96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška

AIRSOFT
č a s o p i s
p r o
v š e c h n y
p ř í z n i v c e
a i r s o f t u
Kluby
82nd Airborne division
4th PSYOPS GROUP
Recenze
ICS Colt M4A1
Marui HK G3 SAS
KSC M92F HW
Akce
Airsoft Session 2004
Historie
Bitva o Takur Ghar
ročník II.
číslo 7 březen/duben 2004
cena 50Kč/70Sk
I. Airsoftová prodejna
Bělehradská 24, Praha 2
Prodej Airsoftových zbraní, příslušenství a doplňků
(Tokyo Marui, KSC, KWC, HEAD 1950,
Classic Army, ICS, Maruzen)
Splátkový prodej, záruční a pozáruční servis
Otevřeno: Po - Pá, 12.00 - 18.00
Organizace Airsoftových akcí
Zajištění vhodných prostor a protivníků
Půjčovna elektrických Airsoftových zbraní
Pro jednotlivce, skupiny i firmy
Bližší informace na tel.: 224 94 13 52
email: [email protected]
obsah
ÚVOD
Redakce: MTJ, Riggs, Witus,
foto: Kosák, Riggs,
grafická úprava a DTP: Riggs, Witus.
korektorka: Mgr. Helena Kučerová
Email: [email protected], [email protected], [email protected]
Kontaktní místo: I. Airsoftová prodejna, Bělehradská 2, Praha
2, 120 00, tel.: 224 94 13 52.
Časopis vydává společnost Anareus CZ, s.r.o., Feřtekova 541,
Praha 8, 181 00, IČ: 25779613, Krajský obchodní soud
v Praze oddíl C, vložka 69519, datum zápisu 13. 7. 1999.
Evidenční číslo : MK ČR E 14493.
Rozšiřují společnosti PNS, a.s.
Airsoft po sedmé. S příchodem jarních měsíců se
nám konečně začíná rozbíhat sezóna a manévrů
pomalu ale jistě přibývá. No pomalu … spíš rychle.
Akorát jsem se vrátil z již třetích celovíkendových
manévrů po sobě. Mimo jiné i Airosft Session.
Jelikož se nám podařilo pořídit několik zajímavých
fotografií, které se nehodily k článku o manévrech,
rozhodli jim věnovat samostatnou stranu. Do dalších
čísel mimo jiné připravujeme sérii článků o airsoftových zbraních, které nejsou v našich končinách příliš
často k vidění. V poslední době se nám totiž několik
takových zajímavých zbraních dostalo do rukou. Na
článcích se již pracuje. S recenzí na brokovnici
Ithaca od firmy KTW se setkáte již v příštím čísle.
Takže se máte na co těšit. A my samozřejmě taky.
Tak to už by na začátek mohlo stačit, takže se nenechte zdržovat a pokračujte k dalším stránkám
„sedmičky“ …
„Shean Muller“ Riggs
P.S. „Irsfo Irům!!! Irsfo Irům!!! Svobodné Irsko!!! Svobodné Irsko!!!“ ... pardon, ještě ve mě
zbyl kousek předáka IRA, kterého jsem přestavoval o tomto víkendu.
OBSAH
Úvod
3
Obsah AIRSOFTu č.7
3
Kluby - 82nd ABN
4
Vzor - 82nd ABN
5
Kluby - 1st Batallion 4th Psyops Group
6
Vzor - Psyops Group
7
Recenze - SVD Dragunov
9
Historie - Válka o Falklandy (dokončení)
Recenze - Beretta M92 HW (KSC)
10 - 11
15
Recenze - Colt M41A Carbine/Rifle
16 - 17
Recenze - H&K G3 SAS (Tokyo Marui)
18 - 19
Akce - Airsoft Session 2004
22 - 24
Novinky
26
Encyklopedie - Bojové uniformy CA
27
Film - Bonusové DVD Blackhawk Down
28
3
kluby
82nd AIRBORNE DIVISION (PRAHA)
Když jsem po přečtení minulého čísla časopisu zjistil, že všechny představované kluby jsou plné AEG, nebo že jen pár členů má ještě manuály, trochu mě zamrzelo, že na týmy bez
elektrik a plynovek si ještě nikdo nevzpomněl. A tak jsem se rozhodl, že my, chlapci
odkázaní na střelbu s manuály, o sobě něco
napíšeme.
Takže, jak z úvodu vyplynulo, nemáme
zatím ani plynovky, ani AEG. To je hlavně
kvůli naší finanční situaci, protože máme
dost peněz na shánění výstroje, ale na elektriku v hotovosti nemáme (i když už probíhají přípravy na elektrifikaci). To není vše, čím
se od většiny odlišujeme. Jsme totiž velmi
mladý tým, takže zároveň představujeme
jednotku, která ještě má co dohánět.
Všechno to začalo tím, že jsem si 22. 2.
2002 (hezký datum, ne?) koupil SIGa P228
od TM. Zajímal jsem se tehdy hlavně o skutečné zbraně, kupoval Z&N a o airsoftu
jsem věděl jen něco málo z internetu. Pak
ale přišla Bahna, kde jsem poprvé uviděl
všechny ty "amíky" ve woodlandech a
zastřílel si z elektriky. Dost mě to zaujalo.
Definitivní zlom přišel, když jsem se kvůli
zbraním seznámil s Chozzem. Slovo dalo
slovo, řekl jsem „založíme klub" a bylo to. O
zájemce nebyla nouze, já jsem naverboval
3 spolužáky (dnešní věk členů je od 15-ti
do 18-ti), Chooze jednoho a bylo po prvním problému. Mít na začátku 6
lidí v jednotce není zrovna nejhorší. Odjezdili jsme pár akcí a tréninků,
zvlášť nezapomenutelné byly Milovice (vidět na první velké akci masu lidí
v boji, plast a sádru lítat vzduchem, skvělou výstroj a zbraně, to byl zážitek, ale "svoje poprvé" si každý prožil, tak to nemusím rozebírat). Tady
bych opravdu chtěl poděkovat Jirkovi z 1st Cavalry Division (dnes už je u
Rangerů), který nám hodně pomohl. Na Spring Strike jsme bohužel
nemohli jet, ale doufáme, že se někdy bude podobná akce opakovat.
Dostáváme se do jara 2003, a právě to je doba, kdy jsme prožili krizi.
Na jednu stranu jsme se konečně trochu pohnuli a vylepšili výzbroj a
výstroj, ale začali jsme mít problémy sami mezi sebou. Přišly neshody,
hádky, různé organizační čachry, věčné dohady, nadávání. Myslel jsem
si, že se mi to podaří vyřešit, ale to se mi nějak nepovedlo. V podstatě
nebylo jasné, kdo vlastně v týmu je a kdo to vzdal. A když už se zdálo,
že se situace lepší, přišel osudný trénink CQB na Hůrce, kde jsem si
hodně ošklivě namlátil (zážitek na pár let dopředu), a všechno zase šlo
do háje.
Na jedné ze schůzí jsme se shodli, že musíme mít nějaký pořádný
název. Kvůli občasným neshodám v tom, jaké maskáče bychom vlastně
měli nosit, jsme přemýšleli o žoldácích, konkrétně A. I. M. ze známé PC
hry Jagged Alliance 2. Nakonec jsme se ale rozhodli napodobovat skutečnou jednotku. Na výsadkářích jsme se shodli velmi rychle, potom
jsme se dohodli na 82nd Airborne Division, následovalo hledání jiných
týmů napodobujících dvaaosmdesátou (aby nebyly nějaké spory ohledně "kopírování" jednotky) - nikdo se neobjevil, takže bylo rozhodnuto. V
tu dobu jsem se seznámil s Kevinem ze Sušické „kavalerky“ (ortodoxní
namaři). To je další člověk, kterému bych chtěl poděkovat - dal mi hodně
užitečných rad, nakoupil jsem díky němu část své výstroje, kterou používám dodnes, a určitě jsem ještě na něco zapomněl. V létě jsme přišli
o jednoho ze členů, který si chtěl jít „svou cestou", což jsme mu celkem
rádi umožnili.
V září 2003 přišel definitivní zlom - konečně se nám podařilo sjednotit
výstroj, všechno funguje tak, jak má, jezdíme pravidelně na manévry,
4
seznamujeme se s jinými kluby... Na podzim se nám podařilo naverbovat bratry Martina a Silvestra, kteří se ukázali být dobrými spolubojovníky.
V prvních třech měsících letošního roku se nám podařilo odjezdit pár akcí,
nakoupit další výstroj a získat další nováčky: Tomáše a hlavně Honzu - Arnošta
Juniora. V současné době je nás osm,
další nováčci (asi 5) zatím nakupují
základní výstroj. Snažíme se jezdit na
akce co nejvíc, vylepšovat výstroj i výzbroj
a neustále zlepšovat koncepci naší jednotky. Také jsme pozměnili název - nyní je
náš celý název Company A/B (protože se
nás občas sejde hodně, operujeme ve
dvou skupinách - Company A a Company
B), 2nd Battalion 504th Parachute
Infantry Regiment 1st Brigade 82nd
Airborne Division. A kdo vlastně slouží v
této jednotce? Prcek - zakladatel a velitel,
Soowa - náš webmaster, Chozze,
Henkel, Burro, Silvestr, Tom a Honza.
Nebudu zde vypisovat podrobnosti o každém, to si můžete přečíst na našich
webových stránkách nebo se to třeba
dozvědět od nás na manévrech. Asi
nemusím rozebírat, jaké vybavení používáme, téměř každý ví, co v současné
době používá US Army, samozřejmostí
jsou nosné systémy, vysílačky atd..
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kdo nám nějak pomohli, znovu
musím uvést Kevina z 1st Cavalry Division Sušice a Rangerovi Jirkovi,
dále Martinovi Jirsovi za všechno, co pro nás udělal a jemu i Riggsovi za
to, že můžete číst tento článek, Michalovi Fričovi a dalším lidem. A chtěl
bych poděkovat celé své jednotce, protože bez nich by to prostě nebylo ono. A co dodat? Nejsme žádní soft bohové, ale nejhorší také
nejsme. Doufáme, že úroveň naší jednotky bude i nadále stoupat a airsoft nás bude bavit čím dál tím víc.
Webové stránky jednotky http://82airborne.wz.cz/
Text: Prcek
Foto: Riggs
vzor
82nd AIRBORNE DIVISION
82. divize vznikla v srpnu roku 1917 na základně Camp Gordon v
Georgii, tehdy pochopitelně jako pěší, protože možnosti letectva byly
ještě velmi omezené. Již tehdy se však začalo říkat divizi „All American“
(celoamerická), protože
její příslušníci pocházeli
ze všech států USA. Od
toho také byl odvozen
jejich slavný znak AA,
který hrdě nosí na nášivce dodnes. Během 1.
světové války se vojáci
zúčastnili bojů ve Francii
a Indočíně.
Po skončení války byla
dvaaosmdesátá převedena do zálohy, ale kvůli
zatažení Ameriky do 2.
světové války
N ě m e c k e m a
Japonskem byla divize
roku 1942 reaktivována.
O půl roku později zahájila výsadkový výcvik,
polovina vojáků byla
vyčleněna a převelena
do tímto vzniklé 101.
výsadkové (dnes vzdušné úderné) divize. Tato
výsadková vojska se pak
zúčastnila bojů na Sicílii,
v Itálii a operace Neptun
(hromadný
výsadek
v Normandii pár hodin
před operací Overlord).
Základní
strategie
zůstává stejná již od 2.
světové války: Zmocnit
se překvapivým nočním
hromadným výsadkem
důležitých objektů na
území nepřítele a udržet
je až do příchodu pomalejších jednotek. To rozhodně není snadný
úkol, protože proti výsadkářům pravděpodobně nepřítel použije mechanizovanou pěchotu a tanky. Proto jsou vojáci ze vzduchu zásobeni velkým množstvím protitankových zbraní. Samotný výsadek se provádí s
letouny C-141B. Výsadkáři skáčou na padáku T-10B se záložním padákem, se standardními armádními zbraněmi a s asi 25 kg batohem. S
sebou si musí vojáci nosit střelivo pro kulomety i minomety a protitankovou výzbroj.
Nejmohutnější částí této výzbroje je řízená protitanková střela TOW s
dostřelem skoro 4 km, která je schopná probít čelní pancíř téměř všech
tanků. K divizi také patří 3. prapor 73. obrněného pluku, který jako jediný v armádě ještě stále používá lehké tanky M551 Sheridan. Tyto 18-ti
tunové tanky jsou shazovány na padáku, osádka seskakuje zvlášť. Jeho
využití v boji je však problematické, protože používá 152 mm
kanón/odpalovač řízených střel Shillelagh. Minimální dostřel této řízené
střely je ale asi 1000 m. Pro střelbu na menší vzdálenost se používá
konvenční protitankový granát, jehož zpětný ráz je tak silný, že tank při
výstřelu poskočí dozadu a po každém výstřelu musí střelec znovu zamířit. Zatím se však za Sheridan nepodařilo najít vhodnou náhradu.
Dnes se divize skládá ze tří brigád. Je to již zmiňovaný 3. prapor 73.
obrněného pluku se 43 lehkými tanky Sheridan, letecká brigáda s vrtulníky Apache, Black Hawk a OH-58 Kiowa. Divize má dále k dispozici
dělostřeleckou podporu
zajištěnou devíti šestidělovými
bateriemi
houfnic M101 ráže
105 mm.
Každý příslušník divize
musí absolvovat parašutistický výcvik a udržovat si kvalifikaci. To platí
i pro asi 250 žen, které
zde slouží. Výcvik je
samozřejmě náročný.
Po pěti seskocích má
nováček právo nosit
výsadkářská křidélka,
červený baret a samozřejmě nášivku AA. Ta
se ve 2. světové válce a
ve Vietnamu nosila v
klasickém červeno modro - bílém provedení (můžete ji tak vidět
například ve filmu Údolí
stínů nebo v počítačové
hře Hidden&Dangerous
2). Ta byla nahrazena
matnými barvami (olivově zelenou a černou).
Dnešní výsadkáři nosí
standardní stejnokroj
US Army (woodland) a
kevlarovou helmu Fritz.
Koncem sedmdesátých let se dvaaosmdesátá stala součástí nově
vzniklých sil rychlé reakce. Po reorganizaci US
Army na počátku 90. let
se tyto síly skládají z 82.
výsadkové divize, 1.
jízdní divize, 7. a 24.
pěší divize a 101. vzdušné úderné divize. Kromě 7. pěší divize se všechny jmenované svazky zúčastnily operace Pouštní bouře, kde utvořily
18. výsadkový sbor. Část divize je vždy v 18ti hodinové pohotovosti a
do 18-ti hodin od vyhlášení rozkazu mohou být připraveni k útoku, zbytek divize toto stihne do 24 hodin. V osmdesátých letech se cvičily přelety na vzdálené cíle, takže si výsadkáři jeli „zacvičit“ třeba do Německa
nebo do Egypta.
82. výsadková divize se zúčastnila těchto bojů: Bojové seskoky ve
2. světové válce na Sicílii, v Itálii, Normandii a Nizozemsku,
v Dominikánské republice (1965), mezi roky 1968 a 1969 bojovala ve
Vietnamu, v roce 1983 sehrála klíčovou roli při záchraně Američanů
z Granady (17 hodin po vyhlášení rozkazu již výsadkáři byli na letišti
v Port Salinas), v roce 1989 se vojáci zúčastnili bojů v Panamě a nakonec samozřejmě operace Pouštní bouře.
Informace pro tento článek jsem čerpal z knihy Moderní elitní vojska
(David Miller & Gerard Ridefort)
Text: Prcek
Foto: archiv redakce
5
kluby
1st BATALLION 4th PSYOPS GROUP
Minulost
1st Batallion 4th Psyops Group byla založena v roce 1998 několika
nadšenci pro vojenství, kteří do té doby jezdili na klasické čundry, ale
zároveň se zajímali o moderní US Army. Původne by se dala naše jednotka označit jako malý klub vojenské historie, se zaměřením především
na sběratelství US Army výstroje a různých rarit. Zajímali jsme se také o
vojenskou historii i současnost.
V roce 2000 se 4th Psyops zúčasnila výcvikového víkendu pro nováčky 101st A/B Divize. Tato akce mě přivedla k airsoftu, ale bohužel díky
vysokým finančním nárokům tohoto koníčka jsem ve "své" jednotce osaměl. Po několika "sólo taženích" přibylo po úspěšné akci Snow dog do
řad 4th Psyops 5 nových členů, několik odpadlíků od 75 Ranger's a pár
novačků, kteří měli zájem o airsoft.
Jednotka se zúčastnila několika akcí, až do Airsoft Session 2003, kde
si velitel (já), po velmi kontroverzní akci "vysloužil" přezdívku Major
Píšstalka. Někteří členové tuto akci "psychologicky" nezvládli a od jednotky odešli.
Současnost
Současná jednotka čítá pět členů: velitel Maj. Pistalka, capt. Korda
(neairsoftový člen), 1st. sgt. Fidel a radovi psychologicti operátoři sgt.
Dejv a spec. Marty.
4th Psyops Group se pokouší sehnat a nosit nejnovější výstroj a
výzbroj, aby se co nejvíce priblížila současné US Army. Z výstroje se především snažíme sjednotit a doplnit nosný systém Molle II ve woodlandu
i desertu, kompletní vychazkové i slavnostní uniformy.
Zakládame si u doplňků a výstroje na 100%-nim autentickém umístění.
Ale z důvodu finančních úspor si někteři členové vlastnoručně (ale
úspěšně) vyrábějí některé části výstroje podle originálních předloh. Pro
boj používáme především zbraně preferované US Army z řady Colt
M4/M16.
Naše jednotka nemá na jednotlivých akcích striktně vymezený bojový
prostor, ale pro naše vojáky - operátory je nejzajimavějším bojistem CQB
(boj v uzavřených prostorech).
Naše jednotka úzce spolupracuje s německou Bayerische Airsoft
Verein 10th SF Group (Bavorský airsoftový klub), který se v Čechách již
zúčastnil několika úspěšných akcí.
Budoucnost
4th Psyops se chce začlenit do celorepublikového airsoftového programu Airsoft Elite / US Socom.
Do budoucna by se měla připravovat ve spolupráci s capt. Jirsou celoroční airsoftová akce US&IZ versus BW&GB.
Do budoucna by jsme také chtěli do jednotky nové členy nejen z řad
tuzemských „vojaku“, ale i několik nadšenců z Německa, kteří by obohatili náě tým psychologu především o jazykové znalosti cizích řečí,
ktere jsou jednou z důležitých předpokladů i u reálných Psyops Group.
NAŠE JEDNOTKA CTÍ KRÉDO PSYCHOLOGŮ: „VERBUM VINCENT"“
(slovo vitezi)
Za 4th Psyops Maj. Pistalka
Foto: Riggs
6
vzor
PSYOPS GROUP
... a n e b j a k v y h r á t v á l k u b e z b o j e ...
Ovlivňování a matení nepřítele je staré jako vojenské povolání samo.
První zapsané zprávy se datují do dob Alexandra Velikého, který při
svém tažení použil několikrát jednoduchého, ale účinného triku. Když se
dozvěděl, že před jeho vojskem je početnější nepřítel, nechal vyrobit
dvoumetrové brnění a veliké helmy. Přední tábory nechal ustoupit a
zanechal po sobě tyto velké součásti výstroje roztroušené volně na
místě vyklízeného tábora. Nepřítel byl zaskočen velikostí vojáků, kteří
používaly tak obrovskou výstroj a někdy raději přešly na mírové jednání
než se s těmito obry utkat v boji...
Největší rozmach psychologického ovlivňovaní úspěšného i neúspěšného nastal v době druhé světové války. Byl využíván na všech valčících
stranách, především díky rozšíření a zmenšení radiového přijímače. Za
zmínku stojí nejznámější stanice BBC (Velká Británie) a Tokio Rose
(Japonsko). Tyto i jiné stanice chrlily nepříteli po cele roky války nepřetržitě mylné nebo pravdivé (podle potřeby) informace. Tokio Rose, který
měl zesilovač na každém „japonském“ ostrově vysílal anglicky pro vojáky v Tichomoří a informoval je o bombardování velkých měst v USA, o
vylodění Japonců v Austrálii apod. Každý si dokáže představit, jak
mohou tyto informace působit na vojáky, kteří jsou tisíce kilometrů od
domova a slyší o spoustě mrtvých v jejich rodném městě. Po těchto zkušenost se i USA rozhodla v roce 1952 založit speciální skupinu (do té
doby všechny programy „psy“ byli jen vedlejším produktem tajných služeb). Pod názvem 8th Mobile Radio Broacast Company tato radiová stanice byla nasazena v Koreji, kde působila jen na podporu vlastní morálky, např. výukou korejského jazyka pro americké vojáky nebo seznamováním s novými situacemi na frontě, zprávami z USA, ale i hudbou.
Po tomto nasazení nečekali PsyOps dlouho na svoje další nasazeni. Ve
Vietnamu radiová stanice byla nasazena s prvními jednotkami, které do
země dorazily. Po několika letem působení přešly Psy na jinou strategie
přímého ovlivňování. Pod motem „Získej srdce vietnamského národa“ se
posílali přímo do nespolehlivých vesnic, kde doprovázeli vojenské lékaře a specialisty na pomoc civilnímu obyvatelstvu. Nadále byla prohloubena spolupráce se speciálními jednotkami, které působili přímo v terénu.
Jedním psychologickým šokem byly akce prováděné jednotkami Navy
Seals. V noci se vplížil námořník do "nespolehlivé" vesnice a zpacifikoval vybraného nebo podezřelého pomocníka Vietcongu ve spánku,
mnohdy i v chatrči plné jiných nocležníků. Mrtvému se vyřízly játra a
odřezaly uši, protože v budhismu mají lidské vnitřnosti zvláštní význam
pro budoucí reinkarnaci. V případě ztráty nebo zmizeni nějakých orgánu
bylo znemožněno mrtvému najit klid po smrti. Po několika dnech po
těchto události se objevily americké jednotky a nabídly „ochranu“ za
spolupráci.
Ve Vietnamu přišly na řadu i další varianty psychologické války, jako
letáky s fotografiemi mrtvých Vietnamců a texty „skončil Vietcong“ až po
polobláznivé akce vyhazování obřích kondomů z letadla nad džunglí, aby
snížili sebevědomí „Charlie“.
I protistrana nezahálela, radiová stanice Hanoi Hanna vysílala vždy v
podvečer nejnovější hudbu z USA a předčítala jména desertéru. Na
úseku brutálního zastrašování nezůstávali Severovietnamci pozadu.
Přestože 4th PsyOps Group nebyla přímo v boji nasazenou jednotkou,
zemřelo v Asii 57 jejich mužů.
V 80/90 letech se podílely Psy jednotky na akcích v Panamě,
Grenadě, Somálsku, Haiti atd.
V operaci pouštní bouře si vysloužili PsyOps konečného uznání a byla
plně oceněna jejich práce díky 89 - ti procentní úspěšností jejich operací. Například nad Kuwaitem se vznášelo několik upravených C-130
Hercules, které rozhazovaly letáky s obrázky, že každý irácký voják,
který se vzdá bez boje, dostane banány (v Iráku jsou banány považovány za luxusní ovoce). Po několika hodinách se začali Iráčané houfně
vzdávat a dožadovat se slibovaných banánů!
Za tyto úspěchy byla 4th Psyops Group začleněna pod velení zvláštních
operací a její členové jsou rozeseti po celém světě. Přeorganizovala se
a dostala nové priority.
Nyní skupiny Psyops operují na poválečných územích jako pomocníci
na znovuobnovení postižených zemí. Například v Kosovu/Jugoslávii
dětem rozdávají komiksy, kde jsou vypracované příběhy, jak se vyhnout
minám nebo jak se zachovat při střelbě. V Afganistanu za pomoci domorodých tlumočníků navštěvují Psyops s lékaři vzdálené vesnice a přivážejí humanitární pomoc. V Kábulu vznikl pod záštitou Psyos veliký skleník, kde se snaží vypěstovat brambory a obilí odolné afgánskému podnebí. V Iráku pomáhají při vybudovaní škol a nemocnic, mají vlastní televizní a radiovou stanici, která vysílá arabsky a informuje obyvatele o
výdejnách jídla, vody apod.
Současná 4th Psyops Group se skládá z mnoha specialistů na všech
úrovních života, spojařů, logistů, lékařů, rozvědčíků, zásobovačů,
duchovních apod.
Psychologové používají tři taktické zbraně podle druhu války. Jednak
přímý kontakt tváří v tvář (osobní kontakt), dále visuální (tisk, televize, plakáty, letáky) a audiální ovlivňování (rozhlasem).
Aby se voják mohl stát Psyopsem musí ukončit úspěšně základní i
výsadkářský kurz a ovládat nejméně jednu cizí řeč (v poslední době se
preferují arabské jazyky). Nejčastěji se členové rekrutují z jednotek
Special Force. Psycholog je v poli ihned poznat podle své specifické
nášivky ve tvaru rytířského štítu uvnitř s mečem a dvěmi blesky. Nosí na
výsadkářském baretu žlutě lemovaný fleš s šedým, bílým a černým pruhem (symbolizují polopravdu, pravdu a lež) a třemi žlutými blesky (symbolizují šíření psychologického působení tváří v tvář, visuálně a audiálně).
Text: Maj. Pistalka, Foto: archiv redakce
7
výstroj
CO NOSÍME S SEBOU - PSYOPS
Oba vojáci mají na sobě standardní US 3 desert color maskovací uniformy a boty do pouštního podnebí. Voják na levém snímku a si chrání
krk palestinským šátkem proti slunci a písku, na hlavě má klobouček typ
boonie hut, tělo si chrání neprůstřelnou Intercopter vestou s popruhy na
uchycení molle systém, ze kterého má na sobě molle sumky k pojmutí
4 granátů (granade pounch) a 8 sumek na pojmutí zásobníku do M4
(double pounch). Pásek je ještě starý model LC2 s jednou sumkou na
3 zásobníky M16. Na noze má po domácku vyrobený panel s nasazenými kapsami z alice batohu. Za zmínku stoji ještě tlumič na zbrani
k tiché likvidaci předsunutých hlídek nepřítele.
Druhý voják má na hlavě kevlarovou helmu novější odlehčený model s
držákem na brýle nočního vidění PSV7, pouštní Cat EYES. Na sobě má
goretexovou bundu proti chladnějším nocím v poušti, kolena si chrání
molle nákoleníky a na rukou má nomexové rukavice pro piloty. Na sobě
má molle II FLC taktickou vestu se směsicí sumek molle a rack sumek
na zásobníky M4, nadále sumky na dýmovnice, sumku na 3 zásobníky
M92F, pouzdrem na strobo světlo. Na stehně má molle panel s pouzdrem na pistol. Též je k vidění Camelbak v pouštním vzoru, který se
8
v posledních amerických tažení rozšířil ve všech branných složkách
armády.
Text: Maj. Píšťalka
Foto: Riggs
recenze
SVD DRAGUNOV
Těžko říci, kde vlastně v tomto případě začít. Pravděpodobně bude přirozené nastínit, jak to bylo všechno od začátku, a protože jsem řekl od
začátku, pokusím se nejprve lehce probrat něco z historické stránky.
Samonabíjecí pušku SVD (Snajperskuju Vintovku Dragunova) navrhl a
zkonstruoval někdejší úspěšný konstruktér sportovních zbraní Jevgenij
Fjodorovič Dragunov.
Někdy v roce 1958 začal pracovat na ostřelovačce klasické ruské puškové ráže 7,62x54R a v témže roce ji dokončil pod označením SSV-58.
Později vyhrál těžký tender mezi silnou konkurencí a jeho „mazel" byl
zaveden do výzbroje Sovětské armády. Počínaje rokem 1963 se kdejaký Rus proháněl po Sibiři na své koze s Dragunovem v ruce.
Samozřejmě tuto parádu Sověti neututlali a později se puška dostala do
zemí s podobným politickým zaměřením, tedy i do rukou „Husákových
dětí“ a dodnes se
někde v licenci vyrábí.
Zbraň má podobný
mechanismus jako
AK47, ale zesílený.
S úpravou na jednotlivé výstřely. Hlaveň
má délku přes půl
metru, je s chromovaným vývrtem a
čtyřmi pravotočivými drážkami. Zajímavý je kompenzátor výšlehu s pěti
typickými podélnými otvory. Stejně jako na AK 47 je možné nasadit, i
když nevím k čemu, bodák stejného typu. Náboje jsou do zbraně dodávány z dvouřadého zásobníku, do kterého se nacpe 10 „nadržených
včelek". Zásobník sice vypadá jinak než u „kalacha", ale je pro „změnu"
z plechu. Pojistka je vcelku revoluční, blokuje spoušť, její páku a také
táhlo závěru. Jak s dírami u ementálu je dřevěná pažba, která je sice
dělená od předpažbí, ale zato spojena s pistolovou rukojetí. Mířidla jsou
stejná jako u AK, jen s rozdílnou stupnicí. To ale není důležité. K pušce
dodávaná stěžejní optika PSO-1, která se montuje na vodící lištu na
levém boku těla. Její míry jsou 6 x 30 x 6 stupňů zorného úhlu. Určený
je údajně až na 1300 m, ale podotýkám, že tak na předměty o velikosti
1000 m3. Pokud není vidět, máte buď smůlu, nebo se dá použít noční
vidění SPM0-4.
Celkově se dá říct, že je to dobrá ostřelovačka do osmi set metrů, s
poměrně malým zpětným rázem a nízkou hmotností, ale to hlavní je stejné jako u Volhy. Vydrží hodně špatné zacházení a těžké podmínky, ale
jakmile nešlape tak jak má, vyhodit a pořídit jinou, oprava Vás může přijít pěkně draho……..!
No a teď se dostávám k té pravé podstatě věci a tím je airsoftový „hrdlořez", povýšený kalach a žrout pístů v jednom, který si říká shora uvedeným jménem.
Jeho rodný list byl vypsán někdy okolo dubna 2003, kdy se mi podařilo za rozumný peníz odkoupit lehce jeté AK47S. Dnes z něj sice na
pušce už skoro nic není, ale o tom později. Původně jsem zamýšlel
ákáčko rozkuchat na díly, jenže to by mi nesměl jeden dobrotivý kamarád ukázat dřevěnou konverzi na SVD. Přemýšlel jsem hodně dlouho a
hodně hluboce a asi po minutě putoval set do mého vlastnictví. Za nějaký čas přišla na řadu montáž přesných „dřívek", na které se mimo jiné
podílel jeden truhlářský mistr, kterého nebudu jmenovat. (Fideli díky).
Puška už teď vypadá opravdu dobře. Potom jsem nechal SVD užít si
svých miminkovských dní a vymýšlel co dál. Protože se mi do originálního optického zaměřovače špatně kouká, hledal jsem něco jiného, ale
alespoň trochu adekvátního. To se naskytlo díky boční montáži, která
perfektně sedí a není pro její montáž nutno žádných velkých úprav. Na
ní jsem posadil optiku s mírami 6 x 40 x „něco“, s tříramenným záměrným křížem. O správnou dodávku munice se stará 250 ranný zásobník,
jak jinak než do kalacha. Pomalinku se puška prodrala z miminkovských
let do školního věku, tak co jí pořídit nový penál. Ach jo, tak jo, je to tady,
začíná se rýsovat představa o nějakém tom upgradu. Říkal jsem si, že
zatím jen tak lehce. Pořídil jsem proto stovkovou pružinu a podtlakový
set, aby se kvéru lépe dýchalo. To víte nějaký čas to vydrží, ale každé
dítě roste. A tak se SVD prokousal až do věku středoškolského, ke kterému samozřejmě patří důležitý životní bod, a to je nové sako. Za nové
sako jsem považoval podstatné zvýšení výkonu, potažmo dostřelu.
Nechtělo se mi už zbytečně riskovat, tak jsem zakoupil kompletní konverzní sadu s nejpevnějšími díly, která obsahovala pružinu M150. Chtěl
jsem ale zůstat na zemi. a tak krom kol, pístu, ložisek, válce, trnu, obou
hlav, trysky apod. putovala na místo hundrtky jen 130tka. Byl jsem už
opravdu spokojen a říkal, že je to přesně to, co jsem chtěl. Opět za
nějakou dobu měl dragunov maturitu, a protože ji zvládl na výbornou,
dostal ještě nějaké
ty
sladkosti.
Přesněji řečeno jednalo se o inoxovou
hlaveň o délce 550
mm s průměrem
6,04 mm, a také si
své místo našla silikonová
hop-up
gumička. Vlastnosti
střelby se ještě o
trochu zlepšily, především přesnost, ale takovým způsobem, že je to
těžko popsatelné. Tak milá puška dospěla. Nastal rozhodující den, co
bude dělat a jakým směrem se vydá. Mám rád extrémy, tak mě popadly
myšlenky udělat elektriku, která se dostřelem a výkonem nebude muset
stydět před výkonnými manuály. No proč ne. V době, kdy jsem hledal
větší konverze jsem dospěl k názoru, že pružina M170 bude přesně to,
co nebude mít zas tak obdoby, a také to, co jsem si představoval jen ve
snu. Došlo tedy samozřejmě k výměně motoru za super zátěžovou tisícovku. Sedmistovka přeci jen sotva tahala M130. Výměny se dočkala i
baterie. Stařičká 9,6 V 1700 mAh nebyla schopná s tímto upgradem ani
o kousek pohnout. Pár úvah a bylo jasné, že jediným řešením je baterie
s mamutími parametry 12 V 2400mAh s krátkodobým výkonem až 82A.
Samotné napasování pružiny byla práce pro tři „statné“ chlapy, což se
po pár nezdařených pokusech podařilo. S tímto tuningem je to opravdové maso a domnívám se, že dostřel dosahuje kvalit hodně výkonných
manuálů.
Co říci na závěr. Rozhodně se nejedná o bezproblémovou zbraň,
neboť na takovýto upgrade není žádný díl ani cíl přímo stavěný. V dosavadních postřehů je zřejmé, že dnem D se pro mne stane ten, kdy se mi
podaří sehnat píst, který „něco" vydrží. Samozřejmě nedílnou součástí
musí být psychická zdatnost, protože se s puškou opravdu nedá „kropit"
na kratší vzdálenosti s ohledem na zdraví „nepřítele". Doufám, že se za
psychicky vyrovnaného jedince mohu považovat. Do budoucna plánuji
ještě přepracované kovové tělo včetně úchytu hlavně a dvojnožku.
Úplně na konec ještě několik technických dat.
délka zbraně
hmotnost
délka hlavně
kapacita zásobníku
náboje
úsťová rychlost střely
dostřel
SVD Dragunov airsoft
1225 mm
4.700 g
560 mm
250 nábojů
6mm kuličky
176 m/sec.
80 m
Skutečná SVD
1225 mm
4.300 g
620 mm
10 nábojů
7,62 x 54R
830 m/sec.
800 m
Text: Haff
Foto: Riggs
9
historie
VÁLKA O FALKLANDY
pokračování článku z minulého čísla
V době bojů o Goose Green se 3. Para spolu s 45. praporem RM
rychlým pochodem přesouvá přes vřesoviště k zátoce Teal, kterou
dosahují bez bojů 29. května. Britové zde vytvářejí další předmostí k
vylodění zásob před útokem na Port Stanley. 1.června 3. Para dosahuje Estancia House, kde se zakopává. Jeho vojáci mají za sebou 75 km
pěší chůze v těch nejhorších podmínkách.
30.5. se Argentinci pokoušejí o útok na letadlové lodě. Ze tří Super
Etendardů a čtyř Skyhawků se dva Skyhawky staly obětí řízených střel.
Argentinci dodnes tvrdí, že raketou Exocet zasáhli HMS Invincible,
čemuž zase odporují Britové tvrzením, že raketa byla sestřelena projektilem 114 mm či PLŘS Sea Wolf. U Goose Green je sestřelen jeden
GR.3. V noci z 30. na 31.5. je provedena další operace „Black Buck 4“, jejímž úkolem je zničit radiolokátor na vrcholcích Sapper Hill, jižně
od Port Stanley, pomocí kterého jsou naváděny argentinské letouny.
Útok provede Vulcan
B.2 protiradiolokačními
raketami
Shrike.
Výsledek
mise
je
dodnes zahalen tajemstvím. Má se za to, že
rakety zasáhly jiné cíle.
V noci z 30. na 31.5.
Startují z letiště Goose
Green tři vrtulníky Sea
King a jeden Chinook.
Na palubě mají příslušníky eskadry D SAS a
dvě 105 mm houfnice.
Cílem je hora Kent.
Přistání zabezpečují v
okolí operující zvláštní
skupiny. Spolu se 3.
Para tak uzavírají cestu do Port Stanley ze západu a severozápadu.
1.6. sestřelují Sea Harriery letoun C-130 Hercules, snažící se prolomit
blokádu ostrovů. Kromě raket je na letoun vypáleno 150 30 mm střel z
kanónů. Tento sestřel byl později předhazován jako „neseriózní“, a
Argentinci dokonce uvažovali o předání věci k mezinárodnímu soudu v
Haagu.
2. června, kdy je zjištěno, že Argentinci opustili oblast Bluff Cove Fitzroy, která měla být cílem 5. pěší brigády, je proveden urychlený transport příslušníků 2. Para k zabezpečení tohoto významného bodu.
Jediný pozůstalý Chinook po zkáze Atlantic Conveyor vykonává dva přelety, během kterých bere na palubu nejprve 81 a poté 75 vojáků s plnou
výbavou. Podle tvrzení jednoho vojáka to „bylo horší než v metru v
dopravní špičce“. Jihovýchodní cesta do Stanley tak byla uzavřena.
V noci z 2. na 3.6. je uskutečněna mise „Black Buck - 5“. Jejím cílem
je opět radar na Sapper Hill. Během tankování ve vzduchu však dochází na palubě Vulcanu k nehodě a stroj zamíří do brazilského Rio de
Janeira, kde je po přistání internován. Řada televizních stanic pak přináší záběry letounu hlídaného brazilskými vojáky.
Ve dnech 1. a 2. června se výsadek 5. pěší brigády naloďuje z Queen
Elizabeth II na transportní lodě. Vrchního velení nad pozemními silami se
ujímá generál Moore. Výsadek má být proveden v nočních hodinách z
6. na 7.6. v zátoce Fitzroy, poblíž Bluff Cove. Kvůli špatnému počasí se
ale výsadek protahuje až do 8.6.
8. června Sea Harriery sestřelují tři Skyhawky, čtvrtý havaruje při pokusu o únik. Pětice Daggerů poškozuje fregatu Plymouth. Čtveřice
Skyhawků zaskočila ve Fitzroy výsadkové lodě. Nejvážněji je zasažen Sir
10
Galahad. Po zásahu dvěma pumami začíná plavidlo hořet. Posádka a
zbytek přepravovaných mužů z 5. pěší brigády jsou nuceni plavidlo
opustit. Při útocích argentinského letectva zahynulo 97 osob, 62 je zraněno. Pro admirála Woodwarda je to další šok. Je rozhodnuto urychlit
pozemní bojové operace s cílem obsadit Port Stanley a ukončit válku.
10.6. se většina britských sil nacházela ve výchozích pozicích k útoku
na argentinská vojska rozmístěná v okolí Port Stanley. Zahájení operací
bylo určeno na 11. června večer. 42. prapor RM zahajuje útok na Mount
Harriet, kde bere do zajetí 380 Argentinců. 45. prapor RM vyráží ke
skalám pojmenovaných Two sisters. Do rána je místo opanováno a za
cenu jednoho mrtvého a třinácti raněných bere přes 300 zajatců.
Nejtěžší úkol má na severu 3. Para. Útočí na vrch Mount Longdon, jehož
obránci jsou podporováni baterií 155 mm houfnic z Port Stanley. Boje
probíhaly za pomoci
protitankových raket
Milan, které ničily
argentinské bunkry na
velkou vzdálenost, a
završením byl útok na
bodáky. Parašutisté
dobyli Mount Longdon
za cenu 23 padlých a
47
raněných.
Argentinci ustoupili na
linii obrany Wireless
Ridge,
Mount
Tumbledown, Mount
William. S východem
slunce parašutisté i
mariňáci
zaujímají
obranné pozice. Pauza
trvá do večera 13.
června.
Rozhodujícím úderem
na Wirelles Ridge je pověřen 2. Para. Útok je zahájen ve 21:45.
Rozpoutá se zuřivý boj, během kterého se útoky střídají s protiútoky.
Parašutistům dochází munice a za úsvitu brání dobyté pozice bajonety a
ručními granáty. Úkol je splněn za cenu 3 mrtvých a 11 raněných.
Argentinské ztráty tvoží 17 zajatců, kolem 100 zabitých a 300 raněných.
Úkol dobýt Mount Tumbledown dostává 2. prapor skotské gardy spolu
s praporem 1/7 Gurkhů, kteří mají pokračovat na Mount William.
Skotská Garda zahajuje činnost ve 21:00. Ve 02:30 dosahují hlavní
argentinské pozice, které prolamují útokem na bajonety. Poslední
argentinští vojáci jsou vyhnáni kolem osmé hodiny ranní. Garda ztrácí
devět mužů, 41 je raněno. Gurkhové vyrážejí 14.6. v 01:00. Úkol splní
za cenu jednoho mrtvého. Zdá se, že praporu pomohla ponurá sláva,
jaké se Gurkhové těšili mezi argentinskými vojáky. Šeptanda byla plná
ukrutností, jakých se drobní Asiaté dopouštějí za pomoci svých slavných
nožů kukri. Pověsti o dobytí první linie, kde odtínají hlavy zabitých, raněných a zajatých a vhazují je do zákopů druhé linie, patřily mezi ty delikátnější. Panika vytvořená vizí útočících Gurkhů byla tak velká, že obránci Port Stanley zahájili boj s neexistujícím nepřítelem v temných uličkách
městečka. Jen pro obrázek: dům anglikánského pastora byl tehdy zasažen 127 projektily.
V noci z 13. na 14.6. je provedena poslední akce "Black Buck - 6".
Bombardovány jsou pozice argentinských jednotek v okolí Port Stanley.
Tuto noc je také sestřelen poslední argentinský letoun. Jde o letoun
Canberra a skóruje HMS Exeter raketou Sea Dart.
14. června Britové obsadili všechny pahorky okolo Port Stanley a městečko se ocitlo v dosahu palby polních děl. Spolu s opanováním výšin je
historie
prolomena poslední obranná pozice zorganizovaná kolem Port Stanley.
Argentincům zůstávají dvě eventuality: kapitulovat, nebo se bránit ve
městě. V souvislosti s tím generál Moore vysílá parlamentáře s výzvou ke
kapitulaci. Je jím velitel 22. pluku SAS, pplk Rose. Ten nejprve vyjednává klid zbraní, a následně se rozbíhají rozhovory o podmínkách kapitulace. Zpočátku Menendez trval, aby z úmluvy byly vyloučeny argentinské jednotky na Západním Falklandu, které byly boji prakticky nedotčeny. Britové však byli neúprosní, a tak před půlnocí 15.6. podepisuje
generál Menendéz akt bezpodmínečné kapitulace a skládá jej do rukou
generála Moora. Po ohlášení složení zbraní 2. Para a 45. prapor RM
vstupují do města. Vojáci obou jednotek později tvrdí že to byli oni, kdo
vstoupil do stolice archipelangu jako první.
Jednotlivé argentinské oddíly byly odzbrojovány do 4. července.
Odpovědnost za udržování disciplíny vložili Britové na argentinské
důstojníky, neorganizujíc zajatecké tábory. Zajatci byli postupně odesíláni na kontinent, díky čemuž se Britové zbavili vážného problému jejich
ubytování a obživy.
Argentinci kapitulovali v okamžiku, kdy se Britové blížili k hranici svých
možností. Ze všech lodí pouze tři netrpěly rozmanitými defekty či poškozeními. Potenciál eskortních sil byl podle admirála Woodwarda redukován na 45% nominálního stavu. Počet lodí schopných poskytovat palebnou podporu pozemním jednotkám klesl na dvě. K tomu na jižní polokouli začínala zima. V den kapitulace spadla teplota na 16° pod nulou.
Vlnobití kolem 9 metrů bránilo letounům startovat z palub lodí. Možnost
déle trvajícího udržení sil na moři v podmínkách odtržení od základen
prakticky neexistovala.
Na Falklandech se střetly dvě zcela rozdílné armády - argentinská složená s odvedenců a profesionální armáda britská. Britský voják dokázal
svou vyšší hodnotu proti odvedenci zejména připraveností, fyzickou
kondicí, schopností lépe snášet těžkosti na bojišti, a nakonec morálkou.
Britové vítězili nad dva až třikrát silnějším nepřítelem, který byl navíc
dobře opevněn, což je tím nejlepším vysvědčením. Válka znovu potvrdila, že nemusí zvítězit početně silnější, ale ten jehož vojska jsou lépe připravena, dobře plánují a poté i realizují bojové akce. Během bojů o
Falklandy padlo na
britské straně 265
vojáků (z toho 84
námořníků).
Jeden
zahynul, 384 bylo
těžce a vážně zraněno.
Zemřeli tři civilisté,
zasažení 10. června
britskou dělostřelbou.
Royal Navy ztratila dva
torpédoborce, dvě fregaty, a zapůjčenou
kontejnerovou
loď.
Poškozeno bylo 17 lodí, z
čehož jedna velmi těžce, a
sedm těžce. Britové ztratili
6 Sea Harrierů, čtyři
Harriery GR.3 a 24 vrtulníků.
Argentina
ztratila
během války kolem 1 000
vojáků a námořníků. Do
zajetí se dostalo 8994 vojáků, z toho 300 raněných.
Námořnictvo ztratilo křižník,
ponorku, dva hlídkové kutry
a tři čluny. Ztráty letectva tvořily 80 strojů (podle některých pramenů 117
letounů a vrtulníků). Falklandská posádka přišla o celou výzbroj a těžké
vybavení. Zčásti zavedeno do služby Brity (radar v Port Stanley, protiletadlová děla, vrtulníky), zčásti odvezeno jako trofej, zbytek zničen.
Výsledně byla Argentinská ztráta vyčíslena na 3 miliardy USD. V rámci
britských ozbrojených sil došlo k významným změnám. Byly odsouhlaseny vyšší výdaje na zbrojení, řada lodí byla významně modernizována.
Rovněž bylo uznáno za nutné, aby námořnictvo vlastnilo do budoucna
nejméně tři letadlové lodě. Modernizací prošly i letouny Harrier a řada
vrtulníků. Zejména se to týká typu Sea King, který byl vybaven radarem
Searchwater ve verzi HAS 2 AEW, jako náhrada za citelně chybějící
letouny včasné výstrahy. Posádka Falkland byla po válce významně posílena - až 3 000 vojáků. Bylo zvětšeno letiště v Port Stanley, postaveno
nové v March Ridge, a obrana posílena dvěma eskadrami letounů
F-4 Phantom. V oblasti se také neustále zdržuje až pět bojových lodí a
dvě-tři pomocné jednotky.
Sestava posílených brigád
3. Brigáda Námořní Pěchoty
"
velitelství brigády spolu se spojovací rotou
"
40. prapor námořní pěchoty
"
42. prapor námořní pěchoty
"
45. prapor námořní pěchoty
"
eskadra (integrovaná) letectva námořní pěchoty (18 vrtulníků)
"
prapor týlového zabezpečení námořní pěchoty
"
pododdíl zvláštního určení (Special Boat Squadron)
"
četa protivzdušné ochrany námořní pěchoty
"
průzkumná četa námořní pěchoty
"
četa zvláštního určení námořní pěchoty
"
instrukční pododdíl pro horské a arktické podmínky
podřízené oddíly ze stavu pozemní armády
"
2. parašutistický prapor
"
3. parašutistický prapor
"
29. dělostřelecký pluk spolu se 148. baterií řízení palby (předsunutí dělostřelečtí pozorovatelé)
"
dvě obrněné čety ze stavu pluku Blues and Royals Gardové
Divize
"
9. vzdušně-výsadková ženijní rota
"
43. protivzdušná baterie ze stavu 32. velitelského pluku
"
baterie PLŘS T (Blowpipe a Rapier)
5.Pěší Brigáda
"
pěší prapor 1st Batallion Welsh Guards
"
pěší prapor 1/7 Gurkha Rifles
"
pěší prapor 2nd Battallion Scots Guards
"
posílená švadrona polního dělostřelectva
"
švadrona protivzdušného dělostřelectva
"
baterie protiletadlových raket Blowpipe
"
ženijní rota
"
vrtulníková eskadra
Text: Hřebík
Foto: archiv autora
11
historie
ZÁVĚREČNÁ
ZPRÁVA
Z
Vydaná Ministerstvo obrany Spojených států amerických 24. května 2002
vydaná Ministerstvem obrany Spojených států amerických 24. května
2002
V časných ranních hodinách 4. března 2002 začali příslušníci al-Kajdy
pálit z vrcholku hory Takur Ghar (v jihovýchodním Afghánistánu) na helikoptéru MH-47E převážející průzkumný team Special Operations
Forces (SOF). Následkem této palby vypadl z helikoptéry příslušník
Navy SEAL ABH1 Neil Roberts. Tím začal jeden z největších zápasů
malých jednotek ve válce proti terorismu. Zemřeli všichni příslušníci alKajdy bránící vrchol hory a sedm amerických vojáků.
U.S. SOF monitorovali víc jak měsíc vysoký nárůst nepřátelské aktivity
v údolí Shah-e-Kot jihovýchodně od Gardezu. V únoru velitelství pozemních jednotek v Afghánistánu, Task Force Mountain, řízené
MG_Hagenbackem, navrhlo klasický vojenský manévr, kódově nazvaný
operace Anaconda, s úkolem zneškodnit tuto hrozbu. Americké a afghánské jednotky by udeřily ze západu ve snaze vyčistit oblast od hlášeného soustřeďováni sil al-Kajdy v údolí Shah-e-Kot. Plánovači Anacondy
věřili, že tento manévr zažene nepřítele na východ, kde bude jeho
postup zablokován již připravenými jednotkami 10th Mountain Division a
101st Airborne Division umístěnými ve východní části údolí. Konvenční
jednotky fungovaly jako malé průzkumné teamy. Tyto teamy byly vybrány
z amerických a spojeneckých speciálních sil, a sice U.S. Navy SEALs,
U.S. Army Special Forces a U.S. Air Force special tactics operators. V
plánu bylo umístit průzkumné jednotky na strategické pozice, kde by zřídily pozorovací stanoviště k poskytování informací o pohybujícím se
nepříteli a k navádění leteckých útoků na odhalené jednotky. Později se
ukázalo, že tyto letecké útoky stály al-Kajdu stovky životů.
V jednom z těchto teamů sloužil i ABH1 Neil Roberts .
Ve válce však věci často nejdou tak, jak byly naplánovány.Jak se ukázalo, operace Anaconda nebyla výjimkou. Nepřítel měl možnost volby.
Disciplína jednotek al-Kajdy je taková, že raději budou stát a padnou,
než by utekly. Al-Kajda rozmístila své skupiny podél tahů a cest v jižní
části údolí Marzak. Tomuto území se začalo říkat „Krysí stezka“. Nepřítel
zastavil postup afghánských vojáků výpadem na východ směrem k "The
Whale" (zřetelný terénní prvek v jihovýchodním Gardezu) a afghánská
vojska se stáhla zpátky do Gardezu. Z důvodů špatného počasí a v očekávání tvrdého odporu nepřítele byla pouze část vojáků z Task Force
Mountain v Den D umístěna do zamýšlených postavení. Některé z vysa-
12
zených jednotek se dostaly pod palbu z minometů a ručních zbraní.
SOF dobře ukryli svá postavení a naváděli leteckou podporu na bombardování nepřátelských pozic. Toto poskytlo ulehčení jednotkám TF
Mountain zvláště na jihu v HLZ Ginger na východ od Marzaku. MG
Hagenbeck přemístil svoje vojáky na severní konec údolí Shah-e-Kot a
útočil na al-Kajdu z tohoto směru. Jak se bitva stala nepřehlednější, US
jednotky potřebovaly mít přehled o dění na jihu údolí a na "Krysí stezce".
Potřebovaly zřídit dodatečné pozorovací pozice u HZL Ginger k poskytnutí průzkumu a k navádění leteckých útoků na soustřeďující se početné síly nepřítele.
Americké plánovače napadlo, že na 10 000 stop vysoké, zasněžené
hoře Takur Ghar by mohla být dobrá pozorovací pozice. Jednalo se o
dominantní prvek nad údolím a nabízel znamenitou viditelnost do dva
kilometry vzdáleného Marzaku. Vrcholek hory rovněž poskytl skvělý
výhled na obj. „TheWhale“ na druhé straně údolí. Takur Ghar bylo dobré
místo pro pozorování, ale naneštěstí měl nepřítel stejný nápad. Opevnil
se zde a zamaskoval. Ve své pozici skrýval těžký kulomet, bylo to výhodné postavení k sestřelení spojeneckého letadla přelétávajícího nad údolím.
2. března 2002 velitelství U.S. naplánovalo na následující noc vysazení dvou skupin na pozorovací stanoviště. Dva MH-47E z 2nd Battalion,
160th Special Operations Aviation Regiment (Airborne) vysadí dva
teamy: první MH-47E - Razor 04 - vysadí team na severu, zatímco druhý
MH-47E - Razor 03 - vysadí team U.S. SEALs a Air Force combat controller (CCT) na Takur Ghar. Večer 3.března odstartovaly dva vrtulníky s
vojáky na palubě z americké základny zvané „The Box“.
Přibližně ve 03:00 místního času se Razor 03 převážející Robertsův
team přiblížil ke své LZ v malém sedle na vrcholku Takur Ghar. Původní
plán zněl postoupit k výčnělku u HLZ, ale problémy s jednou z helikoptér a blízký vpád B-52 na podporu TF Mountain opozdily vysazení.
Jakmile se Razor 03 přiblížil, zaregistrovali piloti - stejně jako přepravovaní průzkumníci - stopy v čerstvém sněhu, pach kozí kůže a jiné náznaky lidské přítomnosti. Piloti a posádka okamžitě uznali misi za ztracenou,
ale to už bylo pozdě. RPG udeřila do trupu letounu a zranila člena
posádky. Následoval roj střel z kulometu, který trhal plášť letounu a pře-
historie
BIT VY
O
TAKUR
trhl hadice od hydrauliky. Tekutina se rozstříkla kolem vrtulníku a tekla
po rampě ven z letounu. Pilot se snažil dostat Chinook pryč od LZ, pryč
z nepřátelské palby. Neil Roberts stál na rampě připraven k výsadku.
Následkem exploze a náhlým nárazem kulometných dávek ztratil
Roberts a další člen posádky rovnováhu. Jak se snažili navzájem se
držet a podpírat, uklouzli na oleji tekoucím po rampě a vypadli z helikoptéry. Zatímco se piloti snažili získat kontrolu na strojem, další člen
posádky vytáhl vypadnutého člena posádky za jistící lano zpět do vrtulníku. Neuvázaný Neil spadl asi z 5-10 stop na sníh pokrývající horu.
Posádka se snažila udržet letoun co nejdéle ve vzduchu, ale bylo zřejmé, že to dlouho nepůjde. Pilot nouzově přistál nějakých 7 km na sever
od místa, kde Petty Officer Roberts vypadl z helikoptéry. Ten se ocitl
najednou sám uprostřed nepřátelských jednotek.
Nikdo přesně neví, co se odehrálo v prvních pár minutách na vrcholku
hory. Žádné pozorovací letadlo nebylo v době Neilova pádu z vrtulníku v
dosahu. Neil pravděpodobně přežil krátký pád, aktivoval signální zařízení a postřeloval nepřítele ze své squad automatic weapon (SAW). Byl
smrtelně zraněn palbou z velké blízkosti.
Zatím Posádka Razoru 03 kontrolovala místo nouzového přistání,
Sealové pouze potvrdili to, co již věděli: Petty Officer Roberts chybí.
TSgt John Chapman z jednotky Air Force combat controller okamžitě
zkontaktoval blízký AC-130, aby poskytl ochranu trosečníkům. Po chvíli
Razor 04 poté, co vysadil svůj team, nabral sestřelenou posádku +
Seals a přepravil je do Gardezu. Seals a piloti z Razoru 04 rychle připravili plán na záchranu Robertse navzdory faktu, že na Takur Ghar bylo
silné postavení al-Kajdy.
AC-130 gunship se přemístil nad Takur Ghar a hlásil, že vidí něco, co
vypadá jako Roberts obklopený dalšími šesti postavami.
Protože Neilovi kamarádi znali brutální praktiky al-Kajdy, věděli, že se
jeho osud naplnil. Razor 04 s pěti SEALs a TSgt Chapmanem se odchýlil z kurzu na Gardez a vrací se zpět na Robertsovu poslední známou
pozici na vrcholku hory. V okolí nebyly známy žádné jiné vhodné přistávací zóny kromě té, na kterou Neil spadl. Vysazení záchranného teamu
na vrcholek hory nebylo možné a vylézt po svahu nahoru by jim trvalo
drahocenné 2-3 hodiny. Jejich jedinou možností bylo pokusit se o opětovný výsadek v místě, kde byl Razor 03 zasažen nepřátelskou palbou.
Okolo 05:00 místního času Razor 04 postoupil k HLZ na vrcholku
GHAR
Takur Ghar. Nepřátelská palba postřelila MH-47E, ale všech 6 „záchranářů“ (původně průzkumníků) zde bylo bezpečně vysazeno. Helikoptéra
se lehce poškozená vrátila bezpečně na základnu. Kryt tmou na území
Robertsovy poslední známé polohy team zhodnotil situaci a rychle se
přemístil více k vrcholu. Vrcholek kopce byl pokryt skálou a stromy. Při
přiblížení k stromovému porostu spatřil TSgt Chapman dva nepřátele v
opevněné pozici. TSgt Chapman a jeden ze Sealů zahájili palbu a celou
posádku opevnění zabili. Američané se okamžitě ocitli pod palbou z
jiného asi 20 m vzdáleného bunkru. Dávka srazila Chapmana k zemi, byl
smrtelně zraněn. Seals opětovali palbu a hodili k nepřátelském bunkru
několik granátů. Během přestřelky byli dva Seals zraněni nepřátelskou
palbou a střepinami granátů. Pod křížovou palbou se dvěma vážně zraněnými, jedním zabitým členem a převýšeni počtem nepřátel se rozhodli
ustoupit. Při ústupu z hory směrem na severovýchod, s jedním raněním
Sealem na špici (pointman), zastřelili ještě další dva členy al-Kajdy.
Během sestupu po straně hory zkontaktoval jeden SEAL přelétávající
AC-130‹ GRIM 32‹ a žádal o palebnou podporu
Zpět na americké základně: Ranger quick reaction force (QRF) - jednotka ponechaná v záloze přesně pro takovéto nepředvídané situace byla okamžitě vyslána s cílem zajistit přistávací plochu na Gardezu. To
byla pozice umožňující jim rychleji zasáhnout v boji, asi v 15 minutách
reakčního času. 23 mužů z QRF bylo naloženo do dvou čekajících MH47E Razoru 01 a Razoru 02. Razor 01 nesl 10 Rangerů, plus enlisted
tactical air controller (ETAC), combat controller (CCT) a Pararescueman
(PJ). Razor 02 nesl 10 Rangerů. Startující jednotky QRF měly malou
znalost aktuálního dění na Takur Ghar způsobenou omezenou možností komunikace. Jak QRF letěli na Takur Ghar, ustupující bojující Seals
žádali jejich okamžitou pomoc. Hlavní stan ji odsouhlasil a nařídil QRF
pokračovat rychle do problémové oblasti a vyložit teamy na HLZ - tam,
kde byly stroje Razor 03 a 04 zasaženy. Kvůli poruchám komunikačních
přístrojů letounu neobdrželi QRF instrukce z velitelství, takže rozhodnutí o umístění taktického postavení záleželo na veliteli QRF na palubě
Razoru 01. Komunikační problémy ztěžovaly hlavnímu stanu určení aktuální situace a polohy jednotky SEAL, která se již nacházela mimo vrcholek. Důsledkem bylo, že Rangers stále věřili. že SEALs jsou ještě na
vrcholku Takur Ghar. Mířili právě k němu v očekávání, že zde nebudou
sami. Tak okolo 05:45 místního času Razor 01 a 02 letěli vstříc přistávací zóně na Takur Ghar.
Jednotka al-Kajdy zde očekávala jejich příchod. Slunce právě vychá-
13
historie
zelo za vrcholkem hory, když se Razor 01 přibližoval z jihu. Při finálním
přiblížení vybuchla na pravé straně vrtulníku střela z RPG a ruční zbraně
pokropily trup letounu ze tří stran. Piloti se rozhodli přerušit přistání, ale
vrtulník už byl příliš těžce poškozen. Mini-gunner na pravé straně, SGT
Phil Svitak, zahájil palbu, ale byl zasažen střelbou z AK-47 a zemřel
téměř okamžitě. Helikoptéra klesla o 10 stop a přistála tvrdě na sněhové přikrývce přistávací zóny. Oba piloti byli vážně raněni nárazem při přistání s poškozeným strojem.
Nos vrtulníku směřoval do kopce směrem k nepřátelským bunkrům,
kde zahynul TSgt Chapman. Náraz srazil každého na podlahu. Rangers,
CCT a osmičlená posádka Chinooku se pod palbou snažili dostat pryč
z trupu letadla. Palubní střelec a jeden Ranger kryli palbou záď a zabili
člena al-Kajdy. SGT Brad Crose a CPL Matt Commons přežili pád, ale
byli zabiti nepřátelskou palbou u zádě letounu. Jiný Ranger, SPC Marc
Anderson, byl zasažen ještě uvnitř stroje a umírá okamžitě.
Navzdory nepřátelské palbě zůstal PJ Senior Airman Jason
Cunningham a ještě jeden medik v letadle a společně začali ošetřovat
zraněné. V ten samý čas se přeživší Rangers rychle shromáždili na
rampě vrtulníku, zhodnotili situaci a lokalizovali postavení nepřítele.
Svými M-4 zabili další dva bojovníky al-Kajdy včetně střelce z RPG. Kryti
za skálou a terénní nerovností začali Rangers zaujímat lepší postavení.
Velitel čety Rangers formuloval plán na dobytí nepřátelských postavení
na kopci. Chvíli po započetí akce si ale uvědomil, že na podobný manévr
by potřeboval více mužů. Zatím se Air Force combat controller snažil získat palebnou podporu. Během minuty začala americká letadla bombardovat pozice nepřítele 500 liberními bombami, které dopadaly nějakých
50 m od pozice Rangers. Kolem 7 hodiny místního času se Rangers
dostali z bezprostředního ohrožení, že by je nepřítel vytlačil z hory.
Upevnili své postavení a zřídili sběrnu pro padlé a raněné u zádi vrtulníku. Po sestřelení Razoru 01 bylo Razoru 02 nařízeno zajistit oblast a
vyčkat dalších instrukcí. Později Razor 02 vysadil dalších 10 Rangers a
dodatečně team Navy Seals na výběžek původní přistávací zóny asi
2000 stop pod vrcholem východním směrem. Navy Seals se spojili s
průzkumným teamem Seals, který se právě nacházel 1000 m od vrcholu. První team Rangers se dal do pohybu směrem k vrcholku, což bylo
po dvou hodinovém boji a v řídkém horkém vzduchu značně namáhavé.
Museli vylézt 45 - 70 stupňový sněhem pokrytý svah navíc obtěžkáni
nosným systémem, balistickou vestou a zbraní. Kolem 10:30 místního
času byli Rangers úplně vyčerpáni, ale museli ještě porazit nepřítele
ovládajícího vrchol hory 50 m od jejich současné pozice. S muži z
Razoru 02 začali Rangers připravovat útok na nepřátelské bunkry. Po
přivolání posledního leteckého útoku a s podporou přesné palby z minigunů vyrazili Rangers k útoku. Po kolena ve sněhu stříleli z M-4, házeli
granáty a zabíjeli početnějšího nepřítele. Rangers začali upevňovat své
postavení na vrcholku hory, neboť byl podle jejich velitele lépe udržitelný a bezpečnější pro jejich raněné. TF Rangers, členové posádky a personál letectva začali přemisťovat raněné na vrchol. Přeprava si vyžádala
6 mužů na 1 raněného, byl to namáhavý a zdlouhavý proces.
Těsně po přestěhování raněných začaly zbytky al-Kajdy pálit z postavení na nízkém hřebeni 400 m za spadlou helikoptérou. Naneštěstí byl
14
sběrný bod pro raněné a padlé úplně odkryt nepřátelské palbě. Zatímco
Rangers opětovali palbu, nepřítel srazil k zemi medika a PJ. Jelikož je
pro Rangers a piloty nebezpečí jejich životem, neváhali a pod palbou
začali přemisťovat raněné do bezpečí za skálu. Proto zavolal CCT palebnou podporu, několik dobře mířených bomb a kulometná palba Rangers
umlčela nepřátelskou střelbu. Bohužel tento útok je stál další život.
Poraněný PJ, Senior Airman Jason Cunningham, nakonec podlehl svým
zraněním. V pozdějších hodinách se Rangers museli obávat už jen sporadické minometné palby.
Rangers upevnili své postavení, přenesli mrtvé a raněné a vyčkávali na
noční extrakci. Silná nepřátelská palba a vývoj dění okolo Takur Ghar
neumožnil helikoptérám vyzvednout lidi během dne. Z druhého kopce
zatím australské a americké jednotky SOF stříleli na členy al-Kajdy snažící se vylézt na vrchol Takur Ghar.
Okolo 20:15 místního času 4 helikoptéry z 160 SOAR vyzvedli
Rangers z kopce a jednotku Navy Seals nacházející se pod horou. Po
dvou hodinách byli přeživší vojáci a jejich padlí kamarádi na své základně. Team zkušeného lékařského personálu z 274. předsunuté chirurgické jednotky již očekával přílet 11ti raněných. Jejich rychlý a profesionální zákrok pravděpodobně zachránil ruku jednoho z pilotů. Nad ránem
byli již ranění převezeni do nemocnic v Německu.
Operace Anaconda pokračovala ještě dalších 19 dní.
Jednotky, které zde byly jmenovány mají lví podíl v boji proti terorismu
i v jiných operacích.
Vojáci, kteří padli při boji na Takur Ghar
Rangers:
o SGT Brad Crose
o CPL Matt Commons
o SPC Marc Anderson
TF160:
o SGT Phil Svitak
USAF:
o TSgt John Chapman
o SA Jason Cunningham
US Navy:
o ABH1 Neal Roberts
We will newer forget.
Převzato a přeloženo z www.suasponte.com
Překlad: PFC Norman Hoot (A/3/75 Ranger RGT)
Foto: archiv redakce
recenze
BERETTA M92 HW (KSC)
Popisovat dlouhý vývoj a zavádění této pistole do výzbroje je pro naše
(chytré a sečtělé) čtenáře myslím zbytečné. Proto jen krátce… Na začátku osmdesátých let minulého století začala americká armáda hledat
náhradu za pistoli Colt M1911A1 kalibru .45. V té době ve světě vrcholil boom 9mm pistolí a tak i nová služební pistoli měla mít tuto ráži. V silné
konkurenci předních výrobců zbraní ( jako např. Heckler&Koch,
Walther, Steyr…) vyhrává v roce 1985 italská firma Berreta se svým
typem 92 SB-F. Přes počáteční pochybnosti ohledně vítěze (amíkům
nejvíc vadilo, že nevyhrála domácí firma) se Beretta SB-F zavádí jako
standardní pistole do všech složek amerických
ozbrojených sil pod označením M9. Ve stejném roce
tuto pistoli zavádí do výzbroje i francouzská National
Gendarmerie.
Mezi moje nejoblíbenější pistole ( P 08, Glock 19,Colt
M1911A1) patří i Beretta 92 F. A protože jezdím za US
Army, nemohla ani M9 v mé sbírce chybět. Pistole se vyrábí jak v
manuální, tak plynové verzi (je i elektrická, ale ta je spíše pro děti). Já
dal přednost plynovce od firmy KSC. Na pěkné krabičce je totiž takových lákavých popisek…
Po otevření obalu na vás nedříve vypadnou dva návody. První je přímo
od výrobce, ale dobrou službu vám neudělá-je totiž napsanej v tom jejich
rozsypanym čaji. Spokojeni budete až v druhém případě. Dovozce
(I.Airsoftová prodejna) ke každé pistoli dává i přehledný návod v češtině.
Příslušenství představuje ládovačka kuliček do zásobníku, malý imbusový šroubováček, páčka na seřizování Hop Up a nezbytný sáček 6 mm
kuliček neznámého původu. Ten jsem radši hned vyhodil, protože používám pouze značkové střelivo.
Samotná pistole je matně černá, precizně udělaná i s nejmenšími
detaily. Nechybí ani armádní značení (US 9mm M9-ARMED FORCES) a
výrobní číslo. Váha pistole je dalším příjemným překvapením. Jedná se
totiž o airsoftový model typu HEAVY WEIGHT, tudíž se hmotností blíží
své ostřejší sestřičce. Do ruky padne dobře, potíže budou mít snad jen
jedinci s menšími dlaněmi.Pouzdro závěru má zdrsnění vzadu, pohodlně se natahuje i v rukavicích. Jazýček spouště je pěkně a bytelně proveden (z kovu) a jeho zakřivení přesně kopíruje tvar prstu.Vše s dostatečně velkým prostorem pro tlustší prstíky nebo rukavice. Pojistka je
umístěna na obou stranách (tudíž i pro leváky) a na režimy
zajištěno/odjištěno upozorňuje červená tečka. Právě zmíněnou pojistku
je dobře občas utahovat, jinak se vám může uvolnit a vypadnout (viďte
pane Witus) Střenky zbraně jsou z tvrdého plastu, na rozdíl od originálu
bez loga firmy Beretta.Na konci pažbičky je očko do kterého lze provléknout popruh a tak nemůžete pistoli v zápalu boje ztratit. Klasická
mířidla zvýrazňují tři bílé záměrné body. Zásobník je tzv. plný-vypadá
naprosto reálně. Je zhotoven z plechu a pojme cca 20 kuliček. Ani zde
nechybí napis PP CAL 9 PARA. Na spodu (ovšem pěkně zkrytě) je ventilek na plyn. Ohledně zásobníku mám malou připomínku.Pojistka na
uvolňování zásobníku je VELICE citlivá. Stačí malý tlak a je venku. Já
sám jsem zásobník jednou ztratil a to i přesto, že používám originál pouzdro Bianchi. Kousek lepenky to však zachrání…Pistoli lze také roze-
brat. Je to důležité pro čištění hrubých nečistot. Kvalitnější a jemnější
očistu bych raději nechal odborníkovi-např. Will nebo Roman z výše
jmenované prodejny. V žádném případě nepoužívat olej či jiné mazadla
na originální ostré zbraně! Jde o agresivní prostředky, které mohou
poškodit hlaveň nebo Hop Up gumičku!
Obsluha zbraně není složitá. Stačí přesně podle návodu "napáskovat"
zásobník střelivem(jednotlivě nebo pomocí rychloládovačky) a naplnit
plynem. Pak stačí natáhnout závěr a střílet. Chod spoušťového mechanismu je vynikající. S nataženým kohoutkem je dráha spouště necelý
1 mm a odpor je
12 N. Samotná střelba je silným zážitkem. Zbraň má totiž
systém GAS-BLOWBACK, znamená to, že
při každém výstřelu se
závěr pistole pohybuje
dozadu jako u reálné M9.
Po vystřelení poslední
kuličky zůstává vzadu.
Zde si všimnete, že okolo
hlavně je ozubené kolečko.
Když na něj nasadí páčku z příslušenství, můžete otáčením doleva nebo
doprava štelovat Hop Up podle počasí a gramáže kuliček. Sám používám Excel 0,23 g a za pěkného počasí (alespoň tak 5 °Cnad nulou) je
dostřel cca 40 m, účinný a přesný tak kolem 25-30 m (hlaveň není tak
dlouhá jako u M16 J). Střelba v teplotách pod nulou není žádná sláva, i
když jsme zkoušeli všelijaké tzv. zimní plyny.
Celkově bych plynovou airsoftovou pistoli M9 (KSC) hodnotil kladně.
Je to kvalitní a bezproblémová zbraň, věrně kopírující svůj ostrý model.
Jako hlavní zbraň se však příliš nehodí pro menší účinný dostřel něž
AEG, provoz je taky dražší, ale jako záložní zbraň (nebo na boj v místnostech) je výborná. Další plus je relativně nízká cena, za stejný typ od
firmy Marui zaplatíte o necelých 2000 Kč více.
+ kvalitní zpracování, bezproblémový provoz, nízká cena, seřizovatelný
Hop Up,
- citlivá pojistka zásobníku, dražší provoz - plyn
Text: MTJ
Foto: Kosák
15
recenze
COLT M4A1 CARBINE / RIFLE (ICS)
Nic se tak netrpělivě poslední dobou neočekávalo jako nové zbraně
M4 od firmy ICS. U nás celkem neznámá firma měla podle všeho otřást
vedoucím postavením firmy Marui mezi výrobci AEG. Mezi airsoftovou
veřejností se vedly vášnivé diskuze o tom, jaká to bude pecka. Protože
jsem ke všem takto „zaručeně pravdivejm“ zprávám skeptickej, čekal
jsem, až mi ten „zázrak“ přijde do ruky. A to se taky stalo a první M4 přišly k nám do krámu…
Když otevřete krabici (s černobílou kresbou M4 a celým názvem zbraně), najdete v ní kromě samotné zbraně i přehledný návod, hezký plakát
zbraně velikosti A3 a 30-ti ranný (světle šedý) zásobník řady Colt. Zde
začíná první milé překvapení a splněný slib firmy ICS. Zásobník je
rovnou v sadě velkokapacitní - tzv. točák na 450 BB kuliček. Podle toho
jakou verzi si vyberete (M4A1 Carbine / M4A1 Rifle) - čeká vás M4 s
vysouvací nebo pevnou pažbou. Pevná pažba je standardní typ M16A2 matně černá a velice pěkně provedená. Výhoda je zřejmá - možnost
použití velké baterie typu L. Jestli tento model však opravdu standardně
používají nějaké armádní složky, nevím. Daleko zajímavější je však verze
s vysouvací pažbou. Není totiž typu XM 177 nebo M 733. Je to zcela
nový typ, vyznačující se především šikmě zkosenou patkou pažby.
Provedení mi však nepřipadá tak věrohodně a pěkně provedené jako u
Marui nebo CA. Popisovat jak vypadá Colt M4 nemá cenu - vše je jako
u jiných M4. Zmíníme se pouze o kovovém těle, děleném machaboxu a
střeleckých vlastnostech. Jinak na zbraň jdou použít veškeré doplňky na
standardní M4 jako např. manuální nebo plynové granátomety M203,
různé druhy kolimátorů, optik či taktických svítilen.
Kovové tělo ICS:
Musím přiznat, že to je věc, která předčila mé očekávání. Světle šedivé, pevné a do posledních detailů precizně udělané. Popisky SAFE,
SEMI a AUTO čitelně provedené. Místo loga firmy Colt vás však překvapí jiná zbrojní firma, mající ve znaku vzpřímeného lva. Není sice jako náš
dvouocasý, ale to nevadí - vypadá to pěkně „česky“. Tělo ICS je prove-
dené asi jako kdyby byla Marui v kovu (nebo spíš ve slitině). Ovšem slušně pevná. Při testování pušky na manévrech jsem se několikrát dostal
do situace, kdyby to plast asi nevydržel. Tělo to přečkalo s pár menšími
škrábanci, které však dodaly zbrani více autentičnosti. Nosná rukojeť
(tak symbolická pro tuto řadu těl Colt) výborně „sedí“ a jde bez problému sundat. Samotná taktická lyžina je na těla precizně udělaná, nikde
jsem nenašel nerovnosti nebo otřepy. Co se týká motůrku - jedná se o
typ ICS 2000, což je asi jako Marui EG 1000. Takže na silnější upgrade naprosto v pohodě.
Mechabox ICS:
U této zbraně je zcela nově oproti tradičnímu pojetí firmy Marui zabudován mechabox dělitelný v horizontální rovině. Což znamená, že u
zbraní řady Colt M16 a odvozených typů je možné otevření zbraně
shodným způsobem, jako u originální zbraně. Tato vlastnost, je však
výhodná i u airsoftového provedení, zejména proto, že je zde oddělen
vrchní díl obsahující skupinu válce, pístu a podavače od spodního dílu
s koly kontakty a kulisou selektoru. To umožňuje snadné vyjmutí vrchního dílu s pružinou v případě poruchy pístu, nebo zástavby silnější pružiny a s tím souvisejících komponent. Je zde také jasně patrná možnost
vlastnit několik těchto dílů s různými pružinami a v poli je pak podle
potřeby měnit. Tento díl je vyroben ze slitiny zinku, ale oproti standardním mechaboxu je podstatně zesílen v nejexponovanějších místech. To
rovněž nabízí slušnou základnu pro budoucí upgrade. Za zmínku rovněž
stojí masivní záchyt vyčnívající v místech, kde prochází tělem zbraně
zadní čep, což minimalizuje riziko tolik nepopulárního nedobrovolného
rozlomení zbraně.
Spodní díl je rovněž ze zinkové slitiny a jeho koncepce vychází ze standardních mechaboxu Marui. Jedinou novinkou je speciálně tvarovaná
brzda zpětného chodu, která zasahuje až do horního dílu, což zname-
16
recenze
ná, že vypouštění pístu ze zadní polohy lze ovládat prvkem, který u originální zbraně složí k doražení závěru do přední polohy. Čili nic moc
nového pod sluncem. Slícování obou dílů je provedeno velmi poctivě a
vzájemná poloha je zajištěna za tím účelem tvarovanou dělící rovinou.
Všechny funkční díly tj. píst, kola, ložiska atd. jsou záměnné s díly
Marui, takže pro fanoušky upgrade dobrá zpráva, pole působnosti je
zde otevřeno. Slabší jsem shledal tyto díly: píst, raménko podavače,
jsou však bez problému k sehnání a je možno použít i originální díly
Marui. Samotná hlaveň je o trošku lépe uchycená v těle než u Marui M4,
ale na M733 (Marui) to nemá. Přední mířidla jsou stejně jako kompenzátor výšlehu z kovu.
Střelecké vlastnosti ICS:
Na střelbu jsem si vybral kuličky Excel 0,25 g a tři velkokapacitní (300
M4A1 (ICS) vyrovná základní verzi M4 od Marui, je však rozhodně lepší
než CA. Co se týká mechaboxu a celkovému vnitřku, nemůžeme pořád-
ně posoudit. To prověří čas a „bojové“ nasazení… A moje osobní hodnocení? Colt M4A1 od firmy Marui je stále špička, ale v M4 od ICS má
zdatnou konkurenci.
a 450 ran) zásobníky od firem Marui, CA a standardní ICS. Seřídit HopUp (což nejde nijak snadno a lehce) a jde se na to. První zklamání připravil zásobník CA. Jak je asi zvykem zásobníků této firmy (není to naše
první špatná zkušenost) nechtělo se mu podávat kuličky. Chvilku jsem
ho všelijak proklepával, ale jednou to podává OK, chvilku zase ne.
Nebudu se nervovat, sáhneme po Marui. Ten je jako zásobník ICS bez
problému, akorát mi přijde Marui lépe zpracovaný. Takže zásobníku ICS
můžete věřit :-). Střelbu jsme porovnávali s M4 (Marui) se základní pružinou a se silnější pružinou M100. Colt M4 od ICS je totiž v sadě rovnou
osazen pružinou 100. Teď přišlo zklamání. Námi testovaná M4 střílela
stejně jako Marui se základní pružinou. Marui se „stovkou“ byla nepřekonatelná. Přesto je střelba s ICS příjemná. Zbraň se nijak nezakuckává, s 0,25 se střílí přesně, jak SEMI i AUTO. Ještě lepší střelbu vykazovala testovaná zbraň s kuličkama Excel 0,23 g.
Celkové hodnocení ICS:
Jde o pěkně a precizně provedenou airsoftovou zbraň, věrně imitující
své ostré vzory. Velkým plusem je standardně dodávaný velkokapacitní
zásobník na 300 BB kuliček a hlavně kovové tělo. Střelecky se Colt
+ kovové tělo, velkokapacitní zásobník (450), slušná cena (14 200,- v
I.Airsoftové prodejně)
- průměrné střelecké vlastnosti, nevyzkoušený mechabox, provedení
plastu na vysouvací pažbě
Text: Will, MTJ
Foto: Riggs
17
recenze
H&K G3 SAS (TOKYO MARUI)
Německý zbrojní průmysl má dlouhou a slavnou tradici (teda jestli je na
výrobě zbraní něco slavného, že..). Kdo by neznal takové legendy jako
tank Pz VI Tiger, bitevní loď Bismarck nebo kulomet MG 42. Právě výroba lehkých pěchotních zbraní a jejich provedení představovala v II. svě-
tové válce naprostou špičku. Na stejnou tradici navázala firma Heckler
& Koch. Jejich útočné pušky řady G3 měl snad každej žoldák v Africe,
na druhou stranu si nedovedeme představit člena protiteroristické jednotky bez samopalu MP5. Revoluční se ukázala nedávno zaváděná
útočná puška G36, díky jejímž kvalitám teď testují americké ozbrojené
síly prototypy útočných pušek XM8 (nebo XM29 systému OICW) právě
od firmy H&K.
Devítimilimetrovej samopal MP5, stejně tak G36 ráže 5,56 mm ve
výrobním sortimentu japonské firmy Marui jsou. Ve starší ráži NATO
7,62 mm (pro útočné pušky) jsou k dispozici G3A3, G3A4, G3 SG 1 a
nejkratší MC 51. Když se začalo proslýchat, že bude Marui vyrábět další
verzi G3, myslel jsem si, že se bude jednat o verzi HK G33 ráže
5,56 mm používanou třeba Tureckem. Jaké bylo moje překvapení, když
18
se mělo jednat o G3 s ráží 7,62 mm. Ještě kratší a kompaktnější než
MC 51. Navíc bez vysouvací pažby a s taktickými lyžinami. O takovém
typu jsem nikdy neslyšel. Když k názvu přibyla i zkratka SAS, dospěl
jsem k názoru, že se asi jedná o chytrej marketingovej a výrobní tah, jak
z mála udělat novej kvér. Nechci se s nikým hádat, ale osobně si myslím, že daná zbraň se standardně nevyrábí a nepoužívá. A zkratka SAS
(Special Air Service) je jen na okrasu - stejně jako by tam mohlo být
SEAL nebo Specnaz. To ovšem nevadí, nám udělá jakákoliv novinka v
airsoftu radost…
Ve standardní krabici firmy Marui (nového typu) najdete kromě zbraně
samotné taky zásobník a čistící vytěrák. Ládovadlo do tlačáku ne, protože tento typ AEG je již opatřen velkokapacitním zásobníkem řady G3
na útihodných 500 kuliček BB. První co vás zaujme, když si „gétrojku“
vezmete do ruky, je, že na svůj relativně malý rozměr je docela těžká.
Taky příjemně potěší, že plastově nevrže jako např. FA-MAS. Zkrátka
sedí perfektně v ruce, jako všechny výrobky HK. Jak jsem již napsal,
zbraň postrádá jakoukoliv pažbu. Místo ní je na konci těla kovové očko
na nosný/taktický popruh. Příznivci pažeb však nemusí zoufat, podle
manuálu (který je přiložen v krabici) je možné bez větších problémů
namontovat na G3 SAS každou pažbu řady HK. To znamená, že můžete mít pevnou pažbu G3A3, vysouvací G3A4 nebo MC 51, ale taky sklápěcí typu PDW. Což je úplná paráda, můžete si vybrat pažbu, která vám
recenze
vyhovuje a je určena pro typ boje vaší jednotky. Samotné tělo zbraně je
až po předpažbí typu G3. Pohodlná pistolová rukojeť z plastu (typ G3) v
sobě skrývá „nadupanej“ motůrek EG 1000, příjemný základ pro silnější upgrade. U samotné spouště je pak dost prostoru pro použití rukavic.
Přepínání druhů palby je pohodlné a přehledné - páčka je typu G3, ale
samotné popisky režimu palby typu MP5 (takové ty nakreslené kulky).
Samotné tělo je z černého tvrdého ABS plastu s vyditelně čitelnými nápisy G3 PIP (Produkt Instauration Projekt) VM 009 (škoda, že tam není
007) HK Kal. 7,62 HITP-FL a německé přejímací značky. Na druhé
straně (jak je výhozí okénko nábojnic) je nad spouští nápis RESTRICTED LAW ENFORCEMENT / GOVERNMENT USE ONLY…WARNING
REFER TO INSTRUCTION MANUAL. Pouze tmavě vyražené a opravdu
malé jsou údaje o airsoftovém výrobci - jako Made in Japan apod.
Mířidla jsou MP5/G3 typu - kovová a nastavitelná. Předpažbí a přední
část zbraně je jako najednou sražené. Plastové předpažbí je ze spoda
doplněno taktickou lyžinou (kterou lze však namontovat i na strany),
dovnitř se nám vejde pouze NiCd baterie typu Mini nebo SD. Její výměna je trošku složitější - nejdříve musíte sundat „výšlehák“, pak teprve jde
předpažbí sundat. Při troše cviku a šikovnosti to půjde v pohodě. Páka
natahování závěru je typu MP5. Při jeho natažení se odkryje krytka výhozího okénka nábojnic, pod kterým se skrývá seřizování Hop-Up. Přední
mířidla jsou klasická (kovová) typu MP5/G3. Tlumič výšlehu plamene je
typu MP5 RAS (plast), jde snadno sundat a na závit pak nasadit různé
druhy tlumičů.Co jsem však vpředu postrádal, je očko na nosný popruh
L. Mechabox je standardní typ G3 verze III, pružina M 90. Na samotné
tělo lze umístit různé typy montáží HK, kolimátorů či optik. Díky taktické
lyžině na předpažbí pak svítilny, lasery (v ČR ovšem zakázané) nebo
rukojeti. Je tu i možnost umístění plynového 40 mm minigranátometu
firmy Mosquito Molds (Moscart) .
Na vyzkoušení střeleckých vlastností jsme použili jak přiložený velkokapacitní zásobník, tak i klasický "tlačák" G3.Oba zásobníky jsou plechové, precizně udělané. Střelba probíhala bez problému, zásobníky se
nikdy nezasekly. Velkokapacitní "točák" je na 500 kuliček, což je opravdu hodně. Je to sice velká výhoda, ale sám osobně takhle hodně kapacitním zásobníkům moc nedůvěřuji. Podle mne, čím více kuliček - tím
větší nápor na péro/pružinu uvnitř. A taky to nerealistické nekonečné
střílení :-) Jako střelivo jsme použili kuličky BB EXCEL 0,23g a 0,25g.
Střelba je příjemná, zbraň se pohodlně a přehledně ovládá. Netypická
je absence pažby, ale na akce typu CQB nebo kryté nošení je výborná.
Na boje v lese nebo na delší vzdálenost vadí krátká hlaveň - útočná
puška není tak přesná jako třeba Colt M16A2 či její delší (a starší) sestřička G3A3. Je to prostě takovej samopal na ráži 7,62mm.
Celkově lze airsoftovou pušku HK G3 SAS (Tokyo Marui) hodnotit kladně, i když se o úplnou novinku nejedná…je to zkrátka G3 vylepšená
(nebo naopak zbavená) o některé doplňky. Pro airsoftové kluby/jednotky imitující různé protiteroristické či elitní skupiny a preferující CQB boj
je však výborná. Také možnost instalace nejrůznějších "vychytávek" řady
HK a standardně dodávaný velkokapacitní zásobník je plusem.Co se
týká novinek, tak jsem nejvíc zvědavej na M14…jééé, už aby tu byla :-)
+ kompaktnost a bytelnost, velkokapacitní (500) zásobník, taktické
lyžiny, EG 1000, malé rozměry, příznivá cena 11 245,- Kč ( I. Airsoftová
prodejna)
- absence pažby, možnost malé baterie, menší přesnost na větší vzdálenost
délka
hmotnost
délka hlavně
kapacita zásobníku
náboje
úsťová rychlost střely
kadence
Airsoftová AK 47S
642/880 mm
2.800 g
455 mm
70 nábojů
6 mm kuličky
90 m/sec.
750 až 850 ran/min.
SkutečnáAK 47S
842/880 mm
3.850 g
417 mm
30 nábojů
7,62 x 39 mm
710 m/sec.
600 ran/min.
Text: MTJ
Foto: Riggs
19
akce
DOBÝVÁNÍ ZÁKLAD
O jednom únorovém víkendu pořádala Aliance týmů ČR (pozor neplést
s Aliancí z Jablonce) manévry poblíž Čáslavi u vesnice Zbudovice. Akci
měl na svědomí Petr z 43. praporu Vietkongu a Libor ze Scorpions .
Jelikož si chlapci chtěli jednou zabojovat na straně těch dobrých,
uzpůsobili si proto scénář. Ten je zasazen do roku 2009. Úkolem aliančních jednotek bylo bránit základnu, na které se nacházejí dokumenty, plány na výrobu pohonné směsy do nově vyvíjených
zbraní a zásoby léků. Úkolem
žoldnéřských jednotek bylo
získat tyto dokumenty (4 obálky), které u sebe mají velící
důstojníci, zajistit základnu a
bránit ji proti případnému protiútoku aliančních jednotek.
Žoldnéřské jednotky se sešly
v počtu 39 mužů. Domluvili
jsme společnou taktiku a přiblížili se k základně. Tu podle
všeho tvořily tři budovy, které
byly vhodné k obraně. Na první
pohled bylo jasné, že nepozorované přiblížení k osazené
základně je téměř nemožnou
záležitostí. Ze tří stran se
nacházela pole, která byla
pokryta sněhem. Poslední
strana skýtala částečně krytý
přístup od silnice, ale na nepozorované přiblížení to stejně nestačilo.
Rozdělili jsme útočnou skupinu na dva týmy. Navy Seals CZ se vydaly po
cestě směrem k budově, u které se dalo předpokládat, že se v ní bude
nacházet hlavní velitelství. Zbytek skupiny se přiblížil k základně po poli
v rojnici. Dosáhli jsme plotu bez jediného výstřelu. Obránci byli vesměs
staženi v budovách. V plotě jsme nalezli několik děr a vstoupili na půdu
základny. Jako první na nás čekala velká budova, která vypadala jako
bývalé skladiště. Při přiblížení ke skladišti jsme se dostali poprvé do střetu s nepřítelem. Ozval se jediný výstřel a jeden z mých lidí byl zasažen.
Rychle jsme lokalizovali místo, odkud sniper vystřelil. Našli jsme však
pouze vchod do chodby, která pod zemí ústila pod budovu. Z několika
20
směrů jsme se přiblížili ke dvěma vchodům do budovy a zároveň zajišťovali tuto chodbu, aby nás někdo nepřekvapil ze zálohy. Budovu tvořila
v podstatě jediná místnost. To pro nás bylo dobré. Horší bylo, že v místnosti bylo množství hromad zeminy a různého harampádí. Obránci jich
výborně využívali a účinně se navzájem kryli. Postupně se nám je společně s kluky ze ST 6 podařilo zlikvidovat. V budově jsme našli jednu
obálku s dokumenty. Naše
řady však značně prořídly.
Společně jsme přišli téměř o
tři čtvrti lidí. Za skladištěm se
nacházela další stejně velká
budova. Byla však neprodyšně uzavřena a nikdo se v ní
neskrýval.
Spojili jsme se s velitelem
ST 2 - Tonim a jeho posledním
člověkem a jako jeden tým
jsme se připravili k přiblížení
ke třetí budově. Na její střeše
j s m e l o k a l i zo v a l i n ě ko l i k
nepřátel ukrytých v bunkru. V
místnostech pod nimi jsme
měli také pozitivní kontakt. Při
přiblížení k budově jsme přišli
o jednoho člověka a zastřelili
dva obránce. Přízemí bylo
zajištěno. Z jiného směru se k
budově přibližovala hlídka
JPP, která zasypávala střelbou bunkr na střeše. Jednoho obránce eliminovala. Po zídce jsem se vyšplhal na zeď a zastřelil dalšího z obránců.
Poslednímu se však podařilo ukrýt za jednou stranou bunkru. Kryl jsem
se střelbou a přibližoval se k němu. Obránce se pokoušel najít vhodnou
polohu, odkud by po mě mohl začít opětovat palbu. Byl však zasažen
střelbou kluků z JPP. V přízemí byla nalezena další obálka s dokumenty.
Ze střechy budovy jsem zahlédl Petra (43. prapor Vietcongu) jak ohrožuje jednoho člena mého týmu, který se nacházel kus od budovy. Tom
žádal přes vysílačku o podporu, z důvodu selhání primární zbraně. Byl
ozbrojen pouze plynovým maruiáckým Socomem. Společně s JPP jsme
začali Petra pronásledovat. Po krátké honičce a následné přestřelce
akce
DNY V BUDOVICÍCH
jsme Petra obklíčili a následně zlikvidovali. Našli jsme u něj třetí obálku.
Přiblížili jsme se ke čtvrté budově,
která již byla obsazena Romanovými ST
CZ. Sice obsazena, ale ne zcela vyčištěna. V jedné z přízemních místností se
nalézala u stropu vzduchotechnika, ve
které se skrýval poslední obránce
základny. Měl již na svědomí právě velitele ST CZ Romana. Jeho lidé si s ním
nevěděli rady, nicméně již pro ně nebyl
nebezpečný, protože nemohl ze vzduchotechniky vylézt sám. Ve vzduchotechnice byl výborně zabedněn, odkrytý prostor představovala pouze díra o
velikosti pouhých pár centimetrů. O přítomnosti tohoto posledního obránce
jsme však bohužel neměli ani tušení.
Společně s dvěma svými posledními
lidmi jsme vstoupili do budovy z druhé
strany a postupovali směrem k ST CZ.
Protože nám bylo jasné, že se někde v
budově nalézají, postupovali jsme s
maximální opatrností. Čistili jsme jednu
místnost po druhé, když se na Toma
snesla dávka a trefila ho jediná kulička
do ruky. Okamžitě jsme se stáhli a zjistili odkud šla střelba. Začali jsme
odstřelovat střílnu, ze které byl Tom
zastřelen. Najednou jsme zaslechli zvuk zapalovaného granátu a ve střílně jsme zahlédli oheň. "Granát" stačil jsem ještě vykřiknout a oba jsme
začali couvat do vedlejších místností. Obránce se pokusil granát vyhodit, k jeho velké smůle se mu to však nepodařilo a navíc mu granát upad.
„Do prdele, do prdele, …. BUMMMM" ozvalo se ze vzduchotechniky.
Neubránili jsem se smíchu. Kdyby se takhle nezlikvidoval sám, byla by
pro nás jeho likvidace slušným oříškem.
Spojili jsme se s lidmi ze ST CZ. Poslední obálku nenašli. Prohledali
proto ještě jednou celou budovu a na její střeše poslední obálku objevi-
li. Z útočících žoldnéřských jednotek
přežilo 14 mužů.
Akce tedy dopadla úspěšně pro ty
„zlé", čili útočící jednotky. Technologie
byly zajištěny, základna zajištěna, všichni obránci pobiti. A o to nám šlo!
Na závěr jsme si ještě vyměnili role a
Aliance týmů ČR se měla pokusit dobýjet v základně pro změnu nás. Bylo jich
sice o něco málo méně, než nás, ale
válka je válka. Do limitu, který byl určen
se jim to nepodařilo.
Akci musím hodnotit jako velmi vydařenou, s organizací nebyly naprosto žádné
problémy. Díky rozdělení týmů bylo
ihned jasné, kdo je s kým. Je sice pravda, že byly trochu problémy s nepřiznáváním, ale při tom množství výstroje,
oblečení a ještě ke všemu díky převlékáčům, nebyl problém zásah nepostřehnout. Nový neokoukaný prostor byl také
velký klad. Takže díky Petrovi a zbytku
organizátorům, byl to příjemně strávenej
den.
A podle slov organizátorů budou
následovat další akce, které budou na
tyto manévry navazovat ...
Zúčastněné týmy:
Aliance týmů ČR:
43. prapor Vietkongu, 601. skupina speciálních sil Mladá Boleslav, 83.th
RECON Chrudim, Rudé Barety Praha, Scorpions
Žoldnéřské jednotky:
1. Fallschirmjager regiment, Navy SEALs CZ, Navy SEALs Team 6, JPP
Plzeň
Text: Riggs
Foto: Kosák, Toni
21
akce
AIRSOFT SESSION 2004
Tak je to za námi. Velikonoční manévry. A zase v Písku. Teda v bývalém VVP Oldřichov. Již potřetí. A tentokrát pod velitelskou taktovkou
Richieho. Od loňského roku ze zástupce povýšil.
V sobotu ráno byla celá akce oficiálně zahájena společným nástupem.
Stejně na prvních dvou ročnících se krátce představily všechny týmy.
Předběžně bylo přihlášeno okolo 350 bojovníků. Přímo na manévrech
se jich zaregistrovalo 298.
A teď co se týká samotných bojů… Ve všech scénářích byli bojovníci
rozděleni na dvě strany - obránce a útočníky a to v poměru 3:5.
Scénář č.1 - Radiová stanice
Útočníci se postupně propracovaly až na vrchol kopce, i když přes
citelné ztráty. Velkou roly při dobíjení hrála použitá pyrotechnika.
Posledním zbytkům obránců se však podařilo útočníky držet až do předem určeného času. Další 10 minut by však již pravděpodobně nevydrželi. Hamburger Hill zůstal nedobyt.
Úkol obránců: Do času T=0 vybudovat ve vyznačené prostoru radiovou
základnu. Do času T+4:45 ubránit radiovou základnu.
Úkol útočníků: Do času T+4:45 vyřadit z provozu radiovou stanici.
Útočné jednotky vyslaly na průzkum oblasti, kde se měla radiový
základna nacházet, průzkumné vozidlo, které s dalšími jednotkami udržovalo spojení pomocí RF-10 a hlásilo pozice nepřátel. Útočníci vytvořily tři proudy, které se začali přibližovat k předpokládané pozici stanice.
Boj trval přibližně hodinu, většina padlých ani nestačila recyklovat.
Radiová stanice byla útočníky dobyta.
Scénář č.2 - Konvoj
Scénář náhradní - Hamburger Hill
Protože byl první scénář ukončen dříve než se předpokládalo, pořadatelé do programu vložili scénář náhradní.
Úkol obránců: Do času T=0 obsadit vrchol kopce a ubránit jej do
T+1,5.
Úkol útočníků: Do času T+1,5 zajistit vrchol kopce a eliminovat veškeré obránce.
22
Úkol obránců: Do času T=0 obsadit dané území Zabránit projetí konvoje vyznačeným územím.
Úkol útočníků: Do času T+4 projet vyznačenou cestu. Přičemž vůz
akce
konvoje nesmí opustit cestu.
Obránci zaujaly podél cesty obranná postavení rozděleni do několika
skupin. Jednotkami, které konvoj doprovázeli, však byli přečísleni a
jedno po druhém byla ohniska odporu zlikvidována. Z obránců přežilo
pouze pár bojovníků, kteří byli nuceni opustit svoje pozice. Útočníkům
se podařilo konvoj dopravit na určené místo.
Scénář č.3 - Výcvikový tábor
Úkol obránců: Do času T+0:15 vybudovat ve vyznačené prostoru
výcvikový tábor / obranné postavení. Na viditelném místě vyvěsit přidělenou vlajku. Do času T+5 ubránit vlajku/tábor.
Úkol útočníků: Primární cíl: Do času T+5 dobýt vlajku nepřátelské
základny. Sekundární cíl: Vybít protivníka
tí“ již dopadl pro útočníky o poznání lépe. Ztráty byly při hromadném
útoku přes pole sice obrovské, ale podařilo se zajistit dostatečně velký
prostor, aby mohl útok pokračovat. Postupně se jim podařilo probít až
na dohled vlajky. Jejich řady však znatelně prořídly a obránci měly přímo
kolem vlajky silnou ostrahu. Těsně před koncem časového limitu podnikly obránci protiútok a zbytek útočníků rozdrtily. Výcvikový tábor se
podařilo ubránit.
Takže je dobojováno, jede se domů. Všichni se již těší na AS2005,
teda pokud se pořadatelé rozhodnou v tradici pokračovat. Myslím, že by
to byla velká škoda, kdyby v tom přestaly. Nejsou to jen největší manévry za rok, je to v podstatě i důležitá společenská událost. A proto chci
jménem všech účastníků vyslovit poděkování. BYLO TO SUPER!!!
Text: Riggs
Foto: Kosák, Riggs
Obránci si pro výcvikový tábor výborně zvolili menší lesík, který byl z
větší části obklopen poli. Navíc v něm bylo dostatek bunkrů a okopů,
které se pro obranu výborně hodily. První útok pro většinu útočících jednotek skončil masakrem. Několika bojovníkům se sice za těžkých ztrát
podařilo částečně uchytit na jižním cípu lesíku, postupující posilami
obránců však byli přemoženi. Druhý pokus o zajištění tohoto „předmos-
Zúčastněné jednotky (počty bojovníků):
1. divize Bundeswehr KFOR (32), 1. průzkumná skupina Praha (4),
1st Cavalry Division Sušice (5), 1st Ranger bn Jablonec (7), 1st Platton ČB
(28), 1st SFOD-Delta Trutnov (5), 2. četa hloubkového průzkumu Písek
(11), 2. horská Kašperské Hory (4), 2nd Rangers Bn Praha (5),
2nd RECON Bn USMC (Most) (9), 2/1 Marines, E Company, 15th MEU
(USMC) Źatec (3), 2/75 Ranger Regiment, 2.bn ČB (11), 3rd Ranger BN
A Company (19), 10.Special forces (2), 13. Gebirgsjäger r.91 (6),
82nd Airborne Division Uhesrské Hradiště (11), 101. ABN DIV STR (3),
104. VDV (7), C ( Czech ) Company 1/75 Ranger Regiment (5),
Charlies Angels (73), Hraničáři 1938 (8), NAVY SEALS CZ (14),
4th PsyOps + BRD (10), REBELs (5), Royal Marine Commando (18),
Rudé barety Praha (5), UHM (4), SAS squadron D (7), Sayeret NAHAL
(5), Seal Team 2 T.R.T. (11), SOT - ALPHA (5).
23
akce
AIRSOFT SESSION 2004
aneb co se do článku o manévrech nevešlo ...
Jak jsem již v předchozím člínku nastínil, nebyla AS2004 pouze o střílení. Jednalo se i společenskou akci zásadního významu. A protože se našim
všudypřítomným fotografům podařilo zachytit účastníky manévrů mimo bojiště v zajímavých situacích, rádi se s vámy o ně podělíme....
24
reportáž
MODELMANIA 2004
V sobotu 6. března proběhl v ZŠ Veronské náměstí v Praze 10 již čtvrtý ročník modelářské soutěže Modelmania, pořádané klubem Unreal.
Soutěžilo se ve všech obvyklých kategoriích, specialitou byla soutěž o
nejlépe upečenou bábovku. Jako jedni z pořadatelů a sponzorů jsme
vyhlásili AIRSOFT Trophy - cenu časopisu Airsoft na téma: Válka ve
Vietnamu. Ceny byly nadmíru atraktivní - orig. US helma M1 s Namovým
potahem, airsoftová pistole M1911A1 (Marui) a tričko s motivem
Vietnamské války. Bonusem pro první tři místa bylo i zdarma roční předplatné časopisu Airsoft. Abychom navodili správnou atmosféru, rozhodli jsme se udělat v jednom ze sálů (školní jídelna) malou výstavku k tématu. Výstavka to ovšem malá nebyla a zaslouženě budila pozornost
návštěvníků. Jak jsem se doslechl, někteří ani nevěřili, že námi vystavené věci jsou dobové originály a navíc naše soukromé. Největší pozornost (a zaslouženě) budil Willův doma vyrobený kulomet M60 a "kilometry" kulometných pásů do něj. Taky to, že jsme byli i stylově oblečeni, bylo pastvou pro oči. Někdo měl tigerstripe, někdo ERDL nebo duckhuntery, nebo byl v pěšáckých olivách. Samotných plastových modelů
a dioramat bylo hodně, vybírat ještě horší. Nejvíc nás ale oslovilo diorama Tunnel Rat. Postavit nejen džungli s vojáky prohledávající vesnici, ale
i podzemní chodby a bunkry… to je něco! První místo bylo jasné, druhé
získal model vyloďovacího transportéru ve „vánoční“ kamufláži. Třetí
1
místo obsadila námořní stíhačka F8. Výstava i atmosféra byla super,
příští rok se znova zúčastníme… a s jakým tématem? Co takhle
Afghanistán 2003…
Zúčastněné jednotky:
Navy Seal Vrchlabí, 1st Cavalry Division, 173rd Abn.Brigade, 25th Inf.
Division „Nam Ghosts“
Foto:
1) …a to jsem si myslel, jakej jsem zdatnej lepič. Nejsem :-)
2) část vítězného dioráma Tunnel Rat
3) modýlky kluků z Vrchlabí :-)
4) opravdu pěkný ruský stroj
5) třetí místo patřilo téhle nádherné stíhačce
6) helmička za první místo
7) …tenhle vyhořelej Pz V Panther byl zase můj „milášek“
8) druhé místo s vánočním obrňákem (takhle v Namu opravdu jezdil!)
Text: MTJ
Foto: MTJ, přísná vosa Irena
2
3
4
5
7
8
6
25
novinky
Systema M16-A3 Training Weapon
Po dlouhém očekávání vyrazila Systema se svou první zbraní na světové
trhy. Samozřejmostí u zbraně je kovové tělo a vysoká realističnost zbraně. Kvůli poměrně hodně vysoké ceně si nejsem jist, jestli se u našich
tuzemských prodejců vůbec objeví v sortimentu.
Předpokládaná cena: 40.000 až 43.000Kč
G&P tlačný zásobník na 110bb pro AK
A aby to nebylo majitelům kalachů líto, hned za namovým zásobníkem
následuje tlačák pro AK. Uvidíme jaký bude další na řadě.
Cena: 1.150Kč
Cena za dva kusy: 2.100Kč
TOP velkokapacitní bubnový zásobník na 1000bb pro AK
V recenzi na AK v minulém čísle jsem napsal, že pro AK bubnový zásobník, neexistuje. A asi týden po vydání časopisu uvedla DTP tento zásobník na trh. Zásobník se dodává rozdělený na dva kusy a pro provoz je
potřeba si jej sestavit. Pro sestavení také budete také potřebovat část
klasického zásobníku, která se v balení nedodává. Pohon je manuální.
Cena stejná, jako u bubnů pro Colty a MP5.
Cena: 2.200Kč
G&P tlačný zásobník na 110bb pro Colt
Třetím typem velkokapacitních tlačných zásobníků udělala Hong
Kongská firma G&P radost především "namařům", kteří tyty krátké
zásobníky určitě přivítají.
Cena: 1.000Kč
Cena za dva kusy: 1.800Kč
26
Text: Riggs
Foto: Riggs, Internet
rubrika
BOJOVÉ UNIFORMY
Sovětský svaz (stejně jako USA) v II. světové válce ohledně maskování
vozidel či oděvů docela zaspal. Kdo by neznal z válečných filmů a dokumentů útoky tisíců zelených T-34 a hordy pěšáků v zelenohnědých vaťácích. Sem tam se objevila snaha o kamuflování - jako např. v polních dílnách šité pláštěnky (pro rozvědčíky a odstřelovače) z maskovacích celt.
Od roku 1943 se pro tyto specialisty začínají šít i standardní maskované
uniformy. Po válce to mu nebylo jinak a tak se po Rudém náměstí v
Moskvě 9. května proháněly kolony zelených obrněnců, někdy vylepšených "vkusnými" doplňky jako bílé disky kol apod. Koncem 70-tých let
se situace začíná měnit a sovětská armáda zavádí první maskáče (podstatně dříve prý maskované uniformy a doplňky používala KGB, SPECNAZ, průzkumné nebo odstřelovací jednotky či jiné jednotky speciálního určení) nebo specializované uniformy do určitého podnebí (válka v
Afgánistánu). Po rozpadu SSSR se v nově utvořených státech objevuje
obrovské množství nejrůznějších maskáčů. My vám představíme opět ty
nejznámější a nejlépe sehnatelné u nás. Při popisu jednotlivých vzorů a
druhů maskování používáme jejich český slangový název. Zjistit přesné
oficiální označení je někdy skoro nemožné - vždyť i ruská odborná literatura uvádí rozdílné názvy.
1) standardní (písková) uniforma SSSR tzv. Afgánky - používané nejen v
Afgánistánu, ale i v Rusku
2) maskovací převlečník SSSR tzv. Berjozky - česky "břízy"
3) 4) 5) různé maskovací vzory SSSR/Ruska tzv. Ropuchy, Maboty,
Kamufláže
6) přechodové maskování SSSR/Rusko používané v lokálních konfliktech především na Kavkaze
Text: Roman "Takeshi", MTJ
Foto: Riggs
27
film
Bonusové DVD Blackhawk Down
Nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že film režiséra Ridleyho
Scotta Černý jestřáb sestřelen (Black hawk down) zná téměř určitě
každý z nás. A pro ty z vás, kteří jej neviděli: přestaňte číst a běžte se na
něj někam okamžitě podívat. Naprosto dokonalá kamera, střih i zvuk,
perfektní výprava i kostýmy a obrovská nůše realističnosti vynáší tento
film mezi absolutní špičku v žánru válečných filmů.
BHD byl jedním z prvních DVD, které jsem si coby čerstvý majitel DVD
určeném pro CQB si bezesporu všichni výborně užili (tam by se nám asi
líbilo všem). Hercům hrajícím piloty se věnoval mimo jiných instruktorů i
sám Mike Durand a vyzkoušeli si i simulátor Black Howku (ale abych řek
pravdu, letět bych s nima ve skutečné helikoptéře fakt nechtěl). Dalším
zajímavým dokumentem je film Digital Warriors o tricích a speciálních
efektech použitých ve filmu. Například o počítačových tricích, nebo o
natáčení pádu sestřeleného vrtulníku na ulici Mogu.
přehrávače pořídil. Po otevření krabičky jsem zjistil, že balení neobsahuje jeden disk, ale hned dva. Dělit se s vámi o dojmy z prvního disku,
na kterém se nachází film, nemá smysl. Pokud jste ho čirou náhodou
neviděli, zanechte čtení a běžte se na něj okamžitě podívat. Disk číslo 2
je vysloveně nabitý různým bonusovým materiálem z natáčení filmu.
Trochu zamrzí, že veškerý bonusový materiál je ochuzen o titulky v českém jazyce.
Prvním bonusem je dokument z natáčení s názvem „Vůně boje“ (The
essence of combat). Jeho nejzajímavější část se jmenuje Crash Course
Další z bonusů, o kterých bych se chtěl zmínit jsou „Vymazané a alternativní scény“ (Deleteed & Alternate scenes). Z nich je asi nejzajímavější poměrně dlouhá scéna s názvem Snafu. V této scéně operátoři
z Delty čistí části Olympicu a jednu z jehopřilehlých budov. Při zajišťování personálu na ně omylem střelbou zaútočí Rangers, kteří kryjí ulice.
Útok Rangers nebyl ve filmu použit vůbec a z části, kde Delta vniká do
objektu byly použity pouze některé záběry.
Krom dokumentů, o kterých jsem se zmínil, naleznete na DVD spoustu fotek z natáčení, různé části filmu s komentáři režiséra, herců či
a věnuje se pobytu herců ve výcvikových táborech US Army.
Představitelé Rangers se nejdív rozloučili se svými vlasy a poté se byli
podívat na výcvik ve Fort Benningu, kde se jim věnovali skuteční instruktoři Rangers. D-borci byli na exkurzy ve Fort Braggu. Herci se učili, jak
se správně pohybovat, jak zacházet se zbraněmi, postup při vstupu do
místnosti (dokonce i s používáním výbušnin), eskort zajatců a spousty
dalších technik, které se jim ve filmu mohly hodit. Trénink v městečku
některých dalších členů filmového štábu. Dále pak filmografie herců.
Pokud máte doma DVD přehrávač a BHD ještě není ve vaší sbírce,
doporučuji urychleně napravit. Při jedné z nákupů v Tescu jsem navíc
viděl BHD prodávat za necelých osm stovek, což není špatná cena.
28
Text: Riggs
Foto: COLUMBIA PICTURES
komiks
SEZNAM AS JEDNOTEK
1. mechanizovaná brigáda
1. taktická rota - Olomouc
1st Avn. brigade
1st Bn. 10th SFGA
1. průzkumná takt. jednotka
1st Ranger Bn. Army club
1st Recon Bn. USMC
10. divize Berserker
11. zpravodajská brigáda
104. VDV CCCP
121. rota rychlého nasazení
173rd Abn. Bde. U.S.Army
2. prapor Rangers
22nd SAS Reg./ A Comp.
22nd SAS Reg./ B Comp.
22nd SAS Reg./ B Comp.
25th Inf. Div. „Nam Ghosts“
25th Tropic Lightning Club
2nd Ranger Bn.
3. pěší divize US ARMA
4. brigáda rychlého nasazení
4th Infantry Division
4. průzkumný prapor
4th PSYOPS Group
43. mechanizovaný prapor
43. výsadková jednotka
45. Commando Royal Marines
45th Royal Marines Commando
5. DOČR
5th SFG
5. SS Panzerdivision „Wiking“
6. spec. brig. „gen. Moravce“
61st Infantry Troop: Team BETA
75th Ranger Reg. 2nd Bn.
82nd Abn. Avalanch WW II.
82nd Abn. Div.
9th Infantry Division „Wild Ones“
96th Special Operation Force
Aliance ČR
Alpha Team, 5th SFG
B Comp. 1st Bn. 12th SFGA
Bigoši
Black Hunters
Blesk
CAMU - formation of KSK
C Comp. 1/75 Ranger Reg.
CLAT Vipers
DDT
Milovice
Olomouc, Šternberk
Praha
Praha
Jaroměř
Jablonec n N.
Praha, Kolín, HK
Most
Střední Čechy
Bystřice u Benešova
Otrokovice
Praha
Praha
Praha
Teplice
Brno
Praha
Praha
Trutnov
Praha
Praha
Olomouc
Brno
Praha
Mladá Boleslav
Olomouc
Praha
Karviná
Brno
Sokolov
Praha 4
Frýdek-Místek
České Budějovice
Loket nad Ohří
Praha
Brno
Unhošť
Liberec
Praha
Roudnice n/L
Olomouc
Černilov
Opava
Holice
Praha
Česká Lípa
Kralupy n/Vltavou
604 71 57 24
605 74 66 95
602 64 24 61
777 34 87 54
607 13 84 31
603 57 59 47
777 23 65 13
603 14 02 38
605 17 99 40
724 00 37 90
603 21 90 51
777 67 62 12
603 84 31 27
606 34 02 79
606 91 47 73
728 26 09 72
603 88 62 26
777 94 29 74
603 84 31 27
728 502 458
723 53 02 42
605 42 99 95
728 05 41 96
608 23 71 11
728 76 99 79
736 70 94 30
737 36 95 62
723 26 86 00
732 72 78 22
604 20 29 96
732 87 44 35
724 22 27 24
728 12 98 89
604 64 89 74
776 38 53 69
728 58 47 12
732 68 07 76
723 61 63 46
736 53 95 34
608 05 41 09
724 08 45 24
776 20 62 00
605 86 64 79
607 57 51 64
721 90 75 37
737 44 20 32
737 83 28 99
777 72 80 66
Delta force
Detachment Disposal Terorist
Devil’s Brigade
Divoké husy
Dragon Force
Eagle Team
Fallschirmjäger div. „Red Devils“
Fox digomon attack patrol
FUS Force
Ghost Recon
GIGN
GSG 9/1 Fallschirmjäger reg.
Headhunters
Hraničáři 1938
Chameleon 1
JPP (Jednotka průzkumu Plzeň)
Klub Vojenské Historie C.M.U.
KSK
Legie Slezsko
MACV/SOG CCC RT Maryland
Navy Seals Velké Hamry
Navy Seals CZ
OMON Poděbrady
Panzergrenadier div. Nibelungen
Rudé barety Praha (AČR)
S.K.O.R.P.I.O Team
S.O.T. -Alpha
S.T.A.R.S.
Sayeret NAHAL
S.E.A.L. team 3
SEAL team 4
SEAL TEAM 6
Shadow commando
Shadows of trees
Sharpshooters
Silent Storm
Spec Ops
SPECNAZ
Special Forces
Specnaz SSSR
Tango Force Piranha
T.E.T.(Taktický eliminační tým)
T.N.T. (Taktický neutralizační tým)
URNACH
USMC Recon Vietnam
Warriors
Zásahová jednotka
Frýdek-Místek
Kralupy
Praha
České Budějovice
Žamberk
České Budějovice
Brno
Kladno
Brno
Praha
Praha
Ostrava
Blažim/Bn
Plzeň
Praha
Praha
Ostrava
Praha
Velké Hamry, okr. Jabl. n. N.
Praha
Poděbrady, Nymburk
Pardubice, Přelouč
Praha
Mariánské Lázně
Brno
Aš
Praha
Praha
Praha
Praha 4
Slaný
Praha 4 - Kunratice
Roudnice nad Labem
České Budějovice
Varnsdorf
Praha 4
Ml. Boleslav
Praha
Havířov
Kladno
Chodov u Karlových Varů
Sokolov
Chomutov, Jirkov
České Budějovice
605 55 45 43
607 57 96 69
603 82 74 61
603 92 82 25
606 63 67 60
728 91 45 72
604 26 13 60
732 43 47 58
723 05 65 52
777 89 88 78
728 91 45 72
608 47 40 01
606 51 17 96
604 15 95 51
604 71 50 55
606 15 36 25
723 87 88 04
607 70 16 01
604 16 30 59
603 58 33 05
776 59 09 17
604 11 20 99
603 21 86 44
603 79 88 47
603 27 00 01
606 28 70 66
603 30 06 95
607 66 26 02
605 54 32 75
728 10 69 83
776 26 03 99
737 53 34 71
605 52 34 35
607 75 40 24
602 95 25 29
728 67 29 55
606 13 84 77
602 86 14 45
732 56 62 12
605 90 20 71
776 69 94 84
605 48 10 24
737 70 43 56
603 17 64 27
603 58 29 94
607 73 64 76
607 25 86 72
Pokud máte zájem o zveřejnění názvu a kontaktu na Vaší AS jednotku, kontaktujte naší redakci na tel.: 777 67 62 12
29
příště...
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NAJDETE...
Historie: Speciální policejní jednotky
Recenze: Česká „kádéčka“ KDP a BDP
Výstroj: Oblečení proti chladu ECW
Recence: Ithaca M 73 (KTW)
Recenze: VSR - 10 (Tokyo Marui)
Akce: 1. Mezinárodní manévry Krakow
Akce: Derry
ROČNÍ PŘEDPLATNÉ ČASOPISU AIRSOFT
Pokud si předplatíte časopis Airsoft, budete jej pravidelně dostávat poštou zdarma.
Vyplněný formulář zašlete na adresu Anareus CZ, s.r.o., Bělehradská 24, Praha 2, 120 00.
Platba poštovní poukázkou (složenkou): částka 300kč (6 čísel), jako příjemce vyplňte Anareus CZ, s.r.o., Bělěhradská 24, Praha 2, 120 00.
Platba bankovním převodem: částka 300kč (6 čísel), číslo účtu 579716103 / 0300 ČSOB, variabilní symbol rodné číslo / IČO
Jméno, příjmení
Firma
RODNÉ ČÍSLO / IČO (var. symbol při platbě bankovním převodem)
DIČ
Ulice
Město, PSČ
Telefon:
od čísla:
1
2
3
4
5
6
(označte, od kterého čísla chcete časopis předplatit)
30
7
8
postscriptový obrázek
(EAN 07.eps)