Inovace obsahu bakalářského studia německé filologie

Transkript

Inovace obsahu bakalářského studia německé filologie/rozšíření o studijní
modul „německá humanitní studia“
(Studijní brožura)
Obsah
1. Preambule: důvody k zavedení modulu, cíle studia, profil uchazeče a absolventa
2. Organizace a struktura studia
3. Kurikula jednotlivých modulů
4. Kurikula jednotlivých kurzů
1. Preambule: důvody k zavedení modulu, cíle studia, profil uchazeče a absolventa
Vzhledem k poměrně razantně se měnící jazykové situaci v ČR, kterouž změnu možno
popsat jako vyklízení pozic původní „lingvae francae“/ němčiny nové lingvae francae/
angličtině, a možno ji doložit statistikami MŠMT ilustrujícími přesvědčivě kontinuálně
klesající zájem o německý jazyk, rozhodli jsme se podniknout kroky k „záchraně němčiny“
zavedením zcela specifického typu výrazně interdisciplinárního studia, jež se základní
disciplínou „německá filologie“ propojí nový výukový modul „německá humanitní studia“
skládající se ze šesti klasických disciplín humanitních věd (podílejících se podstatně na tvorbě
národní i individuální identity), které budou studovány v německém jazyce a předávány
studentům včetně německé/rakouské historie a metodologie příslušné disciplíny. Nový modul
poměrně značně rozšiřuje/překonává klasické filologické pojetí (Humboldtovo), přičemž
ovšem zachovává hlavní filologický postulát: Jazyk – ve všech svých funkcích (nikoli jen ve
funkci komunikační) – je coby „organon poznání“ centrem studia. Praktičnost studia
požadovaná boloňskou deklarací se neprojevuje v aplikovanosti – nejde nikterak o studium
„němčiny pro XX“ (pro hospodářskou praxi, turistický ruch atd.) - , ani o bezbřehé a
nedefinovatelné rozšíření objektu – nehodláme učit nějakou podobu módního oboru „German
Studies/ Deutschlandstudien/ interkulturelle Germanistik“ – , nýbrž projevuje se
v nesrovnatelně vyšších a speciálnějších kompetencích absolventa.
Zatímco se mizení němčiny coby komunikačního nástroje jeví jako zcela přirozený a
v historii se pravidelně opakující proces střídání lingvae francae, proti němuž nemá smysl se
nijak ohrazovat, jeví se mizení němčiny ze středoevropského prostoru z hlediska kulturní
identity jako nebezpečný postup zanechávající dramatické trhliny a nevratné následky, proti
němuž naopak nutno bojovat se vší rozhodností. Nutno si totiž uvědomit, že v zemích střední
Evropy, s původně silným podílem německé/rakouské kultury zmizí spolu s němčinou i
podstatná část vlastní národní kultury, dějin, myšlení, umění – kteréž disciplíny lidského
ducha se v Českých zemích vyvíjely až do poloviny 20. století vždy v závislosti na
německé/rakouské kultuře (ať už šlo o závislost sympatetickou či o konkurenční napětí a
nepřátelské tření). Plánované rozšíření studijního oboru se snaží v hodině dvanácté zachránit
němčinu jako jazyk humanitních věd, jako jazyk kuturní paměti českého národa a
zacelit již vzniklé trhliny, které se – bez účinného zásahu – budou časem prohlubovat.
Zejména univerzitní studium humanitních věd je postiženo všeobecným poklesem zájmu o
německý jazyk: V klasických humanitních oborech, např. ve filozofii, sociologii, estetice již
nemožno vyučovat o dějinách německé filozofie, německého sociologického a estetického
myšlení, neboť frekventanti kurzů nečtou německy (a zdaleka ne všechna stěžejní díla jsou
přeložena do češtiny), absolventi oboru historie/archivnictví nejsou použitelní pro čtení
německých archiválií (které tvoří podstatnou část sbírek českých archivů), bohemisté
vykládají dějiny české literatury jen v úzkém národním kontextu (podobně jako v době
normalizace, teď ovšem již nikoli pod tlakem komunistické ideologie, nýbrž proto, že studenti
nerozumí německy), česká germanistika jako vědní disciplina hrozí zaniknout: pod tlakem
ekonomicko-utilitaristického myšlení nabízí většina germanistických institucí již jen
pragmatické a aplikované disciplíny, nikoli vědní obor jako takový a k němu příslušný
výzkum, specifický filologický přístup k jazyku, který zná a zkoumá i jiné funkce jazyka než
pouze komunikativní. Současně hrozí, že kulturně-politická práce minulých desetiletí od roku
1989, která se snažila podpořit narovnání sousedských vztahů mezi ČR a Německem, přijde
vniveč. I ze sféry pracovního trhu přicházejí signály, že postupně začínají v mnoha oborech
chybět absolventi vládnoucí současně důkladně německým jazykem a znalostmi z oboru.
Domníváme se, že plánované rozšíření oboru zaplní skutečně existující a stále se zvětšující
trhlinu na edukačním trhu i na trhu práce, současně bude atraktivní šíří uplatnění pro
absolventy, obsahovou náplní, organizačními formami (důsledná aplikace závěrů boloňské
deklarace - modularita, interdisciplinární prostupnost, vysoká samostatnost studentů při
sestavování individuálního studijního plánu na základě přesně definovaných a zveřejněných
výstupních kompetencí) a zvýšenou možností spolupráce s německými a rakouskými
univerzitami.
Vlastním cílem studia je zprostředkovat absolventům čtyři vzájemně propojené kompetence:
1. důkladnou znalost němčiny (výstupní kompetence odpovídá stupni C1 referenčního
rámce MŠMT)
2. znalosti a kompetence v oboru německá filologie odpovídající bakalářskému stupni
vzdělání,
3. základní znalosti a kompetence v dalším klasickém humanitním oboru blížící se
nárokům kladeným na absolventy bakalářského studia tohoto obora a vybavující tak
absolventa k případnému pokračování ve studiu tohoto oboru v magisterském stupni,
4. znalost německé terminologie, německé/rakouské historie, metodologie a nejnovějších
poznatků zvolené vědní disciplíny.
Šest klasických disciplín humanitních věd spojených v modulu německá humanitní studia a
akreditovaných na FF UP (historie, filozofie, obecná a srovnávací jazykověda, srovnávací
religionistika a judaistika, medievistika a dějiny umění) bude studováno v propojení s
„mateřským“ oborem, německou filologií. Studentům bude v první fázi studia (1. ročník)
zprostředkován bazální přehled po všech jmenovaných disciplínách, čímž se zásadně
prohloubí jejich všeobecná vzdělanost a zajistí se kvalifikovaný výběr podmodulu následné
specializace. V druhé fázi studia (2. a 3. ročník) se student zaměří na jednu disciplínu své
specializace vedle základního oboru německá filologie.
Profil absolventa
Obecné dovednosti:
Absolvent bude systematicky veden k uvědomění si i jiných než komunikativních funkcí
(německého) jazyka a zvládne - obecně řečeno a odhlédnuto od německého jazykového
zázemí - metodiku vědecké práce: bude mít všeobecnou schopnost zacházet s texty všeho
druhu, porozumět jejich kontextům a vztahům, interpretovat, hledat a třídit informace,
rozumět složitým procesům společenské povahy zejména v kontextu česko-německých
vztahů.
Speciální dovednosti:
Absolvent
- získá jazykové kompetence odpovídá stupni C1 referenčního rámce MŠMT
- získá znalosti a kompetence v oboru německá filologie odpovídající bakalářskému
stupni vzdělání,
- získá všeobecný rozhled a znalost německé terminologie, německé/rakouské historie,
metodologie a nejnovějších poznatků šesti klasických disciplín humanitních věd
- získá obecně kulturní přehled o dějinách, dějinách ducha, kultuře a umění německy
mluvících zemí - v úzkém propojení a v komparaci s kulturními dějinami vlastní
národní kultury,
- bude vybaven k pokračování ve studiu německé filologie v magisterském stupni - i
dalšího oboru humanitní vědy, který zvolí jako svou další specializaci,
- bude sensibilizován pro vnímání a pochopení jazyka jako organonu poznání,
instrumentu pro vědecké uchopení světa a tvůrce myšlenkových a ideových/
ideologických paradigmat.
Uplatnění absolventa
Absolventi zaplní reálně existující trhliny na trhu práce:
-
-
-
-
budou schopni číst a interpretovat německé texty (i archivní materiály), jež jsou
součástí kánonu textů české literatury/ historie, po doškolení ve speciálních
dovednostech budou moci vykonávat práci archivářů, odborných knihovníků
(knihovny s německým knižním fondem),
budou schopni pracovat v kulturně-politické sféře (publicisitika, nakladatelství,
kulturní a kulturně-politické, kulturně-vzdělávací instituce, neziskové organizace), kde
se od svých konkurentů na trhu práce budou lišit zejména jazykovou kompetencí a
schopností fundovaného vhledu do problematiky česko-německých vztahů,
využijí-li absolventi bakalářského studia nabídky pokračovat studiem magisterského
(či doktorského) nadstavbového stupně, najdou uplatnění ve vědeckých profesích
vyžadujících nezploštělý, neprovinční pohledem na vlastní národní kulturu, budou
schopni komunikovat problematiku na nejvyšší vědecké i politické úrovni,
využijí-li absolventi bakalářského studia nabídky speciálního učitelského vzdělání (v
mag. stupni), mohou se stát učiteli humanitních oborů vyzbrojení vynikajícími
znalostmi němčiny a interdisciplinární šíří záběru,
absolventi budou schopní multiplikačného efektu, schopní vysílat signály do širší
kulturní veřejnosti, schopní oslovit vzdělanostní elity chápající nutnost nezploštělého a
nešovinistického pohledu na národní kulturu a současně nutnost ovládat vedle
komunikativního nástroje lingvae francae (angličtiny) i jiný jazyk plnící jiné funkce
Přijímací řízení a profil uchazeče
Statistiky MŠMT dokládají (viz výše), že nemožno počítat s uchazeči s vyššími jazykovými
kompetencemi než B1 či B2.
Jazyková kompetence uchazečů bude hodnocena na základě certifikátů, které uchazeči zašlou
komisi pro přijímací řízení v předpolí přijímací zkoušky.1 Uchazeči, kteří se nebudou moci
prokázat žádným certifikátem, přesto ale budou mít zájem o studium, budou podrobeni ústní
zkoušce: Přijímací komise zhodnotí úroveň jazykových znalostí a schopností/stupeň v
referenčním rámci.
Bude-li počet přihlášených převyšovat možnosti FF, bude přijímací řízení obohaceno o druhé
kolo, motivační pohovor, který by měl prokázat hlubší zájem uchazeče o německou kulturu a
jazyk, jeho strukturu, funkce a možnosti, a o humanitní vzdělanost, umění a kulturu vůbec, a
který v posledku určí pořadí uchazečů.
Maximální rozpětí v referenčním rámci mezi profilem uchazeče a profilem absolventa je od
B2 do C1, což je rozpětí, které je možno navrhovaným kurikulem oboru pokrýt.
Katedra germanistiky FF UP bude schopna každoročně přijmout až 100 uchazečů.
1
Za certifikáty opravňující k přijetí budeme považovat:
a)
Zkoušky na jazykových školách:

Státní jazyková zkouška základní (úroveň B2 Evropského referenčního rámce)

Státní jazyková zkouška všeobecná (C1)
b)
Zkoušky organizované Goethovým institutem (probíhají rovněž na řadě gymnázií):

Zertifikát Deutsch (B1)

Goethe-Zertifikat (B2)

Goethe-Zertifikat (C1)
c)
Zkoušky v rámci „Österreichisches Sprachdiplom“ (ÖSD):

ÖSD, Zertifikat Deutsch (B1)

ÖSD, Mittelstufe Deutsch (B2)

ÖSD, Oberstufe Deutsch (C1)
d)
Evropské jazykové certifikáty:

Zertifikat Deutsch Plus (B2)
e)
maturitní zkoušku z nj z kterékoli střední školy v ČR s hodnocením výborně či velmi dobře (B2-B1)
Pracoviště: Katedra germanistiky FF UP v Olomouci
Olomoucká germanistika má dobré jméno v českém i evropském měřítku (v posledních
letech je např. téměř výlučným donátorem odborných asistentů, kteří absolvovali v Olomouci
doktorandské studium, pro většinu germnanistik v ČR). Bez potíží reakreditovala (saturována
učiteli všech akademických stupňů) svůj základní obor (německá filologie) ve všech stupních,
má právo udělovat docentské a profesorské tituly a v letech 2006 a 2007 akreditovala tři nové
obory/typy studia: germanistickou medievistiku, judaistiku a distanční studium německé
filologie. Pro zásadní inovaci oboru jsou tedy k dispozici bohaté zkušenosti a ustálený a
akceschopný učitelský sbor.
Katedra germanistiky FF UP zavedla jako první na FF UP modulární systém organizace
studia dle požadavků boloňské deklarace. Má s tímto systémem – který ideálně umožňuje
interdisciplinární prostupnost, volnost a současně vysokou míru odpovědnosti studenta za
studium, cílené zaměření studenta na výstupní kompetence – již tříleté zkušenosti.
FF UP disponuje širokým spektrem humanitních oborů a k nim příslušných pracovišť,
z nichž některá patří k předním v ČR, některé obory nejsou akreditovány jinde než na FF UP
v Olomouci. Učitelský sbor navrhovaného modulu budou – vedle „domácích germanistů“ –
tvořit docenti jmenovaných klasických disciplín, kteří ovládají německý jazyk na tak vysoké
úrovni, aby byli schopni německy přednášet a vést semináře. Moduly, které nebude možno
saturovat z vlastních sil FF UP, zajistí německá spolupracující instituce (TU Drážďany)
tutoráty a hostujícími profesory.
2. Organizace a struktura studia
I. BLOK = 1. ročník
A. Základní předměty: kreditní limit 60
Kat./kód
Název předmětu
Modul němčina jako jazyk humanitních věd
KGN/1JC1
Jazyková cvičení A – učebnice
KGN/1JC1
Jazyková cvičení B - práce s texty
KGN/1SY1
Jazyková cvičení C - konverzace
KGN/1MO1
Morfologie 1+2
KGN/1SY2
Syntax 1
KGN/1ART
Fonetika a fonologie
Počet
kreditů
Rozsah výuky:
Zakon-čení
P+S
z, Zk, K
(1=45min)
Doporučený sem.
Z, L
Pozn.
2+2
2+2
2
2+2
2
2
0+2
0+2
0+2
0+2
0+2
0+2
z
z
z
z
z
Zk
Z+L
Z+L
Z
Z+L
L
Z
1)
1)
1)
Modul německá filologie
KGN/1EP
Epochy německé literatury
KGN/1ULG
Úvod do lingvistiky
KGN/1ULT
Úvod do literární vědy
3
3
6
1+0
1+0
2+2
Zk
Zk
Zk
Z+L
Z+L
L
2)
2)
3)
Modul úvod do jednotlivých disciplín
KGN/1FI
Filozofie
KGN/1HI
Historie
KGN/1VSJ
Všeob. a srovn. jazykověda
KGN/1RJ
Religionistika
KGN/1MED
Medievistika
KGN/1SO
Dějiny umění
5
5
5
5
5
5
1+2
1+2
1+2
1+2
1+2
1+2
21+23
z
z
z
z
z
z
Z
Z
Z
L
L
L
B. Volitelné předměty: nejsou
Poznámky
1) Studenti budou v rámci předmětu „Jazyková cvičení“ navštěvovat v zimním semestru tři cvičení tří různých
typů, různé obsahové a metodologické náplně, které jsou v rozvrhu označeny písmeny A,B,C. Student si zapíše
každý z typů. V letním semestru jsou předepsány již jen dvě cvičení – student zapíše oba různé typy A i B.
2) Přednáška je dvousemestrální, na konci letního semestru je ukončena zkouškou.
3) Seminář Úvodu do literární vědy se koná formou týdenního intenzivního kurzu, obvykle v dubnu. Zkouška se
skládá ze tří částí, z písemné interpretace lyrického textu, písemného testu k teorii literatury a ústního rozboru
textu prozaického či dramatického.
Podmínky k postupu do 2. ročníku:
Podmínkou pro zápis do druhého ročníku studia je získání minimálně 40 kreditů a úspěšné
složení zkoušek z oborů „Úvod do literární vědy“ a „Jazyková cvičení 2“.
Podrobnosti k jednotlivým kurzům a rozvrh naleznete na: www.germanistika.cz
II. BLOK = 2. a 3. ročník
Za druhý blok – tedy 2. a 3. ročník dohromady musí student získat 120 kreditů. Studium je
organizováno „modulárním způsobem“. V následujících tabulkách je vždy uváděn počet
kreditů nutných získat v modulu a přehled předmětů (obecné názvy), které lze do
jednotlivých modulů zařadit. Disciplíny, které jsou v modulu povinné a musí být zakončeny
zkouškou, jsou označeny hvězdičkou. Ostatní předměty možno volit dle vlastního uvážení
tak, aby student na konci bloku dosáhl předepsaného počtu kreditů. Nabídka většiny předmětů
je společná pro druhý a třetí blok.
Studenti jsou od počátku studia důkladně obeznámeni s výstupními kompetencemi, kterých
musí při ukončení modulu dosáhnout (kánon okruhů/otázek k závěrečné zkoušce, kánon
studijní literatury). Způsob, jak se studenti k výstupním kompetencím dopracují, je do velké
míry ponechán jejich vlastní úvaze a zodpovědnosti.
Do dosažených výsledků se samozřejmě započítávají veškeré kredity získané při studiu
v zahraničí – a to v plné výši a dle obsahového zaměření do příslušného modulu.
A. Základní předměty: kreditní limit 80
Kat./kód
KGN/2M11
KGN/2M12
KGN/2M13
KGN/2M22
KGN/2M24
KGN/2M21
KGN/2M23
Název předmětu
Počet
Kreditů
x/y
Rozsah výuky:
P+S
(1=45min)
Zakončení
z, Zk, K
Modul němčina jako jazyk humanitních
věd
20
-
KZk
Vybrané gramatické problémy
Analýza odborných textů
Odborný jazyk/Fachsprachen
Praktická stylistika
Další praktické jazykové kurzy
* Textanalyse – písmená zkouška
2
2
2
2
2
2
0+2
0+2
0+2
0+2
0+2
x
Z
z
z
z
z
Zk
Modul německá filologie:
50
Lingvistické disciplíny
*Ling. přednáška – Syntax
*Ling. přednáška – Morfologie
Lingvistická přednáška A-D
Lingvistický seminář A-D
Překladatelská cvičení A-D
Teorie překladu
Samostatná studentská práce
Hostující profesor
20
3
3
3
1-4
2
3
1-5
1-4
2+0
2+0
2+0
0+2
0+2
1+0
-
KZk
Zk
Zk
Zk
z
z
Zk
z
z
Literárně-kulturní disciplíny
*Literární přednáška A-G
Literární seminář A-G
20
3
1-4
2
1+0
0+2
0+2
KZk
Zk
z
z
Překladatelská cvičení A-D
Samostatná studentská práce
Hostující profesor
1-5
1-4
-
z
z
Modul záv. kvalifikační práce
10
z
Pozn.
0)
1)
2)
3)
4)
5)
6)
B. Volitelné předměty: Vybraný humanitní modul: kreditní limit 40
Na konci 1. ročníku se student rozhodne, kterou z nabízených 6 disciplín si zvolí – vedle
povinného modulu Německá filologie – za svůj druhý odborný modul pro další studium.
Až ¼ předepsaného počtu kreditů v odborném modulu (tedy 10) mohou studenti získat
absolvováním odborných kurzů na mateřských katedrách (tedy v češtině).
Kat./kód
KGN/2M31
KGN/2M32
KGN/2M33
Název předmětu
Modul filozofie
Počet
Kreditů
x/y
Modul historie
Modul obecná a srovnávací jazykověda
Modul srovnávací religionistika
a judaistika
*Dílčí obory religionistiky
*Analýza relig. textů
Volitelné předměty a-x
40
KGN/2M71
KGN/2M72
KGN/2M73
Modul dějiny umění
40
KGN/2M81
KGN/2M82
KGN/2M83
Modul medievistika
40
*Úvod do dějin středověku
*Dějiny německy psané literatury
*Pomocné vědy historické
2/2
0+2
0+2
x
z/zk
Z
Z
X
2+0
2+0
0+2
x
x
Zk
Zk
Z
z/zk
X
2+2
2+2
2+2
x
z+zk
z+zk
z+zk
x
2+0
0+2
x
zk
z
x
2+2
2+2
0+2
z+zk
z+zk
z
40
*Obecná jazykověda
*Metody jazykové analýzy
*Č-n kontrastivní lingvistika
KGN/2M61
KGN/2M62
KGN/2M63
Pozn.
40
*Česko-německé vztahy
*Úvod do dějin 19. stol
*Pomocné vědy historické
*Dějiny 20. století
KGN/2M51
KGN/2M52
KGN/2M53
Zakončení
z, Zk, K
40
*Zvláštní cesta rakouské filozofie
*Formální logika
*Lektürekurs
KGN/2M41
KGN/2M42
KGN/2M43
Rozsah výuky:
P+S
(1=45min)
Poznámky a vysvětlivky (týká se všech výše uvedených modulů)
1) Kapitálky za názvem disciplíny označují počet kurzů jedné disciplíny, které se v jednom semestru nejméně
nabízejí.
2) Počet udělených kreditů závisí na množství práce vložené studentem do absolvování semináře. Obecně platí:
1kr - smysluplná účast, 2kr. - účast s diskusními příspěvky, 3kr. - úspěšný ústní referát, 4kr. - úspěšný ústní
referát + písemná seminární práce. Vyučující má právo, požadavky ke získání kreditů modifikovat, musí ale
podmínky k udělení toho či onoho počtu kreditů sdělit při prvním sezení
Každý student má ale povinnost zakončit dva libovolné semináře písemnou prací.
3) Vřazení kurzů překladatelských cvičení do modulů odvisí od jejich tématického zaměření: odborný překlad s
důrazem na jazykový rozbor (modul lingvistický), překlad beletrie (m. literární), překlad odborných textů (m.
němčina jako jazyk hv) tlumočnická cvičení (dtto) atd.
4) Samostatnou studentskou prací se rozumí např. publikace v časopise, účast v překladatelské či odborné
soutěži, účast na výzkumu atd. O počtu kreditů rozhoduje konzultant výzkumného úkolu.
5) Za prokazatelnou účast v publiku na jednáních vědecké konference či cyklu přednášek hostujících profesorů
obdrží studenti obvykle 1 kreditní bod.
6) Téma bakalářské práce možno vybrat i z modulů volitelných: „vybraný humanitní modul (viz níže)
Předměty státní závěrečné zkoušky:
1. obhajoba německy psané bakalářské práce (rozsah ca. 40 s.)
2. ústní zkouška z modulu Německá filologie
3. ústní zkouška z dalšího odborného modulu
Ústní zkoušky z obou modulů mají dvě části: V první části student „losuje“ jeden z okruhů
předem známého kánonu otázek, ve druhé části zkoušky předloží návrh tří témat (jimž se v
průběhu studia v rámci odborného modulu cíleně věnoval) a doprovodí ho reprezentativním
seznamem studijní literatury. Examinátor zvolí jedno z nich k podrobné diskusi.
Pokyny pro zapisování do STAGu:
V 1. semestru 2. ročníku si studenti zapisují první část modulů pod kódy uvedenými v tabulce
(kódy ukončené číslem 1) tak, aby za 2. ročník studia dosáhli nejméně 40 kreditů. Druhou a
třetí část modulů si zapíší až v roce/semestru, ve kterém chtějí celý modul ukončit. Jednotlivé
kurzy si zapisují pomocí preferenčních bodů na webových stránkách katedry. Uzavření kurzů
uvnitř modulů jim bude potvrzeno vyučujícími na tzv. „Scheinech“ a až celý splněný modul
zapsán do STAGu sekretářkou katedry.
Další pokyny, jakož i rozvrh a anotace jednotlivých přednášek a seminářů, naleznete pro
příslušný semestr na webových stránkách www.germanistika.cz.
Pokyny k zápisu předmětů: státní závěrečné zkoušky a obhajoby bakalářské práce – viz
aktuální informace a směrnice na webových stránkách studijního oddělení.
Výklad ke struktuře studia
1. Je snaha, aby všechny kurzy byly od 1. ročníku vedeny v německém jazyce (veškeré
zkoušky se konaly v německém jazyce a veškeré písemné práce studentů byly sepsány
v německém jazyce), přičemž se nároky na jazykovou dovednost budou kontinuálně
zvyšovat s nárůstem jazykové komepence studentů
2. Modulu „Němčina jako jazyk humanitních věd“ je v 1. ročníku věnována vysoká
hodinová dotace, což jednak odpovídá předpokládanému nízkému stupni referenčního
rámce uchazečů a současně vyjadřuje snahu zvýšit „intenzivním jazykovým kurzem“
jazykové schopnosti studentů. Do tohoto modulu jsou (v 1. i 2. bloku) soustředěny
úvodní praktické „gramatické“ disciplíny a disciplína označovaná v obvyklých
studijních plánech cizojazyčných filologií jako „konverzační cvičení“.
3. Ve 2. bloku klesá hodinová dotace praktického jazykového modulu i proto, že
němčina (jako jazyk humanitních věd) je automaticky součástí všech ostatních
odborných modulů.
4. Závěrečná zkouška modulu „Němčina jako jazyk humanitních věd“ se koná na
konci 2. bloku a odpovídá formou i úrovní certifikovaným zkouškám německých/
rakouských jazykově-vzdělávacích institucí s úrovní referenčního rámce C1.
5. Modul německá filologie obsahuje v 1. ročníku jen klasické „úvodové“ discipíny,
zatímco obvyklá „jazyková cvičení pro začátečníky“ (konverzační cv., gramatická cv.)
jsou koncentrována do modulu Němčina jako jazyk humanitních věd.
6. V modulu „Úvod do jednotlivých disciplín humanitních věd“ budou v každém
z obou semestrů 1. ročníku prezentovány v přednášce a semináři vždy 3 a 3 disciplíny.
Až na konci 1. ročníku se student rozhodne, kterou z nabízených 6 disciplín zvolí –
vedle povinného modulu Německá filologie – za svůj druhý odborný modul pro další
studium.
7. Obsah jednotlivých odborných modulů v 2. bloku tvoří nabídka různých kurzů,
(formálně definovaných jako přednášky, semináře, přednášky hostujících profesorů,
blokové semináře, projektové semináře, workshopy, samostatná vědecká práce
studentů atd.), z nichž jsou některé definovány jako povinné. Obsahová náplň
volitelných kurzů se semestr od semestru mění2. Student si z nabídky modulu vybere v
průběhu 4 semestrů – vedle předmětů označených jako povinné - takový počet kurzů,
aby dosáhl předepsaného počtu kreditů v modulu (40).
8. Obsah jednotlivých odborných modulů je uzpůsoben tak, aby
a) odborný modul současně fungoval jako „kontext germanistiky“, tj.
rozšiřoval/ prohluboval/ usouvztažňoval znalosti a kompetence vzdělaného
germanisty
b) každý odborný modul kladl důraz na jazyk, kterým daná disciplína myslí a
komunikuje3
c) každý odborný modul kladl důraz na česko-německou komparaci
d) aby se obsahy jednotlivých odborných modulů navzájem podporovaly a
propojovaly4
e) aby absolventi jednotlivých odborných modulů byli schopni dostát
požadavkům přijímací zkoušky do navazujícího magisterského studia
zvoleného oboru. (viz také bod 10)
9. Počet nabízených volitelných kurzů uvnitř jednoho modulu v semestru se bude odvíjet
od počtu studentů zvolivších odborný modul ke studiu.
10. Studenti jsou od počátku studia důkladně obeznámeni s výstupními kompetencemi,
kterých musí při ukončení modulu dosáhnout. Výstupní kompetence odborných
modulů byly důkladně konzultovány s představiteli jmenovaných oborů na FF a jsou
nastaveny tak, aby absolventi jednooborového bakalářského studia německé filologie
byli schopni pokračovat v navazujícím magisterském studiu jak tohoto „mateřského“
oboru, tak některého ze zvolených šesti oborů humanitních věd. Zároveň jsme se
snažili učinit výstupní kompetence (a nároky) jednotlivých modulů vzájemně
srovnatelnými.
11. Způsob, jak se studenti k výstupním kompetencím dopracují, je do velké míry
ponechán jejich vlastní úvaze a zodpovědnosti: Ve většině seminářů (není-li výslovně
řečeno jinak) si mohou studenti zvolit jakýkoli typ atestace hodnocených podle sumy
vložené práce (kontaktní hodiny + hodiny samostudia) různým počtem kreditů.
Obecně pro počty udělených kreditů platí:5
Semináře v odborných modulech:
1kr. - pravidelná smysluplná účast,
2kr. - účast s diskusními příspěvky,
3kr. - úspěšný ústní referát,
2
Konkrétní náplň jednotlivých předmětů je publikována před začátkem každého příslušného semestru na
webových stránkách a vývěsní tabuli katedry germanistiky: www.germanistika.cz – aktuální semestr/anotace.
3
Mnoho místa je proto v odborných modulech věnováno tzv. „čtecím kurzům/Lektuerekurse“, přičemž je snaha
pracovat od počátku s německými originály – v počátcích studia samozřejmě možno i nutno sáhnout k českým
překladům.
4
Je snaha nabízet v jednotlivých odborných modulech kurzy, které mohou být „použity“ i frekventanty jiného
modulu. Např. kurz „Dějiny umění a kultury německy mluvících zemí“ může být započten jak frekventantům
modulu „Německá filologie“ tak frekventantům modulu „Historie“. Většina kurzů popsaných v partu E má toto
multifunkční použití, což umožní KG zvládnout nový modul bez navýšení počtu zaměstnanců.
5
Vyučující má právo, tyto rámcové požadavky ke získání kreditů do jisté míry modifikovat, přidat např. ještě
jeden kredit za seminární práci výzkumného typu atp.
4kr. - úspěšný ústní referát + písemná seminární práce..
Přednášky atestované ústní, písemnou či kombinovanou zkouškou: 3 kr.
(neboť se u jejich přípravy předpokládá vždy zhruba stejná vložená suma práce bez
ohledu na obsah a formu zkoušky.)
kurzy typu „cvičení“ (soustředěné zejména v modulu Němčina jako jazyk humanitních
věd)
2kr. – pravidelné plnění úkolů (připravené diskusní příspěvky, domácí úkoly atd.)
3kr - pravidelné plnění úkolů (připravené diskusní příspěvky, domácí úkoly atd.) +
závěrečná souvislá písemná práce.
12. Z toho vyplývá, že studenti mohou do jisté míry samostatně regulovat kvantitativní
vztah mezi kontaktními a nekontakními hodinami.6
13. Až ¼ předepsaného počtu kreditů v odborném modulu (tedy 10) mohou studenti získat
absolvováním odborných kurzů na mateřských katedrách (tedy v češtině).
14. Do dosažených výsledků se samozřejmě započítávají veškeré kredity získané při
studiu v zahraničí – a to v plné výši a dle obsahového zaměření do příslušného
modulu.
6
Studenti mohou ukončit seminář „drahou“ atestací, do níž vložili mnohem více nekontaktních hodin domácí
přípravy než studenti, kteří zvolí „levnou atestaci“, kteří ale zato musí navštívit více seminářů (kontaktních
hodin), aby dosáhli předepsaného počtu kreditů.
3. Kurikula jednotlivých modulů
3.1. Modul: Němčina jako jazyk humanitních věd
Modul Němčina jako jazyk humanitních věd zaujímá v prvním bloku díky vysoké hodinové
dotaci stěžejní postavení mezi ostatními moduly. Cílem této etapy je studenty jazykově
připravit na další studium – ať už jakékoli kombinace modulů (německá filologie + X).
Základní náplní je prohlubování znalostí německé gramatiky, zvyšování schopnosti rozumět
psaným textům i mluveným projevům a aktivní schopnosti komunikovat v německém jazyce.
Studenti budou dále seznámeni s obecnými zásadami vědecké práce a konfrontováni se
stavbou a slovní zásobou odborných textů. Ve druhém bloku budou v rámci modulu
Němčina jako jazyk humanitních věd nabídnuty další semináře: počet požadovaných kreditů
(20) si studenti kromě toho mohou doplnit volitelnými kurzy typu „konverzačních a
gramatických cvičení“, případně návštěvou prakticky orientovaných seminářů a cvičení
z nabídky ostatních odborných modulů. Koncepce výuky pokračuje v intencích započatých
v prvním bloku: těžištěm je nadále gramatika (obtížnější gramatické jevy), rozbor odborných
textů, schopnost komunikace a tvorby vlastních textů.
Závěrečná zkouška modulu se koná na konci 2. bloku a odpovídá formou i úrovní
certifikovaným zkouškám německých/ rakouských jazykově-vzdělávacích institutů s úrovní
C1.
3.2. Modul: Německá filologie
Modul německá filologie obsahuje v 1. ročníku jen klasické „úvodové“ disciplíny, zatímco
obvyklá „jazyková cvičení pro začátečníky“ (konverzační cv., gramatická cv.) jsou
koncentrována do modulu Němčina jako jazyk humanitních věd. Všechny kurzy modulu jsou
v 1. ročníku povinné.
V druhém bloku jsou povinné přednášky morfologie a syntaxe, další kurzy – deklarované
jako volitelné – nabízejí svou skladbou studentům možnost širokého rozhledu po disciplíně.
Platí ale – aby bylo zajištěno vyvážené vzdělání v oboru –, že studenti získají polovinu
povinných kreditů (20) za disciplíny lingvistické a polovinu za disciplíny literárně-kulturní.
(20 kr). Zároveň platí, že student je při výběru jednotlivých volitelných předmětů vázán a
usměrňován výstupními kompetencemi, kterých musí dosáhnout, které jsou definovány jako
kánon otázek k závěrečné zkoušce a kánon povinné studijní literatury, a které jsou mu od
počátku studia známy. Dosáhne-li student požadované výstupní kompetence samostudiem či
návštěvou nabízených předmětů, je do velké míry ponecháno jeho úvaze.7
Závěrečná/státní bakalářská zkouška
Preambule viz
Seznam otázek k státní bakalářské zkoušce:
1) Lingvistika.
Gramatická struktura jazyka:
Fonologie a fonetika
Morfologie
Syntax
Lexikologie a frazeologie
Pragmalingvisika
Sémantika
2) Literární historie a literární věda
Epochy vývoje německé/rakouské literatury
Německá středověká literatura a humanismus.
Baroko
7
Tato změna pohledu na strukturu studovaného oboru (od koncentrace na výukový proces ke koncentraci na
výstupní kompetence, („von lernorientiert zu ergebnissorientiert“) je jedním ze základních principů Boloňské
deklarace.
Osvícenství
Goethe a Schiller: Sturm und Drang, Klasika
Romantika
Biedermeier, Vormärz. Junges Deutschland.
Realismus v Německu, Rakousku a Švýcarsku
Naturalismus.
Rakouská a německá moderna.
Expresionismus a Nová věcnost
Literatura mezi válkami v Německu, Rakousku a Švýcarsku.
Exil.
Pražská a moravská německá literatura.
Literatura po roce 1945 v Německu, Rakousku a Švýcarsku.
Liteární věda a metodologie
Positivistická literární věda
Literární hermeneutika
Psychoanalytická literární věda
Strukturalismus
Teorie intertextuality
Pojem kulturní paměti, její základní teoretické koncepce a specifika.
Seznam povinné literatury ke státní bakalářské zkoušce
Modul nedefinuje konkrétní tituly povinné četby (závazná kánon), nýbrž udává jen kvantitu: Student je povinen
přečíst k termínu SBZk 40 titulů primární a 15 titulů sekundární literatury.
Návrh témat bakalářských prací:
1. Lingvistika
Englische Neologismen und Modewoerter im Gegenwartsdeutsch – im Vgl. zum Tschechischen
Phraseologismen in der Pressesprache – im Vgl. zum Tschechischen
Eigennamen in deutschen und tschechischen Phraseologismen
Halbvokale in der Silbenbildung im Vergleich des Tschechischen und Deutschen
Suppletion. Formen
atd.
2. Literatura a kultura
Die Korrespondenz Hieronymus Lorms als Spiegel der „liberalistischen Ära“
Oskar Rosenfeld: Wozu noch Welt? Chronik des Ghetto in Lodz
Meir Marcel Faerber: Auf der Flucht erschossen (Drama vergleichbar mit Karel Čapeks kritischen Werken)
Morava a Drážďany
Komentovaná bibliografie literárních děl z území MaČ s židovskými tématy a postavami
Komentovaná antologie německé lyriky z MaČ
Otto Roeld - auch ein Prager deutscher Dichter
Die Figur des Lehrers in der deutschsprachigen Literatur Böhmens und Mährens zwischen den Weltkriegen
Franz Kafka und Rudolf Hans Bartsch
Der böhmisch-mährische Beitrag an der Wochenschrift „Der christliche Ständestaat“
Gudrun Pausewang: Die Rosinkawiese-Trilogie
Thematische Verortung des Dichters Franz Janowitz in der Moderne
Kurt Gerlachs Roman „Die Strasse nach Prag“
atd.
3.3. Modul Filozofie
Úvod do studia filozofie poskytuje pro začátek nutný vhled do druhů lidského myšlení, které
tento obor zásadně ovlivnily. Dále se věnuje prvnímu pohledu na sedm základních
filozofických disciplín. Přednáška je doplněna seminářem, ve kterém se bude diskutovat nad
vybranými úryvky ze základních filozofických děl, a který bude probíhat formou
komentované četby. Úvod do studia filozofie zprostředkovává pochopení základních otázek
filozofie, způsob práce v této oblasti a problémově orientovaný vstup do historie filozofie.
Přednášky a semináře 2. bloku jsou v zásadě volitelné. Jako povinné jsou vypsány jen kurzy
„Zvláštní cesta rakouské filozofie“, „Četba textů/Lektuerekurs“ a „Seminář k formální logice
a argumentační teorii“.
Závěrečná/Státní bakalářská zkouška:
Bakalářská zkouška se skládá ze dvou částí, každou musí student úspěšně absolvovat,
výsledná známka je pak průměrem těchto dvou částí. V první části zkoušky referuje
examinovaný o tématu, které si sám zvolil. Výstavba odpovědi musí mít následující strukturu.
1. pojednání o jednom či více německých pramenných textech (primární literatura)
2. pojednání o sekundární literatuře (seznam sekundární literatury k tématu )
3. formulace problému, vlastní analýza
K bakalářské zkoušce je požadován seznam četby, který musí obsahovat minimálně 30 textů
(z toho nejméně 5 primárních textů německy píšících filozofů).
Příklad:
Bolzano: Was ist Philosophie?
Kant: Základy metafyziky mravů
Lorenzen: Pravidla rozumné argumentace
Nietzsche: O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním
Wittgenstein: Traktát logicko-filosofický
atd…
Kánon otázek k bakalářské zkoušce:
1. Grundprobleme und „Schulen“ der antiken Philosophie
2. Von der Scholastik zum Humanismus
3. Erkenntnistheorie von Descartes bis zum 19. Jahrhundert
4. Der deutsche Idealismus
5. Grundprobleme der Philosophie Kants und ihre Weiterentwicklung im Neukantianismus
6. Vom böhmischen Reformkatholizismus zur Phänomenologie(Bolzano, Brentano, Mach, Husserl)
7. Deutsche Hermeneutik von Schleiermacher bis Gadamer
8. Die Ausbildung der tschechischen Philosophie zwischen Leibniz und Herbart
9. Moderne Erkenntnistheorie Wittgenstein und die Wiener Schule
10. Politische Philosophie im 19. und 20. Jahrhundert
11. Philosophie der radikalen Kritik (Nietzsche, Heidegger)
12. Die Entwicklung der Logik in Deutschland und Österreich
13. Ethik und Verantwortungstheorie
14. Philosophie und moderne Naturwissenschaft
15. Einflüsse außereuropäischer Philosophien auf Mitteleuropa
Literatura k bakalářské zkoušce:
Klausener, Helge (Hrsg.): Berufe für Philosophen. Darmstadt 2004.
Kunzmann, Peter (Hrsg.): dtv-Atlas zur Philosophie. Tafeln und Texte. München 1991.
Schmidt/Schischkoff. Philosophisches Wörterbuch.Stuttgart 1991
Störig, Hans Joachim: Kleine Weltgeschichte der Philosophie. Stuttgart 1993.
Tugendhat/Wolf: Logisch-semantische Propädeutik. Stuttgart
Cassirer, Ernst: Die Philosophie der Aufklärung. Tübingen 1973 (Erstdruck 1932)
Stegmüller, Wolfgang: Hauptströmungen der Gegenwartsphilosophie. 4 Bände. Stuttgart 1989
Albert, K.: Platonismus. Weg und Wesen abendländischen Philosophierens. Darmstadt 2008.
Gabriel, G.: Grundprobleme der Erkenntnistheorie. Paderborn 1993.
Gorsen, P.: Zur Phänomenologie des Bewußtseinsstroms. Bonn 1966.
Hölscher, U.: Anfängliche Fragen. Göttingen 1968.
Pauen, M.: Grundprobleme der Philosophie des Geistes. Frankfurt/Main 2001.
Sloterdijk, P.: Die Alliierten oder die gehauchte Kommune. In: ders.: Sphären Bd. 1 Frankfurt/Main 1998, S. 1782.
Návrh témat bakalářských prací:
Die Kontroverse Čupr/Smetana vs. Gabler. Die psychologische Methode im Spannungsfeld der deutschen und
tschechischen Philosophie in Böhmen.
Das Problem der „Verantwortung“ in der modernen Massendemokratie. Max Weber - Hans Jonas - Karl-Otto
Apel im Vergleich.
Ludwig Wittgensteins Rezeption der Theoreme des Olmützer Kreises.
Zwischen Hegel und Herbart. Ästhetische Systeme aus Böhmen und Mähren (Jeitteles, Beyer, Zimmermann).
Über die Gültigkeit von Kants Schrift „Zum ewigen Frieden“ in der globalisierten Welt.
Egon Heinrich Schmitts Beitrag zur philosophischen Gnosis des 20. Jahrhunderts.
Atd.
3.4. Modul historie
Studium historie je v prvním bloku koncipováno tak, aby nejen zprostředkovalo základní
znalosti a dovednosti studentům, kteří se rozhodnou ve studiu historie pokračovat i ve druhém
bloku studia, ale aby zároveň seznámilo i studenty, kteří se již dále studiu historie nebudou
věnovat, s obecnými principy a technikami vědecké práce, s problematikou periodizace dějin,
se základními historiografickými pojmy a také s dějinami UP Olomouc.
Přednášky a semináře druhého bloku jsou rozděleny na povinné a volitelné. Povinné kurzy
si kladou za cíl zprostředkovat studentům základní znalosti o evropských a světových
dějinách, přičemž je kladen důraz obzvlášť na české a německé dějiny a problematiku
česko-německých vztahů. Volitelné přednášky a semináře pak studentům nabízejí možnost
specializovat se na konkrétní historické období či problematiku.
Závěrečná/Státní bakalářská zkouška
Student si vylosuje jednu ze 17 otázek, která se vždy vztahuje k širšímu tématickému celku.
Existují v principu dvě možnosti, jak danou otázku zodpovědět: Student může stručně
charakterizovat problematiku v celé její šíři a souvislostech, nebo může vybrat konkrétní
příklad, který je podle něho pro dané téma reprezentativní. Student předloží seznam četby,
který obsahuje alespoň 10 titulů z produkce německy psané historiografie.
Ve druhé části zkoušky student předloží návrh tří témat (jimž se v průběhu studia v rámci
odborného modulu cíleně věnoval) a doprovodí ho reprezentativním seznamem studijní
literatury. Examinátor zvolí jedno z nich k podrobné diskusi.
1. Křesťanství před a po reformaci. Martin Luther
2. Svatá říše římská a český stát
3. Šlechta ve středověku a raném novověku. Srovnání německých a českých zemí
4. Krize 16. a 17. století a třicetiletá válka
5. Osvícenství – jeho formy a vliv na změny společnosti
6. Vznik a vývoj občanské společnosti
7. Nacionalismus – jeho příčiny a vývoj, zejména v Německu a Českých zemích
8. Česko-německé vztahy v 19. a 20. století
9. 19. století - věk revolucí
10. Německá zvláštní cesta?
11. První světová válka
12. Výmarská republika a první československá republika – srovnání politických systémů a vývoje
13. Fašismus – jeho příčiny a formy
14. Druhá světová válka
15. Antisemitismus a holocaust
16. Vznik a vývoj evropského společenství
17. Dějiny SRN a NDR
Základní studijní literatura k bakalářské státní zkoušce:
Brandes, Detlef: Der Weg zur Vertreibung 1938 – 1945. Pläne und Entscheidungen zum „Transfer“ der
Deutschen aus der Tschechoslowakei und aus Polen. Múnchen 2005.
Brandt, Ahasver von: Werkzeug des Historikers. Eine Einführung in die Historischen Hilfswissenschaften.
Stuttgart 2007.
Brunn, Gerhard: Die europäische Einigung, Stuttgart 2002.
Burckhardt, Jacob: Die Kultur der Renaissance in Italien. Essen 1995.
Duchhardt, Heinz: Europa am Vorabend der Moderne 1650-1800. Stuttgart 2003.
Elias, Norbert: Über den Prozeß der Zivilisation. 2. Bd., Frankfurt a.M. 1997.
Fisch, Jörg: Europa im Zeitalter von Wachstum und Gleichheit 1850-1914. Stuttgart 2002.
Gellner, Ernest: Nationalismus und Moderne. Berlin 1991.
Goetz, Hans Werner: Proseminar Geschichte: Mittelalter. Stuttgart 2000.
Görtemaker, Manfred: Geschichte der Bundesrepublik Deutschland. München 1999.
Gründer, Horst: Geschichte der deutschen Kolonien. Paderborn 2000.
Hobsbawm, Eric: Das Zeitalter der Extreme. Weltgeschichte des 20. Jahrhunderts. Stuttgart 1998.
Kocka, Jürgen: Das lange 19. Jahrhundert. Stuttgart 2001.
Kolb, Eberhard: Die Weimarer Republik. München 1984.
Müller, Winfried: Die Aufklärung. München 2002.
Padberg, Lutz E. von: Christianisierung im Mittelalter. Darmstadt 2006.
Sellin, Volker: Einführung in die Geschichtswissenschaft. Göttingen 2005.
Siemann, Wolfram: Vom Staatenbund zum Nationalstaat - Deutschland 1806-1871. München 1995.
Sösemann, Bernd (Hrsg.): Der Nationalsozialismus und die deutsche Gesellschaft. München 2002.
Wildt, Michael: Geschichte des Nationalsozialismus. Göttingen 2008.
Témata bakalářských prací (příklady):
„Guido-von-List-Gesellschaft“ a její působení na Moravě
Moravské vyrovnání v české a německé historiografii. Perspektivy a interpretace.
Každodenní život německého obyvatelstva v Olomouci za 1. světové války
„Uchopení moci“ nacisty v zrcadle českého a německého tisku z českých zemí
Lothar Gottlieb Tirala (1886-1974). Biolog, homeopat, rasista.
atd …
3.5. Modul Obecná a srovnávací jazykověda
Modul Obecná a srovnávací jazykověda má poskytnout solidní orientační bázi pro
jazykovědné studium kteréhokoli konkrétního jazyka. Studenti budou seznámeni
s předpoklady, metodami a badatelskými programy lingvistiky. Zvláštní pozornost se kromě
všeobecně jazykových otázek věnuje oblasti dějin a současnosti německého lingvistického
bádání. U studentů má být přitom rozvíjena a prohlubována schopnost samostatné analytické
práce s jazykem a schopnost kreativního uplatnění získaných poznatků v teorii a praxi.
Důraz kladený na česko-německou komparaci vychází ze skutečnosti, že německá filologie
se v českých zemích tradičně a „přirozeně“ rozvíjí v komparaci s mateřským jazykem.
Zároveň platí, že výzkumné zaměření prakticky všech členů KG je česko-německokomparativní: modul bude moci využívat nových poznatků získaných výzkumem docentů a
profesorů.
Modul Obecná lingvistika zásadně rozšiřuje a komplementárně doplňuje lingvistickou
nabídku, jak je obvyklá pro filologické obory, a je úzce propojen s dalšími dvěma moduly
(němčina jako jazyk humanitních věd, německá filologie): Curiculum modulu je koncipováno
s ohledem na to, že některé ligvistické disciplíny jsou již obsahem modulu Německá filologie
(jako úvody do jednotlivých jazykových disciplín, úvod do diachronního zkoumání jazyka
atd.)
V 1. ročníku budou posluchači seznámeni s okruhy a směřováním jazykovědy. Studenti
získají základní přehled o metodách jazykové analýzy.
Výuka ve druhém bloku předepisuje tři povinné kurzy (reprezentující tří základní okruhy
ligvistiky): Obecná jazykověda, Metody jazykové analýzy a Kontrastivní lingvistika. K 2. a 3.
okruhu je dále nabízeno několik volitelných kurzů - některé z nich lze také volit ze stávající
nabídky lingvistických seminářů Katedry germanistiky či z nabídky jiných kateder.
Preambule viz
Seznam okruhů ke státní bakalářské zkoušce:
1. Jazyk jakožto znakový systém v sémiotické teorii
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
Systémově lingvistický popis jazyka ve strukturální gramatice
Řeč jako jednání a teorie pragmalingvistiky
Metody a dějiny fonologie
Význam a forma v jazyce
Indoevropské jazyky z hlediska genealogické a typologické klasifikace
Principy a metody kontaktní lingvistiky na příkladu němčiny a češtiny
Strukturalizmus: principy, strukturalistické školy
Dějiny fonetiky a fonologie
Významné lingvistické směry od pol. 19. stol. do počátků 20. stol. (od historicky-srovnávací gramatiky
až po mladogramatickou školu)
11. Významné lingvistické směry a školy od počátků strukturalismu až po současnost
12. Určující směry a školy v německé lingvistice ve 20. století
Doporučená literatura ke státní bakalářské zloušce:
Gramatiky a lexikony:
Bußmann, Hadumod: Lexikon der Sprachwissenschaft. Stuttgart 2002.
DUDEN. Die Grammatik. Hg. v. Dudenred. Mannheim u.a. 2005.
Fleischer, W.; Helbig, G.; Lerchner, G. (Hrsg.).: Kleine Enzyklopädie deutsche Sprache. Frankfurt am Main. u.a.
2001.
Glück, Helmut (Hrsg.): Metzler Lexikon Sprache. Stuttgart/Weimar 1993.
Helbig, Gerhard; Buscha, Joachim: Deutsche Grammatik. Ein Handbuch für den Ausländerunterricht. Berlin und
München 2001.
König, W.:dtv-Atlas Deutsche Sprache. München 2004.
Odborné lingvistické texty
Bartschat, Brigitte: Methoden der Sprachwissenschaft. Berlin 1996.
Bühler, Karl: Die Darstellungsfunktion der Sprache. Stuttgart 1965.
Coseriu, Eugenio: Einführung in die Allgemeine Sprachwissenschaft. Tübingen, 1992.
Jakobson, Roman: Suche nach dem Wesen der Sprache. In: ders.: Semiotik. Ausgewählte Texte 1919 – 1982.
Hg. v. Elmar Hollenstein, Frankfurt am Main 1992, S. 77 – 98.
Krämer, Sybille: Sprache, Sprechakt, Kommunikation. Sprachtheoretische Positionen des 20. Jahrhunderts.
Frankfurt am Main 2001.
Linke, Angelika; Nussbaumer, Markus; Portmann, Paul R.: Studienbuch Linguistik. Tübingen 2004.
Saussure, Ferdinand de: Grundfragen der allgemeinen Sprachwissenschaft. Berlin 1967.
Trubetzkoy, Nikolaj S.: Grundzüge der Phonologie. Göttingen 1989.
Weissgerber, Leo: Das Problem der inneren Sprachform und seine Bedeutung für die deutsche Sprache. In:
Germanisch-romanische Monatshefte, 1926.
Návrhy témat bakalářských prací
1) Ferdinand de Saussure a jeho recepce v německé lingvistice
2) Karl Bühler a jeho vliv na Pražský lingvistický kroužek
3) Leo Weissgerber a vnitřní forma jazyka
4) Složená slova v německo-českém srovnání
5) Vybrané slovesné předpony v německo-českém srovnání
Atd.
3.6. Modul Srovnávací religionistika a judaistika
Oprávněnost zařazení modulu srovnávací religionistika a judaistika do tohoto studijního
programu vidíme v pěti skutečnostech:
a) Metody a kompetence potřebné pro analýzu kanonických textů různých náboženství se
v ničem neliší od obvyklé literárně-vědné analýzy textů. Nácvik těchto dovedností podpoří
obecně filologickou kompetenci zacházet s texty a rozumět jim.
b) Bez bazálních znalostí kanonických textů především judaistické a křesťanské tradice není
možno do hloubky pochopit většinu moderní německé literatury.
c) Zemí původu srovnávací religionistiky je Neměcko: nejpodstatnější vědecké studie tohoto
obru jsou sepsány v německém jazyce.
d) Odběratelem absolventů tohoto modulu bude magisterský obor judaistika nově
akreditovaný na FF UP. Oba obory se tak budou vzájemně podporovat.
e) Nabídka modulu komplementárně doplňuje také nabídku modulu historie a filozofie.
V přednáškách 1. bloku je zprostředkován úvod do studijního oboru „religionistika“. V rámci
tohoto úvodu jsou jednak specifikovány styčné body a diference mezi religionistikou a
blízkými vědními obory jako teologie, filozofie a dějiny náboženství, jednak nastíněny
základní teoretické modely a metody, které umožňují systematický vědecký výzkum v rámci
religionistiky. Dále je převážně diachronním přístupem zprostředkován základní přehled
vývoje jednotlivých náboženských systémů.
Přednášky a semináře nabízené v druhém bloku jsou koncipovány převážně jako volitelné
kurzy. Jako povinné jsou definovány pouze: „Dílčí obory religionistiky“ a seminář zaměřený
na plurimetodickou analýzu vybraných biblických textů.
Závěrečná/Státní bakalářská zkouška:
Preambule viz
Kánon otázek
1.
Religionistika jako vědní obor
2.
Teologický a religionistický přístup k náboženství
3.
Teorie vzniku náboženství
4.
Zakladatelé vědy o náboženství a jejich teze
5.
Historie náboženství a systematická religionistika
6.
Fenomenologie náboženství a její kritika
7.
Antropologie náboženství
8.
Sociologie náboženství
9.
Psychologie náboženství
10.
Srovnávací religionistika
11.
Antické náboženské systémy. Problematika mýtu
12.
Západní náboženské tradice: Judaismus
13.
Západní náboženské tradice: Křesťanství
14.
Náboženské tradice Blízkého východu: Islám
15.
Náboženské tradice Dálného východu: Hinduismus, buddhismus, sikhismus
16.
Náboženské tradice Dálného východu: Taoismus, konfucianismus, šintoismus
Doporučená literatura k bakalářské zkoušce
Plaut, W. Gunther: Die Tora. In jüdischer Auslegung. Band III. Gütersloh 2001.
Egger, W. : Methodenlehre zum Neuen Testament, Einführung in linguistische und historisch-kritische
Methoden. Freiburg 1987.
Fischer, Georg / Repschinski, Boris / Vonach, Andreas: Wege in die Bibel. Leitfaden zur Auslegung. Stuttgart
2000.
Jürgen Roloff, Einführung in das Neue Testament. Ditzingen, 1995.
Schweizer, H.: Biblische Texte verstehen: Arbeitsbuch zur Hermeneutik und Methodik der Bibelinterpretation.
Stuttgart 1986.
Böhme, Angelika: Die Lehre von der Seelenwanderung in der antiken griechischen und indischen Philosophie.
Düsseldorf Dissertationsschrift 1989.
Deussen, Paul: Allgemeine Geschichte der Philosophie. Band I/2. Leipzig 1899, s. 282-304.
Hesemann, Michael: Hitlers Religion. München Pattloch 2004.
Franz, M.-L. von: Schöpfungsmythen: Bilder schöpferischer Kräfte im Menschen. München 1990.
Steiner, G.: Grammatik der Schöpfung. München-Wien 2001.
Grözinger, Karl Erich: Jüdisches Denken. Theologie, Philosophie, Mystik. Bd. I, Vom Gott Abrahams zum Gott
des Aristoteles. Frankfurt a.M. 2003. (Vybrané kapitoly)
Rowley, Harold Henry: Apokalyptik. Ihre Form und Bedeutung zur biblischen Zeit. Einsiedeln-Zurüch-Köln
1965
Schulz, Monika: Magie oder Die Wiederherstellung der Ordnung. Frankfurt/Main-Berlin-Bern-Bruxelles-New
York-Oxford-Wien 2000.
Brumlik, Micha: Die Gnostiker. Der Traum von der Selbsterlösung des Menschen. Frankfurt/Main Eichborn
1992.
Jonas, Hans: Die Botschaft des fremden Gottes. Frankfurt/Main 1999.
Haag, E. (ed.): Gott, der einzige. Zur Entstehung des Monotheismus in Israel. Freiburg 1985.
Pettazoni, R.: Der allwissende Gott. Zur Geschichte der Gottesidee. Frankfurt-Hamburg 1960.
Stolz, F.: Einführung in den biblischen Monotheismus. Darmstadt.
K.E. Grötzinger: Kafka und die Kabbala. Das Jürische in Werk und Denken von Franz Kafka, Frankfurt 1992
Graf, Fritz: Griechische Mythologie. Eine Einführung. München Artemis& Winckler 1991.
Návrhy témat bakalářských prací:
1. Ateismus v historickém kontextu postkomunismu. Analýza z české perspektivy.
2. Vliv politiky na vývoj náboženských systémů: Studie starokatolicismu v Čechách a na Moravě.
3. Začátky české religionistiky a její recepce v německy mluvících zemích.
4. Představy o konci světa ve světových náboženstvích: Terminologické problémy.
5. Johann Christoph Wagenseil jako reprezentant křesťanské misie na židech.
3.7. Modul medievistika
Medievistika je vědní disciplína, která zastřešuje veškeré obory zabývající se obdobím
středověku a počáteční fází raného středověku. Ukazuje se, že např. čistě vyškolení
germanističtí medievisté nezřídka postrádají praktické znalosti pro zacházení a popis
archiválií anebo nejsou schopni analyzovat rukopisy, které interpretují. Avšak podobná
situace existuje i ve všech příbuzných oborech, takže není výjimkou, že historikové neumí číst
německé texty a historici umění opomíjejí literární kontext analyzovaných obrazů. Modul je
proto koncipován tak, aby studenti získali kvalitní přehled a schopnost orientovat se
v tomto období napříč několika disciplínami – obecnou historií, dějinami literatury i
výtvarného umění a filozofií. Po ukončení bakalářského studia budou schopni pokračovat jak
ve studiu literárně-vědních a lingvistických oborů (popř. filozofie a dějin výtvarného umění)
se zaměřením na středověkou kulturu, tak ve studiu starších dějin.
První blok studia medievistiky obeznámí studenty s problematikou definování středověku a
raného novověku (přibližně do roku 1600) a jejich studia. Přednáška a seminář kombinují
obecnější rovinu (předpoklady práce se středověkým materiálem, metodologie) s prezentací
dobových reálií a specifik vnímání středověkého světa (na příkladu dvorské společnosti).
Zájemci, kteří se rozhodnou v modulu pokračovat, tak získají nezbytné základy pro
následné zkoumání středověku, ostatním bude zprostředkována podstata historické a
kulturně-historické vědy, kterou později uplatní v rámci všech ‚konkurenčních‘ modulů.
Jádro druhého bloku tvoří tři povinné kurzy – úvod do dějin středověku, dějiny německy
psané literatury středověku a pomocné vědy historické. V prvním z úvodů se studenti seznámí
s jevy a procesy, jež určovaly společnost a svět středověku, v druhém poznají vývoj německé
literatury a vzdělanosti zasazených do celoevropského kontextu. V posledním z povinných
kurzů si osvojí poznatky a dovednosti potřebné pro práci s autentickými prameny, budou je
umět popsat, zhodnotit a zpracovat.
Nepovinné kurzy rozšiřují základní nabídku tím, že se zaměřují na detailní znalost vybraných
aspektů pojednávaných období. Více než hlavní kurzy kladou důraz na kulturní vývoj a
poznání dějin jako pokladu pro poznání kultury (dobového smýšlení, textů a jiných
uměleckých děl). Na druhou stranu jsou však koncipovány tak, aby tematizovaly postavení
českých zemí v kontextu střední Evropy a postavení německy mluvícího obyvatelstva a
německé vzdělanosti na tomto území.
Preambule viz
Povinná témata jsou záměrně formulována tak, aby podmiňovala individuální přístup studentů
k problému. Otázka může být pojednána v obecné rovině (student musí umět vyvozovat
obecné závěry a generalizovat), nebo může být zodpovězena na základě příkladu (nutná
detailní znalost). Dále je studentům dána volba, zda-li se chtějí problému věnovat v obecně
historické rovině, nebo zda-li jej chtějí uchopit jako kulturní fenomén. Doplňující otázky
examinátorů by ani u jedné z otázek neměly (alespoň v náznaku) opomenout literárněhistorickou nebo lingvistickou rovinu problému. Studenti předloží před zkouškou seznam
četby, který obsahuje alespoň 10 titulů od německy píšících badatelů, kteří se intenzivně
zabývají nebo zabývali středověkem.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
Struktura středověkého státu
Křesťanství před a po reformaci; Martin Luther
Outsideři ve středověké společnosti a v literatuře
Evropa a židovství
Vzdělanost ve středověku
Myšlenkové proudy středověku
Kláštery a řády ve středověké společnosti
Dvorská společnost
Kultura na císařských dvorech od dob Karla Velikého po Fridricha II. Štaufského
Gotika a její proměny
Renesance a humanismus severně od Alp
Středověká zbožnost v praxi, umění a literatuře
České země a Svatá říše římská
Kultura na sklonku středověku; lidová kultura v historických pramenech a literatuře
Prameny, jejich uchovávání a hodnota pro výzkum středověku
Artušovský román
Hrdinská epika
Základní studijní literatura k bakalářské státní zkoušce:
Angenendt, Arnold: Das Frühmittelalter. Die abendländische Christenheit von 400 bis 900. Stuttgart et al. 2001.
Bachtin, Michail: Rabelais und seine Welt. Volkskultur als Gegenkultur. Frankfurt am Main 1987.
Brandt, Ahasver von: Werkzeug des Historikers. Eine Einführung in die Historischen Hilfswissenschaften.
Stuttgart 2007.
Brown, Peter: Die Entstehung des christlichen Europa, München 1996.
Brunner, Horst: Geschichte der deutschen Literatur des Mittelalters im Überblick. Stuttgart 1996.
Brunner, Horst (ed.): Mittelhochdeutsche Romane und Epen. Stuttgart 2004.
Bumke, Joachim: Höfische Kultur. Literatur und Gesellschaft im Hohen Mittelalter, München 2005.
Burke, Peter: Helden, Schurken und Narren. Europäische Volkskultur in der frühen Neuzeit. Stuttgart 1981.
Dirlmeier, Ulf; Fouquet, Gerhard; Fuhrmann, Bernd: Europa im Spätmittelalter 1215 – 1378. München 2003.
Eco, Umberto: Kunst und Schönheit im Mittelalter. München 1993.
Ehrenpreis, Stefan; Lotz-Heumann, Ute: Reformation und konfessionelles Zeitalter. Darmstadt 2002.
Fischer-Weltgeschichte. Frankfurt am Main 1966-83 (zvl. sv. 10-13, 24).
Heimann, Heinz-Dieter: Einführung in die Geschichte des Mittelalters. Stuttgart 1997.
Le Goff, Jacques (ed.), Der Mensch des Mittelalters. Frankfurt am Main 1989.
Münch, Paul: Lebensformen in der frühen Neuzeit 1500 – 1800. Frankfurt a. M. 1992.
Prietzel, Malte: Das Heilige Römische Reich im Spätmittelalter (Geschichte kompakt). Darmstadt 2004.
Schreiner, Klaus (ed.): Frömmigkeit im Mittelalter. Politisch-soziale Kontexte, visuelle Praxis, körperliche
Ausdrucksformen. München 2002.
Seibt, Ferdinand: Glanz und Elend des Mittelalters. Eine endliche Geschichte. Berlin 1987.
Seibt, Ferdinand: Karl IV. Ein Kaiser in Europa 1316-1378. Frankfurt am Main 2003.
Störig, Hans Joachim: Kleine Weltgeschichte der Philosophie. Frankfurt am Main 2006.
Suckale, Robert: Kunst in Deutschland. Von Karl dem Grossen bis Heute. Köln 1998.
Wedigge, Hilkert Einführung in die germanistische Mediävistik. München 1987.
Wedigge, Hilkert: Mittelhochdeutsch. Eine Einführung. München 2004.
Třeštík, Dušan: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a Střední Evropa v letech 791-871. Praha 2001.
Velké dějiny zemí Koruny české I-VII, Praha –Litomyšl 1999-2007.
Témata bakalářských prací (příklady):
Ondřej Ctibor a jeho vliv na olomoucký humanismus.
Alexander a Amazonky. Srovnání scény v Románu o Alexandrovi od Wolframa von Etzenbach se
zpracováními jeho předchůdců
Postavy českých dějin v německy psaných kronikách
Kulturní politika moravských biskupů (výběr osobnosti)
Kartouza v Dolanech
Cerroniho zájem o středověké památky
Vznik opisů středověkých literárních děl na počátku 18. stol. (např. Brno, MZA, Fond G 12 Cerroniho sbírka,
Inv. č. 148)
Vývoj olomoucké diecéze pohledem německy píšících historiků
3.8. Modul dějiny umění
4. Kurikula/anotace jednotlivých kurzů
V této části uvádíme jen výběr kurzů, které se v daném podmodulu budou/mohou vyučovat.
Konkrétní nabídka kurzů se proměňuje semestr od semestru, její bohatost závisí také na počtu
studentů zapisujících daný podmodul.
Kurikula/anotace jednotlivých kurzů neobsahují již seznam výstupnícjh kompetencí a
podorbný popis závěrečné zkoušky (viz bod 3), nýbrž jako povinné součásti pouze popis
kurzu se zdůrazněním edukačních cílů, případně metod, obsah kurzu (rozpis jednotlivých
lekcí, je-li možno stanovit), seznam povinné/doporučené literatury (viz také ale ad 3: seznam
literatury k závěrečné zkoušce), případně titul studijní opory vznikající v rámci projektu.
Pro přehlednost jsou i v tomto seznamu označeny (*) kurzy povinné.
8 modulů + 7xúvod + 22
3-4x do každého z modulů
4.1 Modul: Němčina jako jazyk humanitních věd:
*1. jazyková cvičení (1. blok)
Modul Němčina jako jazyk humanitních věd zaujímá v prvním bloku díky vysoké hodinové
dotaci stěžejní postavení mezi ostatními moduly. Cílem této etapy je studenty jazykově
připravit na další studium – ať už jakékoli kombinace modulů. Základní náplní je
prohlubování znalostí německé gramatiky, zvyšování schopnosti rozumět psaným textům i
mluveným projevům a aktivní schopnosti komunikovat v německém jazyce.
Základní metodou semináře je obsahová i jazyková analýza odborných textů (esejů,
vědeckých a populárně naučných článků) vztahujících se k jednotlivým humanitním oborům,
jež jsou později nabízeny v odborných modulech. Studenti budou dále seznámeni s obecnými
zásadami vědecké práce a konfrontováni se stavbou a slovní zásobou odborných textů i
se základními obecnými principy vědecké práce (práce s prameny, se sekundární literaturou).
Součástí semináře budou též knihovní exkurze; studenti se seznámí s různými možnostmi
rešerší a také s výhodami i úskalími práce s internetovými zdroji.
Výstupní kompetence: Kurz se zakončuje po letním semestru písemnou komisionální
zkouškou, jejíž struktura je popsána v publikaci Siegel, Martin: Sprache, Stil, Struktur:
Analyse und Komposition von Texten im Studium. Olomouc 2000 a na webových stránkách
Katedry germanistiky.
Studijní opora vznikající v rámci projektu ESF: Rinas/Gunseneheimer/Opletalová:
Uebungsbuch zur deutschen Wissenschaftssprache. Učebnice
Literatura:
DUDEN. Die Grammatik. Hg. v. Dudenred. Mannheim u.a. 2005.
Helbig, Gerhard; Buscha, Joachim: Deutsche Grammatik. Ein Handbuch für den Ausländerunterricht.Berlin und
München 2001.
Křížková, Zdenka; Nový, Jiří: Übungen zur deutschen Morphologie. Olomouc 2006.
Meil, Kläre; Arndt, Margit: ABC der starken Verben. Ismaning 1976.
Rinas, Karsten: Vorsicht — Fehler! Odstraňujeme nejčastější ‘české’ chyby v němčině. Plzeň 2003.
Hamm, Christian: Bausteine Fachdeutsch für Wissenschaftler. Philosophie. Heidelberg 1989.
Rieger, Marie A.: Bausteine Fachdeutsch für Wissenschaftler. Geschichte. Heidelberg 1997.
Siegel, Martin: Sprache, Stil, Struktur: Analyse und Komposition von Texten im Studium. Olomouc 2000.
Franck, Norbert; Stary, Joachim: Die Technik des wissenschaftlichen Arbeitens. Paderborn 2006.
Moennighoff, Burkhard/ Meyer-Krentler, Eckhard: Arbeitstechniken Literaturwissenschaft. München 2005.
4.2. Modul filozofie
*2. Úvod do studia filozofie (1. blok)
Cíl: Úvod do studia filozofie poskytuje pro začátek nutný vhled do druhů lidského myšlení,
které tento obor zásadně ovlivnily. Dále se věnuje prvnímu pohledu na sedm základních
filozofických disciplín. Přednáška je doplněna seminářem, ve kterém se bude diskutovat nad
vybranými úryvky ze základních filozofických děl, a který bude probíhat formou
komentované četby.
Metody: Úvod do studia filozofie zprostředkovává pochopení základních otázek filozofie,
způsob práce v této oblasti a problémově orientovaný vstup do historie filozofie.
Obsah přednášky
1. Údiv (θαυμαζειν)
2. Duch a tělo – antropologie
3. Dobro – etika
4. Krása – estetika
5. Bytí – ontologie
6. Metafyzika
7. Myšlení – logika
8. Co můžeme vědět? – Teorie poznání
9. O čem můžeme mluvit? – Filozofie jazyka
10. Vztah filozofie a náboženství.
Obsah semináře a literatura
1. Parmenides: Bytí/jsoucno (Diels/Kranz 28 B 6-8)
2. Platón: Stát (Kniha V, XVIII-XXII)
3. Aristoteles: Etika Nikomachova (Kniha 2, Kapitoly 4-7)
4. Mistr Eckhart: O Lásce
5. Francis Bacon: Indukce (z Novum Organum)
6. Decartes: Meditationes
7. Leibniz: Monadologie (§§ 1-38)
8. Kant: Prolegomena (§§ 1,2 a 5)
9. Fichte: Základ všeho vědosloví (§§ 1-5)
10. Schopenhauer: Svět jako vůle a představa (Čtvrtá kniha § 57)
11. Nietzsche: O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním (kráceno)
12. Wittgenstein: Logicko-filozofický traktát (hlavní kapitola)
Studijní opora vznikající v rámci projektu ESF: Krappmann, Joerg/Horňáček, Milan:
Textinterpretation = Einfuehrunng in die LW
*3. Zvláštní cesta rakouské filozofie (přednáška)
Anotace/cíle: Od konce 18. století nastoupila filozofie v Rakousku a v zemích České koruny
zvláštní cestu, která je akceptována i některými historiky filozofie, kteří jinak samostatnou
rakouskou filozofii považují za nepovolenou konstrukci. Za tuto zvláštní cestu jsou
zodpovědné tři faktory:
1. Zřídkavá, s četnými skeptickými výhradami proběhnuvší recepce Kanta, která se proto
nestala hraničním momentem či okamžikem změny.
2. Trvalost, se kterou místo toho - na rozdíl od Německa - mohla získat filozofie
Herbarta rozhodující význam v rámci filozofického rozvoje Rakouska.
3. Kontinuální rozvoj českého reformního katolicismu a jeho vliv od Bolzana, přes
Brentana až k fenomenologii Husserla. V důsledku toho se do moderny hladce dostal
poznávací a kritický, ale teologickými koncepcemi často ovlivněný postoj.
Metoda: Přednáška bude sledovat tento vývoj a blíže se bude věnovat také těm filozofům,
kteří na základě rozdílného vývoje v Německu nenalezli pochopení (Hieronymus Lorm,
Johann Amos Drbal, Robert Zimmermann). Stejně tak budou v tomto kontextu představeni
také důležití evropští filozofové (Ernst Mach, Ludwig Wittgenstein, Vídeňský okruh). Vhledy
do české filozofie, která se ukazuje být s rakouskou pozicí také spojena, přehled doplní.
Materii možno pojmout též jako seminář, který bude prezentovat texty jednotlivých
rakouských filozofů (viz níže)
Literatura:
Mauro Antonelli: Franz Brentano und die Wiederentdeckung der Intentionalität. In: Rudolf Haller: Skizzen zur
österreichischen Philosophie. Amsterdam 2000, S. 93-118.
Heinrich Ganthalter (Hrsg.): Bolzano und die österreichische Geistesgeschichte. Wien 1997.
Rudolf Haller: Gibt es eine österreichische Philosophie?. In: R.H.: Fragen zu Wittgenstein. Amsterdam 1986, S.
31-43.
Matthias Heesch: Johann Friedrich Herbart zur Einführung. Hamburg 1999.
William M. Johnston: Der böhmische Reformkatholizismus.
P. Kruntorad (Hg.), Jour fixe der Vernunft. Der Wiener Kreis und seine Folgen, 1991
J. C. Nyiri (Hg.), Von Bolzano zu Wittgenstein, 1986;
Studijní opora: reader?
*4. Zvláštní cesta rakouské filozofie (seminář: uskutečňuje se také na partnerské
univerzitě OU)
Cíle: Seminář si klade za cíl zprostředkovat vhled do mozaiky filozofických úvah, které
prostupují jak rakouskou filozofii, tak literaturu, výtvarné umění a v neposlední řadě hudební
kulturu této země. Tématické akcenty rakouské filozofie budou přiblíženy na základě práce
s úryvky z filozofických děl vybraných rakouských myslitelů. Úvahy nad těmito texty budou
zasazeny do obrazu historického vývoje Rakouska a jeho multikulturní různorodosti.
Obsah:
1. Úvod do problematiky: rakouská filozofie na multikulturním pozadí a v historickém
kontextu
2. Rakousko a typicky rakouské? Stěžejní rysy rakouského způsobu myšlení, filozofování a
uměleckého zachycení reality
3. Filozofové nepocházející z Rakouska, přesto však s dějinami rakouské filozofie související
(např. Mikuláš Kusánský, Konrad Celtis, Gottfried Wilhelm Leibnitz, Franz Brentano atd.)
4. Bernard Bolzano a jeho učení o ideálních podstatách
5. Radikální dualismus Antona Günthera
6. Fritz Mauthner a jeho kritika jazyka
7. Ernst Mach a filozofická koncepce empiriokriticismu
8. Teorie tvaru Christiana von Ehrenfelse
9. „Věda o předmětu jako takovém neboli o čistém předmětu“ Alexia Meinonga
10. Idealizace smrti ve filozofickém díle Otto Weiningera
11. Max Adler jako tvůrce koncepce usilující o spojování protikladů
12. Ferdinand Ebner a jeho reflexe o vztahu mezi Já a Ty
13. Filozofie Vídeňského kroužku
14. „O čem nemůžeme mluvit, o tom musíme mlčet.“ Stěžejní myšlenky filozofie Ludwiga
Wittgenteina
Literatura:
Fischer, Kurt Rudolf: Österreichische Philosophie von Brentano bis Wittgenstein. Wien 1999.
Heintel, Erich: Österreichische Philosophie 1945–1985 . Wien 1990.
Kampits, Peter: Zwischen Schein und Wirklichkeit: eine kleine Geschichte der österreichischen Philosophie.
Wien 1984.
Kiss, Endre: Studien zur österreichischen Philosophie. Cuxhaven 1995.
*5. Formální logika a argumentační teorie (seminář)
Metody: Seminář se skládá z teoretické a praktické části. Pro úvod do formální logiky slouží
jako základní četba „Logisch-semantische Propädeutik“ autorů Tugendhata a Wolfa. Seminář
bude strukturován do tří kategorií:
1. Teoretické základy filozofické argumentace: základní četba poskytne všeobecný úvod
do teorie argumentace a představí nejdůležitější formální teorie vyplývání. Toto bude
doplněno krátkým úvodem do alternativních systémů logiky, které byly aplikovány
např. v konstruktivní logice erlangenské školy. Pomocí krátkých textů a příkladových
vět bude argumentace a její vzory procvičovány a diskutovány.
2. Textová analýza a kritika: pomocí společné četby representativních základních
filozofických textů by se měla cvičit schopnost rekonstruovat rétorickou stavbu
komplexních filozofických textů, tu pak s ohledem na její argumentační strukturu
kriticky zhodnotit a rozlišit mezi různými možnými přístupy četby.
3. Produkce textu, diskuze a sebereflexe: tento seminář by měl studentům nabídnout
v neposlední řadě také návod, jak filozoficky diskutovat a především jak napsat vlastní
text (psaní esejů). Kromě prodiskutování obsahu a formální stránky referátu a
odevzdaných esejů by měla být pomocí sebereflexe prověřena také schopnost
prezentovat a diskutovat.
Literatura: Tugendhat/Wolg: Logisch-semantische Propädeutik. Stuttgart 1988
*6. Kurs četby filozofických textů
Metody: Semestr od semestru budou nabízeny různí autoři k četbě – např.:
Immanuel Kant: Základy metafyziky mravů
Kantova etika, která vrcholí ve své formulaci kategorického imperativu, platí ještě dodnes za
základ všech etických úvah. Kantovo vyvozování z maxim ostatně navozuje některé
teoretické otázky, které se týkají filozofického řádu imperativu: „Rovná se zlatému pravidlu?“
„Má pouze jeden formální status?“ „v jaké míře jej lze použít v ´normálním´životě?“ Tyto
otázky budou studenti zkoumat na základě precizní četby klasických Kantových děl.
K obecnému postupu v rámci kursů četby viz úvod.
Literatura:
Immanuel Kant: Grundlegung zur Metaphysik der Sitten. Stuttgart 1988.
Herbert James Paton: Der kategorische Imperativ: eine Untersuchung über Kants Moralphilosophie. Berlin 1962.
Schönecker, Dieter und Allen W. Wood: Kants 'Grundlegung zur Metaphysik der Sitten'. Ein einführender
Kommentar. Paderborn 2004
Friedrich Nietzsche: Genealogie morálky
Martin Heidegger
Bernard Bolzano: Filozofické texty
atd.
7. Filozofie německého idealismu
Cíle: V německém idealismu si filozofie vypracovala systematickou reflexní úroveň, kterou
lze přirovnat k vrcholné době antické filozofie. Zároveň zde německá filozofie nastupuje
vlastní, stranou evropské filozofie probíhající, cestu. Hovořit se bude o době od Kantovy
„Kritiky čistého rozumu“ (přičemž filozofie Kanta v „pravém“ slova smyslu nepočítáme ještě
k idealismu) až po smrt Hegela. Nastíněny by měla být konsekventně probíhající historie
problému, která má svůj počátek ve filozofii Kanta a vede přes Fichteho a Schellinga až
k Heglovi. Průběh nebude chápán ve smyslu „Besserungsgeschichte“ (Richard Kroner), nýbrž
budou vyzdviženy samostatné systematické přednosti filozofů. Na konci přednášky
nahlédneme do novokantismu, který lze nejsnáze považovat za dědictví německého
idealismu.
Literatura:
Auszüge aus zentralen Texten von Kant (Kritik der reinen Vernunft), Fichte (Wiisenschaftslehre), Schelling
(Wiisenschaftslehre) und Hegel (Phänomenologie des Geistes)
Nicolai Hartmann: Die Philosophie des deutschen Idealismus. Berlin 1974 (3. Auflage)
Gerhard Gamm: Der Deutsche Idealismus. Reclam, Ditzingen 1997,
Rolf-Peter Horstmann: Die Grenzen der Vernunft. Eine Untersuchung zu Zielen und Motiven des Deutschen
Idealismus. 3. Aufl. Verlag Klostermann, Frankfurt/M. 2004
8. Teorie poznání a jiné epistémy
„Všichni lidé touží od přírody po vědění“, zní známá věta, která uvozuje Aristotelovu
„Metafyziku“. Ostatně v rámci filozofické tradice lze neustále nacházet odpovědi na otázku,
co vlastně vědění nebo poznání je a jak k němu můžeme dospět. Tyto otázky a problémy se
týkají jak bytí tak také možností lidského poznání. Přednáška umožní vhled do otázek a
postojů teorie poznání. Přitom bude brát v potaz také kritiku teorie poznání, která měla své
místo mimo jiné v rámci hermeutické filozofie 20. století. Kromě toho budou představeny
modely jiných epistémů (vitalistický, religiózní, okultní, esoterický), kde lze k poznání dospět
jinou než racionálně-teoretickou cestou. Na konci by měla být zodpovězena otázka, zda a jak
mohou být tyto modely popsány a vyzkoušeny pomocí instrumentáře filozofie.
Literatura:
Peter Baumann: Erkenntnistheorie. Stuttgart 2006.
Gottfried Gabriel: Grundprobleme der Erkenntistheorie. Von Descartes zu Wittgenstein. Stuttgart 2008.
Walter Hirsch: Platons Weg zum Mythos. Berlin 1971.
Alan Musgrave: Alltagswissen, Wissenschaft und Skeptizismus. Stuttgart 1993.
Nicolas Rescher: Die grenzen der Wissenschaft. Stuttgart 1984.
Bernhard Irrgang: Lehrbuch der Evolutionären Erkenntnistheorie. München 1993.
Ulrich Krohs (Hrsg.): Philosophie der Biologie. Frankfurt/Main 2005.
Mahner/Bunge: Philosophische Grundlagen der Biologie. Heidelberg 2000.
Gerhart Vollmer: Biophilosophie. Stuttgart 1995.
Michael Weingarten: Organismen – Objekte oder Subjekte der Evolution. Darmstadt 1997.
Studijní opora: Krappmann (reader)
9. Úvod do filozofie jazyka
Pravděpodobně žádná z oblastí filozofie 20. století se neformovala tak, jako filozofie jazyka.
Zároveň označuje ´linguistic turn´ ve filozofii jazyka změnu paradigmatu, který dnes musí mít
každá reflexe teorie či metody v humanitní, kulturní a sociální na zřeteli. Na druhé straně je
reflexe jazyka stará jako filozofie sama. Otázky, které přitom stojí v centru, se v průběhu
historie změnily jen nepatrně: Co je vlastně jazyk? Co děláme, když mluvíme a co lze provést
pouze pomocí jazyka? Jak je možné se pomocí jazyka dorozumět? Co je význam slova? Jaké
souvislosti stojí mezi jazykem a myšlením, myšlením a světem? Jen náš jazyk vůbec schopen
adekvátně promítnout realitu? Vycházeje od klasických problémů a tradic filozofie jazyka až
po nejdůležitější jazykově filozofické směry 20. století jako je analytická filozofie,
fenomenologie, hermeneutika, strukturalismus a dekonstrukce budeme chtít v semináři tyto
otázky pomocí vybraných textů zodpovědět.
Literatura:
Bermes, Christian: Sprachphilosophie. Freiburg Alber 1999.
Borsche, Tilman (Hg.): Klassiker der Sprachphilosophie. Von Platon bis
Noam Chomsky. München Beck 1996.
Coseriu, Eugenio: Die Geschichte der Sprachphilosophie. Von den Anfängen
bis Rousseau. Tübingen Francke 2003.
Prechtl, Peter: Sprachphilosophie. Lehrbuch Philosophie. Stuttgart
Metzler 1999.
10. Myšlenkové postoje a koncepce vybraných německo-židovských filozofů
(uskutečňuje se také na OU)
Cíle: Společným tématem semináře je nejen seznámení s myšlenkovými postoji a koncepcemi
vybraných německo-židovských, příp. rakousko-židovských filozofů, nýbrž tato studijní
disciplína si zároveň klade za cíl nastínit obraz židovské, německé a rakouské kulturní a
myšlenkové symbiózy na pozadí vybraných filozofických textů a reflexí uvedených autorů.
Obsah:
1. Úvod do tématiky německo-židovské, příp. rakousko-židovské filozofie
2. Filozofie dialogu Martina Bubera: práce s výňatky z filozofických pojednání „Ich und
Du“ a „Der Mensch und sein Gebild“ a seznámení se stěžejními tématy Buberovy
filozofie dialogu
3. Spiritualita a ontologie Edith Steinové: práce s výňatky z filozofických spisů
„Kreuzeswissenschaft“ a „Endliches und ewiges Sein“
4. Theodor Adorno a Max Horkheimer: práce s výňatky z filozofického díla „Dialektik der
Aufklärung“
5. Vybrané reflexe filozofie Ericha Fromma: práce s díly „Die Furcht vor der Freiheit“ a „Die
Kunst des Liebens“
6. Stěžejní myšlenky filozofie Hanse Jonase: práce s výňatky z díla „Das Prinzip
Verantwortung“
7. Hannah Arendt: práce s výňatky z pojednání „Zwischen Vergangenheit und Zukunft“,“
Vita activa oder Vom tätigen Leben“
8. Walter Benjamin a jeho koncepce auratického umění: práce s výňatky z pojednání „Das
Kunstwerk im Zeitalter seiner technischen Reproduzierbarkeit“
Literatura:
Adorno, Theodor – Horkheimer, Max: Dialektik der Aufklärung. Frankfurt am Main 2004.
Arendt, Hannah: Vita activa oder Vom tätigen Leben. München, Zürich 2010.
Arendt, Hannah: Zwischen Vergangenheit und Zukunft. München 2000.
Benjamin, Walter: Das Kunstwerk im Zeitalter seiner technischen Reproduzierbarkeit. Frankfrurt am Main 2007.
Buber, Martin: Ich und Du. Stuttgart 1995.
Erler, Hans (Hg.): Judentum verstehen: die Aktualität jüdischen Denkens von Maimonides bis Hannah Arendt.
Frankfurt am Main 2002.
Fromm, Erich: Die Furcht vor der Freiheit. Frankfurt am Main 1983.
Fromm, Erich: Die Kunst des Liebens. Berlin 2008.
Jonas, Hans: Das Prinzip Verantwortung. Frankfurt am Main 1995.
Kampits, Peter: Zwischen Schein und Wirklichkeit: eine kleine Geschichte der österreichischen Philosophie.
Wien 1984.
Kiss, Endre: Studien zur österreichischen Philosophie. Cuxhaven 1995.
Lehming, Hanna (Hg.): Jüdische Denker im 20. Jahrhundert. Hamburg 1997.
Stein, Edith: Endliches und ewiges Sein. Freiburg im Breisgau, Basel, Wien 2006.
Stein, Edith: Kreuzeswissenschaft. Freiburg im Breisgau, Basel, Wien 2007.
Strörig, Hans Joachim: Kleine Weltgeschichte der Philosophie. Frankfurt am Main 2006.
4.3. Modul historie
*11. Úvod do studia historie
Cíle: Teorie a metodiky historické vědy, základní dovednosti a techniky historické práce
I historická věda má své dějiny. Přednáška a seminář si kladou za cíl seznámit studenty s
nejdůležitějšími metodami, teoriemi a postupy, které určovaly a určují vývoj historické vědy.
Diskuse k vybraným pasážím z centrálních děl německé historiografie v rámci semináře pak
objasní hranice a možnosti aplikace takto získaných vědomostí při vlastní historické práci.
Mimo to si studenti osvojí základní dovednosti nutné pro práci s prameny a také schopnost
ústní a písemné prezentace.
Obsah/Struktura přednášky:
1. Úvod: studium historie, historie jako věda
2. Studium historie na FF UP Olomouc - cíle, charakteristika, struktura
3. Co jsou dějiny?
4. Historické poznání
5. Historické pojmy a epochy I.
6. Historické pojmy a epochy II.
7. Historické prameny - typologie, uchování…
8. Dějiny dějepisectví
9. Dějiny německé historiografie
10. Teorie a metody moderní historiografie I.
11. Teorie a metody moderní historiografie II.
12. Nástin dějin UP Olomouc
Obsah/Struktura semináře
1. Úvod – představení předmětu, témata následujících seminářů; doporučená literatura
2. Návštěva knihoven a seznámení se s jejich strukturou I. – univerzitní knihovna;
knihovna institutu
3. Návštěva knihoven a seznámení s jejich strukturou II. - Státní vědecká knihovna
Olomouc
4. Historické metody: věda o pramenech I.
5. Historické metody: věda o pramenech II.
6. Historické metody: kritika pramenů
7. Bibliografické údaje; citování
8. Základní „pomůcky“ při práci historika: bibliografie, časopisy, kompendia, edice
9. Internet ve vědecké práci – možnosti a problémy
10. Ústní a písemná prezentace – formy, typické chyby
11. Návštěva archivu – Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc
12. Závěrečná diskuse, evaluace semináře
Literatura:
Christoph Cornelissen: Geschichtswissenschaften. Eine Einführung, Frankfurt 2000.
Volker Sellin: Einführung in die Geschichtswissenschaft. Göttingen 2005.
Stefan Jordan: Einführung in das Geschichtsstudium. Stuttgart 2005.
Beneš, Zdeněk: Historický text a historická kultura. Praha 1995
Zwettler, Otto; Vaculík, Jaroslav; Čapka, František: Úvod do studia dějepisu. Brno 1994.
Studijní opora: Horňáček: Daten... (tabulky)
*12. Česko-německé vztahy v 19. a 20. století
Cíle: Přednáška je zaměřena na problematiku politických, hospodářských, kulturních a
společenských vztahů česky a německy mluvícího obyvatelstva v Čechách, na Moravě a ve
Slezsku v 19. a 20. století. V rámci tohoto období je možno rozlišit tři základní fáze: 1)
období národního obrození a vzniku moderního českého a německého národa, 2) éru
národních států během světových válek a mezi nimi a 3) dobu po Druhé světové válce (od
odsunu sudetských němců po Česko-německé prohlášení z roku 1997). K nejdůležitějším
tématům patří vztah českého obyvatelstva ke třem „kategoriím“ Němců – Němcům z Čech a
Moravy, Němcům z „říše“ a Rakušanům.
Literatura:
Brandes, Detlef und Kural, Václav: Der Weg in die Katastrophe. Deutsch-tschechoslowakische Beziehungen
1938-1947. Essen 1994.
Brandes, Detlef (Hrsg.) Wendepunkte in den Beziehungen zwischen Deutschen, Tschechen und Slowaken 1848
– 1989. Essen 2007.
Seibt, Ferdinand: Deutschland und die Tschechen. München 1974.
Křen, Jan: Konfliktní společenství Češi a Němci 1780-1918. Praha 1990.
Staněk, Tomáš: Německá menšina v českých zemích 1948-1989. Praha 1993.
Studijní opora: Fialová: Deutsch-tschechische Beziehungen im Spiegel der
deutschmaehrischen Literatur
*13. Úvod do dějin 19. století
Cílem přednášky je představit nejdůležitější fenomény, které určovaly vývoj Evropy během
tzv. „dlouhého 19. století“, tj. od Francouzské revoluce po vypuknutí první světové války.
Důraz je kladen především na ideje, struktury a procesy, které působily při vzniku občanské
společnost a formování moderních evropských států.
Obsah/Základní tématické celky:
1. Francouzská revoluce a její symboly, kontrarevoluce
2. Napoleon a jeho mýtus; napoleonské války
3. Evropská společnost 19. století - emancipace, sekularizace, kosmopolitismus
4. Národy a nacionalismus – rozdíly mezi formováním národa v západní Evropě, v Německu
a v Českých zemích
5. Průmyslová revoluce, rozvoj vědy a techniky v 19. století
6. Imperialismus a kolonialismus – specifika německého kolonialismu
7. Intelektuálové v 19. století
8. Příčiny vypuknutí první světové války
Literatura:
Fisch, Jörg: Europa im Zeitalter von Wachstum und Gleichheit 1850-1914. Stuttgart 2002.
Gellner, Ernest: Nationalismus und Moderne. Berlin 1991.
Görtemaker, Manfred: Geschichte Europas 1850-1918. Stuttgart 2002.
Hobsbawm, Eric J.: Das imperiale Zeitalter. 1875-1914. Frankfurt a. M. 1996.
Hobsbawm, Eric J.: Nationen und Nationalismus. Mythos und Realität seit 1780. München 1996.
Kocka, Jürgen: Das lange 19. Jahrhundert. Stuttgart 2001.
Osterhammel, Jürgen: Kolonialismus: Geschichte, Formen, Folgen. München 2003.
Schieder, Theodor (Hrsg.): Handbuch der europäischen Geschichte. Bd. 5–7, Stuttgart 1973–
1992.
Hroch, Miroslav: V národním zájmu. Požadavky a cíle evropských národních hnutí devatenáctého století ve
srovnávací perspektivě. Praha 1999.
Kořalka, Jiří: Češi v Habsburské říši a v Evropě 1815–1914. Praha 1996.
*14. Pomocné vědy historické
Cíle/metody: Po teoretické stránce je cílem semináře seznámit studenty s dějinami,
terminologií a metodologií pomocných věd historických – tj. paleografie, chronologie,
diplomatiky, kodikologie, heraldiky, genealogie, epigrafiky, sfragistiky, historické metrologie
a numismatiky. Cílem je především seznámit studenty se základními poznatky těchto věd a
naznačit možnost jejich aplikace při práci historika. V rámci praktické části se studenti naučí
číst, transkribovat i transliterovat česky a německy psané texty z období 16. až 20. století a
převádět data z historických pramenů.
Literatura:
Literatura:
Brandt, Ahasver von; Fuchs, Franz: Werkzeug des Historikers. Eine Einführung in die historischen
Hilfswissenschaften. Stuttagrt 2003.
Hlaváček, Ivan; Kašpar, Jaroslav; Nový, Rostislav: Vademecum pomocných věd historických. Praha 1996.
*15. Úvod do dějin dvacátého století
Eric Hobsbawm označil v titulu své dnes již klasické práce 20. století jako „věk extrémů“.
Tento pojem dobře vystihuje pro 20. století typický kontrast mezi násilím, chudobou, válkami
na jedné straně a rostoucím blahobytem, snahami o mírové řešení konfliktů a demokratizaci
na straně druhé. Cílem přednášky je přiblížit v globální perspektivě (s důrazem na evropské
dějiny) často protikladné vývojové linie, které jsou pro dějiny 20. století typické. Důraz je
kladen především na vývoj mezinárodních vztahů, vznik a vývoj jednotlivých politických,
vojenských a ekonomických uskupení, sociální dějin, proces dekolonizace a také na
charakteristiku hlavních myšlenkových a kulturních proudů 20. století. Stejně jako u úvodu do
dějin středověku a do dějin raného novověku mají studenti možnost rozšířit si své znalosti
absolvováním semináře k dějinám 20. století, který se zaměřuje detailněji na některé výše
uvedené tématické celky a práci s prameny a sekundární literaturou.
Speciílní seminář k dějinám 20. století se bude věnovat dějinám Německa 1914-1990.
Studenti budou seznámeni s nejdůležitějšími momenty a vývojovými liniemi německých dějin
v „krátkém dvacátém století“. Mezi nejdůležitější témata, kterým, se bude přednáška věnovat,
patří: první světová válka a její vliv na vývoj Výmarské republiky; kulturní a duchovní dějiny
Výmarské republiky; vzestup NSDAP; období „Třetí říše“; problematika holocaustu; situace
v Německu po Druhé světové válce; vznik SRN a NDR; vzájemný vztah SRN a NDR;
kulturní dějiny 50. a 60. let; studentské hnutí a rok 1968 v SRN; „Frakce rudé armády“ a její
vliv na společnost v SRN; krize NDR a sjednocení Německa.
Literatura:
Brunn, Gerhard: Die europäische Einigung. Stuttgart 2002.
Hobsbawm, Eric: Das Zeitalter der Extreme. Weltgeschichte des 20. Jahrhunderts. München 1995
Judt, Tony: Geschichte Europas von 1945 bis zur Gegenwart. München/ Wien 2006.
Mazower, Mark: Der dunkle Kontinent. Europa im 20. Jahrhundert. Berlin 2000.
Osterhammel, Jürgen: Kolonialismus. Geschichte, Formen, Folgen. München 1995
Kaplan, Karel: Proměny české společnosti 1948-1960. Praha 2007.
Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky (1918-1938). Díl 1-3, Praha 2000-2003.
Kural, Václav: Místo společenství - konflikt! Češi a Němci ve velkoněmecké říši a cesta k odsunu (1938-1945).
Praha 1994.
Literatura k dějinám Německa:
Chickering, Roger: Das Deutsche Reich und der Erste Weltkrieg. München 2002
Gay, Peter: Die Republik der Außenseiter. Geist und Kultur der Weimarer Zeit 1918-1933. Frankfurt a.M. 1989.
Görtemaker, Manfred: Geschichte der Bundesrepublik Deutschland von der Gründung bis zur Gegenwart.
München 1999.
Handbuch der deutschen Geschichte. Bd. 4.1 und 4.2, Stuttgart 1973/1976.
Weber, Hermann: Geschichte der DDR. München 1999.
Studijní opora: Dějiny Něměcka?
16. Josefinismus
Cílem přednášky je představit vliv vlády a reforem Josefa II. na vývoj zemí habsburské
monarchie, na recepci osobnosti Josefa II. a jeho reforem v různých vrstvách společnosti a na
to, co z josefínských reforem přetrvalo po Francouzské revoluci a napoleonských válkách.
Specifické téma pak představuje vznik a vývoj „mýtu Josefa II.“ v 19. a 20. století.
Literatura:
Reinalter, Helmut (Hrsg.): Der Josephinismus. Frankfurt a.M./Wien 1993.
Reinalter, Helmut: Österreich und die Französische Revolution. Wien 1988.
Klueting, Harm (Hrsg.): Der Josephinismus. Ausgewählte Quellen zur Geschichte der theresianischjosephinischen Reformen. Darmstadt 1995.
Rieser, Herbert: Der Geist des Josephinismus und sein Fortleben. Wien 1963.
Wangermann, Ernst; Ammerer, Gerhard (Hrsg.): Ambivalenzen der Aufklärung. Festschrift für Ernst
Wangermann. Wien 1997.
17. Rasismus – teorie a dějiny
Ačkoliv pojem „rasismus“ vznikl teprve ve třicátých letech 20. století v souvislosti s rostoucí
radikalizací nacistického režimu, jev, který označuje, je daleko starší. Cílem semináře je
seznámit studenty s nejdůležitějšími teoretickými přístupy k problematice rasismu, od prvních
teorií z třicátých let 20. století, přes pokusy o definici pojmů „rasa“ a „rasismus“ v OSN, až
po diskuse v rámci postkoloniálních studií. Zároveň si seminář klade za cíl podat základní
přehled o historii rasismu od fáze tzv. protorasismu až po současnost. Důraz je přitom kladen
zejména na práci s primárním texty a schopnost porozumět širším dějinným souvislostem,
které působily při utváření „moderní“ podoby rasismu.
Literatura:
Bauman, Zygmunt: Dialektik der Ordnung. Die Moderne und der Holocaust. Hamburg 2002.
Bernhard, Norbert: Tarzan und die Herrenrasse. Basel 1986.
Fredrickson, George M.: Rassismus. Ein historischer Abriss. Hamburg 2004.
Mosse, George L.: Die Geschichte des Rassismus in Europa. Frankfurt a.M. 1990.
Speit, Andreas (Hg.): Ästhetische Mobilmachung. Dark Wave, Neofolk und Industrial im Spannungsfeld rechter
Ideologien. Hamburg/Münster 2002.
Ziege, Eva Maria: Mythische Kohärenz. Diskursanalyse des völkischen Antisemitismus. Konstanz 2002.
Budil, Ivo T.: Od prvotního jazyka k rase. Utváření novověké západní identity v kontextu orientální renesance.
Praha 2002.
18. Německý kolonialismus
Seminář si klade za cíl seznámit studenty s dějinami německé koloniální politiky – od jejich
spíše váhavých počátků v 80. letech, přes stabilizaci a expanzi na konci 19. a začátku 20.
století, až po Versailleskou smlouvu, která Německo kolonií zbavila. Součástí semináře je
intenzivní práce s vydanými prameny k dějinám německého kolonialismu, které studentům
přiblíží struktury a praxi koloniální správy.
Literatura:
Bade, Klaus J. (Hrsg.): Imperialismus und Kolonialmission: Kaiserliches Deutschland und koloniales Imperium
1884–1914/18. Wiesbaden 1986.
Gründer, Horst: Geschichte der deutschen Kolonien. Paderborn 2000.
Osterhammel, Jürgen: Kolonialismus: Geschichte, Formen, Folgen. München 2003.
Wehler, Hans-Ulrich: Bismarck und der Imperialismus. Frankfurt a.M. 1985.
Reader: Sabine?
4.4. Modul Obecná a srovnávací jazykověda
*19. Úvod do studia jazyka
Přednáška si klade za cíl seznámit posluchače s okruhy a směřováním jazykovědy. Studenti
získají základní přehled o metodách jazykové analýzy. Nejprve budou ze systémově
lingvistického hlediska představeny základní jazykové roviny. Nastíněny budou ale i další,
nestrukturalistické perspektivy, z nichž může lingvista na jazyk pohlížet. Náplní seminářů je
jednak diskuse nad odbornými texty k jednotlivým tématům (zpravidla úvody do dané
problematiky), dále pak praktická jazyková analýza. Cílem je přitom navázat na již stávající
znalosti a zkušenosti, které studenti získali během předchozího studia, ať už mateřského či
cizích jazyků.
Přednáška: Obsah
1) Východiska jazykovědy a předmět jejího bádání
2) Moderní jazykověda a její předpoklady
3) Principy strukturalistické analýzy jazyka
4) Fonetika a fonologie
5) Morfologie
6) Syntax: tradiční gramatika, dependenční gramatika, generativní gramatika
7) Sémiotika a komunikace
8) Pragmalingvistika, předmět zkoumání a terminologie
9) Textová lingvistika, předmět zkoumání a terminologie
10) Specifika mluveného a psaného jazyka, vývoj písma
11) Sociolingvistika: okruhy sociolingvistiky
12) Jazyky světa, genealogická a typologická klasifikace jazyků
Seminář: obsah a literatura
1) Četba a rozbor německého odborného textu:
Manfred Geier: Orientierung: Linguistik. Was sie kann, was sie will. (Kap. 1:
Sprachwissenschaft als Studienfach)
Eugenio Coseriu: Einführung in die Allgemeine Sprachwissenschaft. (Kap. 5: Einheit und
Vielfalt der modernen Sprachwissenschaft)
3) Četba a rozbor německy psané verze textu:
Ferdinand de Saussure: Kurz obecné lingvistiky (Obecné základy, Kap.1: Povaha
jazykového znaku)
4) Fonetická cvičení ve vztahu k fonologickému systému němčiny
5) Morfematická analýza současné němčiny
6) Analýza vět podle generativní gramatiky
7) Sémiotická analýza dopravních značek
8) Četba a rozbor německého odb. textu:
Peter Ernst: Pragmalinguistik (Kap. IV: Pragmalinguistik als Sprechhandlungstheorie)
9) Analýza textu
K. B. Günher/ H. Günter: Schrift – Schreiben – Schriftlichkeit (1. kapitola)
A. Linke/ G. Nussbaumer/ P.R. Portmann: Studienbuch Linguistik (Kap. Soziolinguistik)
Das Fischer Lexikon: Sprachen (Úvod)
Studijní opora!
*20. a) Obecná jazykověda (př+sem)
Těžištěm přednášky je jednak vztah jazykovědy k ostatním vědám a rozčlenění lingvistických
disciplín, dále budou prezentovány základní otázky jazykovědy (povaha jazykového znaku,
vztah mezi jazykem a skutečností, vztah jazyka a myšlení).
Přednáška vychází z modelu jazyka jako systému, z jeho struktury – rovin, jednotek, jejich
vztahů, závislostí a procesů kooperace. Je zaměřena na funkce jazyka a jazykových jednotek,
na základní principy vztahů mezi jazykem, realitou a aktivní rolí uživatele jazyka. Zabývá se
otázkami sémantiky, problematikou funkce a obsahu, podává základní charakteristiku
jazykových rovin. Zdůrazňuje souvislost synchronního a diachronního aspektu, podstatu
vývojových tendencí, otázku příčin a průběhu jazykových změn a relací mezi mluvenou
a psanou podobou přirozeného jazyka. Problematika je ilustrována na příkladech z jazyků
indoevropských a semitských.
Literatura:
Coseriu, Eugenio: Einführung in die Allgemeine Sprachwissenschaft. Tübingen 1992.
Ernst, Peter: Einführung in die germanistische Sprachwissenschaft. Wien 1989.
Graefen, G.; Liedke, M.: Germanistische Sprachwissenschaft. Tübingen; Basel 2008.
Jakobson, Roman: Linguistik und Poetik. In: Jakobson, Roman; Holenstein, Elmar (Hrsg.): Poetik. Ausgewählte
Aufsätze 1921-1971. Frankfurt am Main 1979.
Jakobson, Roman: Suche nach dem Wesen der Sprache. In: ders.: Semiotik. Ausgewählte Texte 1919 – 1982.
Hg. v. Elmar Hollenstein, Frankfurt am Main 1992, S. 77 – 98.
*21. Metody jazykové analýzy (př+sem)
Přednáška pojedná nejdůležitější lingvistické směry počínaje strukturalismem až po
současnost Junggrammatische Schule, der Prager Linguistenkreis, der amerikanische
Strukturalismus, Modelle der generativen Transformationsgrammatik atd.), v semináři se
vychází z četby základních teoretických děl lingvistiky s následnou diskusí.
Literatura:
Austin, John L.: Zur Theorie der Sprechakte. Stuttgart 1972.
Bartschat, Brigitte: Methoden der Sprachwissenschaft. Berlin 1996.
Coseriu, Eugenio: Die Lage in der Linguistik. Innsbruck 1973.
Saussure, Ferdinand de: Grundfragen der allgemeinen Sprachwissenschaft. Berlin 1967.
Trubetzkoy, Nikolaj S.: Grundzüge der Phonologie. Göttingen 1989.
reader
*22. Česko-německá kontrastivní lingvistika (př+sem)
Kontrastivní (také konfrontativní) lingvistika je součástí oboru srovnávací ligvistika,
systematicky zkoumá a zaznamenává společné rysy a rozdíly mezi dvěma (více) jazyky.
Výsledky jejího zkoumání jsou podstatné pro didaktickou aplikaci, ale také pro teoretické
ligvistické disciplíny
V kurzu budou nejprve diskutována teoretická východiska oboru, dále se bude pozornost
věnovat zejména č-n komparaci všech jazykových rovin: Fonologie, morfologie, syntax a
lexikologie.
Literatura
Kortmann, Bernd: “Kontrastive Linguistik und Fremdsprachenunterricht”. In: Börner, Wolfgang / Vogel, Klaus
(Hrsg.) Kontrast und Äquivalenz. Tübingen 1998, S. 136-167.
Nickel, Gerhard: “Kontrastive Linguistik”. In: Althaus, Hans Peter/Helmut Henne/Herbert Ernst Wiegand
(Hrsg.): Lexikon der germanistischen Linguistik. Tübingen 1980, S. 633-636.
Povejšil, Jaromír: “Tschechisch-Deutsch”. In: Goebl, Hans / Peter H. Nelde / Zdeněk Starý / Wolfgang Wölck
(Hrsg.): Kontaktlinguistik. Bd. 2. Berlin/New York 1997, S. 1656-1662.
Rein, Kurt: Einführung in die kontrastive Linguistik. Darmstadt 1983.
Sternemann, Reinhard et al.: Einführung in die konfrontative Linguistik. Leipzig 1983.
Šimečková, Alena: Bibliographie zum deutsch-tschechischen Sprachvergleich. Praha 1997.
Šimečková, Alena: “Kontrastive Analysen Deutsch-Tschechisch/Slowakisch: eine Übersicht”. In: Helbig,
Gerhard et al. (Hrsg.) Deutsch als Fremdsprache. Bd. 2. Berlin, New York 2001, S. 394-403.
Štícha, František: Česko-německá srovnávací gramatika. Praha 2003.
reader
23. Dějiny německé lingvistiky v kontextu př+sem
Přednáška uvede posluchače do studia germánské filologie. Zmíněny budou počátky jejího
vývoje, které jsou kladeny již do do 10. a 11. století v souvislosti s činností svatohavelského
kláštera (Notker Labeo), dále činnost lingvistů v období humanismu a renesance, jazykové
bádání v období baroka či systematická pojednání o německé gramatice od J. C. Gottscheda a
J. C. Adelunga. Pozornost bude věnována vzniku srovnávací a historické gramatiky, nástupu
mladogramatiků, vývoji lingvistické geografie a dalším vývojovým etapám germánské
filologie.
Předmětem seminářů je četba a rozbor vybraných lingvistických textů, jež reprezentují vývoj
německé lingvistiky ve 20. století. Probírána budou následující témata: Karl Bühler a Pražský
lingvistický kroužek, Leo Weissgerber a obsahově založená gramatika, Dieter Wunderlich,
Manfred Bierwisch, textově lingvistická a soziolingvistická tradice.
Literatura:
Paul, Hermann: Prinzipien der Sprachgeschichte. Tübingen, 1970.
Humboldt, Wilhelm von: Schriften zur Sprache. Stuttgart, 1973.
Schleicher, August: Sprachvergleichende Untersuchungen. Frankfurt am Main 1983, unveränd. Nachdr. d. Ausg.
Bonn, König, 1848 u. 1850.
Gardt, Andreas: Geschichte der Sprachwissenschaft in Deutschland. Vom Mittelalter bis ins 20. Jahrhundert.
Berlin – New York, 1999.
Polenz, Peter von (1994): Geschichte der deutschen Sprache. Band II. Berlin - New York.
Polenz, Peter von (1999): Geschichte der deutschen Sprache. Band III. Berlin - New York.
Helbig, Gerhard (1973): Geschichte der neueren Sprachwissenschaft. Leipzig.
Bühler, Karl: Sprachtheorie. Die Darstellungsfunktion der Sprache. Stuttgart 1965.
Eschbach, Achim (ed.).: Bühler-Studien. 2 Bde. Frankfurt/M.1984.
Weissgerber, Leo: Das Problem der inneren Sprachform und seine Bedeutung für die deutsche Sprache. In:
Germanisch-romanische Monatshefte 1926.
De Beaugrande, Robert-Alain; Dressler, Wolfgang U.: Einführung in die Textlinguistik. Tübingen 1981.
4.5. Modul Srovnávací religionistika a judaistika
24. Úvod do religionistiky př+sem
V prvních pěti úvodních dílčích přednáškách je zprostředkován úvod do studijního oboru
„religionistika“. V rámci tohoto úvodu jsou jednak specifikovány styčné body a diference
mezi religionistikou a blízkými vědními obory jako teologie, filozofie a dějiny náboženství,
jednak nastíněny základní teoretické modely a metody, které umožňují systematický vědecký
výzkum v rámci religionistiky. V dalších sedmi navazujících přednáškách je převážně
diachronním přístupem zprostředkován základní přehled vývoj jednotlivých náboženských
systémů.
1.
Vývoj vědního oboru „religionistika“. Problémy ohraničení oboru a stanovení metodologie. Předmět
výzkumu.
2.
Kontroverzní modely: Dějiny náboženství kontra fenomenologický přístup.
3.
Polymetodologické přístupy k religionistice I: sociologie, etnologie, antropologie, geografie.
4.
Polymetodologické přístupy k religionistice II: psychologie, filosofie , filologie, estetika.
5.
Religionistika versus teologie.
6.
Kořeny náboženství. Animismus. „Zaniklá“ a „současná“ náboženství.
7.
Antické náboženské systémy. Problematika mýtu.
8.
Vznik monotheistických systémů I (Židovství)
9.
Vznik monotheistických systémů II (Křesťanství)
10.
Islám. Pozdní forma monotheismu.
11.
Vznik asijských náboženských systémů I
12.
Vznik asijských náboženských systémů II
Literatura:
Figl, Johann: Handbuch Religionswissenschaft. Innsbruck 2003.
Hock, K.: Einführung in die Religionswissenschaft. Darmstadt 2002.
Michaels A. (ed.): Klassiker der Religionswissenschaft. München 1997.
Rudolph K.: Geschichte und Probleme der Religionswissenschaft. Leiden u. a. 1992.
Stolz, F.: Grundzüge der Religionswissenschaft. Göttingen 1988.
Zinser, H. (ed.): Religionswissenschaft: eine Einführung. Berlin 1988.
Seminář úvodu
Cílem semináře navazujícího na úvodní přednáškový blok je bližší seznámení s historickým
procesem vývoje oboru „religionistika“ od 19. století, které bude probíhat prostřednictvím
četby základních teoretických textů. Tímto způsobem bude studentům jednak
zprostředkována základní terminologie v německém jazyce, jednak budou představeny
základní teoretické modely oboru a jejich vzájemné vztahy.
1.
Christian Meiners: Dějiny náboženství versus církevní dějiny
2.
Bernhard Bolzano: Křesťansky orientovaná „religionistika“
3.
Friedrich Max Müller: Religionistika jako nově definovaná vědní disciplína
4.
Joachim Wach: Dělení oboru – Dějiny náboženství vesus systematika náboženství
5.
Gerardus van der Leuw: Fenomenologický přístup I
6.
Rudolf Otto: Fenomenologický přístup II
7.
R. Pettazzoni: Pokus o syntézu
8.
Günter Lanczkowski: Nové vývojové cesty fenomenologie
9.
Jacques Waardenburg: Subjektivita výzkumu
10.
Hubert Seiwert: Alternativní modely religionistiky
11.
„Handbuch religionswissenschaftlicher Grundbegriffe“ – Religionistika jako součást kulturních dějin
12.
Klaus Hock: Metodologické výhledy
Literatura:
Figl, Johann: Handbuch Religionswissenschaft. Innsbruck 2003.
Hock, K.: Einführung in die Religionswissenschaft. Darmstadt 2002.
Michaels A. (ed.): Klassiker der Religionswissenschaft. München 1997.
Rudolph K.: Geschichte und Probleme der Religionswissenschaft. Leiden u. a. 1992.
Stolz, F.: Grundzüge der Religionswissenschaft. Göttingen 1988.
Zinser, H. (ed.): Religionswissenschaft: eine Einführung. Berlin 1988.
Studijní opora: Krappmannová: skriptum
*25. Dílčí obory religionistiky př
Cíle: Přednáška je zaměřena na jednotlivé dílčí obory a pomocné vědy religionistiky. První
část, ve které bude specifikováno základní dělení mezi dějinami náboženství a systematickou
religionistikou, navazuje na přednášku z prvního bloku. Dále budou specifikovány základní
koncepty jednotlivých dílčích disciplín jako sociologie náboženství, etnologie náboženství,
psychologie náboženství, ekonomie náboženství. Zvláštní pozornost bude věnována vztahům
mezi religionistikou a filozofií. Po absolvování této přednášky student získá základní přehled
o metodické pluralitě v rámci oboru „religionistika“ a o vývoji jednotlivých dílčích oborů.
Doprovodný seminář je zaměřen na četbu vybraných vědeckých textů zprostředkujících
koncepty a vývoj jednotlivých dílčích disciplín religionistiky. Jeho cílem není pouze
seznámení studentů s relevantní literaturou, ale v prvé řadě řešení terminologických a
translatologických problémů při překladu této literatury z němčiny do češtiny. Všechny
vybrané teoretické texty budou v semináři konsekventně překládány, studující by tedy na
konci semináře měli vykazovat nejen znalost základní sekundární literatury v jednotlivých
disciplínách, ale také dostačující jazykovou kompetenci v obou jazycích. Základ četby tvoří
díla autorů, na jejichž základě budou diskutována následující podtémata:
Markus Witte: Zusammenhänge zwischen Religion und Kultur.
Hans G. Kippenberg: Die Problematik des diachronen Zugangs zur Religion.
Hubert Cancik; Hubert Mohr: Religionsästhetik.
Hjalmar Sundén: Probleme der Religionspsychologie.
Werner Vogd: Soziobiologie und religiöse Kommunikation.
Gunter Kehrer: Religionssoziologie.
Dieter Schmidtchen: Religionsökonomie.
*26. Polymetodologická analýza vybraných biblických textů sem/cv
V semináři budou analyzovány biblické texty pomocí vybraných dílčích disciplín
religionistiky, přičemž bude kladen důraz na komplexnost interpretace. Při výběru textů je
přihlédnuto k tradičnímu dělení na tzv. Starý a Nový zákon. V souvislosti s výběrem textů
bude proto zmíněna problematika dělení biblických textů a jeho zakotvení v židovské a
křesťanské teologické tradici, bude specifikována doba a hisotrický kontetx vzniku
jednotlivých textů, následně budou diskutovány prameny a indicie vedoucí k eventuálním
autorům. V druhé části semináře bude pozornost zaměřena na textovou analýzu, která se opírá
o tři základní interpretační dimenze, literární, sociologickou a teologickou.
Literatura:
Feist, Udo: Ezechiel. Das literarische Problem des Buches, forschungsgeschichtlich betrachtet. Beiträge zur
Wissenschaft vom Alten und Neuen Testament 138, Folge 7, H. 18. Stuttgart u.a. 1995.
Plaut, W. Gunther: Die Tora. In jüdischer Auslegung. Band III. Wajikra. ‫ויקרא‬. Levitikus. Gütersloh 2001.
Egger, W. : Methodenlehre zum Neuen Testament, Einführung in linguistische und historisch-kritische
Methoden. Freiburg 1987.
Fischer, Georg / Repschinski, Boris / Vonach, Andreas: Wege in die Bibel. Leitfaden zur Auslegung. Stuttgart
2000.
Jürgen Roloff, Einführung in das Neue Testament. Ditzingen, 1995.
Noeller, A.: Feministische Hermeneutik. Wege einer neuen Schriftauslegung. Neukirchen-Vluyn 1995.
Raguse, Hartmut: Psychoanalyse und biblische Interpretation. Stutttgart 1993.
Schweizer, H.: Biblische Texte verstehen: Arbeitsbuch zur Hermeneutik und Methodik der Bibelinterpretation.
Stuttgart 1986.
reader
27. Bible jako text (uskutečňuje se na OU)
Již po tisíciletí bylo křesťanství spojeno se zvěstováním Slova. Stejně tak i s překladem
základních textů. V tomto semináři se studenti seznámí se základními problémy a strategiemi
při překladu Bible, a to nejen pokud jde o dobu historickou, ale i současnost. Zřetel bude
kladena na epochu renesance a reformace a na překladatelské dílo Erasma von Rotterdam a
Martina Luthera. Texty budou analyzovány formou komplexního jazykového rozboru.
Obsah předmětu:
1. Die Bibel als Text I.
2. Die Bidel als Text II
3. Hl. Hieronymus und seine Vulgata
4. Wulfilla und seine Übersetzung
5. Kyrill und Method und ihre Übersetzungstätigkeit
6. Mittelalterliche Übersetzer
7. Renaissance (Erasmus von Rotterdam)
8. Martin Luther I
9. Martin Luther II
10. Schleiermacher
11. Eugen Nida und seine „dynamisme Äquivalenz“
12. Zusammenfassung
Literatura (výběr):
SNELL-HORNBY, M. a kol. (eds.): Handbuch Translation. Tübingen 2007
GROMOVÁ,E./HRDLIČKA, M. (eds.): Antologie teorie uměleckého překladu. Ostrava 2004
HRALA, M.: Kapitoly z dějin českého překladu. Praha 2002
LEVÝ, J.: Umění překladu. Praha 1998
POPOVIČ, A.: Teória uměleckého prekladu. Bratislava 1975
STOLZE, R.: Übersetzungstheorien. Eine Einführung. Tübingen 2001
28. Specifika židovské mystiky. Vznik, vývoj a podoby Kabaly. př
Přednáška vychází z definice mystiky jako nutného vývojového stupně, ze kterého se vyvíjí
většina náboženských konceptů. Pozornost bude zaměřena zejména na formy mystiky v
židovském kontextu a jejich historický vývoj, přičemž teoretický základ diskuse tvoří díla
Karla Ericha Grözingera, Andrease Kilchera a do němčiny přeložené publikace Mosheho
Idela a Gershoma Scholema.
Nejdříve budou představeny rané formy antropomorficky zaměřené mystiky a specifické
podoby tzv. Merkava-mystiky, které budou demonstrovány na vybraných textech. Jedním z
centrálních témat je vztah mezi apokalyptickou literaturou a vznikem základních konceptů
židovské mystiky. Druhá část semináře se zaměří na historický vývoj Kabaly, který bude
představen jednak na diachronní historické rovině, jednak pomocí fenomenologických
přístupů zakládajících se především na dílech Moshe Idela. Předmětem této druhé části
semináře jsou následující dílčí témata: Kořeny Kabaly – knihy Sefer jezira, Bahir, Zohar;
Extatická a theurgicko-filozofická Kabala; D´vekut a jeho formy v židovské mystice;
Problematika unio mystica v židovské mystice.
Literatura:
Grözinger, Karl Erich: Jüdisches Denken. Theologie, Philosophie, Mystik. Bd. I, Vom Gott Abrahams zum Gott
des Aristoteles. Frankfurt a.M. 2003. (Vybrané kapitoly)
Grözinger, Karl Erich: Jüdisches Denken. Theologie, Philosophie, Mystik. Bd. II, Von der mittelalterlichen
Kabbala zum Hasidismus, Frankfurt a. M. 2005. (Vybrané kapitoly)
Idel, Moshe: Abraham Abulafia und die mystische Erfahrung. Frankfurt/Main 1994.
Idel, Moshe: Kabbala und Eros. Frankfurt/Main 2009. (V tisku)
Kilcher, Andreas: Die Sprachtheorie der Kabbala als ästhetisches Paradigma. Stuttgart.
Scholem, Gershom: Die jüdische Mystik in ihren Hauptströmungen. Frankfurt/Main 1980.
Scholem, Gershom: Von der mystischen Gestalt der Gottheit. Studien zu Grundbegriffen der Kabbala. Zürich
1962
Gershom Scholem: Zur Kabbala und ihrer Symbolik. Frankfurt/Main 1973.
29. Apokalypsa: Modely zkázy světa a jejich funkce v náboženství. sem
Seminář se zaměřuje na historické a hermeneutické podmínky pro vznik jednotlivých modelů
konce časů a zkázy světa, a to zejména v židovství a raném křesťanství. Jako východisko k
tomuto tématu budou zkoumány apokalyptické texty a jejich potenciál pro historické i
současné náboženské skupiny, které hlásají brzký příchod zkázy světa. Na základě
v bibliografii uvedených vybraných textů budou nastíněny typy metaforických či doslovně
míněných výpovědí o místě, času a způsobu zániku světa. V rámci sociologického přístupu
bude nastíněna informativní, expresivní a praktická funkce těchto výpovědí v daných
historických kontextech.
Prameny:
Judith. Textausgabe: Zenger, Erich (ed.): Das Buch Judith. Textreihe: Jüdische Schriften aus hellenistischrömischer Zeit I/6. Gütersloh 1981.
Henoch. Uhlig, Siegbert (ed.): Das äthiopische Henochbuch. Textreihe: Jüdische Schriften aus hellenistischrömischer Zeit V/6. Gütersloh 1984.
Thomasapokalypse. Schneemelcher, Wlhelm (ed.): Die Thomasapokalypse. Textreihe: Neutestamentliche
Apokryphen Bd. II. Tübingen 1989.
Literatura:
Erlemann, Kurt: Endzeiterwartungen im frühen Christentum. Tübingen-Basel 1996.
Hengel, Martin: Messianische Hoffnung und politischer „Radikalismus“ in der jüdisch-hellenistischen Diaspora.
In: Hellholm, David (ed.): Apcalypticism in the Mediterranean World and in the East. Tübingen 1983. S. 655686.
Rowley, Harold Henry: Apokalyptik. Ihre Form und Bedeutung zur biblischen Zeit. Einsiedeln-Zurüch-Köln
1965.
30. Problematika magie a její recepce v religionistice. sem
Jelikož vědecká teorie týkající se oblasti magie je stále ještě desideratem, zabývá se seminář
především vývojem diskuse o tomto fenoménu v rámci historie náboženství a religionistiky.
Cílem semináře je na základě četby a překladu odborných textů osvětlit vztahy mezi magií,
náboženstvím a vědou z perspektiv dílčích disciplín jako sociologie, etnologie, antropologie,
srovnávací religionistika atd. Zvláštní důraz je kladen na tzv. evolucionistickou teorii
vyvinutou Jamesem Georgem Frazemerm, která předpokládá plynulý vývoj od magického
preanimismu přes animismus k theistickému náboženství. Kritická analýza této teorie bude
jedním z hlavních cílů semináře. Z filologické perspektivy se seminář zaměří na jeden
z komunikačních prostředků magie, zaříkací formule (Zaubersprüche). Prostřednictvím četby
a překladu těchto textů bude v semináře osvětlena jejich funkce, historický vývoj a ohraničení
od příbuzných forem jako např. modlitba.
Literatura:
Daxelmüller, Christoph: Zauberpraktiken. Eine Ideengeschichte der Magie. Zürich 1993.
Tuczay, Christa: Magie und Magier im Mittelalter. Erfstadt 2006.
Petzold, Leander: Magie und Religion. Darmstadt 1978.
Schulz, Monika: Magie oder Die Wiederherstellung der Ordnung. Frankfurt/Main-Berlin-Bern-Bruxelles-New
York-Oxford-Wien 2000.
Stockhammer, Robert: Zaubertexte. Die Wiederkehr der Magie und die Literatur 1880-1945.
31. Gnóze na rozhraní mezi náboženstvími (uskutečňuje se také na OU)
Ačkoli dnes je gnóze prakticky vyznávána jen několika málo mandejskými společenstvími v
severním Iráku, představuje stále ještě jeden z nejvýznamnějších náboženských systémů
světa. Od doby vzniku v pozdní antice ovlivňovala gnóze svým radikálně důsledným, na mýty
vázaným způsobem uvažování ostatních náboženství, která s ní byla v kontaktu. Intelektuální
aktivity gnóze zároveň zapříčinily, že ze strany jiných náboženství často docházelo k
pokusům o její potlačení. Otázky, na které gnóze hledá odpověď (Kdo jsme byli? Čím jsme se
stali = Kde jsme byli? Kam jsme byli vrženi? Kam spěcháme?) jsou nadčasovými
metafyzickými problémy. Gnostická řešení těchto otázek mají dozvuky i v současné filozofii
náboženství.
V tomto semináři budou analyzovány vybrané gnostické texty pozdní antiky, které vychází z
nálezů v Nag hammadi a ze spisů církevních otců. Jako studijní báze slouží Wernerem
Foersterem vydaná sbírka pramenů (3 svazky, Curych Artemis&Winkler 1997). Gnóze pak
bude na základě problémů interpretace a recepce diskutována jako náboženství na rozhraní
mezi křesťanskou, islámskou a židovskou teologií. V tomto kontextu bude pozornost
zaměřena rovněž na politické a filozofické problémy dnešní doby.
Obsah:
Die Gnose und ihre Geschichte I
Die Gnose und ihre Geschichte II
Die Gnose und Christentum I
Die Gnose und Christentum II
Die Gnose und Christentum III
Katharer und Bogomilen I
Albigenser, Waldenser und weitere „Häretiker“
Frau in der Gnose I
Frau in der Gnose II
Frau in der Gnose III
Die schöne Helene und Simeon Magus in der Literatur
Weitere gnostische Motive in der Literatur
Prameny:
Werner Foerster (ed.): Die Gnosis. 3 sv. Zürich 1997.
Peter Sloterdijk/Thomas Macho (ed.): Die Weltrevolution der Seele. 2 sv. München 1993.
Literatura:
Brumlik, Micha: Die Gnostiker. Der Traum von der Selbsterlösung des Menschen. Frankfurt/Main Eichborn
1992.
Bultmann, Rudolf: das Urchristentum im Rahmen der antiken Religionen. Zürich 1949.
Colpe, Carsten: Die gnostische Gestalt des erlösten Erlösers. In: Der Islam 32 (1956) Heft 3, s. 195-214.
Halm, Heinz: Die islamische Gnosis. Die extreme Schia und die Alaviten. Zürich 1982.
Jonas, Hans: Die Botschaft des fremden Gottes. Frankfurt/Main 1999.
Keller, Carl A.: Gnostik, Urform christlicher Mystik. In: R. Berlinger/W. Schrader: Gnosis und Philosophie.
Amsterdam 1994, s. 197-226.
Pauen, Michael: Dithyrambiker des Untergangs. Berlin 1994.
Rudolph, Kurt: Die Gnosis. Leipzig 1977.
Schenke, Hans-Martin: Der Gott „MENSCH“ in der Gnosis. Göttingen Vandenhoeck&RuRuprecht 1962.
Tröger, Karl Wolfgang: Die Gnosis. Heilslehre und Ketzerglaube. Freiburg Herder 2001.
32. Proces vzniku monotheistických náboženství sem
Vznik a podmínky vzniku monotheistických náboženství představují jeden z centrálních
předmětů bádání v religionistice. Zvláště v souvislosti s rozvojem dílčích disciplín jako
sociologie, etnologie a psychologie náboženství začala být tato problematika studována z
nových perspektiv.
V semináři bude představen a diskutován vývoj od fetišismu přes polytheismus a
henotheismus k monotheismu, zároveň bude problematizováno hierarchické vnímání těchto
konceptů. Ačkoli vývoj bude demonstrován i na animistických náboženstvích, diskuse se
zaměří v prvé řadě na srovnání vývoje monotheismu v židovství, křesťanství a islámu.
Pozornost bude zaměřena rovněž na diskusi o této problematice v rámci religionistiky, a to na
základě centrálního díla Wilhelma Schmidta Der Ursprung des Gottesidee (Münster 1912 1955), ve kterém se Schmidt snaží dokázat funkci monotheistické víry jako počátečního
východiska všech náboženství. V souvislosti s jeho tezemi bude diskutováno dílo R.
Pettazoniho, který dokazuje spojitosti mezi procesem formování monotheistických
náboženství a vznikem centralizovaných mocenských struktur.
Literatura:
Haag, E. (ed.): Gott, der einzige. Zur Entstehung des Monotheismus in Israel. Freiburg 1985.
Marquard, O.: „Lob des Polytheismus.“ In: Marquard, O.: Abschied vom Prinzipiellen. München 1981, s. 9-116.
Pettazoni, R.: Der allwissende Gott. Zur Geschichte der Gottesidee. Frankfurt-Hamburg 1960.
Stolz, F.: Einführung in den biblischen Monotheismus. Darmstadt.
Schmidt, W: Der Ursprung der Gottesidee. 12 Bände. Münster 1912 - 1955. (Vybrané kapitoly).
reader
4.6. Modul medievistika
*33. Úvod do studia medievistiky (pře+sem)
Přednáška se seminářem mají za cíl poskytnout studentům širší a obecný základ pro
interpretaci jevů ve středověké a raně novověké společnosti a pro práci s uměleckými
produkty této doby (literární texty, výtvarná díla etc.). Dále je obeznámí se základními
metodami a vědeckými přístupy, které používá současná historická věda a vymezí vztah
historie jako takové vůči příbuzným disciplínám. Náplní semináře bude práce s texty obecně
uznávaných historiků a historiků kultury (J. Bumke, J-D. Müller, J. Le Goff, F. Seibt, R.
Suckale etc.), jež se budou vázat přímo k tématům pojednávaným v přednášce. Na konci
semestru nahlédnou studenti do problematiky středověké dvorské společnosti, budou se
zabývat jejím vývojem, uspořádáním, fungováním a její úlohou při vzniku uměleckých děl.
Zároveň si za pomoci sekundární literatury osvojí přednosti a úskalí odlišných badatelských
přístupů.
Obsah/Struktura:
1. Co je to středověk? Vymezení pojmu středověk a raný novověk.
2. Vymezení pojmu medievistika. Dějiny a příbuzné disciplíny (Geschichte –
Kulturgeschichte – Literaturwissenschaft – Bildgeschichte)
3. Pojmy a periodizace středověku – světové dějiny
4. Pojmy a periodizace středověku – české dějiny
5. Nauka o pramenech I.
6. Nauka o pramenech II.
7. Teorie a metody moderní historiografie
8. Teorie a metody moderních dějin kultury
9. Dvorská společnost I.
10. Dvorská společnost II.
11. Dvorská společnost III.
Literatura:
Boockmann, Hartmut: Einführung in die Geschichte des Mittelalters, München 2001.
Brandt, Ahasver von: Werkzeug des Historikers, Stuttgart 1998.
Cornelissen, Christoph: Geschichtswissenschaften. Eine Einführung, Frankfurt am Main 2000.
Daniel, Ute: Kompendium Kulturgeschichte. Theorie, Praxis, Schlüsselwörter. Frankfurt am Main 2006.
Dirlmeier, Ulf; Fouquet, Gerhard; Fuhrmann, Bernd: Europa im Spätmittelalter 1215 – 1378. München 2003.
Goetz, Hans-Werner: Proseminar Geschichte. Mittelalter. Stuttgart 2007.
Hilkert Wedigge, Einführung in die germanistische Mediävistik. München 1987.
Jordan, Stefan: Einführung in das Geschichtsstudium. Stuttgart 2005.
Landwehr, Achim; Stockhorst, Stefanie: Einführung in die Europäische Kulturgeschichte, Padeborn – Wien –
München – Zürich 2004.
Le Goff, Jacques (ed.), Der Mensch des Mittelalters. Frankfurt am Main 1989.
Schubert, Ernst: Einführung in die deutsche Geschichte im Spätmittelalter. Darmstadt 1998.
Seibt, Ferdinand: Glanz und Elend des Mittelalters. Eine endliche Geschichte. Berlin 1987.
Beneš, Zdeněk: Historický text a historická kultura. Praha 1995.
*34. Úvod do dějin středověku (př+sem.)
V rámci kurzu se studenti seznámí s nejdůležitějšími událostmi a jevy, které formovaly tvář
středověké Evropy: lenní systém, křesťanství a jeho vývoj, město a jeho pozice ve středověké
společnosti, šlechta, univerzity, středověké umění (románský sloh, gotika), spor císařství a
papežství. Na základě společného rozboru textů od německy píšících budou pojednány
vybrané tematické celky.
Literatura:
Angenendt, Arnold: Das Frühmittelalter. Die abendländische Christenheit von 400 bis 900. Stuttgart et al. 2001.
Brown, Peter: Die Entstehung des christlichen Europa, München 1996.
Goetz, Hans Werner: Proseminar Geschichte: Mittelalter. Stuttgart 2000.
Le Goff, Jacques, Die Geburt des Fegefeuers. Stuttgart 1984.
Moraw, Peter: Von offener Verfassung zu gestalteter Verdichtung. Das Reich im späten Mittelalter 1250 bis
1490. Berlin 1985.
Postel, Verena: Die Ursprünge Europas. Migration und Integration im frühen Mittelalter. Stuttgart 2004.
Schwarz, Jörg: Das europäische Mittelalter. 2 Bd., Stuttgart 2006.
Macek, Josef: Jagellonský věk v českých zemích. 4. sv., Praha 2000-2001.
Šmahel, František: Husitské Čechy. Struktury, procesy, ideje. Praha 2001.
Válka, Josef: Dějiny Moravy I. (Středověká Morava). Brno 1991.
35. Dějiny německy psané literatury v evropském kontextu př+sem
Kurz seznámí studenty s vývojem německy psané literatury od jejích počátků (Abrogans) až
po konec středověku, přičemž bude zvlášť dbát o zasazení jednotlivých děl do kontextu
ostatních evropských literatur. Budou pojednávány tradice zpracování jednotlivých látek,
přenášení forem mezi regiony a recepce německy psané literatury v jiných jazycích (mj.
v češtině). Důkladněji se bude kurz věnovat dvorské literatuře okolo 1200 – minnesangu,
artušovským románům a hrdinské epice, na jejichž příkladu osvětlí tradování středověké
literatury a její dochování do dnešních dob, způsoby přednesu a její funkci v rámci středověké
dvorské společnosti.
Literatura:
Brunner, Horst: Geschichte der deutschen Literatur des Mittelalters im Überblick. Stuttgart 1996.
Brunner, Horst (ed.): Mittelhochdeutsche Romane und Epen. Stuttgart 2004.
Bumke, Joachim: Höfische Kultur. München 2005.
Bumke, Joachim: Geschichte der deutschen Literatur im hohen Mittelalter. München 1990.
Ebenbauer, Alfred: Ältere deutsche Literatur. Eine Einführung. Stuttgart 2000.
Frenzel, Herbert A; Frenzel, Elizabeth: Daten deutscher Dichtung. Band 1. München 1962.
Heinzle, Joachim (ed.): Modernes Mittelalter. Neue Bilder einer populären Epoche. Leipzig 1994.
Hübner, Gert: Ältere deutsche Literatur. Stuttgart 2006.
Mertens, Volker: Der deutsche Artusroman. Stuttgart 1998.
Kartschoke, Dieter: Geschichte der deutschen Literatur im frühen Mittelalter. München 1990.
Klein, Dorothea: Lehrbuch Germanistik. Stuttgart 2006.
Weddige, Hilkert: Einführung in die germanistische Mediävistik. München 1997.
36. Realita všedního dne v literárních textech středověku sem
V Písni o Nibelunzích a Iweinovi krvácí rány zavražděného ve chvíli, kdy se v jeho blízkosti
nachází ten, který jej usmrtil. Tak Kriemhild nepochybuje, že Hagen zabil Siegfrieda a
Laudine nechá svého zavražděného chotě nosit na márách po celém hradě, jen aby nalezla
vraha. Ani jeden z textů nelze pochopit, aniž bychom nevěděli, že je v obou scénách citována
jedna z běžných praktik středověkého soudnictví, jak usvědčit vraha. Bez znalosti reálií
středověku tedy nelze analyzovat středověké písemné památky. Předmětem semináře proto
bude objasňovat (dnešnímu publiku již naprosto odcizené) reálie všedního dne, které se běžně
vyskytují ve středověké literatuře: jazykové pojmy, zásady odívání, zvyky, právní praxi,
prvky středověké zbožnosti etc. Studenti a studenky se pomocí úryvků seznámí jednak
s nejvýznamnějšími literárními díly německy píšícího středověku (Píseň o Nibelunzích,
Iwein, Erec, Parzival, Helmbrecht), především se však naučí vyhledávat informace nutné pro
správnou interpretaci těchto děl a obeznámí se s nejdůležitějšími prvky života středověké
společnosti.
Literatura:
Bumke, Joachim: Wolfram von Eschenbach. Weimar 2004.
Deutsche Lyrik des frühen und hohen Mittelalters. Ed. Ingrid Kasten. Frankfurt am Main 2005.
Handwörterbuch zur deutschen Rechtsgeschichte. Berlin 1971-98.
Hartmann von Aue: Gregorius, Der arme Heinrich, Iwein. Ed. Volker Mertens. Frankfurt am Main 2008.
Lexikon des Mittelalters. München 2003.
Müller, Jan-Dirk: Das Nibelungenlied. Berlin – Bielefeld – München 2001.
37. Německy psaná literatura v českých zemích př/sem
Německy psané texty vzniklé v zemích Koruny české jsou dostupné pouze ve střední horní
němčině, bez překladu do novodobé němčiny (jedinou výjimkou je Der Ackermann aus
Böhmen/ Tkadleček). Kurz má proto za úkol seznámit studenty s produkcí německých textů a
s vývojem literatury na našem území. Přitom budou konfrontována latinská, česká a německá
díla a odbourávána hlavních klišé, kterými je doposud protkán pohled (pročesky pojatých)
dějin české literatury. Společným předkládáním a interpretací děl si studenti zvyknou číst
středověké památky v originále a zároveň se zapracují do dialektálních odlišností, kterými se
tyto texty z českých zemí odlišují od klasiků jako Hartmann von Aue nebo Wolfram von
Eschenbach.
Literatura:
Behr, Hans-Joachim: Literatur als Machtlegitimation. Studien zur Funktion der deutschsprachigen Dichtung am
böhmischen Königshof im 13. Jahrhundert. München 1989.
Behr, Hans-Joachim; Lisový, Igor; Williams-Krapp, Werner: Deutsch-böhmische Literaturbeziehungen.
Germano-Bohemica. Festschrift für Václav Bok zum 65. Geburtstag. Hamburg 2004.
Bok Václav; Behr, Hans-Joachim (ed.): Deutsche Literatur des Mittelalters in und über Böhmen II. Tagung in
České Budějovice/Budweis 2002. Hamburg 2004.
Fliegler, Dominique; Bok, Václav (ed.): Deutsche Literatur des Mittelalters in und über Böhmen I. Vorträge der
Internationalen Tagung, České Budějovice, 8. bis 11. September 1999, veranst. vom Institut für Germanistik der
Pädagogischen Fakultät der Südböhmischen Universität České Budějovice. Wien 2001.
Haustein, Jens; Steinmetz, Ralf-Henning (ed.): Studien zu Frauenlob und Heinrich von Mügeln. Festschrift für
Karl Stackmann zum 80. Geburtstag. Freiburg 2002.
Wolfram-Studien XIII, 1994. (Literatur im Umkreis des Prager Hofs der Luxemburger.)
Bok, Václav; Pokorný, Jindřich (ed.): Moravo, Čechy, radujte se! Němečtí a rakouští básníci v českých zemích
za posledních Přemyslovců. Praha 1998.
Reader: výcuc z Krywalského?
4.7. Modul dějiny umění

Inovace obsahu bakalářského studia německé filologie

Transkript

Podobné dokumenty

brožura - ESF - Katedra germanistiky

Seznam a anotace nových a inovovaných kurzů

číst dále - bpv BRAUN PARTNERS