klatov z poè. 18. století – komplex budov jezuitského areálu
KATAKOMBY
Jedineèná klatovská památka má svùj pùvod v 17. století. Krypta
pod kostelem Sv. Ignáce sloužila jako pohøebištì èelních èlenù Tovaryšstva Ježíšova. K mumifikaci zemøelých, zbavených vnitøností a
uložených na chmelových úponcích, pøispíval dùmyslný sytém vìtracích kanálù, který mrtvoly vysušoval a zamezoval jejich rozkladu.
První pohøby se konaly od roku 1676. Jan Jahoda byl pohøben jako
první, dále Albrecht Chanovský, matematik Benjamin Schleier èi rektor koleje Jan Parubka. Pozdìji k nim pøibývali i pánové z Janovic a
Klenové nebo i Kolowratové. Celkem bylo v Klatovech takto pohøbeno na 200 osob, a to až do roku 1784, kdy císaø Josef II. tyto metody zakázal. Bohužel dodnes se zachovalo jen 30 ostatkù, protože
roku 1937 pøi neopatrných opravách kostela byl ventilaèní systém
znièen. K nápravì došlo až roku 1963, ale to už celá øada tìl byla napadena plísnìmi a nenávratnì ztracena.
Katakomby pod kostelem sv. Ignáce.
Budova bývalého semináøe.
BUDOVA SEMINÁØE
Do zrušení jezuitského øádu byla budova semináøe obývána
profesory a seminaristy. Po zrušení øádu sloužila jako vojenské
skladištì a pomalu chátrala. Klatovští m욝ané nejprve užívali pouze
sklepy. Místnosti budoucích spilek byly užívány v letech 1844–1889
jako jediné divadlo ve mìstì a také Sokolem jako tìlocvièna. Pøestavbu
budovy na pivovar provedl Josef Mayer, stroje dodala firma Schiffauer z
Klatov. Semináø byl zrenovován, byly upraveny sklepy, spilky, sladovna
i varna. Vaøit se zaèalo 1. 3. 1899. Pivo z tzv. M욝anského pivovaru
získalo velkou oblibu. V roce 1912 k nìmu byl pøipojen sousední objekt
bývalé koželužny, postaven parní stroj, vlastní elektrárna i umìlé
chlazení. Pivo se zde vaøilo až do r. 1948, kdy byl M욝anský pivovar
pøipojen k Západoèeským pivovarùm v Plzni. Poèátkem roku 1949 byla
výroba zastavena. Likvidace pivovaru byla ukonèena v roce 1950.
Pozdìji byla v objektu výrobna limonád, potom už jen stáèírna a od roku
1995 slouží jako obytný dùm.
BUDOVA JEZUITSKÉHO GYMNÁZIA
Barokní lékárna.
Budova jezuitského gymnázia.
JEZUITSKÁ LÉKÁRNA
V budovì koleje byla rovnìž lékárna. Prvním lékárníkem byl Matouš Marklovský, posledním František Lange. 37 let byl kolejním lékárníkem Krištof Lange, za jehož pùsobení bylo v roce 1733 poøízeno
nové zaøízení. Toto zaøízení odkoupil po zrušení øádu Jan Michal
Firbas, bývalý žák jezuitského gymnázia, který aè pùvodnì vstoupil
do øádu a byl dokonce jako misionáø v Jižní Americe, stal se zakladatelem široké lékárnické rodiny, vlastnící lékárny nejen v Klatovech, ale i v Sušici, Strakonicích a v Èeském Krumlovì. Pùvodní
jezuitské zaøízení lékárny bylo sice pøizpùsobeno rozmìrùm místností domu U bílého jednorožce, je však zde zachované dodnes.
Po svém pøíchodu do Klatov zahájili jezuité vyuèování v hoøejším
Korálkovském domì na námìstí, na jehož místì dnes stojí jezuitský
kostel. Po dostavbì koleje se výuka pøesunula do kolejní budovy a v roce 1720 byla dokonèena samostatná budova gymnázia pøímo za presbytáøem jezuitského kostela – dnes è. 148 v Denisovì ul. Tam se
studenti uèili až do zrušení školy v roce 1778. Od roku 1783 zde byla
umístìna tzv. hlavní škola. Roku 1848 k ní pøibyla dvoutøídní podreálka
a od roku 1870 byla pøemìnìna na m욝anskou školu chlapeckou. Uèilo
se zde ještì poèátkem 20. století. Pozdìji v ní byly vytvoøeny byty pro
herce sousedního divadla, v šedesátých letech byla vestavbou propojena s budovou divadla a využívána jako kanceláøské a skladové prostory. V dnešní dobì jsou zde byty i nebytové prostory k pronájmu.
Spojení s jezuity pøipomíná pouze znak nad zazdìným hlavním vchodem do gymnázia.
ZE ŽIVOTA JEZUITÙ
STRUKTURA ØÁDU
JEZUITSKÉ ŠKOLSTVÍ A ŽIVOT NA KLATOVSKÉ KOLEJI
Kdo vstoupí do jezuitského øádu, nevstupuje do kláštera, nýbrž do
celosvìtové instituce, jejímž principem je pohyblivost a disponibilita.
Øád se dìlí na provincie, kterých je dnes na celém svìtì asi devadesát.
Vždy nìkolik provincií spolu tvoøí tzv. asistenci. Èeská provincie
patøí spolu s Chorvatskem, Polskem, Rumunskem, Ruskem,
Slovenskem a Slovinskem do východoevropské asistence.
Domy, v nichž jezuité žijí, mají podle jejich funkcí rùzné názvy.
Koleje jsou velké vzdìlávací domy pro øeholní dorost, školy a
internáty vedené jezuity. Pøedstaveným koleje je rektor.
Menší domy jsou rezidence a jejich pøedstavený je superior.
Rezidence jsou zøizovány tam, kde z nìjakého dùvodu není možné
založit kolej. Dalšími domy jsou misijní, exercièní, probaèní a domus
scriptorum. Skupina jezuitù tvoøí komunitu a každý jezuita, i když
nìkdy kvùli práci musí bydlet sám, náleží k nìjaké komunitì.
Pøíslušnost k øádu zaèíná vstupem do tzv. noviciátu. Ten po dvou
letech konèí prvními sliby. Potom se cesty mladých jezuitù rozcházejí. Scholastici jsou jezuité, kteøí ještì studují a dosud nesložili
poslední sliby. Otcové (patres) již pøijali knìžské svìcení. Bratøi
(fratres) tvoøí dùležitou skupinu jezuitù, kteøí žijí øeholním životem
aniž byli vysvìceni na knìze. Døíve provádìli vìtšinou øemeslné a
pomocná práce, dnes je mezi nimi mnoho vysokoškolsky vzdìlaných
lidí.
Pravidla života èlenù øádù obsahují Konstituce Tovaryšstva Ježíšova. Ty rozlišují nìkolik stupòù, tzv. gradù. Ten, kdo složí slavné
sliby chudoby, èistoty a poslušnosti s tzv. ètvrtým slibem výhradní
poslušnosti papeži, se nazývá profes (výjimeènì mùže existovat i
profes tøí slibù). Tzv. koadjutor (tj. pomocník) skládá jen tøi sliby.
Mùže to být buï knìz (coadiutor spiritualis), nebo øeholní bratr –
neknìz (coadiutor temporalis).
Pevnou strukturu získalo jezuitské školství v roce 1599
kodifikací studijního øádu. Podle nìho byla stanovena délka nižšího
studia (gymnázia) na pìt let. Na nì navazovalo tøíleté studium
filozofické fakulty a ètyøleté na fakultì teologické. Vyuèování bylo
na svou dobu velmi moderní – využívalo napøíklad také Komenského
metody. Právì ono mìlo být základem výchovy nové generace èeské
inteligence, jež nahradí obrovský úbytek vzdìlaných Èechù, kteøí
kvùli svému protestantství byli nuceni po bitvì na Bílé hoøe
emigrovat. Vzdìlání mìlo být dostupné i studentùm z nižších
spoleèenských vrstev. Jezuitské školství získalo vysokou úroveò i v
oborech, které nepodléhaly ideové disciplínì, pøedevším v matematice, fyzice, astronomii.
Mezi zásady jezuitského školství patøilo, že žák má být
motivován odmìnami a veden k soutìživosti. Pøísné a nelaskavé
chování ke studentùm bylo zakázáno. Školní rok zaèínal zpravidla v
polovinì listopadu a konèil v polovinì øíjna. Žáci mìli mìsíèní velké
prázdniny a dále volno o všech církevních svátcích a nedìlích.
Úplnì prvního vyuèovacího dne po pøíchodu jezuitù do Klatov se
zúèastnilo 6 dìtí. Za deset let už se gymnázium viditelnì rozrostlo –
v 6 tøídách se uèilo prùmìrnì 150 až 250 studentù. V dobì nejvìtší
slávy gymnázia dosáhl poèet studujících úctyhodného èísla 337.
Pøed zahájením vyuèování se vždy konala mše v dìkanském kostele,
které se studenti museli úèastnit v pláštích, jimiž demonstrovali
svou pøíslušnost ke škole. Každá tøída mìla svého profesora, který
vyuèoval všechny 4 hlavní pøedmìty: latinu, øeètinu, náboženství a
matematiku. Tøídy byly dále dìleny na nižší gramatiky – od první –
principe, která sloužila jako pøípravka, až po ètvrtou - syntax a vyšší pátou poetiku a šestou rétoriku, kde uèili jen øádoví knìží. Každý rok
se konala velká akademie pro rodièe.
DNY VŠEDNÍ A SVÁTEÈNÍ
kniha úètu
O životì v klatovské jezuitské koleji se
nejlépe dozvíme ze zápisníku (Diarium),
který je uložený v SOkA Klatovy. Tato
kniha je vlastnì deníkem koleje z let 1701
až 1710. Dny jsou znaèeny poøadovými
èísly v mìsíci a názvy dnù. Zápisy jsou rùznì dlouhé – od jednoslovných po pùlstránkové. Autory rukopisu byli ministøi
jezuitské koleje, kteøí se v Klatovech
bìhem deseti let vystøídali. Jejich jména
jsou napsána na horních okrajích stránky
pøi zmìnì rukopisu.
Všední den vypadal obvykle tak, že ráno zaèalo kolem páté tichou meditací a
zvonìním k Ave, ve ètvrt na šest zvonìním
ke mši, která byla od pùl šesté. V sedm
hodin byla mše zpívaná. Další pevný bod
dne byl obìd okolo dvanácté a litanie a
nešpory v pùl ètvrté. Veèeøe bývala mezi
šestou a sedmou hodinou.
Sváteèní den byl podobný všednímu,
první mši kolem šesté sloužil rektor, po ní
následovala ranní exhortace, zpívaná mše
kolem deváté, po ní kázání a poslední mše.
Obìd byl opìt kolem poledne. Odpoledne
katechismus, nešpory, konventy a veèeøe.
Stránky ze Zápisníku jezuitské koleje v Klatovech
Zajímavá byla i struktura týdne. Pondìlí bylo dnem všedním, úterý bývalo èásteènì vyhrazeno rekreaci, støeda opìt všední. Ètvrtek byl obvykle
vyhrazen celodenní rekreaci – v létì pobytu na zahradì. Také jídlo bylo v tento den bohatìjší. Pátek byl dnem postu, veèer abstinence. Sobota byla
normálním všedním dnem a nedìle dnem Pánì a vyvrcholením týdne, i když pùvodnì bývala jeho poèátkem. V nedìli byly bohatší bohoslužby,
odbývaly se mariánské konventy a pravidelný nedìlní katechismus.
Studenti jezuitských gymnázií chodili do školy pìt dnù v týdnu, ale vyuèovat bylo dovoleno jen ètyøi dny po sobì. Dopolední vyuèování se èasem
ustálilo na na dobì od sedmi do pùl desáté. Odpolední výuka zaèínala od dvou, resp. od pùl druhé a trvala do ètyø hodin. Souèástí vyuèování bylo i
opakování, které zaèínalo po skonèení odpolední výuky.
Podávané jídlo se ve všední den skládalo ze tøí chodù. Jezuité dbali na udržování zdravého tìla a støídmost ve svìtských požitcích. Proto vìnovali
jídlu a jeho pøípravì velkou pozornost. Byla dodržována i velikost porcí, napø. bylo doporuèeno pùl libry masa na osobu èi dvì vejce na osobu. Dny
byly rozdìleny podle složení stravy na "masné" a bezmasé. Jako první chod se v masných dnech podávala polévka nebo lehké maso, hlavním jídlem
bývalo maso hovìzí. V bezmasých dnech bývala polévka zeleninová nebo pivní. Základ bezmasých pokrmù tvoøily ryby, uzené maso, vejce, zelenina
a hlavnì zelí. Tøetí chod býval spoleèný, nejèastìji z bylinek, zeleniny nebo ovoce èi pokrm z mouky. Na závìr se podával sýr nebo ovoce.
Pøílohu ke všem jídlùm tvoøil tmavý chléb, jehož pøídìl byl neomezený. Veèeøe mívala podobné složení jako obìd. Ve dnech pùstu se èas jídla
posouval a snižovala se rozmanitost a poèet jídel. V postních dnech byl místo ní vìtšinou podáván chléb se sýrem èi ovocem.
Stejnì jako u jídla bylo stanoveno i množství pití pro jednoho èlovìka. K jídlu to bývalo zpravidla ètvrt litru piva èi øedìného vína.
KOLEJ VE VÍRU VOJENSKÝCH UDÁLOSTÍ
VZNIK SAMOSTATNÉHO ÈESKOSLOVENSKÉHO STÁTU
Nádvoøí jezdeckých kasáren bylo svìdkem významné události: 30. øíjna
1918 pøevzal klatovský národní výbor kontrolu nad místní vojenskou
posádkou. Vojáci složili za pøítomnosti zástupcù státních a samosprávných
úøadù a èety Sokolù slib vìrnosti. Vojsko bylo ve slavnostních uniformách s kokardami v národních barvách. Zmìna politické situace znamenala i personální
zmìny ve vedení posádky. Velitelem byl jmenován rytmistr Norbert KolovratLiebsteinský. Hlavním dùvodem podøízení klatovské posádky národnímu
výboru byly obavy z toho, že by mohlo dojít k napadení Klatov nìmeckou
armádou pod záminkou ochrany nìmecké menšiny. Také nálada ve mìstì byla
velmi uvolnìná, protože pojem svoboda si každý vykládal po svém, a proto bylo
nutné zvìtšit ostrahu. Ovšem i ve vojenské posádce došlo k velkému uvolnìní
káznì, že strážní službu museli vykonávat místo vojákù sokolové a èlenové
akademického spolku Úhlava. Poøádek nastal až po vydání denního rozkazu
velitele posádky 31. 10. 1918 a po zøízení národní milice, do které se na výzvu
národního výboru pøihlásily ètyøi stovky obèanù.
Okresní národní výbor KT pøejímá 30. 10. 1918 v nádvoøí starých jezdeckých
kasáren do své správy velitelství jízdního pluku è. 14. Místodrž. rada Vysoký
oslovuje v nìmèinì pøíslušníky nìm. národnosti v posádce.
PÌTATØICÁTNÍCI V KLATOVECH
Pøehlídka èsl. armády u pøíležitosti pøíchodu III. praporu
35. pìšího pluku posádkou do Klatov v r. 1938
Rozpadem Rakouska-Uherska zanikl i císaøsko-královský 35. pìší pluk.
Èeskoslovenské jednotky byly unifikovány a reorganizovány. 35. pìší pluk se
doèkal obnovení spojením s 35. ppl. Foligno italských legií a byl doplnìn
odvedenci. 23. 9. 1935 byl III. prapor 35. ppl. pøemístìn do Klatov. 2. 2. 1937
pøišla do Klatov tech. rota a rota doprovodných zbraní a 25. 3.1 938 odešlo do
Klatov i velitelství pluku, pomocná rota a I. prapor. Do Klatov byl z Kralovic
pøemístìn i II. prapor a v Plzni zùstal jen náhradní prapor. Poslední bojové
nasazení pak probìhlo v záøí 1938 v rámci 2. plzeòské pìší divize. Se zbytky
èeskoslovenské armády byl 31. 7. 1939 oficiálnì rozpuštìn i 35. ppl. Mnozí jeho pøíslušníci odešli do zahranièí bojovat proti okupantùm na stranì spojencù.
Po osvobození v roce 1945 byl 35. ppl. v Klatovech obnoven a roku 1948 mu
byl vrácen èestný pøídomek Foligno. Vzápìtí došlo k jeho pøemístìní do Domažlic, kde zùstal až do 1992. Byl ovšem nìkolikrát reorganizován a pøezbrojen. Roku 1993 na tradice 35. ppl oficiálnì navázal 21.mechanizovaný
prapor Èeské armády a 8. 5. 2001 propùjèil prezident Havel 21. mech. praporu
èestný pøídomek Pìtatøicátníci. Pìtatøicátníci zùstali sídlem ve VÚ Janovice
nad Úhlavou. Tento útvar byl v roce 2004 definitivnì zrušen.
VÝZNAMNÉ NÁVŠTÌVY
3. kvìtna 1923 navštívil Klatovy první èeskoslovenský
prezident Tomáš Garrique Masaryk. Pøijel zvláštním vlakem a z
nádraží na koni dojel k okresnímu domu. Prohlédl si mìsto a
obìdval ve starých dragounských kasárnách, tedy v budovì
bývalé jezuitské koleje. Poté na koni odjel na vojenské cvièištì na
pøehlídku dragounského pluku.
8. kvìtna 1937, krátce po svém zvolení, pøijel do Klatov
prezident Edvard Beneš. Na námìstí ho èekala pøehlídka III.
polního praporu pìšího pluku Foligno a eskadrony dragounského
pluku. I prezident Beneš poobìdval ve vojenské jídelnì
dragounských kasáren, soukromì navštívil Františka Machníka,
poslance Národního shromáždìní, který v Klatovech pùsobil i
jako øeditel Švehlovy vyšší hospodáøské školy. Od roku 1935
vykonával funkci ministra národní obrany. Po návštìvì Klatov
prezident odjel ještì do Sušice.
T. G. Masaryk
E. Beneš
1939–1945
15. bøezna 1939 v ranních hodinách vpadla do Klatov nìmecká vojska. Štáb byl
ubytován v hotelu Bílá rùže.
Vojáci zabrali budovy kasáren a naši vojáci, kromì
dùstojníkù, byli propouštìni.
Nìmecká vojenská posádka
Wehrmachtu zde vydržela až
do své kapitulace 5. kvìtna
1945. První americká vozidla
2. obrnìné kavalérie kapitána B. Cunninghama pøijela do
Klatov ve veèerních hodinách. A v klatovských kasárnách se opìt vystøídalo osazenstvo.
Pøehlídka 41. vozatajského pluku Wehrmachtu,
který tvoøil z poèátku okupace nìmeckou
vojenskou posádku Klatov
Amerièané na námìstí v Klatovech 6. kvìtna 1945. Do kasáren
odvedli dùstojníky Wehrmachtu na jednání o kapitulaci
a o odevzdání zbraní. Zajato bylo 1 500 nìmeckých vojákù.
KOLEJ V RUKOU ARMÁDY
KLATOVŠTÍ DRAGOUNI
Historie klatovských dragounù je jednou z nejstarších a nejslavnìjších historií
èeských dragounských plukù. Prvopoèátky slávy èeských dragounù nalezneme ve
valonských dragounských plucích, které byly bìhem tažení doplòovány èeskými a
moravskými mladíky. Pøi støetu vojsk Bedøicha II. s vojsky Marie Terezie u Kolína
v roce 1757 se vyznamenali èeští mladíci po boku valonských dragounù, pøestože
byli maršálem Daunem nazváni pohrdavì "holobrádky". Pod vedením svého velitele
de Thienne donutili nepøítele k pøekotnému ústupu nejen od Prahy, ale i z Èech. Památná rozmluva mezi maršálem Daunem a velitelem de Thienne je zaznamenána na
pamìtní desce, která je souèástí pomníku, který dala vybudovat rakouská vláda na
oslavu èeských dragounù – holobrádkù. Další zajímavostí je naøízení vydané Marií
Terezií na pamì této události, že žádný z pøíslušníkù pluku nesmí nosit vousy.
V prùbìhu dalších let se naši dragouni zúèastnili øady bitev na rùzných místech
Evropy. Od roku 1802 pluk nebyl doplòován Valony, francouzština pøestala být
služebním jazykem a do pluku pøicházeli èeští vojáci. Jako 13. dragounský pluk
prince Evžena Savojského vystøídal øadu posádkových mìst.
Do Klatov pøišel první dragounský pluk Kolowratùv v roce 1762. V roce 1802
zde byl švališerský regiment Rosnemberg, roku 1806 husarský regiment è. 6, který
byl vystøídán hulány Marlet. V roce 1814 zde byli kyrysníci a v listopadu 1815
poprvé pøišel do Klatov švališerský pluk Vincentùv è. 4. Poté se vystøídaly v klatovské posádce ještì další pluky a vrátil se opìt pluk Vincentùv, který byl
pøejmenovaný na 14. dragounský pluk Windischgrätzùv a vydržel zde s menšími
pøestávkami až do roku 1918.
Klatovské pluky
13. èeský dragounský pluk: Princ Evžen Savojský (1682), památný den 12. 8.
1687 (Berg Hársány), štáb: Klatovy, 1.div. (štáb): Støíbro, 2.div. (štáb): Klatovy,
náhradní kádr: Louny, doplòuje se z 9. sboru, výložky èervené, knoflíky bílé,
plukovní øeè èeská a nìmecká.
14. èeský dragounský pluk: Kníže Windischgrätz (1725), památný den 18. 6.
1757 (Kolín), štáb: Stanislavov, 1. div. (štáb): Stanislavov, 2. div. (štáb):
Kolomyja, náhradní kádr: Klatovy, doplòuje se z 8. sboru, výložky èervené,
knoflíky žluté, plukovní øeè èeská a nìmecká.
Evžen SAVOJSKÝ
*16. 10. 1663 Paøíž
† 24. 4. 1736 Vídeò
Narodil se a žil na dvoøe Ludvíka XIV. Po neshodách
ohlednì svého vojenského pùsobení se však dal do služeb
habsburských císaøù a ti v nìm získali svého nejslavnìjšího
generála. Evžen Savojský byl geniálním vojenským stratégem a obratným diplomatem. Proslul jako vítìz nad Turky,
kteøí nìkolikrát obléhali Vídeò, a zbavil tak monarchii a
vlastnì i celou Evropu mnohaletého nebezpeèí. Jako vojevùdce se také osvìdèil ve vleklých válkách o španìlské dìdictví a porážkou Francie zajistil habsburským vládcùm v Evropì prestiž a vliv. Tìžce nemocen zemøel ve Vídni ve vìku
nedožitých 73 let. Pohøben byl v katedrále sv. Štìpána ve
Vídni.
WINDISCHGRÄTZ Alfred
* 11. 5. 1787 Brusel
† 21. 3. 1862 Vídeò
Rakouský vojevùdce a konzervativní politik, jeden z hlavních pøedstavitelù kontrarevoluce v letech 1848–1849. Svou
úspìšnou vojenskou kariéru zaèal v rakouské armádì roku
1804, bojoval v napoleonských válkách, po r. 1815 pùsobil
vìtšinou v èeských zemích. V letech 1840–1848 byl zemským
velícím generálem v Èechách, roku 1848 byl jmenován polním maršálem. Krvavì potlaèil dìlnické bouøe v roce 1844,
èervnové povstání roku 1848 v Praze a organizoval represálie
po vojenském potlaèení vídeòského povstání v r. 1848. Velel
rakouské armádì v bojích proti uherským revoluèním vojskùm. Po neúspìších v dubnu 1849 byl odvolán. Pochován je
v rodinné hrobce v Tachovì.
DRAGOUNSKÉ UNIFORMY A HODNOSTI:
1. Dùstojník v zimní pøehlídkové výstroji. 2. Plukovník v pøehlídkové výstroji koòmo. 3. Trubaè v zimní
pøehlídkové výstroji. 4. Dùstojník v zimní vycházkové výstroji. 5. Dùstojník v pochodové výstroji. 6.
Dragoun v pochodové výstroji koòmo. 7. Dragoun v pochodové výstroji. 8. Poddùstojník v pochodové
výstroji.
Vojenská paráda na námìstí roku 1900
VÉVODA KAREL FRANTIŠEK JOSEF
Klatovy navštívil pøed svým nastoupením na trùn
císaø a král Karel dvakrát. Poprvé zavítal do Klatov v
sobotu 15. záøí 1906 na návštìvu zdejší posádky jako
úèastník zvláštní lovecké jízdy. V té dobì sloužil v
Dobøanech jako poruèík 7. dragounského pluku. Také
zde navštívil svého bývalého vychovatele Emericha,
svobodného pána z Mattencloitù, rytmistra 13.
dragounského pluku, který bydlel v domì papírníka
Jelínka na námìstí.
Podruhé pøijel do Klatov 19. srpna 1909 na
plukovní dostihy dùstojnického sboru dragounského
pluku. Ubytován byl v hotelu Bílá rùže na námìstí.
Podle dobového tisku získal sympatie všech lidí ve
mìstì pro své vlídné a milé chování a projevovaný
zájem o místní dìní.
Vévoda Karel v Klatovech
Po roce 1918 byl ze zbytkù 14. dragounského pluku zformován èeskoslovenský jezdecký pluk 14, který byl v roce
1920 slouèen s èeskoslovenským dragounským plukem 2 z
Dobøan do dragounského pluku 4 Antonína Švehly.
Dalším plukem, který sídlil doèasnì v budovì jezuitské
školy byl II. polní prapor pìšího pluku 35 Foligno, který
pøišel do Klatov v roce 1935.
AREÁL KOLEJE PO ROCE 2000
Nejreprezentativnìjší místnost celého areálu s bohatou štukovou výzdobou,
která sloužila do roku 2005 jako jídelna pro veøejnost.
Po roce 1989 zaèala budova jezuitské koleje, která byla dosud v majetku armády, sloužit k soukromému podnikání. Protože byla využívána
Plány suterénu a I. podlaží jezuitské koleje z roku 1954
pøedevším jako obchodní centrum, nedošlo naštìstí k žádným velkým
stavebním úpravám. V suterénu v bývalém refektáøi vznikla jídelna a
vývaøovna, ostatní prostory byly obsazeny prodejnami s nejrùznìjším
zbožím. V roce 1998 bylo rozhodnuto o rekonstrukci bývalé jezuitské koleje, resp. jejího západního køídla, pro potøeby Mìstské knihovny Klatovy.
Tato rekonstrukce byla úspìšnì dokonèena a 1. bøezna 1999 knihovna pøivítala své ètenáøe v nových prostorách. Další institucí, která dnes sídlí v bývalé jezuitské koleji, je Mìstský ústav sociálních služeb, který se spolu s rodinnou poradnou a peèovatelskou službou v kvìtnu 2003 pøestìhoval do
novì zrekonstruovaného I. patra objektu. Od roku 2006 využívá stejné patro i Mìstský úøad Klatovy, resp. oddìlení evidence obyvatel, obèanských
prùkazù a cestovních dokladù.
Dnes již neexistující nástìnná malba dragounù, která
zdobila stìnu za výpùjèním pultem oddìlení pro dospìlé
ètenáøe. Vlevo dnes již zazdìný prùchod do budovy
sousedního semináøe.
Prùjezd z námìstí je
zaklenut plackami
s hvìzdicí a zrcadlem.
Stav nynìjšího depozitáøe knihovny pøed rekonstrukcí.
V roce 2005 bylo upraveno i nádvoøí a fasáda vnitøní èásti jezuitské koleje.
Reprezentaèní západní køídlo koleje bylo samostatnì
pøístupné portálem z Balbínovy ulice, na který navazoval
klenutý prùjezd po celé délce. Nejkrásnìjší místností
zde byl refektáø s bohatou štukovou výzdobou.
V jedné z dalších reprezentaèních místností západního køídla koleje,
pøímo nad refektáøem je dnes èítárna a hudební oddìlení knihovny.
Pùvodní úèel tohoto sálu s klenbou zdobenou štukovým rostlinným
dekorem a andílèími hlavami není dosud pøesnì urèen.
AREÁL BUDOV NA PØELOMU TISÍCILETÍ
Plán III. patra budovy gymnázia pøed
ubytováním 35. polního praporu v r. 1935.
Sál v budovì bývalého jezuitského gymnázia, který
v souèasné dobì využívá CITYcentrum.
Pohled na budovu bývalého jezuitského gymnázia.
Fasáda byla novì opravená v roce 2006.
Kuchynì
Velký
sál
Refektáø bývalého semináøe a detail
štukové výzdoby v bývalé kapli.
Refektáø
Kaple
Pohled do dvora bývalého semináøe. V levém køídle bývala v pøízemí kaple sv. Josefa.
Plán budovy semináøe sv. Josefa s pozdìji pøistavenou
kaplí a pivovarem.