DÍLO: BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA • zasazení výňatku do kontextu
Transkript
DÍLO: BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA • zasazení výňatku do kontextu
DÍLO: BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA • zasazení výňatku do kontextu díla Kniha začíná seznámením rodičů - amatérské herečky a budoucí právničky s ekonomem. Těhotenství matky ukončí předčasně útok vlčáka (jeho matka porodí v divadle, i když trpí chorobnou stydlivostí). Kvido je středem pozornosti, hlavně babiček. Je brýlatý a intelektuálně zaměřený, ale také tlustý, z čehož má komplexy. Rodina se ze strachu před výpovědí stěhuje z Prahy do Sázavy, tam oba nastupují do skláren. Bydleli v prosklené terase závodní vily, kde byla zima. Kvidův otec byl neprůbojný, nesehnal jiné bydlení (nechtěl vstoupit do komunistické strany). Kvido dostal zápal plic, narodilo se druhé dítě - Paco, otec rychle řeší jiné bydlení. Nastoupil tedy na VUML, koupil psa (vlčáka Něhu) od podnikového stranického lídra a začal hrát fotbal, aby byl vidět v pozitivním světle té doby. Kvido začíná recitovat - velmi úspěšně, kamarádí s Jaruškou - úspěšně. Do nového domu přibyla společně s Pacem i babička Líba. Otec začíná trávit celé dny v dílně, kde dělá truhlařinu. Jeho znalost jazyků mu otevřela cestu k povýšení, ale záhy byl s matkou přistižen u kamaráda z divadla (u Pavla Kohouta - odpůrce komunistického režimu) a bylo po kariéře. Byl sesazen na místo podnikového vrátného a uzavřel se do sebe, trpěl depresemi. Matka mu sehnala i psychiatra. Kvido přerušil studia na ekonomické vysoké škole, aby mohl psát své povídky, dělal nočního vrátného (měli zvyk na sebe svítit s matkou, poté i s Jaruškou, když se vzali). Matka vidí, jak se otec stále více hroutí a přemluví Kvida, aby měli s Jaruškou dítě, že by mu to mohlo pomoct z depresí. Ale ani malá Anička nepomohla (předtím dokonce volala i jeho bývalé milence Marianě). Svou rakev si přestal dělat až po sametové revoluci, kdy oba rodiče dostali odpovídající místa a Kvido vydal svou první knihu (i když ho matka prosí, aby to nedělal, jelikož kniha odhalovala velmi osobní detaily z jejich rodinného života). • téma a motiv Autor díla popisuje celé své mládi. Krásnou, „bezstarostnou“ sobu dětství a dospívání (v názvu vyjadřuje přízviskem „báječná“) kterou však on sám zažíval v době, kdy byl v jeho rodné zemi u moci komunistický režim (v názvu knihy zachycen jako spojení „pod psa“). Vyobrazuje, tak jako mnoho jeho současníku, předchůdců i nástupců, všechny křivdy a nespravedlivosti, kterých se komunistický režim na jeho odpůrcích dopouštěl • časoprostor Kvido se narodil na jevišti, hrála se hra Čekání na Godota. Rodina se po příchodu Rusů v roce 1968 přestěhuje z Prahy do Sázavy. Nemají byt, proto žijí jako ve skleníku na prosklené terase jednoho domu. V zimě málem umrznou. . Nemohou dostat byt, protože Kvidův otec není v komunistické straně ani se nijak veřejně neangažuje. Kvido spolu s kamarádkou Jaruškou recitují také básničky. Jako malý si neuvědomuje, že recituje prokomunistické básně. Komunistovi Šperkovi se líbí, že je o Kvidovi slyšet, proto slíbí Kvidově otci bydlení, když vstoupí na VUML a začne hrát závodně fotbal. I když je Kvidův otec nesportovní a nešikovný, trénuje a hraje. Získá krásný dům, ale musí si k němu koupit i psa - německého ovčáka, který dostane jméno Něha. 1 Kvidově matce se narodil chlapec Paco. Do Sázavy se přistěhovala i babička Líba paranoidně se bála, že by v Praze ze špatného prostředí onemocněla. • kompoziční výstavba retrospektivní občas mají kapitoly podobu scénáře, scénické poznámky závěru (doslov o rodině) - 1989 (sametová revoluce) ospektivně z pohledu Kvida; ten předčítá příběh své rodiny sepsaný v erformě knižnímu vydavateli - chce, aby mu knihu vydal rychlý spád děje, některé kapitoly jsou jako divadelní scénář = originalita Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné. • literární druh a žánr Satirický autobiografický román • vypravěč / lyrický subjekt Příběh je vyprávěn retrospektivně, hlavním hrdinou, Kvidem. Ten nám povídá příběh života svého a své rodiny, od svého narození až po dobu dospělosti, kdy odevzdává rukopis knihy nakladateli. • postava Kvido - sečtělý, inteligentní, hodně výřečný a obézní chlapec; měl z toho deprese otec Kvida - brání se komunistickému režimu, nechce vstoupit do strany; kvůli zabezpečení rodiny dělá drobné politické ústupky (hraje fotbal apod.), nakonec je ale sesazen na pozici vrátného; má deprese a veškerý volný čas pak trávil v dílně (vyrobil si i vlastní rakev) matka Kvida - hrála v divadlech a předčítala Kvidovi z divadelních her; velmi se bála psů; snažila se dostat otce z depresí; ke konci knihy píše Kvidovi dopis, aby knihu o jejich osobním životě nevydával (popisoval v knize i počůrané prkýnko apod.) Paco - mladší bratr Kvida; dobrodružné povahy Jaruška - ve škole recitovali společně s Kvidem, vzali se a na popud jeho matky měli dítě (aby dostala otce z depresí) babička Líba - šetřila peníze tak, že vařila levná, bezmasá jídla, aby pak mohla jezdit do zahraničí; "ortodoxní turistka" dědečkové Jiří a Josef, babička Věra 2 ing. Zvára - přítel Kvidova otce; byl hloupější, ale protože podlézal a vstoupil do komunistické strany, měl se lépe než jeho otec Šperk - soudruh a šéf podniku • vyprávěcí způsoby Er - forma • typy promluv Práce s úryvkem • jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku V knize se objevuje humor, nadsázka, jsou tu zvýrazněny a zesměšněny prvky komunistického režimu rychlý spád děje, některé kapitoly jsou jako divadelní scénář, originalita, vesměs hovorový, ale i spisovný jazyk - hlavně když mluví Kvido, místy až poetické vyjadřování, anglický jazyk, v knize je využito jak spisovného tak nespisovného jazyka, občas ostřejší slova nebo jemné vulgarismy. Také je tam mnoho rádoby intelektuálních frází. Krásné využití až cynického humoru v kombinaci a kontrastu se smutnými, vážnými událostmi. • tropy a figury a jejich funkce ve výňatku humorný tón: "hypnotizován úpěnlivými pohledy otce" hovorový jazyk: "válečnej" (ale ne hrubé ani vulgární výrazy - naopak místy až poetické, knižní výrazy) nadsázka barvitá přídavná jména: "statečné zářivé úsměvy" živé dialogy forma: většinou er-forma, místy ich-forma eufemismy: "pod tukovými polštářky se ukrývá výjimečný talent" rychlý spád vyprávění zajímavé výrazy: "babička Líba byla ortodoxní turistka" lehká říkadla: "Všechny líbá naše bída." přemoudřelost Kvida: ve svém slovníku používá i cizí slova ("v 7 letech je to pro mě deprimující") lidová rčení z úst dědy: "Drž, dostaneš kůži." elipsa (výpustka): "V únoru budu už dělat uvaděčku v Relistickém." (divadle) ironie: "k šíření pravdy je třeba lstivost, taková je doba" přezdívky: bratr Paco - "Sokolí pírko" 3 personifikace: "česká literatura nemůže již déle čekat" humorná nadsázka: redaktor vyčítá Kvidovi - "Chybí vám tam dělník, bez něj se neobejdete, kdo vytváří hodnoty?" • kontext autorovy tvorby • literární / obecně kulturní kontext Michal Viewegh (1962) Próza po roce 1989, současná česká literatura Jiří Kratochvíl, Michal Ajvaz, Miloš Urban, Petr Šabach (Šakalí léta), Lenka Procházková, Tereza Boučková (Rok kohouta, Indiánský běh), Petra Hůlová (Paměť mojí babičce, Umělohmotný třípokoj, Stanice tajga), Jaroslav Rudiš (Nebe pod Berlínem) Znaky tvorby Michala Viewegha: „Jako většina populárních spisovatelů patří i Viewegh k autorům komerčním. Velice často bývá kritizován za podbízivost čtenářům. On sám přiznává, že se snaží vyjít čtenářům vstříc, ale zároveň píše i sám pro sebe. Na druhou stranu, pokud dává čtenářům to, co chtějí a oni se u jeho knih dobře baví, čímž je splněn účel populární četby, nemusí být vycházení publiku vstříc považováno za až tak negativní aspekt komerční literatury. Co se týče tvorby, je autor velice produktivní.“ „Podle žánrového dělení Oldřicha Sirovátky lze Vieweghovu tvorbu označit za kombinaci literární oblasti humoru a komiky, sentimentu a srdce, s příměsí erotiky. Viewegh píše o obyčejných věcech, událostech a lidech, o všedním životě. Děj v jeho románech většinou není nijak převratný, ale přesto velice poutavý a zajímavý. Autor umí využít svůj poutavý styl psaní, aniž by se uchyloval ke zbytečným přemrštěným zvratům či přehuštění děje. V jeho dílech se obvykle neřeší příliš velkých životních událostí, ale pokud se zde nějaká tragédie objeví, je popisována s nadsázkou a ironií. Happy endu, jenž je pro populární literaturu tak příznačný, se v autorově tvorbě čtenář dočká jen málokdy. Konec bývá převážně neuzavřený, stejně jako v životě, žádné velké finále se nekoná. Jako prostředí si sice nevybírá cizokrajnou exotiku, ale atraktivní místa - jako různé cizí země, destinace u moře či nahorách, nebo alespoň slavné pražské restaurace a bary, se objevují téměř v každém románu. Autorovi hrdinové rovněž nejsou pouze nositeli děje. Jejich psychologická i emocionální stránka bývá vykreslena do detailů. Čtenář se dozvídá i zdánlivě nedůležité maličkosti o minulosti, názorech a zvyklostech postav a tím mu připadají důvěryhodnější a reálnější. Vieweghovi jde o to, aby čtenář ve skutečném životě nacházel protějšky postav, o nichž je mu vyprávěno v knihách.“ Autor práce: Hana Girardová de Villars Dílo: Výchova dívek v Čechách, Nápady laskavého čtenáře, Účastníci zájezdu, Román pro ženy, Vybíjená, Román pro muže, Biomanželka, Mafie v Praze, Povídky o manželství a sexu, novela Andělé všedního dne Báječná léta pod psa: satiricky laděná rodinná kronika zachycující totalitní systém, za knihu získal Cenu Jiřího Ortena. 4 Romány Báječná léta pod psa, 1992 – autobiografický román, zachycující atmosféru v Československu od doby normalizace až po pád komunismu; zfilmováno 1997 (režiePetr Nikolaev) Výchova dívek v Čechách, 1994 – tragická love story o zbraslavském učiteli, který přijme nabídku podnikatele Krále, aby dával jeho dceři kurz tvůrčího psaní, vztah Beáty s učitelem se postupně vyvíjí; zfilmováno 1996 (režie Petr Koliha) Účastníci zájezdu, 1996 – základem zápletky je setkání velmi rozdílných lidí na autobusovém zájezdu do Itálie; zfilmováno 2006 (režie Jiří Vejdělek) Zapisovatelé otcovský lásky, 1998 – román o rodině mladého devianta Román pro ženy, 2001 – zfilmováno 2005 (Román pro ženy, režie Filip Renč) Báječná léta s Klausem, 2002 – volné pokračování úspěšných Báječných let pod psa Případ nevěrné Kláry, 2003 – populární spisovatel si najme soukromého detektiva na sledování svojí manželky; zfilmováno 2009 (režie Roberto Faenza) Vybíjená, 2004 – osudy několika spolužáků z gymnázia od jejich mládí až do čtyřicítky; zfilmováno 2015 (režie Petr Nikolaev) Tři v háji, 2004 – společné dílo Haliny Pawlowské, Ivy Hercíkové a Michala Viewegha Román pro muže, 2008 - román o ženském zklamání ze světa řízeného přestárlými kluky, ale také bilancující, mnohdy až sebeironickou reflexí úspěšného spisovatelství; zfilmováno 2010 (režie: Tomáš Bařina) Biomanželka, 2010 Mafie v Praze, 2011 Mráz přichází z Hradu, 2012 Čarodějka z Křemelky, 2015 – chystaný román Novely Názory na vraždu, 1990 – autorova knižní prvotina, kniha s detektivní zápletkou Lekce tvůrčího psaní, 2005 – v této knize zúročil zkušenosti z lekcí tvůrčího psaní, které vyučuje na Literární akademii Josefa Škvoreckého Andělé všedního dne, 2007 - novela se zachycenými zkušenostmi se smrtí svého otce, vydalo nakladatelství Druhé město 5