students-times-09 - Gymnázium Valašské Klobouky

students-times-09 - Gymnázium Valašské Klobouky

D
razí učitelé, mí bývalí studenti-spolubojovníci a
vy všichni, kteří jste zavítali mezi naše řádky,
už je to tady. Konec školního roku – začátek
prázdnin. A také úplně poslední úvodní slovo
prvního ročníku Student´s Times, které nemohou
být tentokrát naladěny jinak než v letním a
nostalgickém duchu. Čeká na vás několik tipů, kam o
prázdninách vyrazit, jaké nápoje si při vysokých
teplotách připravit, na jaký film se podívat, co si
přečíst z povinné četby, která vůbec nemusí být
nudná, nebo Summer To Do List plný bodů, které
k létu neodmyslitelně patří.
Můžete si přečíst, jak vidí zpětně svůj první školní
rok na gymplu Klárka Zůbková z 1. G, proč se v USA slaví Independence Day, který společně
s Díkůvzdáním zaujímá důležité místo v srdci každého hrdého Američana, nebo jak vlastně
viděli maturitní dění samotní maturanti. Rozhovory červnového čísla by mohli nadchnout
všechny, kteří tíhnou k přírodním vědám a neumí si svůj život představit bez chemie a fyziky,
naopak ty z vás, kteří se cítí orientovaní spíše humanitním směrem, by mohla potěšit další
ukázka z tvorby našich studentů.
Nekončí jen školní rok, ale také působení některých z nás ve školním časopise, nicméně věřím,
že i po prázdninách bude redakce dál nadšeně pokračovat a tradici Student´s Times na škole
zase o něco více upevní. Tímto bych chtěla poděkovat i vám všem za to, že jste nás četli,
protože co by byl časopis bez čtenářů? Věřte nám, že nás opravdu vždy potěšila každá další
otázka typu: „A kdy vyjde nové číslo?“
Tak se tedy naposledy ohlédněme za uplynulým školním rokem, vzpomeňme si na všechno, co
jsme letos díky gymplu mohli zažít – ať už to byl výlet do Prahy, kopa soutěží, projektů, nácvik
polonézy, lyžák, vodák, ale i hodiny strávené nad učením – a vykročme vstříc novým začátkům.
Za celou redakci vám přeju další báječné prázdniny do sbírky, spoustu nových zážitků,
vzpomínek a motivů k pozdějším vtipným příhodám, hromadu času ke všemu, na co přes
školní rok nebyl čas, a hlavně úsměv na tváři už od každého dalšího letního rána! (:
Krásné prosluněné dny vám všem.
Obsah
STALO SE
Můj první rok na gymnáziu
AKTUÁLNĚ
Maturita očima maturantů
4th July
Kam vyrazit v létě - letní akce a festivaly!
Maturita v číslech
The Summer To Do List
NAŠE CELEBRITY
Patrik Hrubčík – Těžko říct, co mě na chemii tak baví
ROZHOVOR
Prof. Petr Kulhánek: „Už od základní školy mě bavila fyzika“
Z VAŠÍ TVORBY
Ztrácím jednu z nejdůležitějších osob vůbec
TIPY A TRIKY
Letní nápoje
Nebojte se češtiny!
Jackie Brown
Můj první rok na
GYMNÁZIU
Mnoho lidí by nejspíš na úvod napsalo, že by byli natěšení nebo nervózní, ať už z nové školy,
z nových lidí nebo učitelů, ale já jsem byla pouze zvědavá, jestli jsem si vybrala dobře. A tak
se o rok mladší já vydalo poznávat taje gymnázia, ve kterém mělo trávit dalších pár let (teď
po roce vím, že je jich opravdu jen pár). Jelikož jsem tuto starší malebnou budovu už trochu
znala, tak pro mě nebyla až takovým otazníkem, ale to neznamenalo, že už v ní není co
poznávat. Můj první zážitek s touto budovou není z těch nejlepších.
Byla hodina němčiny. Paní učitelka vybírala, kdo se půjde projít s třídnicí a zanese ji druhé polovině třídy.
Modlila jsem se, abych to nebyla já, ale jak to tak bývá, tak jsem byla nucena vydat se na velkou pouť
labyrintem. Jenže to ještě paní učitelka neznala můj smysl pro orientaci, který téměř postrádám. Že mě
neměla posílat, poznala, až jsem se po dvaceti minutách vrátila s výmluvou: „Já hledala cestu zpět“. Ale mělo
to jeden velký plus: podruhé mě už neposlala.
Další děsivý zážitek prvního týdne byla čeština, ve které pan učitel prohlásil památnou větu: „Pohněte si,
maturita se blíží, nemáme čas“! Ani si nedokážete představit tu hrůzu, která nás, malé sosáčky, jímala, ale
ještě strašidelnější je, že nejspíš měl pan učitel pravdu, protože první ročník se chýlí ke konci a utekl
neuvěřitelně rychle.
Trochu úsměvná byla první (možná druhá) fyzika, protože, no… „Přestavte si, že jste placatý trpaslík mezi
černými deskami a chcete se vydat na výlet, jak se budete pohybovat?“ Doteď nevím odpověď na tuto otázku,
ale nejspíš si ji už budu navždycky uchovávat v paměti.
Mezi těžkými začátky se jako záchranné lano objevil adaptační kurz, který (snad můžu mluvit za všechny) jsme
si neskutečně užili. Dal nás trochu dohromady a také nám dal více jistoty, že se budeme navzájem respektovat
a rozumět si. A pak začala ještě tvrdší realita. Testy, nervozita, kruhy pod očima v padesáti odstínech fialové a
kladení otázky: „Co já tady vlastně dělám“?
A tak čas letěl, přišly další společné akce: Vánoce, Play´n´sing (okouzlující soutěž, ve které jsme byli třetí),
lyžařský kurz (kterého jsme se nezúčastnila, protože nevím, jestli má sjezdovka větší strach ze mě, nebo já z
ní), teď pomalu uzavíráme známky a těšíme se na první školní výlet a zároveň na prázdniny. Také si myslím, že
většina z nás se těší i na druhák s úžasnou paní třídní a dalšími chudáky pedagogy , kteří se s námi celý rok
piplali a ještě další 3 roky budou.
Aby vše nebylo jen z mého pohledu, tak pár úžasných anonymů se s námi podělilo o to, jak to prožili oni.
"Na škole se mi líbí. I když na ni často
nadávám skrz učení, kterého je občas
hodně (ale tak je to gympl, takže s tím nic
nenaděláme), jsem rád, že jsem si vybral
právě tenhle gympl. Učitelé jsou zde v
pohodě, dá se s nimi domluvit, ať už
ohledně testů, nebo čehokoliv jiného.
Samozřejmě až na výjimky. A pokud beru
školu jako takovou, tak i když je to starší
budova, líbí se mi tam. Jediné, co mi začalo
vadit, je zákaz chození o volných hodinách
ven. Myslím si, že nejsem první ani
poslední, komu to vadí. "
„Je to tady lepší, než jsem si
myslela, že bude. Máme nejlepší
třídní učitelku a všichni z celého
srdce nesnášíme školní záchody →
jsou ošklivé a chtělo by tam dát
ručníky nebo třeba papírové utěrky
a taky je tady míň učení, než jsem si
myslela, že tady bude. Všichni s tím
strašili a nakonec je to celkem
lehké, ne že by toho bylo málo, ale
čekali jsme něco ještě horšího.“
"Je to až k neuvěření
jak rychle se dá měnit
názor na učitele, ale
to ke škole patří.“
(K. Zůbková, 1. G)
MATURITA OČIMA
MATURANTŮ
Hned v prvních týdnech prváku si postupně začnete uvědomovat, že učitelé nějak často používají slovo
maturita. A brzy se to začne stupňovat, s dalším rokem o něco více. A pak přijde třeťák. Nekonečné poslechy
v angličtině z časopisu Bridge každý měsíc, popis a srovnávání obrázků, v češtině neustálé apelování na to,
abyste už konečně začali číst, díky seminářům máte doma stohy papírů s maturitními tématy, nekonečné
zvedání rukou kvůli otázce v téměř každém předmětu: „Kdo bude maturovat?“ – a všechno dokola, tudíž se
objeví jakýsi stereotyp a vy zapadnete do studentské rutiny, a proto stejně jako většina před vámi přestanete
předmaturitnímu dění věnovat pozornost. Zpozorníte možná při plánování třídního výletu do Prahy nebo při
prvních zmínkách stužkovacího večírku, ale jinak netušíte, proč učitelé řeší všechno tak brzo, vždyť máte stále
ještě celý čtvrťák.
Třeťák skončí a začnou vaše poslední prázdniny pod statutem „student gymnázia“. Najednou je tady čtvrtý
ročník. Očekávaná Praha utekla neuvěřitelně rychle, dokonce už musíte vymýšlet originální způsob, jak pozvat
učitele na stužkovací večírek. Nestihnete si pořádně sdělit ani dojmy, jak se vám to všechno povedlo, protože
musíte v krátkém čase vymyslet program večera, od kterého budete oficiálně maturanty školy. Při videu
utvořeném z fotek za vaše společná léta máte nepopsatelný pocit nostalgie a nevěříte vlastním očím, jak je
možné, že jsou to všechno už jen vzpomínky. To ovšem ještě netušíte, že vás čeká posledních pár měsíců,
které proklouznou kolem takovým tempem, o kterém se vám doposud nesnilo. Poslední Vánoce, poslední
nácvik polonézy, poslední ples, na kterém jste stále ještě gympláci, konec února, který značí, že jste úspěšně
zvládli na první dojem nesplnitelný úkol: vyplnit přihlášky na vysoké školy.
Zbytek důležitých událostí nejste ani schopni zachytit, protože je tu váš poslední týden, poslední zvonění a –
svaťák. V jeho prvních dnech vás čeká státní maturita. Teprve když vejdete do budovy školy a uvidíte stát na
schodech spolužáky v obleku, dojde vám, že začalo přituhovat. Postup při státních maturitách je vám sice
velmi známý ze všech těch hodin, kdy jste si zkoušeli psát maturitu nanečisto, některé úlohy v zadání vás
ovšem najednou zaskočí a vy zjistíte, jak vděční jste všem učitelům, kteří vás na den D připravovali, protože
byste jinak byli dočista bezradní. S úsměvem na rtech dokončíte poslední část státních maturit, protože máte
alespoň něco za sebou – teď už můžete jen čekat na hodnocení, které vám za několik dní dorazí na mail.
Nicméně euforie z toho, že už toho před sebou naštěstí nemáte tolik, rychle opadne. Zjistíte, kolik málo času
před sebou máte, protože ubíhá ještě zběsileji než předtím. Pocítí to především ti z vás, kteří musí v rámci
svaťáku absolvovat i přijímací zkoušky a netuší, jestli se nejprve věnovat jim, nebo se začít učit na samotnou
maturitu. Někteří z vašich spolužáků začali totiž s učením dříve a už mají několik otázek úspěšně za sebou –
věřte mi, že to vás dovede nehorázným způsobem znervóznit. Vlastně všeobecně vás během těch několika
dnů dovede znervóznit i sebemenší drobnost. To, že vás čeká dočítání několika knížek a vám se jejich obsah
plete dohromady. To, že nebudete stíhat všechno si zopakovat, až projdete kompletně všechny otázky. To, že
jste se vydali na páteční akci, protože jste ztratili nejen páteční večer, ale prospali jste navíc i sobotu. To, že
vám chybí poznámky a nikdo na vaše prosby, aby vám půjčil svoje, nereaguje. To, že o některé z otázek není ve
vašich silách mluvit čtvrt hodiny. Budete mít záchvaty hněvu, protože nebudete chápat, proč muselo být na
počátku 20. století tolik různých uměleckých směrů a spolků. Nebudete schopní zjistit, jestli je lepší učit se od
rána a vstávat dřív, nebo spát do oběda a učit se pozdě do noci. Všichni doma budou muset poslouchat vaše
úpění, že už vás to vážně nebaví, že na to nemáte a že chcete raději prodávat kytky stejně jako Líza
Doolittlová, Pygmalion, G. B. Shaw, 1. polovina 20. století, původem irský spisovatel – ano, všechno se vám za
nějakou dobu začne propojovat a vám z toho půjde hlava kolem. Vaše hlava se stane celkově hlavním
problémem. Často se vám bude zdát, že už není schopna pojmout nové informace. Budete mít stavy, ve
kterých vás učení najednou na chvíli začne bavit, budete všechno s nadšením barevně podtrhávat a budete si
říkat, jak máte všechno pod kontrolou – a zničehonic vás pohltí vlna zoufalství, stresu a nervozity. A tak stále
dokola. Posledních pár dnů bude ovšem nejhorších, budete odpočítávat, za jak dlouho budete mít všechno za
sebou, někteří z vás nebudou schopni jíst při pomyšlení na to, co se bude dít za týden touto dobou – a nastane
pondělí vašeho maturitního týdne, oficiální zahájení. Ti, kteří budou maturovat první den, to prý mají nejtěžší,
ale opak je pravdou. Zbytek týdne si budou užívat bezstarostného pocitu, že už to mají za sebou. Ze své vlastní
zkušenosti zastávám názor, že nejhorší to mají ti v úplně poslední den. Jasně, je super mít pár dní k učení
navíc,
ale když zjišťujete, kolik spolužáků má odmaturováno, zatímco vy sedíte v kopě papírů a máte pocit, že si
najednou nic nepamatujete, je to vážně zlé. Zvlášť když ti ostatní řeší na třídní skupině, co všechno nakoupit
na třídní akci.
Ale i vy se dočkáte. Ačkoli si myslíte, že nepatříte mezi „stresaře“ a lidi odpadávající nervozitou, budete mít
jistojistě večer problém usnout. A ráno snídat. A soustředit se na to, co vám ostatní rádoby zkušeně povídají. A
ještě více vás znervózní povzbuzení typu: „To je v pohodě, já bych si to teď klidně zopakoval.“ nebo „Ááále,
maturita je fraška.“ Nicméně každý si touto zkouškou dospělosti musí projít sám, bohužel. V prvním předmětu
se vám možná ještě budou klepat ruce i při vytahování otázky. Na potítku možná budete mít na nějakou chvíli
pocit naprostého zatmění, ale najednou začnete psát. Pokud jste se opravdu připravovali, v hlavě vám vždycky
alespoň něco zůstane. Jen nemůžete pochopit, že váš 15minutový přípravný interval je během lusknutí prstů
pryč a někdo volá vaše jméno. Sednete si před komisi a začnete mluvit. A najednou zjistíte, že učitelé tu nesedí
proto, aby vás vymáchali v tom, co zrovna neumíte, ale jsou tady proto, aby vás podrželi a pomohli vám,
abyste ukázali, co jste se opravdu naučili (samozřejmě, problém je, když jste se přípravě vysmáli, protože
potom se vašich 4x 15 minut promění v nejdelší momenty vašeho dosavadního života, když zjistíte, že pár
bezvýznamných vět ke složení maturity nestačí).
Takhle to půjde ve všech předmětech. Svíravý pocit při tahání otázky, úleva nebo další nervozita, když zjistíte,
o jaké téma jde. Ani si to všechno pořádně nestačíte uvědomit a budete mít všechno za sebou. To, na co jste
se připravovali takovou dobu. Maturitu, ke které směřovalo vaše působení mezi zdmi gymplu. A když si
připustíte, že je to za vámi, zažijete jeden z nejlepších pocitů na světě. Zvládli jste to. I přes všechny ty starosti
a nervy. Jedna z prvních větších životních zkoušek za vámi. Sice možná ještě budete mít nějaké přijímačky, ale
oficiálně vám začaly nejdelší prázdniny v životě. Prázdniny, které si musíte pořádně užít, protože právě v tento
moment stojíte na pokraji své nové budoucnosti, o které toho zatím nevíte moc, ale můžete doufat, že bude
stát za to. Jak totiž řekla naše paní komisařka při zakončení maturit a jak v trochu jiné verzi zaznělo na
předávání maturitních vysvědčení – právě v této chvíli máme před sebou otevřené dveře s nápisem Svět.
(S. Matůšová)
Independence Day, commonly known as the Fourth of July or July
Fourth, is a federal holiday in the United States commemorating the
adoption of the Declaration of Independence on July 4, 1776, declaring
independence from Great Britain. Independence Day is commonly
associated with fireworks, parades, barbecues, carnivals, fairs, picnics,
concerts, baseball games, family reunions, and political speeches and
ceremonies, in addition to various other public and private events
celebrating the history, government, and traditions of the United
States. Independence Day is the National Day of the United States.
During the American Revolution, the legal separation of the Thirteen Colonies from Great Britain occurred on
July 2, 1776, when the Second Continental Congress voted to approve a resolution of independence that had
been proposed in June by Richard Henry Lee of Virginia declaring the United States independent from Great
Britain. After voting for independence, Congress turned its attention to the Declaration of Independence, a
statement explaining this decision, which had been prepared by a Committee of Five, with Thomas
Jefferson as its principal author. Congress debated and revised the wording of the Declaration, finally
approving it on July 4. A day earlier, John Adams had written to his wife Abigail:
The second day of July, 1776, will be the most memorable epoch in the history of America. I am apt to believe
that it will be celebrated by succeeding generations as the great anniversary festival. It ought to be
commemorated as the day of deliverance, by solemn acts of devotion to God Almighty. It ought to be
solemnized with pomp and parade, with shows, games, sports, guns, bells, bonfires, and illuminations, from
one end of this continent to the other, from this time forward forever more.
Adams's prediction was off by two days. From the outset, Americans celebrated independence on July 4, the
date shown on the much-publicized Declaration of Independence, rather than on July 2, the date the
resolution of independence was approved in a closed session of Congress.
Historians have long disputed whether Congress actually signed the Declaration of Independence on July 4,
even though Thomas Jefferson, John Adams, and Benjamin Franklin all later wrote that they had signed it on
that day. Most historians have concluded that the Declaration was signed nearly a month after its adoption,
on August 2, 1776, and not on July 4 as is commonly believed.
Coincidentally, both John Adams and Thomas Jefferson, the only signers of the Declaration of Independence
later to serve as Presidents of the United States, died on the same day: July 4, 1826, which was the 50th
anniversary of the Declaration. Although not a signer of the Declaration of Independence, but
another Founding Father who became a President, James Monroe, died on July 4, 1831, thus becoming the
third President in a row who died on the holiday. Calvin Coolidge, the 30th President, was born on July 4,
1872, and, so far, is the only U.S. President to have been born on Independence Day.
Independence Day is a national holiday marked by patriotic displays. Similar to other summer-themed events,
Independence Day celebrations often take place outdoors. Independence Day is a federal holiday, so all nonessential federal institutions (like the postal service and federal courts) are closed on that day. Many
politicians make it a point on this day to appear at a public event to praise the nation's heritage, laws, history,
society, and people.
Families often celebrate Independence Day by hosting or attending a picnic or barbecue and take advantage
of the day off and, in some years, long weekend to gather with relatives. Decorations (e.g., streamers,
balloons, and clothing) are generally coloured red, white, and blue, the colours of the American flag. Parades
are often in the morning, while fireworks displays occur in the evening at such places as parks, fairgrounds, or
town squares.
The night before the Fourth was once the focal point of celebrations, marked by raucous gatherings often
incorporating bonfires as their centrepiece. In New England, towns competed to build towering pyramids,
assembled from hogsheads and barrels and casks. They were lit at nightfall, to usher in the celebration. The
highest were in Salem, Massachusetts (on Gallows Hill, the famous site of the execution of 13 women and 6
men for witchcraft in 1692 during the Salem witch trials, where the tradition of bonfires in celebration had
persisted), composed of as many as forty tiers of barrels; these are the tallest bonfires ever recorded. The
custom flourished in the 19th and 20th centuries, and is still practiced in some New England towns.
Independence Day fireworks are often accompanied by patriotic songs such as the national anthem "The StarSpangled Banner", "God Bless America", "America the Beautiful", "My Country, 'Tis of Thee", "This Land Is
Your Land", "Stars and Stripes Forever", and, regionally, "Yankee Doodle" in northeaster states and "Dixie" in
southern states. Some of the lyrics recall images of the Revolutionary War or the War of 1812.
Firework shows are held in many states, and many fireworks are sold for personal use or as an alternative to a
public show. Safety concerns have led some states to ban fireworks or limit the sizes and types allowed. Illicit
traffic transfers many fireworks from less restrictive states.
A salute of one gun for each state in the United States, called a "salute to the union," is fired on Independence
Day at noon by any capable military base.
In 2009, New York City had the largest fireworks display in the country, with over 22 tons of pyrotechnics
exploded. Other major displays are in Chicago on Lake Michigan; in San Diego over Mission Bay; in Boston on
the Charles River; in St. Louison the Mississippi River; in San Francisco over the San Francisco Bay; and on
the National Mall in Washington, D.C..
During the annual Windsor-Detroit International Freedom Festival, Detroit, Michigan hosts one of the world's
largest fireworks displays, over the Detroit River, to celebrate Independence Day in conjunction with Windsor,
Ontario's celebration of Canada Day.
While the official observance always falls on July 4, participation levels may vary according to which day of the
week the 4th falls on. If the holiday falls in the middle of the week, some fireworks displays and celebrations
may take place during the weekend for convenience, again, varying by region.
The first week of July is typically one of the busiest American travel periods of the year, as many people utilize
the holiday for extended vacation trips.
(L. Martinková, OK, zdroj: www.en.wikipedia.org)
FOTKA
Letní akce a festivaly!
Nemůžete se dočkat na prázdniny, ale zatím netušíte, kam byste se vlastně mohli vydat?
Máme pro vás několik tipů na zajímavé akce, které by vás mohly zaujmout.
MIŠMAŠ
Že jste o Mišmaši ještě neslyšeli? Není se čemu
divit, Mišmaš je totiž festival vytvořený naprosto
nezávisle, bez reklam a velkých sponzorů. Celý
festival začal v podstatě náhodou v roce 1993 a
od té doby si drží své čestné místo. Je to také
jeden z festivalů v našem nejbližším okolí. Mišmaš
se koná nedaleko Bojkovic, v krásné přírodě.
Letošní 22. ročník přinese spoustu kapel. V pátek
19. 6. vystoupí například duo Tvrdý/Havelka, Leta,
Jelly Belly, Jiskry nebo Dunajská vlna. V sobotu
následují Five Seconds To Leave, američtí New
Dog, Hujo, Astronautalis, také zde ale bude Divadlo Brod nebo například Workshop masky.
To je jen část z toho, o co přijdete, pokud nedorazíte 19. - 20. 6. na tento skvělý festival, který si vzal za úkol
bořit hranice mezi hudebními styly a tak nějak zrušit „škatulkování“.
Více na http://www.mismas.org
41. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ
24. 7. – 1. 8. 2015
Pro někoho známá, pro jiné méně. Ačkoliv Filmový festival Zlín už je dávno pryč, nebyla to jediná letní událost
tohoto ražení. Už po 41. se pořádá Letní filmová škola v Uherském Hradišti, její počátky sahají až do 60. let
minulého století a od té doby se rozrostla natolik, že ji navštěvují filmoví nadšenci a převážně studenti z celé
ČR.
Co přinese letošní ročník? Kromě filmů se můžete těšit na hudební scénu, kde je možné zaslechnout Michala
Hrůzu, duo Kieslowski, Midi Lidi, Už jsme doma, Zrní a spoustu dalších. Filmovou školu doprovází i divadelní
scéna, kde bude letošním hostem Divadlo Na Zábradlí se hrou Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J., dále pak
Divadlo Líšeň nebo třeba Malé divadlo kjógenu. Je také přichystán program pro děti, workshop o dopisech,
přednášky, besedy…
Tento ročník se také zaměří na 95. výročí narozen Rudolfa Hrušínského, kterému „vzdá poctu“. Na webu
http://www.lfs.cz/novinky/ najdete podrobnější program, dozvíte se, kdo bude letošním hostem atd. Více
nebudeme prozrazovat, snad jen to, že jednoho z ročníků se zúčastnil i Václav Havel.
TRUTNOFF 20. - 23. 8.
2015
Když mluvíme o Václavu Havlovi, tak je na místě
zmínit, že byl mnoholetým účastníkem také Open
Air Festivalu Trutnoff, a tak se také stal jeho
„náčelníkem“.
25. ročník festivalu nabídne jako každoročně
bohatý program, vystoupí například The Prodigy,
New Found Glory, Dan Bárta, Čechomor,
legendární Monkey Business a The Plastic People
of the Universe, Jaroslav Uhlíř, Voxel nebo Vložte
kočku.
Podrobný program naleznete zde http://www.festivaltrutnov.cz/cs/index
Kromě různých festivalů dělají města na okolí kulturní léta, vám je už určitě
známo Klobucké kulturní léto, takže nezapomeňte sledovat program!
A jaké další festivaly stojí za to navštívit? Tak třeba:
Colours of Ostrava
Boskovice festival pro židovskou čtvrt
Creepy Teepee
Rock for Churchill
Rock for People
Vizovické Trnkobraní
GRAPEFESTIVAL
Bažant pohoda
(L. Šimarová, 4. G)
MATURITA V ČÍSLECH
Zajímá Vás, kolik studentů letos maturovalo na naší škole? A z jakých předmětů?
Připravili jsme si pro Vás přehledné grafy o výběru předmětů letošních
maturantů.
Maturitní zkoušky se dělí na společnou a profilovou část. Ve společné (státní) části
si student vybírá 1 předmět (AJ/NJ/RJ/M) a povinně maturuje z českého jazyka.
Studenti oboru obchodní akademie skládají v profilové části MZ 3 zkoušky: ústní
zkoušku z ekonomiky, účetnictví a praktickou zkoušku z ekonomických předmětů
písemnou formou.
Studenti oboru gymnázium si mohou vybrat z celé řady předmětů. Povinně musí
student zvolit 2 předměty.
V letošním roce maturovalo celkem 81 studentů, z toho 23 studentů oboru
obchodní akademie.
(M. Húšťová, M. Zvonková, 3. G)
SUMMER TO DO LIST
Prostě a jednoduše – následující seznam můžete využít jako prázdninovou inspiraci, protože
obsahuje všechno, co byste si v létě neměli nechat ujít!
1) Alespoň jeden celý den NIC, ale VŮBEC NIC důležitého nedělat.
2) Spořádat kopu zmrzliny.
3) A třešní.
4) A melounu.
5) A meruněk.
6) A dalšího ovoce.
7) Dlouho spát.
8) Vydat se do letního kina.
9) Zúčastnit se koncertu, festivalu nebo nějaké jiné události pod širým nebem.
10) Spát ve stanu.
11) Spát pod širákem.
12) Netruchlit nad případnými deštivými dny a využít je ke sledování všech filmů a seriálů, na které
během školního roku nebyl čas.
13) Trávit co nejvíce času s kamarády.
14) Pozorovat padající hvězdy.
15) Jít na piknik.
16) Vidět světlušky.
17) Opálit se. (Ne spálit se.)
18) Poslat pohled nebo dopis.
19) Plavat.
20) Jezdit na kole nebo na bruslích.
21) Jít si zahrát plážový volejbal.
22) Jít rybařit.
23) Alespoň jeden celý den strávit bez mobilu a bez facebooku.
24) Cestovat – do zahraničí, po Česku, kamkoli, kdykoli.
25) Vydat se s kamarády na pravý nefalšovaný výlet.
26) Jít do lesa – na houby, maliny, ostružiny – nebo zkrátka jen tak.
27) Grilovat.
28) Být co nejvíce venku.
29) Číst.
30) Vyzkoušet něco nového.
31) Opékat marshmallows.
32) Být spontánní.
33) Poznat nové lidi.
34) Jíst vařenou kukuřici.
35) Pít ledovou kávu.
36) Vyzkoušet některý z našich letních receptů. Nebo si umíchat vlastní letní nápoj.
37) Uspořádat pravý a nefalšovaný táborák.
38) Udělat něco bláznivého.
39) Nepřemýšlet nad školou.
40) Užít si léto, jak jen to nejvíc půjde! (:
(S. Matůšová, OK)
Rozhovor s profesorem
Petrem Kulhánkem
Prof. Petr Kulhánek se narodil 9. 1. 1959 v Praze. Vystudoval matematickou fyziku na Karlově
univerzitě. Kandidátem věd se stal po dokončení práce na téma „Urychlovače plazmatu“
v roce 1987. Docentem se stal v roce 1997 a profesorem v roce 2005. Přednáší na FEL
ČVUT, FJFI ČVUT a PřF UP. Je autorem 4 skript, mnoha učebnic a popularizačních textů.
Momentálně pracuje na 3D Particle in Cell, termalizaci dvousvazkového plazmatu a
magnetosféře Země.
10. 6. 2015 navštívil naši školu s přednáškou na téma „Jak zkoumáme velký třesk“. Byla to
nesmírně zajímavá hodina a půl. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací o počátcích
vesmíru a o historii samotné teorie velkého třesku, ale i pár vtipných historek. Po skončení
byl pan profesor ochotný a odpověděl nám na pár otázek.
Byl ve Vašem životě někdo, nebo stala se nějaká
událost, která Vás nasměrovala k tomu, co děláte?
Jednak na základní škole to byla fyzikářka. Na tom
vždycky strašně záleží, aby byl kvalitní pedagog,
protože fyzikářka byla naprosto úžasná, mně se ta
fyzika potom už moc líbila. Pak na střední škole to
byl záporný vliv naší třídní, která byla sice
češtinářka, ale tu češtinu mi znechutila tak, že jsem
věděl, že humanitní směr můj už nebude. Pak to
byli hodně kamarádi, kteří tenkrát šli na MatFyz, tak
jsme tam jako parta šli, ale bohužel oni se tam
nedostali, já ano, takže ve výsledku jsem skončil na
MatFyzu. Ale bylo to dlouhodobé a byly tam i různé
situace, třeba já jsem jako středoškolák jezdil denně
na kole, a když jsem jel jednou Stromovkou, tak
tam byly plakáty na nějaké astronomické kurzy v
Planetáriu, tak jsem si říkal, že by to mohlo být
zajímavé, šel jsem na ty kurzy a to mě ještě utvrdilo
v tom, že tato cesta k astronomii a fyzice je
správná, a dneska uběhlo už strašně let a nelituju
toho.
Sledujete nějaké sci-fi filmy? Baví Vás to?
To sledují spíše mé dcery. Já jsem sci-fi samozřejmě
četl, ale klasicky jsem odkojený Verneovkami a
podobnými. To moderní sci-fi moc nečtu, ale byla
doba, kdy jsem jezdil na Festival fantazie, kde se
hodně hovoří o sci-fi a oni chtěli vždycky přednášky,
co je realita a co není, takže tak jsem fungoval a
když jsem tam zaslechl poprvé warpový motor, tak
jsem netušil, o co jde, a musela mi to vysvětlovat
dcera. Takže tedy současné sci-fi příliš neprovozuji,
ale nevadí mi. Je to krásné fantazírování, a dokonce
my fungujeme i jako nakladatelství a vydali jsme i
jedno sci-fi, takže se nebráníme ani v tomto smyslu
a sci-fi je určitě důležité, protože ono víceméně, co
je dneska sci-fi, nemusí být sci-fi za deset, patnáct
roků a to, co považujeme za šílené v různých
románech nebo povídkách, tak se stává rychle
realitou. Co je sci-fi, zítra být sci-fi už vůbec nemusí.
Nyní je hodně oblastí teoretické fyziky a Vy třeba
přednášíte o kvantové teorii. Zabýváte se teď
konkrétně něčím, ať už aktivně nebo pasivně, co
se týče těch novějších objevů a teorií?
Pasivně sleduji samozřejmě všechno z astronomie,
z kosmologie, z kvantové teorie, protože tak říkajíc
to mám v popisu práce a studoval jsem teoretickou
fyziku. Ale čemu se teď věnuji aktivně, to jsou
numerické simulace v oblasti fyziky plazmatu. Ona
vůbec ta fyzika je rozdělena do experimentu, což je
naprosto nutno experimentovat, a do teorie, která
popisuje, jak probíhají ty základní procesy. No a
potom s razantním nástupem výpočetní techniky
vznikla ta skupina numerických simulací. Já jsem
tedy od teoretické fyziky migroval k numerickým
simulacím, takže jsem se stal takovým doživotním
simulantem a to co simuluji, jsou procesy v
plazmatu. O plazmatu jsme dneska hovořili, to je
vlastně to horké prostředí, kde jsou uvolněné
elektrony a ty simulace jsou naprosto stejné, ať je
to astrofyzikální plazma, ať jsou to výtrysky z
černých děr, akreční disky kolem černých děr nebo
ať je to plazma v laboratoři, pomocí kterého
upravujeme například vaše tričko, to by nebylo
použitelné, pokud by neprošlo plazmatickou
úpravou, takže v běžném životě plazma používáme,
aniž bychom si to uvědomili, já dělám tedy výzkum
struktur v plazmatu, zejména konexí magnetického
pole, připojování siločar.
Pokud se nemýlím, Vy za to máte titul kandidát
věd.
To už je za plazma.
Co se týká experimentů nebo nových zkoumání, je
možné jim stoprocentně věřit? Nemůže být
experiment založený na chybné teorii nebo
nemůže nám chybět nějaký faktor, o kterém ještě
nevíme?
To je samozřejmě základní otázka jakéhokoliv
výzkumu. Žádnému experimentu nevěřte (smích),
to je jediné, co vám můžu říct. Pakliže teprve je
těch experimentů provedených několik a jsou každý
úplně jiný a mají stejný výsledek, tak potom má
smysl tomu věřit. Například dneska se hodně hovoří
o temné hmotě, temné energii. Pakliže bychom ty
informace, třeba o temné energii, o vesmíru, který
se rozfukuje zrychlenou expanzí, měli z jediného
zdroje, tak je to tak šílené, že bychom tomu věřili,
ale těch zdrojů je více, ty experimenty byly
provedeny pomocí měření vzdáleností díky
supernovám typu 1A, což jsou exploze jakýchsi
hvězd, ty experimenty vedly k témuž s fluktuací
relikního záření, což je úplně něco jiného. Dále
například z pozorování velkorozměrových struktur
ve vesmíru a najednou jsou to úplně odlišné oblasti
fyziky a vedou ke stejnému výsledku. Ani tak si
nemůžeme být jisti, ale už ta pravděpodobnost
roste. Čili jestliže je jeden parciální experiment,
který něco měří, tak se to mu příliš věřit nedá. Musí
být experimenty založeny na jiných principech,
které dávají stejné výsledky, jinak tápeme. Ono vy,
jako studenti, většinou máte pocit, jak ta fyzika je
krásná a elegantní, jak všemu rozumíme, jaké
máme hi-tech experimenty, jak tu přírodu
chápeme. Naprostý opak je pravdou. My se
snažíme tu přírodu popsat spíše méně úspěšně, než
úspěšně. Více tápeme, než máme pravdu, čili
přistupovat k tomu s velkou rezervou.
Máte nějakého oblíbeného světového vědce?
Já jsem ho tady dneska dokonce několikrát zmínil
na přednášce. Je to Steven Weinberg – to je fyzik
neuvěřitelně širokého záběru, fyzik, který dělal jak
obecnou relativitu, tak kvantovou teorii. Potom ze
současných Stephen Hawking. To je určitě velmi
zajímavý člověk, který se snaží spojit ty principy
obecné relativity s principy kvantové teorie, ale
nelze říci takto jenom dva, protože to je obrovská
řada lidí, třeba Glashow, který dělá elektroslabou
interakci. To je fascinující člověk. Možná jste
postřehli před několika lety, že se objevily
domněnky, že by neutrina mohla létat rychleji než
světlo a Glashow to okamžitě glosoval, že kdyby to
byla pravda, tak by vznikaly elektrono-pozitronové
páry a některá ta neutrina by se rozpadla a některá
ne a musely by tam být dvě osy energií, které v
experimentu nebyly. Glashowa si tedy velice cením,
protože okamžitě prokoukl, že je to celé podvod, a
pak se ukázalo, že ta chyba tam skutečně byla,
protože oni posílali neutrina z CERNU, což je v
blízkosti Ženevy, do Grand Sasso, což je střední
Itálie, pod zemí 730 km, a tam se zdálo, že přilétají
o 60 nanosekund dříve, než by měla a ve výsledku,
když se to zkoumalo dlouhodobě, tak se ukázalo, že
ta příčina byla velmi prostá – tam byl povytažený
kablík synchronizace s podzemím do nadzemí a na
tom vznikla ta chyba, takže to byl lidský faktor a
chudák ředitel laboratoře Grand Sasso to odskákal
a byl za to odvolán.
Lze podle Vás skloubit vědu s vírou?
Tak to není dobrý dotaz na mě. Já jsem sám
nevěřící, ale určitě to asi nějak skloubit jde, protože
znám spoustu vědců, kteří jsou věřící, ale znám také
vědce, kteří jsou nevěřící a tu víru odmítají takovým
stylem, až je v tom veliká agrese. Já bych řekl, že
velmi nedávno, snad loňského roku, tady byl
profesor Lawrence M. Krauss na AFU (Academia
Film Olomouc) v Olomouci a já jsem měl s ním na
tom AFO dělat rozhovor a uvádět rozhovor pro
Československý časopis pro fyziku a uvádět s ním
nějaký film a v rámci toho filmu polemizovat.
Ovšem když jsem slyšel jeho přednášku, kde
vyloženě ty věřící urážel, kdy jim říkal, že jsou to
hlupáci, tak jsem pak ten rozhovor s ním odmítl,
protože mám své zásady a svoji hrdost a nemusím
se bavit s každým, byť je slavný, a tento přístup mi
bytostně vadí. Takže byť já jsem sám nevěřící, tak
musím mít v sobě určitou dávku tolerance a chápat,
že někdo jiný má jiné názory, a ne být vůči němu
agresivní.
Vzkázal byste něco studentům?
Tak mě napadlo, jak Lenin říkal: „Učit se, učit se,
učit se.“ (smích), ale Lenin už dneska není v kurzu,
takže určitě sledovat novinky. To učení musí být. A
musíte být tolerantní ke svým pedagogům, žádný
pedagog nemůže být odborníkem ve všech oborech
a dneska máme tak rozvinuté informační
technologie, že průměrný pedagog stíhá sledovat
nějaký svůj úzký obor a nestíhá sledovat ten široký
záběr a každý z vás, studentů, má možnost si
okamžitě „vygooglit“ správnou odpověď a je to bez
potíží. Nedivte se tomu kantorovi, že udělá občas
někde nějakou chybu, protože je to lidské, a když to
není v jeho oboru, tak se s tím nedá nic dělat, je to
prostě běžné chybovat a musíte být tolerantní.
Kantor by neměl chybovat v tom úzkém oboru, kde
je specialistou, ale když se dostane na okolní obory,
tak je to naprosto běžné a to by měl student umět
odpouštět, protože je to lidské.
(K. Baksová, L. a H. Martinkovy, 1. G, OK)
Těžko říct, co mě na
chemii tak baví
V posledním letošním čísle našeho časopisu bychom vám opět chtěli představit „celebritu“
naší školy. Tentokrát se jedná o trošku jiný druh talentu než doposud. Udělali jsme rozhovor
s Patrikem Hrubčíkem z 2.G, který vyniká v chemii tak, že se dostal až na první místo
v chemické soutěži Labyrint.
Můžeš nám na začátek říct
něco o soutěži, které ses
zúčastnil?
Byla to chemická soutěž –
Labyrint, v Olomouci. Byly tam
různé chemické úlohy,
vzorečky, rovnice, různé reakce,
teoretické otázky.
Byla soutěž zaměřená na určité
odvětví?
Právě že ne, takhle bývá
zaměřena jenom chemická
olympiáda. Tohle bylo celkově
o chemii.
Jaká byla cesta k finále této
soutěže?
Předtím byla nějaká
internetová kola, ta byla dvě, a
potom vybrali deset nejlepších
do finálového kola v Olomouci.
Jak ses dostal k soutěži?
Přes paní Kolínkovou, která mě
o to poprosila.
Připravoval ses nějak?
Připravoval jsem se jen
psychicky. (Smích) Dělal jsem
jenom úlohy, které byly
v internetovém kole, a počítal
s tím, že to bude podobné. Když
jsme jeli tam, tak jsem ve vlaku
paní Kolínkové ukazoval
vyřešené úlohy a hledali jsme,
kde by mohla být chyba. A
nenašli. (smích)
Chystáš se na Olympiádu
v březnu?
Ano, tam taky.
Jaké bylo složení soutěžících?
Takže tak jako fifty-fifty. Byl to
vlastně výběr ze všech
středoškoláků. Se mnou se na
prvním místě umístil i jeden
třeťák.
Máš nějaké speciální zážitky
nebo dojmy týkající se
soutěže?
Probíhalo to v novém centru –
Pevnost poznání. Zrovna ta
chemická část, laboratoř, byla
uzavřena, ale taky tam byla
zeměpisná, tam jsme s paní
Kolínkovou skládali kraje České
republiky – moc nám to nešlo.
(Smích). Byla tam taky i
biologická a fyzická laboratoř,
bylo to moc pěkné a líbilo se mi
tam.
Byla soutěž obtížná?
Přišlo mi to v pohodě. Řekl
bych, že olympiáda je těžší.
Co tě nejvíc baví na chemii?
Těžko říct, někoho baví jazyky,
někdo má radši přírodní vědy.
Kdy se v tobě poprvé probudily
chemické vlohy?
Už v osmé třídě, měli jsme
dobrou paní učitelku, teď
máme taky dobrou. (Smích)
Máš nějaké plány s chemií do
budoucna?
Chtěl bych ji studovat. Máme
s Nevrlkou naplánováno, že
půjdeme do Olomouce. (Smích)
Možná organickou chemii, taky
jsem přemýšlel o medicíně.
Co bys vzkázal potenciálním
budoucím chemikům?
Tak aby se nebáli chemie, je to
většinou takový neoblíbený
předmět. Je to pěkný a
zajímavý předmět.
(V. Baksová, T. Fojtů, 2. G)
Stejně jako ve dvou posledních číslech Student´s Times i dnes máte příležitost
přečíst si něco z tvorby našich studentů, tentokrát od Terky Fojtů z 2. G.
Ztráty
Ztrácím jednu z nejdůležitějších osob vůbec, nemyslím
zrovna ho, ale samu sebe. Prosím, zavolejte doktora! Vyléčte
mne, vyléčte mne z naivity. Opijte mě rohlíkem! Vždy byl
kladívkem a já hřebíkem. Nikam nepůjdeš! A tak stín zahalil
mou duši temným pláštěm. Jsem jako loď, která ztroskotává
po nárazu do ledovce, jež se nezdál býti na první pohled až
tak velký. Inu někdy je lepší nemyslet. Nemysli, neplač, žal
svůj přec potlač. Nelituj - před nikým se radši nelituj,
zneužijí tvé slabosti. A tak dál v dálce i v blízkosti stále mám
strach z oné úzkosti. Jsem plna emocí, přesto tak prázdná.
Dýchám, srdce mi bije, tep hmatatelný, takže podle všeho
žiji, leč já jen přežívám. Nevzdám se, chci být žábou škrtící
čápův krk, abych mohla ještě jednou jedinkrát smočit své
nožky v rybníčku. Stát si za svým, nebýt jako Evžen Oněgin,
neuvědomovat si věci, až když je pozdě. Nechci být už
hřebíkem. Už nikdy. Nikdy víc!
Chceš prožít zajímavé léto s lidmi z různých zemí světa?
Chceš se dozvědět něco o jejich kultuře a zdokonalit si své
komunikační schopnosti v cizím jazyce? Přihlas se na SPEAK!
KDY: 27. 7. – 1. 8. 2015
KDE: GYMNÁZIUM VALAŠSKÉ KLOBOUKY
ZA KOLIK: 590,- Kč
JAZYKY:
ANGLIČTINA
ŠPANĚLŠTINA
RUŠTINA
Pro více informací mě můžeš
kontaktovat na:
[email protected]
Přihlášku najdeš na:
bit.ly/PrihlaskaSPEAK
Uzávěrka přihlášek: 20. června
Nebojte se češtiny!
Taky vás neustále straší učitelé, abyste četli? A tím „četli“ nemyslí zrovna obohacení slovní
zásoby o nesmysluplná slovíčka z nepovinné četby. Ano, je otrava pořád slyšet dokola:
„Jestli nebudete číst, neuděláte maturitu!“ Ještě do konce 3. ročníku si budete pořád říkat,
že nemá smysl číst nějaké neznámé staré tlusté knihy z dob, o které se vlastně vůbec
nezajímáte.
Postupem času ale zjistíte, že knihy, které prostě musíte přečíst, mají možná trošku méně
stránek, než jste si mysleli. Zjistíte, že obsahují dokonce zajímavý děj. Problém bude možná
v tom, že vám někdo neustále připomíná, že musíte číst. A čím více těchto až výhružných
pouček slyšíte, tím méně se vám chce jít do knihovny a vypůjčit si nějakou knihu z povinné
četby. A když už se „dokopete“ do knihovny zajít, zjistíte, že ¾ z toho, co máte číst, je
vypůjčeno. Nakonec najdete nějakou zablešenou tlustou knihu mezi ostatními tenčími,
kterou nemusíte číst, protože existuje spousta lepších a zábavnějších, ale je prostě jediná,
která zbyla, tak si ji se znechucením vezmete.
Když se konečně odvážíte se šálkem kávy otevřít tu „tlustou bichli,“ po pár nudných
stránkách zjišťujete stejně to, co jste už tušili. Takovou knihu nemáte šanci přečíst.
A tak se svou tvrdohlavostí sedíte ve třídě vedle spolužáka, který každý den čte nějakou
povinnou literaturu, a nenecháte si poradit, která knížka je vlastně ta pravá. Proto jsme
přišly na řadu my. Dnes vám ukážeme pár knížek, které zaručeně upoutají vaši pozornost, i
kdybyste byli třeba zařeknutí „nečtenáři.“
Kulička - Guy de Maupassant
Kniha s názvem Kulička, docela zajímavý název, co? Jeden z důvodů, který vás přesvědčí, že byste si ji mohli
vypůjčit. Ale je tu ještě jeden a výraznější, má málo stránek. Pokud se do čtení dostanete, máte ji za jeden
klidný večer přečtenou. Ale co bychom to byli za studenty gymnázia, kdyby nás nezajímal děj.
Obsah: Spočívá v tom, že Kulička spolu s dalšími lidmi odjíždí dostavníkem z Paříže kvůli postupnému
obsazování Francie Prusy. Cesta jim ubíhá rychle do doby, než mají hlad. Jediná Kulička má jídlo a rozdělí se s
nimi. Později jsou zastaveni mladým Prusem. Ten si myslí na Kuličku, ona ale odmítá a ráno jim je proto
zakázán odjezd. Spolucestující jsou zaražení, a když se dozvídají důvod svého pozastavení, donutí Kuličku, aby
mladému Prusovi podlehla. Kuličce se to ovšem příčí, ale nakonec se obětuje a kvůli nim svolí. Když jsou
propuštěni, všichni Kuliččiným jednáním opovrhují. Má hlad, jí však své jídlo nenabídnou.
Musím říct, že kniha mě velmi zaujala a hlavně bavila, protože je poučná i do života. Poukázání na lidi
z odlišných vrstev se mi nezdá jako špatný námět knihy.
Na západní frontě klid - Erich Maria Remarque
Román, který je opět vyprávěn z prostředí války. Dříve bych si nikdy nemyslela, že knížka o válce se mi bude
tak líbit. Vypravěč zmiňuje své přátelství, které má v prostředí války, jak dokáže válka poznamenat psychiku
člověka. Poukázání na krutou realitu té doby mě uchvátilo. A doufám, že nejsem jediná.
Obsah: Pavel a jeho spolužáci ze střední školy šli dobrovolně na vojnu. Jejich učitel Kantorek se v nich snažil
vzbudit vlastenecké pocity a odvahu k boji. Nadšení je opouští během desetitýdenního výcviku plného
šikanování. Jejich velitel Himmelstoss se snaží dokázat si nad nimi svoji převahu, ale chlapci mu potom vše
vrátí.
František Kemmerich umírá ve strašlivých bolestech. Do poslední chvíle je s ním Pavel a utěšuje ho, že se
uzdraví. Potom jsou chlapci povoláni na frontu. Ve válce jsou nuceni zabíjet nevinné lidi a všechny do jediného
se zmocňuje hnus a odpor. Jsou nuceni zabíjet, jinak by byli zabiti. Přežívají v nelidských podmínkách. Vojenská
kamarádství vznikají tváří v tvář smrti. Mladí ani ne dvacetiletí chlapci zažívají válečné hrůzy - bombardování,
plynové útoky a krvavé boje muže proti muži. Všude mrtví a zmrzačení lidé. Vojáci přežívají v zákopech díky
neuvěřitelnému množství drobných náhod. Muži jsou v neustálém ohrožení a Pavlovi kamarádi jeden po
druhém umírají.
Pavel dostane dovolenou a jede za rodinou. Svoji maminku najde umírat na rakovinu. Přestože nemají sami
skoro co jíst, dávají Pavlovi jídlo. Pavel zatajuje před rodiči všechny hrůzy, které zažil a viděl, a tvrdí, že válka
není nic hrozného, protože nikdo, kdo válku sám nezažil, ji nemůže pochopit. Pavel se setkává s lidmi, kteří mu
vůbec nerozumí, a chtějí slyšet o hrdinských činech a skutcích ve jménu vlasti. Pavel je znechucen. Ví, že už by
se mu nikdy nemohlo podařit znovu se zařadit do běžného života. Navštěvuje matku zesnulého Kemmericha a
oznamuje jí, že její syn zemřel. Hysterická matka ho nutí přísahat na vlastní život, že František zemřel okamžitě
a bez bolestí. Pavel jí lže, protože pravda už nikomu
nepomůže.
Po dovolené je povolán do výcvikového tábora, kde hlídá
zatčené Rusy. Dokonce jim někdy i pomáhá a nosí jim
například jídlo. Pavel je vyslán na průzkum terénu. Málem je
dopaden Francouzi. Musí být dlouhou dobu schovaný v
trychtýři. Zabíjí tam člověka. Pak svého činu velmi lituje,
protože muž má ženu a děti atd. Ale když vyleze z trychtýře,
hned na muže zapomene. Pavel a Kropp jsou zraněni a
pobývají v katolické nemocnici. Kroppovi amputují nohu,
chce se zabít. Pavel se vrací na frontu. Leer a Müller jsou
mrtví, Deterding utekl a prý ho chytili. Pavlův nejlepší přítel
Katczinski je zraněn a umírá. Na konci války umírá i Pavel
právě v den, který byl tak tichý, že vrchní velitelství napsalo
do zprávy: Na západní frontě klid.
Po přečtení jsem ještě dlouho dumala nad tím, jak se asi
Pavel mohl cítit, například když dojel domů, kde mu opravdu
nikdo nerozuměl, nevěděl, co obnáší válka. Poutavý děj,
který žádá o zamyšlení se nad krutou válkou.
Saturnin - Zdeněk Jirotka
Saturnin se čte neskutečně dobře. Děj je velmi
poutavý a zajímavý. Nejvíce vás může zaujmout
charakteristika postav, styl psaní autora, jenž
dokázal nádherně vykreslit přírodu. Mnohokrát se
budete při čtení usmívat, protože příběh je opravdu
veselý.
Obsah: Vypravěč Jiří si i přes svůj poměrně mladý
věk najme sluhu Saturnina. Doposud žil Jiří klidným
životem, což se s nástupem Saturnina mění. Sluha
přijde se zprávou, že se stěhují na hausbót, Jiří se
této myšlence nijak nebrání. Jednou se na loď
přistěhuje neoblíbená teta Kateřina se svým synem
Miloušem, kvůli jeho chatrnému zdraví. Saturnin ale
zasahuje a díky jeho lži o hlodavcích, kteří přebíhají
lidem přes obličeje, se Kateřina rychle odstěhuje.
Většina románu se odehrává na dovolené u
dědečka na venkově. První týden dovolené je velmi
klidný, vypravěč se nemůže dočkat příjezdu krásné
Barbory, kterou zná z tenisového klubu. Dále byl na
sídlo pozván doktor Vlach, rodinný přítel.
Dovolenou ale překazí nezvaní hosté – teta Kateřina
se svým synem. Během pobytu se rozvodní řeka a
strhne most, jež je jedinou přístupovou cestou do města. Navíc v domě přestane fungovat proud, takže
obyvatelé dědečkova sídla si po večerech vypráví příběhy a slečna Barbora musí vařit venku. Obyvatelé sídla si
tuhle situaci užívají a nestěžují si.
Když začínají docházet zásoby, rozhodnou se, že se musí pěšky vydat přes srub doktora Vlacha do města. Cesta
je příjemná, nikomu nevadí, všichni jsou v dobré náladě. Bohužel díky nešťastné náhodě se dědeček zraní a
společnost musí přenocovat pod širým nebem. Následně dojdou až k místu strženého mostu a s překvapením
zjišťují, že je zde most nový. Jejich dobrodružství bylo tedy zbytečné.
Po návratu se Kateřina vnucuje s ošetřováním dědečka. Tomu její chování vadí tak moc, že začne s
předstíráním bláznovství. Kateřina jako jediná nadále tvrdí, že je v naprostém pořádku a ohání se poslední vůlí.
Závěť dědeček fingovaně napsal, v ní odkazuje všechen svůj majetek na dobročinné účely. Když se tuto zprávu
dozví teta Kateřina, ztropí scénu a naštvaná odjíždí. Vyšlo tedy najevo, že jí opravdu šlo celou dobu jen o
peníze. Později se ukázalo, že i tato finta pochází od Saturnina.
Na konci příběhu se všichni vracejí domů, do svých normálních životů, tedy zpátky do reality všedních dnů.
Vypravěč pozve slečnu Barboru na schůzku, ta ji přijímá. Z dopisu se vypravěč dozvídá, že Saturnin zůstane
nějakou dobu sloužit u dědečka, jenž ho potřebuje víc než on. Dědeček si se svým novým sluhou otevřel
kancelář pro napravování nepravostí v románech a začali přepracovávat přehnané scény z knih. Teta Kateřina
se bohatě vdala.
Ernest Hemingway – Stařec a moře
Při čtení téhle knihy se na chvíli odpoutáte od běžného světa, kde se toho děje tolik, že ve výsledku nestíháme
ty nejdůležitější věci. V této knize je to úplně opačně - děje se toho docela málo, takže je dost času na
přemýšlení o hlubším významu. Dokážu si představit, že kniha někoho absolutně nebavila, ale možná je to tím,
že se zaměřuje na dějovou linii. Ta je hodně prostá - starý rybář vyrazí sám na moře, kde chytí velkou rybu a
dlouhé dny s ní zápasí. To je, dá se říct, vše. Ale především je nutné se zabývat právě tím hlubším významem.
Souboj člověka a přírody a také vnitřní souboj člověka, kdy se starý rybář snaží přesvědčit sám sebe o tom, že
vše zvládne a že není ještě tak starý. Má totiž obrovskou duševní sílu, protože se tolik snaží přemoci stáří a
nakonec se to z vyčerpání nepodaří a tuším, že to na závěr i pochopí. Také se mi líbí ta jednoduchost,
skromnost a chudoba starce. Takovýmto životem se, myslím, stal tak úžasnou postavou. Dokáže žít život, který
ho naplňuje a potřebuje k tomu doslova jen pár lan, loďku a postel vystlanou starými novinami.
Obsah: Hlavního hrdinu knihy, rybáře
Santiaga, začíná trápit jeho smůla,
kdy už mnoho dní po sobě neulovil
žádnou rybu a takřka nemá z čeho
jíst. Na rozkaz rodičů ho musí opustit
i jeho pomocník chlapec Manolin.
Ten se o něho staral, dával mu jídlo a
pomáhal mu na moři. Jednoho dne
se stařec rozhodne vyjet na moře,
kde ještě nikdo nebyl a loučí se
s chlapcem, kterého nechává ve
vesnici. Podaří se mu chytit vysněný
úlovek. Neví sice, jak vypadá, ale
podle chování ryby pozná, že
doposud snad nic tak obrovského
neulovil. Ryba ho však překvapí svou
silou a začne ho táhnout na otevřené
moře. Stařec se ji snaží zadržet, je
však starý a po několika hodinách
svůj boj vzdává. Ryba ho vytrvale
táhne dál a stařec je velmi vyčerpán a
unaven, nepouští ji však z lodě,
protože věří, že se jednou unaví a on
ji bude moct zabít. To se mu, díky
jeho zkušenostem, podaří, přiváže ji
k loďce a podle slunce míří zpět
domů. Po cestě ale musí odolávat
útokům žraloků na jeho loď. I přes
velkou odhodlanost starce mu jeho úlovek sežerou. Naprosto vyčerpaný stařec dorazí domů, loďku nechá
přivázanou u mola a ráno se kolem ní shromáždí dav lidí, aby se podíval na obrovitou kostru ryby přivázanou
na starcově loďce.
(M. Húšťová, M. Zvonková, 3. G)
Letní nápoje
Léto už je tady a prázdniny za rohem. Většina lidí si sebe nejradši představí někde u vody s
osvěžujícím nápojem v ruce. Přestože někteří z nás ještě stále musí trávit čas ve školních
lavicích, není důvod proč si slunečné dny nezpříjemnit něčím dobrým a osvěžujícím. Tady si
můžete vybrat ze tří velice jednoduchých rychlých a lahodných nápojů.
(Ne)alko mojito
Ingredience:
 led
 plátek limetky
 asi 15 lístků máty
 1-2 lžičky třtinového cukru
 sodovka
 (bílý rum)
Postup:
Do skleničky dáme mátu, limetku a cukr a drtíme, než dostaneme šťávu.
Dolijeme minerálku a přidáme led. Podle chuti, či nálady můžeme přidat
bílý rum.
Zázvorová limonáda
Ingredience:
 20 g zázvoru
 2 l vody
 3 lžíce medu
 1 citron
Postup:
Zázvor nastrouháme, zalijeme vařící vodou a necháme asi půl hodiny
vyluhovat. Poté přidáme med a citronovou šťávu. Můžeme nechat
vychladit v lednici a podle chuti přidat led nebo kousky máty a citronu.
Jahodová limonáda
Ingredience:
 citron
 limetka
 zázvor
 jahody (5 - 10 kusů)
 ovocný džus
 led
Postup:
Nejdříve pomocí vidličky rozdrtíme jahody spolu s trochou vody. Do
sklenice dáme plátky citronu, limetky a zázvoru. Dolijte trochou vody a
jahodovou šťávou a přidejte led. Nakonec podle chuti přidejte džus, sirup
nebo minerálku.
(V.Baksová, 2. G)
Jackie Brown
Opět je tu červen a společně s přicházejícími prázdninami donesl období prudkého slunce,
dusna a vysokých teplot. Není tedy lepší možnosti, než se zchladit prolitou krví a napínavou
akcí.
Tentokrát jsem si pro vás vybrala jeden z mladších počinů scénáristy a režiséra Quentina Tarantina. Tento
autor se vyznačuje osobitým a nenahraditelným rukopisem filmových děl, dokonalostí scénářů, originálními
hláškami a také navíc kvalitním obsazením. Film se jmenuje Jackie Brown, odborným zařazením je žánrově na
pomezí odvětví Krimi/Drama/Thriller, navíc je ale výbornou satirou na akčí filmy.
V hereckém obsazení září Tarantinův věrný Samuel L. Jackson, jehož si po zhlédnutí Pulp Fiction zapamatujete
jako muže tmavé pleti s drsným výrazem a citujícího moudrá slova Jeremiáše. V další rolích jsou obsazeni herci
jako Robert De Niro, mladičká Bridget Fonda, Michael Keaton (posledně zářící ve filmu Birdman), Michael
Bowen či Pam Grier a další. Základní podmínky pro kvalitní podívanou jsou tedy vytvořeny (ani těch 154 minut
vás neodradí, to vám garantuji).
Film vypraví příběh letušky Jackie, která si přivydělává pašováním špinavých peněz. Když jí chytí policie,
nabídnou jí, že pro zametení jejího prohřešku s nimi může spolupracovat a pomoci jim chytit dealera, kterému
ona dováží peníze. Jackie se tak naskýtá možnost získání velkého balíku peněz…
Tento popis nijak záživně ani zajímavě nezní, ale vězte, že tohle je předehrou pro uvolňující film, kdy nevíte,
kdo s kým vlastně spolupracuje a kdo další padne za oběť lovu po penězích a spravedlnosti.
Já osobně dávám filmu 70%, a to kvůli tomu, že vedle svých filmových kolegů z dílny Tarantina tolik nezáří, ale
určitě vás pobaví a svou jemnou nadsázkou krásně povznese.
(H. Martinková, 1. G)
STUDENT’S TIMES
Ročník I. | číslo 9. | 17. 6. 2015
Šéfredaktorka: Sára Matůšová
Grafická úprava: Sabina Tvarůžková
Redaktoři: V. Baksová, H. Martinková, L. Martinková, K. Zůbková, M. Zvonková, L. Šimarová, T. Fojtů, M.
Húšťová, S. Matůšová, K. Baksová
Kontakt: Student’s Times Box | [email protected]