ˇR´ımské právo Studenti PF UK Vypracované otázky ke

Transkript

Řı́mské právo
Studenti PF UK
Vypracované otázky ke zkoušce
2011
Tento text vznikl jako přı́prava na ústnı́ zkoušku z předmětu Řı́mské právo a základy novodobého práva soukromého, vyučovaného na právnické fakultě UK. Text vytvořili sami studenti prvnı́ho ročnı́ku, nemusı́ tedy být
i přes veškeré korektury zcela správný a autoři nepřebı́rajı́ žádnou odpovědnost za výsledek zkoušky. Texty byly
vytvořeny na wiki studentů PF UK http://ius.tulacek.eu/.
Celý seznam otázek je členěn do dvou částı́. Student si u zkoušky losuje vždy jednu otázku ze skupiny I. a jeednu
otázku ze skupiny II.
Korektura - Michael Košnar a Fanda Tikal
http://www.prf.cuni.cz/intervalla/index.htm - najdete tam např. tipy na nejproblematičtějšı́ otázky a
časté chyby, které studenti dělajı́
Literatura:
• Kincl, Jaromı́r; Urfus, Valentin; Skřejpek, Michal: Řı́mské právo, C.H.Beck.
• Urfus, Valentin: Historické základy novodobého práva soukromého, C.H.Beck.
• Balı́k, Stanislav: Rukojet’ k dějinám řı́mského práva a jeho institucı́, Vydavatelstvı́ a nakladatelstvı́ Aleš Čeněk.
• Frýdek, Miroslav: Praktická cvičenı́ z řı́smkého práva, KEY Publishing.
Soubor vygenerován: 8.12.2011, 17:36
2
Obsah
1 Skupina I
1.1 Prameny práva za republiky . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.2 Lex duodecim tabularum . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.3 Lex a plebiscitum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Lex . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Plebiscitum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.4 Iurisprudentia za republiky . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.5 Edictum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Edikt praetorský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Edikty v době cı́sařské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.6 Státnı́ zřı́zenı́ za republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.7 Obyčeje v řı́mském právu . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.8 Magistratury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Královské obdobı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Republika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Principát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dominát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.9 Comitia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Comitia curiata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Comitia centuriata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Comitia tributa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Concilia plebis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.10 Praetor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.11 Dělenı́ řı́mského práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Periodizace řı́mského státu . . . . . . . . . . . . . . . . .
Periodizace řı́mského práva . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dalšı́ dělenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Rozděluje se na právnı́ oblasti . . . . . . . . . . . . . . . .
1.12 Ius gentium, ius honorarium . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ius gentium (právo národů) . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ius honorarium (právo honorárnı́) . . . . . . . . . . . . . .
1.13 Ius civile . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.14 Prameny práva za principátu . . . . . . . . . . . . . . . .
1.15 Constitutiones principum . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.16 Iurisprudentia za principátu . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.17 Prameny práva za dominátu . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.18 Codex Theodesianus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.19 Citačnı́ zákony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.20 Iurisprudentia za dominátu . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.21 Corpus Iuris Civilis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
529 Novus Iustinianus codex (Codex) . . . . . . . . . . . .
533 Digesta seu Pandectae . . . . . . . . . . . . . . . . . .
533 Institutiones seu Elementa . . . . . . . . . . . . . . .
534 Codex Iustinianus repetitae praelectiones . . . . . . .
Justiniánské novelly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Tria volumina (tři svazky zákonů) . . . . . . . . . . . . .
Nedostatky justiniánských kodifikacı́ . . . . . . . . . . . .
Dalšı́ informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Osud CIC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.22 Digesta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Formálnı́ uspořádánı́ látky . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Obsahová stránka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.23 Glosátoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prameny práva po zániku ZŘŘ . . . . . . . . . . . . . . .
Vývoj řı́mského impéria a řı́mského práva po zániku ZŘŘ
3
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
10
10
10
11
11
11
11
12
12
12
13
13
14
14
14
15
16
16
16
17
17
17
17
18
18
18
19
19
20
20
20
20
21
21
21
22
23
23
24
24
24
25
25
25
26
26
26
26
26
26
27
27
27
27
27
28
OBSAH
1.24
1.25
1.26
1.27
1.28
1.29
1.30
1.31
1.32
1.33
1.34
1.35
1.36
1.37
1.38
1.39
1.40
1.41
1.42
1.43
1.44
1.45
1.46
1.47
1.48
1.49
1.50
1.51
1.52
1.53
1.54
1.55
1.56
OBSAH
Důvody obnovenı́ zájmu o ŘP . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Glosátoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Komentátoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Představitelé komentátorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Mos gallicus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Rozdı́ly: glosátoři a komentátoři × mos gallicus . . . . . . . .
Představitelé mos gallicus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Usus modernus pandectarum (UMP) . . . . . . . . . . . . . .
Představitelé UMP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Teoretická a dogmatická stanoviska obecnoprávnı́ vědy UMP
Německá pandektistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Právnı́ věda pandektnı́ho práva = německá pandektistika . .
Pandektnı́ systém soukromého práva . . . . . . . . . . . . . .
Kodifikace ve SŘŘ / Německu . . . . . . . . . . . . . . . . .
Představitelé německé pandektistiky . . . . . . . . . . . . . .
Kodifikace řı́mského práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Právnı́ subjektivita v řı́mském právu . . . . . . . . . . . . . .
Způsobilost k právnı́mu jednánı́ v řı́mském právu . . . . . . .
Omezenı́ způsobilosti k právnı́mu jednánı́ v řı́mském právu .
Význam věku v řı́mském právu . . . . . . . . . . . . . . . . .
Právnı́ postavenı́ žen v řı́mském právu . . . . . . . . . . . . .
Tutela . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Cura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Právnické osoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Capitis deminutio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Personae sui iuris a personae alieni iuris . . . . . . . . . . . .
Agnatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Druhy přı́buzenstvı́ v řı́mském právu . . . . . . . . . . . . . .
Švagrovstvı́ (affinitas) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Gentilita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Cognatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Linea recta (linie přı́má) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Linea transversa (obliqua, collateralis; linie pobočná) . . . . .
Servi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vznik otroctvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Zánik otroctvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Manumissio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Propuštěnci (libertini) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Trojı́ status řı́mského občana . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Matrimonium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Překážky manželstvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Absolutnı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Relativnı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Manus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Majetkové vztahy mezi manžely . . . . . . . . . . . . . . . . .
Zákaz vzájemného darovánı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Věno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pacta dotalia – dotálnı́ úmluvy . . . . . . . . . . . . . . . . .
Donatio ante nuptias . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pater familias . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Patria potestas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Mancipace (při pohledu na práva osob) . . . . . . . . . . . .
Nemanželské děti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Peculium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Actiones adiecticiae qualitatis - noxálnı́ ručenı́ . . . . . . . . .
Noxálnı́ ručenı́ (Noxae datio) . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Adjektické žaloby (actiones adiecticiae qualitatis) . . . . . . .
Negotium – pojem a druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Právnı́ jednánı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Předpoklady právnı́ho jednánı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Typizace právnı́ho jednánı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Negotium – obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Podmı́nky právnı́ho jednánı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Condicio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Právnı́ účinky podmı́nek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Modus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dies a tempus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dies . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Tempus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
29
29
30
30
30
31
31
31
32
32
33
33
34
34
34
34
35
35
36
37
38
38
39
40
41
42
43
43
43
44
44
44
45
45
46
46
47
47
48
49
51
51
52
52
53
53
53
54
54
54
54
56
56
57
58
58
58
59
59
59
59
59
60
60
61
62
62
62
63
OBSAH
OBSAH
1.57 Náležitosti právnı́ho jednánı́ podle řı́mského práva .
1. Způsobilost osob k právnı́m úkonům . . . . . . . .
2. Projev vůle v zákonem určené formě . . . . . . . .
3. Obsah jednánı́ musı́ být právně přı́pustný . . . . .
4. Neplatnost a nařı́katelnost právnı́ho jednánı́ . . .
1.58 Projev vůle v řı́mském právu – formy a vady . . . .
Právně významné projevy vůle . . . . . . . . . . . .
Formálnı́ a bezforemné způsoby projevu vůle . . . .
Vady vůle a projevu . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.59 Error . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Error essentialis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.60 Pohnutky právnı́ho jednánı́ . . . . . . . . . . . . . .
1) Vis ac metus (násilı́ a strach) . . . . . . . . . . . .
2) Dolus – podvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.61 Zastoupenı́ v řı́mském právu . . . . . . . . . . . . .
1.62 Neplatnost právnı́ho jednánı́ v řı́mském právu . . . .
1.63 Culpa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.64 Bona fides . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Použitı́ dobré vı́ry . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.65 Vývoj a charakter řı́mského civilnı́ho procesu . . . .
1.66 Soudnı́ organizace ve starověkém Řı́mě . . . . . . . .
Obecné zásady a pojmy . . . . . . . . . . . . . . . .
Klasifikace soudnı́ch procesů . . . . . . . . . . . . . .
Procesnı́ strany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Průběh procesu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Aby se strany procesu dostavily k soudu... . . . . . .
Kdo a jak soudı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kdy se soudı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Problém mı́stnı́ přı́slušnosti soudů . . . . . . . . . .
1.67 Legisakčnı́ proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Legisakčnı́ proces a jeho specifika . . . . . . . . . . .
Legisakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.68 Exekuce v legisakčnı́m řı́zenı́ . . . . . . . . . . . . .
1.69 Formulový proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Formulový proces a jeho specifika . . . . . . . . . . .
Zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.70 Actiones . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Klasifikace žalob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Promlčenı́ žalob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.71 Actiones in rem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.72 Actiones in personam . . . . . . . . . . . . . . . . .
Klasifikace osobnı́ch žalob . . . . . . . . . . . . . . .
1.73 Actiones poenales . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.74 Formula . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Části formule . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.75 Litiscontestatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Účinky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.76 Majetková exekuce . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.77 Cognitio extra ordinem . . . . . . . . . . . . . . . .
Rozdı́ly oproti předchozı́m typům řı́zenı́ . . . . . . .
1.78 Mimořádné prostředky magistrátské . . . . . . . . .
1.79 Interdicta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Interdicta jako mimořádný prostředek magistrátský .
Interdicta jako ochrana držby . . . . . . . . . . . . .
1.80 Mimosoudnı́ vyřešenı́ sporu . . . . . . . . . . . . . .
Interdikty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Restitutio in integrum . . . . . . . . . . . . . . . . .
Praetorské stipulace . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Receptum arbitri . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Svémoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Transactio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2 Skupina II
2.1 Res - pojem a dělenı́ . . . . . . . . .
Základnı́ dělenı́ . . . . . . . . . . . .
Dělenı́ res in commercio . . . . . . .
2.2 Res extra commercium . . . . . . . .
Res divini iuris - věci božského práva
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
63
63
64
64
64
64
65
65
65
66
66
67
67
67
68
68
70
71
71
72
72
73
73
73
73
73
74
74
75
75
75
75
76
77
77
78
78
78
79
80
80
80
81
82
82
84
84
84
85
85
86
86
86
87
87
87
88
88
88
88
88
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
89
89
89
89
91
91
OBSAH
2.3
2.4
2.5
2.6
2.7
2.8
2.9
2.10
2.11
2.12
2.13
2.14
2.15
2.16
2.17
2.18
2.19
2.20
2.21
2.22
2.23
2.24
2.25
2.26
2.27
2.28
2.29
2.30
2.31
2.32
2.33
OBSAH
Res humane iuris - věci lidského práva . . . . . . .
Pojem věcných práv . . . . . . . . . . . . . . . . .
Právnı́ úprava nemovitostı́ . . . . . . . . . . . . . .
Dominium - obsah a charakter . . . . . . . . . . .
Dominium - druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kviritské vlastnictvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . .
Bonitárnı́ vlastnictvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . .
Rozdı́ly mezi kviritským a bonitárnı́m vlastnictvı́m
Vlastnictvı́ k půdě . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vlastnictvı́ osob, které nebyly řı́mskými občany . .
Rei vindicatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Actio publiciana in rem . . . . . . . . . . . . . . .
Actio Publiciana in rem . . . . . . . . . . . . . . .
Actio negatoria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Omezenı́ vlastnického práva . . . . . . . . . . . . .
Condominium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Spoluvlastnictvı́ (communio, condominium) . . . .
Zánik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Derivativnı́ způsoby vzniku vlastnictvı́ . . . . . . .
Hlavnı́ způsoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dalšı́ způsoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ochrana vlastnického práva . . . . . . . . . . . . .
Kviritštı́ vlastnı́ci . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Bonitárnı́ vlastnı́ci . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dalšı́ prostředky ochrany . . . . . . . . . . . . . .
Mancipatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Užitı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Jde o právnı́ jednánı́: . . . . . . . . . . . . . . . . .
In iure cessio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Traditio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Originárnı́ způsoby vzniku vlastnictvı́ . . . . . . .
Nález pokladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Smı́šenı́ (commixtio) . . . . . . . . . . . . . . . . .
Specifikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nabytı́ plodů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Occupatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Bonitárnı́ vlastnictvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . .
Usucapio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Preskripce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Accessio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Fructus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Zánik vlastnictvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Possessio – pojem a obsah . . . . . . . . . . . . . .
Detence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Klasifikace držby . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odvozená držba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ztráta držby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Possessio – ochrana . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Klasifikace interdikt . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vynutitelnost interdikt . . . . . . . . . . . . . . . .
Iura in re aliena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Servitutes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Rysy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Klasifikace služebnostı́ . . . . . . . . . . . . . . . .
Výkon služebnosti, pojem držby služebnosti . . . .
Vznik služebnostı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Zánik služebnostı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ochrana služebnostı́ . . . . . . . . . . . . . . . . .
Servitutes praediorum . . . . . . . . . . . . . . . .
Klasifikace pozemkových služebnostı́ . . . . . . . .
Servitutes personarum . . . . . . . . . . . . . . . .
Ususfructus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Superficies a emphyteusis . . . . . . . . . . . . . .
Superficies . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Emfyteusis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vývoj emfyteutického práva . . . . . . . . . . . . .
Obligatio – pojem a druhy . . . . . . . . . . . . . .
Druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Obsah obligace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
91
92
93
93
94
94
94
94
95
95
95
96
96
97
97
98
98
98
98
98
99
99
99
99
99
100
100
100
100
101
101
101
101
102
102
102
102
103
103
104
104
104
105
105
106
107
107
107
107
108
108
109
109
109
109
109
110
110
111
111
111
112
112
112
113
113
113
113
114
114
115
OBSAH
2.34
2.35
2.36
2.37
2.38
2.39
2.40
2.41
2.42
2.43
2.44
2.45
2.46
2.47
2.48
2.49
2.50
2.51
2.52
2.53
2.54
2.55
2.56
2.57
2.58
2.59
2.60
2.61
OBSAH
Obligace alternativnı́ X generická . . . . . . . . . . .
Obligace dı́lná X nedı́lná . . . . . . . . . . . . . . . .
Obligace úroková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Náhrada škody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Naturálnı́ obligace . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Obligatio – vznik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Subjekty obligace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Obligatio – zajištěnı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Osobnı́ zajištěnı́ obligace . . . . . . . . . . . . . . . .
Ve snaze zlepšit postavenı́ věřitele . . . . . . . . . .
Ve snaze poskytnout věřiteli hospodářskou jistotu . .
Převod obligace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Novace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Procesnı́ zastoupenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Cesse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Převzetı́ dluhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Zánik obligace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Solutio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Novatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Compensatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Confusio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prominutı́ dluhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Concursus duarum causarum lucrativarum . . . . . .
Dalšı́ způsoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Solutio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prodlenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prodlenı́ dlužnı́ka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prodlenı́ věřitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Když se plněnı́ stane po vzniku obligace nemožným .
Novatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Zástavnı́ právo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1. Věcná práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2. Obligačnı́ práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vznik, obsah a zánik zástavnı́ho práva . . . . . . . .
Pignus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hypotéka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Contractus – pojem a druhy . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
== 48. Delictum == . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Předpoklady vzniku deliktu . . . . . . . . . . . . . .
Verbálnı́ a literárnı́ kontrakty . . . . . . . . . . . . .
Kontrakty verbálnı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kontrakty literárnı́ = pı́semné . . . . . . . . . . . . .
Reálné kontrakty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Typová vázanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Mutuum a usurae . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Mutuum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Žaloby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Úroky (Usurae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Commodatum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Žaloby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Precarium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Depositum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Konsenzuálnı́ kontrakty . . . . . . . . . . . . . . . .
Emptio venditio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Povinnosti kupce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Povinnosti prodatele . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pacta adiecta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pozor! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Předmět kupnı́ smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . .
Právnı́ vady věci u kupnı́ smlouvy . . . . . . . . . .
Faktické vady věci u kupnı́ smlouvy . . . . . . . . .
Locatio conductio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Locatio - conductio rei . . . . . . . . . . . . . . . . .
Locatio - conductio operarum . . . . . . . . . . . . .
Locatio - conductio operis . . . . . . . . . . . . . . .
Lex Rhodia de iactu . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Societas a consortium . . . . . . . . . . . . . . . . .
Societas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Consortium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
116
116
116
116
117
118
118
119
119
119
120
120
121
121
121
121
121
121
122
122
122
122
122
123
123
123
124
124
124
125
125
125
126
127
127
128
128
129
129
129
130
130
130
131
131
132
132
133
133
133
134
134
134
134
135
135
136
136
136
137
137
137
138
138
138
139
139
139
139
140
OBSAH
2.62 Mandatum . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Povinnosti mandatáře . . . . . . . . . . . .
Povinnosti mandanta . . . . . . . . . . . . .
Ukončenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Žaloby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Mandatum qualificatum = úvěrový přı́kaz .
2.63 Innominátnı́ kontrakty . . . . . . . . . . . .
Rei permutatio . . . . . . . . . . . . . . . .
Transactio . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Precarium . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Contractus aestimatorius . . . . . . . . . .
2.64 Negotiorum gestio . . . . . . . . . . . . . .
2.65 Obligationes quasi ex contractu . . . . . . .
Bezdůvodné obohacenı́ . . . . . . . . . . . .
2.66 Obligationes quasi ex delicto . . . . . . . .
Druhy kvazideliktů . . . . . . . . . . . . . .
2.67 Condictiones sine causa . . . . . . . . . . .
2.68 Pacta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pacta adiecta . . . . . . . . . . . . . . . . .
Constitutum debiti . . . . . . . . . . . . . .
Recepta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pactum de iureiurando . . . . . . . . . . . .
Pacta legitima . . . . . . . . . . . . . . . .
2.69 Odpovědnost při reálných kontraktech . . .
2.70 Titulus a modus . . . . . . . . . . . . . . .
Vztah titulu a modu . . . . . . . . . . . . .
Jak se projevujı́ v kupnı́ smlouvě . . . . . .
Titulus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.71 Delicta praetoria . . . . . . . . . . . . . . .
Vis ac metus . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dolus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Rapina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Calumnia . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.72 Furtum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Objektivnı́ předpoklady furta . . . . . . . .
Subjektivnı́ předpoklady furta . . . . . . . .
Žaloby z krádeže . . . . . . . . . . . . . . .
2.73 Damnum iniuria datum . . . . . . . . . . .
2.74 Iniuria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Actio iniuriarum aestimatoria . . . . . . . .
2.75 Principy dědického práva . . . . . . . . . .
Minislovnı́ček dědického práva . . . . . . .
2.76 Testamentárnı́ způsobilost . . . . . . . . . .
Aktivnı́ testamentárnı́ způsobilost . . . . . .
Pasivnı́ testamentárnı́ způsobilost . . . . . .
2.77 Testament – pojem a druhy . . . . . . . . .
Civilnı́ testamenty . . . . . . . . . . . . . .
Praetorské testamenty . . . . . . . . . . . .
Justiniánská úprava . . . . . . . . . . . . .
2.78 Testament – obsah . . . . . . . . . . . . . .
Formálnı́ požadavky v klasické době . . . .
Osoba ustanovená dědicem . . . . . . . . .
Přı́pady dělenı́ pozůstalosti při nejasnostech
Možnost vázánı́ dědice podmı́nkou . . . . .
2.79 Testament - zrušenı́ a neplatnost . . . . . .
Počátečnı́ neplatnost . . . . . . . . . . . . .
Následná neplatnost . . . . . . . . . . . . .
2.80 Dědická substituce . . . . . . . . . . . . . .
Substituce obecná (vulgárnı́) . . . . . . . .
Substituce pupilárnı́ . . . . . . . . . . . . .
Substituce kvazipupillárnı́ . . . . . . . . . .
2.81 Legatum a fideicommissum . . . . . . . . .
Legatum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Fideicommissum . . . . . . . . . . . . . . .
Kodicil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Předmět odkazu a omezenı́ mı́ry odkazů . .
Nabytı́ odkazu, jeho neplatnost a odvolánı́ .
Univerzálnı́ fideikomis . . . . . . . . . . . .
2.82 Práva nepominutelných dědiců . . . . . . .
Formálnı́ práva . . . . . . . . . . . . . . . .
Materiálnı́ práva . . . . . . . . . . . . . . .
OBSAH
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
8
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
140
140
140
141
141
141
141
141
142
142
142
142
143
143
143
143
144
145
145
145
145
146
146
147
147
147
148
148
148
148
149
149
149
150
150
150
150
151
152
152
152
153
153
154
154
155
155
155
156
157
157
157
157
157
158
158
158
159
159
159
160
160
160
161
161
161
161
162
162
162
163
OBSAH
2.83
2.84
2.85
2.86
2.87
2.88
OBSAH
Querella inofficiosi testamenti . . . . . . .
Sloučenı́ FP a MP justiniánskou novellou
Intestátnı́ posloupnost civilnı́ . . . . . . .
Posloupnost intestátnı́ (zákonná) . . . . .
Civilnı́ intestátnı́ posloupnost . . . . . . .
Intestátnı́ posloupnost praetorská . . . . .
Praetorská intestátnı́ posloupnost . . . . .
Intestátnı́ posloupnost justiniánská . . . .
Justiniánská intestátnı́ posloupnost . . . .
Pozůstalost – obsah . . . . . . . . . . . .
Ležı́cı́ pozůstalost . . . . . . . . . . . . . .
Pozůstalost – nabytı́ . . . . . . . . . . . .
Přijetı́ dědictvı́ (aditio - adice) . . . . . .
Převod delace . . . . . . . . . . . . . . . .
Odmı́tnutı́ dědictvı́ . . . . . . . . . . . . .
Vydrženı́ dědictvı́ (usucapio pro herede) .
Odnětı́ dědictvı́ (ereptorium) . . . . . . .
Kollačnı́ povinnost . . . . . . . . . . . . .
Mortis causa donatio . . . . . . . . . . . .
Heredes . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1) Domácı́ dědicové . . . . . . . . . . . . .
2) Extraneové - heredes extranei . . . . .
Spoludědicové a jejich postavenı́ . . . . .
Právnı́ ochrana dědice . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
A Slovnı́ček
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
163
163
164
164
164
164
164
164
165
165
165
166
167
167
168
168
169
169
169
169
170
170
170
171
171
172
173
9
Kapitola 1
Skupina I
1.1.
Prameny práva za republiky
• obyčejové právo
• královské zákony (leges reagiae) - v době královstvı́ (8.stol. - 510 p.n.l.)
– zprávy o nich jsou jenom legendy přenášejı́cı́ legislativnı́ republikánské zkušenosti do dob minulých
– vlastnı́ dějiny řı́mského práva začı́najı́ až kolem poloviny 5. stoletı́ př. n. l. vydánı́m LDT
•
•
•
•
•
Lex duodecim tabularum (od pol.5.stol.p.n.l., relevantnı́ význam do justiniánských kodifikacı́) - viz 1.2
pontifikálnı́ interpretace (důležitá dvě stoletı́ po vydánı́ LDT) - viz 1.2 (dole), a 1.4
komiciálnı́ legislativa (510 p.n.l. - 96 n.l.) - viz 1.3
ius honorarium (od 367 p.n.l., relevantnı́ význam do 129 n.l.) - viz otázka 1.10 a 1.12
senatus consulta - usnesenı́ senátu, klı́čová role za principátu, v podstatě nahradily zákony z komitiı́,
později jen oratio principis a za dominátu vytlačeny cı́sařskými konstitucemi - viz otázka 1.14 a 1.17
* Kincl, Urfus, Skřejpek – Řı́mské právo, str. 14 - 21
1.2.
Lex duodecim tabularum
= Zákon dvanácti desek
•
•
•
•
•
nejstaršı́ kodifikace řı́mského obyčejového práva (ius civile)
právo primitivnı́, tvrdé, kazuistické, nerozlišuje patricije a plebeje
právo agrárnı́ společnosti
neobsahoval veškerá pravidla, nýbrž jen to sporná, nejasná či zatı́m málo vžitá
VZNIK: pro problémy s interpretacı́ obyčejového práva, předevšı́m pak pro jeho zneužı́vánı́ ze strany patricijů
navrhl Gaius toto sepsat, 451 p.n.l. zvolena desetičlenná komise decemvirů (asi půlka plebejců), nefungovaly
jiné magistratury, pozastavena nepsaná práva (i právo provokace), 450 p.n.l. návrh předložen na 10 bronzových
deskách a schválen, pro neúplnost prodloužen mandát decemvirů na dalšı́ rok, vypracovali dalšı́ dvě desky X
nenechali je schválit, vládli si po svém, proto byli svrženi, 449 p.n.l. 12 desek schváleno a vystavěno na fóru
• OBSAH: 1.-3.deska právo procesnı́, 4.-5. rodinné a dědické (emancipace syna z moci otcovské, zavádı́
zákonné dědické právo nejbližšı́ho agnáta, zákaz sňatku plebejů a patricijů - zrušen 445 p.n.l.), 6.-7. majetkové (nezná vydrženı́), 8. trestnı́ (rozdı́l mezi vraždou a zabitı́m), 9.-10. správa a náboženstvı́, 11.-12.
všechochut’
• OSUD: desky se nejspı́š roztavily při požáru Řı́ma, nikdy nebyly fyzicky obnoveny; známe ovšem citace (např.
v Gaiově učebnici), k dispozici je i úplná rekonstrukce dı́la
• VÝZNAM: formulace hmotně i procesně-právnı́ch principů, orientace na soukromé právo, jediným pramenem práva až do Codexu Theodosianus, inspirace pro pozdějšı́ kodifikace, pontifikálnı́ interpretace
- zákonı́k vykládali kněžı́, měli na to monopol, začı́ná se rodit řı́mská právnı́ věda, postupně přecházeli k
interpretaci tvořivé (př. emancipace syna z moci otcovské - Z12D stanovil, že moc otcovská trvá nad synem
doživotně, avšak trojı́ prodej syna vede k jejı́mu zániku; dı́ky pontifikálnı́ interpretaci se tento institut změnil
na běžně užı́vaný nástroj dobrovolného rozvázánı́ otcovské moci)
* učebnice str.15-16
10
1.3. LEX A PLEBISCITUM
KAPITOLA 1. SKUPINA I
1.3.
Lex a plebiscitum
Lex
1
• zákon, pl. leges
• o zákonech v pravém smlova smyslu hovořı́me pouze v souvislosti s komiciálnı́ legislativou
• od královstvı́ až do konce 1.stol. n.l. (jediný, kdo byl za principátu oprávněn svolávat comitia a navrhovat
na nich zákony, byl cı́sař; ten byl v této věci velmi zdrženlivý)
• přijı́many na centurijnı́m, tributnı́m a plebejském shromážděnı́ 1.9
• zákonodárná iniciativa - konsulové, praetoři, plebejštı́ tribunové a někdy i cenzoři; navrhovatel
zákona = rogator
LEGISLATIVNÍ PROCES
– promulgace - zveřejněnı́ textu zákona rogatorem + oznámenı́ termı́nu hlasovánı́ (mezi zveřejněnı́m
a jednánı́m min.24 dnı́)
– recitace - navrhovatel přečetl text zákona
– diskuze se nepřipouštěla - doplňky či změny nemožné → rogator tak často začlenil do vı́taného návrhu
nepopulárnı́ opatřenı́ s vidinou pravděpodobnějšı́ho přijetı́ → snažil se tomu zabránit lex Caecilia Didia
(98 p.n.l.): zákon má být monotematický a nesmı́ spojovat rozdı́lná ustanovenı́ v jeden celek
– hlasovánı́ podle centuriı́ nebo tribuı́, nutná prostá většina - při jejı́m dosaženı́ vyhlásil úřednı́k
zv. renuntiatio výsledek
– zákon nabýval ihned platnosti a zpravidla také účinnosti, mohla však být stanovena vacatio legis
– ne publikace - domněnka obeznámenosti řı́mských občanů s textem zákonu po recitaci na shromážděnı́
•
•
•
•
forma: vyryty na kovové desky
název: podle gentilnı́ho jména navrhovatele, resp. navrhovatelů (např. Caesaovy zákony = leges Iuliae)
platnost zákonů: Lex posterior derogat priori.
OBSAH:
– praescriptio - technická data (datum přijetı́ zákona, jméno rogatora...)
– rogatio - vlastnı́ ustanovenı́ zákona
– sanctio - postup proti tomu, kdo zákon porušı́
• DĚLENÍ PODLE SANKCÍ:
– leges perfectae - zákony dokonalé, majı́ sankci (trest + neplatnost)
– leges minus quam perfectae - protizákonné jednánı́ je trestné, přesto platné
– leges imperfectae - chybı́ sankce
Plebiscitum
2
• usnesenı́ plebejského tributnı́ho shromážděnı́ (concilia plebis tributa)
• původně závazné pouze pro plebeje
• 287 p.n.l. na základě Lex Hortensia došlo k sjednocenı́ legislativnı́ho procesu, kdy plebiscita stejně jako
zákony byly schvalovány senátem předem...
• některá plebisicta měla klı́čový význam - např. Lex Aquilia de damno
–
–
–
–
–
poč. 3.stol.p.n.l.
upravuje protiprávnı́ poškozenı́ cizı́ho majetku
poškozený má nárok na náhradu nejvyššı́ ceny, kterou měla poškozená věc za poslednı́ měsı́c
zákon počı́tá se situacı́, kdy někdo přı́mým fyzickým působenı́m zničı́ věc
nenı́ potřeba ani úmysl X platı́ i v absurdnı́m přı́padě z Digest – na útesu stojı́ dva lidé, jeden držı́ v
ruce drahý šperk, druhý ho praštı́ do ruky, aniž by se dotkl šperku, který následně spadne do moře
– zákon prohluboval nauku o přı́činné souvislosti
chybı́ prameny
1.4.
Iurisprudentia za republiky
= právnı́ věda za republiky
11
1.5. EDICTUM
• interpretace obyčejového práva původně monopolem pontifiků (kněžı́) - právo považováno za božské,
pontifikové jako jedinı́ znali řı́mský kalendář (nepsaný, určoval, který den má jaký právnı́ charakter - zda bylo
možno podávat žalobu, zda nebylo možno podávat žalobu či zda se nesmělo dělat vůbec nic)
• tento monopol narušila až laická jurisprudence, 253 p.n.l. se řı́mským veleknězem stal poprvé plebejec(Tiberius Coruncanius), začal veřejně dávat odpovědi na právnı́ dotazy, učinil z právnı́ vědy vědu
veřejnou, praktickou a laickou
• činnost řı́mských právnı́ků:
– AGERE - pomoc při výběru žaloby, formulaci námitek, jak postupovat na soudě
– CAVERE - nabádánı́ k opatrnosti, jak se vyhnout konfliktům (mimosoudnı́ jednánı́)-tzv. kautelárnı́
jurisprudence
– RESPONDERE - výklad sporných otázek, interpretace textu zákonů
– charakteristické je pro činnost právnı́ků úzké spojenı́ s praxı́
• tato činnost zprvu kazuistická, později se přı́pady začaly zobecňovat a vytvářely se principy a pravidla =
regulárnı́ jurisprudentia
• od 2. stol. literatura, která se pokoušı́ třı́dit a syntetizovat materiál na vyššı́ úrovni - významné je předevšı́m
dı́lo právnı́ka Quinta Mucia Scaevoly, který zpracoval problematiku řı́mského práva civilnı́ho
* učebnice str.22
1.5.
Edictum
• edikt = obecně jakákoliv vyhláška úřednı́ka, který má imperium, tj. nejvyššı́ nařizovacı́ pravomoc
• úřednı́ci s imperiem - praetor, konsul, diktátor
Edikt praetorský
= vyhláška, soupis procesnı́ch institutů aplikovatelných na soudě (žaloby, námitky)
3
• ius honorarium
– masa práva tvořená edikty městského praetora ← sepsal jej při nástupu do funkce, platnost na 1 rok
X následujı́cı́ praetoři si uvědomili, že to co se osvědčilo pro jednoho, může fungovat i pro ně
– praetor vázán ekvitou (aequitas = smysl pro vyššı́ spravedlnost)
– v poslednı́ch 2 stoletı́ch republiky se staly nejvýznamnějšı́m pramenem soukromého práva
• ius gentium
–
–
–
–
masa práva tvořená edikty cizineckého praetora
upravovaly vztahy Řı́manů s cizinci, resp. cizinců s cizinci na územı́ řı́mského teritoria
předevšı́m normy obligačnı́ho práva
postupně se začaly použı́vat i mezi Řı́many samotnými
Edikty v době cı́sařské
4
• jako jediný republikánský pramen práva si aspoň po nějaký čas udržel původnı́ význam
• úřednı́ci se soudnı́ pravomocı́ vydávali edikty až do doby cı́saře Hadriána
• okolo roku 130 n.l. právnı́k Salvius Iulianus byl na Hadriánův přı́kaz pověřen zrevidovat edikty městského a
cizineckého praetora, kurulských aedilů i správců provinciı́ → vzniká Věčný Hadriánův edikt (Edictum perpetuum Hadriani) - závazný, měnit jej šlo pouze se souhlasem cı́saře → zastavenı́ dalšı́ho vývoje honorárnı́ho
práva
• cı́sař přebral moc magistrátů → mohl stejně jako oni pouze navrhovat zákony, ne je vydávat X měl ius edicendi = právo vydávat vyhlášky → constitutione principum ← jednı́m typem edicta principis = vyhlášky
upravujı́cı́ otázky vztahujı́c se na celou řı́ši nebo jen část, zpravidla otázky veřejné správy, ale i soukromé a
veřejné právo
Edictum Theodorici
•
•
•
•
•
donedávna se počı́tala mezi leges Romanae barbarorum
soupis norem řı́mského práva
závazná nejen pro Řı́many, ale i pro Góty
zdrojem 3 kodexy (Gregorianus, Hermogenianus, Theodosianus) + Paulovy Sentence
text nenı́ zapsán v původnı́ podobě, ale ve formě výkladu
12
1.6. STÁTNÍ ZŘÍZENÍ ZA REPUBLIKY
• původně připisován ostrogótskému králi Theodorichu X nejnovějšı́ průzkumy ukázaly, že pocházı́ z vizigótského
prostředı́
* Otázky ke státnicı́m od Errorka; * učebnice str. 18–20, 27-28, 42
1.6.
Státnı́ zřı́zenı́ za republiky
• cca 510 p.n.l. - 27 p.n.l. (počátek vlády Oktaviána Augusta)
• TŘI SLOŽKY STÁTNÍHO ZŘÍZENÍ (nepředstavujme si to jako klasickou dělbu moci, šlo o ideálnı́
spojenı́ demokracie, aristokracie a monarchie - viz Polybios, obecky):
1. lidová shromážděnı́ – demokratický prvek, viz. 1.9
•
•
•
•
comitia curiata
comitia centuriata
comitia tributa
concilia plebis (tributa)
2. senát
• původně funkce poradnı́ a výkonná - připravoval zasedánı́ komitiı́ a prováděl jejich usnesenı́
• za republiky zesı́lil → správa financı́, hospodařenı́ se státnı́m majetkem, zahraničně-politická
jednánı́, otázky náboženstvı́, vliv na řı́mskou armádu, kontrola činnosti komitiı́ a schvalovánı́
návrhu zákonů (původně měli senátoři právo vetovat zákon přijatý komitii → 300 lidı́ může pozměnit
vůli všech řı́mských občanů → blbá nálada → 339 p.n.l. změna, zákon šel nejdřı́v do senátu na předběžné
schválenı́, poté do komitia, kde byl definitivně schválen)
• členstvı́ - doživotnı́, za královstvı́ náčelnı́ci jednotlivých rodů, od republiky členové jmenováni
(králem, pak konzuly, od 4.st.p.n.l. cenzory) z řad bývalých magistrátů (od 312 p.n.l. i plebejci), počet
původně 300 (pak i 600, 1000)
• sám se nemohl sejı́t, musel být svolán
• v čele princeps senatus - řı́dı́ zasedánı́ X nemůže hlasovat
• usnesenı́ senátu = senatus consulta (SC) - nemajı́ sı́lu zákona, senát nemá výkonnou moc X de facto
závazná pro úřednı́ky, senát disponoval státnı́mi financemi, v přı́padě neposlušnosti úřednı́ka jej zkrátil
o náhrady na výkon funkce (ten byl jinak bezplatný, čestný)
3. magistratury – úřady, viz. 1.8
• princip volitelnosti, anuity, bezplatnosti, kolegiality
• patricijské
– vyššı́ - konzul, praetor, censor (volı́ c. centuriata) + diktátor (jmenuje konzul se souhlasem senátu)
– nižšı́ – kurulský aedil, kvestor (volı́ c. tribunata)
• plebejské – plebejský aedil, tribun lidu (volı́ concilia plebis tributa)
chybı́ prameny
1.7.
Obyčeje v řı́mském právu
• obyčej = vzorec chovánı́ dlouhodobě zachovávaný, kterému je přičı́tána domněnka závaznosti
• náležitosti:
– usus longaevus - dlouhodobé užı́vánı́
– opinio necessitatis - všobecné uznánı́
– opinio iuris - uznánı́ ze strany státnı́ moci a s tı́m spojené vymahatelnosti
• rozdı́l mezi obyčejem a právnı́m obyčejem tkvı́ v tom, že právnı́ obyčej obsahuje vymahatelnost ze strany
státnı́ moci
• podle obyčejových pravidel žili Řı́mané po dlouhá staletı́, která předcházela vzniku republiky (královské
obdobı́)
• primitivnı́ nepsané právo, často sakrálnı́ charakter, zejména v sankcı́ch – mystické tresty (hrozily
prokletı́m, propadnutı́m pachatele božstvům atd...)
• těsné spojenı́ s náboženskými představami, považovány za božské právo
• prvnı́mi znalci tohoto práva byli kněžı́, v Řı́mě pontifikové - dbali na dodržovánı́ obyčejových norem,
interpretovali je; tuto primitivnı́ pravovědu pěstovali jako tajnou, laikům nepřı́stupnou
13
1.8. MAGISTRATURY
• od počátku 3.st.p.n.l. se znalost práva stala i laickou záležitostı́
• intenzivnı́ interpretačnı́ činnost Zákona 12 desek - kvůli zneužı́vánı́ práva ze strany patricijů, viz 1.2
• JUSTINIÁNSKÉ OBDOBÍ:
– vedle CIC uznáváno teoreticky i právo obyčejové, jeho význam však nebyl velký (etnicky, hospodářsky
i civilizačně nejednotná řı́še)
– obyčeje vznikaly pouze jako lokálnı́ (mı́stnı́) – jako takové tedy nemohly mı́t povahu obecně závazných
norem
– v samotných mı́stech (i velké oblasti) měly obyčeje úlohu rozhodujı́cı́
• přı́klad obyčejového pravidla v ŘP: ženě se věno vracı́ za všech okolnostı́, a to i když to nebylo vymı́něno
(vyvinulo se z praxe, v souvislosti s rozšiřovánı́m volných“ manželstvı́, kdy se ženy chtěly majetkově pojistit
”
v přı́padě rozvodu a vymiňovaly si vrácenı́ věna stipulacı́)
* errorkovy státnicové otázky; * učebnice ŘP, strany 2, 14, 51, 141
1.8.
Magistratury
Královské obdobı́
5
• úřednı́ky volı́ comitia curiata, rozkvět úřednictva až za republiky
• patřı́ mezi ně i král, velitelé jı́zdnı́ho vojska...
• královská moc zaniká někdy koncem 6.stoletı́, král je nahrazen konzuly
Republika
6
• vznik nových typů lidových shromážděnı́ a likvidace politického významu kurijnı́ch komiciı́ → přı́znak etatizace
řı́mského společenstvı́
• magistratury - politický význam, vedenı́ řı́mského státu
• platı́ principy:
– kolegiality - úřad obsazen několika kandidáty, úřednı́k nemohl jednat na vlastnı́ pěst, o každém záměru
se musel radit s kolegy, realizovat bylo možné jen to, na čem se dohodli všichni
∗ všichni majı́ tzv. ius intercessionis - právo intercese, tj. zakročit, zabránit provedenı́ plánu, se kterým
všichni úřednı́ci nesouhlasili
– annuity - dočasnosti, zpravidla 1 rok (výjimkou cenzoři - 18 měsı́ců - a diktátor - 6 měsı́ců)
– bezplatnosti - výkon úřadu se pokládal za poctu (latinsky honor, odtud honores → úřady, ius honorarium → právo vzniklé činnostı́ úřednı́ků), to dovolovalo účast na úřadech pouze lidem zámožným
– volitelnosti - voleni lidovým shromážděnı́m
• PATRICIJŠTÍ MAGISTŘI
– VYŠŠÍ – volı́ je comitia centuriata, náležı́ jim imperium (tj. přikazovacı́ a zakazovacı́ moc, krom
cenzorů - ti imperium nemajı́)
∗ konzulové (510 p.n.l. - konec 1.stol. n.l.)
· původně jeden, poté dva
· nejvyššı́ správci, vrchnı́ velitelé vojska, náboženské fce, svolávali senát a komitia,
zpočátku sestavovali seznam občanů a senátorů
· až do 450 p.n.l. jedinı́ úřednı́ci s jurisdikcı́ (povolujı́/nepovolujı́ projednat žalobu), poté
sbor 10 decemvirů, po sepsánı́ LDT vojenštı́ úřednı́ci s mocı́ konzulskou (8-10 čl.)
· 367 p.n.l. Lex Licinia Sextia - obnovenı́ konzulátu (2, jednı́m z nich plebej, už ne soudnı́
pravomoc) + vznik úřadu praetora (menšı́ kolega konzulů, nahrazovali konzuly, kteřı́ neusátle
válčili mimo město; soudnı́ pravomoc ve fázi in iure - povolovánı́/zamı́tánı́ žalob)
∗ praetoři – viz 1.10
∗ censoři (444 p.n.l. - konec 1.stol. n.l.)
· dva, tento úřad považován za vrchol politické kariéry, obvykle bývalı́ konzulové
· nemajı́ imperium
· vedou cenzus = evidence řı́mských občanů podle majetku, na základě něho pak rozdělováni
do majetkových třı́d
14
1.8. MAGISTRATURY
· později nové pravomoce → vedou a kontrolujı́ senátorské album, dohlı́želi na dobré mravy
Řı́manů – mohli udělit důtku (nota censoria), spravovali některé úseky státnı́ch financı́
· fungovali jako dvojice - odpadl-li jeden censor, musel druhý abdikovat
· voleni jednou za 5 let na dobu 18 měsı́ců, poté jejich kompetence přecházela zejména na
konzuly
∗ diktátor (499 - 202 p.n.l.)
· jediný všemocný velitel, měl zjednat co nejdřı́ve pořádek, a to i za cenu porušovánı́
lidských práv a svobod
· jmenován jednı́m z konzulů se souhlasem senátu v přı́padě ohroženı́
· tato mimořádná magistratura zaniká po vyřešenı́ problému, po 6 měsı́cı́ch od zvolenı́,
nebo s koncem úřednı́ lhůty konzula, který jej jmenoval (kvůli mimořádné koncentraci
moci, aby nebyla zneužita)
· všichni úřednı́ci mu jsou podřı́zeni, jsou pozastavena veškerá veřejná práva (i právo provokace - odvolat se z rozsudku trestnı́ho soudu k lidovému shromážděnı́)
· je omezen akorát velitelem jezdců, kterého si sám vybere
· diktatura zakázána na věčné časy zákonem Marca Antonia
– NIŽŠÍ – volı́ je comitia tributa, nemajı́ imperium, pouze potestas, tj. nižšı́ nařizovacı́ pravomoc, i
pro ně platı́ princip annuity, kolegiality a bezplatnosti
∗ kvestoři (královstvı́ - konec 1.stol. n.l.)
· jejich počet kolı́sal - již za královstvı́ (stı́hali hrdelnı́ zločiny), od 5.stol.p.n.l. 4 (2 spravujı́ státnı́
pokladnu, dva doprovázı́ konzuly do války a spravujı́ polnı́ pokladnu), ve 3.stol.p.n.l.
8, za Sullovy diktatury 20 - narůstánı́ úkolů ve správě Itálie i provinciı́
· i úkoly speciálnı́ - prováděnı́ cizı́ch návštěvnı́ků po Řı́mě, ukládánı́ desek s texty nových zákonů
do archivu
∗ kurulštı́ aedilové (367 p.n.l. - konec 1.stol. n.l.)
· dva, policejnı́ funkce - dohled nad pořádkem na ulicı́ch a tržištı́ch
· majı́ soudnı́ pravomoc v tržnı́ch záležitostech, tvořı́ kolegium se 2 plebejskými aedily
· péče o zásobovánı́ a trh
• PLEBEJŠTÍ MAGISTŘI
– plebejštı́ tribunové (494 p.n.l. - cca 30 p.n.l.)
∗ původně 4, později 10
∗ chránı́ zájmy plebejců proti patricijům, voleni plebejským lidovým shromážděnı́m
∗ ius auxilii - právo pomáhat postiženým
∗ ius intercessionis - právo vetovat opatřenı́ patricijů, které by mohlo škodit plebejcům
∗ ius coercendi - právo trestat každého, kdo by neuposlechl přı́kaz tribuna
∗ právo svolávat plebeje do lidových shromážděnı́
∗ později právo svolávat k zasedánı́ senát, po Lex Hortensia právo navrhovánı́ nových norem
– plebejštı́ aedilové (494 - cca 30 p.n.l.)
∗ dva, v kolegiu s kurulskými aedily
∗ voleni plebejským shromážděnı́m
∗ správci plebejských chrámů a pokladů v nich uložených (aedes = budova, chrám)
• apparitores – pomocné úřednické sı́ly (pı́saři, hlasatelé. . . ) – dostávajı́ plat, fce neznamenala poctu
Principát
7
• republikánské magistratury se nemohly významněji uplatnit, zčásti zanikly, zčásti se udržely (konzulové
pouze správnı́ a soudnı́ fce, rozvoj činnosti praetorů pozastaven Věčným Hadriánovým ediktem), ale ztratily
jakýkoliv politický význam - nemohly nadále svolávat lidová shromážděnı́ a navrhovat zákony
• úřednı́ky vybı́rá cı́sař, dostávajı́ plat
• správci provinciı́
– ze stavu jezdeckého - procuratores
– ze stavu senátorského - praesides
– praefectus Aegypti - správce nejdůležitějšı́ provincie - Egypta, velmi rozsáhlé pravomoci
• správa města
– praefectus Urbi – policejnı́ prezident
– praefectus annonae – zásobovánı́ Řı́ma
15
1.9. COMITIA
– praefectus vigilum – hlava požárnı́ policie
– kurátoři pro různé záležitosti (vodovody, veřejné budovy...)
• osobnı́ kabinet – úřednı́ci rozděleni do oddělenı́ podle záležitostı́, kterým se věnujı́
–
–
–
–
a rationibus – hospodářstvı́ a finance
a libellis – vyřizovánı́ žádostı́ soukromých osob vůči panovnı́kovi
ab epistulis – odpovědi na dopisy
a memoriam – zaznamenávánı́ panovnı́kových rozhodnutı́
• praetoriáni – osobnı́ stráž, v čele praefectus praetorio
Dominát
8
• reorganizován cı́sařský dvůr, cı́sař volně jmenuje úřednı́ky s dlouhými jmény
–
–
–
–
comes sacrarum largitionum – spravuje veřejnou pokladnu
comes rei privatae – spravuje soukromou pokladnu
magister officiorum – v čele vojenské gardy a dvorského služebnictva
quaestor sacri palatii – náčelnı́k cı́sařského paláce, tvorba práva a vydávánı́ zákonů
* učebnice ŘP, strany 4-13
1.9.
Comitia
• na územı́ Řı́ma existovaly různá comitia (neboli lidová shromážděnı́), každé bylo organizováno na jiném
principu, mělo jiné pravomoci a úkoly, výsadnı́ postavenı́ v jiné době (královstvı́ a republika, za cı́sařstvı́
ztratily význam)
• chápány jako demokratický prvek (senát aristokratický, konzulové monarchistický - viz Polybios)
• lidová shromážděnı́, která vznikla vedle shromážděnı́ kurijnı́ho - tedy centurijnı́, tributnı́ a plebejské, byly
od samého počátku republiky chápány jako nejvyššı́ orgán řı́mského státu, comitia centuriata a tributa pak
reprezentovala všechen populus Romanus, rozhodovala proto i o všech významných problémech státnı́ho života
• politická praxe časem ukázala, že shromážděnı́ jsou vrcholným orgánem pouze v teorii, již způsob organizace
dávala převahu lidem majetným a společensky vlivným, tito lidé si osvojili praktiky jak shromážděnı́
obcházet či zneužı́vat
• postupně se objevovaly slabiny - rozrůstánı́ počtu obyvatel a jednánı́ se tak stále vı́ce účastnili pouze obyvatelé Řı́ma, občané z mı́st vzdálenějšı́ch vzácně (shromážděnı́ ztratila povahu národnı́ reprezentace), rozmohla
se korupce, mnoho účastnı́ků za účast pobı́ralo odměny či dary, obchodovánı́ s hlasy
• naposledy shromážděnı́ svolána v době cı́sařstvı́ za Tiberia (syn Augusta Oktaviána) - 96 n.l. schválen poslednı́
zákon z komiciı́
• souvisı́ s otázkami - 1.3, 1.6
Comitia curiata
9
• kurijnı́ shromážděnı́, na principu rodovém, doba královská
• kurie = nejvyššı́ organizačnı́ jednotka, seskupenı́ přı́buzných rodů (těch bylo 300), k cı́lům vojenským,
náboženským a politickým, 1 kurie se skládala z 10 rodů, bylo jich tedy 30, 10 kuriı́ pak tvořilo kmen (lat.
tribus) a spojenı́m třı́ latinských kmenů vznikl podle tradice populus Romanus (národ řı́mský)
• nejvyššı́ orgán, rozhodovánı́ o všech problémech řı́mské pospolitosti, o válce a mı́ru, přijı́mánı́ nových občanů,
o adopcı́ch a testamentech, volbě úřednı́ků apod.
• kurie vystupovaly jako hlasovacı́ jednotky - každá měla jeden hlas, který po debatě a hlasovánı́ uvnitř kurie
vyhlašoval curio, to byl něco jako vrcholný představitel kurie
• rozhodovala prostá nadpolovičnı́ většina, tedy vı́ce jak patnáct kuriı́
• jednánı́ obvykle řı́dil král
• účast - pouze muži, schopni vojenské služby
• za republiky ztratila na politickém významu, vytlačeny ostatnı́mi shromážděnı́mi
• lex curiata de imperio - kurijnı́ zákon o nejvyššı́ moci, čas od času i v obdobı́, kdy již shromážděnı́ nebylo
přı́liš významné, jakýsi zmocňovacı́ zákon, který dával konsulům a praetorům právo k výkonu nejvyššı́ moci,
spı́še formalismus (vydáván i v obdobı́ republiky, jedna z mála zbylých funkcı́)
romanus.jpg ΩΩ˙Γromanus.jpgGraphicf ile(typejpg)
16
1.10. PRAETOR
Comitia centuriata
10
• centurijnı́/setninové shromážděnı́, organizované na majetkovém principu, spojeno s dobou řı́mské
republiky
• původně vojenská organizace s některými politickými oprávněnı́mi, později však i hlasovacı́ a daňová,
přelomem reformy Servia Tulia - rozdělil veškeré obyvatelstvo do šesti majetkových třı́d (classes), poté se
ke každé majetkové třı́dě přiřadil určitý počet centuriı́ (hlasovacı́ch jednotek), bez ohledu na početnost třı́dy
-ΩΩΓoprava.jpgΩΩ˙-ΓopravaGraphicf ile(typejpg) image
• 98 centuriı́ přı́slušelo jezdcům a prvnı́ třı́dě → při rozhodovánı́ prosté nadpolovičnı́ většiny znamenalo převahu
majetných Řı́manů (timokratický princip)
• centurie se dále dělily uvnitř třı́d:
(a) centurie staršı́ch (seniores) - méně početné členstvo, bylo jich vı́ce
(b) centurie mladšı́ch (iuniores) - vı́ce početné členstvo, radikálnějšı́
• tı́m, že tu byli zastoupeni patricijové i plebejové, znamenal jejich vznik významný krok k jejich zrovnoprávněnı́
• shromážděnı́ svolávali nejvyššı́ úřednı́ci
• pravomoci
(a) přijı́mánı́ nových zákonů
(b) volba nejvyššı́ch státnı́ch úřednı́ků
(c) vyhlášenı́ války, schválenı́ mı́ru
(d) odvolacı́ instance u hrdelnı́ch zločinů - pokud občanovi byla uložena pokuta nebo trest smrti,
mohl se odvolat k tomuto shromážděnı́ (viz právo provokace)
(e) udělovánı́ státnı́ho občanstvı́
Comitia tributa
11
• tributnı́ shromážděnı́, organizované na principu územnı́m, doba řı́mské republiky
• ve vyvinuté podobě z doby republiky je toto shromážděnı́ organizováno podle městských a venkovských okresů,
tedy podle bydliště řı́mských občanů
• okresů bylo celkem 35 → 31 venkovských (bohatı́ statkáři) + 4 městské (žádný nemovitý majetek) převaha aristokracie
• svoláváno nejvyššı́mi magistráty, vyjı́mečně některým z pontifiků (při volbách nejvyššı́ch kněžı́)
• podobné pravomoci jako centurijnı́ shromážděnı́, projednávala však zpravidla jenom záležitosti méně závažné
• pravomoci
(a) volba nižšı́ch úřednı́ků (hlavně kvéstorů a aedilů)
(b) schvalovánı́ zákonů (často o soukr. právech)
(c) odvolacı́ instance při odsouzenı́ k pokutě
Concilia plebis
12
• plebejské shromážděnı́, zvláštnı́m typem, nepřı́stupné patricijům
• původ nejasný, původně se organizovali dle kuriı́, poté dle tribuı́ (proto se jim někdy řı́ká concilia plebis
tributa)
• plebiscita - usnesenı́ plebejského shromážděnı́, původně závazná pouze pro plebeje, ale jak se rozdı́ly mezi
patriciji a plebeji vyrovnávaly, byla plebiscitům přiznána závaznost obecná
• pravomoci
1. volba plebejských úřednı́ků - plebejštı́ aedilové (2), plebejštı́ tribunové (od 494 p.n.l., každoročně 10)
2. přijı́mánı́ plebiscit
3. souzenı́ drobnějšı́ch trestných činů
* Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), strany 2-6
1.10.
Praetor
• vyššı́ patricijský úřednı́k, zřı́zen od roku 367 p.n.l. na základě Lex Licinia Sextia
17
1.11. DĚLENÍ ŘÍMSKÉHO PRÁVA
• politik bez právnı́ho vzdělánı́, nechává si radit od právnı́ků, funkčnı́ obdobı́ = 1 rok
• POČET: původně 1 praetor, od roku 242 p.n.l. 2 praetoři
– praetor urbanus – městský, řešı́ pouze spory řı́mských občanů, svou činnostı́ rozvı́jı́ ius honorarium
– praetor peregrinus – cizinecký, spory, v nichž alespoň jedna strana je cizinec, rozvı́jı́ ius gentium
– s rozšiřovánı́m řı́še vzniklo 16 členné kolegium – majı́ mezi sebou právo intercesse
• FUNKCE:
– organizuje soudnı́ spor, v prvnı́ části soudnı́ho řı́zenı́ (in iure) rozhoduje o nároku žalobce podat
žalobu a o závažnosti námitek žalovaného, posuzuje otázky právnı́ (jaký trest by náležel potenciálnı́mu
pachateli)a předkládá stranám sporu seznam možných soudců (pokud se nedokážı́ domluvit, určı́ jej sám)
v druhé části sporu (apud iudicem) pak soudce posoudı́ otázky faktické (vina, nevina) a vynese rozsudek
– zabývá se procesnı́ stránkou práva - soudnı́ prostředky (žaloby, námitky) i mimosoudnı́ (interdikta odebı́ral držbu majetku, zakazoval stavbu, přiděloval dědicům pozůstalost...)
– každý praetor při nástupu do úřadu vypracuje edikt = vyhláška praetora, soupis procesnı́ch institutů
(jaké žaloby a jaké námitky bude za svého funkčnı́ho obdobı́ uznávat); původně mohl vyhlášku během
roku měnit, poté (r 67.) již nemohl, po vydánı́ Věčného Hadriánova ediktu (129 n.l.) již praetoři nemohli
rozvı́jet dále svůj edikt
– zabývá se praktickou stránkou práva, reaguje na sociálnı́ změny a v jejich důsledku doplňuje či
dokonce měnı́ civilnı́ právo, zmı́rňuje jeho tvrdost a formálnost (např. civilnı́ dědické právo zprvu
upřednostňovalo agnátské vztahy, zcela opomı́jelo kupřı́kladu nemanželské děti či vzdálenějšı́ přı́buzné;
praetorské dědické právo dávalo přednost kogniátským vztahům, rozšı́řilo také okruh osob povolávaných
jako intestátnı́ dědicové)
– osobně bych vztah praetorského práva k tomu civilnı́mu přirovnal ke vztahu anglické equity ke common
law
– prétorská equitas – prétorův smysl pro spravedlnost
– souvisı́ s 1.12, 2.8, 1.78, 1.79
chybı́ prameny
1.11.
Dělenı́ řı́mského práva
Periodizace řı́mského státu
13
• obdobı́ královské (753 př.n.l. – 510 př.n.l.) – Tarquinus Superbus, etruský král, vyhnán
• obdobı́ republiky (510 př.n.l. – 27 př.n.l.) – Octavianus se stává cı́sařem
• obdobı́ cı́sařstvı́ (27 př.n.l. – 476 n.l.)
– principát (31 př.n.l. – 284 n.l.) – Dioklecián cı́sařem
– dominát (284 n.l. – 476 n.l.) – zánik západořı́mské řı́še
Periodizace řı́mského práva
14
1. obdobı́ práva archaického (753 př.n.l. – 146 př.n.l )
• počátky nejasné, trvá asi až do punských válek (146 př.n.l.)
• založeno na obyčejovém právu
2. obdobı́ klasické (146 př.n.l. - 2. st. n.l. )
• právo je v rukou praetora, který je aplikuje a často i upravuje
• vznikajı́ všechna odborná pojednánı́
• právnı́ci majı́ velký vliv u dvora
3. obdobı́ poklasické (3. st. n.l. – 476 n.l.)
• postupná vulgarizace práva
• nevznikajı́ žádné nové odborné texty, špatné opakovánı́ už napsaného
4. obdobı́ justiniánské (527 n.l. – 565 n.l.)
• vydán Kodex, Digesta, Instituce a novelly
18
1.11. DĚLENÍ ŘÍMSKÉHO PRÁVA
Dalšı́ dělenı́
15
• méně jasné hranice, překrývánı́ v jiných otázkách
Právo psané a nepsané
• hranice mezi nimi nenı́ ostrá, normy nepsaného práva se často implementovaly do psaného
• právo nepsané (ius non scriptum) – hlavně obyčejová pravidla sakrálnı́ho charakteru
– udržováno dı́ky vı́ře v jeho správnost a vhodnost
• právo psané (ius scriptum) – Z12D, dále tvořeno lidovými shromážděnı́mi
– komiciálnı́ legislativa, senatus consulta, cı́sařské konstituce (edicta principis, mandata, decreta, rescripta),
praetorské a mı́stodržitelské edikty a edikty kurulských aedilů
Ius a fas
• fas
– soubor lidských představ o tom, co je milé řı́mským bohům
– dáno bohy, jakési právo božské, ustanovenı́ sakrálnı́ho charakteru
– upravuje náboženské poměry, stanovı́ sankce předevšı́m náboženské povahy
– předcházı́ vzniku ius
• ius
– právo vytvářené lidmi pro lidi, profánnı́ (nenáboženský) obsah, právo světské, všednı́
– vytvořeno pro lidi, upravuje lidské vztahy a jednánı́
– dále se dělı́ – dalšı́ dělenı́ nı́že bude již dělenı́m ius
• mos
– morálka
Soukromé a veřejné právo
• ius privatum
– soukromé právo, to, co se týká zájmů soukromnı́ků, to, co prospı́vá jednotlivcům
– řı́mské právo je hlavně právem soukromým
– reguluje osobnı́ i majetkové vztahy mezi jednotlivci → právo rodinné, věcné, obligačnı́ a dědické
– dělenı́ soukromé práva podle Gaia
1. právo týkajı́cı́ se osob
2. právo týkajı́cı́ se věcı́
3. právo týkajı́cı́ se žalob → obligačnı́ a dědické právo
• ius publicum
– právnı́ pravidla, která se týkajı́ záležitostı́ státu
– státnı́ zřı́zenı́, správa státu, poměry jednotlivců ke státu, právo ústavnı́, právo správnı́, právo trestnı́
– právo veřejné je to, které prospı́vá státu, to, co se týká řı́mského státu
– Ulpianus: veřejné právo je to, co je v zájmu státu, soukromé právo je to, co sloužı́ jednotlivému člověku
– Papinianus: právo veřejné je to, co nemohou jednotlivci změnit svými úmluvami
Právo subjektivnı́ a objektivnı́
• subjektivnı́ právo – oprávněnı́ jednotlivce v rámci objektivnı́ho práva (např. ius connubii a ius commercii,
osobnı́ právnı́ postavenı́ jednotlivce)
• objektivnı́ právo – soubor právnı́ch norem a právnı́ch institucı́, iura populi Romani - právnı́ řad řı́mského
státu
Rozděluje se na právnı́ oblasti
16
• ius civile – právo platı́cı́ pro všechny řı́mské občany
– 1.13
• ius gentium – právo regulujı́cı́ styk Řı́manů s cizinci a cizinců s cizinci na územı́ Řı́ma
– 1.12
• ius naturale – Ulpianus: Právo společné všem lidem, ale i všem ostatnı́m živočichům.“
” od ostatnı́ch obsahuje pouze normy ius privatum
• ius honorarium – na rozdı́l
– 1.12
* Michal Skřejpek: Řı́mské právo v datech, 1997 (str.5-10); * Kincl, Urfus, Škrejpek: Řı́mské právo, 1995; *
Výpisky vakobobři; * errorkovy státnicové otázky
19
1.12. IUS GENTIUM, IUS HONORARIUM
1.12.
Ius gentium, ius honorarium
Ius gentium (právo národů)
17
• řı́mský právnı́ systém vycházı́ z personality práva → cizinci na územı́ Řı́ma bez ochrany, s rozrůstánı́m řı́še,
směny a obchodu nutno revizovat princip personality
• právnı́ ochrana cizinců (hlavně v otázkách obchodnı́ch) - praetor peregrinus (cizinecký praetor) a provinčnı́ správci (praesides provinciarum), nemožnost použitı́ norem řı́mského práva → vydávány edikty
• je to tedy řı́mské právo určené k regulaci styku Řı́manů s cizinci, resp. cizinců s cizinci na teritoriu
řı́mského impéria
• zdroje: právo cizı́ch národů + obyčeje středomořských obchodnı́ků + civilnı́ řı́mské právo + nově
vytvořené normy + mı́stnı́ obyčeje v provinciı́ch
• vzniká jako nová masa práva vymezujı́cı́ se proti ius civile, ius gentium je méně formálnı́, jednoduššı́,
pružnějšı́ - snaha usnadnit obchod (žádné formule, stačila pouze vůle stran a cı́l)- pro svou jednoduchost a
rozpracovanost obligačnı́ho práva přejı́máno do ius civile
• týká se pouze obligačnı́ho práva; ostatnı́ právo striktně na principu personality práva
• postupem času ius gentium právem obecným, přı́stupným všem svobodným bez rozdı́lu; od 2.stol.
n.l. se ztotožňuje s právem přirozeným (Gaius), většina právnı́ků je však odděluje
Ius honorarium (právo honorárnı́)
18
• jediným zákonodárcem v Řı́mě byla lidová shromážděnı́, mnoho norem ale vzniklo ve skutečnosti soudnı́
praxı́ a ediktálnı́ činnostı́ praetorů, kurulských aedilů
• praetor měl možnost vytvářet právo v rámci soukromého soudnı́ho řı́zenı́, a to v jeho prvnı́ části (in iure)
– praetor zvážil, zda je nárok žalobce legálnı́ (má oporu v zákoně) a zda námitky žalovaného jsou dostatečně
závažné, pokud ano, nabı́dne stranám album iudicum (seznam soudců), pokud se strany neshodnou, zvolı́
soudce sám – strany se shodnou, co je nutno považovat za sporné, praetor tuto dohodu potvrdı́ a klasifikuje
spor z hlediska práva (litiskontestace = určenı́ právnı́ho základu sporu a jeho hypotetické vyřešenı́) → vydá
soudci přı́kaz k vyřešenı́ sporu
• časem zákon zaostává za vývojem společnosti → přı́pady bez podkladu v zákoně či zastaralý nespravedlivý zákon → praetor využı́vá imperia a dovoluje řı́zenı́ i bez opory v zákoně či odmı́tá přežité
normy (při rozhodovánı́ veden aequitas – smysl pro vyššı́ spravedlnost a prosazovánı́ obecného prospěchu) –
tato praxe základem tzv. praetorského ediktu
• praetorský edikt
– vyhlášky vydávané praetorem (s pomocı́ profesionálnı́ch znalců práva) při nástupu do funkce, zavazovaly pouze vydavatele, nicméně osvědčené způsoby přejı́mali i následujı́cı́ praetoři
– soupis procesnı́ch institutů, které praetor bude daný rok uznávat (žaloby, námitky, interdikta)
– platily rok, každý praetor měl svůj edikt
– po r. 67 edikty během roku nezměnitelné
– 129 n.l. Věčný Hadriánův edikt - kodifikace praetorského práva, došlo k ukončenı́ vývoje honorárnı́ho
práva
• vı́ce o praetorovi - 1.10
* M. Skřejpek – Řı́mské právo; * Řı́mské právo od Errorka bez fatálnı́ch errorů; * zápisky z přednášky
1.13.
Ius civile
• jeho subjektem jsou řı́mštı́ občané, ius civile jim povolovalo plně participovat na právnı́m životě (mohli
obchodovat, uzavı́rat manželstvı́, nakládat s majetkem, pořizovat závět’, dědit, svědčit...)
• původně právo obyčejové - nepsané normy sakrálnı́ho charakteru (zejména v sankcı́ch), nejstaršı́ částečný
zápis ius civile se nacházı́ v Zákoně 12 desek, vycházelo z přirozeného práva
• později občanským právem (podrobnějšı́ úprava v Ius civile Papirianum)
• tvořeno pontifikálnı́mi interpretacemi a komiciálnı́mi zákony, později nařı́zenı́mi cı́saře
• podle Papiniána - ius civile je to právo, které svůj původ odvozuje ze zákonů, plebiscit, senátnı́ch usnesenı́,
dekretů cı́saře a z autority právnı́ch učenců
• často je mu vytýkána pomalá reakce na změny společnosti → důvod vzniku 1.12
20
1.14. PRAMENY PRÁVA ZA PRINCIPÁTU
1.14.
Prameny práva za principátu
• cca 30 p.n.l. - 284 n.l.
• obyčejové právo
• leges - komiciálnı́ legislativa ovšem ztrácela na významu (magistráti pozbyli pravomoci svolávat komicia a navrhovat zákony lidovému shromážděnı́, tyto pravomoci přešly na cı́saře, ten tak činil pouze zřı́dka),
96 n.l. poslednı́ zákon schválený lid.shromážděnı́m, legislativa přecházela na senát
• senát schvaloval senatusconsulta, postupem času však dával souhlas ke každému návrhu cı́saře - oratio principis - veškerá zákonodárná moc v rukou cı́saře - vydával navı́c svoje nařı́zenı́ = constitutiones principum
- edicta, mandata, decreta, rescripta (viz. 1.15)
• Lex duodecim tabularum - platil v podstatě do justiniánských kodifikacı́, které byly výlučné
• praetorské edikty - do 129 n.l., pak Věčný Hadriánův edikt(kodifikace praetorského práva)
• činnost jurisprudence (Gaius, Papinianus, Ulpianus, Modestinus, Paulus...)
1.15.
Constitutiones principum
= cı́sařské konstituce
• pramen civilnı́ho práva
• hovořı́ se o nich v souvislosti se zákonodárnou činnostı́ cı́saře za principátu
• společně s usnesenı́mi senátu (senatus consulta), která se stala zákonem (s rostoucı́ mocı́ cı́saře senát bez
námitek schvaloval všechny návrhy cı́saře) tvořily hlavnı́ prameny práva v tomto obdobı́
• monopol na zákonodárstvı́ přecházı́ na cı́saře (oslabenı́ a později i zánik comitiı́, ztráta významu republikánských magistrátů - ztratili právo zákonodárné iniciativy a právo svolávat lid.shr.), ten má jako magistrát
ius edicendi - právo vydávat vyhlášky (platnost nenı́ omezena obdobı́m vlády, nemusı́ je vydávat při
nástupu):
– edicta principis – vztahovala se bud’ na celou řı́ši, nebo jenom na část, zpravidla řešı́ otázky veřejné
správy (ale i soukromé a veřejné právo), např.: Věčný Hadriánův edikt – zastavuje vývoj honorárnı́ho
práva, 5 Oktaviánových ediktů - otázky trestnı́ho procesu, liturgických povinnostı́
– mandata – instrukce cı́saře pro podřı́zené úřednı́ky, speciálnı́ obsah – zavazujı́ jenom adresáta,
směrnice obecnějšı́ho charakteru – obecná závaznost, jsou zveřejňována
– decreta – rozsudky cı́sařského soudu, cı́sař jak interpretuje právo (honorárnı́ i civilnı́), tak i vytvářı́
právo nové – rozsudek má povahu precedentu
– rescripta – odpovědi cı́saře na dotazy soukromnı́ků ohledně práva, dotaz se musel podávat
cestou úřednı́ho podánı́ a předán kanceláři osobně - odpověd’ byla připsána pod text žádosti, v praxi byla
rescripta chápána jako obecně závazné normy (na jeho základě bylo např. možno legitimovat nemanželské
dı́tě)
∗ rescriptový proces – strana, která chce vést spor, se obracı́ na cı́saře, aby řešil právnı́ základ sporu,
cı́sař vycházı́ z informacı́ uvedených v žádosti – pokud byly pravdivé, byl soudce rescriptem vázán
* učebnice (Kincl, Urfus, Skřejpek) str.: 27 - 28
1.16.
Iurisprudentia za principátu
• prvnı́ dvě stoletı́ principátu ve znamenı́ hospodářské prosperity a rozkvětu řı́mské kultury → nové
problémy souvisejı́cı́ s rozvojem vnitřnı́ho i zahraničnı́ho obchodu → budovánı́ nového státnı́ho aparátu, který
vtahoval právnı́ky do politického života
• od Oktaviána Augusta → právnı́ci na cı́sařském dvoře:
udělovánı́ výsad nebo čestných titulů → jejich jméno lépe znı́, přivádı́ to k nim klienty
právo udı́let dobrá zdánı́ jménem cı́saře
shodný názor takto autorizovaných právnı́ků má sı́lu zákona a soudce jej musı́ respektovat
pracovali jako konsiliáři - stálı́ členové cı́sařské rady, přı́prava jednánı́ cı́sařského soudu, koncipovánı́
textu konstitucı́
• mimo cı́sařské služby pracujı́ stejnými formami jako za republiky (agere, cavere, respondere, scribere)
• kazuistická metoda – na vysoké úrovni, postupné dospı́vánı́ k obecnému typu řešenı́ + jeho ověřenı́ v praxi
–
–
–
–
21
1.17. PRAMENY PRÁVA ZA DOMINÁTU
•
•
•
•
prostá, nevyumělkovaná latina
právnı́ci nebyli zákonodárci, nemohli vytvářet nové normy (resp. jen v malé mı́ře v rámci dobrých zdánı́)
právo vykládali a vědecky zpracovávali
jejich spisy se nedochovaly v původnı́ podobě, pouze zmodernizované z Digest (problém věrohodnosti kvůli
interpolaci)
• RANÁ KLASICKÁ JURISPRUDENCE
– Marcus Antistius Labeo - současnı́k Oktaviána, nepřı́tel jeho režimu, komentáře k ediktům městského
a cizineckého praetora
– Gaius Ateius Capito - Labeonův protivnı́k
– škola Sabiniánů a Prokuliánů - podle řı́mské tradice jejich vznik spojen a rivalitu Labeona a Capita
(školy byly ale zřejmě mladšı́), rivalita nenı́ velká, rozdı́l spočı́vá ve způsobu výuky
• VRCHOL (přelom 1. a 2. stol. n. l.)
– Salvius Iulianus - poradce Hadriána (Edictum perpetuum Hadriani) a Marka Aurelia, původce učenı́
o naturálnı́ch obligacı́ch
– Iuventius Celsius - definice: právo je uměnı́ dobrého a spravedlivého; nemožné nezavazuje
– Sextus Pomponius - pegadog, eklektik, rozsáhlé dı́lo - Přı́ručka o jedné knize - pojednánı́ o dějinách
řı́mského státu, práva a jurisprudence až po Hadriána
– Gaius (2.stol. n.l.) - pedagog, eklektik (zpracovával myšlenky druhých), nezastával veřejné úřady, po
letech velice uznávaný (citačnı́ zákony), komentoval LDT, praetorský edikt...; Institutiones (Učebnice
práva) – dochovalo se v původnı́ podobě, přehledné, snadno přı́stupné
• POZDNÍ KLASICKÁ JURISPRUDENCE (2. pol. 2. stol. – 3. stol.)
– Aemilius Papinianus - nejslavnějšı́ v té době X v praxi jeho spisy nebyly přı́liš oceňovány – zhuštěný,
vyumělkovaný text
– Iulius Paulus, Domitius Ulpianus - ne přı́liš originálnı́, ale pochopitelnı́, oblı́benı́ (celá třetina Digest
převzata z Ulpiána)
– Modestinus, Hermogenianus
* Errorek bez errorů; * Kincl, Urfus, Skřejpek – Řı́mské právo str. 28-32
1.17.
Prameny práva za dominátu
• cca 284 n.l. - 476 n.l.
• senatusconsulta - usnesenı́ senátu, ta ztratila na významu definitivně v prvnı́ třetině 4.stol. n.l., kdy Konstantin přenesl sı́dlo Řı́mské řı́še do Konstantinopole, která dostala vlastnı́ ústavu a senát
• constitutiones principum = leges generales - klı́čová role (1.15)
• činnost jurisprudence
– obdobı́ poklasické, vulgariazce práva - zjednodušovánı́ (upuštěnı́ od vědeckých pojmů, právnı́ch
principů, stı́rá se rozdı́l mezi vlastncitvı́m, držbou a věcnými právy k věci cizı́)X na druhou stranu je
pružnějšı́, uznává závaznost smluv, rozvı́jı́ pı́semnou formu právnı́ho jednánı́
– značný kvantitativnı́ nárůst
– klesá úroveň textů - nesrozumitelnost (doplňováno interpretacemi)
– vydávánı́ učebnı́ch pomůcek a sbı́rek důležitých částı́ z knih klasiků (Regulae Ulpiani, Paulovy Sentence – vydávány za originály)
– na východě od 5. stoletı́ obrat - pedagogická činnost na vysoké úrovni: Scholia Sinaitica (komentář
k Ulpiánovi) a Syrsko-řı́mská právnı́ kniha (komentuje cı́sařské konstituce)
• citačnı́ zákony - 1.19
• kodexy = sbı́rky cı́sařských konstitucı́
– Codex Gregorianus - soukromá sbı́rka, sestaven 292/3 n.l., konstituce od Hadriána po Diokleciána
– Codex Hermogenianus - soukromá sbı́rka, pouze konstituce Diokleciána z let 291-294 n.l.
– Codex Theodosianus - prvnı́ oficiálnı́ sbı́rka cı́sařských konstitucı́, 438 n.l. platı́ na východě, 439 n.l.
na západě, konstituce od Konstantina Velikého, 16 knih → tituly → konstituce
∗ oběma soukromým kodexům je vnějšı́ podobou blı́zká Fragmenta Vaticana (sbı́rka z Papiniana,
Paula, Ulpiana a cı́sařských konstitucı́)
∗ Collatio legum Mosaicarum et Romanarum (Porovnánı́ zákonů židovských a řı́mských) srovnává biblické předpisy s ŘP, citace z Gaia, Paula, Ulpiána, Papiniana, Modestina a cı́sařských
konstitucı́
22
1.18. CODEX THEODESIANUS
• leges Romanae barbarorum - na územı́ ovládaném barbarskými kmeny se nadále vyskytujı́ řı́mštı́ občané,
dı́ky personalitě práva se ovšem řı́dili ŘP, proto se Germáni rozhodli vypracovat kodifikaci práva závaznou i
pro Řı́many
– Lex Romana Burgundionum - král Gundobad, přelom 5./6.stol.
– Lex Romana Visigothorum = Alarichův breviář, 506 n.l.
* učebnice (Kincl,Urfus, Skřejpek) str.: 35 - 41
1.18.
Codex Theodesianus
• prvnı́ oficiálnı́ pokus o kodifikaci práva od Zákona 12 desek
• zamýšleno jako zákonı́k obsahujı́cı́:
1. právo staré – ius = spisy klasické jurisprudence
2. právo nové – leges = cı́sařské konstituce - nakonec pouze tyto
•
•
•
•
•
•
•
•
•
komise selhala, po 6 letech nová komise →
sbı́rka cı́sařských konstitucı́ od Konstantina Velikého po Theodosia II.
v podstatě pokračovánı́ sbı́rky Gregoriovy a Hermogenianovy
vyhlášeno 438 n.l. pro VŘŘ, 439 n.l. pro ZŘŘ
16 knih → tituly → kosntituce (chronologicky seřazené)
každá konstituce na začátku jméno cı́saře, jméno adresáta; na konci datum
nevalná juristická úroveň X velký historický význam
platnost až do 11.stol., vytlačena dokonalejšı́mi justiniánskými kodifikacemi
cı́sařské zákony vydané po CTh – sebrány do soukromých sbı́rek
– VŘŘ – vytlačeno CIC, rukopisy zanikly
– ZŘŘ – posttheodosiánské novely – zákony z let 438-468 n.l.
* Kincl, Urfus, Skřejpek- Řı́mské právo; * Václav Petrmichl – státnicové otázky
1.19.
Citačnı́ zákony
• v pol. 3. st.n.l. zanikla literárnı́ činnost řı́mské jurisprudence → dı́la slavných právnı́ků se však
použı́vala nadále, ale klasické texty časem stárly, leccos přestalo platit, leccos se stalo sporným → vznikaly
různé přehledy a výtahy, které však nemohly klasickou literaturu nahradit ⇒ problémy narůstaly
• ve 4. a 5. st. se snažili autoritativně zjednat pořádek cı́saři několikrát → stanovili svými zákony některá
závazná interpretačnı́ pravidla (později dostaly název citačnı́ zákony“ – zákony, jak citovat, jak použı́vat)
”
→ citačnı́ zákony = závazná interpretačnı́ pravidla řı́mských právnı́ků (resp. odpovědi na právnı́
dotazy, tzv. responsa) uznaná cı́sařem za pramen práva
• 321 - Konstantin Veliký povolil k použı́vánı́ na soudech POUZE vlastnı́ Papiniánův text (spisy Responsa – Dobrá zdánı́, Quaestiones – Problémy), žádné jeho komentáře ( Notae“ – Poznámky → zakázány!)
” včetně spisku Sententiae“, který
• 322 - Konstantin Veliký potvrdil platnost všech spisů právnı́ka Paula,
”
nebyl Paulův (autorem byl poklasický komentátor)
• 426 - Theodosius II. (VŘŘ) a Valentinianus III. (ZŘŘ) nařizovali:
–
–
–
–
na soudech majı́ mı́t platnost pouze spisy Papiniana, Ulpiána, Paula, Modestina a Gaia
při různých názorech 5 potvrzených autorit rozhoduje většina
při rovnosti hlasů (názorů) platı́ stanovisko Papiniana, pokud Papinian mlčı́, může si soudce vybrat
na konci textu zákona je znovu potvrzena platnost Paulových Sentencı́ (z dikce zákonodárců přitom
vyplývá, že v jejich době se toto podvržené dı́lko těšilo již nebývalé autoritě)
• zákon je smutným svědectvı́m o úpadku řı́mské jurisprudence, namı́sto tvořivé interpretace nastoupila trapná
právnická geometrie“, svědčı́cı́ o úplné neschopnosti zaujmout stanovisko i k jednoduchým právnı́m
”
problémům → zákon mohl praxi těžko pomoci (je také zařazen pouze do Theodosiova kodexu, u Justiniána
už jeho text nenajdeme)
* učebnice str. 39
23
1.20. IURISPRUDENTIA ZA DOMINÁTU
1.20.
Iurisprudentia za dominátu
• poklasické obdobı́, nástup vulgarizace práva
• cı́sařské konstituce = leges generales
– výlučný pramen práva, jejich počet stoupá, úroveň klesá
– postupně anonymně doplňovány se snahou vysvětlit obsah – tzv. interpretace
• odborná právnická literatura
– od pol.3.stol. anonymnı́, v úpadku
– na počátku 4. stol. ještě několik práv. škol - studovaly a vykládaly komentáře Paula a Ulpiána,
opětovné vydávánı́ těchto děl ← v 6.stol. podklad pro justiniánskou kodifikaci
– předělávánı́ a zkracovánı́ klasických učebnı́ch pomůcek a sbı́ránı́ pasážı́ z klasických autorů
– florilegia (vydávána pod jménem klasika, např. Paulovy“ Sentence)
”
– sbı́rky slavných mı́st z klasiků + konstituce (každá citace označena jménem autora)
– Codex Gregorianus, Codex Hermogenianus - viz 1.17
– Fragmenta Vaticana - obsáhlý sbornı́k (Paulus, Papinianus, Ulpianus), pravděpodobně učebnice
– Porovnánı́ zákonů židovských a řı́mských - snaha dokázat, že biblické a řı́mské předpisy jsou si
podobné
• vulgarizace práva
– právo se zjednodušuje, opouštějı́ se vědecké pojmy a principy X má to i své výhody: právo
je pružnějšı́, plně se rozvı́jı́ pı́semná forma pr.jednánı́, uznává závaznost smluv, odstrňuje strnulosti
klasického práva (zejm. v dědickém právu) - viz 1.17
• v 5. stol. na východě renesance klasického práva - Konstantinopol, Bejrút X na západě trvá vulgarizace až do zániku státu
– Scholia Sinaitica - objevené zbytky řeckého komentáře k Ulpiánovu dı́lu Libri ad Sabinum
– Syrsko-řı́mská právnı́ kniha - komentář k cı́sařským konstitucı́m, nevalná úroveň
• citačnı́ zákony - upravujı́ použı́vánı́ spisů právnı́ků na soudech, viz 1.19
• 438 Codex Theodosianus = cı́sařské konstituce od Konstantina Velikého, viz 1.18
* Errorek bez errorů; * Kincl, Urfus, Skřejpek – Řı́mské právo str. 35-39
1.21.
Corpus Iuris Civilis
• kodifikace východořı́mského cı́saře Justiniána (527-565 n.l.) - dlouhodobá snaha o obnovenı́ řı́mského
impéria → války s Germány (dobyl Itálii, Hispánni, S Afriku) + kodifikačnı́ práce (sjednocenı́ právnı́ch norem, systemizace, odstraněnı́ formalismů a archaismů, průnik do praxe soudů i právnı́ praxe dennı́ho života);
vládl s manželkou Theodorou (sňatkem zrušen zákon zakazujı́cı́ sňatky mezi senátory a nı́zkými ženami)
• prosazenı́ moci cı́saře a katolické cı́rkve
• výlučný pramen práva
• v latině
• konstrukce:
– Codex - sbı́rka cı́sařských nařı́zenı́
– Digesta - výpisky z děl klasických řı́mských právnı́ků
– Instituce - učebnice práva
529 Novus Iustinianus codex (Codex)
19
• 528 n.l. 10ti-členná komise právnı́ků – v čele Jan (nejvyššı́ dvorský úřednı́k), dále Tribonianus, Theofil
• úkol: sebrat do jedné sbı́rky cı́sařské konstituce (z kodexů Gregoriova, Hermogenianova a Theodosiova +
doplnit novými konstitucemi do vlády Justiniána)
• zvláštnı́ zákon De novo codice componendo (O sestavenı́ nového kodexu)
–
–
–
–
publikován Justiniánem (528), stanoveny zásady pro práci kodifikačnı́ komise:
zmocněna provádět změny, vypouštět zastaralé, spojovat vı́ce zákonných textů v jedno, neopakovat se
přidržet se systému Věčného Hadriánova ediktu
inscriptio – na začátku citace(jméno cı́saře a jméno adresáta)
24
1.21. CORPUS IURIS CIVILIS
– subscriptio - na konci citace (mı́sto a datum vydánı́)
– konstituce podle obsahu uspořádány do většı́ch celků – titulů
– výběr konstitucı́ – nejen leges generales, ale i reskripta → stala se definitivně plnohodnotnou formou
cı́sařských nařı́zenı́
• 7.dubna 529 - publikace sbı́rky cı́sařských konstitucı́ Novus Iustinianus Codex provedena zvláštnı́m zákonem
Summa rei publicae (zákaz použı́vánı́ staršı́ch kodexů i pozdějšı́ch novel, text nedochován, po 4 letech
přepracovánı́ Codexu)
533 Digesta seu Pandectae
20
• 1.22
• 530 n.l. – nová kodifikačnı́ komise – v čele Tribonianus
– úkol: pořı́dit sbı́rku práva starého – ius = vybrat z klasické jurisprudence vše platné, živé, užitečné
– zahajovacı́ konstituce – Deo auctore (S vedenı́m božı́m) – pokyny:
∗ vybı́rat jen ze spisů autorizovaných právnı́ků doby cı́sařské, neřı́dit se citačnı́m zákonem z r.426 →
nedodržováno (i republikánské spisy, Gaius nebyl autorizován, byl až v citačnı́m zákoně 426)
∗ zmocněnı́ texty modernizovat – přizpůsobit potřebám 6.st. → změny v klasických textech → snižuje
historickou hodnotu × pořı́zenı́ sbornı́ku platného práva
• 533 n.l. - publikováno řecko-latinskou konstitucı́ Dedóken - Tanta
• Digesta = 50 knih (tzn. kapitol): kniha → titul (uveden obsah) → fragment (úryvek z děl klas. právnı́ků,
na začátku fragmentu – inscriptio – autor a název spisu)
• účinnost od 30.prosince 533
• citace: D 1(kniha), 2(titul), 3(fragment), 4(paragraf fragmentu)
– paragrafy přidány později → 1. věta fragmentu označena pr. (principium = počátek), pak čı́slovánı́
• obsah Digest: hl. právo soukromé (majetkové a rodinné), veřejné jen málo (trestnı́ ve 2 knihách – libri
”
terribles“ = knihy strašné)
• Digesta vznikla v politicky bouřlivé době (532 povstánı́ Niká) → pochybnosti o původu:
BLUHMEHO TEORIE (německý romanista):
• krátkost lhůty připisuje výborně organizované práci komise
• komise rozdělena na tři subkomise – každá zpracovávala určité autory a spisy
• v každém titulu jsou výpisky určitého autora/doby → masy práva:
1. masa Sabinova – komentáře Paula a Ulpiána k Sabinovu dı́lu o právu civilnı́m
2. masa ediktálnı́ – komentáře k ediktům od klasiků 2. a 3.st.
3. masa Papinianova – jádrem Responsa a Questiones Papiniána, Paula, Ulpiána
4. masa dodatková – ostatnı́ autoři
533 Institutiones seu Elementa
21
•
•
•
•
•
•
učebnice práva; Tribonianus, Theofil, Dorotheus
úvod ke studiu Digest, vytvořeno ze známých pomůcek – Gaiova Učebnice a Každodennı́ přı́pady
533 – vyhlášeny jako zákon, spolu s Digesty
4 knihy (1.osoby, 2.+3. věci, 4.soudnı́ řı́zenı́ + trestnı́ právo) → tituly → paragrafy (až nově)
citace: I. nebo Inst. 1(kniha), 2(titul), 3(paragraf)
populárnı́ učebnice – stručná, přı́stupná a pochopitelná forma
534 Codex Iustinianus repetitae praelectiones
22
•
•
•
•
Justiniánův Kodex opakovaně probraný
nutnost revidovat Codex + zharmonizovat ho s Digesty a Institucemi
komise dodržovala stejné zásady jako předtı́m
534 – publikačnı́ konstituce Cordi
– obsahuje konstituce od Hadriana po Justiniána r.534
– rušil platnost předešlého Codexu
– 12 knih → tituly → konstituce
∗ 1. kniha - veřejné a cı́rkevnı́ právo
∗ 2.-8. kniha - soukromé právo
∗ 9. kniha - trestnı́ právo
∗ 10.-12. kniha - právo správnı́
25
1.22. DIGESTA
Justiniánské novelly
23
• nové zákony – novelly = konstituce vydané po Codexu(řecky, nebyly oficiálně sebrány)
• v poměru k Digestám majı́ derogačnı́ účinky = platı́ zásada lex posterior derogat priori
• hl. právo veřejné, ze soukromého dědické a rodinné
Tria volumina (tři svazky zákonů)
24
•
•
•
•
•
•
neměly oficiálnı́ souborný název - ten dán až ve středověku → CIC, poprvé r. 1583
Codex, Digesta, Instituce + přidávány Novelly
výlučné, jiné nemohly být použı́vány
vzájemný poměr třı́ svazků - neplatı́ zásada derogace pozdějšı́m zákonem
fikce, že všechna mı́sta ve sbı́rkách byla publikována v jeden okamžik
předpoklad, že nejsou žádné obsahové rozpory
Nedostatky justiniánských kodifikacı́
25
• formálnı́
– leges fugitivae - zákony zařazené na nesprávné mı́sto
– leges geminatae - opakované, zdvojené zákony
• obsahové
– inkongruence – ne úplný soulad norem
– antinomie – rozporné předpisy, jeden předpis popı́rá druhý
Dalšı́ informace
26
• reforma právnického studia - konstitucı́ Omnem z r. 533 - kodifikace základem pro studium práva,
rozděluje látku na studijnı́ léta
• tria volumina měla výlučnou platnost, ale teoreticky uznáváno i právo obyčejové
• podle konstituce Tanta z r. 533
– dovoleno: překládat z lat. do řečtiny, pořizovat výtahy (sumy) ustanovenı́, řadit vedle sebe
paralelnı́ mı́sta (paratitla)
– zakázáno: kriticky studovat texty kodifikacı́, porovnávat s originálem, komentovat zákony
(crimen falsitatis- zákon podvrhu), vykládat zákony (mohl jen cı́sař)
– zpočátku dodržováno, později se začala objevovat nová literatura - Basiliky ← poté zestručněny do
Hexabiblos
Osud CIC
27
1. Byzantská řı́še
• v platnostı́ do roku 1453, CIC zprac. řecky v Basilikách, ty pak zkráceny na Hexabiblos
2. územı́ bývalé ZŘŘ
• Justinián v Itálii – CIC platné tzv. pragmatickou sankcı́ – ne na dlouho
• úpadek právnı́ vědy - znovuobjevenı́ CIC až v 11.stoletı́
* Kincl, Urfus, Skřejpek - Řı́mské právo; * Václav Petrmichl - státnicové otázky; * errorek
1.22.
Digesta
• celý název Digesta seu Pandectae“ - česky Dı́lo (nebo Sbı́rka) vše obsahujı́cı́
”
– lat. digere = pořádat, srovnávat, upravit - u starých právnı́ků oblı́bený název pro odborné spisy
– lat. seu = neboli, čili
– řec. pan dechesthai = vše obsahujı́cı́
26
1.23. GLOSÁTOŘI
Historie
28
•
•
•
•
vytvořena kodifikačnı́ komisı́ - v čele Tribonianus + 16 spolupracovnı́ků
přes obrovské množstvı́ materiálu trvalo vytvořenı́ sbı́rky pouhé tři roky (530 - 533 n.l.)
krátká a bouřlivá doba (532 povstánı́ Nı́ká) vzbuzuje pochybnosti a vznikly různé teorie o vzniku
Bluhmeho teorie - německý romanista Friedrich Bluhme přišel na to, že kompilačnı́ komise byla rozdělena
na tři subkomise, které pracovaly odděleně, a každá čerpala jen z děl určitých autorů → dělenı́ dı́la:
1. skupina - masa Sabinova“ - komentáře Paula a Ulpiána k Sabinovu dı́lu o právu civilnı́m
2. skupina - ”masa ediktálnı́“ - komentáře k ediktům z pera klasiků 2. a 3. stoletı́
3. skupina - ”masa Papinianova“ - jádrem Responsa“ a Quaestiones“ Papiniana, Paula a Ulpiana
”
4. skupina - ”masa dodatková“ - ze spisů různých
autorů ”
”
• práce na sbı́rce se účastnil i sám Justinián, který autoritativně řešil sporné otázky a vydával různé směrnice
→ padesát konstitucı́ - sebrány do nedochovaných Quinquaginta decisiones (Padesátero rozhodnutı́)
– vydávány srpen 530 - řı́jen 533
– konstituce Deo auctore (S vedenı́m božı́m) - komise měla excerpovat (vypisovat) jen z autorů doby
cı́sařské, kteřı́ měli ius respondendi (cı́sařskou autorizaci, přitom kodifikátoři neměli být vázáni citačnı́m
”
zákonem“ z 426) - nedodržovalo se, použı́valy se i spisy republikánských právnı́ků nebo Gaia, který
autorizaci neměl, ale byl autorizován dodatečně na základě citačnı́ho zákona; touto konstitucé také
kodifikačnı́ komise započala práci - 15. prosince 530
– slavnou konstitucı́ Dedóken - Tanta celá Digesta publikována - 16. prosince 533
• úryvky z klasických právnı́ků nebyly vypisovány v původnı́m zněnı́, ale byly modernizovány k potřebám 6.
stoletı́ - škrtalo se, vpisovalo, zjednodušovala se latina
– interpolace (změny) textů ale nebyly tak časté, k řadě změn v dı́lech klasických právnı́ků došlo už
dřı́ve v době poklasické
Formálnı́ uspořádánı́ látky
29
• komise dodržovala z Ulpiánova komentáře k ediktu
• na přı́slušných mı́stech bylo do masy honorárnı́ho práva zapracováno i ius civile
• poslednı́ knihy, kde je právo trestnı́, správnı́ aj. je dodržován systém podle Kodexu z roku 529 a podle
Ulpiánových knih O úřadu prokonsula (De officio proconsulis)
• tradičnı́ úprava - sbı́rka se skládá z 50 knih (z dnešnı́ho hlediska spı́še rozsáhlých kapitol), knihy se členı́ na
tituly, z nichž má rubriku (nadpis; udává obsah), tituly se členı́ na fragmenty (kratšı́ či delšı́ úryvek ze spisů
klasických právnı́ků)
• na začátku každého fragmentu jméno autora a spisu, ze kterého čerpá (inscriptio) → velký význam, možno
poznávat tvorbu jednotlivých autorů
• citace Digest - D + čı́sla - 1. označuje knihu, 2. titul, 3. fragmenty, někdy i 4. označujı́cı́ paragraf fragmentu
(zavedeny až v modernı́ch edicı́ch u dlouhých fragmentů)
Obsahová stránka
30
• obsahuje převážně právo soukromé (hl. majetkové a rodinné)
• veřejné právo jen málo (např. trestnı́ právo pouze dvě knihy nazývané libri terribiles - Knihy strašné) - trestnı́
i např. správnı́ právo klasiky opomı́jeno, podle nich součást politiky a státu, rozvı́jı́ se až v době poklasické
• největšı́ část dı́la pocházı́ z děl právnı́ků poklasické doby
• úvodnı́ právně teoretická a filosofická pasáž velmi strohá (pouze prvnı́ 4 tituly)- řı́mská jurisprudence
zaměřena hlavně prakticky, měli neradi teoretizovánı́ a obecné definice
– do prvnı́ch 4 titulů zařazen úryvek z Pomponiova spisku Přı́ručka o jedné knize (Liber singularis
enchiridii) - dějiny řı́mského státnı́ho zřı́zenı́, prameny práva, posloupnost slavných právnı́ků
* Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), strany 44 - 48
1.23.
Glosátoři
Prameny práva po zániku ZŘŘ
31
27
1.23. GLOSÁTOŘI
• zánik ZŘŘ pro řı́mské občany dı́ky principu personality v podstatě nic neznamenal → nadále se řı́dili ŘP
• na územı́ ovládaném barbarskými kmeny se nadále vyskytujı́ řı́mštı́ občané ← dı́ky personalitě práva užı́vali
nadále ŘP → pokus germánských panovnı́ků pořı́dit kodifikaci, která by vyjasnila nejasnosti (a samozřejmě si také mocensky podrobila řı́mské občany) - Lex Romana Burgundionum, Lex Romana
Visigothorum (Alarichův breviář)
• docházı́ tedy k odlišnému vývoji →
• bývalá ZŘŘ
– nástup barbarských zákonı́ků (viz výše)
– r.554 vydal Justinián pragmatickou sankci - zaváděla výlučnou platnost justiniánských kodifikacı́ na
Apeninském pol., papežové měli zájem na obnově ŘP; neplatila však dlouho
– 603 doložena poslednı́ známá citace z Digest, dalšı́ jsou doloženy až 1076 (toskánská) a 1084 (ravennská)
– Digesta se od poč.7.stol. do konce 11.stol. vytratila z podvědomı́
– Codex byl známý, ale nepoužı́vaný, nanejvýš jako formálnı́ sbı́rka, k nı́ž se připojujı́ konstituce
langobardských králů
– Instituce - učebnice udržuje jakési povědomı́ o podobě ŘP
– konec 11.stol. - vzniká univerzita v Bologni, znovuobjevenı́ justiniánských kodifikacı́, činnost
glosátorů → viz vlastnı́ otázka
• Byzantská řı́še
– justiniánské kodifikace v platnosti do 1453, ty zpracovány dále řecky v Basilikách, poté zkráceny
na Hexabiblos
Vývoj řı́mského impéria a řı́mského práva po zániku ZŘŘ
32
• 476 zánik ZŘŘ, Romulus Augustulus odeslán z Ravenny pryč, jeho otec přišel o život, zvı́tězil náčelnı́k
germánského kmene Skirů Odoaker ← neuzurpoval si pro sebe titul cı́saře ZŘŘ, odeslal odznaky moci na
východ Zenónovi, a dal tak najevo, že pro něj tento titul nic neznamená, také uznal svrchovanou moc Zenóna
X ten nemá reálné možnosti zasahovat do situace v Itálii
• 476-493 konflikt Odoakera a Zenóna o oblast Pannonie
• 493 nastupuje Ostrogótská řı́še - podnikla invazi do Itálie na pozvánı́ cı́saře VŘŘ, porazila Odoakera, vládl
Theodorich Veliký - velká autorita
• 527 umı́rá Theodorich Veliký → mezinárodnı́ postavenı́ řı́še se dostává do problémů, ve stejné době nastupuje
v Konstantinopoli na trůn Justinián
• 527-565 Justinián - snaha restaurovat řı́mské impérium →
– vojensky - podmanil si Itálii (boje začaly 534, skončily 553, 554 pragmatická sankce zavádějı́cı́ výlučnou
platnost justiniánských kodifikacı́), Hispánii a S Afriku
– legislativně (529-534 vznikajı́ justiniánské kodifikace)
• 565 Justinián umı́rá
• 568 Langobardi obsadili sever Itálie (jih obsazen Byzantskou řı́šı́); zeměpisnou hranicı́ mezi oběma částmi
tvořı́ Neapol) - návrat k předjustiánskému právu (Codex Theodosianus) + vlastnı́ tvorba (Edictus Rothari - výlučně germánská kodifikace obyčejového práva); vzniká škola v Pávii (vznikne zde Liber Papiensis), 774 konec langobardské řı́še
• 774 Karel Veliký porazı́ Langobardy, včlenı́ langobardskou řı́ši do Francké řı́še, 800 korunován cı́sařem
SŘŘ (kromě toho ještě cı́sařem VŘŘ)
• 843 umı́rá Karel Veliký → Verdunská smlouva, rozpad řı́še na tři celky → 2.pol.9.stol. katastrofa pro
Z Evropu:
– z jihu útočı́ Arabové - kontrolujı́ námořnı́ dopravu ve Středomořı́, obchod v italských městech vázne
– ze severu útočı́ Vikingové - do Skotska, Francie, Španělska
– z východu útočı́ Mad’aři - dostanou se až do stř.Evropy
• poč.10.stol. stabilizace poměrů - na Pyrenejském pol. začı́ná reconquista, 911 vzniká Normanské vévodstvı́
(Vkingové se usazujı́, přijı́majı́ křest’anstvı́ a název Normané, posléze vytvořı́ Královstvı́ obojı́ Sicı́lie)
• 12.stol. - nastává kolize práv při obchodnı́ch stycı́ch → opět užı́váno ŘP, které bylo chápané jako ius
commune - právo obecné, užı́vané subsidiárně, pokud byl lokálnı́ právnı́ řád neaplikovatelný
• rukopisy Digest
– nejstaršı́ z přelomu 6./7.stol. někde v J Itálii, objevil se ca 1080 v Pise → Litera Pisana; po r.1406
uchováván ve Florencii → Litera Florentina
– druhý rukopis - Litera Vulgata, 2.pol.11.stol., méně spolehlivý, vycházeli z něj glosátoři
28
1.23. GLOSÁTOŘI
• 1583 justiniánské kodifikace dostávajı́ název Corpus Iuris Civilis
• až na konci 18.stol. se otvı́rajı́ Digesta pro vědecké zkoumánı́, v pol.19.stol. vzniká standardizované vydánı́
Digest Monsen & Criger, které je dodnes považováno za standard
Důvody obnovenı́ zájmu o ŘP
33
• idea obnovenı́ řı́mského impéria ve středověku (renovatio imperii)
• znovuobjevenı́ kvality řı́mského práva soukromého
Glosátoři
34
• prvnı́ řı́mskoprávnı́ škola, prvnı́ skutečnı́ právnı́ci, zakladatelé právnı́ vědy, kterou dále propracovali
komentátoři
• vzniká na přelomu 11.-12.stol. (vrchol ve 13.stol.), spojena s boloňskou univerzitou (udává se rok
založenı́ 1088, ale jde o obecně přijı́maný nesmysl)
• ovlivněna právnickou školou v Pavii (9. a 10. stol., zabývala se langobardským právem - např. Liber Papiensis)
• jejı́ členové se věnovali studiu justiniánského práva → hl. Digesta
• výsledky svých úvah vyjadřovali stručnými poznámkami = glosy
– velice promyšlené a propracované poznámky
– glosa interlineárnı́ (psáno mezi řádky), glosa marginálnı́ (psáno na okraj)
– Digesta byla kazuistická, nenormativnı́, navı́c zmı́nky o různých právnı́ch institutech byly rozptýleny snaha glosátorů sjednotit výklad a vytvořit jakýsi klı́č k zobecněnı́ úpravy
• dalšı́ dokumenty vytvářené glosátory:
– brocardy - stručně formulovaná právnı́ pravidla
– summy - souhrnné učebnice
• postupem času roste počet glos a klesá jejich srozumitelnost → řešı́ to zprvu aparát = věnec glos obklopujı́cı́
původnı́ text
• v pol.13.stol. se glosy seberou a utřı́dı́ do tzv. řádné glosy (glosa ordinaria) - ca 100 000 neuspořádaných
glos, pı́šou se do původnı́h otextu Digest v rámečcı́ch, v podstatě prvnı́ nová učebnice ŘP po justiniánských Institucı́ch + stává se samostatným pramenem práva (soudy budou uznávat pouze to, co
uznává řádná glosa)
• nové dělenı́ justiniánských kodifikacı́:
– Digesta vetus, Infortiatum, Digesta novum - rozdělená původnı́ Digesta
– Codex - jen 9 knih původnı́ho Codexu
– Volumen - poslednı́ 3 knihy původnı́ho Codexu + Instituce + Novelly
• přišli s naukou o děleném vlastnictvı́ (vrchnı́ + užitkové)
Představitelé glosátorů
35
•
•
•
•
•
•
Irnerius - zakladatel školy glosátorů, konec 11. - poč. 12.stol.
Bulgarus, Martinus, Jacobus, Hugo - čtyři učenci, žáci Irneria, poradci Fridricha Barbarossy
Azo - 13.stol., Summa in Codicem
Odofredus
Accursius - závěr školy, glosa ordinaria
vliv glosátorů dosáhl i mimo Apeninský pol.:
– zaalpštı́ doktoři - odnož glsotároské školy, J Francie, obklopovali panovnı́ka
– Vaccarius - Oxford, Liber pauperum X vývoj ŘP zde dále nepokračoval, nebot’ zde bylo hodně domácı́ch
učenců → Angličané nepotřebovali nic přejı́mat od Řı́manů/Italů
* Valentin Urfus: Historické základy novodobého práva soukromého, str. 11-20
29
1.24. KOMENTÁTOŘI
1.24.
Komentátoři
• pozdnı́ středověk, 14.-15.stol., operovali s většı́m územı́m než glosátoři
• druhá středověká řı́mskoprávnı́ škola
• pojmenovánı́:
– postglosátoři - navazovali na glosátory, glosovali řádnou glosu a Digesta
– komentátoři - označenı́ podle metody práce
– konsiliátoři - odkazuje na propojenı́ s praxı́ → tvorba konsiliı́ (dobrých zdánı́)
• v 19.stoletı́ se německá historická škola při studiu ŘP a jeho významu pro německé dějiny zajı́mala spı́še o
glosátory, na komentátory pozapomı́nala
• dnes jejich dı́lo považujeme za významné - předurčili dalšı́ vývoj evropské právnı́ kultury, důsledky
zasahovaly právnı́ vědu ještě v 17. a 18. stoletı́ (částečně až do přı́tomnosti)
• zájem hlavně o soukromé právo - v Anglii a Francii nazýváni civilisté
• pracovnı́ metoda pokročilejšı́ než u glosátorů - mj. i v důsledku všeobecného rozvoje vzdělanosti
• vznik traktátové literárnı́ formy = souvislý výklad ve věcném smyslu (pro dnešnı́ho čtenáře nesnadné)
• volnějšı́ vztah k řı́mskoprávnı́m pramenům - vı́ce prostoru pro uplatněnı́ vlastnı́ch myšlenek, individuálnı́
tvůrčı́ proces
• zasloužili se o vznik pojmové právnı́ vědy = věda opřená o systematické obecné pojmy (rychle se rozšı́řila
po Evropě; ne Anglie)
• v italských městech působili podestové = úřednı́ci dosazenı́ cı́sařem SŘŘ pro mocenský dohled nad městy
• když podestovo obdobı́ končilo, bylo potřeba vyrovnat se s obcı́ → syndikátnı́ proces
• v S Itálii vrcholı́ kultura městského státu, rozvinutý obchod X statutárnı́ práva italských měst nejsou
objektivnı́ → užı́váno ŘP jako ius commune = právo obecné - má obecnou subsidiárnı́ platnost (užije se
tehdy, pokud je lokálnı́ právnı́ řád neaplikovatelný) - k tomu zapotřebı́ posudky komentátorů
• komentátoři jsou považováni za zakladatele koliznı́ch norem a mezinárodnı́ho práva soukromého
• dále třeba rozlišit zájmy městského státu a zájmy jednotlivce → vzniká teorie veřejného a soukrémho
práva
• teorie smlouvy - tento pojem se rozšı́řı́ i na ujednánı́, která nesplńujı́ formu, ale mı́řı́ k právem uznaným cı́lům
→ vzniká pactum
• Pacta sunt servanda - souvisı́ s prosazenı́m křest’anských zásad, smlouvy se zkrátka majı́ dodržovat, nezachránı́ nás ani to, že plněnı́ nenı́ zákonem dovolené nebo že neexistuje žaloba → opouštı́ se typová vázanost,
forma nenı́ primárnı́, posilje to roli innominátnı́ch kontraktů (se samotným pojmenovánı́m této zásady však
přišel až Hugo Grotius)
• právo osob - objevuje se institut prohlášenı́ za mrtvého
• předmět zkoumánı́ komentátorů:
– Digesta
– řádná glosa
– právo kanonické (hl. vztahy rodinné a majetkoprávnı́)
– statutárnı́ městská práva
Představitelé komentátorů
36
• Cinus z Pistoje - 13. a 14. stol., velký učenec a myslitel
• Bartolus de Saxoferrato - 14.stol., jeden z největšı́ch právnı́ků všech dob, vůdce školy, vypracoval definici
vlastnictvı́ (právo disponovat hmotnou věcı́ naprosto a výlučně v mezı́ch daných objektivnı́m právnı́m řádem;
zdůrazňuje dominium - stejně jako klasické řı́mské právo) + rozpracoval stupně zaviněnı́
• Baldus de Ubaldis - 14. stol.
• Paulus de Castro, Jason de Mayno - 15. stol., osobnosti menšı́ho významu
* Historické základy novodobého práva soukromého, Valentin Urfus, str. 25-33, 37-38, 42, 46
1.25.
Mos gallicus
• řı́mskoprávnı́ škola ve Francii, vyvı́jejı́cı́ se z domácı́ch základů
• zařazena do rámce právnı́ho humanismu, který se začı́ná prosazovat v době rozmachu evropské renesance
→ obdobı́ novověku
• nejprve je spı́še odnožı́ glosátorské školy (jih Francie) - z té doby právnı́ památka Lo Codi (město Arles,
12. stoletı́) - summa k justiniánskému Codexu, podaná pro středověk, v provensálštině a v latině (prvnı́
spis o řı́mském právu napsaný jinak než latinsky)
30
1.26. USUS MODERNUS PANDECTARUM (UMP)
• v 15. stoletı́ dı́ky renesanci docházı́ k osamostatněnı́ a obohacenı́, největšı́ rozkvět probı́há v 16.stol.
• ve Francii vzniká z odporu proti italským školám (komentátorům) → latina komentátorů byla neuhlazená
a pokažená, distancujeme se od tohoto mos italicus, my představujeme mos gallicus - elegantnı́ jurisprudence, vzorem antická krásná a nauková literatura
• přı́činy vzniku ve Francii:
– významné politické postavenı́ Francie ve středověku a silná panovnická moc - Francie jako jedna z
mála evr.zemı́ unikala vlivu SŘŘ
– ŘP zde hrálo významnou roli - okolnost psaného práva na jihu - neznamená to ovšem zákonné právo,
je to právo obyčejové, ale sepsané; pramenem poznánı́ zde byl Alarichův Breviář (506), nikoli just.kod.
• kriticko-historická metoda - návrat k původnı́m pramenům a jejich kritické nepředpojaté studium - kritický vztah k justiniánským kodifikacı́m ← podle francouzských právnı́ch humanistů bylo klasické právo
justiniánskými zásahy porušeno a pokaženo, dı́ky tomu bylo možno nakládat s jeho obsahem mnohem volněji,
justiniánské kodifikace přestávajı́ být autoritativnı́m a nedotknutelným celkem → vzniká nové systematické
právnı́ myšlenı́ a pokusy o věcné uspořádánı́ práva
• kritika a snaha o novou systematiku → vytvářenı́ prvé novodobé legislativnı́ a kodifikačnı́ teorie - 1454
Karel VII. nařı́dil sepsánı́ všech francouzských obyčejů, podı́l právnı́ků → unifikace, mizı́ rodzı́ly mezi S a J
• vedle právnı́ho humanismu, který se zabýval předevšı́m řı́mskoprávnı́m odkazem, počala vznikat i nová
národnı́ větev školy
• v 16. stoletı́ zlatý věk univerzit, spojenı́ právnı́ho humanismu s univerzálnı́m akademickým životem a
s postavenı́ právnické inteligence; akademickým sı́dlem se stala univerzita v Bourges (studium ŘP na
Sorbonně bylo zakázáno nařı́zenı́m Super speculam, později nesmělo být ŘP přednášeno, ale mohlo být
zkoušeno; 1679 padl zákaz přednášet ŘP, o což se zasloužil mj. J.B.Colbert, který si uvědomil, že ŘP, a to
zejm. právo obligačnı́, může napomoct rozkvětu hospodářstvı́)
• představitelé francouzské právnı́ školy byli většinou kalvinisté - po bartolomějské noci (1572) byli nuecni
uchýlit se do ciziny (hl. Leiden v Nizozemsku a Heidelberg ve SŘŘ)
• škola nizozemské elegantnı́ jurisprudence - poslednı́ třetina 16.stol., univerzita v Leidenu, vedle historickokritického studia také sbližovánı́ s usus modernus pandectarum
Rozdı́ly: glosátoři a komentátoři × mos gallicus
37
•
•
•
•
•
•
•
latina × zájem i o řečtinu
studium Digest, popř. řádné glosy × návrat ke klasickému právu (před Justiniána)
laická, nekněžská inteligence (hl. glosátoři) × klerikové
řešı́ praktické problémy (hl. při obch. styku) × nezásahlo právnı́ praxi
Itálie, Anglie × Francie, Nizozemı́
pouze učenci, právnı́ci, neuhlazená latina × humanističtı́ právnı́ci a umělci zároveň
rozšı́řenı́ i mezi laiky × oslovovalo jen úzký okruh učenců
Představitelé mos gallicus
38
•
•
•
•
•
•
•
Andreas Alciatus (1492-1550) - založil univerzitu v Bourges, přišel s názvem mos gallicus
Francois Hotoman (1524–1590) - dı́lo Antitribonianus (kritika just.kod.)
Dionysius Gothofredus (1549-1622) - dı́lo Corpus Iuris Civilis (1583)
Hugo Donellus (1527-1591) - po bartolomějské noci působil na univerzitě v Leidenu
Georg Haloander - prvnı́ kritické vydánı́ just.kod., užil Literu Florentinu
Guillaume Budaeus (1467–1540)
Jacobus Cuiacius (1522-1590)
* Historické základy novodobého práva soukromého, Valentin Urfus str. 47-58.
1.26.
•
•
•
•
Usus modernus pandectarum (UMP)
16.-18.stol.
nadnárodnı́ ráz, obecnoprávnı́ věda (pouze principy, ne normy)
zaměřenost na praxi
přebı́rá dı́lo komentátorů, ne samotné řı́mskoprávnı́ prameny (ty byly již neaplikovatelné)
31
1.26. USUS MODERNUS PANDECTARUM (UMP)
• raná recepce - od r.1495 - vydán soudnı́ řád pro Řı́šský komornı́ soud ← měl soudit podle ius
commune (ŘP), stále živý např. i kvazidelikt soudce, který špatně soudı́ → soudci tlačı́ na sjednocovánı́
právnı́ praxe, obracejı́ se na univerzity - tam se rodı́ UMP
• názor, že právnı́ci nemajı́ znát pouze samotné Pandekty (Digesta), ale také jejich modernı́ užitı́
• název UMP odvozen z dı́la Samuela Stryka (konec 17.stol.)
• rozvoj právnického školstvı́ - vznik univerzit (střediska právnı́ vědy) - roste počet doktorů práv, ale i negraduovaných právnı́ků - také významnı́, pracujı́ v terénu
• poměr domácı́ho práva k recipované ŘP kultuře:
– ŘP vystupuje jako ius commune (obecné právo) a má obecnou subsidiárnı́ platnost (užije se tehdy,
pokud je lokálnı́ právnı́ řád neaplikovatelný)
– ŘP má unifikačnı́ charakter - sjednocuje roztřı́štěnou právnı́ úpravu v jednotlivých zeměpanských
státech
– převzat také obecnoprávnı́ proces - soubor procesnı́ch zásad vycházejı́cı́ch z řı́mskokanonického procesu → snadno zjistitelná právnı́ norma zaručovala úspěch na soudě → přednost měly normy ŘP, které
znali všichni → prvořadá aplikace ŘP
• kodifikace v 16.stol.
– kodifikace oblastnı́ch obyčejových práv (zemská zřı́zenı́) + reformace
– podı́leli se na nich učenı́ právnı́ci, kteřı́ rozhodovali o vlivu ŘP → mı́šenı́ domácı́ho práva a ŘP
– tam, kde bylo domácı́ právo zachyceno pı́semně, odolalo vı́ce vlivu recepce - saská oblast - Sachsenspiegel
• právnı́ věda
– německá právnı́ kameralistika - představitelé (Gail, von Frundeck) vycházeli z činnosti Řı́šského
komornı́ho soudu
– právnı́ci - systematici - Vigelius, Vultejus
– právnı́ humanismus - Ulrich Zasius
• konec UMP - překonánı́ tzv. lotharovské legendy - historická fikce, že cı́sař Lothar III. ve 12.stol. zavedl
platnost ŘP v řı́ši
Představitelé UMP
39
•
•
•
•
•
Georg Adam Struve
Samuel Stryk
Johannes Schilter
Johann Brunnemann
Wolfgang Adam Lauterbach
Teoretická a dogmatická stanoviska obecnoprávnı́ vědy UMP
Ius privatum X ius publicum
40
• veřejné právo je narozdı́l od toho soukromého časově a historicky podmı́něné (ztotožněno s dnešnı́m
ústavnı́m a správnı́m právem)
Právo osob
41
• nebylo recipováno (otrokářské vztahy) X otroctvı́ zachováno pouze v přı́padě válečných zajatců (osmanštı́
Turci)
• uznánı́ přı́mého zastoupenı́ a smluv ve prospěch třetı́ osoby
Věcná práva
42
•
•
•
•
vyjasněna hranice mezi vlastnictvı́m a ususfructem
znovuožitı́ děleného vlastnictvı́
dělenı́: dominium, possessio, servitutes, pignus (zástavnı́ právo), ius hereditarium (dědické právo)
zásady u věcných práv k věci cizı́ opuštěny nebo zrelativizovány → vznikajı́ služebnosti germánského
práva:
32
1.27. NĚMECKÁ PANDEKTISTIKA
– kolektivnı́ vlastnictvı́ obecnı́ půdy (porušuje zásadu, že nelze mı́t služebnost k věci vlastnı́)
– pozitivnı́ povinnosti obtı́ženého (porušuje zásadu, že obtı́žený musı́ pouze omitere a pati)
• solidárnı́ vlastnictvı́ vı́ce vlastnı́ků - užı́váno v lennı́ch vztazı́ch + majetkové společenstvı́ manželů
Zástavnı́ právo
43
• nenavazuje na rozvinutý vývoj domácı́ho právo → uplatňuje se ŘP (často kritizováno)
Obligačnı́ právo
44
• nauka o titulu a modu při nabývánı́ vlastnického práva - titulus (např. kupnı́ smlouva) nezakládá jen
oblgiačnı́ vztah, ale i jakési právo k věci, teprve modus (odevzdánı́ věci) poskytoval skutečné věcné právo
• smluvnı́ obligace - uznánı́ všeobecné závaznosti smluv, konec rozdı́lů mezi kontrakty a pakty → vzniká
jednotný pojem obligačnı́ smlouvy (ovšem bez určenı́ obsahu)
• náhrada škody - rozšı́řenı́ zásad actio legis Aquiliae → povinnost uhradit jakoukoli majetkovou škodu,
nemuselo dojı́t k poškozenı́ věci; nárok na bolestné a odškodněnı́ za zohavenı́
Dědické právo
45
• dědic ručı́ jen do výše věcı́, které z pozůstalosti skutečně obdržel
• testament: vojenský/soukromý (ústnı́/pı́semný)
• neopominutelnı́ dědici - rozpracováno
* Urfus, V.: Historické základy novodobého práva soukromého, 2. vydánı́, str. 69-87
1.27.
Německá pandektistika
• 19.stol.
• zpočátku obrat k národnı́ minulosti pod vlivem romantismu (von Savignyho historická škola; oproti tomu
UMP mělo nadnárodnı́ ráz), pak přechod k pozitivismu (obdobı́ liberálnı́ch kodifikacı́), závěrem obrat k
právně-sociologickému směru (von Jhering)
• 1814 kodifikačnı́ spor - Anton Thibaut (zastánce kodifikace) X Friedrich Carl von Savigny - zakladatel historické školy, právo vycházı́ z duchu národa (Volksgeist), právo = výsledek volně probı́hajı́cı́ho
historického vývoje → argumenty proti kodifikaci:
– kodifikace rušı́ organický vývoj práva
– ŘP právo je import, cizı́ prvek
• dvě větve historické školy: germanisté (kritizovali recepci ŘP) X romanisté (viděli v ŘP unifikačnı́ prvek
roztřı́štěné řı́še)
• von Savigny obdivoval ŘP a glosátory, ne však jejich nástupce (komentátory); pravé ŘP pro něj ale byly
justiniánské kodifikace, ne klasické ŘP
Právnı́ věda pandektnı́ho práva = německá pandektistika
46
• vznikla v rámci historické právnı́ školy jako samostatná odnož
• Pandekty = řecký název pro latinská Digesta
• cı́lem bylo uplatněnı́m historicko-systematické metody dospět k dokonale pojmově a dogmaticky propracovanému systému soukromoprávnı́ch institutů
• v rozdrobeném Německu nahrazuje nedostatek jednotného právnı́ho řádu
• pojmová právnı́ věda - původně neutrálnı́ označenı́, později pejorativnı́ nádech - směr akademiků, těžko
přı́stupný laikům, těžkou použitelný v praxi (BGB), profesorské právo
• velký vliv i za hranicemi - stř. Evropa, hl. habsburská monarchie v 19.stol.
• vliv i na germanisty - užı́vali výrazových prostředků pandektistiky → vzniká obecné německé soukromé
právo - hl. ObchP, PracP
• dosah i ve veřejném právu - hl. správnı́
• 1871 politické sjednocenı́ Německa → nenı́ třeba pandektistiky jako sjednotitele
33
1.28. KODIFIKACE ŘÍMSKÉHO PRÁVA
Pandektnı́ systém soukromého práva
47
• tvořı́ jej pětičlenné schéma: obecná část, právo věcné, obligačnı́, rodinné, dědické
• tři důležité body:
– obecná část - rozplynulo se v nı́ i právo osob; pojem objektivnı́ho a subjektivnı́ho práva, teorie
právnı́ho jednánı́, ochrana práv, uplatněnı́, promlčenı́
– odlišenı́ věcných práv od obligacı́
– postavenı́ rodinného a dědického práva - rodina stojı́ mezi jednotlivce ma státem, rodinné právo
odděleno od práva osob; dědické právo poprvé samostatně, je absolutnı́, ale nazı́rá se na něj jinak než na
ostatnı́ věcná práva
Kodifikace ve SŘŘ / Německu
48
•
•
•
•
•
•
1751 Codex iuris Bavarici criminalis - TrP
1753 Codex iuris Bavarici iudiciarii - ObčP
1756 Codex Maxmilianeus Bavaricus Civilis - ObčP
1794 Všeobecné pruské zemské právo (autorem Svaréz)
1863 Saský občanský zákonı́k - vliv pandektistiky
1896 Bürgerliches Gesetzbuch
– platnost od 1.1.1900
– vycházı́ z liberalismu - ani kapka sociálnı́ho oleje (nechránı́ např. dostatečně dělnı́ky)
– zákonı́k vzdělaných právnı́ků, laikům nepřı́stupný (narozdı́l od Code civil - 1804)
– přejı́má pandektnı́ systém soukr.práva X obligace stojı́ před věcnými právy
– na pomezı́ kazuistiky a obecnosti
Představitelé německé pandektistiky
49
•
•
•
•
Friedrich Carl von Savigny (1779-1861) - viz pojmy historická škola, Volksgeist, kodifikačnı́ spor
Georg Friedrich Puchta (1798-1846) - zakladatel pojmové jurisprudence pandektistiky
Bernhard Windscheid (1817-1970) - podı́lel se na přı́pravě německého zákonı́ku
Rudolf von Jhering (1818-1892) - zpočátku pozitivista (pandektista), poté obrat k sociologickému směěru,
účelu práva → ve 2.pol.19.stol. se pandektistika ocitá v krizi
* Urfus, V.: Historické základy novodobého práva soukromého, str. 111-119
1.28.
Kodifikace řı́mského práva
• Lex duodecim tabularum - pol.5.stol.p.n.l., viz 1.2
• kodexy = sbı́rky cı́sařských konstitucı́ ← leges generales, mnohomluvné, vzájemně si odporovaly, úpadek ŘP,
nutnost kodifikace
– Codex Gregorianus - soukromá, od Hadriana po Diokleciána
– Codex Hermogenianus - soukromá, konstituce Diokleciánovy
∗ obě tyto kompilace jsou dochovány pouze v troskách, význam majı́ však veliký - staly se základem
pro kodifikaci následujı́cı́
– Codex Theodosianus - prvnı́ oficiálnı́ sbı́rka
∗ 16 knih, nevalná právnická úroveň, ovšem obrovský význam
∗ 1.18
• barbarské kodifikace řı́mského práva
– Lex Romana Burgundionum
– Lex Romana Visigothorum (tzv. Alarichův breviář)
• Věčný Hadriánův edikt - v podstatě kodifikace praetorského ediktu, tedy honorárnı́ho práva (129 n.l.)
• justiniánské kodifikace - viz 1.21
– 529 Novus Iustinianus Codex
– 533 Digesta seu Pandectae
– 533 Institutiones seu Elementa
– 534 Codex Iustinianus repetitae praelectionis
– Novelly
chybı́ prameny
34
1.29. PRÁVNÍ SUBJEKTIVITA V ŘÍMSKÉM PRÁVU
1.29.
Právnı́ subjektivita v řı́mském právu
• způsobilost být nositelem práv a povinnostı́, možnost nabývat práva a povinnosti (nemusı́me využı́t
všechna)
• právnı́ subjektivita přiznává člověku právnı́ status
• subjektem práv a povinnostı́ může být podle řı́mského práva pouze svobodný člověk - otrok nemá právnı́
subjektivitu, je pouze předmětem (objektem) práv
• svobodná osoba s právnı́ subjektivitou je označována jako caput“ (hlava) - zde jako technický termı́n
”
znamená caput právnı́ individualitu/osobnost
• existujı́ osoby s plnou právnı́ subjektivitou (na svobodě narozenı́ - ingenuové) a také osoby s omezenou
právnı́ subejktivitou (propuštěnci - libertinové)
• plnou právnı́ subjektivitu majı́ osoby, které majı́ 1.44
• právnické osoby - majı́ právnı́ subjektivitu jako celky, jednotlivé osoby této jednoty majı́ jen svou
vlastnı́, svobodnému člověku propůjčovanou subjektivitu; PO nemajı́ způsobilost k právnı́mu jednánı́
• VZNIK:
– narozenı́m (úplné opuštěnı́ dı́těte z matčina těla, nenı́ zapotřebı́ přerušenı́ pupečnı́ šňůry, dı́tě se musı́
narodit živé a musı́ mı́t lidskou podobu)
– výjimkou institut nasciturus = již počaté, ale ještě nenarozené dı́tě, jemuž se zpětně přiznává právnı́
subjektivita do doby před narozenı́m, a to za podmı́nek, že se narodı́ živé a bude mı́t lidskou podobu užı́val se v záležitostech, kdy se jednalo o majetkový prospěch nenarozeného - ten tak mohl např. dědit
po zemřelém otci (o zájmy nascitura pečoval curator ventris, který i spravoval jeho majetek v přı́padě,
že jej zdědil)
• ZÁNIK:
– smrtı́
– velkou kapitisdeminucı́ (ze svobodného se stává otrok)
– prohlášenı́m za mrtvého - ŘP tento koncept nezná, užı́vá ho výjimečně v těch přı́padech, kdy nenı́
jasné pořadı́ úmrtı́ a tı́m pádem ani dědická posloupnost (např. celá rodina se naráz utopı́, nenı́ známé
pořadı́ úmrtı́, to se určuje fiktivně podle toho, zda děti byly dospělé či nedospělé)
zpus.jpg ΩΩ˙Γzpus.jpgGraphicf ile(typejpg)
* Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Řı́mské právo, str. 55 – 56; * Faladovy semináře a přednášky; * errorek
1.30.
Způsobilost k právnı́mu jednánı́ v řı́mském právu
= schopnost projevem své vůle zakládat, měnit či rušit právnı́ vztahy
• základem tedy schopnost projevit vůli ← vytvářı́ se při procesu myšlenı́ v mozku a projevuje se odpovı́dajı́cı́m
skutkem
• zpravidla ten, kdo má právnı́ subjektivitu, má i způsobilost k právnı́mu jednánı́, toto spojenı́ však nenı́ nutné
(přı́pad, kdy má dı́tě způsobilost k právům, ale nenı́ způsobilé k právnı́mu jednánı́ nebo naopak, kdy otrok
nemá právnı́ subjektivitu, ale za určitých podmı́nek je možné, aby jeho právnı́ jednánı́ mělo právnı́ důsledky)
• právnické osoby nemajı́ způsobilost k právnı́mu jednánı́ (jsou to subjekty fiktivnı́, a tudı́ž nemohou
vyjádřit svou vůli; každá právnická osoba musı́ mı́t zástupce, který jedná za ni) ani deliktnı́ způsobilost
• způsobilost k právnı́mu jednánı́ se nabývá až v dospělosti, protože je spojena s uvědoměnı́m si následků svého
jednánı́, s odpovědnostı́ za právnı́ jednánı́
• omezenı́ této způsobilosti → viz 1.31
• způsobilost k právnı́mu jednánı́ zaniká smrtı́ (prohlášenı́ za mrtvého řı́mské právo ještě neznalo) a velkou
kapitesdeminucı́ (1.37)
Pozn.
• Omyl: Způsobilost k právnı́mu jednánı́ se v ŘP nabývá ve věku 25 let.
• Skutečnost: Plnou způsobilost k právnı́mu jednánı́ (s několika výjimkami daných věkem subjektu) nabývá
podle řı́mského práva muž ve 14 letech, žena pak již ve 12 letech. Plaetoriův zákon (nebo Laetoriův, název nenı́
jistý) z r. 192 p.n.l. stanovil pouze ochrannou lhůtu pro osoby nezletilé, tj. do 25, kdy jejich právnı́ jednánı́
mohlo být praetorem anulováno v přı́padě zneužitı́ jejich nezkušenosti. Tato ochrana však nijak neomezovala
plnou způsobilost k právnı́mu jednánı́ nabytou již ve 12/14 letech.
* Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Řı́mské právo, str. 56 – 57 a 76 - 77; * Faladovy přednášky a semináře; *
http://www.prf.cuni.cz/intervalla/chyby.htm
35
1.31. OMEZENÍ ZPŮSOBILOSTI K PRÁVNÍMU JEDNÁNÍ V ŘÍMSKÉM PRÁVUKAPITOLA 1. SKUPINA I
1.31.
Omezenı́ způsobilosti k právnı́mu jednánı́ v řı́mském právu
• způsobilost k právnı́mu jednánı́ = schopnost projevem své vůle zakládat, měnit nebo rušit
právnı́ vztahy
• základnı́m předpokladem tedy schopnost projevit vůli → např. PO tak způsobilost k právnı́m jednánı́
neměla
• pokud jisté skutečnosti oslabujı́ nebo bránı́ plnému rozvinutı́ vůle, je zákonodárce nucen s projevy takové vůle
nespojovat řádné právnı́ účinky, ale stanovit pro tyto přı́pady modifikace → v jistých ohledech je způsobilost
k právnı́mu jednánı́ omezena, v jiných však nikoliv
DŮVODY OMEZENÍ ZPŮSOBILOSTI K PRÁVNÍMU JEDNÁNÍ
pohlavı́
– 1.33
věk
– 1.32
tělesné postiženı́
– omezenı́ této způsobilosti se vztahovalo pouze na to konkrétnı́ právnı́ jednánı́, které daný postižený
nemohl relevantně provést (např. hluchý se nemohl stát svědkem ústnı́ závěti, kleštěnec nemůže vstoupit
do manželstvı́ apod.)
– v nesnázı́ch si takovı́ lidé mohou určit zvláštnı́ho opatrovnı́ka (curator debilium)
duševnı́ nemoci
– vylučujı́ právnı́ odpovědnost za právnı́ i protiprávnı́ jednánı́ člověka ← je mu ustanoven opatrovnı́k (curator furiosi), který za tyto osoby jedná
– zpočátku se vylučoval způsobilost k právnı́mu jednánı́ jen osobám šı́leným, později se ochrana vztahovala
i na ostatnı́ choroby (tři skupiny - šı́lenı́, zuřivı́ a blbı́)
– bylo uznáváno, že v přechodných světlých okamžicı́ch (intervalla delucida) může být duševně nemocný
člověk při smyslech a v takovém přı́padě jedná s plnými právnı́mi účinky
– naopak bylo také možné odporovat jednánı́, které duševně zdravý člověk podstoupil v silném afektu,
v návalu hněvu, v přechodném pominutı́ smyslů
– za duševně nemocné byl považován i marnotratnı́k (prodigus) - člověk, který rozhazoval po předcı́ch
zděděný majetek, později jakýkoliv majetek, a to tak, že existenčně ohrožoval rodinu → praetor mohl
takového člověka interdiktem zbavit správy majetku a odevzdat ji opatrovnı́kovi (curator prodigi) opatrovnictvı́ trvalo tak dlouho, dokud se marnotratnı́k nenapravil
– marnotratnı́k měl po vydánı́ interdiktu postavenı́ nedospělce → měl právo nabývacı́ X nemohl se
zavazovat
újma na cti
– právnı́ - infamia - takový člověk nesměl nikoho zastupovat na soudě a nemohl se nechat zastupovat,
neměl právo podávat na soudě návrhy za sebe nebo za jiné, nemohl podat actio popularis (žaloba, kdy
mohl ve veřejném zájmu žalovat každý občan), nemohl vstoupit do manželstvı́ se svobodnou osobou,
nemohl sepsat závět’ ani sám dědit; v justiniánském právu ztratila význam
– osoba je intestabilis - nemůže zakládat a být účastnı́kem aktů, které vyžadujı́ přı́tomnost svědků
∗ infamia immediata (bezprostřednı́) - přı́mý následek nezákonných nebo nemravných činů (dvojı́
manželstvı́, bezdůvodné udavačstvı́, provdánı́ vdovy před uplynutı́m smutečnı́ho roku) nebo důsledek
výkonu některých povolánı́ (herci, prostitutky apod.)
∗ infamia mediata (zprostředkovaná) - postihovala každého, kdo byl odsouzen v některých procesech
trestnı́ch a v soukromých, kdy se jednalo o činy nečestného jednánı́ (krádež, loupež, podvedenı́
nezletilce) anebo o hrubé porušenı́ důvěry (při fiducii, depositu, mandatu...)
– faktická - turpitudo - osoba, která v mı́stě svého bydliště užı́vá nevalné pověsti, nenı́ diskvalifikována
v právnı́m životě X omezenı́ v dědickém právu (děti zůstavitele mohly odporovat testamentu, ve kterém
byla dědicem ustanovena persona turpis), bralo se v úvahu i při stanovenı́ poručnı́ka nebo při volbě do
veřejné funkce
rozdı́lnost stavu
– zákaz sňatku mezi patricijem a plebejem - pouze v letech 450 p.n.l. (LDT) až 445 p.n.l. - Lex
Canuleia odstranil tuto překážku
– zákaz sňatku mezi senátory a nı́zkými ženami (herečky, propuštěnky) - zrušil Justinián
36
50
1.32. VÝZNAM VĚKU V ŘÍMSKÉM PRÁVU
rozdı́lnost náboženstvı́
– hraje roli až od 4.stol. n.l. - křest’anstvı́ výlučnou vı́rou
– od té doby plná způsobilost k právnı́mu jednánı́ přisuzována pouze pravověrným křest’anům - ostatnı́
omezeni v rodinném a dědickém právu (např. zákaz sňatků mezi křest’any a Židy)
* Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Řı́mské právo, str. 74 - 79
1.32.
Význam věku v řı́mském právu
• tři věkové hranice: 7 , 12 (ženy)/14 (muži) a 25 let
• věk → jeden z nejdůležitějšı́ch faktorů pro určenı́ právnı́ způsobilosti v ŘP již od nejstaršı́ch dob
• pevně stanovené až ke konci republiky a v začátku cı́sařstvı́
do 7 let
• dı́tě (infans)
• ano právnı́ subjektivita (i když zmenšená u žen ← nemajı́ veřejná práva, v majetkovém právu vždy
podřı́zeny)
• ne způsobilost k právnı́m jednánı́ (jedná za ně otec nebo poručnı́k)
• ne deliktnı́ způsobilost
• až za cı́sařstvı́ výjimky: např. nabývanı́ držby darované věci, uzavı́ránı́ jednoduchých smluv (koupě cukrovinek)
7 – 12/14 let
•
•
•
•
nedospělec staršı́ než dı́tě (impuberes infantia maiores)
púvodně se dospělost určovala ohledánı́m
za cı́sařstvı́ stanovena jednotná hranice dospělosti: 12 let pro dı́vky a 14 let pro muže
omezená způsobilost k právnı́mu jednánı́ – může nabývat, ale nemůže se zavazovat, uzavřı́t manželstvı́,
napsat závět’ či být svědkem podle civilnı́ho práva
• deliktnı́ způsobilost sporná - odpovı́dal za krádež a poškozenı́ cizı́ věci, za ostatnı́ delikty odpovı́dal
individuálně, podle schopnosti uvědomovat si důsledky činu
• je-li nedospělec sui iuris, je mu ustanoven poručnı́k – tutor impuberum ← péče o výchovu a správu majetku
12/14 – 25 let
• původně považován za dospělého a plně způsobilého k právnı́mu jednánı́
• od vydánı́ Plaetoriova zákona (lex Plaetoria, 2. stol.p.n.l.) považován za dospělého nezletilce, který si
zasloužı́ speciálnı́ ochranu (neohleduplná společnost, takto mladý a nezkušený člověk se mohl stát snadnou
kořistı́ pro někoho staršı́ho a otrlejšı́ho):
– může si vyžádat opatrovnı́ka (curator minorum) - radil nezletilci, kontroloval jeho správu majetku, u
některých typů jednánı́ jeho přı́tomnost nutná
– osoby, které podvedou nezletilce, propadajı́ pokutě (na základě actio legis Plaetoriae) a infamii = stav
bezectnosti - takový člověk nemůže svědčit při mancipaci, při sepisovánı́ závěti, zároveň sám nemůže
dědit
– navrácenı́ v předešlý stav (in integrum restitutio) - ochrana od praetora
– od konce 3. stol.n.l. šlo zažádat o prominutı́ věku (venia aetatis) za určitých podmı́nek → zbavenı́ se
omezenı́ týkajı́cich se nezletilců X stále potřeboval souhlas k zastavenı́ nebo zcizenı́ nemovitostı́
nasciturus
• zvláštnı́ právnı́ fikce, teoretická konstrukce, které lze přisoudit právnı́ subjektivitu
• = již počaté, ale dosud nenarozené dı́tě za podmı́nek, že se narodı́ živé a bude mı́t lidskou
podobu
• význam předevšı́m v dědickém právu: Zemře-li zůstavitel před narozenı́m svého dı́těte, může se stát toto
dı́tě jeho dědicem. Zemře-li dı́tě až po porodu, stává se samo zůstavitelem a jeho dědický podı́l připadne
jeho vlastnı́m dědicům, kdežto narodı́-li se mrtvé, má se za to, že se nikdy dědicem nestalo a na jeho mı́sto
nastupujı́ ostatnı́ dědicové.
37
1.33. PRÁVNÍ POSTAVENÍ ŽEN V ŘÍMSKÉM PRÁVU
(v obrázku je překlep - samozřejmě ne hasciturus, ale nasciturus)
* obrázek - errorkovy státnicové otázky; * Učebnice ŘP - str. 76 - 77
1.33.
Právnı́ postavenı́ žen v řı́mském právu
• nebyly podle práva považovány za rovnocenné mužům, nehledě na jejich věk byly na mužı́ch závislé
• omezená právnı́ subjektivita - ne práva veřejná/politická, v majetkovém právu vždy podřı́zeny manželovi,
otci nebo poručnı́kovi
• jejı́ postavenı́ nebylo považováno za diskrimanici - v tehdejšı́m tvrdém světě by neobstála, funguje v roli
ochránkyně krbu, jejı́ oslabené postavenı́ vnı́mano jako výhoda - např. nemusela do vojska, ale ani do toho
nemohla mluvit
• žena = člověk lehkovážného ducha (levitas animi)
• žena podřı́zena:
1. otci nebo manželovi, pokud je alieni iuris - viz 1.49 a 1.47
2. poručnı́kovi, pokud je sui iuris (tutela mulierum – poručenstvı́ nad ženami) - viz 1.34; tato instituce živá v době republiky, v době cı́sařstvı́ postupně vymizela; kontrola jednánı́ ženy, aby si nepůsobila
újmu, každé závažnějšı́ právnı́ jednánı́ jı́ musel schválit (uzavı́ránı́ smluv, mancipačnı́ jednánı́, nastoupenı́ dědictvı́, uzavı́ránı́ manželstvı́ apod.); postupně rostla společenská nezávislost a hospodářská
samostatnost → význam tutely upadal a žena si mohla poručnı́ka vybrat sama → v době poklasické
tutela zaniká (viz. státnicové otázky od Errorka, editovaná verze z loňského roku)
• ženy nebyly podle civilnı́ho práva způsobilé:
–
–
–
–
k moci otcovské a manželské
k poručnictvı́
k svědectvı́ při mancipaci a závěti
být procesnı́mi zástupci a podávat návrhy za někoho jiného
chybı́ prameny
1.34.
Tutela
• poručenstvı́
38
1.35. CURA
• poručenstvı́ a opatrovnictvı́ jsou staré instituce, které vyrůstajı́ ze zkušenosti, že leckdy lidé svéprávnı́, nikomu
nepodřı́zenı́, nejsou schopni řádně spravovat své záležitosti a potřebujı́ proto pomoc (pro svůj věk, nějakou
nemoc či tělesnou vadu, pro slabost“ pohlavı́, lehkomyslnost...)
”
• tato pomoc je zakotvena již v Zákoně 12 desek ve 2 formách: tutela = poručenstvı́ (spı́še soukromoprávnı́
záležitostı́) a cura = opatrovnictvı́ (spı́še veřejnoprávnı́)
• většinou soukromoprávnı́ vztah, zakládá většinou pater familias
TUTELA IMPUBERUM
• ve staršı́ době vykonávali výlučně agnáti, později za republiky zvláštnı́ veřejný úřad, který dával poručnı́kovi
nad poručencem nemalá práva, ale i povinnosti
• úkol poručnı́ka - péče o nedospělého a jeho výchovu (materiálně, výchova připadala hlavně matce)
a hlavně správa jeho majetku (výlučně tutor) – správu vykonával bud’ vlastnı́m jménem jako
náhradnı́k, anebo poručenec jednal sám a přı́tomnost tutora dodávala jeho jednánı́ náležitou
váhu (interpositio auctoritatis) → zásadnı́ rozdı́l mezi tutelou a curou: poručnı́k - slabšı́ pozice, leckdy jen
dodával svou přı́tomnostı́ poručencovu jednánı́ váhu X opatrovnı́k - silnějšı́ pozice, jeho souhlas k jednánı́ byl
nutný
• poručnı́k vázán obecně platnými zákonnými zásadami – poručencův majetek měl ukládat ve venkovských
pozemcı́ch, tyto pozemky nesměl zcizit, nesměl pro sebe od poručence nic kupovat, jeho peněz
nesměl užı́vat, z jeho majetku nesměl nic darovat aj., za škody poručencovi způsobené odpovı́dal dvojnásobkem
jejich hodnoty
• poměr mezi poručnı́kem a poručencem jako zvláštnı́ druh smlouvy (kvasikontrakt) → možnost infamujı́cı́
žaloby po skončenı́ tutely:
– actio tutelae directa (poručence proti poručnı́kovi) – na vydánı́ všeho, čeho tutor ze své funkce nabyl
a na náhradu škody, kterou způsobil
– actio tutelae contraria (poručnı́ka proti poručenci) – na náhradu nákladů a zproštěnı́ břemen
• poručnı́k býval jediný, ale možnost povolat i vı́ce poručnı́ků (contutores = spoluporučnı́ci) – potom mohli
vést správu majetku společně a odpovı́dali solidárně, nebo jeden byl tutor gerens (poručnı́k jednájı́cı́) a ostatnı́
jenom dozı́rali jako tutores honorarii
• podle způsobu povolánı́ k úřadu se poručnı́ci rozlišujı́ na:
1. tutor testamentarius – povolán testamentem majitele moci otcovské
2. tutor legitimus – povolán zákonem, nebyl-li určen poručnı́k v testamentu, nejbližšı́ agnáti
3. tutor dativus (poručnı́k daný) – určoval ho úřad (pokud nebyl 1. ani 2.)
• převzı́t poručenstvı́ se považovalo za občanskou povinnost, osvobozovaly jen zákonem stanovené důvody –
poručnı́kem nemohl být věřitel poručencův, nezletilec, marnotratnı́k, člověk němý, hluchý,
hloupý, ženy, vojáci, mniši, biskupové...
• poručenstvı́ končilo smrtı́ nebo kapitisdeminucı́ tutora či poručence, dospělostı́ poručencovou nebo
sesazenı́m poručnı́ka z moci úřednı́
TUTELA MULIERUM
• poručenstvı́ nad ženami
• dle Z12D jsou ženy lehkovážné, proto nemohou rozumně a řádně spravovat své záležitosti a majetek
• žena vždy podléhá pravomoci muže bez ohledu na věk (nejdřı́ve otce, potom manžela, pokud nebyl
ani jeden, tak poručnı́ka)
• i žena sui iuris musı́ mı́t ochranu poručnı́ka!
• tutor se určoval stejně jako nedospělcům, jeho povinnosti byly však méně náročné – měl dohlı́žet při
závažných jednánı́ch, která žena vedla (zcizovánı́ mancipačnı́ věci, při uzavı́ránı́ smluv, při nastoupenı́
dědictvı́, při uzavı́ránı́ manželstvı́ cum manu aj.)
• ženy postupem doby nabývaly stále většı́ společenské nezávislosti a hospodářské samostatnosti → význam
tutely upadal – ženy si mohly poručnı́ky vybı́rat samy, mohly je obcházet či donutit k souhlasu
• v době poklasické tutela úplně zmizela
* učebnice str. 149-151
1.35.
Cura
• opatrovnictvı́
• většinou veřejnoprávnı́ vztah, zakládá praetor
• také velmi stará instituce, dle Zákona 12 desek na ochranu lidı́ duševně nemocných a marnotratnı́ků
39
1.36. PRÁVNICKÉ OSOBY
1. CURA FURIOSI
• opatrovnictvı́ nad šı́lencem - jedná se o psychicky nemocného člověka
• curator pečoval nejen o majetek, ale i o osobu šı́lence
• správu majetku vedl podle stejných zásad jako při poručenstvı́, curator zpravidla jednal sám (vzhledem
k povaze nemoci)
• končila uzdravenı́m nemocného, v přı́padě světlých chvilek (intervalla delucida) byla cura pouze přerušena
2. CURA PRODIGI
• opatrovnictvı́ nad marnotratnı́kem
• nad mužem sui iuris, který rozhazoval majetek tak, že jeho rodině hrozila bı́da
• curator kontroloval a schvaloval jen majetkoprávnı́ jednánı́, všechna práva nemajetkové povahy vykonává
prodigus svobodně
• určoval ho úřad (je to tedy cura dativa)
• končı́ však bez zásahu úřadu pouze marnotratnı́kovým polepšenı́m
3. CURA DEBILIUM
• opatrovnictvı́ nad ochromenými/postiženými
• nad osobami, které byly postiženy nějakou tělesnou vadou anebo trvalou nemocı́
• okruh působnostı́ curatora se určoval podle konkrétnı́ch okolnostı́ každého přı́padu
4. CURA AD ACTUM
• opatrovnictvı́ pro jedno jediné právnı́ jednánı́
• zvláštnı́ přı́pad cury, který se objevil na počátku doby cı́sařské, kdy osobám nezletilým byl stanoven
povinný souhlas curatora, jestliže přijı́maly dědictvı́, vedly proces anebo inkasovaly pohledávky
• protože nezletilec se mohl platně zavazovat a curatora principiálně mı́t nemusel, určoval se mu v těchto
výjimečných přı́padech curator ad actum“
”
5. CURA MINORUM
• opatrovnictvı́ nad nezletilci (do 25 let)
• od 2.st.pnl. - Lex Plaetoria
• curator chránil často nerozvážně jednajı́cı́ho a nezkušeného mladého člověka (k právnı́mu jednánı́ plně
způsobilého) před podvody a úskoky
• zřizovala se jen na žádost nezletilce a vždy z moci úřednı́ (cura dativa)
• curator dával nezletilci souhlas k jednánı́ (ne však přı́tomnostı́ při jednánı́ samém - jako při tutele ale jakoukoli formou: předem, dodatečně, i při jednánı́) + správa nezletilcova majetku
6. CURATOR VENTRIS
• opatrovnı́k břicha
• mohl být jmenován těhotné ženě
• jeho poslánı́m byla péče o majetkové zájmy nascitura
1.36.
Právnické osoby
• útvary umělé, osoby jenom fiktivnı́, jen v právu existujı́cı́
• lze též nazývat: personae vice fungitur
• majı́ právnı́ subjektivitu, tzn. že mohou mı́t práva a povinnosti (zejména vlastnit majetek)
KORPORACE
– sdruženı́ osob (universitates personarum), jsou staršı́
– sdruženı́ osob za určitým, právnı́m řádem uznaným cı́lem a rozvı́jejı́cı́ svou činnost podle stanovených
pravidel = stanov - jejich potvrzenı́ za republiky nebylo nutno, za principátu ano (senátem a cı́sařem),
omezenı́ spolčovacı́ svobody (min. 3 lidé při zakládánı́, uvedenı́ účelu a spolkových orgánů)
– majetek korporace nenı́ ve vlastnictvı́ členů korporace a naopak (na majetek členů nemá korporace žádná práva) x odlišnost od societas (nemá subjektivitu, nenı́ právnickou osobou, jedná se o
sdruženı́ osob, vzájemně závazných a oprávněných, které vnášejı́ do společnosti majetek, který se stává
spoluvlastnictvı́m členů; zaniká smrtı́ nebo odchodem jednoho z členů)
– trvá bez ohledu na proměny personálnı́ho substrátu, i kdyby se všichni jejı́ členové vyměnili,
dokud je živ alespoň jediný jejı́ člen
– má způsobilost k právům a povinnostem jako FO (vyjma dědického práva)
40
1.37. CAPITIS DEMINUTIO
– nemá způsobilost k právnı́mu jednánı́ (x dnes má) - je zastupována prostřednictvı́m vlastnı́ch
orgánů (zmocněnou osobou, která jedná statutem korporace)
– nemá deliktnı́ způsobilost - projevy fyzické vůle se přičı́tajı́ právnické osobě, pokud se však ocitnou
mimo rámec pověřenı́, zodpovı́dá za ně FO sama
• veřejné
– řı́mský stát (výsadnı́ postavenı́, jeho poměry upravovaly zvláštnı́ normy, vlastnictvı́ státu nebylo obyčejné
vlastnictvı́ - např. nešlo započı́st jeho dluh vůči dluhu někoho jiného)
– municipia (města, obce)
• soukromé spolky zv. collegia
– náboženské (kněžské sbory, pohřebnı́ bratrstva)
– ekonomické (řemeslnické cechy)
– politické (politické strany - v té době spı́še bandy nájmených hrdlořezů)
• zánik korporace:
∗ ztrátou všech členů
∗ rozpuštěnı́m podle usnesenı́ kompetentnı́ho orgánu spolku
∗ zákrokem státnı́ moci (při překročenı́ hranic působnosti spolku)
NADACE
• sdruženı́ majetku (universitates bonorum)
• předstupněm fiduciárnı́ nadace - dárce svěřil majetek nějaké korporaci s direktivy, jak s výtěžky nakládat
- darovánı́ s určenı́m účelovým (donatio sub modo)
• jako samostatné osoby až ve 4.stol. n.l. - dı́ky prosazenı́ křest’anstvı́ jakožto státnı́ho náboženstvı́ - v
čele nadace biskup, spravuje majetek pozůstalého → nadace jsou tedy schopny dědit
• nabývala právnı́ subjektivity biskupovým schválenı́m
• nemocnice, chudobince, sirotčince
• cı́rkevnı́ dozor
• zakládacı́ listina → účel, forma správy, způsoby jejı́ho užı́vánı́
1.37.
Capitis deminutio
• doslovně přeloženo zmenšenı́ osobnosti X nemusı́ vždy dojı́t k pohoršenı́ (při malé kapitisdeminuci) → kapitisdeminuce = změna nebo zánik jednoho ze třı́ statusů člověka (1.44)
1. status libertatis (stav svobody)
2. status civitatis (stav přı́slušnosti k řı́mské obci)
3. status familiae (stav rodinný)
• zvláštnı́ instituce řı́mského práva, pro které se v modernı́m právu nenacházı́ analogie (dnes např. nelze člověka
zbavit státnı́ho občanstvı́ proti jeho vůli)
• změnou kteréhokoli ze třı́ stavů nastávala právnı́ proměna osobnosti → bud’ se objevila právnı́ osobnosti
jiná, nebo právnı́ osobnost zanikla
• možná kombinace - např. řı́mský občan se stane otrokem → ztratı́ i status svobody
• majetková práva čistě osobnı́ povahy zanikala, všechna ostatnı́ pak přecházela jako celek na osoby jiné
(při adopci na nového otce rodiny, při provdánı́ dcery na manžela, resp. jeho otce, byl-li mu manžel podřı́zen)
capitis deminutio maxima (velká kapitisdeminuce)
• ztratı́-li řı́mský občan svobodu → ztráta právnı́ subjektivity, stává se otrokem (věcı́)
• zánik právnı́ osobnosti - např. občan se stane otrokem v cizině, ovšem s výhradou postliminia (ius postliminii) pro přı́pad, že by vyvázl
• přı́pady, kdy nastává:
–
–
–
–
prodej občana do ciziny
zotročenı́ svobodné ženy - otroctvı́ z trestu na základě SC Claudianum
odsouzenı́ k trestu smrti nebo k doživotnı́m nuceným pracı́m
zotročenı́m pro nevděk (v rámci patronátnı́ho vztahu)
capitis deminutio media (střednı́)
41
1.38. PERSONAE SUI IURIS A PERSONAE ALIENI IURIS
•
•
•
•
při ztrátě přı́slušnosti k řı́mské obci, ztráta občanstvı́ → omezenı́ právnı́ subjektivity
zánik všech veřejných práv, ze soukromých ty, pro které je základem ius civile
z občana se stává cizinec (jeho přı́padné manželstvı́ se měnı́ na cizinecké - matrimonium iuris gentium)
přı́pady, kdy nastává:
– zápis do latinské kolonie
– přesı́dlenı́ do jiné obce (exilium)
capitis deminutio minima (malá)
•
•
•
•
změna postavenı́ v rodině (velmi běžné)
rušı́ posavadnı́ agnátské vztahy (kognátské samozřejmě zůstávajı́)
nevedlo k žádným změnám ve veřejných právech občana
např. při provdánı́ dcery, adopci, arogaci, propuštěnı́ z moci otcovské...
capitis deminutio magna
• dvě navzájem provázané kapitisdeminuce - ztráta svobody i občanstvı́ → zničenı́ kaputu (hlavy, právnı́
osobnosti)
• postižený pozbyl svých veřejných a zpravidla i soukromých práv a pr.závazků
• naprosté přerušenı́ rodinných mocenských práv, at’ už kapitisdeminuce postihla nositele moci či poddaného
• skončila agnace
• pro toho, kdo byl postižen, zanikala i práva z kognace
• majetková práva spojená výhradně s osobou postiženého zanikala; ostatnı́ přecházela na jiné osoby
(stát, pána)
• zánik dluhů
* učebnice ŘP (str. 69-70); * Balı́k, S.: Rukovet’ k dějinám řı́mského práva a jeho institucı́
1.38.
Personae sui iuris a personae alieni iuris
• dělenı́ na osoby sui iuris a alieni iuris nemá význam pro veřejné právo (nejen hlava rodiny, ale i syn má
právo hlasovacı́ i právo zastávat čestné úřady), ale pro soukromé právo, zejména záležitosti majetkové
persona sui iuris
• osoba svéprávná, osoba svého práva - jediný plně oprávněný a nikomu jinému neodpovědný člen rodinného
kolektivu - osoba zcela samostatná
• pater familias - otec řı́mské rodiny (1.49), jeho moci podrobeni všichni rodinnı́ přı́slušnı́ci, patřil mu všechen
majetek, měl i odpovědnost za delikty či jiná protiprávnı́ jednánı́ podřı́zených
• emancipovaný syn (propuštěn z moci otcovské)
• žena - pokud byla sui iuris (po rozvodu, smrti manžela nebo smrti otce), musela mı́t poručnı́ka (tutor
mulierum); nikdy nemohla zprostředkovat ani vynkovávat rodinnou moc nad vlastnı́mi dětmi! +
nikdy nemohla vykonávat veřejné fce X náboženstvı́ je připouštělo k některým kněžským hodnostem)
persona alieni iuris
•
•
•
•
osoba cizı́mu právu podřı́zená
každá taková osoba má ius conubium a ius commercium
manželky, děti, vnuci a vnučky... (tedy osoby, na něž se vztahuje patria potestas a manus)
syn
– způsobilý vstupovat do manželstvı́, nabývat manus a patria potestas, zavazovat se a být ze
svých závazků žalován
– pokud je pod mocı́ otcovskou:
∗ nemůže vykonávat sám moc nad ženou a dětmi - přı́slušı́ to jeho otci
∗ nenabývá majetkových práv nikdy sobě samému, ale vždy majiteli rodinné moci
∗ otrokovi se rovná v tom, že nemůže mı́t po právu své vlastnı́ jměnı́ a je pouhým nástrojem
k právnı́mu nabytı́ majitele otcovské moci
• na postavenı́ osob neměl vliv věk - veřejná práva synů rodiny nebyla nijak omezována (syn mohl zastávat
fce, i vysoké), propustil-li otec syna ze své moci ještě před zletilostı́, stejně byl syn osobou sui iuris
* Učebnice ŘP (str. 58-59)
42
1.39. AGNATIO
1.39.
Agnatio
• přı́buzenstvı́ právnı́, umělé
• může se zakládat a rušit v závislosti na okolnostech
• dvě osoby jsou spolu agnátsky přı́buzné, podléhajı́-li stejné moci otcovské anebo moci manželské,
počı́taje v to i nositele moci, anebo by té moci podléhaly, kdyby jejı́ nositel ještě žil (vı́ce o mocı́ch
najdete v otázkách 1.49 a 1.47)
• moc nad manželkou se klade do stejné roviny jako moc nad dětmi → ve vztahu agnátském je tedy
manželka ve vztahu ke svému manželovi jako dcera (filiae loco), k dětem jako sestra (sororis loco), synova
manželka je k otci rodiny v postavenı́ vnučky (neptis loco)
• typická agnátská rodina - otec rodiny, matka (podřı́zena moci manželské), synové a dcery (podřı́zeni moci
otcovské), manželky synů (byly-li v manželově moci), vnuci z takových manželstvı́ narozenı́, z titulu bývalé
podřı́zenosti potom bratři a sestry po smrti patris familias, dále ostatnı́ pobočnı́ přı́buznı́, pocházejı́cı́ z téhož
mužského ascendenta a přı́buznı́ výhradně prostřednictvı́m muže (viz učebnice, str. 73 dole)
• agnaci zakládajı́ a zprostředkovávájı́ pouze muži → ženy nemohou mı́t moc nad jinými osobami, proto
nemohou agnaci zakládat ani zprostředkovat
• agnátské a kognátské vztahy se často kryjı́, ale nemusı́ to tak být → osoba může být kognátem, ale
nemusı́ být agnátem (př. provdaná dcera zůstává kognátkou ke své původnı́ rodině, ale ne jejı́ agnátkou;
adoptovaný syn je v nové rodině agnátem, ale ne kognátem)
• stupně se počı́tajı́ stejně jako u kognace (kolik porodů, tolik stupňů), ale neomezovala se na určitý
stupeň (X kognace jen do sedmého!), počı́tala se tak daleko, jak daleko mohlo být členstvı́ v rodině
prokazatelné → kde už to možné nebylo, nastupovala gentilita
• nenı́ trvalé, jde zrušit i nabýt
–
–
–
–
sňatek – přechod z moci otcovské do moci manželské
emancipace – osamostatněnı́ syna z moci otcovské, stává se osobou sui iuris
adopce – převedenı́ člověka z jedné rodiny do jiné (pod moc jiného patera familia)
arogace – pater familias se podřı́dı́ jinému pateru familias, do role syna
• jak šel čas
– pro staré právo má rozhodujı́cı́ význam agnace (kognace ustupuje do pozadı́) – zejména v právu
dědickém (LDT neznal testament → dědı́ agnáti)
– ke kognaci přihlı́žı́ až praetorský edikt a zákonodárstvı́ doby cı́sařské
– v justiniánském právu převládá naopak kognace (agnace téměř vytlačena)
* errorkovy státnicové otázky; * učebnice ŘP - 73, 74
1.40.
Druhy přı́buzenstvı́ v řı́mském právu
• existujı́ 4 druhy přı́buzenstvı́ v řı́mském právu:
–
–
–
–
kognace - viz
agnace - viz
affinitas
gentilita
Švagrovstvı́ (affinitas)
51
• umělé přı́buzenstvı́
• založené sňatkem, zaniká rozvodem nebo smrtı́ jednoho z manželů
• poměr jednoho manžela k pokrevně přı́buzným druhého manžela (NE poměr přı́buzných jednoho
manžela k přı́buzným druhého)
• např. tchán-zet’, otčı́m-dı́tě manželky
• relativnı́ překážka manželstvı́ → po rozvodu nenı́ možné, aby si manžel vzal pokrevnı́ přı́buznou své
bývalé manželky (jejı́ sestru, dceru)
• omezený význam
43
1.41. COGNATIO
Gentilita
52
• přı́slušnost k rodu (podle prostřednı́ho rodového jména)
• vztahy nejsou vždy úplně zřetelné
• podle Zákona 12 desek má význam v dědickém právu – když se nenajdou agnáti ani kognáti, tak dědı́
gentilové → pokud se majetku neujmou ani oni, může si ho vzı́t kdo chce
• měla význam ve staršı́ době, za republiky zmizela
* Učebnice str. 71-74; * přednáška č. 8; * semináře prof. Skřejpka; * státnicové otázky od errorka
1.41.
Cognatio
• - dokument pokrevnı́ přı́buzenstvı́ (cognatio) → návod, jak se počı́tajı́ stupně a určujı́ linie
• společenstvı́ krve
• dvě osoby jsou spolu kognátsky přı́buzné, pokud pocházejı́ jeden od druhého (linie přı́má)
anebo majı́ společného předka (linie pobočná, transverzálnı́)
• nemůže být zrušeno (Pomponius: Práva z pokrevenstvı́ nemohou být zrušena žádným civilnı́m právem.“)
”
• v přı́padě sporu - musı́ se pokrevnı́ přı́buzenstvı́ dokazovat (resp. dokazovat, že muž nemohl být otcem, např.
impotence, nepřı́tomnost) – často důkaz nebyl možný, důkaz musel otcovstvı́ přı́mo vyloučit
• zásada mater semper certa est“ = matka je vždy jistá
”
• otec je vždy
nejistý; domněnka otcovstvı́ = za otce dı́těte se považuje manžel matky, pokud se dı́tě
narodilo nejdřı́ve 180 dnů po svatbě (nejkratšı́ možná doba těhotenstvı́) nebo nejpozději 300
dnů po rozvodu, resp. smrti manžela
• děti nemanželské – jsou sui iuris, nemajı́ agnáty (agnaci však mohl zřı́dit muž následným sňatkem nebo
legitimacı́), kognáty majı́ i nemajı́ - kognátské přı́buzenstvı́ s matkou je tu vždy, s otcem aktivně za života
znát nenı́, čı́há kdesi v pozadı́ a vystupuje do popředı́ jakožto překážka manželstvı́ ve chvı́li, kdy by si toto
nemanželské dı́tě chtělo vzı́t dı́tě svého nevlastnı́ho otce, tedy svého nevlastnı́ho sourozence
Linea recta (linie přı́má)
53
• osoby nejblı́že přı́buzné
• předci (ascendenti) : linea superior, linea ascendens (linie hornı́, stoupajı́cı́)
– rodiče a rodiče rodičů (otec, matka a děda, babička atd.)
• potomci (descendenti): linea inferior, linea descendens (linie dolnı́, klesajı́cı́)
– děti a děti dětı́ (syn, dcera a vnuk, vnučka atd.)
• stupně – grady
– jednotlivé sestupné i vzestupné linie, které udávajı́ generačnı́ vzdálenost předků a potomků od počı́tajı́cı́ho
subjektu
– mluvı́ se o pokrevnı́m přı́buzenstvı́ v bližšı́m či vzdálenějšı́m stupni
– pravidlo: kolik porodů, tolik gradů“ – počı́taly se do 7. stupně
”
– já jsem počı́tajı́cı́ subjekt - jeden porod od mého otce = 1. stupeň, dva porody od mého děda (musel se
narodit mezitı́m můj otec a pak já) = 2. stupeň / jeden porod k mému synovi = 1. stupeň, dva porody k
mému vnukovi (nejprve se muselo narodit můj syn, poté vnuk) = 2. stupeň, když počı́táme stupeň mezi
mým pradědem a a mým vnukem, jedná se o 5.stupeň - nejprve se narodil pradědovi můj děd (1. porod),
jemu můj otec (2. porod), pak já (3. porod), pak můj syn (4. porod) a jeho syn (5. porod)
• v dědickém právu se uznává kognace do 6. nebo 7. stupně
• v rodinném právu 4. stupeň prvnı́ volný (v kognaci platı́ do 3.stupně absolutnı́ zákaz sňatku, později to
Claudius změnil - viz nı́že); platı́ pouze pro linii pobočnou, přı́buznı́ v linii přı́mé sňatek v žádném
přı́padě uzavřı́t nemohli! (dcera si nemůže vzı́t otce, děd vnučku atd.)
44
1.42. SERVI
Linea transversa (obliqua, collateralis; linie pobočná)
54
• osoby se společným předkem (kolateráti)
• sourozenci
– se společnými rodiči: plnorodı́ (vlastnı́)
– sourozenci s jedným společným rodičem: polorodı́ (nevlastnı́)
∗ ze společného otce consanguinei, ze společné matky uterini
• dále sourozenci rodičů (teta, strýc) → nás spojuje to, že moje matka/otec s nimi majı́ stejného rodiče
• děti sourozenců rodičů (bratranec, sestřenice)
• nerozlišujeme ascendenty a descendenty, stupně se počı́tajı́ stejně jako v linii přı́mé
– se svým sourozencem jsem ve 2. stupni - nejprve jsem se narodil já, pak můj sourozenec
– se svým strýcem jsem ve 3. stupni - nejprve se narodil strýc, pak můj otec a pak já
– se svým bratrancem jsem ve 4. stupni - narodili se strýc, pak otec, pak já, pak můj bratranec
• relativnı́ překážka manželstvı́ - ne všichni kolateráti jsou z manželstvı́ vyloučeni
• cı́sař Claudius uvolnil ke sňatkům 3. stupeň, a to jen pro dceru bratra; původně možno od čtvrtého
(bratranec + sestřenice)
Pozn.
• Omyl: Pokrevnı́ přı́buzenstvı́ v přı́mé linii je absolutnı́ překážkou manželstvı́.
• Skutečnost: Pokrevnı́ přı́buzenstvı́ je pouze relativnı́ překážkou uzavřenı́ manželstvı́. Je sice pravda, že mezi
přı́mými přı́buznými působı́ absolutně (tedy vztahuje se na všechny přı́mé přı́buzné), ale i zde je pouze relativnı́ překážkou. Je tedy důležité si uvědomit rozdı́l mezi absolutnı́mi a relativnı́mi překážkami (ten totiž nespočı́vá v tom, zda překážka může odpadnout či nikoli). Absolutnı́ překážky postihujı́ daný subjekt přı́padného
manželstvı́ samotný, zatı́mco relativnı́ překážky postihujı́ okruh osob s nimiž se tento subjekt může přı́padně
oženit. Absolutnı́ překážkou je napřı́klad nedostatek věku - dı́tě se nemůže oženit vůbec s nikým. Naproti
tomu deliktnı́ odpovědnost ma za následek relativnı́ překážku - únosce se nesmı́ oženit s obětı́ únosu. Stejěn
tak syn si nemůže vzı́t za manželku svojı́ matku, ale může se oženit např. se spolužačkou (pokud nenı́ stižena
absolutnı́ překážkou nebo vůči němu relativnı́) a proto je pokrevnı́ přı́buzenstvı́ relativnı́ překážkou bez ohledu
na linii.
* Omyl/Skutečnost - http://www.prf.cuni.cz/intervalla/chyby.htm; * Skřejpek, Urfus, Kincl - strany 71 až 73;
* státnicové otázky od errorka
1.42.
Servi
= otroci (servus = otrok)
• status svobody (status libertatis) rozděloval osoby na svobodné a nesvobodné (otroky)
• otrok = věc, objekt, předmět vlastnického práva X v něčem se odlišuje od věci → lze jej propustit na
svobodu, z objektu se stává subjekt
• mohou být okupováni, prodáni, dáni do zástavy, půjčeni, opuštěni (neznamená propuštěni → stanou
se věcı́ ničı́, někdo si je může přivlastnit); jejich pán nad nimi měl právo nad životem a smrtı́ (ius vitae
necisque)
• teoreticky zbaveni právnı́ subjektivity X prakticky se s nı́ musı́ počı́tat (jinak by bylo možno páchat rukama
otroků zločiny a jejich vlastnı́k by byl beztrestný; nebylo by možné stimulovat výkonnost otroků udělovánı́m
majetkových výhod) → majı́ tedy omezenou způsobilost k právnı́mu jednánı́ - mohou nabývat pro
svého pána (přijmutı́m daru) X nemajı́ ius connubium ani ius commercium, rozzporuplné to je u
způsobilosti zavazovat svého pána - otroci mohou vytvářet platný závazek, který ovšem nenı́ vymahatelný
(naturálnı́ obligace); pokud jsou otroci schopnı́, může jim majitel (pater familias) svěřit do správy určitý
majetek (peculium), obligace tak jsou vymahatelné (ale proti pateru familias)
• nemůžou
– pro sebe nabývat majetkových práv
– žalovat na soudě ani být žalováni
– být obligačně zavázáni
– nejsou způsobilı́ k rodinným poměrům právnı́m
• ochrana otroků – malá
– jejich postavenı́ se měnilo
45
1.42. SERVI
– za doby královstvı́ byli považovánı́ jen za méněcenné lidi
– s rozmachem řı́še se postavenı́ zhoršovalo - bylo jich mnoho, a čeho je mnoho, toho si nevážı́me
– zlepšenı́ až s přı́chodem křest’anstvı́ (např. konec beztrestného zabı́jenı́ otroků)
POZOR!
• otrok(-yně) nemůže vstupovat do manželstvı́, nebot’ nemá ius connubii
• otroci mohou uzavı́rat svazek kvazimanželský, tzv. contubernium, ten je sice manželstvı́ podobný, avšak
ryze neformálnı́, bez právnı́ch důsledků
• majitel každého z otroků má pochopitelně právo tento vztah ukončit (až Konstantin Veliký doporučil přihlı́žet
k otrockým rodinám při prodeji cı́sařských statků)
• otrok může uzavřı́t contubernium s otrokynı́ nebo se svobodnou ženou ← v takovém přı́padě
docházı́ ke vzniku otrockého manželstvı́ a děti v něm narozené by následovaly právnı́ postavenı́ matky v době
porodu, rodily by se tedy svobodné → mocenské struktury však usilujı́ o to, aby se rodilo co nejvı́ce otroků
jakožto zdroj levné pracovnı́ sı́ly, proto cı́sař Claudianus vydal senatusconsulta, které upozorňuje svobodnou
ženu, která žije s otrokem, aby tak činit přestala, a v přı́padě, že ani napotřetı́ neuposlechne varovánı́ pána,
upadá do otroctvı́ z trestu = servitus poenae
Vznik otroctvı́
55
• narozenı́ z matky-otrokyně
– dı́tě narozené v otrockém manželstvı́ sleduje stav matky v době porodu (matce-otrokyni se vždy
narodı́ otrok; později zmı́rněno → musela by po celou dobu těhotenstvı́ být otrokyně, pokud by aspoň
na chvı́li byla propuštěna, rodı́ se dı́tě svobodné)
– dı́tě patřı́ pánovi matky
– pozn.: soužitı́ otroků - contubernium
• upadnutı́ do zajetı́
– pouze v regulérně vyhlášené válce
– po propuštěnı́ se mu vracı́ předchozı́ status - ius postliminii - neplatı́ ovšem pro manželstvı́ a držbu
• prodej syna do mancipia
– paterem familias do dočasného otroctvı́ – např. pro odpracovánı́ dluhu (tzv. noxálnı́ ručenı́, noxae datio).
• z trestu (servitus poenae)
– pokud má řı́mská občanka pohlavnı́ styk s otrokem a jeho pán jı́ 3x varuje a ona neuposlechne, i ona se
stává otrokynı́ - SC Claudianum, 52 n.l.
• zotročenı́ pro nevděk
– propuštěný otrok (libertin) je subjektem patronátnı́ho vztahu, musı́ vůči svému bývalému pánovi prokazovat náležitou úctu, být mu ku pomoci, nesmı́ ho žalovat, jinak znovupovolán do otroctvı́ (revocatio in
servitutem)
• zotročenı́ pro hrubé porušenı́ občanských povinnostı́
– občan se vyhýbal vojenské službě nebo zápisu do cenzu
• dlužnı́ otroctvı́
– zrušeno 326 p.n.l. - lex Poetelia → za dluhy ručı́ řı́mský občan pouze majetkem, ne však svou osobou
Zánik otroctvı́
56
• otroctvı́ nezaniká opuštěnı́m (derelikcı́; takový otrok může být kýmkoli okupován) ani smrtı́ pána (otrok
se stával předmětem dědické sukcese)
• smrtı́ otroka
– mrtvý otrok nenı́ věc, ale lidská mrtvola → mı́sto jeho pohřbu se stalo věcı́ zasvěcenou, vyloučenou
z právnı́ho obchodu
• propuštěnı́ - viz 1.43
– přes civilnı́ právo (per vindictam, per censum, per testamento)
– přes praetorské právo (dopisem, před přáteli, při hostině...)
46
1.43. MANUMISSIO
• výrokem magistráta - proti vůli pána
– když má dědic otroka propustit a neučinı́ tak
– když otrok dopadne vrahy svého pána
• ex lege - dalšı́ důvody přibyly za dominátu → když se otrok stane mnichem, klerikem, cı́sařským
komornı́kem nebo když bez zlého úmyslu po 10 let (resp. 20 let) žil a vedl si jako svobodný
* učebnice str. 59-67, 135-136; * přednáška č. 6; * semináře prof. Skřejpka
1.43.
•
•
•
•
Manumissio
propuštěnı́ otroka na svobodu, formálnı́ akt
o otrocı́ch vı́ce 1.42
pán z vlastnı́ vůle rušı́ otrocký vztah a propouštı́ nesvobodného ze své moci
podle civilnı́ho práva - pán musel mı́t způsobilost k právnı́mu jednánı́ a musel mı́t otroka v kviritském
vlastnictvı́
– manumissio per vindictam - hůlkou
∗ před úřednı́kem
∗ 3 osoby – otrok, pán, assertor libertatis (svobodný člověk, prohlašujı́cı́ otrokovu svobodu; dotkl se
ho hůlkou a přednesl předepsané formule)
∗ assertor se dotkl hůlkou otroka a přednesl předepsané formule
∗ fingovaný proces
– manumissio per censum
∗ zápis do seznamu svobodných řı́mských občanů censorem
– manumissio per testamento
∗ uvedenı́ propuštěnı́ otroka v závěti
∗ latinsky, ve formě imperativu
∗ mohly být uvedeny podmı́nky propuštěnı́ → otrok je tzv. statuliber, svobodu nabyde teprve splněnı́m
podmı́nky
∗ velmi rozšı́řené
∗ na počátku principátu zavedena omezenı́ - např. Lex Fufia Caninia omezil volnost propouštět otroky
testamentem, stanovil poměrný počet propouštěných otroků
• podle praetorského práva - takový propuštěnec je podle ius civile nadále otrokem, praetor však
zamı́tá žaloby, které by nárokovaly jeho navrácenı́ původnı́mu majiteli a opětovné zotročenı́
– dopisem, před přáteli, při hostině, před shromážděnı́m...
– Lex Iunia Norbana (19 p.n.l.) postavil neformálně propuštěné otroky na úroveň Latinům (Latini
Iuniani) ← nemajı́ občanstvı́, ius conubium ani veřejná práva, ale mohou participovat na ŘP v rámci
ius comercii
• tzv. Asklepiovi otroci – když otrok onemocněl, mohl ho pán poslat na Asklepiův ostrov, pokud otrok přežil,
stával se svobodným
Propuštěnci (libertini)
57
• neměli postavenı́ již od narozenı́ svobodného člověka (ingenuus)
• soukromá práva omezená, veřejná práva žádná
• zachovával se patronátnı́ vztah = vztah mezi patronem (bývalým pánem) a libertinem (propuštěncem)
– libertin musel být svému patronovi ku pomoci a prokazovat mu náležitou úctu, jinak mohl být
znovupovolán do otroctvı́ (revocatio in servitutem), nesměl ho žalovat bud’ vůbec, nebo jen se souhlasem
praetora; musel mu pomáhat s manuálnı́ pracı́
– patron i libertin se museli vzájemně podporovat v době nouze
– patron měl dědické právo po libertinovi, nedospělému libertinovi mohl být poručnı́kem
– oprávněnı́ patrona přecházı́ na patronovy potomky
– nevztahuje se na propuštěncovy potomky → přechodná kategorie obyvatelstva, třetı́ generace
propuštěnců se stává plnohodnotnými občany
• existovaly dva způsoby, jak zı́skat veřejná práva:
– právo nosit zlaté prsteny – uděleno cı́sařem
47
1.44. TROJÍ STATUS ŘÍMSKÉHO OBČANA
∗ aby mohl propuštěnec zastávat úřady, byl povýšen do rytı́řského (jezdeckého) stavu – finančnı́ úloha,
vybı́ránı́ danı́
∗ měli veřejná práva jako ingenuové X patronátnı́ právo zachováno
– navrácenı́ narozenı́ (restitutio natalium)
∗ se svolenı́m patrona
∗ fingovalo se, jakoby se propuštěnec narodil ze svobodných rodičů → patronátnı́ právo zaniklo
* Učebnice str. 64-67; * přednáška č. 6; * semináře prof. Skřejpka
1.44.
•
•
•
•
Trojı́ status řı́mského občana
týká se fyzických osob
právnı́ subjektivita člověka je podmı́něna trojı́m stavem
je to v podstatě jakási koncentrovaná definice řı́mského občana
každý člověk, který chce být plnoprávným subjektem řı́mského práva, musı́ mı́t:
1. status libertatis (stav svobody)
– ptáme se - jsi svobodný?
∗ ano, jsem svobodný → jsem tedy osoba s právnı́ subjektivitou
∗ ne, nejsem svobodný → nemám právnı́ subjektivitu (jsem tedy otrokem, věcı́)
· ačkoli jsou bráni jako věc, má i otrok vůli, může ji právně relevantnı́m způsobem projevovat
(omezeně), např. smı́ přijmout dar pro svého pána, ale už jej nesmı́ nijak zavazovat, závazek
je pak nevymahatelný (naturálnı́ obligace)
2. status civitatis (stav přı́slušnosti k řı́mské obci)
– ptáme se - když jsi svobodný, jsi řı́mský občan?
∗ jsem Řı́man
· mám práva veřejná - právo účastnit se lidového shromážděnı́, hlasovat, účast na vojenské
činnosti, právo provokace, právo/povinnost chránit řı́mský stát, zastávat úřady
· soukromá práva - ius conubii (vstupovat do manželstvı́), ius comercii (vstupovat do majetkoprávnı́ch vztahů), testamenti fractio (pořizovat závět’ dle civilnı́ho práva)
∗ nejsem Řı́man → jsem cizinec či nepřı́tel
· peregrini - cizinci, vztahy mezi nimi a řı́many řı́dı́ ius gentium
· Latinové - nejbližšı́ sousedi Řı́manů, někdy spolu válčili, jindy bezprostřednı́ spojenci; ano
ius commercii, někdy ius conubii, ne veřejná práva (šlo je zı́skat zápisem do cenzu, soupisu
řı́mských občanů)
· Latini prisci - původnı́ obyvatelé měst v blı́zkosti Řı́ma, s řı́many etnicky přı́buznı́, jako prvnı́
z cizinců měli ius commercii, dokonce i ius connubii a platilo zvláštnı́ pravidlo → pokud se
usadı́ natrvalo v Řı́mě, nabývajı́ bez dalšı́ho řı́mské občanstvı́
· Latini colonarii - obyvatelstvo osad/koloniı́ vzniklých na územı́ Itálie, později i mimoitalské
privilegované kolonie
· Latini Iuniani - obyvatelstvo které zı́skalo tento statut dle Lex Iunia Norbana (19 pnl) jsou to
propuštěnci z otroctvı́ přes praetorské právo (podle ius civile stále otroci), nemajı́ ius conubii,
ne veřejná práva
· cizinci vzdanı́ - netvořı́ komunitu, nesmějı́ se přiblı́žit k Řı́mu na 100 mil, jinak jsou zotročeni;
nemajı́ veřejná ani soukromá práva, ne přı́slušnost k žádné obci; nejsou to otroci (majı́ pr.subjektivitu)
∗ roku 212 dal cı́sař Caracalla řı́mské občanstvı́ všem svobodným, za podmı́nky, že majı́ svou
domovinu (Constitutio Antoniana)
3. status familiae (přı́slušnost k některé z řı́mských rodin)
– ptáme se - jsi-li svobodný řı́mský občan, jaké je tvé postavenı́ v rodině?
– 1.38
∗ jsem pater familias → persona sui iuris (osoba svého práva)
· PF může být vždy a pouze jen muž, je to hlava rodiny, privilegovaný, mnoho pravomocı́
(viz samostatná otázka)
· osobou sui iuris může být i žena → jako žena musı́ mı́t ale svého poručnı́ka (1.34)
∗ jsem v moci otcovské/manželské → persona alieni iuris (osoba cizı́ho práva)
48
1.45. MATRIMONIUM
· v soukromých právech jsou na úrovni otroků, podřı́zeni PF
• změnou kteréhokoliv z těchto stavů nastávala proměna právnı́ osobnosti – bud’ nastala právnı́ osobnost jiná
(při změně rodiny) nebo právnı́ osobnost zanikala (při ztrátě svobody)
• plnou právnı́ subjektivitu má pouze osoba, která má všechny tři statusy
• posun statusů, snı́ženı́ statusu, snı́ženı́ hlavy → kapitisdeminuce (1.37)
* učebnice; * errorkovy státnicové otázky; * 7. a 8. přednáška - Falada
1.45.
Matrimonium
• manželstvı́ - svazek uzavı́raný v zájmu muže - mělo se stát základem jeho rodiny a mělo zabezpečit trvánı́
jeho rodu
• navzdory tomu, že řı́mské právo bylo velice formálnı́, bylo manželstvı́ vztahem nikoli právnı́m, nýbrž faktickým - pro jeho vznik nutná pouze affectio maritalis (projevená vůle muže vzı́t si ženu a mı́t ji jako
manželku a matku legitimnı́ch dětı́) a souhlas otců rodin obou manželů (jsou-li alieni iuris); nebyl potřeba
zápis do matriky ani úřednı́k s řetězem
zásnuby
• neměly žádné právnı́ důsledky, jednostranné zrušenı́ sankcionovala pouze arrha sponsalicia (zásnubnı́ závdavek,
daný jednı́m druhému na znamenı́ zásnubnı́ dohody; zrušil-li je ten, kdo závdavek přijal, vrátil dvojnásobek
nebo si jej ponechal, pokud druhý porušil povinnosti)
• potřeba souhlas majitele moci otcovské (stejně jako u samotného sňatku)
• otci se dovolovalo zasnoubit dceru i proti jejı́ vůli
• zásnuby mohli uzavřı́t i nedospělci infantia maiores“
• uzavřenı́ manželstvı́ nebylo vázáno ”na žádné pevné formy
• snoubenci uzavı́rajı́ manželstvı́ dobrovolně, nelze nutit, ani pokud se při zásnubách (sponsalia) zavázali ke
vstupu do manželstvı́
• pro manželstvı́ nespojené s manželskou mocı́ platilo manželstvı́ nezakládá soulož, ale souhlas“ – stačil
” formality, nebyly podle práva nutné, platı́ to např. o
jakýkoliv projev souhlasu, pokud se objevovaly nějaké
uvedenı́ do manželova domu“ (deductio in domum mariti) za přı́tomnosti sedmi svědků
”
• vznik
manželstvı́ - den, kdy se manželka nastěhovala do manželova domu - důležité např. proto, že začı́ná
běžet lhůta, v nı́ž může být zplozeno manželské dı́tě (viz domněnka otcovstvı́)
• hlavnı́m smyslem manželstvı́ = opatřit si dědice → proto také ŘP neznalo sňatky homosexuálů; ani bigamie
nebyla povolena
• těžká proviněnı́ ženy stı́hána zapuzenı́m (rozvodem), event. ztrátou části věna
• druhy manželstvı́:
– řádné = legitimnı́ - podle ius civile (osoby majı́ ius conubii)
∗ matrimonium cum manu - manželstvı́ přı́sné
∗ matriominum sine manu - manželstvı́ volné
– konkubinát = souložnictvı́, pohlavnı́ soužitı́ svobodných osob bez založenı́ rodiny, nemá právnı́ důsledky
– matrimonium iuris gentium = manželstvı́ podle práva národů, mezi osobami, které nemajı́ ius
conubii
– contubernium = otrocké soužitı́ muže a ženy; otrokyně si nemůže vzı́t svobodného! X otrok si může
vzı́t svobodnou (v takovém přı́padě je ale upozorněna, pokud 3x neusposlechne, hrozı́ jı́ servitus poenae
- viz SC Claudianum)
MATRIMONIUM CUM IN MANUM CONVENTIONE = matrimonium cum manu
– přı́sné manželstvı́, manželstvı́ s mocı́ manželskou nad ženou
– historicky staršı́
– převod moci z otce na manžela možný 3 způsoby
1. confarreatio
∗ prastará forma, ženich a nevěsta za přı́tomnosti 10 svědků a 2 kněžı́ pronášeli různé průpovı́dky
a formulky, ceremoniálnı́ úkony, oběti
∗ později se užı́vala zejména v kněžských kruzı́ch, kdo chtěl být kněz, musel se narodit z konferace
2. coemptio
∗ žena je předmětem obrazného trhu, otec rodiny ji jakoby prodával, symbolická cena
3. usus
49
1.45. MATRIMONIUM
∗ vydrženı́ moci manželské nad ženou, pokud muž žije se ženou 1 rok, vzniká mu manus, pokud
žena nechtěla do manu, stačilo na tři noci dům opustit (dle Z12D) a lhůta běžela odznova
– manželka
∗ mater familias, podřı́zena svému manželovi - pateru familias, osoba alieni iuris
∗ ve vztahu k manželovi v postavenı́ dcery, ve vztahu k dětem postavenı́ sestry
∗ výhodné postavenı́ v dědickém právu – spolu s dětmi byla k pozůstalosti po muži povolávána
hned v prvnı́ skupině vlastnı́ch dědiců
∗ na ženu se bere v praxi vı́ce ohledů než na děti
∗ mohla být sice volně trestána, ale PF měl morálnı́ povinnost poradit se s lidmi z vlastnı́ rodiny a
kognáty manželky
∗ těžká proviněnı́ manželky trestána zapuzenı́m či ztrátou věna
∗ manžel měl vindikačnı́ žalobu proti každému, kdo by mu manželku zadržoval
∗ manžel vlastnı́kem všech aktiv samostatného manželčina majetku a připadalo mu vše, co žena
během manželstvı́ nabyla
∗ v rámci manželské pravomoci mohl muž ustanovit ženě poručnı́ka v poslednı́ vůli
∗ za doby republiky tento typ manželstvı́ ubývá, za cı́sařstvı́ výjimečné
MATRIMONIUM SINE IN MANUM CONVENTIONE
– volné manželstvı́, manželstvı́ bez moci manželské nad ženou
– objevuje se se změnami společnosti
– muž ani žena uzavřenı́m manželstvı́ neměnı́ nic na svém dosavadnı́m právnı́m postavenı́,
žena nadále sui iuris nebo podřı́zena moci otcovské → nebude agnátkou svých vlastnı́ch dětı́, ty
se stanou agnáty rodiny jejı́ho manžela
– muži nevzniká nad manželkou manus → muž je nucen ustoupit moci otcovské, která již existuje,
otec má všechny prostředky proti každému, kdo by jeho otcovskou moc rušil (i proti manželovi)
– manus nevznikal ani u matrimonium iuris gentium
MATRIMONIUM IURIS GENTIUM
– manželstvı́ podle práva národů, nezakládá agnaci, muži nevzniká nad dětmi patria potestas, bylo
řádné, ale jaksi nižšı́ho stupně, nemělo podle ius civile plné právnı́ účinky
KONKUBINÁT
–
–
–
–
trvalé pohlavnı́ soužitı́ svobodných osob, úmyslem muže nenı́ mı́t manželku, ale jen souložnici
v konkubinátě většinou lidé, kterým zákonná překážka bránila žı́t v řádném manželstvı́
nebyl to poměr právnı́, ale jen faktický
děti z konkubinátu byly nemanželské, otci nevznikala otcovská moc, přı́buzenstvı́ se počı́talo jen
ze strany matky
– v době křest’anských cı́sařů se stal monogamnı́ a vylučoval řádné manželstvı́, řádné manželstvı́
vylučovalo konkubinát
CONTUBERNIUM
– soužitı́ otroka s otrokynı́/otrokyně s otrokem nebo také soužitı́ svobodného partnera s nesvobodným
– vztah čistě faktický, závislý na vůli majitele otroka/otroků, žádné právnı́ důsledky, nezakládá ani
práva z kognace (po propuštěnı́ na svobodu může kognace být překážkou manželstvı́)
– prvnı́ úprava“ otrockého manželstvı́ (pokud nebereme v úvahu SC Claudianum hrozı́cı́ zotročenı́m
”
svobodné ženě, která by přes trojı́ varovánı́ pána neustala v soužitı́ s jeho otrokem) až v době vlády
Konstantina Velkého – cı́sař při prodeji cı́sařských statků doporučuje přihlı́žet k otrockým rodinám
a pokud možno neoddělovat děti od rodičů
ZÁNIK MANŽELSTVı́
• smrtı́ jednoho z manželů
– smrtı́ fyzickou
– smrtı́ právnı́
∗ capitisdeminutio maxima - při ztrátě osobnı́ svobody se ius postliminii nevztahuje na obnovu
manželstvı́!, muselo být znovu zřı́zeno (redintegrováno)
∗ capitisdeminutio media - při ztrátě přı́slušnosti k obci se občan stal cizincem a matrimonium
legitimum se měnilo na matrimonium iuris gentium
50
1.46. PŘEKÁŽKY MANŽELSTVÍ
• z vůle manželů
– jednostranným projevem vůle jednoho z manželů = zapuzenı́ (repudium) - přı́sné manželstvı́
mohl rozvést pouze muž pro vinu ženy uznanou a schválenou na domácı́m soudě; volné manželstvı́
možno rozloučit neformálnı́m jednostranným projevem muže či ženy
– oboustranným projevem vůle = rozvod (divortium)
∗ u manželstvı́ cum manu - jednánı́m opačným, než jakým vznikla (contrarius actus) - při konfareaci
to byla difareace za účasti pontifiků), při koempci a usu to byla remancipace (manžel prodával ženu
pomocı́ mědi a železných vah jinému muži a ten ji potom propouště ze své moci → stala se sui
iuris)
∗ u manželstvı́ sine manu neformálně
AUGUSTOVY REFORMY RODINNÉHO PRÁVA
• rozvrat řı́m. rodiny, stoupajı́cı́ počty rozvodů, pokles porodů, nechut’ k manželskému životu →dva zákony
Octaviána Augusta, které měly tomuto úpadku čelit
• zpřı́snil podmı́nky rozvodu → projev před sedmi dospělými řı́mskými občany jako svědky, projev ústnı́
nebo odevzdánı́ zapuzovacı́ho listu (libellus repudii); kdo rozvod zavinil nebo se dal strhnout k lehkomyslnému
zapuzenı́ manželského partnera → trestán censorskou důtkou, vyloučenı́m ze senátu, nakonec i majetkovými
tresty ve prospěch nevinného manžela
• v době cı́sařské právo zavedlo zpřı́sněnı́ ve formě výčtu důvodů, ospravedlňujı́cı́ rozvod
• na neodůvodněné rozvody a zaviněné rozvody stanoveny poenae divortii (majetkové tresty)
• lex Iulia – 18 p.n.l.; lex Papia Poppaea – 9 n.l.
• oba se označujı́ názvem lex Iulia et Papia Poppaea
• stı́haly hlavně majetkovými újmami osoby neženaté a neprovdané (caelibes): muži 25-60 let, ženy 20-50
let → nezpůsobilost nabývat z testamentu
• pokud manželstvı́ bezdětné (manželé byli orbi“), nabývali z testamentu jen polovinu toho, co na ně
”
připadalo
• majetek, který nemohli nabýt, připadal jiným v testamentu obdařeným osobám, které děti měly, nebo byl
vindikován státem jako odúmrt’ (caducum)
• vyhlašovaly se výhody pro ty, kdo měli vı́ce dětı́
• ius liberorum osvobozovalo ženy se 3 (propuštěnky se 4) dětmi od poručenstvı́ nad ženami
• uzavı́ránı́ sňatků podporováno zvýhodněnı́m předpisů o majetku manželky
• přı́sně stı́háno cizoložstvı́
• odpor proti Augustovým reformám ← zůstaly bez většı́ho úspěchu
• stále výraznějšı́ pronikánı́ křest’anské ideologie, prohlašujı́cı́ celibát za žádoucı́ a chvályhodný stav → cı́sař
Konstantin zrušil předpisy o nezpůsobilosti k nabývánı́ z testamentu, Justinián zrušil ius liberorum
• od 4.stoletı́ působenı́ křest’anské ideologie, chápajı́cı́ manželstvı́ jako svátost a trvajı́cı́ na nerozlučitelnosti
za JUSTINIÁNA – zákaz rozvodu oboustranným souhlasem (divortium communi consensu), povolen jen
jednostranný rozvod ze zákonného důvodu, na kterém druhý manžel nenese vinu (složenı́ slibu čistoty, mužova
impotence, muž ve válečném zajetı́ a je 5 let nezvěstný – divortium bona gratia)
• Justinián také ztı́žil uzavı́ránı́ druhého manželstvı́, zejm. majetkovými újmami
* Kincl, Urfus, Skřejpek – Řı́mské právo, str. 132 - 140
1.46.
Překážky manželstvı́
• pro vznik řádného manželstvı́ potřeba tři základnı́ věci: ius conubii (právo uzavı́rat manželstvı́ podle ius civile),
affectio maritalis (projevená vůle) a způsobilost zplodit děti → tı́m si , kdo manželstvı́ uzavřı́t nemohl
Absolutnı́
58
•
•
•
•
•
vylučujı́ manželstvı́ úplně, s jakoukoli osobou
chyba je na straně daného člověka
nedospělost
již existujı́cı́ manželstvı́ - ŘP neznalo bigamii
vdovský rok - žena rok od smrti svého manžela nesmı́ uavřı́t sňatek, důvodem je to, že by se nevědělo, komu
patřı́ přı́padně narozené dı́tě; manželstvı́ uzavřené během něj je sice platné, ale sankcı́ je infamia pro tuto ženu
a jejı́ho manžela
51
1.47. MANUS
• šı́lenstvı́ (duševně chořı́)
• impotenti
• kleštěnci
Relativnı́
59
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
vylučujı́ manželstvı́ jen s určitými osobami, výběr se dané osobě zužuje
chyba mezi dvěma konkrétnı́mi osobami (mezi sebou nemůžou, ale s jinými by mohly)
švagrovstvı́ - po rozvodu si manžel nemůže vzı́t pokrevnı́ přı́buznou své bývalé ženy
kognace – překážka pro všechny přı́buzné v linii přı́mé, v linii pobočné bylo překážkou přı́buzenstvı́ do 7.,
později do 4. stupně (za cı́saře Claudia modifikováno, volný byl i 3. stupeň, bylo však dovoleno pouze vzı́t si
dceru bratra, protože si chtěl Claudius vzı́t svou neteř Agrippinu; asymetrii odstranil až Justinián, ten obnovil
zákaz pro celý 3. stupeň)
agnace – stejný rozsah jako kognace, v pobočné linii jen po dobu, co trvala
rozdı́l stavů – ve staré době mezi patriciji a plebeji, za Oktaviána Augusta zákaz mezi svobodnými muži a
některými bezectnými ženami (propuštěnky, herečky, dcery herců), za Justiniána odstraněno, protože se chtěl
oženit s tanečnicı́ z cirkusu
poručnı́k + poručenka - z toho důvodu, aby nemohl manžel, bývalý poručnı́k, složit účty z poručnictvı́
(majetek ženy by přešel pod jeho moc)
zákaz sňatku mezi křest’any a Židy – za pozdnı́ho cı́sařstvı́
zákaz sňatku mezi únoscem a unesenou, mezi cizoložnı́ky, diplomaty a domorodými ženami
patricij + plebejec (pouze 450-445 p.n.l.)
otrokyně + svobodný
od manželských překážek mohl osvobodit dispens senátu nebo cı́saře
* Kincl, J. – Urfus, V. – Skřejpek, M.: Řı́mské právo, 2. vydánı́, str. 136 - 137
1.47.
•
•
•
•
Manus
manus = manželská moc nad ženou
význam – ruka jako symbol manželské moci
viz 1.45
vznik manu - způsoby uzavı́ránı́ přı́sného manželstvı́:
– konfareace (confarreatio) – náboženský obřad, za přı́tomnosti 10 svědků a 2 kněžı́, obětovánı́ bohům
– koempce (coemptio) - obrazný prodej dcery manželovi, převádı́ se moc otcovská nad dcerou na moc
manželskou
– usus - vydrženı́ manželské moci nad ženou, jestliže spolu žili jako manželé 1 rok (pokud však odešla z
domu alespoň na 3 dny, vydržecı́ lhůta se přerušuje)
• zánik manu
– smrt jednoho z manželů - přirozená i právnı́ (ztráta svobody; ztráta přı́slušnosti k obci → z matrimonia legitimum se stává matrimonium iuris gentium)
– u manželstvı́ s manem se mohl s manželskou mocı́ rozloučit pouze muž
– rozvod se prováděl formálně, opačným jednánı́m, než jakým bylo uzavřeno manželstvı́: konfareace
→ difareace, koempce a usus → remancipace (manžel prodává ženu jinému muži, ten ji pak propouštı́
ze své moci, žena se stává osobou sui iuris
• právnı́ci manus dokázali využı́t ke svým účelům:
–
–
–
–
–
oddělili manus od manželstvı́
manus působila kapitisdeminuci, tudı́ž i zpřetrhánı́ dosavadnı́ch agnátských svazků
osvobodili tak ženu od agnátů a tı́m i od legitimnı́ho poručenstvı́“ agnátských přı́buzných
” ze svých důvěrnı́ků s účelem zbavit se agnátů
žena se podřı́dila manželské moci některého
když toho dosáhla, důvěrnı́k ji z moci propouštěl a stával se jejı́m poručnı́kem
* errorkovy státnicové otázky
52
1.48. MAJETKOVÉ VZTAHY MEZI MANŽELY
1.48.
Majetkové vztahy mezi manžely
• v přı́sném manželstvı́
– manželka jako osoba alieni iuris neměla vlastnı́ majetek – co nabyla, nabyla pro manžela
• ve volném manželstvı́
– nemělo vliv na majetkové poměry partnerů, nezakládalo žádné majetkové společenstvı́
– manžel nesl všechny náklady a výlohy - měl povinnost poskytovat manželce a dětem výživu
• zvyk: ze strany manželky byl muži poskytován přı́spěvek k ulehčenı́ zvýšených nákladů → věno (dos)
• parafernálnı́ jměnı́ = majetek ženy stojı́cı́ mimo věno, se kterým by mohla volně disponovat – obvykle
dáváno do manželovy správy (odpovı́dal za ně jako každý správce)
Zákaz vzájemného darovánı́
60
• obava, aby z nadměrné manželské náklonnosti nedocházelo k neodůvodněným majetkovým přesunům mezi
rodinami
• možné výjimky
–
–
–
–
darovánı́ na přı́pad vdovstvı́ nebo rozvodu
darovánı́, které nezmenšovalo majetek dárce
dary přı́ležitostné
donatio ante nuptias – dar před uzavřenı́m manželstvı́ (pokud by žena nepřinesla do manželstvı́ věno,
bylo by to společensky nepřı́pustné – budoucı́ manžel jı́ něco dá, ona to pak přinese jako věno)
• mezi manžely platil zákaz použı́vat infamujı́cı́ch a poenálnı́ch žalob
Věno
61
• majetek, který žena přinášela manželovi, aby mu ulehčila výlohy spojené se zakládánı́m nové
rodiny
• zřı́zenı́ věna je považováno za žádoucı́ a běžné, nenı́ to však povinnost
• pokud žena nepřinesla věno, mohlo jı́ být odepřeno právo na výživu a zaopatřenı́
• manžel nemusel vracet věno, které mu dala žena v omylu, že je to jejı́ povinnost
• věno přijı́má manžel, ale pokud nenı́ sui iuris, tak přı́slušný pater familias
• zřizovala ho bud’ žena sama, nebo jiné osoby za ni:
– zřizuje pater familias → dos profecticia
– zřizuje někdo jiný (nevěstin dlužnı́k, někdo, kdo chce nevěstě darovat) → dos adventicia
• předmětem věna může být cokoliv, co rozmnožı́ manželův majetek (věci, věcná práva k věcem cizı́m,
pohledávky...)
• zřı́zenı́ věna
– vypláceno, dáváno → použı́vá se všech forem převodu vlastnického práva
– pouze slı́beno → vyžadován formálnı́ slib - stipulace nebo dotis dictio – zvláštnı́ druh slibu bez
předchozı́ otázky
• oceněnı́ věna (aestimatio) - pomocı́ taxationis causa (zjištěnı́, jakou cenu majı́ věci tvořı́cı́ věno) nebo
venditionis causa (oceněnı́ věna v penězı́ch)
• původně se věno stávalo vlastnictvı́m manžela a mohl s nı́m volně nakládat, později kladen důraz na zajišt’ovacı́
funkce pro ženu (manžel je formálně vlastnı́k, ale reálně pouze správce)
• žena za trvánı́ manželstvı́ neměla k věnu žádná práva; podle pozdějšı́ho práva k němu měla obligačnı́ nároky
po rozvodu
• s rozmachem volných manželstvı́ se žena majetkově pojišt’ovala proti rozvodu a vymiňovala si vrácenı́
věna zvláštnı́m slibem (cautio rei uxoriae) → z toho se vyvinulo pravidlo obyčejového práva, že věno
se ženě vracı́ za všech okolnostı́ – i když to nebylo vymı́něno
• prostředkem k realizaci je žaloba actio rei uxoriae (mohla ji použı́t jen žena, byl to jejı́ ryze osobnı́ nárok)
• vracel-li manžel věno, měl právo na srážky (retensiones ex dote)
53
1.49. PATER FAMILIAS
– za každé dı́tě si mohl strhnout 1/6, ale max. 1/2 → na 4. dı́tě si nemohl strhnout nic
– za špatné mravy manželky odečı́st 1/8 – 1/6 (podle závažnosti poklesku) * mohl si srazit cenu věcı́,
které mu manželka odcizil
– neplatilo, pokud se muž zavázal prostou stipulacı́
• zavinil-li rozvod manžel, kromě věna musel vydat i část dotálnı́ho výnosu
• povinnosti vrácenı́ věna neplatily, pokud se muž ženě zavázal prostou stipulacı́
• Justiniánovy reformy → věno se muselo vracet vždy, i když manželstvı́ skončilo smrtı́ manželky (jejı́m
dědicům/otci)
Pacta dotalia – dotálnı́ úmluvy
62
•
•
•
•
•
stranám ponecháno právo, aby si obecné předpisy o věnu modifikovaly
původně pouze formálnı́m kontraktem (stipulacı́), později i neformálnı́m úmluvou (pactum dotale)
s ohledem na prospěch ženy smluvnı́ volnost nakonec omezena
žena se nemohla vzdát práva na vrácenı́ věna či jinak zhoršit své postavenı́
neplatné byly úmluvy, které odporovaly podstatě věna
Donatio ante nuptias
63
• zvyk, že nejen žena muži, ale i muž ženě dával při sňatku určitý majetek, který měl ženu zajistit
na přı́pad ovdověnı́ nebo rozvodu z viny manžela (nejprve na východě, později i na západě)
• zpočátku platily obecné předpisy pro darovánı́ - muselo být realizována před sňatkem, ale později výjimky:
• Justinián → změna na donatio propter nuptias (darovánı́ vzhledem k uzavřenı́ manželstvı́) - odpadla
omezenı́ platná pro obyčejné darovánı́. možnost darovánı́ i po sňatku
• darovaný majetek zůstával po dobu manželstvı́ ve vlastnictvı́ manžela, ženě připadl až po jeho smrti/po
rozvodu
• když zemřela dřı́ve žena/manželstvı́ rozvedeno z jejı́ viny → majetek držel nadále muž, opadla veškerá omezenı́
chybı́ prameny
1.49.
Pater familias
• = každý muž, který je svým vlastnı́m pánem a je způsobilý mı́t rodinnou moc nad jinými, a
to i v přı́padě, že nemá žádných poddaných osob a tvořı́ jakoby sám svou rodinu; pouze řı́mský
občan
• členové rodiny: pater familias, mater familias (otcova manželka), filli/filiae familias (synové a dcery), nepotes
(vnuci, děti z manželstvı́ synů rodiny), personae in mancipio (cizı́ osoby, do rodiny přiřčené pro nezaplacenı́
pohledávky), servi (otroci)
• sui iuris, plná právnı́ subjektivita
• v rámci rodiny nad lidmi i majetkem vykonával prakticky neomezenou moc (všichni členové rodiny mu byli
podrobeni)
• jediný plně oprávněný a nikomu jinému neodpovědný člen rodinného kolektivu
• spravuje majetek celé rodiny (pokud jeho syn nabude majetek, patřı́ to paterovi)
• odpovědnost za delikty či jiná protiprávnı́ jednánı́ osob podřı́zených → pachatel sám zůstává
stranou, škodu musel hradit ten, jehož moci byl pachatel podřı́zen
• pokud pater familias zemře, všechny osoby jemu podřı́zené se stávajı́ sui iuris
• pater familias má k dispozici tyto moci:
1. patria potestas - moc otcovská (PP)
2. manus - moc nad manželkou, viz 1.47
3. dominica potestas - (DP), moc nad otroky, osobami v mancipiu a majetkem rodiny, viz. též 1.42
Patria potestas
64
•
•
•
•
moc otcovská
PF je od toho, aby majetek rodiny spravoval dále pro své potomky
zastává tuto roli, aniž by chtěl, má výsadnı́ postavenı́, stojı́ nad členy rodiny, kteřı́ mu jsou podřı́zeni
synové a dcery podléhajı́ svému otci, ze soukromoprávnı́ho hlediska je jejich postavenı́ přirovnáváno k otrokům
54
VZNIK
• zplozenı́m v řádném manželstvı́
– jedno, zda v manželstvı́ přı́sném nebo volném
– u matrimonia iuris gentium za předpokladu, že otec i dı́tě zı́skajı́ řı́mské občanstvı́
• legitimacı́ nemanželského dı́těte
– pro nemanželské děti zplozené v konkubinátu; od 4.stol. n.l.
· následným manželstvı́m (legitimatio per subsequens matrimonium) - muž se oženil s bývalou
konkubı́nou a dı́tě (bylo-li již dospělé) vyslovilo se vznikem PP souhlas
· cı́sařským reskrpitem (legitimatio per rescriptum principum) - pokud nebyl sňatek s konkubı́nou možný
• adopcı́
–
–
–
–
–
–
převod dı́těte z moci jednoho žijı́cı́ho otce rodiny do moci druhého žijı́cı́ho otce rodiny
dvoustranné právnı́ jednánı́ - musı́ souhlasit oba PF (a dı́tě, je-li dospělé)
osvojovaný je osobou alieni iuris
agnace přepadá do druhé rodiny
mezi adoptovaným a adoptantem věkový rozdı́l min. 18 let
zákaz adopce vlastnı́ch nemanželských dětı́ (ty měly být legitimovány) a dětı́ vlastnı́ch z moci
otcovské propuštěných
– adopce s podmı́nkou nebo s doložkou času → neplatná
• arogacı́
–
–
–
–
–
jeden PF se dobrovolně podřı́dı́ jinému pateru familias
v podstatě adopce v širšı́m slova smyslu
osvojovaný je sui iuris
arrogator nesmı́ mı́t své děti, věk min. 60 let
za královstvı́ před comitia curiata, za republiky před sborem 30ti liktorů, za cı́sařstvı́ cı́sařským reskriptem
– arrogovaný vstupuje se svými dětmi do rodiny osvojitele, stává se osobou alieni iuris, majitek přecházı́
na arrogatora, dluhy zanikajı́ (věřitelé chráněni praetorem)
– účel - snaha zachovat staré patricijské rody, později ochrana, pomoc a dědická práva arrogovanému
• změna rodinné přı́slušnosti a kapitisdeminuce - za Justiniána tyto účinky pouze, když adoptoval dı́tě
jeho ascendent (adoptio plena - adopce úplná), pokud ne, nastává adopce neúplná (adoptio minus plena) a
dı́tě zůstávalo ve své rodině, pouze dědická práva zı́skalo v rodině osvojitele
OBSAH
• ius vitae necisque - právo nad životem a smrtı́ - omezené, musel se poradit s přı́buznými a přáteli; manželku
může zabı́t za cizoložstvı́, travičstvı́, pokud pila vı́no nebo padělala klı́če
• ius exponendi – právo přijmout/nepřijmout dı́tě do rodiny - zvednutı́m nad hlavu; později se ustálila zásada,
že nesmı́ odmı́tnout syna a prvorozenou dceru
• ius vendendi – právo prodat podřı́zené osoby - prodej skutečný nebo obrazný (noxae datio, emancipace)
• práva nad majetkem rodiny
• právo dát/nedát souhlas k uzavřenı́ manželstvı́
• právo ustanovit pupilárnı́ho substituta
• právo stanovit dětem poručnı́ka v poslednı́ vůli
• vyloučena možnost soudnı́ch sporů mezi otcem a dı́tětem!
• doba cı́sařská - povinnost zřı́dit dceři věno, poskytovat dětem přiměřenou výživu
ZÁNIK
• smrtı́ otce ← znamená to:
– všechny osoby z rodiny se stávajı́ osobami sui iuris
– žena/jeho manželka se nemůže stát PF, tento titul přebı́rá syn (každý mužský potomek, je jedno kolik
jich je)
– pokud zemře bez závěti - hledajı́ se nejbližšı́ přı́mı́ přı́buznı́, kteřı́ přebı́rajı́ a spravujı́ jeho majetek jako
společné vlastnictvı́ agnátských přı́buzných (agnatus proximus)
– pokud nenajdeme žádnou osobu, která by mu podléhala, nastupuje dalšı́ agnát o generaci výš, od něj se
ede linie k nejbližšı́mu agnátovi
55
•
•
•
•
smrtı́ dı́těte
kapitisdeminucı́ - jakoukoli (PF byl zotročen, nechal se arrogovat...)
nabyl-li nad osobou moc někdo jiný - manžel při zřı́zenı́ přı́sného manželstvı́, jiný PF při adopci
emancipacı́ - zaniká PP, propuštěný postupuje kapitisdeminuci, agnátské vztahy se rušı́, zůstávajı́ jen
kognátské
∗ na děti emancipovaného se emancipace nevztahuje, nadále podléhajı́ moci otce rodiny!
∗ později nahrazeno cı́sařským reskriptem a ještě později soudnı́ insinuacı́ (oficiálnı́ zápis do soudnı́ch
knih)
• dosaženı́m vysoké kněžské/úřednı́ hodnosti
• úřednı́m výrokem z trestu
Mancipace (při pohledu na práva osob)
65
•
•
•
•
•
z titulu noxálnı́ho ručenı́ - 1.51
pater familias - majetková odpovědnost za delikty spáchané osobami v jeho moci
aby za ně nemusel platit, mohl je prodat poškozenému
jako forma převodu dočasné pravomoci nad svobodným člověkem
osoby v mancipiu = personae in mancipio
–
–
–
–
svobodnı́ lidé, kteřı́ se zákonným způsobem ocitli v dočasném otroctvı́
též člověk, který se dal dobrovolně najmout ke gladiátorstvı́
veřejná práva zachována, soukromoprávně se podřizovali novému majiteli
končila manumissı́, z mancipia vzniká propuštěným a bývalým pánům vztah podobný patronátu →
quasipatronatus
• emancipace - v LDT určeno, že prodá-li otec syna 3x, syn se od moci otcoské osvobozuje; dceru, vnuky a
dalšı́ descendenty je možno zbavit moci otcovské již jedinou mancipacı́
• jako ryze formálnı́ jednánı́ sloužila k různým účelům - adopce, emancipace
Nemanželské děti
66
• jako by neměly otce
• zploditeli nad nimi nevznikala otcovská moc, němel vůči nim žádná práva ani povinnosti, nebyl
považován dokonce ani za jejich kognáta ← POZOR! - exaktnějšı́ vysvětlenı́ v otázce 41. Cognatio
• iura cognationis - kognátské přı́buzenstvı́ nemanželského dı́těte je pouze ve vztahu k matce a jejı́ rodině
• agnáty nebyly děti vůbec, ani ve vztahu k matčině rodině
• za cı́sařstvı́ - děti narozené z konkubı́ny byly označovány jako liberi naturales - vůči otci měli nárok na výživu
a mohly být legitimovány
* učebnice ŘP - str.147-8; * errorkovy státnicové otázky; * obrázek - ŘP a základy novodobého práva soukromého
PDF soubor od K.Kyslı́kové (2009/2010)
56
1.50. PECULIUM
1.50.
Peculium
• majetek, který pater familias vyděloval pro své syny či otroky aby na něm hospodařili –i podle
instrukcı́ pána/podle vlastnı́ vůle
• objektem může být cokoliv - pozemek, peněžitá částka, dopravnı́ lod’...
• oddělenı́ majetku → nic se neměnilo na jeho právnı́m režimu:
– otci zůstalo vlastnické právo
– syn měl k pekuliu pouze vztah faktický – otec mu to mohl kdykoliv odejmout, syn nabýval pro
majitele moci
– při úmrtı́ syna/otroka se peculium vracelo do rodinného majetku (po dlouhá staletı́ žádná zvláštnı́
posloupnost po synovi nenastávala)
• časem zı́skalo zvláštnı́ charakter → bylo posuzováno jako vlastnictvı́ syna/otroka:
– faktické panstvı́ nad odděleným majetkem, samostatné podnikánı́ a hospodařenı́ vlastnı́m
jménem
– nepsané pravidlo, že syn či otrok s nı́m může zacházet jakkoliv
– stávalo se, že otec ztrácel přehled o jednánı́ch, která s pekuliem byla podstupována
– vyvinulo se přesvědčenı́, že nelze pekulium odejmout bez vážného důvodu (udělá-li to, je to
posuzováno jako nevhodné, nemravné)
• otroci z pekuliárnı́ho majetku vykupovali svobodu od vlastnı́ho pána
• propuštěný otrok/emancipovaný syn → pekulium mu zůstává jako vlastnı́ majetek
• pekulium otroků → forma, která měla zajistit nesvobodným jistou dávku hospodářské i sociálnı́ nezávislosti
a stimulovat tak jejich nı́zkou produktivitu práce
• pekulium synů → vývoj od vlády Oktaviána Augusta
– za Oktaviána se poprvé objevila privilegia, která dávala synům právo volně rozhodovat testamentem o
majetku, který nabyli za doby vojenské služby in castris (ve vojenských táborech)
– později také volná dispozice inter vivos (mezi živými)
– nakonec uznáno, že je k tomuto majetku ve stejném postavenı́, jako pater k rodinnému majetku
– nazváno peculium castrense – pekulium táborové, ale pekuliárnı́ povaha už jen v tom, že pokud o
majetku syn nepořı́dil testament, spadal na otce (jako obyčejně spadalo obyčejné pekulium syna/otroka)
∗ justiniánské novelly - stanoveno, že peculium castrense je objektem pravidelné posloupnosti intestátnı́
– peculium quasi castrense
∗ od 4.stoletı́ rozšı́řeno na majetek, který syn dostal od cı́saře/nabyl ve státnı́ch službách/nabyl jako
duchovnı́ nebo advokát, bylo podobného charakteru jako pekulium táborové
• za Kostantina Velikého → z otcovy pravomoci vyňaty věci, které děti nabyly:
– bona materna (bona materni generis) = majetek, který děti nabyly od matky nebo jejı́ch přı́buzných;
za Konstantina vyňato z otcovy pravomoci - připadl otci, ale ten jej nesměl zcizovat, musel jej zachovat
dětem
– bona nuptalia = majetek, ktewrý syn či dcera zı́skali sňatkem - věno, donatio ante nuptias - časem
stejný režim jako bona materna
• justiniánské právo → bona adventicia (jměnı́ adventičnı́)
– majetek, který dı́tě nabyde ne z majetkové podstaty toho, jehož moci je podřı́zeno, ale z jakýchkoliv
důvodů jiných
– otec rodiny adventičnı́ jměnı́ pouze spravoval a měl k němu právo usufruktu, disponovat s nı́m
mohl však jen se souhlasem dı́těte (bylo-li dospělé), samo dı́tě potřebovalo zase souhlas otce
– dı́tě o něm nemohlo pořı́dit závět’ ani se souhlasem otce - po smrti dı́těte majetek přiapdal vždy
intestátnı́m dědicům
* učebnice ŘP - 146, 147
57
1.51. ACTIONES ADIECTICIAE QUALITATIS - NOXÁLNÍ RUČENÍ
1.51.
Actiones adiecticiae qualitatis - noxálnı́ ručenı́
Noxálnı́ ručenı́ (Noxae datio)
67
• noxae datio = vydánı́ pachatele poškozenému
• týká se to svobodných lidı́, kteřı́ se ze zákonem stanovených důvodů ocitli v dočasném otroctvı́“
”
• zvláštnı́ způsob náhrady škody při spáchánı́ deliktu, který spáchala osoba podřı́zená moci druhého (tedy
persona alieni iuris), nechtěl-li majitel moci (např. otec) hradit škodu, převáděl svého podřı́zeného (např.
syna) do dočasného vlastnictvı́ poškozeného, pachatel žil tedy v cizı́ rodině ve stejném postavenı́ jako otrok
(v postavenı́ servi loco“)
”
• tyto osoby (personae in mancipio - osoby v mancipiu) neměly setrvat v otrockém postavenı́ navždycky,
jejich veřejná práva zůstávala zachována, v oblasti soukromoprávnı́ se zcela podřizovaly novému
majiteli
• nový majitel nemohl s nimi disponovat tak, aby jeho jednánı́ bránilo budoucı́mu propuštěnı́
• osoby v mancipiu si majı́ jen odpracovat dluh, který svým protiprávnı́m jednánı́m způsobily
• vázanost k novému pánovi končila manumissı́ (propuštěnı́m z otroctvı́), mezi propuštěným a bývalým pánem
vznikal vztah podobný patronátu
• na stejném principu noxálnı́ho ručenı́ byla vybudována i vlastnı́kova odpovědnost za škody způsobené
jeho zvı́řaty, vlastnı́k musel bud’ nahradit škodu, nebo vydat zvı́ře poškozenému
Adjektické žaloby (actiones adiecticiae qualitatis)
68
• přestavujı́ výjimku z pravidla, že obligace nemůže nemůže zásadně účinkovat proti osobám třetı́m
• snažı́ se vyrovnat s neúnosným postulátem, že otrok nemá právnı́ subjektivitu (vyžadujı́ si to ekonomické
potřeby rozvı́jejı́cı́ho se řı́mského státu)
• adjektické žaloby vznikajı́ z kontraktů osob podřı́zených, kterým otec rodiny nebo pán oddělil do faktické
správy pekulium
• dle civilnı́ho práva byly tyto kontrakty nežalovatelné, anebo nevykonatelné, přesto pater familias mohl z těchto
kontraktů nabývat
– tuto nerovnost řešil praetor v ediktu tak, že otce či majitele otroka volal k odpovědnosti, ne však
neomezené, ale limitované hodnotou pekulia, které synovi nebo otrokovi bylo svěřeno
– v intenci uváděl sice osobu závislou, ale přı́kaz ke kondemnaci byl vztažen na pána
• odpovědnost za nedeliktnı́ jednánı́ svých podřı́zených (synů, otroků) má i pater familias, ale jen do výše jejich
peculia
Typy adjektických žalob
69
• actio de peculio - PF ručı́ za závazky do výše peculia osoby podřı́zené (syna, otroka); pán otroka
měl právo srážet si své vlastnı́ pohledávky k otrokovi plným obnosem, stejně jako pohledávky otroka k pánovi
objem pekulia zvětšovaly
• actio de in rem verso - pokud syn, resp. otrok zı́skal svým právnı́m jednánı́m majetkový prospěch,
který přešel přı́mo do majetku otce rodiny či pána, anebo otci či pánovi zjednal výhodu, že ušetřil na
jinak nezbytně nutných výdajı́ch, mohla se uplatnit tato žaloba proti nositeli moci; nositel moci odpovı́dal
do výše hodnoty tohoto prospěchu
• actio tributoria – použitelná v přı́padě, kdy synovo či otrokovo pekulium bylo určeno k provozu
živnosti nebo obchodu; v této situaci si vlastnı́k podřı́zené osoby nesměl své pohledávky odečı́tat v nezkrácené výši, ale měl právo pouze na uspokojenı́ poměrné, určené konkurencı́ ostattnı́ch věřitelů pekulia;
byl-li při poměrném rozdělovánı́ některý z pekuliárnı́ch věřitelů zkrácen, přı́slušela mu tato
žaloba na vyrovnánı́ rozdı́lu
• actio quod iussu – použitelná v přı́padě, kdy podřı́zená osoba jednala na výslovný přı́kaz svého pána
← ten ručil neomezeně, musel nahradit veškerou škodu
• actio institoria - žaloba proti majiteli živnosti ze závazků, které uzavřel správce jeho podniku
• actio exercitoria - žaloba proti rejdaři ze závazků sjednaných kapitánem lodi
– actio institoria a exercitoria - majitel ručı́ za své zmocněnce (otrok, svobodný člověk) neomezeně,
předpokládalo se totiž, že zástupce jedná na základě jakési plné moci; vyžadovalo se jen, aby zmocněnec
nepřekročil meze a aby druhé straně bylo jasné, že jedná se zmocněncem
58
1.52. NEGOTIUM – POJEM A DRUHY
• nakonec odpovı́dal podpůrně každý, kdo dal druhému přı́kaz k uzavřenı́ jakékoli smlouvy:
– žaloba proti kontrahentovi: actio directa
– žaloba proti přı́kazci: actio quasi institoria
* učebnice ŘP - hesla čı́slo 110, 337, 347 a 176, 177, 238, 346
1.52.
Negotium – pojem a druhy
Právnı́ jednánı́
70
• právnı́ jednánı́ = druh právnı́ skutečnosti, která spočı́vá v projevu lidské vůle a která je v
souladu se zákonem; tento projev vůle pak na základě právnı́ normy působı́ vznik, změnu či zánik
soukromých práv a povinnostı́
• pro právnı́ jednánı́ ŘP nemělo zvláštnı́ termı́n → nejblı́že negotium(negotium je značně obecný termı́n:
obchod, záležitost, přı́pad)
• zvláštnı́ význam pro rodinná a majetková práva – převážně dispozitivnı́ právnı́ normy (normy, které
úpravu právnı́ch poměrů ponechávajı́ vůli jednotlivců) × normy kogentnı́ - donucovacı́
• projev vůle musel být učiněn způsobem, který odpovı́dal zákonem požadované formě
• tı́m, že většina účinku byla jednajı́cı́mi stranami zamýšlena, se odlišuje od protiprávnı́ho jednánánı́ - deliktu
Předpoklady právnı́ho jednánı́
71
• jednajı́cı́ má způsobilost k právnı́mu jednánı́
• jednajı́cı́ projevuje svou skutečnou vůli ve formě zákonem určené
• obsah jednánı́ musı́ být právem připouštěný, možný a uznaný
Typizace právnı́ho jednánı́
72
• jednostranná - projev vůle 1 osoby (manumisse, testament, derelikce,okupace, přijetı́ pozůstalosti)
• dvoustranná – vyžaduje souhlasný a vzájemně se doplňujı́cı́ projev vůle dvou nebo vı́ce stran (smlouva contractus, neformálnı́ úmluva – pactus)
• inter vivos - mezi živými, upravujı́ se poměry mezi stranami po dobu jejich života - smlouvy
• mortis causa - na přı́pad smrti, úprava vztahů po smrti jednajı́cı́ch – testament
• abstraktnı́ - nenı́ podstatný obsah, ale forma - mancipatio
• kauzálnı́ - nutná kauza, tedy důvod - traditio
• oneróznı́ – jednánı́ úplatná, jedna strana za nabytou výhodu druhé straně poskytuje protiplněnı́ (kupnı́
smlouva, nájem)
• lukrativnı́ – jednánı́ bezplatná, za zı́skaný prospěch se žádná protihodnota nedává (darovánı́, commodatum)
• smı́šená - negotium mixtum cum donatione, protihodnota se sice poskytuje, ale z vůle stran je výrazně nižšı́,
v nepoměru k zı́skanému prospěchu
• majetková (předmětem je věc - koupě, mancipace)
• osobnı́ (předmětem je osoba - adopce, manumisse)
• formálnı́ (mancipace, injurecesse)
• neformálnı́ (tradice, fideikomiss)
• zavazovacı́ (smlouvy)
• zcizovacı́ (převod práv - mancipace)
* učebnice str.92
1.53.
Negotium – obsah
• obsah a forma právnı́ho jednánı́ majı́ tvořit jednotu
• obsah jednánı́ různý a rozmanitý - některé kusy obsahu musı́ být obsaženy vždycky, jiné jen někdy, některé
podle vůle stran
• následujı́cı́ termı́ny nemajı́ v češtině ekvivalent a jsou i dnes užı́vány běžně:
59
1.54. CONDICIO
essentialia negotii
• podstatné části právnı́ho jednánı́ – části, které určujı́ jeho typ
• např. smlouva o koupi a prodeji je smlouva o výměně věci za penı́ze → penı́ze jsou essentiale smlouvy o koupi
a prodeji
naturalia negotii
• obsahové kusy, které se při určitém jednánı́ vyskytujı́ pravidelně a rozumı́ se samy sebou, i když se strany
výslovně nedohodly
• např. ručenı́ prodávajı́cı́ho za tzv. právnı́ vady věci je naturale smlouvy o koupi a prodeji
accidentalia negotii
• náhodné části obsahu – vedlejšı́ ustanovenı́
• předpokládajı́ výslovný projev stran nebo jednajı́cı́ho
• možné se odchýlit pouze, pokud se týká částı́ naturalia negotii, tj. těch, která vyjadřujı́ účinky jednánı́,
pravidelně nastupujı́cı́ - pomocı́ různých právem předvı́daných doplňků:
– condicio - 1.54
– dies - 1.56
– modus - 1.55
Podmı́nky právnı́ho jednánı́
73
•
•
•
•
•
obsah musı́ být fyzicky i právně možný - nelze např. koupit modré z nebe, prodat res extra commercio
nesmı́ obsahovat nic nedovoleného - nesmı́ být contra legem
nesmı́ být namı́řeno contra bonos mores
nesmı́ obejı́t zákaz zákona (in fraudem legis) - např. disimulované jednánı́
smluvnı́ plněnı́ musı́ být určité a ocenitelné v penězı́ch (výjimky: částečně neurčité plněnı́ u alternativnı́ch
obligacı́ nebo u obligacı́ generických)
chybı́ prameny
1.54.
Condicio
• podmı́nka
• souvisı́ s otázkami 52, 53, 55, 56 – nutné si je projet, zejména ty týkajı́cı́ se právnı́ho jednánı́ a pojmy
(essentialia, naturalia a accidentalia negotii)!
• vedlejšı́ ustanovenı́, při kterém jsou účinky právnı́ho jednánı́ závislé na nejisté budoucı́ události
• modifikace obsahu právnı́ho jednánı́ pomocı́ tzv. vedlejšı́ch ustanovenı́ je možná, pokud se týká častı́ zvaných
naturalia negotii (tj. těch, které vyjadřujı́ účinky jednánı́, pravidelně nastupujı́cı́ch)
• CO PRAVOU PODMÍNKOU NENÍ:
1. ustanovenı́, které je už ze zákona nutnou součástı́ právnı́ho aktu
– zjednodušené to, co už jednı́m zákonem upravené je
– taková podmı́nka se nazýva condicio legalis
– je to přı́má typová záležitost, neboli essentiale negotii
2. ustanovenı́, které se vztahuje k přı́tomnosti nebo minulosti a moment nejistoty postrádá
3. pokud se váže na událost, která v budoucnosti nastat musı́
– podmı́nka nutná – condicio necessaria
– nebo za žádných okolnostı́ nastat nemůže - podmı́nka nemožná – condicio impossibilis
∗ DŮLEŽITÉ:
· při podmı́nce nemožné je jedno, zda jde o nemožnost právnı́ nebo fyzickou - jednánı́
bude neúčinné tak jako tak
· odlišné stanovisko Sabiniánů - přı́pad týkajı́cı́ se testamentu - aby nebyl zmařený celý,
jestliže obsahuje nemožnou podmı́nku - uzákonil to až Justinián: nemožná podmı́nka se v
testamentu považuje za nenapsanou
4. podmı́nky nedovolené, nemravné, výsměšné a zmatené
– nedovolená - v rozporu s právnı́mi normami
60
1.54. CONDICIO
– nemravná - hlavně týkajı́cı́ se rodiny a manželstvı́(když se vyspı́š s...)
– výsměšné (měli jednajı́cı́ho zesměšnit)
– zmatené (nesrozumitelné)
• vadné podmı́nky (nemožné, nedovolené, výsměšné, nemravné, zmatené) neměly vliv na platnost, ale jen
na účinnost právnı́ch jednánı́
• ROZDĚLENÍ PODMÍNEK PODLE OBSAHU:
1. suspenzivnı́ (odkládacı́) a rezolutivnı́ (rozvazovacı́, zrušovacı́)
– suspenzivnı́ – účinky jednánı́ nenastávajı́ ihned, ale až když se splnı́ podmı́nka
– rezolutivnı́ – účinky nastupujı́ ihned, ale přestávajı́, jestliže je podmı́nka splněná
2. potestativnı́, kazuálnı́ a smı́šené
– potestativnı́ – jejich splněnı́ je v moci a vůli toho, kdo má něco zı́skat (nabývat)
– kazuálnı́ – záležı́ na náhodě, vůle a moc oprávněného význam nemajı́
– smı́šené – zčásti jsou v moci, zčásti mimo ni (mohou nastat, ale člověk je celkem neovlivnı́)
3. affirmativnı́ a negativnı́
– nemajı́ pro právo skoro žádný význam
– affirmatvnı́ – předpokládajı́ nějakou pozitivnı́ činnost (např. že se něco stane)
– negativnı́ – předpokládajı́ negativnı́ činnost/nečinnost (např. že se něco nestane)
• republikánské ius civile podmı́nky omezovalo:
– některá jednánı́ kvůli nim prohlašovalo za neplatné
– řı́dilo se heslem: Výslovně vyjádřené škodı́, nevyjádřené neškodı́.
– (naproti tomu stálo nadbytečné neškodı́“)
”
• některá jednánı́, která musela zůstat bez podmı́nky:
–
–
–
–
–
mancipatio
in iure cessio
akceptilace (formálnı́ prominutı́ dluhu)
tutori datio (ustanovenı́ poručnı́ka)
hereditatis additio (formálnı́ přijetı́ pozůstalosti)
• jiná jednánı́ nemohla obsahovat jen některé z podmı́nek
– např. dědic nesměl být ustanovený s rezolutivnı́ podmı́nkou (odporovalo by zásadě semel heres semper
heres)
Právnı́ účinky podmı́nek
74
• při suspenzivnı́ podmı́nce:
– jestliže nenı́ o podmı́nce rozhodnuto (condicione pendente), je právnı́ jednánı́ vázané takovouto podmı́nkou
zatı́m neúčinné
– ALE: zavázaný i oprávněný musı́ počı́tat s tı́m, že se podmı́nka splnı́
– PROTO: zavázaný nemůže udělat nic, čı́m by se oslabilo právo pod podmı́nkou zřı́zené
∗ jestliže udělá, při splněnı́ podmı́nky takové konánı́ ztrácı́ na účinnosti
∗ zavázaný musı́ uhradit škody, které vzniknou užı́vánı́m věci
– A: pod podmı́nkou oprávněnému vzniká naděje, že mu splněnı́m podmı́nky vzejde právo
∗ tzv. spes debitum iri
∗ tato naděje je majetkové povahy, oprávněný s nı́ může disponovat(za určitých okolnostı́ dokonce
naděje přecházı́ na jeho dědice)
– jestliže se podmı́nka splnı́:
∗ stává se podmı́něné jednánı́ účinným a některé poměry se posuzujı́ ex tunc (od tehdejška, tj. od
okamžiku podstoupenı́ jednánı́), jiné ex nunc (odted’, tj. od splněnı́ podm.)
∗ ex tunc sa posuzuje:
61
1.55. MODUS
· způsobilost jednajı́cı́ch k právnı́m činům(ted’ se opravněný zbláznı́, nemá ale vliv)
· dispozice právnı́, či faktické
∗ ex nunc
· posuzujı́ se hospodářské účinky jednánı́(např. oprávněný nemá nárok na výtěžky věci do splněnı́
podmı́nky vytěžené)
– při rezolutivnı́ podmı́nce:
∗
∗
∗
∗
∗
condicione pendente jednánı́ je účinné okamžitě
oprávněný i zavázaný musı́ počı́tat s tı́m, že se podmı́nka splnı́ (určitá nejistota)
nesmı́ podnikat nic, co by mohlo eventuálnı́mu zrušenı́ účinku podmı́něného jednánı́ stát v cestě
vázanost stran je obdobná jako při suspenzivnı́ podm.
jestliže se podmı́nka splnı́:
· účinky právnı́ho jednánı́ končı́
· vlastnické právo se vracı́ zpět
· rušı́ se všechny dispozice, které byli v mezičase na jeho úkor realizovány
· hosp. efekt se vztahuje zpět k momentu jednánı́
· zavázaný vracı́ všechny výtěžky, které by těžil oprávněný, pokud by podmı́nka nenastala
– podmı́nka se splnı́ (condicio existit), jestliže nastane událost, která byla předvı́daná
∗ posouzenı́ této situace bylo mı́sty komplikované, proto byly vytvořeny interpretačnı́ zásady
∗ např. při smı́šené podmı́nce o propuštěnı́ otroka se postupovalo favore libertatis – otrok byl
propuštěný
∗ platı́: Podmı́nka se pokládá za splněnou, jestliže zmařil jejı́ splněnı́ ten, kdo při jejı́m splněnı́ měl
utrpět nějakou újmu.
– podmı́nka sa považuje za zmařenou (condicio deficit):
∗ jestliže nastanou okolnosti, za kterých se nemůže nikdy splnit
∗ při suspenzivnı́ch: jednánı́ nebude nikdy účinné
∗ při rezolutivnı́ch: končı́ nejistota a právnı́ stav je definitvnı́
* učebnica Rı́mske právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), strany: 100-104
1.55.
Modus
• nazýváme též: účelové určenı́
• spolu s podmı́nkou a dalšı́mi vedlejšı́mi ustanovenı́mi představuje tzv. accidentalia negotii, tedy vedlejšı́
část ustanovenı́, která právnı́ jednánı́ určitým způsobem modifikuje
• uplatněn při lukrativnı́ch právnı́ch jednánı́ch (např. darovánı́, odkaz, ustanovenı́ dědicem, manumisse;
opakem jednánı́ oneróznı́ neboli úplatná)
• tı́mto účelovým určenı́m dotyčný obdařenému uložil, aby něco vykonal (např. propustil otroka, část sumy
použil k založenı́ nadace...)
• modus se od suspenzivnı́ podmı́nky nebo lhůty počı́najı́cı́ lišı́ tı́m, že má okamžité účinky (stejně jako
podmı́nka rezolutivnı́), je tedy možné např. dar požadovat ihned, nicméně je nutné následně splnit podmı́nku
• rozdı́l od podmı́nky:
– podmı́nka odkládá a nezavazuje
– modus neodkládá, ale zavazuje
• závazný je pouze modus qualificatus – sleduje zájem dárce, osoby třetı́ nebo veřejný
• nezávazný je naopak modus simplex – sleduje jen zájem obdarovaného, je tedy spı́še dobrou radou“
”
• splněnı́ modu mohl dárce vyžadovat zvláštnı́ žalobou, přı́p. dar odvolat (v přı́padě testamentu
mohl žalovat
dědic, když šlo o veřejný zájem, mohla zakročit i moc úřednı́)
* Kincl, Urfus, Skřejpek – ŘP- str. 105
1.56.
Dies a tempus
Dies
75
62
1.57. NÁLEŽITOSTI PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ PODLE ŘÍMSKÉHO PRÁVA
• váže právnı́ účinky jednánı́ na události, které v budoucnosti jistě nastanou
• podle vůle jednajı́cı́ho účinky:
– a) nastávajı́ od určitého termı́nu - lhůta počı́nacı́, dies a quo / terminus a quo
– b) končı́ k určitému termı́nu - lhůta končı́cı́, terminus ad quem / dies ad quem
• určenı́ jak pevným datem, lhůtou, ale i budoucı́ událostı́ ( až Gaius zemře“- tzv. condicio necessaria)
”
• právo omezené časem = přı́tomné právo → odpadá nejistota, nikdy nemá retroaktivnı́ účinky (na rozdı́l
od podmı́nek)
• k některým jednánı́m nebylo možné připojit uloženı́ času: actus legitimi - např. ustanovenı́ dědice
v testamentu, převod vl. práva (do Diokleciána)
OZNAČENÍ PRO ULOŽENÍ ČASU (uživajı́ se dodnes):
• dies certus an, certus quando - den, kt. jistě nastane a vı́ se kdy (14.ledna 1994)
• dies certus an, incertus quando - den, kt.jistě nastane, ale nevı́ se kdy (až Titus zemře)
• dies incertus an, certus quando - nevı́me, zda nastane, ale vı́me kdy (až T. bude zletilý – nastane, pokud
T. nezemře)
• dies incertus an, incertus quando - nevı́me, zda nastane, ani kdy nastane (až se T. bude ženit)
• dies incertus an, certus quando + dies incertus an, incertus quando nejsou uloženı́ času, ale jen podmı́nky
– chybı́ jim určitost
Tempus
76
• význam plynutı́ času: změna faktického stavu na stav právnı́ (vydrženı́); ztráta práva, nenı́-li po delšı́ dobu
vykonáváno (promlčenı́); věkové hranice (7, 12/14, 25); procesnı́ lhůty (některé žaloby lze uplatnit jen např.
do roka); domněnka otcovstvı́...
• nejačastěji počı́táno podle kalendáře (nejdřı́ve užı́vali romulský, následně juliánský), rok měl 365 dnı́, den od půlnoci do půlnoci
• lhůty končily různě: u vydrženı́ stačı́ např. začátek poslednı́ho dne, u promlčenı́ nutné uplynutı́ celého
poslednı́ho dne
• čas se počı́tal dvěma způsoby:
– tempus continuum = čas souvislý, počı́tá se den po dni
– tempus utile = čas užitečný, počı́tajı́ se jen ty dny, kdy mohl být proveden určitý právnı́ úkon (např.
při podánı́ žaloby se nepočı́tajı́ se dny, kdy nefunguje soud)
• užitı́ - usucapio, praescriptio longi temporis - viz 2.20
* Kincl, Urfus, Skřejpek – ŘP- str 113, 104-105; * vakobobřı́ soubor řı́man sszk (plechiustarraco)
1.57.
Náležitosti právnı́ho jednánı́ podle řı́mského práva
• právnı́ jednánı́ = pojem, kterým dnes rozumı́me: projev vůle, vyjádřený zákonem uznaným a předpokládaným
způsobem, směřujı́cı́ ke vzniku, změně či zániku soukromých právnı́ch vztahů
1. Způsobilost osob k právnı́m úkonům
77
•
•
•
•
•
•
•
•
•
plnou způsobilost má svobodný, dospělý, řı́mský občan mužského původu sui iuris (bez omezenı́)
důležité odlišit způsobilost k právnı́m úkonům od způsobilosti k právům a povinostem, tedy právnı́ subjektivity
dı́tě nemá způsobilost k právnı́m úkonům (výjimky až za cı́sařstvı́)
nedospělec staršı́ než dı́tě má omezenou způsobilost k právnı́mu jednánı́ – může nabývat, ale nemůže
se zavazovat, uzavřı́t manželstvı́, napsat závět’ či být svědkem podle civilnı́ho práva
plná způsobilost k právnı́mu jednánı́ se nabývá až v dospělosti (muž 14, dı́vka 12 let)
právnické osoby nemajı́ způsobilost k právnı́mu jednánı́ (jsou to subjekty fiktivnı́, a tudı́ž nemohou
vyjádřit svou vůli; každá právnická osoba musı́ mı́t zástupce, který jedná za ni) ani deliktnı́ způsobilost
způsobilost k právnı́mu jednánı́ zaniká smrtı́ (prohlášenı́ za mrtvého řı́mské právo ještě neznalo) a velkou
kapitesdeminucı́
způsobilost byla dále omezována: osoby stižené infamiı́, pohlavı́, duševnı́ choroby, osoby alieni
iuris...
smlouvy uzavřené s takovýmito osobami byly neplatné nebo vznikla tzv. naturálnı́ obligace (otrok s pekuliem,
nedospělec jednajı́cı́ bez poručnı́ka...)
63
1.58. PROJEV VŮLE V ŘÍMSKÉM PRÁVU – FORMY A VADY
2. Projev vůle v zákonem určené formě
78
• vůle a projev vůle musı́ být v souladu, aby jednánı́ bylo platné
• to je velmi důležité např. u jednánı́ dvoustranných - musı́ dojı́t ke konsensu, jinak se jedná o dissenzus, který
může být zjevný (nenı́ tu zjevně shoda vůlı́) nebo zakrytý (tedy nedorozuměnı́, omyl)
• formy projevu vůle:
– výslovný (= expressis verbis) tak, aby nebylo o vůli a jejı́m obsahu pochyb (např. pı́semně, kývnutı́m,
slovy)
– mlčky - konkludentnı́, kdy vůle nenı́ projevena přı́mo, ale z jednánı́ jejı́ projev nepochybně vyplývá
– mlčenı́m - od středověku úslovı́: kdo mlčı́, souhlası́ (v ŘP trochu pozměněno - kdo mlčı́, souhlası́, pokud
nepromluvil tam, kde mohl a měl)
FORMÁLNÍ
• nutno dodržet zákonem nebo obyčejem stanovenou formu
• nedodrženı́ formy (nebo i vynechánı́ slůvka, přeřeknutı́) vede k neplatnosti právnı́ho úkonu
• obzvláště v ius civile:
–
–
–
–
lidové shromážděnı́ - např. u pořı́zenı́ testamentu a arrogaci
většı́ počet svědků - např. při mancipaci a injurecessi
pronášenı́ formulek a vykonávánı́ ceremoniálnı́ch úkonů
pronášenı́ formalizovaných otázek a odpovědı́
• rozdı́l mezi pořı́zenı́m listiny jako základu pro jednánı́ (testament) a pořı́zenı́m listiny jako důkazu o
jednánı́, bez nı́ž je jednánı́ ovšem stejně platné (smlouva trhová)
• postupně je zbytečný formalismus opouštěn v praetorském právu (ius honorarium, ius gentium)
NEFORMÁLNÍ, VOLNÉ
• možnost projevovat vůli jakkoli
• takovou možnost ŘP neznalo a dodnes vlastně nezná (vždy je třeba adekvátnı́ho projevu vůle)
• nejblı́že kontrakty konsensuálnı́ (smlouva trhová, pacht-nájem, smlouva o dı́lo aj.)
3. Obsah jednánı́ musı́ být právně přı́pustný
79
•
•
•
•
•
obsah musı́ být fyzicky i právně možný - nelze např. koupit modré z nebe, prodat res extra commercio
nesmı́ obsahovat nic nedovoleného - nesmı́ být contra legem
nesmı́ být namı́řeno contra bonos mores
nesmı́ obejı́t zákaz zákona (in fraudem legis) - např. disimulované jednánı́
smluvnı́ plněnı́ musı́ být určité a ocenitelné v penězı́ch (výjimky: částečně neurčité plněnı́ u alternativnı́ch
obligacı́ nebo u obligacı́ generických)
4. Neplatnost a nařı́katelnost právnı́ho jednánı́
80
• pokud nejsou výše uvedené podmı́nky splněny, může to vézt k tzv. neplatnosti, popřı́padě nařı́katelnosti
právnı́ho jednánı́!
1. absolutně neplatné pr. jednánı́ (negotium nullum) - nezakládá žádné právnı́ účinky, důvod: nezpůsobilost
stran k pr. jednánı́, nezachovánı́ zákonné formy (neustanovı́m dědice v závěti)
2. nařı́katelné pr. jednánı́ (negotium revocabile) - vadnost nižšı́ho stupně, v testamentu nenı́ např. zmı́něn
neopomenutelný dědic, pokud ale onen neopomenutelný dědic nepodá žalobu, testament je platný
chybı́ prameny
1.58.
Projev vůle v řı́mském právu – formy a vady
• Má-li mı́t vůle člověka právnı́ význam, je nutné, aby byla projevena – jinak má relevanci pouze ve sféře
náboženského přesvědčenı́ (např. forum internum – soud svědomı́).
64
1.58. PROJEV VŮLE V ŘÍMSKÉM PRÁVU – FORMY A VADY
Právně významné projevy vůle
81
• vůle a projev vůle musı́ být v souladu, aby jednánı́ bylo platné
• to je velmi důležité např. u jednánı́ dvoustranných - musı́ dojı́t ke konsensu, jinak se jedná o dissenzus, který
může být zjevný (nenı́ tu zjevně shoda vůlı́) nebo zakrytý (tedy nedorozuměnı́, omyl)
• formy projevu vůle:
– výslovný (= expressis verbis) tak, aby nebylo o vůli a jejı́m obsahu pochyb (např. pı́semně, kývnutı́m,
slovy)
– mlčky - konkludentnı́, kdy vůle nenı́ projevena přı́mo, ale z jednánı́ jejı́ projev nepochybně vyplývá
(kdo disponuje s dědictvı́m, jest dědicem)
– mlčenı́m - od středověku úslovı́: kdo mlčı́, souhlası́ (v ŘP trochu pozměněno - kdo mlčı́, souhlası́, pokud
nepromluvil tam, kde mohl a měl)
Formálnı́ a bezforemné způsoby projevu vůle
82
1. formálnı́ - nutno dodržet zákonem nebo obyčejem stanovenou formu (mancipatio, in iure cessio)
2. bezforemné = volné – možno projevovat vůli jakkoli (v řı́mském právu výjimečně)
FORMÁLNÍ ZPŮSOBY
•
•
•
•
•
•
ve velké oblibě u starého ius civile - každé společensky významnějšı́ jednánı́ svázáno formalismem
některá jednánı́ mohla být provedena jen před lidovým shromážděnı́m (pořı́zenı́ testamentu, osvojenı́).
jiná vyžadovala většı́ počet svědků a pronášenı́ slavnostnı́ch formulı́ (mancipace, injurecesse).
dalšı́ vyžadovala pronášenı́ formalizovaných otázek a odpovědı́
pokud nebyla předepsaná forma dodržena, jednánı́ byla neplatná
s rozvojem hospodářstvı́ se vytvářı́ nové, pružnějšı́ formy (nutnost zvýšenı́ obratu statků) → rozhodujı́cı́ úlohu
mělo v tomto obdobı́ právo praetorské (edikty městského a cizineckého praetora)
• prateorské právo vedlo k odbourávánı́ zbytečných a neužitečných formalismů ius civile - preferována vůle
a záměr jednajı́cı́ch stran
• již ve 2.stol.p.n.l. nejtı́živějšı́ formalismy ius civile nahrazeny pružnějšı́mi institucemi praetorského
práva, ale princip úplné neformálnosti právnı́ho jednánı́ nebyl uznán nikdy
• úplně neformálnı́ jen kontrakty konsensuálnı́ – nejběžnějšı́ smlouvy dennı́ho života (trhová smlouva,
smlouva o dı́lo)
Vady vůle a projevu
83
• mezi vůlı́ a jejı́m projevem musı́ být shoda, soulad – aby jednajı́cı́ řı́kal, co opravdu chce - tzv. konsensus,
jinak nastal dissensus (nesouhlas, nesoulad) - rozpor mezi vůlı́ a souhlasem → jednánı́ je neplatné
• účinnost právnı́ho jednánı́ se posuzuje podle osoby, která projev učinila, ne podle kontrahenta, kterému byl
projev určen
• ius civile dávalo většı́ význam slavnostnı́ formě projevu než skutečné vůli jednajı́cı́ch (např. u mancipace), takže nesoulad vůle a projevu byl irelevantnı́
• vady vůle a projevu rozlišujeme na vědomé a nevědomé (omyl)
DISSENSUS
• dojde-li k nesouhlasu mezi vůlı́ a projevem, mohou nastat různé situace:
1. jasný nesouhlas – prohlásı́-li někdo něco žertem, na divadle nebo v řeči demonstrandi causa (aby uvedl
přı́klad) - jednánı́ je neplatné
2. nesouhlas způsobený nepozornostı́ jednajı́cı́ho – jedná se o omyl v projevu: jednajı́cı́ učinı́ projev, tak
jak nechtěl, např. přeřeknutı́, přehlednutı́ v listině. Nemůže se na nesoulad odvolat, protože jej zavinil.
3. omyl v obsahu – strana projevı́ něco, co chtěla projevit, ale projevu připisuje úplně jiný význam, než
objektivně má - hovořı́me pak o omylu nepravém
OMYL PODSTATNÝ (ERROR ESSENTIALIS)
• je-li přı́činou nesouladu mezi vůlı́ a projevem omyl, stává se podle řı́mského práva jednánı́ neplatným pouze
tehdy, jde-li o omyl podstatný:
65
1.59. ERROR
1. error in negotio – omyl v povaze právnı́ho jednánı́ (strana se domnı́vá, že dostává dar, vůlı́ druhé
strany je poskytnout zápůjčku)
2. error in persona – omyl v osobě (muž si vezme ženu, o které si myslı́, že je jeho snoubenka, a ona jeho
snoubenkou nenı́)
3. error in corpore – omyl v předmětu jednánı́
OSTATNÍ OMYLY
1. error in qualitate – omyl ve vlastnostech věci či osoby - nepůsobil neplatnost
2. v pozdnı́ době výjimkou error in materia - omyl v látce – omyl v pohlavı́ kupovaného otroka
• dalšı́ možné rozlišenı́: omyly skutkové a omyly právnı́, zde platı́: Ignorantia iuris non excusat.
VĚDOMÉ VADY VŮLE
1. vnitřnı́ výhrada – mentálnı́ reservace, zvláštnı́ přı́pad neshody; jednajı́cı́ vystupuje tak, že u druhého nevznikne žádná pochybnost, po uzavřenı́ smlouvy však prohlásı́, že to co projevil, vůbec nechtěl; smlouva
zůstává platná
2. simulované jednánı́ – předstı́rané jednánı́, jednajı́cı́ se předem dohodnou, že smlouvu uzavřou na oko.
Smlouva nenı́ platná.
3. disimulované jednánı́ - simulované jednánı́, kdy chtějı́ strany dosáhnout nějaký jiný cı́l – obyčejně proto, že
jej právo nedovoluje (manželé uzavı́rajı́ smlouvu trhovou, která je dovolena, aby zakryli zakázané darovánı́) je platné, jen pokud je cı́l legálnı́ (což bývalo málokdy)
4. fiduciárnı́ převody/jednánı́ (převody fidi fiduciae causa) - ve staršı́m ius civile; v podstatě vyplňovalo
některé mezery v právu; strany sledujı́ určitý cı́l, ale k jeho dosaženı́ uzavı́rajı́ smlouvu, která sledovaný cı́l
daleko přesahuje → oprávněný se dostává do nepřiměřeně výhodného postavenı́, smlouva uzavřena jen se
slibem, že svého oprávněnı́ nezneužije (např. ručnı́ zástava)
• fiducia cum amico contracta (fiduce uzavřená s přı́telem) – svěřenı́ věcı́ do rukou druhého (uchovánı́,
užı́vánı́. . . )
• fiducia cum creditore contracta (fiduce uzavřená s věřitelem) – s funkcı́ práva zástavnı́ho
* Řı́mské právo, Jaromı́r Kincl, Valentin Urfus, Michal Skřejpek, str. 92 - 97
1.59.
Error
•
•
•
•
souvisı́ s otázkou 1.62
omyl
právnı́ skutečnostı́ svého druhu je kromě omylu i neznalost, nevědomost (ignorantia)
omyl je omluvitelný (error probabilis), pokud se týká skutkových okolnostı́ X omyl je neomluvitelný,
pokud se týká práva → Ignorantia legis non excusat.
• nutno tedy rozlišovat omyl právnı́ (error iuris) a omyl faktický/skutkový (error facti)
• výjimky - ignorantia iuris se promı́jela těmto osobám: nezletilci, vojáci, ženy, venkované - ale pouze tehdy,
byla-li jim ke škodě
• někdy neomlouval omyl skutkový - např. tehdy, když neznalost faktů byla hrubým proviněnı́m
Error essentialis
84
• faktický omyl způsobuje neplatnost právnı́ho jednánı́, pouze pokud jde o omyl omluvitelný (dopustil
by se ho každý, i průměrný otec řı́mské rodiny) a podstatný (error essentialis) → tři typy:
– error in persona - omyl v osobě protistrany, uskutečněnı́ právnı́ho jednánı́ s jinou osobou, než s kterou
jsem to měl v úmyslu → právnı́ jednánı́ nenı́ platné, jestliže osoba, s kterou jsem chtěl uzavřı́t právnı́
jednánı́ má zvláštnı́ důležitost (omyl v nevěstě) X pokud nenı́ závažný důvod pro volbu osoby, je jednánı́
platné
– error in negotio - omyl v samotném typu právnı́ho jednánı́ - např. jeden druhému dává věc, druhý
částku peněz, prvnı́ se domnı́vá, že jde o kupnı́ smlouvu, druhý že jde o nájemnı́ smlouvu → nelze užı́t
žalobu ani z jednoho, ani z druhého → neplatnost
– error in corpore - omyl v předmětu právnı́ho jednánı́, musı́ jı́t o error in materia (např. v pohlavı́
otroka)
66
1.60. POHNUTKY PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ
• k omylu faktickému se přihlı́ži pouze u konsensuálnı́ch kontraktů
• při konsenzuálnı́m právnı́m jednánı́ se vyžaduje dokonalejšı́ splynutı́ vůlı́, a proto se uvažuje o dalšı́ch
omylech:
– error in substantia - obě strany se dohodly, ale lišı́ se tu některé základnı́ pohledy týkajı́cı́ se vlastnostı́
dotyčné věci → musı́ se rozebrat vlastnosti důležité a nedůležité - např. chci vı́no a namı́sto toho koupı́m
ocet - jestliže je uměle vyrobený, jedná se o error in substantia, jestliže jsem ale koupil zoctovatělé vı́no,
o omyl se nejedná; dalšı́ přı́pad (nejedná se o omyl): koupı́m pozlacený šperk, nenı́ sice zlatý, ale přece
je v něm trochu zlata
– error in qualitate - pro klasické právo neměl tento error význam; v justiniánském právu byla možnost
soudnı́ho postupu → snı́žı́ se zaplacená cena při nižšı́ kvalitě věci
* učebnica, strana 112-113; *
1.60.
Pohnutky právnı́ho jednánı́
•
•
•
•
•
projevená vůle je základem každého právnı́ho jednánı́
vůle je výsledkem procesu myšlenı́, zvažovánı́ okolnostı́, událostı́, následků
tyto vzdálenějšı́ důvody právnı́ho jednánı́ (causa remotior) = pohnutky
ius civile k nim nepřihlı́želo (ani v přı́padě násilı́, strachu atp.)
omyl v pohnutce byl irelevantnı́, pouze u závětı́ se bral v potaz; zásada, že vadný důvod nenı́ na
škodu
• změna nastala praetorskými edikty – dávaly poškozeným v následujı́cı́ch přı́padech prostředky, jimiž mohli
nepřı́znivé účinky svého jednánı́ odvrátit; neprohlašovaly jejich jednánı́ za neplatné
1) Vis ac metus (násilı́ a strach)
donucenı́ psychické (vis compulsiva)
85
• situace, kdy něčı́ vyhrožovánı́ vzbudilo odůvodněný strach, že nebude-li ohrožený jednat, postihne jej zlo,
kterým je vyhrožováno.
• ochrana od 1. stol. p.n.l. praetor Octavius (Co bude provedeno ve strachu, nenı́ považováno za řádné.)
• předpoklady poskytnutı́ pomoci:
1. výhrůžka je bezprávná – nejedná se tedy např. o hrozbu exekucı́ při nezaplacenı́ pohledávky
2. mezi výhrůžkou a jednánı́m je přı́činná souvislost (kauzálnı́ nexus) – jednajı́cı́ se bál, protože se
mu vyhrožovalo, a protože se bál, uzavřel smlouvu
3. výhrůžka obsahuje hrozbu značnou újmou (smrt, ublı́ženı́ na těle, ztráta svobody a to nejen
jednajı́cı́ho, ale i osob blı́zkých)
• praetorova pomoc:
– pokud bylo jednánı́ již realizováno – žaloba na vrácenı́ nedobrovolného plněnı́ (actio quod metus
causa = formule Oktavianova)
– arbitrárnı́ povahy - pachatel vyzván k vrácenı́ věci, pokud nevyhověl, odsouzen k zaplacenı́ čtyřnásobku
hodnoty sporné věci, nutno uplatnit do roka
– nebylo-li vynucené jednánı́ zatı́m splněno – procesnı́ námitka proti eventuálnı́ žalobě pachatelově
= excepce (exceptio quod metus causa)
– někdy navrácenı́ v původnı́ stav – restitutio in integrum
donucenı́ fyzické (vis absoluta)
• přı́mé vynucenı́ fyzickou mocı́ (např. pokud pachatel vede poškozenému ruku při podpisu)
• toto jednánı́ je neplatné i podle ius civile pro nedostatek vůle i projevu
2) Dolus – podvod
86
• zatajovánı́m skutečnostı́ nebo předstı́ránı́m vymyšlených okolnostı́ přiměje jeden druhého k
jednánı́, které je mu na škodu
• před praetorskou úpravou ius civile chránilo proti podvodu jen nezletilce (do 25 let)
• actio doli proti podvodnı́kovi (praetor Aquilius Gallus, 1. stol.p.n.l.)
67
1.61. ZASTOUPENÍ V ŘÍMSKÉM PRÁVU
–
–
–
–
do jednoho roku - na náhradu podvodem vzniklé škody
po uplynutı́ 1 roku – na vydánı́ toho, čı́m se pachatel obohatil (i proti pachatelovým dědicům)
infamujı́cı́ účinky (nepoužitelné proti rodičům a patronovi)
použitelná jen tehdy, když nebyla k dispozici jiná žaloba ani nárok na restituci in integrum – jen subsidiárnı́ charakter
• exceptio doli - procesnı́ námitka podvodu – pokud pachatel žaloval poškozeného
* Kincl, Urfus, Skřejpek: Řı́mské právo, str. 97-99
1.61.
Zastoupenı́ v řı́mském právu
• zásada - pr. jednánı́ má účinky pouze pro ty osoby, kt. se na něm podı́lely → účast 3 osoby jen výjimečně
• nabývacı́ jednánı́ osoby podřı́zené → nabývá majitel moci, za závazky však ručı́ sama osoba podřı́zená
(výjimečně se připouštěla žaloba i proti majiteli moci, tzv. adjektická)
• posel (nuntius)
– nejedná sám, pouze tlumočı́ cizı́ vůli → je nástrojem, nemusı́ mı́t vůbec pr. způsobilost
– nelze jej použı́t tam, kde se vyžaduje osobnı́ přı́tomnost stran
• zástupce (přı́mé zastoupenı́)
– jedná za jinou osobu a jejı́m jménem
– projevuje svou vlastnı́ vůli s tı́m, že účinky jednánı́ spadajı́ na zastoupeného → mezi zástupcem a
zastoupeným existuje pr. vztah vyjádřený plnou mocı́
∗
∗
∗
∗
generálnı́: zmocněn ve všech záležitostech
speciálnı́: zmocněnı́ jen v některých záležitostech
pr. základ: smlouva, zákonem dané úřednı́ postavenı́, statut (u PO)
smlouvu možno nahradit ratihabicı́ (dodatečným schválenı́m)
• náhradnı́k (nepřı́mé zastoupenı́)
– v situaci, kdy osoba nechce, aby se o nı́ při jednánı́ vůbec vědělo
– jedná vlastnı́m jménem a vlastnı́m projevem vůle → z jednánı́ sám nabývá i sebe zavazuje
– výsledky jednánı́ pak novým, samostatným jednánı́m převede na zastupovaného
• zastoupenı́ ŘP neuznávalo, možné pouze náhradnictvı́ (princip, že skrze svobodného, nepodřı́zeného
člověka nemůžeme nic nabýt) → kurátoři, poručnı́ci a jednatelé pr. osob vystupovali jako náhradnı́ci →
dlouho se nepřipouštěny žaloby přı́mo proti poručencům či PO → vznik adjektických žalob (podpůrných)
• actio institoria - žaloba proti majiteli živnosti ze závazků, které uzavřel správce jeho podniku
• actio exercitoria - žaloba proti rejdaři ze závazků sjednaných kapitánem lodi
– actio institoria a exercitoria byla proti zastupovanému užita podpůrně v přı́padě, že žaloba přı́má (proti
správci) selhala
– zástupovaný odpovı́dá podpůrně, zástupce ručı́ pouze přı́mo
– ručenı́ zastoupeného zde bylo neomezené, protože se předpokladálo, že zástupce jedná na základě jakési
generálnı́ plné moci
– nakonec odpovı́dal podpůrně každý, kdo dal druhému přı́kaz k uzavřenı́ jakékoliv smlouvy
– proti kontrahendovi: actio directa
– proti přı́kazci: actio quasi institoria
– omezeno na závazky, práva nabýval vždy jednajı́cı́ → jen on oprávněn k žalobě (přı́kazce jen výjimečně)
* Otázky ke státnicı́m od Errorka; * Učebnice str. 105 - 107
1.62.
Neplatnost právnı́ho jednánı́ v řı́mském právu
• závažné vady jednánı́ anulujı́ a ty méně závažné dovolujı́ alespoň účinky jednánı́ napadnout → rozlišujeme
negotium nullum a negotium revocabile
• negotium nullum - jednánı́ nulitnı́
68
1.62. NEPLATNOST PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ V ŘÍMSKÉM PRÁVU
– způsobuje absolutnı́ neplatnost, a to ex tunc - od tehdy, od samotného počátku
– nemá žádné důsledky, protože se na něj hledı́ tak, jako by k němu nikdy nedošlo
– např. jednánı́ uzavřenı́ osobami bez způsobilosti, bez formy, proti zákonu, proti dobrým mravům →
neplatná ex iure
• negotium revocabile - jednánı́ nařı́katelné
– má plné právnı́ účinky, ale osobě, které by tyto účinky měly uškodit, jsou poskytovány obranné
prostředky (lze podat žalobu, žádat restitutio in integrum) → v takovém přı́padě jsou neplatná ex
nunc - od nynı́
• důvodem neplatnosti pr. jednánı́ bývá:
–
–
–
–
–
nezpůsobilost stran k právům nebo právnı́mu jednánı́
nedodrženı́ zákonem stanovené formy
nedostatek vůle
fyzické donucenı́ k projevu vůle
závadný obsah jednánı́ - např. contra legem
• dalšı́ klasifikace neplatnosti:
– ipso iure
∗ neplatnost podle civilnı́ho práva
∗ tedy neplatné ze samého práva
– ope exceptionis
∗ neplatnost podle praetorského práva
∗ tedy neplatné z moci námitky - stávalo se totiž,ž e praetorký edikt odpı́ral platnost jednánı́m,
které civilnı́ právo uznávalo. Tehdy praetor proti žalobě civilně oprávněného povoloval žalovanému
námitku - excepci, která žalobu paralyzovala. Soudce tehdy musel vynést osvobozujı́cı́ rozsudek.
Žalovaný musel uvést skutečnost, která zakládala námitku v prvnı́m stadiu žalovánı́ (in iure),
protože jinak dal praetor soudci přı́kaz k odsouzenı́ podle civilnı́ho práva (žalovaný byl odsouzen).
• jednánı́ původně platné se může stát dodatečně neplatným:
– chybı́ obecné pravidlo, takže záležı́ na kazuistické úpravě jednotlivostı́
– např. testament je neplatný, ztratı́-li testamentátor řı́mské občanstvı́, ale zůstane platný, onemocnı́-li
testamentátor duševnı́ chorobou
• částečná neplatnost pr. jednánı́
– zbývajı́cı́ část pr. jednánı́ je platná, ale pouze pokud neplatná část neobsahuje nic podstatného
– např. je-li neplatná pohledávka, je neplatná i smlouva o úrocı́ch a o právu zástavnı́m
• koho se týká neplatnost pr. jednánı́:
– u pr. jednánı́ negotium nullum se může na jeho neplatnost odvolat každý, kdo na tom má nějaký
zájem a ve sporech se k neplatnosti přihlı́žı́ z úřednı́ povinnosti
– již řı́mské právo znalo přı́pad, kdy platnost určitého jednánı́ mohla popı́rat jen určitá osoba:
∗ podle modernı́ nauky neplatnost relativnı́
∗ jakýsi mezistupeň mezi neplatnostı́ a nařı́katelnostı́
∗ např. negotium claudians = kulhavé jednánı́ - dvoustranná smlouva uzavřená s nedospělcem
je platná pouze pro dospělého, je- li však žalován o plněnı́, aniž by žalobce (nedospělec) chtěl plnit
dobrovolně, namı́tne účinně nullitu
– nařı́kat jednánı́ může jenom ten, komu hrozı́ z jednánı́ újma - např. testamentem zkrácený
nepominutelný dědic, dále ten, kdo je k jednánı́ psychicky donucen nebo ten, kdo je podveden; neuplatnı́li oprávněnı́ odpor, je jednánı́ platné ex tunc, tedy od doby, kdy bylo uzavřeno
• jednánı́ původně neplatné se může stát dodatečně platným:
1. konvalidace = konvalescence
69
1.63. CULPA
– právnı́ jednánı́ neplatı́, protože trpı́ určitou vadou, překážka v běhu času odpadne, autoamticky se
dřı́ve neplatné jednánı́ stane platným (šı́lenec se uzdravı́, nedospělec dospěje)
2. ratihabice = dodatečné schválenı́ - např. nedospělec uzavře smlouvu, jejı́ž předmětem je nemovitost
→ neplatná pro nedostatek věku; když dosáhne dospělosti, odpadne tato překážka, jelikož se ale jedná
o závažné právnı́ jednánı́, musı́ to do 1 roku výslovně potvrdit
3. konverze
– lidé se snažı́ uzavřı́t právnı́ jednánı́ (mancipaci), nepovede se jim to, tak uzavřou jiné (tradice);
např. akceptilace - byl-li dluh založen stipulacı́, nutno jej zrušit opačnou stiuplacı́ ← ta se ovšem
nepodařı́ → půjde o pactum de non petendi
* učebnice; * errorek 2008
1.63.
Culpa
• culpa v širšı́m slova smyslu = zaviněnı́
1. dolus - úmysl
– stav vědomı́ člověka, který jedná určitým způsobem, ačkoliv vı́, jaké škodlivé účinky
může jeho jednánı́ mı́t
– někdy se jako doloznı́ jednánı́ kvalifikovalo veškeré jednánı́ neslušné a nepoctivé
– za úmysl pachatel odpovı́dá vždy, nelze tuto odpovědnost vyloučit smluvně
– pachatel si musı́ být vědom všech podstatných náležitostı́ deliktu (nemůže se tak napřı́klad zmocnit
cizı́ věci, kterou pokládá za vlastnı́)
– pojmový znak pro krádež, loupež, urážku na cti, metus, dolus (podvod)
2. culpa v užšı́m slova smyslu - nedbalost
– stav vědomı́ člověka, který jedná určitým způsobem a neuvědomuje si škodlivé důsledky,
které by mohlo toto jednánı́ mı́t
– může spočı́vat v jednánı́ komisivnı́m (konánı́), ale i omisivnı́m (opomenutı́, např. neposkytnutı́
pomoci)
– pro určenı́ toho, co je nedbalé, se užı́vá abstraktnı́ měřı́tko pečlivosti a ostražitosti starostlivého
hospodáře
– v justiniánském právu pojem rozpracován:
(a) culpa lata - hrubá nedbalost, téměr úmysl, ale chybı́ volnı́ prvek (mám pořádného psa, metr
dvacet v kohoutku, nedám mu dva dny nažrat, mám ho přivázaného na nitce, půjdu s nı́m
kolem souseda, kterého nenávidı́m, a pes ho pokouše)
(b) culpa in concreto - nedbalost relativnı́, chová-li se dlužnı́k ke svým vlastnı́m věcem lépe
než k cizı́mu majetku, pak za tuto nedbalost odpovı́dá
(c) culpa levis - nedbalost normálnı́, je potřeba průměrná péče podle obecného měřı́tka starostlivého hospodáře, aby byl člověk z takovéto nedbalosti osvobozen
(d) custodia
∗ klasické právo
· odpovědnost za náhodu (objektivnı́ odpovědnost – nenı́ zaviněnı́)
· ručenı́ za nezaviněné bezprávı́, které postihovalo majitele živnostı́ (hostinců, lodı́,
stájı́,. . . ) nebo bylo důsledkem některých smluv (commodatum, locatio conductio
operis)
· odpovědnost za náhodu způsobenou vyššı́ mocı́ (tsunami, sopka, bouře, občanské
nepokoje, vpád nepřátel) – za nı́ se neodpovı́dá, odpovı́dá vlastnı́k zničené věci
∗ justiniánské právo
· custodia zařazena do stupnice zaviněnı́
· porušenı́ péče, kterou svým věcem věnuje přepečlivý otec rodiny (diligentissimus
pater familias)
• o tom, který stupeň nedbalosti se zavázanému (pachateli) přičı́tá, neplatilo žádné pevné pravidlo, rozhodovaly
o tom speciálnı́ normy, platné pro jednotlivé delikty nebo smlouvy
• pojem nedbalost se použı́vá v souvislosti s bezprávnými činy, smlouvami a vůbec všemi právnı́mi vztahy (kdy
je někomu uložena jistá opatrnost a péče)
70
1.64. BONA FIDES
Dalšı́ druhy culpy
87
1. culpa in contrahendo = odpovědnost při sjednávánı́ kontraktu = předsmluvnı́ odpovědnost
• odpovědnost za zaviněné nedorozuměnı́, omyl – kontrahenti odpovı́dajı́ nejen za splněnı́ smlouvy, ale i
za škodu, která by druhému vznikla z toho, že vinou partnera nevznikla smlouva platná
• vycházı́ z toho, že již předsmluvnı́ vztah zakládá nějaké závazky – strany majı́ s jednánı́m určité náklady
atd., tak i toto vyjednávacı́ obdobı́“ má určité právnı́ následky
”
2. culpa in eligendo et inspiciendo = odpovědnost za vhodný výběr osoby pověřené nakládánı́m se svěřenou
(např. mistr může svěřit nějakou práci svým tovaryšům, ale za výsledek odpovı́dá jen on, odpovı́dá tedy za
to, že vybral špatné pracovnı́ky nebo že je nedostatečně řı́dil a kontroloval; užı́vá se např. u locatio–conductio
operis)
• co se týče DELIKTNÍ OBLIGACE – z nı́ vyplývala soukromá pokuta, povinnost platit tuto pokutu ale byla
vázána na přı́činnou souvislost mezi jednánı́m pachatele a škodlivým výsledkem a na pachatelovo zaviněnı́;
zákon původně předpokládal jako zaviněnı́ jen zlý úmysl a jen přı́mé tělesné působenı́ na věc, později byl
okruh zaviněnı́ rozšı́řen i na přı́mé tělesné působenı́ nedbalé (culpa in faciendo a culpa in non faciendo)
– culpa in faciendo – nedbalost v konánı́, v jednánı́ a v oblasti smluvnı́ho ručenı́, později i nedbalost v
nejednánı́
– culpa in non faciendo – nedbalé opomenutı́
* učebnice (třetı́ dotisk prvnı́ho vydánı́), str. 111-112 (dolus, culpa v užšı́m slova smyslu), str. 96 (culpa in
contrahendo), str. 255 (culpa in eligendo et inspiciendo), str. 225 (culpa in faciendo, culpa in non faciendo); *
státnicové otázky; * přednášky
1.64.
Bona fides
• funguje jako korektiv tam, kde selhávajı́ právnı́ pravidla (dalšı́ právnı́m korektivem např. bonos mores,
dobré mravy, ty jsou ale založeny na hodnotách celé společnosti, nejen jednotlivce) ...
• výhodou je, že nikdy nemůže být přesně definována - dı́ky této abstrakci se dá obtı́žně zneužı́t ...
Použitı́ dobré vı́ry
88
1. USUCAPIO (vydrženı́ civilnı́ho práva)
• dobrá vı́ra jednı́m z požadavků, jež bylo nutno splnit, aby došlo k nabytı́ vlastnického práva vydrženı́m
• = přesvědčenı́ nabyvatele, že při přisvojovánı́ věci nejedná protiprávně
• zahrnovala držitelovo přesvědčenı́, že osoba, od které držbu nabyl, byla k převodu věci oprávněna (tzn.
že byla vlastnı́kem nebo byla jinak oprávněna věc převést)
• uskutečňuje se tehdy, je-li držitel přesvědčen, že nabytı́m držby nezpůsobil nikomu újmu nemusel být přesvědčen, že je vlastnı́kem (to ani nebylo možné - např. nabyl-li vydržitel mancipačnı́ věc
pouhou tradicı́)
• požadavek dobré vı́ry posuzován podle doby, kdy k nabytı́ držby došlo
• v klasickém právu se rozlišovalo podle toho, jak bylo držby nabyto:
i. u oneroznı́ho (úplatného) nabytı́ držby se dobrá vı́ra později nevyžadovala
ii. u lukrativnı́ho nabytı́ držby se dobrá vı́ra vyžadovala nejen v době, kdy držba byla
nabyta, ale i v čase pozdějšı́m
• v justiniánském právu jasně vyjádřeno, že následná špatná vı́ra nevadı́ (mala fides superveniens
non nocet)
(a) LONGI TEMPORIS PRAESCRIPTIO (preskripce)
• držitelova dobrá vı́ra rovněž požadována
(b) VYDRŽENÍ POZŮSTALOSTI V KLASICKÉ DOBĚ
71
1.65. VÝVOJ A CHARAKTER ŘÍMSKÉHO CIVILNÍHO PROCESU
• držitel nemusel prokazovat dobrou vı́ru - vydržet mohl i ten, kdo věděl, že nenı́ oprávněn věc držet
na základě dědické posloupnosti či z jiného důvodu → na tento druh vydrženı́ bylo ve společnosti
pohlı́ženo negativně, nakonec bylo v předpisech označeno za určitý druh krádeže
(c) NABYTÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA SPECIFIKACÍ
• nová věc, vytvořená z látky cizı́, nedá-li se vrátit zpět do předchozı́ho stavu, má náležet zhotoviteli,
pokud při zpracovánı́ jednal v dobré vı́ře - nevěděl, že látka náležı́ jinému
(d) ACTIONES BONAE FIDEI → (iudicia bonae fidei)
• = žaloby, které majı́ být projednávány s co největšı́mi ohledy na slušnost a poctivost stran
• volný, neformálnı́ režim soudnı́ho projednávánı́, někdy i časově náročný
• jejich formule je neurčitějšı́ než u actiones stricti iudicii, nemusı́ se tak přesně dodržet, záležı́ na
soudci, aby důkladně prozkoumal všechny okolnosti (vedlejšı́ úmluvy stran, přihlı́žel k obyčejům
a obchodnı́m zvyklostem,. . . )
• žaloby pro nejběžnějšı́ dennı́ smlouvy (u kontraktů konsenzuálnı́ch, všechny reálné kromě mutua, dále fiducie, tutela a negotirum gestio)
* Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek) - str. 124, 176 - 177, 179, 300; * ... pravo.wz.cz, autorem
Ivan http://pravo.wz.cz/rim/data/titulus a modus.doc
1.65.
Vývoj a charakter řı́mského civilnı́ho procesu
• viz zejména otázky 1.80 (svémoc), 1.67, 1.69, 1.77
• jen stručný přehled:
1. svémoc
• talio (odveta), přetrvala dlouho - retenčnı́ právo, exekuce
• od r.17 p.n.l. považována za trestný čin
• pol.2.stol. n.l. - jestliže někdo užije svémoc, bude trestně odpovědný a navěky ztrácı́ možnost svůj nárok
soudnı́ cestou uplatnit
2. legisakčnı́ proces
• vznik již před LDT (odhaduje se vznik již za královstvı́), zrušeno 17 p.n.l. - lex Iulia Augusta de
vi privata
• velmi formálnı́, strohý, výlučně ústnı́, typický pro archaické obyčejové právo
• zahajuje se přesnou citacı́ zákona
3. formulový proces
• vzniká cca 180-160 p.n.l. - lex Aebutia de formulis - fakultativně zavedl použı́vánı́ tohoto typu
soudnı́ho řı́zenı́ (společně s legisakčnı́m procesem), od r. 17 p.n.l. pouze proces formulový, ten
končı́ až někdy kolem r. 200 n.l.
• formule = pı́semná instrukce soudce, resp. praetora, předávaná soudci v druhém stádiu
• lze přihlı́žet k různým okolnostem, obchodnı́m zvyklostem
• vycházı́ z praxe cizineckého praetora
4. cognitio extra ordinem
•
•
•
•
vzniká v poslednı́ch desetiletı́ch 1.stol.p.n.l.
tzv. kogničnı́ řı́zenı́
doba cı́sařstvı́
naprostá diskontinuita vůči předchozı́mu vývoji - odpadá druhá fáze, placené soudnictvı́, existuje
odvolánı́...
* učebnice Kincl, Urfus, Skřejpek, str.113 až 114 a str.18 až 19; * učebnice Heyrovský, str.239 až 240
1.66.
Soudnı́ organizace ve starověkém Řı́mě
• následujı́cı́ informace se týkajı́ civilnı́ho procesu tak, jak ho znalo ŘP
72
1.66. SOUDNÍ ORGANIZACE VE STAROVĚKÉM ŘÍMĚ
Obecné zásady a pojmy
89
• dlouhou dobu neexistovalo odvolánı́ (až za cı́sařstvı́)
• dlouhou dobu bezplatné (soudnı́ poplatky až za cı́sařstvı́)
• dlouhou dobu princip pekuniárnı́ kondemnace - rozsudky mohou znı́t pouze na určitou peněžitou sumu,
nikdy ne na činnost či věc
• soudnı́ řı́zenı́ (iudicium) - akuzačnı́ - ve kterékoli vývojové fázi
• řı́zenı́ ikvizičnı́ v soukromém právu vyloučeno!
• žalobu může podávat jen ten, kdo je osobně zainteresován X výjimkou actio popularis
– pouze řı́mštı́ občané a osoby sui iuris
– názvy pro žalobu: actio, condictio, vindicatio, petitio, querella
Klasifikace soudnı́ch procesů
90
1. iudicium voluntaria - na základě vůle obou stran, nenı́ spor, vzdáleně připomı́ná dnešnı́ řı́zenı́ nesporné;
tato forma soudnı́ho řı́zenı́ byla použita, aby byla verfikována nějaká situac mezi řı́mskými občany (injurecesse,
manumisse hůlkou)
2. iudicium contentiosa - spory o právo
3. zákonná (iudicia legitima)
4. vycházejı́cı́ z impéria magistráta - před městským praetorem, soudili se řı́mštı́ občané, musel být ukončen
nejpozději do 18 měsı́ců od zahájenı́
5. před cizineckým praetorem - proces musel být ukončen nejpozději do konce funkčnı́ho obdobı́ daného
magistráta
Procesnı́ strany
91
• žalobce (actor) - pouze člověk, který je osobně zainteresován; výjimkou actio res populares - tu může
podat kterýkoli řı́mský občan, když osoba žalobce potřebuje zvýšenou ochranu → dvě situace:
– pokud někdo podvedl nezletilce - viz lex Plaetoria
– pokud poškozený zahynul - viz actio de effusis et eiectis (žaloba o vyhozeném nebo vylitém)
• žalovaný (reus)
• osobnı́ účast na jednánı́ - někdo ale mohl onemocnět, mohl být povolán státem do vojska X neexistovalo
přı́mé zastoupenı́
• dřı́ve se soudilo jen na základě norem ius civile → zástupce - spı́še jakýsi náhradnı́k, přebı́ral úlohu, v přı́padě
prohry musel platit částku, resp. na něj byla uvalena exekuce
• později v modernı́m právu - kognitoři, prokurátoři, mandátnı́ smlouva
• dále poradci (advokáti), řečnı́ci (rétoři) - advokátská profese byla ovšem zadarmo, neformálnı́ odměnou byla
podpora ve volbách
Průběh procesu
92
• žaloba - viz pojmy: typová vázanost, agere cum re, defenznı́ povinnost (jen u osobnı́ch žalob), konsumpce
žalobnı́ žádosti
• fáze de iure - před magistrátem, končı́ litiskontestacı́
• fáze apud iudicem - před samosoudcem (někdy ale nemusı́ proběhnout, může rozhodnout již praetor v prvnı́
fázi, např. pokud jde o nekomplikovaný spor)
• rozsudek (sententia) - definitivnı́
• v přı́padě nedobrovolného plněnı́ nastupuje nucený výkon rozsudku = exekuce
Aby se strany procesu dostavily k soudu...
93
• původně realizováno kontumacı́; jinak velmi tvrdý trest, když se strana sporu fyzicky nedostavı́ → nastává
kontumace
• pokud se někdo nezúčastnı́ (nebo se zúčastnı́, ale dělá mrtvého brouka, nespolupracuje), je označen jako
indefensus = ten, kdo se nebránı́, ale zároveň nespolupracuje → hodnota sporu se zvyšuje na duplum;
poté může praetor uvést do detence žalobce veškerý majetek žalovaného
73
1.66. SOUDNÍ ORGANIZACE VE STAROVĚKÉM ŘÍMĚ
Kdo a jak soudı́
94
• in iure
– magistrát s jurisdikcı́ - podánı́ žaloby, uzavı́ránı́ litiskontestace
– právnı́ otázky - žalobu může zamı́tnout (někdy i navěky), praetor může v prvnı́ fázi vynést rozsudek
(sententia) - např. tehdy, když se žalovaný přizná, dále v přı́padě nekomplikovaného sporu
• apud iudicem = iudicium - skutkové otázky, věrhodnost důkazů, samosoudce
KDO ROZHODNE, ZDA SOUDNÍ SPOR VŮBEC PROBĚHNE?
• nejprve pouze konzul (jenom krátce, 510-450 p.n.l.)
• už 450 p.n.l. decemvirové → končı́ jurisdikce konzulů; decemvirové vykonávali po dva roky všechny jurisdikce, poté mohli provádět jen iudicia voluntaria - dokonce i v 6.stol. n.l.
• politická dohoda mezi patriciji a plebeji → funkci magistráta s jurisdikcı́ zastávajı́ tribunové s mocı́ vojenskou (ca 445 p.n.l.)
• pak praetor (od 367 p.n.l.) a kurulštı́ aedilové ← výlučná jurisdikce v těchto žalobách: faktické vady
při prodávánı́ otroků nebo zbožı́; pokud zvı́řata způsobila škodu na veřejném mı́stě
SOUDCI
• samosoudce (iudex privatus) - zapsán do alba
• také porotnı́ soudy, senátnı́ soudy:
• soudy rekuperátorů - 3 až 5-ti členné poroty, vždy rozhodujı́, jestliže žalobu povolil praetor peregrinus;
komplikované obchodnı́ spory (např. urážka na cti)
• Řı́mané si jinak mohli vybrat mezi samosoudcem a porotou rekuperátorů
• soud decemvirů - soud pro spory o postavenı́ otroka
• soud centumvirů - většinou jich bylo 108, z nich losovány menšı́ senáty, spory k dědictvı́
Kdy se soudı́
95
• kdy může praetor zahájit spor - problém vycházı́ z řı́mského kalendáře (týdny majı́ 8 dnů, dny označovány
pı́smeny), u každého dne nějaké pı́smeno:
– C - lze svolat comitium → nelze se soudit, protože tam musı́ být přı́tomen praetor; 190 dnů; pokud
comitium svoláno nenı́, praetor žalobu umožnı́
– NF - nelze z hlediska náboženstvı́ provádět jiné úkony než ty religóznı́; 110 dnů
– V - neblahé dny, dny výročı́ porážky řı́mských vojsk, nesmı́ se dělat vůbec nic z hlediska práva
(ani uzavı́rat smlouvy, manželstvı́...)
– F - pův. 50 dnů, později až 230 dnů v roce, lze podat žalobu
• žaloby zpočátku nepromlčitelné, později maximálnı́ promlčecı́ lhůta 30 let X výjimky:
– žaloby poenálnı́ - ročnı́
– querella - pětiletá
– někde i méně (např. dva měsı́ce) - v tomto přı́padě se počı́tal tzv. užitečný čas - lhůta začala běžet teprve
v ten den, kdy poprvé mohl subjekt podat žalobu (F)
• řı́mská společnost byla zpočátku ryze agrárnı́ - když se pracuje na poli, nemůže nikdo chtı́t, aby najednou
utekli k soudu
• actus rerum = obdobı́, kdy se jedná - neprobı́haly intenzivnı́ zeměděšlské práce, léto a zima X problém u
sporů zahajovaných cizineckým praetorem, ty byly souzeny kdykoliv, po celém roce - praetor peregrinus +
rekuperátoři
• soudı́ se veřejně, ne kabinetnı́ justice - výjimkou cı́sařské souzenı́ v paláci
– praetor přijı́má žalobu na fóru, sedı́ pod tribunálem
– i druhá fáze veřejná - baziliky = zvláštnı́ soudnı́ sı́ně, pak často měněny na křest’anské kostely
74
1.67. LEGISAKČNÍ PROCES
Problém mı́stnı́ přı́slušnosti soudů
96
• souvisı́ s územnı́ expanzı́ do provinciı́
• forum domicili - domitium obžalovaného = mı́sto, kde pravidelně vyřizuje právnı́ záležitosti (vede si účty,
platı́ daně) X nikoli trvalé bydliště!
• forum originis - mı́sto, odkud žalovaný pocházel, kde měl bydliště
• forum delicti comissi - pokud byl spor založen spáchánı́m deliktu
• Řı́mané si mohli také vybrat → v takovém přı́padě se jedná o forum prorogatum
• pokud se soudı́ klerik → spor přı́slušı́ biskupovi, kterému klerik podléhá
* Řı́mské právo, Jaromı́r Kincl, Valentin Urfus, Michal Skřejpek, str. 114 – 116; * přednáška - prof. Skřejpek
1.67.
•
•
•
•
•
•
•
•
Legisakčnı́ proces
klı́čová slova: litiskontestace, in iure, apud iudicem, formalismus, Lex Aebutia, legis actio
jedná se o nejstaršı́ formu civilnı́ho řı́zenı́ (nikoliv trestnı́ho)
rozlišujeme proces legisakčnı́ a formulový
obecně pro civilnı́ proces platı́ (legisakčnı́ i formulový): dělı́ se do dvou stadiı́ (in iure, apud iudicem), v
prvé fázi působı́ státnı́ úřednı́k (magistr), nejčastěji praetor, zatı́mco v druhé osoba soukromá, státem k tomu
pověřená - soukromý soudce, rekuperátor, výjimečně vı́cero soudců
v prvnı́ části řı́zenı́ praetor posuzuje oprávněnost žaloby (může ji zamı́tnout - denegatio), právnı́
způsobilost žalujı́cı́ strany, dále je vybı́rán soudce z alba soudců
prvá část řı́zenı́ je pak zakončena litiskontestacı́ (1.75), která je určitou dohodou obou stran o soudci a
sporu, tyto strany tak svěřujı́ rozhodnutı́ sporu do rukou soudce
v druhé fázi řı́zenı́ pak soudce zkoumá pravdivost výpovědı́, zkoumá tedy pouhá fakta, nikoliv právnı́
otázky; probı́hal výslech svědků, zkoumánı́ pravdivosti listin a doličných předmětů
druhá fáze pak byla zakončena rozsudkem (sentencio), který okamžitě nabýval právnı́ moci a nebylo proti
němu odvolánı́
Legisakčnı́ proces a jeho specifika
97
• výše uvedené tedy platı́ pro proces legisakčnı́ i formulový
• legisakčnı́ proces se nazývá od legis actio, což byla formule, kterou strany procesnı́ samy ústně pronášely
(většinou byly doslovnými citacemi ius civile)
• legis actio měly stálé části a části modifikovatelné vzhledem ke konkrétnı́mu přı́padu
• legisakčnı́ proces byl svázán přı́snými formalismy práva civilnı́ho, které svazovaly jak strany procesnı́
(žalovaný, žalobce), tak samotného soudnı́ho magistráta (nejčastěji praetor), který tak byl spı́še sluhou zákonů
(minister legum)
• k dispozici bylo 5 základnı́ch legisakcı́ - POZOR! legisakce nejsou žaloby, ale způsoby, jak se něco zahajuje!
• dále přı́tomny symbolismy, sakrálnı́ charakter řı́zenı́
• funguje v primitivnı́ agrárnı́ společnosti, s rozvojem společnosti jsou však formalismy na obtı́ž → nahrazuje
jej v polovině 2. stol. př. n. l. proces formulový (nejprve vyjádřeno v lex Aebutia de formulis, kdy formulové
řı́zenı́ je zavedeno pouze fakultativně, souběžně s legisakčnı́m, následně se stane závazným v r.17 p.n.l. na
základě lex Iulia iudiciorum privatorum et publicorum
Legisakce
98
• legisakce = způsob, kterým se zahajuje soudnı́ řı́zenı́, přı́p. exekuce či uplatněnı́ svémoci – bylo
jich pouze 5 (3 – zahájenı́ sporu, 1 – zahájenı́ exekuce, 1 – žalobě se jen podobá)
1. legis actio sacramento
• nejstaršı́; vždy s procesnı́ sázkou
• byla univerzálnı́ – mohla mı́t podobu žaloby věcné (věc musela ale být přı́tomna) i osobnı́
• žalobce vyzývá žalovaného, aby uznal nebo popřel jeho nárok:
– žalovaný uzná nárok → vynášı́ se rozsudek
75
1.68. EXEKUCE V LEGISAKČNÍM ŘÍZENÍ
– žalovaný to popře → žalobce vyzývá žalovaného, aby přı́sahal (náboženská přı́saha zakládajı́cı́
procesnı́ sázku), že když spor prohraje, zaplatı́ pokutu ve stejné výši; pak stejná přı́saha i ze
strany žalobce (při sporu o věc v hodnotě nad 1000 assů → sázka 500 assů; hodnota pod 1000 assů
nebo spor o svobodu člověka → sázka 50 assů), sázka poraženého propadla zprvu bohům, později
státu
• předmětem sporu v druhém stádiu pak tedy nebylo to, čı́ je sporná věc, ale kdo přı́sahal křivě
2. legis actio per iudicis arbitrive postulationem
• druhá nejstaršı́, sloužı́ k zahájenı́
• pouze žádost o dosazenı́ soudce - zejména ve dvou přı́padech:
– žaloba na rozdělenı́ spoluvlastnictvı́ nebo spoludědictvı́
– spory založené formálnı́mi kontrakty (sponsio)
• již se nevyzývá k procesnı́ sázce
• podánı́ žaloby – okamžitě žádáno, aby byl dosazen soudce
• pouze actio in personam
3. legis actio per condictionem
• třetı́ způsob k zahájenı́ procesu
• výzva k dobrovolnému plněnı́ ve lhůtě 30 dnů - žalovaný má bud’ uhradit škodu, nebo se má
dostavit před praetora, který spor rozhodne
• užı́váno, pokud šlo o certum - přesně stanovenou sumu nebo přesně stanovenou věc
• přı́sahalo se, výzvy k sázkám na stejné sumy ← nepřipadaly státnı́ pokladně, ale vı́tězné straně sporu
4. legis actio per manus iniectionem
• exekučnı́ žaloba (legisakce o vloženı́ ruky) – podává se 30 dnı́ po vynesenı́ rozsudku
• žalobce uchopı́“ dlužnı́ka a odvede ho k sobě do domácı́ho vězenı́ – 60 dnı́ – během této doby ho
”
musı́ alespoň
3x vystavit na řı́mském fóru (před praetorem, před veřejnostı́) – tam za něj můžou
zaplatit známı́, rodina, atd.
• když nikdo nezaplatı́, mohou si s nı́m věřitelé dělat, co chtějı́ (ius vitae necisque + právo prodeje
do otroctvı́)
5. legis actio per pignoris capionem
• nebyla to žaloba v pravém slova smyslu – sloužila k svémocnému zabránı́ věci (nezahajovala soudnı́
řı́zenı́)
• k jejı́mu uplatněnı́ stačilo pronesenı́ slavnostnı́ch slov – teprve v přı́padě odporu následovalo normálnı́
iudicium
• hlavně k vymáhánı́ pohledávek, které měly vztah k veřejnému či sakrálnı́mu právu (např. nebyla-li
zaplacena trhová cena za obětnı́ dobytče)
• použitelné pouze pro primitivnı́ agrárnı́ společnost – s rozvojem společnosti a hospodářstvı́ nevyhovujı́cı́
• v pol. 2.st.p.n.l. – vydánı́ Aebutiova zákona (lex Aebutia) – aplikace nových forem (ale pouze fakultativně) → formulae sive concepta verba – proces formulový, proces s formulemi
• roku 17 p.n.l. – zmizelo legisakčnı́ řı́zenı́ úplně (leges Iuliae iudiciorum privatorum et publicorum)
• ale i potom jistá rezidua těchto žalob zachována – Gaius: za cı́sařstvı́ povoleno použı́t legisakce ve
dvou přı́padech:
(a) zahájenı́ řı́zenı́ před centumvirálnı́m soudem (majetkové spory nad 100 000 sesterciů) –
užı́vána legisactio per secramentum
(b) legisactio damni infecti (= cautio damni infecti) – aplikována v přı́padě hrozı́cı́ škody
* Encyklopedie Antiky; * učebnice str. 116-117; * Heyrovský
1.68.
Exekuce v legisakčnı́m řı́zenı́
• k exekuci (výkonu soudnı́ho rozhodnutı́) sloužila legisakce zvaná legis actio per manus iniectionem - viz
1.67 - většinou končila zajetı́m do otroctvı́ - exekuce osobnı́
76
1.69. FORMULOVÝ PROCES
• od vydánı́ Poeteliova zákona (326 p.n.l.) možná pouze exekuce majetková - ten, kdo byl odsouzen za
dluh, ručil už pouze svým majetkem, nebo škodu u svého věřitele odpracoval jako osoba v mancipiu
• lex Iulia (17 p.n.l.) - vydá-li dlužnı́k jměnı́ dobrovolně, nestává se bezectným a má beneficium
competentiae (právo zachovat si určitou čast majetku, životni minimum)
• rozsudek mohl mı́t dvojı́ podobu:
1. pouhé zjištěnı́ práva - spor prejudicialnı́
2. definitivnı́ zjištěnı́ práva a jeho uvedenı́ do souladu se skutečným stavem
• lhůta 30 dnı́ na dobrovolné splněnı́ rozsudku → nesplnil-li, obsah rozsudku proveden donucenı́m ze
strany státnı́ moci (exekucı́)
• zahájenı́ exekučnı́ho řı́zenı́ - pomocı́ actio iudicati, na žádost žalobce - nutno dokázat, že odsouzený
neplnil, pak praetor zahajuje vlastnı́ exekuci tı́m, že uvádı́ žalobce do držby veškerého majetku odsouzeného
(bonorum possessio) + infamia pro žalovaného (exekuovaný dlužnı́k = kridatář)
• odsouzený musı́ vydat vyhlášku, kterou vyhlašuje konkurz a v nı́ž zve všechny věřitele, aby přihlásili svoje
pohledávky ← ti si vyberou ze svého středu správce konkurznı́ podstaty (magister bonorum), který připravı́
dražbu, má za úkol dlužnı́kův majetek ve veřejné dražbě prodat tomu, kdo nabı́dne nejvı́ce
• bonorum emptor - kupec, nabýval aktiva univerzálnı́ sukcesı́ podle praetorského práva → bonitárnı́ vlastnictvı́; na vydáni věci měl držebnı́ interdikt; pro pohledávky a dluhy kridatáře měl actiones utiles (fikce,
že je dědicem kridatařovým); odpovı́dá za dluhy odsouzeného jen do té části, za kterou vydražený
majtek zı́skal → mohl žalovat a byt žalován jen na to procento, za které konkurznı́ podstatu vydražil → za
zbytek je dále vázán sám kridatář
• výjimka - distractio bonorum - senátoři - nezabavoval se jim majetek celý, ale prodával se po částech tak
dlouho, než byli uspokojeni všichni věřitelé
• věřitelé mohli své pohledávky uspokojovat jen společným postupem a stejným procentem
• pohledávky privilegované - musely byt uspokojeny přednostně, např. pohledávky fisku, manželky a děti
pro věno
• do konkurznı́ podstaty patřila pouze kridatářova aktiva, věci cizı́ se vylučujı́ - vlastnı́ci věcı́ cizı́ch
(separatisté ex iure domini) měli tzv. excistnı́ žalobu na vyjmutı́ svých věcı́
• separatisté ex iure crediti – věřitelé, kt. žádajı́, aby byli zhojeni z určité části kridatářova majetku (např.
z připadlé pozůstalosti)
• kridatář má k majetku stále dispozičnı́ právo, ale proti věřitelům je neúčinné; věřitelé majı́ možnost vzdorovat dispozicı́m, které byly provedeny před konkurzem in fraudem creditorum
• exekuce a konkurz nastávaly i v jiných přı́padech:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
dlužnı́k se skrýval, aby se vyhnul žalobě na soudu
nečekánı́ na odsouzenı́ a dobrovolné vydanı́ majetku věřiteli
člověk podstoupil kapitisdeminuci a nový majitel moci nepřevzal jeho dluhy jako celek
v přı́padě smrti bez dědice
neobhajovánı́ se ve stadium in iure → indefendensus (pouze v přı́padě actiones in personam)
uznánı́ žalobnı́ho nároku ve stadiu in iure a danı́ žalobci ve všem za pravdu (confessio in
iure) - pokud byl žalobnı́ návrh na určitou sumu peněz; jinak ji musel žalobce upřesnit nebo podat novou
žalobu na peněžité ohodnocenı́ nároku); v poklasickém právu už jen důkaznı́m prostředkem
* učebnice str. 130-132; * errorek 2008
1.69.
Formulový proces
• klı́čová slova: 1.75, in iure, apud iudicem, Lex Aebutia, 1.74
• v ŘP rozlišujeme 3 druhy procesu: legisakčnı́, formulový, cognitio extra ordinem (ten je zcela odlišný od
předchozı́ch dvou)
• obecné zásady společné pro legisakčnı́ i formulový proces - viz 1.67
Formulový proces a jeho specifika
99
• staršı́ proces legisakčnı́ byl pro své formalismy nahrazen procesem formulovým, který je mnohem pružnějšı́,
rychlejšı́; k této změně došlo v pol.2.stol.p.n.l. zákonem Aebutiovým, který formulové řı́zenı́ zavádı́ pouze
fakultativně, následně je dvěma zákony Juliovými asi po sto letech zavedeno jako obecně závazné a vytlačuje
tak až na malé výjimky proces legisakčnı́
• tento proces vznikl jako určitá reakce na dynamický rozvoj obchodu a společnosti, jeho vznik spojujeme
s úřadem cizineckého praetora (oproštěn od vlivů ius civile)
77
1.70. ACTIONES
• je v něm posı́lena úloha úřednı́ka v prvé fázi řı́zenı́ (nejčastěji praetor), ten pak vlastně určoval, jaké
právo se bude aplikovat a jak se vůbec ve druhém stadiu bude
• praetor se řı́dil ekvitou a zmı́rňoval neomalenost práva civilnı́ho → rozvoj praetorského práva (např.
edikty)
• posı́lenı́ praetora pak vedlo k oslabenı́ postavenı́ soudce, který byl praetorovými instrukcemi mnohem vı́ce
svazován
• tato instrukce byla praetorem vypracována na základě výpovědı́ sporných stran a předávána soudci jako tzv.
concepta verba neboli formula - viz 1.74
• úloha soudce se tak naprosto omezila na prověřenı́ pravdivosti výpovědı́ žalobce a žalovaného (zkoumal tedy jen skutkový stav), kdy na základě faktického stavu pak rozhodl (vycházel z formule)
Zdroje
100
• Encyklopedie Antiky
• Urfus
• Heyrovský
chybı́ prameny
1.70.
Actiones
= žaloba, nárok, žalobnı́ listina, konánı́, činnost (v řı́mském právu = právnı́ jednánı́ vůbec, v užšı́m smyslu jednánı́
soudnı́, úkon, jı́mž se zahajuje)
• pro žalobu známe několik pojmenovánı́: actio, vindicatio, petitio, querella, condictio - ústřednı́ pojem procesnı́ho práva
• specifický právnı́ prostředek ochrany – nutnost přesné právnı́ diagnózy určitého sporu (nelze podat
nějakou obecnou žalobu)
• v hmotném smyslu = právnı́ možnost stı́hat určité právo na soudě
• podánı́, na jehož základě začı́nalo řı́zenı́ před praetorem (in iure), od Deokleciána pak soudcem (= princip
akuzačnı́)
• Řı́mané žalujı́ s někým“ = agere cum (žaloba s; ne proti nebo na někoho → to v trestnı́m řı́zenı́) → potřeba
” stran, jejı́ povinnostı́ je za účasti magistráta si vymezit rámec sporu, vybrat ze seznamu
součinnost obou
soudců, určit jádro věci, o kolik se budou soudit...
• žaloba zahrnuje: procesnı́ prostředek + soukromé materiálnı́ právo (jehož se žalobce domáhá)
• podstatou každé žaloby = formule - viz 1.74
• pro právo soukromé platı́ akuzačnı́ princip - Nemo iudex sine actor - nenı́ žalobce, nenı́ soudce – soudy
projednávajı́ pouze přı́pady, které oprávněnı́ na soud vznesly, nikoli z úřednı́ povinnosti (ex offo) X princip
inkvizičnı́ – iniciativa ke stı́hánı́ od orgánu státu (cı́rkve) → charakteristický pro právo trestnı́
• žalovat oprávněn obvykle poškozený, výjimečně každý občan (actiones populares)
• řı́zenı́: speciálnı́ předpisy od doby, kdy žalobce (actor) podává žalobu (actio, petitio, vindicatio) až po odsouzenı́ či osvobozenı́ žalovaného (reus) – rozsudkem (sententia) řı́zenı́ končı́
• konsumpce žalobnı́ žádosti - pokud je žaloba přijata, spotřebuje se svým použitı́m, již nemůže být užita
znova → ne bis in idem (ne dvakrát v téže věci)
Klasifikace žalob
101
• dle předmětu žaloby
– actiones in personam 1.72
– acrtiones in rem 1.71
• dle toho, jakým právem se řı́dı́
– actiones civiles (actiones in ius conceptae - žaloby podle platného práva sepsané)
– actiones honorariae (actiones in factum conceptae - vytvářeny magistráty, vyhlašovány v jejich ediktech)
• dle toho, zda se mohlo nebo nemohlo přihlı́žet k vedlejšı́m okolnostem
78
1.70. ACTIONES
– actiones stricti iuris
– actiones bonae fidei
• dle toho, zda směřujı́ k potrestánı́ vinı́ka nebo ne
– actiones rei persecutoriae - na vydánı́ věci, resp. náhradu škody
– actiones poenales 1.73 - k potrestánı́, pokutě
– actiones mixtae (př. actio vi bonorum raptorum)
• dle promlčecı́ lhůty
– actiones perpetuae (nepromlčitelné - u civilnı́ch žalob)
– actiones temporariae (termı́nované žaloby - dle ius honorarium, gentium)
• dle postavenı́ stran sporu
– actiones simplices (žaloby jednoduché - žalobce a žalovaný jsou různé osoby)
– actiones duplices (žaloby, kde jsou všichni účastnı́ci žalobci a žalovanými zároveň)
• dle způsobu vzniku
– actiones directae (žaloby přı́mé, původnı́ - ustálené vzory vycházejı́cı́ z právnı́ praxe jak ius civile, tak
i praetora; např. rei vindicatio)
– actiones utilis (žaloby pomocné, vedlejšı́ - vycházejı́ ze vzoru, ale nějaké skutečnosti se musejı́ změnit,
doplnit, vynechat - vytvářel praetor, vznikajı́ tedy nové; např. reivindicationes utiles)
• dle toho, kdo ji mohl podat
– actiones privatae
– actiones popularis (mohl podat kdokoli z řı́mských občanů - př. při podvodu na nezletilci)
Promlčenı́ žalob
102
• civilnı́ žaloby zpočátku nepromlčitelné (actiones perpetuae)
• termı́nované žaloby (actiones temporales)
– v jurisdikci magistrátské
– 1 rok i méně - souvisı́ s funkčnı́m obdobı́m úřednı́ků
– pokud byla žaloba podaná po uplynutı́ lhůty, žalovanému přı́slušela námitka exceptio temporis (praescriptio annalis)
• sjednocenı́ úpravy za Theodosia II.
– civilnı́ žaloby promlčené po 30-ti letech
– termı́nované žaloby a jejich lhůty nadále zachovány
– speciálnı́ žaloby - jsou nepromlčitelné (př. žaloba o zrušenı́ věcného společenstvı́, žaloby o práva
rodinná)
• předpokaldem promlčenı́ je promlčecı́ lhůta - běžı́ od okamžiku, kdy je žalobu možno podat na soud (tj.
actio nata = žaloba narozená)
– věcná práva - dojde-li k jejich porušenı́
– obligačnı́ práva - vznik obligace nebo doba jejı́ splatnosti
• praescriptio interrumpitur = přetrženı́ promlčenı́ žaloby
– nastává každým výkonem žalobnı́ho práva (i ze strany odpůrcovy)
– lhůta dosud uběhlá propadá a začne-li promlčenı́ znovu, běžı́ celé od začátku
– promlčenı́ se stavı́, nastane-li okolnost, kdy promlčenı́ nemůže začı́t či pokračovat
• delšı́ lhůty - žaloby ve prospěch cı́rkve nebo zbožných nadacı́ (40 let)
• různé důsledky promlčenı́:
– obligačnı́ právo - zánik práva samého
– věcné právo - nenı́ možné ho prosadit proti odpůrci a jeho dědicům, vůči třetı́m osobám trvá
• nepromlčitelné námitky - exceptiones - viz 1.74 - jejich užitı́ nezávisı́ pouze na vůli jejich majitele“ ←
”
ten musı́ čekat, až bude žalován
* Kincl, Urfus, Skřejpek, Řı́mské právo, 1. vydánı́; * státnicové otázky - errorek
79
1.71. ACTIONES IN REM
1.71.
Actiones in rem
• kdo má věcné právo, nemůže mu do něj za normálnı́ch okolnostı́ nikdo zasahovat → ochrana proti rušitelům je
absolutnı́ → žaloby působı́ proti všem (erga omnes) X osobnı́ žaloby chránı́ práva relativnı́, žalovat
tedy můžu jen ten subjekt, který se nějak zavázal (kontrahent, delikvent)
• actiones in rem = věcné žaloby (žaloba směřujı́cı́ k věci, žaloba do věci)
• žaloby použı́vané k ochraně věcných práv (např. vlastnictvı́, věcné právo k věci cizı́ - jsou to práva
absolutnı́)
• velmi univerzálnı́ a silné právo - lze jı́ žalovat kohokoli (i vlastnı́ka věci v přı́padě ochraně služebnosti)
• smysl žaloby - prosazenı́ a obnova práva (žalujeme tedy toho, kdo nám může věcné právo obnovit, vrátit
apod.; nejde o odsouzenı́ člověka; pokud sám dobrovolně vrátı́, v procesu se nepokračuje) - nenutila splněnı́
povinnosti, ale k tomu, aby bylo respektováno právo žalobcovo k věci
• nutno, aby lidé uzavřeli dohodu o sporu = litiskontestaci
• nebyla zde defenznı́ povinnost jako u actiones personarum
• povaha stejná jako u věcných práv - trvalost, výlučnost
• actiones in rem sloužily předně k ochraně vlastnického práva (rei vindicatio, actio Publiciana in rem,
reivindicationes utiles, actio negatoria...), dále např. k ochraně služebnostı́ (vindicatio servitutis, petitio
ususfructus ...)
* Kincl, Urfus, Skřejpek, Řı́mské právo, 1. vydánı́ - str. 152, 153, 183; * státnicové otázky - errorek; * seminář
- Prof. Skřejpek
1.72.
Actiones in personam
• actiones in personam - osobnı́ žaloby
• právnı́ ochrana obligace - zákonem se věřiteli zajišt’ovala možnost uspokojit svůj nárok odejmutı́m jeho
ekvivalentu z dlužnı́kova majetku v přı́padě, že dlužnı́k svůj závazek nesplnı́ (tj. nebude se chovat tak, jak
slı́bil nebo jak mu přikázal zákon) → actio in personam sloužı́ tedy k prosazenı́ tohoto oprávněnı́
• realizovalo se jı́ relativnı́ právo, tj. pouze proti osobě dlužnı́ka působı́cı́ nárok na určité konánı́
nebo nekonánı́
• nesplnil-li dlužnı́k svou povinnost, nastoupila cesta aktualizace dlužnı́kova ručenı́ → věřitel podá na soudě
žalobu dlužnı́ka váže tzv. defenznı́ povinnost - povinnost dlužnı́ka obhajovat se před magistrátem z důvodu
hrozby, že praetor okamžitě zahájı́ majetkovou exekuci, tj. vyhlásı́ missio in bonnorum = povolenı́ věřiteli
ujmout se dlužnı́kova majetku, event. jeho osoby; pokud dlužnı́k vyhovı́ defenznı́ povinnosti, proběhne řı́zenı́
in iure - na konci změna dlužnı́kova závazku litiskontestacı́ na závazek nový = novatio necessaria, stará
obligace zanikne, obsah přejde do obligace nové, tzv. obligace z litiskontestace; druhé stadium - apud iudicem
končı́ rozsudkem se změnou na závazek
Klasifikace osobnı́ch žalob
Civilnı́ žaloby (actiones in ius conceptae)
103
• podle civilnı́ho práva koncipované
• nárok se opı́rá o normu civilnı́ho práva
• povinnost dlužnı́ka - ozn. oportere (= je třeba, musı́ se); dále se dělı́ na:
– dare = plněnı́ určité
∗ nemusı́ být uváděna kauza - žaloby jaksi abstraktnı́
∗ speciálnı́ označenı́ - condictiones (kondikce)
– dare facere = nároky na plněnı́ neurčité
∗ musı́ být v žalobě uveden důvod (kauza), ze kterého nárok vznikl
• ACTIONES BONAE FIDEI (žaloby v dobré vı́ře“ - technický termı́n)
”
– umožňujı́ soudci ve druhém stadiu přihlı́žet k vedlejšı́m úmluvám mezi žalobcem a žalovaným, ke
zvyklostem, obchodnı́m uznancı́m a ke každé nepoctivosti z té či oné strany
– projednávacı́ režim těchto žalob velmi volný a svobodný (proto často časově náročný)
80
1.73. ACTIONES POENALES
• ACTIONES STRICTI IUDICII (žaloby přı́sného práva)
– z půjčky, z kontraktů verbálnı́ch i literárnı́ch a z bezdůvodného obohacenı́
– omezovaly rozhodčı́ho na pouhé zjištěnı́ oprávněnosti žalobcova nároku (žádné vedlejšı́ úmluvy, žádné
zvyklosti, námitky)
– žalobce nesměl žalovat vı́ce, než na co měl právo (pluspetice), jinak ztratil nárok
– vždy zněla na pevnou sumu peněz, vydánı́ určité věci
Praetorské žaloby (actiones in factum conceptae)
104
• nebyly koncipovány podle civilnı́ho práva, ale podle skutečnosti
• žalobce opı́ral svůj nárok o popis faktických událostı́, se kterými spojoval žalovatelnost praetor - ten
formuloval přı́kaz k odsouzenı́ neurčitě + stanovil podmı́nky odsouzenı́ (tzn. že nenechával rozhodčı́mu mnoho
akčnı́ volnosti)
• např. adjektické žaloby
Dalšı́ vývoj
105
• s justiniánským právem se ztratily procesnı́ zvláštnosti žalob v dobré vı́ře“ a žalob přı́sných“
”
”
(rozdı́l se přesunul do hmotného práva)
• některé obligačnı́ poměry se řı́dı́ zásadami přı́snějšı́ho, jiné zásadami volnějšı́ho práva
• termı́n condictio“ ztrácı́ bývalou výlučnost a stává se do určité mı́ry ekvivalentem ozn. actio“
”
• pokud dlužnı́k
nesplnı́ povinnost stanovenou rozsudkem, opět speciálnı́ žaloba → praetor” nařı́dı́ exekuci →
likvidace celého dlužnı́kova jměnı́ (realizace dlužnı́kova učenı́ majetkem) → prodej → uspokojenı́ věřitelů
(nároky z přı́padných neuspokojených pohledávek trvaly dále)
• tzv. beneficium competentiae (= výhoda toho, co stačı́) - omezenı́ ochrany obligace
– původně vylučovala osobnı́ exekuci
– později právo dlužnı́ka žádat odsouzenı́ jen k tomu, co byl schopen plnit, zajištěnı́ životnı́ho minima
– neaplikuje se vždy (jen u ratione causae - z důvodu smlouvy nebo u ratione personae - u vojáků, mrzi
manžely, přı́buznými apod.)
• v mimořádném procesu úřednickém možnost vynutit na dlužnı́kovi plněnı́ in natura (dlužnı́kovo ručenı́
se tedy nemuselo realizovat exekučnı́m prodejem) → plněnı́ se vynucovalo ozbrojenou mocı́ z moci soudce
(manu militari officio iudicis); pokud toto nenı́ možné → exekučnı́ prodej jednotlivých kusů (nikoli majetku
celého ← to pouze v přı́padě, byl-li dlužnı́k insolventnı́)
* Kincl, Urfus, Skřejpek: Řı́mské právo, 1. vydánı́, str. 226-229
1.73.
Actiones poenales
• žaloby z deliktů
• při deliktnı́ obligaci vzniká oprávněnému nárok na soukromou pokutu, tedy na plněnı́ poenálnı́ho
charakteru
• historicky nastoupila pokuta na mı́sto legalizované msty
• vedle soukromé pokuty se povinnost k náhradě deliktem způsobené škody prosazovala velmi pomalu
• v klasické době sloužila k hl. k potrestánı́ vinı́ka
• jsou pasivně nezděditelné, tj. nepropouštějı́ se proti dědicům pachatele; poena je trest, který nemůže
postihnout nevinného, proti dědicům připouštěl praetor pouze žaloby na vydánı́ prospěchu, kterého dědic z
deliktu zůstavitele eventuálně dosáhl
• někdy jsou nezděditelné také aktivně – nárok na pokutu vznikl z důvodu co nejtěsněji spojeného s
osobou poškozeného – např. z urážky na cti nebo jiného útoku proti osobnosti zůstavitele
• uplatňujı́ se kumulativně – kolik bylo pachatelů, tolik se nabı́zı́ žalob – plněnı́ jednoho pachatele neosvobozuje
ostatnı́, protože plněnı́ má povahu trestu
• za delikt otroka či osoby podřı́zené rodinné moci je již dle civilnı́ho práva odpovědný pán otroka nebo pater
familias – pán nebo otec podléhá té které actio poenalis → odpovědnosti se však mohl zbavit tı́m, že
pachatele vydal poškozenému (tzv. noxae datio) - šlo o původnı́ formu osobnı́ho ručenı́ z deliktu; u klasických
právnı́ků je však plněnı́ pokuty jasně prius“ a vydánı́ pachatele se chápe jako alternativa facultas; na
”
principu noxálnı́ho ručenı́ byla i vlastnı́kova odpovědnost za škody způsobené zvı́řaty – jejich divokostı́ (actio
de pauperie) či pro spásánı́ cizı́ch pozemků (actio de pastu) → vlastnı́k musel nahradit škodu, nebo vydat
zvı́ře poškozenému
81
1.74. FORMULA
• prétorské actiones poenales se musely uplatnit ve lhůtě jednoho roku, byly to tzv. actiones annales“
”
• přı́klady poneálnı́ch žalob:
–
–
–
–
–
–
actio
actio
actio
actio
actio
actio
furti
iniuriarum aestimatoria
de effusis et eiectis
legis Aquiliae
arbitraria
vi bonorum raptorum
POZOR! - poenálnı́ žaloba nenı́ trestnı́ žaloba, nýbrž civilnı́ žaloba, která nárokuje potrestánı́ škůdce (nikoli
jen náhradu škody); nutno rozlišovat delikty (soukromoprávnı́) a crimen (veřejnoprávnı́), např. furtum mělo nádech
soukromoprávnı́, resp. majetkoprávnı́
* Učebnice Kincl, Urfus, 1990
1.74.
Formula
• souvisı́ s 1.69
• též označováno jako concepta verba
• pı́semná instrukce, kterou na konci stadia in iure původně jen cizinecký, později i městský
praetor spolu se stranami sepisoval jako závaznou směrnici pro soudce druhého stádia
• obsahuje stručné vylı́čenı́ skutkového stavu a právnı́ kvalifikace, na konci přı́kaz k odsouzenı́ či osvobozenı́ žalovaného (podle prokázané pravdivosti) → soudce přı́kazem vázán, pouze prověřuje pravdivost
• klade velký důraz na ekvitu, zavádı́ nové principy, v novém typu řı́zenı́ se stala jeho ohniskem
• formula byla prostředkem k realizaci změn v přı́padech, které upravovaly či rušily dı́lčı́ momenty ius
civile (ovšem jeho platnost přı́mo nerušily, nešly proti němu)
• zněnı́ formul bylo záhy typizováno
• přı́klad formule: Titius budiž soudcem! Vyjde-li najevo, že věc, o kterou se jedná, je v kviritském vlastnictvı́
Aula Ageria a nebude-li podle tvého rozhodnutı́ ta věc Aulovi Ageriovi vrácena, odsud’, soudce, Numeria
Negidia ve prospěch Aula Ageria k takové peněžité sumě, jakou bude mı́t hodnotu ta věc! Nevyjde-li vlastncitvı́
Aula-Ageria najevo, osvobod’ žalovaného!
Části formule
106
• tradičně měla dvě části:
1. IUDICIS NOMINATIO = jmenovánı́ soudce
2. INTENTIO = tvrzenı́ žalobnı́ho nároku
– musela být obsažena v každé formuli
– podle jejı́ho zněnı́ se formule klasifikovaly
i. actiones in ius conceptae (odkazovaly na platné právo civilnı́)
ii. actiones in factum conceptae (prosazovaly právo nové, dovolávaly se ochrany, kt.
poskytoval pouze praetor) → v praxi se vytvořily vzory uplatňovánı́ těchto nároků, kt.
zachycovaly znaky jednotlivých typů
– později z této typizace vyrostlo dalšı́ rozlišovánı́
i. actiones directae (žaloby přı́mé), např. rei vindicatio
ii. actiones utiles (žaloby pomocné) - pokud byly uváděné skutečnosti odlišné od vzoru,
nápadně jej ale připomı́naly → praetor pozměnil vzor a vytvořil tak žalobu novou s
názvem acito utilis (původnı́ vzor se tak stal actio directa); např. reivindicationes utiles
iii. actionec ficticiae (žaloby s fikcı́) - nároky civilnı́ho práva, jejich aplikaci ale bránila
nějaká stutečnost či jejı́ nedostatek → praetor vydal pokyn, aby si ji soudce odmyslil či přimyslil → jsou tak chráněny pr. poměry, kt. by jinak chráněny nebyly (např.
chráněnı́ držitele v přı́padě převodu mancipačnı́ věci tradicı́ - užita fikce vydrženı́ →
actio Publiciana in rem)
• dalšı́ části:
1. DEMONSTRATIO = demonstrace
82
1.74. FORMULA
– vkládala se do formule, pokud se měl pevný objem rozsudku stanovit až po detailnı́m soudnı́m
jednánı́, intence proto byla formulována neurčitě
– aby iudex nebyl v nejistotě, uváděl se zde právnı́ důvod vzniku žaloveného závazku
– nejčastěji v žalobách bonae fidei
2. CONDEMNATIO = přı́kaz k odsouzenı́
– alternativnı́ formulace: ukázalo-li se, že je žalobnı́ tvrzenı́ pravdivé, měl soudce žalovaného
odsoudit, ukázalo-li se, že je nepravdivé, měl jej osvobodit
– princip pekuniárnı́ kondemnace – nárok žalobce musel být vždy oceněn v penězı́ch, rozsudek
zněl vždy na penı́ze → nebyl způsob, jak vynutit vydánı́ věci, až na arbitratus de restituendo =
povinnost soudce vyzvat před rozsudkem žalovaného, aby předmět sporu vydal → teprve až když
žalovaný věc nevydal, vypočı́távala se kondemnačnı́ suma (při výpočtu se bral ohled na neochotu
žalovaného věc vydat a podle toho byla suma znásobována, jaksi za trest)
– mohl obsahovat i omezujı́cı́ dodatek (taxatio) – stanovenı́ maximálnı́ sumy
– formule se záměnou subjektů - praetor tak obcházel nepřı́pustnost zastoupenı́ - intence stylizována jménem zastoupeného, kondemnace jménem zástupce
∗ zástupce vstupoval do sporu sám, přebı́ral oprávněnı́/závazek žalobce/žalovaného
∗ 2 druhy procesnı́ch zástupců:
(a) kognitor (ustanoven slavnostnı́mi slovy v přı́tomnosti odpůrce, zástupce řádný, ceremoniálně pověřený)
(b) prokurátor (obyčejný zmocněnec, musel dát odpůrci záruku, že se podřı́dı́ rozsudku
nebo musel zastoupený jeho jednánı́ dodatečně schválit, za žalovaného mohl do sporu
vstoupit v podstatě kdokoli)
– námitky
∗ nejjednoduššı́ obranou žalovaného bylo popřenı́ intence → žalobce musel prokázat jejı́
oprávněnost
∗ uváděnı́ okolnostı́, kt. žalobcův nárok omezujı́ nebo paralyzujı́
∗ některé pramenily z civilnı́ho práva (nemusely být uvedeny ve formuli, aby k nim soudce
přihlédl, uplatnit se mohly kdykoli)
∗ exceptiones (excepce, procesnı́ námitky)- přikládal jim pr. relevaci sám praetor a proto
je vkládal do formule → soudce se jimi pak musel zabývat → prokázaly-li se, musel k nim
soudce přihlédnout (tj. osvobodit žalovaného); musely být ve formuli, jinak se jimi soudce
nezabýval; stylizovány jako negativnı́ podmı́nky odsouzenı́
(a) exceptio doli (námitka zlého úmyslu, podvodného jednánı́)
i. exceptio doli specialis (preateriti) : běžná námitka, že žalobce jednal se zlým
úmyslem, podváděl → šlo o podvod při určitém pr. jednánı́, v době soudnı́ho řı́zenı́
již bylo toto jednánı́ skončeno
ii. exceptio doli praesentis (generalis) : podvodně jedná i ten, kt. žaluje i když
vı́, že odpůrce má proti žalobě námitky, kt. ji paralyzujı́ → podvod probı́há přı́mo
v soudnı́m jednánı́ → zobecněno a nakonec rozhodovalo objektivnı́ hledisko, ne
vědomı́ žalobce o tom, zda žalovaný má námitku
· pokud se jednalo o žalobu bonae fidei, mohla být uplatněna i bez uvedenı́ ve formuli
a kdykoli
(b) námitky dilatornı́ (působily jen v určitý čas, např. že pohledávky ještě nenı́ dospělá)
(c) námitky peremptornı́ (působily trvale)
· obojı́ majı́ stejné účinky – odmı́tnutı́ a definitivnı́ ztrátu nároku
3. PRAESCRIPITONES
–
–
–
–
též počı́táno jako část formule, praescriptio → to o je napsáno vepředu
upozorněnı́ hned na začátku formule, že se má jednat jen o části nároku, ne o celý
praescriptio pro actore = ve prospěch žalobce
praescriptio pro reo = ve prospěch žalovaného (byly to vlastně excepce, např. preskripce
dlouhého času)
* státnicové otázky od errorka; * učebnice Řı́mské právo (Urfus, Kincl, Skřejpek), strany 116 - 123, 234
83
1.75. LITISCONTESTATIO
1.75.
Litiscontestatio
• litiskontestace, končilo jı́ prvnı́ stádium řı́zenı́
• známa již z 1.67, ve 1.69 nabývá na významu a dostala také svou typickou formu
• považována v podstatě za zvláštnı́ smlouvu mezi spornými stranami, kterou svěřujı́ rozhodnutı́
sporu do rukou nestranného, státnı́ mocı́ autorizovaného soudce → považována za začátek sporu,
má závažné pr. účinky
• základ soukromého procesu, nemůže bez nı́ být vynesen rozsudek ani probı́hat druhá část soudnı́ho řı́zenı́
(srdce procesu)
Účinky
107
1. měnı́ povahu práv a povinnostı́ sporných stran
• nárok žalobce (napřı́klad na vrácenı́ půjčené věci) se měnil na nárok na odsouzenı́ žalovaného
(např. vrátit půjčenou věc)
• povinnost žalovaného → povinnost splnit rozsudek
• původnı́ práva a povinnosti zcela zrušeny (konsumovány) → žalobce nemohl podat žalobu znovu
• v obligačnı́m právu uslyšı́me o tzv. novaci, tj. smlouvě kterou strany obsah staré obligace vtělujı́ do
obligace nové a ta stará zaniká, za takovou novaci se považovala i litiskontestace, která však nebyla
novacı́ dobrovolnou, ale nutnou, na základě procesnı́ho pravidla vznikajı́cı́
2. ve formuli nejsou dále možné provádět změny
• po litiskontestaci nebylo možné provádět změny, časem připuštěny výjimky, praetor povoloval přepisovat
formuli ve výjimečných přı́padech (např. zemře-li soudce, žalobce či žalovaný, nebo odpřı́sáhl-li soudce,
že mu podstata sporu, který má řešit, nenı́ jasná)
3. právnı́ stav v okamžiku litiskontestace je základem pro vynesenı́ rozsudku (v době litiskontestace
musı́ existovat právo žalovaného - pohledávka musı́ být dospělá apod.)
4. zvyšovala se jı́ odpovědnost žalovaného
• názor, že by žalobce měl dostat tolik, kolik by mohli mı́t v době okamžiku litiskontestace
• ručil za náhody (jen v přı́padě špatných úmyslů), musel odevzdat všechny plody od té doby nabyté
5. všechny žalované nároky přecházely na dědice (i ty, co by jinak smrtı́ žalovaného zanikly)
6. věc, o kterou se jednalo, nesměla být ani jednou stranou zcizena
* státnicové otázky od errorka; * učebnice ŘP (Urfus, Kincl, Skřejpek), strany 122, 123
1.76.
Majetková exekuce
• od vydánı́ Poeteliova zákona (326 p.n.l.) možná pouze exekuce majetková - ten, kdo byl odsouzen za
dluh, ručil už pouze svým majetkem, nebo škodu u svého věřitele odpracoval jako osoba v mancipiu
• lex Iulia (17 p.n.l.) - vydá-li dlužnı́k jměnı́ dobrovolně, nestává se bezectným a má beneficium
competentiae (právo zachovat si určitou čast majetku, životni minimum)
• rozsudek mohl mı́t dvojı́ podobu:
1. pouhé zjištěnı́ práva - spor prejudicialnı́
2. definitivnı́ zjištěnı́ práva a jeho uvedenı́ do souladu se skutečným stavem
• lhůta 30 dnı́ na dobrovolné splněnı́ rozsudku → nesplnil-li, obsah rozsudku proveden donucenı́m ze
strany státnı́ moci (exekucı́)
• zahájenı́ exekučnı́ho řı́zenı́ - pomocı́ actio iudicati, na žádost žalobce - nutno dokázat, že odsouzený
neplnil, pak praetor zahajuje vlastnı́ exekuci tı́m, že uvádı́ žalobce do držby veškerého majetku odsouzeného
(bonorum possessio) + infamia pro žalovaného (exekuovaný dlužnı́k = kridatář)
• odsouzený musı́ vydat vyhlášku, kterou vyhlašuje konkurz a v nı́ž zve všechny věřitele, aby přihlásili svoje
pohledávky ← ti si vyberou ze svého středu správce konkurznı́ podstaty (magister bonorum), který připravı́
dražbu, má za úkol dlužnı́kův majetek ve veřejné dražbě prodat tomu, kdo nabı́dne nejvı́ce
84
1.77. COGNITIO EXTRA ORDINEM
• bonorum emptor - kupec, nabýval aktiva univerzálnı́ sukcesı́ podle praetorského práva → bonitárnı́ vlastnictvı́; na vydánı́ věci měl držebnı́ interdikt; pro pohledávky a dluhy kridatáře měl actiones utiles (fikce,
že je dědicem kridatařovým); odpovı́dá za dluhy odsouzeného jen do té části, za kterou vydražený
majetek zı́skal → mohl žalovat a byt žalován jen na to procento, za které konkurznı́ podstatu vydražil →
za zbytek je dále vázán sám kridatář
• výjimka - distractio bonorum - senátoři - nezabavoval se jim majetek celý, ale prodával se po částech tak
dlouho, než byli uspokojeni všichni věřitelé
• věřitelé mohli své pohledávky uspokojovat jen společným postupem a stejným procentem
• pohledávky privilegované - musely byt uspokojeny přednostně, např. pohledávky fisku, manželky a děti
pro věno
• do konkurznı́ podstaty patřila pouze kridatářova aktiva, věci cizı́ se vylučujı́ - vlastnı́ci věcı́ cizı́ch
(separatisté ex iure domini) měli tzv. excistnı́ žalobu na vyjmutı́ svých věcı́
• separatisté ex iure crediti – věřitelé, kt. žádajı́, aby byli zhojeni z určité části kridatářova majetku (např.
z připadlé pozůstalosti)
• kridatář má k majetku stále dispozičnı́ právo, ale proti věřitelům je neúčinné; věřitelé majı́ možnost vzdorovat dispozicı́m, které byly provedeny před konkurzem in fraudem creditorum
• exekuce a konkurz nastávaly i v jiných přı́padech:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
dlužnı́k se skrýval, aby se vyhnul žalobě na soudu
nečekánı́ na odsouzenı́ a dobrovolné vydanı́ majetku věřiteli
člověk podstoupil kapitisdeminuci a nový majitel moci nepřevzal jeho dluhy jako celek
v přı́padě smrti bez dědice
neobhajovánı́ se ve stadium in iure → indefendensus (pouze v přı́padě actiones in personam)
uznánı́ žalobnı́ho nároku ve stadiu in iure a danı́ žalobci ve všem za pravdu (confessio in
iure) - pokud byl žalobnı́ návrh na určitou sumu peněz; jinak ji musel žalobce upřesnit nebo podat novou
žalobu na peněžité ohodnocenı́ nároku); v poklasickém právu už jen důkaznı́m prostředkem
1.77.
Cognitio extra ordinem
• řı́zenı́ mimořádné, řı́zenı́ kogničnı́ (nenı́ to ale zcela št’astný překlad, nebot’ samotné slovo cognitio znamená řı́zenı́, tudı́ž by doslovný překlad zněl řı́zenı́ řı́zenı́)
• již za dob formulového procesu zesı́lila úloha magistráta (in iure) na úkor soudce (fáze apud iudicem)
• vzniká v poslednı́ch desetiletı́ch 1.stol.p.n.l. - řı́mské cı́sařstvı́
• Augustus dostal v r.30 p.n.l. zvláštnı́ oprávněnı́ → mohl rozhodovat o odvolánı́ch od všech soudů, zejm.
od soudů provinčnı́ch - přesvědčenı́, že soud cı́saře je nejvyššı́m ve státě a lze se k němu odvolat; strana se
před zahájenı́m procesu obracela na cı́saře osobně podanou žádostı́ o dobrozdánı́ ve sporné otázce (reskript,
odpověd’ cı́saře, byl závazný)
• cı́sařská extraordinario cognitio a řádný proces formulový existovaly vedle sebe jako dvě možné
formy soudnı́ho řı́zenı́ skoro celá tři staletı́ → reforma DIOKLECIÁN: kogničnı́ řı́zenı́ jako jediná
forma soudu v řı́ši - na přelomu 3./4.stol. n.l., celý spor se vedl před jediným úřednı́kem (praefectus Urbi)
• naprostá diskontinuita vůči předchozı́mu vývoji →
Rozdı́ly oproti předchozı́m typům řı́zenı́
108
• neexistujı́ dvě fáze - vše v rukou jednoho člověka - úřednı́ka cı́sařského, jmenovaného, odvolatelného, placeného
• objevuje se institut odvolánı́ = apelatio - princip reformačnı́ - vyššı́ stupeň může bud’ vrátit rozsudek zpět,
nebo vynést rozsudek nový
– 1. odvolacı́ instance - správce provincie
– nejvyššı́ odvolacı́ instance - cı́sař osobně
– od r. 200 n.l. se poslednı́ instancı́ stává praefectus praetorio (tehdy velevážený Aemilius Papinianus)
• za soudnı́ řı́zenı́ se platı́ - za podánı́ žaloby, za odvolánı́, 2% daň za vedenı́ soudnı́ho řı́zenı́ z hodnoty
předmětu sporu
• vše probı́há pı́semně - žaloba, úřednı́ soudnı́ spisy (i manumisse, závěti, legáty, darovacı́ smlouvy...), povolánı́
- úřednı́ obsı́lky; vynesenı́ kontumačnı́ho rozsudku - potřeba 4x obeslat žalovaného předtı́m, než je rozsudek
vydán
85
1.78. MIMOŘÁDNÉ PROSTŘEDKY MAGISTRÁTSKÉ
•
•
•
•
•
mizı́ princip pekuniárnı́ kondemnace → rozsudky mohou znı́t na vrácenı́ věci, opravu věci, konánı́ činnosti
samotná exekuce nenı́ v rukou vı́těze sporu X existujı́ soudnı́ exekutoři - nižšı́ úřednı́ci (apparitores)
jednolitý pro řı́zenı́ civilnı́ i trestnı́
litiskontestace se přenášı́ na okamžik, kdy strany před soudem skončı́ svá podánı́
předvolánı́ na soud je upraveno tak, že žalobce podá pı́semně žalobu soudu a soud ji žalovanému doručı́ s
určeným termı́nem jednánı́
• nepřı́tomnost strany nenı́ nezbytně důvod k odsouzenı́ - kontumačnı́ řı́zenı́ může pro nepřı́tomného
skončit i pozitivně
• pluspetice již nevede ke ztrátě procesu, žalovaný je odsuzován na přı́slušné minus, nadto mu žalobce
musı́ hradit zvýšené soudnı́ výlohy
1.78.
Mimořádné prostředky magistrátské
• praetor z moci svého úřadu disponoval několika opravnými prostředky, kterými mohl zasahovat do koliznı́ch
situacı́
1. praetorské stipulace - formálnı́ sliby závazné podle civilnı́ho práva; praetor nutil osoby pod pohrůžkou
missio in possessionem nebo zabránı́ věci či uloženı́ pokuty, aby se zavázaly stipulacı́ k určité činnosti či
nečinnosti
2. interdicta - prostředek proti svémocnému rušenı́ stávajı́cı́ch poměrů osobnı́ch i majetkových; často upravovaly
právnı́ oblasti, které nebyly zakotveny v ius civile (např.: zástavnı́ právo nebo bonorum possessio), viz 1.79,
2.25
3. missio in possessionem = uvedenı́ do držby; opatřenı́, které ohrožené osobě poskytuje ochranu v podobě
uvedenı́ do držby protivnı́kova majetku (celého, nebo části), ohrožený se stává detentorem cizı́ho majetku (ne
přı́mo držitelem) - např. u cautio damni infecti
4. in integrum restitutio = navrácenı́ do předešlého stavu: použı́váno, když někdo utrpěl škodu a nemohl
ji běžnými prostředky odvrátit; praetor po osobnı́m prošetřenı́ okolnostı́ na základě žádosti zbavil platnosti
normu civilnı́ho práva, jakoby k události ani nedošlo
• podmı́nky uplatněnı́:
–
–
–
–
nezletilost (restituce i za škody utrpěné činnostı́ opatrovnı́ků);
nepřı́tomnost (v zájmu státu, zajetı́. . . )
omluvitelný omyl
capitis deminutio
• restituce vyloučena:
–
–
–
–
způsobı́-li si někdo škodu vlastnı́m úmyslným jednánı́m
proti propuštěnı́ otroka
proti rodičům a patronovi
uplynutı́m jednoho roku od napadené události
* (učebnice str.127)
1.79.
Interdicta
Interdicta jako mimořádný prostředek magistrátský
109
•
•
•
•
patřı́ k nejznámějšı́m prostředkům zvláštnı́ praetorské ochrany - viz 1.10
původně se použı́vala jen na ochranu věcı́ extra commercium - tedy v rámci práva veřejného)ochrana
kromě praetora je mohl též vydávat správci provinciı́
jejich největšı́ výhodou je rychlost, vedla je snaha co nejrychleji rozhodnout, zabránit hrozı́cı́ škodě, zamezit
pokračovánı́ nebezpečné činnosti apod.
• ve většině přı́padů se nejednalo o konečné řešenı́ sporu, nepředcházelo jim žádné zevrubné slyšenı́ svědků
nebo vyšetřovánı́ na mı́stě samém
• byla to jakási pouhá administrativnı́ opatřenı́
• na rozdı́l od soudnı́ho řı́zenı́ se neopı́rala o jurisdikci, ale imperium, dále neplatila zásada ne bis in idem
86
1.80. MIMOSOUDNÍ VYŘEŠENÍ SPORU
• později – hlavně proti svémocnému rušenı́ stávajı́cı́ch poměrů osobnı́ch a majetkových, a to jak na žádost
osoby soukromé, tak i na žádost kohokoliv z občanů ve veřejném zájmu, podle toho se interdicta dělila na:
1. interdicta privata - vydávaná na žádost soukromých osob
2. interdicta publica (popularia)
• co do obsahu se rozlišovala:
1. interdicta prohibitoria - interdikta zakazovacı́, kterými praetor určité osobě bránil něco provést (např.
interdictum Uti possidetis sloužı́cı́ k ochraně držby nemovitých věcı́ nebo interdictum Utrubi použı́vané
k určenı́ držby movitostı́)
2. interdicta restutoria - interdikta, kterými praetor přikazoval, aby určitá osoba obnovila dřı́vějšı́ stav;
umožňovala rozsudek, který soudnı́ řı́zenı́ kvůli pekuniárnı́ kondemnaci neznalo (např. interdictum de
precario, interdictum de vi, interdictum de vi armata, interdictum Quod vi aut clam)
3. interdicta exhibitoria - praetorův přı́kaz, aby určitá osoba něco vykonala nebo někoho vydala
• vynucovánı́ přı́kazu:
– veřejný zájem: praetor si v takovémto přı́pade vynucoval splněnı́ vlastnı́mi mocenskými prostředky
(pokuta...)
– soukromý zájem: nerozhodoval hned, ale vydával prozatı́mnı́ nový rozkaz, který se měl stát směrnicı́ pro
dalšı́ postup
• co se týká postavenı́ sporných stran, rozlišujeme:
1. interdicta simplicia - jedna strana měla postavenı́ žalobce a druhá žalovaného
2. interdicta duplicia - obě strany měli postavenı́ žalovaného i žalobce
Interdicta jako ochrana držby
110
• viz 2.25
* učebnice; * errorek 2008
1.80.
Mimosoudnı́ vyřešenı́ sporu
•
•
•
•
řešenı́ sporu jinak než soudně (tedy bez pomoci žalob, bez soudnı́ho procesu)
řešenı́ sporu před soudem je přı́liš formálnı́
zájem stran na tom, aby si spory vyřešily samy
některé osoby se ani soudnı́ho řı́zenı́ účastnit nemohly (např. bezectnı́ - vloučeni z jednánı́ samotným
praetorem)
• různé druhy jednánı́, jak spory vyřešit mimosoudně
• viz otázky I./65-69 o soudnı́m procesu
Interdikty
111
• viz 2.25, 1.79
• pro připomenutı́ - magistrátské přı́kazy nebo zákazy, směřujı́ k odstraněnı́ škodlivé situace, přı́p. řešı́
velmi rychle situaci, bez žaloby
• rekuperačnı́ interdikta (interdictum de vi, de vi armata, de precario):
– interdikta sloužı́cı́ na ochranu držby před jejı́m odnětı́m - praetorské přı́kazy adresované vždy jen jedné
straně (rušitelovi)
– rozhodnutı́ konečné - stejný důsledek jako rozsudek
– nenı́ se proti němu možno odvolat a vyvolat spor
• retinenčnı́ interdikty spory neřešı́, protože cı́lem nenı́ definitivnı́ rozhodnutı́, ale pouze to, kdo danou věc
držı́ pro danou chvı́li, než dojde k podánı́ žaloby, umožňujı́ vést přı́padný soud do budoucnosti
87
1.80. MIMOSOUDNÍ VYŘEŠENÍ SPORU
Restitutio in integrum
112
• navrácenı́ do předchozı́ho stavu - jakýsi přenos v čase, provádı́ praetor
• užitı́:
– k ochraně nezletilců - návrat do stavu před kupnı́ smlouvou
– dědické právo procesnı́ - pokud někdo ztratil lhůtu z omluvitelných důvodů (např. nedostatek věku,
těžká choroba...)
Praetorské stipulace
113
• nedobrovolné sliby (tı́mto vynucenı́m se lišı́ od klasické stipulace, což je verbálnı́ kontrakt): Přı́sahej, že
se dostavı́š k soudci za týden, že zaplatı́š pokutu, pokud prohraješ... Pokud nebudeš přı́sahat, tak uvidı́š. →
uvedenı́ do detence - pokud dlužnı́k ani nadále nepsolechne, následuje uvedenı́ do držby → poté může
dojı́t k vydrženı́
Receptum arbitri
114
• pactum - dohoda stran sporu s nestranným soukromým rozhodčı́m, že dosoudı́ spor až do konce,
již LDT
• v podstatě arbitrážnı́ (rozhodčı́) řı́zenı́
• compromissum - předpokladem úmluvy, pacta legitima; vzájemná dohoda sporných stran, že se neobrátı́
na soud, ale podrobı́ se výroku soukromé osoby (arbitra/rozhodčı́ho); obě dvě strany se např. zavážou k
zaplacenı́ pokuty (pecunia compromissa) pro ten přı́pad, když by nechtěly akceptovat výsledek sporu
• rozhodnutı́ arbitra je konečné, strany se mu musı́ podrobit, nelze se proti němu odvolat, ani sám arbiter
je nemůže změnit
• sporné strany se k poslušnosti původně zavazovaly vzájemnými poenálnı́mi stipulacemi (tj. smluvnı́ pokuta)
• zdráhal-li se arbiter spor rozhodnout, použı́val praetor proti němu nepřı́mých donucovacı́ch opatřenı́
(pokuta, zabavenı́ věcı́)
Svémoc
115
• msta, soukromé vyřešenı́ sporu
• v předstátnı́ch společnostech samozřejmost, po vzniku státu hrála stále velmi významnou roli
• LDT: svémoc omezoval, stanovil podmı́nky, kdy se může svémoc, resp. zabitı́ zloděje použı́t
– zloděj musel být dopaden při činu, v noci nebo ve dne pokud se bránil zbranı́
– povinnost přitom volat o pomoc a přivolávat svědky
– také v přı́padech nutné obrany, nouze a při odporu protivnı́ka dostavit se před soud
• Lex Iulia de vi privata (Juliův zákon o soukromém násilı́, 17 p.n.l.) - prvnı́ zákon potı́rajı́cı́ svémocné
jednánı́ v obecné podobě - každé soukromé násilı́ je trestný čin a majı́ ho projednávat trestnı́ soudy; trest:
konfiskace 1/3 majetku
• interdikta republikánských praetorů: v krajnı́ situaci svémoc povolovali (podle zásady vim vi repellere
licet), ale většinou se svými přı́kazy snažili použitı́ svémoci zabránit
• za republiky: svémoc jen v přı́padech nutné obrany, nouze a při odporu protivnı́ka dostavit se před soud
• stát hlavně chtěl dostat pachatele před soud
Transactio
116
•
•
•
•
smı́r
strany dělajı́ vzájemné ústupky různého právnı́ho charakteru, aby odstranily nějakou spornou otázku
ústupky: jednánı́ zcizovacı́, zavazovacı́, převody vlastnictvı́ → společnou kauzou je smı́r
v justiniánském právu se zahrnuje do kategorie reálných kontraktů nepojmenovaných (2.63)
* obsah otázky - konzultace s panem profesorem Skřejpkem; * učebnice ŘP, strany 113, 114, 248, 259, ; * otázka
1.79 a 1.65; * errorkovy státnicové otázky; * www.najmo.borec.cz/stat rp.doc
88
Kapitola 2
Skupina II
2.1.
Res - pojem a dělenı́
• věc = res (sg. i pl.) - je objektem věcného, závazkového, dědického práva
• prostorově vymezená součást reálného světa X ne vše, na co si můžeme sáhnout, je věcı́ (např. svobodný člověk, součásti lidského těla), a ne vše, na co si sáhnout nemůžeme, věcı́ nenı́ (např. právo na
pozůstalost, ususfructus) - každé takovéto právo musı́ mı́t ovšem v poslednı́ instanci objekt hmotný, často i
penězi vyjádřitelný
• opravdu nehmotné hodnoty (autorské, patentnı́ právo) nebyly řı́mskému právu známy (kdo prodával
knihu, prodával de facto kus pergamenu)
• objekty práv
• každá věc musı́ mı́t cenu (nejčastěji je odhadována = aestimatio, výjimečně nařizována úředně) - souvisı́
to s principem pekuniárnı́ kondemnace, kdy každý rozsudek musı́ mı́řit na penı́ze, tudı́ž každá věc musı́ být
vyjádřitelná v penězı́ch
• odhadnutá cena: verum rei pretium (skutečná, opravdová cena), interesse (určená zájmem jednotlivce), pretium
affectionis (cena obliby, daná citovým vztahem k věci apod., nemá pro právo význam)
Základnı́ dělenı́
117
1. res extra commercium – viz 2.2
• věci vyloučené z právnı́ho obchodu, neobchodovatelné
2. res in commercio
• věci obchodovatelné, o kterých můžeme uzavı́rat právnı́ vztahy
Dělenı́ res in commercio
118
1. hmotné (res corporales) X nehmotné (res incorporales)
• hmotné - takové, kterých se můžeme dotknout (oblečenı́, otroci)
• nehmotné - práva, ale pouze ta, co jsou obchodovatelná svou povahou, v souladu s právnı́m řádem potom
zı́skáme nějaké nehmotné věci (právo na pozůstalost, ususfructus)
2. movité (res mobiles) X nemovité (res immobiles)
• movité - volně přemı́stitelné v prostoru, aniž by byla porušena jejich podstata (kniha, hrnec)
• nemovité - pozemky a vše, co je s nimi pevně spojeno - superficies solo cedit = povrch ustupuje půdě
(dům, pokud má pevné základy; strom, který je zakořeněn)
• v Řı́mě náležı́ k pozemku kolmý nekonečný prostor nad i pod pozemkem
3. mancipačnı́ (res mancipi) X nemancipačnı́ (res nec mancipi)
• věci mancipačnı́ jsou taxativně určeny:
89
2.1. RES - POJEM A DĚLENÍ
KAPITOLA 2. SKUPINA II
– pozemky na italské půdě (ne pozemky v provinciı́ch, ty patřı́ státu, protože je dobyla řı́mská
armáda)
– otroci (všichni, venkovštı́ i městštı́, státnı́ i soukromı́)
– zvı́řata, která se užı́vajı́ přı́mo při práci na poli, podle Gaiovy definice jsou schopna tahat
nebo nosit břemena (dobytek, koně, osli, mezci; ne hospodářská zvı́řata jako slepice či kočka)
– pozemkové služebnosti venkovské - právo užı́vat určitým způsobem sousedův pozemek (právo
průchodu přes cizı́ pozemek, chodit tam pro vodu)
• věci mimořádného významu pro tehdejšı́ agrárnı́ společnost → práva k nim možno převádět
pouze 2 způsoby - mancipacı́ a injurecessı́
• všechny ostatnı́ věci jsou nemancipačnı́ a mohou se převádět neformálně, tzv. tradicı́ (předánı́ z ruky
do ruky) →
4. spotřebitelné X nespotřebitelné X opotřebitelné
• spotřebitelné - lze je spotřebovat při běžném užı́vánı́ najednou (potraviny, stavebnı́ materiály, penı́ze)
• nespotřebitelné - nelze je zlikvidovat běžným užı́vánı́m najednou (otrok, nádobı́, kniha, pozemek)
• opotřebitelné - zavedlo justiniánské právo, běžné užı́vánı́ způsobuje relativně rychlou ztrátu hodnoty
(oblečenı́ - boty)
5. zastupitelné X nezastupitelné - určuje to fyzická podstata
• zastupitelné - lze je nahradit věcı́ jinou, identickou, vyskytujı́ se ve vı́ce exemplářı́ch (potraviny, mince,
otroci bez zvláštnı́ch schopnostı́)
• nezastupitelné - zejména originály uměleckých děl + výjimečná zvı́řata (šimpanz, který umı́ napočı́tat
do dvaceti; otrok zlatnı́k)
6. genericky/druhově určené (genus) X individuálně určené (species) - určuje to vůle lidı́
• druhově určené - věci zastupitelné
• individuálně určené - všechny věci nezastupitelné + ty zastupitelné, o kterých se smluvnı́ strany dohodnou, že budou konkretizovány (těchto konkrétnı́ch pět mincı́, těchto konkrétnı́ch sto cihel)
7. plodonosné X neplodonosné
• plodonosné - pravidelně přinášejı́ plody (fructus) → přirozené (jablko, tele, pozemek, mléko), právnı́
(úroky, nájemné)
• problematika plodů je důležitá předevšı́m pro otázku nabývánı́ vlastnického práva k nim → někdo je
nabývá již separacı́ (oddělenı́m), někdo až percepcı́ (skliznı́)
• např. pokud je jablko ještě součástı́ stromu, který je součástı́ pozemku, pak je i jablko součástı́ tohoto
pozemku a nemůže být nijak zcizováno; výjimkou koupě věci očekávané nebo koupě naděje
• otrokyně nenı́ plodonosná, děti otroků nejsou plody
8. dělitelné X nedělitelné
• dělitelné - můžeme je rozdělit, aniž by nově vzniklé části ztratily svůj hospodářský význam (křı́da přelomı́me ji, a pořád pı́še; pozemek, látka)
• nedělitelné - pokud je fyzicky rozdělı́me, ztratı́ svůj účel (zvı́ře, kniha)
• existuje ale i ideálnı́ dělenı́, jı́mž se dá dělit vše (důležité v dědickém právu)
9. hlavnı́ X vedlejšı́ (pertinence, přı́slušenstvı́)
• pertinence jsou sice věci samostatné, ale k jejich použı́vánı́ je nutná věc hlavnı́, např. hlavnı́ věcı́ je
trezor a vedlejšı́ klı́č → abychom mohli klı́č fakticky použı́t, musı́me mı́t i trezor
• lze koupit samotnou věc hlavnı́ X věc vedlejšı́ automaticky sdı́lı́ právnı́ osud s věcı́ hlavnı́ (je s
nı́ prodávána, pronajı́mána...)
• od věci vedlejšı́ musı́me odlišovat součást věci (budova, strom na pozemku)
10. jednoduché (corpus unitum) X složité (corpus composita)
• jednoduché - tvořı́ přirozený celek (kámen, otrok)
• složité - skládajı́ se z rozložitelných částı́, mechanicky spojené (smontovány, sešroubovány)
90
2.2. RES EXTRA COMMERCIUM
11. věci hromadné (universitas rerum distantium)
• soubor věcı́ svého druhu (stádo dobytka, sbı́rka obrazů)- pokud se prodávajı́ po částech, jejich hodnota
klesá
• sdı́lı́ svůj osud, jestliže docházı́ k dispozici s nimi
• jsem vlastnı́kem jednotlivých věcı́, ne celé sbı́rky → v přı́padě soudnı́ho sporu nutno prokazovat vlastnictvı́ každé jednotlivé věci; justiniánské právo tuto povinnost zmı́rnilo → stačı́ prokázat pouze vlastnictvı́ k polovině takových věcı́
12. universitates iuris
• soubor majetkových práv, vedle věcı́ hmotných zahrnujı́ i majetková práva a závazky a které majı́
společné učenı́ (dědictvı́)
• musı́me je odlišovat od věci hromadné
* vakobobři; * učebnice str. 82-89; * přednáška se Skřejpkem
2.2.
Res extra commercium
• res extra commercium = nemohou být předmětem soukromých práv, jsou vyloučeny z právnı́ho obchodu,
neobchodovatelné
Res divini iuris - věci božského práva
119
• vztahujı́ se k náboženstvı́
• res sacrae
–
–
–
–
věci posvátné
věci určené k náboženským a posvátným úkonům – chrámy, modlitebny, roucha kněžı́, náčinı́
jejich povaha vyhlášena zvláštnı́m aktem, např. zákonem
změna v justiniánském právu - uznává soukromé vlastnictvı́ ke kostelům, připouštı́ možnost zcizovat
bohoslužebné věci ke zbožným cı́lům
• res religiosae
–
–
–
–
věci zasvěcené
majı́ vztah ke kultu zemřelých - pozemky, kde ležı́ pohřbenı́ lidé, hroby a vše co se nacházı́ v hrobkách
hrobka sice někomu patřı́, ale hrob samotný nemůže nikomu prodat
pokud někdo vybuduje hrobku na svém pozemku, má k němu právo cesty k náhrobku - i kdyby pozemek
prodal
• res sanctae
– věci svaté
– pozemky a stavby ze zvláštnı́ch důvodů prohlášené za nedotknutelné – hradby a brány měst
– na tyto věci se hledělo, jako by to byly věci kultovné - quasi res divini iuris
Res humane iuris - věci lidského práva
120
• res omnium communes
– věci VŠEM lidem společné (tj. nejen řı́mským občanům), každý je může volně užı́vat – vzduch,
proudı́cı́ voda dešt’ová nebo řı́čnı́, moře a mořský břeh
– jedinec může nabýt vlastnické právo k části té věci všem společné, kterou oddělil (doušek mořské vody,
kád’ s dešt’ovou vodou) X odebı́ránı́ je omezené (pokud by někdo chtěl stavět kanály nebo mlýny na
březı́ch řek, musı́ k tomu mı́t koncesi)
– mořsý břeh má zvlátnı́ právnı́ režim - vlastnı́k musı́ povolit komukoliv, aby se na něm pohyboval/vylodil
• res publicae
– věci náležı́cı́ řı́mskému státu, majı́ sloužit řı́mským občanům – silnice, vodovody, akvadukty, státnı́
budovy, součásti státnı́ch staveb (zbrojnice, zásoby obilı́), hospodářská zvı́řata, státnı́ otroci
91
2.3. POJEM VĚCNÝCH PRÁV
– volné užı́vánı́ těchto objektů zajišt’ovaly různé právnı́ prostředky, napřı́klad praetorské interdikty
• Pozor: vody stojaté (rybnı́ky, jezera) patřily vlastnı́kům pobřežnı́ch pozemků – nejsou res extra commercium
- předmět vlastnického práva je stálý, definovatelný, zatı́mco proudı́cı́ řeka měnı́ svou povahu, a proto si ji
nelze přivlastnit
* errorkovy státnicové otázky; * učebnice ŘP, strana 85; * přednáška se Skřejpkem
2.3.
Pojem věcných práv
• majetková práva: věcná práva (vlastnictvı́, věcná práva k věci cizı́), obligačnı́ právo, dědické právo
• POZOR! - držba nenı́ věcné právo, je to pouze vztah faktický, který právo reflektuje → nelze tedy užı́t
věcnou žalobu (jedinou žalobou chránı́cı́ držbu je actio Publiciana in rem - chránı́ nabyvatele, kterému byla
převedena mancipačnı́ věc pouhou tradicı́; podle civilnı́ho práva byl takový nabyvatel pouhým držitelem, podle
praetorského práva byl označován za bonitárnı́ho vlastnı́ka, zároveň tato žaloba finguje, jako by už uběhla
vydržecı́ lhůta potřebná k vydrženı́, a tomuto bonitárnı́mu vlastnictvı́ se v podstatě poskytuje stejná mı́ra
ochrany jako kviritskému vlastnı́kovi) → držba je běžně chráněna interdikty
• pojem věcných práv (iura in re) je charakteristický pro právnı́ vědu vzniklou na podkladě řı́mskoprávnı́ch
pramenů
• jeho konečné rozpracovánı́ až na základě recepci řı́mského práva
• rozhodujı́cı́m hlediskem nebyl pojem subjektivnı́ho práva, ale způsob, jakým jsou tato práva chráněna → ve
středu pozornosti stála otázka, jakou žalobou je něco chráněno:
– actiones in rem
∗ žaloby věcné, chránı́ absolutnı́ práva (např. vlastnictvı́) ← koresponduje jim povinnost všech zdržet
se (omitere)
∗ chránı́ věcná práva
∗ před soudem jimi bylo uplatňováno právo k věci
∗ nenutily žalovaného ke splněnı́ určité povinnosti, ale aby respektoval žalobcovo právo k věci
– actiones in personam
∗ žaloby osobnı́, chránı́ relativnı́ práva (např. obligace) ← korsponduje jim něčı́ povinnost dát nebo
konat (dare, facere)
∗ směřovaly proti osobě žalovaného, jako proti někomu, kdo má určitý závazek a je povinen ho splnit
• povaha věcných práv
92
2.4. PRÁVNÍ ÚPRAVA NEMOVITOSTÍ
– trvalost = oprávněnı́, která právo zajišt’ovalo jako trvalý nebo značně dlouhodobý vztah osoby k věci
– výlučnost = oprávněnı́ poskytujı́cı́ oprávněnému možnost vyloučit kohokoli z jakéhokoli působenı́ na
věc (věcnou žalobu má k dispozici proti všem - erga omnes)
• práva absolutnı́ - platná absolutně, vůči všem (erga omnes), např. vlastnické právo; chráněna věcnými
žalobami
• práva relativnı́ - platná jen v relaci, ochrana práv směřuje pouze proti tomu, kdo se stal subjektem právnı́ho
vztahu, např. obligačnı́ právo; chráněna osobnı́mi žalobami
POZOR! - MAJETKOPRÁVNÍ POSTAVENÍ (od nejnižšı́ho po nejvyššı́):
•
•
•
•
nic - i nevlastnı́k může však uzavřı́t kupnı́ smlouvu (akorát nepřevede vlastnické právo) - viz 2.56
detentor - má corpus, ale ne animus; nenı́ chráněn interdikty
odvozený držitel (sekvestor, prekarista) - má corpus, ne animus; je chráněn interdikty
possessor (držitel) - má corpus i animus - je chráněn; stává se jı́m např. člověk, který koupı́ věc od nevlastnı́ka;
v dobré vı́ře, ve špatné vı́ře (zloděj)
• bonitárnı́ vlastnı́k - praetorský, neuznává ius civile (např.při převodu mancipačnı́ věci pouhou tradicı́)
• kviritský vlastnı́k - civilnı́, podle řı́mského práva civilnı́ho
POZOR! - zcizenı́ věci znamená převod (koupě, darovánı́, zastavenı́. . . ) X odcizenı́ věci = krádež
* učebnice str. 152-153; * seminář - Skřejpek
2.4.
Právnı́ úprava nemovitostı́
• res immobiles = nemovitosti - věci, kterými nelze pohybovat → pozemky a vše, co je s nimi pevně spojeno
• pozemky
– samostatnou věcı́ se stávajı́ ohraničenı́m
– patřı́ k němu kolmý nekonečný prostorový sloupec nad hranicemi pozemku a pod hranicemi do vnitra
země
– jejich součástı́ i všechny movitosti s pozemkem pevně a trvale spojeny (budovy, stromy a rostliny, které
na pozemku rostou)
– zásada povrch ustupuje půdě (superficies solo cedit) = při spojenı́ věci movité a nemovité se
pozemek vždy považuje za věc hlavnı́ → každá věc, která je pevně (at’ už trvale, či přechodně) spojená
s pozemkem, se stává jeho součástı́, a tı́m pádem i majetkem vlastnı́ka pozemku
• věci velké hodnoty → právnı́ řády stanovı́ pro převody pozemků zvláštnı́ formy
– cı́lem je zajištěnı́ náležité evidence a přehledu o pohybu těchto významných objektů
– ŘP nezná pozemkové knihy ani jinou formu registrace - publicita se zajišt’ovala tı́m, že byly
převáděny slavnostnı́m jednánı́m → pro pozemky na italské půdě to byla mancipace nebo injurecesse (provinčnı́ pozemky jsou věcı́ nemancipačnı́, k převodu stačı́ tradice)
• nemovitosti nejsou předmětem krádeže! → k jejich ochraně nelze užı́t žalobu (actio furti, vindikace),
chránı́ je rekuperačnı́ interdiktum
Souvisejı́cı́ pojmy
121
• služebnosti - 2.27, 2.28
• superficies a emfyteusis - 2.31
• nemovitosti vyloučené z právnı́ho obchodu
* Kincl, Urfus, Skřejpek: Řı́mské právo (str. 86, 89)
2.5.
Dominium - obsah a charakter
• vlastnictvı́ (dominium, proprietas) = subjektivnı́ právo nad věcı́, které zabezpečuje nad danou
věcı́ úplnou moc
• nejkvalitnějšı́ a nejsilnějšı́ věcné právo, které je chráněno pomocı́ speciálnı́ch věcných žalob (actiones in
rem)
93
2.6. DOMINIUM - DRUHY
• právo absolutnı́ → působı́cı́ proti všem (erga omnes)
• vlastnı́k = dominus
• charakter vlastnického práva: ← jedná se o panstvı́
– právnı́ - je právem uznáno i chráněno (prostředkem ochrany jsou věcné žaloby - proti všem → absolutnı́
panstvı́)
– přı́mé - vlastnı́k nepotřebuje prostřednı́ka, aby s věcı́ nakládal
– výlučné - pouze vlastnı́k je oprávněn na věc působit
– elastické - vlastnı́k se může vzdát některých práv (vypůjčı́ někomu předmět, po vrácenı́ se automaticky
vracı́ do postavenı́ vlastnı́ka; v přı́padném sporu pak nemusı́ dokazovat, že vlastnı́kem skutečně je)
– všeobecné - právo věc držet, fyzicky ji ovládat, působit na ni jakýmkoliv myslitelným způsobem
– neomezené - může být ovšem z nejrůznějšı́ch důvodů omezeno - viz 2.10
• typické projevy působenı́ na věc:
–
–
–
–
–
ius
ius
ius
ius
ius
possidendi = právo věc držet
utendi = právo věc užı́vat
fruendi = právo věc požı́vat (požı́vat jejı́ plody)
abutendi = právo věc zničit
disponendi = právo s věcı́ disponovat → prodat, půjčit, odložit (derelikce), zastavit, darovat...
* Učebnice str. 153-154; * errorkovy státnicové otázky
2.6.
Dominium - druhy
• ŘP znalo jediné vlastnické právo (výlučné, přı́mé, všeobecné), ovšem rozdı́l byl v mı́ře poskytované
ochrany
Kviritské vlastnictvı́
122
• dominium ex iure Quiritum
• jediné vlastnitvı́ podle ius civile, subjektem řı́mštı́ občané
• převáděno mohlo být jen formálnı́mi způsoby nabytı́ vlastnického práva:
– mancipace - jenom takto bylo možno převádět vlastnictvı́ nad věcmi mancipačnı́mi (pozemky na italské
půdě; otroci; zvı́řata, která se užı́vajı́ přı́mo v práci na poli; pozemkové služebnosti venkovské)
– injurecesse - fignovaný soudnı́ spor, před praetorem
– asignace - přı́děl půdy od státu, půda se tak měnı́ z ager publicus na ager privatus
– adiudikace - nabytı́ soudnı́m rozhodnutı́m (
• ochrana civilnı́ vlastnickou žalobou - reivindicatio
• mytický původ pozemkového vlastnictvı́ v Řı́mě (přı́děly od Romula jednotlivým rodům) měl za následek, že
se rozlišovalo mezi půdou italskou a provinčnı́ (menšı́ ochrana), avšak tento rozdı́l se postupně stı́ral
Bonitárnı́ vlastnictvı́
123
– vlastnictvı́ dle praetorského práva, zejména cizineckého - viz 2.19
Rozdı́ly mezi kviritským a bonitárnı́m vlastnictvı́m
124
• úprava: ius civile X praxe zejména cizineckého praetora
• převod: mancipace, injurecesse, asignace, nabytı́ ze zákona, vydrženı́ X tradice
• ochrana: reivindikačnı́ žaloba x actio Publiciana in rem, exceptio rei venditae ac tradice
94
2.7. REI VINDICATIO
Vlastnictvı́ k půdě
125
• individuálnı́ právnı́ vlastnictvı́ k půdě - ager privatum
• půda ve státnı́m vlastnictvı́ - ager publicus
• pozemky ze státnı́ho vlastnictvı́ přidělovány (asignovány) do soukromého vlastnictvı́ (omezeno pouze na
územı́ Itálie)
• provinčnı́ půda je státnı́, ovšem nebyla přidělována asignacı́, nýbrž ponechána dosavadnı́m držitelům zvláštnı́ druh vlastnictvı́, nenı́ to neomezené právnı́ panstvı́, possessio ac ususfructus, musı́ platit zvláštnı́
pozemkovou daň stipendium, tributum
Vlastnictvı́ osob, které nebyly řı́mskými občany
126
• cizinci, peregrini
• Původně nebyly chráněny vůbec, jejich vlastnictvı́ nepovažováno za vlastnictvı́ v pravém slova smyslu
• s růstem Řı́ma jim byla přiznána právnı́ ochrana (mezistátnı́ smlouvy, činnost preatora peregrina)
2.7.
Rei vindicatio
• vindikačnı́ žaloba
• žaloba k ochraně kviritského vlastnictvı́, uplatňována jako nejsilnějšı́ žaloba vlastnı́kem v přı́padě, byla-li
mu věc odňata nebo byl-li zbaven držby
• nepromlčitelná (až v 5.stol. obecná promlčecı́ lhůta 30 let)
• za dob legisakčnı́ho řı́zenı́ nebyla pravou žalobou, šlo o actio duplex = dvoustranný spor, kdy obě strany
sporu nárokovaly vlastnictvı́ nad věcı́
• ve formulovém procesu - jednoduššı́ podoba, stala se žalobou nedržı́cı́ho kviritského vlastnı́ka, který
byl k jejı́mu podánı́ oprávněn (aktivně legitimován) - jednostranný akt vlastnı́ka, který pozbyl držbu
věci a u soudu usiloval, aby své vlastnictvı́ prokázal; důkaznı́ břemeno na žalobci
• pasivně legitimován - držı́cı́ nevlastnı́k - nemusel však nic dokazovat (v době justiniánské už nebyl pasivně
legitimován jen držitel, ale každý, kdo měl možnost věc vlastnı́kovi vydat, tedy i např. detentor)
• žaloba věcná - nesměřuje pouze proti určité osobě, nýbrž proti každému, kdo by věc zadržoval
• držitel-odpůrce měl po prokázánı́ žalobcova práva dvojı́ možnost: věc vydat, nebo zaplatit peněžitou
částku (neúměrně vysoká ve vztahu k hodnotě věci)
• vindikace musela směřovat vždy k určité věci, proto musel žalobce přesně označit předmět svého uplatňovaného
práva, výjimkou vindikace poměrné části (při slitı́)
• u hromadné věci (např. stádo) se považovala vindikace za úspěšnou, bylo-li dokázáno vlastnické právo k
většině kusů
• v justiniánském úřednickém procesu došlo ke změně a vindikace sloužila nejen k dokázánı́ vlastnického
práva, ale i k uplatněnı́ nároku na vydánı́ věci – vycházelo se z pojetı́ vlastnického práva jako subjektivnı́ho práva, kterému odpovı́dajı́ povinnosti všech ostatnı́ch nerušit oprávněného ve výkonu jeho práva
• předtı́m odpůrce nemohl být donucen, aby se k soudu dostavil, na žalobu odpovı́dal a věc bránil (rem defendere) → pokud se skutečně nedostavil k soudu, řešilo se to magistrátským rozkazem, kterým byla držba
věci převedena na žalobce (translatio possessionis) a žalovaný byl povinen věc restituovat ← jediná cesta, jak
mohl žalobce dosáhnout bezprostřednı́ho vydánı́ věci
• restituovat = navrátit v nezhoršeném stavu se všı́m, co k nı́ náležı́ a co k nı́ přibylo
• obsahový rozsah restituce: povinnost věc vydat a navrátit se všı́m, co k nı́ náležı́ - v nezhoršeném stavu
a se všı́m, co k nı́ přibylo (s přı́růstky a plody)
• rozdı́l v posuzovánı́ restitučnı́ povinnosti u držitele v dobré vı́ře a ve zlé vůli:
– bonae fidei – ručil za poškozenı́ věci nastalé jeho zaviněnı́m po litikontestaci
– malae fidei – ručil za poškozenı́ věci jeho vinou před zahájenı́m procesu a po zahájenı́ i za náhodné
zhoršenı́ či zkázu
• žalovaný - procesnı́ prostředky na svou obranu → nárok na náhradu nákladů, které držitel vydal k vylepšenı́
věci, která byla předmětem sporu:
1. náklady nutné (impensae neccessariea) - nutné k údržbě či zachovánı́ věci; nárok měli oba držitelé
2. náklady užitečné – jen bonae fidei v přı́padě, že dı́ky nim byla zvýšena hodnota věci; pokud měl z
věci i užitek, připadala mu jen náhrada za to, co převyšovalo hodnotu plodů
95
2.8. ACTIO PUBLICIANA IN REM
3. náklady učiněné z rozmaru (impensae voluptariae) – nemusely se uhrazovat ani v dobré vı́ře, držitel
mohl vše, co takto pořı́dil, od věci odejmout
• retenčnı́ právo (zadržovacı́) – držitel mohl po procesu držet věc tak dlouho, dokud mu vı́těz sporu neuhradil
nutné náklady
vlastnı́ průběh vindikace:
• podánı́ žaloby - před praetorem, resp. provinčnı́m správcem
• magistrát se obrátil na žalovanou stranu, aby věc vrátila → pokud ji vrátı́, vindikace končı́
• pokud ji nevrátı́, začı́ná vlastnı́ spor, praetor se ptá vlastnı́ka: Na kolik si cenı́š té věci? → estimace (samooceněnı́ předmětu sporu žalobcem) + přı́saha žalobce; spor se vede o tuto nadsazenou částku
• žalobce poté nucen vrátit rozdı́l mezi oceněnou (tedy ve většině přı́padů nadsazenou) a reálnou
částkou
• věc se vracı́ se všemi plody, které přinesla
POZOR!
• v ŘP musela být každá věc vyjádřená (nebo alespoň vyjádřitelná) v penězı́ch, stejně tak každý soudnı́ rozsudek musel znı́t na penı́ze - princip pekuniárnı́ kondemnace → Jak je tedy možné vindikačnı́ žalobou
nárokovat vydánı́ věci, a nikoli náhradu škody v podobě peněz? → ŘP to řešilo fikcı́: soudce přikáže v rozsudku
alternativnı́ plněnı́ - bud’ vydánı́ věci, nebo náhrada škody - přičemž výběr je na dlužnı́kovi → je možno reálně
naplnit vindikaci, zároveň je formálně užit princip pekuniárnı́ kondemnace
* naše krásná, čtivá učebnice
2.8.
Actio publiciana in rem
• souvisı́ sbonitárnı́m vlastnictvı́m (viz ot. č. )
• tradice počala vı́tězit při prodeji mancipačnı́ch věcı́ nad mancipacı́ → kupec zı́skával podle civilnı́ho
práva jen držbu, kviritským vlastnı́kem zůstával převodce, takže nebylo vyloučeno, aby věc zpátky vindikoval; kupec se mohl stát vlastnı́kem teprve vydrženı́m (dlouhá doba)
• přı́pady, kdy mohl převodce užı́t vindikaci:
– převodce nebyl v době tradice vlastnı́kem věci, stal se jı́m teprve později a domáhal se věci zpět
– vlastnı́k žaluje nabyvatele, přestože věc převedla svým jménem jiná osoba s vlastnı́kovým souhlasem
• do toho zasáhl praetor tı́m, že povolil proti žalobci (převodci) námitku věci prodané a předané (exceptio rei
venditae ac traditae), kde bylo řečeno, že žalobce vı́tězı́ pouze, když se prokáže, že věc nebyla koupena →
tı́m je zabezpečena právnı́ jistota při neformálnı́m obchodnı́m styku, ale kupec stále nenı́ zabezpečen proti
třetı́m osobám! (pouhé odraženı́ vindikace)
• změnu v tomto ohledu přinesla teprve praetorská publicianská žaloba – actio Publiciana in rem
Actio Publiciana in rem
127
• nazvaná podle praetora Publicia, jenž ji někdy kolem 70 p.n.l. zařadil do svého ediktu a stal se tak jejı́m
tvůrcem
• vznik této žaloby byl současně vznikem praetorského bonitárnı́ho vlastnictvı́
• poskytuje nabyvateli, jenž nabyl mancipačnı́ věc pohou tradicı́, možnost domáhat se vydánı́ věci
bez ohledu na to, že potřebná vydržecı́ doba ještě neuplynula a nabyvatel nebyl podle civilnı́ho
práva vlastnı́kem
• nabyvatel byl tak chráněn i proti zásahům ze strany třetı́ch osob, jeho postavenı́ tedy bylo fakticky
shodné s postavenı́m kviritského vlastnı́ka, který mohl věc vindikovat
• žaloba fiktivnı́ - soudce se na bonitárnı́ho vlastnı́ka dı́val, jako by už byl vlastnı́kem kviritským
(splnil všechny podmı́nky pro vydrženı́ až na tempus)
• postupem času rozšı́řenı́ základu žaloby → mohl ji použı́t každý, kdo nabyl věc řádným způsobem
(iusta causa) a držel ji v dobré vı́ře, držbu však pozbyl dřı́ve, než proběhla vydržecı́ doba - důkaznı́
břemeno na žalobci
• cı́l je stejný jako u reivindikace, mělo se jı́ dosáhnout vydánı́ věci a splněnı́ restitučnı́ povinnosti žalovaným
• účinnost byla různá podle toho, zda žalobcem byl bonitárnı́ vlastnı́k, či jen držitel bonae fidei“ ←
”
jeho žaloba byla neúčinná proti kviritskému vlastnı́kovi
• někdy šlo o spor mezi dvěma držiteli dobré vı́ry → vı́tězı́ ten, komu věc byla odevzdaná dřı́ve
* učebnice str. 159-160, 185-6; * přednáška - Skřejpek
96
2.9. ACTIO NEGATORIA
2.9.
Actio negatoria
• žaloba zápůrčı́ = žaloba proti částečnému rušenı́ vlastnického práva (pokud někdo užı́val cizı́ věc,
těžil z nı́ plody, chodil po cizı́m pozemku, odebı́ral tam vodu...)
• týká se předevšı́m oblasti věcných práv k věci cizı́, konkrétně zásahů do pozemkové držby
• jde o zásahy menšı́ intenzity než je odnětı́ držby → nutno najı́t prostředky mı́rnějšı́ než vindikaci, resp.
publiciánskou žalobu
• kazuisticky formulovaná
• má zamezit rušenı́
• aktivně legitimován vlastnı́k - nemusı́ dokazovat neoprávněnost rušenı́, nýbrž pouze to, že rušenı́
nastalo
• pasivně legitimován rušitel
• formulována negativně - popı́rala právo žalovaného vlastnı́kovu věc užı́vat
• obsah rozsudku: povinnost žalovaného odstranit přı́činu rušenı́ nebo se rušenı́ zdržet + uhradit
způsobenou škodu + složit kauci (žalovaný skládá slib, že už rušit vı́ce nebude, a pokud jej nedodržı́,
zaplatı́ pokutu)
* učebnice str.186-7; * přednáška - Skřejpek
2.10.
Omezenı́ vlastnického práva
• přestože vlastnické právo mělo v řı́mském právu velmi silnou pozici (např. přı́mé zdaněnı́ majetku bylo
považováno za zásah do vlastnického práva), existovaly možnosti jej omezit, a to bud’ v zájmu soukromém,
nebo veřejném; faktickým omezenı́m vlastnického práva je rovněž spoluvlastnictvı́
• vlastnı́k se ve svých právech může omezit sám (prodá, půjčı́, zastavı́), nebo je mu to uloženo
OMEZENÍ VE VEŘEJNÉM ZÁJMU
• pravidla odpovı́dajı́cı́ dnešnı́mu správnı́mu právu, hl. stavebnı́mu, nazýváno též jako tzv. legálnı́ (zákonné)
služebnosti:
– každý vlastnı́k pozemku musı́ strpět průchod řı́mského vojska táhnoucı́ho bránit vlast
– vlastnı́ci městských pozemků měli mezi stavbami zachovat určitý prázdný prostor - tzv. ambitus (dle
LDT 5 stop)
– pravidla určujı́cı́ jistou výši staveb, která nesměla být překročena
– omezeno bouránı́ domů
– maximálnı́ počet podlažı́
– vlastnı́k nesměl zrušit hrob, který byl na pozemku, a musel k němu umožnit přı́stup
– vlastnı́ci pozemků u veřejné cesty měli povinnost cesty opravovat - byla-li cesta ve špatném stavu,
musel vlastnı́k strpět, aby se chodilo po jeho pozemku
– vlastnı́ci pozemků, které tvořily břeh veřejné řeky, byli také omezeni
OMEZENÍ V SOUKROMÉM ZÁJMU - v zájmu jiných vlastnı́ků
• většinou pravidla, která omezujı́ vlastnı́ka ve prospěch jeho sousedů → sousedské právo
• immisse = průniky skutečnostı́ z jednoho pozemku na druhé (průnik světla, vůnı́, zápachu, hlomozu)
- pokud jsou v běžné mı́ře, vlastnı́k je musı́ strpět; nad mı́ru jsou žalovatelné (pokud např. vnikánı́ bylo
způsobeno zvláštnı́m provozem pozemku nebo snahou šikanovat souseda)
• vlastnı́k musı́ snášet vyborcenı́ sousedovy zdi do prostoru nad svým pozemkem do výše půl stopy
• LDT o přesahu větvı́:
– vlastnı́k povinen snášet přesahovánı́ vyššı́ než 15 stop, nižšı́ větve mohl oklestit a dřı́vı́ si nechat
– vlastnı́k povinen umožnit sousedovi přı́stup každý druhý den, aby mohl sebrat přepadané plody
– možnost vymáhat zvláštnı́ žalobou, později interdiktem o ořezánı́ stromů nebo sběru žaludů
• vlastnı́k polnı́ch pozemků nucen strpět, aby soused při obdělávánı́ svého pozemku překročil hranici svého
pozemku o 2,5 stopy → vzniká tak mez = confinium v šı́řce 5 stop (1,5m)
• vlastnı́k musı́ strpět, aby na jeho pozemek dopadala dešt’ová voda tekoucı́ ze sousedova okapu
* učebnice str. 155-6; * přednáška - Skřejpek
97
2.11. CONDOMINIUM
2.11.
Condominium
• v primitivnı́ch dobách existovalo tzv. consorcium - ze zákona dané společenstvı́ dědiců, kdy každý z dědiců
má úplné vlastnické právo k pozůstalosti a dı́ky tomu může každý z nich s věcı́ libovolně nakládat → velice
nepraktické
Spoluvlastnictvı́ (communio, condominium)
128
• jediné vlastnické právo k věci náležı́ vı́ce osobám – spoluvlastnı́kům
• subjektem vztahu je vı́ce osob (spoluvlastnı́ků), kteřı́ majı́ dohromady společné právnı́ panstvı́ nad věcı́
• rozděluje se na spoluvlastnický podı́l = ideálnı́ část vyjádřená zlomkem či procentem, která vyjadřuje mı́ru
účasti jednotlivých spoluvlastnı́ků na společném vlastnickém vztahu (pars pro indiviso - ideálnı́ podı́l věci
nedělitelné); určujı́cı́ pro rozdělenı́ výtěžku a dělenı́ nákladů
• každý ze spoluvlastnı́ků může svým podı́lem běžně nakládat - zcizit, zřı́dit věcné právo k věci cizı́
(jen takové, jehož povaha to dovoluje - např. právo požı́vacı́ nebo právo zástavnı́) a to i bez vůle ostatnı́ch
spoluvlastnı́ků; ovšem pokud se jedná o nakládánı́ společnou věcı́, jehož účinky také celou věc postihovaly, je
omezen souhlasnou vůlı́ ostatnı́ch spoluvlastnı́ků (nejprve všichni, v justiniánském právu stačı́ polovina)
• všichni společnı́ci musı́ vykonávat všechna práva společně (i právo disponovat s věcı́) → nerozhodujı́
procenta, musı́ se dohodnout všichni; princip většiny až v justiniánském právu
• jeden ze spoluvlastnı́ků se vzdá svého podı́lu → akrescence = přirůstánı́ uprázdněného podı́lu k podı́lům
ostatnı́ch spoluvlastnı́ků, a to v poměru k jejich velikosti
Zánik
129
• žaloba na rozdělenı́ spoluvlastnictvı́ = actio communi dividundo
– nenı́ to skutečný spor, je to iudicium duplex (každá ze stran v postavenı́ žalobce i žalovaného; je to
spı́še dohoda, kterou lidé sami uzavřı́t nemohou)
– soudce rozdělil věci dělitelné mezi spoluvlastnı́ky, věci nedělitelné přiřkl některému ze spoluvlastnı́ků
a ostatnı́m přiznal náhradu
* učebnice str. 156-157; * vakobobři (soubor od errorka)
2.12.
Derivativnı́ způsoby vzniku vlastnictvı́
• derivativnı́ = odvozené – pro nabyvatele, který nabývá vlastnické právo, má význam vlastnické právo jeho
předchůdce
• předchozı́ vlastnı́k se svého vlastnického práva vzdává a u nabyvatele vzniká nové vlastnické
právo (se souhlasem a projevenou vůlı́ pvůodnı́ho vlastnı́ka), opřené o vlastnické právo předchůdce
• sukcese = vstoupenı́ do právnı́ho postavenı́ předchozı́ho vlastnı́ka
– univerzálnı́ = přechod veškerých práv i závazků (v přı́padě dedědického řı́zenı́)
– singulárnı́ = přechod jediného práva (zejména pr. vlastnického)
• jde o převod vlastnického práva
Hlavnı́ způsoby
130
• mancipace - imaginárnı́ trh pomocı́ mědi a železných vah - viz 2.14
• injurecesse - fingovaný soudnı́ spor před magistrátem - viz 2.15
– tyto dva způsoby jsou formálnı́, abstraktnı́ a univerzálnı́
• tradice - předánı́ věci z ruky do ruky - viz 2.16
– neformálnı́, kauzálnı́ a neuniverzálnı́
98
2.13. OCHRANA VLASTNICKÉHO PRÁVA
Dalšı́ způsoby
131
• nabytı́ od státu
– asignace - nabytı́ vlastnictvı́ ke státnı́m pozemkům, přı́děl půdy
– nabytı́ vlastnictvı́ k válečné kořisti prodávané v dražbě
– nabytı́ jměnı́ prodávaného ve veřejné dražbě (původnı́mu vlastnı́kovi odňato na základě odsouzenı́
či na základě toho, že byl dlužnı́kem státu)
• adiudikace - nabytı́ soudnı́m výrokem (při rozdělenı́ spoluvlastnictvı́, stanovenı́ hranic pozemků, rozdělenı́
dědictvı́)
• rozhodnutı́ magistrátu (např. hrozila-li vlastnı́kovi sousednı́ho pozemku škoda - damnum infectum - mohl
magistrátským rozhodnutı́m nabýt bonitárnı́ vlastnictvı́)
• ze zákona (ex lege) – převod vlastnictvı́ zákonem
* učebnice str. 169–175; * errorek 2008 – ot.č.2 II.)
2.13.
Ochrana vlastnického práva
Kviritštı́ vlastnı́ci
132
• vlastnı́ci dle ius civile
• vindikace (rei vindicatio) - viz 2.7
– aktivně legitimován nedržı́cı́ kviritský vlastnı́k, pasivně držı́cı́ nevlastnı́k
– cı́lem je vrácenı́ věci vlastnı́kovi
– problém, že kvůli principu pekuniárnı́ kondemnace nelze vydat rozsudek na vydánı́ věci, ale musı́ být na
určitou částku, kviritský vlastnı́k tedy věc nadhodnoceně ocenı́, aby bylo pro držı́cı́ho nevlastnı́ka lepšı́
věc vrátit
– žalovaný musı́ věc vrátit se všemi plody a přı́růstky, na druhou stranu žalobce má povinnost uhradit
náklady na udržovánı́ věci, jejı́ zlepšenı́ – za předpokladu, že žalovaný věc držel v dobré vı́ře
Bonitárnı́ vlastnı́ci
133
• chráněni praetorem
• exceptio rei venditae ac traditae (námitka věci prodané a tradované)
– procesnı́ námitka sloužı́cı́ k odraženı́ vindikačnı́ žaloby
– kupec musı́ prokázat, že věc zaplatil a ta mu byla fyzicky předána
– lze ji použı́t pouze bonitárnı́m vlastnı́kem, pokud je žalován kviritským vlastnı́kem
• actio Publiciana in rem - viz 2.8
– obdoba vindikačnı́ žaloby, založena na fikci času – uplynutı́ vydržecı́ lhůty
– žaloba fiktivnı́ - praetor v žalobě přikazuje soudci, aby na bonitárnı́ho vlastnı́ka nahlı́žel jako na vlastnı́ka
kviritského, který své vlastnické právo vydržel
Dalšı́ prostředky ochrany
žaloba zápůrčı́ (actio negatoria) - viz 2.9
134
• aktivně legitimován vlastnı́k, který je někým rušen, pasivně legitimován rušitel
• cı́lem zamezit rušenı́ – rozsudkem zákaz
• mohla být odražena, pokud rušitel prokázal, že na činnost, která vlastnı́ka rušı́, má právo (zj. pozemkové
služebnosti)
záruka proti hrozı́cı́ škodě (cautio damni infecti)
• stipulačnı́ slib nahradit hrozı́cı́ škodu
• k záruce byl aktivně legitimován vlastnı́k/nájemce pozemku, kterému hrozilo od sousednı́ho pozemku nebezpečı́ škody
99
2.14. MANCIPATIO
• pokud vlastnı́k/nájemce druhého pozemku odmı́tne, ohrožený vlastnı́k se obrátı́ na praetora, který jej uvede
do detence a ohrožený vlastnı́k může na náklady ohrožujı́cı́ho vlastnı́ka provést úkony, aby zamezil přı́padné
škodě, pokud i nadále odporuje, praetor uvede ohroženého vlastnı́ka do držby pozemku ohrožujı́cı́ho – takže
hrozı́, že za 2 roky bude pozemek vydržen
zákaz nové stavby (operis novi nuntiatio)
• neformálnı́ soukromý zákaz pokračovat ve stavbě
• stavitel musel přestat, nebo zřı́dit kauci proti hrozı́cı́ škodě – cautio damni infecti, jinak se vystavoval nebezpečı́
praetorského přı́kazu k demolici
* učebnice ŘP
2.14.
Mancipatio
• mancipace = derivativnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva
• zajišt’ovala publicitu převodu věcı́ (které měly stěžejnı́ význam pro tehdejšı́ agrárnı́ společnost - věci mancipačnı́), ve starých dobách tak byla zárukou právnı́ jistoty vznikajı́cı́ch vztahů
• vlastnické právo převáděné mancipacı́ – kviritské vlastnictvı́
• původně trh reálný - z ruky do ruky, bezprostřednı́ směna věci za penı́ze
• později trh imaginárnı́ - účast 5 svědků (dospělı́ občané) + libripens (vážný, taktéž dospělý), který držel
v ruce váhy
• nabyvatel uchopil věc a pronesl stanovenou formuli (nuncupatio), udeřil malým kouskem mědi o kovovou
váhu a odevzdal jej převodci jako obraznou trhovou cenu
• do mancipačnı́ formule možno vložit dalšı́ prohlášenı́ (leges mancipi)→ zřı́zenı́ služebnostı́ k převáděné
věci nebo služebnostı́ ve prospěch zcizeného pozemku + prohlášenı́ o velikosti pozemku
• zaplacenı́ ceny nebylo podmı́nkou mancipace, ale jenom plněnı́m závazku vzniklého ze smlouvy trhové
• právnı́ účinky nastávaly okamžitě
• vyloučeno: připojenı́ podmı́nky či lhůty, zastoupenı́
Užitı́
135
•
•
•
•
emancipace syna
zřı́zenı́ moci manželské (viz coemptio)
zřı́zenı́ smluv
převod práva k mancipačnı́m věcem (ovšem nejen k nim)
Jde o právnı́ jednánı́:
136
• formálnı́ - k převodu vlastnického práva docházı́ pouze tehdy, pokud je dodržena forma
• abstraktnı́ - neptáme se po důvodu převodu (kauze)
• univerzálnı́ - lze jı́m převést vlastnické právo na jakoukoliv věc
2.15.
In iure cessio
• injurecesse = derivatnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva
• vycházı́ z legisakčnı́ho procesu
• fingované soudnı́ řı́zenı́ před magistrátem (praetor, konsul)
– nabyvatel uchopı́ věc a pronese vindikačnı́ formuli
– magistrát se ptá převodce, zda chce provést kontravindikaci - odpovı́ záporně nebo mlčı́ → vlastnické
právo přecházı́ na nového majitele, magistrát potvrdı́ jednánı́ stran
• podoba jednostranného uplatněnı́ práva X ve skutečnosti vůli uplatňujı́ oba – převodce projevoval vůli
pasivně
• často užı́vána k fiduciárnı́m převodům + převodu či zřizovánı́ služebnostı́
• vyloučeno: podmı́nka, lhůta, zastoupenı́
• nepřı́liš oblı́bená – pro svoji formálnost a potřebu magistráta → vyšla brzy z užı́vánı́
100
2.16. TRADITIO
137
• formálnı́ - musı́ být splněna forma
• abstraktnı́ - nezáležı́ na kauze
• univerzálnı́ - lze jı́m převést vlastnické právo na jakoukoliv věc (mancipačnı́ i nemancipačnı́)
* učebnice – str. 172; * vakobobři
2.16.
Traditio
•
•
•
•
tradice = derivativnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva
předánı́ věci z ruky do ruky - jakýmkoli způsobem (i svěřenı́m pošty holubem, pokud ji doručı́)
historicky vycházı́ z práva národů (ius gentium)
jejı́ neformálnost vyhovovala požadavkům rozvı́jejı́cı́ho se hospodářského života → jejı́ obliba rychle rostla,
v justiniánském právu již jediným způsobem odvozeného převodu vlastnického práva mezi živými
• zastoupenı́ bylo možné, vlastnické právo mohl převést i zástavnı́ věřitel
• nutná kauza tradice = spravedlivý důvod tradice (iusta causa traditionis) - jednánı́, které odůvodňovalo
převod vlastnického práva, realizovaný odevzdánı́m věci
– např. koupě a prodej, darovánı́, zřı́zenı́ věna, poskytnutı́ úvěru, plněnı́ dluhu apod. (zde
řı́kám dare a převádı́m vlastnické právo)
– kauzami tradice nenı́ nájem věci, vypůjčenı́, úschova, odevzdánı́ věci poživateli (zde řı́kám
facere a vlastnické právo nepřevádı́m)
• na základě tohoto rozlišujeme tradici:
– v užšı́m slova smyslu - samotné odevzdánı́ věci
– v širšı́m slova smyslu - odevzdánı́ věci + kauza
• tradicı́ se převádı́ nejen vlastnické právo, ale i pouhá držba - někdy ovšem předánı́ z ruky do ruky velice
obtı́žné → praetor vytvářı́ fikci, jako že k tomu opravdu došlo:
– tradice na dlouhou ruku (traditio longa manu, tradice z věže) - nabývánı́ držby pozemku - koupı́me
si pozemek na druhém břehu rozbouřené řeky → stačı́, abychom na věc pouze ukázali a dostatečně ji
identifikovali
– tradice fiktivnı́ (symbolická) - dotkeneme se jiného předmětu (chci si koupit 10 pytlů se zelı́m umı́stěných
ve sklepě → stačı́, když se dotknu klı́če od sklepa, nemusı́m osahávat všechny pytle)
– tradice na krátkou ruku (traditio brevi manu) - staneme se držiteli, aniž bychom na věc museli
sáhnout - např. půjčı́m si knihu, je mi tradována, splňuji hmotný prvek, ale počı́tám s tı́m, že ji vrátı́m,
jse tedy pouhým detentorem; zalı́bı́ se mi, koupı́m si ji od vlastnı́ka, ale nemusı́m mu ji znova vracet,
aby mi ji mohl znovu předat z ruky do ruky)
– držebnı́ dohoda (constitutum possessorium) - někdo se stane detentorem, aniž by se věci dotkl, pouze
na základě dohody; jedná se o detenci (takto zúčastněný se nesnažı́ o vydrženı́) - tı́mto způsobem za
nás může držbu nabývat syn nebo otrok s peculiem (bud’ na přı́kaz pána, nebo s jeho souhlasem) +
hostinný přı́tel (návštěva, může držet naše věci)
138
• neformálnı́ - předánı́ z ruky do ruky jakýmkoli způsobem
• kauzálnı́ - nutno uvést kauzu (přı́činu), jinak nedojde k převodu vlastnického práva
• nenı́ univerzálnı́ - sloužı́ k převodu kviritského vlastnického práva pouze nad věcı́ nemancipačnı́!
(u mancipačnı́ věci vedla tradice ke vzniku bonitárnı́ho vlastnictvı́)
* učebnice 172-174
2.17.
Originárnı́ způsoby vzniku vlastnictvı́
• originárnı́ - původnı́ - vlastnické právo vzniká nezávisle na nějakém předchůdci
101
2.17. ORIGINÁRNÍ ZPŮSOBY VZNIKU VLASTNICTVÍ
• nejde o převod vlastnického práva
• nevyžaduje se souhlas předchozı́ho vlastnı́ka - věc vlastnı́ka nemá, nebo někdo vlastnictvı́ nabyl na
základě jisté skutečnosti, se kterými právnı́ řád vznik vlastnického práva spojuje
• k ochraně vlastnického práva nabytého originárnı́mi způsoby sloužily tzv. obdobné vindikace (reivindicationes utiles) ← mı́řı́ na zajištěnı́ náhrady, nikoli na vydánı́ věci (specifikace - někdo v dobré vı́ře zpracuje
moje dřevěná polı́nka a zpracuje z nich židli → z logických důvodů nemohu nárokovat vydánı́ věci, ale pouze
náhradu škody; akcese - žaloba vlastnı́ka stromu, jenž byl zasazen na cizı́m pozemku ← také nemůže být
vykácen a zasazen znovu, pokud bude velký)
• vydrženı́ (usucapio) - viz 2.20
• okupace - viz 2.18
• akcese - viz 2.21
Nález pokladu
139
– poklad (tesaurus) = jisté množstvı́ peněz, které bylo dlouhou dobu ukryto, takže zaniklo vědomı́ o tom,
kdo je jeho vlastnı́kem (Paulus)→ tři podmı́nky: musı́ to být věc cenná, původnı́ vlastnı́k neznámý,
věc je skrytá
– později širšı́ definice - poklad mohly tvořit i jiné cennosti než penı́ze
– vlastnické právo vzniká už samotným nálezem (nebylo třeba se uchopit držby)
– poklad náležı́ nálezci
– úprava za cı́saře Hadriána – pokud je poklad uložen v nemovité věci (pozemku), dělı́ se napůl mezi
nálezce a vlastnı́ka pozemku; je-li poklad hledán záměrně a bez svolenı́ vlastnı́ka, připadá celý
vlastnı́kovi pozemku
Smı́šenı́ (commixtio)
140
– nabytı́ vlastnictvı́ spojenı́m dvou sypkých nebo kapalných látek
– musı́ mı́t trvalou povahu, takže se to nedá vrátit zpátky - např. směs hladké a hrubé mouky (nerozeznáme je od sebe) X ne směs oleje s vı́nem (dá se odstředit), ne červené a černé kamı́nky (lze
rozpoznat)
– trvalé spojenı́ s vůlı́ dosavadnı́ch vlastnı́ků → vzniká spoluvlastnictvı́ ke smı́šenině
– trvalé spojenı́ bez vůle dosavad. vlastnı́ků → mohou se na držiteli směsi domáhat vlastnickou
žalobou poměrné části
Specifikace
141
– nabytı́ vlastnictvı́ zpracovánı́m – z určité věci vzniká zpracovánı́m věc nová
– musı́ dojı́t k trvalé změně látky (např. vyrobenı́ mastı́ z cizı́ch přı́sad, vyrobenı́ židle z cizı́ch prken)
- pokud ovšem bylo možno obnovit původnı́ stav před zhotovenı́m, vlastnické právo nevzniká a zůstává
zachováno vlastnictvı́ původnı́ho majitele
– zpracovatel musel zpracovat látku původnı́ho vlastnı́ka v dobré vı́ře, jinak šlo o krádež
– Prokuliáni: forma ma převahu nad látkou → vlastnı́kem je tvůrce
– Sabiniáni: vlastnı́kem je vlastnı́k materiálu
– nakonec mı́něnı́: tvůrce nabýval vlastnictvı́ k zhotovené věci, nebylo-li možno obnovit původnı́ stav před
zhotovenı́m
Nabytı́ plodů
142
– vlastnı́k plodonosné věci a držitel v dobré vı́ře nabývajı́ vlastnictvı́ pouhou separacı́ (oddělenı́
plodu od věci plodonosné, stává se samostatným objektem práv, protože již nadále nenı́ součástı́ věci
nemovité, resp. pozemku)
– ususfruktuář a pachtýř nabývajı́ vlastnictvı́ percepcı́ (sklizeň)
102
2.18. OCCUPATIO
2.18.
Occupatio
• okupace = originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva
• nabytı́ vlastnického práva k věci ničı́ (res nullius) ← věc, která dosud nikomu vlastnickým právem
nepatřila:
–
–
–
–
divoká zvěř
opuštěné řečiště, náhle vzniklý ostrov (pokud jsou hranice okolnı́ch pozemků jasně vymezeny)
dary nebo plody moře
volně žijı́cı́ zvı́řata možno lovit (tedy okupovat) kdekoli (i na cizı́m pozemku) a lovit je může kdokoli
(ne jen osoba k myslivosti výslovně oprávněná), vlastnı́k pozemku ale nemusı́ povolit vstup na svůj
pozemek, ulovené zvı́ře však nemůže vindikovat
– věci opuštěné (derelikvované) = věci, kt. již někomu patřily, byly však vlastnı́kem opuštěny (vlastnı́k
provedl jejich derelikci - věc opustil; zbavil se držby + projevil vůli nemı́t věc pro sebe)
– věci nepřátelské (věci nepřátelského státu a jejich přı́slušnı́ků)
∗ okupace v době válečného taženı́ (ukořistěné územı́ a věci přı́slušnı́ků poraženého státu = vlastnictvı́ řı́mského státu)
∗ okupace soukromá (vlastnictvı́ nabývá jedinec)
– ne domácı́ zvı́řata (ani když uprchla)
• POZOR! - nutno rozlišovat věc opuštěnou (spadá do kategorie věcı́ ničı́ - např. kapesnı́k úmyslně vyhozený
do koše) X věc ztracenou (u takové věci měl přı́padný nálezce povinnost věc vydat majiteli, pokud o to
zažádá; v dnešnı́m právu i povinnost nálezce aktivně hledat vlastnı́ka)
• musı́ dojı́t k trvalému uchopenı́ věci ničı́ s úmyslem mı́t ji pro sebe (např. zabodnutı́ šı́pu do
medvěda, ale i oplocenı́ lesa - zvěř následně v něm zachycená se stává majetkem vlastnı́ka lesu)
• konstrukce ochranné doby, kdy se vlastnı́k může přihlásit (to, že jde o věc věcı́ ničı́, je těžko zjistitelné) → věc
si musı́ projı́t testem trvalosti → souvisı́ tedy s vydrženı́m (movitá věc 1 rok, nemovitá 2 roky; za Justiniána
vydrženı́ řádné a mimořádné)
* Kincl, Urfus, Skřejpek, Řı́mské právo, 1. vydánı́ - str. 179, 180; * přednáška č. 10 - Falada
2.19.
Bonitárnı́ vlastnictvı́
• souvisı́ s otázkou 2.8
• vzniklo v okruhu praetorského honorárnı́ho práva jako tzv. praetorské neboli bonitárnı́ vlastnictvı́
• historicky souviselo praetorské vlastnictvı́ s rozvojem směnných a obchodnı́ch vztahů → vynucovaly si
neformálnı́ způsoby převodu vlastnického práva
• tradice tak začala vı́tězit při prodeji mancipačnı́ch věcı́ nad mancipacı́ (ta byla pro převod vlastnického práva v tomto přı́padě nezbytná)
• nabyvatel–kupec zı́skával podle civilnı́ho práva jen držbu, kviritským vlastnı́kem zůstával převodce,
který věc prodal a byl tedy stále civilnı́m právem chráněn, takže nebylo vyloučeno, aby vindikoval svoji věc
nazpět - praetor sice takovou vindikaci povoloval, přikazoval však soudci, aby žalovaného (nabyvatele) odsoudil
k vydánı́ teprve tehdy, vyjde-li najevo, že věc nekoupil → praetor povoloval proti žalobci námitku prodané a
tradované věci (exceptio rei venditae ac traditae) – tı́m byla zabezpečována právnı́ jistota při neformálnı́m
obchodnı́m styku, jehož předmětem byl prodej mancipačnı́ch věcı́
• praetorská ochrana tak vytvářela vedle civilnı́ho vlastnictvı́ vlastnictvı́ praetorské neboli bonitárnı́ poskytuje stejně účinnou ochranu jako civilnı́ právo, oprávněnı́ bonitárnı́ho vlastnı́ka v podstatě shodná
s oprávněnı́mi kviritského vlastnı́ka
– nejdéle se setkáváme s rozdı́lem při manumissi otroka, kdy se propuštěný otrok stával řı́mským
občanem jen tehdy, byl-li propuštěn osobou, která jej měla plným právem“, tedy osobou, která byla
jeho kviritským vlastnı́kem; byl-li propuštěn bonitárnı́m ”vlastnı́kem, občanem se stát nemohl
• poslednı́ zbytky rozdı́lů mezi civilnı́m a bonitárnı́m vlastnictvı́m odstranil Justinián; každý vztah
se poté jednotně označoval jako dominium“
”
POZOR!
• bonitárnı́ vlastnictvı́ je možné pouze u věcı́ mancipačnı́ch (pokud dojde k jejich převodu pouhou tradicı́
namı́sto mancipace)
• nemancipačnı́ věci lze převádět jakkoli, i neformálně → v úvahu zde přicházı́ pouze vlastnictvı́ kviritské
* učebnice ŘP (Kincl, Urfus - 1990), strany 159-160
103
2.20. USUCAPIO
2.20.
Usucapio
• vydrženı́ = originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva
• jeho podstatou je to, že po určitou dobu trvajı́cı́ faktický vztah se měnı́ ve vztah právnı́ → držba
se měnı́ ve vlastnické právo
• držba (faktický vztah) původně jediným požadavkem k vydrženı́; nakonec se počet náležitostı́ vydrženı́ ustálil
na pěti → PODMÍNKY PRO VYDRŽENÍ:
– res habilis – předmětem vydrženı́ musı́ být věc způsobilá k vydrženı́, k nabytı́ vlastnického práva
– vyloučeny: extrakomerciálnı́ věci, věci kradené, věci peregrinů, věci, jejichž držba byla
zı́skána násilı́m, confinium, věci náležı́cı́ státnı́ pokladně
– titulus (iusta causa) – právem uznaný důvod – např. uzavřenı́ kupnı́ smlouvy, zřı́zenı́ věna, darovánı́,
zaplacenı́ dluhu, držba zı́skána okupacı́ věci, jež byla opuštěna od nevlastnı́ka
– bona fides (dobrá vı́ra) – vydržitel byl přesvědčen, že nabytı́m držby nezpůsobil nikomu újmu - u
lukrativnı́ho nabytı́ vydrženı́m potřebná celou dobu, u oneroznı́ho nabytı́ držby jen v momentě nabytı́
věci
– possessio (držba) – corpus i animus, nenı́ to však prostá držba, nýbrž držba kvalifikovaná (je opřena
o důvod) neboli civilnı́; každá ztráta držby měla za následek, že vydrženı́ bylo přetrženo, nastávala
uzurpace (nutno držbu znovu nabýt); vydrženı́ pokračuje i v osobě dědicově
– tempus (čas, uplynutı́ vydržecı́ doby) – 1 rok pro movitosti, 2 roky pro nemovitosti
Preskripce
143
• civilnı́ usucapio se nevztahovala na provinčnı́ pozemky nebo peregriny → vznikla longi temporis praescriptio
• vycházı́ z jiné praxe → každý, kdo v určité lhůtě svoje oprávněnı́ neuplatnı́ žalobou, ztrácı́ po
uplynutı́ této lhůty takovou možnost (promlčuje ji)
• držitelům provinčnı́ch pozemků (řı́mským občanům i peregrinům), kteřı́ pozemek drželi dlouho a jejichž
držba byla odůvodnitelná řádnou kauzou, byla proti vlastnı́kově žalobě poskytována procesnı́ obrana (ta
mohla odrazit vlastnı́kovu žalobu, pokud vlastnı́k dlouho neuplatnil své právo k pozemku)
• později takový dlouhodobý držitel mohl žádat vydánı́ věci, pokud mu byla odňata (dokonce i proti původnı́mu
vlastnı́kovi!)
• délka vydržecı́ doby: 10 let mezi přı́tomnými (když žil vlastnı́k a vydržitel ve stejné obci) a 20 let
mezi nepřı́tomnými
• platila sukcese držby při dědické posloupnosti
• postupně preskripce a usucapio splývaly → justiniánské právo:
– vydrženı́ řádné - vydržecı́ doba pro movitost 3 roky, nemovitost 10 let mezi přı́tomnými a 20
mezi nepřı́tomnými
– vydrženı́ mimořádné - promlčenı́ vlastnické žaloby, vydržecı́ doba 30, popř. 40 let (proti kostelům
a nadacı́m) + bona fides v době nabytı́ držby; titulus nebylo nutno dokazovat
* učebnice str. 175–179; * seminář prof. Skřejpka
2.21.
Accessio
• akcese = originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva
• nabytı́ vlastnictvı́ přı́růstkem - docházı́ k němu spojenı́m dvou věcı́, jež byly doposud samostatným
předmětem práv, přičemž jedna z nich ztrácı́ svoji samostatnost a stává se trvalou součástı́ věci
druhé (např. zakořeněnı́m stromu do pozemku se strom stává součástı́ pozemku)
• věc, která ztrácı́ spojenı́m hospodářskou funkci, se stává majetkem věci, jež svou hospodářskou funkci neztratila
• spojenı́ dvou věcı́ movitých se posuzovalo individuálně - obecně bylo rozhodujı́cı́m, která ze spojených věcı́
ztrácı́ spojenı́m svou samostatnou hospodářskou funkci
• docházı́-li ke spojenı́ s věcı́ nemovitou, považuje se tato věc za hlavnı́ (jejı́ funkce ve spojeném celku
převládá)
– pravidlo superficies solo cedit (povrch ustupuje půdě) = vše, co je pevně spojeno s pozemkem, je
součástı́ pozemku a proto i vlastnictvı́m vlastnı́ka pozemku
104
2.22. FRUCTUS
– dosavadnı́ vlastnı́k věcı́, které spojenı́m s pozemkem ztratily svou samostatnost, k nim nemohl
uplatňovat svoje vlastnické právo, nemohl je vindikovat, ani pokud došlo později k jejich oddělenı́
(př. pozdějšı́ vykopánı́ stromu)
– výjimku tvořı́ stavebnı́ materiál zastavěný do cizı́ budovy nebo viničné tyče, užité na cizı́ vinici –
vlastnı́k po oddělenı́ mohl uplatnit své právo, nemohl se však oddělenı́ domáhat
• možno i nabýt vlastnictvı́ akcesı́ v přı́padě rozšı́řenı́ plochy pozemků - muselo jı́t o pozemky, jejichž hranice
byly dány přirozenými mezemi (ager arcifinius) – např. nově vzniklý pozemek (opuštěné řečiště, nově vzniklý
ostrov) se dělı́ mezi vlastnı́ky pobřežnı́ch pozemků; u pozemků daných výměrou úřednı́ch zeměměřičů (ager
limitatus) jde o věc ničı́ a jsou tedy předmětem volné okupace
• proti akcesi lze použı́t condictio sine causa (kondikce z bezdůvodného obohacenı́) = žaloba proti bezdůvodnému
obohacenı́, jehož titul neexistoval již v době vzniku
• akcesı́ bylo možno rozšı́řit ležı́cı́ pozůstalost
• pozn. namalovánı́ obrazu je vždy akcese, ne specifikace - malı́řské barvy jsou cennějšı́ než plátno (resp. dřevěná
fošna), stávajı́ se věcı́ hlavnı́ a plátno jakoby přirůstá k věci hlavnı́
* učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), str. 180-181, marginál. čı́sla 293, 365 a 388
2.22.
Fructus
• plody
• přirozené - fructus naturales (organické, anorganické) X právnı́ - fructus civiles (př. úroky, nájemné)
• pravidelný, hospodářský a hmotný výtěžek plodonosné věci, a to všeho druhu, nejen pozemku jako
plodiny a ovoce, nýbrž i mléko, mlád’ata chovaných zvı́řat, vlna aj., nikoli však maso nebo kožešina (výtěžek
nikoli pravidelný) nebo děti otrokyně (výtěžek nikoli hospodářský) apod.
• v širšı́m smyslu nerosty (třebaže zmenšujı́ podstatu plodonosnı́ věci), výnos z práce otroků aj.
• plody připadaly v zásadě vlastnı́kovi plodonosné (mateřské) věci, jinému věcně oprávněnému jen z nějakého
zvláštnı́ho důvodu
• nabytı́ plodů = originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva
1. separacı́ (oddělenı́m od plodonosné věci)
– vlastnı́kem plodonosné věci
– držitelem v dobré vı́ře (bona fidei possessor) - nabýval vlastnictvı́ k plodům, i když plodonosná
věc, kterou držel, byla vyloučena z řádného vydrženı́
– emfyteutou (pachtýř) - nabývá vlastnictvı́ derivativně, z vůle vlastnı́ka - traditio brevi manu
2. percepcı́ (skliznı́)
– poživatelem (usufruktuář)
• plody mohly být zastaveny
1. jako součást zastavené věci, za předpokladu, že zástavce k nim zı́skává oddělenı́m vlastnické právo;
zástavnı́ věřitel byl oprávněn, ale i povinen těžit plody a jejich hodnotu musel odečı́st od pohledávky
(nejdřı́ve od úroků, pak i od kapitálu) X bylo možné dohodnout, že plody majı́ připadnout věřiteli
namı́sto úroků
2. samostatně
• pozůstalost a plody
– pozůstalost se může zvětšit oddělenı́m plodů
– plody, které přibyly po zůstavitelově smrti, mohly být vymáhány dědickou žalobou
* učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), marginál. čı́sla 296, 323, 325, 388 a 394; * http://www.prf.cuni.cz/intervalla
vp2.doc; *
2.23.
Zánik vlastnictvı́
z vůle vlastnı́ka:
105
2.24. POSSESSIO – POJEM A OBSAH
• derelikce (opuštěnı́) - vzdánı́ se nějaké věci, věc se stává věcı́ ničı́ a je ponechána volné okupaci
• zničenı́ věci – faktické i právnı́, dle ius abutendi (právo věc zničit)
• zcizenı́ - dobrovolné postoupenı́ vlastnického práva někomu jinému (prodej, darovánı́)
bez a proti vůli majitele:
• konfiskace
– odjemutı́ věci vlastnı́kovi bez náhrady
– tento pojem nebyl známý → zabavenı́ majetku z trestu se nazývalo publicatio bonorum“
”
– přı́činou rozsudek v trestnı́ věci - za trest, různě velké části majetku
• expropriace
– vyvlastněnı́ za náhradu
– ve veřejném zájmu
– pouze ve výjimečných přı́padech
• originárnı́ způsoby nabývánı́ - např. specifikace, akcese → vlastnı́k se může bránit pomocı́ condictio sine
causa (bezdůvodné obohacenı́)
• vyloučenı́ věci z právnı́ho obchodu - věc z režimu in commercio se stává prohlášenı́m věci za posvátnou
či zasvěcenou věcı́ v režimu extra commercium
• smrt - fyzická i právnı́ (kapitisdeminuce)
* učebnice - 189 a 190; * errorek - státnicové otázky
2.24.
Possessio – pojem a obsah
= faktická všeobecná moc nad věcı́
• vlastnictvı́ je panstvı́m právnı́m X držba je panstvı́m faktickým → někdo se chová jako vlastnı́k (věc užı́vá,
požı́vá, disponuje s nı́...)
• řı́mské pojetı́ držby vycházı́ ze dvou východisek:
1. přesvědčenı́, že faktický stav odpovı́dá stavu právnı́mu - držba v tomto smyslu považována za
projev vlastnického práva, držitelem je předevšı́m vlastnı́k
2. na druhé straně počı́talo řı́mské právnı́ myšlenı́ s tı́m, že nemusı́ být naprostý soulad mezi stavem
právnı́m a faktickým, že držba může vystupovat jako svébytný jev, zejména tehdy, je-li jiný
subjekt vlastnı́kem a jiný držitelem věci → držba jako faktický stav nenı́ samostatným právem, ale
pouhou skutečnostı́, kterou se projevuje vlastnické právo
• dva předpoklady držby:
1. fyzické ovládánı́ věci (corporalis possessio) - nejen fyzické svı́ránı́, ale i možnost působit na věc,
kdykoli se nám zachce (např. vůz zaparkovaný v garáži, pozemek)
2. vůle ovládat věc jako vlastnı́ (animus possidendi) - chut’ být vlastnı́kem
• animus je nezastupitelný, naopak fyzické ovládánı́ věci může zprostředkovat jiná osoba než ta, která
je považována za držitele - pokud šlo o osobu podrobenou moci držitelově, v jejı́mž bezprostřednı́m fyzickém
ovládánı́ se věc nalézala (otrok – držitelem byl pán)
– věc může fyzicky ovládat i někdo jiný než držitel, pokud k nı́ má věcné právo, zvláště pak právo
požı́vacı́ (usurfructus)
– důležité stanovit, kdy držba vzniká → běžı́ vydržecı́ lhůta + držba je právně chráněna (praetorskými interdikty)
• předmětem držby mohla být jen věc, která mohla být předmětem vlastnického práva
– věc složená → předmětem držby je celek (pokud spojenı́ trvá, jednotlivé součásti předmětem držby
být nemohou)
– věc hromadnou jako celek držet nelze
– spoluvlastnictvı́ - držba náležı́ všem spoluvlastnı́kům dohromady; uskutečňujı́ ji podle svých podı́lů
106
2.24. POSSESSIO – POJEM A OBSAH
Detence
144
• přirozená držba (naturalis possessio) = držba nevedoucı́ k vydrženı́, držitel má pouze corpus, ale
ne animus → nechce se stát vlastnı́kem - někdo má věc u sebe, nikoli však pro sebe - proto, že si ji vypůjčil,
najal, přijal do úschovy nebo obstarával cizı́ záležitost z ochoty
• považována za držbu, která nemůže být projevem vlastnického práva → nebyla také jako držba chráněna,
nemožnost zažádat o praetorský interdikt
• jistou vůli však lze u detentora předpokládat, nejde však o vůli působit na věc jako vlastnı́ (detentorem nenı́
např. spı́cı́ osoba, které je věc vložena do ruky)
Klasifikace držby
145
•
•
•
•
•
civilnı́ - vede k vydrženı́
necivilnı́ = přirozená = detence
interdiktnı́
neinterdiktnı́
v dobré vı́ře (bonae fidei possessio) - takový držitel nemusı́ být přesvědčen, že je vlastnı́kem věci (někdy
velmi dobře vı́, že nenı́), stačı́, je-li přesvědčen, že svou držbou nepůsobı́ nikomu újmu
• ve zlé vůli (malae fidei possessio) - zloděj, lupič nebo i nepoctivý nálezce
• spravedlivá (possessio iusta)
• nespravedlivá (possessio iniusta); např. držba zı́skaná krádežı́ je držbou ve zlé vı́ře a zároveň držbou nespravedlivou
Odvozená držba
146
• postavenı́ odvozeného držitele někde mezi detencı́ a držbou
• osoba, která na věc působı́, je sice v jádře detentorem, nicméně jde o mimořádné vztahy, jejichž účelem bylo
vyloučit dočasně vlastnı́kovo působenı́ na věc, takže osoba, která věc ovládala, měla stejnou ochranu jako
držitel →
1. zástavnı́ věřitel u ručnı́ zástavy (zajištěnı́ pohledávky)
2. sekvestor - nestranný uchovatel věci během soudnı́ho sporu
3. prekarista - má půjčenou věc zadarmo bez časového omezenı́ (prekarium = výprosa)
Ztráta držby
147
• držba zanikne, odpadne -li alespoň jeden z jejı́ch prvků (corpus, animus)
1. ztráta držby corpore – držitel ztrácı́ možnost působit na věc fyzicky; dočasné přerušenı́ zpravidla ke ztrátě
držby nevedlo
• každá taková ztráta držby může být doprovázena tı́m, že držbu nabývá někdo jiný
• klasické právo nepovažovalo za ztrátu držby, došlo-li k opanovánı́ pozemku bez vědomı́ dosavadnı́ho
držitele nebo v jeho nepřı́tomnosti; držbu ztrácı́ teprve, když se držitel o této změně dozvěděl a nic proti
nı́ nepodnikl
2. ztráta držby animo – držitel dává najevo vůli, že věc nechce dále ovládat jako vlastnı́k
• nutná způsobilost k právnı́mu jednánı́
• projev vůle konkludentně, mlčky (držitel nechává trvale neobdělaný pozemek)
3. ztráta držby animo et corpore – odpadnutı́ obou znaků držby; vždy při předánı́ věci
• držba zaniká také:
–
–
–
–
smrtı́ držitele
zánikem věci
zánikem právnı́ subjektivity držitele
zajetı́m do otroctvı́ - upadl-li držitel do zajetı́ a byl-li později osvobozen, nevztahovalo se na držbu
tzv. ius postliminii
107
2.25. POSSESSIO – OCHRANA
2.25.
Possessio – ochrana
• prostředkem držebnı́ (possessornı́) ochrany byla v Řı́mě praetorská interdikta = závazné úřednı́ rozkazy,
vydávané praetorem z moci jeho magistrátského imperia
• obsah interdiktů je přikazujı́cı́ či zakazujı́cı́, jedná se o mimosoudnı́ prostředek ochrany
• interdikt nenı́ žaloba! (držba nenı́ právo, pouze právo reflektuje, proto ani nemůže být chráněna jako právo)
• jde v podstatě o rozhodnutı́ ve správnı́m řı́zenı́, prozatı́m řešı́ stav, než věc dojde k soudu
• dvojı́ funkce při ochraně držby:
1. ochrana výkonu vlastnického práva
2. vytvořenı́ klidné atmosféry pro přı́padný vlastnický spor
• držba je faktický stav → podmı́nkou vydánı́ praetorského interdiktu jsou faktické okolnosti - rušenı́, odnětı́
držby
• majı́ charakter rychlých opatřenı́ – provizornı́ charakter – majı́ eliminovat nebezpečı́, smyslem je rychle
zasáhnout
• jde o rychlost, praetor to vydává na podkladě toho, jestli se to v budoucnu ukáže jako pravdivé – ted’ mu
nejde o spravedlnost - strana, která se zdá poškozena, může vyvolat soudnı́ proces
Klasifikace interdikt
RETINENČNÍ (interdicta retinendae possessionis)
148
• rozhodujı́ o tom, kdo má držet, aby vůbec mohl vzniknout spor – aby mohla být podána vindikace, jeden
člověk tu věc musı́ držet v okamžiku zahájenı́ sporu → určujı́ momentálnı́ho držitele → předběžné opatřenı́
1. interdictum Utrubi
• k ochraně držby u movitostı́
• držitelem bude ten, kdo držel po většı́ část minulého roku; možné připočı́st přechozı́ bezvadnou
držbu
2. interdictum Uti possidetis
• k ochraně rušené držby u nemovitostı́
• držitelem je ten, kdo držı́ v okamžiku vydánı́ interdiktu
3. obě interdikta nejsou konečná, mohou se přezkoumávat
• ten, komu je držba přiznána, musı́ držet bezvadně
• vadná držba - byla zı́skána násilı́m, tajně (způsobem, který vylučoval předchozı́ho držitele v tom, aby
se mohl bránit) nebo precarium (dlouhodobé bezplatné užı́vánı́ věci, na žádost se vracı́) ← důvod pro
navrácenı́ interdiktu
REKUPERAČNÍ (interdicta recuperandae possessionis)
•
•
•
•
chránı́ pouze nemovitosti, jediným cı́lem navrácenı́ ztracené držby
adresované vždy jedné straně – rušiteli
nemovitosti nejsou předmětem krádeže (furtum) → musı́ existovat jiný prostředek k jejich ochraně
vždy definitivnı́ a konečná rozhodnutı́ ve věci
1. interdictum de vi
• pokud nás někdo zbavı́ držby prostým násilı́m (rukou nebo nohou)
• lze použı́t pouze do 1 roku od okamžiku, kdy k násilnému činu došlo
• chránı́ pouze držitele v dobré vı́ře
2. interdictum de vi armata
• směřuje proti ozbrojenému násilı́ ← použito nástroje (zbraň, štı́t, brněnı́), který posiluje prosté násilı́;
nebo prosté násilı́ spáchané vı́ce lidmi
• kdykoliv použitelné, nepromlčitelné
• chráněn i držitel ve zlé vı́ře
3. interdictum de precario
• směřuje proti prekariu - přı́pad, kdy někdo má vypůjčenou nemovitost na neomezenou dobu a na žádost
ji musı́ vrátit; nenı́ držitelem
• pokud prekarista na vyzvánı́ vlastnı́ka nechce vrátit majetek, použı́vá se tento interdikt
• ve lhůtě 30 let
108
2.26. IURA IN RE ALIENA
Vynutitelnost interdikt
149
• hrozba žaloby - neposlechla-li povinná strana praetora, byla žalována; praetor se ptal poškozeného, na kolik
si cenı́ vzniklé škody (estimace); o tuto (často nadsazenou částku) se pak vedl soudnı́ spor, praetor poskytoval
poškozenému procesnı́ ochranu - námitky
• hrozba exekuce
• hrozba vynucené stipulace
* Michal Skřejpek 21.12.2010 12.přednáška; * učebnice str. 164-166
2.26.
Iura in re aliena
• věcná práva k věci cizı́ – dávajı́ oprávněnému možnost zvláštnı́ho, obsahově přesně vymezeného působenı́
na věc, která nenı́ jeho vlastnictvı́m
• právo absolutnı́ (chráněno proti všem), přı́mé a výlučné, ne všeobecné (držitel nevykonává všechna
oprávněnı́, co vlastnı́k, obsah je přesně určen)
• typy:
1.
2.
3.
4.
servitutes - viz 2.27
superficies - viz 2.31
emphyteusis - viz 2.31
zástavnı́ právo - viz 2.44
* přednáška Skřejpek; * uč. str. 190 - 209
2.27.
Servitutes
• služebnosti = obsahově omezené věcné právo užı́vat, event. i požı́vat věc, které je bud’ neoddělitelné (spojené s pozemkem → pozemkové služebnosti) nebo neoddělitelně spjato s člověkem
(služebnosti osobnı́)
• patřı́ mezi věcná práva k věci cizı́
• dřı́ve jen služebnosti pozemkové (které byly přesně vymezeny – jen určitý počet práv), pak i osobnı́
Rysy
150
• nikdo nesmı́ mı́t služebnost k vlastnı́ věci (nemini res sua servit) (nemůže sloužit jeho věc) – vlastnı́k
a ten, kdo je oprávněn ze služebnosti, jsou rozdı́lné osoby – pokud splynou v jednu, služebnost zaniká
• servitus in faciendo nequit (služebnost nemůže záležet v konánı́) - vlastnı́k věci nemá žádnou pozitivnı́
povinnost – nemusı́ nic dávat (dare) ani konat (facere), musı́ jen strpět (pati) a vykonávat své právo jen tak,
aby nebyla služebnost narušena - tı́mto se lišı́ od věcného břemene
• výjimka z tohoto pravidla: služebnost nést břemeno (servitus oneris ferendi) – vlastnı́k musı́ nejen strpět,
ale i např. udržovat svou budovu v dobrém stavu
• služebnosti nemohly být převáděny či zcizovány
Klasifikace služebnostı́
pozemková služebnost - 2.28
151
• je věčná - platı́ i pro právnı́ho nástupce
• pozemek panujı́cı́ (praedium dominans), kterému sloužı́ pozemek služebný (praedium serviens)
• vznik spojený s hospodářským vyžitı́m pozemku
osobnı́ služebnost - 2.29
• výrazně osobnı́ ráz (prospı́vala jen určité fyzické osobě)
• dočasná služebnost - zaniká nejpozději smrtı́ toho, ke kterému se vztahuje
• alimentačnı́ funkce – vznik spojen k zajištěnı́ výživy či životnı́ch nákladů určité osoby (např. pro přı́pad
smrti pro přı́buzné)
109
2.27. SERVITUTES
Výkon služebnosti, pojem držby služebnosti
152
• klasičtı́ právnı́ci výkon služebnosti za držbu nepovažovali
• avšak faktický výkon služebnosti byl praetorsky chráněn podobně jako držba (ten, kdo se domáhal
interdiktu, musel dokázat, že obsah služebnosti v určitém obdobı́ - např. rok - skutečně vykonával)
– ještě účinnějšı́ ochrana praetora byla u požı́vacı́ho práva – ochranu měl poživatel za podobných
podmı́nek jako násilně vypuzený držitel
• Gaius: hovořı́ o ususfruktuáři jakoby měl držbu“ → pojem quasipossessio – jakoby držba“ (pro vznik se
”
”
požaduje jediný skutečný výkon služebnosti s možnostı́ jej opakovat)
• záhy se objevuje nová myšlenka - iuris possessio – držba práva (předmětem držby je právo samo jako věc
nehmotná – res incorporalis)
Vznik služebnostı́
153
• právnı́m jednánı́m (formálnı́m či neformálnı́m) nebo právnı́ událostı́ (smrtı́ zůstavitele v přı́padě uvedenı́
vykonavatele služebnosti v závěti)
• podmı́nky pro status převodce, aby vznikla slžebnost - musı́ to být osoba, která:
1.
2.
3.
4.
je vlastnı́kem služebnı́ věci
má způsobilost k právnı́m úkonům
nenı́ omezena v dispozici s věcı́
u civilnı́ch věcı́ musel být ten, kdo služebnost zřizoval, kviritským vlastnı́kem
Formálnı́ způsoby
154
1. mancipacı́ – venkovské a polnı́ služebnosti; nabyvatel prohlásil, že má právo chodit (po přesně určeném) pozemku, a zároveň dodal, že toto právo na něj bylo převedeno tı́mto kovem a vahami“ (podobně se prohlašovalo
”
i u injurecesse)
2. injurecesı́ – všechny služebnosti
3. vindikačnı́m legátem (pro přı́pad smrti)
• mancipace/injurecese se mohla užı́t pro vznik služebnosti i jinak - při běžném převodu vlastnického práva
k pozemku se s převodem spojilo zřı́zenı́ služebnosti - tı́m mohla vzniknout dvojı́ situace:
1. dedukce služebnosti nebo ususfructu (deductio servitutis) – nabyvatel zřizoval služebnost ve prospěch
dosavadnı́ho vlastnı́ka pozemku, k němuž zı́skával mancipacı́ vlastnictvı́
2. impozice služebnosti (impositio servitutis) – nabyvatel nabyl vlastnictvı́ k pozemku a navı́c byla v
jeho prospěch zřı́zena služebnost k tı́ži jiného pozemku, který byl ve vlastnictvı́ převodce – podmı́nkou
proto bylo, že převodce musel mı́t ve vlastnictvı́ ještě dalšı́ pozemky
Neformálnı́ způsoby
155
1. dohodami a stipulacemi (pactionibus et stipulationibus) – východiskem byla praxe v provinciı́ch – služebnost
se zřı́dila dohodou a vlastnı́k služebné věci se zavázal stipulacı́, že nebude služebnost rušit
2. kvasitradice – vlastnı́k věci dovolil oprávněnému, aby počal fakticky služebnost vykonávat, a to na základě
nějakého řádného důvodu (iusta causa) – podobně jako při skutečné tradici
• justiniánské právo prosazovalo vznik služebnosti těmito neformálnı́mi způsoby
156
1. soudnı́m rozhodnutı́m - adiudikacı́ – při rozdělenı́ společné věci – obvykle soudce přiřknul vlastnictvı́ věci
jednomu vlastnı́kovi a druhému pak služebnost
2. vydrženı́m – až v justiniánském právu, pro vydrženı́ byl potřeba výkon služebnosti v délce 10, resp. 20 let;
řádný důvod a dobrá vı́ra se nevyžadovaly
110
2.28. SERVITUTES PRAEDIORUM
Zánik služebnostı́
157
1. objektivně – nezávisle na vůli stran
• zánik služebné věci
• změna podstaty služebné věci (např. u budov)
• splynutı́ (konfuze, u požı́vacı́ho práva konsolace) - pokud se spojilo vlastnictvı́ služebného a panujı́cı́ho
pozemku
• zánik panujı́cı́ho pozemku - u pozemkových služebnostı́
• smrt oprávněného - u osobnı́ch služebnostı́
• minimálnı́ kapitisdeminucı́ (jen u požı́vacı́ho a užı́vacı́ho práva)
• nevykonávánı́m (pouze u pozemkových služebnostı́, usu a ususfructu) – 1 rok u movitostı́, 2 roky
u nemovitostı́ (za Justiniána rozšı́řeno na 10/20 let); pokud ale služebnost vykonával někdo jiný (u
pozemkových služebnostı́ stačilo, že kdokoli na pozemku se choval, jakoby služebnost vykonával), k
zániku nedocházelo
• vydrženı́m svobody (ususcapio libartatis) – u domovnı́ch služebnostı́ – služebný pozemek byl
uveden do stavu, který odporoval výkonu služebnosti (např. stavba nad určenou výši), a v
takovémto stavu zůstal alespoň dva roky
2. z vůle stran
• vzdánı́ se služebnosti – jen formou injurecese
3. trvánı́ služebnosti mohlo být dále:
• omezeno z vůle stan na určitou dobu
• vázáno rozvazovacı́ podmı́nkou (jen u osobnı́ch služebnostı́)
Ochrana služebnostı́
158
• služebnosti chráněny věcnými žalobami, které měly povahu vindikace služebnosti (vindicatio servitutis),
u požı́vacı́ho práva pak petitio ususfructus, projednánı́ takovéto žaloby se podobalo sporu o vlastnické právo
• žalovaný vlastnı́k nemohl být donucen zúčastnit se jednánı́; jestliže skutečně nepřišel, mohl se žalobce
ujmout výkonu služebnosti a dále byl chráněn prétorským interdiktem
• došlo-li ke sporu a žalobce svoje právo dokázal, byl žalovaný vyzván, aby umožnil výkon služebnosti, pokud
neuposlechl, byl odsouzen k peněžité kondemnaci
* Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek, 3. dotisk 1. vydánı́): str. 190 - 200
2.28.
Servitutes praediorum
• pozemková služebnost = věcné právo, které dávalo vlastnı́kovi jednoho pozemku (pozemek panujı́cı́
- predium dominant)možnost omezeně užı́vat pozemek jiný (pozemek služebný - predium serviens)
• služebnosti neregulérnı́ – pozdějšı́ řı́mské právo připouštı́ osobnı́ služebnosti, jejichž obsahem bylo oprávněnı́
typické pro pozemkovou služebnost
• vznik kvůli hospodářskému využitı́ pozemků
• pozemek sloužı́ pozemku (fundus fundo servit) - jde o vztahy mezi pozemky, nikoli mezi vlastnı́ky pozemků!
• služebnost má být pro pozemek užitečná - nemá sloužit k osobnı́mu prospěchu, ale k objektivnı́ ekonomické
potřebě
• většinou sousednı́ pozemky (ne vždy sousedily přı́mo)
• služebnosti byly nedı́lné - vztahujı́ se k celému pozemku; pokud došlo k reálnému dělenı́ pozemku - u
panujı́cı́ho dělenı́ rovným dı́lem všem vlastnı́kům solidárně, u služebného individuálnı́ řešenı́ podle povahy
služebnosti)
• výkon služebnosti musel probı́hat civiliter – omezovat majitele služebného pozemku co nejméně
• bezplatné
• vztahy trvalé, věčné - trvajı́ tak dlouho, dokud pozemky existujı́
• povinnostı́ vlastnı́ka služebného pozemku pouze pati (strpět výkon služebnosti) a omitere (nemůže
tam postavit zed’, která by zabránila sousedovi v přı́stupu), ne facere (nemusı́ tam vysekávat křoviny, starat
se o pozemek)
111
2.29. SERVITUTES PERSONARUM
Klasifikace pozemkových služebnostı́
VENKOVSKÉ – mancipačnı́ věci
159
• služebnosti cesty – přechod přes cizı́ pozemek
– právo stezky (iter) – chodit nebo jet koňmo
– průhon dobytka (actus)
– právo cesty (via) – právo nejširšı́
• služebnosti vodnı́ – vodovod, odběr vody, napájenı́ dobytka
• přisvojovánı́ výtěžků z cizı́ho pozemku - právo pastvy, kácet stromy za účelem odběru dřı́vı́, lámat
kámen...
MĚSTSKÉ / DOMOVNÍ
•
•
•
•
právo na výhled, právo na světlo (nesmı́m svoji budovu postavit nad určitou výši)
služebnost nesenı́ břemene - právo zapustit do sousedovy zdi část své stavebnı́ konstrukce
služebnosti okapu - oprávněnı́ svádět dešt’ovou vodu na cizı́ pozemek
služebnosti kloaky - oprávněnı́ svádět nečistotu na služebný pozemek stokou
2.29.
Servitutes personarum
• osobnı́ služebnost = obsahově omezené věcné právo užı́vat, event. i požı́vat cizı́ věc, které je
neoddělitelně spjato s člověkem
• výrazně osobnı́ ráz - prospı́vala jen určité fyzické osobě
• dočasná služebnost - zaniká nejpozději smrtı́ toho, ke kterému se vztahuje
• alimentačnı́ funkce – vznik spojen k zajištěnı́ výživy či životnı́ch nákladů určité osoby (např. pro přı́pad
smrti pro přı́buzné)
• bezplatné vztahy
1. usus
• právo užı́vacı́ = právo na osobnı́ užı́vánı́ cizı́ věci, které vylučuje těžit plody (pokud ano, tak
jen k bezprostřednı́ potřebě – ty pak může zprostředkovat i ostatnı́m – pronájem volných prostor...)
• uživatel (usuář) měl věc užı́vat osobně, nemohl proto toto právo převést na někoho jiného
• postupně se toto právo rozšiřovalo, za Justiniána se již blı́žilo usufructu (i když stále byla zachována
určitá omezenı́ – plody jen pro sebe a rodinu)
• cautio usuaria – k zajištěnı́, že uživatel bude užı́vat věc řádně
• toto právo bylo nedělitelné
2. ususfructus - viz 2.30
3. habitatio = právo bydlet zadarmo v cizı́m domě nebo cizı́m bytě – výlučně osobnı́ ráz, za Justiniána byl
umožněn i pronájem bytu
4. operae = právo výlučně a osobně užı́vat cizı́ho otroka či zvı́řete
2.30.
Ususfructus
• právo požı́vacı́ = právo užı́vat cizı́ věc a těžit z nı́ plody tak, aby nebyla změněna jejı́ podstata
(= souhrn základnı́ch vlastnostı́, kterými je dáno hospodářské určenı́ věci)
• předmět usufructu – movitosti i nemovitosti, původně ne však věci spotřebitelné
– na začátku principátu ale bylo možno zřı́dit v závěti požı́vacı́ právo k celému svému majetku → tedy i k
věcem spotřebitelným - odkazovnı́k nabývá věci spotřebitelné tradicı́ do svého vlastnictvı́, ale zaváže
se stipulacı́ (kterou potvrdı́ rukojmı́mi), že po zániku požı́vacı́ho práva vrátı́ původnı́mu vlastnı́ku stejné
množstvı́ spotřebitelných věcı́ téhož druhu
• osobnı́ služebnost
112
2.31. SUPERFICIES A EMPHYTEUSIS
• základnı́ práva a povinnosti usufruktuáře
– právo věc užı́vat a těžit z nı́ plody - takové, které bylo možno považovat za pravidelný výnos; nabýval
k nim vlastnické právo až percepcı́
– užı́vat věc tak, jak by to činil dobrý hospodář (část vytěžených plodů tak např. vynakládal na udrženı́
věci v původnı́m nezměněném stavu – doplňovat stádo z mlád’at)
• vlastnı́k
– mohl požadovat po usufruktuáři slib (kauci), kterým se usufruktuář zavazoval, že bude věc řádně užı́vat
a že ji po skončenı́ požı́vacı́ho práva vrátı́, popř. k náhradě škody
– nejpodstatnějšı́ omezenı́, které vyplývalo ze služebnostı́; vlastnı́kovi zbývalo jen holé vlastnictvı́ (mohl
s věcı́ disponovat jen tak, aby nebylo ohroženo požı́vacı́ právo)
• zánik – smrtı́ oprávněného; byl-li ususfructus zřı́zen ve prospěch právnické osoby, pak po sto letech
• mohl být zřı́zen k ideálnı́ části věci nebo několika osobám k jedné věci (připouštěl se částečný výkon)
* Kincl, J. – Urfus, V. – Skřejpek, M.: Řı́mské právo, 2. vydánı́, str. 195 – 196
2.31.
Superficies a emphyteusis
• patřı́ mezi iura in re aliena
Superficies
160
• právo stavby na cizı́m pozemku – dlouhodobý nájem pozemku, spojený pro nájemce (superficiář) s
oprávněnı́m postavit na pozemku stavbu a povinnostı́ platit pravidelný plat (solarium)
• zřizováno smlouvou (nájemnı́ nebo trhovou), v nı́ž muselo být přesně určeno solarium
• výjimka z pravidla superficies solo cedit - superficiář chráněn podobně jako vlastnı́k, mohl se stavbou volně
disponovat, zbořit ji, zřizovat k nı́ věcná práva k věci cizı́, zastavit ji; vlastnı́k velmi omezen, měl pouze
právo na solarium
• dědičné, zcizitelné
• postupně superficiář zı́skal interdiktnı́ ochranu a praetorskou věcnou žalobu
Emfyteusis
161
• dlouhodobý pacht polnı́ch pozemků
• emfyteuta - pozemek mohl užı́vat i požı́vat, mohl měnit hospodářské určenı́ pozemku (měnit zemědělské
využitı́), nesměl jej ovšem zhoršit; vlastnictvı́ k plodům nabýval originárně již separacı́
• dědičné, zcizitelné právo
• nesl náklady na jeho udržovánı́ a platil daně a veřejné dávky
• emfyteuta povinen platit pachtovné (vectigal)
• neplatı́-li emfyteuta pachtovné, nebo horšı́-li pozemek, může vlastnı́k emfyteutické právo vypovědět
• fungovalo po časově omezenou dobu - 99 let - symbolické čı́slo, pravdpěpodobně tři generace
• pachtýř mohl své právo zcizit → v takovém přı́padě se probouzı́ vlastnické právo, pachtýř musı́ vlastnı́kovi
oznámit, že chce na někoho převést svoje právo → vlastnı́k:
(a) do 2 měsı́ců vyjádřı́ souhlas k převodu práva, ale náležı́ mu 2 % z prodejnı́ ceny (laudemium),
nebo
(b) se do 2 měsı́ců nevyjádřı́, nebo
(c) uplatnı́ předkupnı́ právo
Vývoj emfyteutického práva
162
• konec klasické doby – soukromnı́kům dávány do dlouhodobého (100 let) nebo trvalého pachtu státnı́ a obecnı́
pozemky (vektigálnı́ pachty)
• za cı́sařstvı́ - různé formy dlouhodobého pachtu, účelem osadit neobdělávanou půdu; vztahy ke státnı́
(veřejné) půdě označovány jako trvalý pacht (ius perpetum), vztahy k půdě cı́sařských velkostatků označovány
ius emphyteuticarium
113
2.32. OBLIGATIO – POJEM A DRUHY
• principy emfyteuse za feudalismu uplatněny na právnı́ vztahy feudálnı́ch poddaných k půdě
• s tı́m souvisı́ i rozvoj představ o děleném vlastnictvı́ → dominium directum, dominium utile
* učebnice ŘP - 200-202
2.32.
Obligatio – pojem a druhy
• odvětvı́ majetkového práva: věcná práva, obligačnı́ právo, dědické právo
• obligace = právnı́ vztah, ve kterém jedna strana (věřitel - creditor) může na základě zvláštnı́ho
důvodu (z deliktu nebo ze smlouvy) žádat na druhé straně (dlužnı́k - debitor) určité chovánı́,
at’ už pozitivnı́ nebo negativnı́ (opomenutı́, nekonánı́), strana druhá je pak povinna se tı́mto
způsobem chovat, ručı́c svým majetkem pro přı́pad, že by svou povinnost nesplnila
• právnı́ pouto, které spojuje dlužnı́ka s věřitele, a nikoho jiného → jedná se o relativnı́ právo
• vznik po překonánı́ naturálnı́ho hospodářstvı́
• předpoklady: rozvinutá věcná práva, rozvinuté právnı́ vědomı́
• věcná práva (VP) x obligace (O)
– VP zajišt’ujı́ vztahy dlouhodobé x O dynamické, mobilizujı́ majetkové hodnoty
– VP majı́ absolutnı́ povahu, působı́ erga omnes (proti všem) x O majı́ relativnı́ povahu, působı́ jen
proti někomu
– VP: žaloby věcné - žalovanému vznikajı́ procesnı́ povinnosti až po litiskontestaci x O: žaloby z obligace
- actiones in personam - musı́ žalovaného v intenci řádně označit, žalovaný musı́ spolupracovat s
žalobcem a magistrátem od samého začátku = defenzivnı́ povinnost žalovaného
• dluh (debitum) = dlužnı́kova povinnost určitým způsobem jednat, poskytnout věřiteli plněnı́ - tato povinnost
může existovat sama o sobě a ještě nemusı́ vytvářet obligaci, o obligaci mluvı́me, až pokud právnı́ řád zaručuje
věřiteli, že si v přı́padě nesplněnı́ dluhu může z majetku dlužnı́ka odejmout ekvivalent dlužného plněnı́ jako
náhradu → dlužnı́kův majetek ve vztahu zvláštnı́ vázanosti (původně vázanost osobnı́, zrušil ji roku 326 p.n.l.
lex Poetelia)
• Gaiova bipartice důvodů vzniku závazku: obligace ze smlovy, obligace z deliktu
• Justiniánova kvadripartice důvodů vzniku závazku:
–
–
–
–
kontrakt(obligace ze smlouvy)
kvazikontrakt (obligace jakoby ze smlouvy)
delikt (obligace z deliktu)
kvazidelikt (obligace jakoby z deliktu)
• může ovšem existovat i důvod, který jde nad rámec kvadripartice - např. u fideikomisu se jedná o žalobu
odkazovnı́ka vůči dědici
Druhy
PODLE PRÁVA, KTERÝM SE ŘÍDÍ:
163
1. civilnı́
• v době formulového procesu odpovı́dala každé obligaci přı́slušná norma civilnı́ho práva - byla in ius
concepta (= stylizovaná podle civilnı́ho práva), obligace musely mı́t určité typické znaky, určitou formu
• vznikaly z deliktů, které ius civile znalo (furtum, damnum iniuria datum, iniuria) a dále z kontraktů
(tedy formálnı́ch nebo kauzálnı́ch)
2. praetorské
• v praetorském ediktu - spojenı́ actiones utiles (chránily vztahy analogické vztahům z ius civile) a
actiones in factum conceptae (chránily nové, ius civile neznámé vztahy), pro vázanost dlužnı́ka se
neužı́valo výrazu obligatio, ale actione teneri (podléhat žalobě) → pro tyto smlovy se neužı́vá označenı́
contractus, ale pactum
• vznikaly také z deliktů, které ius civile neznalo (vis ac metus, dolus) a dále i z neformálnı́ch, avšak
ani kauzou civilnı́mu právu nevlastnı́ch kontraktů (innominátnı́, kvazikontrakty a kvazidelikty,
praetorské delikty, pacta, naturálnı́ obligace aj.)
• v 6. stoletı́ za závazné uznány úmluvy jakéhokoli druhu (i atypické obsahem), které měly vést k
vzájemnému plněnı́ a jedna ze stran již plněnı́ poskytla → za Justiána shrnuty tyto netypizované kategorie
reálných kontraktů nepojmenovaných (contractus innominatus)
114
2.33. OBSAH OBLIGACE
• za Justiniána stále ještě uznáván princip typičnosti smluv, je však natolik oslaben, že justiniánské
právo již stojı́ de facto na prahu obecné závaznosti smluv (→ pacta sunt servanda - až středověké
řı́mskoprávnı́ školy)
PODLE OBSAHU, TJ. PŘEDMĚTU PLNĚNÍ - viz 2.33
(a)
(b)
(c)
(d)
(e)
dare - dát
facere - konat
omitere - zdržet se
pati - strpět
praestare - odevzdávat, poskytovat (náhradu škody)
PODLE ZPŮSOBU VZNIKU - viz 2.35
•
•
•
•
obligace
obligace
obligace
obligace
ze smlouvy - pozn.: nexum a fiducia stály mimo kontraktnı́ systém
jakoby ze smlouvy
z deliktu - byly staršı́
jakoby z deliktu
PODLE ROZLOŽENÍ PRÁV A POVINNOSTÍ
• jednostranné (unilaterales) - nerovnoměrné rozloženı́ práv a povinnostı́, pouze na jedné straně existuje
právo, na té druhé pouze povinnost → jenom jedna straná má právo žalovat (např. formálnı́ kontrakty
založené na slibu + delikty)
• dvoustranné (bilaterales)
– rovné (equales) - vždy na obou stranách existuje jak právo, tak povinnost; obě strany majı́ k
dispozici žalobu (např. emptio-venditio, locatio-conductio rei)
– nerovné (inequales) - jedna strana má žalobu k dispozici vždycky, druhá strana ji někdy má
a někdy nemá; záležı́ to vcelku na náhodě (depositum: deponent-věřitel, který věc ukládá, má žalobu
na vydánı́ věci vždycky; depositář-dlužnı́k může užı́t žalobu jen tehdy, když se sám stane věřitelem např. depositář uschovává psa, který zakousne jeho slepice → má nárok na úhradu škody)
* KINCL, Jaromı́r; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Řı́mské právo. Praha: C.H.BECK, 1995. 386 s.,
ISBN 978-80-7179-031-0. Oddı́l V. Řı́mské právo obligačnı́; * ŽIDLICKÁ, Michaela. Řı́mské právo. Brno: Institut
dalšı́ho vzdělávánı́, 2002.112 s., ISBN 80-86629-01-5. Část 6. Právo obligačnı́; * ADINKA - vypracované státnicové
otázky na Vakobobrech, otázka č. 29
2.33.
Obsah obligace
• obsah obligace = předmět obligace = obligačni plněnı́
• předmětem obligace je plněnı́, které má majetkovou hodnotu
• obsah závazku:
–
–
–
–
–
dare - dát
facere - konat
omitere - zdržet se
pati - strpět
praestare - poskytovat, odevzdávat (např. náhrada škody)
• aby byla obligace platná, musı́ mı́t plněnı́ některé náležitosti
–
–
–
–
musı́ být objektivně fyzicky i právně možné
nesmı́ mı́řit proti zákonům či dobrým mravům
musı́ být ocenitelné v penězı́ch
musı́ být určité (nelze prodat nějaký dům) - částečně neurčité u obligacı́ alternativnı́ch a generických
• změna předmětu obligace
– pokud se původnı́ plněnı́ stává po uzavřenı́ obligace nemožným - plněnı́ náhradnı́, náhrada škody
– prodlenı́ dlužnı́ka - viz 2.42
115
2.33. OBSAH OBLIGACE
Obligace alternativnı́ X generická
164
1. alternativnı́
• předmět plněni je částečně neurčitý proto, že je určen alternativně, z alternativ se však musı́ plnit
jenom jedna
• dvě se dlužı́, jedno se plnı́ - výběr zpravidla na straně dlužnı́ka
• dva způsoby, jak se může proměnit na obligaci jednoduchou:
– a) jedno z plněnı́ se nebude vyžadovat (na základě pactum de una re non petenda)
– b) jedno plněnı́ se stane nemožným
• POZOR! - alternativa facultas je něco jiného - jedno se dlužı́, dvě se plnı́ - máme jedno hlavnı́
plněnı́, dlužnı́k se ale může osvobodit tı́m, že dá něco jiného (persona alieni iuris spáchá delikt, jejı́ pater
familias bud’ uhradı́ škodu, nebo porád potomka do dočasného otroctvı́)
2. generická
• i zde platı́ častečná neurčitost plněnı́ - dána tı́m, že předmětem obligace jsou věci genericky určené,
tzn. nezáležı́ na individualitě věcı́ a je možno je libovolně zaměňovat → obligace zaniká jedině
splněnı́m, protože věci genericky určené nemohou zaniknout (ani vis maior tomu nemůže zabránit)
Obligace dı́lná X nedı́lná
165
• praktický význam v situaci, kdy se u jedné obligace objevuje vı́ce dlužnı́ků nebo věřitelů
1. dı́lná
• předmět plněnı́ se dá rozdělit na plněnı́ častečná (která se v součtu rovnajı́ celku)
• kolik je subjektů, tolikrát se plnı́ (člověk si nechá dovézt kořenı́, najme čtyři lidi na vykládánı́, každý
musı́ vyložit pouze čtvrtinu nákladu, nic vı́c; kdyby náhodou začala bouřka, nenı́ povinen vykládat dál;
jedno, zda vyložı́ náklad za svı́tánı́, nebo až za soumraku)
2. nedı́lná
• předmět plněnı́ se na části rozdělit nedá
• všichni dlužnı́ci musı́ plnit zároveň (hudebnı́ kapela je najata na určitý koncert, všichni muzikanti
musı́ hrát současně)
• plnı́-li jeden, ostatnı́ se osvobozujı́; tento dlužnı́k však neměl nárok proti ostatnı́m dlužnı́kům →
mohl podle práva odmı́tat plněnı́ celého dluhu tak dlouho, dokud mu ostatnı́ nedajı́ záruku, že mu své
dlužné kvóty uhradı́
• až do Justiniana platilo, že lze žalovat pouze plněnı́ celé
Obligace úroková
166
• pokud jsou předmětem úroky (usurae), jedná se o nesamostatnou obligaci, závislou na jiné hlavnı́ (obligatio
principalis) → sama existovat nemůže, má akcesorickou povahu, nemůže vzniknout sama o sobě,zaniká
nejpozději se zánikem obligace hlavni
• předmětem hlavnı́ obligace bývá pěněžitá suma nebo nějaké kvantum jinak genericky určených věcı́,
které byly dány jako mutuum a úroky pak představujı́ do vedlejšı́ obligace vtělenou náhradu za užı́vánı́ cizı́ho
majetku
• vznikala bud’ úmluvou, nebo ze zákona (při dlužnı́kově prodlenı́)
• nedovoloval se anatocismus (úroky z úroků)
Náhrada škody
167
• když je předmětem náhrada vzniklé škody
• škoda = damnum = újma, která je vyjádřitelná v penězı́ch; materiálnı́ povahy (zabité zvı́ře) nebo nemateriálnı́ (urážka na cti)
• 2 formy:
116
2.34. NATURÁLNÍ OBLIGACE
1. damnum emergens = skutečná škoda; to, o co se přı́mo snı́žila cena majetku v důsledku škodné
události
2. lucrum cessans = ušlý zisk; to, o ce se nezvýšila cena majetku v důsledku škodné události (soused má
psa v ceně 100 sesterciů, v době jeho zabitı́ měl ovšem sjednanou dohodu, že ho prodá za 150 sesterciů
→ pachatel musı́ nahradit celých 150 sestericů)
• damnum emergens + lucrum cessans = interesse = rozdı́l mezi majetkovým stavem poškozeného v době
rozsudku a majetkem, který by poškozený měl, kdyby ke škodlivému následku nebylo došlo
• když se škodlivé následky stanou v důsledku:
– a) náhody vyššı́ = vis maior → dlužnı́k je osvobozen z obligace, protože škoda by majiteli
(věřiteli) vznikla tak jako tak (př. dlužnı́k musı́ věřiteli zaplatit za plodiny, které nechtěně sežralo jeho
zvı́ře, ale pokud by pak propukla plı́sňová epidemie - vis maior - a plody všech ostatnı́ch pěstitelů shnily,
shnily by i plody věřitele a ten by o ně přišel tak jako tak, proto by byl dlužnı́k osvobozen); platı́ ale
jen u věcı́ individuálnı́, ne u genericky určených
– b) náhody nižšı́ = casus fortuiti → nezprošt’ujı́ dlužnı́ka, je za ně zodpovědný i bez svého zaviněnı́
předpoklady pro vznik dlužnı́kovy povinnosti nahradit škodu:
• kauzálnı́ nexus = přı́činná souvislost
– objektivnı́ spojitost jednánı́ dlužnı́ka se vzniklou újmou
• culpa = zaviněnı́ (v širšı́m slova smyslu)
– subjektivnı́ vztah dlužnı́ka k zaviněné škodě
– řešı́ se uvědoměnı́ si viny
– odpovědnost za škodu může proto nést jen člověk, nikoliv třeba jeho zvı́ře, protože jen člověk si je
schopen uvědomit vinu (ale i zde výjimky, protože ne každý člověk je schopen nést následky za své
jednánı́ → vyjmuti ti lidé, kteřı́ nemajı́ způsobilost k deliktům)
– dělı́ se na úmysl (dolus) a nedbalost (culpa v užšı́m slova smyslu)
ISBN 978-80-7179-031-0. Oddı́l V. Řı́mské právo obligačnı́; * ŽIDLICKÁ, Michaela. Řı́mské právo. Brno: Institut
dalšı́ho vzdělávánı́, 2002.112 s., ISBN 80-86629-01-5. Část 6. Právo obligačnı́; * ADINKA - vypracované státnicové
otázky na Vakobobrech, otázka č. 30; * REZZY - Řı́man LS - ve třech právnı́ch blocı́ch (věcná práva/ obligace/
dědic)
2.34.
Naturálnı́ obligace
• obligatio naturalis
• vzniká dluh a pohledávka, ale nepřistupuje ručenı́ → věřitel nemůže svůj nárok vymáhat žalobou, nevymahatelné závazky
• pokud dlužnı́k plnı́ dobrovolně, jedná se o splněnı́ řádné → nemůže se pak domáhat, aby mu bylo
plněnı́ vráceno (ani kdyby se odvolával na omyl), věřiteli přı́slušı́ právo soluti retentio (právo podržet splněné),
dlužnı́k neplatı́ nedluh“ (indebitum), a proto mu nepřı́slušı́ žaloba z bezdůvodného obohacenı́ věřitele
”
• obligace nežalovatelná, ale platná (mohla být základem pro právo zástavnı́, mohla být zajištěna rukojemstvı́m, mohla být užita k novaci)
přı́činy vzniku naturálnı́ch obligacı́:
– chybná kauza - nedodrženı́ typové vázanosti (commodatum - půjčı́m ti koně, ale nedohodneme se, na
jak dlouho)
– uplynutı́ promlčecı́ lhůty
– nezpůsobilost k právnı́mu jednánı́ - smlouvy s otrokem, s osobami alieni iuris, s nedospělcem, který
jednal bez poručnı́ka
• za Justiniána přibyly přı́pady, kdy:
– věřitel řádné obligace dopustil, aby se mu promlčela žaloba
– mravnı́ vztahy mezi žalobcem a žalovaným nedovolaly uplatněnı́ nároku na soudě (mezi manžely,
osobami přı́buznými)
117
2.35. OBLIGATIO – VZNIK
– za nežalovatelné uznány závazky ze hry a sázky (hlavně takto přešla naturálnı́ obligace do modernı́ho práva - viz § 845 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákonı́k, ve zněnı́ pozdějšı́ch předpisů)
ISBN 978-80-7179-031-0. s. 229-231; * ŽIDLICKÁ, Michaela. Řı́mské právo. Brno: Institut dalšı́ho vzdělávánı́,
2002.112 s., ISBN 80-86629-01-5. s. 66
2.35.
Obligatio – vznik
• Justiniánova kvadripartice důvodů vzniku závazku:
–
–
–
–
kontrakt(obligace ze smlouvy) - viz 2.47
delikt (obligace z deliktu) - viz 2.48
kvazikontrakt (obligace jakoby ze smlouvy) - viz 2.65
kvazidelikt (obligace jakoby z deliktu) - viz 2.66
• poté přibyly ještě:
– reálné kontrakty nepojmenované (innominátnı́) - viz 2.63
– pakta (neformálnı́ dohody) - viz 2.68
• může ovšem existovat i důvod, který jde nad rámec kvadripartice - např. u fideikomisu se jedná o žalobu
odkazovnı́ka vůči dědici
chybı́ prameny
2.36.
Subjekty obligace
•
•
•
•
•
věřitel (creditor) a dlužnı́k (debitor)
oprávněnı́ věřitele je nomen, povinnost dlužnı́ka je debitum (dluh)
samotná existence dluhu nezakládá obligaci, ta je založena až ve chvı́li, kdy je dluh vymahatelný právem
při přı́padné žalobě musı́ žalovaný spolupracovat s žalobcem i magistrátem (defenzivnı́ povinnost)
subjekty obligacı́ jsou jasně vymezeny a veškerá práva a povinnosti se vytvářejı́ pouze mezi nimi a nikým
jiným (relativnı́ působnost)
• osoby alieni iuris nabývajı́ pro svého PF, osoby sui iuris můžou nabývat pouze pro sebe
• ručenı́ bylo ve staršı́ch dobách zajištěno vlastnı́ osobou (respektive rodinou), zrušeno r. 326 př. n. l. Poeteliovým zákonem (Lex Poetelia), kdy se zavedlo majetkové ručenı́
• k ručenı́ se vážou dva pojmy, které fungovaly zejména v začátcı́ch řı́mského státu:
– fiducia je ručenı́ věcı́, kterou dá dlužnı́k věřitelovi, ten se zavazuje, že věc po splněnı́ dlužnı́kova závazku
vrátı́
– nexum je ručenı́ osobou odlišnou od dlužnı́ka, typicky synem patera (dlužnı́k)
• subjektem obligace nemůžou být napřı́klad děti, šı́lenci nebo obecně lidé, kteřı́ postrádajı́ způsobilost
k právnı́mu jednánı́; byla-li přesto obligace uzavřena, vzniká naturálnı́ obligace (o které rozhoduje pak
rozhoduje PF, zda ji bude plnit)
1. jeden oprávněný a jeden vázaný
2. vı́ce oprávněných i vázaných
• u dělených závazků - každý plnı́ jen svůj podı́l dluhu
• kumulativnı́ obligace - všichni dlužnı́ci plnı́ obvykle náhradu škody, typicky obligace z deliktů - účelem
nenı́ jen náhrada škody, ale i potrestánı́ → kolik pachatelů, tolikrát možno žalovat a žádat plněnı́
• solidárnı́ obligace
– aktivnı́ - vı́ce věřitelů + jeden dlužnı́k
– pasivnı́ - vı́ce dlužnı́ků + jeden věřitel → dlužnická solidarita - hlavnı́ dlužnı́k, který si půjčı́
částku, nenı́ jakoby na prvnı́m mı́stě → věřitel nemusı́ jı́t přednostně za nı́m, ale za kterýmkoli
ručitelem; až v justiniánském právu povinnost jı́t nejdřı́ve za hlavnı́m dlužnı́kem
chybı́ prameny
118
2.37. OBLIGATIO – ZAJIŠTĚNÍ
2.37.
Obligatio – zajištěnı́
1. OSOBNÍ ŽALOBY (actiones in personam), viz 1.72
(a) civilnı́ (actiones in ius conceptae)
• actiones bonae fidei
• actiones stricti iuris
(b) praetorské (actiones in factum conceptae)
•
•
•
•
jednorázové, založené na opsánı́ skutkového stavu
actiones utiles = podobné, vzorem žaloba civilnı́
poenálnı́ žaloby - viz 1.73
adjektické žaloby - viz 1.51 - žalujeme někoho jiného než osobu, která s námi uzavřela smlouvu
nebo která nám způsobila škodu (persona alieni iuris může v rámci peculia uzavı́rat smlouvy,
takový člověk pak žalovatelný pouze naturálně, druhá strana proto může užı́t adjektickou žalobu
na patera familias tohoto kontrahenta)
2. RUKOJEMSTVÍ - viz 2.38
•
•
•
•
ručenı́ osobnı́ svobodou - ručı́ bud’to dlužnı́k, nebo třetı́ osoba
vedlejšı́ dlužnı́ci zpočátku odpovı́dali nejen svým majetkem, ale i svou vlastnı́ osobou
zrušeno 326 p.n.l. na základě lex Poetelia
intercesse kumulativnı́ - kumulace osob na straně věřitelské nebo dlužnické, přibránı́ dalšı́ch osob
za účelem posı́lenı́ postavenı́ věřitele; POZOR! - stejný termı́n znamená i pravomoc magistráta zrušit
rozhodnutı́ kolegy-magistráta (ius intercessionis)
3. ZÁSTAVNÍ PRÁVO - viz 2.44
•
•
•
•
fiducia
nexum
pignus - viz 2.45
hypotéka - viz 2.46
4. SMLUVNÍ POKUTA (stipulatio poenae)
• formálnı́ slib dlužnı́ka učiněný zpravidla stipulacı́, že pokud nebude plnit řádně a včas, zaplatı́ smluvenou pokutu
5. DLUŽNICKÁ SOLIDARITA
chybı́ prameny
2.38.
Osobnı́ zajištěnı́ obligace
Ve snaze zlepšit postavenı́ věřitele
168
• adstipulace
– adstipulátor (vedlejšı́ věřitel) - nárok na stejné plněnı́ jako věřitel, avšak jde o obligaci mezi dlužnı́kem
a adstipulátorem, která má akcesorickou povahu vůči obligaci hlavnı́ (adstipulátor může jen přijmout,
nemůže disponovat s obligacı́)
• věřitelská solidarita
–
–
–
–
vı́ce subjektů je oprávněno přijmout plněnı́ od dlužnı́ka in solidum (jako celek)
dlužnı́k se plněnı́m jednomu zprošt’uje závazků vůči ostatnı́m
špatně provedená žaloba vede k zániku žalobnı́ho práva ostatnı́ch
vznik: bud’ napadá smrtı́, odkazem nebo tı́m, že dlužnı́k stipuluje na stejné otázky (současně
pronesené) věřitelů
119
2.39. PŘEVOD OBLIGACE
Ve snaze poskytnout věřiteli hospodářskou jistotu
169
• aby se nemuselo do soudnı́ho sporu
• ZŘIZOVANÉ DLUŽNÍKEM
– konvenčnı́ pokuta, závdavek (arrha), constitutum debiti
• ZŘIZOVANÉ JINÝMI OSOBAMI = INTERCESSE
1. intercesse kumulativnı́ = intercessor se zavazuje vedle dlužnı́ka hlavnı́ho
– dlužnická solidarita
∗ kterýkoli z dlužnı́ků může zaplatit věřiteli celý dluh a tı́m zbavuje ostatnı́ dlužnı́ky závazku
∗ špatně provedená žaloba vede k zániku žalobnı́ho práva ostatnı́ch (= konzumpčnı́ účinek
litiskontestace)
∗ věřitel může po kterémkoli z dlužnı́ků požadovat splněnı́ celého dluhu
– rukojemstvı́
∗ k dlužnı́kovi přistupuje třetı́ osoba (= vedlejšı́ dlužnı́k, fideiussor), jež přejı́má spoluzodpovědnost za splněnı́ jeho závazku
∗ tento institut prošel dlouhým vývojem, ukončen až v právu justiniánském
∗ zřizováno stipulacı́, tzv. adpromissio (verbálnı́ formálnı́ smlouva)
∗ rukojmı́ ručı́ za celý dluh
∗ ručı́ akcesoricky, tzn. pouze pokud trvá hlavnı́ dluh
∗ beneficium excussionis - zavedl Justiniján (533), rukojmı́ ručı́ subsidiárně, tzn. teprve
tehdy, když věřitel marně vymáhal dluh na hlavnı́m dlužnı́kovi (fideiussor starého práva
ručil společně s hlavnı́m dlužnı́kem)
∗ beneficium divisionis - zavedl Hadrián, pokud bylo několik rukojmı́ch, musel věřitel svou
pohledávku rozdělit podle jejich počtu (původně ručili solidárně, staršı́ úprava trpěla formalismem)
∗ postih (represe) - právo rukojmı́ho požadovat od hlavnı́ho dlužnı́ka, aby jej odškodnil, pokud
musel plnit sám věřiteli → mohl žádat, aby mu věřitel postoupil svou pohledávku (hledělo se
na to, jako by dluh koupil a tak se cessı́ stal věřitelem dlužnı́ka), tzv. beneficiumcedendarum
actium
· SC Vellaenum - zvláštı́ ustanovenı́, kterým bylo od roku 46 n.l. zakázáno ženám
přejı́mat cizı́ závazky v jakékoli právnı́ formě nebo se zaručovat jako vedlejšı́ věřitelé
· funkci rukojemstvı́ plnily v řı́mském právu i některé smlouvy jiné - mandatum qualificatum (přı́kaz úvěrový), praetorský slib constitutum debiti alieni
2. intercesse privativnı́
– intercessor se zavazuje mı́sto dlužnı́ka; dlužnı́kův závazek padá
– novace s výměnou osob
– soudnı́ proces s náhradnı́kem (výměna osob)
ISBN 978-80-7179-031-0. Oddı́l V. Řı́mské právo obligačnı́, str. 237-8; * ŽIDLICKÁ, Michaela. Řı́mské právo.
Brno: Institut dalšı́ho vzdělávánı́, 2002.112 s., ISBN 80-86629-01-5. Část 6. Právo obligačnı́; * ADINKA - vypracované státnicové otázky na Vakobobrech, otázka č. 31
2.39.
Převod obligace
• obligace je chápána jako vztah ryze osobnı́ → nepřecházela na třetı́ osoby (s výjimkou dědického práva)
• obligace je majetkové povahy - otázka o jejı́ převoditelnosti
120
2.40. ZÁNIK OBLIGACE
Novace
170
• nejstaršı́ řešenı́
• obsah staré obligace se převede do nové, starý závazek je zrušen novým, v rámci převodu se provede
výměna osob - tzv. novace mezi novými osobami (novatio inter novas personas)
• plněnı́ zůstává stejné
• pokud zrušı́me základnı́ obligaci, automaticky zaniká i to, co má vůči tomuto závazku akcesorickou
povahu → úroky, zástava
• musela se realizovat při přı́sném formálnı́m verbálnı́m kontraktu ← byl neoblı́ben (někdy přı́liš radikálnı́
a pro účastnı́ky nevýhodný)
Procesnı́ zastoupenı́
171
• výhodnějšı́ způsob než novace
• provádělo se pomocı́ praetorské formule výměnou subjektů, v rámci formulového procesu
• v intenci se uvedlo jméno původnı́ho věřitele, ale v kondemnaci jméno procesnı́ho zástupce (tj.
nového věřitele), dlužnı́k pal byl odsouzen v jeho prospěch
• bylo to nepraktické → též neoblı́beno
Cesse
172
• doba cı́sařská, definitivnı́ řešenı́, cesse z lat. cessi nebo cedo = postupuji/ustupuji
• neformálnı́ dohoda mezi cedentem (věřitelem) a cessionářem (nabyvatel pohledávky) o postoupenı́ obligačnı́ho nároku, cessionář nabýval se všemi vedlejšı́mi právy
• dlužnı́k se pak nazývá debitor cessus, uchovává si všechny dřı́vějšı́ námitky, které měl proti cedentovi;
cessionář mu to musı́ oznámit denunciacı́
• oba při postoupenı́ sledujı́ nějaký cı́l (dar, prodej, splátka dluhu) → sloužı́ k provedenı́ kauzy
• je perfektnı́ v okamžiku dohody (cessionář pohledávkou může disponovat, zanechat ji dědicům)
• cedent ručı́ za pravost pohledávky (nomen verum), ne za jejı́ vymahatelnost (nomen bonum); při
darovánı́ neodpovı́dá ani za jedno
• poč. 6.stol. Anastasiův zákon - cessionář nesmı́ na dlužnı́kovi dobývat vı́ce, než kolik sám za cessi zaplatil
• cessı́ nelze převzı́t dluh!
Převzetı́ dluhu
173
• ve formulovém procesu (stejně jako u procesnı́ho zastoupenı́, jen s rozdı́lem, že zaměněnými subjekty jsou
dlužnı́ci)
• prostá dohoda nebyla platná, protože věřitel nabýval práva vůči novému dlužnı́kovi až po litiskontestaci
* Učebnice ŘP (Urfus, Kincl, Skřejpek), strany 234 a 235; * státnicové otázky od errorka
2.40.
Zánik obligace
• na počátku prostým faktickým zadostiučiněnı́m (ještě když byla obligace osobnostně vázána na pachatele
protiprávnı́ho činuú), později zaplacenı́m výkupného
• v souvislosti s objevenı́m nexum jako záruka plněnı́ dluhu nedeliktnı́ho musel přistupit ještě formálnı́ akt
(nexi liberatio), který rušil dřı́vějšı́ formálnı́ akt, kterým bylo nexum založeno → nauka o opačném jednánı́
(contrarius actio)
• postupně názor, že rozhodujı́cı́m momentem je jedině skutečné plněnı́ a obligace tak musı́ zaniknout i bez
formálnı́ho opačného aktu
Solutio
174
• viz 2.41
121
2.40. ZÁNIK OBLIGACE
Novatio
175
• viz 2.43
Compensatio
176
• kompenzace = odečtenı́
• vzájemné započtenı́ pohledávek dvou osob, které si dlužı́ - když je věřitel současně dlužnı́kem svého
dlužnı́ka a dlužnı́k věřitelem svého věřitele, mohou se dohodnout, že si své pohledávky do výše konkurujı́cı́
sumy odečtou a zůstane pouze závazek plnit přebytek, jedná se o tzv. compensatio voluntaria (dobrovolná
kompenzace) → obligace tedy do výše konkurujı́cı́ sumy zaniká
• nedojde li k dohodě, může dojı́t k odečtenı́ z moci úřednı́, např. když jeden z účastnı́ků podá žalobu, jedná
se pak o compensatio necessaria (nutná, soudnı́)
• iudicia stricta kompenzaci nedovolovala → praetor nutil žalobce pod hrozbou pluspetice, aby žalovali
až po odečtenı́ pohledávek
• později žalovanému povolena námitka zlého úmyslu (exceptio doli), která taky nutila žalobce, aby žaloval
až po odečtenı́
• principy v justiniánském právu:
– kompenzovat lze pouze pohledávky vzájemné
– pohledávky musı́ být žalovatelné, dospělé (splatné) a likvidnı́ (na soudě snadno zjistitelné a dokazatelné)
– obě musı́ mı́t předmět plněnı́ stejného druhu - např. penı́ze proti penězům; nelze započı́tat plněnı́
smlouvy proti plněnı́ z deliktu; nenı́ ale nutný tentýž právnı́ důvod
– proti některým pohledávkám je kompenzace vyloučena - např. z kráděže, z depozita, z nároku státnı́
pokladny na veřejné dávky, z některých nároků alimentačnı́ch
Confusio
177
• splynutı́, zánik obligace ipso iure
• když osoba dlužnı́ka a věřitele splynou v jedno - např. věřitel určı́ dědicem pohledávky svého dlužnı́ka
a poté zemře → dědic zdědı́ pohledávku, takže dlužı́ vlastně sám sobě
Prominutı́ dluhu
178
• zánik obligace, aniž by věřitel dosáhl uspokojenı́ svého nároku
• smlouva mezi dlužnı́kem a věřitelem → dvoustranné právnı́ jednánı́, smlouva je abstraktnı́ povahy a
může mı́t nejrůznějšı́ kauzu (dar, zřı́zenı́ věna apod.)
• má-li zaniknout ipso iure, musı́ se prominutı́ provést stejnou formou jako zřı́zenı́:
– formálně - acceptilatio
∗ podoba stipulace naruby - jedná se o tzv. actus contrarius
∗ pouze u závazků založených formálnı́ smlouvou
– neformálně - pactum de non petendo
∗ úmluva, že se dluh nebude vymáhat
∗ lze použı́t u každé smlouvy
∗ neosvobozuje dlužnı́ka přı́mo, ale cestou procesnı́ námitky
Concursus duarum causarum lucrativarum
179
• souběh dvou lukrativnı́ch důvodů
• obligace zaniká proto, že věřitel nabyl dlužný individuálně určený předmět obligace na základě jiné
kauzy
• za justiniánského práva pak platı́, že obě kauzy musely být lukrativnı́
• např. sběratel obrazů poprosı́ kamaráda, aby pro něj obstaral obraz, a to bez protiplněnı́ (kauza je lukrativnı́);
pokud by jej však sběratel dostal darem (kauza je také lukrativnı́), původnı́ závazek zaniká
122
2.41. SOLUTIO
180
• na základě jiných právnı́ch skutečnostı́ (zejména na základě právnı́ch událostı́):
• zánik individuálně určené věci (při commodatu) X druhově určená věc zaniknout nemůže → (vysvobozenı́
z mutua nenı́ možné)
• úmrtı́ jedné nebo druhé strany
• splněnı́ rezolutnı́ podmı́nky
• vypršenı́ lhůty - běh času
• promlčenı́ žaloby - běh času
• osvobozujı́cı́ rozsudek
• restitutio in integrum
* učebnice ŘP (Urfus, Kincl, Skřejpek), strany 239 - 243; * errorek - státnicové otázky
2.41.
Solutio
• soluce = splněnı́ obligace
• když plněnı́ poskytl ten, kdo udělal, co slı́bil udělat
• dlužnı́k musı́ plnit řádně, tedy:
–
–
–
–
to, co je předmětem obligace (výjimkou alternativa facultas, datio solutum)
včas - na požádánı́ věřitele, rozumná lhůta
jen věřiteli - výjimkou solidárnı́ věřitelstvı́; pokud dlužı́me osobě alieni iruis, předáme to jejı́mu PF
na dohodnutém mı́stě - kde dlužnı́k bydlı́ a vyřizuje své záležitosti, tj. platı́ daně
• při alternativnı́ obligaci může poskytnout i něco jiného, jinak vždy jen to, co je dlužen
• pokud věřitel přijme dobrovolně jiné plněnı́, zaniká obligace ipso iure (bez dalšı́ho, přı́mo) = náhradnı́
plněnı́ (datio in solutum) → existujı́ přı́pady, kdy věřitel náhradnı́ plněnı́ ve svém zájmu přijmout musel - z
prostého důvodu, dlužnı́k třeba neměl penı́ze, tak plnil pozemky
• plnı́ se vždy celé a úplné plněnı́ - výjimka je, když dlužnı́k výši dluhu popı́rá, plnı́ jen tu částku, kterou je
ochoten plnit
• plněnı́ může za dlužnı́ka plnit i osoba třetı́, dlužnı́k o tom vědět nemusı́, osoba třetı́ tak může činit i proti
jeho vůli; nejde uplatnit v přı́padě plněnı́ neoddělitelného od dlužnı́ka (např. při tvorbě uměleckého dı́la)
• kromě věřiteli lze plnit adstipulatorovi - věřitel vedlejšı́, podobný adstipulatorovi je solutionis causa
adiectus (má pouze oprávněnı́ přijmout dlužnı́kovo plněnı́)
• nenı́-li stanoveno mı́sto a čas, může dlužnı́k plnit kdykoli a kdekoli, věřitel jej pak může kdykoli a
kdekoli zažalovat
• plněnı́ je u věřitele vždy jednánı́ zcizovacı́ - věřitel se zbavuje své pohledávky - musı́ k němu být způsobilý
→ plněnı́ nedospělci bez přı́tomnosti poručnı́ka dlužnı́ka neosvobozuje
• na důkaz plněnı́ se vydávalo pı́semné potvrzenı́ (kvitance či apocha) - Justinián povoloval napadenı́
kvitance cestou žaloby nebo procesnı́ námitky pouze do 30ti dnů, poté se stala nenařı́katelnou (věřitel si
nemohl stěžovat, že vydal kvitanci, aniž by dostal zaplaceno)
• pokud dlužnı́k nesplnı́ řádně, ocitá se v prodlenı́ (mora debitoris)→ platı́ úroky z prodlenı́, odpovı́dá i
za custodii (náhodné poškozenı́ věci), může být žalován
• i věřitel se může ocitnout v prodlenı́ (mora creditoris) - pokud nevytvořı́ prostředı́ - odmı́tá přijmout
plněnı́, nedostavı́ se na určité mı́sto → dlužnı́k může plnit i jinak, a přesto právem; pokud se věřitel
nedostavı́, může dlužnı́k uložit penı́ze do státnı́ pokladny a obligace zaniká; pokud dlužnı́k vyčerpá
všechny možnosti, může předmět plněnı́ vyhodit (zkažené potraviny)
* učebnice str. 145, 236, 239, 240; * Errorkovy výpisky; * státnicové otázky od Adinky (NA TY POZOR,
SKREJPEK Z NICH NEBYL MOC NADSENY!)
2.42.
Prodlenı́
• prodlenı́ - latinsky mora
• jednı́m z hlavnı́ch důvodů ke změně předmětu obligace (druhým je, že se původnı́ plněnı́ po vzniku obligace
stává nemožným)
• existuje dvojı́: prodlenı́ dlužnı́ka a prodlenı́ věřitele
123
2.42. PRODLENÍ
Prodlenı́ dlužnı́ka
181
• mora debitoris (nebo mora solvendi)
• nastává, když dlužnı́k nesplnı́ svůj závazek včas a nemůže to ničı́m omluvit
• předpoklady prodlenı́ dlužnı́ka:
– platná a žalovatelná pohledávka (nestačı́ naturálnı́ obligace)
– již nastalá splatnost (tzv. dospělost) pohledávky (pokud nenı́ určen termı́n, nastává splatnost ihned
se vznikem obligace)
– dlužnı́kem zaviněné zmeškánı́ (pokud např. dlužnı́k o svém dluhu beze své viny nevı́, prodlenı́
nenastává)
– upomenutı́ dlužnı́ka věřitelem nebo jeho zástupcem - upomenout dlužnı́ka je nutno osobně a
až po nastalé splatnosti; výjimkou je, že upomenutı́ nenı́ nutné u zloděje (platı́ fur semper est in
”
mora“ – zloděj je vždy v prodlenı́) a u nezletilců (prodlenı́ nastává okamžikem dovršenı́ dlužnı́kovy
dospělosti)
• jakmile se dlužnı́k ocitne v prodlenı́, jeho povinnosti se rozšiřujı́ a měnı́ se i obsah obligace:
– od začátku prodlenı́ ručı́ za všech okolnostı́ i za náhodný zánik věci (předmětu obligace)
– musı́ vydat věřiteli plody, které v prodlenı́ z věci vytěžil.
– pokud jde o peněžitý závazek, musı́ platit úroky z prodlenı́
• prodlenı́ dlužnı́ka končı́, pokud:
– dlužnı́k ochotně nabı́dne věřiteli plněnı́ a věřitel mu poskytne novou lhůtu (moratorium neboli přı́ročı́),
nebo
– zanikne obligace novacı́ (tzn. obsah staré obligace přejde do obligace nové, která nastoupı́ na jejı́
mı́sto) – viz 2.43
Prodlenı́ věřitele
182
• mora creditoris (nebo mora accipiendi)
• nastává tehdy, když věřitel bezdůvodně odmı́tl součinnost, která je při řádném plněnı́ za potřebı́
(např. se nedostavı́ na určené mı́sto v určený čas)
• právnı́ důsledky prodlenı́ věřitele:
1. dlužnı́k odpovı́dá pouze za zlý úmysl (tzn. neponese za žádných okolnostı́ následky náhodného
zániku věci)
2. dlužnı́k má právo zbavit se předmětu plněnı́, a to hned několika způsoby:
–
–
–
–
uloženı́m věci u sebe doma
uloženı́m na veřejném mı́stě (později výlučně u soudu)
prodejem na účet věřitele
v krajnı́m přı́padě vydánı́m věci zkáze (zejm. kdyby mu drženı́ působilo těžkosti)
3. věřitel je povinen hradit dlužnı́kovi všechnu škodu a náklady, které mu vznikly uschovávánı́m věci
• prodlenı́ končı́, pokud věřitel projevı́ ochotu plněnı́ přijmout a přı́padně nahradit vzniklé újmy
Když se plněnı́ stane po vzniku obligace nemožným
183
• nejde o prodlenı́, ale o druhý přı́pad změny obligace
• pokud za nastalou situaci nenı́ vinen přı́mo dlužnı́k, je od závazku osvobozen, avšak pouze
tehdy, když:
– zaniklo náhodou plněnı́ individuálně určené, nebo
– zaniklo náhodou jakékoliv plněnı́ v době, kdy byl věřitel v prodlenı́
• za všech jiných než popsaných podmı́nek trvá obligačnı́ povinnost dále; protože ale zanikla možnost původnı́ho
plněnı́, měnı́ se předmět obligace na plněnı́ náhradnı́, tzn. dlužnı́k musı́ věřiteli poskytnout náhradu škody
• podmı́nky náhrady jsou vázány obecnými pravidly, ale dlužnı́kovo zaviněnı́ se u různých smluv posuzuje různě
* učebnice str. 224, 233, 234, 241; * Errorkovy výpisky; * Wikipedie
124
2.43. NOVATIO
2.43.
Novatio
• novace = obsah staré obligace je přenesen do obligace nové (transfusio atque translatio)
• rozlišujeme novaci dobrovolnou (novatio voluntatis) a novaci nutnou (novatio neccessario) ← jejı́m
důsledkem je uzavřenı́ litiskontestace - vymezı́-li si žalobce s žalovaným předmět sporu, starý závazek zaniká, vzniká nový, naprosto identický X měnı́ se kauza
• nová obligace může být realizována pouze formou abstraktnı́ch kontraktů (protože jen ty dovolovaly vznik
nové obligace, aniž by vznikla nová kauza, hlavně pak pomocı́ stipulacı́ a kontraktu literárnı́ho) a musı́
vždy obsahovat něco nového (aliquid novi) - např. inter novas personas (nová osoba); proti tomu stojı́
inter easdem personas - nová smlouva mezi starými subjekty
• stará obligace zaniká ipso iure
• v justiniánském právu změna:
– stará obligace se rušila jen tehdy, pokud strany takový záměr sledovaly - měly animum novandi (úmysl provést novaci);nová obligace měla pak účinky privativnı́ (privare = oloupit, zbavovat,
připravit o něco) - pouze se nová osoba zavázala mı́sto dlužnı́ka, dluh nezanikal
– pokud nebyl úmysl přı́tomen, platila nová vedle staré, měla účinky kumulativnı́, ve vztahu ke staré
v poměru akcesorickém
• novatio inter novas personas:
–
–
–
–
náhražka za cessi
delegace aktivnı́ - s účastı́ nového věřitele
delegace pasivnı́ - s účastı́ dlužnı́ka
expromisse - bez účasti starého dlužnı́ka
• rušı́ se stará obligace se všemi akcesemi (se zástavnı́m právem, rukojemstvı́m aj.) i se všemi účinky,
které jı́ž vyvolala (např. prodlenı́ dlužnı́ka) → jejı́ účinky byly pro účel postoupenı́ pohledávky drastické a
pro strany nepohodlné
– možná výjimka, která akcese a vedlejšı́ účinky upevňuje a petrifikuje: novatio necessaria (po prvnı́m
stádiu řı́zenı́ in iure), modernı́ ekvivalent pro litiskontestaci, ale Řı́mané ji za litiskontestaci nikdy nepovažovali
* učebnice str. 123, 227, 241, 242; * Errorkovy výpisky; * státnicové otázky od Adinky
2.44.
Zástavnı́ právo
• věcné právo k věci cizı́
• dlužnı́k zpravidla odevzdává věřiteli určitou věc s tı́m, že pokud nebude plnit, věřitel se bude
na předmětu zástavy hojit
• zástavnı́mu věřiteli dlužnı́k poskytuje jednak ručenı́, jednak záruku věcného rázu – věc zastavená (zástava)
• zasahuje do vztahů vyplývajı́cı́ch z věcných i obligačnı́ch práv
• typy - 2.45 a 2.46
1. Věcná práva
184
• zástavnı́ právo poskytuje zástavnı́mu věřiteli oprávněnı́, které nelze srovnávat s ostatnı́mi věcnými právy
• zvyšuje věřitelovu jistotu, že jeho pohledávka bude uspokojena
1. funkce zajišt’ovacı́
• v době, kdy pohledávka ještě nenı́ splatná; 2 formy:
• zástavnı́ právo ručnı́ - ke vzniku oprávněnı́ bylo třeba odevzdat věřiteli věc, která byla zástavou a
kterou pak věřitel ovládal podobně jako držitel
• zástavnı́ právo hypotekárnı́ (hypotéka) - věřitelovo zajištěnı́ záleželo jen v tom, že zı́skával zástavnı́
právo, vydánı́ věci mohl požadovat až tehdy, nebyla-li pohledávka splněna
2. funkce uhrazovacı́ (realizačnı́) – umožňuje věřiteli, aby se v přı́padě, že jeho pohledávka nebude splněna,
uspokojil z věci, která jako zástava je předmětem jeho zástavnı́ho práva
125
2.44. ZÁSTAVNÍ PRÁVO
• dvě formy zástavnı́ho práva:
– zástava propadná - předmět zástavy propadá celý věřiteli, a to bez ohledu na poměr mezi hodnotou
závazku a hodnotou zástavy; úmluva se nazývala lex commissoria
– zástava prodejná - v přı́padě, že dlužnı́k nesplnı́ závazek, věřitel zástavu prodá, ponechá si penı́ze
ve výši své pohledávky a zbytek (hyperocha) vrátı́ dlužnı́kovi - úmluva označena jako pactum de
distrahendo
– původnı́ civilnı́ řı́mské právo zástavnı́ právo v pravém smyslu neznalo, použı́val se jiný institut – fiducia
(předchůdce zástavnı́ho práva):
∗
∗
∗
∗
převod vlastnického práva formou mancipace nebo injurecesse
věřitel zı́skával vlastnictvı́ k věci
věřitel fiduciář, dlužnı́k fiduciant
fiduciář má závazek zpětného převodu věci → fiducia = převod vlastnického práva k věrné
ruce
∗ fiduciant mohl velmi snadno svoje vlastnické právo vydržet nazpět, stačilo k tomu uplynutı́
vydržecı́ doby
∗ nevýhodou formalismus, mohla být snadno zneužita
∗ už u fiducie se objevuje to, že věřitel si věc bud’ ponechá, nebo ji prodá a vrátı́ hyperochu
• odvozená držba – dalšı́ vývojový stupeň zástavnı́ho práva, nový způsob věcného zajištěnı́ obligace od republiky
– nedocházı́ při nı́ k převodu vlastnického práva, věc je věřiteli jako záruka prostě odevzdána
– držitel dosahuje preatorské držebnı́ ochrany, vztah začal být chápán jako samostatná forma věcné
záruky obligace
• vývoj hypotekárnı́ho zástavnı́ho práva - dvojstupňová praetorská ochrana věřitele:
– salviánský interdikt (interdictum Salvianum) – praetor jı́m umožňoval propachtovateli zı́skat
držbu vnesených věcı́, nahrazena původnı́ svépomoc
– věcná žaloba serviánská žaloba (actio Serviana) – chránila propachtovatele proti třetı́m osobám
• u ručnı́ho zástavnı́ho práva mohla být věc zastavena jen k zajištěnı́ jediné pohledávky
• hypotekárnı́ zástavnı́ právo bylo pružnějšı́ – jedna věc mohla být zastavena k zajištěnı́ několika pohledávek
– hypotekárnı́ právo – mohlo dojı́t k souběhu zástavnı́ch práv → souběžná zástavnı́ práva, otázka jejich
vzájemného poměru
1. souběžná zástavnı́ práva si jsou rovna – jedna věc zastavena několika osobám současně → pro
realizaci rozhodujı́cı́, kdo z věřitelů zı́skal držbu zastavené věci prvý
2. souběžná zástavnı́ práva si nejsou rovna – zvýhodněnı́ věřitelů s lepšı́m pořadı́m, ti s horšı́m
pořadı́m mohli požadovat jen hyperochu
2. Obligačnı́ práva
185
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
zástavnı́ právo prostředkem zesilujı́cı́m zajištěnı́ obligace
věcná záruka obligace, zřizovaná dlužnı́kem nebo osobou třetı́
jedna z nejstaršı́ch institucı́ řı́mského majetkového práva
do moci věřitele se převede majetkový objekt a věřitel se na jeho hodnotě bude hojit, nebude-li hlavnı́ obligace
řádně splněna
dlužnı́k přestává ručit celým svým majetkem → z obligatio personae se stala obligatio rei
praetor vztah zástavnı́ho věřitele k zástavě připodobňoval vztahu vlastnickému → ochrana věřitele jako věcně
oprávněného, ochrana absolutnı́ho charakteru
realizace zástavy – věřitel uspokojuje svůj nárok na zastavené věci, nesplnı́-li dlužnı́k to, k čemu jej obligace
zavazuje
od rukojemstvı́ se odlišuje svým věcným charakterem
formy realizace zástavy různé – ius vendendi – právo věřitele prodat zástavu, přebytek musel věřitel vrátit
dlužnı́kovi
v právu justiniánském zástavnı́ právo věcným právem k věci cizı́
126
2.45. PIGNUS
Vznik, obsah a zánik zástavnı́ho práva
186
• akcesorická povaha - zástavnı́ právo nenı́ samostatným institutem, nelze ho oddělit od obligace → nemůže
vzniknout ani trvat bez obligace, jejı́ž je zárukou
• zástavnı́ právo a obligace, kterou zajišt’uje, nemusely vzniknout v jednom okamžiku
• zastavit bylo možno každou věc, kterou bylo lze prodat
• s věcı́ je zastaveno vše, co k nı́ náležı́ nebo k nı́ přibude
• zástavce – ten, kdo zástavnı́ právo zřizoval
• právo podzástavnı́ (subpignus) – zastavil-li věc zástavnı́ věřitel
VZNIK:
•
•
•
•
právnı́m jednánı́m (vždy dohoda mezi zástavcem a zástavnı́m věřitelem)
úřednı́ formou (veřejná listina podepsaná svědky)
úřednı́m rozhodnutı́m
přı́mo ze zákona – zákonná hypotéka (pignus tacitum)
OBSAH - u obou forem stejný, rozdı́l v tom, jak byla rozložena oprávněnı́
• 2 základnı́ oprávněnı́:
• právo držet zastavenou věc (ius possidendi) – u ručnı́ho práva od okamžiku vzniku zástavnı́ho práva;
u hypotéky, nebyla-li pohledávka zaplacena
– po zaplacenı́ pohledávky byl věřitel povinen věc vrátit – povinnost vymáhána osobnı́ žalobou actio
pigneraticia directa
– uznánı́ práva zadržovat u sebe věci i po zaplacenı́ pohledávky (pokud měl zástavnı́ věřitel vůči zástavci
jiné nezajištěné pohledávky = gordiánské retenčnı́ právo)
• právo prodat zástavu (ius vendendi) – výrazem uhrazovacı́ funkce
– předpokladem dospělost pohledávky, když dlužnı́k neplnil ani po výzvě, uplynutı́ předepsané lhůty
ZÁNIK:
•
•
•
•
•
•
zánikem pohledávky
zástavnı́m prodejem věci
při souběhu několika zástavnı́ch práv zanikala ta s horšı́m pořadı́m
věřitelovým odřeknutı́m zástavnı́ho práva
zánikem zastavené věci
vydrženı́m svobody vlastnického práva (drženı́ zastavené věci v dobré vı́ře zastavené věci bez toho, aby
vlastnı́k nebo držitel o zástavnı́m právu věděli)
* Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), str. 202-209
2.45.
Pignus
• někde na pomezı́ mezi věcnými právy (věcné právo k věci cizı́) a obligacemi (reálný kontrakt pojmenovaný)
• zástavce odevzdává do rukou zástavnı́mu věřiteli za účelem zajištěnı́ pohledávky zástavu (zpravidla movitou věc, ale nenı́ to podmı́nkou) za účelem zajištěnı́ obligace
• pozice zástavnı́ho věřitele je výrazně silnějšı́ než u ostatnı́ch reálných kontraktů → zástavnı́ věřitel:
– je chráněn proti samotnému vlastnı́kovi
– zı́skává věcná práva
– užı́vá věc s vědomı́m, že nenı́ jeho, ale právo ho chránı́ prakticky jako vlastnı́ka (držitele) – jeho věcněprávnı́ pozice stojı́ na pomezı́ detence a držby – řı́ká se tomu odvozená držba
– nesmı́ věc užı́vat – pokud by ji užı́val, nastanou sankčnı́ následky
– odpovı́dá za škodu, i když je věc zničena následkem nehody, i za nedovolené užitı́ věci
• akcesorická povaha pignu- sám o sobě nemůže existovat, účelem zástavnı́ho práva je zajistit jinou obligaci
(posı́lit pozici věřitele); zaniká nejpozději dnem zániku obligace, kterou zajišt’uje
• zaplatı́-li dlužnı́k dluh, musı́ věřitel zastavenou věc vrátit (neporušenou a se všı́m přı́růstkem) → actio pigneraticia directa – k prosazenı́ nároku dlužnı́ka na vrácenı́ věci
127
2.46. HYPOTÉKA
• actio pigneraticia contraria – věřitel jı́ nárokoval úhradu nákladů spojených s držbou zástavy
realizace zástavnı́ho práva:
• zprvu jen formou propadlé zástavy (může si ji ponechat)
• propadná zástava v době republiky považována za problematickou – zástavnı́ věřitel by se zástavou neměl
obohatit, zástava má pokrývat hodnotu té nesplacené pohledávky
• zástavnı́ věřitel bude vždy požadovat věc cennějšı́, než je hodnota dluhu – v praxi to znamená, že zı́ská vı́ce,
než poskytl
• proto byla na začátku republiky zástava zakázána → přicházela v úvahu prodejnı́ zástava – zástavnı́
věřitel je povinen prodat zástavu, odečı́st dohodnuté pohledávky a zbytek (hyperocha) je povinen vrátit
zástavci (dlužnı́kovi) ← podstata zástavnı́ho práva
* přednáška s Bělovským; * učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek) - str. 247
2.46.
Hypotéka
• také zástavnı́ právo - viz 2.44
• v dnešnı́m světě - hypotéka nepřesným označenı́m pojmu hypotečnı́ úvěr
• ROZDÍL MEZI PIGNEM A HYPOTÉKOU
– hypotéka nenı́ reálný kontrakt!
– u pignu zástavce předává předmět zástavy věřiteli X u hypotéky zástavce NEPŘEDÁVÁ předmět
zástavy věřiteli! a je oprávněn předmět užı́vat - oprávněný veřitel oprávněn ujmout se držby až v
přı́padě, že nebyla pohledávka splněna
– hypotékou lze zajistit i vı́ce pohledávek X pignem pouze jednu (právě proto, že se fyzicky předává)
– nehraje roli, zda je to movitost či nemovitost!
* přednáška s Bělovským; * učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek); * errorkovy státnicové otázky
2.47.
Contractus – pojem a druhy
• viz učebnice - tabulka na str. 217
• kontrakt = smlouva (ve smyslu civilnı́ho práva; v praetorském právu hovořı́me dohodě → pactum); jeden
ze čtyř přı́padů, jak může vzniknout obligace
1. FORMÁLNÍ - staršı́, důležitá forma, ne obsah - 2.49
(a) verbálnı́ - abstraktnı́ (možno se zavázat k jakémukoli plněnı́ - koupě, pronájem, úschova...), vznikajı́
pronesenı́m určitých, zákonem stanovených formulı́
• stipulatio (pův. sponsio)
(b) literárnı́ - zápisy do účetnı́ch knih věřitele
• expensilatio
2. NEFORMÁLNÍ - kauzálnı́ (musı́ existovat právnı́ důvod vedoucı́ k hospodářskému účelu závazku - rozlišuje
se např. kupnı́ smlouva od té nájemnı́), založily představu o typové vázanosti
(a) reálné - vznikajı́ okamžikem předánı́ věci, samotná dohoda nenı́ dostačujı́cı́ → povinnosti tedy
zakládá až samotné předánı́ věci, nenı́ tedy např. pravda, že povinnostı́ mutuanta je poskytnutı́ dané
věci - může si samotné předánı́ ještě rozmyslet, samotný konsensus ho k ničemu nezavazuje! - 2.50
• mutuum, commodatum, depositum, pignus
(b) konsensuálnı́ - vznikajı́ okamžikem konsensu (pı́semného i ústnı́ho), shodný projev vůle je dostačujı́cı́
k platnosti závazku, a vyplývajı́ z něj tedy povinnosti (např. u kupnı́ smlouvy je to povinnost prodejce
odevzdat smluvenou věc) - 2.55
• emptio-venditio, locatio-conductio rei, locatio-conductio operis, locatio-conductio operarum, societas, mandatum
* tabulka - učebnice, strana 217
128
2.48.
2.48.
== 48. Delictum ==
187
• bezprávné činy
• nutno rozlišovat:
– delicta - pachatel vědomě škodı́cı́, zásah do právnı́ sféry druhé osoby soukromé
– crimina - jednánı́ ohrožujı́cı́ veřejné zájmy, stı́hala je celá pospolitost
• dávaly vzniknout novým právům → nárokům jednotlivců na pokutu, resp. náhradu škody, za kterou ručil
pachatel svým majetkem
• vyrůstaly z určité typizace skutkových základů - pouze základ určitého typu býval základem deliktnı́
odpovědnosti → v postklasickém právu byla tendence prosazovat zásadu obecné odpovědnosti za každý
protiprávný čin
1. delikty podle ius civile → z nich vznikajı́ obligace z deliktu
• furtum - krádež, viz 2.72
• damnum iniuria datum - poškozenı́ či zničenı́ věci, viz 2.73
• iniuria - urážka na cti, viz 2.74
2. delikty podle práva praetorského - viz 2.71
• vis ac metus - donucenı́, vydı́ránı́
• dolus - podvod
• calumnia - pletichy v soudnı́m řı́zenı́
Předpoklady vzniku deliktu
188
1. zásah pachatele byl objektivně protiprávnı́
• okolnosti vylučujı́cı́ protiprávnost:
– nutná obrana (člověk zranı́ lupiče)
– krajnı́ nouze (odvracı́ živelnou pohromu)
– souhlas poškozeného (neplatı́ pro ublı́ženı́ na těle)
2. deliktnı́ způsobilost - pachatelem nemůže být dı́tě mladšı́ 7 let, šı́lenec, PO
3. zaviněnı́ (culpa v širšı́m slova smyslu)
• dolus - úmysl
– stav vědomı́ člověka, který jedná určitým způsobem, ačkoliv vı́, jaké škodlivé účinky
může jeho jednánı́ mı́t
– někdy se jako doloznı́ jednánı́ kvalifikovalo veškeré jednánı́ neslušné a nepoctivé
– za úmysl pachatel odpovı́dá vždy, nelze tuto odpovědnost vyloučit smluvně
– pachatel si musı́ být vědom všech podstatných náležitostı́ deliktu (nemůže se tak napřı́klad zmocnit
cizı́ věci, kterou pokládá za vlastnı́)
– pojmový znak pro krádež, loupež, urážku na cti, metus, dolus (podvod)
• culpa v užšı́m slova smyslu - nedbalost
– stav vědomı́ člověka, který jedná určitým způsobem a neuvědomuje si škodlivé důsledky,
které by mohlo toto jednánı́ mı́t
– může spočı́vat v jednánı́ komisivnı́m (konánı́), ale i omisivnı́m (opomenutı́, např. neposkytnutı́
pomoci)
– pro určenı́ toho, co je nedbalé, se užı́vá abstraktnı́ měřı́tko pečlivosti a ostražitosti starostlivého
hospodáře
– v justiniánském právu pojem rozpracován:
129
2.49. VERBÁLNÍ A LITERÁRNÍ KONTRAKTY
∗ culpa lata - hrubá nedbalost, téměr úmysl, ale chybı́ volnı́ prvek (mám pořádného psa, metr
dvacet v kohoutku, nedám mu dva dny nažrat, mám ho přivázaného na nitce, půjdu s nı́m
kolem souseda, kterého nenávidı́m, a pes ho pokouše)
∗ culpa in concreto - nedbalost relativnı́, chová-li se dlužnı́k ke svým vlastnı́m věcem lépe
než k cizı́mu majetku, pak za tuto nedbalost odpovı́dá
∗ culpa levis - nedbalost normálnı́, je potřeba průměrná péče podle obecného měřı́tka starostlivého hospodáře, aby byl člověk z takovéto nedbalosti osvobozen
– o tom, který stupeň nedbalosti bude uvažován rozhodovaly speciálnı́ normy, platné pro jednotlivé
delikty nebo smlouvy
4. žaloby z deliktů - actiones poenales - viz 1.73
* errorek; * učebnice - str. 261
2.49.
Verbálnı́ a literárnı́ kontrakty
• oba typy patřı́ mezi kontrakty formálnı́, navı́c jednostranné
• forma je na prvnı́m mı́stě, je-li stranami dodržena a splněna, vzniká obligace za všech okolnostı́, dokonce i
tehdy, kdyby strany sledovaly nějaký atypický, právem neuznávaný (avšak ne zakázaný) důvod
• z formy samotné se obvykle nepozná, jaký cı́l vlastně sledujı́ → smlouvy abstraktnı́
Kontrakty verbálnı́
189
• ústnı́ smlouvy, vznikajı́ pronesenı́m určitých, právem stanovených slov (zpravidla se věřitel dlužnı́ka formálně
zeptá a dlužnı́k formálně odpovı́)
• formálnost velice důležitá – latinsky, dlužnı́k musı́ odpovědět stejným slovesem, jakým se věřitel zeptal
(věřitel: Slibuješ? – dlužnı́k: Slibuji!) – kdyby tento soulad chyběl, byla by smlouva neplatná
stipulace (stipulatio) - původně sponsio
• abstraktnı́ smlouva - lze se jı́ zavázat k jakémukoli plněnı́ (koupě, pronájem...)
• jednostranný kontrakt - žalobu má pouze věřitel: actio ex stipulatu
• stipulace patřı́ mezi staršı́ druhy smluv, přesto si udržely oblibu i v době klasické, a to zejména dı́ky své
abstraktnı́ povaze
• v poklasickém právu jejı́ pozice oslabena – oslabována formálnost, prosazovánı́ vůle stran
• nakonec se stipulace stala neformálnı́m slibem, jehož závaznost vyplývala z vůle stran, jež ji uzavřely; pouze
zbytky původnı́ formy
dotis dictio
• formálnı́ přı́slib věna, který dávala žena nebo jejı́ dlužnı́k či jejı́ ascendent, a to bez předcházejı́cı́ otázky
Kontrakty literárnı́ = pı́semné
190
•
•
•
•
vznikajı́ zápisem do účetnı́ch knih věřitele
např. expensilatio
podobně jako kontrakty verbálnı́ → smlouvy abstraktnı́, formálnı́, jednostranné
původně byl zápis proveden poté, co dlužnı́k přijal od věřitele půjčku (zápis sloužil jako doklad o uzavřenı́
smlouvy) X později byl zápis prováděn i před přijetı́m půjčky (a protože literárnı́ kontrakt vznikal zápisem,
mohl být právně závazný i v přı́padě, že půjčka vůbec nebyla vyplacena)
• užı́vány hlavně k novačnı́m účelům – např. došlo ke koupi na úvěr, do knih se však zapsalo, že došlo k
půjčce – obligace z trhové smlouvy se změnila v obligaci ze zápůjčky
• ochrana literárnı́ho kontraktu - např. actio certae creditae pecuniae (měla formu žaloby přı́sné)
• literárnı́ kontrakty vyšly ve 3.stol. n.l. z užı́vánı́, byly nahrazeny důkaznı́mi listinami, které měly zcela
jinou povahy
* Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), strana 215, tabulka ze strany 217, 244
130
2.50. REÁLNÉ KONTRAKTY
2.50.
Reálné kontrakty
• reálné kontrakty = smlouvy, které vznikajı́ okamžikem předánı́ věci
• samotný konsensus nenı́ dostačujı́cı́ k perfekci smlouvy a vzniku práv a povinnostı́ ← ty tedy
zakládá až samotné předánı́ věci, nenı́ tedy např. pravda, že povinnostı́ mutuanta je poskytnout danou věc může si samotné předánı́ ještě rozmyslet, samotný konsensus ho k ničemu nezavazuje!
• obligace vůbec nemohla vzniknout, dokud budoucı́ dlužnı́k neměl věc v rukou (proto jakákoliv z reálných
smluv byla bez předánı́ věci pouhou smlouvou o smlouvě budoucı́ - pactum de contrahendo)
• jsou to kontrakty lukrativnı́ - bezúplatné
• původně sem patřily pouze tyto kontrakty: jednostranné - mutuum; dvoustranné nerovné - commodatum,
depositum a pignus
• postupně se začala uznávat závaznost stále většı́mu počtu smluv s atypickým obsahem, až nakonec byla
žalovatelná jakákoliv smlouva o vzájemném plněnı́ (jestliže jedna ze stran již svůj závazek splnila a plněnı́
druhé straně poskytla) → tyto smlouvy nazývá justiniánské právo reálné kontrakty nepojmenované (ty
jsou dvoustranné rovné, tzv. synallagmata)
PROCESNÍ OCHRANA:
• mutuum - jednostranný kontrakt, žalobu má pouze věřitel: actio certae creditae rei (na vydánı́ genericky
určené věci odlišné od peněz), actio certae pecuniae (na vydánı́ peněz)
• ostatnı́ smlouvy
– věřitelova žaloba na vydánı́ věci (actio commodati directa, actio depositi directa, actio pigneraticia
contraria )
– + fakultativně dlužnı́kova žaloba na úhradu nákladů nebo škody (actio commodati contraria,
actio depositi contraria, actio pigneraticia directa)
POZOR! - NÁZVOSLOVÍ - lišı́ se to řı́mskoprávnı́ a dnešnı́:
– mutuum - v ŘP zápůjčka, v dnešnı́m půjčka
– commodatum - v ŘP půjčka nebo výpůjčka, v dnešnı́m výpůjčka
– ve zpracovaných otázkách je pokud možno co nejčastěji užı́váno soudobé názvoslovı́
• mutuum - smlouva o půjčce, viz 2.52
1. commodatum – smlouva o výpůjčce, viz 2.53
2. depositum - smlouva o úschově, viz 2.54
3. pignus – smlouva o zástavě ručnı́, viz 2.45
• reálné kontrakty nepojmenované - viz 2.63
• právnı́ poměry reálným kontraktům přı́buzné – kvazikontrakty, viz 2.65
POZOR!
• Omyl: Reálné kontrakty jsou ty, u nichž jde jen o předánı́ věci; konsensu zde nenı́ potřeba.
• Skutečnost: U kupnı́ smlouvy jde rovněž o předánı́ věci a nejedná se o reálný kontrakt, nýbrž konsenzuálnı́.
Rozdı́l mezi reálnými a konsezuálnı́mi kontrakty tedy spočı́vá v tom, co určuje okamžik vzniku kontraktu. U
konsensuálnı́ch kontraktů smlouva vzniká už samotnou dohodou (konsensem), zatı́mco u reálných kontraktů
smlouva vzniká až teprve předánı́m předmětu smlouvy (i zde je však konsensus nutný). Přitom otázka, zda
kontrakt již vznikl, či nikoli, je mnohdy klı́čová. Zejména tehdy, jestliže se jedna ze stran domáhá u soudu
plněnı́ (nebo náhradu za neplněnı́) ze smlouvy.
* Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), strany 245-250; * http://www.prf.cuni.cz/intervalla/chyby.htm
2.51.
Typová vázanost
• typický znak obligačnı́ho práva (týká se nejen smluv, ale i deliktů) + objevuje se i v právu dědickém, rodinném...
• existuje omezený okruh zavazvacı́ch důvodů, které byly ius civile uznávány jako právně relevantnı́, a tudı́ž byly právně vynutitelné - jiným způsobem, právnı́m řádem nepředvı́daným do obligačnı́ho
vztahu nelze vstoupit; státnı́ moc poskytovala ochranu pouze takovým společenským vztahům, které měla typově zařazeny a popsány
131
2.52. MUTUUM A USURAE
• formalistický, dogmatický přı́stup v ŘP X dnešnı́ české pojetı́ vı́ce materiálnějšı́ - lze se odchýlit od
předepsané formy, pokud existuje shodná vůle obou stran a právem uznávaný cı́l - viz § 51 zákona č. 40/1964
Sb. (Účastnı́ci mohou uzavřı́t i takovou smlouvu, která nenı́ zvláště upravena; smlouva však nesmı́ odoporovat
obsahu nebo účelu tohoto zákona.)
• každý smluvnı́ typ má svoje pravidla - např. odpovědnost za škodu se lišı́ smlouvu od smlouvy X dnes
je odpovědnost za škodu upravena v ObčZ souhrnně
• hovořı́me o katalogu smluvnı́ch typů → typizované kontrakty, ke každému kontraktu náležı́ určité předpřipravené
typy žalob → neexistovala obecná žaloba
• řı́káme tedy, že obligace vzniklé dle ius civile jsou typizované
• ty, které vznikly jinak → typizované nejsou, jsou tzv. atypické či netypizované a vzniká z nich pouze
naturálnı́ obligace
• vztah nový, který vznikl přirozeným vývojem, přirozenou reakcı́ na společenský, hospodářský a politický vývoj
a nedal se podřadit pod již právu známou šablonu, nepožı́val původně žádné právnı́ ochrany dle ius civile
• takovéto právo by bylo nefunkčnı́m mechanismem, proto zde byly snahy typovou vázanost u kontraktů
překonat:
• vztahy nové, které byly nazývány nova negotia, byly mimo tento uzavřený kontraktačnı́ systém → právnı́
ochranu časem zı́skaly tyto vztahy dı́ky praetorskému právu
• postupem času se škála kontraktů začala rozšiřovat → vznikajı́ tzv. kontrakty nepojmenované (viz 2.63)např. precario, transactio... - k tomu ale vedla dlouhá cesta
• překonávánı́ typové vázanosti dále probı́halo skrze stipulace, jejı́mž předmětem mohlo být prakticky
cokoliv, protože se jednalo o kontrakt naprosto abstraktnı́
• dalšı́ cesta k překonánı́ vedla přes actiones in factum conceptae - individuálnı́ žaloby povolované praetorem, založené na opsánı́ skutkového stavu
• stejná snaha jako u kontraktů pak byla u deliktů → rozšiřovánı́ praetorských deliktů (rapina, calumnia...)
POZOR!
• typová vázanost obligacı́ (kontraktů) → katalog typů závazků – reflexe řı́mského práva, kupnı́ smlouva,
nájemnı́, apod. –i majı́ svoje vlastnı́ pravidla (Bělovský mi v mailu psal, že typová vázanost je v rámci
obligacı́ atributem dnešnı́ho soukromého práva kontinentálnı́ho právnı́ho systému). V Anglii třeba neznajı́
tyto typy smluv, majı́ obecné principy všech typů závazkových vztahů, nemáme konečný seznam závazků,
může vzniknout nový – vytvářı́ závazek? Dnes ano!
• V Řı́mě typová vázanost velmi přı́sná – vymezenı́ závaznosti jen na vyčleněné typy kontraktů, závazky s
jiným obsahem nebyly vymahatelné, teprve po klasické době se institucionalizujı́ nepojmenované kontrakty
(zbytkové kategorie, která činı́ vymahatelné závazky netypizované), dlouhý proces
* přednáška s Bělovským; * Diplomová práce z MUNI na téma Innominátnı́ kontrakty (is.muni.cz/th/68531/pravf m/D12 kon.verze.doc); * www.vakobobri.cz/request.php?436; * http://theses.cz/id/oiz2td/
2.52.
Mutuum a usurae
Mutuum
191
• smlouva o půjčce (lat. mutuus = vzájemný“) = s cı́lem poskytnout druhému úvěr (causa credendi)
převede věřitel do vlastnictvı́ ”dlužnı́ka určité množstvı́ věcı́ zastupitelných a dlužnı́ka si tak
zaváže, aby mu po nějakém čase totéž množstvı́ věcı́ téhož druhu vrátil
• reálný kontrakt - k jeho perfekci potřeba nejen konsensus, ale i fyzické předánı́ věci! → práva a povinnostı́
zakládá až samotné předánı́ věci → nenı́ tedy pravda, že povinnostı́ mutuanta je poskytnout danou věc - může
si samotné předánı́ ještě rozmyslet, samotný konsensus ho k ničemu nezavazuje!
• lukrativnı́ - žádné úroky (usurae) - bylo je třeba zřı́dit separátně od hlavnı́ho kontraktu, a to formou stipulace
(stipulatio usurarum nebo stipulatio sortis et usurarum)
• docházı́ k převodu vlastnického práva - protože půjčka je určena k tomu, aby byla věc zlikvidována
(penı́ze se utratı́); dlužnı́k je po určitém termı́nu povinen převést vlastnické právo zpět na věřitele
• Casus senti dominus. = Náhoda postihuje vlastnı́ka. → odpovědnost za škodu se vztahuje na
dlužnı́ka ← je skutečným vlastnı́kem peněz (či jiné věci zastupitelné)
PŘEDMĚT PŮJČKY:
– věc genericky určená (zastupitelná podle druhu, kvality a váhy)
– vyjadřujeme cifrou
– zpravidla penı́ze
132
2.53. COMMODATUM
– závazek nemůže zaniknout kvůli fyzickému zániku věci - věci zastupitelné nikdy nezaniknou
právě proto, že je můžeme vždy nahradit jiným předmětem téhož druhu
– výjimkou tzv. fenus nauticum - dlužnı́k vracel zapůjčenou sumu jedině pod podmı́nkou, že jeho lod’
vykoná svou obchodnı́ cestu úspěšně; smlouva riskantnı́ (aleatornı́) → možnost zvýšit úrokovou sazbu
• smlouva vzniká až fyzickým předánı́m věci X je možné uzavřı́t dohodu nebo slib o poskytnutı́ budoucı́ zápůjčky
(pactum de mutuo dando) - je ovšem nežalovatelná; pokud je uzavřena formou stipulace → obligatornı́,
závazná, právně vymahatelná
• způsoby odevzdánı́ věci:
1. hmotné odevzdánı́ věci
2. tradice na krátkou ruku
3. tradice fiktivnı́
• čas navrácenı́ je:
1. smluvně dojednán
2. pokud nenı́, může věřitel žádat navrácenı́ věci kdykoliv X v Justiniánském právu mohl soudce
poskytnout dlužnı́kovi přiměřený odklad plněnı́
Žaloby
192
• jednostranný kontrakt - závazek vzniká jen na straně dlužnı́ka → žalovat může pouze věřitel
• actio certae pecuniae – žaloba věřitele na vydánı́ věci v přı́padě, že předmětem zápůjčky byly penı́ze
• actio certae creditae rei – žaloba věřitele na vydánı́ věci v přı́padě, že se jednalo o zastupitelné věci
jiné (např. mouka); condictio triticaria – pokud šlo o obilı́
• obě tyto žaloby jsou actiones stricti iudicii - dlužnı́k mohl být žalován pouze na vrácenı́ zapůjčené sumy,
nebylo možné nic vymoci navı́c, např. úroky (usurae)
• přı́padný nárok věřitele na úroky musel být mezi stranami domluvený dalšı́ formálnı́ smlouvou – žaloby musely
být zakládány formálnı́m způsobem - stipulacemi (actio ex stipulatu), jako samostatně žalovatelné
Úroky (Usurae)
193
•
•
•
•
•
povolená výše úroků byla proměnlivá, někdy byly zakázány úplně
od konce republiky povoleny
úroky nemohly být vyššı́ než samotná suma dluhu
v některých situacı́ch se povolovala zvýšená úroková sazba (u fenus nauticum, u pohledávek obchodnı́ků)
anatocismus (= úroky z úroků) byl zakázán
2.53.
Commodatum
• smlouva o výpůjčce = komodant (věřitel) dáva komodatáři (dlužnı́kovi) dočasně k bezplatnému
užı́vánı́ individuálně určenou věc s tı́m, že po určité době je komodatář povinen mu tuto věc
neporušenou vrátit
• reálný kontrakt
• lukrativnı́ - výpůjčka musela být bez odměny X pokud byla sjednána odměna → jedná se se o smlouvu
nájemnı́ (locatio conductio rei)
• PŘEDMĚT VÝPŮJČKY - individuálně určená věc, nejčastěji věc nespotřebitelná (bylo ji možné
užı́vat bez porušenı́ jejı́ podstaty), v přı́padě spotřebitelné věci muselo jı́t o užı́vánı́, po kterém se věc mohla
vrátit in specie a neporušená (např. věci vypůjčené jen na ozdobu)
• nepřevádı́ se vlastnické právo! - komodatář zı́skal věc jen do detence, nikoliv do vlastnictvı́
• strany si přesně určily, jak se má komodatář k věci chovat; v přı́padě porušenı́ této dohody se dopustil krádeže
užitku (furtum usus) - chápáno jako lehká nedbalost
• komodatář směl věc užı́vat jen smluveným způsobem, musel o ni pečovat
• zpravidla šlo o užı́vánı́ věci v zájmu komodatáře → ručil i za custodii (= odpovědnost za veškeré
zaviněnı́ - úmysl, nedbalost - a za vis minor - krádež) X pokud bylo v zájmu komodanta (např. reklama)
→ komodatář ručil jen za zlý úmysl (dolus malus)
• dvoustranná smlouva nerovná - pro komodanta nevznikal většinou žádný závazek, a pokud nebyl přesně
určen čas užı́vánı́, mohl výpůjčku kdykoliv odvolat
• doba mohla být určena také nepřı́mo užı́vánı́m dané věci – např. přečtenı́m knihy
133
2.54. DEPOSITUM
Žaloby
194
• actio commodati directa – komodantova (věřitelova) žaloba na vrácenı́ věci, resp. úhradu škody, kterou
způsobil komodatář (dlužnı́k)
– komodatář se zavázal věc neporušenou vrátit i se všı́m, co k nı́ eventuálně přibylo
• actio commodati contraria – komodatářova (dlužnı́kova) žaloba na náhradu vzniklé škody, resp. úhradu
nákladů spojených s údržbou věci (např. když komodant vypůjčil komodantovi psa a ten pokousal komodatářovy slepice; komodant půjčil komodatářovi hodinky, a tomu vznikly náklady za výměnu baterky)
• právo retenčnı́ – právo komodatáře zadržovat věc tak dlouho, dokud komodant neuspokojı́ jeho nároky
Precarium
195
• výprosa
• velmi podobné commodatu - rozdı́l v tom, že při výprose nemělo užı́vánı́ cizı́ věci dies ad quem, tedy termı́n
končı́cı́ → vlastnı́k mohl chtı́t věc danou prekariem zpět kdykoliv
• vlastnı́k neměl vůči prekaristovi (= uživatel) žádné povinnosti
• prekaristu pak začal chránit praetor držebnı́mi interdikty
• původně nepovažováno za právnı́ vztah, později uznáno, že precarium je oboustranné právnı́ jednánı́ vznik odevzdánı́m věci na jedné straně a jejı́m přijetı́m na druhé
• praetor vedle interdiktů poskytl zvláštnı́ žalobu na vydánı́ věci dané jako precarium
• v justiniánském právu bylo precarium, jehož objektem byly nejčastěji nemovitosti, zařazováno mezi
reálné kontrakty nepojmenované
• ve feudálnı́ch státech po rozpadu ZŘŘ sehrálo precarium významnou úlohu jako jedna z forem výstavby
hierarchické struktury společnosti
2.54.
Depositum
• smlouva o úschově = deponent (věřitel) odevzdává do detence depositáře (dlužnı́ka) nějakou
movitou věc, aby ji bezplatně ohlı́dal a na vyzvánı́ vrátil
• reálný kontrakt
• dvoustranná smlouva nerovná
• depositář nesmı́ věc užı́vat, musı́ ji opatrovat (předcházet škodě), nedostane za to zaplaceno (lukrativnı́
kontrakt) → odpovı́dá jen za dolus (úmyslné zničenı́ věci); kdyby věc užı́val, odpovı́dal by i za náhodu
• actio depositi directa = deponentova žaloba na vydánı́ hlı́dané věci
• actio depositi contraria = depositářova žaloba na vymáhánı́ nároků (náhrada škody, náklady spojené
s úschovou věci); má ji jen za určitých okolnostı́
• depositář nemohl proti žalobě deponenta namı́tnout kompenzaci!
• pokud byl předmětem depozita penı́ze, mohly se deponovat bud’ jako species (v zapečetěné obálce) nebo
jako genus:
• depositum irregulare (nepravidelné) – pokud jsou předmětem depozita penı́ze jako genus a depozitář
jich může užı́t; neplatı́ zde ovšem předpisy platné pro půjčku, protože takováto smlouva se uzavı́rá v zájmu
deponenta (věřitele), zatı́mco smlouva o půjčce se uzavı́rá v zájmu mutuáře (dlužnı́ka)
• depositum miserabile – přı́pad, kdy si deponent uschoval věc z nouze a depozitář mu ji nechce vrátit –
jedná se o zpronevěru, depozitář byl původně stı́hán poenálnı́ žalobou na duplum (dvojnásobek hodnoty
věci), později jen tehdy, pokud si deponent u něj uschoval věc z nouze (např. tı́sněn živelnnou pohromou)
• sekvestor – zvláštnı́ depozitář, několik lidı́ si u něj uložilo věc, o kterou se vede soudnı́ spor; vydá ji tomu,
kdo vyhraje; je odvozeným držitelem - něco vı́c než detentor (je mu dána držebnı́ ochrana), něco mı́ň než
držitel (chybı́ mu animus)
* učebnice strana 247; * errorek LS
2.55.
Konsenzuálnı́ kontrakty
• kontrakty neformálnı́, kauzálnı́ - jejich účel, neboli kauza, určuje smluvnı́ typ
134
2.56. EMPTIO VENDITIO
• jsou historicky zřejmě nejmladšı́ - zdá se že se objevily už v 2.stol.p.n.l., že byly dı́lem klasické jurisprudence
→ klasičtı́ právnı́ci pak navázali a detailněji propracovali kazuistiku
• vznikajı́ okamžikem konsensu (pı́semného i ústnı́ho), shodný projev vůle je dostačujı́cı́ k platnosti závazku,
a vyplývajı́ z něj tedy povinnosti (např. u kupnı́ smlouvy je to povinnost prodejce odevzdat smluvenou věc);
poté docházı́ k předánı́ věci (stejně jako u reálných kontraktů)
• kontrakty oneróznı́ - úplatné
• kontrakty dvoustranné rovné (synallagamata) X výjimkou mandatum - dvoustranný nerovný
• žaloby - podle názvu smlouvy (actio empti, actio venditi; actio locati, actio conducti; actio pro socio, actio
comuni dividundo) X mandatum má dvojici speciálnı́, charakteristickou pro dvoustranné kontrakty nerovné:
actio mandati directa a actio mandati contraria
• všechny žaloby, které z těchto smluv vyplývajı́, jsou iudicia bona fidei → všechny smlouvy proto mohou
obsahovat různá vedlejšı́ ustanovenı́, která nenı́ třeba zakládat formálně jako dohody samostatné
• je zvykem dávat dohodě nějaký zevnı́ výraz zřizovánı́m závdavku = arrha
– jeden subjekt dává druhému nějakou drobnou nezastupitelnou věc movitou nebo částku peněz, po splněnı́
smlouvy se závdavek vyúčtoval
– nebyl součástı́ smlouvy, pouze ji potvrzoval (arrha confirmatoria) anebo mohl sloužit jako důkaz
o jejı́m uzavřenı́
– existuje poté ještě arrha poenitentalis - jiná povaha, zavedena justiniánským právem, šlo o peněžitou
částku, kterou jedna strana přijı́mala od druhé s tı́m, že si ji ponechá, pokud druhá strana porušı́ své
smluvnı́ povinnosti, něco jako funkce odstupného
TYPY KONTRAKTŮ:
1. emptio-venditio - koupě-prodej, viz 2.56
2. locatio conductio rei (smlouva nájemnı́), locatio conductio operis (smlouva o dı́lo), locatio conductio
operarum (smlouva námezdnı́), viz 2.60
3. societas - společenská smlouva, viz 2.61
4. mandatum - smlouva přı́kaznı́, viz 2.62
* Učebnice ŘP, strany - 215, 217, 250, 251; * errorkovy státnicové otázky; * přednáška s Bělovským
2.56.
Emptio venditio
•
•
•
•
kupnı́ smlouva, resp. smlouva trhová = smlouva o výměně věci za penı́ze
konsensuálnı́ kontrakt - perfektnı́ již okamžikem konsensu
dvoustranný kontrakt rovný - práva a povinnosti rovnoměrně rozloženy na obou stranách
východiskem dlouhého složitého vývoje byla zřejmě směna – permutatio, na směnu navázala smlouva trhová,
jako trh za hotové (trh reálný, tj. z ruky do ruky)
• časem se oddělilo plněnı́, později se oddělilo i odevzdánı́ věci
• smlouvou se pak zakládaly pouze obligačnı́ závazky stran, tj. závazek prodatelův odevzdat věc a závazek
kupcův zaplatit trhovou cenu
• essentiale negotii
1. předmět - viz 2.57
2. cena (pretium) musı́ být:
– skutečná - mı́něna vážně; ne prodej za korunu - je jasné, že strany zamýšlely dar
– určitá - jasně definovatelná - nenı́ zapotřebı́ dohodnout se na určité ceně, ale např. cena bude
taková, jaká bude ten den na trhu X ne určenı́ třetı́ osobu
– měla by být spravedlivá X nemusı́ to tak být, cena zásadně nemusı́ odpovı́dat hodnotě prodávané
věci
Povinnosti kupce
196
•
•
•
•
zaplacenı́ trhové ceny a převzetı́ koupené věci
musı́ hradit prodateli všechny náklady, které od uzavřenı́ smlouvy s prodanou věcı́ měl
kupec odpovı́dá od okamžiku uzavřenı́ smlouvy za vis maior (vyššı́ náhoda, přı́rodnı́ katastrofy)
na vymáhánı́ povinnosti kupce sloužila actio venditi (=žaloba prodávajı́cı́ho z trhové smlouvy na zaplacenı́
kupnı́ ceny)
135
2.56. EMPTIO VENDITIO
Povinnosti prodatele
197
• odpovı́dá za vady věci právnı́ a faktické, tj. odpovı́dá za to, že věc má vlastnosti, které sliboval (viz
II./58,59)
• musı́ převést předmět trhu do držby kupce, a to s takovými účinky, aby kupec držel nerušeně a trvale
• za faktické vady zjevné, které lze prohlı́dkou zjistit, prodatel kupci zásadně neodpovı́dal
• za normálnı́ situace docházı́ při uzavřenı́ smlouvy ihned k odevzdánı́ věci; plnı́-li prodatel později, musı́
předmět trhu odevzdat se všı́m, co k němu přibylo (tzv. commodum rei)
Pacta adiecta
198
• různé vedlejšı́ úmluvy připojované ke kupnı́ smlouvě
• in diem addictio
– podmı́nka, že pokud prodávajı́cı́ nenajde do určitého dne lepšı́ho kupce, prodá to jemu
(momentálnı́mu kupci)
– výhradu lepšı́ho kupce může kupec zmařit tı́m, že prodateli nabı́dne doplatek (kupec má tzv. alternativam facultatem)
• lex commissoria
– podmı́nka, která dávala prodateli právo odstoupit od smlouvy, nezaplatı́-li kupec trhovou cenu
do určitého dne
• pactum protimiseos - úmluva o předkupnı́m právu
– nutila kupce, aby v přı́padě prodeje nabı́dl věc nejdřı́ve tomu, kdo mu ji prodal
• pactum displicentiae - úmluva o znelı́benı́
– povinnost prodatele koupit věc zpátky, když se kupci nebude lı́bit
• koupě na zkoušku
– může mı́t formu jako pactum displicentiae“, ale lze ji také realizovat formou suspenzivnı́ podmı́nky,
” kupce, že věc je vyhovujı́cı́
která se splnı́ prohlášenı́m
Pozor!
199
• OMYL: Při kupnı́ smlouvě přecházı́ vlastnické právo již dosaženı́m konsensu, tj. v okamžiku vzniku
smlouvy.
• SKUTEČNOST: Kupnı́ smlouva sice náležı́ ke konsenzuálnı́m kontraktům, ale to pouze znamená, že smlouva
samotná vzniká (tj. zakládá určité povinnosti a práva) již okamžikem dohody. To právě znamená, že k tomu,
aby smlouva vznikla, nemusı́ být předán předmět smlouvy (jak je tomu u reálných kontraktů). K převodu
vlastnického práva přecházı́ až okamžikem předánı́ věci.
• Řı́mské právo tedy důsledně rozeznává dvě fáze kupnı́ smlouvy:
1. fáze obligačnı́ - uzavřenı́ smlouvy, vzniká nárok kupujı́cı́ho podat žalobu na vydánı́ věci
2. fáze věcně-právnı́ - odevzdánı́ věci a převod vlastnického práva
• koupě věci od nevlastnı́ka - v ŘP možná (pokud je alespoň jedna strana v dobré vı́ře), dnes ne; neznamená
to ovšem, že by ŘP navádělo“ lidi, aby převáděli vlastnické právo nad věcı́, která jim nepatřı́; nutno rozlišit
” věcně-právnı́ roviny nemůže dojı́t v takovém přı́padě k převodu vlastnictvı́, protože
dvě roviny - z hlediska
nikdo nemůže převést vı́ce práv, než má sám“, vzniká tedy pouhá držba; narozdı́l od toho z hlediska roviny
”
obligačnı́ dojde k platnému uzavřenı́ smlouvy, ačkoliv prodávajı́cı́ nebyl vlastnı́kem; tento institut zaveden ze
dvou přı́čin: 1. aby chránil takového kupce (který se stává držitelem) - praetor mu poskytne účinnou procesnı́
ochranu (interdiktum), 2. aby existoval titulus pro vydrženı́ (držitel takové věci se po uplynutı́ vydržecı́ lhůty
může stát vlastnı́kem)
• platně prodat je tedy možné i věc kradenou X kupujı́cı́ (byt’ v dobré vı́ře) ji nebude moci vydržet z
důvodu zákazu vyjádřeného už v LDT
• nelze koupit věc vlastnı́
* Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek) – str. 251 - 253; * www.prf.cuni.cz/intervalla/index.htm
136
2.57. PŘEDMĚT KUPNÍ SMLOUVY
2.57.
•
•
•
•
Předmět kupnı́ smlouvy
předmět (vedle ceny) náležı́ k essentiale negotii kupnı́ smlouvy
jakákoli věc in commercio – hmotná i nehmotná, bezvadná i zkažená, ta která je i ta která teprve vznikne
ne res extra commercium; ne objekty, které právo nepovažuje za věci (Slunce)
může to být věc očekáváná - v okamžiku uzavřenı́ smlouvy neexistuje, ale očekává se - typicky plody
(vznikajı́ až oddělenı́m od plodonosné věci; jablko visı́cı́ na stromě ještě nenı́ plod, nenı́ samostatnou věcı́ →
superficies solo cedit)
– emptio rei sperate (koupě věci očekávané) - kupnı́ smlouva podmı́něná, platná v okamžiku perfekce,
účinná až od okamžiku vzniku věci → pokud věc nevznikne, nebude zakládat práva ani povinnosti
– emptio spei (koupě naděje) - neobsahuje podmı́nku, kupujı́cı́ podstupuje riziko, zda věc vznikne
nebo ne, protože účinná bude tak jako tak; prodávajı́cı́ musı́ projevit alespoň úsilı́, aby věc vznikla
(koupı́m si ryby, které rybář zı́tra možná ulovı́, a zaplatı́m mu předem → mohl by se na to vykašlat);
aleatornı́ smlouva (riskantnı́) X častá při velké konkurenci kupců
• předmět trhu může být určen individuálně, alternativně nebo genericky
• lze prodávat i věci cizı́ → potom se mluvı́ o smlouvě dodacı́
• nelze si koupit věc vlastnı́ - kupec se bud’ mýlı́, nebo jedná z donucenı́ → obojı́ jednánı́ je neplatné (důvod
zřetelný - někdo mi ukradne kolo, zajdu si koupit nové do bazaru, pak zjistı́m, že je to vlastně moje kolo →
docházı́ k zneplatněnı́ takové kupnı́ smlouvy, byl by to podvod na majiteli/kupci kola)
* Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek) – str. 251; * www.prf.cuni.cz/intervalla/index.htm
2.58.
Právnı́ vady věci u kupnı́ smlouvy
• zodpovı́dá za ně prodatel
• prodatel musı́ převést předmět trhu do držby kupce (nezodpovı́dá ovšem za převod vlastnického práva!)
tak, aby kupec držel nerušeně a trvale
• kupec nemusı́ nabýt vlastnické právo, postačı́ mu garance rem habere licere - jistota, že se nenajde nikdo,
kdo by mu věc evinkoval, tzn. pořadem práva (vı́tězstvı́m na soudě) odebral, ani nikdo, kdo by si k věci
připisoval nějaké věcné právo, o kterém by kupec nevěděl
• evikce = odnětı́ věci pořadem práva (tj. vı́tězstvı́m na soudě)
• prodatel odpovı́dal za evikci - musel hájit kupce v přı́padě soudnı́ho sporu; tato odpovědnost se původně
vymiňovala zvláštnı́ stipulacı́ na pokutu ve výši dvojnásobku trhové ceny, později byl závazek vynutitelný přı́mo žalobou ze smlouvy trhové - actione empti
• Prodatelovo ručenı́ za právnı́ vady věci se aktualizovalo v situaci, kdy:
– byla kupci odejmuta držba věci na základě soudnı́ho rozsudku, kterým
– kupec byl odsouzen pro nedostatek práva ke koupené věci, podmı́něným nedostatkem práva
prodatele v době prodeje a
– byla provedena denuntiatio litis (tj. ohlášenı́ sporu), kterou kupec prodatele vyzval, aby se jej v
nastávajı́cı́m soudnı́m řı́zenı́ zastal
* Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek) – str. 252; * Latinsko-český slovnı́ček řı́mského práva (Skřejpek)
– str. 25
2.59.
Faktické vady věci u kupnı́ smlouvy
• vedle vad právnı́ch ručı́ prodatel kupci také za vady faktické, tj. odpovı́dá za to, že věc má vlastnosti, které
sliboval, resp. věc nemá nedostatky, které výslovně vylučoval
• vady ediktálnı́ – podle nařı́zenı́ ediktu kurulských aedilů musel prodatel při prodeji otroků a dobytka
předem hlásit některé vady → aedilové dávali kupcům zvláštnı́ žaloby, kterými se tato odpovědnost realizovala
• actio redhibitoria - mı́řila na zrušenı́ trhu, ukázaly-li se nedostatky velké, které bránily řádnému užı́vánı́
věci
• actio quanti minoris - uplatňovala nárok na snı́ženı́ trhové ceny, šlo-li o vady drobnějšı́
• mezi uzavřenı́m smlouvy a odevzdánı́m věci může být časová prodleva - v nı́ odpovı́dal prodatel
nejprve za custodii (veškeré zaviněnı́ + vis minor), od dob Justiniána jen za omnis culpa (vešekré zaviněnı́)
• za vis maior odpovı́dá od uzavřenı́ smlouvy kupec (i když věc ještě nepřevzal)
* Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek) – str. 252 - 253
137
2.60. LOCATIO CONDUCTIO
2.60.
Locatio conductio
• kontrakt konsensuálnı́, dvoustranný rovný (synallagma), oneróznı́
• předmětem je úplatné užı́vánı́ cizı́ věci, pracovnı́ sı́ly nebo provedenı́ určitého dı́la
• POZOR! - lokátor = ten, kdo něco někam umı́st’uje:
– u smlouvy o dı́lo je to objednatel (umı́st’uje materiál)
– u smlouvy nájemnı́ je to pronajı́matel (postupuje nájemci do detence individuálně určenou věc)
– u smlouvy pracovnı́ je to námezdnı́ pracovnı́k (poskytuje služby zaměstnavateli)
Locatio - conductio rei
200
• nájemnı́ smlouva = lokátor (pronajı́matel, resp. propachtovatel) postupuje konduktorovi (nájemce,
resp. pachtýř) do detence nějakou individualně určenou věc, aby ji užı́vala (nájem) anebo užı́vala
a požı́vala (pacht) po určitou dobu za sjednanou úplatu
• v podstatě kupnı́ smlouva, akorát konduktor nezı́skává vlastnické právo, nýbrž má věc dočasně v užı́vánı́;
neplést s commodatem (kontrakt lukrativnı́ s časovým určenı́m) nebo s prekariem (kontrakt lukrativnı́ bez
časového omezenı́)!
• jedno, zda jde o věc movitou či nemovitou
• 2 žaloby: actio locati (locator proti conductorovi), actio conducti (conductor proti locatorovi)
povinnosti locatora (pronajı́matele, propachtovatele)
• převést věc do detence nájemce
• zaručit mu, že nebude věci zbaven ani při jejı́m užı́vánı́ rušen - pokud k jednomu či druhému dojde,
musı́ zakročit a zjednat pořádek (nájemce žádnou věcnou žalobu nemá, má pouze žalobu osobnı́, a to vůči
pronajı́mateli)
• musı́ udržovat věc v dobrém stavu a platit veřejné dávky
• pokud nájemce učinı́ na věc užitečné náklady, musı́ je locator nahradit
povinnosti conductora (nájemce, pachtýře)
•
•
•
•
•
platı́ pevně stanovené nájemné (i tehdy, pokud věc neužı́vá pro překážky z jeho strany)
může věc užı́vat pouze stanoveným způsobem, může ji ale dat do užı́vánı́ třetı́ osobě (podnájemnı́kovi)
po skončenı́ smlouvy musı́ věc odevzdat pronájemci
za běžně opotřebenı́ neodpovı́dá
odpovědný za úmysl (vždy, nelze vyloučit), nedbalost + v přı́padě užı́vánı́ věci nedovoleným způsobem i za
náhodu
smlouva končı́:
• uplynutı́m sjednané doby
• odstoupenı́m pronajı́matele z důvodu neplacenı́ činže
• odstoupenı́m nájemce, pokud má věc vady, kt. bránı́ v běžném užı́vánı́
dvě zvláštnı́ modality:
• locatio - conductio irregularis - nájemce po skončenı́ doby užı́vanı́ věc bud’ vrátı́ nebo zaplatı́ ujednanou
cenu
• relocatio tacita - pokud strany pokračujı́ ve smlouvě poté, co minul konečný termı́n, má se za to, že uzavřely
smlouvu novou
Locatio - conductio operarum
201
• smlouva námezdnı́ = námezdnı́ pracovnı́k (locator) poskytuje služby a je činný podle dispozic
zaměstnavatele (conductor)
• oneróznı́ kontrakt
• týkala se pouze hrubých, hlavně manuálnı́ch pracı́ (vychazı́ ze smluv o nájmu otroků)
• podobá se smlouvě o dı́lo X práce musı́ být provedena osobně + obrácená pozice lokátora a
konduktora (zhotovitelem je tu lokátor, zatı́mco u smlouvy o dı́lo je to konduktor)
• lokátor odpovědný za každou nedbalost
• conductor musı́ platit sjednanou mzdu, a to i když nemohl užı́t pracovnı́ sı́ly pro překážky ze své strany
138
2.61. SOCIETAS A CONSORTIUM
Locatio - conductio operis
202
• smlouva o dı́lo = konduktor (zhotovitel) se zavazuje, že zhotovı́ určitou hmotnou věc, a to z
materiálu, který dodá lokátor (objednatel); konduktor přidá jen svou práci
• konduktor může použı́t i materiál jiný → locatio-conductio irregularis X pokud použije vlastnı́ materiál, jedná se o smlouvu kupnı́
• předmětem je výsledek užitı́ cizı́ pracovnı́ sı́ly, ne užı́vánı́ této sı́ly přı́mo (rozdı́l oproti námezdnı́ smlouvě)
• konduktor může provedenı́ práce přenechat jiným X odpovědnost za výsledek nese on; odpovı́dá i za
výběr špatných pracovnı́ků a za to, že je nedostatečně řidil a kontroloval - culpa in eligendo et inspiciendo
• konduktor musı́ provést dı́lo řádně a včas, vykonat podle pokynů lokátora
• někteři živnostnı́ci odpovı́dali dokonce i za náhodný zánik přinesených věcı́
• lokátor musı́ zaplatit ujednanou odměnu
Lex Rhodia de iactu
203
•
•
•
•
Rhódský zákon o vyhozeném zbožı́ - dodnes se s tı́mto pojmem setkáváme v MPs
upravuje náhradu škody při ztroskotanı́ dopravnı́ lodi na moři
doprava po moři možná formou nájmu lodi (l.-c. rei) nebo formou smlouvy o dı́lo (l.-c. operis)
dostala-li se lod’ do nebezpečı́ a musela být vyhozena část nákladu do moře, za zkázu obětovaných věcı́
odpovı́dali nejen jejich vlastnı́ci, ale i vlastnı́ci zachráněných věcı́
• vlastnı́ci zničených věcı́ žalovali pomocı́ actio locati kapitána lodi, který měl odpovědnost za věci převzaté;
kapitán žaloval vlastnı́ky zachraněných věcı́ pomocı́ actio conducti za škodu, která mu bez jeho zaviněnı́
vznikla při prováděnı́ sjednaného dı́la + měl retenčnı́ právo k věcem zachráněným, které nutilo jejich
vlastnı́ky, aby požadovanou náhradu poskytli
* errorek; * učebnice str.253-255
2.61.
Societas a consortium
Societas
204
• smlouva společenská = dva nebo vı́ce lidı́ se zavazujı́ k vzájemnému plněnı́ za účelem dosaženı́
společného, právem dovoleného cı́le
• konsensuálnı́ kontrakt
• společnost = societas
• společnı́k = socius, společnı́ci = socii - přinášejı́ do společnosti vklady
• vklady - vždy majetkové hodnoty, ale i ve formě odborných znalostı́, zkušenostı́, dobrého jména, popularity
• podle vytyčeného cı́le nebo typu vkladů různé druhy společnostı́ - např.:
– societas omnium bonorum (společnı́ci vkládajı́ veškerý majetek)
– společnost výdělková (k provozovánı́ ochodu, společný všechen majetek, který nabyli společnou obch.
činnostı́) ad.
• vklady netvořı́ samostatný majetek, ale spoluvlastnictvı́ se smluvně určenými podı́ly (velikosti podı́lů
mohou být určeny smluvně, jinak se má zato, že jsou stejně velké)
• societas nenı́ právnická osoba → každý ze společnı́ků vystupuje sám za sebe → societa nemůže vlastnit
majetek, vytvářı́ se spoluvlastnictvı́, nenı́ právně oddělen majetek society od majetku společnı́ků → plné
ručenı́ společnı́ků za závazky society
• možnost ujednat, že někdo má jen podı́l na zisku, ne na ztrátách X naopak to bylo nemravné → neplatné
(societas leonina)
• smlouva působı́ jen mezi společnı́ky, navenek účinná nenı́
• společnı́ci jednajı́ společně, nebo jednotlivec jedná jako nepřı́mý zástupce ostatnı́ch → po skončenı́ jednánı́
musı́ přenést výsledky na společnı́ky podle podı́lů
• později lze zastupovat i přı́mo, pořád se ale zastupujı́ členi společnosti, ne společnost jako taková
• společnost založena na vzájemné důvěře → nutnost zachovávat věrnost, jednat spolu poctivě, navzájem si
odpovı́dajı́ za úmysl a nedbalost
• personálnı́ charakter - pokud zemře nebo odstupı́ byt’ jediný společnı́k, celá societa zaniká
žaloby:
139
2.62. MANDATUM
• actio pro socio = žaloba na vyrovnánı́ vzájemných nároků - způsobuje zánik společnosti; odsouzenı́ má
infamujı́cı́ účinek
• actio communi dividundo = žaloba na rozdělenı́ spoluvlastnictvı́ - také ji tu lze použı́t
zánik společnosti:
• smrtı́ kteréhokoliv z účastnı́ků (pokud zbylı́ členové zůstávajı́ ve společnosti, tato se bere jako společnost
nová)
• dosaženı́m cı́le
• z vůle společnı́ků
• litiskontestacı́ o žalobách actio pro socio, actio communi dividundo
societas ercto non cito = zvláštnı́ forma společnosti, v počátcı́ch republiky
– pospolitost bratřı́, kteřı́ po smrti otce žili v nedı́lu“
”
– šlo ji vytvořit i uměle
– zvláštnosti - např. jeden společnı́k mohl rozhodovat za všechny
Consortium
205
• majetkové společenstvı́ spoludědiců
• společenstvı́ dědiců věcı́, které nebyly reálně dělitelné
• spoludědicové se stávali společně nositeli věcných práv k reálně nedělitelné věci a solidárně závazanými,
pokud šlo o obligačnı́ závazky a solidárně oprávněnými, pokud šlo o pohledávky
• všichni měli právo domáhat se zrušenı́ consortia - na základě actio familiae erciscundae → začalo
iudicium duplex (každý byl zároven žalobce i žalovaný), soudce byl oprávněn adiudikovat některému spoludědici určitou část pozůstalosti → spoluvlastnické vztahy se změnily v individuálnı́ vlastnictvı́; v rámci
řı́zenı́ mohl rozhodnout o vzájemných nárocı́ch dědiců, které vznikly v době, kdy trvalo společenstvı́ (např.
náhrada nákladů)
• actio communi dividundo - šlo ji užı́t, když i po rozdělenı́ zůstaly některé části pozůstalosti dál ve spoluvlastnictvı́
* Učebnice Kincl, Urfus, Skřejpek - 255-257, 300-301
2.62.
Mandatum
• přı́kaznı́ smlouva = smlouva o bezplatném obstarávánı́ cizı́ch záležitostı́
• mandant (věřitel) vyzve mandatáře (dlužnı́k), aby mu něco zařı́dil, a ten pokyn přijme s tı́m,
že za svou činnost nebude chtı́t žádnou odměnu (pokud si za to nechá mandatář zaplatit, jedná se o
smlouvu o dı́lo)
• např. zastoupenı́ u soudu, při uzavřenı́ smlouvy, doručenı́ dopisu
• kontrakt konsensuálnı́, dvoustranný nerovný, lukrativnı́
• zastoupenı́ nepřı́mé - pokud byl mandatář pověřen k zastoupenı́ mandanta při kupnı́ smlouvě, jedná mandatář vlastnı́m jménem a na vlastnı́ odpovědnost → stane se vlastnı́kem předmětu kupnı́ smlouvy, pak je
povinen převést na mandanta výsledky vešekré činnosti
•
Povinnosti mandatáře
206
• provést přı́kaz věrně, nesmı́ vybočit z mezı́ daných mandantem
• pokud se dozvı́ o odvolánı́ přı́kazu nebo mandantově smrti, musı́ přestat
• po skončenı́ úkolu je povinen vydat všechno, co při prováděnı́ mandátu nabyl
Povinnosti mandanta
207
• musı́ uhradit mandatáři všechny výlohy a nahradit škodu, kt. mu vznikla v přı́mé souvislosti s
prováděnı́m přı́kazu
• pokud mandatář prodal laciněji nebo koupil dráž, než bylo stanoveno, je mandant povinen plněnı́ přijmout,
jen když mandatář dorovná rozdı́l ze svého
140
2.63. INNOMINÁTNÍ KONTRAKTY
Ukončenı́
208
•
•
•
•
provedenı́m úkolu
smrtı́ jedné ze stran
odvolánı́m přı́kazu či výpovědı́ mandatáře
v přı́padě smrti nebo odvolánı́m nároky již vzniklé trvajı́
Žaloby
209
• actio mandati directa - mandant proti mandatáři vymáhá splněnı́ závazku
• actio mandati contraria - mandatář proti mandantovi vymáhá náhradu výdajů či škody, které s provedenı́m
přı́kazu měl
Mandatum qualificatum = úvěrový přı́kaz
210
• plnil funkci rukojemstvı́
• A→B→C
• B chce poskytnout úvěr osobě C, nenı́ si však jist jejı́mi platebnı́mi schopnostmi. A vı́, že C si stojı́ dobře.
Proto A dá přı́kaz B, aby poskytl úvěr C. Tak mezi A a B vznikne mandatum, mezi B a C mutuum.
• Nezaplatı́-li C svému věřiteli B, vznikne B škoda ex causa mandati“ a žalobou z mandátu se bude na A pro
”
nezaplacený úvěr hojit.
• A figuruje jako rukojmı́
* Errorek LS; * Errorek Státnicové otázky; * Kincl, Urfus: Řı́mské právo str. 257
2.63.
Innominátnı́ kontrakty
• reálné kontrakty nepojmenované (contractus innominati)
• jsou to kontrakty s atypickou kauzou a strana, která již plněnı́ poskytla, neměla původně žadný prostředek k
tomu, jak protiplněnı́ vynutit → mohla pouze žádat vracenı́ toho, co poskytla z titulu bezdůvodneho obohacenı́
- condictio ob causam datorum (žaloba přisného práva)
• nejprve byly právně závazné pouze 4 typy kontraktů: půjčka, výpůjčka, smlouva o úschově, smlouva o
zástavě ručnı́
• v době klasické se začalo uznávat, že smlouva s atypickým plněnı́m je právně závazná, je-li toto plněnı́
nějak podobné plněnı́ ze smluv uznávaných a jedna za stran ho již poskytla → praetor nabı́zel
zvláštnı́ žalobu actio in factum conceptae - actio praescriptis verbis (popsán skutkový základ smlouvy, s
cı́lem donutit partnera k poskytnutı́ slı́beného protiplněnı́)
• počet těchto atypickych kontraktů se rozmnožoval, ochrana přiznana i kontraktům zcela novym → rozděleni
do 4 skupin:
1.
2.
3.
4.
do ut des - dávám, abys dal
do ut facias - dávam, abys udělal
facio ut des - dělám, abys dal
facio ut facias - dělám, abys udělal
• za závazné jsou obecně uznány všechny smlouvy o vzájemném plněnı́, pokud k dohodě přistoupilo již plněnı́
jedné ze smluvnı́ strany (jedná se o kontrakty synallagmatické)
• od běžných reálných kontraktů se tyto smlouvy lišı́ tı́m, že v nich nejde o vrácenı́ věci, ale o protiplněnı́
• v justiniánském právu vyplývá z reálných kontraktů nepojmenovaných několik žalob:
– actio praescriptis verbis - strana, která již plnila, vymáhá slı́bené protiplněnı́
– condictio ob causam datorum - žaloba na vrácenı́ poskytnutého plněnı́, pokud druhá strana neplnı́
své povinnosti včas vlastnı́ vinou
– condictio ob poenitentiam - žaloba na vrácenı́ plněnı́, pokud se oprávněný rozhodl odstoupit do
smlouvy před poskytnutı́m protiplněnı́
Rei permutatio
211
• směna
• smlouva o výměně věci za jinou věc (menšinový názor Sabiniánů, že jde o smlouvu o koupi a prodeji)
• patřila do kontraktů do ut des – strany si musely navzájem převést vlastnické právo – nestačilo jen habere
licere (klidná držba a nerušené užı́vánı́ věci) jako u smlouvy trhové
141
2.64. NEGOTIORUM GESTIO
Transactio
212
• smı́r
• strany dělajı́ vzájemné ústupky různého právnı́ho charakteru, aby odstranily nějakou spornou otázku
• ústupky: jednánı́ zcizovacı́, zavazovacı́, převody vlastnictvı́ → společnou kauzou je smı́r
Precarium
213
• výprosa
• podobná commodatu, jediný rozdı́l je v tom, že užı́vánı́ cizı́ věci nemělo končı́cı́ termı́n → vlastnı́k mohl
věc žádat kdykoli nazpět
• původně ani nebylo považováno za pr. vztah, prekarista (uživatel) začal být chráněn držebnı́mi interdikty
→ uznánı́ prekaria za smlouvu, vlastnı́kovi věci přiznána zvláštnı́ žaloba na vydánı́ věci → reálné kontrakty
nepojmenované
Contractus aestimatorius
214
• vetešnická smlouva
• jeden z nejstaršı́ch závazných atypických synallagmat
• smlouva, při které jedna strana odevzdávala straně druhé nějakou věc, aby ji za smluvený obnos
prodala
• pokud se prodej nezdařı́, vracı́ přı́jemce věc zpátky; pokud věc prodá, vrátı́ smluvenou sumu a přı́padný
přebytek si ponechá
• měla povahu alternativnı́ obligace (lze plnit to, nebo ono → přı́padné zničenı́, resp. krádež jedné věci
nezprošt’uje dlužnı́ka od povinnosti plnit) → přı́jemce odpovı́dal za úmysl, nedbalost, ale i za nižšı́ náhodu
(vis minor - např. krádež)
• pro vzájemné nároky přı́slušná žaloba – actiones praescriptis verbis se speciálnı́m označenı́m actio de aestimato
* státnicové otázky od errorka; * učebnice ŘP (Kincl, Urfus, Skřejpek), strany 248, 249
2.64.
Negotiorum gestio
• patřı́ mezi kvazikontrakty (chybı́ konsensus), podobá se mandatu (smlouva přı́kaznı́)
• vzniká tı́m, že někdo (tzv. gestor) obstará záležitost druhého (tzv. dominus negotii), aniž byl k tomu
vyzván a aniž došlo k dohodě → jednánı́ jednostranné, cı́lem gestora je zavázat si druhou stranu
• pro jeho vznik je třeba:
– aby gestor obstarával věci cizı́, aby se jednalo o negotium alienum → závazek podle klasického práva
nevznikne, pokud jde zčásti i o věc gestora, či pokud se gestor mýlı́ a obstarává věc vlastnı́ v domněnı́,
že jde o věc cizı́
– gestorův úmysl (subjektivnı́ stránka věci) obstarávat záležitost cizı́ - považuje to za svou povinnost,
nebo se k tomu rozhodl sám; pokud gestor dostal k jednánı́ přı́kaz (mandát), stává se mandatářem toho,
kdo přikazuje, a ve vztahu k cizı́ osobě je gestorem negotii
• nepravé negotiorum gestio - zavedeno justiniánským právem
– přı́pady, kdy někdo jedná v cizı́ záležitosti, ale sleduje při tom zájmy vlastnı́, či pokud se
gestor mýlı́ a obstarává cizı́ záležitost v domněnı́, že je to záležitost jeho vlastnı́
– jeho výhoda tkvı́ v tom, že dává možnost gestorovi uplatnit nárok na náklady, jimž by byla
druhá strana na úkor gestora obohacena
• práva a povinnosti stran:
– gestor musı́ jednánı́ dovést do konce a vydat vše, co z prováděnı́ záležitosti zı́skal
– gestor běžně odpovı́dá za nedbalost X pokud jedná proto, aby odvrátil nebezpečı́ či nouzi, nese
odpovědnost pouze za dolus X pokud výrazně vybočuje z forem svým jednánı́m, kterých obvykle užı́vá
dominus negotii, je odpovědný i za náhodu
– dominus negotii musı́ uhradit gestorovi všechny náklady i s úroky, ale pouze tehdy, když gestor
jednal objektivně i subjektivně v jeho prospěch
142
2.65. OBLIGATIONES QUASI EX CONTRACTU
2.65.
Obligationes quasi ex contractu
• Justiniánova kvadripartice důvodů vzniku závazku
–
–
–
–
kontrakt (obligace ze smlouvy)
kvazikontrakt (obligace jakoby ze smlouvy)
delikt (obligace z deliktu)
kvazidelikt (obligace jakoby z deliktu)
• kvazikontrakt je tedy jednı́m ze způsobů, jak může vzniknout obligace
• obligace jakoby ze smlouvy - podobá se obligaci ze smlouvy X chybı́ podstatná náležitost - konsensus
Jsou to
• kvazikontrakty přı́buzné konsensuálnı́m kontraktům - negotiorum gestio - viz 2.64
• kvazikontrakty přı́buzné reálným kontraktům - bezdůvodné obohacenı́ - viz 2.67
• v justiniánském právu do této kategorie zařazeny tutela - 1.34 a cura - 1.35
Bezdůvodné obohacenı́
215
• jedná se o kvazikontrakt (tj. obligaci, kde chybı́ konsenzus)
• podobajı́ se reálným kontraktům (zejm. mutuu) X důvod právnı́ho jednánı́ bud’ nikdy neexistoval,
nebo odpadl či se nerealizoval → vzniklo tak bezdůvodné obohacenı́ přı́jemce
• je to tedy situace, která nastane, když někdo nabyde majetek bez platného titulu (tedy bez platné
smlouvy)
• ten, kdo se takto bezdůvodně obohatı́, je povinen majetek vrátit
• k vymáhánı́ bezdůvodného obohacenı́ sloužı́ condictio sine causa - viz 2.67
* učebnice str. 218, 249 – 250, 258 – 259
2.66.
Obligationes quasi ex delicto
• kvazidelikty = obligace jakoby z deliktu
• podobajı́ se deliktům X chybı́ prvek charakteristický pro delikty, zpravidla zaviněnı́ ← tyto mimosmluvnı́
skutečnosti uznávány za důvod vzniku závazku již za republiky
• za Justiniána (v Institucı́ch) tyto skutečnosti označeny za jednu ze 4 kategoriı́, jak vznikajı́ obligace → kva”
zidelikty“ - vı́ce viz 2.35
Druhy kvazideliktů
216
1. proviněnı́ soudce, který porušil své povinnosti a způsobil procesnı́ straně škodu
• odpovědnost soudce, který z nedbalosti či nezkušenosti svým rozhodnutı́m poškodil jednu z procesnı́ch stran, a to bud’ protiprávnı́m rozhodnutı́m na základě podjatosti nebo překročenı́m
úřednı́ pravomoci (rozhodne o věci, kterou nenı́ oprávněn rozhodovat, nebo přisoudı́ vı́ce, než kolik
bylo požadováno v žalobě )
• možno žalovat praetorskou žalobou na náhradu vzniklé škody
2. věc vyhozená nebo vylitá
• pokud někdo něco vyhodı́ nebo vylije z okna a způsobı́ někomu škodu - chybı́ zaviněnı́, takový člověk se
nedı́vá pod sebe a nechce nikomu ublı́žit
• musı́ jı́t o veřejné prostranstvı́ - pro škodu způsobenou např. na soukromém dvoře to neplatı́
• actio de effusis et deiectis - žaloba o vyhozeném a vylitém, poenálnı́, na duplum
• pokud by poškozený zemřel, měnı́ se tato žaloba na actio popularis (na 50 000 asů)
• objektivnı́ odpovědnost - za škodu odpovı́dá vlastnı́k (přı́p. nájemce, usuář - ten, kdo má k věci
věcné právo), a to i tehdy, pokud vylitı́ nebo vyhozenı́ nezavinil
3. zeměměřič, který udal nesprávnou výměru pozemku, či znalec, který uvedl nesprávné údaje o
mı́ře nebo počtu
143
2.67. CONDICTIONES SINE CAUSA
4. žaloba o škodě způsobené zvı́řetem
• jestliže domácı́ zvı́ře způsobı́ jinému škodu, zodpovı́dá za ni vlastnı́k zvı́řete
• pokud vlastnı́k škodu zavinil, odpovědnost byla většı́ - např. pokud zvı́ře poštval proti otroku někoho
jiného, pak odpovı́dal stejně jako v přı́padě actio legis Aquiliae → musel nahradit nejvyššı́ hodnotu
za určité časové obdobı́
• pokud škoda vznikla bez jeho zaviněnı́ (kůň se splašil a pošlapal kolemjdoucı́) - pak se odpovı́dalo
pomocı́ actio de pauperiae ← již v LDT, jedná se o přı́pad noxálnı́ odpovědnosti
5. žaloba o nebezpečně položeném nebo pověšeném
• jestliže někdo na dům (na okno nebo výklenek), který směřoval do rušné ulice, něco pověsil nebo položil
tak, že to ohrožovalo kolemjdoucı́, odpovı́dá vlastnı́k domu, a to i tehdy pokud tu věc nezavěsil nebo
nepoložil
6. odpovědnost lodnı́ků, hostinských a majitelů stájı́ za své zaměstnance
• pokud byl host, pocestný či majitel lodi okraden či jinak poškozen, mohl žalovat bud’ pachatele z
krádeže (ale musel dokazovat zaviněnı́), či podnikatele z kvazidelkitu (výhodnějšı́, nenı́ potřeba
dokazovat zaviněnı́, ptž podnikatel odpovı́dá objektivně)
* učebnice str. 220 a 265; * http://www.rimskepravo.cz/clanky/slovnicek-pojmu/kvazikontrakty-a-kvazidelikty.html
2.67.
Condictiones sine causa
•
•
•
•
•
žaloby z bezdůvodného obohacenı́ ← kvazikontrakt
žaloby přı́sného práva
zněly na vydánı́ všeho, oč byl žalovaný obohacen, tedy i o to, co pomocı́ bezdůvodně nabytého zı́skal
byl- li žalovaný v dobré vı́ře, neručil za zhoršenı́ ani zničenı́ zı́skaného
byl- li žalovaný ve špatné vı́ře, páchal furtum (krádež - zpronevěru), ručil za každou nedbalost i za
náhodu
• v justiniánském kodifikaci 5 druhů:
1. condictio indebiti - kondikce nedluhu – žaloba na vrácenı́ toho, co někdo poskytl v mylném domněnı́, že
je dlužen; mýlit se musel jak dlužnı́k“ (jinak by se jednalo o dar), tak věřitel“ (jinak by se jednalo o krádež
”
”
či zpronevěru); dluh z naturálnı́ obligace je řádným dluhem!!! (takový dlužnı́k tudı́ž nemůže žalovat věřitele,
že se bezdůvodně obohatil, protože šlo o řádné plněnı́)
2. condictio ob causam datorum – někdo poskytl plněnı́ z důvodu, který se později nerealizoval –
např. poskytl věno před sňatkem, který se nakonec nerealizoval
3. condictio ob turpem causam – kondikce toho, co bylo plněno z důvodu potupného – např. když si
někdo nechal zaplatit za vydánı́ věci, kterou přijal do úschovy
4. condictio ob iniustam causam – sledovala navrácenı́ plněnı́, jež zákon zakazoval – např. zaplacenı́
výhry ze zakázané hry, nedovolených úroků...
5. condictio sine causa v užšı́m smyslu – uplatňuje různé nároky na vydánı́ bezdůvodného obohacenı́,
společné je, že důvod obohacenı́ neexistoval už v době jeho vzniku (darovánı́ mezi manžely, nabytı́ cizı́
věci specifikacı́)
POZOR!
• žaloba z bezdůvodného obohacenı́ se užije pouze tehdy, když poškozený nemá jiný procesnı́ prostředek k
vymáhánı́ svých práv (např. actio empti), protože nebyla uzavřena platná smlouva, neexistoval titul pro
právnı́ jednánı́ - pokud koupı́m věc od nevlastnı́ka, který je způsobilý k právnı́mu jednánı́, může se mnou
uzavřı́t platnou smlouvu; protože však na mě nemůže převést vlastnické právo, zažaluji ho pomocı́ actio
empti X pokud koupı́m věc od nevlastnı́ka, který nemá způsobilost k právnı́mu jednánı́, např. od nedospělce,
pak takový kontrahent nejenže nenı́ způsobilý provést změnu v rovině věcně-právnı́ (převést vlastnické právo),
ale také ani v rovině obligačnı́ (nenı́ oprávněn uzavı́rat kupnı́ smlouvu) → kupnı́ smlouva je neplatná, nemůžu
užı́t actio empti → užiju condictio sine causa
* učebnice ŘP Kincl, Urfus, Skřejpek, str. 249-250
144
2.68. PACTA
2.68.
•
•
•
•
Pacta
pactum = neformálnı́ úmluva
již v LDT X až v praetorském právu začı́ná mı́t většı́ význam
užitı́: smı́rné odklı́zenı́ sporů, modifikace již existujı́cı́ch vztahů
z paktu nevzniká žaloba, ale procesnı́ námitka (excepce), která obvykle stačı́ k efektivnı́ obraně X časem se
objevila pakta žalovatelná přı́mo - pacta praetoria - viz nı́že
Pacta adiecta
217
•
•
•
•
vedlejšı́, doplňkové úmluvy
připojovány zejména ke kupnı́ smlouvě
nemusely se zvlášt’ zajišt’ovat (žaloby ze smlouvy byly iudicia bonae fidei)
in diem addictio
– podmı́nka, že pokud prodávajı́cı́ nenajde do určitého dne lepšı́ho kupce, prodá to jemu
(momentálnı́mu kupci)
– výhradu lepšı́ho kupce může kupec zmařit tı́m, že prodateli nabı́dne doplatek (kupec má tzv. alternativam facultatem)
• lex commissoria
– podmı́nka, která dávala prodateli právo odstoupit od smlouvy, nezaplatı́-li kupec trhovou cenu
do určitého dne
• pactum protimiseos - úmluva o předkupnı́m právu
– nutila kupce, aby v přı́padě prodeje nabı́dl věc nejdřı́ve tomu, kdo mu ji prodal
• pactum displicentiae - úmluva o znelı́benı́
– povinnost prodatele koupit věc zpátky, když se kupci nebude lı́bit
Constitutum debiti
218
• nejznámějšı́ pactum pretoria
• slib dlužnı́ka, že existujı́cı́ peněžitý dluh zaplatı́ do určitého dne
• věřiteli ze slibu vznikala žaloba actio de pecunia constituta ← k hlavnı́ žalobě ze závazku byla v
poměru akcesorickém
• mohla být použita i poté, co hlavnı́ závazek zanikl jinak než splněnı́m
• žaloba z půjčky (žaloba hlavnı́) + žaloba z konstituta byly v poměru solučnı́ konkurence → listiskontestacı́ o jednı́ žalobě provedené durhá nezanikala - obě zanikaly pouze zaplacenı́m dluhu
1. constitutum debiti proprii – slı́bı́me, že zaplatı́me vlastnı́ dluh
2. constitutum debiti alieni – slı́bı́me, že zaplatı́me dluh někoho jiného (svou podstatou je to neformálnı́
rukojemská smlouva)
Recepta
219
• patřı́ mezi pacta praetoria
• neformálnı́ převzetı́ záruky
1. receptum arbitri
• úmluva se soukromým rozhodčı́m, že mezi spornými stranami rozhodne spor
• předpokladem tzv. compromissum = dohoda sporných stran, že se neobratı́ na soud a podrobı́ se
výroku arbitra
• rozhodnutı́ arbitra je konečné, nelze se odvolat, arbiter své rozhodnutı́ nemůže změnit
• sporné strany se k poslušnosti původně zavazovaly poenálnı́mi stipulacemi; pokud arbiter nechtěl
rozhodnout spor, použı́val praetor proti němu pokuty či zabavenı́ věcı́ ← k dispozici actio in factum
145
2.68. PACTA
2. receptum nautarum cauponum stabulariorum
• slib, který dával lodnı́k (nauta), hostinský (caupo) a majitel stájı́ (stabularius) svému
zákaznı́kovi, že jeho věci do podniku vnesené budou opatrovány - byly-li věci ukradeny, byl
majitel žalovatelný na duplum
• později slib odpadal a závazek se zakládal již prostým vnesenı́m věci do podniku
• odpovědnost majitele byla stupňována až na custodii (odpovědnost za veškeré zaviněnı́ a nižšı́ náhodu)
→ neručil akorát za vis maior
3. receptum argentarii
• slib bankéře vyplatit v určitý den třetı́ osobě určitou částku na účet svého klienta
• přı́jemce měl k dispozici actio receptitia proti bankéři
Pactum de iureiurando
220
• dohoda, že spor mezi stranami se rozhodne přı́sahou
• také pactum praetorio
Pacta legitima
221
• neformálnı́ úmluvy
• stávajı́ se žalovatelnými v době cı́sařstvı́
SLIB VĚNA (pollicitatio dotis)
• viz rodinné právo
• žalovatelným se stal za Theodosia II.
SLIB DAROVACÍ (pactum donationis)
• až do cı́sařské doby nebylo darovánı́ považováno za samostatné právnı́ jednanı́, ale bylo pouze kauzou
majetkových převodů
• darovánı́ (donatio) = bezplatné a dobrovolné rozmnoženı́ majetku obdařeného, kterým dárce zmenšuje své
vlastnı́ jměnı́ proto, aby rozmnožil majetek druhého → darovánı́m nenı́ např. commodatum, precarium,
odmı́tnutı́ dědictvı́, aby je mohl přijmout někdo jiný; možno provádět různou formou, jednou z nich je
pravě darovacı́ slib
• zpočátku musel mı́t formu stipulace, neformálnı́ slib uznalo až právo justiniánské
• darovanı́ je vždy smlouvou - úmyslu někoho obdarovat musı́ odpovı́dat ochota dar přijmout → dvoustranné
právnı́ jednánı́; výjimkou je pouze darovánı́, provedené formou zaplacenı́ cizı́ho dluhu - i proti vůli
dlužnı́ka
• dárce neodpovı́dá obdarovanému za evikci, ani za vady darované věci
• jedině pokud jednal dárce dolózně, přı́slušı́ proti němu deliktnı́ žaloba actio doli
• darovánı́ bylo různě omezováno:
∗ Lex Cincia: zákaz darovánı́ nad určitou výši, zákaz darovánı́ mezi manžely
∗ za Konstantina Velikého - pı́semná forma + veřejné předávánı́
∗ u velkých darů se vyžadovala insinuace (zápis do soudnı́ho protokolu) - zavedlo až justiniánské
právo, které ovšem jinak formy darovánı́ uvolnilo
• odvolánı́ poskytnutého daru - jen z důvodů taxativně vypočtených:
∗ hrubá urážka dárce
∗ ohroženı́ života
∗ nesplněnı́ podmı́nky při donatio sub modo
• odvolánı́ se omezovalo jen na osoby dárce a obdarovaného - dárcovi dědicové jej nemohli odvolat, dědici
obdarovaného jen nemuseli vracet; dary za záchranu života byly neodvolatelné
* učebnice - str. 259-261, 253; * Errorek LS; * Státnicové otázky od errorka
146
2.69. ODPOVĚDNOST PŘI REÁLNÝCH KONTRAKTECH
2.69.
Odpovědnost při reálných kontraktech
• reálné kontrakty - mutuum, commodatum, depositum, pignus - viz 2.50
• v ŘP existuje smluvnı́ a mimosmluvnı́ odpovědnost (např. odpovědnost za úmyslné poškozenı́ věci nelze
vyloučit nikdy)
• škoda (damnum) vzniká se zaviněnı́m (culpa v širšı́m slova smyslu) → 2 formy:
– dolus - úmysl
– culpa v užšı́m slova smyslu - nedbalost
• škoda také může vzniknout bez zaviněnı́ (náhodou) → 2 formy:
– //vis maior / casus minor// = vyššı́ moc/náhoda - nedala se předvı́dat ani odvrátit (přı́rodnı́
katastrofy, válka)
– //vis minor / casus minor// = nižšı́ náhoda - nedala se předvı́dat, ale dala se odvrátit (krádež)
• stupně odpovědnosti: (na nižšı́ch stupnı́ch stojı́ odpovědnost subjektivnı́, na vyššı́ch objektivnı́)
– dolus - odpovědnost za úmyslné poškozenı́ nebo ztrátu věci, nikdy nelze smluvně vyloučit!
– omnis culpa - odpovědnot za veškeré zaviněnı́ (úmysl + nedbalost)
– custodia - odpovědnost za veškeré zaviněnı́ a vis minor - takto vždy odpovı́dá ten, kdo se ocitl v prodlenı́
+ ten, kdo spáchal delikt + majitelé hostinců, lodı́ a stájı́
– periculum - odpovědnost za jakoukoli škodu = objektivnı́ odpovědnost
• platı́ zde princip utility - čı́m vı́c je pro mne kontrakt výhodný, tı́m vı́ce budu odpovı́dat
• MUTUUM - mutuář (dlužnı́k) je vlastnı́kem půjčené věcı́, a protože Casum sentit dominus (Náhoda postihuje
vlastnı́ka), odpovı́dá za vše → periculum
• COMMODATUM - komodatář (dlužnı́k) odpovı́dá i za casus minor (stupeň jeho odpovědnosti = custodia), komodant (věřitel) odpovı́dá jen za casus maior; pokud komodatář užı́vá věc jiným než běžným nebo
smluveným způsobem, odpovı́dá i za casus maior
• DEPOSITUM - depositář (dlužnı́k) odpovı́dá pouze za dolus, deponent za vše ostatnı́; pokud by depositář
věc užı́val (ačkoli nesmı́), odpovı́dá i za náhodu
• PIGNUS - pozice zástavnı́ho věřitele je výrazně silnějšı́ oproti ostatnı́m reálným kontraktům (je chráněn
oproti vlastnı́kovi věci) → vyššı́ stupeň odpovědnosti: běžně odpovı́dá za veškeré zaviněnı́ (omnis culpa),
pokud by věc užı́val, zvyšuje se stupeň odpovědnosti až na periculum (objektivnı́ odpovědnost)
* přednášky
2.70.
Titulus a modus
Vztah titulu a modu
222
• usus modernus vycházejı́c ze staršı́ch středověkých podnětů přišel s naukou o titulu a modu při nabývánı́
vlastnického práva
– za hlavnı́ho autora se považuje Johann Apel (1486-1536)
• základem byl vývoj teoretických představ o řı́mské tradici
– titulus adquirendi = kauza tradice - spočı́val ve smluvnı́m odůvodněnı́ skutečného odevzdánı́
∗ nezakládá jen obligačnı́ vztah (závazek převodce učinit modus), dává oprávněnému i jisté právo k
věci (ius ad rem)
– modus adquirendi = způsob nabytı́ - záležel v odevzdánı́ držby
∗ teprve ten poskytuje skutečné věcné právo (ius in rem)
– → takový pohled nepřispı́vá k přesnému rozlišenı́ věcných a obligačnı́ch práv
• uvedené pojmy se pak počaly rozšiřovat i na ostatnı́ způsoby nabytı́ vlastnického práva (i originárnı́), i na
způsoby nabytı́ ostatnı́ch práv věcných
• tato nauka byla převzata i do ABGB, platil u nás do 1950, po nějaké době se k němu náš zákonodárce vrátil
• dodnes se vyskytuje v modernı́ch právnı́ch řádech
• na základě neplatného titulu se lze domáhat vrácenı́ plněnı́
147
2.71. DELICTA PRAETORIA
Jak se projevujı́ v kupnı́ smlouvě
223
• ŘP rozeznává dvě fáze kupnı́ smlouvy
– 1) vznik smlouvy - v modernı́ nauce označovaný titulus
– 2) předánı́ věci (uvedenı́ do držby) - modus
– modus se vždy musı́ opı́rat o platný titul, jinak jde o bezdůvodné obohacenı́
Titulus
224
• spravedlivý důvod nabytı́
• důvod (causa), proč ona právnı́ událost proběhla, je z povrchových znaků nezjistitelný (např. ona tradice se
vždy může opı́rat o jinou causu)
• řı́mské právo vyžadovalo pro vydrženı́ titulus iustus, pro tradici pak iusta causa traditionis – tedy spravedlivé
důvody
• v Digestech se mluvı́ o sporu Juliána a Ulpiána o to, co majı́ společného donatio a mutuum. Julián si myslı́,
že když někdo daruje a přı́jemce to bere jako půjčku, postačuje to k převodu vlastnického práva. Ulpianus je
přesvědčen o opaku. Šlo vlastně o to, zda neplatnost smlouvy způsobuje zánik nároku na převod vlastnictvı́.
Na základě výše zmı́něných názorů vznikly dvě teorie:
– subjektivnı́ teorie titulu a modu – zastává názor, že k platnosti převodu stačı́, aby causa byla aspoň
domnělá (a smlouva tedy existovala jen v mysli stran) → tato teorie výrazně přispěla k ochraně třetı́ch
stran
– objektivnı́ teorie titulu a modu – vyžaduje k platnosti převodu causu skutečnou
• obě tyto teorie majı́ společné to, že jsou kauzálnı́ – uznávajı́, že tradice se v každém přı́padě musı́ opı́rat o
nějakou causu
• jiný názor měl na tuto problematiku von Savigny, který tvrdil, že tradice je abstraktnı́ a platı́ tak v každém
přı́padě, i bez předchozı́ existence causy. Dle Savignyho teorie jediné relevantnı́ jsou vůle stran převést majetek
– tzv. animus domini transferendi.
* http://pravo.wz.cz/rim/data/titulus a modus.doc; * učebnice Řı́mské právo, str. 174; * učebnice Historické
základy novodobého práva soukromého, str. 85; * http://www.prf.cuni.cz/intervalla/chyby.htm; * http://theses.cz/id/bzb3uj/68960
341606015.doc
2.71.
Delicta praetoria
• republikánské civilnı́ ŘP – 3 skutkové podstaty deliktů (furtum, damnum iniuria datum, iniuria)
• praetorské právo přidává v době občanských válek v 1.stol.p.n.l. delikty praetorské:
– vis ac metus (donucenı́, vydı́ránı́)
– dolus (podvod)
– rapina (loupež)
• poté ještě calumnia (pletichy v soudnı́m řı́zenı́)
• základ právnı́ho jednánı́: projevená vůle (vzniká myšlenı́m subjektu, subjekt zvažuje různé události a okolnosti – je to vzdálenějšı́ důvod právnı́ho jednánı́ – pohnutky)
• civilnı́ právo k pohnutkám nepřihlı́želo X praetorské právo přihlı́žı́ k pohnutkám právnı́ho jednánı́
Vis ac metus
225
• doslova: násilı́ a strach
• situace, kdy něčı́ vyhrožovánı́ vzbudilo odůvodněný strach – ohrožený se bojı́, že jestliže nebude jednat,
postihne ho zlo
• donucenı́ je tu psychické (vis compulsiva) – ohrožený má svobodu rozhodnutı́
• donucenı́ fyzické (vis absoluta) – jednánı́ je přı́mo vynuceno fyzickou mocı́ → je neplatné podle civilnı́ho
práva pro nedostatek vůle a projevu → proto sem nepatřı́
• ochrana proti psychickému násilı́ – zavedena ca 80 p.n.l. praetorem Octaviem (Co bude zjednané ve
strachu, nebudu považovat za řádné.)
148
2.71. DELICTA PRAETORIA
• nutné podmı́nky pro poskytnutı́ ochrany:
1. výhrůžka je bezprávná
– výhrůžka nenı́ bezprávná, jestliže má hrozı́cı́ právo vymáhat to, čı́m hrozı́, např. exekucı́, jestliže
nebude zaplacená pohledávka
2. mezi výhrůžkou a jednánı́m je kauzálnı́ nexus – jednajı́cı́ se bál, protože mu vyhrožovali, a protože se
bál, uzavřel smlouvu
3. výhrůžka - újma, které by se obával i velmi statečný člověk (např. smrt, těžké ublı́ženı́ na zdravı́),
může směřovat i k osobám blı́zkym (dětem, rodičům) X výhrůžka poškozenı́m majetku, urážkou na cti
aj. nestačı́
• pokud bylo jednánı́ už hospodářsky realizované (např. už zrealizovaná darovacı́ smlouva), praetor nabı́zı́
jednu žalobu:
– actio quod metus causa, tzv. formula Oktaviova - má mı́sto proti každému, komu se něčeho z
vynuceného jednánı́ dostalo, směřuje na vydánı́ tohoto prospěchu
– pokud je žalovaným sám pachatel, má žaloba arbitrárnı́ povahu (actio arbitraria) - soudce vyzve před
vyhlášenı́m rozsudku pachatele, aby vydal věc v původnı́m stavu, jestliže nevyhovı́, platı́ quadruplum
- žalobu proti pachateli třeba vznést do 1 roku, náhrada klesá na simplum
• pokud nebylo vynucené jednánı́ ještě splněno, praetor poskytne procesnı́ námitku proti eventuálnı́
žalobě pachatele (exceptio quod metus causa); někdy pomáhal praetor poškozenému provedenı́m restitutio in integrum
Dolus
226
• podvod = postup, kterým někdo zatajovánı́m skutečnostı́ nebo předstı́ránı́m vymyšlených okolnostı́ přiměje druhého k jednánı́, které je mu na škodu
• ochranu proti tomuto zavedl praetor Aquilius Gallus - ca 66 p.n.l.
• staršı́ ius civile – Plaetoriův zákon – ochrana jen nezletilců do 25 let
• podvod chápaný jako přirozený – zejména v obchodnı́ch stycı́ch ( při smlouvách se přirozeně dovoluje
”
podvádět“)
• actio doli - zavedl A. Gallus
– směrovala proti podvodnı́kovi
– do 1 roku mı́řila na náhradu podvodem vzniklé škody
– po uplynutı́ 1 roku mı́řila na vydánı́ toho, čı́m se pachatel z podvodu obohatil; přı́slušela také proti
pachatelovým dědicům → pasivně zděditelná
– infamujı́cı́ účinky → nepřipouštěla se proti rodičům a patronům žalovaného
– subsidiárnı́ charakter - mohla se použı́t jen tehdy, jestliže podvedený neměl žádnou jinou žalobu, ani
nárok na restituci in integrum
• vedle žaloby Gallus zavedl také procesnı́ námitku podvodu – exceptio doli - pokud pachatel žaloval podvedeného; přı́slušela i proti třetı́m osobám, pokud o podvodu věděly
Rapina
227
•
•
•
•
loupež
na pomezı́ mezi civilnı́mi a praetorskými delikty
76 p.n.l.
stavı́ na civilnı́m deliktu furta X přı́davnou podmı́nkou jsou společenské nepokoje nebo přı́rodnı́ katastrofy
• actio vi bonorum raptorum - na quadruplum, pouze do 1 roku
Calumnia
228
•
•
•
•
•
pletichy v soudnı́m řı́zenı́
1.pol. 1.stol. n.l.
někdo úmyslně přerušuje, protahuje soudnı́ řı́zenı́; podá nepravdivou žalobu
žaloba na quadruplum, po roce na simplum
osobně bych calumnii přirovnal k dnešnı́m pořádkovým deliktům ← veřejnoprávnı́, procesně-právnı́ delikty
149
2.72. FURTUM
2.72.
Furtum
• krádež = jakékoliv nakládánı́ s cizı́ věcı́ v úmyslu obohatit se (Paulova definice) X lze ukrást i svoji
vlastnı́ věc (dlužnı́k odnı́má zástavnı́mu věřiteli věc, kterou mu dal do zástavy)
• nejstaršı́ ze třı́ typizovaných skutkových podstat deliktů podle ius civile
• spolu s loupežı́ (rapina) patřı́ mezi delicta privata
• původně jen odnesenı́ cizı́ věci, později obsah rozšı́řen na loupež, zpronevěru, zčásti i podvod
• o furtum se jedná v těchto přı́padech:
–
–
–
–
–
furtum rei – krádež věci = odejmutı́ věci z cizı́ detence s úmyslem si ji přisvojit
zpronevěra věci do detence svěřené depozitáři, komodatáři, poručnı́kovi nebo zástavnı́mu věřiteli
zatajenı́ nalezené věci ztracené
vědomé přijetı́ plněnı́ toho, co je indebitum (nedluh)
furtum usus = nedovolené užı́vánı́ věci ve vlastnı́ prospěch při depozitu, výpůjčce a jiných přı́padech
detence
– krádež držby – odejme-li sám vlastnı́k věc někomu, kdo měl právo na jejı́ detenci (např. ususfruktuář)
→ krádež věci vlastnı́
Objektivnı́ předpoklady furta
229
1. vhodný (způsobilý) objekt krádeže (takovýmto objektem mohl být také svobodný člověk, podroben moci
jiného, tj. persona alieni iuris)
• z vhodných objektů furta byly vyloučeny:
– věci nemovité – zde by šlo pouze o zbavenı́ držby (např. při odcizenı́ nemovitosti užijeme rekuperačnı́ interdiktum)
– věci ničı́
– věci posvátné – zde by šlo o zločin svatokrádeže, crimen sacrilegii
– věci státnı́ – šlo by o crimen peculatus
2. contrectatio rei = skutečné působenı́ na věc, skutečné nakládánı́ s věcı́ (jen sám úmysl ukrást nestačil
– animus furandi se musel projevit navenek určitými činy)
Subjektivnı́ předpoklady furta
230
1. dolus = animus furandi (úmysl ukrást)
• krádež nelze spáchat z nedbalosti
• krádež se neuskutečňuje, ani když se zloděj domnı́vá něco, co objektivně nenı́
• nekrade ten, kdo se zmocnı́ věci vlastnı́ či věci ničı́ v domněnı́, že je to majetek cizı́
2. jednánı́ lucri faciendi gratia (úmysl obohatit se)
• na pohnutce vůbec nezáležı́
• krádež např. neovlivňuje to, že zloděj chce kradený předmět darovat
Žaloby z krádeže
231
1. ACTIO FURTI – poenálnı́, infamujı́cı́, časově neomezena, znı́ na na:
• quadraplum = 4x hodnota ukradené věci → zloděj byl chycen při činu = krádež zjevná, furtum
manifestum
• duplum = 2x hodnota ukradené věci → zloděj nebyl přistižen při činu = krádež nezjevná, furtum nec
manifestum
• triplum = 3x hodnoty → ten, u koho byla ukradená věc nalezená, i když ji sám neodcizil (furtum
conceptum) nebo ten, kdo takto věc podstrčil (furtum oblatum)
• aktivně legitimován - každý, kdo má právnı́ zájem na tom, aby věc nebyla ukradena: vlastnı́k,
držitel v dobré vı́ře, majitel věcného práva k věci cizı́, i obligačně oprávněný (pokud má
povinnost custodie)
150
2.73. DAMNUM INIURIA DATUM
• pasivně legitimován – zloděj a každý, kdo mu pomáhal radou či skutkem (nepřecházı́ na dědice → je
pasivně nezděditelná, lze užı́t kumulativně při většı́m počtu pachatelů)
2. CONDICTIO FURTIVA
• žaloba reipersekutornı́ - sloužı́ k vymáhánı́ vrácenı́ ukradené věci (a zároveň restitutio in integrum; konkuruje jı́ reivindicatio) + plné náhradě škody (pokud restituce nenı́ možná)
• aktivně legitimován - jen vlastnı́k a zástavnı́ věřitel
• pasivně zděditelná
* statnice1 - Hanka (pravo.wz.cz); * Vypracované otázky 2008/2009 - errorek (vakobobri.cz); * učebnice str.
262
2.73.
Damnum iniuria datum
• protiprávnı́ poškozenı́ cizı́ho majetku
• jedna ze třı́ typizovaných skutkových podstat deliktů podle ius civile
• ve staršı́ republikánské době byla protiprávně způsobená škoda na cizı́m majetku stı́hána podle různých
kazuistických ustanovenı́ (některá pravidla v LDT)
• 286 p.n.l. – plebiscitum lex Aquillia de damno o způsobenı́ škody (Aquilius byl plebejským tribunem)
– novelizovalo veškerou staršı́ úpravu
– stanovená sankce nebyla náhradou škody, ale pokuta za protiprávnı́, ve zlém úmyslu spáchané poškozenı́
– dělil se na tři kapitoly:
1. peněžitou pokutou byl stı́hán ten, kdo úmyslně a protiprávně zabil cizı́ho otroka nebo dobytče
(výše pokuty určována nejvyššı́ cenou věci v právě uplynulém roce)
2. speciálnı́ ustanovenı́ o škodě, kterou způsobil adstipulátor věřiteli tı́m, že dlužnı́kovi prominul dluh
(brzy se přestalo použı́vat)
3. stı́hánı́ toho, kdo spálil, zlámal nebo pokazil cizı́ věc“ (pokuta ve výši nejvyššı́ ceny v poslednı́ch
”
30 dnech; počı́tala se při poškozenı́ dobytčete, otroka a každé jiné věci - včetně jejı́ho zničenı́)
• actio legis Aquiliae = žaloba z Aquiliova zákona
– ryze poenálnı́
– aktivně legitimován pouze vlastnı́k poškozené věci
– později se jako actio utilis povolovala držiteli v dobré vı́ře a osobám věcně oprávněným (např.
zástavnı́mu věřiteli)
– původně bylo zcela vyloučeno, aby žalobu použil svobodný člověk, kterému bylo ublı́ženo na těle; až
když se začala jako utiles dávat i jinak věcně oprávněným → jejı́ pomocı́ šlo řešit i přı́pady útoků proti
tělesné integritě svobodného
– v justiniánském právu obecně uznán nárok na náhradu majetkové újmy, která byla způsobena
ublı́ženı́m na těle (výloha na lékaře, ušlý zisk pro pracovnı́ neschopnost, nikoli ale bolestné)
• škoda mohla být způsobena:
– přı́mým tělesným působenı́m na věc (damnum corpore corpori datum) – původně jediný
možný způsob, např. pachatel udeřı́ zvı́ře klackem
– formou pozitivnı́ho jednánı́ bez přı́mého působenı́ (damnum corpori non corpore datum) např. pachatel nechá zvı́ře pojı́t hladem
– bez zničenı́ nebo porušenı́ věci (damnum non corpore nec corpore datum) - např. pachatel
pustı́ zvı́ře držené v zajetı́ a ono uteče
• výraz iniuria dostal v Aquillově zákoně novou náplň: bezprávı́m se v zákoně rozuměl zlý úmysl (dolus),
interpretacı́ rozšı́řeno i na jednánı́ nedbalé (culpa)
– culpa ale musela spočı́vat v pozitivnı́m činu (culpa akvilská = culpa in faciendo),
– pouhé opomenutı́ stačilo, když bezprostředně navazovalo na čin pozitivnı́ (např. lékař provede úspěšnou
operaci a potom se o pacienta přestane starat)
* statnice1 - Hanka (pravo.wz.cz); * Vypracované otázky 2008/2009 - errorek (vakobobri.cz); * učebnice str.
263-264
151
2.74. INIURIA
2.74.
Iniuria
• urážka na cti
• jedna ze třı́ typizovaných skutkových podstat deliktů podle ius civile
• ustanovenı́ o urážkách obsahuje již LDT: injurie reálné - úmyslně urážlivé jednánı́ byl jen útok proti tělesné
integritě (jako sankce pevně stanovené pokuty + zbytky původnı́ msty v podobě odvety – talio)
• preatorský edikt – modernějšı́ pojetı́, upravuje:
1. starý typ iniurie reálné
2. nové skutkové podstaty – urážky slovnı́mi projevy (nadávky, spı́lánı́), posunky, útoky na cudnost
3. urážky na cti rozšı́řeny interpretacı́ preatorského ediktu o bráněnı́ ve výkonu něčı́ch práv a bráněnı́
v užı́vánı́ věci určené k veřejnému užı́vánı́
• předpoklad iniurie - animus iniuriandi = úmysl urazit někoho na cti
• může být prováděna:
1. přı́mo – rovnou na dotyčné osobě
2. nepřı́mo - na osobách blı́zkých uraženému (děti, manželka, rodiče, otrok)
Actio iniuriarum aestimatoria
232
•
•
•
•
•
•
•
poenálnı́ žaloba
infamujı́cı́ a ryze osobnı́
aktivně legitimován: poškozený (uražený)
mı́řı́ na peněžitou pokutu (výše pokuty určována rozhodčı́m volnou úvahou podle návrhu poškozeného)
v úvahu se braly okolnosti: intenzita útoku, mı́sto, kde k urážce došlo, postavenı́ uraženého člověka
aktivně i pasivně nezděditelná
tzv. actio vindictam sperans – žaloba pomstou dýchajı́cı́
* statnice1 - Hanka (pravo.wz.cz); * Vypracované otázky 2008/2009 - errorek (vakobobri.cz); * učebnice - str.
264-265
2.75.
Principy dědického práva
• dědické právo v sobě zahrnuje osoby, věci a věcná práva, obligačnı́ právo
• české dědické právo je v porovnánı́ s řı́mským primitivnějšı́
• dědická posloupnost
– základnı́ pojem/rys dědického práva
– přechod práv (hlavně majetkových, ale i mimomajetkové povahy, např. rodinné oběti - sacra) ze
zůstavitele na druhou osobu (tj. dědice)
– rozhodujı́cı́m předpokladem pro vznik dědické posloupnosti je smrt zůstavitele
– je však třeba dalšı́ch skutečnostı́, které blı́že vymezujı́, kdo je dědicem a proč se na něj majetek
deferuje
– průběh dědické posloupnosti blı́že vymezujı́ → delačnı́ důvody
• delačnı́ důvody
– dědická posloupnost se mohla opı́rat předevšı́m o právnı́ normu, nebo o vůli zůstavitelovu
– z toho vyplývajı́ dva delačnı́ důvody:
∗ zákon - určuje-li osobu dědice zákon, pak jde o zákonnou (intestátnı́) dědickou posloupnost
∗ testament - je-li osoba dědice určena vůlı́ zůstavitelovou, vyjádřenou v jeho závěti, pak jde o
testamentárnı́ posloupnost
– už dle Zákona 12 desek je důraz položen na testamentárnı́ posloupnost - přednost má vždy vůle
zůstavitelova a teprve, nenı́-li k dispozici, nastává intestátnı́ posloupnost (přestože intestátnı́ posloupnost
je historicky staršı́, v Řı́mě se vyvinula velmi rychle testamentárnı́ posloupnost a ustálila se jejı́ přednost)
• univerzálnı́ sukcese
152
2.76. TESTAMENTÁRNÍ ZPŮSOBILOST
– dalšı́m významným rysem
– dědic dědickou posloupnostı́ nastupuje na mı́sto zůstavitelovo, dědı́ nejen zůstavitelova aktiva,
ale i jeho závazky, za které ručil v plné mı́ře, ne pouze do výše zůstavitelových aktiv
– stát se dědicem znamená zı́skat jistou vlastnost, která pak toho, kdo ji zı́skal, charakterizovala trvale
– jednou dědic, navždy dědic - nemůže poté, co se jednou dědicem stal, dědictvı́ odmı́tnout / naopak
jakmile dědictvı́ jednou odmı́tne, má smůlu a nemůže se jej zpětně dožadovat (v počátečnı́m modelu
dokonce dědictvı́ nešlo odmı́tnout vůbec)
– nelze si vybı́rat, co zdědı́m a co ne, dědı́ se pozůstalost jako celek
– jednı́m rázem přecházela na dědice práva i závazky zůstavitele v maximálnı́m možném rozsahu, vyjma
práv osobnı́ povahy (např. syn nedědil po otci manus nad matkou) a dědic musel tyto závazky splnit
tak, jakoby je uzavřel sám, tzn. i za cenu zmenšenı́ jeho původnı́ho majetku
– zůstavitelovy závazky musel dědic plnit tak, jako by je uzavřel sám
– všechna práva i závazky byly považovány za jediný celek = pozůstalost (hereditas) - viz 2.86
• tria tempora – tři momenty dědického práva:
1. sepsánı́ závěti zůstavitele
2. smrt zůstavitele - začı́ná proces delace, tj. proces děděnı́ - tady jsou potom dvě křižovatky, dle delačnı́ch
způsobů, delačnı́ důvody deferujı́ pozůstalost na dědice, pozůstalost na dědice napadá, je mu nabı́zena
3. dědic přejı́má pozůstalost
• podmı́nky děděnı́:
– smrt zůstavitele
– zůstavitel musı́ být osoba způsobilá mı́t majetek – nedědı́ se po otrocı́ch, osobách alieni iuris
(vyjı́mka – peculium castrense)
Minislovnı́ček dědického práva
233
• hereditas - pozůstalost dle ius civile X bonorum possessio - praetorská držba pozůstalosti
• heres, pl. heredes - dědic dle ius civile X bonorum possesor - držitel pozůstalosti (praetorský dědic)
• hereditatis petitio - dědická žaloba X interdictum Quorum bonorum - forma ochrany praetorského
dědice
• sukcese - nástupnictvı́ do právnı́ho postavenı́ dědice
– univerzálnı́ - převádı́ se všechna práva k celému majetkovému souboru zůstavitele
– singulárnı́ - převádı́ se všechna práva k jedné věci (od toho nutno odlišovat např. věcná práva k věci
cizı́, kdy se převádı́ pouze některá práva k jedné věci)
• delace - chvı́le, kdy se dědicovi dědictvı́ nabı́zı́, obdobı́ mezi smrtı́ zůstavitele a chvı́lı́, kdy se osoba
dědicem stává, nebo může stát
• deferovánı́ - nabı́zenı́ dědictvı́
• adice - přijmutı́ dědictvı́ (takto nabývajı́ heredes voluntarii)
– krece - formálnı́
– gesce - neformálnı́
* učebnice, str. 266 - 267; * errorek LS; * přednáška s Faladou
2.76.
Testamentárnı́ způsobilost
• k tomu, aby testament mohl být platně pořı́zen a aby mohlo dojı́t na jeho základě k testamentárnı́ posloupnosti, bylo potřeba splnit některé zvláštnı́ podmı́nky, týkajı́cı́ se osob, s nimiž souviselo bud’ vlastnı́ pořı́zenı́
testamentu nebo jeho obsah
• testamenti factio - testamentárnı́ způsobilost - vyžadována u osob, jenž se účastnily zřı́zenı́ testamentu a u osob, kterých se týkal obsah testamentu → zůstavitel, testamentárnı́ svědci, vážný
(libripens), kupec rodinného jměnı́ (familiae emptor), dědicové, odkazovnı́ci, poručnı́ci v testamentu stanovenı́
– měli ji zásadně jen řı́mštı́ občané a Latini + ti, kterým náleželo ius commercii (u testamentu
mancipačnı́ho)
153
2.76. TESTAMENTÁRNÍ ZPŮSOBILOST
Aktivnı́ testamentárnı́ způsobilost
234
• nezbytná pro testátora (tj. zůstavitel, který pořizoval testament)
• způsobilost pořı́dit testament
• nemajı́ ji:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
osoby alieni iuris
otroci
nedospělci
duševně chořı́ (krom tzv. světlých okamžiků)
kleštěnci
marnotratnı́ci
němı́ a hlušı́ (změněno za Justiniána)
Latini Iuniani
v pozdějšı́ době odpadlı́ci od vı́ry a heretici
upadnuvšı́ do otroctvı́
POZOR!
• pokud se zotročený (kdysi řı́mský občan) vysvobodı́, nastupuje ius postliminii a závět’ je platná
• fictio legis Corneliae - pokud zůstavitel zemře jako otrok, pak se finguje, že umřel okamžikem, kdy nastalo
zajetı́, a závět’ je tı́m pádem platná (pokud jde o regulérnı́ zajetı́ do otroctvı́; v přı́padě protiprávnı́ho zajetı́
by sice zůstavitel teoreticky mohl zřı́dit závět’, ale platná by nebyla)
• ženy mohly pořizovat teprve mancipačnı́m testamentem
• vyžadovala se u zůstavitele v době zřı́zenı́ testamentu a pak nepřetržitě až do jeho smrti → jinak se
testament stával neplatným (testamentum irritum) X připouštěly se výjimky:
– jestliže testátor ztratil schopnost mluvit
– byl prohlášen za marnotratnı́ka
– duševně ochořel
Pasivnı́ testamentárnı́ způsobilost
235
• způsobilost být dědicem nebo odkazovnı́kem z testamentu
• nemajı́ ji:
– otroci
– osoby právnické
∗
∗
∗
∗
zprvu též považovány za osoby neurčité
nemohly být v testamentu ustanoveny za dědice
připuštěna výjimka ve prospěch řı́mského státu (byl způsobilý dědit)
v době křest’anstvı́ způsobilost dědit rozšı́řena na kostely, zbožné a dobročinné nadace → nadace
majı́ plnou způsobilost dědickou na rozdı́l od korporacı́
– ženy v prvnı́ majetkové třı́dě (údajně dědictvı́ nepotřebujı́, ptž jsou zabezpečeny věnem - překážka
pouze v civilnı́m právu)
• sporné u osob blı́že neurčených (personae incertae) - kdo byl v testamentu jmenován, musel být ustanoven tak, aby o jeho osobě nemohlo být pochyb → nepřipouštělo se ustavenı́ osoby dědice náhodně (např.
prvnı́, kdo se dostavı́ k pohřbu) - zásada, že když sepisuji testament, musı́m být schopen představit si obličej
dědice/odkazovnı́ka
– postumus = pohrobek X je sem zařazena každá osoba narozená po zřı́zenı́ testamentu za života
zůstavitele, nejen pohrobek skutečný
∗ předem je ustanovit dědicem v testamentu nebylo možné → byly to osoby neurčité
∗ jeho narozenı́m závět’ neplatná, později připuštěny výjimky
POZOR!
• nasciturus - může zdědit majetek ještě před svým vznikem
• incabates - dědictvı́ se jim deferuje, ale je něčı́m podmı́něno (např. nabytı́ řı́mského občanstvı́ - u Latinů)
• indigenes - dědictvı́ se jim deferuje, ale může jim být odňato (vrazi zůstavitele, osoby manipulujı́cı́ se závětı́)
* učebnice ŘP - 80, 82, 285-287
154
2.77. TESTAMENT – POJEM A DRUHY
2.77.
Testament – pojem a druhy
• testament = závět’, jednostranný právnı́ úkon pro přı́pad smrti (mortis causa) - účinky takového jednánı́
nastávajı́ až po smrti toho, kdo jednánı́ uzavřel
• projev zůstavitelovy vůle, který ustavoval dědickou instituci = jmenovánı́ dědicem (univerzálnı́m sukcesorem)
• přesně stanovená forma, kterou bylo nutno dodržet, aby byl testament platný
• klasifikujı́ se dle dědické instituce a formy testamentu
• nejstaršı́ kořeny nejasné, testamentárnı́ posloupnost je však mladšı́ než intestátnı́, obě v LDT
Civilnı́ testamenty
236
1. komiciálnı́
• nejstaršı́, pořizoval jej ten, kdo neměl vlastnı́ intestátnı́ dědice - adopce“ na přı́pad smrti
”
• formálnı́ úprava - projev vůle zůstavitele před lidovým shromážděnı́m
(calatis commitiis), svoláno
jako kuriátnı́
• účast pontifiků + ceremonie, společné znaky s arrogacı́
2. vojenský
• nejprve testament v šiku (testamentum in procinctu) - bez formálnı́ch požadavků, těsně před bitvou,
pouhým prohlášenı́m (zůstavitel spoléhal, že bude proveden přeživšı́mi spolubojovnı́ky), dvě zvláštnosti:
disponuje se pouze s částı́ majetku (výjimka z univerzálnı́ sukcese) + testuje někdo, kdo nenı́
vlastnı́kem majetku (syn podřı́zený moci otcovské rozhoduje o táborovém pekuliu)
• později táborový testament - podobá se prvnı́mu X může být zřı́zen kdekoliv ve vojenském taženı́
• oba testamenty jsou privilegované - osvobozeny od některých formálnı́ch požadavků
3. odkazový (mancipačnı́)
• druhý nejstaršı́, pro ty, kteřı́ měli přirozené dědice
• původně jako testamenty zamýšleny nebyly, neměly být spojeny s ustavenı́m dědice
• východiskem byly odkazové dispozice – zakládaly singulárnı́ sukcesi (rozhodnutı́, komu připadnou
jednotlivé věci z majetku, aniž by tı́m byli ohroženı́ přirozenı́ dědici)
• po formálnı́ stránce spojen s mancipacı́ (testament kovem a vahami“) – zůstavitel svůj majetek man”
cipacı́ převedl na osobu, jı́ž mohl důvěřovat – rodinný kupec, familiae emptor (familia = rodinný
majetek), měl po zůstavitelově smrti majetek odevzdat osobám dle jeho vůle, měl postavenı́ podobné
dědici (loco heredis)
• postupně se stal skutečným testamentem - proměny: mancipace pouze úkon předstı́raný, rodinný
kupec spı́še svědkem
• mancipačnı́ testament se stal základnı́ formou civilnı́ho testamentu, mancipačnı́m převodem vyjádřena
zůstavitelova vůle - určil, kdo má být jeho dědicem
• ústnı́ testament, na oko byla provedena mancipace, zůstavitel prohlásil svoji vůli, jmenoval dědice testamentárnı́ nunkunpace (z nuncupare - jasně prohlásit, zřetelně vyslovit)
• postupné prosazovánı́ pı́semného testamentu – 5 svědků + vážný + kupec, zůstavitel předložil testamentárnı́ listinu, nemusel ji nahlas čı́st - stačı́ že prohlásil, že v listině je obsahem právě poslednı́ vůli, pro
posouzenı́ důležitá stále mancipace a k nı́ připojené prohlášenı́ (nunkupace), úkony musely proběhnout
naráz, v jednom kontextu, listina sloužila však jen jako důkaz
Praetorské testamenty
237
•
•
•
•
vznik skutečného pı́semného testamentu
vývoj v okruhu práva praetorského
7 pečetı́ na poslednı́ vůli (5 svědků, vážný, kupec, ne zůstavitel)
vydán praetorský edikt - udı́lel držbu pozůstalosti každému, kdo předložil testament se 7 pečetěmi → rozhodujı́cı́ se stává sama listina
• bonorum possessio secundum tabulas - držba udı́lená praetorem na základě testamentu, nejprve byla
udı́lena jako věcně nepodložená - sine re – kdo ji obdržel, nemohl se úspěšně bránit civilnı́mu dědici
• změna reskriptem cı́saře Antonia Pia – držba udělená praetorem se stala věcně podloženou
155
2.77. TESTAMENT – POJEM A DRUHY
– proti žalobě civilnı́ho dědice poskytoval praetor účinnou procesnı́ obranu – spočı́vala v námitce podvodu
(exceptio doli) – vznik praetorského pı́semného testamentu
• nadále rozlišováno mezi civilnı́m a praetorským testamentem
• testamenty podle toho, kdo je sepsal:
– holografnı́ - sepsané vlastnoručně zůstavitelem
– alografnı́ - sepsané někým jiným, než je zůstavitel
• na východě požadavek 7 svědků (mohl být sepsán i jako alograf) x na západě 5 svědků (ten musel být
sepsán jako holograf)
Justiniánská úprava
238
• ani justiniánská kodifikace ještě zcela neodstranila rozdı́l mezi civilnı́ a praetorskou testamentárnı́
posloupnostı́
• viz 2.85
• nakonec ustáleno následujı́cı́ dělenı́
Soukromý testament
239
• řádný
1. ústnı́ - přı́tomnost zůstavitele + 7 svědků, ústnı́ prohlášenı́, přı́padný listinný zápis jen důkaznı́ význam
2. pı́semný - přı́tomnost zůstavitele + 7 svědků, předloženı́ listiny a jejı́ označenı́ za poslednı́ vůli, podpis
svědků, připojenı́ pečetı́
– alografnı́ - vyžadoval podpis zůstavitele (přı́padně když neuměl psát tak osmé osoby)
– holografnı́ - nevyžadoval podpis zůstavitele
• mimořádný
– ztı́ženı́ - testament slepcův - 8 svědků, jeden z nich musel testament přečı́st
– zlehčenı́ - privilegované formy testamentu při mimořádných podmı́nkách
1. testament pořizovaný na venkově – stačilo jen 5 svědků, za negramotné se podepsal jejich
svědek, museli znát obsah listiny a přı́sahou jej potvrdit, nižšı́ kulturnı́ úroveň
2. testament morový – nebyla nutná přı́tomnost všech svědků najednou
3. testament rodiče ve prospěch dětı́ – vůbec netřeba svědků, stačila listina sepsaná vlastnı́
rukou zůstavitele – uvedená doba sepsánı́, jména potomků, podı́ly určené slovy - nutno prohlásit
před svědky, že co je v testamentu, má platit
4. testament vojenský – stará tradice, upraven definitivně až za principátu
∗ jediný zcela neformálnı́, v klasické době jen pro vojáky v době vojenské služby, později v
době válečného taženı́ vojáci, i osoby nevojenské vojska doprovázejı́cı́
∗ u civilnı́ch osob platil rok poté, co zemřely v boji, u vojáků rok po řádném propuštěnı́ z
vojska
∗ obsah mohl být libovolný – nemusel obsahovat dědickou instituci, nevylučoval ani
souběžnou testamentárnı́ a intestátnı́ posloupnost
Veřejný testament
240
• dřı́ve kuriátnı́ - možno jej považovat za veřejný dı́ky projevu před lidovým shromážděnı́m
• vývoj v době poklasické
– testamenty pořı́zené zápisem do úřednı́ho protokolu
– testament zaslaný cı́sařské kanceláři se žádostı́, aby tam byl uložen
156
2.78. TESTAMENT – OBSAH
2.78.
Testament – obsah
• mimo formy testamentu je v řı́mském právu důležitý taky jeho obsah
• testament musı́ nutně obsahovat dědickou instituci - ustanovenı́ dědicem, nejdůležitějšı́ část
• může obsahovat i jiné projevy zůstavitelovy poslednı́ vůle, ty ale nejsou tak významné
Formálnı́ požadavky v klasické době
241
• ustanovenı́ dědicem je v čele testamentu (dědická instituce je hlavou a základem“ celého testamentu,
”
všechno co bylo napsáno před nı́, se považovalo za neplatné)
• instituce musela být vyjádřena v ustálené imperativnı́ (rozkazovacı́) formě
• latinsky
• v poklasické době snižovánı́ požadavků, přesto nutnost určitosti v projevu vůle, jednoznačnost určitosti
dědické instituce, i řecky
Osoba ustanovená dědicem
242
• musela být označena jednoznačně a určitě
• nemusela být jmenována, stačilo jednoznačné označenı́
• tajemný testament (testamentum mysticum) → zůstavitel v testamentu označil dalšı́ listinu, ve které je
jméno dědice uvedeno
• potupné označenı́ dědice → neplatnost
• vyloučena možnost ponechat označenı́ dědice třetı́ osobě
• šlo-li o testament alografnı́, nesměl obsahovat žádné ustanovenı́ ve prospěch pisatele pod sankcı́
neplatnosti této dispozice a dalšı́ch trestů
• dědicem mohla být ustanovena 1 osoba – heres ex asse
• nebo vı́ce osob – heredes ex parte – vznik složitých situacı́, vycházelo se vždy ze zásady, že dědická
posloupnost byla vždy univerzálnı́ sukcesı́ → nemožnost ustanovenı́ dědice k určitým věcem z pozůstalosti,
vždy pouze určitý podı́l k celku pozůstalosti
– vyloučen současný průběh testamentárnı́ a intestátnı́ posloupnosti (s výjimkou testamentu vojenského)
– podı́ly určené jednotlivým dědicům musely pokrývat pozůstalost jako celek, nebylo možné, aby se část
dědila testamentárnı́mi dědici a část intestátnı́mi
• vznik mnoha složitých, nejednoznačných, odchylných situacı́ → uplatněnı́ interpretačnı́ho uměnı́
řı́mských právnı́ků, snaha co nejvı́ce respektovat zůstavitelovu vůli, podle výsledků této interpretace je
možno rozlišovat několik přı́padů, snaha přiblı́žit se co nejblı́že vůli zůstavitelově
Přı́pady dělenı́ pozůstalosti při nejasnostech
243
• dědici napsanı́ bez podı́lů“ (sine partibus scripti) – povoláváno vı́ce dědiců, přı́mo neurčeny podı́ly →
”
povolánı́ ke stejným podı́lům
• zůstavitel určil podı́ly tak, že pozůstalost převyšovaly/nepokrývaly → skutečné podı́ly se pak přiměřeně
zmenšovaly/zvětšovaly
• stanoven jeden dědic, ale jen jako dědic určitého podı́lu → náležela mu pozůstalost celá
• jeden dědic povolán k celku, druhý jen k určitému podı́lu → nejprve byl odevzdán podı́l druhému,
co zbylo odevzdáno prvnı́mu
• někteřı́ z dědiců majı́ stanovený podı́l, jinı́ ne → nejdřı́ve rozděleny podı́ly, zbytek rovně rozdělen mezi
dědice bez podı́lů
• dědic povolán k určité věci nebo souboru z pozůstalosti → původně považováno za neplatné (odporuje
principu univerzálnı́ sukcese), později se na dědice hledělo jako na dědice univerzálnı́ho, byl-li jeden, dostal
vše, bylo-li jich vı́ce, jako by byli ustanoveni bez podı́lu
Možnost vázánı́ dědice podmı́nkou
244
• odkládacı́ podmı́nka – k delaci došlo až splněnı́m podmı́nky, do té doby zřı́zen opatrovnı́k pozůstalosti
(curator bonorum), dědic ale mohl požádat praetora o držbu pozůstalosti dřı́ve, nutno ale poskytnout
přı́padným dalšı́m dědicům pro přı́pad nesplněnı́ podmı́nky nebo smrt záruku
157
2.79. TESTAMENT - ZRUŠENÍ A NEPLATNOST
• Muciova kauce – ustanovenı́ dědicem zůstavitel spojil s negativnı́ potestativnı́ podmı́nkou (např. budeš
”
mým dědicem, nevkročı́š-li do Asie“), dědic se tedy zavázal stipulačnı́m slibem s rukojmı́mi (→ kauce), že
když porušı́ slib, vydá pozůstalost
• rozvazovacı́ podmı́nky – odporovala základnı́mu principu jednou dědic navždy dědic“ (semel heres semper
”
heres) → považovaly se za nedoložené, připouštěny pouze v přı́padě, kdy na nich byla závislá delace ještě před
nabytı́m dědictvı́ (např. jsi mým dědicem, budeš však vyděděn, nepřijmeš-li dědictvı́ slavnostnı́m způsobem”
”
→ tzv. krece), připouštěny ve vojenském testamentu
• ke lhůtám v testamentu se nepřihlı́želo
• dále mohl testament obsahovat dědickou substituci (2.80) či odkazy (2.81 )
* učebnice ŘP - 280-283; * errorek
2.79.
Testament - zrušenı́ a neplatnost
•
•
•
•
testament je zrušen tı́m, že se stává neplatným
posuzuje se jako by k jeho zřı́zenı́ vůbec nedošlo
je nulitnı́ - testamentum nullum
je potřeba rozlišovat, zda jde o zrušenı́ podle zůstavitelovy vůle, nebo neplatnost na základě jiných objektivně
působı́cı́ch skutečnostı́
• uvažujeme také, kdy k jeho neplatnosti docházı́ - zda již v okamžiku zřı́zenı́, či později
Počátečnı́ neplatnost
245
• testament vůbec jako platný nevznikl
1. nebyla dodržena forma
2. nebyl zřı́zen po právu
3. nespravedlivý testament - nedbal-li zůstavitel nepominutelných dědických práv svého syna, kterého měl v
rodinné moci
Následná neplatnost
s vůlı́ zůstavitele
246
• testamentum ruptum - zrušený testament
– zůstavitel mohl kdykoli testament zrušit nebo odvolat až do poslednı́ho okamžiku svého života (z
principu svobodné a ničı́m neomezené zůstavitelovy vůle)
1. podle starého ius civile jen pořı́zenı́m testamentu nového - úmysl zrušit testament původnı́ v něm
uvedeno být nemuselo, je zrušen, i když by zůstavitel vyjádřil přánı́ předchozı́ zachovat
– mancipačnı́ platil, dokud bylo možno dokázat průběh mancipačnı́ho obřadu (nestačilo zničit
listinu, jenž tento průběh zaznamenávala)
2. v praetorském právu stačilo porušenı́ nebo zničenı́ pı́semného testamentu
– stačilo listinu mechanicky porušit, každé otevřenı́ zapečetěné listiny → neplatnost testamentu
– proto se vyvinula instituce otevřenı́ testamentu - úřednı́ úkon
3. v justiniánském právu uznáváno jakékoli neformálnı́ zrušenı́ testamentu
– ze zásady, že se má co nejblı́že přiblı́žit vůle zůstavitele a skutečnost - provedl-li jakoukoli změnu
listiny zůstavitel, a nedošlo-li k tomu náhodou → testament neplatný
– zavadeno i zvláštnı́ přı́mé odvolánı́ testamentu – před 3 svědky, pokud uběhlo 10 let od
sepsánı́
158
2.80. DĚDICKÁ SUBSTITUCE
nezávisle na vůli zůstavitele
247
1. testamentum irritum – pomýlený, marný testament - pro ztrátu testamentárnı́ způsobilosti
2. neplatnost agnatione postumi - zůstaviteli přibyl nový suus - osoba přı́mo podléhajı́cı́ jeho rodinné
moci
3. testamentum destitutum - testament opuštěný - žádný z dědiců v něm ustanovený se dědicem
nestal, tı́m pozbyly platnosti i dalšı́ dispozice, které testament obsahoval
2.80.
•
•
•
•
Dědická substituce
ustanovenı́ náhradnı́ho dědice
zvláštnı́ druh ustanovenı́ dědice v testamentu
účelem zabránit akrescenci, resp. nástupu intestátnı́ posloupnosti proti testamentu
obecně se rozeznávajı́ tři druhy této zvláštnı́ dědické instituce
Substituce obecná (vulgárnı́)
248
• důvodem byla obava o osud pozůstalosti
• zůstavitel ustanovuje svému dědici substituta pro přı́pad, že by se prvotně ustanovená osoba
dědicem nestala:
– zemřela-li ustanovená osoba dřı́ve, než došlo k přesunu pozůstalosti (nemohli ho tak zdědit ani
jeho dědicové)
– nebyla-li způsobilá stát se dědicem
– odmı́tla-li dědictvı́
• jakási odkládacı́ podmı́nka pro přı́pad, že se osoba ustanovená za dědice dědicem nestane
• náhradnı́ků bylo možno ustanovit vı́ce, aby se zajistilo, že pozůstalost se nestane res nullius
• možno určit i jednoho náhradnika pro vı́ce dědiců, stejně tak i dědice jako náhradniky sobě navzájem
• velikost podı́lu, který substitut zı́skával, se řı́dila velikostı́ podı́lu nahrazovaného dědice
• pokud je spoludědicem i náhradnı́kem zároveň, připadá mu jeho podı́l jako dědice (institučnı́) i jako
substituta (substitučnı́)
• vylučovala akrescenci (přirůstánı́), tedy aby podı́l jednoho spoludědice jako uprázdněný přirůstal k podı́lům
ostatnı́ch dědiců, k tomu docházelo jedině, když už nebyl žadný náhradnı́k
Substituce pupilárnı́
249
• pupillus - nedospělá osoba, podrobená otcovské moci, která by se smrtı́ otce stala osobou sui iuris a nabyla
plné právnı́ subjektivity
• otec rodiny určuje dědice svému dosud nedospělému potomkovi pro přı́pad, že by zemřel po
něm, a to intestatus (bez závěti - nedospělci neměli aktivnı́ testamentárnı́ způsobilost)
• projev otcovy rodinné moci
• pupillárnı́ substitut - dědic po pupillovi
– nabýval nejen pozůstalost, kterou pupillus zdědil po otci, ale stával se dědicem i toho, co puppillus po
smrti otce nabyl
– testament otce rodiny musel být platný
– otec rodiny musel v testamentu ustavit svého dědice - nemusel to být pupillus, ten ale musel být v
testamentu jmenován alespoň tak, že byl výslovně vyděděn
• pupillárnı́ substituce pozbývala platnosti ve třech přı́padech:
– pupillus zemře před zůstavitelem, nebo
– vystoupı́ za jeho života z jeho rodinné moci, nebo
– se stane dospělým
• došlo-li k arogaci po smrti zůstavitele, byla substitutce platná co se týče jměnı́, kt. by osvojený měl, kdyby
osvojenı́ nenastalo
• mohla být ustavená ve vlastnı́m testamentu, nebo v dodatečné zavěti → pupillárnı́ testament (platnost
pak závislá na původnı́m testamentu)
• vývojem byly obě substituce (pupillarnı́ a obecná) spojeny → pupillárnı́ substitut považován za náhradnı́ka
v obecném smyslu pro přı́pad, že by pupillus, ustanovený za dědice, dědictvı́ nenabyl
159
2.81. LEGATUM A FIDEICOMMISSUM
Substituce kvazipupillárnı́
250
• až za Justiniana, 6.stoletı́
• zůstavitel bez rozdı́lu pohlavı́ ustanovoval dědice svému potomkovi pro přı́pad, že by zešı́lel (a
nemohl tak pořı́dit závět’), musel mu ale zachovat povinný dı́l
• náhradnı́kem měl být hlavně potomek mentálně nezpůsobilého nebo potomek pořizovatele - kdyby
jich nebylo, pak kdokoliv
* errorek, učebnice (283-285)
2.81.
•
•
•
•
Legatum a fideicommissum
odkaz = jednostranný právnı́ úkon pro přı́pad smrti
zůstavitel poskytuje z dědictvı́ majetkový prospěch osobě, která nenı́ jeho dědicem
vede k sukcesi singulárnı́
osoby v tomto vztahu:
– zůstavitel
– obtı́žený (oneratus) - dědic odkazem zatı́žené pozůstalosti
– odkazovnı́k (legatář) - ten, v jehož prospěch odkaz znı́
• možná substituce
Legatum
251
•
•
•
•
odkaz civilnı́ho práva
původně bylo možné nařı́dit je jen v testamentu, zvláštnı́ předepsanou rozkazovacı́ formou!
později se připouštěly i v kodicilu (který byl testamentem potvrzený)
4 způsoby, jak nařı́dit odkaz
1. legát vindikačnı́ (legatum per vindicationem) – nejstaršı́
– ustálená forma, nejčastějšı́ slova: do lego“ (legare – odkázat, poručit něco)
”
– odkazovnı́k zı́skal k věcem kviritské vlastnictvı́ (proto legát vindikačnı́) – vlastnictvı́ zı́skával
ve chvı́li, kdy dědic nabyl dědictvı́
– zůstavitel mohl odkázat jen věci, co měl sám v kviritském vlastnictvı́ (v době zřı́zenı́
odkazu + v době smrti)
– možné odkázat pozemkovou služebnost, ususfructus, pokud byla kviritským vlastnictvı́m
zůstavitele (možnost vindikace práva)
2. legát damnačnı́ (legatum per damnationem) – název podle obratu heres dare damnas esto“
”
– odkazovnı́k - zı́skával proti dědici, který přijal dědictvı́, pouze obligačnı́ nárok na vydánı́ předmětu
odkazu
– předmět – všechno, co mohlo být předmětem obligačnı́ho vztahu
– pružnějšı́ forma, postavenı́ ale slabšı́ než u vindikačnı́ho legátu
– možnost odkázat nejen věci zůstavitele, ale i věci dědicovy, také jiných osob, věci, které
teprve vzniknou, nehmotné věci, pohledávky, bylo možno odpustit dluh, jakékoliv dare
nebo facere, které mohlo být předmětem obligačnı́ho plněnı́
– actio ex testamento - žalobnı́ ochrana odkazovnı́ka
3. legatum sinendi modo – název podle: heres meus damnas esto sinere“ (sinere = dovolit, nechat)
”
– odkazovnı́k měl jen obligačnı́ nárok
– dědic nebyl povinný poskytnout odkazovnı́kovi předmět odkazu sám (nebyl povinný ho
na odkazovnı́ka převést – např. mancipacı́, tradicı́), stačilo, jestliže dovolil nebo strpěl, aby si
odkazovnı́k věc vzal sám
– jen hmotné věci, které měl zůstavitel nebo dědic aspoň v praetorském vlastnictvı́
4. legát percepčnı́ (legatum per praeceptionem) – název podle praecipito“ ve formuli
”
– jeho povaha – posuzovaná nejednotně
160
2.81. LEGATUM A FIDEICOMMISSUM
– Prokuliáni v něm viděli jen obdobu vindikačnı́ho legátu
– Sabiniáni ho pokládali za odkaz, kterým se jednomu ze spoludědiců poskytoval zvláštnı́ majetkový
prospěch (praecipuum), jeho předmětem mohla být jen věc zůstavitelova
• civilnı́ odkazy – právnı́ úkony přı́sně formálnı́ - musely se při nich dodržovat všechny náležitosti – jinak
neplatný
• ŘP – snaha nebýt až tak striktnı́ – možnost kombinovat odkazy tak, aby odkaz bylo vždy možné považovat
aspoň za odkaz damnačnı́ – stalo se zákonem – např. v SC Neronianum → forma damnačnı́ho odkazu se
stala převládajı́cı́ formou civilnı́ch legátů
Fideicommissum
252
• fideikomis - neformálnı́ odkaz
• vznikly z proseb, kterými se zůstavitel obracel k někomu, kdo měl v přı́pade jeho smrti něco zı́skat, aby poskytl
majetkový prospěch dalšı́ osobě
• obtı́žený nemusel mı́t pasivnı́ tetamentárnı́ způsobilost! - osoba, ke které se zůstavitel obracel, nemusel
být dědic, mohl to být kdokoliv, kdo smrtı́ zůstavitele něco zı́skal
• původně nešlo o vztahy garantované právem – jen etické a morálnı́ hledisko – splněnı́ proseb nebylo možné
vynutit
• fideikomis – to, co bylo svěřené (commissum) do něčı́ poctivosti, věrnosti, přeneseně vı́ry (fidei)
• počátkem principátu změna - stávajı́ se právně vynutitelné, obsahově se začaly přibližovat damnačnı́mu
legátu
• zakládaly obligačnı́ povinnost a jejich předmětem mohlo být jakékoliv plněnı́
• poklasický vývoj: přibližovánı́ legát a fideikomisı́ - legáty ztrácely formalismus, drobný formalismus do
fideikomisı́
• justiniánske konstituce (529-531) – vyrovnánı́ odkazových forem
– odkazovnı́k - obligačnı́ nárok na plněnı́, mohl předmět odkazu vindikovat, jestliže šlo o věc, která
byla v době zůstavitelově smrti v jeho vlastnictvı́
– nová terminologie - označenı́ legatum pro všechny odkazy, i když stále odlišovánı́ fideikomisı́ pro jejich
neformálnost
– tzv. ústnı́ (orálnı́) fideikomis – zůstavitel adresoval přı́tomnému dědici ústnı́ prohlášenı́ o své vůli
někomu něco odkázat
Kodicil
253
•
•
•
•
prostý dopis či list, kterým zůstavitel vyjádřil svou vůli něco odkázat
možnost doplňovat či měnit testament
původně obvykle neformálnı́ dopis; v justinánském právu nutnost 5 svědků
mohl obsahovat cokoli s výjimkou dědické substituce
1. kodicil testamentı́ - součástı́ testamentu; platnost závisela na testamentu; fideikomisy, které pak obsahoval,
byly již za Augusta právně závazné
2. kodicil intestátnı́ - existoval nezávisle na testamentu
Předmět odkazu a omezenı́ mı́ry odkazů
254
• odkázáno mohlo být v podstatě vše, co mělo majetkovou hodnotu v závislosti na formě legátů/fideikomisů
• předmět mohl být určen individuálně, genericky (volba mezi věcmi stejného druhu), alternativně (výběr
mezi alternativami)
• odkázána mohla být pohledávka, osvobozenı́ od dluhu
• problémem je, když mı́ra odkazů převyšuje pozůstalost → řešı́ to tzv. falcidiánská kvarta
– dědici/dědicům, musela zůstat jako čistá, tedy odkazy nezatı́žená, čtvrtina celého dědictvı́
– to co přesahovalo, mohl dědic poměrně snı́žit a odkazy se do té mı́ry považovaly za neplatné
Nabytı́ odkazu, jeho neplatnost a odvolánı́
255
• pro nabytı́ jsou rozhodujı́cı́ dvě situace:
161
2.82. PRÁVA NEPOMINUTELNÝCH DĚDICŮ
1. smrt zůstavitelova - den nástupnictvı́ do odkazu - zpravidla totožný s okamžikem smrti zůstavitele,
jakési právo na budoucı́ odkaz (dies cedens)
2. dědic se musı́ stát dědicem a nabýt pozůstalost - den kdy odkazovnı́k mohl odkazu skutečně nabýt
(dies veniens)
• zemřel-li odkazovnı́k, aniž by odkazu nabyl on či jeho dědicové a nebyl-li substitut, byl odkaz neúčinný
• následná akrescence (přirůstánı́ k podı́lům dědiců) možná jen u legátu vindikačnı́ho a percepčnı́ho
• neplatný odkaz
– počátečně - např. byl-li neplatný testament, byla-li někomu odkázána jeho vlastnı́ věc
– následně - např. ztratil-li odkazovnı́k způsobilost, zemřel, zánik věci
• odvolánı́ - civilnı́ šlo odvolat testamentem či kodicilem, u fideikomisů stačil projev vůle
• translace - přenesenı́ odkazu, zřı́zenı́ nového odkazu, jı́mž se původnı́ rušil - při změně v osobě obtı́ženého,
v předmětu odkazu
• novace - připojenı́ podmı́nky či změna odkazovnı́ka
Univerzálnı́ fideikomis
256
• odkázat možno část pozůstalosti i celek, dle civilnı́ho práva možno legátem odkázat max. 1/2
• celou pozůstalost lze odkázat až a jen fideikomisem - dědic označen za dědice fiduciárnı́ho, povinen na
odkazovnı́ka převést pozůstalost v okamžiku, kdy se stal dědicem; vytvářı́ obligačnı́ závazek dědice vůči
odkazovnı́kovi
2.82.
Práva nepominutelných dědiců
• nepominutelný dědic = osoba, která má nárok domáhat se i přes závět’ svého zákonného
dědického podı́lu nebo jeho části (tedy tzv. povinného dı́lu), pokud ovšem dotyčný nebyl platně vyděděn
• řı́mské právo kombinuje dvě zásady - testamentárnı́ volnost + postavenı́ dědiců vlastnı́ch a nutných →
výsledkem jsou formálnı́ práva nepominutelných dědiců
Formálnı́ práva
257
• formálnı́ uvedenı́ v testamentu
• zásada požadujı́cı́, aby zůstavitel některé osoby v testamentu nepominul
• nesměly být pominuty mlčenı́m, musel je v testamentu jmenovat, ale lhostejno jak → ustavit dědicem,
vydědit (i bez odůvodněnı́)
• šlo skutečně jen o formálnı́ právo - být v testamentu formálně zmı́něn → z majetku nemuseli vidět nic
• majı́ je prvořadě dědicové vlastnı́ a nutnı́, mezi nimi významné postavenı́ syna
– nebyl-li syn ustanoven dědicem ani řádně vyděděn (výslovně pro svou osobu), celý testament byl neplatný pro nespravedlnost
– u ostatnı́ch dědiců sui stačilo, když byli vyděděni všeobecným prohlášenı́m
• pokud tyto požadavky nebyl splněny → posloupnost proti testamentu (výsledkem bylo, že nepominutelnı́
dědicové dědili spolu s testamentárnı́m dědicem):
∗ byl-li testamentárnı́ dědic zároveň i nutným a vlastnı́m dědicem, pominutı́ dědicové obdrželi stejný
dı́l s dědicem testamentárnı́m
∗ byl-li testamentárnı́ dědic někdo jiný, obdrželi pominutı́ dědicové dohromady polovinu dědictvı́
• otázka pohrobka (postumus)
– původně se jeho narozenı́m stával testament neplatným (neexistujı́cı́ osobu nešlo stanovit dědicem,
ani vydědit) → později zůstavitel může v testamentu přı́padného pohrobka vydědit, aby tak testament
zůstal v platnosti
• v praetorském právu okruh nepominutelných dědiců rozšı́řen:
162
2.82. PRÁVA NEPOMINUTELNÝCH DĚDICŮ
– posloupnost proti testamentu realizoval tak, že udělil držbu pozůstalosti (bonorum possessio) nepominutelným dědicům → všem dětem zůstavitelovým, ne jen těm, kteřı́ byli dědici vlastnı́ a nutnı́
– nepominutelnı́ dědici dědili podle svých intestátnı́ch podı́lů
– pokud ale byli vyděděni, nemohli žádat o držbu pozůstalosti → tato posloupnost tak směřovala jen
proti tomu, že nebyli jako dědici ustanoveni, ale ne proti vyděděnı́
– všichni mužštı́ nepominutelnı́ dědici museli být výslovně vyděděni
• pokud se stával testament neplatným pominutı́m syna → nespravedlivý testament → praetor postupuje dle
intestátnı́ posloupnosti
Materiálnı́ práva
258
• právo na povinný dı́l
• původně pouze morálnı́ závazek, aby zůstavitel osobám nejbližšı́m zanechal podı́l ze svého majetku, později
pravidlem
• okruh osob s tı́mto právem - vždy nejbližšı́ descendenti, ascendenti, sourozenci (nejprve jen agnátštı́,
pak i kognátštı́), pod podmı́nkou, že by byla zkrácena osoba, která by se jinak stala intestátnı́m dědicem →
žadatel musel nejprve jako praetorský intestátnı́ dědic vystoupit, požádat o bonorum possessio a prokázat
dědické právo na soudnı́ spor o povinný dı́l
• povinný dı́l (portio debita)
– původně nebyl ustálen, záleželo na uváženı́ soudu
– právo na 1/4 dı́lu (pod vlivem Falcidiova zákona, týkajı́cı́ho se odkazů), který by byl oprávněný zı́skal
jako dědic intestátnı́, za Justiniána 1/3 - 1/2 dle toho, zda zákonný dı́l obnášel 1/4 nebo méně z celé
pozůstalosti
– nemusel být zanechán dědickou institucı́, ale i odkazem či jinou dispozicı́ na přı́pad smrti,
později i poskytnutı́m mezi živými (dar, věno)
Querella inofficiosi testamenti
259
•
•
•
•
•
kverela = žaloba neopominutelného dědice nárokujı́cı́ povinný dı́l
nárok na povinný dı́l uplatňován žalobou querella inofficiosi testamenti (kverela)
stı́žnost obracejı́cı́ se proti testamentu, tzn. že se nedbalo přirozené náklonnosti mezi přı́buznými
mohl ji použı́t jen ten, kdo byl k povinnému dı́lu oprávněn, už ne jeho dědic
kverelárnı́ sukcese - pokud oprávněný kverelu nemohl použı́t, mohl to za něj udělat jeho nejbližšı́ intestátnı́
dědic
• proti dědici ustanovenému v testamentu za předpokladu, že se dědicem opravdu stal
• cı́lem je prohlásit testament za inoficioznı́ a tı́m ho zrušit → intestátnı́ posloupnost ve prospěch stěžovatele
(kverelanta) ← obdržel svůj celý intestátnı́ podı́l, ne jen povinný
– úplné zrušenı́ testamentu - pokud kverelant zvı́tězil naprosto a úplně
– částečné zrušenı́ testamentu - pokud kverelant byl úspěšný jen proti jednomu z testamentárnı́ch dědiců
→ ostatnı́ dispozice zůstaly v platnosti, jen odkazy se krátily podle výše podı́lu vı́tězného kverulanta
• možno ji použı́t i pro doplněnı́ toho, co mělo být jako povinný dı́l zanecháno
• právo žalovat kverelou zanikalo:
1. po 5 letech
2. uznánı́m testamentu (např. přijetı́m odkazu)
3. uzavřenı́m smı́ru s dědici
• existovaly i podobné žaloby proti inoficioznı́mu darovánı́, zřı́zenı́ věna, stěžovatel se domáhal také jejich zrušenı́
Sloučenı́ FP a MP justiniánskou novellou
260
• pouze pro ascendenty a descendenty (pro sourozence platilo předcházejı́cı́ právo)
• zůstavitel jim musel zanechat povinný dı́l a zároveň ustavit za dědice, nebo vydědit (vydědit možno jen
s výslovným uvedenı́m důvodu, které byly taxativně vymezeny: např. nemravný život, nevděk vůči zůstaviteli)
• prostředkem k uplatněnı́ práv nepominutelných dědiců zůstává kverela - způsobovala neúčinnost ustanovenı́ testamentu, které se týkaly nepominutelného dědice, jinak zůstává testament v platnosti
* učebnice ŘP (Urfus, Kincl, Skřejpek), strany 289-293; * státnicové otázky od errorka
163
2.83. INTESTÁTNÍ POSLOUPNOST CIVILNÍ
2.83.
Intestátnı́ posloupnost civilnı́
Posloupnost intestátnı́ (zákonná)
261
• 1. podmı́nkou je smrt zůstavitele intestatus, tzn. bez závěti a nebo s neplatnou závětı́
• 2. podmı́nkou je způsobilost pozůstalého stát se dědicem – musel být řı́mským občanem a existovat v
době zůstavitelovy smrti alespoň jako nasciturus
• delace = rozdı́l mezi fyzickým zánikem zůstavitele a okamžikem, kdy se dědic dědicem stává nebo může stát
– důležité pro praetorskou intestátnı́ posloupnost, kdy se pozůstalost nabı́zı́ postupně několika dědicům (tzv.
praetorská sukcesivnı́ delace)
Civilnı́ intestátnı́ posloupnost
262
• nejstaršı́, poměrně jednoduchá a strohá pravidla, důsledné uplatněnı́ mohlo vést k řadě očividných tvrdostı́,
nebot’ z dědictvı́ mohly být vyloučeny osoby jen proto, že agnátský vztah byl přerušen → rozvoj praetorské
intestátnı́ posloupnosti, viz 2.84
• vycházela z přı́buzenských vztahů, pro které byla určujı́cı́ řı́mská agnátská rodina, po pateru familias
• jeho dědicové - dědicové vlastnı́ (heredes sui) → osoby, které byly bezprostředně podřı́zeny zůstavitelově
moci → jeho smrtı́ se stávaly osobami sui iuris (dědicové domácı́/domestici → děti, manželka in manu, dalšı́
přı́mé potomstvo, osoby sešvagřené, např. tedy manželky dřı́ve zemřelých synů)
• jeho dědicové byli zároveň dědici nutnými (heredes necessarii) – nesměli po smrti zůstavitele dědictvı́
odmı́tnout, vı́ce o dědicı́ch viz 2.88
• dělenı́ dědictvı́ – podle hlav (in capita) – rovnými dı́ly; pokud šlo o vzdálenějšı́ přı́buzenstvo, pak podle kmenů
(in stirpes) – např. vnuci se dělili o dı́l, který připadl na jejich předka (otce), který nežil
• nejstaršı́ doby - pokud zůstavitel zemřel intestatus (bez testamentu) a neměl přirozené nejbližšı́ dědice →
dědictvı́ se stávalo věcı́ ničı́ a bylo předmětem volné okupace; změnu přinesl Zákon 12 desek: zákonné dědické
právo nejbližšı́ho agnáta (agnatus proximus – agnátštı́ sourozenci, přı́p. matka v postavenı́ jako sestra)
• pokud bylo vı́ce agnátů stejného nejbližšı́ho přı́buzenského stupně, pozůstalost se dělila podle hlav (in capita)
• dědické právo nejbližšı́ho agnáta platilo vždy, šlo-li o intestátnı́ posloupnost po ženě, nebot’ zůstavitel ženského
pohlavı́ neměl právo na vlastnı́ dědice (tedy osoby podřı́zené - sui)
• dalšı́m možné nabytı́ dědictvı́ bylo skrze dědické právo přı́slušnı́ků rodu (gentilů), pokud se nenalezli domestici
či agnatus proximus, podrobnosti o něm ale v pramenech nejsou
• v přı́padě, že se nejbližšı́ agnát dědicem nestal, nebyl už dalšı́, vzdálenějšı́, agnát k dědictvı́ povoláván a
pozůstalost se stávala věcı́ ničı́ – mohla se stát předmětem dědického vydrženı́ (usucapio pro herede)
• žaloba na vydánı́ dědictvı́ - hereditas petitio - podobná reivindikaci, věcná žaloba
Pamatovat si: Dědı́ dědicové vlastnı́ nebo agnáti, pozůstalost nenı́ nabı́zena postupně vı́ce dědicům.
* učebnice Řı́mské právo - J.Kincl, V.Urfus, M.Skřejpek (269-272); * výpisky Řı́man LS - Errorek
2.84.
Intestátnı́ posloupnost praetorská
263
Praetorská intestátnı́ posloupnost
264
• praetorské právo začalo měnit civilnı́ intestátnı́ posloupnost, protože jejı́ pravidla byla přı́liš tvrdá a strohá
(např. byly vyloučeny osoby blı́zké zůstaviteli jen proto, že agnátský vztah mezi nimi byl přerušen)
• začalo být upřednostňováno kognátské přı́buzenstvı́ před agnátským
• zavedeny dědické třı́dy – těmto třı́dám (v jednom přı́padě i uvnitř třı́d) byla pozůstalost nabı́zena postupně
164
2.85. INTESTÁTNÍ POSLOUPNOST JUSTINIÁNSKÁ
• praetor povoloval odmı́tnout dědictvı́ i dědicům heredes sui, kteřı́ se podle civilnı́ho práva stávali dědici již
zůstavitelovou smrtı́ – mohli se dědictvı́ vzdát, od dědictvı́ odstoupit či abstinovat (beneficium abstinendi) →
vznik delace = okamžik, kdy se dědicovi pozůstalost nabı́zı́ – může být odlišný od okamžiku zůstavitelovy
smrti
• praetor nabı́zel držbu pozůstalosti - bonorum possessio
– důvody jsou nejisté, zřejmě pro zlepšenı́ postavenı́ držitele ve sporu o dědictvı́
– nebo aby byla omezena volná okupace pozůstalosti, která byla věcı́ ničı́
– doloženo, že ji uděloval každému, kdo o to požádal a ten měl až při sporu dokázat, že má na ni nárok
(jeden člověk mohl, pokud byl součástı́ vı́ce třı́d, požádat o držbu i vı́cekrát – za každou třı́du)
– udělena zvláštnı́m interdiktem quorum bonorum
• Dědické třı́dy
– praetor povolával všechny osoby, jenž považoval za dědice, postupně
– vyloučeno nebylo ani povolávánı́ ve vı́ce třı́dách
– Deliberačnı́ lhůta u každé třı́dy - 100 dnı́, lhůta po kterou majı́ možnost se rozhodnout, zda se dědictvı́
ujmou či nikoli, max 400 dnı́
1. Unde liberi (děti) – potomci: nejen heredes sui, ale i emancipovanı́ synové a děti, které adopcı́ přešly
do jiné rodiny → prosazován princip pokrevnı́ho kognátského přı́buzenstvı́ (přes muže, po ženě tito
dědicové nemohli dědit ani podle praetorského práva) – pozůstalost se dělila podle kmenů (in stirpes)
2. Unde legitimi (legitimnı́ dědici) – dědicové podle civilnı́ho práva (vlastnı́ dědicové tedy povoláváni
podruhé)
3. Unde proximi cognati (pokrevnı́ přı́buznı́) – všichni pokrevnı́ přı́buznı́ zůstavitelovi až do 6. stupně, ze
7. stupně ti, jejichž vztah se podobal vztahu bratrance a sestřenice) → poprvé povolávány manželské a nemanželské děti po matce, která nebyla jejich agnátkou; dále pak všechny osoby přı́buzné se zůstavitelem
v pobočné linii, kde přı́buzenstvı́ prostředkovala žena; při povolávánı́ se přihlı́želo ke stupni přı́buzenstvı́
(postupně povoláváni od nejbližšı́ho po nejvzdálenějšı́ho); mezi dědice téhož stupně se pozůstalost dělila
dle hlav (in capita)
4. Unde vir et uxor – pozůstalý manžel nebo manželka, manželé museli žı́t do smrti v řádném manželstvı́
(matrimonium iustum, manželka in manu byla v této třı́dě povolávána potřetı́)
Pamatovat si: Upřednostňováno kognátsvı́, rozdělenı́ do třı́d, povoláváni postupně, mohli odmı́tnout
(i heredes sui) → delace.
* učebnice Řı́mské právo - J.Kincl, V.Urfus, M.Skřejpek (272-275); * výpisky Řı́man LS - Errorek
2.85.
Intestátnı́ posloupnost justiniánská
265
Justiniánská intestátnı́ posloupnost
266
• za principátu a dominátu měněna civilnı́ intestátnı́ posloupnost senatuskonsulty a cı́sařskými konstitucemi, cı́sařské zákonodárstvı́ zavedlo v podstatě následujı́cı́ změny
–
–
–
–
posloupnost matky po manželském a nemanželském dı́těti
posloupnost dětı́ manželských a nemanželských po matce
posloupnost descendentů po ascendentech ze strany matčiny
posloupnost kognátských sourozenců a jejich potomstva po sobě navzájem atd. –i toto vše umožnilo,
aby byly tyto osoby povolávány ve druhé a ne třetı́ skupině praetorského práva
• ani justiniánská kodifikace neodstranila zcela rozdı́l mezi civilnı́ a praetorskou posloupnostı́
165
2.86. POZŮSTALOST – OBSAH
– objevujı́ se tu stále principy agnátské, ale po novelizaci (justiniánská novella konečnou úpravou dědického
práva) jsou za zákonné dědice byli nadále považováni jen dědicové kognátštı́, bez rozdı́lů, bez
ohledu na pohlavı́ a na to, zda přı́buzenský vztah prostředkuje muž či žena
• dědicové rozděleni do 4 třı́d
1. třı́da – potomci (descendenti) zůstavitelovi – pozůstalost dělena podle hlav mezi děti, jinak podle
kmenů
2. třı́da – ascendenti a sourozenci (plnorodı́) se svými dětmi – pozůstalost dělena u rodičů a sourozenců podle hlav, pro ostatnı́ podle kmenů a pro vzdálenějšı́ přı́buzné dle liniı́ (v podstatě totéž)
3. třı́da – sourozenci (polorodı́) a jejich děti
4. třı́da – všichni dalšı́ kognátštı́ přı́buznı́ bez rozdı́lu stupně – dělenı́ podle hlav
• z praetorského práva převzato postupné povolávánı́ dědiců
• nemanželské děti dědily zásadně jen po matce a jejı́ch přı́buzných, po nemanželském otci dědily jen byly-li
legitimovány
• vdova znevýhodněna (dědı́ kognáti, ona až ve 4.skupině), proto jı́ byl v dalšı́ justiniánské úpravě přiznán
nárok, pokud neměla vlastnı́ hmotné zajištěnı́, na část pozůstalosti (např. 1/4) bez ohledu na ostatnı́ dědice
Pamatovat si: Dědı́ JEN kognáti (bez ohledu na jejich pohlavı́ nebo na to, zda jsou přı́buznı́ muže
či ženy), rozdělenı́ do třı́d, postupné povolávánı́, ”odškodněnı́“ vdovy.
* učebnice Řı́mské právo - J.Kincl, V.Urfus, M.Skřejpek (274, 275); * výpisky Řı́man LS - Errorek
2.86.
Pozůstalost – obsah
• jednotný celek v hmotném i nehmotném smyslu, tzn. všechna práva a závazky, které přecházejı́ ze
zůstavitele na dědice na principu univerzálnı́ sukcese; z práv přecházejı́ nejčastěji práva majetková
• dědit je možno věci movité i nemovité a některá práva a závazky
UNIVERZÁLNÍ SUKCESE
• princip řı́mského dědického práva, podle kterého dědic dědı́ všechny zůstavitelovy práva a závazky
• za všechny závazky dědic ručı́ i v přı́padě, že zdědil méně aktiv (majetku, peněz) než pasiv (dluhů,
závazků)
– závazky musı́ tedy dědic splnit i v přı́padě, že tı́m zmenšı́ svůj původnı́ majetek
– existujı́ i výjimky, viz 2.87
• Semel heres, semper heres. – Kdo je jednou dědicem, je navždy dědicem - nelze přestat chtı́t být dědicem
• výjimku z principu univerzálnı́ sukcese tvořı́ práva a závazky s vyhraněně osobnı́ povahou, které na
dědice nepřecházejı́:
–
–
–
–
–
–
–
zůstavitelova rodinná moc (např. syn nedědı́ po otci manželskou moc nad matkou)
právo požı́vacı́ a užı́vacı́
nároky z některých deliktnı́ch žalob (tzv. actiones vindictam sperantes)
pohledávky z adstipulace
poměr mandátnı́ a společenský
závazky z nedovolených činů
ručitelské závazky ze sponse a fidepromise
• dědit se může podle tohoto principu dokonce i právo pokračovat ve vydrženı́, které započal zůstavitel
(stále tedy běžı́ započatý čas držby vedoucı́ k vydrženı́)
• předpoklady k děděnı́ jsou smrt zůstavitele a určenı́ dědice
• delačnı́ důvody = skutečnosti, které odůvodňujı́ a blı́že vymezujı́, proč dědictvı́ přecházı́ na
konkrétnı́ho vybraného dědice (např. při testamentárnı́ posloupnosti je delačnı́m důvodem závět’, při
intestátnı́ jsou delačnı́ důvody uvedeny v zákoně)
• pozůstalost přecházı́ na zůstavitele vybraného pomocı́ dědické posloupnosti - základnı́ posloupnosti jsou
civilnı́ a praetorská, které se obě dále dělı́ na posloupnost intestátnı́ (zákonná, dědická posloupnost) a
testamentárnı́ (podle zůstavitelovy vůle vyjádřené v závěti - testamentu)
• intestátnı́ posloupnost je staršı́ než testamentárnı́, ale přednost má vždy vůle zůstavitele
• rozdı́ly mezi civilnı́ a praetorskou posloupnostı́ definitivně zanikly justiniánskou kodifikacı́, již
od poklasického obdobı́ se však začala dědická posloupnost souhrnně označovat termı́nem sukcese (o těchto
posloupnostech blı́že v konkrétnı́ch otázkách)
166
2.87. POZŮSTALOST – NABYTÍ
Ležı́cı́ pozůstalost
267
• pozůstalost jako celek může dočasně existovat i samostatně – tzv. ležı́cı́ pozůstalost (hereditas iacens)
• stav, ve kterém je pozůstalost mezi zůstavitelovou smrtı́ a okamžikem, kdy povolaný dědic
přijı́má a nabývá dědictvı́
• dočasně tedy existuje nezávisle na dědicovi
• může se v době, kdy dědic ještě nenabyl dědictvı́, zvětšovat (např. oddělenı́m plodů, narozenı́m otrockého
dı́těte) a zmenšovat (např. smrtı́ otroka, následkem nepřikázaného jednatelstvı́)
• ležı́cı́ pozůstalost byla původně považována za věci ničı́, protože se majetek dal volně okupovat a vydržet;
od LDT se začala tato právnı́ otázka řešit (vı́ce v dalšı́ otázce č. 2.87)
• řı́mská právnı́ věda a praetorská praxe začaly kvůli možnosti zvětšovánı́ či zmenšovánı́ ležı́cı́ pozůstalosti
pracovat s fikcı́, že oprávněna či zavázána je pozůstalost sama, tzn. má specifickou mı́ru právnı́ subjektivity
• od justiniánského práva je ležı́cı́ pozůstalost považována za právnickou osobu svého druhu
* učebnice str. 266, 267 a 293 – 303; * Errorkovy výpisky z LS; * Erorrkovy výpisky ke státnicı́m
2.87.
Pozůstalost – nabytı́
• Nabytı́m pozůstalosti se dědic stává univerzálnı́m sukcesorem zůstavitele (dle principu univerzálnı́ sukcese)
• Je tedy subjektem všech práv a závazků, jejichž subjektem byl zůstavitel (kromě práv a závazků ryze osobnı́
povahy)
– nepřecházely na něj práva a závazky ryze osobnı́ povahy (zůstavitelova rodinná moc, právo požı́vacı́ a
užı́vacı́, nároky z některých deliktnı́ch žalob, poměr mandátnı́ a společenský)
• nabytı́ může vést k zániku práv a závazků, které existovaly mezi zůstavitelem a sukcesorem (dědicem), protože
docházı́ ke splynutı́ (konfuzi) majetku dědice s majetkem z pozůstalosti
• dědic, který nabyl dědictvı́, mohl s nı́m volně disponovat – prodej pozůstalosti jako celku formou injurecesse
• princip univerzálnı́ sukcese mohl mı́t na dědice neblahé následky, pro dědice i pro pozůstalostnı́ věřitele pokud pasiva převažujı́ aktiva, je dědic povinen splnit pozůstalostnı́ závazky i tak, že na ně vynaložı́ i svůj
majetek (předlužená pozůstalost), zpočátku žádná ochrana (jediná možnost - odmı́tnutı́ dědictvı́), později:
• ochrana věřitelů
– beneficium separationis - oddělenı́ majetku dlužnı́ka, který se stal dědicem, od pozůstalosti, aby byly
chráněny zájmy pozůstalostnı́ch věřitelů (rozhodoval praetor)
∗ lhůta 5 let, kdy bylo možno o separaci žádat praetora - ten rozhodoval individuálně
∗ možnost návratu v předešlý stav, pokud si věřitelé dohodli separaci pro ně nevýhodnou
– dohoda dědice s věřiteli mandátnı́ smlouvou, věřitelé mu přikázali přijmout dědictvı́, dědic měl
jako mandatář nárok na náhradu škody (nemohl tedy ručit vlastnı́m jměnı́m)
– dohoda o částečném prominutı́ pozůstalostnı́ch dluhů (výši mohl stanovit i praetor, pokud strany
nedospěly k dohodě)
• ochrana dědice
– účinnou ochranou bylo ustavenı́ otroka jako nutného dědice (nemohl odmı́tnou ani abstinovat), praetor
mu poskytl ochranu v podobě oddělenı́ jeho majetku, jenž zı́skal jako svobodný a jı́mž už neručil
– dobrodinı́ inventáře - beneficium inventarii
∗ chránı́ dědice proti předlužené pozůstalosti
∗ pořı́zenı́ řádného inventáře pozůstalosti (nutno začı́t do 30 dnů od doby, kdy se dozvěděl o delaci
a skončit do 90 dnů)
∗ přesný soupis všeho, co do pozůstalosti náleželo
∗ za pozůstalostnı́ dluhy ručil jen tı́m, co bylo v inventáři zaznamenáno
∗ vlastnı́ pohledávky a náklady na pohřeb si mohl odečı́st
∗ věřitele uspokojoval v pořadı́, v jakém se přihlásili, po nich i odkazovnı́ky
∗ nepoužil-li toto dobrodinı́, ručil neomezeně, stejně tak při zmeškánı́ lhůty
• dle civilnı́ho práva majı́ dědicové vlastnı́ a nutnı́ povinnost dědictvı́ přijmout, dědicové extraneové majı́ právo jej přijmout
167
• pokud nenı́ povolán jeden dědic, ale vı́ce spoludědiců, majı́ všichni stejné postavenı́. Věci reálně dělitelné
se z pozůstalosti rozdělı́ mezi dědice rovným dı́lem, věci nedělitelné pak vlastnı́ všichni v tzv. consortiu
(společenstvı́).
• akrescence
– každý ze spoludědiců měl zásadně stejné postavenı́ jako dědic jediný, tedy byl univerzálnı́m sukcesorem
– pokud jeden ze spoludědiců dědictvı́ z nějakého důvodu nenabyl a na jeho mı́sto nenastoupil žádný dalšı́ dědic, jeho uprázdněný podı́l přirůstá rovným dı́lem k podı́lům ostatnı́ch
spoludědiců → přiměřeně se zvětšovaly podı́ly ostatnı́ch spoludědiců, přirůstajı́cı́ podı́l nemuseli zvlášt’
přijı́mat a nebylo podstatné, jestli z něj ostatnı́ spoludědicové již nabyli nebo ne
• uprázdněné dědictvı́ - v přı́padě, že jediný povolaný dědic z nějakých důvodů dědictvı́ nenabyl - zemřel,
ztratil způsobilost, nedošlo k substituci, transmisi, ani vydrženı́ pozůstalosti, pozůstalost se stává odúmrtı́
(tzv. bona vacantia)
– pokud je pozůstalost předlužena, odevzdá se k uspokojenı́ pozůstalostnı́ch věřitelů, jinak (od principátu
do justiniánské kodifikace) propadá státnı́ pokladně (fiscu)
Přijetı́ dědictvı́ (aditio - adice)
268
• platı́ pro dobrovolné (voluntárnı́) dědice, kteřı́ si mohli vybrat, zda pozůstalost přijmou či nikoli
• rozlišuje se dvojı́
1. Formálnı́ – tzv. krece (crecio)
– využı́vána dědici intestátnı́mi i testamentárnı́mi
– uskutečňuje se slavnostnı́mi slovy, ale nenı́ nutná
– zůstavitel mohl kreci učinit podmı́nkou nabytı́ dědictvı́ a v přı́padě jejı́ho nesplněnı́ dědice vydědit
→ v takovém přı́padě je pro nabytı́ dědictvı́ nutná
2. Neformálnı́ – tzv. gesce (gestio pro herede)
– povolaný dědic se začal jako dědic chovat (např. platil pozůstalostnı́ dluhy, plnil odkazy) nebo
přijetı́ pozůstalosti výslovně prohlásı́.
• pro přijetı́ dědictvı́ musı́ být voluntárnı́ dědic všeobecně způsobilý k právnı́m úkonům (od poklasické doby za
něj mohl jednat poručnı́k) a musı́ vědět, že nastala delace a proč
• v přı́padě testamentárnı́ho dědictvı́ musı́ dědic navı́c splňovat tzv. způsobilost přijmout dědictvı́ z testamentu
(tzv. dědickou kapacitu) → to je odlišné od pasivnı́ testamentárnı́ způsobilosti (být zapsán v testamentu);
dědickou kapacitu neměli juniánštı́ Latinové, osoby neženaté a neprovdané (principát) a částečně
i bezdětnı́
• k přijetı́ dědictvı́ neexistuje v civilnı́m právu žádná lhůta (takže může být i záměrně oddalováno) jedinou výjimkou je stodennı́ lhůta předepsaná v závěti k vykonánı́ krece, pokud byla stanovena jako podmı́nka
k nabytı́ dědictvı́
• v praetorském právu majı́ možnost zeptat se povolaného, zda je dědicem
– povolaný si může vyžádat lhůtu na odpověd’, tzv. deliberačnı́ lhůtu (pokud ji nechá uplynout, znamená
to, jakoby dědictvı́ odmı́tnul)
– lhůta existuje v praetorském právu také při přijetı́ dědictvı́ v praetorské intestátnı́ posloupnosti – praetor
nabı́dl pozůstalost prvnı́ třı́dě, a pokud uplynula lhůta vymezená pro přijetı́, mohl praetor nabı́dnout
pozůstalost postupně dalšı́ a dalšı́ třı́dě, vždy s přı́slušně stanovenou lhůtou.
– !!!poměr civilnı́ a praetorské posloupnosti nebyl jen poměrem vedle sebe existujı́cı́ch a na
sobě nezávislých soustav, praetor svojı́ praxı́ zároveň korigoval civilnı́ dědické právo!!!
– praetorská praxe začala překrývat civilnı́ dědickou posloupnost v otázkách přijetı́ dědictvı́
– žádost o udělenı́ držby pozůstalosti byla považována jako neformálnı́ dědická adice podle civilnı́ho práva
– praxe praetora při udı́lenı́ dědictvı́ rušila vlastně rozdı́l mezi domácı́mi a nutnými dědici a dědici dobrovolnými
Převod delace
269
• Delace
168
– obdobı́ mezi smrtı́ zůstavitele a deferacı́ dědictvı́ (tedy nabı́zenı́m dědicovi), mluvit o nı́ můžeme pouze
u dědiců voluntárnı́ch
– oprávněný dědic zı́skával delacı́ právo přijmout nebo odmı́tnout dědictvı́ → oprávněnı́ výrazně osobnı́
povahy
– nebylo možné, aby oprávněný (delát) oprávněnı́ převáděl mezi živými nebo na přı́pad smrti
∗ výjimka: Převody práva z delace injureccessı́ – nabyvatel se stává dědicem (injureccessı́ je zamezeno
uprázdněnı́ pozůstalosti, kterou dědic nehodlal přijmout)
• Transmise pozůstalosti (transmissio hereditatis)
– převod delace na delátovy dědice, pokud delát dědictvı́ nenabyl a dědicem se nestal
∗ původně problémem - mohlo se vylučovat se sukcesivnı́ delacı́ nebo s akrescencı́ dědického podı́lu
∗ výjimečně mohli delátovi dědicové požádat praetora o držbu pozůstalosti na základě restitutio in
integrum – uvedenı́ v předešlý stav
– Poklasická doba - umožněn převod práva z delace na delátovy descendenty, ustavené jı́m v testamentu
za dědice
– Justiniánské právo - každý dědic delátův může zı́skat pozůstalost, jestliže delát zemřel dřı́ve než uplynula
deliberačnı́ lhůta nebo 1 rok po té, co se o delaci dozvěděl v přı́padě, že o deliberačnı́ lhůtu nepožádal
(dále znalo poklasické právo i transmisi ve prospěch jiných osob, např. zemřelo-li dı́tě mladšı́ 7 let dřı́ve
než jeho ascendent - ve prospěch ascendenta)
Odmı́tnutı́ dědictvı́
270
• Pokud má dědic možnost dědictvı́ odmı́tnout, většinou stačı́, aby se jako dědic nechoval
• Kromě dědiců, kteřı́ přı́mo ze svého postavenı́ nemohou dědictvı́ odmı́tnout, ho nemohl odmı́tnout také marnotratnı́k (avšak nabýt ho mohl bez problému)
• Pokud byla krece stanovena jako podmı́nka nabytı́ dědictvı́, nevadilo, jestli povolaný dědictvı́ výslovně odmı́tl,
protože i přesto mohl svoje rozhodnutı́ změnit dodatečným vykonánı́m krece (avšak ve zmı́něné stodennı́ lhůtě)
• V praetorském právu deliberačnı́ lhůta pro rozhodnutı́, zda přijmout či nepřijmout (viz výše)
Vydrženı́ dědictvı́ (usucapio pro herede)
271
• Zvláštnı́ přı́pad nabytı́ dědictvı́ podle civilnı́ho práva, zvláštnı́ přı́pad nabytı́ vydrženı́m
• Pokud zůstavitel zemře bez dědiců, je pozůstalost věc ničı́ a lze ji volně okupovat (tato možnost částečně
omezena Z12D, kdy byla zavedena intestátnı́ posloupnost, takže dědictvı́ zı́skal nejbližšı́ agnát)
• Po okupaci věci ničı́ se po roce držby se na držitele pohlı́žı́ jako na dědice, podle dekretu pontifiků potom ale
musı́ začı́t konat i rodinné oběti po zůstaviteli, tzv. sacra
• Držitel nemusı́ dokazovat spravedlivý důvod nabytı́ (titul) ani dobrou vı́ru (bona fides) → nemusel dokazovat,
že je oprávněn věc držet na základě dědické posloupnosti či z jiného důvodu (což bývalo zneužı́váno a vedlo
to k různým zpřı́sněnı́m - za cı́sařstvı́ znamená ziskuchtivé zmocněnı́ se pozůstalostnı́ch věcı́ dřı́ve, než dědic
nabyl dědictvı́, za druh krádeže)
• Vydržecı́ lhůta jednoho roku je i pro nemovitosti
• Držitel měl mı́t testamentárnı́ způsobilost
• Posuzovalo se jako vydrženı́ jednotlivých věcı́, ne jako vydrženı́ celku
Odnětı́ dědictvı́ (ereptorium)
272
• Od dob cı́sařstvı́
• Dědic může být dědictvı́ zbaven kdykoli, pokud se ukáže, že nenı́ dědictvı́ hoden“, tzn. že se dodatečně zjistı́,
že se dědic provinil proti zůstaviteli nebo jeho poslednı́ vůli ”
• Dědictvı́ je odňato státnı́ mocı́ a připadá státnı́ pokladně
Kollačnı́ povinnost
273
• jeden ze spoludědiců je povinen přidat k pozůstalosti, jež má být mezi spoludědice rozdělena,
vlastnı́ majetek
169
2.88. HEREDES
• kolačnı́ povinnost vycházela z praetorského práva
• jejı́ nezbytnost se projevila, když praetor intestátnı́ posloupnostı́ prosazoval dědické právo emancipovaného
syna
– emancipovaný syn nabýval po emancipaci vlastnı́ majetek, ostatnı́ vlastnı́ dědicové (sui) nabývat pro
sebe nemohli
– emancipovaný, který je povolán s vlastnı́mi dědici a žádá jako jeho dı́tě v dědické třı́dě Unde liberi o
držbu pozůstalosti, je povinen přidat k pozůstalosti jměnı́, které měl v době smrti zůstavitele (to platı́
i pro posloupnost proti testamentu)
• kollačnı́ povinnost mělo také dı́tě emancipovaného, zplozené po emancipaci + adoptovaný, který vystoupil z
rodiny, ale v době smrti byl osobou sui iuris
• nárok na kollaci měli vlastnı́ dědicové jen v přı́padě, že by jim účast emancipovaného způsobila skutečnou
újmu X nárok na kollaci neměli, když dı́ky posloupnosti proti testamentu zı́skajı́ dědicové vlastnı́ většı́ podı́l
než před nı́m
• podle praetorského práva podléhalo kollaci i věno (dcera, která však sňatkem nevystoupila z dosavadnı́ rodiny)
• za cı́sařstvı́ v poklasické době docházı́ ke změnám → všeobecná kollačnı́ povinnost pro descendenty
• kolace rozšı́řena na vše, co zı́skali potomci od svého předka ješte za jeho života
Mortis causa donatio
274
•
•
•
•
•
•
•
•
•
darovánı́ na přı́pad smrti
jeho konečné účinky měly nastat, jestliže obdarovaný přežil dárce
jako samostatný právnı́ institut vzniklo nejdřı́ve v přı́padě, kdy dárci hrozilo bezprostřednı́ nebezpečı́ smrti
později se tak posuzovalo každé darovánı́ s podmı́nkou, že darovaný přežije dárce
fiduciárnı́m převodem vlastnického práva, kterým se obdarovaný zavázal, že převede věc nazpět, jestliže
nebezpečı́, které ohrožovalo dárce, pomine, později i tradice s podmı́nkou ve formě stipulačnı́ho slibu
dvojstranné právnı́ jednánı́ (testament jednostranné)- muselo být odvoláno tedy jako každé jiné darovánı́
justiniánské právo - zavedenı́ formálnı́ch požadavků, možnost jednostranného odvolánı́
nezávislé na dědické posloupnosti
na dárci se nevyžadovala testamentárnı́ způsobilost
* učebnice str. 266, 267 a 293 – 303, Errorkovy výpisky z LS, Erorrkovy výpisky ke státnicı́m; * pozn. autora:
Je to sice dlouhé, ale jsou to výpisky z vı́ce než 20 stran učebnice.
2.88.
Heredes
• Heredes → dědici, heres → dědic, označenı́ pro dědice dle civilnı́ho práva
• Dědicem může být jedna osoba - heres ex asse, nebo vı́ce osob - heredes ex parte
• dědická posloupnost
– intestátnı́ X testamentárnı́
– civilnı́ - dědic je heres (podmı́něno delačnı́m důvodem) X praetorská - dědic je bonorum possessor
(podmı́něno delačnı́m důvodem + projevem vůle žádostı́ o udělenı́ držby)
∗ V řı́mském civilnı́m právu rozlišujeme 2 skupiny dědiců
1. domácı́ (heredes domestici, přı́slušnı́ci rodiny)
2. extraneové – cizı́ (heredes extranei)
1) Domácı́ dědicové
275
• Dědicové vlastnı́ a nutnı́ (heredes sui et necessarii)
– v době zůstavitelovy smrti bezprostředně podléhali jeho rodinné moci
– toto postavenı́ měli jako dědicové intestátnı́ i jako dědicové testamentárnı́
– dědictvı́ na ně přecházelo okamžikem smrti zůstavitele, kdy se stávali dědici se všemi z toho
vyplývajı́cı́mi důsledky
– nepoužı́vá se tu pojem delace, protože ta pro ně splývá s okamžikem zůstavitelovy smrti
– k dědictvı́ nebylo zapotřebı́ žádné projevenı́ vůle - dědici se stávali nezávisle na své vůli (někdy i proti)
– Předpokládalo se, že se tito dědicové podı́lejı́ na rodinném majetku již za života zůstavitelova
170
2.88. HEREDES
– jejich postavenı́ se moc neměnilo, ani když byli ustanoveni v testamentu, i když v konkrétnı́m přı́padě to
pro ně mohlo být přeci jen přı́znivějšı́ → zůstavitel je mohl ustanovit pod podmı́nkou, jejı́ž nesplněnı́m
se dědici nestali
• Dědicové nutnı́ (heredes necessarii)
– mohli to být pouze dědicové testamentárnı́
– Byli to:
∗ Otroci, ustanovenı́ v testamentu za dědice a zároveň propuštěnı́ na svobodu - často se stal dědicem
proto, že byl zůstavitelův majetek předlužen – potupa pak spadala na dědice-propuštěnce, nikoliv
na zůstavitele
∗ Nebo členové zůstavitelovy rodiny - byli v době smrti podřı́zeni rodinné moci jen nepřı́mo
(př.: vnuk ustanovený v testamentu od svého děda za dědice)
– dědictvı́ nemohli odmı́tnout, ani bylo-li předlužené - v tom jim pomáhal praetor → právo dobrodinı́,
viz 2.87
2) Extraneové - heredes extranei
276
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
vnějšı́ dědicové“, cizı́, odjinud
”
všichni ostatnı́ dědicové
zda se stanou dědici, záleželo na jejich vůli → dobrovolnı́ dědicové - heredes voluntarii
právo dědictvı́ přijmout nebo odmı́tnout
Odlišen okamžik smrti zůstavitele od okamžiku, kdy na ně dědictvı́ napadá nebo jim je nabı́zeno → delace,
delacı́ zı́skává dobrovolný dědic právo dědictvı́ přijmout nebo odmı́tnout
adice - přijetı́ dědictvı́ → platil pro ně adičnı́ princip přijetı́ pozůstalosti, viz. 2.87
Aby dobrovolný dědic mohl dědictvı́ přijmout nebo odmı́tnout, musel si být vědom, že delace nastala
musel si uvědomovat i delačnı́ důvod – jak k delaci docházı́
povolaný dědic musel být všeobecně způsobilý k právnı́m úkonům
osoby bez způsobilosti (děti) – nemohly původně přijmout ani odmı́tnout, podle ius civile vyloučeno zastoupenı́, později za ně jedná otec
Spoludědicové a jejich postavenı́
277
• každý dědic univerzálnı́ sukcesor - pro spoludědice to platilo také
• postavenı́ každého z nich bylo omezeno stejným postavenı́m všech ostatnı́ch
• dědický podı́l, kterým se účastnili na pozůstalosti, byl určen zůstavitelem nebo podle jejich počtu
1. reálně dělitelné - podle dědických podı́lů se dělilo všechno, co šlo reálně rozdělit
2. reálně nedělitelné - u těchto věcı́ vzniklo mezi dědici majetkové společenstvı́ – consortium → východiskem
pro condominium (2.11) a společenským smlouvám (2.61)
• spoludědicové se stali společně podle svých podı́lů nositeli věcných práv k reálně nedělitelné pozůstalostnı́
věci
• spoludědicové se stali u dluhů solidárně zavázanými, přı́padně solidárně oprávněnými u pohledávek
• majetkové společenstvı́ spoludědiců nemuselo být trvalé, každému náleželo právo domáhat se jeho zrušenı́
• actio familiae erciscundae - zvláštnı́ žaloba, zaručena už v Z12D
– výraz familia znamená rodinné jměnı́, které spoludědicové společně nabyli
– každý z dědiců byl zároveň žalobcem i žalovaným (tzv. iudicium duplex); soudce mohl i adjudikovat
některému spoludědici určitou část pozůstalosti, atd. - spoluvlastnické vztahy se změnily na individuálnı́
vlastnictvı́ a pozůstalost byla rozdělena
• actio communi dividundo - rozdělenı́ pozůstalosti bylo možné dosáhnout i touto žalobou o rozdělenı́
spoluvlastnictvı́
– použila se tehdy, když i po rozdělenı́ pozůstalosti zůstaly některé jejı́ části nadále ve spoluvlastnictvı́
bývalých spoludědiců
171
2.88. HEREDES
Právnı́ ochrana dědice
1) Civilnı́ dědic
278
• hereditatis petitio – věcná civilnı́ žaloba
– působila proti každému, kdo dědici zadržoval pozůstalost nebo kdo držel jednotlivé pozůstalostnı́ věci
– k jejı́mu projednánı́ byl přı́slušný centumvirálnı́ soud
• žalobcem byl civilnı́ dědic, podánı́m žaloby vindikoval pozůstalost jako celek nebo jednotlivé věci do nı́ náležı́cı́
• žaloba se proti každému, kdo dědici zadržoval pozůstalost
• pasivně legitimovaným byl jen ten držitel, který o sobě tvrdil, že je dědicem nebo nemohl uvést jiný důvod
své držby (např. že věc koupil)
• dědická žaloba byla vindikacı́ pozůstalosti, je věcná žaloba - nesměřovala bezprostředně proti osobě žalovaného
– žalovaný na ni nemusel reagovat a nemusel se účastnit soudnı́ho řı́zenı́, pokud žalobci vydal pozůstalost
• Quem hereditatem – interdikt, který donucoval žalovaného, odmı́tal-li jednat a vydat pozůstalost - mohl
být k tomu donucen interdiktem, kterým byla žalovanému odejmuta držba pozůstalosti
– původně k uplatněnı́ dědicova práva k věcem hmotným, v klasickém právu pak vše co se dalo zahrnout
do zůstavitelova majetku
• dědickou žalobou bylo možné se domáhat všeho, co po zůstavitelově smrti k pozůstalosti přibylo nebo věcı́,
které nastoupily na mı́sto původnı́ch pozůstalostnı́ch předmětů
• cı́lem žaloby bylo dosáhnout vydánı́ pozůstalosti, což předpokládalo rozhodnutı́ o tom, že žalobce je
dědicem
• pokud by dědic věc jen vindikoval, mohl by žalovaný odporovat s tı́m, at’ se nejprve rozhodne o dědickém
právu žalobce
• držitel pozůstalosti posuzován původně jako nepřikázaný jednatel, později se rozlišovalo, zda je držitelem v
dobré či špatné vı́ře
• okamžik litiskontestace – důležitá pro rozhodnutı́ co má držitel nahradit nebo restituovat
1. držitel v dobré vı́ře – musı́ vrátit vše, co po litiskontestaci spotřeboval, dále škodu, kterou nedbalostně
způsobil
2. držitel ve zlé vı́ře – před litiskontestacı́ ručil jako držitel v dobré vı́ře před litiskontestacı́, po litiskontestaci
ručil i za náhodné poškozenı́ pozůstalostnı́ch věci
2) Praetorský dědic
• byl chráněn prostředky praetorského práva
• Edikt Quorum bonorum – praetorský interdikt, mohl se jı́m domáhat vydánı́ pozůstalostnı́ch věcı́
• interdikt byl účinný i proti civilnı́mu dědici, který musel uposlechnout, ale mohl pak použı́t svoji civilnı́
dědickou žalobu
• hereditatis petitio měla proti praetorskému dědici naději na úspěch jen v tom přı́padě, když praetor udělil
praetorskému dědici držbu pozůstalosti jako věcně nepodloženou (bonorum possessio sine re)
* učebnice ŘP - 293-296, 300, 301, 303, 304
172
Dodatek A
Slovnı́ček
abdicatio abdikace, zřeknutı́ se úřadu
ab epistulis cı́sařská kancelář pro vyřizovánı́ korespondence za principátu
abolitio zrušenı́ rozsudku, udělenı́ milosti
abrogatio zrušenı́ zákona, odnětı́ úřadu
acceptilatio přijetı́, slavnostnı́ prominutı́ dluhu provedené opačným právnı́m jednánı́m (jeden ze
způsobů zániku závazku podle civilnı́ho práva)
accesio přı́růstek, též označenı́ pro různé přı́pady spojenı́ nebo smı́chánı́ věci (originárnı́ způsob nabytı́
vlastnického práva)
accidentalia negotii nepravidelné části právnı́ho
jednánı́ závislé na vůli jednajı́cı́ch
a cognitionibus cı́sařská kancelář pro organizaci
cı́sařova soudu za principátu
accrescentio přı́růstek (originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva)
accusatio obžalovánı́, veřejná žaloba v trestnı́m řı́zenı́
koncem republiky
actio, condictio, querela, vindicatio žaloba
ademptio legati odvolánı́ odkazu
addictio bonorum přiřčenı́ majetku
additio hereditatis nastoupenı́ do dědictvı́ (dobrovolně)
adiudicatio přisouzenı́,
část
procesnı́
formule
zmocňujı́cı́ soudce k rozdělenı́ spoluvlastnictvı́
aedil řı́mský magistrát
aedil curules patricijský aedil
aedil plebis plebejský aedil
aequitas rovnost, spravedlnost
aerarium státnı́ pokladna (za republiky)
aestimatio odhad, oceněnı́ v penězı́ch
aestimatio litis oceněnı́ předmětu sporu
affectio maritalis manželská náklonnost, vůle vzı́t si
ženu za manželku
ager privatus pozemek soukromý
ager publicus pozemek státnı́
agnatio přı́buzenstvı́ právnı́
a libelis cı́sařská kancelář pro vyřizovánı́ právnı́ch
podánı́ za principátu
alluvio náplava (originárnı́ způsob nabytı́ vlastnictvı́)
alternativa facultas obligace vyjádřená slovy ”jedno
se dlužı́, dvě se plnı́”
ambitus pruh půdy mezi pozemky (ve městě)
anatocismus úroky z úroků
animus úmysl, vůle
animus donandi úmysl darovat
animus furandi úmysl zloděje jednat proti vůli
vlastnı́ka nebo jiného oprávněného
animus lucri faciendi úmysl obohatit se krádežı́
anı́mus possidendi vůle držebnı́ (vlastnická)
appellatio odvolánı́ proti rozsudku
apprehensio uchopenı́ věci
apud iudicem před soudem, druhá fáze řı́mského soukromého procesu klasické doby
aquaeductus vodovod, právo vodovodu (pozemková
služebnost polnı́)
aquaehaustus právo čerpat vodu na cizı́m pozemku
(pozemková služebnost polnı́)
a rationibus správce cı́sařské státnı́ pokladny za principátu
arbiter rozhodce (rekuperator)
arbitrium rozhodčı́ nález
argentarius bankéř, směnárnı́k
arrha závdavek
arrha confirmatoria závdavek jako důkaz uzavřené
smlouvy
arrha poenalis propadný závdavek při neformálnı́m
prodeji
arrha poenitentialis závdavek umožňujı́cı́ odstoupenı́
od smlouvy, ten, kdo přijal, vracı́ několikanásobek,
propadá tomu, kdo ho poskytl
arrha sponsalicia částka poskytnutá ženichem nevěstě
arrogatio přijetı́ osoby sui iuris za vlastnı́
ascendentes předci
assertor libertatis strana v řı́zenı́ o svobodu člověka
auctoritas autorita, vážnost
173
DODATEK A. SLOVNÍČEK
auctoritas patris souhlas otce rodiny se sňatkem
auctoritas patrum potvrzenı́ lidového shromážděnı́
senátem
auctoritas principis vážnost (moc) cı́saře
auctoritas tutoris souhlas poručnı́ka s jednánı́m
poručence
auspicium pozorovánı́ věštnı́ch úkazů
avulsio odtrženı́ (originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického
práva)
avus děd
beneficium dobrodinı́, výhoda přiznaná jednotlivci či
skupině osob
beneficium abstinendi právo zdržet se dědictvı́ (viz
také ius abstinendi)
beneficium cedendarum právo rukojmı́ho, aby mu
věřitel po zaplacenı́ dluhu postoupil pohledávku
proti hlavnı́mu dlužnı́kovi
beneficium competentiae výsada dlužnı́ka být odsouzen pouze do výše svého majetku
beneficium divisionis právo rukojmı́ho, aby žaloba
věřitele byla rozdělena mezi přı́tomné a solventnı́
spolurukojmı́
beneficium excussionis sive ordinis námitka
rukojmı́ho, aby byl jako prvnı́ žalován dlužnı́k
beneficium inventarii výsada dědice spočı́vajı́cı́ v
tom, že po sepsánı́ pozůstalosti bude ručit za dluhy
zůstavitele pouze do jejı́ hodnoty
beneficium separationis výsada dědice spočı́vajı́cı́ v
tom, že od pozůstalosti může oddělit svůj majetek
bigamia dvojženstvı́
bona jměnı́, majetek, statky
bona adventicia majetek syna nenabytý od otce
bona caduca viz caducum
bona fides dobrá vı́ra
bona materna majetek syna zděděný po matce
bona nuptialia majetek zı́skaný sňatkem
bona vacantia pozůstalost bez dědice, původně
předmět vydrženı́, později připadala státu
boni mores dobré mravy
caducum uprázděný dědický podı́l
caelibes neženatı́, neprovdané
calumnia neoprávněná žaloba (pleticha u soudu)
capitis deminutio úpadek práv
capitis deminutio maxima velký úpadek práv, ztráta
svobody
capitis deminutio media střednı́ úpadek práv, ztráta
přı́slušnosti k řı́mské obci
capitis deminutio minima malý úpadek práv, ztráta
přı́slušnosti k řı́mské agnátské rodině
caput hlava, souhrn práv řı́mského občana
casus minor viz custodia
causa důvod, otázka, přı́čina, přı́pad, spor
causa donationis důvod darovánı́
causa dotis důvod zřı́zenı́ věna
causa stipulationis důvod stipulace
cautio záruka
cautio damni infecti záruka, že vadnou stavbou nebo
činnostı́ nebude způsobena škoda na sousednı́m
pozemku
cautio indemnitatis záruka, že druhá strana neutrpı́
škodu z budoucı́ události, či právnı́ho jednánı́
cautio Muciana negativnı́ potestativnı́ podmı́nka
připojená k odkazu, která je nesplnitelná před
smrtı́ obdařeného, se pokládá za ihned splněnou,
pokud je slibeno, že v opačném přı́padě bude odkaz
vrácen
cautio rei uxoriae slib vrácenı́ věna v přı́padě rozvodu
cautio usuaria záruka, že po ukončenı́ užı́vacı́ho práva
bude jeho předmět vrácen vlastnı́kovi
cautio usufructuaria záruka,
že
po
ukončenı́
požı́vacı́ho práva bude jeho předmět vrácen
vlastnı́kovi
centumviri stočlenná soudnı́ komise pro dědické pře a
spory o svobodu
cessio postoupenı́ pohledávky
cessio bonorum odstoupenı́ majetku (věřiteli)
cives občan
civilis občanský
civitas přı́slušnost k řı́mské obci
codicillus dodatek, jı́mž zůstavitel doplňuje testament
coëmptio obrazná koupě ženy, jeden ze způsobů vzniku
manželské moci (viz také manus)
cognatio pokrevnı́ přı́buzenstvı́
cognitio soudnı́ řı́zenı́, soudnı́ vyšetřovánı́
cognitio extra ordinem mimořádné soudnı́ řı́zenı́, typ
soudnı́ho procesu za cı́sařstvı́
collatio snášenı́
collatio bonorum povinnost emancipovaného syna
přidat poměrnou část svého majetku k hodnotě
dědictvı́
collatio dotis povinnost provdané dcery započı́tat hodnotu věna do dědictvı́
comitia lidové shromážděnı́
comitia calata kalátnı́ lidové shromážděnı́
comitia centuriata centurijnı́ lidové shromážděnı́
comitia curiata kuriátnı́ lidové shromážděnı́
comitia tributa tributnı́ lidové shromážděnı́
commixtio smı́šenı́ sypkých látek (způsob originárnı́ho
nabytı́ vlastnického práva)
commodatum vypůjčenı́ věci (jeden z reálných kontraktů)
communio společenstvı́
communio pro indiviso spoluvlastnictvı́ (viz také
174
condominium)
contractus smlouva
compensatio započı́tánı́ (jeden ze způsobů zániku
contractus aestimatoria vetešnická smlouva
závazku)
contubernium soužitı́ otroků, svobodného s otrokem
concilium shromážděnı́
concilium plebis tributa plebejské tributnı́ shromážděnı́conubium manželstvı́, také právo uzavı́rat manželstvı́
podle řı́mského práva, také ius conubii (viz také
concubinatus konkubinát
coniugium, matrimonium, nuptiae)
condemnatio odsouzenı́ (viz také damnatio); část pro- corpus tělo, těleso
cesnı́ formule zmocňujı́cı́ soudce k vynesenı́ rozcreditor věřitel
sudku
creditum pohledávka
condicio podmı́nka
cretio slavnostnı́ forma přijetı́ dědictvı́
condicio affirmativa podmı́nka kladná
culpa nedbalost, zaviněnı́
condicio casualis podmı́nka nahodilá
culpa aquiliana nedbalost lex Aquilia
condicio derisoria podmı́nka výsměšná
culpa in abstracto termı́n pro nedbalost dle klacondicio impossibillis podmı́nka nemožná
sického práva
condicio legalis podmı́nka zákonná
culpa in concreto konkrétnı́ nedbalost
condicio mixta podmı́nka smı́šená
culpa in contrahendi nedbalost při uzavřenı́ smlouvy
condicio necessaria podmı́nka nutná
culpa in distrahendi nedbalost při prodeji věci
condicio negativa podmı́nka záporná
culpa in eligendo et inspiciendo ručenı́ za nedbacondicio perplesa podmı́nka zmatená
lost při výběru osoby, ručenı́ za škodu způsobenou
třetı́ osobou
condicio potestativa podmı́nka závislá na vůli
culpa in faciendo odpovědnost za nedbalost, která
condicio resolutiva podmı́nka rozvazovacı́
spočı́vá v pozitivnı́m jednánı́
condicio suspensiva podmı́nka odkládacı́
culpa lata hrubá nedbalost
condicio turpis podmı́nka potupná
culpa levis lehká nedbalost
condictio žaloba (viz také actio, querela, vindicatio)
culpa levissima nedbalost při škodě odvratitelné jen
condominium spoluvlastnictvı́ (viz také communi pro
zcela mimořádnou pečlivostı́
indiviso)
culpa omnis odpovědnost za veškeré zaviněnı́
confarreatio podřı́zenı́ se moci manžela oběti
cura péče; opatrovnictvı́ (také jeden z kvazikontraktů)
špaldového koláče (viz také manus)
cura ad actum opatrovnictvı́ pro jeden úkon
confessio doznánı́, přiznánı́, vı́ra (náboženská)
cura annonae péče o zásobovánı́ (oblast činnosti aeconfinium mez, pruh mezi pozemky
dilů)
confiscatio konfiskace, zabavenı́ (viz také publicatio
cura
bonorum opatrovnictvı́ majetku
bonorum)
confusio slitı́ tekutin (způsob originárnı́ho nabytı́ vlast- cura debilium opatrovnictvı́ nad tělesně postiženým
cura furiosi opatrovnictvı́ nad majetkem šı́lece
nického práva)
cura minorum opatrovnictvı́ nad nezletilcem
consensus souhlas
cura prodigi opatrovnictvı́ nad marnotratnı́kem
consilium rada, poradnı́ orgán, usnesenı́
cura ventris opatrovnictvı́ nad majetkem dosud nenaconsilium principis cı́sařská rada za principátu
rozeného dı́těte, doslova opatrovnictvı́ břicha“
consortium společenstvı́
”
custodia opatrnost, odpovědnost za náhodu (viz také
constitutio nařı́zenı́, ustanovenı́
casus minor)
constitutum úmluva
damnatio odsouzenı́ (viz také condemnátio)
constitutum debiti dohoda o uznánı́ dluhu
damnum škoda
constitutum debiti alieni dohoda o uznánı́ cizı́ho
damnum emergens skutečná škoda
dluhu
constitutum debiti proprii dohoda
o
uznánı́ damnun infectum hrozı́cı́ škoda
vlastnı́ho dluhu
damnum inuria datum protiprávnı́
poškozenı́
(zničenı́) cizı́ věci (jeden z deliktů civilnı́ho práva)
constitutum possessorium držebnı́ dohoda
dare dát, odevzdat (jeden ze způsobů plněnı́ obligace)
consuetudo obyčej, zvyk (viz také mores maiorum)
datio dávánı́
consultum usnesenı́, rada
datio actionis povolenı́ žaloby magistrátem
contra proti
175
datio in solutum dánı́ mı́sto plněnı́
datio iudicis určenı́, jmenovánı́ soudce
debitor dlužnı́k
debitum dluh
decemviri sbor deseti mužů
decretum rozhodnutı́, výrok úřednı́ka; rozsudek
cı́sařského soudu
defensor plebis ochránce chudých
delatio podánı́ žaloby, udávánı́
delatio hereditatis povolánı́ k dědictvı́
denegatio odmı́tnutı́
denegatio actionis odmı́tnutı́ žaloby magistrátem
denegatio iustitiae odmı́tnutı́ spravedlnosti
deponens schovatel
depositum smlouva o úschově (jeden z reálných kontraktů)
depositum irregulare nepravidelná úschova (úschova
genericky určených věcı́)
depositum miserabile (necessarium) úschova
v
tı́sni
derelictio opuštěnı́
derogatio zrušenı́
descendentes potomci (viz také minores)
detentio detence, faktické ovládánı́ věci (viz také
possessio naturalis, possesio pro alieno)
dies den; uloženı́ času
dies ad quem časová mez, do nı́ž
dies a quo časová mez, od nı́ž
dies cedens den vzniku práva
dies certus an, certus quando den,
který
jistě
známe, a vı́ se, kdy
dies certus an, incertus quando den, který jistě nastane, a nevı́ se, kdy
dies incertus an, certus quando den, který nemusı́
nastat, ale vı́ se, kdy (viz také condicio)
dies incertus an, incertus quando den, který nemusı́ nastat, a nevı́ se, kdy (viz také condicio)
dies nefasti dny, v nichž se nesmı́ konat úřednı́ jednánı́
dies venies den dospělosti pohledávky
diffareatio zrušenı́ manželské moci náboženským
úkonem
dissensus nesouhlas
distractio bonorum prodej dlužnı́kova majetku po
jednotlivých kusech
divortium rozvod
dolus úmysl; podvod (jeden z deliktů praetorského
prava, viz také fraus)
dolus malus zlý úmysl
dominica potestas panská moc
dominium vlastnictvı́ (viz také patrimonium, proprietas)
dominium directum přı́mé“
vlastnictvı́,
právo
”
vlastnı́ka pozemku,
který byl odevzdán do
usufruktu nebo emfyteuze
dominium ex iure Quiritium vlastnictvı́ podle kviritského práva (viz také ius civile)
dominium utile užitkové“ vlastnictvı́, označuje rozsah oprávěnı́ ”emfyteuty či usufruktáře
dominus pán, vlastnı́k
donatio darovánı́
donatio ante nuptias darovánı́
před
uzavřenı́m
manželstvı́
donatio inter virum et uxorem darovánı́
mezi
manžely
donatio mortis causa darovánı́ pro přı́pad smrti
donatio propter nuptias darovánı́ z důvodu uzavřenı́
manželstvı́
donatio sub modo darovánı́ pod podmı́nkou
dos věno
dos adventicia věno poskytnuté jinou osobou než otcem
dos profecticia věno poskytnuté otcem rodiny
dotis dictio slib věna (jeden z verbálnı́ch kontraktů)
duplum dvojnásobek
edictum edikt, vyhláška
emancipatio emancipace, propuštěnı́ osoby z otcovské
moci
emphyteusis emfyteuze, dědičný a zcizitelný pacht
(jedno z věcných práv k věci cizı́)
emptio koupě
emptio rei speratae koupě věci nadějné
emptio spei koupě naděje
emptio venditio koupě-prodej, smlouva trhová (jeden
z konsenzuálnı́ch kontraktů)
emptor kupec
emptor bonorum kupec majetku, vydražitel majetku
insolventnı́ho dlužnı́ka
emptor familiae kupec rodového majetku, důvěrnı́k,
na něhož zůstavitel převedl mancipacı́ majetek
error omyl
error essentialis podstatný omyl
error facti omyl ve skutku
error in corpore omyl v předmětu právnı́ho jednánı́
error in materia omyl ve hmotě věci (viz error in substantia)
error in negotio omyl v typu právnı́ho jednánı́
error in persona omyl v osobě
error in qualitate omyl ve vlastnostech věci či osoby
error in substantia viz error in materia
176
error iuris omyl v právu
error prohabilis omluvitelný omyl
essentialia negotii podstatné prvky právnı́ho jednánı́,
určujı́cı́ jeho typ
exceptio procesnı́ námitka (část procesnı́ formule)
exceptio dilatoria přechodná námitka (viz také exceptio temporalis)
exceptio doli námitka podvodu
exceptio perpetua námitka uplatnitelná kdykoli,
časově neomezená
exceptio rei iudicatae námitka rozsouzené věci
exceptio rei venditae ec traditae námitka věci prodané a předané
exceptio temporalis viz exceptio dilatoria
expensilatio literátnı́ smlouva spočı́vajı́cı́ v zápisu do
účetnı́ knihy věřitele
expropriatio vyvlastněnı́
facere dělat, konat (jeden ze způsobu plněnı́ obligace)
fas náboženské normy
fenus úroky (viz také fructus, civiles, usurae)
fenus nauticum námořnı́ zápůjčka sloužı́cı́ k pojištěnı́
fideicommissum neformálnı́ odkaz
fideiussio slib ručenı́ (viz také fideipromissio)
fides čestnost, důvěra, poctivost, vı́ra
fiducia důvěra, věrná ruka“
”
fiducia cum amico contracta převod vlastnictvı́ na
”
věrnou ruku“ s tı́m, že ji nabyvatel může užı́vat
nebo ji má uschovat
fiducia cum creditore contracta propadná zástava
založená převodem vlastnictvı́
filia dcera
filius syn
fiscus státnı́ pokladna za cı́sařstvı́, doslova koš na
”
penı́ze“
foedus mezinárodnı́ smlouva
formula Octaviana zavedla actio quod metus causa
frater bratr
fraus podvod, škoda, újma (viz také dolus)
fructus plod
fructus civiles úroky (viz také fenus, usurae)
fundus pozemek, statek
fur zloděj
furiosus šı́lenec
furtum krádež (jeden z deliktů civilnı́ho práva)
furtum conceptum naleznı́ věci kradené
furtum manifestum zjevná“ krádež, s dopadenı́m
pachatele při činu”
furtum nec manifestum krádež nezjevná“, bez do”
padenı́ pachatele při činu
furtum rei krádež věci
gens rod
gentiles rodovı́ přı́slušnı́ci
genus druh, rod
gestio pro herede neformálnı́ jednánı́ vedoucı́ k přijetı́
dědictvı́
gestum právnı́ úkon
glebae adscripti připoutánı́ k hroudě“, kolóni
”
gradus stupeň, přı́buzenský stupeň
habitatio osobnı́ služebnost obývánı́ bytu nebo domu
hereditas dědictvı́
hereditas additio nastoupenı́ dědictvı́
hereditas iacens ležı́cı́ dědictvı́
hereditas legitima dědictvı́ podle zákona
hereditas petitio dědická žaloba
hereditas testamentarum děděnı́ podle závěti
heres domesticus dědic domácı́
heres extraneus dědic dobrovolný (viz také heres voluntaris)
heres legitimus dědic zákonný
heres necessarium dědic nutný
heres substitutus dědic náhradnı́
heres suus dědic vlastnı́
heres suus et necessarius dědic vlastnı́ a nutný
heres voluntarius dědic dobrovolný (viz také heres extraneus)
hostis cizinec, nepřı́tel
hypotéké hypotéka, smluvnı́ zástava
hyperocha přebytek vracený po prodeji zástavy
dlužnı́kovi
chirografe stvrzenka o uzavřeném právnı́m jednánı́ bez
podpisu svědků (jeden z literárnı́ch kontraktů)
ignorantia facti neznalost skutku
ignorantia iuris neznalost práva
immissio vháněnı́ kouře, zápachu atd. na sousednı́ pozemek (imise)
impensae necessarie nutné náklady
impensae voluptariae nadbytečné náklady
imperium nejvyššı́ velitelská a nařizovacı́ moc
impositio servitutis zřı́zenı́ služebnosti pro nabyvatele
impuberes nedospělı́
inaedificatio budova postavená z cizı́ho materiálu
náležı́ vlastnı́kovi pozemku (originálnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva)
indebitum nedluh
in diem addictio výhrada lepšı́ho kupce, pactum addiectum u trhové smlouvy
infamia bezectnost
177
infamia immediata přı́má“ bezectnost (např. výkon interdictum recuperendae possessionis interdictum
”
sloužı́cı́ k nabytı́ ztracené držby
určitého povolánı́)
infamia mediata zprostředkovaná“ bezectnost (např. interdictum restitutorium přı́kaz uvést věc do
”
původnı́ho stavu
v důsledku odsouzenı́)
interdictum retinendae possessionis interdictum
infans dı́tě, nedospělec
sloužı́cı́ k udrženı́ stávajı́cı́ držby
ingenuus zrozený na svobodě
interdictum Salvianum přı́kaz na nabytı́ držby hosin iure před právem, prvnı́ fáze řı́mského soukromého
podářského inventáře proti pachtýři, který neuhraprocesu klasické doby
dil pachtovné
in iure cessio převod před právem, derivattivnı́ způsob interdictum Uti possidetis chránı́ toho, kdo držı́ nenabytı́ vlastnického práva pomocı́ fingovaného promovitost v okamžiku vydánı́ interdiktu
cesu
interdictum
Utrubi chránı́ toho, kdo držel movitou
iniuria bezprávı́, urážka na cti (jeden z deliktů civilnı́ho
věc po většı́ část předchozı́ho roku
práva)
intestabilis prokletý, bezectný, neschopný svědčit
insinuatio vloženı́ listiny do úřednı́ho protokolu (vliintestatus ten, kdo zemřel bez závěti
chocenı́ se)
iter cesta, pozemková služebnost cesty
institutio ustanovenı́
iudex soudce
institutio heredis ustanovenı́ dědice
iudicium duplex obě strany majı́ v takovém řı́zenı́ pointentio intence, záměr, zaměřenı́
stavenı́ žalobce a žalovaného zároveň
intercessio zrušenı́ úřednı́ho rozhodnutı́ vyššı́m
magistrátem nebo magistrátem stejného postavenı́; iudicium simplex jedna strana procesu je žalobce,
druhá žalovaným
převzetı́ cizı́ho závazku, ručenı́
iura in re aliena věcná práva k věci cizı́
interdictio zákaz
interdictum rozkaz magistrátu s jurisdikcı́ (praetorský iurisdictio soudnı́ pravomoc, soudnı́ řı́zenı́
iurisdictio contentiosa řı́zenı́ sporné
prostředek mimosoudnı́ ochrany)
iurisdictio voluntaria řı́zenı́ nesporné
interdictum de libero homine exhibendo et ducendo
přı́kaz přivést zadržované dı́tě před praetora a vy- ius právo
dat jej otci
interdictum demolitorium přı́kaz
stavebnı́kovi, ius abutendi právo nakládat s věcı́ až do jejı́ho zničenı́
který přes zákaz pokračuje ve stavbě, na obnovu ius abstinendi viz beneficium abstinendi
původnı́ho stavu a náhradu škody
ius adcrescendi právo přı́růstku (při zřeknutı́ se jedinterdictum de precario přı́kaz vydat věc danou do
noho ze spoluvlastnı́ků svého podı́lu; v přı́padě
výprosy
odpadnutı́ spoludědice před nabytı́m dědictvı́)
interdictum de uxore exhibenda et ducenda
ius ad rem právo na věc
přı́kaz přivést ženu před praetora a vydat ji jejı́mu
ius aureorum anulorum právo
zlatého prsten“,
otci
”
udělenı́m byl propuštěnec zrovnoprávněn
se svointerdictum de vi interdictum o násilı́
bodnými
interdictum de vi armata interdictum o ozbrojeném ius auxilii právo tribunů lidu zastat se plebejů
násilı́
ius civile právo civilnı́
interdictum exhibitorium přı́kaz předložit věc nebo
ius cogens právo kogentnı́, ustanovenı́, která nelze napředvést osobu
hradit dohodou stran
interdictum glanda legenda interdictum umožňujı́cı́
ius commercii právo obchodu
sbı́rat plody spadlé na sousednı́ pozemek
ius conubii právo manželstvı́
interdictum possessorium držebnı́ interdictum
ius disponendi právo disponovat s věcı́
interdictum prohibitorium zákaz nějaké činnosti
interdictum Quam hereditatem přı́kaz
vydat ius dispositivum právodoplňovacı́, ustanoenı́ platı́cı́
pouze tehdy, pokud si strany neupravily vztah jipozůstalost
nak
interdictum Quem fundum přı́kaz
vydat
věc
žalujı́cı́mu vlastnı́kovi, pokud držitel nechce vstou- ius distrahendi právo zástavnı́ho věřitele prodat
zástavu, nenı́-li splněna pohledávka (viz také pactu
pit do sporu
de distrahendum)
interdictum quod vi aut clam přı́kaz
obnovit
ius
exponendi
právo odložit dı́tě
původnı́ stav a nahradi škodu, provedl-li někdo
přes zákaz či tajně změnu na cizı́m pozemku
ius fruendi právo požı́vacı́
interdictum Quorum bonorum interdictum sloužı́cı́ ius gentium právo národů“
”
k vydánı́ dědictvı́ praetorskému dědici
ius honorarium právo úřednické, normy tvořené
178
soudnı́mi magistráty
ius intercessionis právo, oprávněnı́ magistráta zrušit
nařı́zenı́ kolegy nebo úřednı́ka nižšı́ho
ius naturale právo přirozené
ius non scriptum právo nepsané
ius scriptum právo psané
ius offerendi et succedendi právo
hypotekárnı́ho
věřitele zı́skat pořadı́ lépe postaveného věřitele
odkoupenı́m jeho pohledávky
ius possessionis právo držby
ius posliminii právo návratu z válečného zajetı́ (postliminium)
ius praetorium právo praetorské
ius privatum právo soukromé
ius protimeseos právo předkupnı́
ius provocationis právo odvolat se z rozhodnutı́
magistráta, který uložil trest, k lidovému
shromážděnı́
ius publicum právo veřejné
ius Quiritium právo kviritské
ius responendi právo udı́let právnı́ rady
ius retentionis právo zadržovacı́
ius suffragii pasivnı́ volebnı́ právo
ius tollendi právo odebrat materiál z věci bez jejı́ho
poškozenı́
ius utendi právo užı́vacı́
ius variandi právo volby plněnı́
ius vendendi právo prodat dı́tě
ius vitae ac necis právo nad životem a smrtı́
iustitia spravedlnost
laesio enormis snı́ženı́ ceny věci přes jejı́ hodnoty
laudemium dvouprocentnı́ poplatek z ceny, který platı́
emfyteuta vlastnı́kovi při zcizenı́ práva emfyteuze
legatum odkaz
legatum per damnationem odkaz damnačnı́ s obligačnı́mi účinky
legatum per perceptionem odkaz percepčnı́
legatum per vindicationem vindikačnı́
odkaz
s
věcnými účinky
legatum sinendi modo obligačnı́ odkaz omezenı́ na
hmotné věci
legitimatio uznánı́ nemanželského dı́těte za manželské
legitimatio per rescriptum principis uznánı́
cı́sařským nařı́zenı́m
legitimatio per subsequens matrimonium uznánı́
následným manželstvı́m
leges Liciniae Sextiae zákony z r. 367 př. n. l., jimiž
byl mimo jiné konzulát zpřistupněn plebejům, byla
zřı́zena praetura a úřad kurulských aedilů
lex Aquilia de damno úprava protiprávnı́ho zničenı́ a
poškozenı́ cizı́ věci a zcizenı́ ke škodě věřitele (asi
286 př. n. l.)
lex commisoria právo odstoupenı́ od kupnı́ smlouvy,
nebude-li včas zaplacena trhová cena (připojená
dohoda k trhové smlouvě)
lex Falcidia de legatis dědici musı́ zůstat dědictvı́
nezatı́žená odkazy (40 př. n. l.)
lex Fufia Caninia de manumissionibus omezenı́
propouštěnı́ otroků ze závěti (2 př. n. l.)
lex Furia testamentari zákaz přijmout odkaz (kromě
manželky, snoubenky a kognátů do 6. stupně) pod
hrozbou pokuty čtyřnásobku (asi 190 př. n. l.)
lex Hortensia de plebisctitis nastolenı́
rovnoprávnosti usnesenı́ plebejských shromážděnı́ se
zákony (287 př. n. l.)
lex perfecta dokonalý zákon, obsahujı́cı́ sankci a
jednánı́ v rozporu s nı́m je neplatné
lex imperfecta zákon nedokonalý, bez sankce a jednánı́
v rozporu s nı́m je neplatné
lex minus quam perfecta zákon méně než dokonalý,
obsahujı́cı́ sankci, avšak jednánı́ v rozporu s nı́m je
platné
lex Iulia de vicesima hereditatum pětiprocentnı́
dědická daň postihujı́cı́ také odkazy (5 př. n. l.)
lex Iunia Norbana otroci propuštěnı́ podle praetorského práva zı́skávajı́ postavenı́ Latinů (19 n.
l.)
lex Papia Poppea nutialis povinnost
žı́t
v
manželstvı́ a mı́t alespoň 3 děti, zákaz uzavı́ránı́
manželstvı́ s ženami nižšı́ho společenského postavenı́ (18. pnl)
lex Plaetoria de minoribus zavedena ochrana nezletilců, osob mladšı́ch 25 let (192 pnl)
lex Poetelia Papiria de nexis zmı́rněnı́ osobnı́ exekuce (326 pnl)
lex Rhodia de iactu rhodský zákon o věcech vyhozených z lodi
lex Scribonia zákaz vydrženı́ pozemkových služebnostı́
(216 pnl)
lex Voconia odkazy
nesmějı́
převýšit
hodnotu
dědických podı́lů, ženy nesmějı́ dědit po občanu
1. majetkové třı́dy (169 pnl)
liberi svobodnı́, děti
liberi legitimi děti pocházejı́cı́ z řádného manželstvı́
liberi naturales děti narozené v konkubinátu
libertinus propuštěnec
libertus propuštěnec konkrétnı́ho pána
libripens vážný
litis aestimatio oceněnı́ předmětu sporu
litis contestatio litiskontestace, dohoda o vedenı́
soudnı́ho sporu
locatio conductio smlouva o námu (jeden z konsenzuálnı́ch kontraktů)
locatio conductio irregularis pravidelný nájem věci
spočı́vajı́cı́ v možnosti vrátit mı́sto věci jejı́ hod-
179
notu v penězı́ch
morus debitoris prodlenı́ dlužnı́ka
locatio conductio operarum smlouva pracovnı́
moratorium přı́ročı́
locatio conductio operis smlouva o dı́lo
mulier vdaná žena
locatio conductio rei smlouva o nájmu, pachtu
multa poena
locator pronajı́matel
multa poenitentialis arrha poenitentialis
lucrum cessans ušlý zisk
municipium samosprávné město
mancipatio formálnı́ způsob převodu vlastnictvı́
mutuum zápůjčka (jeden z reálných kontraktů)
mancipium moc otce řı́mské rodiny nad osobami i manasciturus počaté a nenarozené dı́tě
jetkem; majetek
mandatum přı́kaznı́ smlouva (jeden z konsenzuálnı́ch naturalia negotii přirozené části právnı́ho jednánı́
kontraktů); instrukce úřednı́kovi (typ cı́sařského negotiorum gestio jednatelstvı́ bez přı́kazu (jeden z
nařı́zenı́)
kvazikontraktů)
mandatum generale obecný přı́kaz k zastupovánı́
negotium právnı́ jednánı́, činnost, obchod
mandatum qualificatum úvěrový přı́kaz
negotium claudians kulhavé“ právnı́ jednánı́, platné
”
jen pro jednu stranu
mandatum speciale přı́kaz k zastupovánı́ v jedné věci
negotium inter vivos právnı́ jednánı́ mezi živými
manumissio propuštěnı́ otroka
manumissio censu propuštěnı́ zapsánı́m do seznamu negotium lucrativum právnı́ jednánı́ bezplatné
řı́mských občanů
negotium mixtum právnı́ jednánı́ smı́šené“, kdy jej
”
protihodnota výrazně menšı́
manumissio in ecclesia propuštěnı́ před shromážděnı́m
věřı́cı́ch
negotium mortis causa právnı́ jednánı́ pro přı́pad
smrti
manumissio inter amicos propuštěnı́
prohlášenı́m
před přáteli
negotium nullum právnı́ jednánı́ neplatné
manumissio per epistulam propuštěnı́ dopisem
negotium onerosum právnı́ jednánı́ úplatné
manumissio testamento propuštěnı́ závětı́
negotium revocabile odvolatelné právnı́ jednánı́
manumissio vindicta propuštěnı́ hůlkou (fingovaným nemo nikdo
procesem)
nepos vnuk
manus ruka, symbol moci, moc manželská (viz také nexum závazek, pohledávka zaručená osobou dlužnı́ka
coëmptio, confarreatio, usus)
nebo podřı́zené osoby
matrimonium manželstvı́ (viz také coniugium, conu- non facere nedělat, nekonat (jeden ze způsobů plněnı́
bium, nuptiae)
obligace)
matrimonium cum in manu conventione matrimonium
novatio obnova, novace závazku
přı́sné“, s manželskou mocı́
”
novatio necessaria novace nutná
matrimonium iuris gentium matrimonium
podle
novatio voluntaria novace dobrovolná
práva národů, mezi cizinci
matrimonium legitimum matrimonium řádné (také noxae datio noxálnı́ ručenı́
matrimonium iustum)
nuda proprietas holé“ vlastnictvı́
”
matrimonium sine in manu conventione matrimonium
nulitas neplatnost
volné“, bez manželské moci
”
nullus žádný
metus strach
numerus clausus uzavřený (konečný) počet
metus reverentialis strach, obava před rodiči
nuncupatio vyslovenı́, vyhlášenı́, nunkupace, doložka k
minores nezletilı́; potomci (viz také descendentes)
mancipaci
missio in bona uvedenı́ do detence nebo do držby nuntius posel
(jeden z praetorských prostředků mimosoudnı́
nuptiae manželstvı́ (viz také coniugium, conubium, maochrany, viz také missio in possessionem)
trimonium)
modus úrčenı́ účelové, způsob
obigatio obligace, závazek
modus adquirendi způsob nabytı́ držby
obligatio alternativa alternativnı́ závazek, obligace
modus qualificatus závazné účelové určenı́
vyjádřená slovy dvě se dlužı́, jedno se plnı́“
”
modus simplex jednoduché“ účelové určenı́ učiněné obligatio ex contractu závazek ze smlouvy
” ı́jemce, má povahu nezávazné rady
ve prospěch př
obligatio ex delicto závazek z protiprávnı́ho činu
mora prodlenı́
obligatio in solidum společný závazek vı́ce osob
morus creditoris prodlenı́ věřitele
180
obligatio literis contracta závazek
z
literárnı́
smlouvy
obligatio naturalis naturálnı́ závazek, nežalovatelný
obligatio quasi ex contractu závazek jakoby ze
smlouvy
obligatio quasi ex delicto závazek jakoby z protiprávnı́ho činu
occupatio obsazenı́, jednostranné uchopenı́ věci
(způsob originárnı́ho nabytı́ vlastnictvı́)
officium služba, úřad
omittere opomenout (jeden ze způsobu plněnı́ obligace)
operae (animalium et servorum) osobnı́ služebnost
užı́vánı́ práce cizı́ch zvı́řat a otroků
operae fabriles odborné
práce
propuštěnce
ve
prospěch patrona
operae officiales osobnı́ úsluhy propuštěnce patronovi
operis novi nuntiatio zákaz nové stavby vydatný tı́m,
komu z nı́ hrozı́ škoda
opinio domněnka přesvědčenı́
oratio principis cı́sařův návrh usnesenı́ senátu
orbi bezdětnı́
pactum dohoda
pactum adiectum připojená dohoda
pactum de contrahendo dohoda o smlouvě budoucı́
pactum de distrahendo pactum zástavnı́ho věřitele
prodat zástavu, nenı́-li splněna pohledávka (viz
také ius distrahendi)
pactum de iureiurando úmluva, že spor bude rozhodnut přı́sahou
pactum de non petendo dohoda
o
nevymáhánı́
dluhu
pactum displicentiae koupě na zkoušku
pactum dotale úmluva o režimu věna
pactum protimeseos pactum předkupnı́ (viz ius protimeseos)
parapherna vlastnı́ majetek manželky
pater otec
ppater familiae/familias otec řı́mské patriarchálnı́
rodiny
pati strpět
patria potestas otcovská moc
patrimonium majetek, vlastnictvı́ (viz také dominium,
proprietas)
peculium jměnı́, majetek (viz také pecunia), pekulium,
majetek vydělený otcem řı́mské patriarchálnı́ rodiny synovi nebo otrokovi
peculium castrense pekulium táborové, majetek nabytý synem ve vojenské službě
peculium quasi castrense pekulium jakoby táborové,
majetek, který syn nabyl ve státnı́ch službách, jako
advokát nebo duchovnı́
pecunia penı́ze, jměnı́, majetek
perceptio sbı́ránı́
peregrinus cizinec
permutatio směna
persona osoba
persona alieni iuris osoba cizı́ho práva
persona in mancipio osoba v moci otce rodiny
persona sui iuris osoba svého práva
petitio prosba, žádost, žaloba
pignus smlouva o ručnı́ zástavě (jeden z reálných kontraktů)
pignus Gordianum právo věřitele zdržovat zástavu i
po zaplacenı́ pohledávky pro jeho dalšı́ nezajištěné
pohledávky
pignus irregulare předmětem ručnı́ zástavy je suma
peněz
pignus nominis zástava pohledávky
pignus pignoris subpignus, podzástava
pignus tacitum zástavnı́ právo vzniklé ze zákona
plus petitio žaloba na vı́c než je nárok
poena trest, pokuta (viz také multa)
portio dı́l
portio debita povinný dı́l
portio legitima zákonný dı́l
possessio držba
possessio ac ususfructus držba provinčnı́ch pozemků
possessio bonae fidei držba v dobré vı́ře
possessio bonorum držba (detence) majetku
possessio bonorum contra tabulas držba zákonného
dı́lu udělovaná praetorem nepominutelným
dědicům
possessio bonorum cum re držba
pozůstalosti
majı́cı́ převahu na nárokem civilnı́ho dědice
possessio bonorum secundum tabulas držba
pozůstalosti udělovaná praetorem testamentárnı́m
dědicům
possessio bonorum sine re předběžná
držba
pozůstalosti
possessio civilis civilnı́ držba, držba směřujı́cı́ k nabytı́
vlastnictvı́ vydrženı́m
possessio corporalis fyzické ovládánı́ věci
possessio iniusta vadná držba
possessio iuris držba práva
possessio iusta držba opı́rajı́cı́ se o řádný důvod
possessio malae fidei držba ve špatné vı́ře
possessio naturalis = detentio držba přirozená
possessor držitel
postliminium viz ius postliminii
postumus následujı́cı́, narozný po smrti otce, pohrobek
potestas moc, nižšı́ pravomoc řı́mských magistrátů
181
praedium pozemek, statek
praedium dominans pozemek panujı́cı́
praedium serviens pozemek služebný
praefectus správce, představený, velitel
praefectus Aegypti správce Egypta
praefectus annonae správce zásobovánı́ města Řı́ma
praefectus praetorio velitel cı́sařské gardy; správce
praefektury za dominátu
praefectus urbi správce města
praefectus vigilum velitel hasičů a nočnı́ policie v
Řı́mě
paelegatum odkaz ve prospěch jednoho ze spoludědiců
paescriptio procesnı́ námitka
paescriptio annalis námitka uběhnutı́ roku
paescriptio longi temporis námitka dlouhého času
paescriptio longissimi temporis námitka předlouhého
času
praestare poskytnout (jeden ze způsobů plněnı́ obligace)
praesumptio domněnka
praetor praetor, řı́mský magistrát
praetor fideicommissarius praetor pro fideicommissarius
praetor peregrinus praetor cizinecký
praetor tutelarius praetor pro poručenské záležitosti
praetor urbanus praetor městský
precarium výprosa (jeden z reálných kontraktů nepojmenovaných)
pretium cena
pretium affectionis cena obliby
pretium iustum cena skutečná
pretium rei verum skutečná cena věci
prodigus marnotratnı́k
promissio slib
promulgatio legis vyhlášenı́ zákona
proprietas viz dominium, patrimonium
proximus nejbližšı́
pubertas dospělost
pupillus sirotek
quadruplum čtyřnásobek
quarta Falcidia viz lex Falcidia
rapina loupež (jeden z praetorských deliktů)
ratihabitio dodatečné schválenı́
receptio převzetı́
receptum arbitri závazek rozhodčı́ho rozhodnout spor
receptum argentarii závazek
bankéře
zaplatit
určitého dne z klientova účtu třetı́ osobě
receptum cauponem závazek hostinského vydat
převzaté věci neporušené
receptum nautarum závazek lodnı́ka vydat převzaté
věci neporušené
receptum stabulatorium závazek majitele státjı́ vydat převzaté věci neporušené
recuperator viz arbiter
rei permutatio směna, výměna věci za věc (jeden z
realáných kontraktů nepojmenovaných)
rei vindicatio vlastnická žaloba
remancipatio zpětná mancipace
repudium zapuzenı́
res věc
res derelictae věc opuštěné
res iudicata věc rozsouzená
res nullius věc ničı́
res religiosae věc zasvěcené
res sacrae věc svaté
res sanctae věc posvátné
reservatio mentalis vnitřnı́ výhrada
restitutio in integrum navrácenı́ předchozı́ho stavu,
jeden z praetorských prostředků mimosoudnı́
ochrany)
retentio zadržovánı́ věci
reus pachatel, žalovaný, zavázaný
revocatio in servitutem znovuotročenı́
rogatio legis návrh zákona
senatus consultum usnesenı́ senátu
sententia rozsudek
separatio oddělenı́
sequester uschovatel věci, která je předmětem soudnı́ho
řı́zenı́
servitus služebnost (jedno z věcných práv k věci cizı́)
servitus praedorium pozemková služebnost
servitus praedorium rusticorum pozemková
služebnost venkovská (polnı́)
servitus praedorium urbanorum pozemková
služebnost městská (domovnı́)
servus otrok
simplum jednonásobek
societas společnost, společenská smlouva (jeden z konsenzuálnı́ch kontraktů)
solarium pozemková daň
solutio rozvázánı́, zánik obligace splněnı́m
specificatio zpracovánı́ (originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva)
sponsalia zásnuby
sponsio sponse (verbálnı́ kontrakt)
status postavenı́, status
status civitatis přı́slušnost
k
řı́mskému
státu,
182
občanstvı́“
”
status familiae přı́slušnost k řı́mské agnátské rodině
status libertatis status osobnı́ svobody
stipulatio stipulace (verbálnı́ kontrakt)
stipulatio poenae smluvnı́ pokuta
stipulatio praetoria slib vynucený praetorem (jedne z
praetorských prostředků mimosoudnı́ ochrany)
stirps kmen
subpignus viz pignus pignoris
substitutio náhrada, ustanovenı́ náhradnı́ho dědice
substitutio fideicommissaria ustanovenı́ náhradnı́ho,
dosud ještě neexistujı́cı́ho fideikomisáře
substitutio pupillaris ustanovenı́ náhradnı́ka dı́těti
pro přı́pad, že zemře před dosaženı́m dospělosti
substitutio quasi pupillaris ustanovenı́ náhradnı́ka
duševně nemocnému dı́těti
substitutio vulgaris obecné náhradnictvı́
successio nastoupenı́
successio singularis nastoupenı́ do jednotlivého práva
successio universalis nastoupenı́ do všech práv
superficies povrch; dědičné právo stavby na cizı́m pozemku (jedno z věcných práv k věci cizı́)
suus svůj, vlastnı́
synagrafé dlužnı́ úpis (jeden z literárnı́ch kontraktů)
taxatio odhad (část procesnı́ formule maximalizujı́cı́
výši kondemnačnı́ sumy)
tempus čas, lhůta
testamentum závět’
testamentum allographum závět’ diktovaná
testamentum comitiis calatis závět’ kalátnı́
testamentum holographum závět’ psaná vlastnı́ rukou
testamentum in procinctu závět’ pořı́zenı́ v šiku
před bojem
testamentum iniustum závět’ od počátku neplatná
testamentum irritum závět’, která přestala být
platná z důvodu capitis deminutio testátora
testamentum nullum závět’ neplatná
testamentum per aes et libram závět’
pomocı́
bronzu a vah (mancipačnı́ testament)
thesaurus poklad
titulus iustus právnı́ důvod
traditio předánı́, odevzdánı́ (derivativnı́ způsob nabytı́
vlastnictvı́)
traditio brevi manu předánı́ na krátkou ruku
traditio longa manu předánı́ na dlouhou ruku
transactio smı́r (jeden z reálných kontraktů nepojmenovaných)
tutela poručenstvı́ (také jeden z kvazikontraktů)
tutela impuberum poručenstvı́ nad nedospělci
tutela mulierum poručenstvı́ nad ženami
tutor poručnı́k
tutor dativus poručnı́k určený magistrátem
tutor legitimus poručnı́k ze zákona
tutor testamentariums poručnı́k ze závěti
universitas bonorum nadace
universitas personarum korporace
usucapio vydrženı́ (oritinárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva)
usucapio libertatis vydrženı́ svobody
usucapio pro herede vydrženı́ dědictvı́
usurae viz fenus, fructus civile
usus užitek; osobnı́ služenost užı́vánı́; podřı́zenı́ se moci
manžela soužitı́m po jeden rok (viz také manus)
ususfructus osobnı́ služebnost požı́vánı́
uxor manželka
vacatio legis odklad účinnosti zákona
vadimonium záruka
vectigal pachtovné, veřejná dávka
venditio prodej
venditor prodejce
venia aetatis odpuštěnı́ věku
via silnice; služebnost vozové cesty (pozemková
služebnost venkovská)
vicarius správce diecéza za dominátu
vindicatio žaloba na vı́c než je nárok
vindicatio pignoris žaloba zástavnı́ho věřitele na
vydánı́ zástavy
vindicatio servitutis žaloba na uznánı́ služebnosti
proti vlastnı́kovi
vindicta hůlka, symbol moci
vir manžel, muž
vis násilı́
vis absoluta fyzické násilı́
vis ac metus násilı́ a strach (vydı́ránı́, jeden z praetorských deliktů)
vis compulsiva vydı́ránı́
vis maior vyššı́ moc
vis privata soukromé násilı́
vis publica veřejné násilı́
voluntas vůle
183

ˇR´ımské právo Studenti PF UK Vypracované otázky ke

Transkript

Podobné dokumenty

Majetkové, vecné a pozemkové práva

zde

zde