Pán Bůh má rád veselé lidi - Chodov
Transkript
Pán Bůh má rád veselé lidi - Chodov
BŮH MÁ VESELÉ LIDI RÁD Mgr R. Jonczy, Spořilov 2.8.2008 Myslíte si, sestry a bratři, že humor patří k životu znovuzrozeného, zbožného křesťana? Myslíte, že se hodí do církevního prostředí? Není praktikování humoru v církevním prostředí projevem úpadku a pronikání světa do církve? V Americké Pensylvánii žije skupina mennonitů, jedné z protestantských církví, která vznikla po selské válce v Německu v roce 1524. Příslušníci této skupiny si říkají Amisch. Jsou známí tím, že se důsledně drží starých tradic. Odmítají jakýkoli technický pokrok, dopravní prostředky, stroje i jakákoli komunikační média. Chodí stále v černém a tváří se hrozně vážně. Odmítají smích a jakékoli veselí, považují je totiž za něco světského, co není v souladu s pravou zbožností. Tvrdí, že jenom hříšník se směje. Boží člověk je podle jejich mínění vážný a důstojný. I. Smích v Bibli negativně Možná nám jejich přístup připadne přehnaný, ne-li přímo trapný. Amisch však svůj postoj odůvodňují biblicky. Vycházejí z toho, že zmínky o smíchu v Bibli mají velice často přídech povýšeneckého, pohrdavého a škodolibého posměchu. Určitě si vzpomenete, že se Sára, ve chvíli, kdy tajuplní poutníci Abrahámovi oznámili, že jeho žena v devadesáti létech otěhotní, v duchu zasmála a řekla: „Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec.“ (Gn 18,12) I o Hospodinu je v Bibli řečeno, že jeho smích může mít ironický podtext: „Králové země se srocují, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho, a ten jenž trůní na nebesích, se směje. Panovníkovi jsou k smíchu.“ (Žalm 2,4) Rovněž moudrý Kazatel hodnotí smích s ironickým despektem: „O smíchu jsem řekl: „Je to ztřeštěnost…“ (Kaz. 2,2) V sedmé kapitole pak k tomu ještě dodává: „Jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka.“ Nám, kteří jsme byli odkojení Kralickou biblí, stále ještě v uších zní výrok apoštola Pavla z listu Efezským 5. kapitoly, který nám na půdě církve s oblibou připomínala starší generace: „Mrzkost, bláznové mluvení, šprýmování, aniž jmenováno buď mezi vámi.“ Žilka svým překladem zmíněný text dovedl k dokonalosti: „O hanebnosti pošetilých řečí nebo vtipů, ať mezi vámi není ani zmínky.“ Když k tomu všemu ještě vezmeme v potaz Ježíšovo: „Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat.“ (Lk 6,25), snáz pochopíme, proč se menonité v Americké Pensylvánii rozhodli humor a veselí zcela vyřadit ze svého života. A nebyli sami. Řada adventistů z mého rodného Slezska neměla v době mého dětství k podobnému pojetí daleko. II. Smích v Bibli positivně Jsem však přesvědčen o tom, že si tak zbytečně komplikovali život. Kdyby při studiu dané tématiky byli pozornější, určitě by jim neuniklo, že Bible smích jako takový v žádném případě nezamítá. Ježíš sice ve smyslu rčení „po smíchu přichází pláč“ vyslovuje své běda nad těmi, kteří se smějí; ve stejné souvislosti však těm, kteří pláčí nad hříchy tohoto světa zaslibuje, že se nakonec právě oni budou smát. „Kdo se totiž směje naposled, ten se směje nejlíp.“ I podle autora poslední knihy Bible přijde den, kdy „Bůh setře všelikou slzu z lidských očí.“ (Zj 21,4) Smích spravedlivých se však v Bibli netýká jen budoucnosti. Žalmista v úvodu Žalmu 126 vyznává: „Když Hospodin úděl Siónu změnil, bylo nám jako ve snu. Tehdy naše 2 ústa naplnil smích a náš jazyk plesal.“ Stejně tak i moudrý Kazatel ví, že v životě je „čas plakat, ale i čas smát se.“ (Kaz 3,4) Nutno dodat, že doslovný překlad již zmíněného textu z 5. kapitoly Efezským zní: „Vést sprosté, hloupé a dvousmyslné řeči se nepatří.“ Bible tedy smích nezamítá, pouze jej zasazuje do správného rámce. I humor totiž musí projít obrácením. Farář Lubomír Balcar v evangelickém kalendáři na rok 1960 výstižně poznamenal, že „dobrý humor musí mít všech pět „s“. Musí být slušný, střízlivý, společenský, samorostlý a přitom jakž takž směšný.“ Vtipy a historky dvojsmyslné, vulgární, sprosté, zlomyslné a jízlivé do křesťanského humoru prostě nepatří. III. Humor je vlastní i velikánům víry Teolog J. L. Hromádka kdysi napsal: „Všichni velcí lidé víry měli smysl pro humor. Právě jejich veliká vážnost a opravdovost, spojená s jistotou víry, dávala jim svěží, milující vztah ke světu. Mám za to, že kožená mrzutost je bezpečným důkazem zkostnatělé a vysušené pobožnosti.“ Vždy znovu se musím pousmát, když v 18. kapitole 1. knihy Královské čtu zmínku o tom, jak Eliáš na hoře Karmel s notnou dávkou odvahy víry na Baálovy proroky pokřikuje: „Volejte na toho svého boha co nejhlasitěji! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!“ (1. Kral 18,27) Smysl pro humor nechyběl ani průkopnici našeho adventistického hnutí E. G. White. Adventistický historik Georg Night ve své knize „Setkání s Ellen Whiteovou“ píše o tom, že syn Willie při kázáních své matky jako dospělý muž velice často usínal. Jednou, když svým klimbáním všechny rozesmál, přerušila jeho matka pohotově své kázání a jala se posluchačům vysvětlovat: „Když byl Willie nemluvně, neměla jsem pro něj žádnou chůvu. Dala jsem si proto u jednoho truhláře v Battle Creeku zhotovit kolébku právě tak velkou, aby se vešla za kazatelnu battelcreekské modlitebny. Před začátkem pobožnosti jsem do ní Willieho vždycky položila, a zatímco jsem kázala, pravou nohou jsem ho kolébala, aby se neprobudil a nerušil bohoslužbu. Nemějte to tedy Williemu za zlé. Je to moje vina. To já jsem ho naučila spát ve sboru… v sobotu! IV. Humor je věc podstatná Všichni víme, že humor je pro život člověka velice důležitý: a) Humor je kořením života To, že humor patří k životu, prozrazuje i známé lidové rčení, podle kterého je „smích kořením života“. Tento příměr je velice výstižný. S potravou bez koření se zcela určitě přežít dá, pokrm však bez něj nebývá chutným a lahodným. b) Humor vychovává Velice často se nám lidem stává, že sami sebe nevidíme v tom nejobjektivnějším světle. Ježíš to jednou vyjádřil velice vtipně, když svým posluchačům řekl: „Třísku v oku bratra vidíš, ale trám ve svém vlastním oku nikoli.“ Humor člověku vhodným způsobem nastavuje zrcadlo. Úspěšně odkrývá falešné postoje, strhává masky, pranýřuje pokrytectví, sobectví i faleš. Člověka tak často dokáže k pokání přivést daleko úspěšněji, než kázání plná moralismu a mentorování. Snad právě proto si moudří králové na svém dvoře drželi moudré šašky. c) Humor vede k pokoře Zasaženi hříchem egocentrismu míváme tendenci brát sami sebe příliš vážně. Teolog Vilém Schneeberger ve své studii o humoru z křesťanského pohledu výstižně poznamenal, že: „Křesťanský humor strhává masku vážnosti tam, kde stavíme sebe a svou osobu na místo, které náleží jedině Bohu. Je známkou vyzrálosti a duchovní velikosti, když si dovedeme udělat legraci sami ze sebe.“ 3 d) Humor je zbraní proti zvůli Humor je také vhodnou zbraní proti lidské zvůli, hlouposti, útlaku, nesnášenlivosti a násilí. Snad právě proto anekdoty a vtipy z dob komunistické totality i nacistické nadvlády bývají těmi nejúspěšnějšími. Snad právě proto židovské anekdoty nemají v jiném etniku obdoby. e) Humor posiluje positivní myšlení Humor posiluje positivní myšlení. Pomáhá nalézt veselou stránku života a dokáže do života i v méně radostných situacích vnášet kousek slunečního záblesku. Člověk se smyslem pro humor dokáže snáz přečkat i ty obtížnější okolnosti života. Není proto divu, že jsem si při hospitalizaci v nemocnici s pacienty postiženými těžkými důsledky diagnosy zvané „roztroušená skleróza“ užil nejvíce legrace. f) Humor posiluje zdraví Asi neprozradím velké tajemství, když řeknu, že humor výrazným dílem přispívá k posílení lidského zdraví. V knize Přísloví čteme: „Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.“ (Př 17,22). Humor je bezesporu jedním z důležitých receptů na dlouhověkost nejstaršího kazatele Československé unie CASD, devadesátiletého Karla Špinara. Ve svém vysokém věku stále ještě chodívá běhat, nebo se alespoň rychlou chůzí procházet v Krčském lese. Má-li špatnou náladu, zašije se tam vždy někam na nějaké odlehlé místo a pokouší se sám sebe rozesmát. Jednou měl náladu tak mizernou, že se ke smíchu musel zvlášť intenzivně nutit. V tom si stačil povšimnout dvojice zamilovaných, která vyděšeně opouštěla své tiché zákoutí a dobrá nálada se mu rázem vrátila. V. Humor je důsledkem spasení a následování E.G. White jednou poznamenala, že lidé osvobození radostnou zvěstí evangelia, kteří následují Krista a žijí v těsném společenství s ním, nebývají zamračení. V knize „Setkání s Elen Whiteovou“ jsem se dočetl, že se průkopnice našeho adventistického hnutí často obracela ke svému chorobně pracovitému manželovi s výzvou, aby hodil za hlavu všechny problémy a byl zase jednou bezstarostným chlapcem. Jednou jemu a synovi Williemu před nástupem na jejich společnou dovolenou napsala: „Využijte těch několik dní, kdy budete spolu. Dělejte společně výlety, spěte pod širým nebem, podívejte se do míst, kde jste ještě nikdy nebyli, odpočívejte a ze všeho nejvíce se radujte, abyste se do práce mohli vrátit svěží a plní síly.“ Jsem přesvědčený o tom, že by něco podobného poradila mnohým z nás i dnes. Zkusme proto v době právě probíhajících letních dovolených vzít její radu vážně. Přeji vám radostný zbytek letošního léta, přátelé. Amen