zpravodaj 2010_1

Transkript

zpravodaj 2010_1

Česká Asociace Námořního jachtingu
Zpravodaj 1 / 2010
Obsah
Obsah .................................................................................................. 1
Zápis ze zasedání VV ČANY č. 1 / 2010 .......................................... 2
Usnesení valného shromáždění ČANY .............................................. 5
Výkonnostní třídy v námořním jachtingu........................................... 6
Plavby roku 2009................................................................................ 8
Body a výkonnostní třídy za rok 2009......................................... 10
Pohárové závody ČANY v sezóně 2010 .......................................... 11
Libštát po čtyřicáté ........................................................................... 12
6. setkání jachtařů Moravskoslezského kraje ................................... 19
Škola jachtingu - NYS ...................................................................... 21
Členské příspěvky............................................................................. 23
Na severu moře Baltického............................................................... 24
Za lykijskými památkami a bájemi................................................... 32
Po stopách Cooka a Endeavour ........................................................ 41
Plavba kolem světa plachetnice Altego ............................................ 45
Cres – největší jadranský ostrov ....................................................... 57
Adresář členů výkonného výboru ČANY......................................... 59
-
1
-
Zpravodaj 1 / 2010
Zápis ze zasedání VV ČANY č. 1 / 2010
Praha 4, Podolský přístav (vzhledem k tomu že v budově ČYK probíhají stavební
úpravy, se jednání VV konalo v prostorách klubu CERE). Zasedání bylo zahájeno
26. 1. 2010 v 16:30 hod., jednání řídil prezident ČANY Standa Bílek.
Přítomni:
Za KK:
Stanislav Bílek, Petr Sládeček, Juraj Groch,
Vratislav Čihák, Martin Blagoev
Za sekretariát: Olga Millerová (od 17:00 h)
Omluveni: Vzhledem k tomu, že jednání se na žádost Juraje Grocha uskutečnilo
o den dříve, ostatní členové VV jsou omluveni , nemohli se dostavit
z pracovních důvodů a P. Kundrata je nemocen.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Byl schválen program jednání:
Smlouvy ČANY s APC a NYS
Konference ČSJ
Valné shromáždění ČANY
Upoutávka na Májovou regatu
Setkání jachtařů v Libštátě
Zpravodaj ĆANY
Zájezd do Varšavy
Různé
K jednotlivým bodům programu:
1. Smlouvy ČANY s APC a NYS
a) Jednání ohledně smluv ČANY - APC proběhne 10. 2. 2010 v 16:00 h,
b) V návaznosti proběhne taktéž 10. 2. 2010 jednání ohledně smluv ČANY - NYS
Úkol: J. Groch zašle do 29. 1. 2010 elektronicky kopie smluv, které má
k dispozici.
2. Konference ČSJ
Petr Sládeček informoval, že na návrh ČANY konference ČSJ svým usnesením schválila:
a) změnu stanov ČSJ (byla schválena v mírně pozměněném stavu, než navrhovala ČANY),
-
2
-
Zpravodaj 1 / 2010
b) vznik legislativní komise - VV ČSJ je pověřen zřídit legislativní komisi zabývající se legislativou ČR a EU související se zájmy ČSJ, ČANY navrhla Stanislava Bílka jako předsedu komise přípravné skupiny,
c) úkol vypracovat koncepci organizace MČR na moři - VV ČSJ je pověřen
vypracovat koncepci s výhledem do roku 2015. ČANY nabídla spolupodílet se na
přípravě tohoto návrhu k čemuž byla VV ČSJ vyzvána, koncepce bude předložena
volební konferenci 2011,
d) úkol vypracovat koncepci marketingu a PR ČSJ - VV ČSJ je pověřen vypracovat koncepci a předložit ji volební konferenci 2011,
Úkol: P. Sládeček vypracuje koncepci organizace MČR na moři.
3.
Valné shromáždění ČANY
a) Valné shromáždění ČANY se uskuteční v CERE 20. 2. 2010 od 11:00 h, předpokládá se ukončení v 15:00 h. Informace o konání byla rozeslána ve Zpravodaji
3/2009 a je též umístěna na webu ČANY.
b) Byl stanoven následující program shromáždění:
• volba členů návrhové, mandátové a volební komise
• zpráva prezidenta a členů VV o činnosti ČANY
• zpráva o hospodaření a návrh rozpočtu na příští období
• zpráva kontrolní komise
• diskuse
• volba prezidenta
• volba členů výkonného výboru a kontrolní komise
• vyhlášení soutěží ČANY na rok 2010
• vyhlášení výsledků voleb
• projev zvoleného prezidenta
• návrh na změny stanov ČANY
• schválení usnesení a ukončení.
c) Návrh změn stanov bude představovat:
- navržení bodu stanov, na základě kterého bude ČANY moci spolu se státními orgány spolupracovat na legislativní přípravě právních norem (tvorbě zákonů) a to
nejen těch, které se týkají plavby, ale taktéž z oblasti ochrany životního prostředí,
vodních ploch a ploch na vodní plochy navazující. V této souvislosti J.Groch uvedl, že EBA se v ekologické problematice výrazně angažuje.
- umožnění vzniku členství právnických osob. VV navrhuje, aby právnická osoba
měla 1 volební hlas na valném shromáždění, a její členský příspěvek bude 20ti násobkem členského příspěvku fyzické osoby. Právnická osoba se nemůže stát členem VV ani revizní komise. Je nutno zvážit úpravu, kdo může právnickou osobu
zastupovat.
Úkoly:
- J. Groch vypracuje návrh změn stanov a předloží je VV k projednání,
-
3
-
Zpravodaj 1 / 2010
- VV zajistí korigování návrhu stanov Petrem Ondráčkem,
- zprávu o financích a návrh rozpočtu připraví O.Müllerová a projedná ji s VV,
- technické zajištění shromáždění bude následující: plátno a projektor (P. Sládeček), seznam členů ČANY bude použit z prosincového fóra doplněný o nové členy
(O.Mullerová a M.Blagoev),
4. Upoutávka na Májovou regatu
VV rozhodnul, že vyhoví žádosti svého člena dr. Jiřího Jelínka a na webových
stránkách ČANY umístí upoutávku na X. Májovou regatu, kterou dr. Jelínek pořádá. Umístění bylo odsouhlaseno za úplatu.
Úkol: Umístění upoutávky domluví a zajistí M.Blagoev.
5. Setkání jachtařů v Libštátě
ČANY se jako každoročně zúčastní setkání jachtařů v Libštátě.
Úkoly:
- O.Müllerová objedná doplnění knih APC, zhotoví cenovky prodávaných knih
a zajistí prodej na místě, dále zajistí tisk samolepek ČANY na označení publikací /
propagačních materiálů (logo a web),
- J.Groch přiveze objednané knihy na jednání 10.2.2010,
- P.Sládeček a S.Bílek zajistí odvoz knih a propagačních materiálů do Libštátu.
6. Zpravodaj ĆANY č.1/2010
Uzávěrka Zpravodaje byla stanovena na 21. 2 .2010. K tomuto datu předají ti,
kterých se to týká, podklady elektronicky Petrovi Kundratovi.
Úkoly:
- O.Müllerová napíše informaci o Libštátě a zajistí potřebný počet složenek, které
budou přikládány (objedná dotisk, je-li potřeba),
- aby byl zajištěn obsah Zpravodaje, VV rozhodnul, že každý člen VV včetně členů KK zajistí dodání 1 strany textu na čtvrtletí (napíše sám nebo s někým dohodne).
7. Zájezd do Varšavy
VV se zabýval možností zorganizovat zájezd na veletrh leteckých a lodních
sportů do Varšavy (BootShow Warszawa, moře/voda/vzduch), který se koná na
přelomu března a dubna. Jednalo by se o akci obdobnou zájezdu na Boot Düsseldorf v roce 2009. V.Čihák zjistí a pošle bližší informace.
8. Různé
a) Petr Sládeček zjistí stav fakturace závodních licencí ČSJ a zaurguje jejich zaslání u Martina Souška (souběžně poštou a e-mailem),
b) J.Groch požádal o vytvoření okna na webu ČANY, které by mohl použít pro
publikaci akčních nabídek (staré edice map IMRAY, aj.,
-
4
-
Zpravodaj 1 / 2010
c) O. Müllerová a M. Blagoev zhotoví zápis z tohoto jednání.
Závěry jednání VV:
•
•
Schválilo:
způsob zajištění valného shromáždění ČANY,
uzávěrku Zpravodaje 1/10 na 22. 2. 2010.
Pověřilo:
• J.Grocha vypracováním návrh změn stanov ČANY,
• P. Sládečka vypracováním koncepce organizace MČR na moři,
• O.Müllerovou objednáním publikací APC pro Libštát.
Rozhodlo:
• Valnému shromáždění nebude předložen návrh na zvýšení členských příspěvků.
Jednání skončilo v 20.05 h. Příští zasedání VV ČANY bude svoláno operativně.
Zapsala: Olga Müllerová a Martin Blagoev, upravil S.Bílek
Usnesení valného shromáždění ČANY
ze dne 20.února 2010
Valné shromáždění ČANY:
1) schvaluje:
- zprávu presidenta S. Bílka o činnosti ČANY v uplynulém období,
- zprávu o hospodaření ČANY za rok 2008 – 2009,
- návrh rozpočtu ČANY na rok 2010;
-
2) bere na vědomí:
zprávu KK,
zprávu o námořních soutěžích,
sekretariát: Ing. Olga Müllerová, CSc. ,
šéfredaktora Zpravodaje: Ing . Petra Kundratu;
3) zmocňuje VV:
- k určení výše členského příspěvku v dalším období maximálně do 500,-Kč;
4) oceňuje:
- práci výkonného výboru a presidenta ČANY v uplynulém období;
5) nepřijalo:
- změnu stanov;
-
5
-
Zpravodaj 1 / 2010
6) zvolilo:
- Stanislava Bílka novým presidentem ČANY,
- výkonný výbor v tomto složení :
• Ing. Václav Švec, CSc. - legislativa, knihovna, EBA,
• Martin Blagoev - web, rekreační jachting,
• Ing.Petr Sládeček - soutěže a technika lodí,
• MUDr. Zdeněk Žižka, CSc. - vzdělávání, zkoušky kapitánů;
- kontrolní komisi ve složení:
• Ing. Vratislav Čihák,
• René Pruner,
• Josef Rössler.
7)
ukládá novému presidentovi a výkonnému výboru ČANY:
a) ve spolupráci s ČSJ podporovat rozvoj závodního jachtingu a hledat možnosti podpory representačních posádek v námořním jachtingu, zapojit se do práce
legislativní komise ČSJ, spolupracovat s ČSJ na přípravě koncepce MR ČR v námořním jachtingu;
b) pokračovat ve spolupráci s dalšími jachtařskými asociacemi v ČR a s EBA
v oblasti novelizace stávající legislativy pro rekreační námořní jachting;
c) udržet vyrovnaný finanční rozpočet v roce 2011.
Valné shromáždění bylo ukončeno v 16.00 h.
Za správnost
Stanislav Bílek - prezident ČANY.
Výkonnostní třídy v námořním jachtingu
Příloha k Soutěžnímu řádu ČSJ L
L.1 Závody námořních plachetnic pořádané subjekty sdruženými v ČSJ musí
být zařazeny do CTL. Pro každý závod na návrh ČANY přidělí STK ČSJ koeficient. Závody námořních plachetnic pořádané zahraničními organizacemi obdrží koeficient na návrh ČANY v souladu s ustanoveními bodu 1.1. přílohy B SŘ. Umístnění je hodnoceno logaritmickými body dle článku 12.4 SŘ.
L.2 Pro účast v závodech na moři a bodovaných námořních plavbách platí čl.
č. 2 soutěžního řádu (platná závodní licence s registračním číslem) a bod L3.
L.3 Sportovní plavby jsou hodnoceny ČANY, která navrhne STK ČSJ bodové
hodnocení podle délky plavby a denních průměrů v námořních mílích (Nm) na základě hlášení o plavbě, která jsou předána na příslušném formuláři ČANY. ČANY
má právo si vyžádat předložení lodního deníku. Hlášení o plavbě musí obsahovat
-
6
-
Zpravodaj 1 / 2010
registrační čísla členů posádek nebo jednotlivých jejich členů, kteří vyžadují bodové hodnocení.
L.4 Všichni členové posádky, včetně kapitána, kteří splňují podmínku podle
bodu L2, získávají stejný počet bodů. Osamělí mořeplavci mohou být bonifikováni koeficientem, navrženým ČANY.
L.5 Body za sportovní plavbu jsou přiznávány takto :
a) Základní body - za uplutí 1 Nm je uděleno 100 bodů.
Základní body se vydělí délkou lodi LOA [m].
b) Pro bodové hodnocení plaveb musí být v závislosti na délce lodě LOA
kročen denní průměr :
LOA [m]
Denní průměr [Nm]
do 7,5
30
7,6 – 10,0
40
10,1 – 12,5
45
nad 12,5
50
pře-
Do výpočtu denního průměru se nezapočítávají dny, kde se nevyplulo pro vítr silnější než 6 °B a slabší než 2 °B nebo pro dohlednost menší než 1 Nm.
L.6 Body získané při závodech na moři a při sportovních plavbách během kalendářního roku se sčítají. Jestliže počet bodů, vypočtených podle uplutých mil,
přesahuje počet logaritmických bodů podle umístění, má posádka právo na přidělení počtu bodů podle uplutých mil místo logaritmických bodů na základě splnění
podmínek pro sportovní plavbu uvedených v bodě L5.
L.7 Výkonnostní třídy v námořním jachtingu se přidělují v souladu s přílohou
C SŘ.
L.8 Výkonnostní třída je přiznána uveřejněním v Ročence ČSJ a potvrzením
v závodní licenci.
Pozn. redakce Zpravodaje: Vážení závodníci, zpravidla k 10. prosinci se každoročně uzavírá databáze ČSJ výsledků za uplynulý rok. Po tomto datu není možné
již zařadit žádné výsledky do Ročenky (je již v tisku). Výsledky závodu konané po
tomto termínu budou zahrnuty do Ročenky příštího roku. Zároveň VV ČSJ žádá
všechny závodníky o kontrolu zaznamenaných dat a případně o upozornění na chyby, které je možné rovněž opravit pouze do uvedeného data. V případě, že Vám některé závody ve výsledcích chybí, tak pokud se jedná o výsledky ze zahraničních
závodů, tak si je musíte vložit přímo na web, pokud se jedná o závody z ČR, tak
kontaktujte předsedu STK ČSJ který se pokusí sjednat nápravu u pořadatele.
-
7
-
Zpravodaj 1 / 2010
Plavby roku 2009
Loď
Délka m
FERA
12,3
HEBÉ III.
11,75
JOY
12,0
CHRISTA
9,0
ETERNITY
8,6
ROAN
13,7
ETOIL DU
TREGOR
14,0
Kapitán
posádka
Stanislav Kubíček
J. + K. Kubíčková
Jakub Havelka
Jaroslav Havelka + 29
Jaroslav Ročák
M.Šilar, P.Šálek,
J.Kašpar, M.Muhziková,
J.Haring, .Macháček,ová,
Olga Löwitová
H.Löwit, Z.Šťastný,
J.Horal
Stanislav Bílek
M.Pavlíček, J.Egner
Stanislav Bílek
M.Blagoev, V.Čihák,
J.Egner, J.Kadlec
Vojtěch Bejvl
B.Wolgemutová, M.HanTák, P.Wasserburger,
F.Voldán, E.Voldánová+2
DANGER
MOUSE
11,91
Miloslav Křížek
J.Blažek, F.Maier,
L.Pejšek, J.Vilím
BAKEA
IV.
13,20
YAMBI
9,45
ETERNITY
8,6
ETERNITY
8,6
Miloslav Křížek
F.Maier, L.Pejšek, J.Vilím
J.Blažek, S.Kulhánek
Tomáš Holý
J.Holý, R.Holý
Stanislav Bílek
P.Marek
Stanislav Bílek
J.Böhm, K.Böhmová
Petr Čížek
H.Bartoš, J.Kejzar, R.Tůma, M.Martínek, M.Janota, J.Buchar, R.Hrubý
Jaroslav Ročák
?
BE HAPPY
12,0
JOY
12
Trasa
Oblast
Upluto
Nm
Isla Margarita-PanamaGalapágy-TahitiNováGuinea-Malaisie
Atlantik
Tichý o.
Indický o.
17 870
Invernes – Štětín (závod)
Severní
m., Balt
3 214
Balt
Severní
m.
Atlantik
1 754
36
Balt
864
108
II.
Balt
836
60
Severní
m.
Balt
626
89
La
Manche
608
51
Rostock-SchlesvigMiddlefahrt-ThyboronInvernes-Scrabster-LerwickBergen-Stavanger
Trzebiez-Nexö-UtklipanÖland-Gotland-SandvikTrzebiez
Svinoústí-Vändburg-Kures
sare-Talin-Petrohrad
Nieuwport (B)-Hoek van
Holand-BrunsbütellŠtětín
St.Malo-Sark-GuernseyFalmouth-Is.Scilly-Lizard Salcombe-Herm-Guernsey-Jersey-St.Malo
Denní Ø
Výk.třída
Část
plavby
dokola
závod Body 09
I.–II.–III.
Raiatea-Huahine-MooreaTahiti-Bora-Bora-MaupitiTahaa-Raiatea
Franc.
Polynésie
585
23
ohlášeno po
25.11.
Martinik-Dominika-St.LuciaSt.Vincent-Bequia-GrenadaMartinik
Karibik
516
25
Středozemní m.
514
47
III.
Balt
465
39
Balt
461
42
Athény-Serifos-MilosSantorin-Naxos-Siros
Athény
Egejské
m.
438
49
Lillesand-ThyboronGrenaa-Nykøbing-Rostock
Severní
m.
431
29
Puntone-Capraia-KorzikaSardinie-Puntone
Stockholm-Kalmar-Hasle
Svinoústí
Petrohrad-Helsinki-Rosala
Lidö-Stockholm
-
8
-
EVAGELIA
11,7
Lubomír Hofman
T.Hofman, M.Benešová,
R.Beneš, L.Krobotová,
H.Dvořáková, J.Kirchner
I.Fridrich, J.Trs
CHRISTA
9,0
Harry Löwit
J.Černý, M.Bukovský
LUCIA
12,29
FLEUR
12,54
Lubomír Hofman
T.Hofman, R.Beneš,
J.Kirchner, I.Mokříš
Miloslav Křížek
A.Magala, M.Chudáček
PERSANE
13,2
Miloslav Křížek
M.Šprinc, M.Chudáček
ETERNITY
8,6
Stanislav Bílek
L.Dvořák, I.Dvořáková
MILONGA
11,35
Petr Kundrata
L.Ježek, A.Levinský,
J.Müller, J.Soukup,
S.Štech, P.Tylová
SILHOUETTE
12,40
FASTNET
12,55
JOY
12
IFIGENEIA
11,91
IFIGENEIA
11,91
Petr Kundrata
K.Soukup, J.Sochorová
V.Kokeš, S.Nálepková
M.Doležel, K.Horáková
Jan Jedlička
I.Jedlička, H.Jedličková,
M.Jedličková, M.Břízová,
J.Laciný, T.Podroužek.
V.Podroužková
Miroslav Novák
+5
Petr Kundrata
M.Stýblo, P.Vokatý,
K.Vobořil, I.Koubek
Petr Kundrata
J.Scharff, J.Scharffová,
H.+Z.Kundratová,
D.+D.+N.Dunford,
M.Kratochvílová
Zpravodaj 1 / 2010
Athény-Milos-NaxosMikonos-Kea-Athény
Egejské
m.
404
34
III.
Balt
384
35
Jadran
377
63
Karibik
375
27
Karibik
362
24
Balt
348
27
Breege-Klintholm-KodaňKåseberga-ChristiansøNexø-Breege
Balt
345
57,5
Varkiza-Sounion-KeaKithnos-Serifos-PorosMethana-P.EpidavrosKorfos-Idhra-AeginaVarkiza
Egejské
m.
304
28
Biograd-Vis-KorčulaPalmižana-KremikPrimošten-Bikograd
Jadran
276
39
Stavanger-Lillesand
Severní
m.
260
16
Rodhos-Khalki-Tilos-KosNissiros-Simi-Rodhos
Egejské
m.
238
27
Rodhos-Khalki-TilosNissiros-Simi-Rodhos
Egejské
m.
208
30
Trzebiez-Lohme-Stralsund
Bornholm-ChristiansøTrzebiez
Šibenik-Sukošan-VisKornaty-Dugi Otok-Ugljan
Pašman-Skradin,Šibenik
Guadeloupe-DominicaAntigua-Nevis-St.Kitts,
Montserat-Guadeloupe
Martinik-St.LuciaSt.Vincent
Bequia-Union-GrenadaVenezuela-Trinidad
Stockholm-MarienhamnDegerby-Turku-IngmarsöStockholm
-
9
-
TIKI TIKI
TWO
11,91
Petr Kundrata
R.Kuta, D.Zouharová,
R.Svatoš, J.Svatošová,
M.Vach, M.Navrátilová
Zpravodaj 1 / 2010
Punta Ala-PortoferraioCapraia-Bastia-Marina di
Campo-Punta Ala
Tyrhénské m.
157
31
Body a výkonnostní třídy za rok 2009
Výkon
nostní
Jméno
(jména seřazena podle
žebříčku plaveb)
Číslo licence
Upluto
Nm
Délka lodi
m
Plavební
průměr
Nm
Získané
body
Jakub Havelka
1101 997
3214
11,75
závod
27353
I.
Jaroslav Havelka
1101 961
1170
11,75
závod
9957
II.
třída
Petr Chmelíček
1101 347
600
11,75
závod
5106
III.
Zdeněk Sünderhauf
1101 221
621
11,75
závod
5285
III.
Petr Moucha
1101 344
621
11,75
závod
5285
III.
Robert Emler
1101 352
621
11,75
závod
5285
III.
Ladislava Matznerová
1101 357
2093
11,75
závod
17812
I.
Eva Marvalová
1101 246
479
11,75
závod
4077
III.
Jan Sünderhauf
1101 238
621
11,75
závod
5285
III.
Robert Emler
1101 352
621
11,75
závod
5285
III.
Petr Chudomel
1101 239
621
11,75
závod
5285
III.
Vojtěch Horvát
1101 895
125
11,75
závod
1063
-
Jakub Kozel
1101 224
419
11,75
závod
3566
III.
Michal Fischer
1101 242
214
11,75
závod
3566
III.
Olga Löwitová
1103 007
864
9,0
108
9600
II.
Harry Löwit
1103 252
864
9,0
108
9600
II.
Tomáš Holý
1101 299
514
9,45
47
5439
III.
Jiří Holý
1101 236
514
9,45
47
5439
III.
Rudolf Holý
1101 235
514
9,45
47
5439
III.
Harry Löwit
1103 252
384
9,0
35
-
-
Lubomír Hofman
2001 005
377
12,29
63
3068
III.
Tomáš Hofman
2001 610
377
12,29
63
3068
III.
Radovan Beneš
2001 167
377
12,29
63
3068
III.
Jaroslav Kirchner
2001 168
377
12,29
63
3068
III.
Stanislav Bílek
701 5774
1297+626
8,6 a 13,7
42-60-89
21183
I.
-
10
-
Zpravodaj 1 / 2010
Pohárové závody ČANY v sezóně 2010
V následující sezóně ještě zůstane zachován stávající model rozdělení Pohárové
soutěže na dvě části Pohár Mistrů a Mezinárodní Pohár. Podoba Poháru pro další
léta je nyní předmětem jednání s Českým svazem jachtingu. ČANY na konferenci
konané začátkem roku vyzvala VV ČSJ k vytvoření jasné koncepce podoby MČR
a navazujících soutěží tak, aby tento materiál mohl být přijat příští volební konferencí a byl závazný pro VV ČSJ nově zvolený pro následující volební období. Cílem této intervence je ukončit dlouholeté tápání VV ČSJ na tomto poli a ustanovit
konečně jasná a neměnná pravidla, která odstraní zmatky, nikým nečekané obraty a
dohady, které provázely vytváření této struktury v minulých letech.
Závody a lodní třídy zařazené do letošní soutěže jsou uvedeny v následující tabulce:
Závody zařazené do Mezinárodního Poháru ČANY 2010
Datum
16.4.
Dní
Název
Třídy
Místo
3
20.9.
5
25.9.
15.10.
Pořadatel
Czech & Slovak Grand Prix*
ORCi-5ip
Chorvatsko
SANY
Velká cena YFA*
Bav42-6mcr
Chorvatsko
6
14. Česká námořní rallye
Elan340-5ip
Chorvatsko
3
Czech & Slovak Championship *
ORCi-6mcr
Chorvatsko
YFA s.r.o.
TPS centrum
Brno, ČANY
SANY, SK
Yachting Styl
Poznámka: *) závody zařazené také do Poháru Mistrů ČANY 2010
Všechny čtyři závody tohoto zúženého výběru jsou součástí Mezinárodního Poháru
a s výjimkou České námořní rallye zároveň součástí soutěže o Pohár Mistrů.
Nominace pro rok 2010
O Pohár mistrů budou v následující sezóně bojovat tyto nominované posádky,
které se udrželi v soutěži díky výsledkům z minulého ročníku:
Loňský vítěz tým Rodop pod vedením Martina Kulíka
tým Testudo kapitána Tomáše Vojtíška
tým Bohemia expres Richarda Vojty
Peter Mosný ze Slovenska
Václav Cintl
Jiří Liška a jeho tým Alusail
Karel Mňuk
Nově nominovány jsou na základě vítězství a umístění v loňské soutěži o Mezinárodní Pohár tyto tři posádky:
-
11
-
Zpravodaj 1 / 2010
Vítěz loňské soutěže Tým Tři Sestry Sailing
Sako Alexander ze Slovenska
a tým Stanislava Janoty
Stejně jako v minulých letech bude soutěž o Mezinárodní Pohár otevřená pro
všechny ostatní posádky a do jeho výsledků bude započítán každý tým nebo kapitán, který se zúčastní alespoň dvou zařazených závodů.
Všem nominovaným posádkám i těm, které účast na zařazených závodech zvažují, přejeme hodně štěstí a sportovních úspěchů při jejím průběhu a vyzýváme celou českou jachtařskou veřejnost k hojné účasti v soutěži. Její podrobné propozice
budou zveřejněny do konce března internetových stránkách ČANY.
Petr Sládeček, VV ČANY, soutěže
Libštát po čtyřicáté
- bylo psáno v hlavičce
pozvánky na jubilejní setkání
jachtařů, pod ní následovalo
datum 13. února a program,
který hned na začátku drobným
písmem zmiňoval již páteční
večer.
Letošní zima nenasypala
všechen sníh do středních
Čech, zbylo dost i na Libštát,
kde nás několik posledních
viděla před desátou hodinou
spěchat po liduprázdném náměstínávsi v bílých polštářích oděná
socha Panny Marie. V předsálí kulturního domu jsme minuli krásný
model brigy La Grace, „oldtimeru“, který je dokončován Pepou
Dvorským v loděnicích v Egyptě.
Zaplněný sál uvítal Jarda Bernt, rok
výročního setkání se kryl i s jeho
osobním kulatým výročím. Libštátský program více než jindy
předložil hutný extrakt toho
nejvýznamnějšího
z uplynulých
-
12
-
Zpravodaj 1 / 2010
desetiletí, ale ani ohlédnutí za závodními a cestovatelskými plavbami minulého
roku nebylo opomenuto. Dojmů hodných sdělení bylo více než obvykle a je těžké
nic a nikoho nevynechat.
Po potlesku uvedl president ČANY Standa Bílek bilanci minulého roku ČANY
a ČSJ, a protože program byl ve své dopolední části věnován historii, úvodem
provedl Petr Ondráček přítomné mapou 117 let jachtingu v zemích Čech a Moravy. Postupně komentoval tabulku historie, dlouhý přehled jmen plavců a lodí, tabulku, která byla dílčím výstupem dlouholeté mravenčí s práce předsedkyně komise historie ČANY Věrky Liboskové z Ostravy na dohledávání stop jachtařské historie.
Jak se mohl jachting rozvíjet u nás, v zemi tak vzdálené od moře, o tom pak
hovořil pan Rudolf Holý, dlouholetý
předseda a nynější čestný předseda
Českého Yacht Klubu Praha. Cesta
našeho námořního jachtingu začala
v prapočátku u malíře Jaroslava
Čermáka, který jako první Čech
absolvoval jachtařské školení při svém
pobytu
v Bretani,
v obtížných
přílivových oblastech ostrovů Jersey a
Guernsey, kde mu rybáři svěřili
propašovat do Francie tehdy zakázané
knihy Viktora Huga. Pak až Josef
Rössler Ořovský, původně vodní skaut,
plachtil na vojenské lodi v Terstu,
s Arnoštem Bürgermeisterem, prvním předsedou ČYK. Sice se J. RössleroviOřovskému spolu s J. S. Guth-Jarkovským podařilo prosadit českou účast i
v jachetních disciplínách na olympiádě před I. Světovou válkou, ta ale pak způsobila přerušení jachtařských aktivit u nás na delší čas. O zásadním oživení se dá
mluvit až na přelomu 50. a 60. let a je spojeno se jménem Dušana Vaculky, s plachetnicí Pasát a její plavbou z Dunajské delty do Černého moře. Éra, která následovala, patřila stavbám lodí vlastními silami, konstruktéři se učili stavět konstrukce
na moře, které musely mít jiné plavební vlastnosti, než jaké znali z vnitrozemských
vod (zazněla jména řady konstruktérů, mezi nimi Jaroslav Dřevo, Zdeněk Davídek,
Miloš Maximovič), svět spatřily lodi zvučných jmen Beluga, Skarab, Albatros, Horizont a uskutečnily se první oceánské plavby. Horizont jako první naše plachetnice
přeplul Atlantik, další plavby mířily na Kanárské ostrovy, severní moře, Balt. Byly
to plavby dálkové a objevitelské, uskutečněné za dnes nepředstavitelně komplikovaných podmínek daných i tehdejší totalitní administrativou. Plně je zakusil v 80
letech Richard Konkolský, kterého po úspěšné reprezentaci své země nakonec přiměly k emigraci. On jako vnitrozemec byl prvním Evropanem, který obeplul svět
oběma směry, jeho lodě Niké I až III pluly vždy pod československou vlajkou, ale
-
13
-
Zpravodaj 1 / 2010
na plné ocenění ve své vlasti čekal dlouhých 20 let. Na moře se ale vydávali další,
na oceány světa vyplul Ruda Krautschneider a na Balt Rozárův první Štír. Přístup
k mořským dálkám pak naplno otevřel až začátek 90. let. Po svém vystoupení si
pan Ruda Holý z pódia odnesl s potleskem osobní dar, dřevěnou plastiku plachetnice, dílo sochaře Mizery.
Několik filmů pak připomenulo další slavnou postavu spojenou s dálkami, moři
a dobrodružstvím, výjimečnou osobnost Eduarda Ingriše. Vůbec první dokument
vytvořený z materiálů z jeho pozůstalosti přivezla a osobně komentovala na setkání
v Libštátě před sedmi lety jeho manželka, paní Nina Ingrišová. Tentokrát byl první
z promítaných filmů věnovaný plavbě voru Kantuta, druhý byl původní Ingrišův
dokument z doby, kdy objevoval Amazonii. Tehdy se s ním setkali cestovatelé inženýři Hanzelka a Zikmund. Film zachycoval mozaiku přírody a lidí kolem velké
řeky,
loďky
z vydlabaného
kmene, zvířata, indiánské děti,
sušení ryb, život v chýších. Po
promítnutí pak Jarda Bernt před
pódiem
s kytarou
zanotoval
podmanivou Niagaru a sál se
nesměle, ale s chutí přidal.
Procházka po místech historie
českého
jachtingu
pak
pokračovala několika oblastmi.
První byla Jižní Morava v podání
Františka Novotného. Byla uvedena jako kolébka námořního jachtingu po
2. světové válce, tehdy centrem bylo Brno a Brněnská přehrada, na kterou přivezl
v roce 1957 z Prahy Dušan Vaculka trup Pasátu. V letopočtech a událostech se odvíjely roky 1940 až 1996, provázené jmény Gustav Morávek, Karel Hašek, Jiří
Svoboda, František Novotný, Olda Karásek, František Pastyřík, Mirek Pešl. Zázemí polské Trzebieze dávalo možnost absolvovat námořní jachetní kurzy. Byla
promítnuta série vzácných dokumentárních fotografií, například z prvního vyplutí
na otevřené moře posádky Hašek, Vaculka, Morávek. S tím tématicky souvisel i
film „Ztroskotáme zajtra“ o první přeplavbě Atlantiku pod velením kapitána Karla
Haška, který byl promítán v Libštátském kině. V roce 1966 pak bratři Jan a Petr
Pátí ze Znojma s Pasátem obepluli Evropu a následovala řada dalších plaveb, aniž
mohly být zmíněny všechny z rozsáhlého archivu.
Film studia ČT v Ostravě byl věnován jachtařům ze Severní Moravy, jak bylo
řečeno v úvodu: „lidem s navždy chlapeckým srdcem, těm, kteří přes veškeré komplikace uskutečňovali své sny o moři“. Zmínil historii lodi Skarab, kterou stavěl
Richard Konkolský v době, kdy ke stavbě nebyl dostupný prakticky žádný materiál
a plachty se šily vlastnoručně na „Singrovkách“. S dopravou k moři si museli poradit plavci sami – a tak vzniklo specielní nákladní auto na míru. Bylo skoro ne-
-
14
-
Zpravodaj 1 / 2010
možné sehnat sextant, pro radionavigaci sloužilo rádio na 30 kHz. Tehdy velmi
pomáhala blízká pomoc polských přátel. Ne vždy se ale podařilo vytčeného cíle
dosáhnout, tak se loď Sávitri musela v polovině cesty (plavba probíhala v letech
1988 až 1989) z obeplutí Afriky vrátit pro nemožnost překročit povolenou délku
pobytu v zahraničí. Tehdy udělalo zkušenost s 8 měsíčním pobytem na moři 8 lidí.
V duchu jsme souzněli se závěrem dokumentu, jak jiný je dnešní jachting, kdy
kompozity a jiné nové technologie vytlačují klasické techniky, kdy si nelze navigaci bez GPS představit a sám jachting se stal především byznysem. Na závěr filmu
zazněla ale naděje, že i dnes pro lidi s chlapeckým srdcem pořád existují ta vysněná místa vzdálená daleko od břehů.
V té době již souběžně probíhal v Libštátském kině filmový maratón, který zahájil film z roku 1968 „Ztroskotáme zajtra“. Mluví se o něm jako o jediném československém celovečerním jachtařském filmu – a právem, v místním kině běžel
přes 2 hodiny. Další filmy byly o plavbě Sněhurky manželů Račanových kolem
Černého moře, o okruhu Severním mořem film Jaroslava Ročáka, Zdeněk Žižka
promítnul dokument o plavbě Pobaltskými republikami.
Historická mozaika hlavního programu pokračovala ve velkém sále dalším, zlatým kamínkem ze Severní Moravy, snímkem, který o svých osudech pod plachtami
zpracoval pro výroční Libštát Richard Konkolský. „Počátky našich činů je nutno
hledat v místě a času, kde jsme se narodili“, řekl v něm Richard na úvod. Pak jsme
na fotografiích a filmových záběrech sledovali jeho kroky od okruhového jachtingu, po úspěchy v námořních závodech, fantastické uvítání v Polsku po návratu z
první plavby kolem světa a líčení drastických administrativních komplikací, které
by mu po návratu z úspěšné reprezentace na závodu OSTAR'80 kolem světa hrozily překazit veškerou jachtařskou činnosti. Tehdy se Richard rozhodl zůstat
s mořem a emigrovat. Následovaly další plavby, problémy s hledáním sponzorů, se
spolehnutím po všech stránkách jen na vlastní síly a obětavou podporu své rodiny.
Pod vlajkou Československa, jedinou, která kdy vlála postupně na všech třech jeho
lodích Niké I až III., tak zůstávají úspěchy, kterých dosáhnul, navždycky zapsané
do světové historie námořního jachtingu.
Telefonické spojení s Newportem se podařilo navázat až po řadě pokusů, pak
Richardův hlas zazněl sálem a ten ho pozdravil potleskem. Další rozhovor s ním
vedl Petr Ondráček, dozvěděli jsme se, že Niké II je stále v Newportu, přesto, že je
již prodána, protože nový řecký majitel se s ní přes Atlantik, jak plánoval, nevydal.
V současné době se Richard na prvním místě věnuje psaní, dokončuje některé publikace a plánuje sepsání dalších, neplánuje žádnou větší plavbu, snad nějakou menší s rodinou. My v Libštátě budeme držet palce a budeme se těšit, že ho časem
aspoň uslyšíme.
-
15
-
Zpravodaj 1 / 2010
Za pražský jachting přispěl k defilé historických souvislostí Pepa Rössler,
„Rozára“ - vnuk Josefa Rösslera Ořovského. Zasvětil většinu z 80 let svého života
jachtingu, s Jardou Berntem po pravici a s papírkem poznámek v ruce
nás provedl svými hlavními
aktivitami,
které
s plavbami
souvisely. V 19 letech byl jeho
první velkou lodí Svatý Jiří, loď,
kterou můžeme ještě dnes vidět
plavby schopnou na hrázi Českého
Yacht Klubu v Praze - Podolí. Pak
začal stavět novou loď, která
otevřela historii Štírů, trvající až do dnešních dní. Štír I vyplul v roce 1974, jeho
plavby směřovaly hlavně k Severnímu moři a na Balt, kde byl 1977 u pobřeží
Stockholmu objeven a dobyt tzv. ostrov Štírů, pozdější častý cíl Rozáry a jeho posádek. Mezi řadou plaveb vedly ty nejpozoruhodnější na Shetlandy a Orkneye, na
mys Nordkapp.
Pak vystoupilo několik dalších „Pražáků“, slyšeli jsme o plavbě jachty Tynés
v roce 1987 a viděli poslední snímek z její paluby před orkánem na plavbě ze zimní Evropy do teplých oblastí Venezuely, Trinidadu, Matiniku. Dana Kramářová
v improvizovaném vystoupení z pléna sálu řekla krátce to nejdůležitější o plavbách, které s manželem Mírou podnikli v Atlantiku. Měla jen pochvalná slova pro
jejich Tinés, kterou koupili před 30 lety již jako poměrně starou loď. Petr Ondráček v krátkosti řekl o své cestě k lodím a o své zatím největší plavbě, která skončila úspěšným dobytím mysu Horn. I Pepa Třešnák si hlasem, který nesl stopy pátečního společenského večera spíše než studeného počasí, zavzpomínal na dobu,
kdy u nás námořní jachting začínal. Vlastní zkušenosti měl ze severních Čech od
Liberce po Karlovy Vary. O činnosti z této oblasti promítnul dokumentární sestřih,
který doprovázel ústním komentářem. Historické záběry připomněly plavby do
Švédska, na Shetlandy a různé skandinávské skalnaté šéry, které se uskutečnily postupně na lodích Garga, Gaia, Apokalypsa.
Na setkání bohužel nemohl přijet a podělït se o své zážitky Ruda Krautschneider, který po návratu z plavby zůstal nemocný u přátel v Polsku na cestě do Libštátu. Promluvil k nám jen z filmového plátna o tom, jak místem a časem začátků jeho
vyplouvání bylo město jeho dětství, Znojmo, kde si pod kazatelnou ve tvaru glóbu
v kostele Svatého Mikuláše poprvé uvědomil, že svět je možné obeplout. Mluvil o
lodích, na kterých plul, a o lidech, kteří byli s ním, i o těch, které na svých cestách
potkával. Polárka pro něj zůstává nejlepší a nejbezpečnější lodí, kterou kdy měl,
repliku historické plachetnice Viktorku stavěl podle svých slov proto, že toužil po
lodi nemotorné a pomalé. Po čtyřleté plavbě kolem světa se Viktorka dále kolíbá
po mořských cestách a, jak Ruda říká, přeje si, aby její plavba nikdy neskončila.
V psaní knížek Ruda pokračuje, všechny jsou podle jeho slov vlastně knihou jedi-
-
16
-
Zpravodaj 1 / 2010
nou, ať už jsou psány v polštině nebo češtině, a ta velká kniha má jedno nekonečné
téma, kterým jsou lidé a moře.
Zastoupení závodů pod plachtami by nebylo úplné bez Davida Křížka, který
slovem i obrazem zkráceně provedl diváky svými nejznámějšími oceánskými
plavbami, od přeplavby Atlantiku v roce 2000 na lehkém katamaránu vlastní spolu
s Marinem Ducháčem, po třetí místo v legendárním závodu osamělých mořeplavců
Transat 6.50 z Francie do Brazílie. V diskusi přišla řeč i na Davidovu činnost trenéra reprezentace, jak důležité jsou pro námořního jachtaře zkušenosti
z okruhového jachtingu, mluvilo se o jeho současné orientaci na malé a rychlé lodi,
což je momentálně dáno i nutností přibrzdit velké projety, pro které nelze zajistit
financování. Snad se co nejdříve vyplní přání, které David vyslovil na závěr „Ať se
sponzoři vrátí“.
Blok věnovaný závodům nabídnul perfektní profesionální filmy ze závodů
v Chorvatsku s dojmy členů Polar Teamu, Richard Vojta přiblížil sezónu 2009 posádky lodi Bohemia Expres, její náročnou přípravu i úspěchy z minulých let, které
zavazovaly. Následovala historie lodi Hebé Jardy Havelky, jejíž příchod znamenal
před lety zásadní zlom pro českou účast v mezinárodním regatovém jachtingu.
Splnila svému kapitánovi sen účastnit se regaty kolem Atlantiku, dokonce jako loď
nováčků z jakési exotické malé země bez moře dokázala v několika etapách i vyhrát. Pod jejími plachtami během řady let vyrostli následovníci jejího kapitána.
„Když chce člověk dnes tak jako dřív žít na moři, pozná, jak svět se strašně
rychle mění“, řekl Olda Karásek, a dodal: „a bohužel k horšímu. Krásných míst
ubývá.“. To zaznělo na začátku rozhovoru, který vedl
Jarda Bernt s ním a s dalším
tulákem moří, který měl
k věci co říci, s Frantou
Sýkorou. Poprvé plul Olda
Karásek kolem světa na
malé plachetnici, kterou si
sám postavil. Když se na ta
dávná místa dnes vrací, jak
řekl, nepoznává je a co je
zarážející, změnili se lidé,
jejich chování, které nejvíce poznamenala touha po penězích: „Ta změna je snad
největší zločin, kterého se mohli lidé na sobě dopustit.“ S lidmi žijícími životem
nedotčeným komerčním světem, se teď už lze setkat snad jen na některých místech
v Polynésii, jak se mu to podařilo na plavbě, kde byla druhým členem jeho posádky Karin Pavlosková. Své půvabné zážitky s lidmi z Malediv připojil i kapitán Sýkora. Ten s manželkou Danou zažil i odvrácenou stránku exotiky, setkání s piráty,
když jejich pomalejší loď nestačila konvoji doprovázenému najatým torpédobor-
-
17
-
Zpravodaj 1 / 2010
cem v mořích u Somálska. Čtyři zakuklení piráti v dřevěné lodi však byli naštěstí
z Jemenu, bídní a technicky nevybavení, a tak se nakonec spokojili s několika krabičkami cigaret. Málo kdo ví, jak těžká je plavba Rudým mořem, která je ve dne
nebezpečnější než v noci, v obrovském provozu a v silném větru není za písečné
bouře vidět nic, natož světla. Tam Olda Karásek po srážce s tankerem před několika lety ztratil loď.
Na závěr programu byly ve zkratce zařazeny tři významné plavby roku 2009.
První z nich patřila Jaroslavu Ročákovi a odehrála se v oblasti moří severního
Skotska, vedla přes jezera Kaledonské prolákliny, na ostrov Skye, Orkneye,
Shetlandy, pak k pobřeží Norska a do Stavangeru. Kolem Černého moře plula dvojice Račanových. Vypluli z Bosporu podle východního neturistického tureckého
pobřeží, kde je na délce 650 Nm snad jen jediná marína, ale malé přístavy a jejich
rybáři byli až neuvěřitelně přátelští. Trasa vedla dále podle plánu do nebezpečné a
nejisté Gruzie, jak znělo varování tamější české velvyslankyně. Vplutí do Batumi
nejprve potvrdilo její slova, byli zatčeni, obviněni z porušení námořního zákona a
loď byla zabavena. Teprve vyšší náčelník, kterého se jim podařilo po dlouhém vysvětlování k věci přizvat, prohlásil, že vše je v pořádku a že jsou rádi, že po letech
připlula do jejich přístavu civilní loď. Mohli pak uvidět Tbilisi, Kavkaz, hranici
Jižní Osetie i nahlédnout do Arménie. Po bouřlivé přeplavbě pak dorazili do ruské
Soči, kde peripetie s absurdním přístupem přístavních úřadů připomněly podmínky
dob nejhorší totality. Rozhodli se odplout, do špatného počasí, se zkušeností pro
ostatní, kteří by je chtěli následovat „ Zapomeňte plout do Ruska“. Následovala
krásná a o trochu přívětivější Jalta, Sevastopol, malebná zátoka Balakava s krásným pobřežím, pak Rumunsko a delta Dunaje.
„Zdravici všem v Libštátě“ poslal emailem na závěr setkání z Antarktidy Jiří
Denk. Vyplul před 3 lety se zkušenostmi charterového kapitána v Chorvatsku,
Řecku a z přeplavby Atlantiku. Svou loď koupil na Novém Zélandu, na plavbu
domů se vydal oklikou přes Indonésii, Madagaskar, Mys dobré naděje a Brazílii.
Z Antarktidy plánuje přes Mys Horn cestu zpět. Co zažil sám i se svými posádkami
jsou zprávy průběžně na internetu (www.cany.cz). Ze snímku na pozadí ledové
krajiny vzkazoval do Libštátu: „Chraňte si své sny a odvahu je realizovat, vydejte
se na cesty a plavby, objevovat svět. Nahlédnete i hluboko sami do sebe. Šťastnou
plavbu!“
K legendárním lodím českého jachtingu s více než 100 000 uplutými Nm patří i
sesterská loď Štíra II – Fera Standy Kubíčka. Tentokrát ji nemohl její současný
majitel prezentovat – je na přeplavbě kolem světa v Thajsku a její plavba po přeplutí Atlantického a Tichého oceánů se již blíží ke konci (pokud se Standovi teplé
končiny Indického oceánu pro jejich neodolatelné kouzlo nestanou na přechodnou
dobu domovem). Tak snad někdy příště.
Olga Millerová
-
18
-
Zpravodaj 1 / 2010
6. setkání jachtařů Moravskoslezského
kraje
V sobotu 6.3.2010 od 13,30 hodin se uskutečnilo v Kulturním a informačním
centru Jitřenka v Sedlnicích (49° 39,561´ N / 18° 05,202´ E) již šesté Setkání jachtařů Moravskoslezského kraje za účasti více než 120 účastníků.
Setkání v přeplněném sále již tradičně zahájil Tonda Syrovátka, jemuž u techniky asistoval opět L. Skalík. Po krátkém úvodu pokračovaly v nepřetržitém sledu
přednášky a promítání.
První vystoupil, také již tradičně, zástupce ČANY Petr Kundrata s činností
ČANY v uplynulém roce, závěry valného shromáždění a možnostmi uplatnění
sportovně rekreační plavby pro získání výkonnostních tříd v jachtingu v souladu
s přílohou L Soutěžního řádu ČSJ. Připomenul též význam a smysl lodních dokumentů s důrazem na lodní deník a jachtařské knížky pro uplatňování zápočtu plavební praxe. S pozorným zájmem jachtařů se setkala prezentace brněnské Školy
jachtingu - NYS s jejími programy k získání jachtařských průkazů dle metodiky
RYA, vydavatelskou a prodejní činností. Z oblasti rekreačního jachtingu přednesl
na závěr svého vystoupení praktické informace z plavby po Dodekanézských ostrovech dokumentované četnými obrázky z této plavebně i kulturně – rekreačně oblíbené oblasti.
Očekávání publika nezklamal opět Josef Třešňák, který se podělil se svými
praktickými mnohaletými zkušenostmi. Pohovořil o laminátu ve stavbě lodí, čemu
věnovat pozornost při koupi starší jachty, o problematice přepravy lodí (a nadrozměrných nákladů) po cestách a plavebních kanálech v zahraničí, nárocích na provoz a údržbu lodí.
V krátkých, leč zajímavých dvou vystoupeních prezentovaly sličné dívky ALT
Melges 24 a chorvatský Miramo club.
Se svou dcerou Dominikou vystoupil
s vyprávěním o plavbách Viktorky Rudolf Krautschneider a promítl i několik
poeticky laděných filmů ze své
nepřeberné videotéky. K jeho vystoupení
není co dodat – poutavé, vtipné a
nesmírně zajímavé. Škoda jen, že čas
musel poskytnout i dalším přednášejícím.
Před zhruba 20 lety byl Jarda
Korytář naše jachtařská špička a je jedním z těch, kteří se zasloužili o současnou
-
19
-
Zpravodaj 1 / 2010
úroveň našeho námořního jachtingu. S vysokou úrovní jeho
prezentace začínal v dobách, kdy všichni kolem něj byli sice
nadšení ale pouze amatéři. Také zde v Sednici nezklamal a
svou slovní i obrazovou prezentací upoutal pozornost publika.
Zkušený instruktor potápění, charterový kapitán a majitel
keče s/y Princess Pepa Dvorský seznámil posluchače s realizací svého snu – stavbou repliky historické brigy z 18. století La Grace v Egyptě, se kterou se po dokončení letos v květnu hodlá zúčastnit setkání plnoplachetníků Tall Ship Race v
Řecku. Postup stavby dokumentoval početnými obrázky a filmem. K prohlídce dopravil i maketu lodě, která vzbudila u účastníků zaslouženou pozornost. Poděkoval
symbolicky mnohým dobrovolníkům, kteří přispěli svou prací k jeho uskutečnění.
Více na www.LaGrace.cz.
K plánované přednášce Jiří Denka o obeplutí Mysu Horn, plavbě do Antarktidy
a Chile nedošlo, přítomen byl ale zástupce posádky .
O své plavbě kolem světa
informovali František Sýkora a Danuše
Kleštincová. Zájemci si mohli na místě
zakoupit
právě
vydanou
knihu
„S Karyou kolem světa“. Zajímavý a
praktickými informacemi naplněný
obsah dokumentuje autor řadou obrázků. Škoda jen, že barevné jsou jen
v závěru knihy (pozn. redakce: důvod je
tentýž, proč vydáváme Zpravodaj
černobíle i když originální obrázky
máme barevné – náklady tisku).
S historií českého (i československého) NJ seznámila na nástěnce a v panelové
diskuzi v předsálí předsedkyně komise historie ČANY Věra Libosková (Tel.:
596 961 810, E-mail: [email protected]) . ČANY již léta pracně shromažďuje veškeré dostupné informace o námořním jachtingu v Čechách. Máte-li nějaké
zajímavé dokumenty, obraťte se s nimi na ni. Po jejich prostudování a případném
zkopírování vám vše opět vrátí.
V přilehlých prostorách sálu poskytli pořadatelé možnost promítání přinesených fotografií a filmů pro přátele a známé. K celkové pohodě přispěla i možnost
občerstvení ve vedlejším sále s restaurací. Závěrem setkání pak pokračovala volná
zábava při reprodukované hudbě.
Petr Kundrata
-
20
-
Zpravodaj 1 / 2010
ŠKOLA JACHTINGU - NYS
Podrobné informace k níže uvedeným kurzům NYS najdete na webových stránkách NYS: www.skolajachtingu.cz).
I. Praktické kurzy
- Dětské kurzy
- Competent Crew (Kompetentní člen posádky)
- Day Skipper (Základní kapitánský kurz NYS-RYA)
- Master of yacht costal (Pokročilý kapitánský kurz standardu NYS – RYA)
- Master of yacht offshore ( Prestižní průkaz standardu NYS - RYA pro zkušené
jachtaře)
II. Teoretické kurzy
- Day Skipper
- Master of yacht
III. Publikace:
a) water pilots
Greek Waters Pilot
Kniha je tématicky rozdělena do deseti kapitol a pokrývá tak území
celého Řecka, Kréty a východního pobřeží Turecka. Jednotlivé
oblasti jsou popsány a doplněny o podrobné údaje o přístavech,
zátokách ke kotvení, majácích, nebezpečích a dalších důležitých
informacích pro plavbu.
Vydavatelství: Imray,
Autor: Rod Heikell, Cena: 1250 Kč
Corsica and North Sardinia
Vydavatelství: Imray, Autor: RCC Pilotage Foundation
Cena: 1070 Kč
Turkish waters & Cyprus Pilot
Pilot popisuje oblasti: Turecko – Egejské moře, Černé moře a
Kypr.
Vydavatelství: Imray, Autor: Rod Heikell
Cena: 1 235 Kč
Italian Waters Pilot
Tato publikace popisuje: západní a jižní pobřeží Itálie, Sardínii,
Sicílii a Maltu.
Vydavatelství: Imray, Autor: Rod Heikell, Cena:1 335 Kč
-
21
-
Zpravodaj 1 / 2010
Velmi populární publikace Grenada to the Virgin Islands popisuje
Karibskou oblast od Grenady a Barbadosu až po Panenské
ostrovy.
Vydavatelství: Imray,
Autor: Jacques Patuelli
Cena: 1 090 Kč
...a mnohé další
b) námořní publikace
Tato kniha byla vytvořena jako doplněk k praktickému kurzu RYA
Day Skipper. Představuje souhrn mnoha užitečných informací pro
každého, kdo se chystá vyplout na moře. Publikace je k dispozici
jachtařům poprvé i v českém jazyce, pro kurzy které organizuje
Škola jachtingu (NYS).
Cena publikace: 295 Kč
Tato kniha byla vytvořena jako doplněk k praktickému kurzu RYA
Master of yact costal /offshore. Publikace je určena těm, kteří
prošli nebo procházejí kurzem navigace, bezpečnosti a námořní
dovednosti. Věnuje se všem tématům vyžadovaných osnovami
kurzu Master of Yacht - Coastal, Master of Yacht - Offshore
včetně nových technik v lodní elektronice.
Publikace Jachting od A do Z seznamuje populární ilustrovanou
formou čtenáře se základy jachtingu. Součástí je i anglicko - český
slovníček jachtařských výrazů.
Je to unikátní cvičebnice s mapami pro výuku. Publikace NAVIGAČNÍ CVIČENÍ je nejlépe prodávanou cvičebnicí RYA. Naleznete zde otázky, které jsou řazeny od základních znalostí pro
začátečníky a postupně se s narůstající obtížností stávají výzvou i
pro zkušené navigátory. Tato publikace obsahuje 14 sekcí cvičení
a 14 sekcí odpovědí, 2 cvičební mapy a 78 cvičných extraktů z
almanachu. Každá sekce disponuje v průměru deseti yobrazeními.
Cena: 1 250 Kč , Rozměr: 210 mm x 297 mm
-
22
-
Zpravodaj 1 / 2010
Mezi jachtaři jde o velice oblíbenou publikaci, která obsahuje mnoho
užitečných rad. Najdete zde námořní výrazy, kapitolu o plachtění, o
životě na lodi při plavbě, ovládání plachet, takeláž a mnoho dalších
zajímavých informací.
Příručka
praktického
kapesního
formátu
připomínající kapitánům jachet cenné informace o základních
pravidlech, starosti o loď i bezpečné plavby s ní. Slouží i jako
cenná referenční příručka pro učební osnovy kapitánů jachet.
Výcvikové publikace jsou k dostání i v kanceláři ČANY v Praze - Podolí.
IV. Prodej map Imray
V. Prodej položek z katalogu RYA
Více informací naleznete na našich webových stránkách www.cany.cz.
Členské příspěvky
Členské příspěvky ČANY na rok 2010 jsou pro příští rok schváleny valným
shromážděním opět ve výši 500,- Kč. Příspěvky je povinen každý člen uhradit
v průběhu 1. čtvrtletí 2010 a to osobně v úředních hodinách v kanceláři ČANY
v Praze 4 – Podolí, na setkání jachtařů při JF v CERE, v Libštátu nebo při valném
shromáždění. Poplatky je možné uhradit na adresu ČANY, Přístav 5, 147 00 Praha
4 bankovním převodem nebo poštovní poukázkou na účet u České spořitelny, 120
24 Praha 2, číslo účtu 3591379, kód banky 0800, konstantní symbol 0379, specifický symbol 0000000001 a nezapomeňte jako variabilní symbol uvést číslo vašeho průkazu (pokud jste ho zapomenuli, tak prvních šest čísel vašeho rodného čísla). Bez variabilního symbolu nemůžeme identifikovat plátce!
Připomínáme těm, kteří v tomto roce zapomněli včas zaplatit členské příspěvky, že by tak měli učinit co nejdříve. Pokud si nejste jisti, zda-li máte své poplatky
řádně uhrazeny, ověřte si to telefonicky na sekretariátu ČANY u Ing. Olgy Müllerové. Za rok 2009 byl roční členský příspěvek 500 Kč.
-
23
-
Zpravodaj 1 / 2010
Na severu moře Baltického
(Jan Jepsen: Die andere Seite der Ostsee)
Ve dvanáctém čísle loňského německého časopisu Yacht je věnováno skoro 30
stránek propagací plaveb po jejich „domácím“ moři; kde zdůrazňují hlavně místa,
která dříve náležela do bývalé NDR, která jsou méně navštěvovaná, ale prý by si
zasloužila větší pozornosti, což dokumentují neobyčejně zdařilé obrázky, vesměs
velkého formátu.Výjimku tvoří článek pana Jepsena na začátku, který popisuje
plavbu po nepříliš navštěvovaných místech souostroví u vstupu do Botnického zálivu, náležejícímu Finsku, ale se švédskými obyvateli – souostroví Ålanskému,
kam všichni plují skoro výhradně jen do jeho hlavního města, Marienhamnu. Dále
dáme už slovo autorovi:
Začátek srpna. Podle
kalendáře léto vrcholí. Jen
počasí na Ålandech , jak se
zdá, nedbá. Není ani zdání o
vrcholu, a po létě ani stopy.
Tedy v den našeho příjezdu.
Asi to nebyla zrovna brilantní
idea, nastoupit plavbu mezi
skérami na půl cesty mezi
Švédskem a Finskem jen ve
dvou s mojí nepříliš zkušenou
přítelkyní.
A zrovna na Ålandech. Co člověk slyšel – ke čtení o tomto souostroví mnoho
není k mání, mají tam být ty šutry pod vodou ještě mnohem četnější než ve Švédsku. Proč tedy riskovat, aby byl sotva probuzený zájem o jachting mé dívky hned
na první větší plavbě podroben zkoušce v nepříznivém počasí? Zcela jednoduše –
protože tento revír je stále bílou skvrnou na mapě pro většinu německých jachtařů.
Protože na tom bídném Baltu není už pomalu kam plout. Protože to také bude
plavba do osamělých míst (v originále slovní hříčka: „in die Einsammkeit – bzw.
Zweisammkeit je bohužel nepřeložitelná). Vzhledem k dobře 6500 ostrovům a ostrůvkům, z nichž je jen malý zlomek obydlen a kde se vždy najde pobřeží, skryté
před větrem pro chráněné soukromé kotviště.
Co mluví proti tomu, je topení v našem Dufouru 365, které bylo někdy v provozu i během zdejšího vrcholného léta. Co se týče autopilotů, na těch firma Midnigt Sun Sailing, jak se zdá, mnoho ušetřila a na lodi se nenašlo ani VKV rádio. Je to
možné? Chybějící autopilot prý je nutný, aby si kormidelník udržoval pozornost v
navigačně obtížných skérách, ale žádné rádio?
-
24
-
Zpravodaj 1 / 2010
„Jsme ve Finsku, tady máte všude zaručený signál pro váš mobilní telefon“, vysvětlují při předání lodi v půjčovně. „V případě nouze volejte jednoduše 112. To
funguje nejlépe!“ Jak se zdá, kanál 16 na Ålandech vymřel, není. Stejně jsme ale
mnoho jachtařů po cestě nepotkali, v srpnu jsou švédské prázdniny už u konce.
Odpoledne jsme si našli chvíli, kdy se vítr trochu utišil a vypadli jsme z východní maríny v Marienhamnu. Se zadoboční brízou jsme nabrali kurz na první ze
sedmnácti doporučených přístavů na Ålandech. V příručce stojí: „Ty ostrůvky z
červené žuly jsou domovem národa mořeplavců, kteří rádi uvítají posádky lodí,
které naše ostrovy navštíví, jako své hosty. Připlujte na Ålandy a nechte se příjemně překvapit!“
Nic není snazší než to. Hned v první etapě jsme ze všech stran ohrožováni
bójemi plavební dráhy. Skoro si člověk nevšimne, že již minul marínu hlavního
města. Voda, skérové ostrůvky, lesy, kamkoliv se podíváš. Pod stromy na některých místech prosvítají červené stěny skandinávských perníkových chaloupek. Ideální podmínky ukázat kamarádce, jak se vyhnout při plachtění kurzu do záhuby.
Nicméně jsme dosáhli za příjemného slunečního odpoledne pečlivě udržovaného přírodního přístavu pro hosty, Rödhamnu. V létě se o něj stará ÅSS, Ålandská
jachtařská společnost. Moderní zařízení se zde spojuje se středověkem. Hned vedle
„žbluňkavých záchodů“ (v originále „plumpklos“ – zřejmě se kadí přímo do septiku) najdeme anténu W-Lan systému pro internet. A dále, samozřejmě, sauna – nezbytný finský folklór. Bohužel jsme přišli pozdě, potírna s vyhlídkou na západ
slunce je obsazena jinou posádkou, která připlula dříve.
Nicméně, není nás tu mnoho, kteří se v Rödhamnu na začátku srpna vyvázali.
Jen pár lodí. Dříve tu bylo velké kotviště pro obchodní lodě, které hledaly mezi
-
25
-
Zpravodaj 1 / 2010
Švédskem a Finskem ochranu před bouřemi. Často to ale také byla jen výmluva,
aby se přistálo u jediné hospody, kterou tato oblast skýtala. Její základy z 18. Století se dosud zachovaly. Později zde byla zřízena lodivodská stanice. Jistě dobré
rozhodnutí, nechat se od místních provádět zdejším skalním labyrintem.
Krajina se nám ukazuje ze své nejlichotivější stránky. Nedotčená příroda, skákající ryby. Vodu možno napumpovat u studny,, pohled z kokpitu na zapadající
slunce. Až k čerstvému rannímu pečivu, které se na naši večerní objednávku ráno
objevilo na přídi. K tomu extra servis: na pytlíku s pečivem jsme našli poznámku o
předpovědi počasí. Vyložená země blahobytu (Schlaraffenland) pro jachtaře. Tak
se hned při snídani dovíte, že se na vás chystají tento den jihozápadní větry mezi
třemi až čtyřmi Beauforty.
Od švédských manželů, kteří zde v létě vedou provoz, získáváme typ, abychom
si odskočili pár mil východně, prohlédnout si staré rybářské chýše na ostrůvku Sältingskär. To se snadněji řekne, než provede. Když jsme tam dopluli, zjistili jsme,
že hned u břehu je hloubka 15 metrů. Jako v hradním příkopu. Zadní kotva spadla
do vody jako olovnice přímo dolů. Stromy k uvázání jsou zde velmi řídce nebo vůbec, jsou malé a hlavně skok z přídě na mokrou skálu se zdál riskantní – spíše pro
kaskadéra a ne pro mou dívčí posádku.
Nakonec se ale všechna námaha došla odměny. Sältinskär působí jako opuštěná
filmová kulisa. Jakoby tu někdy v minulosti Ingmar Bergmann natáčel příběh o
Robinsonovi Crusoe. Mrňavé, od větru a deště ošlehané rybářské chaty a v popředí přírodní koupaliště. Ráj pro poustevníka. Pro mou dívku příliš osamělé. Na její
žádost jsme noc strávili zpátky v Rödhamnu. Tady by nebylo žádné čerstvé pečivo
s předpovědí počasí.
A housky nám ráno předpověděly 6 až 7 Beaufortů, včetně deštivých přeháněk
s větrnými nárazy. Podle mapy jsme to ale měli k našemu dalšímu cíli jenom kousek na křižování a mohli jsme hned za Nyhamnem odpadat. To byla ovšem teorie.
Praktiky plachtíme hned po vyplutí na otevřené a divoké hladině. To nejlepší, co
může Balt skýtat. K tomu plno větru přímo do čumáku a okolo křižují velké trajekty všemi směry.
Není to zas tak hrozné, když je na to člověk trochu zvyklý. Když to ovšem zažije poprvé, jako moje kamarádka, myslí si, že ztroskotáme. Brzy potom vypustil duši náš plotr u kormidla a nedá se říci, že by se tím naše situace zlepšila. Jeho displej
se najednou začal zachvívat a brzy se změnil na abstraktní umělecké dílo – přímo
pravý Mondrian. Konstruktivizmus. Ne podle všeobecného gusta.
Nakonec žádný důvod k panice, ale také žádné signály, které by nováčka na palubě trochu uklidnily. Jsme tedy bez jakékoliv pozice, mezi skérami a trajekty
(zwischen Schären und Fähren – v němčině se to rýmuje).
-
26
-
Zpravodaj 1 / 2010
První opatření – zrefovat; pomalejší plavba poskytne více času přesně pozorovat. Zrovna na začátku plavební dráhy do Marienhamnu je situace poněkud nepřehledná. Je tu vlastně někde příliš mnoho a někde zase málo plavebních znaků a bójí. Udržet si přehled je o to těžší, když do toho kňourá své obavy moje společnice.
Posléze v ochraně skér se hladina uklidní a s ní i nálada. Skrze vedlejší plavební dráhu s charakterem „oušek jehly“ pokračujeme v plavbě k místu našeho startu,
do řádného přistání v ježkách Západní maríny v Marienhamnu. Tam dostaneme
nový plotr. Při jeho výměně nás technik varuje, že směřujeme do míst, ve kterých i
samotný pozlacení čip s mapami před těmi šutry kapituluje. Dokonce prý některá
místa na Ålandech nejsou dodnes přesně zmapována.
Mezitím, co se Jana zotavuje z šoku nakupováním, dopřeji si sauny a k tomu
přidám zážitek podle Kaurismäki: dostávám se mezi podivínské muže, kteří na sobě nemají nic s výjimkou sklenice piva. Snad kdyby všichni nebyli nahatí a panovalo subtropické počasí, mohl by si člověk připadat jako v normální hospodě. (Následuje několik nepřeložitelných vět, plných frází se slovy, které se nenajdou v žádném slovníku, které jsem mlhavě pochopil jako zjištění, že Finové jsou halt Finové
a že když člověk stojí pod sprchou u té sauny, už se tolik nediví – pozn. překladatele – oni Němci jsou halt Němci.)
Město Marienhamn je snadno přehlédnutelné. Leží na poloostrově a z obou
stran jej obklopují obě maríny: Östre a Westre hamn. Snadno k zapamatování.
Uspořádání domů není příliš homogenní. Dřevěné historické vily v sousedství novějších staveb. Nejzajímavější budova pro jachtaře je jistě muzeum námořní plavby v kombinaci se starým čtyřstěžňovým barkem „Pommern“, postaveným v roce
1903 v Glasgow.
Příští den ráno nám místo osmadvaceti plachet stačily dvě, abychom mohli vyplout, ale i ty dvě bylo ještě moc. Větru je trochu příliš. Přesto se na slunci zdají
jeho nárazy trochu méně agresivní. Na zdejším revíru je dobré, že je možné si při
nepříznivých podmínkách odpadnout a nalézt nějakou alternativu na klidnější vodě. Za dnešního převládajícího větru jsme se proto rozhodli pro boční a zadoboční
vítr a tedy pro Eckerö.
To mělo zázračný účinek. Najednou stojí přítelkyně nadšeně u kormidla, už
úplně napravená a září. Takhle, říká, se mi plachtění líbí! Je to přímo hudba pro mé
uši. Abych její nadšení ještě vylepšil, ptám se obezřetně, jestli bychom neměli rozrefovat a dostávám zelenou. O něco později jsme už museli „vyrajtovat“ nějaké vlny a rychlostí okolo osmi uzlů kormidlujeme do chráněného přístavu v Käringsundu. (Autor přeskočil v textu oba přístavy Nyhamn a Eckerö, které jsou patrné v
plánku jejich cesty. Ten i v případě vyplutí ze západní maríny neodpovídá textu –
škoda, o obou místech se nic nedozvíme – pozn. překl.)
Následuje bezvětří a krásně teplo. Na jedné skalce z deseti, které se nacházejí v
přírodním přístavu, jsme se krásně koupali. To byla úplně nová tvář Åland. Skoro
-
27
-
Zpravodaj 1 / 2010
jako kousek středomoří. Uvázali jsme se u stářím zvetšelých rybářských domků,
které si přímo říkaly o fotografování. Některé z nich pocházely ještě z 19. století,
kdy Ålandští rybáři začali, také zde, na vnějších skérách, chytání ryb opouštět.
Po zaplacení přístavního poplatku jsme získali nejen kód k přístupu do sauny,
ale také pro internet. Prokletí a požehnání informačních technologií leží těsně u sebe. Stránka finského meteorologického ústavu je jasná: blíží se další tlaková níže.
Předpovídají větrné nárazy až do osmičky. Nejméně tři navíc pro moji posádku.
Rozhodujeme se, že se uklidíme hlouběji do ostrovní říše a navštívíme pár mých
přátel, kteří tam tráví již dvacátý rok dovolené na malém ostrůvku jménem Brännholm.
Zrovna v pravý čas, během stále se zesilujících větrných poryvů opouštíme
okruh vnějších skér a plachtíme z brakických vod do stále sladších. Z plavby po
otevřeném moři se náhle stává plavba vnitrozemská. Ale stále okolo holých skérových skalek, jako velrybích hřbetů, postupujeme mezi Hammarlandem a Getou (?)
k překvapivé lesní pasece. Plavba se stává zajímavou četnými zákruty a krajina
připomíná kanadskou divočinu. Jana prohlašuje: „Vůbec bych se nedivila, kdyby
se na břehu objevili Indiáni a medvědi“. Na břehu se jen občas objeví malá chata
nebo potkáme pár rybářů na veslicích.
Nakonec máme poslední bóje naší plavební dráhy za sebou. Hloubkové údaje
na mapovém plotru se stále častěji rozcházejí s těmi, které udává náš hloubkoměr.
Z opatrnosti spouštíme hlavní plachtu. Pokračujeme hlemýždím tempem podél
okraje rákosí. Krajina se zdá přívětivější, lesy a skály ustupují loukám. Vzduch je
cítit kravským trusem a před námi se vynoří Bränholm. Přátelé na nás zírají, jakoby viděli Bludného Holanďana. Trvá jim to notnou chvíli, než se vzpamatují a jsou
schopni nás pozdravit. Tak velikou jachtu, prohlašují udiveně, tu dosud nikdo nespatřil.
Kotvíme a při tom se stáváme farmáři proti své vůli, protože okolo sebe nacházíme metráky biomasy neznámého původu a jména. Kotevní vrátek vzdychá pod
neznámou tíhou. Jako bychom se pokoušeli zakotvit uprostřed uvařeného špenátu.
Navzdory tomu si ovšem uvědomujeme, že lepší a idyličtější místo pro přečkání
špatného počasí bychom těžko našli.
Jako dík za nádherné dva dni bereme přátele na krátkou etapu na palubu a
pachtíme zpět vybojkovanou plavební dráhou na sever. Již z dálky je zase cítit moře. Vítr vane konstantně z jihozápadu. Mezitím jsme se s jeho rozmary usmířili a
srovnali. A protože pro mnohé je blízkost země psychologickou posilou, těší se
všichni z krásného rychlého plachtění bez brzdících vln.
Degerby na ostrově Fogelö je v průvodci chválen pro své jetelové louky. Je tu
řeč o letním ostrově květů. Zažili jsme tam přeháňky a silné větrné poryvy. Škoda.
Protože jsme tam stáli na bóji zádí proti větru, zdvojnásobili jsme záďový úvaz.
-
28
-
Zpravodaj 1 / 2010
Kupodivu to naši sousedé nenapodobovali. Večer jsme se těšili, že si můžeme pustit topení.
Pozvolna nám docházel čas. Zabukovali jsme si „Oneway tour“ a proto jsme
museli odevzdat loď ve finském Taalinthedaasu poblíž města Turku. Zůstával nám
tedy čas na poslední zastávky na ostrově Kökar. Ostrov, který byl označován jako
„čirá nádhera“. Tam, jako na jihozápadní výspě Finska, nachází se Ålandská
„marína roku“. Tam, na samém okraji oblasti, vítr a voda zvláště pečlivě vyleštily
skérové skály. Při plavbě na Kökar jsme pluli podél plavebních značek ve tvaru
velkých písmen. Je to trochu jako zkouška zraku. Ten náš na počátku tak nespolehlivý plotr se tady ukázal jako dobrá nápověda.
Po těch deseti dnech je moje dívka navzdory větrným podmínkám přesvědčena, že plachtění je krásné. Její novou literaturou se staly námořní mapy. A tento
náš časopis. Rychleji se snad nikdo ještě nenechal obrátit na námořnickou víru.
Informace:
S pronajatou lodí se ostrovy nejlépe poznají během „one way tour“, v našem
případě na trase Marienhamn – Taalinthedaas.
Souostroví Ålandské Leží se svými 6700 ostrovy mezi Švédskem a Fiskem na
hranici severního Baltu a Botnického zálivu. Na východě tvoří skéry okolo města
Turku samostatnou oblast, kterou procházejí úzké plavební dráhy. Tam se i vnitrozemští jachtaři musejí cítit jako doma. Na severu je naproti tomu trochu drsněji. To
činí Ålandy tak mnohostrannými. Kompletní obeplutí se dá absolvovat s přibližně
100 mílemi na logu.
Historie Staletí patřily Ålandy spolu s Finskem ke království Švédskému. V
roce 1808 si Rusko podrobilo celé Finsko, spolu s těmito strategicky důležitými ostrovy. V roce 1917, když se Finsko za ruské revoluce prohlásilo samostatným,
chtěli se Ålanďané připojit zpět ke Švédsku. Tenkrát nově založené lidové shromáždění však rozhodlo, že ostrovy zůstanou finské, ale že musí dostat dalekosáhlou autonomii. Obyvatelstvo, (dnes asi 27 000) mluví dále švédsky (dodnes je
švédštna úřední řečí) a drží se starých zvyků a kultury. Od roku 1954 vztyčují
Ålanďané svoji vlastní vlajku.
Doprava Autor doporučuje letět z Německa se společností SAS přes
Stockholm přímo do Marienhamnu, tam si pronajmout loď, kterou je možno odevzdat v Taalinthedaasu a zpátky letět z Turku. Celý „vidlicový“ let přijde na 225 €.
Nebo je možné plout ze Stockholmu trajektem denní plavbou za 11 €. To je možno
také na noc (se spací kabinou). (Štír tam plul několikrát z našeho ostrova na dvoudenní výlet skérami okolo majáků Söderarm a Tjärven, ovšem vždy jen do Marienhamnu na prohlídku POMMERN – pozn. překl.)
Pronájem lodi Autor si pronajal Dufour 365 na „oneway–tour“ od firmy Midnight Sun Sailing. Firma má stanoviště ve Stockholmu, Marienhamnu a Taalinthe-
-
29
-
Zpravodaj 1 / 2010
daasu u Turku. Loď stojí podle sezóny od 1400 € do 2800 € včetně úklidu. Příplatek za jednosměrnou plavbu obnáší 250 €. V Německu se objednává přes Master
Yachting, Eibelstadt, telefon 069303/90880, www.master-yachting.de..
Navigace Plavba na ostrovy, které jsou obklopeny skérovými skalisky a mělčinami vyžaduje pozornou navigaci. Označení plavebních drah také trochu představivosti, protože velmi mnohé nejsou vyznačeny obvyklými laterálními červenými a zelenými znaky, ale kardinálními bójemi, které nad to nenesou obvyklé vrcholové znaky, odlišují se jen barvou. Dobře viditelné jsou t.zv. „kummeli“, obílené kamenné hromádky, nebo mohyly na některých skérách. Zdejší vody jsou plné
„kamenů k zakopnutí“ („Stolpersteine“) a proto je dobré se vždy držet na mapě vyznačených plavebních drah. Jsou značeny čarou s udáním hloubky. V praxi se nám
dobře shodovaly s polohou, kterou udával náš mapový plotr.
Přístavy a kotviště Celkem je na Ålandech 17 menších přístavů pro hosty. V
internetu je možné si na adrese www.visitaland.com/de stáhnout jejich seznam a
popis. Hlavní město Marienhamn je jediný tamnější přístav, do kterého mohou zajíždět i velké lodě a kde je dokonalý servis a nabídka všeho zboží. Kdo naproti tomu dává přednost samotě, najde zde nekonečné množství kotvišť.
Počasí a vítr Ostrovy mají mírné přímořské podnebí s celkem 300 hodinami
slunečního svitu v červnu, což je víc než na pevnině. Sezóna je až do srpna, ale my
jsme zde zažili studené dny. Je rozhodující, zda se vyskytne skandinávská tlaková
výše. Regionální povětrnostní předpovědi od finského meteorologického ústavu
(www.fmi.fi - pozor, údaje o síle větru jsou v m/s), anebo přes mobilní telefon.
Literatura a mapy Průvodce v angličtině nebo také v němčině, „The Sea of
Archipelago and the Gulf of Finland“, 93,50 €. Hafenhandbuch „Ostsee 2“, DSV
Verlag, 45 €. Mapy D1300 „Åland-Inseln und Turku Schären“ s podrobnými mapami D149 a D170 (po 26 €).
Texty k obrázkům:
1. Rödhamn ( 59º59,17Ń; 20º05,99É)
Tento přístav, vzdálený jen deset mil na jih od
bran Marienhamnu, je příkladný. Ráno dostanete na večerní objednávku čerstvé pečivo
přímo na palubu. Ještě čerstvější voda proudí
z pramene. A ryby z udírny jsou zde také k
mání. To všechno uprostřed divukrásné
skérové krajiny. Saunu tu mají samozřejmě
také.
-
30
-
Zpravodaj 1 / 2010
2. Saltingskär ( 59º56,7Ń; 20º16,2É )
Romanticky divoký rybářský skérový ostrůvek
najdeme pár mil východně od Rönhamnu. Krásný výlet na den, když vane příznivý jižní vítr.
Staré rybářské domky na vyhlazených skalkách
jsou ideálním motivem pro fotku z dovolené.
Kdo chce, může zůstat přes noc, domky jsou pro
každého otevřené. Více soukromí nenajdete.
3. Käringsund ( 60º14,1Ń; 19º32,5É )
Tradiční rybářská vesnice pochází už ze
středověku. Ve velkém přírodním přístavu se
stojí u můstků, dokonale chráněny, před
pitoreskní kulisou. V místě je restaurace. V
bezprostřední blízkosti se také nachází pláž a
samostatný malý ostrůvek, vhodný ke koupání.
Kdo si během své dovolené chce udělat krátkou
dovolenou, je na tomto místě nejlépe uschován.
4. Bränholm (poloha neudána ) Hluboko
v souostroví ukrytý ostrov. Není snadné jej
nalézt. Ale už na cestě k němu mineme několik
míst, které zvou k zakotvení a rybaření. Je třeba
ale věnovat velkou pozornost plavebním
hloubkám protože ani údaje v papírových, ani v
elektronických mapách jsou na některých
místech nepřesné.
5. Karlby ( 59º55Ń; 20º54,8É ) Už
jenom samotný příjezd do tohoto hlavního
přístavu na ostrově Kökar je zážitkem. Při
obdivování přírodních krás si ale nesmíte
nechat ujít nečetné plavební znaky ve formě
kamenných věžiček. Plavební dráha je místy
velmi úzká (nedosahuje ale „úrovně“ úžiny na
konci Skurusundu u Stockholmu – pozn.
překl.). V místě jste pak odměněni restaurací,
saunou a minigolfem. Po osamělých dnech
vítaná změna.
Přeložil J. R.
-
31
-
Zpravodaj 1 / 2010
Za lykijskými památkami a bájemi
Převzato z 23. čísla německého časopisu „YACHT“ (str. 38.-45., ročník 2009).
Autor: Udo Hinnerkopf
Lykijské pobřeží jižního Turecka je přeplněno památkami na dávné epochy.
Mnohá sídla si navíc zachovala svůj původní ráz a chasrakter. U jachtařů ale nestojí zdejší pobřeží příliš v kursu. Je to velká škoda.
Něco tajůplného se vznáší nad zdejší krajinou. Temné báje a magické historky,
kam se podíváte. Vyprávějí o námořních lupičích, dobyvatelích, tajemných mizení
lodí, mořských potvorách, potopených městech, vyloupených svatyních a hrobkách, zřícených amfiteátrech.
Kdo se sem vydá, musí mít pro tyto věci
smysl. A předsudky hodit za hlavu. Jako třeba
jeden známý jachtař na jezeře Chiemsee, pan
Bernd. „Tam dole není žádný vítr, už v červnu
vedro jako v peci, a všude samí Rusové“, míní
„To raději plachtíme nahoru na Bodrum!“
Ale můj přítel jachtař Harry se proti tomu
ohradil. Protože tam dole je to úplně něco jiného
než v Ege, jak Turci nazývají Egejské moře.
Zdejší pobřeží, obklíčené horskými vrcholky, do
hloubky rozčleněné četnými zálivy, stará
přístavní města a všechna místa s antickými
památkami – budete žasnout.
Dobře, poplujeme tedy s naší „Oneway“ k jihovýchodu, do říše chimér.
Vyplouváme z přístavu Göcek (36º 45Ń, 28º 55É), v zálivu Fethiye (z textu
není jasné, zda si zde loď
pronajali, nebo připluli z jiného výchozího přístavu,
pozn. překl.) a první naše
zastávka bude hned za rohem
Bestas Limani, zátoce, známé
také pod anglickým názvem
„Coldwater
Bay“
Tady
zavítáme k Alimu, rozenému
baviči svých hostů. Neúnavně
se pohybuje mezi stoly, dá zde k dobru anekdotu, jinde povedený žert. To všechno
při podávání „meze“, typického tureckého předkrmu. Po něm následuje grilovaná
ryba, další masový pokrm a placky.
-
32
-
Zpravodaj 1 / 2010
Z Aliho restaurace je výhled na vysoký Baba Dag a celou zátoku s kotvícími
jachtami. Svému názvu děkuje zátoka studeným pramenům, vyvěrajícím z podmořského skalního výklenku. Ráno nás vezme Ali svým rychlým motorovým člunem na nejslavnější tureckou pláž: Ölü Deniz, což možno přeložit jako „Mrtvé moře“. Ta se klene překrásným obloukem, obklopujícím a chránícím zátoku, která za
dávných časů sloužila jako úkryt pirátům.Pro jachty je ale nepřístupná (vjezd částečně uzavřen proti sobě vybudovanými hrázemi, pozn. překl.) Později během dne
pokračujeme s větrem dál. Míjíme Yedi Burunlar, pověstných sedmero mysů, tvořených posledními výběžky zde končícího pohoří západního Taurusu.
Po dobrých osmnácti mílích se před námi objeví pláž s dunami u pozůstatků
starobylého města Patara. Za časů Pavla (apoštola ?, pozn. překl.) to bylo největší
lykijské přístavní město – navštívili jsme jej příští den, když jsme stáli v sousedním
přístavním městě Kalkan.
Noc před tím jsme strávili v zátoce Yesilköy přímo naproti. Teprve po snídani
jsme se přemístili do městského přístavu, kde jsme asi po půl desáté našli dost místa. To děláme takhle už dlouhý čas všude na tureckém pobřeží: Místo abychom
trávili noc v přístavu, kde je hluk a přetrvává denní horko u rozpálených zdí, zůstáváme přes noc venku na kotvě v příhodné chladné zátoce. Teprve ráno, když se
„Nachtlieger“ rozjedou ven, vydáme se do příslušného přístavu a do města.
-
33
-
Zpravodaj 1 / 2010
Tak jsme se dnes tři hodiny toulali po městě Kalkan a obdivovali jeho umělecky restaurované domy, které
nás okouzlovaly také trsy
bougainvillijí, šplhajících po
jejich fasádách. Miniaturní
výklady s koberci kelim,
lampičkami, šátky a šperky a
také četné bary propůjčují
místu
přímo
mondénní
atmosféru. Avšak místo obávaných zástupů ruských turistů,
nacházeli jsme jen zástupy
Turků a také překvapivě mnoho Agličanů.
Mezi městem Kalkan a Kas se táhnou četné ostrůvky a skaliska, což vyžaduje
pozornou navigaci. Moni s Leni sedí na přídi a vedou nás tmavě modrou vodou.
Jeden útes východně od malého ostrůvku Heybeli byl dlouhou dobu zvláště záludným, protože bóje, která jej měla označovat, bývala často snesena. Dnes je na něm
postaven pevný navigační znak. (Nevím, co si o tom myslet – ostrůvek je podle stotisícové mapy půl kilometru dlouhý a žádný navigační znak na něm není – pozn.
překl.)
V zálivu Kas limani se uchylujeme do jižně položené zátoky na noc. Tam je
nejen klid, ale také se vyhneme „kotevnímu salátu“, kterým je město Kas známé.
Když později v pokročilou hodinu vystoupil nad pobřežními pahorky úplněk a zalil
zátoku stříbrným světlem, měli jsme zcela perfektní kulisy.
Z řeckého ostrova Kastellorizon, který leží před zátokou a přístavem jako nějaké molo, jiskří slabě světla taveren. Dieter si myslí, že bychom tam mohli snadno
s člunem na pár ouzo převrčet. Mohli bychom se ale také dostat do problémů s
hraničními předpisy, i když v praxi obvykle nic v cestě nestojí.
Příští ráno pozorujeme stejný efekt jako ve městě Kalkan: Několik jachet
opouští přístav zrovna v tu chvíli, kdy my tam vjíždíme. Tak si můžeme vybrat
místo k bezplatnému stání na tři hodiny. Při doplňování vody nám vysvětluje řidič
cisterny bezvadnou němčinou: „K antickému divadlu se dostanete za pouhých deset minut chůze podél pobřeží“.
Jeho poloha v blízkosti moře je velmi působivá. Bernd recituje spontánně místo
ze Shakespearova „Krále Leara“. Stojí v místech, kde kdysi bývalo jeviště, my sedíme na okraji a rozumíme každému slovu.
Později ještě obdivujeme náhrobek v blízkosti mola. Další se objeví v jedné z
ulic, stoupajících nahoru do kopců. Spočívá na vysokém podstavci, má špičatý kryt
a je ozdoben čtyřmi lvími hlavami.
-
34
-
Zpravodaj 1 / 2010
Lehký větřík pohání jemně „Oneway“ mezi ostrůvky podél pobřeží dále na východ. Pod mysem Ulu burnu našel turecký sportovní potápěč v roce 1982 vrak obchodní lodi ze čtrnáctého století před Kristem. Nejstarší vrak, který byl kdy nalezen, jak se tvrdí. Dnes je umístěn v podmořském muzeu kláštera Johanitů v
Bodrumu.
Kekova, což se dá přeložit jako „Mateřídoušková planina“ (v originále Thymian Ebene), je hodně do délky protaženým ostrovem, který tvoří vlnolam podél
pobřeží. Zdejší vody jsou protkány malými a nejmenšími skalisky, sotva se vynořujícími nad hladinu, nebo těsně pod ní číhajícími. Zde je třeba být pozorným.
Tato
v
dávných
dobách hustě osídlená
oblast se důsledkem
stoupání mořské hladiny
změnila.
Zbytky
antických letovisek jsou
trochu
přehnaně
traktovány jako potopené
město. Dieter zaujal
pozici na přídi, aby mohl
kormidelníka
včas
upozornit na mělčiny a
potopené ruiny.
„Plovoucí“ sarkofág u hradu Kekova“
V závětří ostrova nacházíme jako první zátoku, pojmenovanou „Tersane“, což
se dá přeložit prostě jako „Loděnice“ (v originále „Werft“). Zdejší malá bílá pláž a
v jejím okolí všude ležící zbytky zdí jí činí vyhlášeným cílem denních výletních
člunů.
Harry, který tu už kdysi byl, doufá, že tu nebudeme mít příležitost najít volné
místo k zakotvení. Jenže potom se nebe náhle zatáhne šedými mraky a zdá se, že se
schyluje k dešti. Výletníci odjíždějí a nám se podaří umístit loď v úzkém místě u
břehu. Panuje absolutní bezvětří, jen jedna francouzská jachta se k nám připojí.
Později přelézáme kluzká skaliska ke zbytkům byzantského chrámu u pláže.
Noc zůstává klidná, leč k ránu to začíná ve vantech pískat. Silný vítr v oblasti
slabých větrů. Venku zuří moře. Zůstáváme raději pod ochranou ostrovů a plachtíme se zrefovanou genuou okolo pevnosti k východnímu konci, kde manévrujeme
mezi skalisky pokrytým vjezdem do zátoky Gökkaya, ve které hledají všechny lodě, které se zrovna plaví v okolí, ochranu. Najdeme tu okolo desíti jachet nejrůznější velikosti. Poryvy spádového větru se ženou po tyrkysové hladině. Až teprve k
půlnoci vítr usíná a rozblikají se hvězdy.
Ráno se přesouváme zpět ke kotvišti do vesnice Kaleköy přímo pod pevností s
ostrým cimbuřím. „kale“ je hrad a „köy“ je zátoka, takže je to něco jako Zátoka
-
35
-
Zpravodaj 1 / 2010
pod hradem. Obklopí nás čtyři děvčata, ukazují na strmou cestu skrze vesnici, trhají mátu podél cesty, strkají nám pod nos mateřídoušku, smějí se a poskakují. Každá
má na ruce košík s pestrými šátky, které zřejmě nahoře hodlají nabízet ke koupi.
Rozhodujeme se zakoupit od nich každý nejméně dva šátky. To nás na tom místě
tolik zaměstná, že málem promeškáme fantastický pohled dolů na přístav lodí pod
námi, na skaliska a moře se slavným „plovoucím“ sarkofágem.
Nejbezpečnějším
místem
v
celém
souostroví je podlouhlá
zátoka Üzagiz na jeho
severní
straně.
Na
okolních stráních se
nachází
několik
kamenných
sakofágů.
Vjezd do zátoky je úzký
a poněkud „hakelig“
(háklivý), uvnitř se naproti tomu může ukrýt celá flotila. Provozovatelé místních
taveren nastavěli tu četné dřevěné můstky se stožáry, na kterých vlají pestré fábory
s vítacími nápisy, aby přilákaly přijíždějící jachty. V současnosti tu najdeme od
obce zřízené plovoucí molo, které ale při našem příjezdu ještě postrádalo spojení s
břehem. „Pracuje se na tom“, vykládá Hassan mrzutě poněmecku. Je tu už 30 let a
je pokládán za zdejšího turistického šéfa. Má proti novému plovoucímu molu námitky, protože podle něj bude hned přeplněno výletními čluny a pro jachty tu už
nezbude místo.
Jeho „meze“ chutná výborně a rovněž čerstvě chycená ryba, kterou pro nás
hned položil na rošt. Hasanova restaurace je jedna z nejznámějších na tomto pobřeží. Má také na celé přední frontě domu nápadnými písmeny vyvedený nápis
„Nejlepší kuchař Středomoří“. „To samozřejmě není myšleno vážně“, šklebí se.
Zdejší koupání si odpustíme, není tu dosud
žádná kanalizace. Opustíme toto místo a
přesuneme se do nejbližší zátoky Kisle bogazi,
kde vyvážeme naší „Oneway“ mezi skalnatý
ostrůvek a pevninu pomocí pavučiny plovoucích
úvazných lan a hned se jde do vody, která je tu
výrazně teplejší, než venku na moři.
Den na to přijímáme hassanovu nabídku, že
nás svým minibusem za 40 lir doveze do města
Myry. Mohutný amfiteátr, chrámové hroby v
rezatě rudé skalní stěně a Mikulášský (?) kostel
jsou nám odměnou.
-
36
-
Zpravodaj 1 / 2010
Plachtíme okolo mysu Gelikoya, který představuje jihozápadní výběžek Malé
Asie. Vítr, proudy a skalní útesy vytvořily z těchto končin v antických dobách jeden lodní hřbitov. Byl zde nalezen jiný slavný vrak z doby 1200let před Kristem,
přesně devět metrů dlouhá obchodní loď. Měla mezi přepážkami na dně uloženo
celkem 700 kg měděné rudy, a také bronz, cín a všelijaký šrot.
Obepluli jsme mys bez problémů a stanuli na začátku jednoho z krajinově nejkrásnějších pobřeží světa – tak jej toriž označuje turecké ministerstvo turistiky ve
všech svých publikacích. Ve skutečnosti je Lykijský Taurus opravdu jedinečným
horským rájem. Strmé útesy s do výšek trčícími skalami se střídají s piniovými háji
a bělostnými plážemi.
Mezi Taslik burnu a Kemerem najdeme několik krásných kotvišť, které jsou
ovšem použitelná pouze při stálém počasí. Je třeba věnovat pozornost navzájem se
střídající mořské a pozemní bríze, které mohou podle denního období a převládající termiky najednou změnit směr. Absolutně v bezpečí je možné se cítit až v maríně Türkiz v Kemeru nebo v maríně Celebi až v Antalayi.
Při úplně hladkém moři jsme zakotvili časně
ráno asi dvě míle severovýchodně od zátoky
Cineviz před bílou štěrkovou pláží u města
Olympos, po turecku Cirali limani. Tady ústí řeka
„Ak dere“ do moře. Koupání je osvěžující, ale voda
řeky je svinsky studená, přichází totiž z horských
sněhů ve vnitrozemí. Prohlížíme si pak areál
rozsáhlého města s jeho branami, věžemi a akropolí.
Horskou tůru na Chimairu si odpustíme: slunce
pálí už před polednem s bezmračné oblohy. Harry
vypráví, co by nás tam čekalo: plameny, které se střídavou silou šlehají ze země.
Příčina tohoto ojedinělého přírodního zjevu je plyn, který proudí odněkud z vnitřku
země. Tam nahoře usmrtil podle řecké mytologie hrdina Bellerophon se svým
okřídleným koněm Pegassem Chiméru, oheň chrlící bestii kozího těla, hadího ocasu a lví hlavy. Na místě, kde se to stalo, prýští prý z podsvětí věčný oheň.
My jsme zůstali na úrovni moře a pluli dál k nejbližší v roští ukryté pamětihodnosti: Phaselis. Po turecku se to zde jmenuje Tekirova limani. Limani znamená přístav. Na tomto místě byly ve starověku dokonce tři přístavy. Všechny ležely na jediném poloostrově. Oba severní se mezitím staly nepoužitelnými. Jsou zavaleny
ruinami přístavních zdí a odpadky. Jen tehdejší jihozápadní přístav je použitelný
jako kotviště, ovšem pouze za klidného moře.
Krása jiskřivého východy slunce bere dech a kouzlí v místě světelné efekty.
Blízký Tahtali.Dag svítí v proměnách růžového světla. Koncem května je ještě na
jeho vrcholku dostatek sněhu, což vytváří ojedinělou směs alpských a baltských
nálad a dojmů. Bernd a Moni, naši Mnichováci, podléhají náladě, vzít lyže na ra-
-
37
-
Zpravodaj 1 / 2010
meno, vylézt na vrchol za tím sněhem a pustit se po sjezdovce doilů. Pak zahlédnou, že místní lanovka je v provozu a že by se to dalo uskutečnit. Bohužel nás ale
tlačí čas a konec naší plavby se nezadržitelně blíží.
Taurus defiluje za naším levobokem jako širokoúhelný biograf. Následuje krátká návštěva v maríně Türkiz Kemer k doplnění proviantu. Z nočních klubů, obklopujících marínu, zní pekelný randál. A okolo deváté se ozývají zahajovací tóny
různých aerobikových skupin, zvoucích na ranní cvičení. Zhnuseně prcháme a jedeme do nejbližší mariny Setur ve Finike.
Po čtrnácti dnech plavby podél Lykijského pobřeží jsme dokonale přesvědčeni
a nadšeni sectou po „zaplaveném pohoří“ (Gefluteten Hochgebirge), jak nás sem
Bernd pozval. Naše počáteční předsudky se úplně vytratily.
Všeobecmé informace:
Oblast Od Fethyie až k Antalya je 150 mil. Na plavbu podél zdejšího pobřeží
doporučujeme počítat celých 14 dní. Lykijské pobřeží každého jistě nadchne, skýtá
možnosti bezproblémového plachtění a je kulturně a historicky velmi inspirativní.
Zřícené chrámy, skalní hroby, amfiteátry a jiní svědkové rozličných epoch, všechno je možné během plavby shlédnout.
Pronájem lodí Na samotném pobřeží se není na koho obrátit. Popsanou plavbu absolvoval korespondent našeho časopisu Udo Hinnerkopf na své lodi
„Oneway“ (Sun-Odyssey 49 – www.oneway.de). Pronájem lodi je možný v několika lokalitách v Marmarském moři nebo v zálivu Göcek. Při pronájmu je možné
zaplatit příplatek pro plavbu jedním směrem podle potřebné vzdálenosti, který se
pohybuje na úrovni 500 €.
Přístavy a kotviště Velké maríny jsou jen na pár místech. A jednoduché komunální přístavy ve městech, jako je třeba Kalkan nebo Kas jsou většinou plné. Až
na několik výjimek najdeme však na celém pobřeží chráněné zátoky ke kotvení.
Zásobování nečiní žádných problémů
Navigace a plavba Oblast je navigačně nepříliš náročná. Pouze v blízkosti
mysů musíme počítat někdy s proudy. V některých zátokách dochází ke spádovým
větrným poryvům. Mezi některými ostrovy najdeme mělčiny, které jsou ale dobře
rozeznatelné. (Když v elektronické mapě kliknu na libovolný plavební znak, vždycky
se kromě charakteristik a jeho jména objeví varování, že mapové podklady pocházejí z poloviny 19.století a diplomaticky formulovaná věta, že, „ Na mnoha místech
mohou být údaje polohy, získané satelitním navigátorem GPS přesnější, než tato
mapa“ – pozn. překl.)
Vítr a počasí V létě počítejme s teplotami přes 30º C. Vítr, který vane od moře na pevninu, činí vedro snesitelným. Zvláště v srpnu se to dá dobře vydržet. Dopoledne je dobré se koupat nebo prohlížet antické památky, odpoledne plachtit vět-
-
38
-
Zpravodaj 1 / 2010
šinou s lehkou brízou. Výjimky potvrzují pravidlo: Málokdy fouká silný vítr; častěji vůbec žádný.
Literatura Průvodce „Türkische Küste“, autor Gerd Radspieler, nakl. delius
Klassing, 29.90 €, rovněž „Türkische Küste“, autoři Andrea Horn/Wynn Hoop,
Edition Maritim, 45€. Pro turistiku: „Gebrauchsanweisung für die Türkei“, autorka
Iris Alanyali, Piper,12,90 €.
Zájímavé oblasti plavby:
Coldwater Bay (36 33,8Ń, 29
05É) Turecky Bestas limani. Jedná se
o západní část zátoky, ležící severovýchodně od Gemiler Adasi. Ve
skalním bazénu je místo pro pár jachet,
které mohou stát na záďové kotvě s
příďovým lanem na břehu, vedle sebe.
Terasová restaurace Aliho Tuny leží na
skalním výčnělku a je dosažitelná po
pěšině. Ali reservuje místa (telefon 053/38 11 05 59) a kdo jde k němu, může se
(pod restaurací ?) uvázat.
Kalkan (36º 15,4Ń, 29º 24,5É) Ze
severovýchodu obklopený horami,
obecní přístav, žádná marína. Jachty
stojí obvykla u západního mola, místo
jim bude přiděleno. Přístavní poplatek.
Zásobování: Voda na nábřeží, nafta po
páté hodině, přijíždí cisterna. Sprchy v
umývárně se platí zvlášť, potraviny v
místě. Dopoledne ovoce a zelenina ve
stgáncích na hlavní ulici. Restaurace v
přístavu a poměrně skryté v ulicích, zato
velký výběr specialit. Kalkan si uchoval mnoho z typického tureckého rázu – ráz
místa je přs vzrůstající turistický ruch
dosud zachován.
Ücagiz (36º 10,0Ń, 29º 50,2É)
představuººje nejbezpečnější kotviště
v celém souostroví Kekova. Dlouhý
ostrov, táhnoucí se podél pobřeží,
chrání celou zátoku, do které by se
vešla celá flotila lodí. Vjezd je ztížen
přítomností malých ostrůvků, ale je
při pečlivé navigaci dobře možný.
-
39
-
Zpravodaj 1 / 2010
Jsou dva hlavní vjezdy, ten levý je lepší. Před vsí jde dno rychle nahoru! Dno je
„verkrautet“ (porostlé řasami) a voda je kalná. Můstky před jednotlivými tavernami mají být odstraněny a nahrazeny centrálním komunálním, kde se ovšem bude
vybírat. Voda u mola(?), nafta nouzově do kanistru. Sprchovat se je možné v jedné
restauraci. V jednoduché vesnici najdeme stánky s ovocem a zeleninou a nyní i nový supermarket. Nejznámější je Hassanova restaurace. V místě je mnoho lykijských kamenných sarkofágů.
Kaleköy (36º 11,4Ń, 29º 621,7´) kotviště pro pěkné počasí u vesnice pod
cimbuřím korunovanou pevností.
Najíždět pozorně, vlevo i vpravo
jsou pod vodou útesy. Před můstky
se dno rychle zvedá. Při zesilujícím
větru je dobré se k některému
můstku uvázat bokem anebo vynést
dvě záďová lana. Přes den lehké
vlnění, večer nejčastěji bezvětří. Ve
vesnici lze nalézt pozůstatky
lykijského města Simena. Během
vašeho výstupu k středověké
pevnosti
vás
pravděpodobně
doprovodí děvčata, aby vám po cestě nabízaly k prodeji vyšívané šátky, med, mateřídoušku (tymián?), nebo mandle, anebo si jen přivydělali za doprovod. Zásobování: málo potravin ve vesnici, nápoje v tavernách.
Gökkaya limani (36º 12,4Ń, 29º 53,4Ń) přístav pod nebetyčnými skalami.
Žádná si nezaslouží krásnějšího jména. Podzemní prameny pečují i v létě o chladivou vodu ke koupání. V současné
době
kotví
jachty
před
rekonstruovanou restaurací na
severozápadním vrcholku zátoky
na hloubce 4 až 6m. V bahnitém
dnu dobře kotva drží a je tu dosti
místa pro to, čemu Němci říkají
„schwoien“, t.j. kroužení na
kotevním laně, které tak snadno
způsobí v přeplněných přístavech
„kotevní salát“. Celá zátoka však poskytuje velké množství jiných příležitostí ke
kotvení, když chcete být sami. Žádné možnosti zásobování. Restaurace na ostrově
Asirli je uzavřena a zpustlá.
Phaselis (36 31Ń, 30 33É) Kdysi bývalé nejdůležitější lykijské město se
třemi přístavy. Dnes je jen jižní vhodný jako zátoka ke kotvení. Od jihu sem spadá
strmá skalní stěna poloostrova Asar burun s oprýskanou zdí. Pozor na kamenité
-
40
-
Zpravodaj 1 / 2010
pozůstatky starého mola na dně. Dosti
místa „zum schwoien“ (opravdu se mi
nepodařilo vymyslet české slovo pro
překlad tohoto často užívaného výrazu
– pozn. překl.) Celé místo je součástí
národního parku. Možno si prohlédnout
Agoru (?), staré lázně a divadlo.
Rovněž tu byly odkryty mozaiky a
římské thermy. Z římských dob se
zachovalo pár mocných oblouků
původního akvaduktu. Z malého
amfiteátru je krásný pohled na 2300 m
vysoký Tahtali Dag.
Překlad a komentář: J.R.
Po stopách Cooka a Endeavour
Na přelomu března a dubna 2009 jsem s přáteli podnikl měsíční charterovou
plavbu na 11m jachtě Danger Mouse ve Francouzské Polynézii. Na otázku, kde-že
ta Polynézie je, je nejlépe ukázat prstem do země, protože tam, na druhé straně
zeměkoule se skutečně nachází. Přesněji, jak praví turistické bedekry jižně od středu Tichého oceánu, mezi Jižní Amerikou a Austrálií na ploše přibližně západní Evropy.
Trasu letecké přepravy na cestě tam i zpět jsme zvolili jako optimální variantu
mezi cenou a délkou letu. I tak jsme letěli přes Londýn, Los Angeles do Papeete 30
hodin, v tom 22 hodin čistého letu. Ti z nás, kteří důvěrně znají 8 hodin letu
s koleny pod bradou do Karibiku, blahořečili společnostem Air New Zealand a Air
Tahiti Nui za dobrý servis a dost místa.
Z letiště hlavního města Francouzské Polynézie Papeete jsme odletěli místním
leteckým spojem na ostrov Raiatea. Přivítání zástupkyní Sunsailu bylo ryze polynézké – věnec květin kolem krku a polibek. Poté nás dopravila do naší báze, maríny Apoiiti, kde naši pětičlennou posádku již očekávala naše loď.
Francouzská Polynézie se skládá ze 108 ostrovů uspořádaných do pěti souostroví: Markézy, Společenské ostrovy, Tuamotu, Gambiérovy ostrovy a Tubuai.
Správním střediskem je Papeete na ostrově Tahiti. Vzdálenosti jsou tady obrovské
- např. z Markéz na Tahiti 1300 km, z Tahiti na Mururoa, známý francouzskými
jadernými testy, 1200 km, ze Společenských na Gambiérovy ostrovy 2300 km atd.
-
41
-
Zpravodaj 1 / 2010
Pro Evropu Polynézii objevili v roce 1767 Angličan Samuel Wallis na lodi
Dolphin, o rok později k ní doplul Francouz Louis Antoine Bougainville na lodi
Boudeuse a později ještě jednou na lodi LÉtoile a zejména nám známý James Cook, který sem v roce 1769 připlul na legendární Endeavour s expedicí astronomů a
vědců za účelem pozorování pohybu Venuše a jako první začal oblast řádně mapovat.
Naše plavba probíhala v oblasti Společenských ostrovů. Cook je takto nazval
na počest Royal Society of London for the Improvement of Natural Knowledge.
Toto souostroví se skládá ze dvou skupin ostrovů, návětrných – Tahiti, Moorea,
Tetiaroa atd a závětrných – Raiatea, Tahaa, Huahine, Bora Bora, Maupiti atd. Mezi
oběma skupinami je vzdálenost cca 150 Nm, jinak mezi jednotlivými ostrovy je
příjemná vzdálenost do 20 Nm. Celé souostroví leží na ploše zhruba 4 tis. km2, žije
zde 225 tis. obyvatel, úředním jazykem je francouzština. Nejsou zde žádní jedovatí
hadi, či štíři, žádné prokazatelně infekční nemoci jako malárie, žlutá zimnice apod.
Ve větší míře se zde samozřejmě vyskytují žraloci a to druh žralok „rífový“, údajně
na člověka neútočí, ale raději jsme to nezkoušeli. Problémem jsou tzv mušky no
no, mikroskopický hmyz neobyčejně kousavý, vyskytující se na plážích zejména
Markéz, v menší míře na ostatních ostrovech. Jeho záludnost spočívá v tom, že štípanec intenzity komářího bodnutí pocítíte až později a můžete jich mít stovky.
Místní v tomto případě turistům doporučují polít se lahví vodky. Ze studu zamlčují
způsob daleko účinnější, totiž ležícího nešťastníka obstoupit a kolektivně pomočit.
Krátká ztráta cti je jen malou daní za okamžitou úlevu. Nás naštěstí nic podobného
nepotkalo až na bezvýznamné poštípání autora článku na jednom motu. Jinak na
ostrovech panuje v dnešním světě velmi vzácná bezzločinnost. Atraktivní a pro Polynézii charakteristická je „výroba perel“ na farmách a jejich prodej. Na Moorei
v Cookově zátoce byl natočen film Vzpoura na Bounty v nejúspěšnější verzi
s Marlonem Brando. Ten si zdejší přírodní krásy zamiloval tak, že zde později zakoupil ostrov Tetiaroa v návětrné skupině. V současnosti zde žije jeho syn.
Modelové složení polynézkého ostrova je následující: základem je hlavní ostrov sopečného původu obklopený lagunou a kolem je korálový prstenec občas dosahující až k hladině. Lámou se o něj velké vlny doprovázené nezbytným hukotem.
Do laguny ostrova je možno vplout tzv. pasáží, což je průjezd korálovým prstencem, který je většinou dobře vybójkován (značení vodních cest je zde evropské
podle AIALA A). Většinou dobře značenými lagunami je možno některé ostrovy
vnitřkem obeplout. Cesta je to však náročná a je nutno přesně dodržovat značení
plavební dráhy, zejména kardinální znaky. Někdy doslova stačí vybočit 2-3 metry
stranou a narazíte do rífu. S ohledem na to, že některé bóje nesvítí je zákaz plavby
po setmění naprosto logický. V korálovém prstenci se občas vyskytují ostrůvky
zvané motu. V drtivé většině jsou soukromé a jsou na nich ty typické chatrče na
kůlech pokryté palmovým listím, které známe z turistických almanachů. Ale prosím nepleťte se, jsou to hotely vybavené tak luxusně, že se o tom většině z nás ani
nesnilo. Jiným příkladem jsou ostrovy Raiatea a Tahaa, které leží blízko u sebe a
-
42
-
Zpravodaj 1 / 2010
mají společný prstenec zhruba tvaru osmičky. Vnitřní lagunou je možno přeplout
z jednoho ostrova na druhý.
V plavební náročnosti bych oblast přirovnal k Malým Antilám. Většinou zde
vane stálý pasátní východní vítr. Mezi ostrovy a při delších přeplavbách musíte ale
počítat s poněkud většími vlnami, přeci jenom jste v Pacifiku. S ohledem na to, že
jsme zde pobývali od začátku března do začátku dubna a turistická sezóna začíná
koncem dubna, mohl teoreticky přijít hurikán, přesněji tajfun, jak se zde říká. Věnovali jsme proto značnou pozornost sledování počasí. Informace jsme získávali
dvěma cestami, jednak formou sms na základě internetových zdrojů jako službu od
charterové společnosti, která nám zajišťovala loď, jednak na místních kapitanátech
formou tištěných týdenních předpovědí.
Řada mých přátel zná moji posedlost, s níž jsem se léta snažil spatřit Jižní Kříž.
Nepodařilo se mi to ani v průběhu 12 let, kdy ročně pluji v Malých Antilách a teoreticky bych jej mohl spatřit. Pokusy, pátrat v Polynézii po setmění podle lodního
kompasu jižním směrem po uskupení čtyř hvězd (vlastně pěti) byly stejně naivní,
jako pátrat v naších šířkách přibližně severním směrem po osamělé hvězdě Polárce
bez znalosti Malého a Velkého vozu, zvláště, když těch Jižních Křížů jsme každý
prokazatelně viděli několik. Pomohl nám pracovník naší báze v maríně Apoiiti,
který mi opatřil kopie hvězdné oblohy pro určité datum a časy 20,00 22,00 24,00.
Z nich jsem se mimo jiné dozvěděl, že South Cross je souhvězdí centropolární, čili
otáčí se kolem jihu, pod ním jsou dvě zářící hvězdy, které s ním putují současně a
další nezbytné informace nutné pro identifikaci, která se nám nakonec podařila.
Musím podotknout, že to byl jeden z nejsilnějších zážitků za dobu 30 let, po kterou
se věnuji jachtingu. Později už jsme Jižní Kříž dokázali najít okamžitě. Musím ale
ihned dodat, že zmíněné souhvězdí je tzv. 2. řádu, tedy daleko méně výrazné, než
jiná souhvězdí na tamější noční obloze. S trochou lítosti jsem pochopil, že výroky
typu ..plul jsem pod zářícím Jižním Křížem..,... na cestu mi svítil Jižní Kříž atd. je
pouze lodní latina smíchaná s nostalgickými písněmi od táborových ohňů. Samozřejmě jsem přemýšlel, proč je to souhvězdí tak slavné, podle místní tradice ta legenda vznikla tak, že při pokřesťanšťování domorodého obyvatelstva potřebovali
katoličtí i evangeličtí kněží (ve vzácné shodě) viditelný symbol na obloze. Přesto
se mi splnil dávný klukovský sen, plul jsem pod zářícím Jižním Křížem.
Připlutí k ostrovu Tahiti silně nabouralo naše romantické představy o Polynézii
získané z dobrodružných knížek, z filmu Vzpoura na Bounty a z turistických průvodců účelově podporujících tyto představy. V přístavu Taina byla tak znečistěná
voda, že jsme se štítili do ní ponořit i pádlo při cestě člunem na břeh. Později,
v hlavním městě Papeete nás zaskočily hustý provoz, dopravní zácpy a smog.
K rozčarování z Tahiti přispěla i návštěva muzea Paula Gauguina, vlastně za muzeum prohlášené repliky chatrče, kde slavný malíř žil a kde kromě několika omšelých plakátů připomínajících jeho tvorbu nic nebylo. Připouštím, že i oni zde mají
nárok na 21. století. My jsme nakonec to naše vysněné Tahiti s průzračným mo-
-
43
-
Zpravodaj 1 / 2010
řem, bílými plážemi a nesmírně milými lidmi, pro které čas nic neznamená našli na
jiných ostrovech.
Pravým opakem je
turistická „fabrika“,
ostrov s přívlastkem
nejkrásnější na světě,
Bora-Bora.
Korálovým prstencem prochází jediná pasáž a to
ze západního směru.
V prstenci je množství
motu, s nejpřepychovějšími hotely na
kůlech. Některé mají
skleněné podlahy, aby
návštěvníci mohli pozorovat hemžení ryb
pod sebou, nejlépe po setmění, kdy je moře nasvíceno. Pláště hotelů jsou velmi citlivě postaveny většinou ze dřeva se střechami pokrytými palmovými listy a díky
tomu z větší dálky splývají s pozadím palem na motu. Mezi jednotlivými motu jsou
nepředstavitelně krásné potápěčské terény vhodné zejména na „šnorchlování“.
V jihovýchodní části ostrova, na Motu Piti jsme narazili na jediného českého hoteliéra v této části Pacifiku, na Láďu původem ze Severních Čech. Využili jsme jeho
pozvání, pár dnů kotvili u jeho hotelu, užívali jsme si jeho bazénu se sladkou vodou postaveného pár metrů od blankytné laguny a zejména pili jeho skvělé drinky.
Vnitřní ostrov s infrastrukturou a správním střediskem Vaitape je prakticky kulatý
s pobřežní silnicí dlouhou 36 km. Jako jiní jsme neodolali a objeli jej na kolech
z půjčovny. Při obeplouvání ostrova lagunou jsme nemohli minout jeden z nejznámějších barů na jižní polokouli - Bloody Mary. Před vchodem jsou umístěny desky s vyrytými jmény věhlasných návštěvníků. Jsou zde presidenti, astronauté, herci
i zpěváci. Bohužel, personál nás nepoznal a i po několikeré návštěvě zde budou
chybět naše jména. Jinak je snadné přijít zde o peníze. Ostrov totiž nabízí návštěvníkům nepřeberné množství atrakcí včetně vyhlídkových letů vrtulníkem.
Ne každé vplutí tzv. pasáží do vnitřní laguny ostrova je bezpečné a ideální. Přesvědčili jsme se o tom na nejzápadnějším ostrově Společenských ostrovů, na Maupiti, pověstném nebezpečnými proudy a zrádnými písčinami při vstupu. Při připlutí
k ostrovu jsme podle GPS a mapy našli vstupní pasáž a nevěřícně sledovali, jak levostrannou červenou a asi 40 metrů vzdálenou pravostrannou zelenou bóji bombardují několikametrové vlny s přepadajícími se vrcholy. Všude vodní tříšť a nepředstavitelný rachot. Korzovali jsme před vstupem a ještě jednou studovali pilota,
jestli to vplutí je míněno opravdu vážně. K našemu rozhodnutí přispěl rybář
s motorovým člunem, který si najel k zelené bóji, nechal se vynést vlnou a zmizel.
-
44
-
Zpravodaj 1 / 2010
Když už jsme jej odepsali, objevil se v dálce v laguně. Se stáhnutými plachtami,
s motorem na plný výkon, což představovalo asi 6,7 kn, jsme se rozjeli k zelené
bóji. Nadzdvihla nás vlna a hodila do středu pasáže. Rychlost klesla na 0,7 kn a
loď se na chvíli stala neovladatelnou. Házelo nás to z leva doprava a naopak a
v jednu chvíli to vypadalo, že se loď otočí kolem dokola. Ale ustáli jsme to, rychlost se najednou prudce zvýšila a byli jsme v plavební dráze uvnitř laguny. Mysleli
jsme na krásný večer, který máme před sebou a nikdo si nechtěl připustit myšlenku, že za den či dva se budeme stejnou cestou vracet. Při krátkém pobytu jsme
rovněž vystoupili na nejvyšší horu ostrova 380 metrovou Mt. Teurafaatiu. Odměnou za poměrně náročný výstup nám byl překrásný pohled z vrcholu a vyfocení
„leteckých“ pohledů na lagunu, korálové rífy a blízké okolí ostrova. Naše obavy ze
zpáteční cesty byly liché a vše proběhlo velmi rychle. Proud nás prostě vyplivl
z pasáže na moře tak, že jsme to ani nestačili nafilmovat. Později jsme se dozvěděli, že může dosáhnout rychlosti až 9 kn .....
Jak již bylo uvedeno, jednotlivá souostroví Francouzské Polynézie jsou od sebe
značně vzdálená. Na obeplutí všech pěti by nestačila několikaměsíční dovolená. A
s ohledem na naše zaměstnání na to zatím ani nemáme čas. Na Společenských ostrovech jsme strávili celý měsíc. Málo nebo moc? Toť otázka. Na dokonalé poznání
ostrovů by nestačilo několik let. Plavebně bychom určitě zvládli víc, ale v rámci
našich časových možností nebylo kam. V této souvislosti nás zaujal nápad party
Poláků, které jsme potkali před koncem naší plavby. U Sunsailu si objednali čtyři
lodě a to na Markézách, Tuamotu, Společenských ostrovech a Tubuai. Vždy na týden a v časové návaznosti. Mezi souostrovími se pohybovali letecky. Dobrý nápad
na příště, až nás v duši přestane hřát polynézské slunce z letošní plavby.
Míla Křížek
Plavba kolem světa plachetnice Altego
Pokračování VI. etapy z minulého čísla Zpravodaje.
„Z Mysu Dobré Naděje na Mys Horn za 12 měsíců a 12 dní“
Před rokem a pár dny jsem ve čtvrtek 18.12.2008 touto dobou obeplouval
Střelkový mys (Cape Agulhas) a o den později v pátek 19.12.2008 Mys Dobré Naděje (Cape of Good Hope).
Vypluli jsme z Durbanu a posádku tehdy tvořil: kpt.Jiří Denk, Roman Čížek,
Petr Hladík, Jana Číhalová (1.část) a Andrea Jelínková (2.část včetně obeplutí obou
mysů). Plavba samotná byla moc hezká a pohodová. Počasí bylo první dva dny
velmi nepříjemné, ale pak se umoudřilo a po zbytek plavby bylo počasí naopak
velmi pěkné, příznivé a prosvícené sluníčkem. Často nás doprovázely nádherná
hejna velryb, delfínů a lachtanů, které často pluly jen pár metrů od lodě a my si je
-
45
-
Zpravodaj 1 / 2010
mohli v klidu prohlížet a fotografovat. Neuvěřitelně krásný zážitek! Fotky jsou
nádherné, ale ten živý zážitek si nedokáže nikdo, kdo ho nezažil, představit a jen
pár lidí na světě mělo takové štěstí, aby zažilo něco takového. Už vím, že pokud
vše půjde podle plánu, budu přibližně za rok obeplouvat Mys Horn a následně směřovat do Antarktidy. V té době je to ještě vzdálený cíl. Ale sešel se rok s rokem a
jsem na skutečné výpravě na Antarktidu.
Po pár dnech v Cape Town věnovaných doplnění zásob jsme 26.12.2008
s Romanem Čížkem vypluli přes Atlantik směr St.Helen. A po krátké zastávce
jsme pokračovali do velmi hezkého města Salvador v Brazílii, kam jsme dopluli
27.1.2009. Plavba to byla naprosto pohodová a příjemná. Celkově jsme upluli
z Cape Town do Salvadoru (Brazílie) 3.610 Nm za 30 dní.
VII. etapa
Vyplouvám 6.7.2009 ze Salvadoru s Janou Sládkovou. Cílem je Rio de Janeiro
vzdálené 780 Nm. Ovšem ihned po vyplutí přestává fungovat vodní pumpa a po
celou plavbu nemůžeme vůbec použít motor. Plavba byla náročná. Neptun nám
tentokráte nebyl nakloněn. Bojovali jsme neustále s nepříjemným protivětrem, ale
nakonec vše dobře dopadlo a my jsme s velkým křižováním dorazili 16.7. do Rio
de Janeira. Upluli jsme tedy nakonec 940 Nm za 10 dní.
Po opravách vodní pumpy 23.7. vyrážíme s Janou a s přáteli Olgou a Dášou
z Rio de Janeira. Jde o 120 Nm krátkou 3-denní výletní plavbu podél brazilského
pobřeží na Ilha Grande a následně do městečka Paraty.
V sobotu 26.7. vyplouvám na sólo plavbu bez posádky do Rio Grande vzdáleného 750 Nm. A pak dále do Montevidea v Uruguayi vzdáleného dalších 310 Nm.
K Rio Grande jsem připlul nebo spíše přilétl v neděli 2.8. Plavba to byla velmi náročná. Silný provoz lodí na moři kolem mne, chladné počasí, častý déšť, protivítr,
bouře poslední den, velmi obtížné vplutí do Rio Grande. 750 Nm jsem zvládl za
necelých 8 dní. V Rio Grande jsem se setkal s lidmi, kteří si pamatovali zastávku
Viktorky i její posádku. A bylo to velmi příjemné a přátelské setkání.
V pondělí 3.8.2009 vyplouvám směr Montevideo v Uruguayi a 5.8.2009 kotvím v Yacht Clubu Buceo v Montevideu. Trasu 310 Nm, velmi chladné, ale celkově příjemné plavby jsem zvládl za 2,5 dne.
VIII. etapa 1. část – sólo plavba
Etapa začíná sólo plavbou bez posádky v pátek 4.12.2009 z Montevidea směr
Rio Gallegos, kde měla podle původního plánu nastoupit část posádky. Dozvídám
se ale, že Rio Gallegos je kvůli obrovským přílivovým proudům a mělčinám velmi
nepříjemné místo pro jachtaře a tak místo měním na Santa Cruz. Nakonec ale kvůli
šetření času pluji sám až do Punta Arenas. V pondělí 14.12., v 10 hod ráno obeplouvám Cabo Virgenes a Pta Dungeness a vplouvám do Magellan Strait a kotvím
u Pt.Delgada. V úterý 15.12., 7.30 h vplouvám do proudu a vyrážím do Primery
-
46
-
Zpravodaj 1 / 2010
Angostury. Maximální rychlost kterou dosahuji je 14,8 kn! Je to vůbec nejvyšší
rychlost této lodě za 3 roky, co ji
mám! Touto rychlostí prolétnu 10
Nm Primery Angostury a i
následujících 26 Nm „jezera“ mezi
Angosturama jako nic. A je tady širší
a 13 Nm dlouhá Segunda Angostura!
Tu prolétnu rychlostí 11 kn! A je to
za mnou! A po pohodlném uplutí
zbývajících 30 Nm kotvím v 16.00 h
v Punta Arenas. Jaká to byla plavba?
Musím říct, že úžasná. Moc se mi
líbila, protože v sobě zahrnovala
romantiku, krásné počasí, malou i
větší bouři, strach z neznámého, napínavé okamžiky, trochu nebezpečí a
hlavně i dobrý konec. Trasu dlouhou
1 330 Nm jsem uplul za 11 dní.
VIII.etapa 2. část (22.12.2009 – 22.1.2010) : Expedice na Antarktidu a zpět
aneb:
„Plavba na Mys Horn, Drakeovým průlivem na Antarktidu a mezi
ledovci na polární stanice a zpět“
Posádka: kpt. Jiří Denk, Petr Hladík, Roman Čížek, Aleš Budín, Hana Munzarová
„Výprava do Antarktidy“
Výprava začíná vyplutím z Punta Arenas 22.12.2009 směr Puerto Williams.
Plujeme kanály: Magellan, Magdalena, Ballenero, O´Brien, Paso Darwin, Brazo
Noroeste a Beagle. Je to krásná a romantická plavba s perfektním a bezpečným
kotvením v malebných zátokách. Ovšem díky špatné spojce mezi vodní pumpou a
hnací hřídelí, musíme po uplutí 290 Nm 25.12. zastavit v Ushuaii, kde provizorně
opravujeme manžetu chladiče motoru.
Z Ushuaia vyplouváme 30.12.2009. Plujeme kanálem Beagle do Puerto Williams, kde se 31.12. ve 02.00 h ráno vyvazujeme u potopeného parníku Micalvi, který zde slouží jako kotviště a zároveň jako Yachtclub a bar. Rozhodujeme se, jestli
zde zůstat a prožít Silvestra anebo pokračovat dále. Představa zdejšího Silvestra je
velmi lákavá, je zde mnoho jachtařů z různých konců světa. Ale vzhledem ke
zpoždění, které máme a vynikající předpovědi počasí nakonec vítězí názor plout
dále. A tak tedy plujeme přes Paso Picton, Paso Richmond k zátoce u Island Lennox, kde po 42 Nm kotvíme. Na Mys Horn nám zbývá cca 40 Nm vzdušnou čarou.
-
47
-
Zpravodaj 1 / 2010
Silvestra a příchod nového roku slavíme šampaňským, zapálením pochodně a vystřelením rakety.
1.1.2010, 3. den plavby, v 5.00 h vyplouváme přes Bahia Nassau a Paso Mar
del Sur k ostrovu Isla Hornos. Obeplouváme celý ostrov ze severu a samotný Mys
Horn ze západu na východ. A 1.1.2010 ve 14.45 h po obeplutí Mysu Horn kotvíme
v klidné zátoce přímo u chilského majáku. Vystupujeme na ostrov a slavnostně se
zapisujeme do knihy lodí, které zde zakotvili. Jsme zde první plachetnicí, která zde
zakotvila v roce 2010. Je to perfektní pocit a užíváme si ho. Celkem jsme upluli
z Ushuaii 140 Nm a z Punta Arenas 430 Nm. V 17.00 h vyplouváme ze zátoky a
protože počasí přeje, v 18.00 h obeplouváme Isla Hornos i Mys Horn i
z nejvýchodnějšího bodu na nejzápadnější bod. Koneckonců, ať můžeme mít naušnice na obou uších. A pak opravdu vyrážíme Drakeovým průlivem směr Antarktida.
Zpočátku jde plavba dobře, ale už kolem půlnoci začíná zesilovat vítr pozvolna
až na 30 kn. Po celou dobu plavby fouká vítr o síle 25-35 kn. Nejvíce jsem viděl na
ukazateli větru 39 kn, ale určitě v nárazech bylo někdy i o trochu více. Směr větru
se mění, fouká nám od předoboku, boční, zadoboční a také i zadní vítr. Nejčastěji
ale fouká předobok z 60°. Vlny nejsou nijak velké, jsou 4 až 6m vysoké, ale jdou
hodně rychle za sebou, jsou ostré a často se zalamují u lodě. Navíc jdou neustále
z různých směrů. Moře v Drake Passage je celé rozdivočené, jakoby rozorané a
rozbouřené. Údajně je to druhé nejbouřlivější moře na světě. Celkově je to tak
7 °Bft. Podmínky jsou to tedy na tuto oblast velmi dobré a celkově můžeme říct, že
nám Neptun mimořádně příznivě přeje. Zažil jsem daleko horší a těžší plavby a tak
jsem za vše Neptunovi opravdu vděčný.
Plavba je to ale přesto opravdu nepohodlná. Při plavbě nemůžeme v lodi topit,
takže je velká zima - uvnitř lodě i třeba jenom 5 °C, všude velké vlhko, věci neschnou, po stěnách stéká vysrážená voda, nemůžeme se nijak ohřát, věci jsou vlhké, spacáky jsou vlhké... Aleš a Petr mají malou mořskou nemoc. Všichni, pokud
nejsme na hlídce, ležíme ve spacácích, nemluvíme, jen občas něco sníme, málo pijeme a občas jdeme na záchod. Mokré hadry a ostatní věci se povalují v lodi i na
podlaze. Je tu hrozný nepořádek. Loď vypadá jako loď duchů. Dal by se na ní točit
i mírnější horor. Ovšem podle mého názoru je to jen psychika. Už to vědomí, že
plujeme v Drake Passage - nebezpečnou a nevyzpytatelnou oblastí pro plavbu na
plachetnici, vyvolává obavy a nepříjemné pocity i negativní myšlenky. Například
plavba, kterou jsem plul sám bez posádky 9 dní ze Seychell na Madagaskar, byla
fyzicky a reálně daleko tvrdší a náročnější, ale psychicky byla prostě snažší. Hodně
velký vliv na pohodu má teplota. Jakmile člověk pluje v teplých vodách, tak i daleko tvrdší bouře snáší výrazněji lépe. A obrovský vliv má na psychiku bezesporu
také sluníčko. Jakmile vyleze sluníčko, vypadá vše prostě lépe a optimističtěji. Také pocit sucha hraje důležitou roli. O vlnách samozřejmě ani nemluvím. A pochopitelně kombinace všech těchto faktorů (a určitě i jiných) vytváří výslednou psy-
-
48
-
Zpravodaj 1 / 2010
chiku při plavbě. Žádný limit těchto jednotlivých faktorů nebyl nijak dramaticky
překročen. Ovšem vzájemná kombinace byla opravdu náročná.
Osobně takovou plavbu a tento stav snáším dobře. Člověk se dostane do velmi
zvláštního režimu. Můžeme mu říkat třeba „spořič obrazovky“ nebo jak jsme my
začali říkat „hibernace“. Člověk proleží neuvěřitelně dlouhou dobu. Na nic nemá
energii. Výrazně omezí příjem potravin i tekutin. Kromě toho, že nemá chuť, tak
také proto, aby nemusel chodit na záchod. Myslím, že by náš prospaný čas mohl
být zapsán do knihy rekordů. Není to ale (alespoň u mne) spánek. Je to něco jako
snění s polozavřenýma očima. Je to pouhá existence v určitém stavu mysli zcela
mimo realitu a mimo čas. Není to ale vyloženě nepříjemné. Prostě se to člověk
snaží co nejlépe vydržet. Potom přijde na řadu na držení hlídky a pak opět upadne
do hibernace. Doba hlídky ubíhá rychle. Autopilot funguje v podstatě bezchybně a
jen občas při velké vlně vypadne. Službu držící námořník loď rychle srovná a autopilota opět zapne. Představa plavby bez autopilota je dost krutá. Samozřejmě bychom to při střídání 4 lidí zvládli, ale znamenalo by to více mokra, vlhka i zimy.
Bez fungujícího autopilota jsme obeplouvali skoro ve stejném složení Mys Dobré
Naděje, ale tam bylo krásně teplo. A tak jsme za fungujícího autopilota opravdu
vděční.
Až teprve 3.1. posádka mírně ožívá, jíme jogurt, polévku, promluvíme pár slov.
Snažím se posádku rozveselit, ale za chvíli všichni opět upadnou do hibernace. Je
to zvláštní stav. S vidinou blížící se Antarktidy ráno 4.1. posádka definitivně ožívá,
začíná žít a komunikovat. Ten den pozdě v noci jsme měli podle plánu a propočtů
připlout k ostrovu Deception. Všichni se očividně těší. Ovšem vítr nám nepřeje a
k Deception bychom museli plout na motor přímo proti 30kn větru, i proti vlnám,
vzdálenost větší než 30 Nm. Po domluvě ve 02.00 h tedy měníme plán a směřujeme dále na jih na polární stanici Melchior. Ovšem ta je o 15 hodin plavby dále.
Úterý 5.1.2010. Nálada je už vyloženě dobrá a plavba rychle utíká. Při plavbě
potkáváme první velké a krásné ledovce. A tak jsme po zdolání Drakeova průlivu a
uplutí 540 Nm z Mysu Horn dosáhli Antarktidy a zakotvili jsme v 17.00 h u polární stanice Melchior (S 64°18´, W 62°55´). Je zcela slunečný den bez mráčku a
jsme obklopeni nádhernými ledovci. Je to prostě neuvěřitelná nádhera! Žádná fotografie ani filmový záběr nemůže tuto krásu zachytit..
Ve středu prožíváme NÁDHERNÝ den. Pro mne bezesporu jeden z nejhezčích
vůbec, které jsem při cestování v životě zažil. Je nádherné, slunečné počasí a skoro
bezvětří. Dopoledne odvazujeme vyvazovací lana, která tam necháváme plout na
vodě a plujeme k polarní stanici. Zde ovšem nikdo není a tak se procházíme kolem
stanice a fotíme kromě jiného tučňáka, který je 1m od nás a naprosto se nebojí.
Můj první tučnák. Je to neuvěřitelně milý a přátelský tvor. Potom vyplouváme na
10Nm krátkou plavbu kolem ostrovů a potkáváme velryby a další tučňáky. Fotíme
stovky fotek a nemůžeme se nasytit. Po návratu se vyvazujeme u svých lan a já a
Aleš se koupeme ve 2 °C studené vodě! Kupodivu to není ani tak hrozné. Hanka
-
49
-
Zpravodaj 1 / 2010
tam nakonec vyloženě skáče. Roman a Petr se koupou v moři večer po návratu
z výletu. Takže nakonec celá posádka je vykoupaná v Antarktidě. Na podvečerní
výlet vyrážíme na člunu s přívěsným motorem. A ihned potkáváme tuleně, kteří se
opět naprosto nebojí a tak děláme nádherné fotky z 1 m! Neuvěřitelná krása! Posádka vyráží ještě na pěší túru po ledovci a já pluji na člunu za lodí, která právě
připlula a zakotvila v jiné zátoce, podívat se, kdo to je a samozřejmě pozdravit.
Máme zde počkat na Vildu Rudolfa, který nám veze z ČR součástky do,
v Ushuaii provizorně opraveného, motoru. Má dle plánu připlout 7.1. Ovšem jsme
si vědomi, že se zde počasí velmi rychle může změnit z krásného na škaredé a tak
chceme využít každý hezký den. Protože motor zatím relativně dobře slouží, rozhodujeme se, že pokud bude zítra hezké počasí, využijeme ho a vyrazíme dál na
plavbu. Vildovi posíláme zprávu a doufáme, že se s ním zdárně setkáme později.
7.1.2010. Ráno je hezké počasí a tak se rozhodujeme, že vyplujeme směrem k
další polární stanici Lockroy (S 64°50´, W 63°23´) a že na Vildu a na součástky
počkáme zde. Je to dalších 45 Nm dále na jihozápad. Cestou vidíme neuvěřitelně
nádherné scenérie, velryby, tučňáky. Nemůžeme se prostě na tu krásu vynadívat.
Občas už plujeme souvislou ledovou tříští a kolem je spousta nádherných a
velkých ker. Příroda je naprosto uchvacující. U Lockroy jsme kolem 18. hodiny.
Při vplouvání do zátoky najedeme kýlem na mělčinu. Je to nepříjemné a nadávám,
ale naštěstí jsme pluli opravdu pomalu. Vyrážíme na večerní procházku a na pozorování a focení kolonie tučňáků a hnízdiště mořských ptáků. Jsou prostě kouzelní.
8.1.2010. Dopoledne se domlouváme s posádkou polární stanice Lockroy a kolem oběda jdeme na prohlídku stanice. Posádku tvoří 4 mladá děvčata, která žijí
v muzeu a provádí návštěvníky. Jsou zde pouze přes léto. Myslím, že to musí být
pro ně krásný zážitek, takový „letní“ pobyt. Také se setkáváme s Vildou, který má
pro mne součástky do motoru. Srdečně za pomoc i za součástky děkuji a okamžitě
je namontovávám. Dozvídáme se také další informace o potenciálních kotvištích
při plavbě dále na jih. A potom vyplouváme na další etapu dlouhou 25 Nm. Plujeme krásným úzkým kanálem a vplouváme mezi ledovce, které vytvářejí nádherná
panoramata. Pohodlně kotvíme a vyvazujeme se v jedné ze 3 vhodných a bezpečných zátok u ostrova Booth Island (S 65°04´, W 64°01´).
9.1. 2010. Dopoledne vyrážíme na procházku na vrchol kopce, který je hned u
kotviště. Je tam poskládaná z kamení malá mohyla a moc hezký výhled na ledovcové pole, které nás obklopuje kolem dokola. Nazývám to „Hřbitovem ledovců“.
Když potom zpětně přemýšlím, co mne zasáhlo nejvíce, tak tento pohled patří mezi
vítězné. Je to ohromující pohled od obzoru k obzoru, mezi pár ostrovy kolem dokola plné moře monumentálních ledovců, ker a tříště. Opravdu nádherný a ohromující pohled.
Posádka ještě vyráží na další ještě vyšší kopec. A tak vyplouváme až později
odpoledne. Čeká nás jen 3 hodiny plavby a necelých 20 Nm po Argentine Islands .
-
50
-
Zpravodaj 1 / 2010
Počasí se zhoršuje a plavba je náročnější. Vítr, jako obvykle přesný protivítr, zesiluje, je sychravo a mlha. Ale protože je to krátká vzdálenost, tak plavba rychle
uběhne.
A navečer doplouváme do nejjižnějšího bodu naší výpravy - ukrajinské polární
stanice Vernadsky (S 65°14´, W 64°15´). Máme informaci, že posádka stanice je
přátelská. A protože každý z nás se učil trochu rusky, oprašujeme své znalosti a
v ruštině prosíme o návštěvu. Dostáváme svolení a tak jsme vzali velkou hromadu
piv a láhev rumu a vyrazili na společenskou návštěvu. Během krátké oficiální
ukázky stanice vidíme, že stanici mají velkou, opravdu velmi hezkou a čistou. Je tu
13 chlapů a žádná žena a jsou tu na 1 celý rok. A potom začíná přátelská zábava.
Nejdříve jsme v oficiálním baru, který má ale správně za chvíli již zavírat. Sympatický velitel stanice ovšem výjimečně povoluje prodloužit čas otevření baru, ale ani
tyto skoro dvě hodiny navíc nestačí a tak jdeme pokračovat do jedné z laboratoří a
pracovní místnosti. A začíná ta lepší - neoficiální část večírku. Přípitek střídá přípitek a až dojdou zásoby alkoholu, ukrajinští přátelé donáší láhve pálenky, kterou si
zde sami vyrábí. Říkají ji „samogonka“. Chuť má překvapivě jemnou a dobrou. A
hlavně je jí dost a tak je tu opravdu veselo. Noc to byla opravdu dlouhá - končili
jsme naši přátelskou a společnou oslavu v 5 hodin ráno.
10.1.2010. Ze včerejšího večera jsme domluveni, že se ještě zastavíme na stanici na krátkou návštěvu. Můžeme se po 2 týdnech vysprchovat v teplé vodě a dokonce si můžeme i vyprat spodní prádlo. V 11 h voláme vysílačkou na stanici, ale
mají tam turistickou loď a tak se tam vydáváme až ve 14 h. Po včerejším jsme
všichni hodně unaveni a v podstatě vyřízeni. Na stanici tedy vyrážíme do sprchy a
pak do klubovny, kde nám nalejí několik skleniček červeného vína a to pochopitelně rozproudí příjemnou zábavu. Jeden z hostitelů hraje perfektně na kytaru moc
pěkné ruské a ukrajinské písně a nakonec to dopadá tak, že 4 přátelé polárníci jedou s námi na naši loď a zábava pokračuje na lodi. Nakonec vše ale jednou musí
skončit a tak se o půl osmé loučíme. Loučení je to snad i těžké. Díky podobné
mentalitě jsme i za tak krátkou dobu k sobě našli cestu a cítíme se hodně sblíženi.
A tak i trochu smutně vyplouváme na další kotviště.
Podle původního plánu plujeme na Hovgaard Island. Ovšem když po necelých
15 Nm plujeme kolem Petermann Island, vidíme z prostředka ostrova vyčnívat stěžeň plachetnice. Je tedy jasné, že je tam někde vzadu zátoka. Zkoušíme nejdříve
jednu stranu ostrova, tam ale není, tak plujeme na stranu druhou a opravdu je tam
zezadu uzoučký vjezd do naprosto kryté zátoky, který je ještě zúžen ledovcem, co
jej napůl uzavírá. Je tam místo opravdu těsně jen na proplutí lodě. Nejdříve tam
vysíláme gumový člun a ten se vrací s dobrou zprávou. Je tam místo i pro nás a navíc se můžeme vyvázat u boku Stevovi plachetnice. Stevovu hezkou, 20 m dlouhou, plachetnici potkáváme už poněkolikáté, takže je to příjemné setkání. Přátelský
Steve pluje v antarktických vodách už 7 let, perfektně to tu zná a hodně nám pomohl tím, že nám popsal několik kotvišť. Vplouváme tedy do zátoky a v nejužším
-
51
-
Zpravodaj 1 / 2010
místě máme 3 m vlevo ledovec a 3 m vpravo kolmou skálu. Je to opravdu uzoučké,
ale za chvíli jsme už vyvázáni u Steva. Zato zátoka je parádní. Je obklopena ze
všech stran vysokým břehem a naprosto 100% chráněna za všech směrů větrů. Na
břehu jsou kolonie tučňáků a o kousek dále argentinská polární stanice Petermann
(S 65°10´, W64°09´). Opět sice otevřená, ale bez lidí. Večer, ještě unaveni
z předchozího večírku, jdeme brzy spát.
Ráno 11.1. vyrážíme na břeh, vyšlápneme si nejbližší vyšší vrcholky s krásným
rozhledem, jako obvykle pozorujeme a fotíme tučňáky a zajdeme si k polární stanici. No a pak vyplouváme.
Po více než 8 hodinách plavby a uplutých 45 Nm, připlouváme kanály do Paradise Bay. Nacházíme argentinskou stanici Brawn (S 64°54´, W 62°52´), ale je opět
bez lidí a tak plujeme kousek zpět do opět krásné a chráněné zátoky. Kotvíme a
vyvazujeme loď zádí ke břehu. No a pak nasedáme do člunu a plujeme k ledovci,
který spadá rovnou do moře. Celkem z blízké vzdálenosti si jej prohlížíme, ale
každou chvíli slyšíme hřmot uvolňujících a padajících kusů ledovců někde v okolí.
To nás drží v bezpečné vzdálenosti, protože připlout ještě blíž už není bezpečné.
Každou chvíli se totiž může uvolnit některý z ledovcových bloků a sesunout se dolů k nám.
O chvíli později vystupuji na malou plochou plovoucí kru cca 3x4 m a zkouším
si roli trosečníka na kře. A za další malou chvíli vystupujeme na břeh a jsme POPRVÉ NA ANTARKTICKÉ PEVNINĚ. Doteď jsme se pohybovali na ostrovech u
pevniny a v kanálech, které jsou daleko hezčí, zajímavější i dostupnější pro vycházky i pozorování. A tak jsme už opravdu na pravé nefalšované pevninské Antarktidě! A je to opravdu dobrý pocit... :-)
12.1.2010 vstáváme do krásného a prakticky naprosto jasného rána. Kolem nás
obklopuje plovoucí led, led na pevnině, sníh, vysoké horské štíty a naprosto modrá
obloha.
Dopoledne jedeme ještě jednou k ledovci a fotíme se s tuleněm společně na
malé kře. Jsem od něj 1m, pak se dotknu i jeho ocasu. Je trochu nervózní a já koneckonců také. On na rozdíl ode mne syčí a otvírá hubu. Já radši mírně couvnu.
Přece jenom váhový rozdíl a zuby jsou v jeho prospěch.
Také se za chvíli role obrátily směřují k nám velké nafukovací čluny s 10 pasažéry z velké turistické lodě, kteří si pro změnu prohlíží a fotí nás. Je to celkem
legrační, být takovou atrakcí a být foceni jako tučňáci a tuleni.
Při vyplouvání ze zátoky najíždíme na kanenité dno. Je celkem velký odliv a
tam kde jsme včera snadno propluli, je dnes málo vody. Nejdříve pár malých drcnutí, Roman z přídě říká zahnout vlevo, Aleš u kormidla zahýbá a najíždíme na
velký kámen. Jedeme celkem rychle, takže je to velká rána a stojíme. Sprostě nadávám. Ne klukům, ale smůle. Uvědomuji si, že v takové situaci je třeba se nesna-
-
52
-
Zpravodaj 1 / 2010
žit vyhnout se, ale okamžitě zastavit a dát maximální zpětný chod. Jsem naštvaný
na vlastní pomalé reakce, protože jsem seděl přímo u řadící a plynové páky. Mrzí
mne i že hloubkoměr nám pořádně neukazuje. Pořídil jsem ten nejkvalitnější, který
vidí i dopředu, právě pro tyto situace. V Brazílii ještě ukazoval dobře, ale od Montevidea je nějak rozladěný a neukazuje. Opravit se to samozřejmě zde nikde nedá,
protože tomu nikdo nerozumí. Je to na houby, když má člověk to nejkvalitnější a
nefunguje to. Loď bude muset být kvůli tomu poslednímu nárazu vytažena z vody
a budu muset překontrolovat a případně opravit kýl. Kromě peněz navíc je to samozřejmě mnoho dalších starostí.
Vyplouváme směrem k chilské polární stanici Gonzales Videla. Kotvíme hned
za ní a za hodinku a něco jsme domluveni, že můžeme na návštěvu. Jsou milí a
přátelští a berou nás do společenské místnosti a do muzea. Venku vidíme raritu –
úplně bílého tučnáka – albínka. Postává kolem, ale ostatní se s ním prý nekamarádí
a ani partnerku nemá. Je mi jej trochu líto.
A za chvíli vyplouváme dál. Čeká nás 40 Nm na Entreprise Island. Plavba je na
motor proti větru a je nepříjemná. Připlouváme po 10 hodinách plavby a v pohodě
zakotvujeme u vraku (S 64°32´, W 62°00´), který zde v zátoce vytváří perfektní
kotviště.
Ráno 13.1. posádka ještě vyráží na krátkou procházku a výšlap na kopec. Doplňujeme naftu do nádrže ze sudů a ve 14 h vyplouváme. Proplouváme průlivem
Gerlach a plavba jde dobře. Ovšem po 21. h protivítr zesiluje a my zpomalujeme
z 6 kn na 5 kn. Vítr dále zesiluje až přes 38 kn a z plavby se stává boj. Neptun nám
dává jasně na srozuměnou, kdo je tu pánem. Původní 110Nm dlouhá plavba, z první poloviny pohodová a výletní, se v druhé polovině stává tvrdou a jednou
z nejtěžších. Rychlost klesá až na 1,5 kn. Vlny jsou přes 6 m vysoké a zalamují se.
Schovat se není kde, je to přeplavba otevřeným mořem a žádné kotviště tu samozřejmě není. Vidět kry jde obtížně a vyhlížet je v bičujícím větru velmi nepříjemné.
Petrovi je špatně, ale ani ostatní z posádky nejsou v ideální kondici. Pozvolna jsme
všichni, kromě hlídky, upadli do „hibernace“. Nikdo nic nejí a skoro ani nepije.
Z plánovaných 20 hodin plavby se stalo 30 hodin opravdu tvrdé a velmi náročné
plavby. Vyplouvali jsme za ideálního počasí a nic nenasvědčovalo tomu, že se takto dramaticky počasí zhorší. Přesto to byla vzdálenost 110 Nm a my jsme vyrazili
pod dojmem všech těch krásných dnů nalehko jako na školní výlet. Jsem naštvaný
sám na sebe, že jsme podcenili přípravu této plavby. Nezakryli jsme výdechové
otvory a ani okýnka jsme pořádně nedotáhli. Takže nám nakapalo a nateklo do lodi. Nezakryli jsme ani komín od kamen.Vlekli jsme, nevím kolik Nm, za sebou
kbelík na provazu, který spadl z paluby. Vlekli jsme ve vodě i otěž kosatky, která
by se mohla namotat do lodního šroubu. Člun nebyl pořádně přivázaný a přetrhlo
se závěsné lano a museli jsme ho za plavby znovu náročně přivazovat, člun jsme
málem ztratili. Kotva nebyla pořádně dotažená a bouchala do lodě. Prostě příliš
mnoho chyb najednou. Očividně jsme se namlsali krásného a pohodového počasí a
-
53
-
Zpravodaj 1 / 2010
tak nás změna překvapila a zaskočila. Je to silné poučení i varování před Drakeovým průlivem.
Po 30 hodinách plavby kotvíme 14.1.2010 v 19 h v klidné zátoce Telephon bay
(S 62°55´, W 60°41´) ostrova Deception Island vedle dvoustěžníku Anna Margaretha. Aleš a Roman plují na člunu prozkoumat další část zátoky a chystají i uvazovací lana. Nakonec ale zůstáváme na kotvě, protože kotva drží a kotvení je klidné.
Pro jistotu ale každou hodinu a půl kotvu kontrolujeme. Také diskutujeme o dalším
plánu. Otázka je, jestli plout 65 Nm k našemu poslednímu plánovanému cíli na
českou polární stanici za Jardou Pavlíčkem. A nebo jestli využít případně dobrého
počasí a vyplout přes Drake passage. Čas se neúprosně krátí a Roman, Petr i Hana
mají pevné letenky. Nejdříve odlétá Petr 24.1. Prozatímní předpověď přes „Dračák“ není ideální a je potřeba mít dost velkou časovou rezervu. Na druhé straně
nenavštívit Jardu by byla bezesporu škoda. A zatím nám všechny naše plány vyšly
na 100 %. Nakonec se rozhodujeme, že v případě dobrého počasí se za Jardou vydáme. Probíráme i uplynulou náročnou plavbu a snad si z ní i bereme poučení.
Původně chceme vyplout brzy ráno 15.1., ale jsme ze včerejší plavby ještě unavení a nikomu se nechce vstávat a ani plout. Vzájemně si vysvětlujeme, že ještě
není to správné počasí. Potom ale Hanka dělá vynikající palačinky, pak přečerpáváme další naftu do nádrží a pečlivě připravujeme loď k vyplutí. Takže nakonec
vyplouváme v 11.30 h. Čeká nás 65 Nm. Počasí nám přeje a fouká příjemný boční
vítr a my plujeme velmi pěknou rychlostí kolem 7 kn. Plavba to je nádherná
v hezkém ideálním počasí. Občas se objevují ledovce, kolem kterých plujeme a
vychutnáváme si pohled na ně. Opravdu pěkný závěrečný jachting. O půlnoci kotvíme před polární stanicí ECO Nelson - Nelson Island, South Shetland Islands.
16.1. Poslední den na Antarktidě – polární stanice ECO Nelson Jardy Pavlíčka,
18.den plavby. Ve 2.00 v noci se uvolňuje kotva a my splouváme po větru do zátoky. Musíme vytáhnout kotvu, najet blíže k pevnině a mělčině a znovu zakotvit.
Ovšem vytáhnout visící 60m dlouhý řetěz s kotvou není jen tak a na kotevním
vrátku neustále vypadává pojistka, protože proud přesahuje 100 A. Nakonec se ale
vše zdaří a my máme pěkného souseda – velký a hezký ledovec pravděpodobně
uložený na mělčině. Kotva tentokráte drží až do rána. Vstáváme v 7.30 h, snídáme
a za hodinu vidíme na břehu pohyb. Je to bezesporu Jarda. Máváme na něj a za pár
minut k němu plujeme na člunu.
Jardu vyhledal Roman a já se s ním seznámil na naší společné schůzce v Brně
těsně před mým odjezdem. A z celého setkání jsme všichni – já, Roman, Aleš i Petr – patřičně vykuleni. Poprvé v životě se setkáváme s někým, kdo na Antarktidě
opravdu byl. A to mnohokrát... Odpoledne jdeme na oběd a pivo a večer jdeme na
jeho přednášku do jednoho klubu a pak si ještě chvíli povídáme. Informace, které
nám poskytl, jsou pro nás velmi důležité. Poprvé se dozvídáme k našemu plánu nějaké konkrétní a reálné informace. Dal nám i několik užitečných a cenných rad. On
sám jezdí na Antarktidu skoro 30 let a před 20 lety založil a vybudoval tuto svou
-
54
-
Zpravodaj 1 / 2010
antarktickou polární stanici se jménem ECO Nelson. Vybudoval ji bez cizí pomoci,
bez podpory státu a bez sponzorů. Tuto stanici vede, organizuje chod, zásobuje a
především obývá. Kromě jiného je i expertem na přežití v drsných podmínkách a
autorem několika knih na toto téma. Na téma přežití v tvrdých podmínkách dělá i
praktické kurzy v Čechách i jiných zemích. Je to prostě žijící legenda. Upřímně
obdivuji podobné lidi jako je Jarda. Já s ním potom prožil ještě několik dní v Montevideu a je to opravdu mimořádná osobnost a především dobrý člověk.
Setkání s ním v Antarktidě je velmi hezké a přátelské. Rád jsem ho viděl a on
nás doufám také. Dovezli jsme mu nějaké věci – benzin do motoru, nějaké potraviny, víno, atd. Jarda otevírá láhev velmi dobrého čínského vína. Pak nám připravuje
svoje oblíbené jídlo "Sopka - Vulcano". Je to hromada upražené mouky posypaná
cukrem, mlékem v prášku, hořkým kakaem a s trochou másla. Chuťově je to překvapivě velmi dobré. Jí se to na sucho, odebíráním této hromady lžící zespodu. Jakékoliv neopatrné nadechnutí, vdechnutí, či smích vytváří oblaka prachu jako pravá sopka. Samotná konzumace je velká legrace. Pochutnáváme si a zapíjíme to vynikajícím čínským čajem. A potom jdou kluci s ním zkusit chytit nějakou rybu, ale
rybaření je bez úspěchu. Jarda jede s námi ještě na naši loď, dává si kávu a my na
oplátku jeho razítko do pasu. Pak už ale musíme chystat loď na náročnou plavbu.
Bohužel jsme s ním mohli prožít jen půl dne. Tlačí nás čas - Petr, Hana i Roman
mají pevné letenky a předpověď počasí není příliš příznivá.
Na rozdíl od těžké plavby přede 3 dny loď pečlivě připravujeme. Vše uvnitř lodě i venku na palubě uklízíme. Z paluby je vše dáno do podpalubí a nebo důkladně
přivázané. A ve 14.00 h vyplouváme definitivně z Antarktidy na zpáteční cestu.
Plujeme kolem posledních velikých ledovců a loučíme se s nimi. Obeplouváme zezadu Nelson Island a vyrážíme do Drakeova průlivu. Jako obvykle fouká přesný
protivítr. Naštěstí ale jen 17kn, takže vlny jsou malé a my můžeme plout na motor
a dostat se tak rychle z dosahu plovoucích kusů ledu a ker. Čeká nás 560 Nm dlouhá plavba zpět do civilizace - do města Ushuaia.
Přeplavba jde tentokráte velmi dobře, ale neustále nás v mysli stíhá ne příliš
pozitivní předpověď počasí. Zprávy se různí, ale žádná není optimistická. Nakonec
se nám ale daří proplout relativně snadno a počasí je příznivé. Bohužel neustále
fouká přesný protivítr a my musíme, abychom unikli přicházejícím prudkým větrům, plout na motor. Ještěže máme dost nafty. Když jsme se rozhodovali, jestli
s sebou vzít ještě navíc 200-litrový barel nafty a tím zvýšit naše zásoby na 1000 litrů , někteří členové posádky měli pocit, že to není nutné. Nyní jsme všichni rádi, že
naftu máme, protože už právě spotřebováváme tyto poslední zásoby. Přelévat naftu
z kanystrů a barelů do nádrží na otevřeném moři není zrovna legrace. Nakonec se
nám to ale podařilo a za hodinu pokračujeme dále. Ani hibernace se nyní nekoná
v takové míře jako při první přeplavbě. Snad jen první dva dny. Třetí a hlavně čtvrtý den je celá posádka dobře naladěná. Ohňová země a bezpečné zátoky se blíží
každou hodinou.
-
55
-
Zpravodaj 1 / 2010
A slavnostní okamžik je zde! Ve 20.30 h 20.1.2010 slavnostně kotvíme
v zátoce Isla Lennox (S 55°17´, W 66°50´), kterou už známe. Slavili jsme zde Silvestra a nyní zde zdárně ukončujeme přeplavbu Drake Passage. Zapalujeme si
slavnostně kubánské doutníky, které jsem si osobně z Kuby dovezl a pro tuto příležitost cestovali se mnou přes celý svět už z Nového Zélandu. Dáváme si šampaňské s jahodami, otevíráme pivo, svařujeme víno a začíná oslava. Posádka zdárně
oslavuje až do 10 hodin dopoledne. Je to opravdu důsledná oslava. Ovšem je pravda, že slavit máme opravdu co. Je to až neuvěřitelné, ale vše, co bylo v plánu a i to,
v co jsme jen doufali, se nám podařilo zrealizovat na 100%.
Po uplutí 40 Nm připlouváme v 18.00 h 21.1.2010 do Puerto Williams. Odbavení jde velmi snadno a po procházce jdeme do baru na potopeném parníku Micalvi, u kterého jsme vyvázáni. To ještě netušíme, že zde je setkání „Hermandad de la
Costa de Chile“. Je to něco jako Bratrstvo pirátů či dobrovolnická Coast guard –
pobřežní stráž. Tak či tak je to organizace s velkou tradicí. Ale jsou to především
přátelští lidé a prožíváme spolu moc hezký večer. V baru také slavnostně vyvěšujeme na zeď českou vlajku, která zde mezi ostatními vlajkami chybí.
Odpoledne 22.1.2010 – ve 24. den plavby vyplouváme na poslední, 25Nm
dlouhou plavbu do Ushuaii. Již tradičně fouká protivítr, ale tentokrát až 40kn. Moc
romantická ani pohodlná plavba to není, ale po 21. hodině za škaredého počasí a
nepříjemného větru kotvíme u mola v Ushuaii. A tím je tato výprava na Antarktidu
a zpět definitivně ukončena.
Rekapitulace: Uplutá vzdálenost: 1 925 Nm, upluto v VIII.etapě: 3 255 Nm.
Celkově s/y Altego uplula z New Zealandu 24 845 Nm.
Jaká byla vlastně Antarktida?
Čím začít? Pozitivy či negativy? Začněme tedy negativy. Plachetnic jsme na
své cestě potkali jen několik. Asi tak 6-8. Určitě jich je zde více, ale nevíme o sobě, prostoru je tady dost. Ale z polárních stanic víme, že každý rok jich neustále
přibývá a přibývá. Co je více znepokojující je spíše nárůst turistů z velkých a obrovských, například 7-patrových turistických lodí, kde je více než 2000 turistů a
1000 členů posádky. Tyto lodě a velké množství menších jsme zde potkali a viděli
mnohokrát ať už na vlastní oči či na radaru. Domlouvají se vysílačkou, kdy která
odkud odjede, aby se na daném místě vystřídali a jejich turisti neviděli předchozí
loď a měli tak iluzi jedinečnosti a osamocenosti. Přitom za rohem zdánlivě opuštěné zátoky čeká další obrovská turistická loď. Na každé polární stanici už mají obchod se suvenýry pro turisty. V některých lze dokonce platit kreditními kartami.
Ročně údajně navštíví Antarktidu přes 200 000 turistů. Můžeme se utěšovat tím, že
posádky pečlivě hlídají turisty, aby nezpůsobili žádné škody, nerušili tučňáky, tuleně a ostatní tvory a nevyhodili například ani papírek. Znepokojující je už ale fakt
samotný, že ani na nejopuštěnějším a nejvzdálenějším místě na planetě nejste zdaleka sami a musíte plout i zde mimo obvyklé trasy, aby jste opravdu sami byli. A
-
56
-
Zpravodaj 1 / 2010
tak, jak jsem už několikrát konstatoval, původní svět mizí, pohlcuje ho nicota,
temnota civilizace, globalizace a masový turistický ruch. Takže, pokud chcete zahlédnout poslední střípky odrazu původního světa, neváhejte a vydejte se na cestu.
A pozitiva? Jedinečná, nádherná, okouzlující, originální příroda. Polárníci říkají, že tyto kraje člověka můžou očarovat. A, ano, jsem zcela očarovaný. Jsem pryč
z Antarktidy par dní a už se mi stýská. Tučňáci a tuleni, kteří se nebojí lidí, protože
jim lidé neubližují. Nádherné monumentální kry, průzračná a čistá voda. Neuvěřitelná panoramata. Velryby pár metrů před přídí. Ptáci prohánějící se modrým čistým vzduchem. To vše je naděje na to, že lidé dokáží žít v harmonii s přírodou,
aniž by ji ničili a zabíjeli všechny tvory. Naděje na to, že lidé jsou schopni uchránit
přírodu a její krásy. A smutek z toho, že to lidstvo nedokázalo skoro nikde jinde na
světě než na Antarktidě.
kpt. Jiří Denk, s/y Altego
Cres – největší jadranský ostrov
Ostrov Cres je největší jadranský ostrov, který se nalézá v severní části Kvarnerského zálivu. Na jihu v obci Osor je pohyblivým mostem spojen s ostrovem Lošinj. Pobřeží ostrova dlouhého 66 km je velmi členité a v jižní a západní části
oplývá četnými zátokami a oblázkovými plážemi. Severní a východní stranu naopak lemují strmé skály. Zvláštností ostrova je sladkovodní Vranské jezero, jehož
hladina je nad úrovní mořské hladiny a dno je naopak 74 m pod úrovní hladiny
moře. Jezerní voda je kvalitní a je vhodná k pití – svou kvalitou patří mezi nejčistší
v Evropě a tak je volný přístup k jezeru omezen. Severní strana ostrova je obrostlá
dubovými, kaštanovými, habrovými a jilmovými lesy. Střední a jižní část ostrova
je pokrytá pastvinami a nízkým středomořským porostem.
Prostředí ostrova je obzvlášť příjemné na jaře, kdy se příroda probouzí a ve
vzduchu jsou cítit vůně aromatických léčivých rostlin. Jedním z nejlepších důkazů
o čistotě moře kolem Cresu jsou hejna delfínů. Předpokládá se, že ve zdejším akvatoriu žije 100 až 150 těchto savců. Ve strmých a nepřístupných částech pobřeží,
které jsou vyhlášeny za ornitologický park přírody, se zdržuje dnes již velmi vzácný druh – sup bělohlavý. Antický název pro Cres a Lošinj je Apsyrtides Nesoi nebo Osorské ostrovy, jelikož se před vyhloubením kanálu v Osoru v podstatě jednalo o jeden ostrov.
Město Cres je opevněné městečko, které vzniklo na západním břehu ostrova
pod východním hřbetem. V těchto místech byla i prehistorická “gradina” (sídlo,
opevnění) a antická pevnost (Crexa, Crepsa). Cres je obydlen již od prehistorických dob, o čemž vypovídají “gradiny” z té doby. Hlavní rozvoj pak Cres zažil ve
středověku. Jedna z nejvýznamnějších kulturně -historických památek ve městě je
palác rodiny Petris (Petrić) z 15. století. Jedná se o nejstarší patricijský palác po-
-
57
-
Zpravodaj 1 / 2010
stavený v pozdně gotickém slohu, který zdejší obyvatelé nazývají Arsan. V současnosti je v paláci muzeum.
Jedno z nejzajímavějších a
nejznámějších míst na ostrově je
Lubenice. Toto kamenné město,
respektive pevnost, je postavené
na strmé skále 382 metrů nad
mořem a patří mezi skvosty
chorvatské rurální architektury.
Jedná se o malebné městečko se
středověkými památkami a
starými
kamennými
domy
postavenými ve třech točitých
řadách podél vápencového
hřebene. Spolu se zbytky
středověké soustavy opevnění a
několika církevními objekty je
výjimečností tohoto místa i překrásný výhled na moře a na
záliv sv. Ivana s překrásnou
oblázkovou pláží.
Beli je jedno z nejstarších a
v minulosti nejvýznamnějších
creských
sídel.
Městečko
akropolového typu je umístěné na vysokém kopci na východním pobřežím severní
části ostrova. V obci působí Eko centrum “Caput Insulae”, které se zabývá zachováním přírodní různorodosti, původních hodnot a kulturního a historického dědictví ostrova. Centrum také provádí i ochranu supů bělohlavých.
Martinščica je relativně mladá obec umístěná v nejmírnější částicreskéhopobřeží,vzátoceotevřenésměremnajihozápad. Hezky upravená obec, která oplývá středomořským porostem, se orientuje výhradně na kempinkovou turistiku a na rodiny
s dětmi. Překrásné pláže na sever od obce skýtají široké možnosti pro kvalitní a aktivní dovolenou. V jižní části Valunského zálivu, mezi dvěma překrásnými oblázkovými plážemi, leží Valun – malebná obec postavená kolem malého přístavu, která se též orientuje na rodiny s dětmi a na kempinkovou turistiku. Kromě četných
apartmánů v soukromí se na Cresu nabízí ubytování ve dvou hotelích Kimen v
Cresu a Zlatni lav v Martinščici. Dále jsou na ostrově celkem čtyři kempy v Cresu,
Belom, Martinščici a ve Valunu.
Podle podkladů Chorvatského turistického sdržení v Praze.
-
58
-
Zpravodaj 1 / 2010
Adresář členů VV, KK a sekretariátu ČANY
Jméno a příjmení
Stanislav Bílek
prezident
(rekreační plavba, web)
Ing. Václav Švec, CSc.
viceprezident
( mezinárodní vztahy,
legislativa, knihovna,)
Ing. Petr Sládeček
(soutěže, technika lodí)
MUDr. Zdeněk Žižka, CSc.
(vzdělávání a zkoušky)
Martin Blagoev
(agenda členů, web,
knihovna)
Adresa
Pod lázní 12
140 00 Praha 4
Kontakt
Mobil: 602 311 153
E-mail: [email protected]
Opočenská 536
199 00 Praha 18 –
Letňany
Mobil: 605 371 416
V chaloupkách 14
194 00 Praha 9
U podchodu 1
162 00 Praha 6
Křenova 5
162 00 Praha 6
Mobil:
E-mail:
Mobil:
E-mail:
Mobil:
E-mail:
732 860 702
[email protected]
724 244 457
[email protected]
775 042 429
[email protected]
Adresář členů kontrolní komise ČANY
Ing. Vratislav Čihák
Nad Šálkovnou 21
Mobil: 603 230 895
147 00 Praha 4
předseda
(knihovna)
Josef Rössler
Moravská 45
Tel.:
224 250 683
(hlášení plavby, redaktor
120 00 Praha 2
Mobil: 607 579 770
Zpravodaje)
Ing. René Pruner
K babímu dolu 394
251 69
Velké Popovice
Sekretariát
Ing. Olga Müllerová, CSc.
Mánesova 85
(administrativa, hospodaření) 120 00 Praha 2
Ing. Petr Kundrata
(šéfredaktor Zpravodaje)
Václav Olmer
(zhotovování průkazů )
Ing. Věra Libosková
(předseda komise historie
nám. jachtingu)
Michnova 1623
149 00 Praha 11
Slavojova 18
128 00 Praha 2
Bulharská 1421
708 00 Ostrava
-
59
-
Tel.:
224 250 683
Mobil: 602 298 605
Tel.: 224 004 757
Mobil: 723 508 325
Mobil: 721 232 231
Mobil: 777 042 100
Tel.: 596 961 810
Zpravodaj 1 / 2010
ZPRAVODAJ č. 1 / 2010
Vychází nepravidelně
Vydává Česká asociace námořního jachtingu (ČANY)
Přístav 5, 147 00 Praha 4 – Podolí, IČO 00563498
www.cany.cz, E-mail: [email protected]
Vydáváno a distribuováno bezplatně výlučně pro potřebu členů ČANY.
Toto číslo vyšlo: 24.3.2010
Šéfredaktor: Ing. Petr Kundrata
Telefon: 272 911 860, 721 232 231
Redakce: ČYK, Přístav 5, 147 00 Praha 4 – Podolí
Úřední hodiny VV: každou středu od 18.00 h do 20.00 h, telefon: 241 433 212
Nevyžádané rukopisy, kresby a fotografie se nevracejí. Redakce neručí za obsah
příspěvků čtenářů.
ČANY
(ČYK)
YC CERE
Podolská
vodárna
-
60
-

zpravodaj 2010_1

Transkript

Podobné dokumenty

zpravodaj 2007_1

Souhrnná teritoriální informace Finsko

Bike Night Flachau 13.-14.08.2016 - Anmeldungs

Vikingové a sychravý Balt

Upper Kaleköy – přehrada a vodní elektrárna