Březen 2011 - Střední průmyslová škola Hranice

Březen 2011 - Střední průmyslová škola Hranice

Autor nápisu: Martin Pekár; autorka fotografie: L :-)
3. ročník, 1. číslo
říjen 2012
Slovo úvodem
Milé čtenářky a milí čtenáři,
jsem ráda, že i přes těžkosti spojené s odchodem tří členů našeho časopisu se se
podařilo připravit první číslo třetího ročníku. Vzhledem k tomu, že loni velmi
úspěšně odmaturovala jedna z autorek vlastní tvorby a zároveň vzhledem
k tomu, že další autor vlastní tvorby bude maturovat letos, a tak již nemá čas do
časopisu přispívat, vlastní tvorbu v prvním čísle nenajdete. Kdybyste tedy měli
zájem, můžete své výtvory posílat, místo zde pro ně určitě je.
Samozřejmě se můžete opět začíst do toho, co Vám připravili naši autoři,
seznámí Vás totiž se svými oblíbenými spisovateli a koníčky, zamyslí se nad
tím, jaké jsou klady a zápory Facebooku apod.
Také se můžete podívat, komu vděčíme za chod naší redakce – a to nejen
autorům článků a kreseb, ale i sponzorům, kteří pro autory připravují dárky a
odměny.
V neposlední řadě je také vyhlášena nová soutěž, do níž se můžete zapojit,
budete-li mít zájem a chuť.
Své postřehy, požadavky a příspěvky můžete posílat na novou e-mailovou
adresu: [email protected].
Přeji příjemnou zábavu.
L:-)
2
Obsah
1. Naši sponzoři .......................................................................................................................... 4
2. Daniel Adam z Veleslavína .................................................................................................... 5
3. Důvěra ................................................................................................................................... 10
4. Facebook............................................................................................................................... 13
5. Oblíbená kniha: Kříž u potoka ............................................................................................. 16
6. Military: Antonov AN-225 ..................................................................................................... 19
7. Oblíbená kapela: Red Hot Chili Peppers ............................................................................ 23
8. Historie populární hudby ..................................................................................................... 26
9. Hokej...................................................................................................................................... 31
10. Ohlédnutí za projektovým dnem ......................................................................................... 38
Redakční rada:
Cantam – autorka článků a vlastní tvorby
Kuka Olen – autorka úvah
Лукаш Ридл – autor článků o sportu
Monikas – autorka kreseb
Poilo-smile – autorka recenzí a článků
Sherlock – autor článků o kapelách a zpěvácích
L:-) – korektorka textů, autorka úvodníků k článkům a toho, co je třeba
3
Naši sponzoři
Jak už to bývá v současném světě běžné, bez sponzorů by některé věci zkrátka
nefungovaly. Dnes se najde pár osob, které dělají věci zadarmo, popř. „jen“ za dobrý
pocit z vykonané práce či za pochvalu. Podobně je to i v našem časopise. Musím však
připustit, že jsme začínali všichni právě pro ten dobrý pocit a pro pochvalu. Postupem
času se ale náš časopis zalíbil a začali ho číst lidé, kteří rádi ocení to, co děláme. Ráda
bych Vám tedy představila dva naše hlavní a stabilní sponzory.
Denesa s. r. o.
Firma Denesa s. r. o. sídlí v Holešově a zabývá se výrobou strojů a zařízení pro průmysl (jak
jsem se dozvěděla, jedná se zejména o automobilový průmysl), výrobou montážních linek,
jednoúčelových strojů a forem. Firma mj. disponuje i vlastním oddělením vývoje a konstruce.
Firma Denesa s. r. o. poskytuje poměrně širokou nabídku služeb z oblasti konstrukce a úprav
jednoúčelových strojů, dále také navrhuje řešení, provádí funkční analýzy, konstruuje, vyrábí
formy a také upravuje zařízení.
Tato firma kromě reklamních předmětů a dárků pro autory časopisu přistoupila na
sponzorování kroužku robotků, který na Střední průmyslové škole Hranice vede Ing. Miroslav
Sámel.
Další informace o firmě se můžete dočíst na webu: http://www.denesa.cz/
ET-struct
ET-struct je projekt, který začal v roce 2009 a Střední průmyslová škola Hranice v něm končí
v prosinci 2012.
Cílem projektu bylo hledání inovačních nástrojů ve vzdělávání mladých lidí a jejich začlenění
na trh práce. V rámci projektu také proběhla různá školení a vzdělávání žáků (např. elearning, který byl zaměřen na obchodní angličtinu) i učitelů SPŠ Hranice, žáci navštívili
Úřad práce v Přerově, byla vybavena učebna (slouží jako školicí místnost) atd.
Více o projektu se můžete dočíst zde: http://www.etstruct.eu/.
Autorka textu: L ;-)
4
Daniel Adam z Veleslavína
Narodil se 31. srpna 1546 ve Veleslavíně u Prahy a zemřel 18. října 1599 v Praze.
Existuje označení „doba Veleslavínská” nebo také „doba Veleslavínova”, což je název
v dějinách české literatury pro celé období, v němž Daniel Adam z Veleslavína žil a pracoval.
5
Mnozí by mohli namítat, že jde o zcela jistě nevšední až přílišnou poctu pro autora pouze
jediného původního spisu, který ani originalitou ani hloubkou nepřevyšoval úroveň tehdejší
české literatury. A přece je toto ocenění oprávněně, neboť Daniel Adam, s pozdějším
přídomkem z Veleslavína, přívrženec jednoty bratrské, byl vynikající osobností své doby.
Světonázorově spíše opatrný protestant českobratrského zaměření, jakým Daniel Adam
z Veleslavína byl, nazval své dílo „Kalendář historický”, který vychází nejprve roku 1578 a
znovu pak roku 1590. Jedná se o přehled evropských dějin, uspořádaný dle měsíců den za
dnem. Jistou chybu toto dílo má – toto uspořádání je bez vnitřní souvislosti.
Pocházel ze staroměstské bohaté měšťanské rodiny. Otec Štěpán Adam byl nájemcem
staroměstských mlýnů a matka Regina byla dcera zámožného kutnohorského sochaře Jakuba.
Daniel Adam dosáhl vzdělání nejprve na nižších školách pražských a pak na pražské Karlově
univerzitě, kde pěstoval zejména humanistické vědy a dějepis. Ze svých učitelů proto nejvíce
vzpomínal na historika Prokopa Lupáče z Hlaváčova, ale i další významné humanisty té doby,
jako byli Václav Zelotín z Krásné Hory či Petr Kodicillus z Tulechova.
Roku 1568 dosáhl Daniel Adam hodnosti bakaláře svobodných umění a o rok později se stal
mistrem. V povinné disputaci tehdy zastával tezi, že filozofická studia, spojená s výmluvností,
jsou obci nejen užitečná, ale i potřebná. Brzy nato se stal Lupáčovým nástupcem na stolici
dějepisu, ale přednášel i jiné předměty. Univerzitu však opustil, protože na profesory se tehdy
ještě vztahovala povinnost celibátu.
Oženil se s Annou – nejstarší dcerou významného pražského tiskaře Jiřího Melantricha
z Aventina. Poté – tedy roku 1576 – se věnoval tiskařství, odešel pracovat do tchánova
podniku a stal se jeho společníkem. Po Melantrichově smrti v roce 1580 byl správcem jeho
podniku, a když o pět let později zemřel i Melantrichův syn Jiří, stal se Daniel Adam po
vyřízení dědických sporů roku 1589 vlastníkem slavné Melantrichovy tiskárny na Starém
městě pražském.
6
Jako takový kolem sebe soustředil okruh spolupracovníků, kterými byli kupříkladu: Jan Kocín
z Kocinétu, což byl vzdělavatel církevní a turecké historie, Matěj (někdy Matouš) Hozius
Vysokomýtský, jenž přeložil Guagninovu „Kroniku moskevskou”, Václav Plácel z Elbinku,
ten se zabýval židovskou historií, Abraham z Günterotu, což byl překladatel Xenofontovy
„Cyropaedie”, Pavel Kristián z Koldína, či Pavel Vorličný, který přeložil Flaviova díla o
válce židovské aj. a s jejich pomocí vykonal mnoho záslužné práce pro rozšíření vzdělanosti,
povznesení mravního a národního cítění společnosti i českého jazyka.
Co se týče dalších jeho profesí, byl vydavatelem, spisovatelem a také překladatelem či
organizátorem veškeré literární činnosti. Vypracoval se také na „vzor tehdejšího jazyka”. Byl
popularizátorem humanismu.
Zvláštnost může spatřovat v tom, že Daniel Adam z Veleslavína, tzv. “veleslavínovci” a
biblická družina v Kralicích nad Oslavou své spisy, na rozdíl od jiných autorů té doby,
určovali a přizpůsobovali především prostému lidu městskému a venkovskému, který neznal
žádný cizí jazyk. Zároveň se však snaží získat svou produkcí vzdělance orientované dosud
především na latinskou literaturu.
Z jeho překladatelské činnosti lze zmínit překlad celků, tedy „kronik” (turecká, moskevská,
kronika světa, kroniky dvě o založení země české aj.) a „historií” (církevní, židovská atd.) či
alespoň jejich částí.
Veleslavín byl obdivovatelem velké antické historiky. Zajímal se o spisy Herodota,
Thukydida, Xenofonta a Livia a programově se řídil Ciceronovými zásadami psát pravdu,
tedy i tu nepříjemnou, nedat se ovlivnit přízní či nepřízní k někomu nebo k něčemu apod.
Uplatnění těchto zásad bylo v porovnání se stále dominující „Kronikou českou” z roku 1541
autora Václava Hájka z Libočan novým stupněm ve vývoji české historické prózy.
7
Daniel Adam z Veleslavína upravil do češtiny dva spisy německého básníka a filologa Jiřího
Fabricia (Kamenického) a vydal je roku 1589 pod názvy „Elegantiarum puerilium ex Marcus
Tullii Ciceronis epistolis libri tres” a „Elegantiarum et Plauto et Terentio libri duo”. Ve své
podstatě jde o slohově a obsahově vzorné sentence (pozn. sentence = stručný a výrazně
formulovaný výrok obsahující nějakou životní pravdu, mravní zásadu apod.). Tyto výňatky
jsou z děl jednak Ciceronových, jednak Plautových a Terentiových.
Vydal také čtyři jazykové slovníky, v nichž následoval plodně vynikající humanistické
lexikografy, Němce Basilia Fabra Sorana a Holanďana Junia Hadriana.
Dotýkal se rovněž mravních ideálů mládeže, které nalézal v antice, a z níž proto přeložil
Izokratovo napomenutí Demonikovi a vydal je roku 1586. Izokratés žil v letech 436–338 před
naším letopočtem. Byl to aténský řečník. O jeho autorství spisů „Řeči k Demonikovi”, které
byly v renesanci tak oblíbené, se však někdy pochybuje.
Ve své tiskárně Daniel Adam z Veleslavína vydával překlady spisů různě filozoficky nebo
věroučně zaměřených, jako byla díla „Rukověť” a „Samotné rozmlouvání duše” z roku 1583
autora Aurelia Augustina. Vydal rovněž překlad „Providentia Dei”, česky tedy „O řízení a
opatrování božském” z roku 1592; autorem byl hugenot Jeana de l'Espine. Rovněž vydal
„Traktát o opatrování chudých” také v roce 1592 luterána Andrease Hyperia aj. Z jeho
tiskárny vyšel i Matthioliho-Hájkův „Herbář”.
Zaměřil se také zejména na vydávání naučné literatury s nejrůznější tematikou. V jeho
repertoáru je možno najít literaturu historickou, právnickou, lékařskou, sociální aj., ale také
spisy moralistně náboženské.
Pro praktické školské potřeby vydal i několik slovníků a jazykových učebnic. Šlo vesměs o
předlohy cizích autorů, z nichž některé sám přeložil a upravil, jiné opatřil předmluvou a snad
u všech se podílel na jejich jazykové úpravě.
8
Knihy vyšlé z Veleslavínovy tiskárny – tradičně zvané melantrišky – vynikaly nejen
výbornou češtinou, ale i mimořádně pěknou typografickou úpravou. Byly vázány v kůži,
zdobené zlatými erby, skvěle vybavené ilustracemi předních rytců. Proto byl Veleslavín
nazýván též „arcitiskařem pražským”. A jeho vrstevníci jej nazývali arcitypografem.
Následovníkem Daniela Adama z Veleslavína se stal jeho syn Samuel Adam.
Závěrem by bylo vhodné podotknout, že po smrti císaře Matyáše Habsburského nastaly
nepokoje, zejména tedy týkající se náboženství. Tudíž můžeme říci, že Daniel Adam
z Veleslavína měl štěstí, že se následujících událostí nedožil.
Použitá literatura:
 Bohatcová J.- Hejnic J.: O vydavatelské činnosti veleslavínské tiskárny, Folia historica
Bohemica 9, Praha 1985
 Kopecký M.: Daniel Adam z Veleslavína, Praha 1962
Text připravila: L ;-)
Foto: internet
9
Autorka obrázku: Monikas
Důvěra
„Důvěra je jako papír, když ho skrčíš a pak narovnáš, už nikdy nebude rovný.“
Tento citát je bohužel pravdivý – a to až moc. Jednou vás někdo podrazí (nebo vy někoho
podrazíte), a tím skrčíte ten papír, když se člověk omluví (popřípadě vy se omluvíte),
narovnáte tak papír. Jenže vy ten papír sice narovnáte, ale stejný už nikdy nebude. Bude
pomačkaný, skrčený, no prostě bude ošklivý. Stejně je to i s tou důvěrou. Bude taková divná,
už nebude jako dřív, nikdy… Nikdy se to nespraví, ať se budete snažit sebevíc. Prostě to
nepůjde. Ať to chcete spravit jakkoli, nejde to.
Nikdy se vám to nepovede. Tak jako nespravíte roztržený papír. Samozřejmě ten papír
zalepíte, jenže stejně půjde vidět trhlina. Bude tam neustále naznačená, nezmizí ani za milion
let. Bude tam na věky (no, navěky ne, ale popřípadě tam bude tak dlouho, dokud se papír
nerozloží nebo se nebude recyklovat). Přesně jako vzpomínka nebo tzv. jizva v srdci. Ta
trhlina na papíře zůstane… Bude vždycky vidět. Nezmizí nikdy… Kéž by to šlo, ale nejde…
10
Slepá důvěra - autorka obrázku: Monikas
A co je ona „izolepa“, která zalepí ten papír v našem životě? Jednak je to čas… Neboť se říká:
„To chce čas.“ Ale někdy ani ten samotný čas nestačí… Tedy tato „izolepa“ je omluva, o
které si možná někteří myslíte: „No, tak stačí nějaká hloupá omluva a všechno bude zas jako
11
dřív. Můžu být v klidu.“ Ovšem pozor!!! Jen omluva nestačí, to je jen hodně velký omyl.
Myslíte, že jen obyčejná omluva dokáže vše zpravit? Já teda ne. Určitě toho člověka pořád
nebaví vám odpouštět, v jednom kuse dokola a dokola, to už je trochu nuda. Teda aspoň podle
mě ano a taky by mě to teda nebavilo. Přece proč bych měla něco odpouštět někomu, kdo mě
pořád zrazuje? Myslím, že je to k ničemu. Víte, kdysi mi jeden moudrý člověk řekl jednu větu
a já ji dnes chci říct vám. Tato věta zní takhle: „To nespraví omluvy, ale činy.“ A tento člověk
měl pravdu… Je však jen na nás, jaké to budou činy a jak si v tomto budeme počínat.
Bohužel nám mnohdy dojde až pozdě, že jsme udělali hloupost. Většinou to tak opravdu
bývá. Třeba nám lidi řeknou: „ Nedělej to, je to blbost. Něco tím jen tak zničíš, nedělej to,
tohle není dobrý nápad.“ Avšak člověku to nedá, řekne si: „Bude sranda, zkusím to, musím to
udělat, jo, jinak to nejde.“ A on to tedy udělá a zjistí, že šlo o pěknou hloupost. Jenže už je
pozdě. Ztratil někoho, koho ztratit nechtěl.
Je to tak, že člověk si neuvědomí, co má, dokud to neztratí. Toto se říká velmi často a je to
pravda. Jak říkám, většinou si to uvědomí až velice pozdě… Člověk svých činů lituje.
Problém však je, že lítost nestačí, to je málo, jak už jsem napsala výše. Pokud jste stejnou věc
udělali už víckrát, ten druhý člověk na to nikdy nezapomene, bude si to pamatovat do své
smrti. Ovšem za to, že jsme někoho ztratili, si můžeme skoro vždy sami. Tak si laskavě
přestaňte vylévat svoji zlost na lidech, kteří vám nic neudělali, za nic z toho, co se vám stalo,
nemůžou… Ne oni ne, ale vy ano… A navíc když si budete vylévat zlost na ostatních, jen je
odradíte a ztratíte tak další lidi. A to byste opravdu chtěli? Nemyslím si to.
Vždy si předtím, než něco uděláte, položte tyto otázky: „Je to správné? Jaké to bude mít
následky? Je to dobrý nápad?“
Autorka textu: Kuka Olen
12
Autorka obrázku: Monikas
13
Facebook
Facebook – každý z nás tuto sociální síť zná. Kdo by ji taky neznal, že? Je to nejnavštěvovanější
internetová stránka.
Ovšem když byla tato stránka vytvořena, vyla určena jen pro studenty Harvardu. Ovšem dnes to tak již
není… Dnes už používáme Facebook úplně na všechno – např. komunikaci, hraní her, vytváření
událostí. Bez Facebooku by teď v podstatě nefungovala komunikace.
Jak už to bývá, Facebook má své klady, ale bohužel i zápory. Mým úkolem je Vám tyto klady a
zápory ukázat.
Začnu tedy kladnými věcmi. Dobré je, že můžu vytvořit událost, která se týká nějaké akce. To je
skvělé a zabere to méně času než psát pozvánku. Díky Facebooku také můžu být v kontaktu s lidmi,
kteří bydlí daleko, a vidím se s nimi jen jednou za půl roku. Díky Facebooku s nimi můžu být
v kontaktu třeba každý den. Díky této sociální síti můžu dokonce poznat lidi odkudkoli. Seznámím se
s nimi třeba díky hrám, např. můžu hrát kostky. Dokonce se na Facebooku i zasměju, protože sem
často dá někdo nějaký vtipný obrázek. Taky můžu vyjádřit svůj názor pomocí stránek a statusů, k nimž
mám možnost se vyjádřit, popř. jim dát „like“.
Jak už jsem řekla, Facebook má i své zápory. Ty jsou např. tyto: Někdo je schopen sedět u Facebooku
celý den a nic jiného nedělá. Místo toho, aby šel ven, kde je krásně, sedí u počítače a kouká na
obrazovku. Přitom na tom Facebooku někdy vůbec nic není, jenom nuda. Bylo dokonce dokázáno, že
Facebook způsobuje demenci. Taktéž bylo zjištěno, že Facebook zapříčiňuje úpadek komunikace.
Hodně lidí řeší své spory přes Facebook. Proč? Třeba proto, že by se daný člověk nedokázal tomu,
s kým má spor, podívat do očí a říct mu, co si myslí… „Však k čemu mám Facebook, nemusím se mu
dívat do očí…“ Díky Facebooku je možné říct cokoli, ale je to divné. Nevíme totiž, jak se daný člověk
tváří. Myslím, že na Facebook člověk napíše více než to, co by si dovolil říct z očí do očí.
Toto je můj názor. A říkám, že vy, kteří sedíte u Facebooku celý den, běžte raději ven, stejně na tom
Facebooku nic není.
Autorka: Kuka Olen
14
Fakta a zajímavosti o Facebooku:

Facebook je rozsáhlá společenská síť, která slouží ke komunikaci mezi uživateli, sdílení
multimediálních dat a k různým typům zábavy.

Jako zakladatel Facebooku je jistě znám Mark Zuckerberg, bývalý student Harvardovy
univerzity.

V současné době se na Facebooku nachází asi miliarda aktivních uživatelů, čímž se stává
jednou z největších společenských sítí na celém světě.

Facebook je plně přeložen do šedesáti osmi jazyků.

11. srpna 2006 se mohou na tuto sociální síť přihlásit všichni starší třinácti let.

Od roku 2006 do roku 2007 se Facebook v návštěvnosti stránek dostal ze 60. na 7. místo.
V současné době obsadil dokonce 3. místo.

Název serveru vznik z papírových letáků, kterým se říká Facebooks, tyto letáky se rozdávají
na amerických univerzitách studentům prvních ročníků. Letáky tam slouží k bližšímu
seznámení studentů.

Denně se na Facebooku registruje průměrně asi 250.000 nových uživatelů.
Fakta a zajímavosti připravila: L ;-)
15
Karolina Světlá
Oblíbená kniha - Kříž u potoka od Karoliny Světlé
O autorce:
Vlastním jménem Johanna Rottová. Je po Janu Nerudovi největší umělecká osobnost májovců,
svým dílem položila základy českého vesnického románu i přesto, že pocházela z pražské
patricijské rodiny (prodělala německou výchovu). K literatuře se dostala díky svému učiteli a
pozdějšímu manželovi Petru Mužákovi. Po smrti její dcery se přestěhovala i s manželem do
vesnice Světlé v Podještědí, odkud získala svůj pseudonym. Kladla důraz na typ hlavního hrdiny
(jde téměř vždy o ženu), který ztělesňoval její myšlenky a byl vytvořen podle její představy.
Autorku řadíme do autorské generace 60. let 19. století, tj. do generace májovců (= výrazná
literární skupina básníků a prozaiků, navazující na Karla Hynka Máchu, Borovského a Erbena).
o
Generaci májovců ovlivňovaly porevoluční okolnosti. Na rakouském trůnu
absolutisticky vládl František Josef I., ale mnohem důležitější osobou byl Alexandr
Bach, který zavedl přísnou cenzuru, potlačil svobodnou publicistiku a svobodu
projevu. Značně se omezilo vydávání knih. Tohle období je nazýváno jako bachovský
absolutismus.
Karolína Světlá psala: a) prózu z městského prostředí, např.: První Češka, Černý Petříček,
16
b) prózu z venkovského prostředí (především ještědské romány, v nichž
jsou většinou hlavními postavami ženy), např.: Vesnický román,
Kantůrčice, Frantina a Nemodlenec
O knize:
Kniha je román, má rozsáhlý příběh psaný prózou, hlavní a vedlejší dějové linie, mnoho postav
(román patří do velké epiky). Dílo je psáno ve spisovném jazyku, objevuje se však hodně archaismů
(zastaralá slova) a knižních výrazů (v odborném a publicistickém stylu).
Hlavní hrdinkou knihy je Eva Potocká: statečná, chytrá, trpělivá, obětavá a věrná dívka, která je velmi
silná a cílevědomá, dokáže překonat rodinné prokletí a zachrání tím dlouhé generace pověrčivě zakletý
rod Potockých.
Další postavy: Štěpán Potocký: později Evin manžel, prokletý, žárlivý, chytrý, z části hodný muž
Mlynář: hodný, zásadový, pověrčivý muž, který má svou hlavu
Mlynářka: čestná, hodná, věrná žena
Józa: nešťastná žena, která
uvrhla kletbu na rodinu Potockých
Ambrož
Potocký:
bratr
Štěpána, záhadný, hodný, uzavřený samotář
Mařička: dívka s nehezkou
pověstí, má ráda bohaté ženaté muže,
sprostá a nevděčná
Děj se odehrává v podještědí (venkovská
tématika), přesněji v mlýně Dolanských a na
statku Potockých v 1. pol. 19. století.
Kniha začíná smrtí mlynáře z Dolanského
mlýna,
na
kterém
zanechá
mlynářku
samotnou. I přes to, že mlynářka nemohla
mlýn sama zvládnout, zprvu odmítala
všechny ženichy. Po neúnosném tlaku přece
jen povolila a vzala si stárka, který už za
doby, kdy byl mlynář živý, ve mlýně
pracoval.
17
Mlynářku
navštěvovala
Eva,
sirotek, a za nedlouho si ji mlynářka vzala k sobě domů. Eva byla hodná a velmi bystrá dívka, jež
milovala knihy, kterými ji mlynářka obklopovala. Z Evy vyrostla vzdělaná, krásná a vychovaná dívka,
žijící poklidným životem až do večera, kdy se dozvěděla od mlynáře a mlynářky o rodině Potockých.
Jejich pověra vznikla před několika lety, kdy Józa, žena, které zlomil jeden z Potockých chlapců srdce,
seslala na rodinu kletbu, podle které rodinu postihne neštěstí v lásce i manželství. V té době, kdy se to
Eva dozví, už o ni má zájem Štěpán. Eva se v knihách dočetla o božím poslání a věděla, že určitě také
nějaké má, teď už si byla jistá, že má prolomit prokletí rodu Potockých.
Ze začátku žili se Štěpánem v klidném a pohodovém manželství plném lásky, dokud nezačal Štěpán
chodit do hospody, ze které se vracíval méně a méně domů. Žárlil na knihy, které měla Eva tak ráda, a
po narození dcery žárlil dokonce na svou dceru. Štěpán místo toho, aby byl doma se svou rodinou,
chodil do hospody a čím dál častěji navštěvoval Mařičku Holou, která byla proslulá špatnou pověstí.
Manželství se začalo pomalu hroutit. Jednoho večera hodil Štěpán po Evě kovanou dýmku a utekl.
Eva se s roztrženým čelem svalila k zemi. Našel ji až Štěpánův bratr Ambrož, který Evě vyznal lásku a
řekl jí, ať s ním odejde. Cílevědomá Eva nabídku odmítla, protože stále věřila, že rod Potockých
zachrání. Ambrož odjel sám, aby na Evu zapomněl.
Štěpán se mezitím přestěhoval k Mařičce, kterou jednoho dne navštívila Eva a prosila ji, aby ji muže
vrátila zpět už jen kvůli malé dceři. Mařička se Evě vysmála do tváře. Naštěstí celý jejich rozhovor
slyšel Štěpán, který si uvědomil, jak nevděčný svojí manželce byl. Vrátil se k ní, manželství bylo
zachráněno a rodině se dařilo jako kdysi. Štěpán se měl dokonce stát představeným, jenže kvůli
dluhům měl problém s konkurenty.
Kniha končí bitkou kvůli problémům, ve které umírá Ambrož, který dovezl Štěpánovi peníze na
splacení dluhů. Eva s rodinou se stěhují do Dolanského mlýna, kde si šťastně a spokojeně užívají
života.
Kniha se stala mojí oblíbenou díky velmi hluboké myšlence. Příběh je zajímavý a plný napětí. Ochota,
cílevědomost a trpělivost Evy mě přinutila k zamyšlení – a takové knihy já přímo zbožňuji! Když jsem
knihu četla, úplně jsem se vžila do role Evy.
Dílo je příkladem toho, že když něco opravdu chceme a jsme odhodlaní pro to udělat vše, dokážeme
to.
Autorka textu: Poilo-smile
Obrázky: internet
18
Antonov An-225
Vážení čtenáři,
rád bych vám představil dosud největší letadlo na světě. Tento
„drobeček“ je vyrobený na Ukrajině a má označení „Mrija“ (Мрия
nebo Мрія) nebo také „Ukrajinský sen“. Označení v alianci NATO
je: „Cossack“. Pokusím se vám přiblížit zajímavé informace o tomto
stroji.
Historie:
V roce 1985 dostal ukrajinský výrobce za úkol vyrobit letadlo, které by bylo schopno
přepravit raketoplán s názvem: Buran. Jako základní stavební kámen posloužilo v té
době zatím největší letadlo Antonov 124 Ruslan, které sestrojil počátkem 80. let
Oleg Konstantinovič Antonov. Inženýři mu prodloužili trup, přidali několik zesilujících
prvků, jako jsou například dvě svislé ocasní plochy. Navíc byla odstraněna původní
rampa s vraty, aby se ušetřilo na váze. Vůbec první zkušební let se uskutečnil
19
21. prosince 1988 a úplně první let s raketoplánem „na zádech“ byl proveden
13. května 1989 z letiště na Bajkonuru.
Následoval rozpad sovětského svazu – a tím se rozpadl i projekt vesmírného
programu, kterého byl An – 225 součástí. Od roku 1994 byl uskladněn v kyjevském
letišti. Do svého uskladnění měl odlétáno 347 letů, tedy celkem 200 hodin ve
vzduchu.
V roce 2000 začaly přední firmy a hlavně vlády hledat velké letadlo, které by bylo
schopno převážet veškerý materiál, stroje, tanky atd. Proto se firma Antonov
rozhodla oprášit An – 225 a zmodernizovat jej. Počáteční investice činila 20 milionů
dolarů (cca 385 milionů Kč). Dostalo úplně novou avioniku (elektronické vybavení
letadla) od firmy Honeywell a jeho motory byly upraveny tak, aby nebyly tolik hlučné.
An – 225 po modernizaci opět vzlétl 7. května 2001. Jeho zkušební let trval 3 minuty.
Dodnes létá po celém světě a plní různé obchodní i vojenské mise. Najímají si ho
20
různé firmy. Jeho posádka říká: „Představte si jakýkoli myslitelný náklad a my vám
řekneme, že jsme ho už přepravili.“
Technické údaje:

Posádka: 6 lidí (pilot, druhý pilot, dva letoví inženýři, navigátor, radista)

Maximální hmotnost nákladu upevněného vně letadla: 200 tun

Dolet – 4 500 km (s nákladem 200 tun), 15 400 km (bez nákladu)

6 x Progress D-18T Series 3 turbofans (tah: 6 x 229 kN)

Rozměry: délka: 84,00 m, výška: 18,20 m, rozpětí křídel: 88,40 m

Kapacita palivových nádrží: více než 300 000 kg

Maximální vzletová hmotnost: 600 tun

Rychlost: 800 – 850 km/h

Potřebná délka ranveje: 3000 – 3500 m

Uveze až 1500 lidí

Objem nákladového prostoru je 1220 m³ (výška: 4,4 m/ šířka: 6,4 m/délka: 43,0 m)
Zajímavosti:
Vždy, když Antonov 225 přistává či startuje, jeho šest motorů a mohutná křídla rozvíří
prach a špínu v celém okolí ranveje. Pokud by se snad někdo odvážil postavit se do
blízkosti ranveje, mohutný vzdušný vír jej zvedne ze země, zatočí s ním a nakonec s
ním mrští o zem.
Před rokem (2011) ruská vláda projevila zájem o nedokončený druhý Antonov 225,
který je uskladněný ve firmě Antonov. Především se zajímala o to, za jakou cenu by
jej mohla firma dodělat a prodat.
Možná vás zmate, že na každé fotografii má An – 225 „jiný kabát“ (myšleno barevné
provedení), opravdu se nejedná o více strojů. Antonov – 225 je jen jeden, který je
letuschopný a jednotlivé firmy si jej upravují podle svých představ (nálepky atd.).
21
Závěrem tři fotografie demonstrující jeho velikost:
Autor článku: Лукаш Ридл
Foto: internet
22
Red Hot Chili Peppers

je americká funk-rocková kapela, obsahuje částečně rapové prvky a prvky punku.
Vznik:

Základem vzniku Red Hot Chili Peppers bylo to, když se na střední škole Fairfax High
School potkali dva pozdější dlouholetí kamarádi Anthony Kiedis a Michael Balzary.
Když Anthony nastoupil na Fairfax, bylo mu 15 let. V té době chodila na Fairfax i
nerozlučná dvojce přicházející ze židovské komunity v L.A. – Hillel Slovak a Jack
Irons. Tato dvojice založila v roce 1977 s dalšími studenty kapelu Another School,
později přejmenovanou na Anthem. Kiedis a Flea se s Anthem dobře znali a již před
maturitou v roce 1980 s nimi občas zkoušeli. S Anthem vznikly dvě kapely s téměř
totožným složením – What is this? a zárodek příštích Red Hot Chili Peppers, který
často měnil názvy.

V létě 1983 se Red Hot Chili Peppers zrodili definitivně. S názvem podle kvintetu
Louise Armstronga přišel Kiedis.
23
Alba a vývoj kapely:

První album vzniklo roku 1984 a jmenovalo se The Red Hot Chili Peppers. Jako
kytarista byl přizván studiový hráč Jack Sherman a za bicí povolal Flea kamaráda
Cliffa Martineze. Pak se kapela vydala na turné. Po návratu z turné byl vyhozen
Sherman a začátkem roku 1985 nastoupil do kapely Hillel Slovak.

Další deska Freaky Styley se objevila v roce 1985. Poté se kapela opět vydala na
turné. Pro bubeníka Cliffa Martineze to byly poslední měsíce spolupráce, protože
vzápětí byl nahrazen Jackem Ironsem. A tak parta kamarádů ze střední školy byla
kompletní.

Třetí album The Uplift Mofo Party Plan (1987) bylo první, které se dostalo do TOP
200.

Následovalo první evropské turné. Vyčerpáni se vrátili do Los Angeles a individuálně
odpočívali. V sobotu 27. 6. 1988 večer zemřel na předávkování heroinem a kokainem
ve svém bytě Hillel Slovak. Následkem tragédie soubor na několik měsíců přestal
existovat. Jack Irons se zhroutil, byl dán rodiči na krátké psychiatrické léčení a už
nikdy se do skupiny nevrátil. Kapela se přece jenom znovu dala dohromady.

Do definitivního obsazení byl přijat mladičký fanoušek kapely John Frusciante, který
jim svými způsoby a hrou připomínal zemřelého Slovaka. Na post bubeníka byl do
kapely přijat Chad Smith. V tomto složení vydala kapela desku s názvem Mother's
Milk (1989). Brzy získala první zlatou desku.

RHCP prorazili i komerčně. Až do dubna 1990 trvalo rozsáhlé světové turné.

V září roku 1991 vyšlo vrcholné album RHCP Blood Sugar Sex Magik, jež podle
mnohých zůstává dodnes nepřekonaným dílem této kapely.

Následovala další ocenění. Úspěchy podpořili dalším koncertováním, předkapelu jim
dělala např. Nirvana. 7. května 1992 oznámil své pevné, nezměnitelné rozhodnutí
odejít ze skupiny John Frusciante. Jeho závislost na drogách se přestávala snášet
s rostoucí popularitou.

Jako kytarista byl přizván a přemluven Dava Navarra, One Hot Minute vyšlo v roce
1995, ale stále větší drogová závislost, motocyklové nehody a nakonec odchod
Navarra přivedly kapelu na samý pokraj definitivního konce. Zabojovat musel opět
neúnavný Flea. Dohodl se s vyléčeným Frusciantem a přesvědčil Kiedise o
nezbytnosti skutečného zbavení se závislosti.

Album Californication (7. 6. 1999) se jeví dobrým startem do další hudební
kariéry této kapely. Kiedis zpívá civilněji, jako by šetřil hlasivky, v doprovodu je
více sborů. Z tohoto alba vzešlo hned několik hitů: pomalejší Scar Tissue či
Otherside nebo svižnější Around The World.
24

Návrat skupiny byl pečlivě zajištěn propagačními koncerty na různých místech
světa a mnoha rozhovory pro tisk.

Další skvělé album přišlo na svět v roce 2002 a bylo jím By the Way – návrat se
tedy podařil.

Další deskou je Stadium Arcadium (2006). V rámci propagační šňůry evropských
koncertů zamířili 14. 6. 2006 i do České republiky, konkrétně do pražské Sazka
Arény. Bylo to teprve jejich druhé vystoupení v Praze. Zavítali zde však poprvé
v kompletní sestavě i s Johnem Frusciantem. První koncert byl totiž v rámci alba
One Hot Minute z roku 1996 a na postu kytaristy hrál Dave Navarro.

Dne 16. prosince roku 2009 oznámil kytarista John Frusciante svůj odchod
z kapely s úmyslem více se zaměřit na svou sólovou kariéru. V úterý 5. ledna
2010 bylo oznámeno, že Johna Fruscianteho nahradí Josh Klinghoffer –
doprovodný kytarista na jejich turné Stadium Arcadium.

29. 8. 2011 skupina vydala nové album nazvané I'm with You.

V roce 2012 byla skupina uvedena do Rock and Roll Hall of Fame.
Autorka textu: Cantam
Foto: internet
25
Historie populární hudby 6: 70. léta – Období kontrastů
Od konce 60. let se populární hudba začala štěpit na celou řadu žánrů a subžánrů, v nichž je
poměrně těžké se orientovat, proto se zaměřím jen na některé. Přiznám se, že v černé hudbě,
která vychází z jazzu a soulu, se příliš nevyznám, budoucí články budou tedy zaměřeny
primárně na hudbu, jejíž kořeny jsou v rocku 50. a 60. let.
V 60. letech žila řada lidí v naději, že studená válka mezi Západem (především USA) a
Východem (SSSR) dospěje k nějakému smířlivému konci, tento sen vzal však za své na obou
stranách barikády, ještě než 70. léta vůbec začala. V USA byl první ránou atentát na
zbožňovaného Johna Fitzgeralda Kennedyho následovaný válkou ve Vietnamu, proti níž
probíhaly v USA masové protesty. Ve východním bloku nastoupil k moci v roce 1964 Leonid
Brežněv, který učinil všem obrodným snahám v zemích pod vlivem SSSR rázný konec.
Spousta lidí po celém světě měla najednou pocit, že byli podvedeni a svět se někam řítí, aniž
by do toho sami lidé mohli zasáhnout. V hudbě to vyústilo ve dva protichůdné přístupy:
někteří muzikanti se o veřejné dění zajímali jen minimálně a jejich hudba se zaměřovala
především a estetickou hodnotu, jiní naopak rezignovali na umění a dávali hudbou najevo své
ostře kritické názory.
Art rock a spol.
Art rock, progresivní rock, jazz rock, jižanský rock, hard rock... Všechny tyto hudební směry
mají společné jedno – nesnaží se společensky angažovat, jde výhradně o hudbu a umění.
Jižanský rock se přeci jen trošku vymyká, protože se obvykle nejednalo o nijak extrémně
náročnou hudbu – šlo o jakýsi návrat k ranému rock´n´rollu s prvky jižanské country music a
podstatné bylo, aby „to pěkně šlapalo“. Dodnes jsou oblíbeni například ZZ Top, u nás je snad
nejznámější „jižanská“ skupina Žlutý pes Ondřeje Hejmy. Tento hudební směr však přes
svou oblibu u řady lidí nepřinesl vlastně nic nového.
Něco podstatně zajímavějšího se začalo dít ve Velké Británii, kde se někteří muzikanti
rozhodli, že z nevázaného psychedelického rocku udělají skutečné umění (odtud označení art
rock) a začali komponovat dlouhé skladby s náročnými instrumentálními plochami a
promyšlenou pódiovou show. Formát písně přestal hudebníkům stačit a začala vznikat
konceptní alba a koncertní programy, kde všechny písně tvořily jeden celek. Příkladem budiž
projek The Wall britské skupiny Pink Floyd: dvojalbum, koncertní show, jejíž součástí byly
videoprojekce, světelné efekty, obří loutky a dokonce zeď z papírových krabic, která se
během představení postupně stavěla, až v polovině koncertu oddělila hudebníky od publika,
aby byla nakonec rozmetána na kousky. Animované pasáže z koncertní show se nakonec staly
základem ke stejnojmennému filmu s muzikantem Bobem Geldoffem v hlavní roli. Jednalo se
o drásavou o velmi osobní zpověď hlavního autora hudby i textu, Rogera Waterse. Není bez
zajímavosti, že Waters (který se krátce po projektu The Wall se skupinou ve zlém rozešel, což
mělo nechutnou dohru v podobě soudní tahanice o název „Pink Floyd“) navštívil nedávno
Českou republiku právě s touto obnovenou show.
26
Ikonický obal alba Animals od skupiny Pink Floyd - nafukovací prase nad londýnskou elektrárnou
Battersea
Podobné obří projekty pochopitelně vyžadovaly odpovídající rozpočty a tomu dopovídaly i
ceny vstupenek. Navíc art rocková hudba obvykle vyžaduje plné soustředění a určité vzdělání
k tomu, aby jí člověk porozuměl. Koncem 70. let se spousta lidí od této hudby odvrátila jako
od něčeho předstíraného a elitářského.
U nás měl výsadní postavení v 70. letech jazzrock jako jediný směr rocku, který režimu
nevadil, protože byl zaměřen čistě na hudební stránku písní, texty byly druhotné. Ostatní
rockové žánry byly potlačovány – na příklad z původně psychedelické skupiny The Plastic
People of the Universe byl režimem vytvořen největší nepřítel státu.
Punk
Za reakci na bombastické produkce velkých kapel můžeme považovat punkovou hudbu.
Zatímco Pink Floyd, Yes nebo King Crimson plnili stadiony těmi, kdo si to mohli dovolit,
v malých klubech se vyvinula hudba zcela jiného ražení – jednoduché tříminutové písničky,
které sice postrádaly hudební zručnost, ale zato byly plné energie a vzteku: punk.
Za předchůdce punkových kapel můžeme považovat několik kapel, které od začátku 70. let
pravidelně vystupovaly v newyorském klubu CBGB (název klubu je paradoxně zkratka
country – bluegrass – blues), především Ramones a Patti Smith Band, které hrály jednoduché
písničky ne nepodobné raným rockabilly. Ramones dali punku chuligánskou image, Patti
Smith zase politicky kritický náboj.
27
Punk měl poněkud odlišnou podobu v USA a ve Velké Británii a někteří hudební znalci jsou
schopní přít se celé hodiny, který z nich byl ten pravý. V USA se punku dařilo na
univerzitních kampusech a tamní punkové skupiny byly často zaměřeny na konkrétní
politickou kritiku, zato často vůbec neměly punkovou image. Příkladem budiž Dead
Kennedys, kteří neváhali umístit do písničky konkrétní jméno guvernéra (California Uber
Alles), či líčit zvěrstva, která se dějí ve světě (Holiday in Cambodia). Ostatně frontman kapely
(jehož pseudonym Jello Biafra odkazuje na občanskou válku v Nigérii) je politicky
angažovaný dones, byl například jedním z nevybíravých kritiků prezidenta George Bushe.
V Británii zakořenil punk mezi
mladými lidmi, kteří sami sebe vnímali
jako generaci bez budoucnosti, protože
přísná
konzervativní
společnost
nepřijímala
jejich
nonkonformitu
(ostatně slovo „punk“ znamená
v angličtině „zrůda“). Mladí na to
reagovali po svém – sami ze sebe hrdě
dělali stvůry svou vizáží a ze spojení
„no future“ (žádná budoucnost) udělali
své motto. Britský punk byl víc než co
jiného zhudebněný vztek zvířete
zahnaného do kouta. I punkový tanec
„pogo“ spočívá v tom, že banda lidí po
sobě skáče a vráží do sebe, přesto
málokdy dochází mezi punkery
k potyčkám – jde o extrémní vyjádření
soudržnosti a sdílení energie. Punková
móda (roztrhané špinavé hadry
pospojované spínacími špendlíky)
vznikla
z nutnosti
–
muzikanti
pocházeli z těch nejchudších poměrů.
Podepsal se na ní taky fakt, že punkáči
se původně scházeli v gay barech,
jejichž osazenstvo bylo už ze své
podstaty
mnohem
tolerantnější
k nonkonformní vizáži než tvrdí
rockeři navštěvující anglické putyky –
Punkový antihrdina Sid Vicious - hákový kříž neznamená,
že by punkeři byli nacisté, šlo o formu provokace.
součástí punkového oděvu se staly
oděvy
a
pomůcky
spojené
s netradičními sexuálními praktikami – pouta, latexové či kožené oblečky, řetězy apod.
Z punkové kapely Sex Pistols, která existovala pouhé dva roky, se stala jedna z nejvlivnější
hudebních skupin 20. století, což potvrdil i režisér Danny Boyle při režírování zahajovacího
ceremoniálu letošních Olympijských her v Londýně, který do něj zařadil jejich píseň Pretty
Vacant.
Český punk v čisté podobě v podstatě neexistoval. Většina raných kapel brala punk jako
základ, k němuž přidala něco navíc: apokalyptické vize (Hrdinové nové fronty), texty
s básnickými kvalitami (Fourth Price Band – nesmyslný doslovný překlady pojmu „čtvrtá
cenová skupina“ = nejnižší kategorie restaurací podle kategorií stanovených státem) ironický
28
humor (Visací zámek) či bohapustou šaškárnu (Znouzectnost). Pro český punk je ostatně
humor typický dodnes.
Detroit – centrum černošské hudby
Již v 60. letech patřily mezi nejúspěšnější nahrávací společnosti světa Motown Records se
sídlem v Detroitu, tehdejším centru automobilového průmyslu v USA (odtud přezdívka města
Motown: Motor Town). Motown se zaměřoval na černé soulové hvězdy a sám je začal
vytvářet. V 70. a 80. letech objevil spoustu talentů, například Stevieho Wondera nebo
Michaela Jacksona. V 70. letech se začaly rýsovat další žánry vycházející ze soulu – čistý
pop a funky. Pop se dočkal zlaté éry až v 80. letech s osobou Michaela Jacksona, funky však
našla svou největší hvězdu v Jamesi Brownovi už v sedmé dekádě. Funky hudba kombinuje
jazz, R´n´B a soul do chytlavé taneční směsice postavené na tvrdých basových groovech,
které netradičně vystupují do popředí. Dominantní postavení basové linky a bicích se později
projevilo v žánrech jako disko, pop nebo rap.
V našich podmínkách se nové černošské hudbě v 70. letech příliš nedařilo, protože sem přes
železnou oponu nemohly proniknout, masové oblíbenosti dosáhlo až disko v 80. letech. Po
roce 1989 u nás funk zakořenil a skupiny J. A. R. a Monkey Business dosáhly na naše
poměry nevídaného úspěchu.
ZZ Top: Sharp Dressed Man
http://www.youtube.com/watch?v=0_EFdod4YDo
Žlutý pes: Indiánská dýmka míru
http://www.youtube.com/watch?v=Dq16Bpc-hIs
Pink Floyd: The Happiest Days of our Lives/Another Brick in the Wall pt. 2
http://www.youtube.com/watch?v=XWx1RdLRdaQ (live)
Comfortably Numb: http://www.youtube.com/watch?v=YQWszrZHBPI (film)
Švehlík: Dokola – jedna z nejúspěšnějších jazzrockových kapel v Československu 70. let
http://www.youtube.com/watch?v=erzjr14H-4o
The Plastic People of the Universe: Toxika – česká undergroundová kapela, kolem které se
vytvořila tzv. druhá kultura – umělecká komunita odmítající řízení státem, a tudíž režimem
pronásledovaná
http://www.youtube.com/watch?v=3Y7qJ2G8BMQ&feature=related
Ramones: http://www.youtube.com/watch?v=xI4EDSw3K3A&feature=related
Patti Smith (s kytaristou Ivanem Králem českého původu): Because the Night
http://www.youtube.com/watch?v=RSzgclz8uFY
Dead Kennedys: http://www.youtube.com/watch?v=eIqESwzCGg4
Sex Pistols: Pretty Vacant
http://www.youtube.com/watch?v=R6GDdKrQ8EI
29
HNF: To svět se posral
http://www.youtube.com/watch?v=8XtaqwSz6dY
FPB: Píseň o tom, jak se vzpoura nevyplácí, když je kapitán ze dřeva
http://www.youtube.com/watch?v=Q0EYKqk0ayg&feature=related
Visací zámek: Cigára
http://www.youtube.com/watch?v=vn6vt_lmomg
Znouzectnost: Pohádka – dodnes fungující „kašparpunková“ skupina
http://www.youtube.com/watch?v=n1BasrCml5E&feature=related
Stevie Wonder: Superstition – fenomenální slepý pianista
http://www.youtube.com/watch?v=_ul7X5js1vE
James Brown: Get up offa That Thing
http://www.youtube.com/watch?v=0ROzGihgCj8
J. A. R.: Studna – kapela kombinující prvky funky a rapu
http://www.youtube.com/watch?v=RkE7rYpsyFc
Monkey Business: Who Killed My Libido – kapela, která svou inovativností dokáže překvapit
i po mnohaleté existenci
http://www.youtube.com/watch?v=7vFYimx3r54
Autor článku: Sherlock
Foto: internet
30
Rozměry hřiště
Český hokej
Český hokej jsem si vybrala proto, že je velice zajímavé dovídat se o tom, jak probíhaly
jeho začátky u nás, jakou výstroj hráči používali, ale především, jak se k nám vlastně
dostala jeho nynější forma.
Počátky českého hokeje – bandy hokej
Na počátku dvacátého století prožíval český bandy hokej rozkvět, což však není nic
zvláštního, když víme, že tato hra vycházela z evropských tradic sahajících hluboko do
dávnověku. Je znám obraz, na němž jsou holandští sedláci prohánějící se na ledě se
zahnutými holemi a míčkem. Tento obraz pochází z rukou mistra Brueghela. V našich zemích
se tato hra pěstila již za dob vlády Jiřího z Poděbrad.
Prvé návody, jak vůbec bandy hrát, pocházejí od sportovního organizátora Josefa RössleraOřovského. Roku 1896 vyšla tiskem první pravidla. Další se objevila o čtyři roky později
v časopise Cyklista. V roce 1901 podle těchto pravidel sehrála SK Slavia prvé mezistátní
31
utkání. Slavia tehdy porazila vídeňský Training-Eisklub na jeho ledě vysoko 17:3. I přes
skutečnost, že Slavia byla novopečeným mistrem, tak vysoký rozdíl překvapil.
Bandy se v té době hrál ve Švédsku, Rusku,
Německu a samozřejmě i v kolébce
veškerého tehdejšího sportu, tedy v Anglii.
V Anglii se právě také objevila nová
pravidla, ta přeložil další z českých
sportovních organizátorů Josef Gruss.
V první čtvrtině roku 1907 se Praha stala
hostitelem mistrovství Rakousko-Uherska.
Tady se zrodila snaha o založení Českého
hokejového svazu. Snahy se nezdařily, zato
se přemýšlelo, zda se bude hrát bandy nebo
„kanada”.
Josef Rössler-Ořovský
Slavia roku 1903 - zleva Doubek, Buriánek-Burry, Šalamon, Weisheit, Práchenský,
Šebek (jež zahyne během první světové války) a Miloslav Fleischmann.
První setkání s kanadským způsobem hry
První náznaky dnešního hokeje u nás známe jako tzv. bandy hokej. Hrál se na ledě, ovšem
s jinou výstrojí a hlavně s jiným vybavením. Místo puku se hrálo s míči. Jak píše již roku
1894 časopis Sport a hry, hokej se hrál tři proti třem až jedenáct proti jedenácti. Způsobů hry
bylo mnoho. Jak bylo uvedeno, používaly se míče, ty byly tři: “Velký fotbalový se kope
bruslí, menší plný hraje se rovnými nebo ohnutými kyji, lehký tenisový bije a žene se
ohnutým kyjem neb lehkou holí.“ (Citace pochází z časopisu „Sport a hry“.)
32
Traduje se, že čeští hráči se seznámili s kanadským (tj. hraným s pukem) hokejem až na
patnáctém turnaji v Chamonix v roce 1909, ale není to tak zcela pravda.
Někdy kolem roku 1905 pozval kníže Colloredo-Mansfeld bandy hokejisty z týmu Slávie, ti
měli u něj v Dobříši sehrát exhibici s týmem ČLTK. Zápas se neodehrál, přišla obleva.
Šlechtic však vyprávěl hokejistům o jiném hokeji, s nímž se setkal během pobytu v Kanadě, a
který si tam prý i zahrál.
Roku 1906 se u proslulého houslového pedagoga Ševčíka objevil student z Kanady, jmenoval
se Anderson. Ševčík z něj nadšený nebyl. Andersona hra na housle příliš nezaujala, raději se
věnoval sportu, proto z něj daleko více byli nadšeni hokejisté pražského sportovního klubu
Ruch, v němž Anderson působil.
Už v prvém zápase si Pražané všimli nezvyklého způsobu hry. Kanaďan míček neodpaloval
golfovým způsobem, který byl tak typický pro bandy, ale rejdil s ním po celé hrací ploše. Na
soupeřovu bránu pak střílel z bezprostřední blízkosti. Můžeme proto říci, že on stál u zrodu
kanadského způsobu hry u nás. Na zvědavé dotazy o způsobu hry v Kanadě odpovídal
Anderson lámanou češtinou, že se hraje právě tak, jak on předvádí, ale ne s míčkem, nýbrž se
zakulacenou destičkou z tvrzené gumy.
Když profesor Ševčík v Kanaďanovi nevzbudil lásku ke hře a nastalo jaro, Anderson neměl
v Praze už co pohledávat. Vrátil se zřejmě do Ameriky a stal se legendou zmizelou
v propadlišti hokejové historie.
Od bandy ke “kanadě”
Pravidla kanadského hokeje měl Gruss, pozdější předseda Československého olympijského
výboru a člen Mezinárodního olympijského výboru, prý už v roce 1905, kdy je údajně získal
ve francouzském Lyonu. Zdá se však, že to nebyla pravda, protože hokej, s nímž se setkal
v Chamonix, jej stejně jako ostatní naprosto zaskočil.
1908 proběhl druhý pokus založit hokejový svaz. Snažil se o to Emil Procházka, který se
v Paříži seznámil se zakladatelem Mezinárodní hokejové federace Manusem. V říjnu 1908
Procházka vypracoval stanovy a odeslal do Francie přihlášku Českého svazu, který teprve
čekal na své ustavení. 11. prosince 1908 se v Praze konala první valná hromada, na níž se
účastníci dověděli, že Český svaz byl s Belgií, Francií, Švýcarskem a Velkou Británií přijat do
mezinárodní ligy. Avšak volba proběhla až 13. ledna 1909. Do čela orgánu stanul
rychlobruslař a atlet Jaroslav Potůček z Bruslařského závodního klubu.
Zajímavé je, že ačkoli se v přípravném období hovořilo o „hockeyi”, nebylo jasné, zda jde o
bandy nebo o „kanadu”.
Chamonix 1909
Na velkém mezinárodním turnaji v kanadském hokeji stanul v čele Čechů Josef Gruss, byl
vedoucím týmu a jako student medicíny i jeho lékařem, aby toho nebylo málo, stal se
delegátem na kongresu a na turnaji hájil i českou branku.
33
Peníze na cestu a pobyt měli mít hráči z uspořádání turnaje, ale pro oblevu se turnaj nekonal.
Jeli tedy za své.
Už ve vlaku hráči zjistili, že holemi pro bandy se „kanada” moc hrát nedá. Hokejky na
„kanadu” si hráči koupili na místě, až na Grusse. Brankářská hokejka nebyla k sehnání, stejně
tak ani pořádná výzbroj. Nastoupilo se tedy v tom, co se vezlo z domova, včetně dresů Slavie
s pěticípou červenou hvězdou na prsou. Brankář Gruss si místo betonů omotal kotník na pravé
noze šálou, aby alespoň trochu zmírnil údery tvrdého puku.
Češi s sebou vezli výzbroj pro bandy, přesto jim bylo jasné, že se bude hrát „kanada”.
K dovršení všeho nás pořadatelé považovali za Maďary.
Tehdy naši hokejisté dostali výprask. S Francií prohráli 0:1, se Švýcary 2:8, s Belgií 1:4 a
s Anglií dokonce 0:11. Na cestě domů však porazili Češi místní Skating Club posílený čtyřmi
Angličany, čímž se postarali o velikou senzaci. Psalo se o nich ve francouzském časopisu Les
sporst d´Hiver jako o nadějném týmu a sedmička hráčů vstoupila do povědomí jako
„Hokejoví mušketýři”.
Chamonix - sestava: na snímku zleva: Otakar Vindyš, Boleslav Hammer, Josef Gruss,
Jan Fleischmann, Jaroslav Jarkovský, Jan Palouš, Ctibor Malý
Od Chamonix do první světové války
V únoru 1909 se konalo první mistrovství zemí Koruny české v kanadském hokeji. Vyhrála
ho Slavia. Nadšení vyvrcholilo o rok později, kdy Mezinárodní hokejová federace vypsala
34
první mistrovství Evropy. Češi jej chtěli uspořádat v Dobříši, ale federace se obávala oblevy,
a proto se šampionát konal ve francouzských Alpách. Tam se Češi pro nedostatek peněz
nepodívali. Turnaj vyhrála Anglie. Fanoušci byli zklamaní, a tak Gruss sjednal zájezd
anglického mužstva Oxford Canadiens do Prahy. Angličané vyhráli obě utkání.
Češi vzrostli rychle. Existuje pohár, který má na dřevěném soklu kovovou cedulku s daty a
jmény vítězů. Jednou je tam Anglie, jednou Belgie, dvakrát Čechy, jednou Švédsko a
naposledy Československá republika, ta ho roku 1922 dostala do definitivního držení.
Na prvém evropském šampionátu z roku 1910 naši chyběli, ale do Berlína o rok později už
jeli. Příprava probíhala v plném proudu, ale opět nastaly oblevy. Řada evropských měst měla
kryté plochy s umělým ledem, Praha ne. Hráči si udržovali kondici pomocí tělocviku. Na
šampionát si příliš nevěřili.
České hokejisty v hlavním městě Německa vítala rakouská státní hymna, ale po vítězství 4:1
nad Němci se hrálo „Proč bychom se netěšili”. To už měli na svém kontě vysoké vítězství
13:0 nad Švýcarskem. Po výhře nad Belgií 3:0 byl pohár náš.
Následujícího roku Češi opět žádali o pořadatelství. Dostali je. Češi i Němci vyhráli nad
Rakouskem, ale zase přišla obleva. Pražští hasiči sice pokropili letenské hřiště Slavie vodou,
ta však nestačila zmrznout. Při finále se hráči brodili vodou a kusy ledu, pod nimiž prosvítal
fotbalový trávník. Puk se ztrácel. Němci vedli, ale pak Jirkovský vyrovnal. Němci
protestovali, že bylo hnuto jejich brankou. Když zápas skončil, Němci odmítli nastoupit
k prodloužení. Mezinárodní federace nařídila opakování finále v příštím roce. To se ale
nekonalo a šampionát byl anulován.
Roku 1913 přivezli Češi z Mnichova „jen” druhé místo.
Začátkem roku 1914 jeli naši do Berlína, tam získali titul. Češi porazili Belgii 9:1 a Německo
2:0.
Počátky hokeje vypadaly slibně. Pak ale nastal rok 1914. Kluziště se změnila v pusté plácky a
hokejisté odešli do boje. Po válce se začínalo od nuly.
Staronové začátky: Počátky stadionů
Stavbě stadionu za Štvanici předcházela řada krutých zim. Volání po vlastní umělé ploše bylo
ztraceno kdesi ve vzduchoprázdnu, protože města neměla peníze.
V roce 1928 mohla mít první zimní stadion Morava, protože První brněnská vyrobila chladicí
zařízení pro zahraničního partnera, který však ještě před jeho převzetím zkrachoval. Továrna
svůj výrobek nabízela Brnu, ale marně. Zanedlouho se stala dodavatelem stejného zařízení
pro Prahu.
35
Antverpy 1920
Československý hokejový svaz měl v roce 1920 dvaačtyřicet klubů, byť dvě třetiny z nich
hrály bandy. Tento rok byl
významný
z mezinárodního
hlediska.
Poslední
týden
v dubnu se konal turnaj
v Antverpách. Něco takového
hokejový svět nezažil. Belgičtí
organizátoři totiž hokej zařadili
do VII. olympijských her.
Mezinárodní
federace
ho
později zanesla do historie jako
první mistrovství světa. Zcela
právem,
protože
mimo
evropských
celků
zde
startovala také Kanada a USA.
Antverpy 1920
Pro Kanaďany tehdy už byly samozřejmostí chrániče loktů, ramen, kolen a holení, naši hráči
vylepšovali fotbalové trenýrky našíváním plstěných vložek na bocích, ruce chránily obyčejné
palčáky, ale např. brankář Wälzer chytával z nepochopitelných důvodů v bílých plesových
rukavičkách.
Reprezentační tým pro Antverpy neměl ani moc možností ke schůzkám. Brankář Peka se
vrátil do Prahy z válečného zajetí v Řecku až na podzim 1919, slavista Jirkovský z Ruska přes
Sibiř a Ameriku ještě později, a tak olympijský turnaj nestihl.
Turnaj se hrál z dnešního hlediska poněkud podivným systémem, vítězové úvodních zápasů
se totiž nejprve utkali o zlato, až byl znám držitel prvního místa, hráli poražení o zbylé dva
kovy.
Prvním soupeřem našich hokejistů byla Kanada reprezentovaná týmem Falcons Winnipeg.
Prohráli jsme 15:0. I přes vysokou porážku Kanadu exotičtí Češi něčím zaujali. Při každém
zápasu Kanaďané Čechům fandili a nakonec jim přišli jako první blahopřát k zisku
bronzových medailí. Sami dosáhli až na zlato, hladce obstáli i s celky USA a Švédska. My
jsme svůj boj o stříbro prohráli s Američany vysoko 16:0. Třetí místo jsme vybojovali výhrou
nad Švédy 1:0. Gól tehdy vsítil Šroubek.
1921 – Stockholm
Roku 1921 se chystalo mistrovství Evropy do Stockholmu. Ale ani v polovině února
nenastaly žádné pořádné mrazy. Česká svazová pokladna zela prázdnotou, a tak se nenašly
finance ani na pobyt na přírodním ledě Štrbského Plesa. Teprve 14. února uhodily mrazy, což
bylo několik hodin před odjezdem. Tak si šli hokejisté alespoň na pár hodin zabruslit na
Letnou.
36
Také tento šampionát vstoupil do dějin podivným rekordem. Měl totiž jen dva účastníky – nás
a pořádající Švédy. Zámořské týmy nepřijely a zbytek Evropy odřekl. Jediný zápas rozhodl o
prvním a druhém místě. Prohra 4:6 pro nás nebyla nic hrozného, Švédové totiž mohli trénovat
už od podzimu, měli k tomu totiž podmínky.
Rozdělení na pozemní a lední sekci a další působení českého týmu
Roky po první světové válce nebyly pro Čechy nejjednodušší.
Ve dvacátých letech však došlo konečně k rozdělení hokeje na dvě sekce – pozemní a lední –
obě měly dohromady 470 hráčů v osmadvaceti klubech. Nebyly však peníze, nebyl led. Navíc
se objevovaly klubové spory, které velmi ovlivňovaly nominaci.
Šampionáty se hrály bez Německa a Rakouska, států poražených v I. světové válce.
V Antverpách na ME 1923 na umělém ledu jsme sice získali bronz, ale kromě vítězného
Švédska nás porazila i Francie, za námi pak zůstaly jen týmy Švýcarska a Belgie.
Pak přišla lekce v Chamonix v roce 1924. V úvodním zápase s Kanadou jsme prohráli 30:0,
se Švédy 3:9 a ani vítězství nad Švýcary nám nevyvrátilo hořkou skutečnost, že jsme se
nedostali do finálové čtyřky.
K dovršení starostí kongres v Chamonix přiřkl pořadatelství mistrovství Evropy 1925 ČSR.
Celý prosinec byla v Čechách obleva. Uvažovalo se o přesunutí turnaje do Vídně, nakonec
padla volba na Štrbské Pleso. Nastala však obleva a čtyři mužstva se stěhovala do Starého
Smokovce, kde se turnaj dohrál. Opět jsme získali titul po porážkách Rakouska, Švýcarska i
Belgie.
Použitá literatura
Karel Gut, Jaroslav Prchal: “Český hokej”, Praha 1998
Internetové stránky www.hokej.cz
Novinové články deníků Sport, Dnes, Deník
Článek připravila: L ;-)
Foto: internet
37
Projektový den
Následujících několik stran bude patřit obrazovému ohlédnutí za projektovým
dnem, resp. Dnem jazyků.
Autor kresby: Jan Zindler, ND2
38
Autorka malby: Monika Brožíková, CH1
Autoři vítězného projektu: NP2
39
Autor nápisu Pavel Dobrovolný, ZIO1; autoři projektu: ZIO1
Dne 27. 9. 2012 proběhl na SPŠ Hranice již 3. projektový den zaměřený na cizí jazyky.
Letošním tématem byla hlavní města. Žáci si mohli zvolit město dle vlastních přání. Objevily
se tedy např. Helsinky, Praha, Paříž, ale vznikly také originální projekty – nejmenší hlavní
města světa a projekt zaměřený na Minas Tirith – hlavní město z fantasy světa „Pána
prstenů“.
Žáci projekt vytvářeli v anglickém a německém jazyce, ale někteří zapojili také češtinu.
Projektový den hodnotili kladně nejen žáci, ale i většina učitelů, kteří ocenili snahu, kreativitu
i zájem.
Autoři nejlepšího projektu vyhráli sladkou odměnu – dort. Vítězným projektem se staly
Helsinky třídy NP2.
Druhou částí projektového dne byl kvíz, který se opět týkal hlavních měst, jejich zajímavostí,
typických památek apod. Kvíz vytvořila Ing. Pavlína Vavříková společně s Mgr. Čestmírem
Hrbáčkem. Třídy, které v kvízu dopadly nejlépe, získaly rovněž sladkou odměnu – obrovské
dózy plné bonbónů. První místo obsadily hned dvě třídy – ME2 a PO3.
Autorka článku a fotografií: L :-)
40