audit jako dobrodružství

48
interní audit
AUDIT JAKO
DOBRODRUŽSTVÍ
SKUTEČNĚ SI INTERNÍ AUDIT ZASLOUŽÍ NÁLEPKU
„VNITŘNÍ POLICIE“?
Drobná zpráva z minulého ČEZ NEWS: „Odbor Interního auditu
Skupiny ČEZ získal nezávislé posouzení kvality své práce podle
mezinárodních standardů. Skupina ČEZ se tak stala jednou z prvních
českých společností, jejíž představenstvo iniciovalo externí audit,
a interní audit jím úspěšně prošel.“ To nás inspirovalo k rozhovoru
s Romanem Pavlouškem, předním a uznávaným odborníkem na
interní audit ze společnosti PricewaterhouseCoopers. „Potenciál
interního auditu je obrovský,“ říká. „A je to povolání, které přináší
i nádherné dobrodružství objevitele.“
TEXT Pavel Pošusta
FOTO WWA
50
interní audit
Pro mnohé lidi představuje interní audit trochu neuchopitelnou profesi, případně ho považují za
šedé a nudné povolání. „Nuda? Ne, určitě ne,“ ohrazuje se s úsměvem Roman Pavloušek. „A už
vůbec ne šedivé povolání, interní audit považuji naopak za nesmírně zajímavý. Jsou v něm prvky
nezávislosti, neustálého sebevzdělání i dobrodružství. Máte při něm možnost poznávat lidi, procesy,
pronikat až k jádru problémů, seznamovat se s věcmi, které možná nejsou na první pohled viditelné.
Je to jako hledat, objevovat a nacházet, proto v tom vidím svým způsobem dobrodružství objevitele.
Ani nejsme nějakou vnitřní policií, z vlastní zkušenosti vím, že naši práci lze dělat i velmi partnerským
způsobem, spolupracovat a nacházet tak společná řešení na nejrůznějších úrovních.“
Jak byste definoval roli interního auditu?
Interní audit je jednou z nejvýznamnějších
složek vnitřního kontrolního systému a jeho
klíčová role je funkce ujišťovací. Měl by přinést vlastníkům a manažerům trochu klidnější spánek, ujištění, že rizika, která v té či
oné společnosti jsou nebo mohou být, jsou
účinně pokryta. Je i významným signálem
a sdělením navenek, vůči okolí, investorům,
celé společnosti a institucím, v jakém stavu
firma je.
Role interního auditu může být ale různá.
Nikdy nebude totožná ve dvou odlišných
společnostech. Její náplň do značné míry
vyplývá z charakteru společnosti a zadání
klíčových osob, které v ní mají rozhodovací
a rozhodující vliv. Interní audit není a nemůže být odtržený od zbytku společnosti,
naopak je integrální součástí toho, co se
v ní děje. Nicméně samotné jeho zaměření,
struktura a velikost se v jednotlivých společnostech výrazně liší. Proto je důležité
mít dobře nastavenou komunikaci mezi zadavatelem či klíčovým příjemcem jeho služeb, tedy například vrcholným managementem společnosti, jejími statutárními orgány
nebo zástupci vlastníků, a tímto oddělením.
A především ti by měli v první řadě definovat, co od něj očekávají.
Budiž, to je teoreticky. Leckdy je ale interní audit, zejména mezi řadovými zaměstnanci, vnímán jako nutné zlo, spíš jako represivní orgán, jakási vnitřní policie…
Toto povědomí je úzce provázáno s celkovou firemní kulturou a celkovým prostředím,
jak je naladěno vůči internímu auditu. Někde opravdu je oddělení považováno za jakousi represivní složku, ačkoliv to tak ve
skutečnosti nemusí být, ba právě naopak.
Za svého více než dvouapůlletého působení ve Spojených státech, kde jsem dělal prověrky v řadě významných nadnárodních společností, jsem byl svědkem toho,
že vnímání auditu bylo velice pozitivní, a naopak ostatní oddělení se předháněla v tom,
kdo si pozve auditory, aby jim pomohli vyře-
šit problémy. Vůbec se před nimi neskrývali,
skutečně si přáli, aby přišli.
Zmínil jste USA. V čem vidíte hlavní rozdíly mezi Českou republikou a USA v této
oblasti?
Tato oblast prošla ve Spojených státech za
posledních několik let obrovským vývojem.
Bylo to v návaznosti na účetní skandály takových gigantů, jako byla energetická společnost Enron či telekomunikační firma
WorldCom. Tato jména zdomácněla už i ve
slovníku laiků a pro Američany, jako národ
akcionářů, byl význam těchto krachů o to
umocněn. Interní audit, který má vlastně už
ve svém krédu zakotveno dodržování a po-
Ano, tento zákon je nejjasnějším projevem postavení interního auditu v Americe,
tedy toho, jak má být tato oblast nastavena
a funkční. Ukládá totiž všem společnostem,
jejichž akcie jsou veřejně obchodovány na
americkém akciovém trhu, povinnost zavést a udržovat interní kontroly, a současně
pod tvrdými postihy určuje zodpovědnost
manažerů za jakékoliv zkreslování zveřejňovaných výsledků. Mnoho společností si tak
muselo zamést před vlastním prahem a manažeři se mnohdy divili, co díky němu zjistili.
Tento zákon dopadá i na české podnikatelské prostředí, byť nepřímo. Působí zde několik málo společností, které díky svému
zahraničnímu vlastníkovi jsou kótovány na
AUDIT TAK MŮŽE NEJENOM IDENTIFIKOVAT NEDOSTATKY, ALE TAKÉ
PŘINÁŠET JEJICH NÁPRAVU, POSKYTOVAT RADY A DOPORUČENÍ. TÍM
SE STÁVÁ OBROVSKOU PŘIDANOU HODNOTOU PRO SPOLEČNOST.
silování vnitřního kontrolního systému, tam
stál v první linii ve snaze získat zpět důvěru
investorů. Proto došlo k velkému posunu,
který ocenila i tamní veřejnost. V Česku je
to poněkud jiné, pomalejší.
Ve Spojených státech má interní audit váhu
v očích řídících pracovníků, je velice vysoko
na žebříčku jejich priorit. Rozdíl je i v tom,
jakým způsobem je jeho role kodifikována,
a to nejenom v legislativě. Jde zejména
o nařízení burzy cenných papírů, ze kterých plynou tvrdé požadavky na manažery,
aby nastavili svůj kontrolní systém a měli ho
dobře ověřený a zkontrolovaný. Jinak jim
hrozí vysoké sankce…
Američané mají zákon SOX (tzv. zákon
Sarbanes–Oxley, pojmenovaný po předkladatelích zákona, jímž byli kongresman
Paul Sarbanes a Michael Oxley). Prezident George Bush zákon, kterým legislativa reagovala na zmíněné skandály, podepsal v červenci 2002…
americké burze, a tudíž podléhají zákonu
Sarbanes–Oxley. A naopak u některých,
které tomuto zákonu nepodléhají, je vidět,
že interní audit stále v Česku nemá respekt
a pozici, kterou by si zasloužil. V podstatě
jsou u nás jen dva sektory, konkrétně banky
a státní správa, které mají ze zákona či regulatorního rámce nutnost zřídit interní audit. Instituce působící ve většině dalších oblastí se řídí principy a profesními standardy
mezinárodního Institutu interních auditorů,
který definuje závaznou praxi, jak by interní
audit měl vypadat.
Postavení auditu ve firmě záleží zejména na
tom, jakou váhu mu přisuzuje management.
Někteří vedoucí pracovníci jsou osvícení, investují do něj, ale jsou i tací, kteří jej považují za nutnou režijní položku a víceméně
od něj požadují, aby se tito lidé nepletli do
byznysu…
A ještě obecně, v USA je významnou silou
akciový trh. Česká burza a ani mnohé západoevropské burzy takovou sílu zdaleka ne-
mají. I proto má interní audit v USA takové
výsadní postavení.
Někdy se v souvislosti se zákonem SOX
mluví o tom, že v praxi přinesl podnikům
značné zvýšení nákladů. Proč?
Známý paragraf 404 tohoto zákona totiž požaduje, aby společnosti zdokumentovaly
a otestovaly svůj kontrolní systém a v návaznosti vydaly certifikát, že to provedly a jejich kontrolní prostředí je tudíž v pořádku.
Kromě toho pak musí přijít ještě externí
auditor a vlastně udělat v zásadě to samé
a potvrdit původní výrok. Náklady jsou s tím
značné. Praxe ukázala, že vnitřní i vnější audit přijde oproti původním odhadům z doby
před přijetím zákona zhruba na čtyřnásobek. Na druhou stranu benefity – ať už
přímé, nebo ty nepřímé – podle mého názoru zdaleka převažují. K těm nepřímým
patří zejména to, že se chrání pověst akciového trhu a nedochází k dalším strmým
pádům na Wall Streetu. To byl ten hlavní důvod, proč politici a americký Kongres zákon
tak rychle a v podstatě jednomyslně schválili. Vedl je k tomu strach, co se bude dít. Nikdo po těch skandálech netušil, kolik ještě
takových bublin, jako Enron, Tyco či WorldCom, je kdesi ukrytých.
Jak se ale dá správně vyhodnotit vlastní
interní audit podniku?
Každý interní audit by měl aspirovat na určitou kvalitu své práce, a jak si ji udržet, to
ostatně kodifikují i mezinárodní standardy.
Tedy měl by mít v první řadě zapracované
vlastní kontrolní mechanismy včetně nástrojů hodnocení kvality své činnosti, a také
využívat koncept nezávislého externího posouzení, takzvaný Quality Assurance Review. To je nástroj, který zjišťuje, zda interní
audit je skutečně v souladu s mezinárodními standardy Institutu interních auditorů, ale jeho možnosti mohou jít i nad rámec pouhého souladu. Tyto standardy říkají
v obecné rovině, jaké by měly být principy
a čím by se audit měl řídit, ale ne vždy říkají,
jak by ho měli auditoři dělat. To už je otázka
interpretace, zkušeností a nejlepší praxe,
která je k dispozici. Proto je velmi užitečné
udělat srovnání s externími auditory. Tím
společnost získá neocenitelnou zpětnou
vazbu od nezávislého externího hodnotitele,
který má zkušenosti z jiných firem, a tudíž
ví, co se kde dělá lépe či hůře.
A ještě jeden aspekt, aspoň z pohledu mé
praxe, je velmi důležitý. Když děláme takové prověrky, vždy klademe důraz na to,
zda je sladěno očekávání mezi zaintereso-
vanými stranami, tedy mezi zadavatelem
a oddělením interního auditu. K tomu nedochází automaticky, proto je externí posouzení vhodný nástroj či filtr, který třeba
i anonymně může přenášet názory a zpětnou vazbu mezi těmito klíčovými stranami.
Externí audit totiž probíhá většinou formou
rozhovorů s top managementem, dozorčí
radou či výborem pro audit, a stejně tak
i s pracovníky interního auditu.
Ze všeho, co jste uvedl, vyplývá, že stát
se dobrým interním auditorem, tedy
v profesi, kde se stýká mnoho oborů,
levné a rychlé asi není…
Výchova auditora, to je často běh na dlouhou trať a není vůbec jednoduché kvalifikovaného a hotového auditora na trhu sehnat. Leckdy je jednodušší si takového
člověka vychovat. Nemůžeme ale očekávat, že každý auditor bude do detailů expertem například na právo, finance nebo účetnictví. Je ale důležité, aby oddělení jako
celek mělo ten správný odpovídající profil,
kompetence, dovednosti a zkušenosti tak,
aby pokrylo rizika, která v té či oné společnosti jsou. Není však zcela nutné a už vůbec ne ekonomické, aby odborníci v auditu
měli kvalifikaci ve všech oblastech. Někdy
je mnohem jednodušší a levnější si takového člověka na čas vypůjčit z jiného oddělení či spolupracovat s externími poskytovateli těchto služeb. Kdo si myslí, že je levné
a snadné vychovat interního auditora, tak
asi spláče nad výdělkem.
ROMAN PAVLOUŠEK
VĚK: 35 let
VZDĚLÁNÍ: Vysoké učení technické v Brně
(Fakulta strojní a zároveň Podnikatelská
fakulta), stáže a další studia ve Velké Británii
a v Itálii
KARIÉRA: senior manažer v oddělení
Poradenských služeb společnosti
PricewaterhouseCoopers, je zodpovědný
za rozvoj služeb interního auditu v České
republice a v regionu střední a východní
Evropy. V PricewaterhouseCoopers,
mezinárodní společnosti považované za jednu
z nejprestižnějších světových firem v oblasti
auditu, pracuje deset let. Nedávno se vrátil
z USA, kde dva a půl roku pracoval v Detroitu
zejména pro klienty v automobilovém průmyslu
a v energetice.
RODINA: ženatý, dvouměsíční dcera Ester
JAZYKY: angličtina, italština, francouzština
a ruština
HOBBY: cestování a relaxační sporty, zejména
golf
Přesto se však zdá, že dobře vedený interní audit může sloužit jako potenciální
líheň manažerů…
Rozhodně je to koncept, který je velmi živý
a v USA prožívá renesanci. Sám jsem měl
možnost vidět, že to skutečně může fungovat velmi dobře. Do řídících pozic se tam
ve společnostech dostávají lidé, kteří vyšli
z interního auditu. V praxi to funguje tak, že
do oddělení interního auditu nastoupí absolventi univerzit, během dvou tří let získají
základ své práce, udělají si „kolečko“, detailně poznají z různých pohledů firmu a za
relativně krátkou dobu mohou přejít na jinou, vyšší pozici. Platí to ale i naopak, že
zkušený pracovník z jiného úseku přijde do
interního auditu si zvýšit kvalifikaci a získat
průřezové znalosti o celé firmě, aby poté
postoupil výš. Většinou za tím bývá kariérní
plán, který je velmi důležitý a naznačuje, jakou má společnost strategii práce s lidskými zdroji.
V českých podmínkách jsem tuto „průchodnost“ interního auditu příliš neviděl, a je to
bohužel škoda.
V čem podle vás přidává interní audit
hodnotu společnosti?
Klíčovou rolí auditu je funkce ujišťovací.
Tím, že svou prací zjišťuje nedostatky, hledá
nápravu a řešení problémů, posiluje kvalitu procesů a jejich spolehlivost. Významná
je i funkce konzultační – tím, že interní audit prochází společností jako celkem od začátku do konce, má jedinečnou příležitost
se dostat různým věcem na kloub a vidět je
z odstupu. Manažeři, kteří dennodenně řídí
a jsou ve víru událostí a různé operativy, ten
odstup mít nemohou. Audit tak může nejenom identifikovat nedostatky, ale také přinášet jejich nápravu, poskytovat rady a doporučení. Tím se stává obrovskou přidanou
hodnotou pro společnost.
Protože interní audit má přístup k lidem
a k informacím, má přehled, má mezioborové znalosti a touto koncentrací má jedinečnou pozici, jak generovat řešení. A to
řešení, která mohou přinést společnosti nesmírný užitek, ať už peněžní, či nepeněžní.
Třeba ve zlepšení různých procesů, vyjasnění kompetencí, napřímení komunikace
a podobně, jinými slovy ve zvýšení výkonnosti a efektivity. Tato skrytá síla auditu někde teprve čeká na objevení. Ale když je
interní audit správně nasměrovaný, má
schopné lidi, kteří dokážou analyzovat a přicházet s řešeními a obhájit je vůči managementu, pak přináší společnosti i tyto hodnoty. I