listopad 2015

LISTOPAD 2015
ZDARMA
TEPLICKÝ
KURÝR
Ďáblovi se
nelze vlichotit
ČTĚTE NA
STR. 3
ROČNÍK 24 - ČÍSLO 11
Hrozí Kuberovi trestní stíhání? Lže, kudy chodí!
Vychází v nákladu 5500 ks
Jaroslav Kubera, co by senátor a primátor Teplic,
s jeho vládnoucí juntou z ODS je obviněn ze
závažné trestné činnosti. Podle lidskoprávní
organizace, která vyhodnotila jeho některé
aktivity, jde jednoznačně o porušení zákonů
České republiky a obviňují tuto skupinu ze
zneužití pravomoci veřejného činitele a
poškození města při správě jeho majetku. Trestní
oznámení, na jeho osobu a členy rady města z
minulého volebního období, již byla podána!
Vzhledem k tomu, že Kubera má poslaneckou
imunitu, bude o této záležitosti rozhodovat
Vrchní státní zastupitelství v Praze, kam
vyšetřování Kuberovo teplické junty následně
přidělí k objasnění.
O co v první řadě jde?
V roce 2013 vyhlásila rada výběrové řízení na
pronájem majetku města, jednalo se o sakrální
budovu (kostel) na Zámeckém náměstí. Hned od
samého počátku však postupoval Kubera s radou
města podivně a výběrové řízení bylo omezeno
tím, že se mohou přihlásit k pronájmu jen
organizace registrované ministerstvem kultury
jako církve. To znamená, že organizace jiného
typu, které měly zájem si budovu pronajmout
a zřídit v ní například lapidárium, aby zachovaly
sakrální ráz objektu, nebo využívat jako
komerční koncertní síň, byly hned od samého
počátku z tohoto výběrového řízení tímto
omezením vyloučeny. Právě zde mohl být
finanční přínos pro město nejvyšší, protože by
musely platit běžné komerční nájemné, které je
v centru města za metrážní plochu této budovy
obvyklé, což je 45 – 65 tisíc měsíčně! Jak nám
potvrdila organizace, která měla o pronájem
zájem a nemohla se na základě stanoveného
omezení přihlásit. K dnešnímu dni by to bylo
2 až 5 miliónů korun do městské pokladny. Jenže
není! Nestandartní bylo i to, že do výběrového
řízení se přihlásily tři organizace požadovaného
typu a ještě před zasedáním rady disponoval
kontroverzní místopředseda politického slizu
Věcí veřejných a zastupitel Tomáš Jarolím (dnes
zastupitel za hnutí ANO a velký kamarád výherce
výběrového řízení Miroslava Vachaty)
dokumenty, které byly součástí předložených
projektů na pronájem objektu. Pikantní na tom
je, že dvě organizace nabízely nájemné a jedna
dokonce i finanční podíl na opravách budovy,
třetí organizace zastoupena panem Miroslavem
Vachatou z Krupky nenabízela vůbec nic a právě
tato organizace výběrové řízení vyhrála! Pozor:
Nájemné platí symbolickou 1. korunu
ročně!!!
To je samozřejmě šokující a zvláštní na celém
výběrovém řízení je také další skutečnost, že
právě Vachata se už měsíc před výběrovým
řízením před svědky chlubil, že mu bude budova
přidělena. Samozřejmě po dvou letech provozu
přišlo město o finance a ještě skandální je na tom,
že hned po pronájmu kostela si tam Vachata zřídil
obchod s vínem, medem, ikonami a jiným
tovarem, který nabízí za komerční cenu! Přitom
církev, kterou zastupuje, nemá právo provádět
obchodní činnost, tak jak to uvádí výpis z
rejstříků právnických osob vedeným příslušným
ministerstvem, což musel doložit při výběrovém
řízení právě výpisem z tohoto rejstříku
právnických osob. Dnes je Vachata vyšetřován
Policií ČR z daňových úniků, protože za prodané
zboží neodváděl daně a hlavně jako soukromá
osoba neměl povolení k podnikatelské činnosti.
Takže kostel se stal, obchodním místem pro jeho
aktivity! Nájemní smlouva však mu to zakazuje,
ale to Kuberovi nevadí a dodržování podmínek
nájmu ani za celé dva roky magistrát pod jeho
vedením nekontroloval! Otázka je proč asi???
Spekulativní zůstává, kolik z toho měl právě
Kubera a radní města!? Přeci jen tak za 1,- Kč by
Kubera neprojímal městský majetek, který by
mohl vydělávat. Zvláště, jak známe tohoto
asociálního a lakomého člověka, jakým Kubera
je, tak to je opravdu zarážející. Ten zadarmo
neudělá nic!
Takže počkáme na výsledky
vyšetřování orgánů činných v trestním řízení, ale
Kubera jako lidový kecal z Prodané nevěsty,
bude lhát a mlžit, tak jak je u něho zvykem a po
celý svůj život praktikoval.
JeF
Foto: Vachatova prodejna, minifoto Kubera + Vachata
Brzy může na vaše dveře zabouchat nezvaný host. Bude u vás chtít kontrolovat...
Proč bychom měli umírat?
Otázka pro ministra za hnutí ANO Stropnického
Takto nám už za pár let zřejmě budou ze strany politiků. Realita pak byla zcela odlišná, jakmile takový
státní úředníci bušit na dveře, aby si bič úředníci (nebo třeba policisté) dostali do rukou. Dodatečnému
prověřili, že plníme soubor stano- otravování nejen skutečných provinilců se opět pootevřou dveře.
vených nařízení.
Možná někomu přijde odpor vůči takovým opatřením poněkud
Samozřejmě, vše se bude dít v soula- přitažený za vlasy. Vždyť jde přeci o dobrou věc, ne? Možná pro
du se zákonem, ve jménu obecného tentokrát. Jakmile ale jednou vrátka naší domovní svobody
blaha a nebude to (jistě) prováděno otevřeme, zůstanou otevřená už navždy. A to je mnohem horší
šikanózním způsobem. Vrátka k
problém. Budou nám chtít za čas politici kontrolovat, jak dlouho se
takovým "skvělým" zítřkům naši sprchujeme nebo jak splachujeme, abychom neekologicky
politici postupně otevírají, naposledy v podobě právě schváleného neplýtvali vodou? Nebo nařizovat maximální teplotu v bytě? Ono
záměru Legislativní rady vlády na prolomení domovní svobody se to vlastně už částečně děje, byť prozatím nikoliv invazí do
kvůli zákonu na ochranu ovzduší. Úředníci mají nabýt pravomoc našich domácností (povinné úsporné žárovky a vysavače, dvojí
kontrolovat přímo v domácnosti, čím občané topí a občané mají splachovadla, návrhy na zdražování vodného a stočného z
povinnost úředníky vpustit, jinak hrozí vysoká pokuta. Důkazy lze ekologických důvodů atd.). A co když třeba mají spoluobčané nebo
však jistě obstarat i jiným způsobem.
místní úředníci podezření, že soused mlátí svou ženu? Vyšleme
každý večer k těmto sousedům úředníka, který bude mít zákonné
Ač bydlím ve městě, naprosto chápu spoluobčany, kteří trpí
právo vstupu a povinnost zkontrolovat situaci na místě? Vždyť
zamořeným ovzduším díky sousedům - hlupákům spalujícím
přeci ta žena je chudák a měli bychom jí pomoct, ne? Případně,
odpadky. Nicméně, prolamovat kvůli tomuto nepříjemnému
umístíme k těmto lidem rovnou kameru do obýváku, abychom měli
problému ústavou zaručené právo na nedotknutelnost domovní
o situaci preventivní přehled? Ač si to většina spoluobčanů
svobody je opravdu velmi - velmi nebezpečné. Příště si totiž
neuvědomuje, k podobně absurdním zítřkům zřejmě směřujeme,
politici vymyslí další „dobrý důvod“ a za čas další a pak ještě další.
byť po malých a špatně postřehnutelných krůčcích.
Studnice takových „dobrých důvodů“ je jednoduše nevyčerpatelná.
Ne, vážení politici. Tento princip je prostě celý špatně, ačkoliv
jsme
jen na začátku jeho realizace. Takové návrhy je třeba smést
Jistě, úředníci a politici nás budou jako vždy na začátku ujišťovat,
urychleně
ze stolu, případně je napadnout ústavní stížností, pokud
že kontroly paliva (a popela z kotlů) by měly být prováděny nikoliv
vstoupí
v
platnost.
šikanózním způsobem a jen jako krajní opatření. Nicméně, co je
Jan Polanecký
psáno to je dáno a už mnohokráte jsme zažili podobné chlácholení
Pane ministře Stropnický,
W W W. T E P L I C K Y K U RY R . I N F O
chcete mapovat počty mužů a žen schopných a
ochotných podílet se na ochraně vlasti. Ráda
bych se dozvěděla, co konkrétního chtějí
politici abychom bránili. Zda cizí kapitál, cizí
banky, cizí média, cizí šachty, cizí pozemky....
Majetky zbohatlíků, korupčníků a tunelářů.
Majetky politiků a jejich rodin. Proč bychom měli pokládat životy za
zemi, která nám byla ukradena, za firmy, pro něž dřeme za 1/3
německých výplat, za obchodní řetězce, které zlikvidovaly drobné
podnikatele a prodávají nám zdravotně závadný odpad, za ukradenou
vodu?
Proč bychom měli umírat za politiky, kteří celou tuto genocidu od
roku 1989 umožnili a kteří nám pravidelně nadávají do komunistů,
šíří mezi lidmi nenávist a podporují světového agresora č.1 - USA?
Děkuji za odpověď.
PS: Není bez zajímavosti, že armádu, kterou zničil Václav Havel a
individua mu podobná už asi nikdo neobnoví. Zmizela rozsáhlá
technika, závody na výrobu a opravy techniky všeho druhu, zanikli
specialisté a z půlmilionové armády máme jakousi četu, co jezdí po
světě jak Humberto, hradní stráž, dvě kapely a tři pronajaté stíhačky
věčně v opravě.
N.R.
LISTOPAD 2015
ZDARMA
Andrej Babiš jako přízrak normalizačního centrálního plánovače
Andrej Babiš a hnutí ANO vyhrál volby s jednoduchým heslem: stát lze vést jako firmu. Velká
část voličů shledala tuto vizi lákavou,v souladu
s jejich kolektivistickou představou: že podniky
a živnosti jsou tu proto, aby sloužily.
Aby však Andrej Babiš mohl řídit stát jako svoji
vlastní firmu, musí on sám hrát roli majitele,
a všichni občané vystoupovat v roli jeho zaměstnanců - a tedy bez odmlouvání poslouchat jeho
příkazy (nebo dát výpověď, tedy emigrovat nebo
rezignovat na jakoukoliv ekonomickou aktivitu).
Nyní nám pan Babiš přikazuje: nechte na sebe,
na svoje podnikání a na svoje příjmy uvalit
soustavný dozor
Na první pohled se to snad někomu může zdát
skvělé: stát získá spousty peněz, hamižní
živnostníčci přestanou šidit na daních, a všem se
nám začne dařit o mnoho lépe. Za vzletnými
hesly o prosperitě státu se však skrývá něco
velice ošklivého. Andrej Babiš by samozřejmě
velice rád řídit státní ekonomiku. Přihlédneme-li
k tomu, v jakých podmínkách se započala jeho
kariéra, tedy v podmínkých hýčkaného kádra
komunistické diktatury, zapadá vše do sebe:
Andrej Babiš je svým založením typický příklad
normalizačního centrálního plánovače, jehož
kariéra byla nasměrována v 80. letech a nikdy se
z cesty centrálního plánování neodchýlila. Není
pochyb o tom, že jako centrální plánovač může
Andrej Babiš uplatňovat politickou moc vůči
všem ekonomickým subjektům (tedy vůči
jednotlivcům). Aby však taková moc měla
alespoň naději vzbudit iluzi fungování, musí
omezit jakoukoliv odlišnost, která by se odchylovala od jeho plánovacích tabulek a grafů.
Andrej Babiš se kdesi vyjádřil, že malé podniky
jsou na nic - tím hlavním, nejdůležitěším
hybatelem ekonomiky pro něj není malý podnik,
živnost zaměstnávající dvě tři osoby a vydělávající právě tak akorát pro zabezpečení slušného
života svého majitele a jeho rodiny, ale velký
koncernový podnik, se stovkami a tísici
zaměstnanci, obhodující s cizinou, a hlavně - teď
to nejdůležitější - fungující v součinnosti s politikou. Hospodářský systém, v němž je hlavní
veličinou několik málo velkých podniků
personálně i organizačně propojených se státní
mocí je přesně tím, co dostaneme, představíme-li
si stát coby firmu. Takový systém má i jméno:
korporativismus.
Několik velkých podniků lze politicky ovládat,
zkorumpovat jeho majitele, zavázat si je
bezpočtem výhod a privilegií - s tisícovkami
malých podniků a živností však nic takového
udělat nelze. Aby mohl Andrej Babiš řídit stát
jako firmu, potřebuje co nejvíc omezit
individualitu podnikání - čím méně malých,
nezávislých podnikatelů, tím lépe pro něj.
Elektronická evidence tržeb je prvním krokem,
který má Andreje Babiše k jeho cíli přiblížit.
Přeje si zasadit co nejcitelnější ránu drobnému a
střednímu podnikání, přesunout jeho pracovní
síly z nevypočitatelných vod malých firmiček do
tabulek nekompromisních manažerských
nástrojů velkých podniků a vládních plánů.
zisky zakládá na tom, že díky svým konexím
uvalil na spotřebitele zákonnou povinnost
odebírat jeho zboží, je tím posledním, kdo by měl
druhé jakkoliv školit.
Jako člověk, který vzešel z prostředí komunistických státních plánovačů, ví Andrej Babiš
velice dobře, co musí udělat: stejně jako jeho
předchůdci, kteří likvidovali malé a střední
podnikání na přelomu 40. a 50. let minulého
století musí uvalit na podnikatele takové
množství povinností, regulací a závazků, které
nakonec překročí únosnou mez a postaví je před
fatální otázku: má to všechno vůbec cenu?
Nemá žádné morální právo poučovat ty, kteří na
rozdíl od něj podnikají čistě a jejich hlavním
prostředkem výdělku je nabízení toho nejlepšího, co umějí. Jak však vyplývá z volebních
preferencí korporativistického hnutí ANO, žije
zde nezanedbatelné procento občanů, kteří vidí
podnikatele, když už ne přímo jako parazity, tak
jako obětní zvířata pro jejich vlastní cíle a údajné
nároky.
Andrej Babiš svou politikou v podstatě vrátil
do hry, opět v souladu s jeho vlastními životními
i ideovými kořeny, princip třídního boje a za
třídní nepřátele si vybral nezávislé podnikatele
a živnostníky, kteří si přejí jen jediné: aby je stát
už proboha konečně nechal na pokoji. V širším
slova smyslu tak hrozbu pro podnikatele a živnostníky nepředstavuje pouze Andrej Babiš, ale
i zástupy jeho příznivců a voličů, kteří si mnou
ruce při představě, jak jim dá řádně na pamětnou.
Odpověď je nabíledni: snad asi ani nemá.
Kdo z podnikatelů nemá dva tisíce na pořízení
elektronické registrační pokladny, nemá podle
Andreje Babiše podnikat. Kdo ze zemědělců
není schopen měsíčně splnit povinné dodávky
masa nebo mléka, nemá podle komunistického
ministra zemědělství vlastnit kravín. Časové
rozmezí je 70 let - mentalita naprosto stejná.
Důsledky také.
Přitom Andrej Babiš je tím posledním, kdo by
měl poučovat malé a střední podnikatele, jak
mají vést své podnikové finance a za jakých
podmínek by se měli nebo neměli pouštět do
podnikání. Člověk, který kolaboroval s komunistickou totalitní mocí, který postavil své
podnikání na šikovném lobbingu a který své
Domnívám se, a to bez nadsázky, že snaha státu
a jeho voličských klientů existenčně zlikvidovat
celou jednu skupinu obyvatelstva, už zašla tak
daleko, že plně opravňuje ty, o jejichž život a majetek jde, k projevům občanské neposlušnosti.
Máme už totiž jen málo co ztratit a brzy může být
pozdě.
Luboš Zálom
Zrada a pokrytectví. Vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL odsouhlasila kvóty pro nezákonné imigranty do ČR dokonce de facto již letos v dubnu. Za našimi zády
Zrada a pokrytectví. Vláda ČSSD, hnutí ANO
a KDU-ČSL odsouhlasila kvóty pro nezákonné
imigranty do ČR dokonce de facto již letos
v dubnu. Za našimi zády. A teď, když vidí, že
občané chtějí opak, tak začali hrát habaďůru.
Podívejte se, co jsem řekl přímo a narovinu
ministrovi vnitra ve Sněmovně. Jestli se mnou
souhlasíte, prosím sdílejte, jelikož česká média
cenzurují SPD, takže se lidé nedozví pravdu.
Řekl jsem ministrovi toto: Vážený pane ministře,
děkuji za odpověď, ale vy jste více méně potvrdil
to, co já říkám celou dobu - ještě letos do ledna
tato vláda tvrdila, že žádná imigrační vlna
nehrozí, byl jsem v různých médiích napadán,
byl jsem zesměšňován, dělali se ze mne
xenofobové a populisté, když jsem upozorňoval
dva roky na to, že tady ta imigrační vlna
nelegální imigrace hrozí a že bychom se na ni
měli již loni připravit. Já si vzpomínám, když
jsme tady projednávali i tuto zprávu před rokem,
ale tam jsem hovořil o něčem jiném, tak jsem
vyzýval k legislativnímu řešení a přípravě.
Zaspali jste a vůbec jste se nepřipravili. Naopak
jste ještě ty lidi, co na to upozorňovali,
bagatelizovali a ještě jste je zesměšňovali. To je
přeci ten problém.
To, že jste začali dělat něco teď a pozdě, a ještě
výsledek je tristní, co se týče jednání v Evropské
unii, tak to je také fakt. Rozhodně nesouhlasím s
tím, co jste říkal, že se snažíte tady bránit proti té
imigrační vlně. Pak mi tedy vysvětlete, proč
většina vládních europoslanců v Evropském
parlamentu letos v dubnu, včetně europoslanců
ČSSD, hlasovala pro kvóty pro nelegální
imigranty do Evropské unie. Z tohoto hlasování
potom vyšla ta následná činnost, kdy byly ty
kvóty přijaty.
To znamená, vy jste ještě v dubnu většina
europoslanců této vládní koalice - a někteří i
další, například TOP 09 - hlasovali pro kvóty.
Poté jste zjistili, že veřejnost je proti, došlo na
české přísloví "kam vítr, tam plášť", a když jste
viděli, že to začalo být populární, tak najednou
premiér Sobotka otočil a říkal nám, že jakoby
naoko žádné imigranty vlastně nechce, a za
našimi zády je samozřejmě přijímáte, a vždy na
úkor sociálního zabezpečení našich českých
občanů, našich seniorů, našich handicapovaných
občanů a podpory rodin s dětmi. To je fakt.
Tomio Okamura
Vlastenectví
Projev na demonstraci občanských iniciativ 28. října
2015 na Náměstí Republiky v Praze
Každý národ zná pojem vlastenectví. Význam toho slova
však není pro všechny národy stejný. Srovnejme texty
dvou vlasteneckých písní: Vládni Británie! a Kde domov
můj. Zatímco první píseň vyjadřuje ambice impéria a je
hrdou oslavou britského námořnictva a armády, druhá
opěvuje krásu české krajiny. Proč jsme tak skromní?
Vždyť zápas Čechů o přežití národa a obnovení státnosti
trval stovky let. Ano, jenomže ten zápas mnoha generací
našich předků nebyl dobyvačný, ale obranný. Čechové
chtěli mít vládu jen nad svou vlastní zemí.
Osudová bitva na Bílé hoře trvala necelé dvě hodiny.
Prohra stavovských vojsk však nadchla vítěze natolik, že
hnali na porážku celý národ. Nejdřív se stínalo a věšelo
a potom kradlo. O statky protestantských rodů
vyštvaných do vyhnanství se podělili katolíci z řad
domácí i cizí šlechty, svůj desátek dostala i církev svatá.
Země království českého připadly jako dědičné léno
Habsburkům, kteří okamžitě zrušili náboženskou
svobodu. Na převýchovu „kacířů“ byly přizvány houfy
školitelů, především Tovaryšstvo Ježíšovo, které se
zaměřilo hlavně na mladé lidi, podle hesla: Chceš-li
pokořit nepřítele, vychovej jeho děti. Nastolený totalitní
režim, praktikující sepětí trůnu a kříže, proti sobě neměl a
ani nemohl mít politickou opozici, když elita byla
vyvražděna anebo rozptýlena v exilu. A přesto ti, co
zůstali, často v pozici poddaných, nebyli vůči věrouce
svých nových pánů poddajní tak, jak vrchnost čekala. Ani
brutální nátlakové metody nevytěsnily u každého, kdo
jim byl vystaven, anebo zastrašován, hlas svědomí.
Strach je jednou z nejsilnějších emocí, proto jej mocní
zneužívají pro své cíle. Pomocí strachu lze ochočit i zvíře.
Ale jen člověk je schopen najít hluboko ve svém nitru
proti strachu zbraň, ať už je to víra, ideál, nebo smysl pro
povinnost a čest. Tehdejší odolnost některých komunit,
rodin, ale i osamocených jednotlivců proti novým
pořádkům připadá dnes mnohým nesrozumitelná.
Nechápou, jaké a čí zájmy tak houževnatě bránili ti lidé z
poloprázdných městeček a osad, řemeslníci, chudí
kramáři a dříči na poli. Proč to nevzdali hned v druhé
generaci? K čemu dál vlekli tu káru vzpomínek a odkazů?
STR.2
Proč riskantně uchovávali staré knihy? Proč to dělali,
když triumfující dech baroka zaplavil zemi novými tisky
s náhrad-ními příběhy a náhradními svatými?
Společenství, kterému cizí síla přetne linii vývoje a nasadí na zmrzačený pahýl vlastní roub, fyzicky nezanikne,
ale jeho budoucí plody už jsou pak jiné, než byly ty
původní. Každý z nás ale zřejmě už někdy viděl, jak
zmrzačený kmen stromu obrůstá novými výhonky. Jsou
to zpočátku slabé větvičky, ale za čas se strom obrodí
a znovu nese plody. Své vlastní. To je odpověď na otázku,
jaké a čí zájmy tak houževnatě bránili ti předvídaví často
bezejmenní lidé, ten takzvaný plebs, a proč riskovali i
život, aby ochránili české knihy a příběhy.
Základem, bez kterého žádný národ nemůže přežít, je
jeho jazyk. Uchovat jazyk národa, znamená udržet kód.
V první fázi národního obrození se tedy rekonstruoval
a šířil společný kód. Po vzkříšení jazyka se obrodila česká
kultura, především literatura, divadlo a vydávání novin.
Ve hře Josefa Kajetána Tyla nazvané Fidlovačka aneb
Žádný hněv a žádná rvačka, zazněla v roce 1834 poprvé
píseň Kde domov můj. Když srovnáme její lyrická slova s
hymnou tehdejší rakouské monarchie, která velebila
císaře a žádala občany, aby statečně bránili habsburský
trůn proti všem nepřátelům, je zřejmé, proč byla píseň
o české zemi tak oblíbená, že se nakonec, po vzniku
demokratické republiky, stala součástí státní hymny. Líbí
se mi její návaznost na epochu národního obrození,
a pokaždé když naši hymnu slyším, si uvědomuji, že je to
zhudebněný kód.
Většina cizinců, s výjimkou vzdělaných bohemistů, se
domnívá, že naše hymna pouze popisuje přírodní
scenerii, zatímco my při jejím veřejném zpěvu pokaždé
znovu skládáme slib. Nejen své zemi, ale i lidem, kteří
v ní žili před námi a pracovali, jak se říká, na národa poli
dědičném.
T. G. Masaryk, za jehož prezidentského mandátu zazněla
hymna v roce 1920 poprvé, se nezasloužil jen o vznik
suverénního státu. Dávno před tím, než byly hranice
v Evropě nově překresleny, už vychovával předvídavý
profesor pro budoucí republiku lidi, vlastence. Věděl, že
i nevelký národ může být veliký svou kulturou a vzdělaností a vytrvale jej povzbuzoval připomínáním jeho
historických vzepětí, mezi nimiž hledal spojovací cestu.
Masarykovo zkoumání a vysvětlování smyslu českých
dějin bylo ovlivněno potřebami přítomnosti. Přesto ctil
i své oponenty v národní debatě, například katoličtější
pohled historika Josefa Pekaře. Debatovat svobodně
o věci, o kterou společně jde, vnímal Masaryk jako
princip demokracie.
A teď se zeptám. O jakou společnou věc nám dnes v
Čechách jde? O čem naši vzdělanci zaujatě debatují, aby
povzbudili veřejnost k přemýšlení? Jakého rozmachu
dosáhlo naše současné školství při výchově studentů ke
kritickému myšlení? Jakým potřebám přítomnosti slouží
dnešní historikové, když znevažují vznik Československé republiky a mluví o omylu, který by měl být
napraven? A jaké inspirativní ideály nám předává naše
současná kultura? Čím nás obohacuje veřejnoprávní
televize?
Když zemřel Karel Havlíček Borovský, bylo mu
necelých 35 let. Jmenujte mi dnes jediného mladého
novináře, který by disponoval aspoň polovinou
Havlíčkova rozhledu a kritického úsudku, nemluvě o jeho
statečnosti. Co se týká té statečnosti, připouštím, že je
možná některým lidem vrozená a jiným prostě chybí.
Avšak láska k vlasti je věc výchovy, s tou se nerodí žádné
dítě, ale pokud k ní není vedeno, je ochuzeno o část svého
lidství. A také vlast je ochuzena o jednoho svého člověka.
Jsme snad tak početný národ, abychom mohli bez
následků vlastenectvím pohrdat?
Opravdu už jsme dnes tak dezorientovaní, aby nám
červené trenýrky, vyvěšené na střeše Pražského hradu,
překryly skutečnost, že vlajka s nápisem Pravda vítězí,
byla ukradena? Soudkyně odmítla zloděje potrestat,
neboť jí není zřejmé, jakou škodu svým činem způsobili.
Není to jasné ani mnohým politikům. Zřejmě nevědí, že
Masarykovo heslo na prezidentské standartě se táhne
českými dějinami jako červená niť už od Jana Husa, který
je psal jako své krédo v dopisech z kostnického vězení, že
jej používal i kališník Jan Rokycana, král Jiří z Poděbrad a
později intelektuálové a umělci v epoše národního
obrození. Ale ať už je to nevzdělanost nebo otrlost a necitlivost, plyne z toho jediný závěr. Lidé, kteří nedokážou
sdílet zkušenosti svého národa, je nedokážou ani sdělovat
na mezinárodním fóru. Nedokážou je položit na jednací
stůl jako kartu, která varuje i věští. Naši politici zřejmě
sází jen na své vlastní štěstí a zájmy národa jsou jim cizí.
Nepochopili ani fenomén československých legií a
hanebně jejich ideály převracejí naruby. Česká účast na
vojenských akcích NATO bude jednou zhodnocena jako
kolaborace s agresorem. A potrestána jako zločin proti
míru. K těmto koncům však naši politici dohlédnout
nedokážou. Ve své bohorovnosti jsou schopni nás bez
skrupulí zavléct i do války proti vytipovanému nepříteli,
kterým má být Rusko. Připomeňme jim, dokud je ještě
čas, že s osudem národa a s jeho historickým směřováním
nelze hrát v kostky. Udělejme to brzy!
Myslím si, že v situaci, ve které dnes jsme, když tzv. elita
národa selhává, je životně důležité, abychom neselhali
my občané. Jen tak dokážeme tu sudbu zvrátit. Nemáme
na to ale tři sta let, jako pohrobci Bílé hory. Čas se krátí a
možná už se odčítá k nule.
Ano, nikdo z nás, občanů, nemůže udělat mnoho, ale
každý by měl udělat alespoň to, co je v jeho silách. Každý
z nás má přece přátele s podobným smýšlením. Jsou tady?
Přivedli jste je? Nebo odjeli na chalupu, aby si v den
státního svátku odpočinuli? Tak příště ty chalupáře
přitáhněte! Řekněte jim, že odpočívat můžou až v hrobě,
ale teď máme společnou práci. Nejenom naše vlast ale
celý svět stojí na křižovatce. Teď není čas na to, sedět na
chalupě u kamen a se zalíbením přikládat vlastnoručně
nasekaná polínka, když světoví hráči zažehují ohně pro
budoucí globální požár!
Vím, že v dnešním svátečním dni se koná jen v Praze
podobných demonstrací, jako je tato, asi deset. To je ale
marné plýtvání energií, lidmi i technikou a vůbec to nemá
logiku. Zapomeňme na nevraživost mezi skupinami a
politickými stranami, když jde o život, je důležitá jen
jedna strana, strana míru. Čím rychleji se v ní všichni
shromáždíme, tím dřív naši nezodpovědní politici
pochopí, že program jejich příštího schůzování jim dáme
sami. Prvním bodem bude okamžitý odchod ČR z paktu
NATO
.
Souhlasíte? Tak to vyřiďte dál!
Lenka Procházková
W W W. T E P L I C K Y K U RY R . I N F O
LISTOPAD 2015
ZDARMA
Ďáblovi se nelze vlichotit, ďáblovi se lze pouze upsat.
Jaké poučení si vzít z pádu ODS?
Ďáblovi se nelze vlichotit, ďáblovi se lze pouze
upsat. Jaké poučení si vzít z pádu ODS?!
V angličtině existuje výraz "final blow", který by se
do češtiny přeložil asi jako poslední kapka, nebo
poslední rána. Znamená to situaci, kdy již není šance
na záchranu a je jedno, co budete dělat.
Tak nějak si asi musí po poslední " protikorupční "
aféře připadat předáci ODS. Tak moc se snažili
pravdoláskařským anti českým globaliatum vnutit
do přízně, ze připomínali orientální otroky. Přesto
jim zasadila pravdoláskařská galerka další smrtelný
úder. V ODS se teď ozývá nářek " tohle jsme si
soudruzi přece nezasloužili"!
Vždyť v posledních letech se z ODS stala vzorová
multikulturní a politicky korektní strana, která si
v názorech nedala dokonce ani s TOP 09, či
Zelenými. A teď přesto mají jít do kytek?! Považte
sami.
Předseda Fiala klidně nechá české matce ukradnout
její vlastni děti norskými byrokraty a jeho hlavní
obava je, aby snad cela záležitost neohrozíla čerpání
norských fondu pro české " neziskovky". Na
Ukrajině by zase bojoval za globalizační novým
pořádek až do posledního Ukrajince....
Nebo první místopředseda Zahradil. Toho evidentně
nejvíce mrzí, ze u nás je málo muslimských
imigrantu. Za největší štěstí pro českou ekonomiku
by zase asi považoval, kdyby v cele ministerstva
sedel nějaký Vietnamec, který by podporoval "
export".
Místopředseda Kupka má obavy z " xenofobnich"
nálad české protiimigrantské veřejnosti.
Další místopředseda Tošenovský horuje pro EU
regulace. Poslanci ODS Černochova a Holeček
předkládají v parlamentu zákon umožňující adopci
děti homosexuálům.
Primátor Teplic Kubera usilovně pracuje na
zřízení první muslimské no go zóny v ČR.
Neexistuje neomarxisticke zvrácenost, kterou by
ODS v posledních letech nepodporovala. Přesto ji
pravdoláska nedá pokoj a chce ji úplně zničit. Jako
například poslední korupční divadlo v Olomouci.
Kde jde o boj Mezi ČSSD a Havlisty v Babišově
ANO. Ne ze by I. Langr nezasluhoval prozkoumání
náhle nabytého majetku. Ale proti havlistickým
vykukům typu Bakala, apod... Je to mala ryba...
Proč chce tedy havlistická banda ODS definitivně
zlikvidovat?
1) prostě chce slabšímu a skoro mrtvému ještě
jednou demonstrovat svoji moc.
2) dodatečná pomstychtivost za Klause, který ji teď
Kazí imigrační kampaň. To je jisty paradox, protože
Klaus již dávno v ODS není...
3) snaha eliminovat počet stran na neomarxistické
levici, přece jenom Zelení, Top 09, ANO a ODS jsou
na necelý 1 milion voličů trochu moc....
4) demonstrace sily nadnárodních šéfů pravdoláskařů. Jaké poučení by si z ODS mely vzít nové
antisystémové strany? ďáblovi se nelze vlichotit, lze
s ni pouze bojovat a vzdorovat jeho nástrahám....
Nebo se mu jako pravdoláska bezmezně upsat. Jen
prosím nezapomínejte, že nás všechny cela jednoho
dne zúčtování za naše myšlenky, slova a činy . Já
osobně bych se rozvodně v pekle s Havlem a jeho
bandou smažit nechtěl ....
Martin Kohout
C´est la Vie, c´est la Vie ….už nás to nebaví!
Politici ve vrcholných funkcích, reprezentující náš
stát jsou až na několik výjimek neschopná banda
hochštaplerů, která zneužívá důvěru svých voličů.
Prezident Miloš Zeman před časem utrousil
výstižnou domněnku o slabších kusech, kteří byli ad
hoc nominováni na vysoké vládní posty svými
stranickými kolegy bez jakéhokoliv prověřování
jejich odbornosti, vzdělání a obecně jejich
způsobilosti k výkonu náročného „jobu“. O tzv.
náročnosti lze polemizovat, protože normálně by se
nemohly dít ty prasečiny, aby si „vyvoleni“
prohazovali ministerská křesla jako horké zemáky.
Bonmot o slabších kusech se bohužel týká celého
vládnoucího stáda pološíleného dobytka.
Vzpomíná si vůbec ještě někdo, kdy na post ministra
spravedlnosti usedl slavný kuřák dýmky JUDr.
Kalvoda, který po několika dnech odstoupil, protože
se prokázalo že nezvládl státnice a titul JUDr.
používá neoprávněně, což je trestný čin. No a co se
pak stalo? Jako obvykle nic. Odstoupil a pochopitelně náročná studia v urychleném režimu zdárně
dokončil. Kde asi ? Alchymistovi, exministrovi
financí vděčíme za největší propad rozpočtu v celé
naší historií. Jeho nástupce Slovák Babiš schodek
snižuje o cca 15 miliard, ale náš státní dluh narůstá
už jen o 75 miliard ročně. Nemusíte být zrovna von
Braun, abyste spočítali, že během příštích dvaceti let
zadlužení ČR překročí tři bilióny což je číslo 3 s
dvanácti nulami. Nemějte starosti. Jeho splácení se
vás netýká, ani vašich dětí ani jejich dětí ani vašich
pra-pra vnoučat. Kouzelnou formuli nastínil Island,
stát s populací okolo 500 tisíc. Jak? Jednoduše.
Zadlužené banky odepsal a bankéře pozavíral a
jejich majetek zabavil. A dnes necelých osm let poté,
po světové bankovní krizi je Island takřka bez dluhů
a prosperuje. Snad hozenou rukavicí někdo zvedne,
a pokud se stejným směrem vydá Británie (Corbyn),
Francie (Le Pen) je zameteno. Konec EU, konec
NATO, konec multikulturalismu, konec obohacovaní evropských kulturních hodnot americkými
new-world-orderhonáky dobytka. „Ta vaše rodea,
americký fotbal, hamburgery, GMO potraviny si
vražte do prdele a konečně se naučte jíst příborem“.
Dominance dolaru co by světové měny končí, ale
naštěstí nekončí satan Putin. Popularita šachového
„Aljechina“ dosahuje v Rusku 89% a v Evropě
téměř 50%. Symbol ruského medvěda se údajně těší
dobrému zdraví a v roce 2018, kdy mu končí mandát
bude znovu zvolen dle ústavy, protože „Duma“ ji
změní a Putinovo setrvání v roli geniálního šachisty
se prodlouží, aby tu partii USA/Rusko ukončil
matem. Mat sice vyřeší konflikt západ/východ ale
nic zásadního. Co dělat s neúměrně narůstající
populací modré planety. Necelých 7. 5 miliard uvádí
OSN s dodatkem, že rok co rok se rodí dalších
80 milionů. Takže jestli je Merkelová ochotna
akomodovat několik milionů imigrantů ročně do
EU, jde o nesmysl, který nic neřeší, podobně jako
USA udělováním azylů imigrantům z Mexika a z
Latinské Ameriky. Řekněme, že EU a USA každý
rok přijme pět milionů imigrantů. Co s těmi
zbývajícími 75 miliony kteří se rodí jak na běžícím
pásu, jako králíci (dle Papase). Pochopitelně, že
věřící dementi budou argumentovat moderními
technologiemi, které zajistí potravu a blahobyt
dalšímu nárůstu lidstva o 3 až 4 miliardy.
Zanedbatelná skupina s hemeroidy místo mozků
tvrdí, že cca 35 miliard planeta zvládne v pohodě
což je absurdní blábol. Pojmy „střet civilizací,
konflikt světových náboženských doktrín“ jsou jen
kamínky v mozaice apokalyptického rozměru. Je to
poslední varování přírody nám „homo sapiens“
a naší povýšené aroganci. Je vůbec v našich silách
katastrofický scénář radikálně změnit? Je pozdě,
„Rubikon“ byl překročen! Kdo by sebevražedný
trend změnil? Politici, hlavy států jako Obama,
Merkelová, Hollande, Cameron, Tusk, Schulc atd.,
nebo máte na mysli ty„slabší kusy“, humanistku
Šabatovou, Dienstbiera, Stropnického, alchymistu
Kalouska či fořta aus Austria? S noblesním fořtem
už nepočítejte.
Ten se po neúspěšné transplantaci řitního otvoru
(údajně nová díra do prdele prý ho odmítla) rozhodl
v příštích prezidentských volbách už nekandidovat
a odejít konečně na odpočinek, i když lavičky
kulisáka z ABC komfortní posezení nenabízí. Pád
alias „jízda na tygru“ bude pokračovat až k hořkému
konci, pokud ji nezastaví naše umělecká/politická
elita ženského pohlaví. “Hlavní je to pohlavní“
proklamoval Doc. R. D. a snad měl pravdu. Ony ty
hvězdy našeho společenského nebe by nakonec
mohly uspět v rolích těšitelek těch sexuálně
strádajících ilegálních chudáčků, kterým v těch
detenčních táborech tvrdnou varlata. Nabízí se
přímo historicky počin. Namísto humanitárního
bombardování humanitární snižování hladiny
testosteronu, za což dementi v EU možná udělí ČR
i nějaké plusové body. Maringotka s párem koní by
účel tažení českých sufražetek asi nesplnila. Většina
těch lvic má za sebou „přechodník“, i když vypadá
dobře (J. W.) a kterým byly většinou odebrány
W W W. T E P L I C K Y K U RY R . I N F O
POHLEDEM
VYDAVATELE
řidičáky. Ale nabízí se pancéřovaná limuzína
ministra obrany herce Stropnického, který by s navigací GPS mohl dámičky a umělkyně jako
Filipovskou, Táňu Fišerovou, Vašariovou,
Šiklovou, urgentně dopravit do potenciálních
ohnisek sexuální revolty. Nadržení Afričani by se
uvolnili a utěšovatelkám by se splnil na konci
pozemské pouti životní sen.
Na světové šachovnici dojde k několika rošádám.
I když je zatím předčasné předvídat, kdo zaujme
křeslo v oválu v „Bělidle“, tak průzkumy naznačují,
že prezidentem US bude miliardář a republikán
Donald Trump. Ve svých projevech zatím neustále
zdůrazňuje, že z USA opětovně udělá prosperující
zemi a armádu vyzbrojí tak, že nepřátelé Ameriky se
poserou strachy z konfrontace. Nevíme, o čem sní
Trump ani hysterické davy na jeho předvolebních
šarádách, ale US nikdo nikdy nenapadl od dob
občanské války. Svou rétoriku prý ponížil na úroveň
stupně 4. což je srovnatelné se školáky české
„osmiletky“. Všichni Trampovi rozumí a věří. Aby
ne, když ta většina davu nemá ani ponětí, kde se ti
zavilí nepřátelé „Bohem vyvolené a výjimečné
země“ na globu nachází. Současný schodek státního
rozpočtu (přiznaného) je okolo 20 trilionů US §
a každý rok pravidelně narůstá. Tramp slibuje, že ho
umaže během dvou funkčních období a vytvoří
miliony nových dobře honorovaných pracovních
míst v US a přinutí k tomu obří korporace, které za
účelem většího zisku a daňových úlev vyvezly
průmyslovou výrobu do Mexika, Číny, Indie atd.
Hezky se to poslouchá, ale o zásadním
problému–zrušení vojenských základen (cca 800)
se nezmínil. Za rok budeme chytřejší a uvidíme,
jestli „moment setrvačnosti“ vynese Trumpa do
„White House“. Jeho soupeřka Hillary si prý při
grilování v kongresu US ohledně průseru na
ambasádě v Benghází (Lybie), vyžádala 120-ti
minutový „time out“ což diváky CNN, FOX, CNBC
přivedlo k logickému a oprávněnému dotazu. Je tato
stará, sedmdesátiletá žena, mentálně a fyzicky
způsobilá vykonávat odpovědnou funkci hlavy
státu? Pravděpodobně má zenit za sebou. Mrs
Hillary a Frau Merkel co nevidět vytvoří silnou
dvojku a my doufejme, že se brzy utkají v bílých
kazajkách bez rukávů, potažmo v oddělených
klecích na JIP i když veřejnost by spíše ocenila
pruhovaný erár. O těch svých politických kariérách
by měly napsat společně memoáry, aby se občan
dověděl, jak to v těch nejvyšších patrech chodí.
Marquis de Sade by při jejich čtení asi zesinal
závistí.
Deharse
Občané stále více vyjadřují zlost nad tím,
jak česká vláda hodlá nasypat cizím
arabským zemím více než 100 milionů
korun na pomoc pro zvládání uprchlické
krize. Peníze odešly do Turecka,
Jordánska a také do Sýrie na pomoc
Kurdům. Vláda se také netají tím, že
uprchlická krize již stála český stát přes
půl miliardy korun. A zatímco Německo
prý stárne a ani velká imigrace nevyřeší
problém udržení průmyslového růstu
Německa, tak ostatní země evropské unie
se snaží tvářit, že uprchlická krize je
vlastně přínosná, protože pomůže oživit
pracovní trh. Takovéto lži jsou naprosto
ujeté. Arabská nezaměstnanost v Evropě
je obrovská, protože ti lidé nemají žádnou
kvalifikaci. Všichni mají obrovskou
jazykovou bariéru, a pokud umí mluvit,
používají angličtinu, která je v Německu
asi tak používaná a oblíbená, jako
svahilština v Praze na Žižkově v restauračním zařízení IV. cenové skupiny.
Současná imigrační vlna do Německa
nemá nic společného s obavami o
pracovní sílu a výkon německé
ekonomiky. Hrozivý propagandistický
článek, pod který se raději autoři
nepodepsali ani pseudonymem a alibisticky uvedli pouze „iDnes.cz“ a „ČTK“,
je naprostý propagandistický pamflet,
který pochází z dílny REUTERS a v
posledních hodinách je šířen v celé
západní Evropě. Článek se snaží
vsugerovat dojem, že imigrační vlna do
Německa je potřebná, nutná a že je
vlastně pořád stále malá a uprchlíků je
potřeba mnohem více. V článku se
dokonce uvádí úvaha jakéhosi pana
Böhmera z jakési průzkumové agentury
Prognos, který tvrdí, že země s vyšší
porodností na tom budou ekonomicky
mnohem lépe v budoucnu a jako příklad
uvádí Francii. Tak to je k popukání.
Francie, která prochází hlubokým
poklesem reálných mezd a zvyšováním
podílu nízkoplacené práce (likvidace
střední třídy v rámci procesu globálního
chudnutí), která má mezi arabskými
spoluobčany tak vysokou nezaměstnanost, že Paříž raději zakázala do
statistik nezaměstnanosti zahrnovat
etnickou příslušnost, má díky nezaměstnaným Arabům sice vysokou porodnost,
ale z této populace rozhodně daňoví
poplatníci a tahouni hospodářského růstu
nevyrostou. Je proto nutné si stále dávat
pozor. Při čtení mainstreamu sledovat
změny v rétorice, sledovat fiat alternativu
a přesuny akcentů v článcích. Podobně
jako zmíněný článek na iDnesu, i desítky
dalších serverů zahájily v posledních
dnech kampaň na obhajobu migrace do
EU s odkazem na nízkou natalitu
a klesající růst HDP. Je to zoufalý pokus,
jak položit rovnítko mezi Araby
a hospodářský růst v EU, což je tak
obrovská lež, které snad nikdo neuvěří,
ale pozor na sílu mainstreamu, pozor na
školství! Zjišťujte denně od svých dětí, co
jim říkají učitelé ve škole! Tenhle
záchranný pokus globálního architekta
prosadit a uchránit migraci do EU skrze
spojnici mezi natalitou a růstem HDP
totiž začne být tlačen do hlav především
dětem!
Dr. Eugen S. Freimann
STR.3
LISTOPAD 2015
ZDARMA
Manuál pro mainstreamové novináře,
jak informovat ve vztahu k Rusku v 10 bodech
Stále častěji se množí
případy selhání redaktorů
hlavních českých médií ve
vztahu k Ruské federaci. Do tisku prosakují zprávy, jež
jsou vůči Rusku málo kritické a mohou ideologicky
zpochybňovat konání nejen evropských institucí
v Bruselu, ale dokonce i činy našich spojenců v NATO.
Tento nešvar se bohužel občas objevuje i v jinak
spolehlivé České televizi, zejména když editor pořadu
dopředu dostatečně neprověří světonázor pozvaného
diskutéra.
Pak se divák dozvídá informace, které ho jen matou
a někdy i přímo šokují. Vyloženě odstrašujícím případem
se stala infiltrace analytika Martina Kollera do programu
veřejnoprávní televize. Jak je možné, že ČT tak dlouho
trvalo, než byl tento živel odhalen? Lidé jako Koller, Jan
Petránek, profesor Oskar Krejčí, vojenský lékař Marek
Obrtel a podobní zkrátka nemůžou dostávat prostor ke
své nezodpovědné prostořekosti. Copak chceme snižovat
autoritu evropské vlády v Bruselu nebo mírové poslání
NATO při obraně a budování demokracie ve světě?
Do budoucna je třeba ještě intenzivněji angažovat pouze
ideologicky spolehlivé osoby. Patří mezi ně samozřejmě
Jefim Fištejn, Jan Šír, Luboš Palata, Martin C. Putna,
Libor Dvořák, bývalý velvyslanec Petr Kolář a mnoho
dalších, kteří nikdy nezklamou a jejichž názory jsou
bezpečné. Výběr je skutečně velký a další mladé kádry se
profilují v neziskových organizacích, které naše vyspělá
západní společnost posílá postupně demontovat státy
neodpovídající naším hodnotám.
1) Je třeba zdůrazňovat podlost Vladimíra Putina, který
samozřejmě nechce nic menšího než ovládnout svět. Při
troše snahy se vždycky dá najít nějaká skvrna na Putinově
jednání, i když třeba právě posílá potraviny do míst
postižených válkou. Pokud se nic neprokáže, můžeme
alespoň vypustit informaci, že podle svědka, který nechce
být jmenován, Rusové do jídla zabalili zbraně nebo že
Putin pronásleduje homosexuály.
2) Ruská armáda v Sýrii bombarduje hlavně ženy a děti.
Americká vždy jen teroristy. Když ze strany US armády
nebo spojenců dojde k běžným přehmatům a je
vybombardovaná nemocnice, televizní studio, je zasažen
civilní vlak nebo raketa zabije svatebčany a zprávu kvůli
nezodpovědnosti některých novinářů nejde ignorovat, je
nutné současně uvést nějakou negativní zprávu o Rusku.
V takovém případě ctíme zásadu vyváženosti. Pokud
nemáme nic aktuálního, sáhneme do historie a připomeneme vpád vojsk Varšavské smlouvy do
Československa v roce 1968. Lidi jsme naštěstí už naučili
nerozlišovat mezi současným Ruskem a bývalým
Sovětským svazem. Rok 68 zkrátka vždy zabírá a kritiky
spolehlivě umlčí.
3) Co dělá Rusko, je vždycky podezřelé. Když chce, aby
mu Ukrajina platila za odebraný plyn, je třeba zeptat se
Jefima Fištejna nebo Libora Dvořáka, co tím Ruská
federace sleduje.
4) Nenechat Putina dlouho mluvit. Ten totiž často,
a naprosto úmyslně, říká pravdu – demagogicky se tak
snaží nahlodávat věrohodnost demokratických médií.
Vhodné jsou proto jen krátké útržky z jeho projevů, které
zanalyzuje a uvede na pravou míru odborník na Rusko,
nejlépe komentátor Romancov, známý svou schopností
číst Putinovy myšlenky.
5) Pozor na výběr fotografií! Několik let stará fotka
kolony tanků ze cvičení ruské armády přidaná k článku
o vpádu desítek tisíců Rusů na Ukrajinu určitě zabere na
naivní americkou veřejnost. Mějme však na paměti, že
Češi jsou zatím stále ještě poměrně geopoliticky vzdělaní,
proto pozor na bezhlavé přebírání fotografií od našich
kolegů z velkých agentur. Kvůli jejich chybám se zbytečně
stáváme terčem pošklebků od jízlivé a tradičně
nedůvěřivé české veřejnosti.
6) Stejně tak je třeba opatrnosti při úpravách fotografií ve
Photoshopu. Když snímky upravujeme, abychom bojovali
s ruskou propagandou a dali jim správný protiruský
význam, je třeba se přesvědčit, že originál není běžným
uživatelům internetu dostupný. Lidé jsou totiž zlomyslní
a na sociálních sítích škodolibě zveřejňují originály fotek
před úpravou, jen aby nás ztrapnili.
7) Ještě k Ukrajině. Dnes je bohužel žádoucí vyhýbat se
citacím prezidenta Petra Porošenka. Ten se sice snaží, ale
někdy až moc, a tím připomíná neřízenou střelu. Je lépe
více přebírat zprávy z jeho demokratické soukromé
televize nebo jemu podřízených demokratických
tiskových agentur. Vypadá to věrohodněji. Ukrajinského
prezidenta totiž v současnosti nikdo nebere vážně. A to ani
v Německu. Na druhou stranu je třeba Porošenka chápat:
zmatenost jeho názorů je často daná protichůdnými
instrukcemi jeho přátel z Washingtonu, které samotné
zaskočily ruské reakce na jimi dobře míněnou výměnu
ukrajinské vlády.
8) Vyhýbat se Jaceňukovi! Tomu už nevěří ani sami
Ukrajinci. Ostatně podle plánu svůj díl práce odvedl
a jako premiér brzy skončí. Až bude jednou vyšetřován
z válečných zločinů a korupce, mohl by si někdo
vzpomenout, že jsme ho chválili. Tak jako nám dnes
vyčítají, že jsme chválili Kosovskou osvobozeneckou
armádu (UCK). Přitom ne všichni členové UCK
obchodovali s drogami a prodávali ledviny zajatých Srbů.
Určitě by se v této organizaci našli i slušní lidé.
9) Připomínat čtenářům a divákům, že pouze my jsme
svobodná, pravdivá a demokratická média. Vše, co jde
z Ruska, je propaganda, protože tam vládne krutá
diktatura a tyranie.
10) Zdůrazňovat, že obyvatelé Ruské federace trpí
nedostatkem šampaňského, polských jablek a německých
paštik. Lidi, kteří u nás mají odlišné názory, nedej bože
dokonce sympatizují s Ruskem, je třeba zesměšnit nebo je
udělat nedůvěryhodnými. Stejně jsou to určitě agenti
placení Moskvou. A když ne, tak by jimi býti mohli.
Poznámka: jako inspirace pro tento ironický článek
posloužily zprávy zveřejňované hlavními českými médii.
Jejich tendenčnost a stupidita je často tak zřejmá, že
podobný manuál možná skutečně existuje.
Michal Mikulenka
Americké NATO začíná být nebezpečnější
než Varšavská smlouva: nastal čas odejít!
Asi nikoho by v roce 1989 snad ani ve snu nenapadlo, že nadšení ze vstupu do amerického NATO vystřídá v roce 2015 všeobecná skepse a nenávist!
Tenkrát byli proti jenom komunisté a pár jedinců
A Václav Havel, který byl přesvědčený, že se obě organizace rozpustí. Jenomže v okamžiku, kdy americké NATO zjistilo, že zmizel velký protivník,
naopak začalo o to víc chrastit zbraněmi a rozsévat "americký mír" do všech koutů světa. A to především tam, kde si před USA nesednou na zadek, nebo
mají malý dluh jako Rusko, či Libye, nebo Sýrie. A válka je okamžitě za humny. V USA se zabíjejí děti mezi sebou, nás ženou do války?
A stačí jenom mít otevřené oči: Fico a Orbán přestali lézt USA do konečníku. Výsledek?
Severoatlantická aliance ve východní Evropě vybuduje další dvě regionální velitelství, a to na Slovensku a v Maďarsku. (čistě náhodou v těchto dvou
zemích) Rozšíření přítomnosti NATO na jeho východní hranici podle očekávání schválili (demokraticky) ministři obrany členských zemí aliance na
zasedání v Bruselu. To hlasování bylo stejně demokratické, jako hlasování
v Bruselu o uprchlících. Slovenské ministerstvo obrany na svém webu
zdůraznilo, že připravovaný integrační tým (NATO Force Integration Units - NFIU) na Slovensku nebude základnou. Slovenský
sociálnědemokratický premiér Robert Fico vybudování nějaké stálé vojenské základny NATO ve své zemi opakovaně odmítl. V jednom průzkumu se
prý proti tomu vyslovily tři čtvrtiny Slováků.
A co připravuje naše ministerstvo?
Co vše se ukryje pod nový zákon, nařízený z USA a Bruselu, aplikovatelný na všechny protesty, protože i protesty proti NATO budou brány jako
nacionalistické a protistátní? Situace by se mohla zlepšit příští rok. Ministerstvo vnitra totiž plánuje zřízení zvláštního útvaru, který se bude
specializovat výhradně na internetovou kriminalitu. „Tento útvar by pak měl mít na starosti především koordinaci při odhalování trestné činnosti
v prostředí internetu". A pak se může trestat cokoliv, USA na to upozorní...
Klec spadla a z tohoto kriminálu už se (zatím) nedostaneme, pokud nebudeme podporovat válku amerického NATO ve všech koutech světa!
Libye: Od nejbohatší africké demokracie k ráji
teroristů sponzorovanému USA-NATO
20. října bylo čtvrté výročí USA
zorganizované vraždy bývalého
libyjského vůdce Muammara Kaddáfího
a propadu do chaosu jedné z
nejvyspělejších afrických zemí.
V r. 1967 plukovník Kaddáfí zdědil jednu
z nejchudších zemí v Africe; v době jeho
zavraždění byla Libye nejbohatší zemí
Afriky. Před USA vedeným bombardováním v r. 2011 měla Libye nejvyšší
index lidského rozvoje, nejnižší dětskou
úmrtnost a nejvyšší věk dožití v celé
Africe.
Dnes je Libye zkrachovalým státem.
Západní vojenská intervence vedla ke
všem nejhorším scénářům: západní
velvyslanectví zmizela, jih země se stal
útočištěm teroristů ISIS a severní pobřeží
centrem pašování běženců. Egypt, Alžír a
Tunis uzavřely své hranice s Libyí. Toto
vše se děje uprostřed masového znásilňování, vraždění a mučení, které doplňují
obrázek státu rozpadlého až na kost. Libye
má v současné době dvě konkurující si
vlády, dva parlamenty, dvě skupiny
usilující o ovládnutí centrální banky a státní ropné společnosti, nemá funkční státní
policii či armádu, a Spojené státy nyní věří,
že ISIS řídí výcvikové tábory v rozsáhlých
oblastech země. Na jedné straně na západě
země převzaly kontrolu nad hlavním
městem Tripoli a dalšími klíčovými městy
na islamisty napojené bojůvky a vytvořily
vlastní vládu, a rozhání parlament, který
byl zvolen dříve. Na druhé straně na
východě země „legitimní“ vláda s převahou antiislamistických politiků utekla
1,200 km do Tobruku a již nic neřídí.
Demokracie, která byla Libyjcům slíbena
západními vládami po pádu plukovníka
Kaddáfího, zmizela.
Na rozdíl od obecné víry byla Libye,
kterou západní média běžně popisovala
jako „Kaddáfího vojenskou diktaturu“,
jedním z nejdemokratičtějších států na
světě.
Za jedinečného Kaddáfího systému přímé
demokracie byly tradiční instituce vlády
rozpuštěny a zrušeny a moc patřila lidem
přímo, prostřednictvím různých výborů a
sněmů.
Kontrola nebyla ani zdaleka v rukou
jediného muže a Libye byla silně
decentralizována a rozdělena na několik
malých komunit, které byly v podstatě
„mini-autonomními státy“ ve státě. Tyto
autonomní státy měly kontrolu nad svými
kraji a mohly provádět řadu rozhodnutí,
včetně o tom, jak rozdělit příjmy z ropy a
rozpočtové zdroje.
V rámci těchto
mini autonomních států byly třemi
základními institucemi libyjské demokracie místní výbory, základní lidový sněm
a výkonné revoluční rady. Základní lidový
sněm, či Mu'tamar sha'bi asasi, byl
v podstatě libyjským ekvivalentem dolní
sněmovny v Británii nebo parlamentu ve
Spojených státech. Nicméně libyjský
Lidový sněm se neskládal pouze z volených zástupců, kteří probírali a navrhovali
zákony ve jménu lidu; sněm umožňoval
všem Libyjcům se tohoto procesu přímo
účastnit. V celé zemi bylo založeno osm set
Lidových sněmů a všichni Libyjci se jich
mohli volně účastnit a utvářet národní
politiku a činit rozhodnutí o všech
hlavních otázkách, včetně rozpočtů,
vzdělávání, průmyslu a ekonomiky.
V r. 2009 pozval Kaddáfí do Libye New
York Times, aby tam jejich zástupci
strávili dva týdny sledováním přímé
demokracie země. New York Times, které
byly tradičně vůči demokratickému
experimentu plukovníka Kaddáfího silně
kritické, připustily, že v Libyi bylo cílem,
aby „každý byl zapojen do všech
rozhodnutí… Desítky tisíc lidí se účastnily
místních schůzí výborů, aby tam
záležitosti probraly a hlasovaly o všem, od
zahraničních smluv po výstavbu škol.“
Základním rozdílem mezi západními
demokratickými systémy a přímou
demokracií Libyjské džamahírie je, že
v Libyi bylo všem občanům umožněno
vyjádřit svůj názor přímo – ne pouze
v parlamentu složeném z pár set bohatých politiků
– ale ve stovkách výborů, jichž se účastnily
desítky tisíc běžných občanů. Libye za Kaddáfího
nebyla ani zdaleka vojenskou diktaturou a byla
nejvíce prosperující africkou demokracií. Při řadě
příležitostí byly návrhy pana Kaddáfího
odmítnuty v lidovém hlasování během sněmu a
byl schválen opak a zaveden zákonem. Například
při mnoha příležitostech pan Kaddáfí navrhoval
zrušení trestu smrti a tlačil na upřednostnění
domácího vyučování před tradičními školami.
Nicméně Lidové sněmy chtěly zachovat trest
smrti a klasické školy a vůle lidí zvítězila.
Podobně i v r. 2009 předložil plukovník Kaddáfí
návrh v podstatě zrušit centrální vládu zcela a dát
veškeré příjmy z ropy přímo rodinám. Lidové
sněmy odmítly tuto myšlenku také.
Po více než čtyřicet let Kaddáfí prosazoval
ekonomickou demokracii a používal bohatství
plynoucí ze znárodněného ropného průmyslu k financování sociálních programů pro všechny
Libyjce. Za Kaddáfího vlády se Libyjci těšili
nejen bezplatné zdravotní péči a vzdělání, ale také
bezplatné elektřině a bezúročným půjčkám. Nyní
díky intervenci NATO je sektor zdravotní péče na
pokraji kolapsu, kdy tisíce filipínských pracovníků utíkají ze země, instituce vyššího vzdělávání
po celém východě země jsou zavírány a v kdysi
vzkvétajícím Tripoli jsou výpadky proudu běžné.
Na rozdíl od Západu Libyjci nevolili jednou za
čtyři roky prezidenta a bohatého místního
poslance, který pak činil všechna rozhodnutí za
ně. Běžní Libyjci rozhodovali o zahraniční,
domácí a ekonomické politice sami.
Americké bombardování v r. 2011 nejen zničilo
infrastrukturu libyjské demokracie, Amerika také
aktivně prosazovala vůdce teroristické skupiny
ISIS Abdelhakima Belhajdje, jehož organizace
činí zavedení libyjské demokracie nemožným.
Fakt, že Spojené státy mají dlouhou a divokou
historii podporování teroristických skupin v severní Africe a na Středním východě, překvapí
pouze ty, kteří sledují jen „zprávy“ a ignorují
historii.
CIA se poprvé dala dohromady s extremistickým
islámem během studené války. Tehdy viděla
Amerika svět velmi jednoduše:
na jedné straně Sovětský svaz a nacionalismus
třetího světa, který Amerika považovala za
sovětský nástroj; a na druhé straně západní země
a extremistický politický islám, který Amerika
považovala za spojence v boji proti Sovětskému
svazu. Od té doby Amerika používala Muslimské
bratrstvo v Egyptě proti sovětské expanzi, Sarekat
Islam proti Sukarnovi v Indonésii a teroristickou
skupinu Jamaat-e-Islami proti Zulfiqar Ali Bhuto
v Pákistánu. A v neposlední řadě je tu Al-Kajda.
Al-Kajda: Počítačová databáze CIA
Abychom nezapomněli, tak CIA stvořila Osamu
bin Ladena a kojila jeho organizaci po celá 80.
léta. Bývalý britský ministr zahraničí Robin Cook
řekl sněmovně, že Al-Kajda byla nezpochybnitelně produktem západních tajných služeb.
Robin Cook vysvětlil, že Al-Kajda, což v arabštině doslova znamená „základna“, byla původně
počítačovou databází tisíců islamistických
extremistů, kteří byli vycvičeni CIA a financováni
Saudy, aby porazili Rusy v Afghánistánu.
Islámský stát Iráku a Sýrie (ISIS) používal jiný
název: Al-Kajda v Iráku.
ISIS se rozlézá v Libyi alarmujícím způsobem,
pod vedením Abdelhakima Belhadje. Fox News
nedávno připustily, že panu Belhadj „se kdysi
dvořila Obamova vláda a členové kongresu“ a že
byl velkým spojencem Spojených států při
svrhávání Kaddáfího.
V r. 2011 Spojené státy
a senátor McCain oslavovaly Belhadje jako
„hrdinného bojovníka za svobodu“ a Washington
dal jeho organizaci zbraně a poskytl logistickou
podporu. Nyní senátor McCain označil
Belhadjovu organizaci ISIS „za pravděpodobně
největší hrozbu pro Ameriku
a vše, za čím
stojíme“.
Za Kaddáfího islámský terorismus prakticky
neexistoval a v r. 2009 americké ministerstvo
zahraničí označilo Libyi za „důležitého spojence
ve válce proti terorismu“.
Dnes, po americké intervenci, je Libye domovem
největšího volně dostupného skladiště zbraní na
světě a její propustné hranice jsou běžně překračovány řadou těžce vyzbrojených nestátních
hráčů, včetně tuarégských separatistů, džihádistů,
kteří vyhnali malijskou armádu z Timbuktu,
a stále více bojovníků ISIS, vedených bývalým
americkým spojencem Abdelhjakimem
Belhadjem.
Je jasné, že Kaddáfího systém ekonomické a
přímé demokracie byl jedním z nejvážnějších
demokratických experimentů, a bombardování
Libye organizací NATO se může snadno zapsat do
historie jako jedno z největších vojenských
selhání 21. století.
Garikai Chengu
paratdnes
TEPLICKÝ KURÝR český regionální měsíčník vychází vždy k 15.dni v měsíci, vydává: JM ES FREIMANN, povoleno Ministerstvem kultury MK ČR E 13125, šéfredaktor: Josef Mario Freimann, kontaktní adresa: Teplický KURÝR, Posterestante, 415 01 Teplice, e-mail: [email protected],
tel.č.: +420 474 521 799. Vychází v nákladu 5500 ks, příjem inzerce: písemně na kontaktní adrese, telefonicky (SMS), na e-mail. Materiály označené PI jsou placenou inzercí. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. Ročník 24
STR.4
W W W. T E P L I C K Y K U RY R . I N F O