9. Osamocení tvůrci, kteří předznamenali moderní umění

9. Osamocení tvůrci, kteří předznamenali moderní umění

9. Osamocení tvůrci, kteří předznamenali moderní umění
Na přelomu různých století se objevilo několik zajímavých a zásadních osobností, kteří předčili
svou dobu. Byli to silné individuality, s osobitým přístupem k tvorbě a životu, které ovlivnili tvůrce
pozdnějších moderních směrů jestli už vědomě nebo podvědomě. Často byli svou dobou
nepochopeni a uznání se jim dostalo až po smrti.
Fransisco Goya
*1746 Fuendetodos, Španělsko +1828 Bordeaux, Francie
-měl manželku Josefu, s kterou měl 5 detí ale jenom jeden syn ho přežil
- hlásil se na Akademii v Madridu a po druhém odmítnutí se stává v roce 1786 královským malířem
u španělského dvora
Obraz: Rodina Karla IV.
- postavy stojí otočené, znuděné
výrazy, ošklivost, realistické,
nedokonalé= vypadá to jako
moment čekání u malování,
postavy nejsou na svém místě,
jsou otráveni čekáním
„Je jeho zásluhou, že jeho
portréty odhalují všechnu
samolibost, ohavnost, hrabivost a
prázdnotu portrétovaných. Žádný
dvorní malíř před ním nebo po
něm na své patrony nikdy takovou
vzpomínku nezanechal.“
Obraz: Don Manuel Zuniga
- Goya většinou neilustruje něco náboženského nebo historického
spíše „reálního“
Obraz: Obr v krajině může
znázorňovat utlačovaný lid ale i jeho
vidiny a noční můry- svou myšlenku
vytvořil jako báseň, umělci svěřují
papíru své vidiny způsobem jakým to
dosud dělali jen básnici
-1792 těžce onemocní a ohluchne
-1799 Rozmary (soubor leptů= nová technika tzv
akvantinta)
- osly jsou Španělé- hidalgové, kteří se hlásili ke
šlechtickému původu a nechtěli proto pracovat
Goyův talent byl zejména v tom, jak uměl přecházet mezi styly- skvěle zvládnutá technika v
portrétech pro šlechtu ale i osobitost a individualita ve svých osobních dílech (např. Černé malby)
- musí hájit svůj obraz Nahá Maja před inkvizicí- pak maluje
oblečenou Maju
Hrůzy války 1808-14
- propuká v Madridu lidové povstání proti francouzské
nadvládě
- zobrazuje válku z pohledu obyčejného lidu, jejich utrpení,
realita okamžiku, válka pro něj už není hrdinství ale jenom
bolest
- výrazné barvy, stíny, světlo
Obraz: 3. května, 1808
Černé malby 1820-23
- Quinta del Sordo (dům hluchého)- na zdi svého domu maluje pochmurné obrazy- jako jeden z
prvních umělců maluje obrazy pro sebe
- tyto obrazy jsou zrcadlem jeho momentálního stavu, ponoření do svého vnitřního ticha
- jsou definitivní, pravdivé, s prvky naturalismu, hrůzy a strachu
- objevuje se zde mytologie, čarodějnictví, smrt
Obraz: Saturnus požírající
svoje děti
- expresivnost, zvrhlost, hrůzné
tváře
- můžeme říct, že Goyova tvorba
a zejména tento soubor
předznamenává expresionismus
(E. Munch, E. Nolde) –
vyjádřuje své prožitky a pocity
bez ohledu na jakékoliv
konvence
- v celé Goyově tvorbě můžeme
pozorovat vnitřní stavy a
prožitky, které jsou pravdivé a
bez obalu- nitrnost a vlastní
utrpení v tichu, ve kterém musel žít
- je jedním z mála umělců, který své nejosobitější a nejpřesvědčivejší díla maluje až ve zralém věku
(75 let)
- ztrácí schopnost mluvit a 16. dubna 1828 umírá v Bordeaux
William Blake
*1757 +1827
- skoro celý život žil v Londýně- v té době byla v Británii průmyslová revoluce, změnila jeho postoj
k literatuře
- byl ovlivněn gotikou- gotické sochy
- byl silně věřícím
- celý život se mu posmívali–> byl posměch společnosti a tak ji začal nenávidět- psal o tom básně
- po smrti otce a bratra upadá do hlubokých depresí
- angažoval se v politice
- jeho styl malby byl netradiční- naměty z bible, mystika, utrpení lidského pokolení
- izoloval se od společnosti až si o něm mysleli že je mrtvý- byl ale ženatý
- ilustroval svoje vidiny- nepoužíval modely ale spoléhal se na svůj vnitřní zrak- není tedy
podstatná přesnost a reálnost obrazů ale jejich význam a mystika
- na konci svého života ho začali lidi uznávat
- inspirovala se ním většina revolučních básniků
- můžeme říct, že jeho tvorba předznamenává symbolismus
Obraz: Duch dávných dní / Stvoření světa
- Boha považoval za mistra zla
Obraz: Stvoření Adama
-byl stvořen v bolesti a utrpení
Obraz: Newton
J.M.W. Turner
*1775 +1851
- jeho otec byl holič a parukář (J.G. Turner) a matka Mary, která měla psychické problémy kvůli
smrti své dcery a tak byla poslána do ústavu, kde zemřela
- William studoval na internátní škole a maloval na březích Temže
- v roce 1789 se dostává na Royal Academy Schools v Londýně- inspiroval se zde tradičním
klasicismem, později dynamický romantismus
- stává se akademikem- učitelem a pak i na krátkou dobu presidentem Akademie
- počáteční tvorba byla inspirována hlavně jeho cestami po Evropě- hlavně Benátky jako jeho
celoživotní inspirace
- snažil se zachytit proměnu barev a světla v atmosféře- zobrazit pocity s bezprostředností
abstraktního umělce
- miloval soumrak a efekty slunečního světla- byl přezdíván „malířem světla“
- maloval nálady přírody (lodě v bouři, požáre, déšť, mlhu, sluneční svit)- postavy se ztrácely
- byl to podivný a uzavřený člověk a v té době jeho umění chápala jenom hŕstka lidí
- nikdy se neoženil i když měl se svou milenkou dvě dcery
- 19. prosince 1851 umírá u své milenky v Londýně
- jeho tvorba předznamenává impresionismus (C. Monet)
Hieronymus Bosch
*1450 +1516 Holandsko
- holandský malíř
- jeho tvorba byla jediněčná svojí individualitou a kontrastem s dobou- dokonce španělský král Filip
II. jeho díla sbíral pro duchovní rozptýlení
- v této době je renesance
- bývá často označován za surrealistu z 15. století ale jeho tvorbu nelze vysvětlit z moderního
pohledu vzhledem k tomu, že žil v pozdním středověku- nesnažil se ukázat a zobrazit své
podvědomí jako surrealisté ale poukázat na jisté morální a duševní pravdy= v tom mu pomáhali
jazyk, folklór a tradice spojené s náboženstvím
- ve svých dílech poukazoval na dobu plnou alchymie, astrologie, čarodějnictví a kacířství- byl
zrcadlem pro svou dobu
- jeho obrazy nelze uspořádat chronologicky, protože nebyly datovány
- jeho počáteční tvorba je představena pomocí biblických výjevů- detaily (gesta, výrazy tváře)nedostatečná prostorovost-plochost
- maloval příšery, které pocházeli z tradičných a literárních zdrojů (Dantovo Inferno) ale i podle
jeho fantazie- byly to bytosti plné bláznovství, hříchu a smrti
- v jeho vrcholních dílech jsou postavy ještě hrůznější- sloučení lidských a zvířecích prvků- božské
zákony, které dopadají na lidstvo a hroutí člověka do chaosu a trýzně- agonie prokletých duší,
společný osud v pekle
- jeho tvorba předznamenává surrealismus (S. Dalí)
Rembrandt van Rijn
*1606 v Leidenu +1669 v Amsterdamu
Život:
- syn zámožného mlynáře;
- zapsal se na Leidenské univerzitě, velmi brzy však ze studiem skončil a začal se věnovat malířství;
- v Leidenu založil malířskou dílnu a jelikož byl za svá díla ceněn, odstěhoval se roku 1632 do
Amsterodamu, kde se oženil s bohatou dívkou jménem Saskia van Uylenburgh;
- díky svému manželství a talentu byl dobře zajištěn;
- jeho kariéra stoupala velmi rychle nahoru a velmi rychle se z něj stal vyhledávaný a velmi
dobře honorovaný portrétista;
- koupil si dům, začal se věnovat sběratelství a neustále pracoval;
- roku 1642 jeho žena zemřela a s tím, a spolu s negativní reakcí na jednu z jeho objednávek
(Noční hlídka), začala jeho oblíbenost klesat;
- Stejně tak, jako se Rembrandt dostal rychle na vyrchol úspěchu, se pak velmi rychle dostal až na
úplně dno velmi rychle zadlužil a ztratil dům i veškerý svůj majetek. Tato těžká životní situace se
velmi silně projevila v jeho pozdějších dílech, více se zaobíral smyslem života, emocemi a pocity.
Nikdy se nesnažil portrétovaného vylepšit, ale přesně vyobrazit jeho rysy ať už byly krásné či
ošklivé, přesné vyobrazení považoval za opravdovou krásu;
Ze špatné situace jej zachránila jeho nová družka (kterou si nemohl vzít vzhledem ke jmění,
které získal se smrtí Saskii) a jeho syn, kteří byli majiteli obchodu s uměleckými předměty. Ti jej
učinili společníkem a Rembrandt tak maloval obrazy do jejich obchodu. Oba dva společníci však
umřeli dříve než on a když roku 1669 sám v chudobě a osamění zemřel, nezbylo po něm nic kromě
šatstva a malířského náčiní.
Dílo:
Rembrandtovo dílo patří k nejrozsáhlejším vůbec. Obsahuje totiž:
-
800 obrazů
-
300 grafických listů (leptů a suchých jehel)
-
200 kreseb
malířský styl:
Používal malířský styl holandských caravaggiovských tenebristů (tenebr - stín),
vypracoval si však svůj vlastní, velmi osobitý styl temnosvitu, který se později stal jeho
nejslavnějším.
-
Roku 1629 vytvořil řadu autoportrétů (přes 60)
oblékal do fantastických orientálních krojů;
-
po roce 1634 se pustil do stylů italského Baroka;
modely
Nejznámější díla:
Noční hlídka 1642 - tradiční námět zobrazil jako dramatickou akci, která měla až fantastický
smysl, nezajímal se o věrné vyportrétování objednavatelů a právě s tohoto důvodu právě tento obraz
vyvolal veliké pohoršení, které vedlo k úpadku Rembrandtovy oblíbenosti.
Rozbor díla:
Olej na plátně. Nachází se v Rijksmuzeu v Amsterodamu. Původní název tohoto díla je Posádka
kapitána Franse Banninga Cocqa a Willema van Ruytenburcha. Je veliký (363 x 437cm). Tento
obraz je sice všeobecně znám jako Noční hlídka scéna na něj se však původně odehrává za jasného
dne. Obraz byl totiž po Rembrandtově dokončení v pozdějších letech ztemněn tmavým nátěrem,
který byl odstraněn až ve 40 letech 20 století.
Rembrandt zde úplně nově pojal vyobrazení skupinové podobizny. Pojal tradiční námět jako
dramatickou akci a do scény z městského života vnesl fantastický smysl. Právě s tohoto důvodu
nebyla tato objednávka přijata, Rembrandt se odklonil od věrného vyobrazení objednavatelů a
tomuto dílu se dostalo porozumění až později.
V pozdějším věku se Rembrandt více věnoval citové a duševní charakteristice portrétovaného
a jeho umělecký projev se tak značně zklidnil.(náboženské náměty: Svatá rodina, 1645; Kristus
v Emauzích, 1648.)
V dnešní době je Rembrandt nejvíce oceňován z tvorby, která vznikala od padesátých let 17.
stol. Rembrandt se totiž v této debě omezuje na kolorit červené, černé, bílé a žluté, jejich
míšením dosáhl neočekávaně bohaté škály odstínů (Syndikové amsterodamského soukenického
cechu, 1662.)
Rembrandt često použil místo štětce špachtli a nešetřil nánosem barvy, tak že na obrazech
vznikala „barevná temnota“ z níž vystupovaly jednotlivé postavy (Židovská nevěsta, 1667;
Návrat ztraceného syna, 1668).
Dále vynikl i jako malíř krajinek, mytologií, a jako kreslíř a grafik.
K nejslavnějším z jeho leptů patří Stozlatý list a z krajin např.: Tři stromy.
Rembrandtovo dílo patří k nejslavnějším, je vrcholem holandské realistické tradice a stále
inspiruje svou lidskou hodnotou.
(Další z Rembrandtových holandských současníků: portrétisté – Frans Hals, Thomas de Keyser;
krajináři – Jan van Goyen, Jacob van Ruisdael; malířů zátiší – Willem Kalf, Pieter Claesz a
další… )
(Obrázky obrazů: Noční hlídka, Svatá rodina, Kristus v Emauzích, Židovská rodina, Návrat
ztraceného syna, The Anatomy lesson of Dr. Tulp, Christ in the storm on the sea of Galilee (1633),
…)