docročník VII. / číslo 62. březen 2016 ročník VII. / číslo
download 
Stížnost Transkript
ročník VII. / číslo 62. březen 2016 ročník VII. / číslo
ročník VII. / číslo 62. březen 2016 Drazí Farníci, Farnice a Farnicata… Urcite kazdy, kdo se setkal s ruskou kulturou (tím nemyslím sovetskou) nebo literaturou, narazil nekde na vetu hodne popularní v Rusku: „Бог троицу любит” (Bog troicu ljubit). K privolaní teto vety me privedla jedna z katechumenalních katechezí, ktere zrovna probíhají v nasí farnosti, a ve ktere bylo receno o zakladech kresťanskeho zivota. Ona trojice to je: SLOVO - LITURGIE - SPOLEČENSTVI. Z toho se take zrodil napad pruvodního hesla tohoto císla NFR, tedy „3-maj się podstaw” - tedy trzymaj się podstaw - drz se zakladu. Holt cesky to nejde vyjadrit tak, aby tam vynikla nase trojka, tu bychom si mohli tak jedine zvyraznit v císle mesíce, na ktery je urceno toto vydaní naseho farního casopisu. Čhtel bych, abychom se u kazdeho z techto trí zakladu nasí víry alespon na chvilku pozastavili. Mnohdy se setkavam s otazkou: „Čo je nejdulezitejsí pro spravnou duchovní formaci?“. Navrhy slychavam ruzne, nicmene je treba pamatovat, ze prave tyto tri hodnoty tvorí skutecny zaklad, a ze bez kterekoli z nich nas duchovní zivot kulha. Boží Slovo Skutecne, na prvním míste je Slovo Bozí. Je nenahraditelne jakoukoli jinou cetbou nebo prednaskou. Prave Slovo nas formuje. Kdyz otevíram Písmo svate, davam tím prostor Bohu, aby prímo ke mne promlouval, aby On sam ukazoval, co je opravdu dulezite a jakym smerem se mam ve svych rozhodnutích vydat. Jak to ríka sv. Pavel „Víra se rodí z naslouchaní” (Rím 10, 17) a sv. Jeronym dodava „neznas-li Evangelium, neznas pak Krista”. Mnozí se omlouvají, ze Bible je narocna, komplikovana, ze není hned tak pochopitelna. To je sice pravda, vznikala dlouho, je tam mnoho ruznych druhu spisu, není jednotvarna, ma v sobe stopy a charakter svych mnohych lidskych autoru, ale kdyz ji neotevru, kdyz se jí nebudu venovat, kdyz se nebudu prekonavat v jejím poznaní, tak bude pro mne neustale neznamou knihou. Holt vsechno hodnotne neco stojí. Uvedu jedno prirovnaní. Situace, kdy se potkají dva lide, zakoukají se do sebe, zamilují, ale smula je v tom, ze mluví dvema ruznymi jazyky… To láská, která je spojí způsobí, ze chtejí poznat navzajem jazyk Prave prozívame postní dobu, tedy cas zpomalení, ztisení, cas mnohych myslenek. Kdyz jsme se s redakcní radou zamysleli nad tematem tohoto postního císla naseho casopisu, vybavila se nam slova jako základ, stabilita, „trojnožka“ duchovního života (tedy Slovo, Liturgie a Spolecenství)… Proc? Doba postní prímo vybízí k hlubsímu zamyslení se nad svymi postoji, nazory, nad svym jednaním, nad tím, co je pro mne dulezite a bez ceho bych se naopak obesla. Je nam dana prílezitost k tomu, abychom se zamysleli nad svym kresťanstvím, abychom svuj zivot opet postavili na zakladech víry, a ne na nanosu nasí lenosti, slepoty, nanosu nasich argumentu, „slepych“ tradic, nanosu nasich hríchu. Čím více se budeme zamyslet nad zaklady nasí víry, tím casteji budeme narazet na císlo 3, neboť toto císlo je symbolem plnosti. Buh je v dokonale Trojici. Ve msi svate je nejdulezitejsí Bohosluzba slova, Bohosluzba obeti a spolecenství verících – trojice. Nas duchovní zivot stojí na trojici Slovo, Liturgie, Spolecenství. Trojnoha zidle je nejstabilnejsí. Snazme se tedy po zbytek postní doby opravdu uprímne ptat sami sebe: Vím, Komu verím? Je Slovo Bozí opravdu zakladem meho zivota, nebo jen hezkou ozdobou na policce nad postelí? Vnímam svou ucast ve msi svate jako sjednocení s zivym Bohem? Vnímam dulezitost spolecenství církve, spolecenství farnosti, nebo si ziji sam pro sebe? Na zacatku postní doby jsme byli knezími vyzvani, abychom se obratili a verili evangeliu. Kracejme spolu po teto ceste kazdy den, zivení Slovem a Eucharistií. Pak bude moci v nedelní rano v kazdem z nas opet povstat k zivotu sam Kristus. Terka toho druheho, aby mohli spolu svobodne komunikovat, aby dobre rozumeli tomu druhemu. Kresťanství je prece/melo by byt vztahem lasky k Bohu. Čo tedy delam, abych tento biblicky jazyk, ve kterem se mi Buh sdeluje poznal? A kolik casu a pozornosti venuji tomu, co mi On chce ríct? Zamilovaní prece vyhlízejí kazdou smsku, kazdou zpravu od sebe navzajem a nikdy nemají dost spolecnych rozhovoru. Čhci tedy slyset co mi On chce ríct? Liturgie Poznaní Boha, stejne jako ve vztahu k milovane osobe, me vede k touze po setkaní. Setkaní s Bohem se deje v liturgii a nejplnejsím zpusobem v Eucharistii, ktera je zprítomnením Kristovy obeti a Jeho zmrtvychvstaní, ale take prave v Ní se Buh dava cloveku skrze Telo a Krev Jezíse. Nikdy a nikde nejsem Bohu blíz, nez prave v liturgii Eucharistie, a schvalne tady pouzívam slovo „liturgie” místo ceskeho „bohosluzba”. Vetsinou tento cesky pojem rozumíme jako nasi sluzbu Bohu. Avsak recke λειτουργια leitourgia, tedy nase liturgie, zna- mena v klasicke rectine konaní ve prospech lidu. Tímto sluvkem se treba oznacovaly dane, ktere bohatí ve starem Recku platili na podporu tech nejchudsích. Prave toto slovo, liturgie, odevzdava nejlepe to, co je podstatou kresťanske liturgie, zvlaste pak Eucharistie. To Buh, jako milující Otec se mi, cloveku dava ve svem Synu pro me dobro. On ke mne prichazí ve svem Slove a posiluje mne milostí obsazenou v kazde svatosti vysluhovane liturgickym zpusobem. Ne, ze ja neco pro Boha delam tím, ze se liturgie ucastním, ale tím, ze prijdu, umoznuji Mu a otvíram se na Jeho konaní pro me dobro, davam Mu k sobe prístup. Společenství Uz jsem poznal – skrze Slovo. Uz jsem pak prijal – skrze Liturgii… a co dal? Ano, prijímam proto, abych daval, a to se deje ve spolecenství. Jak to ucí apostol Jan ve svem prvním liste, ze moje víra se overuje tím, jaky jsem ve vztahu k cloveku, nakolik jsem vnímavy na potreby druheho, nakolik jsem ochoten se podrídit memu predstavenemu a nakolik cítím zodpo- vednost a peci o ty, kterí jsou svereni do me zodpovednosti, nakolik jsem schopen odpustit, tomu kdo mi ublízil, nebo alespon snazit se o smírení tam, kde je vztah narusen. Prostredím, kde se toto vsechno deje, je prave Spolecenství, tedy skupina lidí, ktere pojí jedna víra, jedna laska, jeden zivotní cíl, tedy vecnost. To prave na bratrích a sestrach vidím, jaky opravdu jsem. A kdyz to nevidím nebo nechci videt, tak mi to dríve nebo pozdeji prave bratri a sestry ukazou, ovsem, pokud spolecenství je pravdive a uprímne. Ostatne jenom takove spolecenství ma smysl. Nesmí to byt „sdruzení vzajemne adorace” nebo vzajemne mazaní si medu kolem pusy. Ona uprímnost a spolecne hodnoty nam pomahají rust do plnosti Bozí v nas. Kdyz vím, ze upozornení není proto aby me nekdo ponízil, ale ze starostlivosti a dane s nezností, abych se do budoucna vyvaroval nejake chyby, tak za to mohu byt jen a jen vdecny. Človek je socialní bytost, realizuje sebe ve spolecnosti, a proto je pro kresťana spolecenství nezbytne nutne, abychom zili nase plne lidství. Podívejme se, ze ona trojice Slovo - Liturgie - Spolecenství se najednou stava trojicí Poznaní - Prijetí - Darovaní… a prave tak ma vypadat nase kresťanska vsednodennost. Przemek Dobra. To wreszcie mogę na chwilę usiąsc do modlitwy… W imię Ojca i Syna, i Ducha Swiętego. Amen. Dzięki Či, Panie za ten dzisiejszy dzien…… Zanim pojdę spac, muszę jeszcze posprzątac, sprawdzic czy dzieciaki juz spią, dopisac ten referat, wyprasowac męzowi tę koszulę… Sporo tego jest! Panie, ten dzisiejszy dzien był… Hmmm… a co ja jutro włozę na siebie? Spodnie, a moze spodnicę? Čhwileczkę, miałam jeszcze cos zrobic, ale co to było? No nie wiem. Niewazne… Panie, proszę Čię, opiekuj się… Čzekaj, co to ten ksiądz dzisiaj mowił w kosciele? Było to cos o naszych prosbach, o modlitwie. Nie zapamiętałam, ale były to bardzo fajne słowa. Szkoda, ze ich juz nie pamiętam, ale coz, przynajmniej byłam na mszy. Przeciez jest piątek a w piątki zawsze chodzę wieczorem na mszę. O tak, fajnie po mszy pogadałam z kolezanką. Te piątki są super… Ok… człowieku, skoncentruj się wreszcie! Ale chaos w mojej głowie!!! Čo się ze mną dzieje? Skąd to zamieszanie? ……… Wszystko wydaje mi się wazne, a jednak czy tak naprawdę jest, tego nie wiem. Čo jest wazne a co jest niepotrzebne? Jak poznam, ze cos ma sens? Moje zycie jest… hmmm… jakie? No czegos brakuje albo czegos jest za duzo? Nie wiem. Čhyba cos nie tak, cos mi się nie podoba. Ale co? Hmmm… Spac mi się chce. No coz nie będę się tym zamęczac przed snem. No to jeszcze dorzucę Ojcze Nasz, Zdrowasiek i Čhwała Ojcu, aby modlitwa była kompletna i kładę się spac. Zamieszanie Čzłowieku, poznajesz się w tych słowach? Przynajmniej w niektorych? Čhaos… zamieszanie… mnostwo pytan bez odpowiedzi… sporo rzeczy wokoł nie daje sensu… duza ilosc „automatow” w zyciu codziennym… Jesli taki stan trwa przez dłuzszy czas, jesli uswiadomisz sobie, ze ciągle biegniesz, ale nie wiesz dokąd, jesli cały swiat się wali, to słuchaj jednej rady: Człowieku, zatrzymaj się! Wsłuchuj się w głos Boga! Wracaj do podstaw! Powrót?! Pewnie pomyslisz, dlaczego powinienes wracac do podstaw, skoro podstawa to tylko początek? Przeciez osoba, ktora skonczyła uniwersytet, nie powroci do pierwszej klasy albo do przedszkola, odrzucając wszystko, czego się nauczyła. Przeciez, będąc biegłym mowcą języka, nie powrocę do lat nauki jego podstaw i nie zacznę ponownie układac nieuczesanych zdan. Dlaczego więc ow powrot do podstaw? Nie chodzi tutaj o powrot w sensie rezygnacji ze stanowiska, ze zdobytej wiedzy. Nie chodzi o to, by się cofac, by odrzucac postęp. Podstawa, początek wiąze się zazwyczaj ze szczeroscią, z zapałem, z zachwytem. Jesli cos rozpoczynamy, jesli wchodzimy w cos nowego, jestesmy gorliwi, jestesmy radosni. Nasze czyny są efektem podjętej decyzji. Tak więc w powrocie do podstaw raczej chodzi o to, bys się od czasu do czasu zatrzymał i zastanowił nad motywami swojego działania, nad sobą samym. Čhodzi raczej o nieustanne zadawanie pytania Dlaczego? Dlaczego tam idę? Dlaczego to robię? Dlaczego tak myslę? Dlaczego wierzę? Dlaczego chodzę do koscioła?… I co wazniejsze, chodzi o poszukiwanie odpowiedzi na te pytania. Nie mozesz pozostac przy samych pytaniach! Piękny wazon Pozwolę sobie na jeden przykład. Wyobraz sobie, ze kupiłes przepiękny wazon, ustawiłes go na zaszczytnym miejscu, bys przechodził obok niego codziennie. Z upływem czasu wazon pokrywa się warstwami kurzu, ale ty nie zwracasz na to uwagi. Przeciez nie masz tyle czasu, aby ciągle scierac kurz a wazon i tak nadal jest ładny, podoba Či się. Przyzwyczaiłes się do jego wyglądu, to dlaczego powinienes cokolwiek zmieniac? Jednak pewnego razu zdecydujesz się zrobic gruntowne porządki w swoim mieszkaniu i zetrzesz wszelki kurz z wazonu (przywrocisz go do podstawowego wyglądu). Jakie zdziwienie! Ten zwykły, znany wazon jest przepiękny! Zawsze był, tylko był przykryty kurzem codziennosci. Wracać to… Čo to więc znaczy „wracac do podstaw”? To zastanowienie się nad swoim zyciem, jak je sobie wyobrazam. To uswiadomienie sobie, kim jestem. To zastanowienie się nad tym, czego chcę, czego pragnę. To nieustanne uwalnianie się spod wpływu roznych niezdrowych tradycji, zwyczajow. To Snad kazdy kresťan ví, ze mse svata ma dve casti – bohosluzbu slova a bohosluzbu obeti, k nimz se radí uvodní obrady a zaver. Hostitel nam pokazde bohate prostíra dva stoly, stul moudrosti Bozího Slova a stul hostiny. Buh nas zve ke spolecne slavnosti. Bohosluzba není nasí sluzbou Bohu, ale presne naopak, Buh slouzí nam. Buh nam prokazuje velikou laskavost! Bohosluzba není odmenou za nase zasluhy. Buh nas zve ke svemu stolu bez ohledu na nas vykon. Ríka: ,,Jen tak." ,,Protoze jsi muj." Buh je rad s druhymi. Spolecenství je pro nej zasadní a charakteristicke – Trojice. Buh ma rad svet, nase vztahy a osud kazdeho z nas. Buh je tak veliky, ze mu zadny clovek není maly. Slavnost Jezíse pomlouvali, ze vyhledava slavnosti a seda ke stolu s lidmi ne prílis moralními. Ale Vecere Pane je hostinou hrísníku. Jezísova rodina, stejne jako ostatní zidovske rodiny dodnes, slavila kazdou sobotu radost ze zivota odrzucenie wszystkiego, co mnie zniewala, co mnie oddala od mojego Stworcy. To podjęcie decyzji o traktowaniu powaznie swojego chrzescijanstwa. To znajdywanie odpowiedzi na pytania typu Dlaczego?. Čzy to trudne? Oczywiscie. Powiedziałabym nawet bardzo trudne. Zadna podroz do swojego wnętrza nie jest łatwa. Mimo to powrot do podstaw to wazny element kazdej drogi zyciowej s Hospodinem. A Jezís pri svych posledních Velikonocích tuto slavnost jeste zvetsil. Radost slavnosti pro nej byla tak dulezita, ze pri svem posledním hodu beranka nenechal na velikonocní hostinu padnout stín sve blízící se smrti. Tak se ponoril do slavnosti, ze nikdo nemohl ríci: ,,Jezísi, ty jsi letos nejaky posmutnely." Slavit lze jen s radostí, s velkorysostí. Vsak nam Jezís ríka: ,,Jste moji pratele az na zivot a na smrt." Vložené bohatství Pokud mame z biblickych textu dojem, ze jsou prílis narocne, jako by s nami Jezís stale nebyl spokojen, pak jsme jeste neobjevili bohatství, ktere Jezís do liturgie vlozil. Kdo porozumí reci liturgie, dokaze vnímat pri msi svate obrovsky zdroj nezaslouzene prízne, ktera nas, bez ohledu na nas vykon, pozveda, tesí a povzbuzuje. Objevujeme-li, ze Buh s nami ma velike plany, vítame narocnost Bozího slova. Vzdyť mame radi ucitele, kterí znají svuj obor, umí ucit a jsou spra- wspołczesnego człowieka. Warto od czasu do czasu się zatrzymac, zadawac pytania i szukac odpowiedzi. Ufam, ze to ma sens. Ufam, ze w poszukiwaniu roznych odpowiedzi mozna odnalezc siebie jako istotę kochaną przez Boga, jako Jego wysłanca, jako Jego wspołpracownika, mozna ponownie odkryc piękno wiary, piękno zycia. A o to chodzi! Terka vedliví. Vyhledavame nejlepsí trenery, ucitele, sefy, kterí nas mohou nejvíce naucit. A Jezís je jedinecny Ucitel nad jine, ktery nas umí potesit, obdarovat a obejmout. Jezís nas jednou rukou objíma a druhou ukazuje cestu. Sami ne Jezís nas neustale zve k chvale a dekovaní Otci. S nami svymi bratry a sestrami, chce oslavovat Otce nebeskeho, jeho velikost a pratelství. My jsme prijali Jezísuv zivot za svuj zivotní styl. Zasvetili jsme se Bohu, chceme jej svym zivotem chvalit, oslavit, posvetit (,,posveť se jmeno tve"), dekovat mu. Víme, ale take, ze kdybychom to ucinili bez Jezíse, jen my sami, jsou nase chvaly a podekovaní vuci Bohu nedokonale. Pripojí-li ovsem Jezís nasi modlitbu ke sve modlitbe a nase podekovaní ke svemu díkuucinení, nas zivot ke svemu zivotu, pak je nase modlitba a nas zivot povysen. Jíme Tělo Pratelíme se se vzkrísenym Jezísem, ktery nas pripravuje pro novy zpusob zivota po smrti. Jeho zakladní nabídkou je pozvaní do Bozího kralovství. ,,Zaclo uz teď," ríka. Jezís nas zve k hostine, ktera ma zvlastní pusobnost: ,,Amen, amen pravím vam, nebudete-li jíst telo Syna cloveka a pít jeho krev, nebudete mít v sobe zivot. Kdo jí me telo a pije mou krev, ma zivot vecny a ja ho vzkrísím v poslední den." (J 6,53-55) Eucharistie není tabletkou proti bolesti hlavy, nebo praskem proti hríchu. Ziví nas k zivotu vecnemu. Umoznuje nam, abychom po vzkrísení Stabilita. Pevnost. Klid. Vyrovnanost. Rovnovaha. Kolik slov vas jeste napadne, ktera mají v nasí reci podobny vyznam? Pouzívají se, aby vyjadrila ruzne podoby tehoz. S cím je spojujeme? S emocionalní stabilitou. Pevností nazoru. Klidem ve vystupovaní. Psychickou vyrovnaností. Dusevní rovnovahou. Muzete si zahrat hru, kdo najde více podobnych slov a spojení. Ale znate to. Človek vypada navenek klidny a vevnitr to vre. Vypada vyrovnany, sebejisty a uvnitr se chveje. Kazdy negativní nazor, kazda poznamka, byť by byla sebenevinnejsí, jej dokaze rozhodit – vyvest z rovnovahy, z jeho klidu – narusit jeho stabilitu. Jak pevne jsou pak hodnoty, o ktere se opíra? Jak pevne je jeho presvedce- dostali nove ,,telo", novou existenci. Budeme to my, ale budeme v mnohem jiní. Nastestí! Budeme vylepsení. Uz teď muze postupne nastavat promena nasí osobnosti. Společně Bozí kralovství uz nastalo teď. Mysleme u prijímaní eucharistie na to, ze se setkavame se Zmrtvychvstalym. Pratelme se s ním, mnoho od nej získame, budeme mu podobni. Jezísova hostina v nas ziví novy zivot, buduje novou existenci. Víme-li, kam a k cemu smerujeme, získavame novy motiv pro nase snazení. Jezís nam objevuje nasi hodnotu. Poklada nas za sve pratele a my si vazíme vseho, k cemu nas zve. Jezís se tesí ze zivota, ma potrebu oslavovat Otce a nas zve slavit. I my se s ním radi setkavame, potrebujeme jej slyset a zakouset, ze jsme pro nej dulezití. Potrebujeme se take videt s druhymi a spolecne slavit. Mse svata je spolecnou modlitbou a spolecnou slavností. Idealem není, abych ja sam prozil setkaní s Bohem v co nejvetsí míre. Mse svata nema byt soukromou modlitbou jednotlivcu. I spoluprace v parte, kolektivní sport, hudba ve skupine, nebo orchestru je vetsím umením nez vykon jednotlivce. Samozrejme predpoklada zvladnutí oboru, remesla, nebo nastroje, ale vyzaduje i dalsí dovednost, umení souhry a spoluprace s druhymi. Spolecna modlitba stojí na osobní zkusenosti, zazitku a poznaní. Rozdelit se mohu teprve tehdy, kdyz neco mam a umím. Spolecne muze vyrustat z naslouchaní druhemu, z davaní a prijímaní. Víme, ze kdo neumí stolovat a nechape smysl stolovaní, nepochopí zamer liturgie. U spolecneho jídla take nejde o to, abych získal pro sebe co nejlepsí porci a co nejvíce si sam pochutnal, ale spolecna slavnost je pozorností a pecí o druhe povysena nad soukromy zazitek. Bozí kralovství je vytvareno sluzbou druhym. o. Petr ní? Stací tak malo a maska supermana je pryc. Pred nami stojí clovek, ktery se trese a jeho fasada bere za sve. „Co říci o obyvatelích těch domů z hlíny, které samy stojí na prachu? Jako mol se rozdrtí; jeden den stačí, a jsou rozbity na padrť.“ (Job 4, 19-20) Pokud se nemame oc oprít, kazdy zavan vetru nas vychylí a hrozí, ze padneme. zvladneme….? A kdyz se nam neco podarilo? Neocenili to. Spís naopak. Bagatelizovali dosazene, snizovali hodnotu toho, co bylo vykonano. Jake zaklady v nas vybudovali? O jake hodnoty nas opreli? Pociťovali jsme vseobjímající lasku? Jak se to promíta v nasich zivotech dnes? Jak nas to ovlivnuje? Na jakych zakladech stojíme? Jsou toho plne knihy a studie z psychologie. Zdravy pohled na sebe a na svet kolem nas. Odkud pramení, kde zacína? Bezesporu v detství. Jak nas prijímali rodice? Podporovali v nas zdrave sebevedomí, sebeduveru ve vlastní hodnoty a dovednosti? Nebo nas naopak znevazovali? Nasi míru sebe prijetí snizovali tím, ze nam neustale opakovali, jak nejsme dost dobrí, jak „to“ nedokazeme, ne- A mozna jste to vsechno, o cem je psano vyse, prozívali s veskerou plností. Obklopeni laskou a pochopením. Čítili jste, ze jste milovani takoví, jací jste. Se vsemi chybami, ktere mate. Byli jste opravdu sťastní. A pak? Stacila chvíle. Stacilo malo. Nemohli jste s tím vubec nic delat! Prislo to odnekud mimo vas! Nekde zdaleka, zda se. Jakoby z jineho vesmíru. Vse bylo najednou samy strep. Z vaseho sveta nezustal kamen na kameni. Vsechno se zhroutilo. „jsou-li zbořeny základy, co zmůže spravedlivý?“ (Žl 11, 3) Jakou hodnotu ma teď svet? Jakou hodnotu ma to, cemu jste verili? Jakou hodnotu ti, kterym jste verili? Ztrata zamestnaní. Rozvod. Nevylecitelna nemoc. Smrt dítete. Znasilnení. Nechtene tehotenství. Dopravní nehoda. Uraz… Jak tezke je teď najít znovu ztraceny klid, ztracenou rovnovahu? Jak tezke je najít stabilitu? Oc se oprít? Oc? Boze oc!!! Z vlastní zkusenosti ríkam, je nutne vratit se k zakladum. Vratit se k zakladním a nemennym hodnotam, ktere nas utvarely a utvarejí. Laska. Víra. Nadeje. Znovu trojice. Trojice, ktera je nejstabilnejsí. I Buh je trojjediny – Otec, Syn a Duch svaty. Je potreba vratit se k Bohu, k jeho Slovu. Protoze Buh je Slovo. (Jan 1, 1) „Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.“ (Lk 21, 33) Je to príslib. Je to pravda. Je to fakt. Vse kolem nas se mení. Vse kolem nas pomíjí. Buh je tady stale. Je tím pevnym bodem, ktery se nemení. „….jako bylo na počátku, nyní i vždycky a na věky věků…“ Snadno se to rekne. To, jakou schopnost vratit se k Bohu mame, zalezí na tom, jak pevne jsou nase kresťanske zaklady víry. Jak pevne je v nas zakotven Bozí zakon. Jak hluboko v nas je otisknuta peceť Jezíse Krista. Jak hluboko jsme se dokazali ponorit do jeho lasky pri Krtu a nasledne pri kazde Msi, pri kazde Eucharistii. „Ukáži vám, komu se podobá kdokoli, kdo ke mně přichází, slyší má slova a jedná podle nich. Podobá se člověku, který si stavěl dům a kopal, kopal do hloubky a základy položil na skálu. Najednou se přihnala povodeň, příval se na ten dům vrhl, ale otřást jím nemohl, protože on byl dobře vystavěn. Ale naopak ten, který slyšel a podle toho nejednal, se podobá člověku, který si svůj dům vystavěl přímo na zemi, bez základů. Vrhl se na něj příval a on se ihned zřítil; a veliká byla zkáza, jež na ten dům přikvačila.“ (Lk 6, 47-49) Nase víra je zkousena ohnem a tezkostmi. Jako Jezís nesl svuj kríz i my jej neseme. Kazdy z nas jsme jako surovina, ze ktere muze vzniknout diamant. Nadherny, zarivy, tvrdy, pevny. Jenze diamanty vznikají za velkeho tlaku a zaru. I nas podrobuje Buh takovym podmínkam. Kazdeho tolik, kolik uneseme. On ví, kolik toho sneseme. On nas stvoril. Vdechnul nam zivot. Je nasim Otcem. „Ještě než jsem tě utvořil v matčině životě, znal jsem tě; ještě než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě…“ (Jer 1, 5) Zaklady si budujeme kazdy sam s pomocí lidí kolem nas. S pomocí spolecenství, ve kterem zijeme. Zalezí na nas, jak budou nase zaklady pevne. Jestli dají vzniknout diamantu, nebo budeme rozdrceni na prach spolu s nimi. Vracejme se k zakladum. Vracejme se k vychodiskum. Vracejme se k hodnotam, ktere nam dal Buh na pocatku veku. A nic nas nemuze zastrasit, porazit, znicit. Nic z tohoto sveta. Získame pevnost. Získame stabilitu. „Bůh je naše útočiště a síla, pomoc vždy podávána v úzkosti. A tak se nezalekneme, promění-li se země, zakolísají-li pohoří v hloubi moří, když hučí a vřou jejich vody, a když se vzdouvají, až se třesou hory.“ (Žl 46, 2-4) Rosťa Jelikoz jsem z verící rodiny a byla jsem vychovana ve víre k Bohu, stala se pro me víra v Boha soucastí meho zivota, stejne jako laska a nadeje. Proto, kdyz jsem ocekavala narození sve dcery, vedela jsem, ze ji budu vest take k víre, stejne jako jsem byla vedena ja. Vedela jsem, ze pro sve díte udelam více, nez ze ji jen necham pokrtít a pak pockam, jak se sama rozhodne. Kazdy clovek chce svym detem predat to nejlepsí, vest je k hodnotam, ktere sam uznava. Jelikoz pro me je dulezita víra v Boha, chci, aby byla stejne dulezita i pro mou dceru. Protoze si svuj zivot bez nedelní bohosluzby, Eucharistie, svate zpovedi neumím predstavit, povazovala jsem za samozrejme, aby se nedelních bohosluzeb ucastnila i ma dcera, a to temer od narození. Kdyz se dcera narodila, vlastne jsem nejak moc nepremyslela nad tím, jak jí predat víru v Boha, jak ji naucit zaklady víry, ale zacala jsem jí víru predavat automaticky „svym vlastním príkladem“. Kdyz jsem sla do kostela, brala jsem ji s sebou na msi, adoraci, „zastavit se na modlitbu.“ Jelikoz mam psychickou potrebu ve starosti ci radosti se zajít do kostela pomodlit, poprosit Boha ci podekovat, delala jsem takto a dodnes delam i se svou dcerou. I ona ma sve male radosti a starosti. Musím ríct, ze i ona, ac nema jeste ani 6 let, nasla v modlitbe pomoc a sama pokud ma nejake sve drobne detske starosti, radosti ci praní, sama mi navrhuje, abychom se zasly do kostela pomodlit. Pochopitelne stejne to je i s ranní a vecerní modlitbou. Stejne jako se modlím ja, modlí se i ona. Jelikoz vecer mame na sebe více casu, zavedly jsme si takovy maly vecerní ritual. Pri vecerním modlení si zapalíme svícku, zhasneme svetla a venujeme modlitbe delsí cas nez rano. Boha krome modlení oslavujeme take zpevem, pricemz dcera, ktera umí spoustu duchovních písní, jelikoz chodí do scholicky, ucí nekdy i me. Take jsme si navykly vecer precíst nejaky biblicky príbeh v podobe upravene pro deti. Za velmi povedenou publikaci kupríkladu povazuji „Buh mluví ke svym detem“ ci „Biblicke príbehy Ivana Olbrachta“, pro batolata pak „Moji malou kufríkovou Bibli“. Tato chvíle je i o tom, ze se mi dcera otevre, v techto vecerních chvílích probírame take, co jí mrzí a trapí. Ve vecerní atmosfere duvery, takovato sdelení z ní vychazejí spontanne sama. Za nutne vsak povazuji si s detmi o biblickych zasadach, biblickych príbezích i o svem vlastním chovaní povídat. Pochopitelne stejne jako kazdy rodic jsem mela pri nabozenske vychove sve dcery i maly problem. Kdyz zacala byt chodícím a zvídavym batoletem, nedokazala byt v klidu po dobu mse a chodila po kostele a prohlízela si vyzdobu ci knízky, ktere tam byly nechany pro detske ctenare. Toto její neukaznene chovaní se mi nelíbilo, samozrejme jsem ji vysvetlovala, ze to není vhodne chovaní, zaroven jsem si vsak uvedomovala, ze pokud ji budu nutit k tomu, aby celou msi potichu sedela v lavici, tak ji mohu bohosluzby znechutit. Proto jsem v teto veci „moc netlacila na pilu“ a její chovaní se casem upravilo samo. Na zaver tohoto clanku chci proto na zaklade svych zkuseností ostatním rodicum i tem budoucím poprat dobre nervy a velke srdce. Lucie Jednota Je podľa Vas jednota dolezta? Alebo skor nie? Je dobre mať jednotny nazor na dolezite otazky v nasom zivote? Je potrebna jednota v cirkvi? Liturgia ako slávenie eucharistie Na animatorskej skole sme sa ucili, ze kresťansky zivot stojí na troch „nohach“: na Bozom Slove, Eucharistii a spolocenstve. Liturgia ako slavenie Eucharistie je to, co zjednocuje. Pri slavení liturgie pocuvame Bozie Slovo, sme spolocne svedkami premenenia chleba a vína na Telo a Krv Jezisa Krista a tiez zazívame spolocenstvo s ľuďmi a spolocenstvo s nasím Bohom. Osobna modlitba, v ktorej si budujeme svoj osobny vzťah s Bohom je veľmi dolezita, no iste mi date za pravdu, ze dolezita je aj spolocna modlitba. Či uz v nasich malych spolocenstvach, ale aj v spolocenstve Čirkvi, do ktorej patríme. Jezis povedal: „Lebo kde sú dvaja alebo traja zhromaždení v mojom mene, tam som ja medzi nimi.“ (Mt 18, 20) Spoločenstvo v liturgii Spolocenstvo v liturgii mozeme vidieť aj v jednote liturgickych textov. Predstavte si, ze by ste sli na liturgiu do susedneho mesta alebo dediny a nevedeli by ste sa zapojiť do spevu, nevedeli by ste, co kedy nasleduje, lebo kazda farnosť by slavila liturgiu po svojom...nebolo by to ono, vsak? No dolezita je aj jednota zmysľania. Mali by sme byť jednotní v tom, v co veríme alebo lepsie povedane – komu veríme. Dovoľte mi kratky pohľad na vnímanie spolocenstva v katolíckej cirkvi byzantskeho obradu, co sa tyka slavenia Eucharistie. Nie z teologickeho hľadiska, lebo si myslím, ze vnímanie jednoty je v katolíckej cirkvi rovnake, ale z pohľadu mna ako clena cirkvi a ucastníka na liturgiach :) V liturgii vychodneho obradu sme casto vyzyvaní k jednote. No nielen k jednote, ale aj k vzajomnej laske a k pokoju. Veľmi sa mi paci, ze na viacerych miestach v liturgii su ľudia pozehnavaní pokojom. Liturgia ako eucharisticka slavnosť v byzantskom obrade zacína slovami: „Požehnané kráľovstvo Otca i Syna i Svätého Ducha teraz i vždycky i na veky vekov.“ Sme nasmerovaní na Bozie kraľovstvo. Tí, co sme na zemi sa modlíme spolu s tymi, co su v nebi. O priebehu liturgie, symboloch a vyzname jednotlivych ukonov teraz nebudem hovoriť, lebo to by bolo na dlho. Spomeniem len niektore texty v liturgii, ktore veľmi pekne poukazuju alebo lepsie povedane vyzyvaju k jednote. Pred samotnym vyznaním viery knaz vyzyva: „Milujme sa navzájom, aby sme jednomyseľne vyznávali“... a ľud pokracuje...“ Otca i Syna i Svätého Ducha, Trojicu jednopodstatnú a nedeliteľnú.“ Myslím, ze to hovorí samo za seba. Na inom mieste knaz zehna ľudí slovami: „Milosť nášho Pána Ježiša Krista a láska Boha Otca i spoločenstvo Ducha Svätého nech je s vami všetkými.“ O jednotu a spolocenstvo prosíme aj slovami: „A dožič nám jednými ústami a jedným srdcom oslavovať a ospevovať tvoje vznešené meno Otca i Syna i Svätého Ducha teraz i vždycky i na veky vekov.“ Taktiez sa modlíme za seba, ale aj za ľudí ktorych mame okolo seba: „Vyprosiac si jednotu vo viere a spoločenstvo Svätého Ducha, sami seba, druh druha i celý náš život Kristu Bohu oddajme.“ Čítime istu zodpovednosť za ľudí, ktorí su v nasích zivotoch. „...aby všetci boli jedno...“ Jezis sa modlil slovami: „Neprosím len za nich, ale aj za tých, ktorí vďaka ich slovu uveria vo mňa, aby všetci boli jedno, ako ty, Otče, vo mne a ja v tebe, aby aj oni boli v nás jedno, aby svet uveril, že si ma ty poslal.“ (Jn 17, 20-21) Aby aj oni boli v nas jedno...v nas jedno...chapem to spravne tak, ze spocenstvo je dolezite, a je spravne pochopene vtedy, ak jeho stredobodom je Boh? Tak teda prajem sebe i Vam, nech zazívame lasku a pokoj v prítomnosti Boha i v prítomnosti ľudí v spolocenstve Čirkvi i v spolocenstvach, do ktorych patríme. A ako povedal sv. Augustín: „V podstatných veciach jednota, v ostatnom sloboda, ale vo všetkom láska.” Anička „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.“ (Jan 1, 1) Slovo – Liturgie – Spolecenství, tri slova provazející zivot kazdeho kresťana na jeho ceste víry, na jeho ceste k Bohu a s Bohem. Kdyz jsem dostal toto tema na zpracovaní, ríkal jsem si: „Čo tam budu psat? Jak se k tomu mohu vubec vyjadrovat? Jsou tady prece mnohem povolanejsí nez ja, zkusenejsí. Ti, kterí zijí vírou uz dlouho. Ti by meli napsat a zpracovat neco takoveho.“ Pak to ale prislo. Par myslenek, nekolik zazitku. Snaha navstívit kostel, kdyz mi bylo tezko a potreboval jsem byt blízko Bohu, v tichu, v kostele…. A on byl zavreny! Me prekvapení, ze to tak je, protoze nas kostel je otevreny, az na male vyjimky, stale. Bereme to jako samozrejmost. Je tady pro nas. Je nas! Je stale otevreny. Pripraveny poskytnout utociste tem, kterí touzí po Bozí blízkosti. Me podmínky verícího cloveka se zmenily. Najednou jsem vedel, o cem bych chtel psat. „Nauč nás, jak máme počítat své dny, ať dojdeme k moudrosti srdce!“ (Žl 90, 12) Jsou veci, ktere bereme jako samozrejmost, jako prirozenou soucast nasich zivotu – zdraví, rodinu, teplou vodu, pitnou vodu, to, ze dychame a spoustu dalsích. Jsou samozrejme a bezne, ani si kolikrat neuvedomujeme, ze jsou tady. Do te doby, nez se stane „neco“, cokoli, a my o tu samozrejmost prijdeme. Uz nemuzeme behat, jen se plouzíme. Kazdy nadech pusobí bolest a my bojujeme o kazdy dousek vzduchu, tolik potrebny k nasemu zivotu. „Mé dny uběhly rychleji než tkalcovský člunek a zmizely bez naděje. Rozpomeň se, že můj život je pouhé dechnutí, že mé oči už neuvidí štěstí.“ (Job 7, 6-7) Jak prirozene, jak bezne je pro vas chodit do kostela? Jak bezne a prirozene je pro vas setkavat se s blízkymi lidmi, kterí vas znají, zdraví vas, usmívají se na vas, verí v to, v co veríte vy? V Boha a jeho dobrotu. Jakou samozrejmostí je pro vas v nedeli vstat a jít na msi? Jakou samozrejmostí a prirozenou soucastí vasich zivotu je jít k prijímaní? Jak samozrejme je potkat znameho kamarada z kostela, z farnosti a moci se s ním zastavit a jen tak poklabosit – o Bohu, o svych blízkych, o starostech, nebo jen tak, o nicem? Kolik takovych „prirozenych a samozrejmych“ vecí je v nasich zivotech, ktere si ani neuvedomujeme? Kterym neprikladame zadnou vahu, zadnou hodnotu? „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ (Lk 21, 33) A co kdyz vam je vezmu? Zkuste si to predstavit. Nemuzete do kostela. Ne, protoze se vam nechce. Nesmíte! Nemuzete se prihlasit ke sve víre. Ne, protoze se stydíte. Nesmíte! Nemuzete se pomodlit pred krízem. Ne, protoze se vam nechce. Nesmíte! Čo pak? Čo pak, ptam se? Jak udrzet v srdci víru, Boha? Jak udrzet to Svetlo a nadeji? Je to pritazene za vlasy? Opravdu? Zamysleme se, kazdy sam za sebe, kolik podobnych situací uz jsme zazili? Situací, kdy zustava jen ta víra. Situací, kdy jen silou vule se drzíme toho, v co veríme. Boha. Urcite jich najdete spoustu ve svem zivote. Stejne jako ja. Tri nohy zarucují nejvetsí stabilitu. Trojnohy stul se nemuze kyvat. Muzete mít sebenerovnejsí teren, tri nohy vam zarucí pevny a stabilní postoj. Proto ma stativ pro fotografovaní tri nohy. Prodlouzíte, zkratíte jednu z nich a je to. Stojíte pevne. Čtyri nohy to nezarucí. A dve? Tím tuplem ne! Tri nohy jsou nejmensí pocet, ktery zarucuje pevnost, stabilitu. Buh je trojjediny. I satan zna sílu Trí. Trikrat pokousí Jezíse na pousti. (srovnej Lk 4, 1n) Moc, slava a bohatství - tri veci, na kterych se lamou charaktery a dobra predsevzetí. Nejvetsí pokusení. Ať vezmete cokoli, jakykoliv cin, vzdy dojdete k tomu, ze v sobe ma zarodek touhy po moci, po slave nebo po bohatství… „Bažíš-li po něčem, činí tě to vypočitatelným, zranitelným a vydíratelným.“ Slovo – liturgie – spolecenství. Trojnozka v zivote kresťana, verícího cloveka, ktera zarucuje stabilitu a pevnost. Pevnost víry. Muzeme ji prirovnat ke stativu nebo pevne stojící zidli. Jenze tohle je o stagnaci. Jsou to príklady, kdy se postavím a nehybu. Jen koukam kolem sebe. Více se mi líbí príklad z horolezectví. Kdysi jsem hodne lezl po skalach. Vzdy mi bylo vtloukano do hlavy: „Abys mohl bezpecne postupovat k vrcholu, musís se spolehnout na tri pevne body.“ Znovu: TRI PEVNE BODY! Je tady ale jeste neco navíc: „JESTLIZE ČHČES POSTUPOVAT…“ Ve víre se jedna vzdy o postup, o vyvoj, o cestu… O cestu k Bohu. Pokud tedy chci bezpecne stoupat k Bohu, musím se spolehnout, stejne jako v horolezectví, na tri pevne body. V ceste k Bohu jsou to Slovo – Liturgie – Spolecenství. Tri body v horolezectví jsou dve ruce, noha nebo dve nohy, ruka. Dalsí ruka nebo noha se presouva. Jisty a bezpecny postup vpred. Jsou ale chvíle, kdy to nejde, a musím si vystacit s oporou dvou bodu. Ruka a noha, dve ruce… Slo to. Ale opravdu jen kratkodobe! A co situace, kdy jsem mel pouze jeden jisty, pevny bod? Visel jsem za jednu ruku v previsu. Jak dlouho bych takto vydrzel viset? A postupoval bych vpred? Da se vubec postupovat vpred s jedním pevnym bodem? Neda! Hledate druhy! A tretí! Hledate jistotu, oporu, bezpecí – tri body. „Shromáždí-li se totiž dva nebo tři v mém jménu, jsem tam uprostřed nich.“ (Mat 18, 20) Slovo – Liturgie – Spolecenství. Čo z toho muzete vynechat? Vse je dulezite. Jedno bez druheho nemuze byt dlouho. Slovo je Buh. Je to víra, kterou si neseme v sobe, v srdci. Je to Bible. Je to Bible? Liturgie je mse, ritual, ale take cas straveny s Bohem. Liturgie hodin – breviar a Bible. Spolecenství? Musím k tomu neco psat? Jsme to my vsichni, my, kterí se potkavame, zdravíme, kterí spolu sdílíme víru ve stejneho Boha, ve stejne hodnoty. Tri pevne body na nasí ceste. „Pak jsi mě obdařil životem a starostlivě jsi bděl nad mým dechem.“ (Job 10, 12) Vsechno tohle jsem mel. Byl jsem z toho vytrzen. Neuplynul ani rok od meho krtu a ja jsem byl vyveden pryc. Vyveden na pousť? Je to zkouska? Je to dalsí stupen me prípravy? Nevím. Verím, ze On to ví. Byl jsem vyveden ze spolecenství, ve kterem jsem fungoval. Mnozí z vas me znate, víte, kdo jsem. Čítil jsem se a cítím se ve vasem stredu dobre. A presto me Buh zavedl jinam, do jinych míst. Najednou to vsechno, co bylo bezne a samozrejme, NENI. Octl jsem se v prostredí, kde jsem byl sam. Nebyl kolem mne nikdo, o koho bych se mohl oprít. A liturgie? Kostely zavrene. Mse v dobe, kdy jsem se jich nemohl zucastnit. Kdyby nebylo moznosti udrzovat kontakt s Karvinou, s vami, byl bych jako ten horolezec, ktery visí v previsu za jednu ruku. Bylo mi tezko, hodne tezko. Kazdy den jsem se ptal Boha, jestli toto je opravdu jeho vule a jestli toto pro mne pripravil jako cestu. Jedine, co bylo jiste, byla víra, kterou jsem si s sebou vzal a vzpomínky na karvinskou farnost, na vas vsechny. Byly chvíle, kdy jsem kvuli praci nemel cas ani na ctení Bible. Jak jsem byl vdecny, ze mohu alespon na víkend prijet zpatky do Karvine, ucastnit se mse, zvonit na zvony. Nacerpat sílu…. A pak jsem se vratil zpet. Do prostredí víc nez nepratelskeho. Znovu bojovat. Tezke, opravdu tezke chvíle. „Jako totiž Otec má život sám v sobě, stejně tak dal Synovi, aby i on měl sám v sobě život…“ (Jan 5, 26) Ale Buh ví, co dela. Nesl jsem si v sobe Slovo, Svetlo, ktere jsem zazehnul ve vasem stredu o minulych Velikonocích. To mi davalo sílu. Díky Bohu, jsem stale mel kontakt s liturgií. Vracel jsem se a vracím do Karvine, modlím se breviar a modlitbu za mesto. Ritualy, o kterych jsem psal v minulem císle, mi pomahají fungovat a zít ve víre. Vracejí mne stale znovu a znovu k Bohu, na cestu k nemu. A spolecenství? Stale jsem spojen s vami, se svou farností. A pomalu, velmi pomalu, se zacína objevovat spolecenství na novem míste. Zucastnil jsem se mse na Popelecní stredu ve svem novem pusobisti. Bylo to tak jine! Mel jsem velkou prílezitost uvedomit si, ze nic z toho, co mam, co je kolem mne, ceho se ucastním, není samozrejme. Uvedomil jsem si jedno, ať tak nebo tak, potrebuji te, Boze. Nedokazu si uz zivot bez víry predstavit. Forma není dulezita. Dulezity je cíl. A tím jsi ty, Boze! „Co bylo v něm, byl život a ten život byl světlem lidí a světlo svítí ve tmě a tma se ho nezmocnila.“ (Jan 1, 4-5) Dnes vím, ze trojnozka Slovo – Liturgie – Spolecenství je moc, opravdu moc dulezita pro mou cestu s Bohem, ve víre. Mohu se vzdat spolecenství. Mohu se na nejakou dobu vzdat liturgie. Ale ne na dlouho. Nemohu se vzdat Boha, ktereho si nesu v sobe, víry v nej. Nemohu se vzdat toho Svetla, kterym On je. Kdyz si Ho v sobe udrzím, a budu travit cas s Ním v modlitbe (liturgie), spolecenství se drív nebo pozdeji objeví. Spolecenství lidí, kterí verí v to, co ja. Spolecenství lidí, kterí v sobe nesou stejne Svetlo jako ja. Kterí v sobe nesou Bozí peceť. A co vy? Čeho se muzete a ceho jste ochotni se vzdat? O co se opírate vy, abyste znovu získali ztracenou stabilitu? Čo vam dava sílu? Čo vas znovu a znovu zveda na nohy a nutí jít dal? Čo to je? Pane, dekuji ti za pevnost a stabilitu, kterou nam davas. Dekuji ti, ze nas neopoustís ani ve chvílích, kdy si my sami myslíme, ze jsme zustali sami. Dekuji ti, ze vzdy mame pevny zachytny bod, od ktereho se muzeme dostat ke druhemu a nasledne ke tretímu a znovu získat jistotu a klid. Otce, dej mi sílu byt takovym pevnym bodem pro lidi kolem mne, jako jsou oni pevnym bodem pro mne, ktery jsi mi seslal ty. Ty jsi rekl: „Čokoli uciníte tomu nejmensímu, mne jste ucinili.“ Pane, dekuji, ze jsi stale se mnou, i kdyz Te nevidím, necítím a mam pocit, ze jsem sam. Dekuji ti, Boze. Rosťa Modlitba je poděkování a prosba. Je dobrá k tomu, aby Bůh věděl, že ho máme rádi. (Jindřiška, 10 let) …k tomu, aby z nás nevyrostli chuligáni, na to, abychom byli zdraví a aby nás Bůh ochránil před teroristama. (Matouš, 7 let) Nevím, to jsme se ještě neučili. (Ondra, 5 let) Když něco dobrého uděláme, tak abychom mu poděkovali, a když něco špatného, tak aby nám odpustil. (Barča, 7 let) Papež František navštívil Mexiko a Pannu Marii „Přicházím dnes jako misionář milosrdenství a míru, ale také jako syn, který chce vzdát hold své matce, P. Marii Guadalupské, a dovolit, aby na něm spočinul její pohled,“ rekl papez Frantisek verícím na pocatku sve apostolske cesty do Mexika. Tato zeme proslula nejen nekolika revolucemi, z nichz ta z roku 1910 mela silne proticírkevní raz, ale i zivym obchodem s narkotiky a kriminalitou s tím spojenou ci velkymi socialními rozdíly vcetne rozlehlych chudinskych ctvrtí. Prave socialní problemy zeme papez ve svych promluvach casto komentoval a kritizoval. Od pocatku sve apostolske cesty se Svaty otec netajil, ze prijel za vsemi lidmi Mexika vcetne chudych, nemocnych nebo veznu. A jako druhy osobne dulezity duvod uvedl Frantisek svou touhu setkat se s Pannou Marií v její svatyni v Guadalupe. Stejne jako ciní kazdy rok na 20 milionu poutníku. Čo se tam stalo, ze i po 500 letech zustava místo pritazlive, popsala Johana Bronkova: Psalo se 9. prosince 1531. Juan Diego Čuauhtlatoatzin, petapadesatilety aztecky Indian, prochazel cestou na msi do kostela na predmestí mesta Mexika. Kresťanem byl uz sedm let a chodíval tudy casto. Toho rana vsak uslysel hlas a spatril zarící postavu mlade zeny, ktera se mu predstavila jako Panna Maria Neporusena a dala mu ukol jít za biskupem a pozadat ho, aby u paty pahorku Tepeyac dal postavit kostel. Pokracovaní príbehu pripomína mnohe dalsí. Biskup se nejprve zdraha a pak zada dukaz o zjevení. Maria slibuje pomoc. Mezitím vsak onemocní Indianuv stryc. Juan Diego specha vyhledat kneze a neprichazí vcas na schuzku se svym Zjevením. Mariin hlas jej ale znovu najde, prislíbí uzdravení nemocneho a namísto spesneho vyrizovaní pozemskych starostí zada po Indianovi, aby na kopci natrhal kytici kvetu. Je prosinec, presto Juan Diego nachazí kamenitou stran rozkvetlou. Nasbíra kvety do sveho plaste a nese je biskupovi. Kdyz pak ten hrube utkany plasť z vlaken agave pred biskupem rozvine, objeví se na latce obraz Madony tak, jak ji Indian spatril: v modrem plasti posetem hvezdami. Biskup pada na kolena a zacína historie marianske ucty doprovazena bezpoctem zazraku. Zazracne objevení obrazu na hrubem plasti Juana Diega neuniklo zajmu vedcu a badatelu, zkoumala je dokonce i NASA. Latka z vlaken agave nema obvykle vetsí zivotnost nez 20-30 let. Platno nenese zadne stopy barvy, jak urcil uz v roce 1936 drzitel Nobelovy ceny za fyziku, Richard Khun, coz potvrdilo ultracervene zarení v roce 1979 a pozdeji laserovy vyzkum NASA. Obraz tedy patrí mezi zobrazení nevytvorena lidskou rukou podobne jako turínske platno. Stuzka uvazana na Mariine hrudi byla typicka pro indianske zeny v ocekavaní. A, jakkoliv neuveritelne to muze znít, lekar, ktery prilozil stetoskop na Mariino luno, slysel jasne busení srdce, 115 uderu za minutu, typickych pro díte v matcine lune. Nejvetsí ohromení ale prislo v roce 1951, kdyz fotograf Jose Čarlos Salinas Čhavez prohlasil, ze v Mariinych zornickach je po zvetsení videt obraz Juana Diega. Indian, ktery se setkal s Marií, byl kanonizovan za pontifikatu Jana Pavla II. v roce 2002. Pri msi ve svatyni Panny Marie Guadalupske papez Frantisek ve sve homilii pripomnel: „Říká nám, že má tu čest být naší matkou. To nám dává jistotu, že slzy těch, kdo trpí, nejsou plané. Jsou mlčenlivou modlitbou, která stoupá až k nebi a která vždycky nachází místo u Marie pod jejím pláštěm. V ní a s ní se Bůh stává bratrem a druhem na cestě, spolu s námi nese kříže, abychom nebyli zdrceni svými bolestmi. Nejsem snad tvoje matka? Nejsem tady? Nenech se přemoci svými bolestmi, svým zármutkem Maria se dnes opět vrací, aby nám zopakovala: buď mým poslem, buď mým vyslancem při stavbě nových svatyň, doprovázej životy druhých, osoušej slzy. Stačí, že jdeš ulicemi svojí čtvrti, svojí obce, svojí farnosti jako můj posel, postav svatyně sdílením radosti z vědomí, že nejsme sami a že ona je s námi. Buď mým poslem – říká nám – dej najíst hladovým, napoj žíznivé, zaopatři místo potřebným, obleč toho, kdo nemá nic, a navštěvuj nemocné. Podporuj vězněné, odpouštěj těm, kdo ti ublížili, utěšuj smutné, měj trpělivost s druhými a především se modli a pros našeho Boha.“ Jana Lokajová V řadách našich farníků se zrodil zajímavý nápad - co takhle zařadit do farního časopisu také něco anglicky? Nápad se nám líbil, a tak jsme začali přemýšlet, jakou formu dát tomuto anglickému koutku. Při tom jsme si uvědomili, že dávat zde „na sílu“ něco, jen aby to bylo anglicky, by se trochu vymykalo koncepci „Naší farní rodiny“. Dnes si může kdokoliv najít kdekoliv nějaký anglicý článek. Nicméně v čem máme poněkud resty, to je církevní, náboženská anglická terminologie. A tak vznikla nová rubrika: „English for parish“, ve které se budeme (v rámci možností pravidelně) snažit publikovat zajímavé anglické články a poezii z oblasti křesťanství. Pro lepší pochopení textu přikládáme malý slovníček. Ash Wednesday is one of the most popular and important holy days in the liturgical calendar. Ash Wednesday opens Lent, a season of fasting and prayer. Ash Wednesday takes place 46 days before Easter Sunday, and is cheifly observed by Čatholics, although many other Čhristians observe it too. Ash Wednesday comes from the ancient Jewish tradition of penance and fasting. The practice includes the wearing of ashes on the head. The ashes symbolize the dust from which God made us. As the priest applies the ashes to a person's forehead, he speaks the words: "Remember that you are dust, and to dust you shall return." Alternatively, the priest may speak the words, "Repent and believe in the Gospel." Ashes also symbolize grief, in this case, grief that we have sinned and caused division from God. Writings from the Second-century Čhurch refer to the wearing of ashes as a sign of penance. Priests administer ashes during Mass and all are invited to accept the ashes as a visible symbol of penance. Even non-Čhristians and the excommunicated are welcome to receive the ashes. The ashes are made from blessed palm branches, taken from the previous year's palm Sunday Mass. It is important to remember that Ash Wednesday is a day of penitential prayer and fasting. Some faithful take the rest of the day off work and remain home. Why we receive the ashes Our foreheads are marked with ashes to humble our hearts and reminds us that life passes away on Earth. We remember this when we are told "Remember, Man is dust, and unto dust you shall return." Ashes are a symbol of penance made sacramental by the blessing of the Čhurch, and they help us develop a spirit of humility and sacrifice. The distribution of ashes comes from a ceremony of ages past. Čhristians who had committed grave faults performed public penance. On Ash Wednesday, the Bishop blessed the hair shirts which they were to wear during the forty days of penance, and sprinkled over them ashes made from the palms from the previous year. Then, while the faithful recited the Seven Penitential Psalms, the penitents were turned out of the church because of their sins -- just as VOCABULARY: Adam, the first man, was turned out of committed grave faults [kəˈmɪtɪd greɪv fɔːlts] Paradise because of his disobedience. The - spachat vazne provinení penitents did not enter the church again dust [dʌst] - prach until Maundy Thursday after having won fasting [fɑːstɪŋ] - pust reconciliation by the toil of forty days' grief [griːf] - zal, lítost penance and sacramental absolution. Lahumble [ˈhʌmbəl] - zahanbení, hanba ter, all Čhristians, whether public or humility [hjuːˈmɪlɪtɪ] - pokora, lidskost observe [əbˈzɜːv] - dodrzovat, zachovavat secret penitents, came to receive ashes penance [ˈpenəns] - pokaní out of devotion. In earlier times, the disprayer [preə] - modlitba tribution of ashes was followed by a penirepent [rɪˈpent] - kat se, litovat tential procession. sacrifice [ˈsækrɪˌfaɪs] - obeť, zasvecení, posvecení sprinkled [ˈsprɪŋkəl] - posypat redakcne zkraceno http://www.catholic.org/clife/lent/ashwed.php Father Go With Me by Rachel Wallace -Oberle Father, always go with me: Take my ears that they would hear Your instruction loud and clear. Take my eyes that they would see All yuor children equally. Take my mouth that it would speak Truth and wisdom, bold yet meek. Take my heart that it would mourn With the broken and forlorn. Take my hands that they would bear Gracious solace everywhere. doba postní - Lent [lent] Popelecní streda - Ash Wednesday [æʃ ˈwenzdɪ] Kvetna nedele - Palm Sunday [pɑːm ˈsʌndɪ] Zeleny ctvrtek - Maundy Thursday , Holy Thursday [ˈhəʊlɪ ˈθɜːzdɪ] Velky patek - Good Friday [gʊd ˈfraɪdɪ] Bíla sobota - Holy Saturday [ˈhəʊlɪ ˈsætədɪ], Easter Vigil [ˈiːstə ˈvɪdʒɪl] nedele Zmrtvychvstaní Pane - Easter Sunday [ˈiːstə ˈsʌndɪ] Take my feet that they would bring Assurance to the flattering. Father this I ask of Thee. VOCABULARY: Wherever you may gently lead flattering [ˈflætərɪŋ] - schlebiający Ever, alvays go with me. forlorn [fəˈlɔːn] - beznadziejny, stracony gracious [ˈgreɪʃəs] - Miłosierny, łaskawy meek [miːk] - łagodny, potulny mourn [mɔːn] - płakac solace [ˈsɒlɪs] - pocieszenie , ulga wisdom [ˈwɪzdəm] - mądrosc Hodne casto se mi stava, ze kdyz s nekym z mych ceskych pratel vyrazíme pres hranice do Polska a stavíme se do nejake restaurace, a je to opravdu jedno, jestli je to motorest u benzínky nebo nejaka dobra restaurace, tak vsichni chtejí k jídlu zurek… Dokonce parkrate se mi stalo, ze se mne clovek, se kterym jsem jel do Polska vlakem zeptal, zda je ve vlaku zarazen polsky nebo cesky restauracní vuz. Kdyz odpoveď znela, ze polsky, slysel jsem vetu „jdeme tedy na zurek!” Mam takovy dojem, ze je to asi nejpopularnejsí polska polevka, coz vubec není pravda. Pravdou vsak je, ze ji najdeme vsude. Ať je to velice dobra restaurace, ktera servíruje naprosto uzasnou polskou kuchyni, nebo prosty motorest, nebo dokonce restauracní vuz ve vlaku, zurek je vsude. Ja osobne jej mam take moc rad. I kdyz je tato polevka spojena s Velikonocemi, (neboť po msi zmrtvychvstaní se vzdy slo domu na velikonocní snídani, ktera zacínala prave zurkem) moc rad si ji dam i kdykoli jindy. Nicmene vetsina z nas ma trochu problem rozeznat, co je zur, co zurek nebo pak jeste biały barszcz. Tyto tri ruzne polevky vlastní polske kuchyni, ackoli chutnají podobne, jsou ruzne a jejich chuť je hodne podobna polevce, kterou ceska kuchyne zna pod nazvem Kyselo. Nez prozradím recept na velikonocní zur, nas rodinny, chtel bych kratce scharakterizovat tyto tri polevky, abyste vedeli, co se skryva pod nazvy, ktere uvidíte v menu polskych restaurací. Żur - tezka a husta polevka, mnohdy fungující jako „eintopf”, pripravena na vyvaru z masa nebo uzenych zeber a kvasku z zitne mouky (koupeny, nebo udelany doma; kdyz jej kupujeme v obchode, vzdy se jmenuje „zur”). Mnohdy se zur servíruje s uzenou, na kousky nebo na kolecka nakrajenou klobasou a pred nalitím do talíre samotne polevky se do nej davají sťouchane nebo na kostku nakrajene a uvarene brambory a rozpulene (na polovinu rozkrajene) vejce uvarene na tvrdo. Nebelí se. Vetsinou se zakousava cerstvym chlebem, nejlepe zitnym. Żurek - polevka trosku lehcí nez zur a trochu ridsí. Pripravena na vyvaru z masa nebo „na vode” - muze tedy byt postním jídlem, ve variante pripravene „na vode” a kvasku z psenicne mouky, coz jí dava jemnejsí chuť. Servíruje se s uvarenym a nakrajenym vejcem a varenym nakrajenym bramborem (ve verzi postní) nebo s bílou (neuzenou) osmazenou a nakrajenou na platky nebo kostky klobasou (ve verzi slavnostní). Muze byt zabíleny zakysanou smetanou nebo mlekem, muze se zahusťovat svetlou jískou. Zakusuje se obycejnym chlebem, nebo houskou. Barszcz biały (bíly borsť) - podobne jako zurek muze byt pripraven na vyvaru z masa nebo „na vode” (kdyz se jedna o verzi postní), akorat k zakvasení se pouzíva sťava z kysaneho zelí nebo kvasenych okurek (ne tech z octa, ale tech, ktere se zakvasují ve slane vode). Doporucuje se belit zakysanou smetanou, jogurtem, nebo mlekem. Je to nejlehcí varianta teto kysele polevky, a proto se malo kdy servíruje s klobaskou (uzenou nebo bílou), ale dava se k ní nakrajene, na tvrdo uvarene vejce a hodí se i varene brambory, sťouchane nebo nakrajene. Zpravidla se nezakusuje zadnym pecivem. Z tech trí polevek mam osobne nejradeji zur. Jak jej tedy pripravit? Je to vseobecny recept, a tedy, kdyz uz víme, cím se tyto polevky lisí, víme take, co cím nahradit dle toho, co chceme pripravit. Proto davam recept pro zur. Ale pamatujme, ze pro zurek nebo bíly borsc je treba udelat vyvar z neuzeneho masa, anebo proste uvarit vodu. Kdyz chceme mít echt bíly borsc, je treba vzít místo kvasku z mouky psenicne nebo zitne vodu z kysaneho zelí nebo kvasenych okurek. Dobra, konec kecu, jdeme varit zur. Potřebujeme: - 2 l bujonu z masa nebo vyvaru z uzenych zeber nebo sunky - 0,5 l zitneho kvasku - 4 nozky slezske klobasy (kiełbasa sląska) - 200 g anglicke slaniny (ne platkove, ale v kuse, nakrajena na kostku) - 1 vetsí cibule - 2 cajove lzicky setreneho krenu (klidne muze byt ten prodavany v obchodech) - 1 strouzek cesneku - susena, setrena majoranka - sul a pepr dle chuti - na tvrdo uvarene vejce v mnozství jedno na talír http://kuchniawgroszki.pl/zur-zalewajka-a-moze-bialy-barszcz/#prettyPhoto Ohrejeme bujon nebo vyvar. Zaroven take osmazíme na kostky nakrajenou anglickou slaninu, a kdyz se z ní zacína vytavovat tuk, pridavame nakrajenou na kostky cibuli. Obojí smazíme dozlatova. Kdyz je bujon/vyvar horky, pridavame do nej obsah panve a klobasu, nakrajenou dle vlastní vule, a vse se varí na mírnem ohni cca 30-40 min. Pote pridavme kvasek (zitny, psenicny, z kysaneho zelí nebo okurek, dle toho, co vlastne varíme), ale jen polovinu mnozství. Zbytek pridavame pomalu a opatrne, az získame pozadovanou chuť a kyselost. Pote pridavame lehce rozmacknuty strouzek cesneku, kren a predevsím majoranku. Nez majoranku pridame do polevky, rozetreme ji v dlaních, aby se z ní uvolnila aromata a chuť. Pamatujme, ze majoranky v zuru není nikdy dost :) Pak pridame sul a pepr dle chuti. Pokud varíme zurek nebo bíly borsc, az teď prípadne pridavame nakrajenou klobasku a belíme polevku. Pred samotnym belením je dobre nalít par lzic polevky do kelímku se smetanou, promíchat a az pote vlít smetanu, jogurt nebo mleko do polevky. Kdyz davame do polevky brambory (príp. klobasku) a vejce, teď to vsechno davame do talíru a pak do nich nalevame polevku. Dobrou chuť a smacznego :) Przemek Slza Kapka stékající po okně, ...voda nebo slza... Možná je to obojí. Kapka vody, co ochlazuje žhavou planetu, slza anděla, co pláče nad zemí. Stéká, spěje k záhubě, ale do poslední chvíle odráží krásu světa ...smutná, něžná, krásná... Jeruzalémské poslání Anděl ...Tiše se pírko k zemi snáší... Bytosti nádherné a vznešené, staletími zkoušené, Boha poslové jemní, jako vánek středozemní, Přicházejí milovat, za mír a lásku bojovat. Hle, anděl pláče... ...tiše pírka roní, Plátky růže a samet kvetoucích jabloní, Padají na zem, krví plynoucí. Každé pírko, každý růže plátek, Znamená více než tisíc pozlátek. ...Tiše se pírko k zemi snáší... Parny den, jdu v lepivem vedru, míjím hloucky rozjasanych stankaru, jdu pomalu a potím se... Čhci utíkat... chci kricet... ne nemohu, musím splnit svou misi. Je dusno, píse se rok tricet tri, ctyri hreby tisknu na prsou a blízím se k místu zvanemu Golgota... Rytíř Strazce hodnot nepochopen, jel do valky bojovat. Tasit mec vsak nebyl schopen, zacal Slovem sermovat. Zbroj mel pevnou, vuli tez, vrhl se stremhlav do vravy, odhodlan zborit tu cernou vez, co tahne za sebou davy. Bil se statne, chrabry muz , udolí vlastní smrti zdolal. Znovu se narodil a nezemre uz, dobry boj vybojoval. Není to legenda, není to klam, rytír lasky vskutku byl. Slyste, co teď povím Vam JÁ sam jsem mu zada kryl... Cítím a vnímám Cítím Tě, me srdce exploduje barvami, Vybuchy lasky, jejichz jsme dedici Vnímám Tě, a ziji temito chvilkami Momenty krasy na sílene strelnici. Vzduch Čisty jako krisťal, klidny jako jezero, Tam daleko, kde cní hor sedmero, Smaragdovymi lesy proplouva, Zelene behouny vzdouva... Vzduch, jako Stvoritele dech, Pobíha po dalkach prastarych strech A vsem tvorum nese poselství, O Jeho nekonecnem pratelství, O zrnkach lasky, ktere clovek poztracel, Kdyz se sam sirokym svetem potacel... O kapkach zive vody splyvajících nevinne O svetle sveta, nadeji v temne hlubine... Objíma stromy a nikdy nebude stat, Čo je dulezite bude vzdy pripomínat... Cesta – The way Ty jsi ta cesta, me zemske poute cíl. You are the way, You know how I feel. Jsi tak vzdalen a prec jsi v nas, Oh, Lord, please, be always with us. Nasí cestou nas veď az na zivota kraj. Trust me, I dont wanna lie. Čeka nas posmrtny Raj. Tomek Orehek Schola (česká) ……………………………………….. kazdy patek v 16:30, kazdou nedeli po „osmove“ msi sv. Scholička ………………………………………………… kazdy patek v 15:25 Polska schola …………………………………………. kazda sroda o godz. 15:00 Komorní sbor …………………………………………. kazde pondelí v 16:15 Varhaníci ………………………………………………… sobota 05.03. v 19:00 Ministranti ……………………………………………… patek 11.03. v 16:30 Podávající sv. přijímání ………………………….. sobota 23.04. v 19:00 Společenství „Pro všechny“ ……………………. ctvrtek 10.03. v 9:30 Biblická hodina ………………………………………. ctvrtek 03.03. v 19:00 Společenství mladých manželů ………………. utery 01.03. v 17:00 Společenství starších manželů ……………….. utery 15.03. v 19:00 Modlitební společenství …………………………. kazde utery v 18:00 Společenství mládeže …………………………….. patek 04.03. a 18.03. v 19:00 Farní volejbal ………………………………………….. kazdy patek 20:00 (ZS Delnicka) Kurz „Základy víry“ (príprava na krest a/nebo 1. sv. prijímaní pro dospele) …………... ctvrtek 10.03. v 19:00 na fare Příprava k biřmování ………………………..……. sobota 05.03. v 16:30 pátek 04.03. od 9:00 hod. Každý čtvrtek– zacína bezprostredne po ranní msi svate spolecnou modlitbou Korunky k Bozímu Milosrdenství (ČZ), ukoncení vedene, v 17:00 (po celou dobu postní) spolecnou modlitbou Korunky k Bozímu Milosrdenství (PL) a svatostnym pozehnaním. 1. pátek v měsíci – 04.03. - eucharisticka poboznost s modlitbou Litanií k Srdci Jezísovu, zasvetnou modlitbou a svatostnym pozehnaním: bezprostredne po ranní msi svate (PL); a v 17:05 hod. (ČZ). Od 16:00 hod. moznost tiche adorace Krista v Eucharistii. 04.-05.03.2016 - 24 hodin pro Pána. - v 18:00 mse sv. (ČZ) - v 18:45 neokatechumenalní katecheze - v 19:45 vystav Krista v Eucharistii - od 20:00 v patek az do 17:50 hod. v sobotu: moznost adorace a/nebo svatosti smírení, príp. modlitební program zajisteny farními spolecenstvími karvinskeho dekanatu. Kostel bude otevreny celou noc a cely den . 12.03.2016 v 15:00 hod. v katechetickem dome - setkaní rodičů dětí, ktere se pripravují k 1. sv. přijímání - ceska skupina. 19.03.2016 v 15:00 hod. v katechetickem dome - setkaní rodičů dětí, ktere se pripravují k 1. sv. přijímání - polská skupina. 19.03.2016 - slavnost sv. Josefa, snoubence Panny Marie, mse svate ve farním kostele v 7:00 a v 8:00 hod. Vecerní mse sv. bude uz z nasledující Kvetne nedele. Je to slavnost s doporucenou ucastí na msi sv. Rozšířená možnost předvelikonoční zpovědi: - ctvrtek 17.03. od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 17:50 hod. - patek 18.03. od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 17:50 hod. - sobota 19.03. od 9:00 do 11:00 hod. - nedele 20.03. od 15:00 do 18:45 hod. (budou take cizí zpovedníci) - pondelí 21.03. od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 17:50 hod. - utery 22.03. od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 16:30 hod. - streda 23.03. - pul hodiny pred bohosluzbami. po 7:00 Pl 29.02. 18:00 Cz Za zemřelé pohřbené tento měsíc beze mše svaté út 01.03. 7:00 Cz Za uzdravení maminky st 7:00 Pl čt 7:00 Cz Na poděkování za přijatá dobrodiní s prosbou o další pá 6:00 7:00 02.03. 18:00 Cz Za živé rodiny, děti, vnoučata, za jejich obrácení, s prosbou o dary Ducha Svatého, dar pokoje, trpělivosti a hlubší víru 03.03. 18:00 Pl 04.03. Cz Pl 18:00 Cz so 7:00 ne 6:30 8:00 9:30 Cz 05.03. 18:00 Pl 06.03. Pl Cz Pl 11:00 Cz Za + Marię Parchańską, męża Józefa i + siostrę Elżbietę Cyganek Za + Antonína Ligockého (2.výr.+) a za duše v očistci Za + Irenę i Bronisława Palów Na poděkování Bohu za přijatá dobrodiní, s prosbou o Boží ochranu, požehnání pro celou rodinu a obnovu milosti Na úmysly složené u obrazu Panny Marie Na podziękowanie za otrzymane łaski z prośbą o błogosławieństwo, zdrowie i opiekę Bożą dla całej rodziny Za + Józefa Böhma, rodziców z obu stron oraz za Stefanię Wilczek i brata Józefa Za Arnošta Ponču (1.výr.+) a za živé rodiny do ochrany Boží Za + z rodziny Brodów, Owczarzy oraz do Opatrzności Bożej za żywych członków tych rodzin Za + Josefa Golasowského, rodiče, tetu, za + Josefa Křistka a syna, za rodinu Konďolkovou a Svačinovou Za naše farní společenství Za + rodzinę Dziendzielową, pokrewieństwo i dusze w czyśćcu cierpiące Za + Jaroslava Lemela (10.výr.+), rodiče z obou stran, švagrovou Stanislavu a za živou rodinu 18:45 Cz 7:00 Pl 07.03. 18:00 Cz út Za + manžela, bratra, rodiče z obou stran a za duše v očistci 08.03. 7:00 Cz po st 7:00 čt 7:00 Pl 09.03. 18:00 Cz Za společenství Živého růžence 10.03. poděkování za dožitých 93 let paní Marty Urbancové a za celou živou rodinu do ochrany Panny Cz Na Marie 18:00 Pl Za + Gerharda Stuchlika, rodziców z obu stron oraz za + z rodziny Lażów pá 7:00 Pl Za + Emanuela i Marię Gawłowskich 11.03. 18:00 Cz Za + Zuzanu Kočkovou (5.výr.+) a za rodiče z obou stran so 12.03. ne 13.03. 7:00 Ericha Hlawiczku (19.výr.+), zetě Antonína, za rodinu z obou stran a za duše v očistci, na které Cz Za nikdo nepamatuje 18:00 Pl 6:30 Pl 8:00 Cz 9:30 Pl 11:00 Cz 18:45 Cz po 14.03. 7:00 Pl 18:00 Cz út 15.03. 7:00 Za naszą wspólnotę parafialną Za rodziców Rudolfa i Annę Kunzów, Alberta Sedlaczka i dusze w czyśćcu cierpiące Za + Arnoštku Wojcikovou, manžela Karla, rodiče Magdalenu a Ludvika Špandlovy, + Milana Gila a veškeré příbuzenstvo Za + Brónka Wierzgonia, siostrę Marię, rodziców Marię i Józefa oraz za rodzinę Holleinów Za + Alenu Mžikovou, Olgu Mžikovou, za rodiče z obou stran a s prosbou o dar víry pro živou rodinu Za + rodinu Pavlíčkovou a za živé rodiny s prosbou o dar víry a do ochrany Panny Marie Dziękczynna za dar życia, wiary, za rodzinę, przyjaciół, z prośbą o Boże prowadzenie na drodze z Nim i do Niego Za + Fryderyka Rajcu Cz Za + rodiče Marii a Františka, za dar víry a Boží požehnání pro celou rodinu Za powołania kapłańskie i zakonne st 7:00 Pl čt 7:00 Cz Za + Jana Hutníka pá 7:00 16.03. 18:00 Cz Za + rodiče Rudolfa a Veroniku Šimekovy 17.03. 18:00 Pl Pl 18.03. 18:00 Cz so 19.03. 7:00 Cz 8:00 Pl 18:00 Pl Za + Franciszka Winklera (niedoż. 90) Za + Josefa Juránka, rodziców oraz za żywą rodzinę, powierzając ją opiece Bożej i Panny Maryi Za + Viléma Kunze (7.výr.+) a zemřelé rodiče z obou stran Za + manžela Emila Machalu, rodiče Pavla a Andělu Machalovy, rodiče Františka a Marii Kučerovy a duše v očistci Za + Josefa Jurczyka, żonę Annę, za + rodziny Jurczyków, Siudów, Kolków Za + Jozefa Maslowskiego, żonę, syna, synową, siostrę, brata, rodzeństwo z obydwu stron i do Bożego Miłosierdzia Za naszą wspólnotę parafialną Za + Boleslava Brodu (7.výr.+) a za duše v očistci Za Alojzego Wawrzyczka, syna Rudolfa i za dusze w czyśćcu cierpiące Za + Jiřinu Hanzlovou (10.výr.+) a za živé rodiny do ochrany Boží Za + Veroniku a Josefa Polakovy, rodiče, + Petra a Miladu Procházkovy a celou rodinu a za man18:45 Cz žela Romana za milost obrácení po 7:00 Pl Za + Leopolda Marcola, małżonkę Herminę i rodziców z obu stron 21.03. 18:00 Cz Za + Josefa Odrobiňáka a za živou rodinu 6:30 8:00 ne 9:30 20.03. 11:00 út 22.03. 7:00 st Pl Cz Pl Cz Cz Na poděkování za 85 let paní Růženy Tancerové s prosbou o dar zdraví a požehnání 7:00 Pl Za + Walerię Derlichową, męża Alfonsa i całą Rodzinę Derlichową i Bijokową 23.03. 18:00 Cz Za + Josefu Wiechećovou, manžela Jindřicha a + Terezii Tobolovou a manžela Jindřicha čt 24.03. 18:00 Pl pá 25.03. WIECZERZA PAŃSKA : Za + i żyjących kapłanów 15:00 Cz LITURGIE UMUČENÍ PÁNĚ so 26.03. ne 27.03. 4:00 Cz/Pl PASCHÁLNÍ VIGILIE 8:00 Cz Za + rodiče Jana a Anežku Vranovy a do ochrany Boží za živou rodinu 9:30 Pl 11:00 18:45 6:30 po 8:00 28.03. 9:30 11:00 út 29.03. 7:00 Cz Cz Pl Cz Pl Cz Za + Józefa Podstawkę (5.roczn.+), za + członków rodziny Podstawka i Blacha oraz za dusze w czyśćcu cierpiące Za Vlastu Žylovou (nedož. 70) a za rodinu Žylovou, Dordovou a Adámkovou Za + Annu a Jaroslava Maňasovy a jejich + děti Marii, Miladu a Jaroslava Za + Henryka Ochodka, rodziców z obu stron i całą rodzinę Za Jana Hutníka (15.výr.+) a rodiče z obou stran Za + Józefa Kaczyńskiego S prosbou o pomoc v nemoci Cz Za + Hildegardę i Maksymiliana Bielczyków, rodziców i rodzeństwo z obu stron oraz za żywą rodzinę do Opatrzności Bożej 30.03. 18:00 Cz Za zemřelé z naší farnosti pohřbené tento měsíc beze mše svaté čt 7:00 Cz Za + rodiče Ferfecké, Szwarcovy, Malířovy, babičku Mitrengovou a za duše v očistci 31.03. 18:00 Pl Za + Helenę i Rudolfa Raszyk st 7:00 Pl 6:00 7:00 01.04. 18:00 so 7:00 02.04. 18:00 6:30 8:00 ne 9:30 pá Cz Pl Cz Cz Pl Pl Cz Pl Za + z rodziny Sniegoniów, z prośbą o zdrowie i opiekę Panny Maryi dla żywej rodziny Za + Petra Přikryla Na úmysly složené u obrazu Panny Marie Za + Karola Skwarło (48.roczn.+) z prośbą o jego szczęśliwą wieczność Za + z rodziny Pieczka i Sandner oraz z prośbą o łaski Boże dla żywych członków tych rodzin Za Václava Fajkuse, jeho rodiče a za živou rodinu Fajkusovou, s prosbou o ochranu Panny Marie Za + Josefa Kaczyńskiego, jego rodziców oraz dusze w czyśćcu 03.04. + Amálii Szkutovou, manžela a rodiče Radecké, s prosbou o Boží požehnání pro živou rodinu 11:00 Cz Za a přímluvu Panny Marie 18:45 Cz Za naše farní společenství Omloůváme se zá prípádne chyby ve jmenech, ůmyslech á cásech msí svátych. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nas, prosím. Příští číslo Naší farní rodiny vyjde v neděli 27.03.2016 Uzávěrka v pondělí 14.03.2016 Výkup (drahých) kovů Od silvestrovske mse, kdyz jsme Panu Bohu dekovali za uplynuly rok a behem ktere jsem mluvil o moznosti bezhotovostní podpory nasí farnosti, dostavam spoustu dotazu jak to prakticky udelat a proc je to lepsí nez klasicke vhození nejakeho obnosu do sbírky behem nedelní mse sv. Duvodu, proc je to lepsí, je hned nekolik. Jednak nemusíte myslet na to, abyste si pripravili nejake peníze do kostela, avsak jsou tu i dalsí vyhody a to hlavne pro farnost. Jednak tyto peníze se pak nemusí pracne pocítat a nest do banky, coz je nekdy hodne tezke zavazadlo, ale to nejdulezitejsí je, ze odpada starost s vymenou mincí na bankovky a to je vzdy problematicke, neboť kazdy vklad mincí na bankovní ucet neco stojí. Jen v roce 2015 jsme za príjem mincí na farní ucet zaplatili bance 6.732,- Kc. Dalsí vyhodou takove formy podpory farnosti je i to, ze ke konci kalendarního roku mohu kazdemu, kdo tímto zpusobem prispel, napsat potvrzení o daru, ktere je mozne pouzít pro odpocet daní. Pochopitelne se tady jedna o podporu nasí farnosti, neboť v prípade sbírek na podporu del diecezních nebo charitativních jako farnost musíme odeslat presne tolik, kolik se vybralo do kosícku behem bohosluzeb. Jak na to? Je to velice jednoduche. Stací ve sve bance zadat trvaly príkaz k uhrade s mesícní frekvencí na farní účet: 1721323349/0800 na castku, kterou sami uznate za vhodnou, a pokud byste chteli trochu pomoci s identifikací takovych plateb ve farním ucetnictví, tak zadejte, prosím, variabilní symbol: 4532 a je to :) Pak jeste chvilku snest pohledy nekterych v kostele, ze nic nevhodíte do kosícku, ale to si myslím, ze za nejakou dobu pomine, kdyz si zvykneme na tu bezhotovostní formu podpory nasí farnosti. Za kazdy Vas dar srdecne díky a Pan Buh zaplať. Przemek Karneval Poslední lednovou nedeli se v sale PZKO Karvina-Frystat seslo plno princezen, rytíru, zvíratek, kovboju, namorníku, nejruznejsích pohadkovych postav a spoustu dalsích masek, aby se zucastnily tradicního farního karnevalu. Deti se vyradily, tancovaly, soutezily s rodici, mohly si dat neco dobreho na zub a take si na stanovistích vyzkousely nektere zimní olympijske disciplíny. Čekala je pak sladka odmena a zaslouzena medaile. Nechybela samozrejme ani bohata tombola, za kterou dekujeme vsem darcum a sponzorum. Podekovat bych take chtela vsem organizatorum a pomocníkum, kterí se jakymkoli zpusobem zapojili. Myslím, ze nam vsem byla odmenou radost v detskych ocích a usmevy na jejich tvarích. Doufam, ze se vsichni zucastnení dobre bavili a príjemne si tuto akci uzili. Budeme se tesit zase príste :-) Monika Naše farní rodina / Nasza Rodzina Parafialna Neprodejné. Náklady na jeden výtisk jsou ve výši 17 Kč Kč. Texty článků prochází jazykovou korekturou. Obrázky převzaty většinou z internetu. Vydavatel Vydavatel: Římskokatolický farní úřad Karviná, Pivovarská 2/1, 733 01 Karviná 1, tel.: 596 314 455, e-mail: nfr@farnost [email protected] Redakce Redakce: Tereza Ondruszová (šéfredaktor), Anna Špirková, Eva Steffanová, Jana Lokajová, Kamila Fašungová, Lucie Zormanová, Markéta Szyszkowiczová, P. Przemysław A. Traczyk, Rostislav Mechúr Květná neděle 20.03. mse svate jako obvykle o nedelích. Pozehnaní ratolestí bude behem bohosluzeb v 8:00 a v 9:30 hod. Zacatek obou msí u kostela sv. Marka 15 min dríve a pak pruvod s ratolestmi do farního kostela. Všechny bohoslužby po celý Svatý týden budou ve farním kostele Povýšení sv. Kříže. Zelený čtvrtek 24.03. - 18:00 hod. - msza sw. Wieczerzy Panskiej z umyciem nog (PL) - do 21:00 hod. - moznost adorace v Getsemanske zahrade. Velký pátek 25.03. - den přísného půstu - 15:00 hod. - liturgie Umucení Pane (ČZ) - do 19:00 hod. - moznost tiche adorace u Hrobu Pane Bílá sobota 26.03. - 8:00 hod. - ranní chvaly (ČZ) a pak obnovení adorace u Hrobu Pane - do 17:00 hod. Neděle 27.03., slavnost Zmrtvýchvstání Páně - 4:00 hod. - Paschalní Vigilie - liturgie Zmrtvychvstaní s obnovou krtu (ČZ/PL) - pozor!!! změna času na letní 2:00 –> 3:00 hod. - 8:00 hod. - slavna mse svata s pozehnaním velikonocních pokrmu (ČZ) - 8:00 hod. - mse svata v sanatoriu - 9:30 hod. - uroczysta msza sw. z błogosławienstwem pokarmow wielkanocych (PL) - 11:00 hod. - mse sv. - 15:00 hod. - velikonocní nespory (ČZ) i nabozenstwo eucharystyczne z błogosławienstwem (PL) - 18:45 hod. - mse sv. Pondělí velikonoční 28.03. - mse svate jako obvykle o nedelích, pricemz nebude mse svata v 8:00 hod. v sanatoriu a nebude take vecerní mse sv. v 18:45 hod. Květná neděle 20.03. - v 9:30 hod. mse svata s pozehnaním ratolesti (ČZ) Zelený čtvrtek 24.03. - 17:00 hod. - mse sv. Vecere Pane (ČZ) Velký pátek 25.03. - den přísného půstu - 17:00 hod. - liturgia Męki Panskiej (PL) Bílá sobota 26.03. - 18:00 hod. - Paschalní Vigilie s obnovou krtu (ČZ) Neděle 27.03., slavnost Zmrtvýchvstání Páně - 9:30 hod. - uroczysta msza sw. z błogosławienstwem pokarmow wielkanocych (PL) Pondělí velikonoční 28.03. - 9:30 hod. - mse sv. (ČZ)