New europe festival prague

způsobem než ostatní. Musela jsem také upřímně rozmlouvat se svým
tělem, musela jsem pochopit, kde má své hranice, a nalézt a vypěstovat
si svět mezi těmito hranicemi.
Vedle tance a dramatu jsem studovala maďarskou a německou literaturu - mám tedy víru ve verbální i neverbální komunikaci a předávání
poselství. Při své práci s mládeží se coby mladá ředitelka snažím zaměřit
na integraci těchto dvou základních způsobů dotýkání se a dosažení
sebe navzájem.
Podle mne mají slova a pohyby metonymické a ne metaforické spojení s naším vnějším a vnitřním světem, který je spíše intuitivní, než
kognitivně čitelný a pochopitelný. Mám jako tanečnice a učitelka literatury i jako choreografka povinnost tyto styčné plochy nacházet, ukazovat a kráčet po nich.
Má práce učitelky kreativní pohybové výchovy je v Maďarsku celkem
unikátní, neboť zde existuje jen několik středních dramatických škol
s tímto vyučovacím předmětem. Jako tanečnice a choreografka pracuji
obvykle sama nebo jen s malým týmem. Mám tedy dva závažné důvody
k iniciaci diskusí, experimentů a výzkumů, ke sdílení zkušeností
a jsem vděčná, když se mohu do procesu dialogu zapojit.
Markéta Maia Kuttnerová/ CZ (25)
Markéta graduated from the Duncan Centre Conservatory in Prague
(2011) and studied for one semester at the Fontys Hogenschool
voor de Kunsten in The Netherlands. After her studies, she became
one of the founders of the dance group E.K.S. o.s. At the same time,
she also focused on her own creative work and presented her choreographies at festivals in the Czech Republic, Germany, and Russia. In 2012, she created a choreography LV-426 (premiered in the
Ponec Theatre) and danced in the choreography Fox Hunting, choreographed by Ondřej Krejčí (premiered in the Duncan Centre Theatre).
In 2013, she created a site-specific project Breath Control (premiered
in Era Svět, Prague), she danced in the choreography Rhem Phase II, choreographed by Romana Ramer (premiered in Basel, Switzerland), and,
furthermore, she created the choreography TENZE (premiered in the
Ponec Theatre in October). She also created the choreography
Cell (premiered in Basel, Switzerland).
Markéta Kuttnerová/CZ (25)
Markéta absolvovala taneční Konzervatoř Duncan Centre v Praze (2011) a studovala po dobu
jednoho semestru Fontys Hogeschool voor de
Kunsten v Holandsku. Po studiu se Markéta stala
jednou ze zakládajících členů taneční skupiny E.K.S.
o.s. Ve stejném období se zaměřila i na svou autorskou tvorbu a prezentovala své choreografie na
festivalech (CZ, DE, RU). V roce 2012 vytvořila choreografii LV-426 (premiéra v divadle Ponec) a byla
interpretkou v choreografii Hon na Lišku (choreograf
Ondřej Krejčí, premiéra v divadle Duncan Centre).
V roce 2013 vytvořila site-specific projekt Breath
Control (premiéra v Era Svět, Praha), byla interpretkou v choreografii Rhem Phase II (choreograf Roman
Ramer, premiéra v Basileji, Švýcarsko) a vytvořila
choreografii TENZE (premiéra v divadle Ponec). Ještě stačila vytvořit
choreografii Cell (premiéra v Basileji, Švýcarsko).
Jan Minařík
is a solo dancer and assistant to choreographer Pina Bausch.
Born in 1945 in Prague, he started dancing in the Army Arts Ensemble,
which he soon left for the National Theatre in Prague. Later he worked
at the Janáček Theatre in Brno, which he left for Innsbruck and later on
he moved to Wuppertal to join Pina Bausch’s Tanztheater. This is where
he danced as a soloist and worked as co-director of the company up till
2000. Throughout his career he managed to superbly master a wide
range of dance techniques, be it folk dance or classical and contemporary dance.
Jan Minařík
sólový tanečník a asistent choreografky Piny Bausch
Narodil se v roce 1945 v Praze, k tanci se dostal přes Armádní
umělecký soubor, odkud záhy přešel do Národního divadla v Praze,
pak do Janáčkova divadla v Brně. Odtud odešel do Insbrucku a dále do
Tanztheater Piny Bausch ve Wuppertalu, kde působil jako sólista a spoluvedoucí souboru až do roku 2000. Během svého uměleckého vývoje
prošel mnoha tanečními technikami, od lidových, klasické až k technikám
mo-derního a současného tance a ve všech vždy výrazně vynikl.
Pina Bausch
The story of Pina Bausch is a story of her gifted generation.
A unique opportunity presented itself in 1973 when Pina Bausch got
to take over the ballet company in Wuppertal, Germany, a mid-size
industrial city. She then radically transformed the company into a modern dance theater. It is worth noting that in its early days, as well as
later, the Czech dancer Jan Minarik, who left the then Czechoslovakia
after the tragic events of August 1968, was one of her closest and most
loyal friends and colleagues. Pina Bausch’s style reached its most characteristic form between the 1970s and 1980s when she created her
most cited works – The Rite of Spring (Frühlingsopfer, 1975), Bluebeard
(Blaubart, 1977), Café Müller, Kontakthof (1978), Bandoneon (1980), Walte,
Carnations (Nelken, 1982).
Jarmila Jeřábková
was born on 8th March 1912 in Prague in an prominent family of musicians. Jarmila Jeřábková continued the family tradition with dignity.
She studied at Elisabeth Duncan’s School in Klessheim and Paris (1932)
and then she founded a school of her own in Prague.
Later she also taught dance at Charles University in Prague and Palacký
University in Olomouc.
At the age of 25 she was awarded the first prize at the Dance Congress
in Paris. After that she established her own dance group in Prague with
which she followed the ground-breaking principles of Isadora Duncan
enriching them with a Czech dimension – the famous choreographies
of Dvořák’s Slavonic Dances and his Moravian Duets, Ballads by V. Novák,
Duets by J. Suk, The Polka is Coming by J. Zich etc.
After the year 1948 modern dance was not allowed to occupy its rightful
position in the Czechoslovak cultural life. The political regime of that
time considered it individualistic and thus dangerous. Jarmila Jeřábková
therefore turned her attention to teaching dance, creating a unique and
internationally acclaimed system of education through dance. She is the
author of a number of choreographies for children in theatre, film, and
television, such as Nursery Rhymes by L. Janáček, and Painted Songs by
O. Mácha. She wrote several books on children’s dance, e.g. Dance
Training, Children’s Dance Motifs, From Spring to Winter – Twenty
Children’s Dance Games.
Jarmila Jeřábková, the outstanding Czech dancer and choreographer,
founder of children dance education, died on 21st March 1989.
e
p
o
r
u
New E l Prague
a
v
i
t
s
e
f
4
1
0
2
/
5
0
/
6
1
—
2
1
of
s
r
e
n
ová
k
Win
b
á
ř
Je
a
l
i
m
r
Ja
13
0
2
d
r
Awa
Pina Bausch
Příběh Piny Bausch je příběhem celé její nadané generace.
Zásadní příležitosti se jí dostalo v roce 1973, kdy převzala ve Wuppertalu, průmyslovém regionálním německém městě, baletní soubor,
který pak radikálně proměnila na moderní taneční divadlo. Za zmínku
stojí, že v jejích začátcích, i dlouho poté, k jejím nejbližším a nejvěrnějším
spolupracovníkům a přátelům patřil český tanečník Jan Minařík, kterého
srpen 1968 vyhnal z Čech. Styl Piny Bausch se ustaloval na rozhraní
70. a 80. let minulého století, kdy vznikla její nejcitovanější díla – Svěcení
jara (Frühlingsopfer, 1975), Modrovous (Blaubart, 1977), Café Müller,
Kontakthof (1978), Bandoneon (1980), Walte, Karafiáty (Nelken,1982).
Nina Vangeli
A leading theatre and dance journalist of the contemporary Czech
art scene, theatre and opera stage director, choreographer, translator.
She focuses primarily on contemporary dance, alternative dance, theatre
and cross-over. Throughout her career she has also directed her attention to marginal theatrical or paratheatrical expression, the game phenomenon and theatre experiment; in other words to dance in its multiple
cultural overlaps. In her work she is also inspired by Jungian thinking and
by modern findings of theatre anthropology.
Nina Vangeli is a vice-president of ITI /International theatre institute,
Prague/.
Nina Vangeli
Přední divadelní a taneční publicistka současné české kulturní scény,
divadelní a operní režisérka, choreografka, překladatelka. Zaměřuje
se zejména na současný tanec, alternativní tanec a divadlo a tzv. crossover. Celoživotně se zaměřuje také na parateatrální, pomezní divadelní
projevy, fenomén hry a divadelní experiment, obecně na tanec ve všech
jeho mnohostranných kulturních přesazích. Při své práci čerpá mimo jiné
z jungovského myšlení a moderních poznatků divadelní antropologie.
Nina Vangeli je víceprezidentkou ITI /Mezinárodního divadelního ústavu,
Praha/.
Jarmila Jeřábková
se narodila 8. března roku 1912 v Praze, ve významné hudební rodině.
Na tuto rodinnou tradici Jarmila Jeřábková důstojně navázala.
Po absolvování školy Elisabeth Duncan v Klessheimu a v Paříži (1932)
založila vlastní školu v Praze. Později také vyučovala umělecký tanec na
Karlově univerzitě a na Palackého univerzitě v Olomouci.
Ve svých 25 letech získala 1. cenu na Kongresu uměleckého tance
v Paříži. Poté založila v Praze vlastní taneční skupinu, se kterou pracovala ve smyslu převratného principu Isadory Duncan, který obohatila o český rozměr – slavná choreografie Dvořákových Slovanských
tanců a jeho Moravské dvojzpěvy, Balady V. Nováka, Dvojzpěvy J. Suka,
Polka jede J. Zicha…
Po roce 1948 neměly novodobé taneční směry v československém
kulturním životě místo, které by odpovídalo jejich významu a tradici.
Stávající politickou mocí byly považovány za individualistické a proto
nebezpečné. Jarmila Jeřábková se proto plně věnovala pedagogické
činnosti v tanečním oboru, který propracovala v naprosto ojedinělý
a ve světě vysoce ceněný systém výchovy dětí prostřednictvím tance.
Vytvořila řadu dětských choreografií pro divadlo, film a televizi - Říkadla
L. Janáčka, Malované písničky na hudbu O. Máchy, napsala řadu publikací
tematicky zaměřených na dětský tanec – Taneční průprava, Dětské taneční
motivy, Od jara do zimy – 20 dětských tanečních her.
Jarmila Jeřábková, významná česká tanečnice a choreografka, zakladatelka dětské taneční výchovy u nás, zemřela 21. března 1989.
ica/
r
t
s
y
áb
bánsk t/
es
budap
/
praha
ut tn
Maia K
graphy
a
o
t
e
é
r
k
o
r
h
a
C
/M
Herold
E s z te r
he film
t
f
ion o
c h
Project
a Baus
in
P
–
N
AH N E
erová
Bánská Bystrica/Záhrada – Centrum nezávislej kultúry
12/5/2014/Monday/pondělí
19.00
public lecture by Nina Vangeli/ přednáška Niny Vangeli
19.40
choreography of the dancers from J. L. Bella Conservatory/
choreografie tanečníků z Konzervatoře J. L. Belly
20.00
Jan Minařík: film screening/projekce filmu
AHNEN – Pina Bausch
13/5/2014/Tuesday/úterý
19.00
performance/představení
ZELLE Premiere
Choreography and dance:
Markéta Maia Kuttnerová, Jesse Lisser
Costume: Colaboration
Music: Poetry, Patrik Deletrez, Aphex Twin, Iannis Xenakis
Support: Tanzburo Basel and Cathy Sharp Dance Ensemble
in Switzerland/Duration: 20 min
MÁTKA
Choreography and dance: Eszter Herold
Music: Ádám Márton Horváth/Duration: 12 min
V ZEMI/IN THE EARTH
Choreography and dance: Markéta Maia Kuttnerová
Costume: Markéta Maia Kuttnerová
Music: Lukáš Matoušek – Garden music, Kořeny času,
3. part of Stíny a Odlesky/Duration: 14 min
WHITE Premiere
Choreography and dance: Eszter Herold
Music: Ádám Márton Horváth
Video: Palman Zsuzsi/Duration: 18 min
Budapest/National Dance Theatre – stage Refektorium
14/5/2014/Wednesday/středa
19.00
performance/představení
ZELLE Premiere
Choreography and dance:
Markéta Maia Kuttnerová, Jesse Lisser
MÁTKA
Choreography and dance: Eszter Herold
V ZEMI/IN THE EARTH
Choreography and dance: Markéta Maia Kuttnerová
WHITE Premiere
Choreography and dance: Eszter Herold
20.20
Jan Minařík projekce filmu/ film screening
AHNEN – Pina Bausch
Praha/NoD – experimentální prostor
16/5/2014/Friday/pátek
18.00
Jan Minařík projekce filmu/ film screening
AHNEN – Pina Bausch
20.00 performance/představení
ZELLE Premiere
Choreography and dance:
Markéta Maia Kuttnerová, Jesse Lisser
MÁTKA
Choreography and dance: Eszter Herold
V ZEMI/IN THE EARTH
Choreography and dance: Markéta Maia Kuttnerová
WHITE Premiere
Choreography and dance: Eszter Herold
New Europe festival Prague
Winners of Jarmila Jerabkova Award 2013
5 times 5 meters or in the chaos of our daily life!?
After a two year break, the Duncan Centre Theatre held the final of the
13th annual choreographic competition “Jarmila Jeřábková Award“ that
is focused on young choreographers from Central and Eastern European
countries who are just starting their careers. The “New Europe Festival”
features two competition evenings as well as a gala performance of winners. New Europe is Europe of the countries which – over 20 years ago
– rid themselves of the political regimes that were not compatible with
any kind of freedom, artistic feedom included. As a result, contemporary
dance could not develop at all.
„Cela je vymyšlené místo, z něhož vymizely lidské emoce i normální chování.
Pocity, senzitivita a sociální potřeby neexistují. Cela je místem pro lidi obviněné
ze zločinů, jež spáchali. Cela je místem, kde je zapotřebí logického myšlení,
opatrnosti a předvídavosti.“
Jarmila Jeřábková was an outstanding dance artist, a student of the
Isadora Duncan school, developing modern dance in Bohemia at the time
before the Second World War. Under the communist regime she stood
outside the official streams and suffered many injustices of the regime.
This competition bears her name with the aim to pay off the debt to this
excellent dancer.
In 2013, the Hungarian choreographer and solo dancer Eszter Herold won the “Jarmila Jeřábková Award”, the second prize was not
awarded and the third prize went to Markéta Kuttnerová from the
Czech Republic.
Cena Jarmily Jeřábkové 2013 – večer vítězů
V Divadle Duncan Centre proběhlo po dvouleté přestávce finále
13. ročníku choreografické soutěže o Cenu Jarmily Jeřábkové
určené pro mladé choreografy v začátcích své kariéry ze zemí
střední a východní Evropy.
Oba soutěžní večery i galakoncert vítězů jsou uváděny veřejně
jako Festival Nové Evropy, totiž té Evropy, která se před dvaceti lety vymanila z pout režimu, který nepřál svobodě obecně, svobodě umělecké,
a zcela zarazil vývoj soudobého tanečního umění.
Jarmila Jeřábková byla význačná taneční umělkyně, která v době před
druhou světovou válkou rozvíjela v Čechách moderní tanec ve šlépějích
Isadory Duncan – byla žačkou její školy. Za komunistického režimu
snášela všechny ústrky umělců, kteří stáli mimo oficiální proudy a proti
nim. Dodnes máme vůči ní dluh. Právě proto nese tato soutěž její jméno.
Cenu Jarmily Jeřábkové 2013 získala maďarská choreografka a sólová
tanečnice Eszter Herold, druhá cena nebyla udělena a třetí cenu získala
Markéta Maia Kuttnerová z České republiky.
Zelle/Premiere
Dance: Markéta Kuttnerová, Jesse Lisser
Costume: Colaboration
Music: Poetry, Patrik Deletrez, Aphex Twin, Iannis Xenakis
Support: Tanzburo Basel and Cathy Sharp Dance Ensemble
in Switzerland/Duration: 20 min.
“The Cell is a made up place where human emotions and common behaviour are gone. They have disappeared. The feelings, the sensitivity, and social
needs do not exist. The Cell is a place for people who are convicted of a crime,
which they have committed. The Cell is a place where logical thinking, watchfulness, and ability to foresee have the right place.”
In the project called Cell, I am questioning freedom in the countries that
consider themselves to be civilized.
I can see strong links between the jailed and the hard working (office)
people, who are jailed in their minds and in the every day machinery; the
paradox of freedom – what is freedom? Can it be a state of the mind and
a state of the body, even if we are locked up in a room
V projektu Cela se zabývám otázkou svobody v takzvaně civilizovaných
zemích.
Vnímám silné paralely mezi vězni a mezi tvrdě pracujícími lidmi
(úředníky), kteří jsou uvězněni ve svých myslích a v každodenní mašinérii;
paradox svobody – co je svoboda? Může se jednat o stav mysli a těla
i v případě, že jsme zavřeni v místnosti 5 krát 5 metrů či
v chaosu všednodennosti!?
V Zemi/In the Earth
Choreographer: Markéta Kuttnerová
Dancer: Markéta Kuttnerová
Costume: Markéta Kuttnerová
Music: Lukáš Matoušek – Garden music, Kořeny času,
3. part of Stíny a Odlesky
Duration: 14 min.
I ask myself: “Am I on the Earth? Am I in the Earth? Am I under the Earth?
Am I the Earth?”
out the accent (MATKA) it is a Czech word and can be translated
as “mother“.
The topic which interests me is the physiological and mental state of
a woman, whose body is ready for conception – time passes by and she
lacks the baby her body longs for. This sets of a process of biological and
mental erosion which she tries to stop. The solo performance MÁTKA
is an attempt to understand, to observe, and to find peace in this period
wasted expectations.
Název tohoto multižánrového uměleckého díla má dvojí význam. Slovo
MÁTKA s čárkou nad druhým písmenem znamená v maďarštině milovanou zasnoubenou ženu po boku muže. Bez čárky (MATKA) se jedná
o české slovo, o matku.
Téma, které mě zajímá, je tělesný a duševní stav ženy, jejíž tělo je
připraveno počít – čas běží a dítě, po kterém její tělo touží, jí chybí.
Začíná jistá biologická a psychická eroze, kterou se snaží uvěznit. Sólo
MÁTKA je pokus o porozumění, pozorování a nalezení míru a klidu v tomto období promarněného očekávání.
Eszter Herold/HU (32)
1/8/1981, Györ, Hungarian teacher of literature and creative
movement – dancer and choreographer.
Resident dancer of L1 Association, Hungary.
In the Earth maps the emotional process of a human being who tries to
find out who s/he is and where his/her home is. The topic of the piece is
based on a personal experience of spending time in the forest.
Kladu si otázku, zda jsem na Zemi, zda jsem v zemi, zda jsem pod zemí,
zda jsem Zemí?
Choreografie mapuje emocionální proces člověka, který se snaží
zjistit, čím je, kde je jeho místo na Zemi, kde je doma. V Zemi vychází
z osobního prožitého zážitku, při celodenním, tělesně–intenzivním dni
prožitém v lese.
White/Fehér /Premiere
Choreography: Eszter Herold
Dancer: Eszter Herold
Music: Adám Márton Horváth
Video: Palman Zsuzsi
Duration: 18 min.
This solo performance is – alongside with MATKA and hoME – a part of
Eszter Herold’s CONVEX PROJECT, as it expands on the same theme.
This new performance is a story of a woman who is growing old without
a child, i. e. without having regenerated herself.
Toto sólové představení je součástí projektu CONVEX Eszter
Herold a tematicky navazuje na předchozí představení MATKA
a hoME. Představení pojednává o ženě, která stárne bezdětná, tj. bez
své regenerace.
MÁTKA
Choreography: Eszter Herold
Dancer: Eszter Herold
Music: Ádám Márton Horváth
Duration: 12 min.
The title of this multiple-genre art work has a double meaning.
The word MÁTKA with an accent on the second letter means the beloved and betrothed woman on the side of a man in Hungarian. With-
I did not start to dance till I was 4. In order to master expressive and precise movements I had to work harder and in a different way than others.
I also had to have honest discussions with my body – I had to understand
its limits and to find and create a universe within these boundaries. Besides dance and drama, I studied Hungarian and German literature, so
I have faith both in verbal and nonverbal communication and in getting
a message across. As a young school headmistress working with young
people, I try to integrate the different ways of touching and reaching
inside oneself as well as the other. In my opinion, words and movements connect metonymically, not metaphorically, with our outer and
inner world, which is intuitive rather than cognitively understandable. As
a dancer, a literature teacher, as well as a choreographer, it is my duty to
try to find, show, and walk these connecting areas.
Being a teacher of creative movement is a rather unique thing in Hungary,
as there is only a handful of secondary drama schools that feature this
subject. As a dancer and choreographer I usually work on my own or
with a small team. It is therefore of great interest to me to start debates,
experiments, and to share my experience. I am grateful for being part
of a dialogue.
Eszter Herold/HU (32)
1/8/1981, Györ, Maďarsko. Učitelka literatury a kreativního
pohybu, tanečnice a choreografka.
Kmenová tanečnice L1 Association, Maďarsko.
Tančit jsem začala až ve čtyřech letech. Na zvládnutí expresivních
a precizních pohybů jsem musela velmi tvrdě pracovat, a to odlišným