obsah

Komentáře

Transkript

obsah
1
Předmluva
V
ítám Vás u povídkového speciálku který vznikl za podpory povídkářek Terkic,
Uchiha Mono, Scuroen, Jutaki, Aya Yai a nezapomínaje moji maličkost a
nevědomosti všech redaktorů časopisu JAM. Tento menší projet má upozornit
na nadané povídkáře. Fantazii se totiž meze nekladou a proč tuto nádhernou lidskou
vlastnost nechávat bez povšimnutí. Na těchto 50 stránkách naleznete několik povídek,
jež byly náhodně vybrány.
Toto berte jako moji omluvu za držení vydání 1. Čísla časopisu JAM. Také bych se
chtěla omluvit. Nejsem vynikající češtinář, i když jsem se snažila možná někde, nebo
třeba také ne, se objeví překlep či nesmyslné spojení .
Přeji příjemné počtení
ElfMaya
Důležité:
Všechny povídky jsou zde uveřejněny se souhlasem jejich autora. Podléhají
autorským právům. Seznam všech povídkářek i s www adresami jsou uveřejněny na
konci speciálu.
Upozornění:
Některé povídky jsou typu shonen-ai/yaoi (vztah mezi mužem a mužem) tato
tématika je označena symbolem ♂♂ popřípadě shojo-ai/curi (vztah mezi dvěma
ženami) označeno symbolem ♀♀. Shojo-ai se v tomto speciálu nevyskytuje, ale kdo
ví. Třeba časem se zde povídka na toto téma objeví.
Úvodní obrázek: http:// spoonerman.deviantart.com/
2
OBSAH
Předmluva
Str. 02
Obsah
Str. 03
Když ho miluješ, na chyby nehledíš!
Str. 04
Víš, co se stalo? Chosé nepřijel!
Str. 14
Narutův den
Str. 17
Vzpomínky zůstanou
Str. 18
♂♂
Guardian angel
Str. 28
♂♂
Tajný úkryt Akatsuki
Str. 35
Do svítání
Str. 37
Vzpomínky zůstanou!
Str. 38
Představy ráje
Str. 40
Bonusová episoda
Str. 44
Těžké žití uprostřed blití
Str. 47
Závěrečné poděkování, seznam autorek
Str. 50
♂♂
♂♂
Dodatek: Ano vidíte dobře. Nacházejí se zde dvě povídky se stejným názvem.
Nenechte se zmást, každá vypraví jiný příběh a je od jiného autora
3
Když ho miluješ, na chyby
nehledíš!
Autorka: Terkic
Vystoupil spolu s ostatními cestujícími ze dvířek letadla a sestoupil po přistavěných
schodech dolů. Přehodil si ležérně svou béžovou slabší bundu přes rameno a zamířil
si to k východu z runwaye. Když si vyzvedl své kufry, dorazil do letištní haly a marně
hledal svou sestru, která ho měla vyzvednout.
"Ty jsi Gaara?" ozvalo se najednou za ním, a tak se otočil.
Stál před ním hnědovlasý kluk, s vlasy staženými do culíku a znuděným výrazem ve
tváři.
"Ano, a ty jsi?" pozdvihl tázavě obočí.
"Mé jméno je Shikamaru, jsem přítel Temari. Tvá sestra se omlouvá, ale naléhavě
musela zaskočit v květinářství za nemocnou kamarádku. Poprosila mě, jestli bych tě
nemohl vyzvednout," vysvětlil mu a Gaara si povzdychl. Jako vždy jeho sestra si našla
nejlepší chvilky, kdy za někoho zaskakovat. Nechápal ji. Nemusela nikdy nic dělat a
ona i přesto ráda brigádničila.
"Dobře," odvětil jen.
"Nejste si moc podobný," usoudil Shikamaru, když seděli v jeho malé zelené Toyotě.
"Co prosím?" nechápal Gaara.
"Ty a Temari, na to, že jste sourozenci, si nejste moc podobní."
"To ne, ale nijak mě to netrápí."
Dále už oba dva mlčeli, ani jeden nevěděl co říct a ani se jim moc konverzovat
nechtělo. Oba dva byli tak trošku nevýřeční, a proto si hned na první dojem sedli.
"Á bráško, tak moc jsi mi chyběl!" vypískla jeho blonďatá sestra, když se vrátila domů
a skočila mu radostně kolem krku.
"Moc dlouho tu nezůstanu, pokud ze mě ihned neslezeš," zamrmlal přidušeně a jeho
sestra ho pustila.
"Tak povídej, přeháněj, jak bylo v Evropě?" zajímala se ihned a Gaara protočil oči v
sloup. Dělá to znova. Nenechá ho ani vydechnout a hned ho zahrnuje otázkami. Měl
4
Tem rád, ale v takovýchto chvílích měl chuť ji zaškrtit. Oba byli rozdílní nejen
vzhledem, ale i povahami. Zatímco ona byla veselá a společenská, Gaara tak trochu
tichý a uzavřený.
"Povím ti to, až si hodím alespoň sprchu ano?" odvětil s povzdychem nakonec a vydal
se do svého pokoje.
Večer se konala v obrovské jídelně večeře a Gaara musel chtě nechtě odpovídat na
všetečné otázky své sestry. Horší to však ještě bylo, když se tam objevil jeho starší
bratr Kankuro a vše musel dopodrobna zopakovat.
"A našel sis tam alespoň nějakého hezkého chlapce?" zeptala se se zájmem Temari. O
svém bratrovi věděla, že je gay už dva roky a jeho milostný život jí velice fascinoval.
"No v Anglii jsem potkal krásného aristokratického blondýna s nakrátko střiženými
vlasy a čokoládovým tajemným pohledem, jmenoval se George. V Itálii to byl Rafael.
Snědý, havraní vlasy po ramena, svalnatá postava a uhrančivý černý pohled. Jinak nic
moc, pár flirtů, ale to bylo vše," odvětil jakoby nic a zabýval se dál svou večeří.
"A který byl lepší, George, nebo Rafael?" zeptal se Kankuro.
"No George měl krásný zadek a Rafael zas byl moc šikovný s jazykem. George byl
krásně žensky útlý a Rafael mužně svalnatý. Nevím, oba měli hodně do sebe, ale
pořád to nebylo to pravé," pokrčil rameny. "No nic, měl bych jít spát, když mám jít
zítra do nové školy," vstal od stolu, když měl dojedeno a vzal svůj prázdný talíř. Byl
opravdu unavený a navíc se chtěl vyhnout dalším otázkám.
"Jo, abych nezapomněla, Shikamaru tě tam odveze, je to tvůj spolužák," usmála se na
něj Temari.
"Ok."
"Alespoň tam někoho budu znát," pomyslel si Gaara, a poté co odnesl talíř do dřezu
do kuchyně, se vydal do svého pokoje a následně do koupelny. Když byl čistý a
převlečený do černých kalhot na spaní, zalehl s úsměvem do své milované postele a
vyčerpáním z několikahodinového letu a celkově náročného dne usnul.
Asi ve tři čtvrtě na osm už stáli se Shikamarem před školou a hnědovlásek mu říkal o
osobách šinoucích se do obrovské budovy. Přijížděli vlastními luxusními auty, či
limuzínami a s mobily v ruce, nebo v zabraných debatách o nejnovější módě, autech a
zábavě procházeli kolem nich.
Škola, na kterou Gaara přestoupil, a na kterou chodila i jeho sestra se Shikamarem,
byla nejprestižnější školou široko daleko. Nikdo, kdo nevlastnil na svém kontě miliony,
či neměl takový majetek a akcie, neměl šanci se sem dostat. Konoha, či také Listová,
byla luxusní rarita mezi obyčejnými středními a soukromými internáty.
5
"Ta blondýna je Yamanako Ino. Dosti populární dívka s tučným vlastním kontem. V
reálném životě typická blondýna, ale dávej si na ní pozor, dokáže být hodně mazaná,"
ukazoval dosti pěknou dlouhovlasou blondýnku s modrýma očima. Na sobě měla
modré tílko na zavazování dozadu, které jí končilo nad pupíkem s modrým kamínkem
a krátkou džínovou minisukni.
"Ta vedle ní, to je Haruno Sakura. Je to nehorázný šprt a vlezdoprdelka. Ta růžová
barva vlasů je záhadně přírodní. S Ino jsou nejlepší kamarádky a skvěle se doplňují.
Nebezpečná dvojka," nyní se díval na růžovovlasou dívku s netypicky velkým čelem a
zelenýma očima, která měla na sobě červené tílko na ramínkách a bílé džínové
tříčtvrťáky.
"Hyuuga Hinata. Moc milá a velmi chytrá dívka. Jedna z nejbohatší a nejváženější
rodiny. Je dosti plachá, ale moc dobrá kamarádka. Je to taková naše vrba. Pomůže ti s
mnoha problémy a dokáže poradit," jeho další rozbor padl na černovlasou dívku se
zvláštně bílýma očima. Oblečená byla do jednoduchých fialkových šatů na ramínka
"Ten co jí doprovází je její bratranec Neji. Trochu nerudný, ale když ho lépe poznáš,
zjistíš, že je fajn," ukazoval na hnědovláska s látkovou čelenkou na hlavě, oblečeného
do černého trička s krátkým rukávem a plátěných světlých kalhot.
Z jejich rozhovoru je vyrušilo nastalé ticho, a tak se Shikamaru s Gaarou podívali na
jeho důvod.
Před branami školy zastavila dlouhá černá limuzína, z níž o chvilku později vystoupil
řidič a jal se otevřít dveře. Z nich vylezl velice pohledný černovlasý kluk s taktéž
černýma očima, z nichž čišil chlad. Měl bledou pokožku a jeho oblečení tvořila černá
mikina s kapucou a klokankou, s vyhrnutými rukávy, na rameni se znakem
červenobílého vějíře a kapsáčové béžové pláťáky.
"Kdo je to?" zeptal se Gaara. Z toho kluka ho celkem zamrazilo.
"To je Uchiha Sasuke. Místní hvězda a idol. Nejbohatší teenager, jakého svět kdy viděl.
Sebejistý, arogantní a chladný. Je nejlepší skoro ve všem co dělá."
"Sasuke-kuun!" vyjíkly Sakura s Ino a hnaly se k mladému Uchihovi. Procpaly se
davem dívek, které pištěly stejně jako ony a každá zaujala místo z jedné jeho strany.
"Raději půjdeme, nebo se potom neprocpeme do třídy. Jakmile holky spatří Sasukeho,
táhne se za ním dav až do třídy. A jelikož je v té samé jako my, uvízli bychom v
zácpě," pokynul mu Shikamaru a společně zamířili ke vchodu.
Došli až do třídy číslo osmnáct a zaujali místo v prostřední lavici u okna. V místnosti
se již nacházelo pár lidí. Červenovlásek se po nich zvědavě podíval a jeho pohled
6
upoutal kluk sedící v poslední lavici u dveří, který si něco pročítal. Úplně ho fascinoval.
Krásné blond vlasy, spadající mu neposedně do čela, modré oči, které byly doslova
jako čistá modrá obloha a krásná, ani ne útlá, ani ne svalnatá postava, kterou
zvýrazňovalo oranžovo černé triko s krátkým rukávem a kapucou a modré volnější
džíny.
"Tak na toho ihned zapomeň," poradil mu Shikamaru, když viděl Gaarův učarovaný
pohled. "To je Uzumaki Naruto. Jeden z nejroztomilejších a nejoblíbenějších lidí tady
na škole. Říká se mu andílek, nebo taky beránek. Ten patří Sasukemu."
"Patří?" zeptal se udiveně.
"Ano," kývl Shikamaru. "Sasuke si ho koupil, a to doslova. Narutův otec, Uzumaki
Minato, je druhý nejbohatší muž ve městě a nejlepší přítel Sasukeho otce Fugaky
Uchihy. Sasukemu se Naruto strašně líbil, a tak udělal Fugaku dohodu s Minatem o
přenechání jedněch z nejcennějších pozemků výměnou za Narutovu náklonnost k
Sasukemu. Minatovi tímto obchodem stoupla prestiž a Naruto se stal Sasukeho
oficiálním přítelem. Nejsmutnější na tom je, že Naruto Sasukeho doopravdy miluje,"
zakroutil nad tím hlavou.
"Co je smutného na tom, že ho miluje?" nechápal Gaara.
"Sasuke je jako bezcitná stvůra. Chová se k němu jako k pouhému majetku a dosti
často i kusu hadru. Jakmile se o Naruta začne kdokoliv zajímat, Sasuke si to s ním
vyřídí a ještě k tomu z toho Naruta obviní a nějak ho potrestá. Navíc je o Sasukem
známo, že je to velký záletník. V jejich vztahu platí seme je nadřazený a může
všechno a uke je podřazený a nesmí nic. Ani nechci hádat, co by se stalo, kdyby ho
Naruto nedej bože podvedl."
Gaara se znovu podíval na toho blonďatého anděla. Jak mohl být někdo tak krutý k
někomu, kdo vypadá takhle? Tak lehce zranitelně, tak citlivě?
Do dveří vstoupil těsně před zvoněním i samotný Uchiha. Poprvé za celou dobu se
zvedly blonďáčkovy oči od sešitu a zadívaly se přímo na něj. Sasuke si to svými kroky
zamířil ihned k němu, chytil ho za ruku a prudce ho vytáhl na nohy. Přitiskl si Naruta
za boky blíž ke svému tělu a jeho ruce sjely na malý pevný zadeček, který silně stiskly.
Sklonil se k němu a věnoval mu dravý polibek na rty. Blonďáček se bez řečí zapojil, a
když se od sebe svými rty odtrhli, svíral ho Sasuke stále ve stejné pozici. Něco mu
šeptal s chlípným úsměvem do ucha a Naruto se přitom roztomile červenal. Když
zazvonilo, pustil ho Sasuke ze svého sevření, sedl si a za ruku si ho stáhl k sobě na klín.
Gaaru udivilo to, že to jejich šedovlasému senseiovi, který přišel se zvoněním do třídy,
nevadí.
7
"Raději si zvykl, než aby se se Sasukem dohadoval," odvětil mu na nevyřčenou otázku.
"To je snad ten Sasuke pánem světa či co?" pomyslel si nevrle rudovlásek a po očku
Sasukeho s Narutem sledoval.
Blonďáček si zapisoval látku, kterou zrovna Hatake vykládal a Sasuke si podpíral
jednou rukou hlavu a druhou držel Naruta majetnicky okolo pasu. Najednou se však
Uchiha otočil Gaarovým směrem a jejich oči se střetly. Rudovláskovi projelo tělem
děsivé mrazení z toho pouhého pohledu, ale vytrval a jejich oči se do sebe zamračeně
vpíjely.
Sasuke se po chvilce odtrhl a naklonil se blíž k Narutově uchu. Opět mu něco zašeptal
a tentokrát se vpily do světle zelinkavých očí Gaary, ty Narutovy nebesky modré. V
blonďáčkově tváři byl neurčitý smutný výraz. Gaara pohled do těch nádherných a
zároveň tak smutných očí nevydržel a mimoděk ty své sklopil opět k sešitu, do
kterého si zapisoval látku.
O přestávce se ke Gaarovi seběhli skoro všichni ze třídy a začali ho zahrnovat
spoustou otázek. Rudovlásek je vnímal tak nějak na půl a jeho pohled opět padnul na
Naruta, který seděl sám stále ve své lavici a nepřítomně se díval na tabuli vepředu.
Po chvilce váhání se zvedl a přešel k němu.
"Ahoj," pozdravil ho. Druhý chlapec z toho mírně na své židli nadskočil, zřejmě se lekl,
když ho někdo tak náhle vytrhl z myšlenek. Pootočil hlavu a zadíval se na toho, jenž
ho vylekal.
"Ahoj," odvětil jen a zvědavě si ho prohlédl.
"Mé jméno je Sabaku no Gaara, ty jsi Naruto, že?" snažil se navázat kontakt.
Naruto však jen mírně kývl a dál si ho nevšímal.
Gaara chtěl ještě nějak navázat konverzaci, ale to by se nesměl do třídy vrátit ten
zatracený Uchiha a sednout si zpět vedle Naruta.
"Ahoj, mé jméno je Sabaku no Gaara," představil se Sasukemu a podal mu ruku.
"Uchiha Sasuke," odvětil chladně, ale ruku mu stiskl.
"Potřebuješ ještě něco?" zeptal se "mile", když se rudovlásek neměl k odchodu.
"Vlastně nic," pokrčil rameny a odešel si zpět sednout na své místo, kde stále
postávali ostatní spolužáci a zvědavě je pozorovali.
"Co ti chtěl?" zeptal se klidně Sasuke Naruta, když byl Gaara pryč.
"Jen se mi přišel představit," odvětil Naruto.
"Celou hodinu po tobě koukal," řekl Sasuke a díval se dopředu na tabuli, jako předtím
Naruto.
"Já vím," sklopil smutně hlavu blonďáček.
8
"Víš, že jsi dokonalý?" otočil se k němu a otočil si ho tváří k sobě. Pohladil ho
ukazováčkem po líci a očima zkoumal její každý rys. "Co kdybychom se na zbytek
vyučování vykašlali a šli ke mně?"
Naruto jen kývl. Ze školy sice chodil bez dovolení nerad, ale nechtěl Sasukemu
odporovat. Miloval ho, ale i přesto se ho určitým způsobem bál. Věděl, že před ním
musí řádně volit slova, aby ho nenaštval a poslouchat ho. Věděl také, že za klidným
sametovým hlasem, nemůže očekávat pokaždé něco dobrého. Sasukeho nálada se
měnila jako počasí v Anglii, z minuty na minutu. Jeho láska se z minuty na minutu
stala jakousi zvláštní nenávistí.
"Tak se mi to líbí," pousmál se Sasuke, políbil ho, a poté se oba dva zvedli a ruku v
ruce odešli.
"To je u nich normální," řekl Shikamaru Gaarovi, který je pozoroval.
"Jak může být někdo jako je Naruto s někým jako je Sasuke?" stále to nechápal.
"Jak už jsem říkal, miluje ho, i když s ním zachází tak jak zachází. Naruto se mu
nepostaví, nechce ho ztratit a Sasuke, ten se ho z jakéhosi neznámého důvodu prostě
za nic na světě nevzdá. Bůhví, jestli to, co ten Uchiha cítí je přehnaná láska, či si jen
na něm dokazuje svou sobeckou nadřazenost a až ho Naruto přestane bavit, tak ho
zahodí jako použitou hračku."
Jakmile se za nimi zavřely dveře Sasukeho domu, který byl momentálně opuštěný, až
na služebnictvo, které již bylo zvyklé, na takovéto nečekané vpády v době školy a
raději se vždy klidilo někam jinam, přitáhl si Sasuke Naruta těsně na své tělo a ihned
se hladově vrhl na jeho rty. Přitom zajel rukou pod tričko a hladil ho dlaní po
obnažené kůži. Blonďáček se mírně zachvěl a vzdychl do jeho úst.
Černovlásek ho vyzdvihl do náruče a ihned si to zamířil po schodech nahoru a dále
dlouhou chodbou ke svému pokoji, kde ho hodil na postel. Sundal si mikinu a tričko,
co měl pod ní a klekl si nad něj. Chvíli si ho jen tak mlsně prohlížel, než opět dravě
propojil jejich rty v polibek a nepřejížděl bříšky prstů kolem jeho bradavek. Naruto
zavzdychal a pocítil Sasukeho ústa na své šíji. Odtrhl se od něj a stáhl i jemu tričko.
Podrobil jeho tělo svému zkoumavému pohledu. Přejel svými prsty po menších
četných jizvičkách, a poté se k nim sklonil a začal je líbat, jakoby chtěl, aby zmizely,
aby byla jeho kůže bez poskvrnky. Ale ony tam zůstanou už navždy, stejně tak jako ty
jizvičky, které nevědomky Narutovi způsoboval na srdci.
"Patříš jenom mě Naruto, nikdo nemá právo se na tebe dívat tak jako já, nikdo nemá
právo se tě dotýkat, jen já," zašeptal Sasuke a serval z blonďáčka kalhoty i s trenkami.
9
Naruto jako vždy, když byl nahý, zčervenal. Bylo zvláštní nechat někoho hledět na své
nahé tělo, i když už se to stalo tolikrát.
"Doháníš mě k šílenství blonďáčku, jak může být někdo tak dokonalý?" přejel rukou
po Narutově stehnu. Natáhl se přes něj ke svému nočnímu stolku a vyndal z něj pouta
s bičíkem.
Blonďáček si jím nechal spoutat ruce, a pak zavřel oči. Slyšel svištivý zvuk a o vteřinu
později palčivou bolest na svém bříšku. Sasuke se k rance sehnul a přejel po ní svým
jazykem. Slízl kapičku krve, která z ní vytékala, a jen letmo se ústy dotkl blonďáčkova
penisu. Otočil ho na bříško a přejel ukazováčkem po tetování na jeho rameni. Políbil
ho na vytetovaný znak klanu Uchiha a přejel ukazováčkem po jeho páteři až dolů k
zadečku. Nadzdvihl ho na všechny čtyři a prstem kroužil kolem blonďáčkova otvoru,
než do něj pronikl. Přidal ještě jeden prst, a potom ještě jeden. Když je vytáhl,
vysvlékl se do naha a zadíval se na lubrikant na nočním stolku. Na chvíli se zamyslel,
ale pak do Naruta prostě jen na jeden příraz pronikl. Blonďáček se prohnul a bolestně
vykřikl. Sasuke mu nedal ani čas na vzpamatování ani na zvyk, a ihned se v něm začal
pohybovat. Z Uzumakiho očí se začaly hrnout slzy a razily si cestičku dolů po jeho
bolestí zkřivené tváři. Už více nenaříkal, neprojevoval svou bolest nahlas, jen mlčky
trpěl. Bolest polevila až skoro u konce toho všeho. Sasuke naposledy přirazil a dosáhl
toužebného vrcholu. Vysunul se z blonďáčka, který ihned nato spadl na postel.
Mladý Uchiha mu sundal z rukou pouta a přehodil přes něj pokrývku. Naruto ležel na
břiše a ruce měl poležené u hlavy. Snažil se potlačit pálení svého konečníku a
nepříjemný pocit, že mu něco stéká po noze. Sasuke se opíral o loket a hladil ho po
odhalených ramenech.
"Jsi tak dokonalý Naruto. Fascinuje mě to, že ať už tě pošpiním, kolikrát jen chci,
zůstáváš stále stejně čistý a nevinný. Jsi jako moje droga, na které jsem závislý a
nedokázal bych bez ní žít. Patříš jenom mě a já tě nikomu nedám,"řekl zamyšleně
nahlas.
"Já ani nikoho jiného nechci," odvětil tiše Naruto.
"Tak se mi to líbí," zašeptal Sasuke a políbil ho na záda. Položil si hlavu na polštář,
přitáhl si blonďáčka k sobě a usnul. Naruto se ještě chvíli díval před sebe, a poté také
zavřel svá očka a poddal se náruči spánku, která ho táhla za sebou.
Uplynulo pár dní a blonďáček seděl jako každý den ve své lavici. Smutně se díval na
Sasukeho, který okatě flirtoval se spolužačkami a spolužáky a vůbec ho netížilo, že je
ve stejné místnosti i Naruto. S chlípným úsměvem šeptal něco jedné spolužačce do
ucha a druhou držel kolem pasu a tiskl si jí k sobě.
10
"To si to necháš líbit?" přišel k Narutovi Gaara, už se na to prostě jen tak nemohl
dívat.
"Ano, patřím mu," pokrčil rameny Naruto, ale sklonil přitom hlavu.
"Proč se mu nepostavíš? Není přeci středověk, existuje volnost a právo volby,
nemusíš s ním být," zakroutil nevěřícně hlavou.
"Do toho ti nic není," ozval se za ním ledový hlas, a tak se Gaara otočil. Stál za ním
Sasuke s kamennou maskou na tváři a propaloval ho svým pohledem.
"Chováš se k němu hrozně. Okatě se tu nabízíš ostatním a to ještě před ním
samotným!"
"Naruto, tobě to snad vadí?" otočil se na svého milence černovlásek. Naruto jen
zakroutil se stále sklopenou hlavou v zápornou odpověď. Gaara jen překvapeně
zamrkal a zamračil se. "Nepleť se do našich věcí, nic ti do toho není," zavrčel Sasuke,
ihned se posadil vedle blonďáčka, kolem jehož pasu si obmotal ruku a přitiskl ho k
sobě.
"Raději pojď, nepleť se do toho," objevil se u něj Shikamaru a odtáhl ho pryč.
"No není to sladké, jak se tě zastává? Asi se mu musíš opravdu líbit," zašeptal chladně
Sasuke Narutovi do ucha. "Víš, že nemám rád, když se kolem tebe někdo ochomítá."
"Víš, že nikoho jinýho nechci, jsem jen tvůj," zadíval se mu do očí.
"To je jedině dobře, ale vyber si. Buďto potrestám jeho, nebo tebe," řekl s úšklebkem.
"Co si myslíš, že děláš?" vyjel na něj Shikamaru.
"Chtěl jsem Narutovi jen pomoct, donutit ho říct, co si doopravdy myslí," odsekl.
"Nech toho Gaaro, neprovokuj Sasukeho, děláš to jen ještě horší. Už takhle to má
Naruto těžký a ty mu to děláš ještě těžší."
"Snažím se mu jen pomoct."
"Ale stahuješ ho ještě víc ke dnu. Na Uzumakiho prostě zapomeň. Po světě běhá víc
kluků a mnohem lepších, než je on. On si svůj osud vybral, takže se mu prostě do
života nepleť. Věř mi, radím ti dobře," snažil se mu Shikamaru domluvit.
Gaara sice nic nenamítal, ale nehodlal to jen tak vzdát. Naruto se mu líbil, to změnit
jen tak nemohl, ale hlavně mu ho bylo líto. Nechtěl ho nechat jen tak trpět. Bohužel
nevěděl, že tím, že se o něj snaží, ubližuje Narutovi ještě víc.
Následujícího dne, když vešel Gaara do třídy, spatřil Naruta ležet zmoženého na lavici,
a když ho o hodině sensei vyvolal, blonďáček se doslova přemáhal, aby vůbec vstal a
opravdu pomalu se došoural až ke katedře. Sasuke na to vůbec nijak nereagoval, jen
11
se otáčel do zadu k Ino, zabraně s ní o něčem debatoval a přitom se smáli.
V rudovláskovi se vařila krev. Tohle prostě muselo přestat.
Po škole se rozhodl Naruta najít a promluvit si s ním. Hledal ho asi půl hodiny, než ho
našel sedět na lavičkách u školního bazénu.
"Naruto!" zavolal na něj a blonďáček zdvihl hlavu. Zadíval se jeho směrem.
"Co chceš?" povzdychl si a bezvýrazně ho pozoroval.
"Chci si s tebou promluvit."
"Není o čem mluvit," odsekl Naruto. Tenhle kluk mu začínal lézt krkem, proč se o něj
jen tolik musel zajímat? Sasuke byl včera hrubější než kdy jindy jen kvůli němu.
"Ale je," nedal se Gaara. "Proč jsi s ním? Chová se k tobě hrozně a ty si to necháváš
jen tak líbit?" kroutil nad tím nevěřícně hlavou.
"Ano nechám, patřím mu!"
"Nejsi věc Naruto. Ty nemůžeš za to, že tě otec prodal za pitomé pozemky!"
"Proč to všichni svádějí na mého otce?" uchechtl se. "Ten za nic nemůže. On mě do
toho nenutil. Zeptal se mě, jestli souhlasím, říkal, že nemusím. Otec respektoval a
respektuje má rozhodnutí a můj názor. Souhlasil jsem s tím. Nemusel jsem si to
promýšlet. Chtěl jsem jen, aby o tom Sasuke nevěděl. Všiml jsem si už dřív, jak se na
mě Sasuke dívá. Věděl jsem moc dobře jaký je, když jsem do toho šel. Věděl jsem, co
mě s ním čeká a i přesto jsem s tím souhlasil. Já ho miluju víc, než cokoliv jiného a vím,
že i on to svým způsobem cítí stejně. On se nechová vždycky tak špatně. On dokáže
být i milý. Stará se o mě. Ať se ke mně chová, jak chce, ať si mě podvádí, s kolika jen
chce, ale ať mě neopouští. Já udělám cokoliv, aby se mnou zůstal, abych mu mohl
patřit. On si možná neuvědomuje, že mě svým chováním ničí, ale pořád je to lepší,
než kdybych mu byl úplně lhostejný!" vyštěkl na něj Naruto a prudce se zvedl.
Chtěl odejít, ale Gaara ho chytil za ruku a přitáhl si ho k sobě.
"Proč netoužíš po někom, kdo by ti dal opravdovou lásku, kdo by si tě vážil a cenil si
každé chvilky, kterou s tebou může strávit? Proč nechceš být s někým, kdo by k tobě
byl něžný a hýčkal tě?"
"Pusť mě! Copak to nechápeš? Já ho miluju. Proto nechci být s nikým jiným! Pusť
mě!" křičel Naruto a zmítal sebou. Gaara ho však neposlouchal a jen se k němu
začínal naklánět. Blonďáček se zuřivě bránil, ale byl ještě zmožený ze včerejška a moc
toho nezmohl.
"Co si myslíš, že děláš?!" uslyšel za sebou Sasukeho výhružný chladný hlas.
Rudovlásek se otočil čelem k Uchihovi.
"Chci mu ukázat, jaké to je, když je někdo něžný a doopravdy miluje," zavrčel na něj
12
Gaara.
"Dej od něj ty svý pracky pryč, nebo si mě nepřej!"
"Tak do toho Sasuke, pojď mě praštit," provokoval ho výsměšně a Naruta pustil.
"Nechte toho!" zakřičel Naruto, ale bylo to marné. Oba chlapci se do sebe pustili a
prali se hlava nehlava. "Tak už dost!" vykřikl blonďáček a vrhl se mezi ně. Ti dva však
byli tak moc zabraní do rvačky, že si ho nevšimli a srazili blonďáčka do bazénu. Z jejich
zápalu je vytrhlo až blonďáčkovo hlasité: "Pomoc!" když se mu podařilo dostat na pár
sekund nad hladinu.
"Do háje!" vykřikl Sasuke a sundal si bundu, kterou odhodil stranou.
"Co se děje?" nechápal Gaara Uchihovu reakci.
"Naruto neumí plavat," dostal ze sebe bezvýrazně a rychle skočil do bazénu Narutovi
na pomoc.
Za chvilku už ho táhl na břeh bazénu a podal ho rudovláskovi, který mu ho pomohl
vytáhnout ven.
"Naruto, Naruto," držel ho ve své náruči a mírně ho propleskával. Blonďáček po chvíli
vykašlal vodu a zhluboka se nadechl.
"Naruto ty baka," vzdychl úlevně a vtáhl si ho do náruče. "Mohl jsi umřít."
"J-já, j-já, p-promiň," vykoktal ze sebe sklesle Naruto.
"To já bych se ti měl omluvit," zašeptal mu do ucha a přitiskl si ho blíž k sobě.
Uzumaki překvapeně zamrkal, tohle by od něj nečekal. "Bál jsem se o tebe." Tak tohle
byl pro Naruta opravdu šok.
Gaara je chvíli pozoroval, ale potom se rozhodl je raději nechat o samotě. Podle
Sasukeho výrazu a jeho následného chování poznal, že mu na Narutovi opravdu záleží.
Však oni si to mezi sebou vyříkají. Naposledy se za nimi ohlédl a zmizel pryč.
"Ale za co se omlouváš?" nechápal blonďáček.
"Za to jak jsem se choval," povzdychl si. "Já…"
"Ššš…" přiložil mu ukazováček na rty Naruto a pousmál se. Moc dobře věděl, co mu
Sasuke chce říct a věděl i to, že kdyby to řekl, už by to nebyl prostě on. "Já se na tebe
nezlobím, nic se nestalo."
"Mohli bychom tedy začít od znova? Už ti nechci ublížit, alespoň ne úmyslně," řekl
upřímně.
"Proč to děláš?" nechápal jeho změnu chování Naruto.
"Protože jsem slyšel, co jsi Gaarovi říkal. Vím, že mi to trvalo dlouho, a že jsem se k
13
tobě nikdy nechoval hezky. Já jen neumím krotit své emoce a s tebou, s tebou se to
ještě dvojnásobí. Jsi někdo, kdo mi zasáhl do života a donutil mě až abnormálně žárlit.
Vždycky mi bylo všechno jedno a s tebou, s tebou ne. Nauč mě správně cítit, správně
milovat," pohladil ho jemně po tváři a zadíval se do těch krásných blankytně modrých
studánek.
Naruto na to nic neřekl, jen si ho přitáhl za tričko k sobě a políbil ho. Když se od sebe
odtrhli, vzal Sasuke svou bundu a oblékl do ní Naruta.
A tak se jim oběma změnil život v něco lepšího, co je doprovázelo každý den.
Víš, co se stalo? Chosé
nepřijel!
Autorka: Uchiha Mono
"Diego, Diego!" Uslyšel za sebou Sakuřin hlásek. Ignoroval ho a dál kráčel k hotelové
restauraci. Nemohl si však nevšímat její ruky na svém zápěstí.
"Diego!" Sakura byla vynervovaná a třásla s ním "Víš, co se stalo?" Zeptal se vzlykavě.
"Ne."
"Chosé nepřijel!!!"
"Kdo?" Vyjevil se Naruto a vykulil oči.
"Chosé, můj snoubenec." Zhroutila se mu Sakura do náruče. "Ach, bratře, co budeme
dělat?"
"Bratře?" Zajíkl se blonďák. "Sakuro, jsi OK?" Sakura k němu zvedla uslzenou tvář.
"Sakura? Já jsem přeci Esmeralda."
"Ty jsi se zbláznila, Sakuro."
"Já nejsem Sakura, ale Esmeralda, pamatuj si to Diego."
14
"Diego?" Teď byl Naruto fakt vyděšený.
"Ano Diego. A teď mi jako poraď, co mám dělat, když Chosé nepřijel."
"Kdo je Chosé?" Zeptal se inteligentně.
"Můj snoubenec, přeci. Krásný, černovlasý, silný, černooký, něžný..." Zasnila se
růžovláska. Sasuke. Docvaklo Narutovi.
Najednou se "Chosé" objevil na konci chodby. Naruto se mu očima snažil naznačit,
aby urychleně zmizel, ale bylo pozdě.
Sakura si Sasukeho všimla, setřela slzy, nasadila úsměv číslo 5 a rozběhla se k němu.
Černovlasý mladík byl tak šoklý, že nestačil uhnout, a tak ho samozvaná Esmeralda
srazila k zemi.
"Chosé, ty jsi nakonec přijel!!!"
"Sa-Sakura, slez ze mě." Zasípal Sasuke.
"Ale Chosé, není hezké, tahle se vítat se svou snoubenkou. Já jsem přeci Esmeralda,
hlupáčku." Cvrlikala Sakura, spokojená, že má u sebe svého miláčka.
"Cože? Esmeralda? Chosé? Snoubenka?" Ssukemu, zdá se, unikaly nějaké spojitosti.
"Nemáš horečku, Sakuro?" Sáhl jí na čelo.
"Esmeralda, drahý." Opravila ho Sakura láskyplně. Sasuke otočil svůj zděšený pohled
na Naruta, ten ovšem jen pokrčil rameny.
"Sakuro, tak z něj slez."
"Diego, drahý bratř, myslím, že jsi něco špatného snědl. Chosé, miláčku, musíme se
pustiti do přípravy svatby. A máme na to jen dva měsíce!!!" Spráskla ruce. Sasuke
zbledl ještě víc, než u něj bylo obvyklé.
"Slez ze mě!" Doporučil jí, ale Sakura na něm dál seděla. Najednou se začala
nebezpečně naklánět nad jeho obličej, ten ztuhl zděšením, a tak jí nic nebránilo v tom,
aby dala Sasukemu "polibek na uvítanou" Pak se spokojeně zvedla.
Vzápětí je oba zatáhla do výklenku a zacpala jim pusy. Kolem prošel-spíš se
propotácel- opilý Rock Lee. Když si byla jistá, že je pryč, pustila je.
15
"Uf, to byl don Alechandro de la Vega. Stále mě žádá o ruku, nechápe, že miluji jen
tebe, Chosé." Přitulila se na Sasukeho, který marně přemýšlel, jak se z toho dostat.
Podíval se na Naruta, ale ten byl na tom stejně.
Zachránila je Tsunade.
"Tady jsi." Přišla k Sakuře.
"Matko, podívej, Chosé nakonec přeci jen dorazil." Usmála se zářivě. Tsunade
pokývala hlavou.
"To je skvělá zpráva. A teď pojď, musíme upravit svatební šaty. Jdi napřed,
drahoušku." Sakura pomalu, se vší elegancí, odkráčela.
Oba dva chlapci se otočili na Tsunade.
"Moc se koukala na telenovely. Přeskočilo jí z toho. Musela nám utéct, když jsme se
Shizune volaly na psychinu. Za chvíli tu budou." Vysvětlila. "Tak, já půjdu, aby něco
nevyvedla." Mrkla koketně na Naruta a odešla.
Naruto si oddechl a zamířil do pokoje, který sdílel se Sasukem, hlad ho jaksi přešel.
Černovlásek ho dohnal a srovnal s ním krok.
"Alespoň bude od Sakury klid, pche Esmeralda." Odfrkl si.
"Už jsem myslel, že začnu žárlit." Řekl rádoby vážně Naruto, přitáhl si mladého
Uchihu k sobě a pohladil ho po zadečku.
"Ty nikdy nemusíš." Usmál se Sasuke a po letmém ohlédnutí Naruta políbil.
"Víš, Naruto, já bych chtěl..." Začal rozpačitě bledý chlapec.
"Je mi líto prdelko, až po svatbě." Sasuke očividně posmutněl.
"Tak já to ten týden zkusím vydržet."
"Tak je hodnej chlapeček." Pohladil ho Naruto ve vlasech a zaplul do pokoje. Sasuke
si povzdechl a podíval se do svého rozkroku.
"To bude náročnej tejden, viď kámo?"
16
Narutův den
Autorka: Jutaki
Naruto seděl na střeše svého domu a počítal minuty než se mu ta střecha propadne.
Samozřejmě i s bytem! Komu by se asi podařilo dům nejdřív podpálit a pak vytopit.
Samozřejmě se ho pokoušel vysušit rasenganem spojeným se svojí větrnou čakrou.
Což znamenalo, že ten dům je nejen podpálený a vytopený, ale dokonce děravý jak
sír po útoku myší armády. Protože si při tom zavolal pár svých klonů na pomoc. Jenže
to nebylo to nejhorší v jednu chvíli ho v samým vzteku ovládl Kyuubi a svými ránami
pěstí udělal díry až do kanalizace. Takže jeho dům zažil druhou potopu, až na to, že ta
první byla aspoň zdraví neškodná.
Když si myslel, že to být už horší nebude tak si vzpomněl proč je vlastně schovaný na
střeše. Možná to bude tím, že zapomněl vzbudit Sasukeho, který se před chvíli
vzbudil sám od sebe a rovnou zahučel do jedné z těch děr, když vylézal z postele.
Při tom všem sledoval vstupní dveře, kterými tekly proudy špinavé vody a s sebou
nesly všechen ramen. V tu chvíli začal s doživotním smutkem na počest jejich ztráty.
Hned jak vyplaval poslední ramen sledoval jak dveřmi proplouvá Sasuke v bezvědomí.
"Aspoň se má smrt oddálí, dattebayo!" řekl a pozoroval svého bývalého milence jak
opouští bezpečnou zónu a řítí se nahý do spárů otravných pijavic, které se náhodou
přichomýtly (zapomeňme na fakt, že jsou tam 24 hodin denně) a chudáček Sasík se v
tuhle chvíli nemůže bránit.
"Ten prevít! Neměl mě podvádět, dattebayo!!!" zlomyslně se usmál. On to totiž
udělal všechno schválně i když mu bude líto jeho bytečku a hlavně toho ramenu. Ale
co! Stejnak odchází z Konohy vstříct novým dobrodružstvím.
Především odchází, protože se včera dozvěděl, že stánek s jeho oblíbeným ramenem
se přestěhoval, kvůli hospodářské krizi, která teď zasáhla Konohu (lidé dodnes neví
přoč jenom Konohu, možná je to kvůli dluhům nejmenované hokage).
A tak si přez rameno přehodil brašnu plnou instantního ramenu (ty co odnesla voda
se tam holt už nevešly) a opatrně proklouzl branami své rodné vesnice.
Jenže ve chvíli kdy udělal druhý krok od brány, objevil se před ním loupežník co mu
hrozně připomínal Kakashiho a utvrzovalo ho i to, že si četl Icha Icha (zrovna díl co
měl jenom Kakashi, divně že?) a račal kolem sebe máchat pirátským mečíkem (pro
17
úplnost: ten mečík je z papíru a při druhým máchnutím se rozpadl) a začal koulet
jediné oko co Naruto viděl.
"Ramen nebo život!" zavolal.
"Nééééééééééé vem si život a ramen mi nech, dattebayooooooooo!" začal prosit na
kolenou blonďáček a měl pomalu na krajíčku.
"Naruto! Kolikrát jsem ti říkal, že život je přednější!" říkal loupežník.
"My se od někud známe sensei?" zeptal se Naruto loupežníka.
"Samozřejmně, že ne můj žáku a naval mi ten ramen! Potřebuju něčím podplatit
Iruku aby se mnou... tamto hezké dělal!!!" začal netrpělivě rvát blonďáčkovu brašu s
jeho milovaným papů! A protože je Kaka... teda loupežík chytřejší začal Naruta svým
mečíkem lechtat.
"Ááááááááááá to není fér!" fňukal Naruto, když přistál zadkem v blátě.
"Jo to mi povídej! Vůbec tam nemáš Irukův oblíbený ramen! Čím ho teď sakra
podplatím?" mumlal si pro sebe maskovaný loupežník a zmizel v obláčku kouře i s
Narutovou brašnou.
A tak náš blonďatý Uzumaki se vydal do světa oškubaný jako slepice! Chodil po světě
dlouho (5 minut) a nejednou narazil na stánek, kde bylo napsáno: RAMEN PRO
NARUTA ZDARMA!
Chvíli se na ty podezřelý chlápky v černých pláštích s červenými mraky díval, ale co!
Ramen zdarma! Narutův sem se splnil a teď můžu v klidu umřít!!! Muhahahahaha
(Pein) xD
Epilog: A co se stalo se Sasukem? Každá holka ve vesnici si z něj vzala kousek a dělala
s ním tajné rituály! *Muhahaha*
Vzpomínky zůstanou.
Autorka: Terkic
"Podívej se, padá hvězda." Svítily jeho nádherné oči dětskými jiskřičkami radosti a
ukazoval na stříbrnou tečku řítící se večerní oblohou k zemi. "Měl by sis něco přát."
Otočil se s úsměvem na svého společníka, v jehož pevném objetí se nacházel.
"Mám tebe, nic víc nepotřebuji a ani nechci." Políbil ho do vlasů.
18
Černovlasý chlapec seděl osamocen na terase svého domu a pozoroval noční oblohu.
V ruce svíral fotku, na které byl usměvavý blonďatý chlapec s očima barvy oblohy a
vzhledem anděla.
Stejně tak černé oči pozorovaly oblohu posetou hvězdami se smutkem a samotou.
Zrovna padala hvězda a on tentokrát přání měl, avšak takové, které se nikdy nesplní.
Jeho láska se už nikdy nevrátí.
S povzdychem dopil zbytek zlatavé tekutiny na dně své sklenky a vstal z lehátka, z
kterého oblohu pozoroval. V kuchyni skleničku položil do dřezu a pomalými kroky se
vydal do koupelny. Stanul před skříňkou se zrcadlem a zadíval se na svůj odraz. Jeho
krásná bělostná tvář, která byla jako vytesaná z mramoru, nejevila žádnou radost ze
života a odrážela se v ní jakási bolest. Opláchl si obličej, zhasnul v koupelně a zalezl
do postele.
Otočil se bokem na pravou stranu a zadíval se na prázdné místo vedle sebe. Pohladil
dlaní osamocený polštář a ztěžka zavřel oči, v mysli stále viděl jeho tvář lemovanou
zlatavými vlasy a průzračné studánky, které se dívaly vždy jen na něho.
"Ale no tak Naruto, vždyť to tam není tak hrozný. Jednoho dne budeš ještě na školu
vzpomínat s úsměvem." Povzbudivě se na něj usmál, věděl, jak moc jeho miláček
školu nemá rád.
"Tobě se to mluví, když jsi u senseiů oblíbený a škola ti jde." Zkřížil si ruce na prsou a
vydal se k té budově, kterou tolik nesnášel.
"Ale vždycky tam budeš mít kamarády a ti zůstanou na celý život."
"Hm." Pousmál se nakonec a zahákl se do něj.
Stál před obrovskou budovou a díval se, jak proudy studentů míří branou dovnitř.
Vzpomněl si, jak tam chodili i oni.
"Jsi ubožák Usurantonkachi, větší pako jsem neviděl," odfrkl si arogantně.
"Ty ještě větší Uchiho, jestli si myslíš, že si drsnej. Všichni si myslí, že jsi skvělej jen
19
kvůli tomu, jak vypadáš a jak se oblíkáš. Nikdo tě nemá rád jen kvůli tobě, protože jsi
jako kostka ledu. Arogantní a bezcitný," vmetl mu beze strachu do obličeje s rukama v
bok.
Toho dne si mladý Uchiha uvědomil, že má ten blonďák pravdu, a od toho dne se
změnil i jeho vztah k němu. Líbila se mu jeho upřímnost a odvaha, nikdy si k němu
nikdo nic takového nedovolil.
Se dvěma plnými taškami s potravinami v rukou došel do nedalekého parku a posadil
se na lavičku, ze které měl výhled na veškeré jeho dění.
"Ahoj Uzumaki," pozdravil ho a bez dalších okolků a jediného slova si přisedl k němu.
"Co chceš Uchiho?" Otočil se na něj a zadíval se mu zpříma do očí, vůbec nechápal, co
tady Sasuke dělá, a co po něm vlastně chce.
"Jen jsem se tudy tak procházel a viděl jsem tě, tak jsem si řekl, že tě pozdravím."
Pokrčil ledabyle rameny. Narutovi vyletělo obočí vysoko do čela, ten Uchiha se musel
asi zbláznit.
"Tak už jsi mě pozdravil, tak můžeš zase jít." Protočil oči v sloup.
"Ale mě se nechce."
"Tak tedy půjdu já," povzdychl si Naruto a vstal. Sasuke ho však chytil za ruku a
zamezil mu tak plánovaný odchod.
"Počkej," vyhrkl a blonďáček se k němu s tázavým pohledem otočil.
"Nešel bys se mnou dneska ven?" Naruto myslel, že se přeslechl, Sasuke s ním chce jít
ven? Ten Uchiha Sasuke, který je samotářský typ a nadává mu stále jen do ubožáků?
"Co prosím?" Zamrkal překvapeně.
"Ptal jsem se, jestli bys se mnou dneska nešel ven," zopakoval mu klidně.
"Šibe ti?"
"Ne, proč by mělo?"
"Je to snad nějaká hra?" Snažil se Naruto najít rozumný důvod Sasukeho návrhu.
"Ne, myslím to vážně."
Naruto na něj ještě chvíli koukal, jako kdyby spadl z Marsu. "Tak fajn," souhlasil
nakonec. "Ale jen proto, že jsem zvědavý, co chystáš." Pokrčil rameny. Dal mu svoje
20
číslo, aby se domluvili kdy a kde, a potom zmizel.
Z toku jeho vzpomínek a myšlenek ho vytrhlo jakési ducání do jeho tašek. Zadíval se
jejich směrem a spatřil ohromného bílého psa s hnědými fleky na uších, jak čenichá k
igelitovým taškám.
"Akamaru!" zaslechl volání a následně spatřil i onoho člověka, jenž volal. Řítil se k
němu hnědovlasý kluk v béžové plátěné bundě, kterou měl rozepnutou, černém
tričku a džínách, v ruce držel modré vodítko a v jeho tváři se nacházel zamračený
výraz.
"Akamaru, kolikrát ti mám říkat, abys mi nemizel z dohledu a neobtěžoval cizí lidi,"
pokáral psa, připnul mu vodítko k obojku stejné barvy a odtáhl ho kousek dál od
tašek.
"Moc se za něj omlouvám, je to ještě štěně." Poškrábal se nervózně ve vlasech.
Sasuke se zadíval na psa. Štěně? Vždyť je velký minimálně jako poník, snad i jezdit by
se na něm dalo.
"To je v pohodě," pronesl jen Sasuke a vstal z lavičky.
Hnědovlásek si ho pozorně prohlížel, což Sasukemu neuniklo a to byl i jeden z důvodů,
proč chtěl ihned odejít.
"Mé jméno je Inuzuka Kiba," představil se a napřáhl k němu ruku.
"Uchiha Sasuke," odvětil jen suše a ruku mu nestiskl.
"Ten známý architekt?" Rozzářily se Kibovi oči.
"Hm."
"Už dlouho se snažím o schůzku s Vámi. Stavím dům a potřebuji názor odborníka,"
řekl nadšeně.
"Rád bych pomohl, ale moje inspirace zmizela. Nashledanou," rozloučil se a už ho
nebylo.
Kiba za ním zůstal jen zklamaně hledět. Sasuke mu imponoval, ale jak se zdálo, nejevil
žádný zájem o navázání kontaktu s ním.
Položil tašky na kuchyňskou linku. "Zdálo se mi to, nebo se mě pokoušel ten kluk
sbalit?" pomyslel si. "A i kdyby, co je mi vlastně do něj." Pustil se do vybalování tašek,
21
dokud nevyndal poslední věc, která byla na dně.
"Tak moc jsi ho měl rád," pronesl, když se zadíval na ramen v jeho rukách.
"Nechápu, jak to pořád můžeš jíst." Zakroutil nad svým milencem hlavou, když do
sebe soukal asi čtvrtou misku ramenu.
"Prostě mi to chutná, můžu se po tom utlouct," zahuhlal s plnou pusou.
"Divím se, že ještě nejsi jako koule, když toho spořádáš tolik," povzdychl si.
"A to už bych se ti potom nelíbil?" Polkl a zvědavě se na něj zadíval.
"Samozřejmě, že líbil. Tebe bych přeci za nikoho jiného nevyměnil." Sklonil se k němu
a slíbl kousek masa z jeho koutku rtů.
"To doufám." Zazubil se na něj a za tričko si ho přitáhl k sobě pro polibek.
Další den si Sasuke opět odpoledne sedl v parku na lavičku a pozoroval dění kolem
sebe.
"Můžu si přisednout?" Uslyšel povědomí hlas, a tak vzhlédl.
"Ale jo." Souhlasil nakonec.
"Ještě jednou bych se Vám chtěl omluvit za svého psa, Akamaru je někdy trochu
nezvladatelný."
"Vždyť se nic nestalo. A kde je vůbec teď?"
"Doma, dneska jsem se vydal na procházku sám."
"Víte, včera jste zmizel tak náhle."
"Hm."
"Nestihl jsem se Vás zeptat, jestli byste se mnou nezašel alespoň na kafe. Zvu Vás."
Snažil se Kiba navázat nějaký bližší kontakt s ním.
"Proč se o mě tolik zajímáte?" zeptal se Sasuke a Kiba se nervózně pousmál.
"No, líbíte se mi." Poškrábal se ve vlasech.
"Ale co když nemám zájem?"
"V tom případě berte to pozvání alespoň jako přátelskou nabídku."
Sasuke nad tím zapřemýšlel, a nakonec kývl.
"Tak o co ti jde Uchiho? Proč jsi mě sem vytáhl?" zkřížil si ruce na prsou a pohodlně se
22
posadil na židli.
"Chtěl jsem s tebou jít jenom ven."
"To je všechno? Žádné urážky, žádné ponižování?"
"Ne, prostě jen přátelská schůzka."
"Ale my nejsme přátelé, dá se říct, že jsme spíš nepřátelé."
"A co kdybych to chtěl změnit?"
"Tak bych ti na to řekl, jestli nejsi padlej na hlavu." Na to se Sasuke neubránil
mírnému úsměvu, což Naruta vykolejilo ještě víc.
"Víš Naruto, uvědomil jsem si, že se vůči tobě chovám jako blbec…"
"Ty sis něčeho šlehnul, že jo?" Přerušil ho Naruto a docílil tím toho, že se Sasuke
rozesmál na celé kolo. "Já tě nechápu." Zakroutil nad ním nevěřícně hlavou.
"Naruto? Líbí se ti kluci?"
"Cože?" Vytřeštil na něj svá modrá kukadla, ten Uchiha byl čím dál tím víc divnější.
"Jestli se ti líbí kluci."
"To má být zase nějaký tvůj nejapný žert?"
"Ne o žert nejde, na rovinu se tě ptám."
"No, možná." Přiznal nakonec.
"Možná?"
"Jo, líbí se mi kluci." Rezignoval, Sasuke by z něj dostal snad cokoliv, ať už teď nebo
později, navíc se tím netajil, tak proč lhát.
"A líbím se ti já?" Opřel se lokty o stůl, podepřel si hlavu dlaněmi a svůdně se na něj
usmál.
Naruto málem dostal infarkt. Nejdříve ho Sasuke bez varování pozve ven, pak se ho
vyptává na orientaci a teď se na něj svůdně usmívá? Má tohle snad být rande?
"Protože ty, ty se mi líbíš moc." Mrkl na něj a to už se Uzumaki málem válel pod
stolem. Je to rande!
"Hej Sasuke, posloucháš mě vůbec?" vytrhl ho ze vzpomínek Kibův hlas. Hned poté,
co vstoupili do kavárny, se dohodli na tykání.
"Promiň, jen jsem si na něco vzpomněl," omluvil se Sasuke. "Už budu muset jít, je
celkem pozdě," řekl, když se zadíval na své hodinky. Vstal a chystal se k odchodu.
"Počkej, mohl bych tě alespoň vyprovodit?" zeptal se s nadějí v hlase, taktéž vstal a
23
položil peníze za kafe na stoleček.
"Ten je fakt vytrvalý," pomyslel si Sasuke a nakonec kývl na souhlas.
Bylo asi kolem šesté večer, když dorazili k Sasukeho domu.
"Páni, tak tady bydlíš?" vyhrkl ohromeně hnědovlásek, když spatřil obrovský a
nádherný dům.
"Nemůžu uvěřit tomu, že je skutečný," vzdychl okouzleně Naruto, když poprvé spatřil
dům, který pro ně Sasuke navrhl. "A je tu i ta dřevěná veranda s houpací lavicí." Jeho
očka zářila a na tváři se mu rozléval ten nejkouzelnější úsměv, jaký uměl jen on.
"Byl jsi mou inspirací, když jsem ho navrhoval, vlastně jen díky tobě jsem se stal
architektem. Ten dům je náš Naruto, jenom náš," šeptal mu do ucha, když ho objal
zezadu kolem pasu.
"A je to také to poslední, co jsem kdy navrhl," odvětil chladně Sasuke. Když navrhl
tenhle dům, měl z něj radost, těšil se pohledu na něj. Navrhl ho pro sebe a pro
Naruta, ale teď, jakoby to počáteční kouzlo, které ze svého díla cítil, bylo pryč, jakoby
se vypařilo.
Kiba se chtěl ještě zeptat na to, proč to byl jeho poslední návrh, ale raději svou
otázku ihned vypustil z hlavy, když viděl, jak se černovlásek tváří.
"Dobrou Kibo," řekl jen Sasuke, vyšel schody na terasu, vytáhl z kapsy své sportovní
černé bundy klíče, odemkl si a zabouchl za sebou dubové, krásně vyřezávané dveře.
"Dobrou Sasuke," povzdychl si Kiba a s rukama v kapsách odešel se svěšenou hlavou
pryč.
"Ale no tak, je pěkná."
"A co je na ní tak hezkýho?" zeptal se nevěřícně Sasuke a díval se na jejich blonďatou
spolužačku, která na něj jako většina holek od nich ze školy, dělala oči.
"Krásné dlouhé blonďaté vlasy, štíhlé dlouhé nohy, je to ideál každého kluka." Pokrčil
Naruto rameny.
"Fajn, odvolávám tedy to, že jsem o ní řekl, že je ošklivá, ale já mám stejně jenom oči
pro tebe," povzdychl si nakonec, přitáhl si ho k sobě a políbil.
24
"Za to jsem rád, ale co až tu jednou nebudu? Co když se spolu rozejdeme, nebo když
se prostě něco stane? To snad zůstaneš sám?" Povytáhl obočí.
"Nech si ty hloupé řeči Naruto, víš, že to nemám rád." Zamračil se černovlásek. "Teď v
tuto chvíli se rozcházet nehodlám a doufám, že ty taky ne. Jsi pro mě jediný a tečka,"
řekl nekompromisně.
Sasuke seděl na houpací lavici na verandě před vchodovými dveřmi, v ruce opět
sklenku se zlatavým mokem a díval se na příjezdovou cestu, po které před necelou
půlhodinou Kiba odešel.
"Nechtěl bych, abys byl někdy sám."
Ano tohle mu jednou Naruto řekl. Vzpomněl si na odpoledne s hnědovlásekem a
musel uznat, že Kiba není zrovna špatným společníkem. Měl to s ním snad zkusit?
Naruto mu sám tehdy řekl, že by byl nerad, kdyby byl sám, on chtěl, aby si někoho
našel. Černovlásek si povzdychl, vůbec nevěděl, jestli je schopný si s někým něco začít.
Byl to rok, co odešel, co ho nějaký bezohledný řidič srazil na ulici, co týden bojoval v
nemocnici, naposledy mu řekl, že ho miluje, a pak ho opustil. Po bledé tváři stekla
osamělá slza. Kopl do sebe sklenku, otřel si oči a vešel zpět dovnitř do svého tak
tichého domu.
"Myslel jsem si, že už sem znovu nepřijdeš," řekl Kiba, když došel k té samé lavičce,
na které Sasukeho poprvé viděl.
"Ze začátku jsem si to myslel také, ale nakonec jsem si to rozmyslel," odvětil Sasuke.
"Chtěl jsem se ti omluvit za to, jak jsem se zprvu choval a pozvat tě na nějaký drink."
Kiba na něj vytřeštil oči, tohle vážně nečekal. Že by u něj nakonec měl nějakou šanci?
S jeho návrhem s úsměvem souhlasil.
"Ani nevíš, jak strašně moc tě miluju," zašeptal blonďáček, když leželi se Sasukem na
posteli a vzájemně se dívali do očí.
"A ty nevíš, jak strašně moc tě miluju, já," odvětil s úsměvem černovlásek, naklonil se
k němu a políbil ho. Naruto se nad něj přetočil a obkročmo si na něj sedl.
"Tak mi pověz, jak moc," řekl, rošťácky se pousmál a sklonil se k jeho šíji, kterou začal
25
posévat polibky.
"Strašně moc," zavzdychal Sasuke, když ho Naruto dráždil jazykem na jeho velmi
citlivém místečku.
"A teď mi pověz, ty nezbedo, jak moc miluješ ty mě." Tentokrát se nacházel Naruto
pod ním a Sasuke mu stahoval tričko.
"To nejde vyčíslit," vzdychl s blaženým úsměvem na rtech blonďáček, když Sasuke vsál
jeho bradavku do svých úst a začal si s ní pohrávat, tahal za ní zuby a laskal ji jazykem.
"Hmm," zamumlal, když černovlásek vsál i tu druhou a zasténal, když mu rukou přejel
přes látku kalhot po rozkroku.
"Tak to ne!" vyjekl Naruto, když mu Sasuke začal stahovat i kalhoty. Znovu se přetočil
nad něj, rychlostí blesku z něj stáhnul tričko a přisál se svými rty znovu k jeho krku,
kde udělal rudé znamínko, s úsměvem si své dílo prohlédl a pokračoval svými polibky
níž.
Sasuke se díval na hnědovlasého muže spícího klidným spánkem vedle něj. Byl s ním
necelé dva měsíce a dnes se spolu poprvé milovali. Po chvíli z postele vstal, natáhl na
sebe trenky a sešel dolů do kuchyně, kde si nalil sklenku whisky. Trochu se napil a
jeho pohled spočinul na černém piánu, které se nacházelo na stupínku v obýváku.
Přešel k němu, posadil se na malou židličku, pomalu ho rozevřel a zadíval se na
klávesy.
"Sasuke, prosím, zahraj mi něco," škemral blonďáček.
"A copak bys chtěl zahrát?" zeptal se s úsměvem a pohladil ho v záplavě zlatavých
vlasů. Když na něj dělal Naruto psí očka, nešlo mu prostě odolat, nic mu odmítnout.
"Výběr nechám na tobě, ale pozor nespleť se." Zazubil se potutelně a Sasuke se
pousmál ještě víc. Mohlo ho napadnout, že bude chtít slyšet to, co vždycky. Jeho
nejoblíbenější.
Pomalu a trochu nejistě se kláves dotknul. Přeci jen už dlouho nehrál, tak dlouho se
tomuto piánu vyhýbal, ale teď potřeboval hrát, slyšet tu melodii, kterou Naruto tolik
miloval. Jeho prsty začaly pomalu mačkat klávesy, střídal bílé a černé tak, jak zrovna
potřeboval a znovu slyšel smutnou melodii, ze které však vycházela jakási naděje.
26
"Sníh roztéká a jaro, které přichází, sebou přináší naději, naději na teplejší a krásnější
dny, přináší sebou lásku." Vzpomněl si Sasuke na to, co Naruto při téhle písni vždy
říkal. On miloval Yirumovy skladby a miloval tuhle, tu se jménem Spring time.
Černovlásek zavřel oči a nechal se unášet hudbou, která vznikala pod jeho doteky.
Nevšiml si, že ho se zatajeným dechem ode dveří pozorují dvě čokoládové oči.
"Hraješ kouzelně," řekl okouzleně, když se odvážil promluvit. Sasuke ztuhl a hudba
utichla. "Nepřestávej," zaprosil ihned Kiba. Tohle nechtěl, nechtěl, aby Sasuke
přestával hrát.
I přes jeho prosbu, černovlásek piano zavřel a vstal.
"Promiň, nechal jsem se jen trochu unést," řekl a odešel zpět do ložnice.
"Ano?" zvedl svůj mobil. Seděl zrovna ve své kanceláři a díval se na obrazovku svého
monitoru, kde měl rozpracovaný další svůj návrh. Jeho oči se rozšířily, když se z
druhého konce ozval neznámý ženský hlas, patřící sestřičce místní nemocnice.
"Naruto," zašeptal smutně, když seděl u jeho postele a držel ho za ruku. Jeho krásná
tvář byla plná škrábanců a modřin a kolem hlavy měl obvaz. Na jeho hebkých
měkkých rtech byla kyslíková maska a k rukám měl připevněno několik hadiček.
"Miluju tě Sasuke," zašeptal o šest dnů později s mírným úsměvem slabě. Byl na
pokraji svých sil, narůžovělý nádech jeho tváří vymizel a nahradila ho bílá skoro
mrtvolná šeď. Jeho azurová očka se zavřela a už nikdy znovu neotevřela. Z jeho úst
vyšel poslední dech a z onyxových očí mladíka u jeho postele se začaly pozvolna řinout
slzy.
"Ne," šeptal tiše toto slůvko stále dokola a jeho hlas nabíral na intenzitě. Byl zlomený,
jeho duše i srdce se s jeho ztrátou rozpadly na milion malých kousků.
"On stále bude stát mezi námi, že?" zeptal se jednoho dne Kiba, když našel Sasukeho
na terase s výhledem na moře, jak sedí na jednom z lehátek, v jedné ruce sklenku s
whisky a v druhé Narutovu fotku.
"Já na něj prostě nedokážu zapomenout Kibo," povzdychl si černovlásek a znovu ze
27
sklenky upil. Vyprávěl Kibovi o jeho vztahu s Narutem, o tom, co se stalo. Řekl mu to,
když se ho zeptal, proč dům, ve kterém Sasuke žije, byl posledním jeho dílem.
Zpočátku ho hnědovlásek chápal, věděl, že to pro Sasukeho muselo být těžké, ale
černovlásek žil stále ve svých vzpomínkách a Kibovi se zdál být tak vzdálený, tak moc
daleko.
"To po tobě ani nikdo nechce Sasuke," odvětil klidně. "Jen se tě chci zeptat, má vůbec
náš vztah cenu?" tázal se s jakousi bolestí v hlase. Černovlásek na něj upřel svůj
pohled. Věděl, jak moc mu svým chováním a vzpomínkami ubližuje, ale on prostě
nedokázal hodit svůj bývalý život, svou lásku za hlavu. Mlčel, nevěděl, co na to říct.
"Aha," řekl jen Kiba, otočil se a odešel. Odešel ze Sasukeho života, bolelo ho to, věděl,
že se do něj zamiloval, ale nemohl být s někým, kdo žije v minulosti, kdo neopětuje
ani trochu jeho city.
Sasuke zůstal navždycky sám. Vrátil se ke své práci a inspiraci hledal ve svých
vzpomínkách. Jednoho dne, kdy i jeho život vyhasl, setkal se opět s člověkem, pro
kterého navždy žil, kterému patřily jeho vzpomínky a celý jeho život.
Guardian angel
Autorka: Uchiha Mono
'Ryuu, opravdu nerad ruším, ale…' Ozvalo se v telefonu černovlasého mladíka.
"Za deset minut jsem tam, jo?" Usmál se a položil telefon. Zaklapl sešit, ze kterého se
učil na čtvrtletní písemku z chemie, na níž záležela jeho známka v pololetí, a vydal se
do garáže, odkud se po chvíli vyřítil na motorce k domu rodiny jeho nejlepšího přítele.
"Tak co se stalo?" Zeptal se jemně, když vešel do Akiho malého pokojíku. Aki na něho
upřel své červené oči.
"Já…mamka, táta…" Zlomil se mu hlas. Ryuu ho objal a zlehka jím pohupoval.
"Hádali se co?...Nesmíš si to tak brát, v mnoha rodinách je to normální. Podívej, naši
už taky nežijou spolu a není to tak hrozný." Utěšoval ho.
"No jo…já neučil ses na něco?" Napadlo Akiho, že on se učit nemusí, neznamená, že
28
fotografickou paměť mají všichni.
"Ne…" Zalhal klidně Ryuu. Pro něho byl důležitější fialovovlasý mladík než cokoliv
jiného.
Věděl, že jeho posláním je ho chránit. Že se narodil jen kvůli tomu. Někteří lidé mají
to štěstí a získají zvláštní strážného anděla, Aki to štěstí měl, jenže si toho nikdy
nevšiml, a tak Ryuu jen tiše stál v pozadí. Byl rád alespoň za to.
"Ale…"
"Už jsem se naučil všechno." Usmál se na něho hřejivě a pročísl prsty Akiho fialové
vlásky. "Usměj se, víš co? Zajdeme do aquaparku, zvu tě." To na Akiho zapůsobilo,
jeho tvář se celá rozzářila a chlapec vyskočil do vzduchu. Ryuu sledoval jeho šťastný
úsměv, když se balil a hluboko v duši brečel. Neviditelné slzy stékaly po jeho tvářích.
Nedokázal tomu pomoci, z Akiho štěstí byl šťastný i on, ale zároveň uvnitř krvácel.
When I see your smile, Tears run down my face. I can't replace.
Když byl malý, nerozuměl tomu, ale teď již chápe. Dokáže pochopit, proč v duši vidí
ledový svět, že celá jeho bytost je naplněna JÍM.
And now that I'm strong, I have figured out,
How this world turns cold and it breaks through my soul.
And I know I'll find deep inside me,
I can be the one.
"Tak pojď." Pobídl ho Aki s úsměvem, když se sbalil. Nasedli tedy na motorku a odjeli
do aqua parku, Aki byl natěšený jako malý kluk, nedočkavě se převlékl do plavek a
hupsnul na první tobogán, který uviděl. Vesele se smál a cákal na svého o tři roky
staršího kamaráda.
Ryuu stále nechápal, že Akimu nepřijde zvláštní, že si devítiletý kluk klidně začal kdysi
hrát s šestiletým capartem a vydrželo jim to doteď. Devatináctiletí kluci mívají jiné
zájmy než utěšovat puberťáky. Pokrčil rameny a nechal se Akim táhnout na další
29
tobogán, který sjeli ve vláčku. Ryuu nedokázal přimět úsměv, aby slezl z jeho tváře.
Když se dostatečně vymáchali i vyřádili, vydali se zpět domů. Aki nedával pozor na
okolí, a kdyby ho Ryuu neodstrčil, skončil by pod větví, která tam již dříve visela 'na
vlásku'. Zato černovlasého praštila do ramene.
"Ryuu…!" Vyděsil se Aki a hned kamarádovi ohmatával rameno. Ryuu se nad jeho
starostlivostí pousmál, nehodlal mu říct, že ho to málem praštilo do hlavy.
I will never let you fall. (let you fall.)
I'll stand up with you forever.
I'll be there for you through it all. (through it all.)
Even if saving you sends me to heaven.
It's okay.
It's okay.
It's okay-e-ay-e-ay.
"To nic…" Protáhnul si rameno a přešel k motorce. "Tak sedej." Podal Akimu přilbu a
nechal ho posadit se za sebe, než vyjel na silnici.
Vynaložil velké úsilí, aby se soustředil na řízení a ne na Akiho ruce kolem svého pasu.
Přecházel den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Jejich vztah se skoro
nezměnil, avšak Aki se stal uzavřenějším a odmítal černovlasému říct, co se děje. I
přesto se dál přátelili a Aki se svěřoval se svými rodinnými problémy i vším ostatním,
kromě "onoho" tématu.
"Ryuu…já mám problém." Začal Aki, když byli venku v parku, chodívali si tam dělávat
domácí úkoly.
"Povídej." Odložil Ryuu učebnici.
"Já…asi jsem se zamiloval." Zamrkal na něho svýma rudýma očima mladší chlapec. V
Ryuuovi hrklo, zamiloval se? Jeho srdce se rozpadlo na tisíce drobných střípků.
30
Přinutil se k úsměvu.
"Tak to je krásné, a kdo je ta šťastná?" Aki sklopil hlavu.
"No, ono to není ONA…" Zamumlal.
"Takže jsi na kluky?" Polkl těžce Ryuu, ale stále udržoval jemný nenucený tón.
"Jo. Jak mu to mám říct?"
"Prostě mu řekni, že ho miluješ, nebo ho polib. Můžeš to zkusit na mě." Navrhl Ryuu.
Aki zrudl. Pak velmi pomalu zvedl hlavu.
"Miluju tě." Hlesl a přitiskl se na jeho rty ve vylekaném polibku.
"To je hezké, určitě ti neodolá." Mrkl na něho Ryuu. Fialovovlasý se však najednou
vymrštil na nohy a utekl, aniž by se zajímal o své věci. Jako by věděl, že je Ryuu
donese.
Ten k tomu však sbíral odvahu skoro dva dny.
Pak se nakonec sebral a šel je Akimu vrátit.
Zazvonil u dveří, otevřela mu Akiho opilá matka, kterou ignoroval, zrovna se vydal
nahoru.
"Aki?" Vešel opatrně dovnitř a zarazil se, když uviděl Akiho, jak leží ubrečený na
posteli.
"Copak se stalo?" Posadil se vedle něho, ale Aki sebou cukl.
"Nic!"
"Co se děje? Mučí mě, když nevím, co se s tebou děje." Ozval se prosebným tónem
Ryuu. Aki se na něho otočil.
"Opravdu to chceš vědět?" Kníkl.
"Jo."
"Já…miluju tě." Políbil ho Aki a pevně se na něho přitiskl. Ryuu ho automaticky objal
kolem pasu a polibek prohloubil.
"Taky…tě miluju." Zašeptal pak. Aki se na něho šťastně usmál.
Seasons are changing,
And waves are crashing,
And stars are falling all for us.
31
Days grow longer and nights grow shorter,
I can show you I'll be the one.
Začaly jim nové časy, oběma. Trávili spolu ještě víc času než dřív a naplno si je užívali.
Procházeli se spolu parkem ruku v ruce, líbali se na každém druhém kroku a usmívali
se na svět.
"Bojím se…" Začal Aki. Ryuu mu něžně zdvihl bradu a zadíval se mu do očí.
"Čehopak?" Usmál se.
"Že o tebe přijdu." Po Akiho tváři sjela slza. Černovlasý ji jemně slízl jazykem, než
jejich rty propojil v polibku.
I will never let you fall. (let you fall.)
I'll stand up with you forever.
I'll be there for you through it all. (through it all.)
Even if saving you sends me to heaven.
Přitiskl si Akiho víc na sebe, čímž dal rudookému pocítit své vzrušení.
"Nikdy tě neopustím." Vjel mu rukou pod košili a jemně přejížděl po hebké bledé
pokožce. 'Nikdy tě neopustím, protože bez tebe nedokážu žít, protože ty jsi můj život.
Tak prosím, neopouštěj ty mě. Udělej si se mnou, co chceš, ale hlavně mě prosím
neopouštěj.' Ryuu přitiskl svůj obličej na Akiho rameno a chvíli vdechoval jeho
sladkou vůni.
'Cause you're my, you're my, my-e-y-e-y,
My true love, my whole heart.
Whoa-oh!
Stay!
Whoa-oh!
32
Use me as you will!
Pull my strings just for a thrill!
And I know I'll be okay,
Though my skies are turning gray! (gray! gray!)
Ráno se Aki probudil s tělem staršího chlapce přitisknutým na své vlastní. Otočil se a
prohlížel si jeho klidnou tvář a uvědomoval si, že brýle mu stejně nejvíc sluší.
"Byl jsem hloupý, když jsem tě neviděl, anděli." Zašeptal tiše a odešel do Ryuuovy
koupelny, aby se umyl, než se vydá domů. Nechal na sebe dopadat proudy horké
vody, zatímco myšlenky volně plynuly. Když po nějaké době musel vylézt, aby se
nerozpustil, spokojeně se usmíval.
"Už jsem myslel, že ses spláchnul do odpadu." Usmál se na něho Ryuu, než ho políbil.
"To bych ti neudělal, musím tě přeci dál oblažovat svou otravnou přítomností."
Zamrkal Aki a začal se oblékat.
"Půjdu s tebou." Rozhodl se zelenooký. Po chvíli už oba kráčeli po cestě směrem k
Akiho domu. Aki se zasněně usmíval a tulil se k černovlasému mladíkovi. Jak se oba
courali, nevnímali tolik okolí. Z poblouznění je probralo až kvílení brzd. Fialovovlasý
se otočil a než se nadál, byl odhozen na stranu. Po chvíli se probral a poplašeně se
rozhlížel.
"Ryuu!" Křikl a rozběhl se k tělu svého přítele. Ten na něho upřel své zelené oči.
"Aki, není ti nic?" Z jeho úst stekl pramínek krve.
"Ryuu…" Vzlykl Aki. "Zavolejte sanitku!" Křikl divoce na dav čumilů, kteří se pohotově
sešli. Někdo opravdu volal.
"Aki,…je pozdě." Vydechl Ryuu. Fialovovlasý divoce zavrtěl hlavou.
"Ne, ne, ne! Ty nesmíš umřít!!!" Několik slaných kapek dopadlo na tvář černovlasého
chlapce.
"Miluju tě…" Vydechl tiše, než se z jeho zelených očí vypařila jiskra života.
33
I will never let you fall! I'll stand up with you forever! I'll be there for you through it
all, Even if saving you sends me to heaven!
I will never let you fall! I'll stand up with you forever! I'll be there for you through it
all, Even if saving you sends me to heaven! (fade out)
Aki naplno propukl v pláč. Jemně si jeho hlavu položil do klína a hladil ho ve vlasech.
Nevnímal sirénu sanitky ani pokusy záchranářů o znovu oživení Ryuua. Když mu jeho
tělo odebrali z dohledu a odvezli ho do márnice, zvedl se a pomalu se vydal do bytu
svého milence. Nechával své slzy volně téct, nemělo cenu je potlačovat.
Otevřel dveře a zavřel se v pokoji patřícímu Ryuuovi. Dopadl na jeho postel a objal
polštář, do kterého nechal vpíjet své slzy i vzlyky. Vyčerpáním usnul.
Otevřel oči, zamžoural okolo sebe a vstal z postele. Dopotácel se k židli u psacího
stolu a svalil se na ni. Jeho pozornost upoutal pomačkaný papír na kraji. Z náhlého
popudu ho k sobě přitáhl a narovnal. Očima pročítal jednotlivé řádky básně, či snad
písně.
When I see your smile, Tears run down my face. I can't replace. And now that I'm
strong, I have figured out, How this world turns cold and it breaks through my
soul. And I know I'll find deep inside me, I can be the one.
I will never let you fall. (let you fall.) I'll stand up with you forever. I'll be there for you
through it all. (through it all.)Even if saving you sends me to heaven.
It's okay. It's okay. It's okay-e-ay-e-ay.
Seasons are changing, And waves are crashing, And stars are falling all for us. Days
grow longer and nights grow shorter, I can show you I'll be the one
I will never let you fall. (let you fall.) I'll stand up with you forever. I'll be there for you
through it all. (through it all.)Even if saving you sends me to heaven.
'Cause you're my, you're my, my-e-y-e-y, My true love, my whole heart. Please don't
throw that away. 'Cause I'm here... for you! Please don't walk away and, Please tell
me you'll stay... here!
Whoa-oh! Stay! Whoa-oh!
34
Use me as you will! Pull my strings just for a thrill! And I know I'll be okay, Though my
skies are turning gray! (gray! gray!)
I will never let you fall! I'll stand up with you forever! I'll be there for you through it
all, Even if saving you sends me to heaven!
I will never let you fall! I'll stand up with you forever! I'll be there for you through it
all, Even if saving you sends me to heaven! (fade out)
Z jeho očí vytryskly slzy, přitiskl si papír na hrudník.
"Miluju tě, Ryuu. Ale nevím, jak bez tebe dokážu žít. Sám a opuštěný." Najednou na
tváři pocítil letmý hřejivý dotek.
"Nebo ne úplně opuštěný?"
Tajný úkryt Akatsuki
Autorka: ElfMaya
Nedělní ráno, právě v tuto chvíli odbíjí desátá hodina. Nakoukněme do tajného
doupěte obávaného týmu Akatsuki, ale buďte tiše. Většina z nich ještě spí.
"Who let a dogs out. Whof, whof..." pro všechny jistě známá písnička se nese z
koupelny. Deidara stojí ve sprše pod proudem vody. Ve své pravé ruce drží lahev
šampónu nejmenované značky. (ElfMaya: přeci nebudu dělat Shaumě reklamu ne?)
Jak je na první pohled znát, tato hudba blonďatého mladíka zcela uchvátila. Flašku
nejmenovaného šampónu používá jako mikrofon, přitom nezapomíná kroutit tělem
do rytmu hudby a též zpívá. No přiznejme si to, jeho zpěv připomíná vytí přiteplené
hyeny. A jelikož Akatsuki při výstavbě tohoto tajného úkrytu zapomněli na Deidarovi
pěvecké orgie neudělali odhlučněnou koupelnu.
"Deidaro! Zavři už konečně ty tvoje huby!" Rozčiluje se Hidan jehož ho to kvílení
probudilo. Zuřivě buší do dveří. A pak se to stane. (ElfMaya: Chvilka napjetí)
"AAAAAAAAAAA Já si zlomil nehéééééét!" Rozbrečí se Hidan. "Já umírám." Zděšeně si
chytne prst jako kdyby to bylo to nejvážnější zranění na světě. A jako správná
hysterka začne poletovat po celém tajném doupěti. Právě vbíhá do kuchyně. Jenže to
neměl dělat. Přesně tak jak tam vběhl tak se i vrací v doprovodu kameninového hrnce
o objemu přibližně patnácti litrů na obličeji. V letu skončí díky tvrdému nárazu do
35
stěny naproti dveřím. Na to díky bohu Akatsuki nezapomněli. Nezapomněli tu zeď
udělat ze železo betonu.
"A opovaž se vrátit. Ještě mi tu tou krví zasereš podlahu." Rozčílený jako pitbul vyjde
z kuchyně ve své růžové zástěře, Itachi. V pravé ruce drží teflonovou pánvičku. A s
šátečkem bílé barvy na hlavě vypadá jako pravá uklízečka. Deidara, který právě vyšel
z koupelny, propadl silnému záchvatu smíchu.
"Jáj Itachi ty vypadáš jako uklízečka." Nepřestávajíce se smát. Hidan si pořád držel
prst, nepřestával brečet a naříkat, že brzo zemře.
"Přestaňte se chovat jako parta ubožáků! Hidane ty přestaň bulet! Copak jste
zapomněli, že jste Akatsuki?!" Velký bos Pain vešel do místnosti spolu v doprovodu s
Tobim, Kisamem a Sasorim. Tobi zuřivě tahá za Painův kabát akatsuki s velkými
slzičkami v očích.
"Pane! Pane! Tobi chce čůlat." Pain jenom naštvaně zakucá s očím.
"Sasori běž s ním na ten záchod. Ten náraz do stromu mu pocuchal mysl." Sasorimícu
nezbylo nic jiného než souhlasit a odvésti Tobiho na WC. Kisame vůbec neposlouchal.
V uších měl sluchátka od mpétři přehrávače který právě přehrával diskotékové hity
Evy a Vaška (ElfMaya: Doufám, že jstepochopili, že je o ironii). Nezapomíná si při tom
pobrukovat melodii.
"Kisame zavři klapačku nebo bude k večeři grilovnej losos." Zahrozí Itachi kisamemu.
Rybí muž jako na povel zmlkne, vypne mptrojku a schová do té nejhlubší kapsi,
kterou jenom u kabátu má.
***
Mezi tím venku....
"Tak fajn. Kdo tam vtrhne jako první? já bych si rád dočetl svoji novou knihu."
Pronese Kakashi. Ostatní ninjové se na něj nepříjemně podívají.
"Tak já pudu." Prohlásí s hrdostí Naruto. Sasuke a Sakura jeho týmový hráčí jenom
zakroutí hlavou a nadále nědalí že tu nejsou.
"Do Boje!" Zakříčí Naruto.
"Do Háje." Zkřičí Temari
36
"Do BARUUU!!" Zakičí Sasuke. Ostatní ninjové se zarazí. "No co? Mám dneska
narozeniny." Informuje ostatní Sasuke. Dále se na nic nečekalo. Všichni ninjové vtrhli
do tajného úkrytu Akatsuki. Jenom Naruto, Sakura, Sasuke a Kakashi měli tu čest a
přistihli všechny již zmíněné Akatsuki při činu.
Sasuke nemohl uvěřit svým očím. Jeho pratr a růžová zástěra? Začal se zuřivě smát.
"Ty vole Itachi co to máš na sobě? A ještě něco mi vesvětli. Proč máte tajný úkryt ve
Stropnického knihovně????"
Do svítání
Autorka: Jutaki
Pohled na zavřené okno o kterém ví, že skrývá oblohu...
Sasuke pomalu zvedné své tělo aby se očistil od bolestivých myšlenek...
Until the Daybreak
(Až do svítání)
Otevře okno a věnuje malou pozornost chladnému podzimnímu vzduchu...
Nechává vychladnout své horké tělo...
"..."
Sasuke je uvolněný a v klidu vdechuje vzduch...
Tahle noc je jiná než ostatní...
Od teď nebude žít jen pro pomstu...
Ale...
"Co jsem to udělal?"...
Teplo, které člověk při tom cítí je pro něj neznámé...
Nerad ztrácí kontrolu a ten pocit při tom je mu tak neznámý...
"Jsem co jsem..."
Důvěřoval mu, líbal ho na rty a Itachi ho hladil po tváři...
"Zajímalo by mě kolik času už uběhlo..."
Sasukeho tělo se začalo chvět díky studenému vzduchu...
37
"Sasuke..."
"..."
Když na něj pohlédl znovu propadl kouzlu jeho temných očí...
"..."
Jejich oči se do sebe navzájem vpíjejí...
"Sasuke..." pošeptá Itachi...
Dívlal se do jeho očí a přitom se nemohl ani pohnout...
Sasuke pootevřel své rty a začal mělce a zrychleně dýchat...
Itachi natáhl své prsty směrek k Sasukemu, ale zastavily se bez dotyku...
Jako by chtěl rozbýt ty neviditelné stěny co ho oddělují od Sasukeho...
Sasuke se vydal k němu...
A jejich srdce by se pak spojili v jedno...
Oba slyšely své údary srdcí...
Mladší Uchiha jemně přivřel oči...
A Itachi propletl své prsty jeho havranímy vlasy...
"... Odpusť mi Sasuke"
V tu chvíli Sasuke pochopil všechno...
Teď už může být s Itachim...
Mezi nima žádný konec nenastane...
Vzpomínky zůstanou!
Autorka: ElfMaya
Jednou všechno prostě končí,
a někdy něco začíná.
Já se touhle písní loučím,
a naši bránu zavírám.
Stojím tu na okraji skalního útesu, hledím do dálky na západ slunce, hledím jak si
slunce podřezává žíly a svou krev nechává odtékat do moře. Stejně jako jsi to udělal
ty. Ne nemohu ti to dávat za vinu, ta tíha života byla pro tebe zničující.
38
Krásný vzpomínky mi zůstanou
navždy mě budou hřát.
Zůstanou jen v srdci mím,
tam kde můžou spát.
Po tváři mi stéká osamocená slza, slza bolesti, ale už nepláču. Snažím se myslet na
naše společné chvíle plné radosti a smíchu. Třeba na mé narozeniny, to jsme dort
nechtěně vyváleli v trávě.
Ven je nepustím,
vzpomínky zůstanou v srdci mím,
ty si nenechám vzít,
tam je můžu dát
a budou uzamčený klidně spát.
Vzpomínám si na každý detail tvé tváře, na každý tón hlasu, každý střeštěný nápad.
Vzpomínám a ukládám do nejtemnějších koutů mysli, ne že bych se jich chtěla zbavit,
ale proto, abych si je co nejdéle uchovala.
Všechno hezký jednou končí,
a do neznáma odchází.
Já se s tebou právě loučím,
a to nejhezčí si odnáším.
Sedám si do sametové trávy, nohy si přehodím přes okraj srázu. Přesně takto jsme tu
sedávali téměř každý večer, sledovali jsme končící pouť slunce. Zašátrám ve svém
batohu, vytáhnu staré už trochu potrhané album. Obrázkové vzpomínky našeho
společného života.
Krásný vzpomínky mi zůstanou
navždy mě budou hřát.
Ven je nepustím,
vzpomínky zůstanou v srdci mím,
ty si nenechám vzít,
Vzpomínky to je to jediné co mi po tobě zbylo, už tě nikdy nebudu moci obejmout,
hledat v tvém hlase podporu nebo jenom líbnout na tvář či čelo. Jak si tak prohlížím
album, fotku po fotce opět mé nitro zaplavuje opět stesk, bolest a úzkost.
Tam je můžu dát,
a budou uzamčený v srdci mím
tam kde můžou spát,
39
ven je nepustím,
Opět si vzpomenu na tvá slova. A jak tak nad nimi přemýšlím, musím uznat, že jsou
pravdivé, člověk by se neměl utápět v smutku a bolesti na věky věků.
Vzpomínky zůstanou,
v srdci mím,
ty si nenechám vzít,
a budou uzamčený,
klidně spát.
V rukou držím tvůj dopis, dopis od tebe pro mě, dokola si pročítám ty slova zármutku
a lítosti, pořád si pročítám, jak mi vysvětluješ, proč byl ukončen tvůj život, a proč
zrovna ostřím žiletky.
Nadechnu se, zatlačím poslední zbloudilou slzu. Roztrhám tvůj dopis na milióny
kousků, ne proto, že tě nenávidím, ale proto že tím jako ukončím svůj smutek. Zavane
vítr, já natáhnu dlaně a nechám ty kousky odvát do dáli.
Sbohem mami. Byla jsi pro mě vším. Nezapomenu.
Představy ráje
Autorka: Scuroen
,,Máte nádherný hlas sestro... umíte dobře německy. Já se jinou řeč neučil. Všichni
jsme uměli německy. A ještě před pár dny mi připadalo, že jsem nikdy nemluvil
jinak..."
Seděl bez hnutí na dřevěné stoličce, obrácený ke stěně. Byla to podivná ironie... nad
ním bylo malé okno, ale bylo příliž vysoko, než aby jste mohli vidět ven. Vlasy měl na
krátko ostříhané a bílé nemocniční šaty na něm jen visely. Přes oči měl bílý obvaz.
Když mu ho doktor poprvé sundal, obličej měl plný znechucení. Nataša Petrovna,
oslovovaná jako sestra Vasilievna, řádová a zároveň zdravotní sestra, kterou poslali
aby pomáhala vězňům z Osvětimi, jeho oči- ani to, co znich zbylo- neviděla. Nechtěla
to vidět... Seděl pořád bez hnutí, ve stejné póze, jak ho tam posadili. Už víc, jak dvě
hodiny. Nemohlo mu být víc jak dvacet let. Všimla si dvou vyražených předních zubů.
Obličej měl zvrásněný a do úrovně nosu pokrytý tvrdou hnědou kůží. Nedokázala si
představit, jak vypadal předtím, ani jak by vypadal dnes, aby ho nepotkal tak krutý
osud. ,,Jak vám chutnalo jídlo?"
40
,,Dobré..." řekl a odmlčel se. ,,Ta sestra, co ho přinesla, byla unavená. Asi měla
náročný den..."
,,Sestra Marie se stará o spoustu pacientů..." odpověděla.
Tiše si povzdechl. ,,Byla rychlá. U každého sousta říkala- Otevřít... Je to takové
heslovité. Neosobní... Pamatuju si, jak nás rozdělovali ve škole, na závody v běhu...
Prvý-druhý, prvý-druhý, prvý-druhý..." Zase se na chvíli odmlčel. ,,I když jsme přijeli
do tábora. Rychle jsme museli vyskočit z vlaku a rychle nás rozdělovali... Mladí, staří,
děti. Rychle. Jakoby to bylo nějak důležité, jakou rychlostí se všichni seřadíme."
,,Je mi moc líto, co se stalo..." Jemně se dotkla jeho ramene a vstala k odchodu.
Chytil ji za ruku a zastavil. ,,Ne. Prosím sestro, nechoďte pryč..." Chtěla namítnout, že
se musí vrátit k ostatním pacientům. Místo toho ale nic neřekla, jenom se posadila
zpátky. ,,Teď večer je tu ticho. V nemocnici bylo taky ticho... ale jinde ne. Byla tam
spousta lidí, člověk by ani nevěřil, že je to možné, aby bylo na jednom místě tolik lidí.
Pak jsme šli na práci. Ale nedostali jsme se tam... tedy, já a můj bratr. Jmenoval se
Samuel. Šli jsme vedle sebe. Pak za námi přišel jeden voják, v uniformě SS... Jste
dvojčata? zeptal se. Chtěli jsme říct, že ne. Samuel byl mladší, než já... ale byli jsme si
hodně podobní. Jenomže tam byl nějaký muž, vězeň. Začal říkat, ano, jsou dvojčata.
Někdo, kdo stál za mnou- neviděl jsem ho, stáli jsem tak těsně u sebe, že jsem se
nemohl otočit- mi řekl, že dvojčata přežijí. Já doopravdy nevím, co si o tom mysleli
ostatní, ani co si myslel Samuel. Ale ani nemělo cenu nic namítat. Tak nás vzali sem...
už nevím přesně, jak dlouho trvala cesta- asi dva dny." Natáhl ruku a dokl se stěny
před sebou. ,,Jak daleko odtud to je?"
Pokrčila rameny. ,,Moc daleko ne..."
,,Když jsme přijeli, odvedli nás do bloku deset. Bylo to jako v nemocnici. Když jsem
viděl, jak to vypadá v táboře, jak žijí ti, co tam mají pracovat... připadal jsem si nějak
důležitě. Dali nám čisté šaty a čistou postel. Byl jsem zmatený. Samuel měl strach.
Nikdy jsem ho neviděl tak vystrašeného. Začal se dívat kolem a než ho odvedli jinam,
ptal se mě, jestli utečeme... Sám věděl, že je to nemožné. Viděli jsme tu spoustu
ostnatého drátu a bylo nám jasné, že je to proto, aby nikdo neutekl."
,,Sestro Vasilievno!" Sestra Marie na sobě měla bílou zástěru s několika rudými fleky.
Vězni teď nebyli pro postupující rudou armádu tolik důležití, jako zranění vojáci.
Když se vrátila, byla již hluboká noc. A on pořád seděl na stejném místě. Nebyl nikdo,
kdo by ho zavedl k posteli. ,,Pojďte spát." řekla.
Posadil se na postel, rukou pohladil prostěradlo. ,,Nejsem unavený..." odpověděl,
přesto si lehl. ,,V táboře jste nemohla dělat nic- jen ležet. Ale většina nemohla ani to.
Viděl jsem jednoho kluka. Příšerně ječel. Nevím, co mu bylo, ale ječel. Myslel jsem, že
ho někam odvedou, nebo něco udělají, ale jim to bylo jedno. Uprostřed noci mě
odvedli pryč. Zajímalo je, proč má Samuel modré oči a já jedno modré a jedno zelené.
41
Poznal jsem tam toho doktora... říkali, že si bere hlavně dvojčata. Jmenoval se Josef
Mengele... Poprvé mi oči jenom prohlíželi. Pak mi doktor dal nějaké kapky- jenom na
levé, zelené. Modré nechal být. Když jsem se vrátil, ten kluk už nekřičel. Bylo skoro
ráno, jenom tam ležel a potichu vzdychal. Bylo to ještě horší, než ten křik... všechny
nás to děsilo. Ráno a ho odvedli a už jsem ho nikdy neviděl."
,,A váš bratr?"
Nasucho polkl. ,,Vrátil se za pár dní. Nepoznával jsem ho... Nemohl mluvit a celý se
chvěl. Vypadal jako křehká lidská troska." Zvedl ruku a hrábl jí nad sebe, jako by se
snažil něco neviditelného zachytit. ,,Máte sourozence, sestro?"
,,Měla jsem. Sestru a bratra..."
,,Kde jsou teď?"
,,Bratr zemřel, když mu byl rok. Byla tuhá zima, hodně dětí zemřelo. O sestře ani její
rodině, nic nevím. Prý je odvedli na práci do Německa, ale..." povzdechla si. ,,Bojím se
o ni."
Dal si ruku pod hlavu. ,,V nemocnici byli laskavý... doktor na nikoho nekřičel, nikoho
nebili. Nejdřív jsme z toho byli rádi, ale hodně brzo jsem si uvědomil, že můžu vždy
zemřít. Strašně zemřít. Samuela zase vzali někam jinam. Nevěděl jsem, jestli mám být
rád, že už se na to nemusím dívat... Jedno oko jsem měl pořád převázané obvazem,
už měsíc. Za tu dobu jsem zhubl. Říkali tomu dieta. Mohl jsem vstávat jenom občas a
nakonec se mi ani nechtělo. Dávali nám jenom vodu. Pak už jsme většinu času
prospali... Když mě zase odvedli na to jejich vyšetření, klidně mě nechali, ať se dívám,
co dělají s ostatními. V jedné ordinaci bylo torzo těla- mělo to ruce a žebra s kůží, ale
bylo to bez hlavy a prázdné... pozorovali to jako nějaký hmyz. Pamatuju si, že jsem
spadl na zem a bylo mi špatně, ale nemohl jsem zvracet. Někdo mě za to uhodil a pak
mě odvedli pryč. Když mi sundali obvaz, neviděl jsem nic." Přestal mluvit.
Chvíli ho pozorovala, pak vstala. ,,Zkuste se vyspat..."
,,Nezbývá mi moc času, viďte?" zeptal se.
Chtěla říct něco, co říkají všem takovým, kteří nemají velkou nebo žádnou naději. Ale
pak si uvědomila, že to k ničemu nevede. ,,Jak to víte?"
,,Slyšel jsem doktora... Tady i tam- předtím. Dali mi něco I do druhého oka. O pár
měsíců později jsem přestával vnímat okolí. Snažil jsem se naučit rozeznávat zvuky,
jako se to učí slepí. Ale už to nešlo. Všechny se rozplývali v jeden nesnesitelný šum,
co nikdy neustával... To jenom ležíte a připadá vám, že kolem vás je tma... že jste
sama a bezmocná." Zase ztichl, ale ona tam zůstala stát, protože tušila, že neskončí
dřív než u konce... ,,Jednou jsem usnul a probudil se jinde. Byl jsem nahý a byla mi
42
zima. Když jsem se zkusil posadit, někdo mi chytil ruce a nohy. A taky hlavu. Slyšel
jsem, jak někdo říká- skalpel. Trochu to bolelo, ale... oči i víčka mi připadaly, jako
houba. Skoro nic jsem na nich necítil. Jenom na tvářích a na čele, to bolelo. Přál jsem
si, aby to všechno bylo proto, že mě chtějí uzdravit, že budu zase vidět. Ale pak jsem
si pomyslel- já už nikdy nebudu vidět, oni mě přece nechtějí léčit... Teď si říkám- co to
bylo za doktora, který neléčí? Jak mohl děšlat něco takového s lidmi, jak na nich mohl
zkoušet něco, o čem každý rozumný člověk věděl, že nebude fungovat!?" Rukou si
jemně pohladil obvaz. ,,Je tam všude infekce, že?"
,,Vy dobře víte, že o tomhle bych vám neměla říkat..."
,,Ano, vím. Slyšel jsem... někdo vedle spáchal sebevraždu. Měl bolesti?"
,,Velké. A přišel o rodinu..."
,,Nebojte se. Já se zabít nemůžu..." Podrbal se na tváři, na tom hnědém a zjizveném,
připomínajícím zvířecí kůži. ,,Ani nevím, jestli bych se měl počítat mezi živé."
,,Jste jeden ze šťastnějších. Spousta zemřela, když jsme je vezli sem."
Otočil se na bok a schoulil se. ,,Dobrou noc, sestro."
Když o několik týdnů později pomáhala sestra Vasilievna zraněným vojákům, které
posílali do jiné nemocnice, a bývalým vězňům, kteří byli schopní odejít, zastavila se u
něj. Ti zdravější vedli pryč ty slabé a nemocné, jednou nebo dvakrát se i stalo, že se
našli příbuzní, přátelé nebo známí... ale on neměl nikoho. Jeho bratr Samuel i ostatní
z jeho rodiny, se stali pouze neznámým číslem, při součtu mrtvých... Ona měla odejít
do jiné nemocnice a starat se jiné zraněné, kteří přicházeli jako na běžícím pásu. ,,Jak
se máte?" zeptala se.
,,Dobře." odpověděl krátce. ,,Taky odcházíte?"
,,Ano. Musím jít pomáhat potřebným."
,,Zůstane tady někdo?"
,,Z lékařů asi těžko... je jich nedostatek."
,,Nás Židů je teď přece taky nedostatek." zasmál se. S tímto humorem, ačkoliv
pocházel od samotné oběti, sestra Vasilievna nesouhlasila.
,,Chtěl by jste jít domů?"
43
,,Tam dlouho bydlel někdo jiný a teď tam určitě bydlí někdo další... ne, tam se vrátit
nechci. Ale chtěl bych zase jít na jedno místo, co je poblíž. Je tam pole- touhle dobou
obilí uzrává... Jako kluci jsme se Samuelem běhali mezi klasy... byli jsme tak malí, že
nás tam nebylo vidět. Bylo velký dobrodružství, schovávat se před rozzuřeným
sedlákem... Ale jednou chytil Samuela a bylo zle! Od té doby jsme tam nechodili. Ale
poblíž byl strom, dalo se na něj snadno vyšplhat. Rádi jsme tam chodili. Ale když jsme
se o pár let později vraceli zpátky domů, zase jsme potkali toho sedláka... Nevěděli
jsme, proč nás honí tentokrát, ale místo- zatracení kluci, křičel- zatracení Židi."
Sestra Vasilievna se vždy řídila podle příkazů, které uznala za dobré a důležité. Pomoc
zraněným pokládala za velmi dobrou věc. Ani sama nevěděla, proč to dělá, že
společně s ním jede tak daleko, aby místo něho viděla něco, co by chtěl vidět sám.
Spousta tamnějších domů se nevyhla bombardování a většina pole, o kterém mluvil,
byla zničená. Ten strom tam ale pořád stál. Ohmatal jeho kmen, pohladil nízké větve.
Čekala, že to bude trvat dlouho, ale jemu to symbolické loučení netrvalo ani čtvrt
hodiny. Vrátili se vlakem zpátky a sestra Vasilievna nastoupila do jednoho z
posledních aut, co odjížděly pryč.
Pak už ho nikdy neviděla ani se nikdy nedozvěděla, co se s ním stalo
Bonusová episoda
Autorka: Aya Yai
Sasuke se posměšně ušklíbl na Naruta sedící naproti němu. Seděli v celku prostorné
místnosti jejíž střed zabíral podlouhlý bílý stůl obklopen ocelovými židlemi. Přesně na
jedné takové mladý Uchiha seděl. Znuděně si začal natáčet jeden dlouhý pramen
černých vlasů na ukazovák a znuděným leč pátravým pohledem si prohlédl všechny
spolusedící.
Po jeho levici seděla Juugo, Karin, napravo od něj usrkával dlouhým brčkem nějaké
prapodivné pití Suigetsu.
Naproti nim si nervózně s ukazováčky pohrával blonďáček Naruto, Sakura, která se do
něj vpíjela pohledem a Sai.
Za obrovským sklem, jež bylo v místnosti místo jedné ze stěn pobíhal roztřesený štáb.
44
„Za chvíli se točí! Všichni na svá místa!“ ozývalo se ze všech stran.
Konečně padla klapka. „Začínáme!“
Sui přestal hlasitě srkat a místností se rozneslo tísnivé ticho. Všechny pohledy se
stočily na dva 16tileté chlapce sedící naproti sobě. Tahle bonus episoda vlastně byla
proto, aby si mezi sebou vyřídili to, co během episod nestačili říct. Jak jinak.
„Koukám, že sis za mně rychle našel náhradu...“ nadhodil černovlásek a chladným
pohledem ostrým jak dýka probodával Saie.
„Ty sis taky našel jiné partnery... a hned tolik...“ blonďáček kývl hlavou k osazenstvu
sedící na opačné straně stolu.
Rudovlasá dívka překvapeně vytřeštila oči. ‚Náhrada? Partner?‘
„Suigetsu, ani Juugo nejsou zas tak špatní... oproti tobě jsou dokonce lepší...“ ušklíbl
se mladý Uchiha uštěpačně.
„Sasuke-kuuu-“ na Sakuřiných ústech přistála blonďákova ruka.
„Pšššt, Sakuro-chan. Tohle je jen mezi mnou a jím. Nic pro dívky,“ naštvaně se otočil
na nukenina sedícího naproti němu. „Sai je velmi zručný, musím říct, že se ti může
skvěle rovnat... ne dokonce tě předčívá! Bohužel neměl jak získat ten zázračný um
dědící se ve vaší rodině, ale i tam je dost dobrej... Dattebayo!“ pokračoval dál a snažil
se při tom co nejvíc vychválit nového člena týmu 7.
„Dobrej?“ Sasuke zhnuseně nakrčil obočí. „Pochybuju... ty dobře víš, že někoho
lepšího než jsem byl já v životě nepotkáš!“
Karin se zatvářila dost zděšeně. ‚T- to je milenecká hádka?!‘
„Tím chceš říct, že se ti nevyrovnám ani já?“
45
„Ani ty... Nebudu se opakovat, ale proti mně si jen malé dítě z ninjíh jeslí,“
Uzumaki div nebublal vzteky. „Jo? Tak si to můžem hned teď rozdat venku a já ti
ukážu kdo je tady dobrej!“ zařval na černookého.
Ten se na něj usmál. „Fajn, ale venku je dost lidí, preferoval bych spíš nějaké místo v
soukromí...“
„To je pravda, nerad bych někomu způsobil psychickou újmu, až uviděj jak tě
rozmrdám!!!“ uchechtl se modroočko nad tou představou.
„Ts‘ spíš já rozmrdám tebe. Nezapomínej že jsem pořád o úroveň nad tebou.“
Karin zběsile přejížděla pohledem z jednoho na druhého. Čelist jí přitom nevěřícně
vysela ve vzduchu. ‚Tak proto mě Sasuke nechtěl...?!‘
Naruto rudnul vzteky. Prudce se postavil, až se židle na které doposud seděl
překlopila a s hlasitým otřesem zůstala ležet na zemi. „Já, už nejsem žádný zajíček
jako tehdá! Za tu dobu jsem získal, už spoustu zkušeností, tebayo!!!“ řval div mu
nepraskly hlasivky a stále víc se nakláněl k obličeji bývalého parťáka, div se nedotýkali
nosy. Mladý Uchiha, ani nemrkl.
Najednou se odnikud (z místa vedle) objevil Sai a se slovíčky uklidnění donutil
modrookého jinchuurikyho posadit se znovu na svou židli, kterou během Uzumakiho
hlasového výjevu postavil někdo ze štábu.
Koutkem oka sjel na černovláska, který se mu s drzým úsměvem vpíjel přímo do očí.
Sice měl zakázáno cokoliv říkat, ale prostě se už neovládl. „Vsadím se, že máš větší
penis než Naruto~“ usmál se na něj mile.
Místností se opět rozhostilo trapné ticho. Které rušilo jen blonďákovo tiché vrčení,
které se stávalo čím dál tím víc hlasitější. „Saii...“ ozvalo se pohřebním hlasem.
„...zabiju tě!“
Jediná záchrana černovlasého chlapce bez znalosti lidských citů a tím pádem i trapasů
byla červenovlasá dívka s brýlemi, která se pomalu postavila na rozklepané nohy.
46
„Vy...“ ozvala, čímž zastavila Narutovu snahu zabít svého usměvavého kamaráda a
svedla tím na sebe i pozornost všech ostatní. Vždyť za celou dobu nikdo z týmu Taka
nepromluvil!
„Vy...“ začala znovu a roztřesenou rukou ukázala na Juuga. „ty... a ty...“ přejela na
Sasukeho a následně na Suigetsua. Dále na Saie a Naruta, který se ‚nenápadně‘ snažil
černovláska opět uškrtit. „...jste všichni TEPLÝ! Proč mi to nikdo neřekl? PROČ?
Sasuke, měl jsi mi rovnou říct proč tě nepřitahujuuuu...!!! “ hlasitě se rozeštkala a
svojí řeč dokončila hlasitým vysmrkáním do kapesníčku, který jí se starostlivým
pohledem podala pomocnice režiséra.
Všichni se na ní dívali jak na naprostého debila.
Nakonec se slova ujala růžovlasá dívka, jelikož ona jediná byla schopna slova. Ostatní
byli, až moc ohromeni z náhlého obvinění. „Ehm... Karin-san... řekl ti někdo, že téma
dnešního bonusového dílu je Ninjutsu, noví týmoví partneři a životní zkušenosti?“
Těžké žití uprostřed blití
Autorka: Scuroen
,,Pane, kolikrát vám mám opakovat, že máte zůstat v posteli!!" rozkřičel se Tseng, při
pohledu na Rufuse, který si opět nějak našel bezpečnou únikovou cestičku a ocitl se
ve své kanceláři.
,,Ale Tsengu! Já musím pracovat!" pránil se Rufus.
,,Ani náhodou!" Tsengovi došla trpělivost, tak svého bosse popadl kolem pasu a táhl
ho pryč.
,,Venku je zima a prší a tady zuří chřipková epidemie! Ještě se nachladíte!"
Rufus se však dál dravě držel dubové desky svého psacího stolu. ,,Já nikam nejdu! A
navíc do mýho zápalu plic ti nic není!" Tseng nedbal Rufusovi protesty, přehodil si
prostestujícího šéfa přes rameno a odnesl ho do postele.
,,A je pokoj!" oddechl si, když bezpečně zamkl dveře Rufusovi ložnice.
47
,,Oh, Cloude!" Reno se zarudlým nosem právě vytíral podlahu, na které se leskla
louže hlenů a napůl strávených kusů potravy, které přijaly nechutně žlutý odstín. Za
louží klečel Cloud, držel se za přicho a jeho odstín byl jen o pár tónů světlejší než jeho
zvratky. ,,To je ta Rudeho slavná večeře!" popotál Reno a zuřivě se oháněl mopem, až
Cloudovi zaprasil kalhoty. Cloudovi to bylo jedno, hlavně že ty nepříjemné věci už
opustili jeho žaludek. Teď mu žačala týct z nosu pořádná nudle.
,,Fůj!" ohodnotil tu spoušť Vincent, který se vracel z toalet.
,,Fuj? Jaký fuj?" obrátil se na něj naštvaný Reno a zase popotáhl. ,,Sice mám rýmu, ale
ten puch ze záchoda cítím až sem!"
Vincent chtěl něco odpovědět, ale to už se dostavil Tseng. ,,Nechte toho a pojďte mi s
Cloudem pomoct!" Tseng se vyzbrojil rouškou přes půlku obličeje a masivním
rejžákem. Společně s Vincentem, kterému se z útrop ozývali dost prapodivné zvuky,
nebohého Clouda zvedli a odváděli do koupelny. Reno je s mopem následoval a
vytíral Cloudovi stále kapající sliny, hleny a zbytky trávících šťáv, které mu kapaly z
bledých úst a dopadaly buď na samotného Clouda, nebo na podlahu. V koupelně
Tseng zabušil na dveře. ,,Sephu! Vylez už! Potřebujeme umýt Clouda!"
Sephi zvedl hlavu od záchodové mísy. ,,Moment!" zakřičel a vrhl poslední zbytky
zelených zvratků, do útrob porcelánu. Zatímco Cloudovy oči zezelenaly a zvratky byli
žluté, u Sepha to bylo přesně opačně- oči mu zežloutly a jeho zvratky byli stále v
barvě maka. Jinak na Sepha nemoc žádný jiný vliv neměla. Sephi konečně vylezl ven a
odklusal do ložnice, kde měl strávit zbytek dne v posteli.
Tseng, jeden z nejzdravějších jedinců v Shinře a možná i v celém Midgaru, vyslékl
Clouda a naložil ho do vany. Vedle mu přichystal mísu, kdyby to Clouda zase chytlo a
aby si nenazvracel do vlastní koupele. Pak vyčistil záchod od Sephiho příspěvku a
nechal Clouda s Vincentem, který mu rejžákem drhl blonďatou kštici a vyčesával z ní
páchnoucí objekty... Čistý záchod byl potřeba, protože když to Vincenta popadlo,
musel všeho nechat a měl k dispozici asi jenom pět kroků, než se to v něm spustilotakhle bude moc opečovávat Clouda (nejnemocnějšího jedince v Shinře a možná i v
celém Midgaru) a zároveň má po ruce záchod. Tseng vešel do ložnice, kde se všichni
nemocní shromáždili a dívali se na televizi. ,,Zacku, co tady zase děláš!?" vyjekl Tseng
a vytáhl Zacka zpod Sephovy peřiny.
,,Já jsem taky nemocnej!" dušoval se Zack. Sice byl během zimy ze všech nejaktivnější
a nejvíc vystavovaný dešti a mrazu, ale nemoc se mu pořád nějak vyhýbala (a dobře
dělala!).
,,Okamžitě vypadni, než se nakazíš!" rozkázal Tseng a vyhodil ho ven.
,,Tsengu! Otevři!" ozývalo se bušení na dveře Rufusovi ložnice. Rufus byl nemocný
pouze po výbuchu ShinRi, což bylo dohromady několik šrámů, zlomená noha, otřes
48
mozku a pár zlámených žeber, ale chřipka ho zatím nedostala. Tseng se ale musel
pojistit.
,,Je to pro vaše dobro, pane!" Tseng odemkl, strčil rozzuřenému Rufusovi čaj a zase
zamkl. Když se vrátil do ložnice nemocných, Zack už tam byl znova a tentokrát dělal,
jak úpělnlivě smrká. ,,Už toho mám dost!" naštval se velitel Turks, svázal ječícího
Soldiera do kozelce a odnesl ho k Rufusovi, načež opět zamkl. Dobře věděl, že
nemocní a zdraví se od sebe mají oddělovat! Pak navštívil koupelnu, nechal Vincenta
na toaletě, oblékl Clouda to čisté nemocniční košile a odvedl ho do postele. Pak po
něm vyčistil vrchovatě naplněnou mísu a šel všem rozdat léky. Různými druhy přášků
byla Shin-Ra naštěstí dostatečně zásobována. Všude páchla dezinfekce a Tseng si v
jednom kuse utíral pot z čela. Reno doumýval podlahu po Cloudově nadílce a šel si
gecnout k ostatním. Tentokrát už nikdo ani neměl sílu prát se o ovladač k televizi,
takže si klidně mohl zapnout svého oblíbeného 'krále šamanů', což Cloud nesnášel,
ale teď nějak neměl sílu prostestovat, natož uržet oči na obrazovce. Tseng se
přesvědčil, že Vincent opravdu spolykal všechno černé uhlí a šel pomoct Rudemu,
který vyvázl jen s občasnými bolestmi hlavy, s večeří.
,,Já chci ven!" křičel neúnavně Rufus, ale Tseng se oblomit nenechal, i když musel
Rufusův odpor potlačovat varovnými výstřely z pistole, když jemu a Zackovi přinesl
večeři.
Později uklidil všechno nádobí, nechal Rudeho natáhnout se s ledovým obkladem na
postel, a začal drhnout talíře a hrnky v dezinfekci. Teď už viděl bacili úplně všude, lezli
mu po rukou snažili se mu dostat do nosu a ostatních tělesných dutin! Poháněn tímto
přeludem, ještě přitlačil,a by bylo nádobí co nejčistčí. O to pak panoval větší údiv, že
to většina hrnků nevydržela a talíře se ztenčili. Nakonec si Tseng lehl na postel a
pokoušel se usnout. Náhle otevřel oči a došlo mu to!
,,Néé!!" zaúpěl a šel smrkat. A protože věděl, že se nemocní a zdraví musí oddělovat,
popadl polštář a deku a šel spát k ostatním nemocným do ložnice. Tam ho po zbytek
noci budili zvuky smrkání, zvracení, kašlání, blouznění a občasné hlasy postaviček z
'krále šamanů' na které se Reno díval celou noc.
49
Závěrečné poděkování
Těmito pár řádky bych ráda vyjádřila své díky povídkářkám za dovolení uveřejnit svá
díla. Bez jejich pomoci by tento speciál ani nevznikl. Mockrát Vám všem děkuji a doufám, že
opět, za nějaký ten čas, přispějete dalšími svými díly.
Ještě jednou Vám všem děkuji.
ElfMaya
Autorky:
Terkic
HTTP://NARUTOSHONENAI.BLOG.CZ
Uchiha Mono
HTTP://ICHA-IACHA-YAOI-EDICE.BLOG.CZ
Jutaki
HTTP://JUTAKI.BLOG.CZ
Scuroen
HTTP://DRACI-PISALEK.BLOG.CZ
Aya Yai
HTTP:// WWW.AKAKU.ESTRANKY.CZ
ElfMaya
HTTP://DRACI-PISALEK.BLOG.CZ
Příští speciál:
Vzniknutí příštího speciálku záleží už jenom na vás čtenářích (i redaktorů, ale to je vedlejší).
Rozhodnou právě vaše kladné či záporné ohlasy.
Jak přispět?:
Jednoduše. Stačí zaslat na e-mail: jamzasshi@email.cz buť vaši povídku
nebo doporučení povídky, která se vám líbila. Do předmětu napište povídka.
50

Podobné dokumenty

Nazdar, Přeji všechno nejlepší ke Dni evropských jazyků

Nazdar, Přeji všechno nejlepší ke Dni evropských jazyků Nazdar, Přeji všechno nejlepší ke Dni evropských jazyků. Moje jméno je Michaela. Moje nejoblíbenější činnost je koukání na japonské anime. Moje nejoblíbenější anime je Fairy tail nebo Naruto. Kromě...

Více

souboru PDF

souboru PDF od Beardmand c. Asymetrický nunatakový hřeben z. od Beardmand c. Asymetrický nunatakový hřeben z. od beardmand c. Asymetrický nunatakový hřeben z. od Beardmand c. Asymetrický nunatakový hřeben z. o...

Více

Stránka 1

Stránka 1 přestavovali, se od korejského modelu odchýlili a komplex předělali k obrazu svému.

Více

Slovo autorky a program

Slovo autorky a program na mostě, spojujícím prvkem je samozřejmě déšť, který je hlavní myšlenkou hry. Možná se ptáte proč zrovna Japonsko? Odpověď je velmi prostá. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem objevila svou my...

Více