Ruchovci, Lumírovci

Transkript

Ruchovci, Lumírovci

Český jazyk – literatura
Ruchovci, Lumírovci
1.
2.
3.
4.
Almanach Ruch 1868 – program, generace
časopis Lumír – program
Svatopluk Čech – program
Jaroslav Vrchlický
Almanach Ruch
Název připomíná národní vlastenecký ruch v souvislosti s položením základního
kamene Národního divadla.
Mladým autorům se nelíbí úpadek vlastenectví – kritika Májovců.
Vydávali časopis Osvěta, a v něm kritizovali Májovce a Lumírovce – Eliška
Krásnohorská.
Body programu:
1. Propagovat bojové vlastenectví – proti Němcům
2. Důraz na domácí tradice – husitství
3. Propagace slovanské vzájemnosti – spolupráce s balkánskými Slovany
4. Zájem o venkov a život sedláka – protože má vztah k půdě
5. V jejich tvorbě převládá poezie s národní tématikou, drama bylo na okraji
Představitelé: Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská.
Jiný název pro Ruchovce je Škola národní.
Lumírovci
Časopis Lumír má název podle bájného pěvce z Rukopisu královédvorského.
Redaktorem časopisu Lumír byl Josef Václav Sládek.
Lumírovci byli vrstevníci ruchovců.
Body programu:
1. Chtěli povznést českou literaturu na evropskou a světovou úroveň – proto náměty
nečerpaly jen z českých dějin – ovlivňovaly je cizí styly
2. Důraz kladou na uměleckou svobodu
3. Neupřednostňovali žádné žánry, psali poezii, prózu i drama.
4. Do poezie zaváděli nové formy – nevyužívali tradiční formy, cíl obohatit českou
literaturu
5. Překládali světovou literaturu – překlady považovali za rovnocennou formu tvorby
Společný znak ruchovců a lumírovců: dbali na vynikající jazykovou úroveň, používali
novotvarů, vznešený jazyk.
-
Svatopluk Čech
naplnil svým dílem program ruchovců
poezie: Husité na Baltu, Žižka
venkovské téma: Ve stínu lípy
vlastenecké téma: Slavia, Epos Hanoma
hlavní dílo: Výlety pana Broučka
1
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století = ostrá kritika českého
maloměšťáctví, zvl. staročechů; komický hrdina, pražský měšťák pan Matěj Brouček se octl
uprostřed husitské Prahy (ve snu) – prchal z bitvy na Vítkově; jeho zbabělost, národní
lhostejnost, bezcharakternost, prospěchářství, falešné vlastenectví v kontrastu se statečností
a odhodláním husitů (Janek od zvonu). Typ: maloměšťák navštěvující hospodu na Vikárce.
Schyluje se k bitvě.
Svatopluk Čech je dobový autor.
Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912)
-
vědec, básník
* Louny; studium filozofie;
profesor srovnávacích literatur na pražské univerzitě
vytvořil nejbohatší a nejvšestrannější dílo (80 bás. sbírek, celkem 270 knih)
vykonal práci celé generace (to, co jiné literatury vytvářely po celá staletí)
Okna v bouři, Za trochu lásky šel bych světa kraj – lyrická báseň, pravidelný verš,
střídavý rým, metafory vytvářené protiklady, touha po lásce
Za trochu lásky…
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu – ale v duši věčný máj,
šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,
šel pouští – a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Historický realismus
1.
2.
3.
4.
Charakteristika
Představitelé ve světě
Alois Jirásek
Zikmund Winter
U nás se realismus projevoval ve třech oblastech:
1) jako realismus ve vědě
2) v historické literatuře
3) ve venkovské próze
Realismus ve vědě se projevil střetem o pravost Rukopisů – Zelenohorský,
Královédvorský. Mladí vědci je odmítli považovat za pravé, a pomocí důkazů je vyřadili ze
staré české literatury. Skončil tím boj o rukopisy.
Pravda vítězí. – Realismus ve vědě.
2
O něco později, za první světové války, se Masaryk stal zakladatelem reálné politiky.
Časopis Athenoeum – vědecký.
Historický realismus – jsou to umělecká díla s náměty z historie psané realisticky.
1) autor respektuje prameny
2) svoji fantazii využívá tam, kde nejsou prameny
Díla mají většinou výchovnou funkci, dají se využít jako ilustrace ke skutečným
dějinám.
Venkovský realismus – viz. později.
Představitelé realismu:
Lev Nikolajevič Tolstoj
- Vojna a mír
Henryk Sienkiewicz
Alois Jirásek
1)
2)
3)
4)
život
dílo historické – próza
dílo historické – drama
dílo ze současnosti
-
1851 Hronov
chudá rodina, velký počet dětí
mladý Jirásek byl podporován Knězem
měl studovat na kněze
měl malířské nadání
vystudoval historii, učitel dějepisu
učil v Litomyšli
prováděl v Litomyšli vlasteneckou činnost
Litomyšl se poté stala českým vlasteneckým městem
učil v Praze, přátelil se s Ruchovci
Jirásek jako první podepsal manifest proti Rakousku
1918 přivítal vznik Československého státu
oslavován jako hrdina
s nadšením vstoupil do politiky, byl zvolen senátorem, byl brzy znechucen bojem
mezi stranami
zemřel v Hronově v roce 1930
na jeho počest byl založen Jiráskův Hronov
po roce 1948 (vláda komunistů) se KSČ zmocnili Jiráskova odkazu – „Jiráskovská akce“
= hromadné vydávání Jiráskových děl, Jiráska znechutili lidem.
-
Díla historická, próza:
a) Nejstarší období:
Staré pověsti české
3
- pověsti mýtické (Praotec Čech, o Libuši, o Bivojovi, O založení Prahy)
- pověsti historické
- pověsti erbovní
b) období Husitství:
Mezi proudy
Proti všem
Bratrstvo
Husitský král
Z Čech až na konec světa
c) doba pobělohorská:
Temno
Psohlavci
d) národní obrození
F. L. Věk – typ Václava Matěje Krameria
U nás
Filozofická historie
Díla historická, drama:
Jan Hus
Jan Žižka
Jan Roháč
M. D. Rettigová
Lucerna
Díla ze současnosti:
Povídky z hor – realistické typy drsných lidí se srdcem na dlani.
Jiráskovo dílo mělo hlavně výchovný charakter na úkor uměleckých hodnot –
ilustrace.
Jirásek byl mistrem davových popisů.
Často je srovnáván s Winterem.
Zikmund Winter
-
-
Shodné rysy s Jiráskem:
oba dva byli historikové
pracovali jako učitelé na SŠ
oba byli realisté
Rozdíly mezi Winterem a Jiráskem:
Winter publikoval odborná díla, Jirásek ne
Winter měl oblíbené období renesance
Winter psal spíše kratší povídky, s výjimkou rozsáhlého díla Mistr Kampanus – rektor
Pražské univerzity před rokem 1620, vynikající učitel, básník – tragická postava, chtěl
zachránit universitu před Jezuity, přestoupil ke katolictví
4
Závěr: je to psychologický román
Venkovský realismus
1) charakteristika
2) hlavní představitelé – Rais, Nováková
3) regionální spisovatelé
-
povídky, romány, novely, výjimečně básně, zaměřené na problémy venkova 2. pol.
19. st. – po zrušení poddanství (roboty)
základní problém: rozdělení vesnice podle majetku
1)
2)
3)
4)
rozklad základních hodnot – víra v boha -> úpadek morálky
rozpory mezi sedláky, chalupníky a chudinou
rozpory mezi mladými hospodáři a výminkáři
sňatky mezi selskými dětmi domlouvány kvůli majetku -> často docházelo k rozporům
čeledín, děvečka – pomáhali jiným sedlákům
Závěr:
Stará vesnice (křesťanská) byla dobrá.
Nová vesnice byla špatná, úpadek morálky.
 Zlo přichází z měst.
Selská morálka byla založena na úctě k půdě, k rodu a k bohu.
Spisovatelé se zaměřovali na negativní jevy.
-
Karel Václav Rais (1859 – 1926)
* Lázně Bělehrad (Podkrkonoší), vesnickým učitelem na Českomoravské vysočině
(Trhová Kamenice, Hlinsko)
zobrazil těžký život venkovanů v horských krajích, růst bídy (pokračovatel Hálkův)
odjel do Prahy a přidal se k Ruchovcům
Díla:
Výminkáři, rodiče a děti
Zapadlí vlastenci
Západ
Kalibův zločin
Realismus v dramatu
1. Ladislav Stroupežnický – Naši furianti
2. Alois a Vilém Mrštíkové – Maryša
Po otevření Národního divadla 1883 se na repertoáru objevovaly většinou
vlastenecké hry (Tyl) a jiné nenáročné představení. Chyběli profesionální herci, režiséři,
dramaturgové. => ochotnická úroveň.
5
Teprve s příchodem Ladislava Stroupežnického (dramaturg) probojoval i vesnické
drama na prkna Národního divadla. Vrcholem byla Maryša. Sám napsal několik her.
Naši furianti
- klasické drama z vesnického prostředí o čtyřech dějstvích
- řeší typický problém – výše majetku ovlivňuje postavení
- zesměšňuje furianství
- zápletka: spor o to, kdo bude v jihočeské vesnici dělat ponocného
Na ponocného jsou dva kandidáti: vysloužilý voják Bláha (podporuje ho starosta
Dubský) a krejčí Fiala (podporuje ho první radní Bušek z nenávisti k Bláhovi).
Vesnice se rozdělí na tábory a čeká se, jak to dopadne. Volbě předchází událost –
našly se paličské listy, na kterých je napsáno, že když nebude zvolen Bláha, ve vesnici
vypukne požár. Jeho kamarád Habršperk Bláhu obhajoval. Oba byli furianti. Při jednání hrozí
konflikt a nechce ustoupit nikdo.
Bušek byl pytlák, nedal si pozor a zastřelil srnu, četník to začal vyšetřovat, a hledal
svědky. Habršperk ho vydíral se svým svědectvím, on musel ustoupit a ponocným se stal
Bláha. Na závěrečné oslavě je vyhlášen ponocný a oznámena svatba dvou mladých lidí.
Závěr: Na rady žen Dubské a Buškové se dohodnou, že punč zaplatí Dubský, zato
Bušek zaplatí o 1000 zlatých více na věno svojí dceři.
Drama odráží tehdejší poměry na vesnici.
Alois a Vilém Mrštíkové – Maryša
Alois Mrštík pracoval jako učitel na slovácké vesnici. Našel tam také námět, jak dívka
v zoufalství zavraždila svého manžela. Pobýval se svým bratrem Vilémem – spisovatel,
bohém, který těžko hledal práci.
Nejznámější dílo: Pohádka máje.
Většinu práce na této hře udělal Vilém – společné dílo.
Maryša, dcera sedláka Lízala, donucena ke sňatku s vdovcem, mlynářem Vávrou
(věková nerovnost, ale majetek) X citový vztah Maryšin k chudému Franckovi; kompozice
dramatu podle vzoru antické tragédie: expozice (základní situace, naznačena zápletka – spor
Lízala a Vávry o věno), kolize (Maryšin odpor k sňatku), krize (Franckův návrat z vojny,
přemlouvá Maryšu, Vávrova střelba, vrcholí spory o věno), peripetie (Maryšino rozhodnutí),
katastrofa (Vávrova smrt);
Próza bratří Mrštíků
- románový cyklus Rok na vsi – z rozhraní Slovácka a Hané
Próza Viléma Mrštíka
- román Pohádka máje – oslava přírody a lásky; milostný a idylický příběh Helenky a
pražského studenta Ríši; lyrizace děje (vliv impresionismu), personifikace přírodního
dění;
- román Santa Lucia – o studentu umírajícím v Praze bídou (vliv naturalismu)
Literatura přelomu století (19. – 20.) – moderna
-
1890 – 1914
6
Nové umělecké směry: impresionismus, symbolismus, dekadence, secese.
Představitelé ve světě – prokletí básníci
Představitelé u nás – česká moderna
Ve společnosti jsou velké změny v důsledku druhé průmyslové revoluce – využití
elektřiny (Thomas Alva Edison, Nikola Tesla, František Křižík) => revoluce v dopravě –
výbušné motory – automobilismus – hromadná výroba.
Rozvoj strojírenského a zbrojního průmyslu – zbrojení – příprava války.
Ve společnosti dochází k atmosféře nejistoty, napětí, strach z budoucnosti –
vládnoucí buržoazie, střední vrstvy a nejchudší (dělníci) vidí šanci v revoluci – umělci jsou na
jejich straně – odmítají optimismus realismu a vymýšlejí nové směry v umění.
Umělci na protest proti měšťákům vedou bohémský život. Odmítají falešnou morálku.
Společné rysy v umění
1. zdůrazňování svobody projevu – ne realismus
2. podmínka tvorby – maximální zážitky – nic nebylo tabu
3. odpor ke kolektivismu, individualismus, originalita
- odmítali epigonství
4. hledání nového pojetí krásy – nová estetická norma
- krása tam, kde ji ostatní nevidí
- krása je v pravdě – nebát se přiznat i nepříjemné věci
5. umělec musí být odvážný, tvorba je podmíněna utrpením
„Tvůrce a jeho sestra bolest.“
6. objevují se nové směry, byly typické pro výtvarné umění, literaturu a hudbu
- společný znak: Vnitřní život člověka je důležitější, než ten vnější.
1)
-
Nové umělecké směry
ve výtvarném umění se dá odvodit na srovnání tří obrazů:
Coubert – Štěrkaři
námět: sociální, pracovní
těžká práce člověka ubíjí
detaily: nástroje, štěrk
černobílá barva
2) Repin – Burlaci na Volze
-
z obou obrazů by si měl divák odnést pocit křivdy, nebýt lhostejný
3) Monet – Rouenská katedrála
- za svítání, v plném slunci, při západu slunce
- cíl: zachytit obraz v určitém okamžiku
1) impresionismus
- z lat. impressio = dojem
- původně francouzští malíři C. Monet, A. Renoir, E. Degas, sochař A. Rodin, hudební
skladatel C. Debussy;
- Monetův obraz Imprese – zachycuje východ slunce na mořské hladině
v malířství:
7
-
jasné, čisté barvy
vystižení bezprostředního dojmu, nálady (hra světel a stínů), mozaika barev, neurčité
kontury
v literatuře:
- sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady,
neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie)
- potlačení rozumové účasti na obsahu
- volné řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost)
- v popředí lyrika, zvl. přírodní; lyrizace prózy (uvolnění kompozice, oslabení příběhu,
fragmentárnost)
- odpor k realismu
fr. básník P. Verlaine, v české literatuře A. Sova, K. Hlaváček, v próze F. Šrámek
2)
-
symbolismus
reakce na realismus, naturalismus i impresionismus
odpor k realismu
vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování (přenášení významů,
vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ -> rozvoj
básnické obraznosti)
- důraz na hudebnost verše
- podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit
- volný verš
- † = utrpení, smrt, víra, vzkříšení
fr. básníci Ch. Baudelaire, P. Verlaine, A. Rimbaud, S. Mallarmé aj., v české literatuře O.
Březina, A. Sova, K. Hlaváček
3) dekandence
- z fr. décadence = úpadek
- zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem; pocity
rozkladu a smrti (únik z reálného života, který básníkům připadal těsný, úzký,
nedokonalý, do světa snů, k mystice – víra v nadpřirozený svět, v Boha)
- úsilí o „čisté umění“ (lartpourlartismus – umění pro umění)
fr. básnici P. Verlaine, S. Mallarmé, ang. spisovatel O. Wilde, v české literatuře Karel
Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic
-
Secese
poslední kompletní umělecký sloh – zahrnuje všechny druhy umění, přesahuje i do
řemesel
oddělení od předchozích umění
nové umění, mladé umění
1880 – 1910
nejvíce se projevuje v architektuře, literatuře, výtvarném umění, hudbě
Základní znaky secese:
1. využití teplých barev – odvozených od slunce, nebo kontrast bílá – černá
2. využití zdobení, motivů ženského těla, zvířecí motivy, květiny
3. využití plakátů – Alfons Mucha
8
4. v umění se uplatňují impresionismus, symbolismus a dekadence
5. secese má v každé zemi jiný charakter (ve střední Evropě převládá výtvarné umění)
Nejvíce památek ve Vídni, Praze (obecní dům), Hradec Králové, Pardubice (divadlo).
Antonio Gaudí
-
Představitelé ve světě
Prokletí básníci: Charles Baudelaine (bohémský život, oceněný až po smrti)
Květy zla – sbírka poezie, spojení představy krásy a zla (oxymóron).
Zdechlina – syrový obraz rozkladu a hniloby
- skutečná krása mrtvých lásek; kontrast: život X smrt; krása je v pravdě (vliv
klasicismu)
Co povíš dnes večer – milostná poezie
Koláč – není ve verších, nerýmuje se, ale nemá děj, vyjadřuje náladu, pocit – básník svačí
obyčejný chleba, chlapec ho sleduje, podiví se, a chlebu říká koláč.
„Nádherná je ta zem, kde kus chleba nazývají koláčem.“
Paul Verlaine (1844 – 1896)
Verlaine žil bohémsky po setkání s Rimbaudem.
Verlaine později Rimbauda postřelil. Po propuštění z vězení se stal katolickým
básníkem.
Jean Arthur Rimbaud (1854 – 1891)
-
„božský rošťák“
dokonalé básnické dílo vytvořil ve svých 15 – 19 letech; uveřejněno jen v časopisech
(soubor Iluminace vydal posmrtně P. Verlaine)
Mé bohémství – výraz odporu k soudobé společnosti, básníkův životní postoj, tuláctví
(rozbitý střevíc, děravé kapsy, svrchník už shodil skutečnost, roztržené kalhoty); pocit
spokojenosti, štěstí a klidu („Mé hvězdy šustěly tam v sladkém šumotu“) – zvukomalba
Opilý koráb – snová báseň (nikdy neviděl moře) => fantazie, obrazotvornost; obraz
bouřlivé plavby
- řetězec metafor, které přecházejí do symbolického vyjádření => symbolický obraz
básníka totožného s lodí (pohyb v jeho tvorbě)
- „mne, zbloudilou loď“, „…já, koráb z mlhovin“…
Samohlásky – zvuk každé samohlásky spojuje s barvou:
„A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek“
Spáč v úvalu – obraz přírody a spícího vojáka; závěrečný verš je šokující (hrůzný
okamžik – mrtvý voják); forma sonetu
-
Rimbaudova poezie:
budována na bezprostředním osobním zážitku a fantazii
9
-
metafory často kontrastní, barvité
propracovaná zvuková stránka verše (zvukomalba)
vedle důsledně spisovného jazyka i obraty z periferie
kritický vztah k měšťácké společnosti, šokující otevřenost
Představitelé dekadence ve světě:
Oscar Wilde
dílo: Obraz Doriena Graye – hrdina je floutek, prokletý člověk, bohém Dorien Gray (dendy) –
zneužívá lidských citů, každého podrazí.
Objednává si od někoho obraz, který narcisně obdivuje. Na obrazu postupně stárne,
objevuje se na něm zlo. Naštve se na obraz, probodne ho dýkou a symbolicky zabije sám
sebe.
Píše moderní beletristické pohádky.
Česká moderna
Česká literatura se přestává věnovat vlastenectví, věnuje se umění.
Mladá generace se rozchází s oficiální společností, neguje dosavadní realismus.
Manifest české moderny – společné prohlášení – vytvořil Machar, Antonín Sova, Otakar
Březina, pomáhal propagovat Vilém Mrštík.
1. odpor vůči realismu
2. svobodné pojetí umění
3. rozchod s vládnoucí politikou
4. odlišnost od předchozích generací
5. individualismus, osobité pojetí, originalita
6. utrpení, originalita jako podmínka tvorby
-
Nejvíce naplňoval program Antonín Sova
impresionista, symbolista
měl chorobu páteře -> bolest, utrpení
Otokar Březina
- vlastním jménem Václav Jebavý
- narozen na Vysočině v Počátcích
- žil sám na Vysočině
dílo: Svítání na západě
- bezmezné obrazové bohatství
- napětí mezi realitou a fantazií
- kosmické vizionářství
Karel Hlaváček „Mácha moderní generace“
dílo: Pozdě k ránu – básnická sbírka
František Šalda
10
1)
2)
3)
4)
5)
Mladší generace přelomu století: Anarchističtí buřiči.
společné znaky
Viktor Dyk
František Gellner
Fráňa Šrámek
Petr Bezruč
Znaky buřičů:
1) sblížit umění s politickým životem – zájem o anarchismus (bezvládí)
2) absolutní svoboda (prováděli atentáty)
3) provokace, bohémský život
4) sympatie s dělnickým hnutím
5) v Čechách vedl anarchisty S. K. Neumann, vydával časopis Nový kult.
6) žili v komuně (pohromadě) – Olšanská vila
7) antimilitarismus
8) obdiv k moderní civilizaci, technice
9) ostrá kritika měšťáctví
-
Představitelé se po rozpuštění skupiny dali každý vlastní cestou.
Šrámek se stal stoupencem vitalismu.
Neumann – Komunismus.
Dyk – Nacionalismus.
-
Viktor Dyk (1877 – 1931)
básník, dramatik, prozaik – největší ironik, romantik, reflexivní lyrik; právník a politik.
a) poezie – výraz negace, vzpoury, skeptických nálad, odmítavý individualistický postoj
Milá sedmi loupežníků – balada o lásce, žárlivosti, zradě a pomstě, vliv tradic
romantické literatury o odbojných vyděděncích, vyslovení prožitku mládí, úsilí zbavit se pout
a dobových konvencí; vliv anarchismu; lyrické postavy, dialogizovaná forma, kult vášně a síly.
Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok = tzv. „válečná tetralogie“ – inspirovány 1.
světovou válkou; téma: myšlenka národa a státní samostatnosti; výzvy k odvaze, činu =>
obavy o osud národa
např. b. Země mluví
-
alegorická sbírka Devátá vlna – rozpor ideálů a skutečnosti, melancholie, předtucha
smrti
b) próza, novela Krysař – podle staré německé pověsti o krysaři, který zachránil město
Hammeln od krys, ale nedostal sjednanou odměnu, proto zavedl zvukem píšťaly obyvatele
do propasti – pomstil se za jejich lakotu; neštěstí přežili jen blázen a nemluvně – symbolický
význam: oslava toho, co popírá rozum (dítě ho ještě nemá, blázen ho už ztratil); autorovo
vyjádření odporu k malosti, vzpoura proti ní.
11
c) drama, Zmoudření Dona Quijota – tragický příběh o neřešitelnosti rozporu mezi snem a
skutečností; ztráta iluzí; autorova touha po vyplnění snů.
-
-
František Gellner (1881-1914)
typický buřič životem i dílem – pocházel z bohaté rodiny, ale nechtěl převzít rodinný
podnik
už na studiích žil bohémsky, střídal školy, studium nedokončil
otec ho vydědil, pracoval jako karikaturista, spisovatel, novinář
rozešel se s anarchismem, přesto byl veden jako anarchista, proto povolán do války
roku 1914 do první linie
ztratil se, později prohlášen za nezvěstného, mrtvého
obě jeho básnické sbírky mají ironický název, vyjadřují postoj rouhavého cynika, pod
touto maskou psal verše, ve skutečnosti byl ale citlivý člověk, což vyjadřuje v básni
Přetékající pohár – „Pohár (srdce), který čeká na rty člověka.“
typický příklad: báseň Perspektiva
Perspektiva
Má milá rozmilá neplakej,
svět už nebude jinakej.
Dnes ještě buďme veselí
na naší bílé posteli.
Zejtra? Kdožpak ví…
Zítra si lehneme do rakví.
Díla: básnické sbírky Po nás ať přijde potopa! a Radosti života
antiliterární styl:
- využití dobových forem lidové zábavy (kuplety, šansony)
- pravidelný verš, forma popěvku, písně (refrény)
- blízkost k hovorovému, prozaickému sdělení
- neobrazné vyjadřování, převážně přímé pojmenování (= odlišnost od symbolistů)
- obraz velkoměsta (kavárny, noční podniky, hospody) => odpor k měšťáckému světu,
falešné morálce a pokrytectví
- zdánlivě cynický výsměch, ironie, pamfletický útok (zastírá touhu po silném citu a
bolest, hořkost, zklamání, rezignaci)
- otevřenost až šokující, věcnost, racionální pohled (vliv Havlíčka, Machara)
- forma osobní zpovědi => lyrický hrdina (neúspěšný student, bohém, piják)
Píseň zhýralého jinocha
Pamflet = zlobný útok na nějaké dílo
Přítelem Gellnera byl Karel Toman (básník, tulák)
-
Fráňa Šrámek (1877 – 1952)
básník, prozaik, dramatik
narozen v Sobotce v Českém ráji
Fráňova Sobotka – festival
studia gymnaziální v Písku
12
-
po gymnáziu Praha, a tam se z něj stal anarchista
zlo v jeho životě rukoval do války na první linii, tam byl těžce zraněn
válku přežil v ústraní zásluhou přátel
ač byl stoupencem Masaryka, po válce se jeho odkazu zmocnili komunisti
za války psal tzv. do šuplíku – vlastenecká poezie
Dílo - básnické:
Života bído, přec tě mám rád
Modrý a rudý – anarchistický útok na společnost, na rakouský militarismus
- verše o vojácích
- havlíčkovského typu
- obraz osobních prožitků
- reálné zkušenosti
- obsahuje: Raport, Píšou mi psaní
Splav – milostná lyrika (poezie mládí a lásky)
- vitalismus – vyjádření vztahu člověka k přírodě
Próza:
-
Stříbrný vítr – impresionistický román
příběh dospívajícího studenta Jana Retkina, střetnutí s pokryteckou měšťanskou
společností a morálkou => jeho vzpoura proti ní; konflikt lze překonat jen díky hlasu
„stříbrného větru“ = symbol věčného mládí a naděje
Rysy impresionismu: postavy bez pevných rysů, dvojznačné, tajemné; uvolněná dějová
stavba – řazení detailů a epizod, zachycení dojmů, smyslového vnímání; postižení citové
atmosféry, odstínů nálady.
Lyrizace prózy: snovost a neurčitost.
Drama:
Léto – lyrická oslava mládí a lásky
Měsíc nad řekou – pocit rezignace a stesku stárnoucí generace
Petr Bezruč (1867 – 1958)
-
volně řazen k Buřičům
ve svých dílech spojuje starší generaci moderny s buřičstvím hlavně zájem o sociální
otázky
Život: narozen v Opavě jako Vladimír Vašek, syn slezského buditele Ant. Vaška (odpůrce
pravosti dokumentů – byl považován za zrádce). Skončilo to, když se odstěhoval do Brna, po
gymplu chtěl studovat v Praze – nedokončil, pracoval na poště, když se zapracoval, přeložili
ho do Frýdku Místku, čechů tam je podle něho dost, ale jsou v nejnižší vrstvě => útisk
národnostní a sociální.
Po roce a půl se vrátil do Brna (přeložen) – po nějaké době mu našli tuberu => začal
psát básně ze svých zkušeností.
Své básně posílal do časopisu Čas – podmínka: nesmí prozradit jeho identitu, psal pod
pseudonymem Bezruč => v krátké době úspěch; uzdravil se spontánně
13
napsal: Slezské písně
- k autorství se nikdy nepřiznal oficiálně
- jádro vyšlo v časopise Čas, v prvním vydání knižně přidal další básně
- při dalších vydání měl tendenci přidávat, ale vydavatelé to nebrali
- najdeme 5 typů básní:
1) sociální balady nového typu – nespravedlnost, ale je způsobováno sociálními
poměry (chudoba, národovský útvar, společenská nespravedlnost), básník je
citově angažován na krutém osudu hrdinů
- částečně navazuje na Nerudu a Erbena
- př. Maryčka Magdónova
Maryčka Magdónova
Maryčka zůstala sama se čtyřmi sourozenci jako nejstarší (otec – horník zemřel,
matka později taky). Maryčka cítí povinnost se o sourozence postarat.
Markýz Gero = arcivévoda Bedřich, majitel dolů a lesů se o ně nepostaral.
Maryčka jde do lesa nasbírat chrastí, aby uvařila polévku. Zatčena četníkem a
odvedena do vězení za krádež.
Cítila to jako křivdu a hanbu. Ze zoufalství se zabije – skočí do řeky Ostravice.
Básník chce probudit citovou účast na osudu Maryčky. Příčina smrti: bída, sociální
nespravedlnost.
Kantor Halfar
Příběh učitele, který učil na školách česky, ale vrchnost ho tlačila, aby učil polsky nebo
německy. Čeština byla jazyk chudých. Neměl stálé místo, překládali ho do vesnic, měl nízký
plat, opustila ho přítelkyně.
Nakonec se oběsil.
- národnostní útlak
- verše jednoduché, realistické, buřičské
- dialektismy – slova z nářečí
- jeho ironie je překonaná
2) básníkova autostylizace
Já
Ty a já – setkání s Markýzem Gerem
Ostrava – lyrická báseň o ponižování horníka
Škaredý zjev
3) básně s národnostní tématikou
70 000 – lyrická báseň, o tom, že zbylo 70 000 čechů, a brzo nezůstane nikdo, všichni
budou popolštěni nebo poněmčeni. Chtěl 70 000 sudů vína, aby se češi mohli opít.
Slezské lesy – lyrická báseň založená na srovnání (paralele) – strom a člověk
(metafora)
4) básně intimní
Jen jedenkrát
Labutinka
14
Úvodní báseň Červený květ – obraz kaktusu s jediným rudým květem (básník ho má
za oknem)
- spojuje se tu buřičství se symbolismem
- lyrická báseň, která otevírá sbírku¨
Bezručův přínos:
- prolínání lyričnosti, epičnosti a dramatičnosti, ironie, útočnosti i melancholie,
intimního a společenského, subjektivního a objektivního, symbolistického a
realistického vyjadřování -> originální, celistvý tvar, zdroj sociální poezie
- souvislost s tvorbou Erbena, Nerudy, Vrchlického (balada), Čecha (vlastenectví,
sociální motivy), Machara (realistické obrazy, ostrá kritika), Sovy a Březiny (obraznost,
symbolismus, impresionismus v obraze přírody), Gellnera, Tomana a Šrámka (písňový
pamflet, útočnost, revolta, provokace)
- jazyk – nářeční prvky (lašská slova kopalna, robit, vráz)
- forma – obsahová hutnost -> krátké, úsečné verše; rým, převaha daktylského rytmu;
vzrušené apostrofy, hyperbola, otázky, výsměšná ironie
Bezruč je naprosto originální básník, mimořádné okolnosti z něj učinily básníka.
Nové umělecké směry počátku 20. st.
1) vitalismus
2) futurismus
3) kubismus
4) kubofuturismus
5) dadaismus
Vitalismus
- z lat. vita = život
- vyjadřuje radost z nejprostších životních situací
- radost z pouhé existence (ze života, svítí slunce, nic nebolí, nemám hlad, …)
- prostý, srozumitelný, někdy až naivní, dětský
- nejvíce vznikal za války a po válce
- př. Verše Jiřího Wolkera – Host do domu, Šrámek – Splav
Futurismus
- z lat. futurum = budoucí
- 1909 v Paříži
- italský básník Marinetti vydal manifest
- osvobozená slova – tradiční jazyk má být rozbit na jednotlivé úseky, slova
osamostatněna – zrušena gramatika – vyjádření podstatnými jmény a slovesnými
infinitivy
- uvést v soulad odraz moderního života a světa
- obraz od přítomnosti do budoucnosti
- směřují k budoucí společnosti
- obdiv k technice, pohybu, síle a rychlosti
- čas běží
- Cyklista, Dynamika automobilu
15
Kubismus
- v malířství, literatuře, stavitelství
- zachycuje moderní život v pohybu a v celé složitosti
- rozklad skutečnosti na základní tvary (čtverec, obdélník, krychle, …)
- zachycení skutečnosti z více pohledů do plochy
- zvýrazněna barevnost
- fantazie, vlastní tvořivost, zapojení rozumu
- představitelé: Picaso – Aviňonské slečny, obraz Guernica (protest proti bombardování
školy, proti občanské válce)
- u nás: Václav Spála, Josef Čapek
- v literatuře je významnější kubofuturismus
Kubofuturismus
- zakladatel: Guillaune Apollinaire
- cíl: spojit dynamismus futurismu a pohled z více stran kubismu
- více témat, které se protínají – polytematismus
- základem je spontánní proud představ – umělecká fantazie – imaginace
- prolínání časových rovin (minulost, přítomnost, budoucnost)
- zdůrazňuje se grafická podoba díla – kaligram (obrazová báseň)
-
Guillame Apollinaire
napsal sbírku Alkoholy – osvobození od reality
Pásmo – nejslavnější skladba ze sbírky
pásmo je typ básně s těmito znaky – odvíjí se vzpomínky, sny a přítomnost
vliv války
obdiv k moderní technice, civilizace, městu
krása je v nejvšednějším životě
obraznost, fantazie, volná asociace představ, polytematičnost
sbírka Kaligramy = básně obrazy; text spojen s grafickým uspořádáním v optický celek –
vizuální lyrismus (působivost)
Na českou poezii měl větší vliv než ve Francii. Jeho básně přeložil Karel Čapek.
Georg Bernard Shaw (1856 – 1950)
-
-
Nobelova cena
světový dramatik, autor např. dramatu Pygmalion – sázka profesora fonetiky
Higginse, že v krátké době vychová a uvede do vznešené společnosti nevzdělanou
květinářku Lizu (námět pro muzikál My Fair Lady)
v dramatech kritika hlouposti, pokrytectví, falešné morálky
-
Erich Maria Remarque
německý spisovatel válečného původu
po nástupu fašismu musel emigrovat, jeho knihy byly veřejně páleny
žil ve Švýcarsku
psal prózu, romány, divadelní hry, publicistická činnost
16
Na západní frontě klid
- nejznámější autorův román, pohled studenta na hrůzu 1. světové války i téma
kamarádství vojáků odsouzených ke vzájemnému zabíjení.
er = on
in = já
V čem je čtivost díla Remarqueho?
- Autor je stále čtivý, protože spojuje vlastní zážitky se zážitky své generace, a hlavně
jeho jazyk je plný metafor a citově zabarvených slov – blíží se lyrice. Celkově vzbuzuje
humanistický protiválečný postoj. Popisuje šikanu a buzeraci na vojně jako
zbytečnost.
Kdo byl Himrštols?
- Zavalitý pořízek, nenáviděl vzdělané lidi, mstil se jim. (14x přestýlání postele, čištění
zubním kartáčkem místnosti, …). Himrštols ho donutil, aby se stal tvrdším, zbavil je
iluzí o vojenské službě. V boji jim to k ničemu nebylo. Himrštols se ukázal jako
naprosto neschopný velitel a zbabělec.
Jakou funkci má vypravování v 1. osobě?
- Je to více autentické, věrohodné.
Pocity generace?
- Ztracená generace, psychické utrpení, šok, bez perspektivy, budoucnosti.
- Kruté zážitky z fronty vedly k poučení
Vysvětlete ironii v názvu díla
- I když to nejhorší bylo pryč, čekali na podepsání mírové dohody, přesto dál umírali
vojáci včetně hlavního hrdiny.
-
-
Thomas Mann (1875 - 1955)
představitel humanistické a demokratické prózy
Nobelova cena
generační román Buddenbrookové – o vzestupu a pádu lübecké podnikatelské rodiny
(inspirace vlastními životními zážitky)
tetralogie Josef a bratři jeho – převyprávění biblické legendy, obecně o mezilidských
vztazích
znalosti poměrů rodného města Lübecku využil i starší bratr Heinrich Mann (1871 –
1950)
Lion Feuchtwanger (1884 – 1958)
autor historických románů se současným podtextem
zvl. z židovských dějin, např. Židovka z Toleda, trilogie Židovská válka
z francouzské historie – Lišky na vinici, biografický román Bláznova moudrost (o J. J.
Rousseauovi)
biografický román o španělském malíři Goya
trilogie Čekárna – obraz soudobého Německa, vlastní zkušenost vyhnance (útěk před
Hitlerem do Ameriky)
17
-
Bertolt Brecht (1898 – 1956)
dramatik, režisér, divadelní teoretik
tvůrce tzv. epického divadla (snaha rušit divadelní iluzi, otevřená scéna, vypravěčský
komentář, oslovování publika, výmluvné texty a songy)
autor dramat společensky kritických, protiválečných a protifašistických, např.
Žebrácká opera, Matka Kuráž a její děti, Strach a bída třetí říše
Nebe nezná vyvolený
Thomas Mann
Buddenbrookovi
Josef a bratři jeho
Doktor Faustus
Smrt v Benátkách – stárnoucí umělec
Mário a kouzelník – několik dní vypráví spisovatel v lázních o setkání s Italským číšníkem, do
lázní přijel kouzelník
- napovrch ošklivý, ale dobrý manipulátor – ovládá hypnózu
- vybere si diváka, který pak dělá psí kusy
- jednou vybral vypravěče a v hypnóze ho donutí říct, koho miluje, z toho vzniká
problém a když se probral z hypnózy a zjistil co se stalo, tak vytáhl pistoli a kouzelníka
zastřelí => řeší se to a později je poslán do vězení
- => obraz toho, kdo manipuluje s lidmi
-
Bertolt Brecht
německý dramatik, divadelní teoretik a režisér
osobnost avargarda
avargarda – 20. – 30. léta
obdivovatel ruské revoluce, vstoupil do německé socialistické strany, odpůrce
fašismu => emigroval
po válce se vrátil do Východního Berlína MDR.
Berlínské divadlo = autorské divadlo
tvůrce epického divadla (neplést s lyrickým divadlem, je založena na citech … ->
Bezruč)
Epické drama
a) Otevřená scéna = ruší přehradu mezi jevištěm a hledištěm – divák se musí stále
aktualizovat
b) Vyprávěčský komentář – zásahy režiséra do scény – spolupráce s autory – režisér je
spoluautor
c) Zapojují se písně – známé písně = songy
d) Vše, co je důležité, se odehrává na jevišti = akce, spolupráce, osvětlovači, zvukaři,
architekt => scény, herci musí zvládat pohyb, mluva, kostýmy
e) Často možnost závěru na divácích
Závěr => směřoval diváky proti válce
U nás má vliv na divadlo Voskovce a Wericha
Díla: Strach a bída třetí říše
Pražská německá
18
Kavla

patří do české literatury
koncem 19. stol. Pražský němečtí židé vrcholí v 20. stol.
zemřel
díla zveřejnil jeho přítel, který to měl podle jeho přání zničit
vliv: židovský původ, vliv Prahy (magická), introvertní povaha
většina děl nedokončena
Kavkovský styl
Americká literatura – „ztracená generace“
- Paříž 1920 – G. Steinová
- dobrovolníci v armádě
- obětovali se za rozšiřování demokracie
- o své iluze přišli
- spisovatelé, výtvarníci, …
- nejznámější: Hemingway
Ernest Hemingway
-
dobrodružný život
účastnil se války
psal pro časopisy
byl ve Francii, ve Španělsku, v Africe
i za války pracoval jako reportér
po válce se usadil na Kubě, kde zemřel
nespokojen sám se sebou, věčně přemýšlel
styl psaní: metoda ledovce (navenek jednoduché vyprávění, v podtextu složitější)
založený na morálních hodnotách
Díla: psal výhradně prózu (povídky, romány)
Fiesta – svátek Koridy (zápasy s býky)
- hrdina je neschopen kvůli válečnému zranění svůj milostný život, nakonec spáchá
sebevraždu
Sbohem, armádo
- hlavní hrdina poručík Henry pracuje jako zdravotník v armádě
- pokouší se uniknout ze zajetí, zatknou ho jako zběha
- uteče, zachrání se a vezme sebou Kateřinu, která čeká dítě
- později se rozchází a cítí se nešťastný
- generační román
Komu zvoní hrana
- reakce na španělskou občanskou válku
- boj proti fašismu
- hlavní postava – americký dobrovolník Robert Jordan, těžce raněn, čeká na smrt a
teprve nalézá skutečný smysl života (láska k španělské dívce)
19
Stařec a moře
- obraz zápasu s přírodou a zlem do posledních chvil života
- vzdát se = ztratit lidskou důstojnost
- kubánský stařec Santiago, chudý rybář, vedl statečný, ač beznadějný boj s mořem a
žraloky o svůj úlovek
- smysl novely: oslava lidské aktivity a nezdolnosti
-
Ruská a sovětská
od roku 1917 (Říjnová Bolševistická revoluce, Lenin, vzniká Sovětský svaz)
Ruská pokračuje dál v zahraničí a Sovětská pokračuje až do 1990
mnozí spisovatelé začínali před rokem 1977 a pak začali sovětskou
Představitelé:
Vladimír Majakovskij
Ivan Budin – pouze rusky
Michail Šolochov
Vladimír Majakovskij
- Ruský a Sovětský spisovatel
- vývoj od kubofuturismu k socialisticky orientované poezii
- za 1. světové války autor poemy Oblak v kalhotách
Ivan Bunin
- Ruský spisovatel
- žil ve Francii
Michail Šolochov (1905 – 1984)
- Nobelova cena
- čtyřdílný román Tichý Don (O životě kozáků v 1. světové válce a po ní), román
Rozrušená země (o kolektivizaci po říjnové revoluci, drsný obraz skutečností), novela
Osud člověka (tematika války a poválečného světa)
Česká poezie 20. – 30. let
1) Směry
a) poč. 20. let – nový proud – proletářská poezie (přiblížení dělnictvu, boj proti
sociálnímu útlaku a válce, sny o revoluci, kolektivnost, tendenčnost; programový
manifest – stať J. Wolkera Proletářské umění (Var 1922); Wolker, Neumann,
počáteční tvorba Hory, Hořejšího, Seiferta, Biebla
b) avantgarda – sdružení Devětsil (1920), původně program proletářských básníků, pak
poetismus; sborníkt Devětsil, brněnský časopis Pásmo, měsíčník ReD (Revue
Děvětsilu); K. Teige, V. Nezval, J. Seifert, V. Vančura, Voskovec a Werich aj.
c)
-
v 30. letech
surrealismus (Nezval, Biebl, Tiege aj.)
reflexivní a meditativní lyrika (Hora, Halas, Holan)
poezie duchovní křesťanské orientace (Hrubín, Reynek aj.)
pokračuje sociální linie (Neumann)
20
d) konec 30. let – ohlas španělské občanské války, odraz Mnichova 1938, ohrožení
národa => sjednocení básníků – poezie domova, rodné země
2) představitelé
Proletářská umění a socialistický realismus
proletáři: dělnická třída
- zavedl Marx pro dělníky – nemají žádné prostředky, a proto se musí najímat za peníze
zejména kapitalisty, kteří je vykořisťují => proletáři se musí spojit a svrhnout
kapitalismus jako systém
- dělníky má vést protikapitalistická strana
Proletářské umění: vznik v Sovětském Rusku 1918 – 20
- podporoval Lenin
- hlavně literatura, film, méně: divadlo
- k nám ho dostal: Neumann v časopise Červen, Kmen
Jiří Wolker
- zpracoval článek Proletářské umění – 1922
program:
1) umění třídní: v básni musí být vidět, na jaké je straně
2) revoluční: propagovat revoluci
3) stranické: podpořit komunistickou stranu, četla se na schůzkách
4) tendenční: pomáhat slabším, pomáhat pokroku
5) optimistické: přítomnost je špatná, ale budoucnost bude lepší
6) kolektivismus: potlačování individuality a podporování kolektivity
U nás 3 formy 1920 – 1924:
1) Neumannovo – aditivní směr – Rudé zpěvy
2) Wolkrova – Těžká hodina – nejvíce rozšířená
3) J. Hora – mezi Neumannem a Wolkerem
Jiří Wolker
a)
b)
c)
d)
e)
život
host do domu – vitalismus
svatý kopeček
těžká hodina – proletářská poezie
ostatní díla
Jiří Wolker patří do tzv. wolkerovsko-nezvalovské avantgardní generace 20. let 20. st.
wolkrovsko-nezvalovská generace:
- narozeni kolem roku 1900
- do literatury vstupují po válce
- jsou ovlivněni bolševickou revolucí, vidí v ní naději, proto jsou pravicově zaměřeni
- hledají nové cesty a směry v umění, navazují na předválečné (kubofuturismus)
21
-
vytváří nové – avantgardní
většina vstupuje do organizace uměleckého sdružení Devět sil.
vydávali časopis ReD (Revue devět sil)
většina generace byla postižena válkou, důsledně odmítají válku, válka = trauma
-
Narodil se v rodině bankovního úředníka v Prostějově
maminka se věnovala, rozvíjela jeho schopnosti
rozvíjel se všestranně
na gymnáziu napsal první verš
pod vlivem stávek a demonstrací se začal zajímat o sociální otázky a o marxistické
učení
po maturitě začal studovat v Praze, věnoval se tvorbě
otec byl nespokojený
Jiří tiskl svoje články
stal se proletářem
žil ve velké bídě
v roce 1923 dostal tuberkulózu
odvezli ho na Slovensko do sanatoria
měl pobyt u moře
zemřel začátkem ledna 1924
před smrtí napsal Epitaf
-
1. sbírka: Host do domu
- název sbírky – 1. část křesťanského hesla „Host do domu, bůh do domu.“ – ke
každému člověku se máme chovat lidsky
- dílo opěvující krásu obyčejných věcí
- lyrická sbírka poezie prostých věcí
- sbírka Host do domu = tvorba z mladších let
- vliv vitalismu (Šrámek)
- tzv. poezie prostých věcí, chlapecký pohled na svět, harmonie, zlidštění a zdůvěrnění,
pocit radosti ze života (vliv domova)
- časté náboženské obrazy, motivy srdce, očí
- metafory, personifikace
- prostý verš – např. b. Poštovní schránka, Kamna (vzpomínka na matku), Věci
(láskyplný pohled na svět)
- „miluji věci a také miluji celý svět“
báseň Pokora
- symbolizuje křesťanskou pokoru a lásku k lidem jako prostředek na zlepšení světa –
viz. zabíjení za války
- pokorné srdce a chlapecký naivní pohled na svět jsou protikladem lidské pýchy –
obraz chlapce, který kapičkou rosy drží nebe nad sebou
Poštovní schránka
- založena na personifikaci (zživotnění neživých věcí)
- schránka = květina, která svou modrou barvou přitahuje lidi (čmeláky), a ti do ní hází
dopisy
22
Věci
-
dopisy jsou plody sladké nebo trpké a čekají na ně lidská srdce
setkáváme se tu s obrazem srdce jako toho nejlepšího, co v člověku je
založena na personifikaci – věci kolem nás se na nás dívají, mají city, a trpí tím, že jsou
lidem lhostejné
vztah k lidem závisí i na tom, jak se chováme k věcem
věci mají pocit osamělosti, chtějí si porozprávět
básník svým srdcem miluje celý svět
Svatý kopeček
- polytematická báseň – české pásmo
- inspirace Apollinairem
- témata: zážitky z dětství tráveném u babičky a u dědy, práce s přáteli, láska
k rodnému kraji a smutek z nemocného světa – věří, že svět napraví díky socialismu
- „Nestačí svět jen milovat, ale je třeba taky něco udělat.“
- básník chce psát proletářské verše
Těžká hodina (1922)
- úvodní báseň, vychází z obrazu těžké hodinky ženy při porodu, jeho situace je
podobná
- „pohřbívá“ chlapecké srdce, ale mužné srdce ještě nemá
- symbol srdce je nahrazen symbolem rukou (práce, boj, … - rukama můžeme měnit
svět)
- hledá pomoc ve věcech zrozených z lásky
-
jádro sbírky tvoří tzv. sociální balady (proletářské)
Balada o snu, Balada o námořníku, Balada o očích topičových, U rentgenu, Tvář za
sklem
Balada o snu: obraz sociálních rozdílů (paláce – podkroví, sytí – hladoví), touha po lepším
světě (sen Jana a Marie)
- dialog, nepravidelný verš, kompozice: od reportážního civilního začátku
k patetickému závěru
- má všechny znaky proletářské poezie
- je třídní, stranická, tendenční, revoluční, kolektivistická, optimistická
- základní myšlenka: o lepším světě nestačí jen snít, ale je potřeba ho uskutečnit
Balada o očích topičových
- dialog mezi básníkem a topičem
- za 25 let mu zeslábne zrak až oslepne
- kapitalista ho vyhodí
- soudruzi dělníci ho dovedou domů
- znamená to zkázu, nikdo se o něj nepostará
- obžaloba celého systému
balada U rentgenu
23
-
rozhovor vede lékař s nemocným dělníkem u rentgenového přístroje
prvně říká, že ho tíží rozežrané plíce
poté vidí jeho zmučené srdce
nejhlouběji vidí nejtíživější nenávist ke kapitalismu
Proletářská poezie byla žádána a vydávána znovu v 50. a 60. letech 20. st. Propagace
skončila v roce 1989.
Wolker psal i prózu, povídky, moderní pohádky. Psal také do novin.
próza:
- povídky, moderní pohádky (O milionáři, který ukradl slunce, O kominíkovi)
- drama – 3 aktovky, kritické a programové stati (Proletářské umění)
Jiří Wolker – Epitaf
Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh srdce k boji vytasit,
zemřel, mlád dvacet čtyři let.
-
Josef Hora (1891 – 1945)
básník, prozaik, literární kritik, překladatel (Puškin, Jesenin, Blok)
* Roudnicko, studium v Praze, novinář socialistické orientace, ač 1929 vyloučen z KSČ
vývoj od proletářské poezie k osobité sociální a intimní poezii
Dílo – proletářská poezie:
- sbírky Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro – obraz společenských rozporů,
představa revoluční změny
-
Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
hlavní představitel poetismu a surrealismu
poetismus – výlučně český avantgardní směr 1924 – 1930
- hlavní představitelé: Vítězslav Nezval a Karel Tiege (architekt, teoretik)
- znaky jsou zveřejněny v manifestech poetismu
- název směru je ze slova poezie
- cíl: „Aby svět byl básní“ – důraz je na prožitek krás světa
- znaky:
1) protiklad proletářského umění
2) spontánní lyrismus, hravost, milostné náměty – opuštění dějovosti
3) využití volné obraznosti – fantazie – imaginace = tvůrčí fantazie, originální
4) svá díla vytváří metodou volné asociace představ (př. písmeno A)
A
nazýváno buď prostou chatrčí
ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu!
Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí
24
a člověk neví kam by složil hlavu
-
je tu velmi volná oslabená logika
5) inspirační zdroj pro poetisty je lidová zábava (cirkus, …)
6) místo obrazu dělnického boje zobrazují člověka uprostřed zábavy
7) navazovali v lecčem na kubofuturismus (nepoužívali interpunkci)
-
poetismus se rozšířil nejen v poezii, ale i v próze, dramatu a výtvarném umění
natáčel se i poetický film
poetistické dílo: Papoušek na motocyklu
prakticky poetismus nejlépe použil ve sbírce Pantomima
Surrealismus
- z fr. surréalisme = nadrealismus
- zakladatel André Breton
1. využití obraznosti, fantazie
2. psychický automatismus (volný tok obrazů bez rozumové kontroly a zábran)
3. vliv Freudovy psychoanalýzy
4. vyjádření bezprostředních subjektivních dojmů, fantazie a snu
5. dominuje poezie a výtvarné umění
- obohacení citové stránky poezie (o způsobu tvorby surrealisty – viz povídka Karla
Čapka Básník)
- u nás vznikla surrealistická skupina v r. 1934 (v čele Nezval), rozpuštěna 1938
Surrealismus v mladších generacích pokračuje dodnes.
Znaky surrealismu:
1) důraz na imaginace
2) psychický automatismus – volný tok obrazu bez rozumové kontroly (př. jako sen)
3) inspirace jsou naše představy, sny, touhy z našeho podvědomí (nemůžeme
kontrolovat rozumem ani chtěním ovlivnit)
4) nejvíce potlačován sexuální pud, básníci to využívají, většina básní je o sexu
5) vycházeli z poznatků psychoanalytika Freuda.
Freud jako první vědecky analyzoval sny a napsal o tom Výklad snů.
Poezie, výtvarné umění: René Magritte – Megalomanické šílenství
U nás k surrealismu přešli od poetismu: Štyrský, Toyen.
V poezii: Vítězslav Nezval – Žena v množném čísle (Litanie)
Strome z ovčí vlny
Měsíční napajedlo
Film: Luis Buňuel
Vítězslav Nezval
1) život – zařazení
2) básnické dílo – poetismus
25
3) básnické dílo – surrealismus
4) dílo po Mnichovu a za okupace 1938 – 1945
5) dílo poválečné
-
generace Wolkrovsko-Nezvalovská
podobně jako Wolker měl obrovský talent
věnoval se hlavně poezii
studoval na filozofické fakultě, studium nedokončil
věnoval se politice, vstoupil do KSČ
na jeho umělecký život mělo vliv přátelství s Bretonem
cesty do Sovětského svazu, přátelství s Malinovským
koncem 30. let se snažil reagovat na Mnichovskou dohodu (1938), opustil
surrealismus, psal vlastenecké básně, odpor vůči fašismu a vůči Mnichovu
žil v ústraní, publikoval pod cizím jménem
po osvobození se stal oficiálním umělcem, dokonce dostal místo na ministerstvu
kultury
snažil se pomáhat ostatním
snažil se zavděčit režimu
umírá v roce 1948 jako uznávaný básník (ale necítil se tak)
nejcennější je jeho první období (poetismus, 20. léta)
Do literatury vstoupil jako básník skladbou Podivuhodný kouzelník – básnický autoportrét:
Kouzelník je básník, který učí lidi chápat krásy světa – probouzí v nás dítě.
Pantomima (sbírka)
- Manifest
- Papoušek na motocyklu
- cyklus Abeceda
- divadelní texty
- citáty
- samostatné básně
-
-
závěr poetistického období – sbírka Básně noci – její součástí je skladba Edison –
vážnější, hlubší pohled na skutečnost (vliv společenských událostí)
oslava tvůrčí činnosti člověka, pojetí práce jako dobrodružství, hrdinství
polytematická báseň
inspirace: osobnost vynálezce žárovky
autorovo básnické vidění moderního světa a života (člověka)
„Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života a smrti“
„Bylo tu však něco krásného co drtí
odvaha a radost z života a smrti“
1. zpěv – motiv sebevražedného stínu (rub chaotického tempa moderní doby)
2. zpěv – obraz života mladého Edisona
3. zpěv – obraz moderního světa techniky (mění se podstata refrénu)
4. zpěv – vrchol, největší štěstí je štěstí z objevů, touha přetvářet
26
-
5. zpěv – pocit radosti
-
sbírka Pantomima (1924) – programová manifestace poetismu
členitě sestavený celek: drobné hříčky a kaligramy, divadelní a pantomimické scénky,
básnické manifesty (Papoušek na motocyklu čili O řemesle básnickém), cyklus
Abeceda – 4 – 2 verší, asociace představ z tvaru písmen
hravost
-
30. léta – surrealismus
- sbírka Žena v množném čísle – paralelní řazení subjektivních představ, využití
obrazotvornosti a fantazie (např. b. Litanie)
- sbírka Praha s prsty deště – okouzlující lyrická krása Prahy, mnohostrannost
skutečnosti, střídání úhlů pohledu, prolínání minulosti a přítomnosti (b. Město věží)
- sbírka Absolutní hrobař – zde obraznost posloužila pro výraz odporu k fašismu
Tvorba konce 30. let a za okupace
- základní motivy: vztah k matce, rodné zemi, domovu – sb. Matka naděje – motiv
matky = symbol statečnosti a naděje, vztah k ní = vztah k vlasti
- úzkost (těžce nemocná matka) se prolíná s obavami o budoucnost národa
- divadelní hra Manon Lescaut (poetická adaptace Prévostova románu) – kouzlo
básnického jazyka, lyrický půvab verše = symbol národní nezdolnosti
Teoretické práce
- např. Moderní básnické směry – návod jak porozumět moderní poezii
Závěr: Nezval byl významný básník.
Do generace Wolkrovsko-Nezvalovské patří ještě Jaroslav Seifert, který měl vrchol
svého díla v 60. letech.
Po roce 68 byl v nemilosti, přesto oceněn Nobelovou cenou.
Konstantin Biebl
Mladší básnící – mezigenerace: František Halas, Vladimír Holan, František Hrubín
- psali duchovní linii poezie (smrt, utrpení, …)
- výjimkou byl Mnichov 1938, reakcí byla poezie Halase ze sbírky Torzo naděje.
Křesťanskou duchovní poezii psali katoličtí básníci. Představitelem byl Jakub Deml (sbírka
Moji přátelé – básně o květinách).
-
Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
hlavní představitel protiválečné prózy
Rozdělení prózy:
a) protiválečná – Jaroslav Hašek
b) imaginativní – Vančura
c) společenská a sociální – Ivan Olbracht
27
d) demokratická – bratři Čapkové, Poláček
e) katolická a ruralistická
f) psychologická – Jaroslav Havlíček
Jaroslav Hašek (1883 – 1923)
1) život
2) Osudy dobrého vojáka Švejka – rozbor
-
narozen 1883 v Praze v rodině středoškolského profesora
po smrti otce se z něj stal bohém => nedokončil gymnázium
vyučil se prodavačem v drogerii
v 18 se zamiloval do Jarmily (později se vzali), díky ní přestal být bohém
vydával časopisy o zvířatech, obchodoval se psy
oba podniky záhy zkrachovaly
tchán ho vydědil, rozpadlo se mu manželství a začal být zase bohém
bohémové a anarchisti se scházeli v hospodě Kravín
Z. M. Kuděj, J. Panuška, J. Lada a Hašek se tam scházeli v partě
Hašek dominoval svým vypravěčským uměním
velká změna 1914 – světová válka
jako anarchista povolán na vojnu, poté na východní linii (frontu), kde bojovalo
Sovětské Rusko proti Rakousko-Uhersku a Německu
Hašek mezi prvními zběhl k Rusku
vstoupil do československých legií, organizoval je Masaryk a Štefánik
Hašek tam vydával časopis a přestal pít
přísahal věrnost československému státu
po bolševické revoluci v Rusku se z něj stal fanatický komunista -> zradil svou vlast
udělal kariéru politického komisaře ruské armády
Hašek zůstal na Sibiři
1920 se vrátil, aby pomáhal komunistům u nás
v Praze ho přijali jako zrádce
stal se opět bohémem, a začal psát Švejka
zemřel po těžké nemoci, příběh nedopsal
zemřel v Lipnici nad Sázavou v roce 1923
Dílo: humoresky, satirické povídky
Dekameron humoru a satiry – povídky
Hlavní dílo:
satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (4 dílný, nedokončený)
- geniální satira na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce
- hlavní postava – Švejk = literární typ: člověk válečné doby, hájící své právo na život
- jeho dvojakost: prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, válce
se brání svým chytráctvím)
- rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i
destruktivní živel – vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř
- internacionální typ dobově podmíněný (umí prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle)
- představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka
28
-
-
postava Švejka vznikla už před válkou – v seriálu grotesek antimilitaristického
zaměření: Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (původně „pitomec u kumpanie“,
dobrák, horlivý loajální český voják v rakouské uniformě), pak během války – Dobrý
voják Švejk v zajetí (proměna – buřič, protirakouský postoj)
Švejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády – nadporučík Lukáš, poručík
Dub, kadet Biegler, hejtman Sagner, polní kurát Katz aj., představitelé vládní moci
(byrokraté rakouského státního aparátu) zobrazení groteskní nadsázkou (ztělesnění
zla, hlouposti, omezenosti, povýšenosti nebo chorobné ctižádostivosti)
forma: uvolněná, nedějová, volně přiřazované epizody, Švejkovy rozhovory a
vyprávění, jeho osudy po odvodu, v průběhu cesty na frontu a do zajetí
dokumentaristické postupy – citace vojenských rozkazů, předpisů, novinových článků
a vyhlášek, přísloví, průpovídky, písně
jazyk: lidová čeština, vulgarismy (funkce charakterizační), germanismy
román přeložen do mnoha jazyků, dramatizován (E. F. Burian, B. Brecht), zfilmován
(poprvé s Karlem Nollem v hlavní roli, pak Sašou Rašilovem a Rudolfem Hrušínským)
Jiří Trnka – loutková podoba Švejka
-
strážmistr Flanderka – šéf četnické stanice v Putimi
jednoroční dobrovolník Marek – Haškovy společné názory na válku
je to světový typ (Švejk), srozumitelný všem
-
-
do protiválečné literatury patří i tzv. legionářská literatura
- vojsko organizoval Masaryk a Štefánik
- díky legiím jsme měli snadný vznik československého státu (1918)
- mezi legionáři byla i řada spisovatelů
Rudolf Medek (1890 – 1940)
-
účastník bitvy u Zborova
psal povídky, romány a básně
Dílo:
-
-
-
divadelní hra Plukovník Švec
demonstruje svou morální převahu tím, že se zastřelí
Rudolf Medek (1890 – 1940)
účastník bitvy u Zborova
5 dílný románový cyklus Anabáze – kronikářské líčení válečných událostí v Rusku, zvl.
bojů československých legií na straně protibolševických sil
obraz bitvy u Zborova v červenci 1917, zmatku a chaosu v Rusku, vyčerpávající cesty
legií přes Sibiř do Vladivostoku a návratu domů
řečnický patos, dramatičnost, epická šíře, básnické vyjádření
tragédie Plukovník Švec, oslavná báseň Zborov
Josef Kopta (1894 – 1962)
redaktor, spisovatel, účastník I. světové války
románová trilogie Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma – epická šíře,
postup malé vojenské jednotky od Zborova přes Sibiř do Vladivostoku
29
-
-
zorný úhel obyčejného pěšáka
lidové typy – obětavost, kamarádství, stesk po domově, hrdinství
básnické sbírky Cestou k osvobození, Nejvěrnější hlas
Jaroslav Kratochvíl (1885 – 1945)
důstojník čsl. legií, odmítl boj proti Rudé armádě
za 2. světové války zahynul v Terezíně
kritik legionářské legendy
Cesta revoluce – vzpomínky a dokumenty z legionářského odboje
2dílný román Prameny – složitý obraz poměrů v carském Rusku, osud českého
intelektuála ve válce
autor sympatizuje s ruskou revolucí
tematika války též v díle K. Čapka, V. Vančury, F. Šrámka, J. Durycha, R. Weinera, B. Benešové
aj.
Imaginativní próza
Vladislav Vančura (1891 – 1942)
Imaginativní próza
1) název podle slova imaginace (obrazotvornost, fantazie)
2) avantgardní próza – využívají postupů jiných směrů
3) potlačuje se epičnost a vyzvedá se lyričnost
4) próza se blíží poezii
5) vytváří nové typy postav – renesanční nebo vančurovské typy
6) klade důraz na formu – jazyk básnický, archaický (z období renesance), složitá souvětí
– pro běžného čtenáře složité
-
autor všech tří žánrů
upřednostňoval povídky, romány a divadelní hry
autor scénářů a filmař
první předseda Devětsilu
byl politickým vyznáním komunista
povoláním lékař
ve 30. letech se věnoval jen umění
docházel i na páteční schůzky bratří Čapků
zapojil se dobrovolně do odboje proti fašismu
byl popraven
Vančura je správný umělec, člověk a hrdina
Dílo:
Pekař Jan Marhoul
- námět proletářský
- imaginativní forma, baladický závěr
- námět: jak se z pekaře stal proletář a pak žebrák
- předobraz Marhoula byl v otci spisovatele
- za hospodářské krize ho ničí konkurence
30
-
později zůstal jen jako dělník bez mzdy
potom ho vyhodili a skončil jako žebrák
obžaloba celého systému (kapitalismu)
Pole orná a válečná
- odsouzení nesmyslnosti války
- nesouvislý děj
- řazení scén z fronty a zázemí
- polytematická báseň – pásmo
- postavy příslušníků šlechtické rodiny Darowitzů, idiota Františka Řeky
- válka dělá z idiotů hrdiny a ze slušných lidí mrtvoly
Rozmarné léto – idylická novela
- vliv poetismu a vitalismu
- příběh tří přátel z plovárny v Krokových Varech
- osoby: majitel Antonín Důra, abbé Roch, důstojník Hugo
- obraz poklidného radostného života
- klid porušen příjezdem kouzelníka Arnošta s krásnou Annou => konec stereotypnosti
- parodie na přízemnost maloměšťáků
- jazyk: spisovné, knižní výrazy => komický účinek
- smysl co pro člověka znamená umění
V 30. letech
- baladický román Markéta Lazarová – z doby loupeživého středověku (v minulosti
hledá autor to, co nenachází v současnosti)
- renesanční typy lidí – žijí naplno, bez polovičatosti, milují život, ale neváhají ho
obětovat za dobrou věc
- drsní, suroví, nezkrotní, milující i nenávidějící
- láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikulášovi (láska překonává překážky, je
smyslem života)
- básnická próza (lyrická)
- využití kontrastů (ponížení × hrdost, bída × naděje)
- kompoziční prostředky: narušení dějové linie vypravěčem (autorův komentář) –
mluví k sobě, k postavám, oslovuje čtenáře (nutí k přemýšlení, odvádí od citové
roviny)
- „Nešťastná Markéto, není ta modlitba zoufalá? (k Markétě) Poznáváte, jak se
prosebnice vynáší?“ (k čtenáři)
- zvláštní výstavba vět (humanistická perioda)
- záměr: oslava krás života, protest proti měšťáctví
za okupace:
- Obrazy z dějin národa českého (I. 1939, II. 1940, torzo 1948) – historické pásmo,
oddělené povídky nebo cykly (novela Kosmas)
- význam národní minulosti (poučení, posila sebevědomí)
- monumentální styl, dokonalý jazyk
dramata:
31
-
Před maturitou, Marijka nevěrnice aj.
K imaginativní próze se řadí některými díly i Ivan Olbracht.
Dílo:
-
Ivan Olbracht (1882 – 1952)
vlastním jménem Kamil Zeman
baladický román Nikola Šuhaj loupežník – z konce světové války a poválečných let,
vesnice Koločava
román Anna proletářka – obraz politické situace 20. let, revoluční dělnické hnutí
(schematismus) – nejslabší dílo, neslavný pokus o proletářskou literaturu
Demokratická próza
Karel Čapek
1)
2)
3)
4)
charakteristika, život
období tvorby
Josef Čapek
Karel Poláček
Demokracie – způsob vlády, který je vůči občanům relativně spravedlivý
Znaky:
1) občané se podílejí na moci zprostředkovaně pomocí volebních zástupců
2) dodržování práv – ústava
3) svobodná výměna informací
4) svobodná soutěž subjektů – vlastnictví
5) nezávislost tří druhů moci: zákonodárná, výkonná, soudy (+ ústavní soud)
Tento systém byl u nás poprvé aplikován 1918.
Závěr: spisovatelé, kteří sem patří, pomáhali propagovat, podporovat a vychovávat
k demokracii.
U nás byla po roce 1918 módní komunistická ideologie. V novinách probíhala diskuze proč
být nebo nebýt komunistou.
- Karel Čapek: Proč nejsem komunistou.
- nejvíce mu vadí individuální potlačování práv.
Tito spisovatelé se sdružovali kolem Lidových novin. Scházeli se v pátek ve vile bratří
Čapků – Pátečníci.
Hovory s TGM
Závěr: Demokracie se projevila v zájmu o obyčejného českého člověka.
-
Karel Čapek (1890 – 1938)
pochází z rodiny venkovského lékaře
narodil se v Malých Svatoňovicích
ve škole velmi talentovaný
32
-
-
studoval filozofii v Praze – antika
byl doktor filozofie
pobyt v Paříži – roční
pracovali jako novináři
v Malých Svatoňovicích je Muzeum bratří Čapků
koncem 20. let cestuje, zamiloval se do Olgy Schaeindfugové – herečka, později
spisovatelka – napsala román o soužití s Čapkem
cesty do Anglie, přátelství se spisovatelem H. G. Wellsem
zájem o Ameriku, o filozofii Pragmatismus (dělat jenom to, z čeho máme prospěch),
snažil se tím řídit
„Když nemám co dělat, pracuji.“
od roku 1933 zaměřil veškeré úsilí proti fašismu
byl pro něj šok Mnichov (Mnichovská dohoda) 1938 – zrada Francie, Británie
nenávist proněmeckých českých novinářů a veřejnosti se obrátila proti Karlu Čapkovi
a demokratickým novinářům
1938 – 39 – 2. republika
Čapek na vánoce 1938 umírá
končí demokracie a demokratická literatura u nás
1.
2.
3.
4.
období – přípravné
období – utopické (21 – 28)
období – relativismus (28 – 33)
období – (33 – 38)
-
Dramaturg divadla Na Vinohradech
Tvorba spolupráce s bratrem Josefem
Příklad Krakonošova zahrada
Karel samostatně: Boží muka – symbolika utrpení za války
povídka Šlépěj – nelze rozumně vysvětlit
Divadelní hra Loupežník – mladý muž, i když se staříkovi nelíbí, stejně vyhraje
stáří nemá nad mládí
Francouzská poezie nové doby
období 21 – 27 píše utopie, kde vytváří umělý svět, ve kterých řeší modelové situace
Co by se stalo, kdyby…
-
Období utopické
jeden z vrcholů Čapkovy tvorby
vytváří modelové situace, ve kterých chce varovat před lidskými nedostatky a
chybami
-
R.U.R.
-
základní myšlenka: člověk nebude muset pracovat, když za něj budou pracovat roboti
nastává prostor pro zlepšení života lidí
lidé času nevyužijí k dobrému, ale ke špatnému
roboti přestanou lidi poslouchat, vzbouří se a vyhubí je
recept na výrobu robotů je zničen, a roboti se nemohou reprodukovat
optimistický závěr, začátek „nového lidstva“
33
-
práce je pro člověka důležitá – hlavně tvůrčí práce
slovo „robot“ vymyslel Josef Čapek
Ze života hmyzu
- na obrazech mravenců – symbol bojovnosti, motýlů – symbol umění a krásy,
chrobáků – symbol touhy po majetku, ukazuje na špatné vlastnosti a snaží se je
odstranit
- celé to komentuje tulák, je znechucen
- původně tulák zničil hmyz, po úpravě jen komentuje a znechuceně odchází
- závěr: „Pokud nemohu prospět, nechám věci plynout.“
Krakatit
- utopický román o inženýru Prokopovi, který vynalezl velmi silnou výbušninu
- chce ji využít pro pomoc lidem (v dolech)
- jeho přítel Tomeš je chce zneužít, prodat zbrojním firmám, ale při přípravě mu
vybuchne
- „Není důležité dělat velké věci, ale obyčejnou všední práci.“
Věc Makropulos
- téma dlouhověkosti a nesmrtelnosti
- lidský život má hodnotu takový, jaký je, ne ho uměle prodlužovat
- téma nesmrtelnosti není v tom, jak dlouho člověk žije, ale v jeho činech (podobnost
s eposem o Gilgamešovi)
-
Období relativismu
spočívá v tom, že řeší obyčejné všední věci lidského života
více než pravdy absolutní řeší pravdy relativní (znamená, že záleží, z jakého pohledu
se na věc člověk dívá)
Povídky z jedné a z druhé kapsy
- společné rysy: téma – atraktivní (z černé kroniky, s detektivní zápletkou)
- záhady se řeší pomocí lidského rozumu
- Čapek nehodnotí osoby, nechává na čtenáři
- používá živou hovorovou řeč
- je to srozumitelné obyčejným lidem a pro obyčejné lidi
povídka Básník
- zpráva z černé kroniky o tom, že auto porazilo na ulici opilou stařenu
- doktor Mejzlík to má vyřešit, přihlásí se mu student – svědek, který neví konkrétní
stopu, ale jeho kamarád – básník o tom napsal báseň, podle níž detektiv odhalil číslo
auta a poté vyřešil případ
- Čapek se snaží lidem přiblížit moderní poezii
-
V období 26., 27. vydává knížku Apokryf (= podvrh)
zajímavé náhledy na události v dějinách – jsou vyprávěny jinak, než je zvykem
Vrchol relativistického období: romány Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
34
Hordubal – relativizuje jakékoliv vyšetřování, i když je vina zřejmá, 100% pravda to není
- pravda je vždy relativní
Povětroň – pravda se vždy zjistit nedá
Obyčejný život – obraz o člověku se vytvořit nedá (pravdivý, správný)
Čapek využívá retrospektivní pohled.
V této době píše také cestopisné zápisky.
Cesta na sever – inspirovalo ho Norsko a jejich způsob života.
Čapek je průkopníkem pragmatismu a relativismu.
35

Ruchovci, Lumírovci

Transkript

Podobné dokumenty