Věnováno vzpomínce bezejmenným

JIHOČESKÁ LAMBDA
1990 - 2005
1
Věnováno vzpomínce bezejmenným
gay mužům a lesbickým ženám
jejichž životní osud byl mnohem tíživější
než-li ten náš.
Jmenuji se Jiří Louženský a řízením osudu mi bylo s velkým potěšením dopřáno,
že jsem mohl být při tom, když v letech 1988 – 1990 vznikaly v Československé
republice gay a lesbické kluby a organizace. Bez ohledu na zákonitost času to byl jeden
velký Gay Pride Day, den naší hrdosti, kdy jsme s nadějí a velkou touhou po svobodě
zvedli hlavy a přešli jsme od slov k činům. Děkuji osudu, že jsem tehdy nestál stranou a
mohl jsem být v centru dění, a to nejprve v Praze a následně i na jihu Čech.
Pokusím se na těchto stránkách zachytit historii Jihočeské Lambdy, která si
v těchto dnech připomíná patnácté výročí svého vzniku. Podkladem k následujícímu
textu byly zápisy v klubové kronice, dobové tiskoviny, bohatá korespondence, osobní
zápisky a vzpomínky.
Velice děkuji všem přátelům za velmi důležitou pomoc při vzniku brožurky, a to
hlavně za korektury, připomínky, příspěvky, překlad, grafickou úpravu a vlastní
realizaci výroby. Zvláště děkuji výbornému kamarádovi a výtvarníkovi, Martinu
Foretníkovi z Brna, za grafický návrh obálky.
Tuto tiskovinu vydala správní rada klubu Jihočeská Lambda v Českých Budějovicích
v roce 2005 u příležitosti 15. výročí trvání klubu.
Pouze pro vnitřní potřebu a propagační účely klubu. Neprodejné. Náklad 150 výtisků.
kontakty: [email protected], 736 173 325, 385 522 186;
Jihočeská Lambda, Labská 3, 370 11 České Budějovice;
http://www.zin.cz/lambda/, http://klucicb.info/
Než se zrodila Lambda.
2
,,...ne kvůli vzájemné nenávisti,
ale pro vzájemnou lásku jsme tu...“
( Sofokles – Antigona )
Pokusit se napsat vypovídající historii našeho klubu nelze v žádném případě bez
stručného ohlédnutí do časů dávno i nedávno minulých, neboť lidé odlišné menšinové
orientace, zde byli po celou dobu lidské existence. Jejich život byl velmi tíživější a
bolestivější, neboť svojí sexuální odlišnost museli velmi pečlivě skrývat před svým
okolím. Někdy se ale jejich přirozenost dostala přece jen na povrch dění, a pak již
většinou záleželo na jejich společenském postavení. Člověk z nižších sociálních vrstev
většinou skončil ve vězení, v horším případě na popravišti, bohatá persóna se mohla
vykoupit penězi, případně byla nedotknutelná svým společenským postavením. Nechci
se však pouštět hluboce do historie, k tomu ostatně slouží vhodná literatura, jako např.
před několika málo lety vydaná Gay historie.
Moje osobní životní pouť není sice tak dlouhá ( jsem narozen v roce 1958 ), ale
přesto se již považuji za určitého pamětníka, který si doplnil nabyté životní poznatky
fakty z literatury a vyprávěním skutečných pamětníků, jejichž životní osudy i někdy
často sahaly do let první republiky. Tehdy se zejména v intelektuálním prostředí,
zásluhou literátů jako např.byl Jiří Karásek ze Lvovic, začaly formovat určité snahy o
založení ryze společenského a v liteře tehdy platných zákonů možného spolku, jehož
členové by mohli za zavřenými dveřmi diskutovat i o věci tak pokrytecky ukrývané jako
byla právě homosexualita. Navzdory nepřízni doby spolek krátce fungoval a dokonce
vydával svojí vlastní tiskovinu. Jeho činnost však ukončily události okupace a druhé
světové války. Ale ani po jejím skončení se postavení homosexuálů v Československu
nezlepšilo. Menšinová sexuální orientace byla i odborníky považována za nemoc a
zákonodárci za trestný čin. Poúnoroví ideologové dokonce viděli v homosexualitě čistě
buržoazní odchylku, kterou v žádném případě nemohl mít člověk lepších zítřků.
Naštěstí šedesátá léta přinesla uvolnění i v této otázce, a to nejenom i nás.
V ČSSR homosexualita jako taková přestala být trestním činem a dokonce i
někteří přední sexuologové přestávali homosexuály léčit a snažili se jim pomáhat po
stránce terapeutické.
Ve druhé polovině osmdesátých let založil a vedl MUDr. Ivo Procházka ze
Sexuologického ústavu v Praze, takto zaměřenou skupinu převážně homosexuální
mužů, kteří hledali pomoc v problému sebepřijetí své vrozené sexuální orientace.
Činnost této skupiny, později klubu, však nebyla vedena jen po stránce sexuologicky
zaměřené. Vedle této tematiky byla část klubových setkání věnována i kulturním a
společenským tématům, besedám s hosty a diskusím. Ve volných dnech klub pořádal i
jedno či vícedenní turistické výlety. Základním smyslem těchto akcí bylo poskytnutí
zázemí těm lidem, kteří potřebovali nejenom odbornou pomoc, ale i časem v klubu
hledali a také nacházeli nové přátele a případně i partnery.
V této době byla možnost seznámení prakticky velmi omezená. V Praze sice byly
v provozu dva trpěné podniky ( Petr Vok na Smíchově a T klub na Jungmannově
náměstí ) a neoficiálně se scházela gay společnost v kavárně hotelu Evropa, případně
v četných a velmi oblíbených lázních. Stejně i jako dnes, se vyhledávaly anonymní
3
styky i po různých, často nevábných zákoutích. Ale to je jiná historie, většinou se
týkající Prahy a jiných velkých měst.
Na venkově byla situace daleko složitější. Možnost inzertní seznamky prakticky
neexistovala, jen asi v roce 1983 zavedl čas. Ahoj na sobotu a noviny Svobodné slovo
seznamovací rubriku on hledá jeho nebo ona hledá ji. Po několika měsících však tato
rubrika skončila. Zřejmě na příkaz nějakého moralisty z UV KSČ a jim podřízeného
Českého úřadu pro tisk a informace (známého pod zkratkou ČUTI ).
V závěru roku 1988 a několik následujících měsíců roku 1989 jsem ještě
s několika pražskými kamarády chodil po pražských redakcích předních deníků a
týdeníků, kde jsme se marně snažili uveřejnit seznamovací inzerát s textem ,,hledám
přítele.“ Vždy nám byl inzerát vrácen a na náš dotaz proč a z jakého důvodu se tak
stalo, se nám nikdy nedostalo objasňující odpovědi. I písemný dotaz na ČUTI zůstal bez
odpovědi. Jen v jedné redakci nám paní důvěrně pošeptala, že tak koná na příkaz
z vyšších míst.
V této době se o naši problematiku začaly zajímat i některé tehdy oblíbené
tiskoviny, jako např. populární Mladý svět ( s poradnou Sally – čili dr. Jiřiny Hanušové
), Mladá fronta (redaktorka Marcela Pecháčková ), Tvorba, Vlasta, Zdraví, Ty a já, Čs.
voják a postupem doby i další. Na základě článků v tisku se začali přihlašovat do klubu
i lidé z venkova. Tím byl prakticky položen základ k založení gay a lesbických
organizacích po listopadu roku 1989.
4
Počátky klubu Lambda.
,,Ať mír dál zůstává s touto krajinou
zloba, závist, zášť, strach a svár ty ať
pominou...“
V polovině roku 1989 jsme si sami začali vydávat pro vnitřní potřeby členů
klubu velmi skromný, ale na tehdejší dobu jedinečný, informační bulletin Lambda.
Aktivní redaktor Stanislav Bobřík psal, shromažďoval a graficky upravoval příspěvky.
V celé Praze tehdy byly jen dva veřejnosti přístupné kopírovací stroje na nichž se
Lambda množila po desítkách kusech. Postupem doby jsme Lambdu rozesílali i jiným
zájemcům mimo Prahu. Byl doslova velký ,,hlad“ po jakýkoliv informacích tohoto
druhu a naše malá redakční skupina ze všech sil pilně psala, tiskla, kopírovala a
rozesílala. Jestlipak si pánové Bobřík, Procházka, Rada, Stirský a jiní ještě na to
vzpomenou ? I na to jak jsme snili o tom vydávat vlastní pořádné noviny a jiné
atraktivní barevné tiskoviny, tak jak jsme je znali doslova pašované ze zemí za železnou
oponou. K tomu se ovšem musela změnit politická situace. A ta doba se nezadržitelně
blížila.
V průběhu roku 1989 se z části členů klubu vytvořila aktivní skupina, která
pomáhala v programové náplni činnosti klubu, vydávala informační bulletin Lambda a
snažila se o maximální propagaci klubové činnosti, a to i mimo hlavní město. Vedle
socio- terapeutického klubu existovalo v Praze několik menších skupin, které se
scházely buď v soukromých bytech nebo ve veřejných podnicích, jako byla vinárna U
Petra Voka na Smíchově, denní bar Rostov na Václavském náměstí nebo vinárna U
Rozvařilů naproti Bílé labuti. Mimo Prahu byla další velká aktivní skupina v Brně,
scházející se celkem pravidelně v pololegálních prostorách u místního aktivisty
Richarda. Ten ostatně provozuje svůj podnik do dnes.
V druhé polovině roku 1989 jsme vážně začali přemýšlet o možnosti přetvoření
klubu na společenskou a politicky nezávislou organizaci, stojící mimo komunisty
ovládanou Národní frontu. Před listopadem byl však tento návrh dosti problematický a
byl prakticky realizován až po listopadové revoluci. Pod vedením prof. Jana Lányho,
který měl kontakty na podobné aktivity v zahraničí, byl vytvořen ze zástupců aktivních
pražských skupin přípravný výbor, jehož posláním bylo vytvoření pevné struktury nově
vznikající gay a lesbické organizace. Po několika týdnech práce a po registraci na
ministerstvu vnitra vznikla Lambda Praha. V krátké časovém horizontu se aktivizovali
další podobné organizace : Lambda Ostrava, Lambda Brno a Lambda Most. Vedle
Lambdy skoro souběžně vznikly i jiné skupiny gay a lesbických aktivistů, z nichž
nejznámější bylo HRHO ( Hnutí za rovnoprávnost homosexuálních občanů ), jehož
vůdčí a výraznou osobností byl student Šimon Formánek.
Na Slovensku se nejsilnější a nejaktivnější skupina jmenovala Hnutí Ganymedes
a pod vedením Mariána Vojtka dosáhla velkého úspěchu v gay a lesbickém hnutí
v slovenských regionech. Mimo Bratislavu vznikla další velká organizace v Košicích.
Krátce po revoluci byl předložen návrh na založení celorepublikového tiskového
informačního media, které by se v maximální míře šířilo ke všem zájemců. Návrh
úspěšně zrealizovala redakce ve složení Petr Prokeš z Mostu, Stanislav Bobřík a Jiří
5
Kříž, oba z Prahy. První číslo novin Lambda spatřilo světlo světa v dubnu 1990 a do
prosince vyšlo devět čísel. Noviny Lambda byly ihned po vyjití rozesílány desítkám
zájemců po celé republice a ve velkém množství byly prodávány v pražských klubech a
v jízdenkové pokladně č.4 na Hlavním nádraží, kde jsem pracoval až do konce července
1990. Na noviny Lambda navázaly další noviny svazu Lambda už v jiné grafické
podobě. Ty vycházely až do poloviny roku 1992. Další dlouholetou a výraznou
tiskovinou našeho hnutí bylo SOHO revue, vycházející v devadesátých letech. Úrovní a
obsahovou náplní se stalo SOHO revue důstojným a hodnotným tiskovým
representantem gay a lesbického hnutí v naší republice.
I po letech velké díky celé redakci, redakční radě a všem autorům textových a
obrazových příspěvků. Myslím si, že hodně lidem ,,Soháčko“ moc chybí.
Cesta do krajiny blat, rybníků a Šumavy.
,,K Budějicům cesta,
ale že je ouzká...“
V roce 1988 jsem byl jediným Jihočechem, který se pravidelně účastnil akcí
klubu na Gorkého náměstí. Až v první polovině roku 1989 se na klub osobně
kontaktoval Jarda ,,Kastelán“ z Tábora a písemně se mnou navázal kontakt Zdeněk
Voráč, tehdy ještě student Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích, dnes hudební
redaktor a bubeník Babouků. Tehdy se zpráva o činnosti klubu a jeho aktivitách šířila
různými kanály ( redakce TD ) po vlastech českých ( i za hranicemi ) a na adresu klubu
chodily desítky dopisů, ve kterých adresáti hledali kontakt na jim blízké osoby nebo
chtěli posílat bulletin Lambda. Z většiny těch dopisů jednoznačně zaznívala touha po
lepším a příznivějším osobním i společenském životě.
Mimo Zdeňka a Jardy se však z českého jihu nikdo na pražský klub dlouho
nekontaktoval. Jihočeši, zřejmě z příznačné opatrnosti jim vlastní, vyčkávali, až jak se
celá věc patřičně vyvine. Přešly tak revoluční dny a týdny a nastal počátek roku 1990.
V Praze se ustanovil klub Lambda a podobné aktivity vznikly i v dalších velkých
městech. Více o nás začaly informovat sdělovací prostředky a tehdy první inzertní
tiskoviny zcela bez problémů otiskovaly seznamovací inzeráty osob stejného pohlaví.
Úspěšně pokračující demokratizace celé společnosti výrazně ovlivnila i mnoho gay a
lesbických jedinců, kteří se již nebáli otevřenějšího života na veřejnosti.
I český jih ( jak ta pověstná šípková Růženka ) se začal pomalu probouzet a první
dopisy z tohoto regionu začaly přicházet na pražskou klubovou adresu.
6
,,Vážení. Mám zájem o členství ve Svazu Lambda. Přes poměrně velkou
vzdálenost alespoň písemně, Proč píši ? Vy Pražané se máte, alespoň kde se sejít, máte
pár menších podniků ( ve kterých jsem vzácně byla ). Ale co my ? Nejenom že, ani
v krajských městech není žádný noční podnik, klub atd. Ale ani není možnost se
jakýmkoliv způsobem seznámit. Před mnoha lety bylo seznámení mezi ženami
v časopisu Vlasta. Potom ojediněle v Svobodném Slově ale podotýkám od 60 let.
nahoru. Jinak nic otisknout nemohli. Zákon to zakazoval.. V nynější době nevím, zda se
začíná něco podnikat, realizovat nějaká inzerce ?“
( Božena, Č.B., 18.2.90 )
V průběhu měsíce března 1990 jsem začal připravovat základ ke vzniku Lambdy
v jihočeském regionu. Průběžně jsem o tomto plánu informoval jednotlivce z jižních
Čech a 6. dubna jsem nechal v českobudějovických novinách Nový život toto krátké
oznámení :
Svaz Lambda Praha, sdružení homosexuálních mužů a žen, zakládá v jižních
Čechách svoji pobočku. Svaz vydává informační tisky a pořádá společenské, kulturní a
turistické akce. Bližší informace na adrese...
Obratem přišlo na moji vodňanskou adresu několik dopisů, ve kterých zájemci
žádali bližší informace o nově vznikající jihočeské aktivitě Lambdy a o přípravě
ustanovující konference celorepublikového svazu Lambda ohlášené také v tisku na
počátek května 1990.
,,Mám upřímnou radost z našeho prvního radost setkání u nás na jihu. Mám
zájem se stát členem klubu a proto v sobotu 14. přijedu...Zatím jsem žil v tajnosti, aby
nikdo nic nevěděl, žiji na vesnici...“ ( Pavel. J.Hradec, 5.4.90 )
,,Děkuji za pozvánku na ,,ustanovující konferenci“ organizace Lambda, kterou
jsem dnes obdržel. Rád bych však pozval i své přátele z krajského města ( či jim
alespoň nabídl pozvání ), proto Vás žádám o zaslání několika tiskopisů pozvánek
s potvrzením – číslo účtu znám, pokud je to ve Vašich silách“. ( Zdeněk, Č.B., 9.4.90 )
Všechny zájemce jsem pozval na první setkání na do Českých Budějovic, které
uskutečnilo na velikonoční sobotu 14. dubna 1990 v odpoledních hodinách
v pronajatém salonku v domě kultury Metropol. Tehdy se nás sešlo asi třicet zájemců ze
všech koutů jižních Čech. Za pražskou Lambdu zde byl MUDr. Ivo Procházka a Michal
Rada. Informovali jsme o činnosti pražské Lambdy a o plánech do budoucna, včetně
přípravy celorepublikového Svazu Lambda. Většina přítomných Jihočechů projevila
zájem stát se členy Jihočeské Lambdy.
O velikonočním pondělí pokračovalo první jihočeské setkání, a to v husitském
Táboře. Městem nás provedl Pepík Kváš s Jirkou Sklenářem. S nimi a dalšími Táboráky
jsme také poseděli a diskutovali v šenku na náměstí. V poledne jsme pokračovali
výletem do Sezimova Ústí a na Kozí Hrádek.
Dopisy došlé bezprostředně po velikonočním setkání jen potvrdily správnost
našeho rozhodnutí založit jihočeskou pobočku Lambdy.
7
,,...Pro to mne to byl zážitek, ještě nikdy se mi nestalo, že bych nemusel ze sebe
dělat něco jiného než jsem. Neustále žiji ve lži a přetvářce. Od klubu očekávám, že
aspoň tam to bude jiné....“ ( Milan, T. Sviny )
Týden po velikonočním setkání jsem poskytl rozhovor týdeníku Nový život, ve
kterém jsem opět vyzval k aktivizaci všech homosexuálně zaměřených lidí
v jihočeském regionu. Reakce na článek byla velmi dobrá a zájem o navázání bližšího
kontaktu bezprostředně projevilo několik zájemců. Někteří z nich hledali pomoc při
seznámení, jiní naopak se chtěli zapojit do klubové činnosti. Někteří pisatelé se na mně
také obraceli se žádostí o pomoc při řešení těžké životní situace, která vyplývala z jejich
snahy maximálně zamaskovat své homosexuální zaměření na veřejnosti, např.
kamufláží manželstvím. Snažil jsem se na každý dopis odpovědět a vedle základních
informací o činnosti pražské Lambdy a připravované jihočeské pobočky, jsem se také
maximálně snažil pomoci radou a povzbuzením. Některé závažnější dopisy, kde si
pisatelé stěžovali na různé svízelné životní komplikace, jsem předával k řešení
sexuologovi MUDr. Procházkovi. Po pravdě řečeno, někdy moje i jeho dobře míněné
rady vyšly bohužel na prázdno a bylo to příslovečné házení hrachu na zeď. Někteří
jedinci si sice stěžovali na svůj těžký životní osud ale zároveň odmítali opustit svoji
ulitu bezpečí a vymýšleli si různé důvody, proč tak nemohou a hlavně nechtějí učinit.
Žel, jejich osud byl více méně v jejich rukou a klub Lambda v této době, a ani v té
následující, nemohl ani při nejlepší vůli a svědomí udělat více než bylo v jeho
skutečných silách.
,,Vážený pane ! Z ,,Palcátu“ jsem se dozvěděl, že svaz Lambda zakládá svoji
pobočku v jižních Čechách. Chtěl bych do toho svazu vstoupit. Prosím Vás o sdělení
podmínek vstupu, případně dalších informací o činnosti svazu“. ( Josef, Bechyně, 19.4.
90 )
,,V novinách jsem dočetl, že máte v úmyslu založit v jižních Čechách
homosexuální klub. Jako homosexuál z Jindřichova Hradce bych měl zájem o
seznámení s přítelem i o různé kulturní akce Vašeho klubu....“
( Petr, J. Hradec, 21.4.90)
,,Vážený příteli, v 16. číslo Nového života jsem si přečetl váš článek a velice mně
zaujal. Nabízíte pomoc, a tak jsem se rozhodl vám napsat o mé situaci. To, že jsem
homosexuál jsem zjistil dost brzo, ale s přibývajícím věkem to bylo stále horší. Vybral
jsem si po dlouhém rozhodování ( zůstat sám nebo se oženit ) manželství.Navštívil jsem
sexuologickou poradnu a vše tam vysvětlil. Paní doktorka mne však ujišťovala, že jsem
normální a dala mi několik rad. Vlastní srdce mi říkalo něco jiného. A tak jsem sebral
všechny síly a oženil se ve 24 letech. S velkým psychickým vypětím se zatím vše daří a
nikdo neví o mém tajemství...“
( Petr, Č.B. 23.4.90 )
,,Píši Vám ze dvou důvodů. Nejprve bych Vás chtěl požádat o možnost účasti na
organizovaných akcích klubu Lambda, třeba i členstvím v klubu a to i se svým přítelem.
8
Předpokládáme, že rozšířením činnosti klubu i mimo Prahu dává vyhlídky na zájmovou
činnost i pro nás. Značná vzdálenost od Prahy naprosto znemožňuje pravidelný styk
s přáteli o rozvoj klubové činnosti. Toto by vznikem odbočky klubu v blízkosti Českých
Budějovic nebo přímo v krajském městě bylo plně vyřešeno“.
( Jirka a Petr, Č.B., 23.4.90 )
,,Jsem nesmírně rád za časopis a vůbec za normalizování naší problematiky.
Dostat se do vědomí lidí jako slušná a schopná, svébytná a rovnoprávná kategorie lidí je
nepředstavitelně náročný a nelehký úkol. Jsem ochoten vám ve vaší práci jakýmkoliv
způsobem, budete-li mít zájem, pomáhat.“ ( Zdeněk, Č.B., 3.5.90. )
V sobotu 5. května se v kulturním sále pražského Hlavního nádraží uskutečnila
ustanovující konference nově vznikajícího Svazu Lambda, do kterého vstoupily již
fungující aktivity Lambdy z Prahy, Mostu, Brna a Ostravy. Na konferenci jsem ohlásil
založení jihočeské Lambdy, s tím, že první setkání zájemců se již konalo a ustanovující
schůze je naplánována na sobotu 12. května v Českých Budějovicích.
Na tuto sobotu jsem pozval asi čtyřicet zájemců o klubovou činnost na výlet do
krajiny pod Kletí. Vedle jihočechů se výletu zúčastnili pražští aktivisté a přátelé
Stanislav Bobřík a Daniel Stirský. Ranním vlakem jsme jeli z Českých Budějovic do
Třísova, kde na zastávce nás vystoupilo asi patnáct. Po vzájemném představení jsme se
vydali na prohlídku romantické zříceniny hradu Dívčí kámen. Zde jsme si povídali o
činnosti nově vzniklého Svazu Lambda a o chystaných plánech v jihočeském regionu.
Většina účastníků setkání se zde sice viděla poprvé, ale ostych jsme brzy překonali
během této rozmluvy a hlavně v průběhu cesty podél toku Vltavy od Dívčího kamene,
přes zaniklé keltské oppidum v Třísově až do Boršova nad Vltavou, odkud jsme do
Českých Budějovic pokračovali městskou dopravou.
V Českých Budějovicích jsme se odpoledne opět sešli na jednání. Stejně jako 14.
dubna, tak i v tento den jsem ke schůzce pronajal salónek domu kultury Metropol.
Mimo nás co jsme byli již na dopoledním výletě, se nás zde sešlo o několik zájemců
více. Hlavně jsme si povídali o svých představách, jak by měla vypadat naše případná
klubová činnost a co kdo by byl ochoten pro klub udělat. Již na tomto ustanovujícím
setkání se utvořilo jádro vedení, které aktivně pomáhalo klubu v následujících letech.
Jeden ze zakládajících členů klubu Jihočeská Lambda, Ing. Jiří Mareček, napsal o
tomto prvním setkání do klubové kroniky :
První setkání.
Navštívit první klubový program, i když je to jen výlet do blízkého okolí se může
pro někoho stát zásadní otázkou. Našince provází nejen nejistota, zda se na výlet vydat,
ale i to s kterými známými i neznámými se zde setká. Pro podobná setkání v jiných
klubech je typické odborné nebo zájmové zaměření členů.
Při cestě na vlak jedoucí do malé stanice Třísov u Českého Krumlova mě
napadlo zda stejná sexuální orientace může být motivující pro setkání lidí rozdílných
zájmů a v širokém věkovém rozmezí.
Odvahu přidat se ke skupině přátel doprovázejících Jirku Louženského, kterého
jsem poznal pouze podle fotografie v novinách, jsem nalezl až v cílové stanici. Potvrdil
9
se mi názor, že nikdo z přítomných asi nebude patřit k pravidelným návštěvníkům
českobudějovické ,,holandy“.
Program výletu byl více než symbolický. Návštěva zříceniny hradu Dívčí Kámen
nás inspirovala k besedě na téma jak se v klubu bavit. Osobně jsem ocenil, že si pro nás
našli čas i organizátoři klubu v Praze včetně šéfredaktora měsíčníku Lambda. Společná
cesta se odvíjela v besedě o akcích v klubu, životních i pracovních zážitcích. Oživením
pro účastníky pochodu bylo nechtěné vyslechnutí vyprávění trempů o svých
zkušenostech s ,,buzeranty“:
Na závěr jsme skončili v bufetu Malá scéna Jihočeského divadla. Besedovalo se
až do večerních hodin. A že to byl rozhovor plodný potvrzuje sdělení odeslané výboru
Lambdy o vzniku odbočky v jižních Čechách. Hlavní je nebát se přijít poprvé na
společnou akci.

Již při výletu a následujícího odpoledne vyvstala mezi námi zásadní otázka : a co
dál ? V Českých Budějovicích tehdy neexistovalo žádné centrum, kde by se lidé
homosexuální orientace mohli scházet. Po dlouhá léta byly v jakési společenské činnosti
různé menší party, které se nepravidelně scházely v bytech nebo rekreačních objektech
mimo město. Ale to byly omezené skupiny lidí. Většina jedinců hledala známosti po
saunách, restauracích nebo v pochybných místech – na tzv. ,,holandách“. Část komunity
také jezdila do pražských podniků typu Petr Vok, T klub, lázně na Žižkově atd.
V průběhu května a následujících měsíců se na adresu jihočeské Lambdy hlásili
další zájemci z celého regionu. U většiny z nich bohužel zůstalo jen u jednorázového
písemného kontaktu, když nedokázali z různých příčin v sobě naleznout odvahu žít vůči
sobě a okolí svým přirozeným životem.O nelehké cestě hledání opět vypovídají řádky
z bohaté korespondence.
,,...Byl jsem velice rád, žes mi tak rychle odepsal, a ještě více mě potěšilo, že ten
sraz je za Krumlovem. Já vím, že je to blbý co ti teď napíši, chtěl bych se Tě zeptat
jestli v tom klubu je ještě mimo mě někdo z Krumlova. Nechtěl bych se pak s někým
setkat koho znám z Č. Krumlova. Doufám, že mně chápeš.“ ( Zdeněk, Č.K., 4.5.90. )
,,Vážený Jiří ! Obracím se na Tebe s velkou prosbou ! Dočetl jsem se v novinách,
že jsi zakladatelem jihočeské Lambdy, pobočky pražské pro náš kraj.
Chtěl bych se jednak stát členem této pobočky a potom bych měl jednu velkou
prosbu. prosil bych moc o zaslání seznamu členů ( jižních Čech ). Rád bych našel
někoho z Krumlova, Kaplice, Českých Budějovic a okolí, který by mi byl nejblíže. Jsem
sám, nemohu sbalit jen tak na ulici hezkého kluka. Vím, že v Krumlově a okolí bude
stejně zaměřených chlapců, ale mít tak jejich adresu.“ ( Milan, Č. Krumlov, 6.5.90 )
,,Děkuji velice srdečně za pozvánku na výlet s Lambdou. prosím aby má neúčast
na výletě nebyla chápána jako nezájem o akce vámi organizované. Už roky jsme zvyklí
s mým dlouholetým přítelem ( žijeme spolu už 30 let ) trávit celé léto na chalupě. Přeji
této i všem ostatním akcím úspěch, pohodu a hodně člověčiny. Velice vám v Lambdě
fandím a za tuto činnost si vás všech velice vážím a držím palce. Myslím, že něco
podobného už bylo velice třeba...“( Jarda, Č.Budějovice, 28.6.90 )
10
,,Milý Jiří, v jednom z jarních vydání Nového života jsem se dozvěděl tvé jméno
i tvou adresu. Vím, že jsi v klubu Lambda, který sdružuje homosexuály. Můj osud se
podobá tvému. Také jsem si myslel až donedávna, že jsem na ženský. Ale jak čas plyne
( je mi 29 a půl ) zjistil jsem, že mě ženský už nelákají a já nelákám je. Nejdříve mi to
bylo divné, ale později jsem si zvykl a teď mi to už vůbec nevadí. Přesto se mi ženské
jako snad každému muži trochu ještě líbí. Kdyby se například se mnou miloval muž
přestrojený za ženskou, tak by mi to vůbec nevadilo...“( Jaroslav, Č.B., 31.8.90 )
Pozn.: Po dopisech ve kterých pisatel žádal o pomoc, aby se mohl seznámit
s mužem, tak v posledním dopise reagoval takto : ,,...Změnila se spousta věcí. Navíc
jsem věřící a v Bibli je psáno, že muž nebude sdílet lože s mužem. Dozvěděl jsem se to
až nedávno. Takže, vše je jinak. Ale snad v budoucnu budu mít více štěstí...“
,,Vážený klube, doslechl jsem se o Vás, že všem lidem 4% lidem nabízíte
společenský kontakt při turistických a kulturních akcí. Jsem velice rád, že něco
takového u nás existuje a proto se na Vás obracím o pomoc.“ (Stanislav, Č.B., léto 1990
)
,,Vážený pane Louženský. Je mi 22 let a již 4 roky definitivně vím, že jsem
homosexuál. Trvalo mi to dlouho než jsem se rozhodl vstoupit do Lambdy. Prosím Vás
o informace.“
( Jakub, Prachatice, září 90 )
Mám zájem o sdružení Lambda. Přestal jsem si rozumět s manželkou. Prostě to
už nejde, chtěl bych něco jiného. Snad u Vás najdu porozumění a kamaráda na úrovni.
( Václav, Č.B., září 1990 )
11
Hledání klubového zázemí,
aneb cesta přes Oázu, pejskaře,
Palubu až do Jivaku.
,,Zpozoroval jsem, že mi stačí být s těmi, jež miluji.
Trávit společně s nimi večerní chvíli mi stačí.
Být obklopen krásnou, zvědavou, dýchající,
rozesmátou smyslností mi stačí“. ( Walt Whitman )
Další společná akce se konala 11. srpna a to tentokrát na zahradě rodičů Jiřího
Marečka, který celou akci nejen pečlivě zorganizoval, ale také o ní napsal článek do
novin Lambda ( listopad 1990 ) s názvem Zahradní slavnost.
Teplé letní počasí láká k vodě, vlahý večer k ohníčku. Takový den byl i 11. srpen
1990, kdy přípravný team zahradní slavnosti dokončoval poslední úpravy večerního
posezení. Místo je tak stvořené pro sraz lidí zvyklých setrvávat v anonymitě a chránit se
před zvědavými pohledy. Malá zahrádka, zahradní domek, ohniště, kotel guláše,
špekáčky a něco osvěžujících nápojů. Společně očekáváme s organizátory a majitelem
příchod pozvaných hostů. Idylickou atmosféru narušuje jen maličkost. Sousedé na
zahrádkách, ale ani majitel netuší, že všech 24 hostů spojuje jediné písmeno lambda.
Sousedů s mizejícím sluncem ubývalo, ale pán domu vytrval do příchodu
posledního návštěvníka. Velmi neutrální přípitek Jirky Louženského na zdar zahradní
slavnosti už předznamenával nemastný a neslaný večer při opékání špekáčků.
Zoufalé pohledy organizátorů, ale i hostů přiměly jednoho z iniciátorů překonat
poslední zádrhel v rozpoutání nevázané zábavy. Kouzelná věta :,,Tatí, víš to je taková
zvláštní organizace a oni si potřebují něco mezi sebou říci“ umožnila poslednímu
nezasvěcenému opustit prostor.
A zábava ? Byla ! Jedli, pili a tancovali až do rána bílého. Jen na programu
uvedený sborový zpěv nedošlo. Snad příště někdo přinese i kytaru a naladí lambďáky na
společnou notu.
S ubývajícím pěkným počasím jsme intenzivně hledali místo dočasného azylu
pro naši klubovou činnost. Počátkem října 1990 se Jirka Mareček domluvil s majitelem
restaurace Oáza ve Stromovce, že tam pravidelně pořádat v uzavřené společnosti
klubová setkání s možností reprodukované hudby a jiné zábavy. Na první setkání
v Oáze obdrželi členové klubu tuto pozvánku :
Otevřeme náš klub.
Vážení členové a příznivci Lambdy, blíží se opět dlouhé podzimní a zimní
večery, kdy je nejvhodnější doba na přátelské hrádky a idylické zázemí ve vyhřátých
místnostech. Po dlouhém hledání se nám podařilo objevit vhodné prostory pro
uskutečnění Gay zábavy. Přijměte tedy pozvání na první Gay hrátky v pátek 26. října
1990 od 20,00 v restauraci Oáza, kterou najdete v Českých Budějovicích podle
přiloženého popisu.
Není nás mnoho, kteří jinak cítíme, ale přesto si myslíme, že zrovna krajské
město České Budějovice by našlo dost zájemců o pravidelné kulturní a společenský
12
život mezi přáteli z jižních Čech, ale i od jinud. Podmínkou je klidné, dostupné místo,
možnost hudební produkce, tolerantní obsluha, videoprogram, návštěvy zajímavých lidí
a zároveň zaručená přísná diskrétnost. Péčí již vzpomenuté organizace jsme zajistili
rezervaci podniku v Českých Budějovicích jménem Oáza. Bude otevřeno jen pro nás ve
dnech 26.10.1990 a 1.12.1990. Restaurace je III. cenové skupiny, soukromá, s kapacitou
30 – 40 osob a možností teplé a studené kuchyně.
Vstupné pro členy je 5 Kčs a pro ostatní 10 Kčs. Případní zájemci o ubytování
mohou využít přilehlý kemp, kde jsou vytápěné chatky.
Pro naši zábavu jsme připravili diskotéku taneční a poslechovou a na videu
premiéru filmu Vladislava Kvasničky ,,Zapovězená láska“.
Rádi bychom Vás také upozornili, že ve středu 24.10. bude na 2. programu
televize vysílán první díl seriálu ,,Žijí mezi vámi, ale...“ Seriál je o naší problematice.
Dopředu Vás také zveme na Mikulášskou nadílku 1. prosince. Pokud nedojde
k mimořádné změně, o které bychom Vás informovali, uskuteční se opět na Oáze.
Mikuláška nadílka však v restauraci Oáza nadělována nebyla. V paměti mi ani
neutkvělo z jakých příčin jsme zde již další klubová setkání nepořádali. Snad v tom byl
nezájem majitele nebo vzdálenost od města. Opravdu již nevím. Jako vhodnou náhradu
se nám podařilo rychle zajistit klubovnu zdejšího kynologického klubu, jehož cvičiště se
dodnes nachází při krumlovské silnici nedaleko autokempinků Stromovka a Dlouhá
louka. Klubovna byla zařízena asi pro 50 osob a veškerý její provoz, včetně občerstvení,
zajišťoval kynologický klub. U ,,pejskařů“ jsme našli azyl až do prázdnin následujícího
roku.
Zde jsme také uspořádali první mikulášská zábavu a mimo oslavy Silvestra jsme
se zde scházeli jednou měsíčně. Už v této době nám bylo jasné, že naší prvotní
představu o nadšeném a masovém zájmu stovek homosexuálních lidí o klubové
spolčování, se nám podaří jen velmi těžko zrealizovat. Byl jsem z tohoto vývoje sice
trochu osobně zklamán, ale život šel dál. Až postupem času jsem pochopil, že většina
našinců má jiný pohled na svět kolem sebe. Stále hodně jich mělo strach opustit tu
pomyslnou ulitu bezpečí. Byl jsem proto velice rád, za každého nového člověka, který
projevil zájem o naši činnost a časem našel svůj coming aut. Upřímně si myslím, že toto
vždy byla naše největší odměna za to mnohdy nelehké úsilí, které jsme upřímně ze
srdce klubu a naší komunitě věnovali.
,,Vážený příteli. Děkuji za dopis. Přeji ti do další práce hodně zdaru. Jen aby tě ta
práce neomrzela. Lidé jsou strašně nevděční a žárliví na úspěch druhého. Druhý
problém bývá v tom, že mnozí se nedovedou chovat a dělají špatnou reklamu všem.
Zkrátka se říká podle starého přísloví : Dělej čertu dobře, peklem si ti odmění. Myslíš si,
že jsem pesimista, ale snad tomu tak není: jen zkušenost mi velí jednat opatrně.“
( Jan, Stráž nad Nežárkou, 22.10.90 )
,,Cítím se být jiná než ostatní ženy v oblasti sexu. Ráda bych se zúčastnila
některé akce, kterou pořádáte a to za účelem seznámení a nalezení přítelkyně.“
( Jarka, Č.B., 4.11.90 )
,,Děkuji za pozvánku na vaše akce. Vzhledem k tomu, že plánujete další akci
1.12.1990 v restauraci Oáza, a já bych měla zájem. sdělte, prosím, zda je termín platný a
13
zároveň i informaci, zda se vašich akcí zúčastňují i ženy. Pokud byste měl spojení na
některé, dejte mi případně jejich adresu, abych se s nimi mohla domluvit...“
( Věra, Č.B., 10.11.1990 )
,,Po odvysílání pořadu ,,Žijeme mezi Vámi, ale... jsem se rozhodl napsat těchto
pár řádek, protože věřím, že nejsem jediný s tímto problémem. Je mi 33 let, ženatý,
mám děti, manželku, kterou mám velmi rád, veškeré zázemí, které člověk ke
spokojenému životu potřebuje, ale. Nemohu se ubránit tomu, že se mi líbí také muži.
Necítím se nijak méněcenný, či nemocný, jak by možná mohl někdo namítnout. Rád
bych věděl, či mi můžete pomoci, radou nebo možností se seznámit s někým
přiměřeného věku k mému a dostatečným IQ ?“ ( Zdeněk, Prachatice, 23.11.90 )
,,Pane Louženský ! Chtěl bych Vám poděkovat za řadu pozvánek na akce Vaši
jihočeské Lambdy a zároveň bych Vás chtěl požádat, abyste se mě již více nesnažil
kontaktovat, jelikož žiji s rodiči, na kterých jsem plně materiálně závislý a nemohu si
dovolit nechat v naší rodině vypuknout aféru, jež by vznikla při prozrazení jistých, Vám
známých faktů. Doufám, že pochopíte moji svízelnou situaci mého postavení a
přestanete mi svými dopisy dělat zbytečné problémy...“ ( Petr, Č.B., 24.12.90 )
Poslední den roku 1990 jsme oslavili v uzavřeném soukromí restaurace v Nových
Hradech – Jakuli, kterou vedl kamarád Jirka Šulc. Spolu s dalším kamarádem
Františkem Blafkou ( už je několik let v tom našem gay nebíčku ) připravil pro nás
báječné pohoštění a skvělou zábavu až do ranních hodin. Na uvítanou se oba převlékli
do krojů nefalšovaných jihočeských selek a někdy po půlnoci se nás dokonce snažili
okouzlit taneční kreací zakončenou vášnivým striptýzem. Snaha se zde sice byla, ale při
pohledu na břišní tanec nahého stopadesátikilového Františka se většina z nás dala do
bouřlivého smíchu nebo dokonce na ústup k nálevnímu pultu. Kluci, i po těch letech,
upřímné díky. Bylo to od vás z lásky a ze srdce.
První rok činnosti byl úspěšně za námi a s velkým odhodláním jsme vstoupili do
dalšího období. O naši činnosti a o plánech v nejbližším čase informoval Jirka Mareček
na stránkách únorové Lambdy.
Co se dělo u nás...
Za vyvrcholení naší činnosti v roce 1990 považujeme Silvestrovskou zábavu, při
které se v našich skromných podmínkách sešlo 40 osob. V programu nechyběla ani
tombola, předtančení, převleky, i půlnoční hra, která umožnila navázat nová přátelství a
podpořila zábavu. Nezapomněli jsme ani na lidové písně, přestože zájemci o ně museli
před hlukem diskotéky vyhledat útočiště v improvizované šatně. Milým překvapením
byla i účast zástupců heterosexuální společnosti v počtu čtyř mladíků. Právem jim byla
z naší strany věnována zvýšená pozornost. Překvapili nás, když bez mrknutí oka s námi
tancovali, hráli společenskou hru, a někteří i navázali nový přátelský vztah. Malá žárlivá
scéna a rozvodový skandál Jirky a Pavla dotvořil kolorit prožitého večera v restauraci
Jakule u Nových Hradů.
Zábavná setkání klubu konáme pravidelně, scházíme se každou poslední sobotu
v měsíci v kynologickém klubu v Českých Budějovicích. Z toho vznikl hantýrkový
14
název ,,Lambádí rej u pejskařů“ nebo také někdy říkáme ,,v psinci“. Zatím jsme zde
tancovali, pokoušíme se i o video s homosexuální tematikou.
Všichni jsme ocenili počin jihočeské distribuce filmů a uvedení ,,Zkouškového
období“ v kině Vesmír. Společná návštěva v poloprázdném kině překvapila uvaděčky i
paní pokladní.
A jaké zajímavé akce jsme v tomto roce ještě prožili ? Pravidelné měsíční
schůzky ,,u pejskařů“ trvaly do června 1991. Doprovodnou disko hudbu k tanci zajistili
Jirka Mareček, David Paleček a Jakub Mleziva.Vedle zábavy jsme se snažili informovat
o zajímavostech z oblasti gay kultury a o akcích, které pořádají jiné podobné
organizace. Rovněž jsme naše členy seznámili s programem jednání zimního
parlamentu SOHO v Bratislavě.
Už na počátku září 1991 jsme vážně přemýšleli o tom, jak budeme dál
pokračovat v klubové činnosti a hlavně kde. Z provozních důvodů jsme nedostali další
pronájem klubovny u ,,pejskařů“ a byli jsme nuceni se poohlédnout po jiném vhodném
prostoru.
Jirka Mareček se domluvil s nájemcem hospody V podpalubí, která se nachází na
předměstí v Nemanicích. Zde se uskutečnila jediná diskotéka, a to v sobotu 19. října.
Značná velikost sálu a ne zcela přívětivé prostředí rozhodla o novém hledání.
Nebyla to situace vůbec jednoduchá. S pronájmy uzavřených restauračních
zařízeních nebo alespoň s jejich oddělenými částmi se v daném stavu nedalo vůbec
počítat. Každý majitel takového zařízení se snažil vyzískat si maximální zisk z akce a
podmínky typu počet účastníků minimálně padesát a více nebo zabezpečení povinné
konzumace, např. večeře atd.
Už po roce činnosti klubu bylo správní radě jasné, že i přes určitý zákonitý počet
homosexuálně zaměřených lidí v Českých Budějovicích, se nám zřejmě nepodaří získat
větší počet skutečných zájemců o klubovou činnost, než-li se nám doposud podařilo.
Tehdy se jejich počet pohyboval mezi 70 – 100 členy, kteří více či méně pravidelně
přišli na diskotéku nebo jinou klubovou akci. Dnes, tedy skoro po patnácti letech, je
tento stav prakticky stejný. Podle jednoduché matematiky žije jen v krajském městě na
čtyři tisíce homosexuálně orientovaných lidí, v celém jihočeském regionu jich bude
několikanásobně více. Lidé kde jste ? ptal jsem se již tehdy marně sám sebe a
uspokojivé odpovědi jsem se dodnes nedopátral.
Ve druhé polovině listopadu 1991 už to málem vypadalo na krach činnosti
našeho klubu z důvodu nemožnosti si sehnat vhodné zázemí, ale velká náhoda nám
tehdy pomohla. Na základě inzerátu jsem se soukromně ucházel o pronájem podnikové
kantýny v Jihočeských vodovodech a kanalizacích ( JIVAK ). Při této příležitosti byl
zájemcům o pronájem představen prostor tamního závodního klubu a zasedacího sálu.
Můj zájem o tento prostor byl okamžitý a začal jsem domlouvat podmínky možného
pronájmu. První požadavek vedení podniku na tom, že zejména závodní klub nemůže
být pronajat celoročně ale jen ojediněle, jsem jedině přivítal, a to narozdíl od ostatních
zájemců, kteří okamžitě ztratili zájem. Vedení závodu souhlasilo s občasným
pronájmem našemu klubu a to hlavně po příslibu, že se průběh akcí bude dohlížet
pracovník Jivaku a náš člen Vladimír Šimek, či-li teta Berta. Ten se zpočátku naoko
15
durdil, že jsem o něm takhle otevřeně mluvil u vedení závodu, ale nakonec se stejně
přiznal s notnou pýchou v hlase, že to stejně o něm všichni v podniku vědí a nemá
s kolegy žádné problémy.
Pronájmem klubovny v Jivaku všem spadl ten příslovečný kámen ze srdce a
začali jsme plánovat a organizovat. Blížil se pomalu a jistě prosinec a na tento měsíc
jsme naplánovali oslavu Mikuláše a Silvestra. Již na první plánovanou akci jsme museli
z vlastních zdrojů nakoupit občerstvení a zabezpečit i větší počet nápojového skla.
Klubovna byla sice vybavena barovým pultem a menším počtem stolů a židlí, ale nebyla
zde větší lednice a ani skladovací prostory. Navíc byl původní prostor klubovny
stavebně zmenšen o vestavbu závodní knihovny, která byla odstraněna až o několik let
později. Pro prostor na tancování i nouzové sezení byl od počátku vybrán prostor
v přízemí u šaten a toalet.
Také obsluhu baru jsme si museli od počátku zabezpečit z vlastních zdrojů,
stejně tak diskotékovou hudbu. O najmutí placeným zaměstnanců nemohla být
z počátku ani řeč, a tak se mnou nastoupili dobrovolníci : Stanislav Brácha, Dana
Bráchová, Jan Viktorin, Zdeněk Studihrad a Jiří Mareček. Na kárce nebo v autě jsme si
před akcí navezli všechno potřebné, sami jsme si zabezpečili obsluhu, program a po
ukončení akce nutné uvedení prostory do původního stavu. Neprodané zásoby jsme
z počátku uschovávali ve sklepě paní Dany Bráchové, která bydlí v sousední ulici.
V sobotu odpoledne začal maraton : navozit zboží, připravit prostory, obsluhovat za
barem, uklidit, odvézt zboží. A to vše jen v několika mála lidech, jak tomu je stále.
V Jivaku se díky pochopení vedení podniku a díky obětavé práci všech
zúčastněných scházíme dodnes. S hrdostí se můžeme pochlubit, že jsme nejstarším
fungujícím gay a lesbickým klubem v celé republice. Nejsme komerčně zaměřeným
podnikem – jsme od samého počátku klubem s aktivní plánovanou činností pod
vedením řádně volené správní rady.Asi nyní je na tomto místě příležitost poděkovat
všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zasloužili o provoz pronajatých prostor v Jivaku,
ať již tu bylo formou obsluhy za barem nebo zabezpečení disko hudby a jiné zábavy.
Všem vám velké díky.
Premiéru jsme měli v Jivaku v sobotu 30. listopadu 1991, kdy jsme zde trochu
s předstihem přivítali Mikuláše. A hned následující dny se jsme začali připravovat na
oslavu kvapem blížícího se Silvestra. O tom, jak tento náš zde první Silvestr probíhal a
hlavně dopadl, si můžete přečíst v následujícím článku Jiřího Marečka.
Konec roku a začátek nového.
Uzavírat kalendářní rok patří jaksi k tradici národa. Veselí a zábava pak
k člověku. A je-li člověk ještě navíc gay – veselý chlapec – jsou zákonitě splněny
všechny podmínky pro silvestrovský program na který se vzpomíná do dalšího Nového
roku.
Bude nás asi třicet, oznámil Jirka Louženský pro všechny organizátory našeho
silvestrovského dne. To netušil, že v prodlouženém termínu pro nákup vstupenek přijde
dalších třicet a zbylých patnáct do 75 přijde několik dní předem. Místo malého baru a
předsálí jsme pak pronajali celý sál, tradiční kuchyni u rodičů jednoho z nás jsme
předali restauraci Máj a nákupy na několikrát uskutečnili s přívěsným vozíkem.
16
Profesionálnímu provoznímu a několika přizvaným číšníkům vstávaly vlasy
hrůzou nad hlavou a nám amatérům se svíraly žaludky.
Čas se přiblížil a telefon z Prahy :“...přijedou vám tam také známí angláni...“,
dovršil celkovou tísnivou atmosféru posledního dne roku 91. Chmurné vize z části
rozehnalo nadšení naší omladiny, která přiložila ruku k dílu a klid a rozvaha Jirky
Louženského.
Řízek jako sloní ucho, ne tak tvrdý, ale tak velký a přípitek po přivítání hostů
zahájil diskotékový program Silvestr Lambda České Budějovice 91.
První minuty nového roku mnozí oplakali a střepy znamenaly pro rakouské hosty
asi více štěstí. Programový blok jsme zahájili vylosováním vstupenek o hodnotné ceny.
Taneční soutěži předsedala porota ve složení Vladislav, Josef a Olda. Původně zábavná
soutěž se stala nelítostným bojem o první místo mezi místními tanečníky a našimi
rakouskými přáteli. Diskotéku a moderní tanec zvládly všechny dvojice dobře.
Prubířským kamenem se ale stal valčík a polka. Diváci si při polce ,,Přes dvě vesnice“
zazpívali a vítězná dvojice Radek a Vláďa si odnesla sadu skleniček.
Inzerovaný striptérský výstup hladce zvládnul náš kamarád pod uměleckým
jménem Giuseppe. Nevhodné osvětlení však způsobilo, že diváci toho moc neviděli a
tím pádem nedošlo k narušení dobrých mravů v krajském městě.
Ráno harmonika zahrála poslední kousek, zpěv ustal a hosté se rozešli. Některá
přátelství se pocuchala a jiná naopak vznikla. Ale to se stává i v jiném dnu roku, nejen
v tom prvním.
Oslavy našeho prvního Silvestra v Jivaku měly zajímavou tečku v podobě
nečekaného telegramu, který přišel na mojí vodňanskou adresu týden po Novém roce.
,,Máte tady telegram a je ze Slovenska“, volala na mne paní za okýnkem
poštovního úřadu, mávala blanketem a nějak se pošklebovala. ,,Že by mně Vlado
Mečiar chtěl do vlády ?“ překrýval jsem rozpaky nepřístojným vtipkováním v duchu a
spíše než radostnou novinu jsem spíše očekával nějakou zákonitou jobovku. Převzal
jsem telegram a pln nedočkavosti jsem jej začal luštit uprostřed poštovního prostoru.
Čtu jej poprvé, podruhé a až po třetí jsem jej plně pochopil a nahlas jsem se rozesmál,
až lidé kolem otáčeli.
Telegram odeslaný z Popradu totiž obsahoval tento text : ,,pan predseda vasa
organizacia ( klub ) usporiadal 31.12.1991 silvestrovsky program ktereho sa zucastnil i
nas rodinny prislusnik stefan dozvedeli sme sa od neho ze sa na tomto podujati i
fotografovalo vzhladom na moje spolecenske postavenie vas ziadame aby uvedene foto
– snimky na ktorych je nas rod prislusnik v nijakom pripade nebolo zneuzite a boli
stornovane vykricnik nikdy viac nedovolime mu aby sa podobnych akcii zucastnoval.
MUDr. Santoc.
Mít tehdy přesnou adresu zpět, tak bych panu doktorovi Santocovi do Popradu
napsal:
,,Vážený pane doktore, váš příbuzný – a snad váš syn – se na našem Silvestru
velmi dobře bavil a se svým přítelem skvěle tancoval a byl to krásný a šťastný pár. Pro
takové lidi byl náš klubový Silvestr a pro ně budeme rádi i nadále připravovat i
v budoucnu podobné akce. Věřím, že ten mladý muž je natolik svébytný, že si dokáže
svoje štěstí na tomto světě uhájit. Vy, ale zajisté patříte mezi ty pokrytce, jako váš
17
ministr zdravotnictví, který v tisku tvrdí, že všichni slovenští muži jsou na ženské a že
těch pouhých dvacet homosexuálů má pod kontrolou. Stejně jako on, zajisté i vy by jste
nás chtěl léčit nebo rovnou fyzicky likvidovat. Ale civilizovaný svět jde již naštěstí
jiným směrem, pane doktore !“

A jedeme dál plni elánu, nadšení a radosti z nových prostor v Jivaku. V průběhu
roku 1992 pořádáme akce i na jiných místech, jako např. hned v lednu, kdy jsme opět
přijali pozvání k již známému Jirkovi Šulcovi, tehdy nájemci rest. v Jakuli, kde je
vlakové nádraží Nové Hrady. Jirka Mareček tentokrát napsal článek Plesová sezóna pro
náš klubový časopis Jihočeský boy č.1.
Komu není rady, tomu není pomoci, praví stará lidová moudrost. Nám poradil
Pavel Vítek ve svém povídání pro časopis Afrodita. Od nového roku mají tradiční
setkání na Nových Hradech u Jirky Šulce svou novou podobu.
Změna prostředí restaurace na Jakuli, snížený podhled a nový číšník jako pravá
ruka pana vedoucího, to jsou změny patrné hned při příchodu. Ale potom musíme
vyčkat na označený den, kdy idyla venkovské hospody je narušena přípravou na naše
setkání.
První se uskutečnilo 11. ledna 1992 a mělo motiv s názvem Ples na Nových
Hradech. Účastny byly dámy ve velkých večerních, pánové v kravatách a
společenských šatech. Plesová výzdoba a tabule přichystaná jako na banket tvořila
příjemné prostředí. Korzo přicházejících párů, přivítání hostů a tradiční přípitek na účet
podniku byl začátkem pro volnou zábavu.
Příznivci společenských her si přišli na své až po půlnoci. Zahájila ji soutěž
v protlačování pomeranče z jedné kalhotové nohavice do druhé. Názvy dalších her –
Velká voda, Erotický vláček a Švédská hra jsou pak jen pro zasvěcené. princip hry rád
sdělím na vaše přání v osobním dopise.
Čtyři hodiny ráno je čas, kdy první vlak do Českých Budějovic ukončí zábavu a
nás převezl do reality nedělního rána. A na závěr naše heslo : nebaví nás nikdo, bavíme
se sami !
Poslední den roku 1992 a následující první den samostatného českého státu jsme
přivítali bujarou oslavou opět v Jivaku, kde se mimo jiné i hrál hit Lucie Bílé ,,Láska je
láska“ – písnička, která nám pomohla více než sto argumentací.
Dobře poučeni z loňského roku byl tento Silvestr daleko komornější, i když
chvílemi prostor před barem a v předsálí kolem parketu dosti neprůchodný.
S radostí a optimismem do nového roku 1993 !
Vzhledem k poměrně velkému zájmu se správní rada klubu rozhodla pořádat
klubová setkání v Jivaku dvakrát do měsíce. Vyhověli jsme sice tak přání našich členů,
ale byl to větší zápřah, pro všechny zabezpečovatele akcí. Díky profesnímu přístupu
Míry Bráchy, technickému talentu Jirky Marečka a všem jejich pomocníkům se toto vše
18
dařilo zvládat po léta celkem bez vážných komplikací. Z počátku jsme od vedení města
nedostávali žádné finanční příspěvky na činnost, jen od ministerstva zdravotnictví jsme
několikrát obdrželi menší částky, a to na projekty prevence AIDS. Z našetřených peněz
jsme dokázali pro klub zabezpečit slušnou hudební techniku, video a televizi. Rovněž si
klub pořídil potřebné sklo na provoz baru.
Někdo, třeba namítne, že to jsou maličkosti, o kterých se není třeba více šířit.
Většina členů klubu a jeho návštěvníků do zákulisí provozu klubu nevidí a ani
v podstatě vidět nechce. Stačí jim jen to, že klub dodnes v rámci svých možností
funguje a že zde najdou zázemí a místo zábavy. Zásadním záměrem většiny členů
správní rady od samého počátku bylo, že na prvním místě chceme mít klub s určitou
činností v rámci svých možností a podle zájmů členů a až na dalším místě je zajištění
zábavy s doprovodem disko hudby.
Proto také náš klub nebyl komerčně pojat, a plně doufám, že tomu tak nebude ani
do budoucna. Takový klub by zcela ztratil své hlavní poslání - být především centrem
společenským a kulturním pro co největší počet zájemců. Zároveň je také nutno chápat,
že provoz klubu je dodnes financován pouze z prostředků vlastních členů, jako jsou
např. členské příspěvky a dary a ze získaných dotací od státní správy – které jsou
bohužel stále více omezovány. Proto velmi rádi uvítáme každou finanční či materiální
maličkost. Získané prostředky tak opět použijeme pro činnost a rozvoj našeho klubu.
Naše klubová sezení v Jivaku byla v roce 1993 hojně navštěvována nejenom
místními ale velkým počtem přespolních. Většina z nich zde hlavně hledala možnost
seznámení, zábavu ve stylu disko tance a přátelského posezení s přáteli.
Rok tak uplynul jako ta příslovečná voda. A byl opět Mikuláš. Míra Brácha dělal
čerta a naše Bertička andělku nebo anděla ? A každý z přítomných dostal nejprve
plácnutí metlou od čerta a potom dáreček od anděla. Byli jsme šťastní jako malí kluci
před už hodně to dávnem. Marno vzpomínat. Dnes už jsou to všechno jen ,,staré pověsti
české“, jak by moudře a s nadhledem pravila teta Berta.

Rok 1994 se v podstatě v ničem nelišil od let těch minulých. Vedení Jivaku si na
nás už zvyklo a nám zde bylo v podstatě dobře. Zvláště, když se prostorově zvětšilo
barové posezení o zbouraný přístavek knihovny. Po pravdě řečeno, ani již sám dobře
nevím, jestli se tak v tomto roce nebo v jiné době. Je tomu tak dávno, že na tom již ani
nezáleží. Hlavní bylo, že jsme měli své klidné a vyhovující zázemí s programem, který
jsme si dokázali sami zajistit s prací dobrovolníků. Díky všem za to.
A také jsme měli chuť se co nejvíce pobavit. Tak jako tomu bylo 26.února 1994,
kdy jsme si sami sobě pro pobavení uspořádali maškarní rej s množstvím originálních
masek. Jednoznačným vítězem půlnočního rejdění se stal Jirka Mareček v dokonalém
převleku za ženu s outěžkem. Také po půlnoci, v mistrovském komickém čísle za
našeho bouřlivého povzbuzování ,,porodil“.
Skoro o měsíc později ( 21.května ) řádily v klubu zase pro změnu ,,čarodějnice“.
Nevím kolik již jich bylo, ale za to jediná vydala za celý roj. Na dochované fotografii je
sice zamaskovaná a tak jen zasvěcenci vědí, že je to Jirka Šulc – promiň Jiřinko, že jsem
to prásknul, ale i po těch letech tě vidím, jak pobíháš s košťátkem po parketu a koho
19
můžeš, toho přetáhneš. Za odměnu dostali všichni takto postižení hojivou medicínu – na
lžíci lok kořalky.
Ani následující měsíc jsme nezůstali v poklidu. Jirka Mareček totiž přišel
s nápadem uspořádat soutěž v pití piva a to ani ne na rychlost jako na výdrž v množství.
Našemu barmanovi Mírovi Bráchovi se tento druh zábavy z počátku moc nezamlouval,
ale po chvíli přesvědčování nakonec svolil a zakoupil dostatečné zásoby lahvového
piva. Jirka Mareček pečlivě vypracoval pravidla soutěže, sestavil porotu a začal hledat
k sobě soupeře. Většina z nás si však zachovala chladný rozum a jen jsme mezi sebou
uzavírali sázky, kolik jednotliví účastníci soutěže vydrží a zda nebudeme muset někoho
( nebo všechny ) přebalovat.
Nadešel den D – tedy 18. červen a někdy po 20. hodině soutěž začala. Porota ve
složení Miroslav Brácha a Jan Viktorin a tři odvážní soutěžící Jiří Mareček, Roman
Zika a Jakub Mleziva. Další dva přihlášení – Jiří Šulc a jakýsi nám neznámý Luboš
Caha – to vzdali ještě před soutěží. A dobře také udělali.
Podle pravidel měl každý soutěžící vypít do 22 hodin osm desetistupňových piv a
do půlnoci jich vypít co nejvíce. Porota měla dohlížet na regulérnost soutěže a vyloučit
z ní ty účastníky, kteří začnou projevovat značnou opilost, či dokonce začnou zvracet a
opustí prostor určený pro konzumaci piva. Na jeden důvod pro vyloučení však Jirkova
pravidla nepamatovala, a to na značně sníženou kontrolovatelnost pudu močícího – což
se nakonec stalo osudným jednomu ze soutěžících. Byl vyloučen nejenom on sám ale i
oba dva jeho kolegové, neboť míra trpělivosti Mírovi Bráchovi, jakožto předsedovi
soutěžní komise, přetekla a rázně se rozhodl již jim nenalévat. Tak ani nevím jak vlastně
soutěž dopadla a kdo stal tím pivmenem ? Já myslím, že všichni tři měli ráno kocovinu
jistě pořádnou. A Míra Brácha ? Ten se při každé vzpomínce na pivmena zlobil za to
pokropené schodiště a ještě hodně dlouho hříšníkovi hrozil prstem.

V roce 1995 jsme si připomněli páté výročí činnosti klubu Lambda Jižní Čechy.
Dne 11.března proběhlo zasedání správní rady klubu, která po celou dobu připravovala
klubovou činnost a řídila chod klubu po stránce technické a organizační. V tomto byli
členy správní rady klubu : Jiří Louženský, Ing. Jiří Mareček, Vladimír Šimek, Jan
Viktorin, Miroslav Brácha, Stanislav Brácha a Josef Trekoval.
Správní rada přichystala oslavy výročí klubu na sobotu 8. dubna. Pozvání
k oslavě přijali i kamarádi z jiných podobných organizacích, prezident SOHO Jiří
Hromada, víceprezidentka SOHO pro ženy Marcela Šulcová, Luboš Šlapka z Lambdy
Most a jiní další.
Po několika slavnostních proslovech a krátkém vzpomínání jsme si vzájemně připili na
další léta činnosti. Každý z účastníků oslavy také dostal kalorický závdavek – speciální
zákusek vyrobený pro tuto příležitost.
Rok 1995 byl zakončen mikulášskou nadílkou s čerticí Jiřinou a andělkou Bertou. A
byl znova silvestr a nový rok 1996.
Dlouhé zimní měsíce jsme si opět zpříjemnili co nejoriginálnější zábavou.
S úspěchem se konal maškarní rej, na kterém tentokráte vynikly ,,dámy“ v dlouhých
robách a v pestrých doplňcích. Zkrátka Jiřinku Šulcovou a její dvorní dámy nebylo
možné přehlédnou, natož přeslechnout.
20
Po celý rok 1996 jsme opět pravidelně pořádali pravidelná klubové setkání,
jejichž styl zůstával prakticky stejný : hudba, tanec, volná zábava. Snaha zapojit
návštěvníky do trochu jiné kulturnější činnosti zůstala bez většího ohlasu. Jen skoro
stejná skupina členů klubu chodila i na jiné akce klubu, jako byly výlety, návštěvy
koncertů a filmových představeních, promítání video filmů s gay tematikou, besedy na
různou tematiku, atd. Vedení klubu se snažilo zajistit pro klub co nejpestřejší náplň.
Často jsme se dotazovali návštěvníků klubu, jakou zábavu v klubu by si představovali.
Většina jich byla s činností klubu spokojena, případně by si přáli zpestření programu
např. travesti shou nebo pánského striptýzu. Tyto a podobné kulturní doplňky programu
však byly nad naše finanční a prostorové možnosti.
Druhou lednovou sobotu roku 1997 se sešla na svém zasedání správní rada klubu
Lambda Jižní Čechy. Podle zápisu v klubové kronice se shodla na tom, že dochází
k poklesu kvality klubové činnosti, která je stále více potlačována komerční činností.
Počet návštěvníků klubových prostor je sice stále dost vysoký, ale zájemců o klubovou
činnost je stálé méně než bychom si přáli. Správní rada bude i nadále hledat vhodné
řešení.
První měsíce roku 1997 však také byly ve znamení smutku. Tragicky zemřeli dva
dlouholetí členi našeho klubu a výborní kamarádi. Počátkem února zemřel v Praze
v mladém věku Karel Koukolík, veselý chlapec - měl přezdívku Ander ( a to podle
jednoho košického lidového vypravěče jehož velmi rád a dobře parodoval. )
Z Jindřichova Hradce pocházel Jan Rudolf, jeden ze zakládajících a aktivních členů
klubu. Bohužel, i k němu byl osud nemilosrdný. Kamarádi, čest vaší památce !
S láskou a úctou na vás stále vzpomínáme.
Rok 1997 a následující tři roky přinesly jisté změny. V Českých Budějovicích se
pokusily některé restaurační podniky zajistit část provozu i pro gay klientelu. Tyto
pokusy byly většinou krátkého trvání, jako např. podnik v Kostelní ulici proti hotelu
Gomel, který si pro nerovnost podlahy vysloužil přezdívku ,,u velblouda“. Velice
krátce se snažili poskytovat uzavřený prostor majitelé restaurace nedaleko viaduktu na
Rudolfovské třídě. Delší trvání, skoro dva roky, měl podnik El treno nalézající se
v prvním poschodí v budově vlakového nádraží. Jeho majitel se maximálně snažil
poskytnout gay komunitě služby a zábavu na úrovni podle svých možností. Z blíže
neurčených příčin zájem o tento podnik nebyl takový, aby se jeho vyčlenění pro úzkou
skupinu majiteli vyplatilo. Tyto pokusy opět nastolily základní otázku, zda gay a
lesbická komunita v tomto regionu má opravdu zájem o vytvoření stálých větších
společenských a zábavných center, ať se již jedná o komerční podniky typu diskoték
atd. nebo o úzce zaměřený prostor na ryze klubové akce. Nalézt jednoznačnou odpověď
na tuto otázku je dosti složité a snad tomu bude lépe až v budoucnosti. Budiž nám dnes
jenom útěchou, že se situace v našem regionu nikterak neliší od ostatních regionů, a to
nejenom v České republice.
Provoz výše uvedených komerčních podniků citelně snížil počet návštěvníků
v našem klubovém zařízení v Jivaku. Z provozních a ekonomických důvodů jsme proto
omezili činnost jen jednou měsíčně. Správní rada klubu se dokonce rozmýšlela klub
v Jivaku dále neprovozovat a podnikat jen akce pro menší skupiny zájemců, např.
v kavárně Sakura poblíž hlavní pošty.
21
Bylo to období určité klubové stagnace, která naštěstí netrvala dlouho a po
několika měsíčním vyčkávání se nám opět podařilo klubovou činnost obnovit. Zásluhu
na tom měla hlavně správní rada klubu pod neúnavným vedení ing. Jiřího Marečka,
který je od samého začátku existence klubu hlavním technickým a ekonomickým
managerem a od listopadu 1998 předsedou klubu.

Rok 2000 byl ve znamení nejenom změny letopočtu ale byl to i rok, ve kterém
jsme si připomněli desáté výročí klubu Jihočeská Lambda. Hlavní oslavy tohoto výročí
byly naplánovány na sobotu 25. března. V dopoledních a odpoledních hodinách se
v jednacím sále společnosti Jivak uskutečnilo jedno z posledních zasedání parlamentu
SOHO. Večer potom přijali někteří účastníci parlamentu naše pozvání na slavnostní
program oslav výročí. Pozvali jsme i několik přátel, kteří nám aktivně pomáhali při
různých akcí. Jedním z milých hostů byla i MUDr. Květa Kotrbová s manželem
Františkem, jinak dlouholetým novinářem, který nám v roce 1990, a i později, pomáhal
propagovat činnost klubu na stránkách regionálního tisku.
A bylo na co vzpomínat : na četné společné klubové večery ještě před Jivakem a
od roku 1991 v těchto stávajících prostorách, na pěší a kolové výlety, na turistické akce
na Šumavě. Také jsme vzpomínali na zájezdy do Mnichova a do Prahy na dva velice
pěkné koncerty. První koncert velkého pěveckého sboru Gay Mens z Los Angeles se
konal 9.července ve velkém sále Ústředního kulturního domu železničářů na náměstí
Míru. Náš původní záměr obsadit celý autobus se bohužel nepovedl, a tak jsme
odpoledne vyrazili do Prahy jen mikrobusem asi v počtu 15 osob. Koncert byl opravdu
velkolepý. Vedle skladeb z oblasti vážné hudby 175ti členný sbor zazpíval i muzikálové
melodie a americké lidové písně.
Další vynikající koncert uspořádalo SOHO 8.července 1995. Tehdy v průběhu
svého evropského turné vystoupil v pražském Rudolfinu velký pěvecký gay sbor
z Dallasu Turtle Creek Chorale. Program byl na velmi vysoké úrovni a byl pro nás
všechny nezapomenutelným kulturním zážitkem. Celá akce navíc byla zaměřena
charitativně a vystupující věnovali výtěžek z koncertu a další finanční dary
pořádajícímu Sdružení organizaci homosexuálních občanů, např. ve prospěch jeho
projektu boje a prevence proti AIDS. Velká škoda jen, že i přes masovou sdělovací
kampaň vedenou několik měsíců před vystoupením se nepodařilo sál Rudolfina zcela
vyprodat. Také správní rada našeho klubu se maximálně snažila co největší počet
vstupenek mezi jihočeskými členy. Zájem o ně však nebyl velký, a tak se do Prahy
vypravila jen malá skupina. Velká škoda pro všechny, podobně velkolepé akce se jen
tak nepodaří zorganizovat.
Začátek nového tisíciletí jsme opět oslavili silvestrovskou zábavou. Rádi jsme
zapomněli na předcházející období s určitými klubovými problémy a s novými plány
v mysli jsme si odhodlaně řekli – a jdeme dál !
Klubové akce v Jivaku se konají jednou měsíčně, a to mimo letní prázdniny.
Snažíme se o jistě zpestření našich klubových sezeních. Pro zájemce pořádáme
promítání gay filmů, čtení ukázek z gay literatury a promítání fotografií z různých
klubových akcí.
22
Nová správní rada velice ráda přivítala nabídku Františka Fatury, který se ochotně
nabídl převzít starost o zabezpečení občerstvení a obsluhy. Pod jeho vedením se o
provoz baru velice dobře postupně starali Honza s Bohoušem, Michal a Erik .
Stejně tak nám velice vypomohli nový klubový kamarádi Pavel a Karel, důvěrně
přezdívaní Kája a Pája. Velice rádi pomáhají při technickém provozu klubu a hlavně
mají na starosti nezbytnou disko muziku. A osobou neméně důležitou je také náš klíčník
Milan, stejně tak hlavní dokumentarista a fotograf všeho klubového dění Ruda
Hanousek. Také členové správní rady podle potřeby rádi přiloží ruku k dílu. Nad tím
vším stále dohlíží bedlivým okem předseda správní rady Jirka Mareček
Chodíme na výlety – jezdíme na zájezdy.
,,Unesli mě, unesli mě až za město...“
( dnes již historický výkřik Jiřího
Šulce v Salzburku, duben 1992 )
Na počátku května roku 1990 nám bylo zcela jasné, že se musíme pokusit co
v nejbližší době sehnat pro naši další činnost vhodné prostory. Pro samý začátek jsme se
domluvili na akcích v přírodě. V průběhu léta jsme také realizovali několik setkáních při
kterých se začínalo utvářet jádro vznikajícího klubu.
První takovou akcí byl odpolední výlet pořádaný v sobotu 30.června z Českých
Budějovic na asi 10 kilometrů vzdálený vrch s jménem Kluk, který se nachází v krajině
pod Kletí. O tomto výletu přinesly informaci v srpnovém čísle noviny Lambda.
Autorem příspěvku byl Jiří Mareček.
23
S klukama na Kluka.
První prázdninový den dokáže zamotat mnohému z nás. Nejen šňůrou volných
dnů, o které zpívá Karel Gott, ale i zážitky, na které vzpomíná našinec dlouhou dobu.
Výlety do blízkého okolí se stávají pro naši partu ze ZO Svazu Lambda v Českých
Budějovicích pravidelnou činností. Až do dnešního dne jsem ale netušil, že dokáže
přilákat jméno 741 metrů vysokého vrcholu Šumavy mezi samé muže jedinou ženu
(nebo je snad naše Jana jenom na kluky ? ).
Kluk se totiž jmenuje cíl cesty. Exhaláty málo narušená jihočeská krajina nám
přichystala kromě túry lesem i překrásnou vyhlídku na nejvyšší vrchol Šumavy Kleť.
Neznám nikoho, kdo by po návštěvě tohoto místa neodolal pokušení zapsat se do
,,vrcholové“ knihy. A tak si v ní každý může nyní přečíst i to, že 30.června 1990, také
,,lambďáci“ ve zvláštním smíšeném složení obdivovali obzory v dálce prozářené
sluncem.
Úkol udržet si vzájemný kontakt s přáteli a získat další odvážné do našich řad
jsme splnili na sto procent. A jak že se naši noví známí jmenují ? Jana a Vašek. A že
netvoří společnou dvojici, za to ručím vlastní hlavou !
A byl tady podzim. Na poslední zářijový víkend připravil Jiří Mareček turistický
výlet do oblasti Lipenské přehrady. Pěší túra z Nové Pece k Plešnému jezeru a zpět
některé naše členy značně unavila a jen následující večerní posezení u krbu v místě
ubytování v Perneku nám náležitě zvedlo náladu, a to nejenom dobrou večeří a přípitky.
Zábava se zpěvem odvážlivců byla také zpestřena Martinem z Plzně a jeho partnerem
Ivem, kteří nás všechny překvapili romantickou hrou na flétničky.
I v následujících letech jsme také pořádali kratší výlety do okolí Budějovic, jako
např.v sobotu 22.6.1991, kde jsme se vydali do Terčina údolí u Nových Hradů. Program
byl navíc doplněný večerním posezením u táboráku na zahradě kamaráda Jiřího Šulce.
To se zákonitě protáhlo až do ranních hodin k prvnímu vlaku zpět do Budějovic. O
tomto výletu napsal Jiří Mareček pěknou a vystihující reportáž.
Nové Hrady – opět tady.
Když naše lambdí organizace vyjede ze zaběhnutých kolejí vždy se jedná o
experiment na našem okolí. V jižních Čechách už několikrát poznali jak se umíme
bavit, co to znamená gay – svatba a Silvestr v duhových barvách organizace pod křídly
SOHO.
22.6.91 den plný slunce přivítal partu skalních výletníků na autobusovém nádraží
v Nových Hradech. Všichni byli plni očekávání nových zážitků a Terčino údolí nám je
připravilo štědrou náručí. Ve stínu stromů, po turistické cestě, která nás bezpečně
uvedla k první zastávce výletu, se náš hovor stočil kolem dlouho ukrývaných zážitků se
kterými se lze zatím svěřit jen v partě spolehlivých přátel.
Slunečné počasí rozehřálo nejen fantazii. Naše představy jitřené ostatními
výletníky, které jsme potkávali nemohl ochladit ani umělý vodopád. Bylo to místo u
kterého jsme plánovali krátkou zastávku. Lavičky ve stínu lesa, potom a vodopád tvoří
uklidňující kulisu nádherného dne. Oživení v našich řadách nastalo v okamžiku kdy po
lesní cestě cestičce přišel mladý muž, zakrytý přes pás ručníkem a v doprovodu pěkného
děvčete. Následovalo velkolepé představení. Ve slunečním svitu jiskřivý vodní proud a
vodou skropená skála tvoří společně kulisy přírodního divadla. Odhodlání mladého
24
muže vstoupit do chladivé vody, předvést odvahu před svou dívkou je cítit na každém
pohybu.
Jak jen sledovat a nevzbudit podezření, že zálibné pohledy dvanácti náhodných
výletníků nepatří jen přírodním krásám ? Asi se nám to příliš nedaří. Mladý muž vycítil,
že není vše v pořádku. Ale místo plachých pohledů, studu nebo pohoršení vstupuje
v tenkých bílých slipech do vodního proudu. Vzápětí se vynořil a jeho jednoduchý oděv
odhalil téměř vše, co dosud bylo ukryto.
Na závěr chyběl jen potlesk a květiny za bezvadný výkon scény jako vystřižené
z kvalitního erotického magazínu. Tak aspoň touto cestou děkujeme neznámému
,,umělci“.
Vydařila se nám i další část výletu. Cukenštejn, gotický zemanský hrádek,
stropnická nádrž a koupání na ,,Adama“ nám umožnilo příjemně prožít den. Večeře
s gulášem a posezení u ohně bylo jen závěrečnou tečkou. Zbyl nám čas i na vznik
nových přátelství. Trpká chuť rozchodu z jedné dvojic byla vyvážena nových a já pevně
věřím, že pevnějších svazků. Láska a trvalý vztah přece hledá většina z nás.

A léto bylo v plném proudu a bylo opravdu jak má být. Poslední sobotu před
prázdninami jsme se rozloučili s klubovnou u ,,pejskařů“ a zahájili jsme klubové
prázdniny s neorganizovaným programem. Menší party se domluvily na různých
kolových výletech a společném koupání v okolí města. Jirka Mareček s Petrem pozvali
27. července 1991 partu asi dvaceti lidí na svojí chalupu ležící ve vesnici Smržov
v blízkosti známého rybníka Dvořiště. Zde bylo odpolední koupání, večer potom
posezení u ohně až do ranních hodin.
Ke konci prázdnin ( 24.8. – 25.8. ) zorganizoval Jirka Mareček společnou
návštěvu výstavy Země živitelka. A jak již bylo jeho dobrým zvykem, opět pilně
informoval o těchto dvou našich akcí veřejnost prostřednictví článku, který nazval
Chalupáři na živitelce.
Prázdniny a čas slunečných dovolených je nenávratně za námi. Zůstávají však
vzpomínky. Povídání o zážitcích nám musí vydržet nejméně do vánoc.
Cílem našeho jihočeského prázdninového dobrodružství byly dvě místa se zcela
odlišným programem. Setkání na chalupě pracovně označené jako akce Smržov byla
poslední v řadě vzájemných návštěv rodinných a osobních skvostů v podobě
nejrůznějších nemovitostí.
Bylo nás celkem devatenáct. Malá chaloupka se však otřásala veselím a studna měla co
zásobovat čistoty milovné výletníky zvyklé na pouhé otočení kohoutku mít vody co
hrdlo ráčí. Přirovnání jsem ale zvolil špatné, protože voda se na pití příliš nepoužívala.
Opět jsme naší skupinu rozšířili o několik nových tváří. A tak se přátelé z
Jihlavy, Prachatic, Jindřichova Hradce, Českých Budějovic, Písku, Vodňan, Tábora a
z Prahy sešli kolem společného stolu, aby si zahráli tu věčně mámivou hru na lásku a
přátelství – vadí nevadí. Také hodně diskutovalo a hovor se točil hlavně kolem časopisu
SOHO revue. Zhodnotili jsme i úroveň časopisu Afrodita. Oba jsou již běžně k dostání.
25
V případě SOHO revue jsme konstatovali , že úplně bez ,,pinďourků“ to dlouho
nepůjde. Ocenili jsme i čtení a povídání, ale to se od počátku většině zamlouvá.
Vyvrcholením léta v Českých Budějovicích je celostátní zemědělská výstava
Země živitelka. Druhý den po otevření jsme společně prošli hlavní pavilony. Únava nás
přinutila vyhledat příjemný oddech při dechovce v pivovarské zahradě. Bylo přece naší
povinností podpořit potleskem kapelu ve které hraje náš člen a také dobrý kamarád
Zdeněk.
A pak se říká, že bez diskotéky a heavy metalu to nepůjde. Fyzicky odpočinutí,
ale znaveni konzumací jihočeského Budvaru jsme výstaviště opustili. Rozchod do svých
domovů proběhl tak rychle, že jsme se nestačili zeptat našeho dalšího kamaráda Jardy
jak se mu mezi námi poprvé líbilo.
Letní sezóna nám přinesla také naději na nalezení vlastního klidného prostředí
pro dlouhé zimní večery tentokrát opět ve stylu disko.
Následující začátek podzimu, zářivě pestrý jak z nejbujnější malířovy palety,
jsme společně přivítali na chatě na šumavském vrchu Libínu, který se tyčí nad
Prachaticemi. Asi dvacítka členů našeho klubu a některých hostů z různých končin
Čech se zde sešla ve dnech 27.– 29.9 1991 a tři dny a dvě noci zde bujně dováděla, a to
hlavně při tanečním reji a jiné společenské zábavě. V sobotu jsme také podnikli výlet do
údolí řeky Blanice a okolo romantické zříceniny hrádku Hus jsme došli až do Volar.
V neděli jsme se po prohlídce Prachatic rozjeli k domovům.

Na jarní měsíce následující roku 1992 jsme připravili i mimo Jivak několik akcí.
V Nových Hradech v prostorách, které opět zabezpečil Jirka Šulc, se konala 14. března
Jack off party, doplněná saunováním, následnou diskotékou a jinou zábavou s tancem až
do brzkých ranních hodin. Osobně jsem tam sice nebyl, ale pevně věřím, že si všichni
zúčastnění dostatečně užili do sytosti.
O necelý měsíc později, 11. dubna, uspořádal klub zájezd do Mnichova.
Kamarád a člen klubu Jirka Martínek, řidič autobusu zn. Setra, byl naším průvodcem
nejenom za jízdy ale i v Mnichově. Po prohlídce pamětihodností města a gay centra se
náš zájezd v pozdních odpoledních hodin vydal domů. Na zpáteční cestě jsme se
rozhodli pro krátkou zastávku v Salzburgu s pěší prohlídkou historického centra. O tom
jak tato prohlídka nakonec dopadla, informoval Jiří Mareček čtenáře Lambdy v článku
Únos v Salzburgu, kde málem stal Jirka Šulc obětí únosu. Nebo jak to tehdy opravdu
bylo ?
Salzburg nás uvítal bohužel až v noci a k návratu domů zbývala jen chvilka. Při
sčítání účastníků před odjezdem jsme zjistili, že chybí ,,herečka Jiřina“, bavící všechny
svojí vyřídilkou a mávající na překvapené hetero turisty všech zemí.
Necelá hodinka čekání a příchod opozdilce nám vyrazil dech. Do autobusu
vpadla ,,nešťastnice“ a v dramatickém gestu sdělila : ,,Unesli mě, unesli mě až za
město...“
Nevím, jestli to kdo bral vážně nebo to bylo jen dovršení zájezdových zážitků,
ale hurónský smích nebral konce. Nebo že by všichni Jirku skutečně tak dobře znali ?
26
Přešlo opět léto a na podzim přichystal náš klub společný víkend, a to tentokrát
ve Vodňanech. Ubytování bylo zajištěno ve skromnějších podmínkách na bývalé
pionýrské základně Na rechlích. Program byl také ryze turisticko – sportovní : pěší výlet
do okolí města, táborák, rozcvička a erotický přespolní běh o ceny. Poslední dvě
uvedené akce řídil Jiří Mareček, nebyl jsem účasten a tak nevím jaký měly u ostatních
ohlas.

O velikonocích roku 1993 ( 22. – 25.dubna ) připravila správní rada klubu
prodloužený víkend, a to v krásné části jihočeské Šumavy, ve vesničce, která nechtěně
pro nás měla název Čábuze. Po dohodě s majitelem seznamovací agentury 1 + 1 ze
Strakonic jsme si objednali pro sebe celou kapacitu objektu s dobrou kuchyní, diskem a
psycholožkou Sylvou. Ta pro nás připravila pěší túry do okolí a večer zábavné psycho
hry. O průběhu této akce opět se svojí originalitou informuje Jiří Mareček, kterého jsem
jen trochu doplnil svými polozapadlými střípky vzpomínek.
Čábuze – symbol nebo náhoda ?
Šumava je ráj pro milovníky přírody. Nás se však sešlo k milování šumavských
hvozdů a výhledů do kraje jižních Čech, Rakouska a Alp jen osmnáct statečných a
odhodlaných v době ještě nejistého dubnové počasí prožít tři dny společně. Cíl byl, jak
se dříve psávalo, dvojjediný. Pobavit se a také navázat v klubu nové známosti. Program
jsem připravoval pečlivě a náhodě jsme ponechali jen náladu a počasí. Plán je plán, ale
život si přesto dělá to, co uzná za vhodné.
Příjezd větší skupiny z Českých Budějovic poznamenala veselá příhoda
s autobusem, kterému selhal motor. Až později jsme si uvědomili, že to tak muselo
dopadnout, protože celá skupina seděla právě u motoru, který se přehřál a jak pravil
řidič ,,kousnul se.“ Další cesty jsme proto z bezpečnostních důvodů uskutečňovali
poněkud rozptýleni v běžném prostředí v koncentraci 4 – 10 %.
Celá velká ubytovna byla jen pro nás. K službám nám byla psycholožka a
průvodkyně po Šumavě Sylva, diskžokej, a ochotný personál – kuchař a správce Václav
a číšník Láďa. Ti dva sice z počátku dělali tajnosti, že již léta žijí spolu,ale naším
zkušeným okem byly brzy odhaleni a s otevřenou náručí byli přibráni do kolektivu.
Naše horké hlavy, ale i rozpálená stehna hned schladil první výlet na Churáňov a
Horskou Kvildu s překvapivě častým výskytem zapomenuté sněhové přikrývky.
Vznikly tak kouzelné záběry tajícího sněhu na kterém stojí skupina chlapců a chlapů
převážně v bermůdách a kraťasech. Následující večer nám krásy Šumavy v poutavé
přednášce s promítáním diapozitivů přiblížil Ochránce přírody z CHKO Šumava. Ten
nám také v na závěr poděkoval za klid v sále a pozornost. Tak jsme mu prozradili
recept. Třicet kilometrů po horách a kopcích ve svižném tempu pro netrénované jedince
je přiměřená uklidňující dávka.
Diskotéka opět postavila většinu na nohy a byla předzvěstí noci plné hvězd,
nastupujícího jara a nových lásek. Ráno u snídaně už bylo jasné, jak se nám to
spárovalo. Radost z toho jsme měli až na konec, protože dvojice spolu vytrvaly po celou
zbývající dobu.
27
Další den byl před námi a s ním naše kamarádka Sylva s další dávkou turistiky.
Tentokrát po trase Javorník a Vacov. Počasí jako malované a do kroku nám vyhrával na
píšťalku Zdeněk bubeník ( od Babouků ).
Potkat dobré lidi na Šumavě není problém. Nám se to konečně dařilo celou dobu.
Babička na zápraží domku v Rohanově se s námi dala řeči a nechala si hrát tu, co na ní
ráda za mlada tancovala.
Na nadcházející večer Sylva opět něco přichystala. To, že bude oheň a diskotéka
bylo již známé, ale proč ty další přípravy ? Překvapení přišlo před půlnocí, než-li začala
hrát muzika. Sylva nás požádala o účast v zajímavé poznávací hře. Na jejím konci nás
pěkně zhodnotila a vystřelila další hru, jejíž podstatnou část tvořilo zasouvání něčeho
někam a to ve dvojicích. Z pravidel hry ale bylo patrné, že je zamýšlena pro hetero páry.
Tak po krátké diskusi jsme provedli malou korekci v postavení soutěžících dvojic. Ne
čelem k sobě, ale pěkně od zadu a hra byla naše.
Po hrách následovala volná zábava. Už dávno jsem si tak dobře a s chutí nezahrál
a nezazpíval. Zpívat s kytarou a za doprovodu flétničky v šumavském večerním tichu,
kdy šumí jen smrky, mi připomnělo celé mé rychle se vzdalující mládí ( povzdech Jirky
Marečka ).
Všichni jsou rozdovádění, nikomu se nechce spát. Program ale ráno pokračuje
dál.
Poslední den šumavské idyly je ve znamení celodenní autobusového zájezdu za
krásami krajiny.
Autobus troubil na ospalce už brzy ráno. Zpívání v autobuse bylo sice dovoleno,
ale po ránu se nikomu zatím moc nechtělo. Sólo tedy měl jen neúnavný Jirka Mareček a
vždy dobře naladěný Zdeněk bubeník, jinak zpěvák a muzikant duší i tělem.
Průvodcovské funkce se autobuse, a na pěší trase během dne, se opět ujala zkušená
šumavská vůdkyně Sylva.
Naše první zastávka byla na Churáňově s exkurzí u meteorologické stanice.
Dozvídáme se zde např. proč dnes opět neprší a jiné další zajímavosti kolem předpovědí
počasí. Další zajímavost na trase byla u pečlivě ukryté obory pro divočáky, o které
věděla jen Sylva. Krmení bylo dovoleno, a tak někteří z nás podělili s divočáky o
svačinu. Ochotně nám sice žrali z ruky a vypadali celkem přátelsky, ale i tak jsme byli
rádi, že zůstali za pevnou ohradou.
Čas nemilosrdně ubýval a tak další zastávka byla v chvatu poblíž skokanských
můstků a s následnou pěší krátkou procházkou do míst proslulých šumavských slatí.
Zde je sice to pravé království šumavského posvátného ticha, které narušovala jen naše
Jiřinka – čili Jirka Šulc. Ten i navzdory výstražním tabulím, že je rušení zvěře
zakázáno, pusu na chvíli nezavřel a projevoval se s maximálně hlasitou razancí tak sobě
vlastní. Chudák Sylva jen obracela oči v sloup a jistě i nejen ona vážně přemýšlela o
tom, že jej zavede někam do bezedných slatí a ponechá ho tam svému osudu.
Po poledni náš čekala příjemná pěší vycházka kolem toku Vydry z Antýglu až do
Čeňkovy pily. Pak následoval pozdní oběd v hotelu v Srní, kde Jiřinka přivedla do
notných rozpaků obsluhujícího číšníka svým koncovým – la –, specifickými výrazy
typu ,,fofrmošna“ a sladkým oslovením miláčku.Ten naštěstí nakonec všechno
profesionálně zvládnul a jistě si hlasitě oddechl, když jsme všichni nastoupili zpět do
autobusu. Jeho řidič, Josef Cinádr z Truskovic u Vodňan, na nás vzpomínal ještě po
létech, když mi dělal řidiče na muzejních zájezdech.
28
Kolem Otavy nás silnice přivedla až do Sušice, kde se s námi Sylva rozloučila a
vydala se domů do Prahy. Zde se také s námi rozloučili kamarádi z Prahy a Teplic. Před
definitivním rozloučením, že jsi slíbili, že opět někdy v Čábuzích sejdeme.

Velikonoční pobyt v Čábuzích se všem sice velice líbil, ale bylo nás moc málo na
obsazení celé kapacity ubytovny. Proto jsme podobnou turistickou akci podnikli na
menší chatě v Českých Žlebech, a to v letech 1995 a 1996. Skupina turistických
nadšenců podnikala pěší výlety do nejbližší okolí. Cílem tak byla Lenora, Nové Údolí a
rakouské Haidmühle, Stožec, Černý Kříž a Strážný. Také jsme jeli auty až na Kvildu.
Kolaři se vydávali krajinou až na počátek Lipna a zpět.
Chalupa v Českých Žlebech byla kapacitně menší a s možností vlastního vaření.
Někteří kluci, jako Jirka Mareček a později Pepík Ženíšek pro nás rádi a moc dobře
vařili. Všem nám chutnalo, hlavně po těch kilometrech v nohách. Ztracené kalorie ( a
zejména tekutiny ) jsme usilovně doplňovali nejen po výletní trase, ale i na chalupě při
bujarých večerech. Bavíme se a zpíváme až do ranních hodin a pak se nikomu nechce
vstávat. Nejaktivnější a také nejlepší zpěváci, hlavně lidovek, Jirka Mareček, Zbyněk
Veselý a Milan Žufa často nemohli ráno ani pořádně mluvit a nás všechny alespoň
pořádně bolela hlava. Po vydatné snídani se ale celé osazenstvo dokázalo vzchopit a
vydalo se opět za krásami Šumavy.
Bylo to zde krásné a je jen velká škoda, že po dvou letech zájem poklesl natolik,
že jsme se rozhodli si již tuto chalupu nepronajímat a pokusit se hledat možnosti v jiné
lokalitě. Bohužel, už jsme v následujících letech podobné společné víkendy nepořádali.
Místo toho jsme v několikrát v roce zorganizovali jednodenní pěší nebo kolové výlety,
např. opět do okolí Nových Hradů, Kaplice a Římova.
29
Byli členy Svazu Lambda a SOHO.
,,Láska je láska...,
když chodí kluci s holkama,
kluci s klukama, holky s holkama“.
Od května roku 1990 byla Jihočeská Lambda členem Svazu Lambda, který
sdružoval podobné české a moravské organizace. V Českých Budějovicích se také
dnech 15. – 16. září 1990 sešli zástupci všech organizací Svazu Lambda. V následujícím
roce se všechny organizace Svazu Lambda staly součástí Sdružení organizacích
homosexuálních občanů – SOHO.
V dnech 23.-24.června 1990 se Brně sešli zástupci českých a slovenských gay a
lesbických organizací, aby se nejenom vzájemně informovali o činnosti, ale aby také
hledali vzájemnou cestu v další a vzájemně koordinované činnosti. V průběhu jednání
bylo rozhodnuto o založení Sdružení organizacích homosexuálních občanů ( SOHO ),
jehož zakládajícím členem byla i Jihočeská Lambda zastoupená Jiřím Louženským.
V průběhu následujícího desetiletí hájilo SOHO v rámci svých maximálních
možností zájmy gay a lesbické komunity, a to nejenom v naší republice. Jako člen
mezinárodního sdružení ILGA se SOHO zapojilo i do celosvětové kampaně, např. za
uzákonění zákona registrovaného partnerství, za odstranění všech forem diskriminace
gay a lesbické komunity v různých částech světa, boje proti AIDS, atd.
Jihočeská Lambda po dobu trvání SOHO byla v rámci svých možností vždy
aktivním členem tohoto sdružení. V Českých Budějovicích se také konalo
v následujících letech několik zasedáních parlamentů SOHO.
První zasedání se zde konalo v sobotu 25. května 1991. V klubovně ,,u pejskařů“
se zde sešli zástupci všech gay a lesbických organizacích z celé republiky a pod
pečlivým vedením presidenta SOHO Mgr. Jiřího Hromady zde projednali celou řadu
důležitých otázek kolem další činnosti SOHO a jeho vnitřní a zahraniční politiky.
Následující večer se potom někteří zástupci některých organizacích s námi pobavili na
zábavném večeru, kde Jiří Hromada naše členy krátce informoval o činnosti parlamentu
SOHO a výsledcích jednání.
Chtěl bych na těchto řádcích velice upřímně poděkovat všem svým bývalým
kolegům a kolegyním z parlamentu SOHO za všechnu obětavou práci, kterou v drtivé
většině nezištně a obětavě pomohli k rozvoji našeho gay a lesbického hnutí. Zvláště
děkuji dlouholetému presidentovi SOHO Mgr. Jiřímu Hromadovi, za všechno co pro
nás vykonal, ať již ve své funkci presidenta nebo jako nejprve redaktor a později
šéfredaktor SOHO revue a jiných tiskovin.
Milý Jiří, věř, že tě mají budějovičáci ( a i další Jihočeši ) upřímně rádi, a že jsi
vždy mezi námi srdečně vítaným kamarádem a hostem. Vím také, že i ty máš město pod
Černou věží moc rád – jak o tom svědčí krátký úryvek z jednoho tvého dopisu :
,,...Mám na Budějovice slabost. Před lety jsem se tam pravidelně – a rád – vracel,
ať už sám za přáteli nebo později s divadlem E.F.Buriana. Centrem našeho zájmu byly
Masné krámy, které mám rád už z doby vojančení. ( Ach ti budějovičtí vojáci ! )....“
Tak ať jsou tvoje návraty častější a když už nemůžeš přijet, tak si aspoň občas
zazpívej ,, k budějicům cesta...“ Mír a láska navždy s tebou, kamaráde.
30

O víkendu 4. – 6.10.1991 Lambda Jižní Čechy a Lega Pardubice společně
uspořádaly akci Duo víkend. Její první část se konala v Jičíně v motelu Rumcajs a druhá
část byla plánována do jižních Čech na některý listopadový víkend, tak aby součástí
programu byl tradiční výlov rybníků. Pro nedostatek zájemců však byla akce zrušena.
Duo víkend v Jičíně doprovázel bohatý kulturní a společenský program, jako
bylo promítání videofilmů, velkolepé vystoupení Jaroslava Čejky, striptýz a diskotéka.
Pro účastníky byl také výlet do okolí Jičína – do Prachovských skal a na hrad Kost.
Ve dnech 1.-3.května 1992 se zástupci Jihočeské Lambdy ( Jiří Louženský, Jiří
Mareček a Petr Eremiáš ) zúčastnili v Bratislavě zasedání ILGY pro střední a východní
Evropu. Jednání zde bylo místy velmi bouřlivé a bylo bohužel vidět, že politická
situace, která tehdy již jednoznačně směřovala k rozdělení republiky na dva samostatné
státy, začínala velmi negativně ovlivňovat i česko – slovenské vztahy uvnitř našeho
hnutí. Později se situace naštěstí zklidnila a celá řada slovenských představitelů, v čele
s vynikajícím Marianem Vojtkem, si dokázala zachovat nadhled nad věcí a nikdy
nezapomněla na naše společné úsilí ve dlouhém a složitém snažení za zlepšení
každodenního života homosexuální komunity.

V sobotu 20.března 1993 opět zasedal v Českých Budějovicích parlament SOHO.
Vedle běžných bodů programu, byl zvláště podrobně projednáván návrh zákona o
registrovaném partnerství. Návrh přišel mezi jednající podpořit a blíže vysvětlit i docent
Jaroslav Zvěřina ze Sexuologického ústavu v Praze a poslanec ve sněmovně za ODS.
Ten také podporuje přijetí zákona od samého počátku. Velké díky pane docente ! Ten
také posléze vystoupil na tiskové konferenci, které se zúčastnili i pozvaní zástupci
města, politických stran a novináři. O českobudějovickém jednání následně informovala
větší část médií.
Po ukončení oficiálního programu jsme pro účastníky jednání připravili
autobusový výlet na Hlubokou a okružní jízdu Českými Budějovicemi. Řidičem a
originálním průvodcem byl Jirka Martínek. Po návratu z výletu se zástupci jiných
organizacích z celé republiky bavili s našimi členy až do ranních hodin. Zejména ke
zpěvu jim k tomu vyhrával na elektrické varhánky Zdeněk Voráč – čili Zdeněk bubeník
od Babouků.
V pořadí již 23.zasedání parlamentu SOHO se konalo 23.března 1996 a to ve
velkém sále Jivaku. Jednání parlamentu vedl president Mgr. Jiří Hromada za pomocí
členů presidia ve složení : Marcela Šulcová, Lubomír Šlapka, JUDr. Petr Kodl, MUDr.
Ivo Procházka, Miluš Kotišová a Jiří Louženský.
Přítomni byli zástupci z většiny organizacích z celé ČR. Na programu jednání
byli otázky kolem vnitřní chodu SOHO, registrovaného partnerství, HIV - AIDS,
kulturních aktiv SOHO a zahraničních styků. Jednotlivé organizace se také navzájem
informovali o svojí činnosti. Hostem programu jednání byl opět MUDr. Jaroslav
31
Zvěřina, poslanec za ODS ve volbách v roce 1996, který se opět aktivně zapojil do
nového znění zákona o registrovaném partnerství.

V roce 2000 si také připomnělo desáté výročí své existence i SOHO čili Sdružení
organizací homosexuálních občanů, které za toto období pod vedením Jiřího Hromady a
dalších aktivistů z různých končin republiky vykonalo ohromný kus práce v různých
směrech gay a lesbické problematiky, ať se již jednalo o záležitosti právní, společenské,
kulturní, sportovní, osvětové, zdravotní atd. SOHO úspěšně nepůsobilo jen v rámci
Československé a po roce 1993 České republiky, ale výrazně se zapojilo i do
evropského a mezinárodního hnutí. Jsem osobně velice rád, že Jihočeská Lambda
patřila mezi zakládající organizace SOHO a také se podle svých možností aktivně
podílela na jeho činnosti. Proto zástupci jihočeské Lambdy nemohli chybět na
přátelském setkání nebo-li na netradičním 40. zasedáním parlamentu SOHO, které se
uskutečnilo 1. července 2000 v pražském gay klubu Gejzee..r.
Na podzim tohoto roku se zástupci jednotlivých gay a lesbických organizací
rozhodli činnost SOHO ukončit a plně svoji činnost osamostatnit. Na návrh Jiřího
Hromady vznikla Gay Iniciativa ( GI ), která se má hlavně věnovat určitým
celorepublikovým otázkám, jako např. byla příprava zákona o registrovaném
partnerství.
Transformace SOHO vede i k zásadní změně činnosti všech organizací, a tím
pádem i té naší.
Ještě více totiž vyvstává nutnost naučit se hledat si finanční zdroje a společensko
– ekonomické kontakty přímo v bezprostředním regionu a nečekat na to, co pro všechny
zařídí presidium SOHO. Ale jak však následná praxe ukazuje, tento nový stav není
nikterak jednoduchý.
32
Naše aktivity proti AIDS a snaha všem pomáhat.
,,Nečekej zázraky, ale dělej
něco pro život a lásku !“
Naše činnost se od počátku nesoustředila jen na diskotéky, plesové zábavy a jiné
kratochvíle. Smyslem naší činností bylo vždy něco daleko více. Chtěli jsme
v maximální míře dělat osvětu a humanitní činnost, i když jsme věděli, že naše zejména
technické a finanční prostředky byly a i dnes jsou velice omezené. Z těchto důvodů se
správní rada klubu snažila navázat dialog s vedením města a s představiteli místních
politických stran. Osobně i písemně jsme se jim snažili osvětlit činnost a záměry našeho
klubu. Vyzvali jsme je nejenom k dialogu ale i ke spolupráci v rámci řešení různé
sociální a společenské problematiky naší komunity. Reakce většiny oslovených však
často byla velmi mizivá. Jistou vstřícnost projevil odbor sociálních věcí magistrátu,
který nám několikrát přispěl menší finanční částkou na krytí různých projektů za účelem
realizace naší činnosti.
Stejně tak byla naše marná dlouholetá snaha získat vhodné nebytové prostory, ve
kterých by měl klub své zázemí pro jednání správní rady a pro již narůstající
kancelářskou agendu. Tento záměr se již podařil v závěru roku 2004. Zde chceme
provozovat linku pomoci v rámci projektu coming aut a AIDS pomoc. Také zde
budujeme informační a kulturní centrum.
Od samého počátku naší existence se náš zájem soustředil na maximální
osvětovou činnost mezi lidmi z gay a lesbické komunity. Na adresu Jihočeské Lambdy
přicházeli a dodnes často přicházejí dopisy a e-mail dotazy, ve kterých pisatelé žádají
informace o klubové činnosti, hledají zprostředkování seznámení, nebo se na nás
obracejí se žádostmi o pomoc v různých tíživých životních situacích. Co jsme mohli, to
jsme vyřizovali sami nebo dopisy předávali dál, např. sexuologovi MUDr. Ivo
Procházkovi.
V mnoha případech však byla naše snaha zcela marná a jednalo se o to
příslovečné ,,házení hrachu na zeď.“ Nejprve vždy dotyčný projevil zájem o akce klubu
a potom se vymlouval proč a z jakých důvodů se jich nemůže zúčastnit, nebo se
dokonce vážně zlobil proč mu stále posíláme naše propagační materiály a pozvánky.
Někteří pisatelé nás naopak potěšili dobrou zprávou o navázání partnerského vztahu.
,,Milý Jirko a spol. Děkuji za pozvání na obě akce a objednávku na knihy.
Současně Vám s lítostí oznamuji, že bych raději, kdyby jste mi už na adresu k rodičům
nic neposílali. V tom dopise byla totiž i dosti tlustá brožura o AIDS, a to tak, že šel ztěží
zalepit. Dopis pochopitelně první vybral můj otec a údajně byl již rozlepený. Což byla
voda na jeho mlýn a i já jsem se po mnohých názorových debatách rozhodl, že už mu
nic nevysvětlím a do té doby, než se odstěhuji ( na čemž se pracuje ) už nebudu
zapříčiňovat nic, co by se dalo nazvat ,,ostudou a hanbou“. Ostatně si rovněž myslím, že
posílat tyto brožury není zrovna vhodné.“
( Ivo, Strakonice, 10.6.91 )
33
,,Ahoj Jirko ! Předem našeho dopisu Tebe, Tvé milé zdravíme. Bohužel od
minulého setkání v září 90, jsme se neozvaly. Mělo to svůj důvod. Udělaly jsme to co
asi málo z nás – žijeme spolu. Měly jsme a máme problémů víc než dost. Obě jsme
měnily zaměstnání – ne šťastně. Stěhování a hlavně – jsou tu čtyři děti a babička. Ale
jsme spolu a to je hlavní.“
( Věra a Zdena, Písek, říjen 91 )
,,Vážený pane Louženský. Je to hrozný ale musím se svěřit. Patřím mezi 4 %.
Jsem ženatý, 2 děti. Jsem úplně normální, žiji manželským životem. V 16 letech jsem
měl kamaráda 30 let, který mě onanoval a vnutil i jiné věci, ale mě se to líbilo a bohužel
mě to naučil a já na sobě dodnes cítím, že jsem 4 % a nemohu se toho pocitu zbavit.
Jsem z malého města, nedej bože aby se něco prozradilo. Lidi jsou zlí na tuto
naší nemoc. Nevím, asi bych to nepřežil, tu ostudu.“ ( František, Prachaticko, asi léto
1991 )

Vedle základní osvětové činnosti se také maximálně snažili se zapojit do
celosvětového boje proti AIDS, a to v tomto našem nejbližším regionu. Pro členy klubu
jsme zajistili několik bezplatných odběrů krve na testy HIV – AIDS. Tohoto úkolu se
ochotně ujala okresní hygienická stanice v Českých Budějovicích, a to konkrétně
MUDr. Luňáčková a MUDr. Kotrbová. Mimo odběrů uspořádali pro členy klubu také
několik zajímavých přednášek.
Po příkladu Prahy a Mostu jsme chtěli také v Českých Budějovicích ustanovit
pobočku Společnosti AIDS pomoc ( SAP ), která by vyvíjela činnost pod naší patronací
a za pomoci regionálních odborníků.
Dne 10.7. 1991 se v pronajaté klubovně v Domě kultury na Senovážném náměstí
konala ustanovující schůze pobočky Lambda – SAP České Budějovice. Založení
pobočky Společnosti AIDS pomoc s působností v jihočeském regionu se zúčastnilo 11
členů organizace Jihočeská Lambda a 4 hosté, většinou pracovníci Krajské a Okresní
hygienické stanice a infekčního oddělení krajské nemocnice v Českých Budějovicích.
Pozvání také přijala také redaktorka z Jihočeské pravdy.
V průběhu jednání jsme byly informováni o součastném stavu HIV pozitivních a
AIDS nemocných osob v jižních Čechách a o možnostech jejich léčby. Zároveň zde
byly presentovány výsledky prevence, a to nejenom v homosexuální komunitě, ale i
v celé společnosti. Nově založená pobočka Lambda – SAP se dohodla na co nejužší
spolupráci v rámci osvěty a prevence, a to zejména mezi členy homosexuální komunity,
dospívajícími a mládeží. K vzájemná spolupráci do budoucna se zavázali všechny zde
zúčastněné subjekty, k nimž se časem po výzvě přidala i Mládež Červeného kříže a jiní
zájemci.
Zákládající schůze Společnosti AIDS pomoc byla první a také poslední. Ve velmi
krátké době jsme pochopili, že je nad naše síly starat se ještě o další samostatnou
organizaci, zvláště když část naší klubové činnosti jde stejným směrem. Proto jsme se
rozhodli , a to podle svých omezených možností, provádět při různých příležitostech
osvětu boje proti AIDS i na veřejnosti. Konali jsme tak hlavně v květnu a 1. prosince,
tedy ve dnech kdy se konají na celém světě dny boje proti AIDS. Ke spolupráci jsme
34
vždy pozvali odborné pracovníky Okresní a Krajské hygienické stanice, Mládež
Červeného kříže, studenty střední Zdravotnické školy v Českých Budějovicích a
případně dalších institucích.
V průběhu devadesátých let a na počátku našeho století uspořádal náš klub s výše
uvedenými institucemi několik veřejně osvětových akcí na veřejných prostranstvích,
např. v hale vlakového nádraží, před budovou muzea na Senovážném náměstí, na
Žižkově náměstí, v Domě kultury – kde vedle prevence AIDS proběhla také výstava
z putovního cyklu Uměním proti AIDS ( a to po Vodňanech, Prachaticích a Lounech. )
Tyto akce jsme nejprve pořádali v polovině května ale později byli přesunuty k 1.
prosinci, kdy v celém světě probíhá Mezinárodní den boje proti AIDS. Mezi naše
poslední veřejné akce patří i zcela ojedinělá jízda historického trolejbusu po městě,
která se konala 1.12.2003. Se studenty a Mládeží Červeného kříže jsme na zastávkách
trolejbusu rozdávali osvětové letáky, vybírali finanční příspěvky na boj proti AIDS a
paní doktorka z Krajské hygienické stanice zodpovídala dotazy kolemjdoucích a žáků
škol.
A co se ještě přihodilo ?
Např. stěhování tety Berty.
,,Já bych to přeci práskla, velebnosti...“
( oblíbená citace filmové Kelišky
v podání Rosti Zonka – partnera tety Berty )
Vedle pravidelných klubových setkáních jsme si také někdy našli důvod sejít se
buď v nějakém vhodném občerstvovacím zařízením nebo v ryze domácím prostředí.
V tomto případě se ale jednalo o panelákové párty a tak sousedé měli o zábavu dlouho
do noci postaráno. Zejména v domech kde bydlí Jirka Mareček s Petrem Eremiášem,
nebo Jirka Martínek či naše teta Berta – občanským jménem Vladimír Šimek. Ostatně o
něm je i následující příběh, který Jirka Mareček nazval Jak jsme stěhovali Bertu. Věřím,
že dobře pobavil čtenáře letního dvojčísla Lambdy č.7.- 8. v roce 1991.
35
Každý z nás má svůj životní sen. Sen Berty, jak přezdíváme živoucí legendě
budějovické Lambdy, byl v získání bytu na ,,bydlišti v panelovém domě“, jak žertem
svěřoval svým kamarádům. Shodou okolností den převzetí nového bytu o 7 dní
předcházel jiné významné osobní události. Určitě mi náš Berta odpustí, když prozradím
že 22. dubna oslavil kulaté padesátiny, na které zdaleka nevypadá.
Rodinná rada nejbližších přátel rozhodla : ,,Převzít byt, uklidit, vytapetovat,
pobalit věci, nastěhovat a oslavit narozeniny v novém.“
Za léta života se člověku podaří nastřádat řadu věcí. A tak do krabice putovaly
hrnce a poklice, rodinné fotografie, gramofonové desky, starodávné hodiny, spousty
dávno nepotřebných šatů, košil, bot, ale také váziček, popelníků a skleniček.
Vzpomínky na dávné milence a prohlídka osobního alba přerušovaly úsilí v časovém
harmonogramu.
Ukázalo se, že umíme táhnout za jeden provaz nejen tehdy, když jde o zábavu, ale i
když se má udělat kus práce. Bez využití jediné placené služby naši chlapci
vytapetovali, vymalovali, zajistili odvoz, uklidili a nastěhovali nábytek.
Říká se, že v práci nejlépe vyniknou charaktery a osobní rysy každého z nás. A
jací jsme – no přece veselí – věčně mladí, plní humoru, ochoty i pochopení.
Vrcholem pracovního týdne byla oslava narozenin. V neděli 21. dubna krátce před
polednem jihočeský rozhlas vysílá blahopřání jubilantům : ,,..vše nejlepší Vl...Š...přejí
chlapci z Lambády.“ Všichni znalí podle jména – ale i podle 4% příslušnosti poznali,
komu právě nechal zahrát...
Pětiposchoďový dort s padesáti svíčkami bylo obtížné rychle zapálit, ale i
sfouknout. Veselá nálada, vzpomínky a vyprávění příhod ze života nás přenesly do
druhého dne a loučení za rozbřesku bylo plné upřímných přání dlouhého života, stálé
pohlavní svěžesti a neutuchající dobré nálady.
Milý Ládíku, od toho stěhování uplynulo sice hodně vody ve Vltavě ( i v Blanici
u rodných Vodňan ), ale věř, že tě máme stálé rádi a stále platí to, co ti Jirka přál
v závěru předcházejícího článku. Za všechno to, co jsi pro klub udělal a ještě uděláš –
moc díky.
36
A jak to vidí kamarád Ruda Hanousek ?
A kdo že to je ?
No přeci vždy pohodový
a usměvavý kluk se stále
pohotovým foťákem i...
( Představil kamarád J.L. )
Za mé bližší seznámení a nakonec členství v Jihočeské Lambdě vděčím své lásce
a po pět let svému životnímu druhovi Zdeňkovi. Ten mně seznámil s Ing. Jiřím
Marečkem a s Péťou Eremiášem a u nich jsem v jihočeské metropoli našel tolik
potřebné zázemí a i druhý domov. Nechci zbytečně se opakovat kolik bylo těch zážitků
za víc jak deset intenzivních let na jihu Čech o akcích pořádaných Lambdou, ale i na
základě přátelství. Byly to akce reciproční, které sloužily k bližšímu poznání a posílení
přátelství mezi členskou organizací Jihočeské Lambdy a Lambdou Praha, která je mojí
druhou domovskou organizací. Nakonec i družební vztahy s Hornorakouskou Hosi
z Lince a pak náš výlet na prvního máje do Lince k našemu vstupu do EU, ale takových
společných akcí byl bezpočet. Uvedu jen řadu gaymenů, čtyřicáté narozeniny Mgr. Jirky
Hromady, který má svoji osobní zásluhu na tom, že se Jihočeská Lambda dokázala
přetransformovat do samostatné organizace. Na tom všem má lví podíl výbor, ale
především vůdčí osobnost Jihočeské Lambdy Jirka Mareček. Ten, který jak mezek je po
léta přesvědčen, ač někdy zrazován i nejbližším okolím, o smysluplnosti svého poslání.
Je to ovšem v něm, je to osobnost tvůrčí zocelená službou u armády v důstojnických
funkcí. Vedle humanitního pracovníka Jirky Louženského, prvního šéfa Jihočeské
Lambdy, turisty a knihomola, vedle nestárnoucího Ládi, Rosti, Péti, ale i řady dalších
jsme dokázali tuto společnou cestu ujít za těch 15 let až k oslavě dnešního jubilea.
Tato publikace na jiných místech hovoří o různých etapách organizace. Nebylo
toho málo co se nám podařilo, ale mohlo toho být i víc při aktivnějším přístupu
druhých. Ale taková už je dnešní uspěchaná doba. Ta nakonec, ale poznamenala život
nás všech ať v dobrém anebo ve zlém. Proto závěrem této mé zpovědi, co mi dalo
členství v této organizaci Jihočeské Lambdy bych ještě řekl : jsem vděčný za nová
přátelství, že ač přespolní jsem se stal domácím, poznal jsem nové přátele i blízkého
druha Milana, jejich život, zájmy i vzájemné problémy. Těm všem, které jsme
jmenoval, i řadě dalších, upřímně děkuji za vše – za přátelství, nové zážitky i poznání.
Bez vzájemného pochopení, tolerance i pomoci by toho nikdy nebylo. Proto dík všem,
kteří mají v sobě tu věčnou touhu společně táhnout tu pomyslnou káru dál a také
dokážou vychovat mladší, kteří pokračují dál. Upřímně nám všem přeji zdraví, sílu i
sluníčka v duši, lásku pro druhé a víru, že nejen naše organizace ale i veškerá spolková
činnost má smysl pro přítomnost i budoucnost. K tomu všemu chci svým málem přispět
i já : Ruda Hanousek.
Milý příteli a kamaráde : nejenom já ale i jistě celý klub ti upřímně děkujeme za
všechno, čím jsi nás vždy rád obdaroval. Nemám na mysli jen tvoji záslužnou práci na
klubové kronice a fotografie z našich akcí, ale hlavně za tvůj opravdu hřejivý životní
optimismus, kterým nás dokážeš oblažit a pozvednout i ve chvílích ne zrovna lehkých.
A jdeme dál...
37
,,Chlapci, tudy cesta nevede !“
( oblíbené varovné rčení našeho
předsedy Jiřího Marečka )
Historii a bilancování máme za sebou. Zajisté, zcela ne všechno se nám stoprocentně
podařilo, hodně plánů jsme museli přehodnotit nebo dokonce odsunout. Prožili jsme chvíle
radosti i chvíle trpkosti a zklamání. Ale takový je už život. Ale my všichni jdeme dál...
Osobně si myslíme, že je za námi velký kus práce a to hlavně zásluhou lidí, kteří bez
ohledu na ohodnocení neváhali přiložit ruku k dílu, často podle svých možností pomohli
finančně i materiálně a hlavně lidsky ze srdce a upřímně. Každý jejich sebemenší počin tak
vždy posunul klub zase o kousek dál.
Nyní by měl následovat jejich seznam, ale nestane se tak. Ne z důvodu neúcty k nim,
ale z důvodů ryze praktických. Velmi neradi bychom na někoho zapomněli a on by se právem
cítil ukřivděný. Těch patnáct je opravdu dlouhá doba my jsme si opravdu nedělali u jmen
čárky. Upřímně děkujeme nejenom všem členům, kteří došli až do těchto svátečních dnů, ale se
vzpomínkou v mysli děkujeme i těm, jenž z různých důvodů tu již nejsou. Bez vás všech by
jsme zde dnes s hrdostí nestáli !
Patnáct let trvání našeho klubu jasně prokázalo, že celá naše činnost vždy měla a i
nadále má smysl. Dokázali jsme přežít v těžkých podmínkách i v menších nebo větších krizích
a hlavně, zajistili jsme důstojné zázemí pro všechny, kteří jej opravdu chtějí využívat. Nemáme
nyní na mysli jenom klub a disko parket v Jivaku, ale hovoříme i o klubovně – kanceláři. Ta je
v provozu od druhé poloviny listopadu loňského roku a vedle toho, že zde konečně máme
prostor pro nutnou kancelářskou práci, je zde také možnost využití pro ryze klubovou činnost.
V současné době si zde zájemci mohou prohlédnou gay časopisy a jinou zábavnou i populárně
naučnou literaturu. Podle finančních možností uvažujeme i zavedení internetu, případně o
zakoupení televize a videa. To vše ale záleží na získání dostatečných financí, neboť v dnešní
situaci jen velmi obtížně hledáme finanční prostředky na uhrazení základního nájmu. Velice si
přejeme, aby cestu do této nové formy klubové činnosti našlo více zájemců a hlavně i dárců.
Stále do popředí stavíme ideu : jsme klub a hlavně chceme pro zájemce pořádat akce z oblasti
kultury a turistiky. Stejně tak naším velkým úkolem je osvěta, a to jak vůči veřejnosti, tak i k
vlastní minoritě, např. prevence proti AIDS, boj proti jakékoliv diskriminaci na základě
sexuální orientace, legislativní otázky včetně návrhu zákona o registrovaném partnerství atd.
To byly naše hlavní cíle v minulosti a budou, a jak jsme pevně přesvědčeni, i v budoucnosti.
Tuto pomyslnou štafetu s hrdostí předáváme dalším generacím.
Za patnáct let jsme pro náš klub získali řadu přátel, příznivců a podporovatelů. Na
některé jsme vzpomněli v předcházejícím textu, ale na přátelé, zvláště milé, chceme upozornil
na těchto řádcích. Jsou to naši družební přátelé z hornorakouské organizace HOSI Linz. Po celá
léta od doby vzniku našeho klubu jsme o sobě věděli a menší skupinky se vzájemně
navštěvovali při příležitostí různých společenských akcí. Také jsme několik let dostávali od
HOSI Linz bezplatně dva výtisky jejich klubového časopisu. Mnohem větší kontakty a
spolupráci jsme mezi sebou navázali v druhé polovině roku 2003. V listopadu přijali zástupci
HOSI Linz naše pozvání k návštěvě Českých Budějovic a klubu.
Dne 1. května 2004, u příležitosti vstupu České republiky do EU, uspořádal náš klub
autobusový zájezd do severní části Horního Rakouska a do Lince. Naši přáteli nás provedli
zajímavým historickým centrem města, pohostili nás a pozvali na společenský večer. Byla to
krásná a nezapomenutelná noc s bohatým kulturním programem. Byl to opravdu
38
nezapomenutelný zážitek. Komu se ostatně poštěstí tančit a bavit se nad majestátným Dunajem
s výhledem na slavnostně nasvícené městské panoráma doplněné o půlnoci ohňostrojem ?
V prosinci 2004 od HOSI Linz obdržela naše organizace, pro naší nově vznikající
kancelář a klubovnu, dva počítače. Za tento dar a za všechno další, vám naší milí přátelé velice
a upřímně děkujeme. Vážíme si a ceníme vašeho přátelství. Věříme, že se v budoucnu ještě
více rozvine. Srdečně vám přejeme hodně úspěchů a osobního štěstí.
A co ještě říci zcela na závěr ? Myslíme si, že vše podstatné bylo již řečeno a na vše
hlavní bylo již vzpomenuto. Proto ať tu pomyslnou tečku udělá staletími prověřená moudrost:
Amicus Cognoscitur Amore, More, Ore, Re.
Přítel se pozná podle lásky, mravů, řeči, skutků.

Ing. Jiří Mareček
předseda správní rady Jihočeské Lambdy
Jiří Louženský
čestný předseda Jihočeské Lambdy

České Budějovice
23. dubna 2005
39
Die südböhmische gay und lesbische Organisation „Lambda“ wurde im Mai im
Jahre 1990 gegründet. Ihr wichtigstes Ziel war Hinterland für humanitär, volksbildunge,
kulturelle und touristische Tätigkeit zu schaffen. Neben Veranstaltungen für Mitglieder des
Klubs beteiligte sich die bedeutend für öffentliche Volksbildungsaktionen und zwar
hauptsächlich in Gefecht gegen AIDS.
Die ganze Zeit ihre Existenz arbeitete die südböhmische Lambdaorganisation sehr
eng mit ähnlich ausgerichteten Organisationen der Lambdaverbände zusammen und seit
dem Jahre 1991 in Vereinigung Organisationen homosexueller Bürger (SOHO).
Die südböhmische Lambdaorganisation knüpfte im Jahre 2003 freundschaftliche
Verbindung zur oberösterreichische Organisation HOSI Linz. Im November 2003 nahmen
Vertreter HOSI Linz unsere Einladung zum Besuch Budweis und unseres Klubs ein. Am 1.
Mai 2004 anlässlich Eintritts Tschechische Republik in EU, veranstaltete die südböhmische
Lambda eine Bussonderfahrt nach Öberösterreich und nach Linz. Unsere lieben Freunde
zeigten uns das interessante historische Zentrum der Stadt, bewirten uns und luden uns zum
gesellschaftlichen Abend ein. Er war ein wunderschöner und unvergesslicher Abend.
Von der HOSI Linz hat unsere Organisation für unser neu entstehendes Büro und
Klubraum zwei Computer erhalten. Für dieses Geschenk und alles andere danken wir
unseren lieben Freunden herzlich. Wir schätzen und hoch achten Ihre Freundschaft. Wir
Glauber, dass sie sich in der Zukunft noch mehr vertieft. Wir wünschen Ihnen und uns
herzlich sehr Erfolge und persönliches Glück.
HOMOSEXUELLE INITIATIVE LINZ
Die Lesben – und Schwulenbewegung in OÖ
HOSI-Zentrum, Schubertstraße 36, A – 4020 Linz
http://www.hosilinz.at/
40
Taneční kreace Jiřího Šulce
( Silvestr 1990 ).
Diskžokej Jakub v klubovně u pejskařů
( 1991 ).
První parlament SOHO v Č. Budějovicích ( 25.5.1991 )
( Z leva : Marcela Šulcová, Jiří Kříž, Ivan Pozgai, Inge Poláková,
Marián Vojtek, Jiří Hromada, Jan Bednář, Jiří Louženský, Zdeněk Sekanina,
Ivo Procházka ).
41
Dnes historické záběry z maškarních
rejů ( Jirka Mareček jako těhotná
žena ).
Naše teta Berta jako anděl a
Jirka Šulc v roli čertice.
A že to Mírovi ,,Bombyci“ sekne ?
42
Dva Jirkové ( Kroužek a Hromada ) při tanci polky v podání Babouků.
Tak na zdraví svoje, přátel a klubu ( z leva zády Vladimír Šimek, Petr Eremiáš,
Jiří Šulc, Jiří Louženský, Miroslav Brácha ).
43
Vzpomínka na nezapomenutelné kamarády ( Jan Rudolf a Karel Kukolík ).
Světlo pro AIDS : v hale vlakového
nádraží Č. Budějovice ( asi květen 1991
).
Zájezd do Mnichova ( duben 1992 ) – věčný
svůdce Jiří Mareček.
44
Akce proti AIDS.
Světlo pro AIDS ve spolupráci s mládeží
Červeného kříže a OHS na Senovážném
náměstí ( asi květen 1992 ).
Osvětová akce pro veřejnost v rámci boji proti AIDS . Před Slávií hrála skupina
Bryčka za moderování Miloše Kounka a dotazy zodpovídala MUDr. Květa
Kotrbová z OHS. ( asi květen 1993 ).
45
Jízda historického trolejbusu
s propagací boje proti AIDS
( 1.12. 2003 ).
Jarní výlet do okolí Kaplice - duben 2003 ( z leva Roman Zíka, Jiří
Mareček, Milan Žufa, Zdeněk Studihrad, Jiří Louženský ).
46
Silvestr 2004
( zleva Miloš, Ivan,
Petr, Petr, Tomáš,
Helmut ).
Otvírání lesa – U
hada u Českých
Budějovic.
31.3.2005.
Příjemná atmosféra panovala
ve čtvrtek
17. března večer v zaplněném
českobudějovickém
knihkupectví Beseda. Svou
novou knihu "Vše o sexu sexuologie a sexuální praxe pro
každého" zde totiž právě křtili
autoři: přednosta
Sexuologického ústavu v Praze,
europoslanec Jaroslav Zvěřina
a spisovatel, humorolog i
publicista v jedné osobě Václav
Budinský.
Vystoupení houslisty Kristiána při
společenském večeru v HOSI Linz
( 1.5.2004 ).
Zájezd členů klubu Jihočeská Lambda na pozvání HOSI Linz ( 1.5.2004 ) u
příležitosti vstupu České republiky do Evropské unie. Foto našich členů a
kamarádů z HOSI Linz v prostorách hradu nad městem..
Předávání ocenění ,,Křesadlo“ Ing. Jiřímu Marečkovi za dlouholetou činnost v neziskové
organizaci Jihočeská Lambda (21.2. 2005)
( zleva Mgr. Michal Novotný, Prof. MUDr. Miloš Velemínský CSc,
RNDr. Jan Zahradník).
- 48 -