european board and college of obstetricians and

european board and college of obstetricians and

EUROPEAN BOARD AND COLLEGE OF OBSTETRICIANS AND
GYNAECOLOGISTS
DOPORUČENÍ K POSTGRADUÁLNÍMU TRENINGU V GYNEKOLOGII A
PORODNICTVÍ
Finální verze 8/12/1998 (Doplněno 24/06/2000)
Předseda : J. LANSAC (Francie).
Členové: : JJ. AMY (Belgie), HG. BENDER (Německo), W. DUNLOP (UK) F.
NUNES (ENTOG), G. SCHLAEDER (Francie), V. UNZEITIG (Česká
Republika)
Tento text je vznikl z návrhu pracovní skupiny EBGO (Chairman G
Schlaeder) v srpnu 1993. Dokument byl přepracován na základě
připomínek národních odborných společností těchto zemí: Belgie, Dánsko,
Finsko, Francie, Německo, Řecko, Irsko, Itálie, Nizozemí, Norsko,
Slovinsko, Švédsko, Portugalsko, Anglie a zástupců ENTOG (European
Network of trainees in Obstetrics and Gynaecology).
Z anglického originálu pro ENTOG CZ přeložili Martin Huser a Jan
Šula (leden 2004).
I CÍL
Harmonizace postgraduálního vzdělávání v oboru gynekologie a
porodnictví v Evropě na nejvyšší možné urovni s cílem zajistit optimální
zdravotní péči ve všech aspektech definice oboru.
II DOPORUČENÍ
Na základě faktu, že standardy a metody postgraduálního vzdělávání se
velmi liší v různých evropských zemích, ale plně erudovaný specialista by
měl být kompetentní samostatně vykonávat praxi v oboru v každé
evropské zemi tato pracovní skupina sestavila následující doporučení:
1. Definice oboru gynekologie a porodnictví
Obor gynekologie a porodnictví zahrnuje sledování a správnou intervenci
v průběhu normálního a patologického těhotenství a porodu, dále
diagnózu, léčbu, dispenzarizaci a prevenci nemocí ženských reprodukčních
orgánů a faktorů ovlivňujících jejich reprodukční zdraví ženy. Léčba
nemocí prsu je také součástí oboru v zemích kde patří do odpovědnosti
gynekologa.
2. Prostředky k dosažení cíle
2.1 Vstupní požadavky:
•
•
Lékařský diplom v zemí ve které bude probíhat postgraduální
vzdělávání.
Dostupnost uznaného a platného vzdělávacího postu
2.2 Základní podmínkou je oficiální post v garantovaném
postgraduálním tréninkovém programu. Každý školenec musí mít před
začátkem přípravy přiděleného jednoho akreditovaného školitele, který
zajistí jeho odborné vedení.
2.3 Počet míst v programu postgraduálního vzdělávání by měl být
regulován na základě potřeby odborníků v oboru, počtu školících
zdravotnických zařízení a objemu vyčleněných finančních prostředků
v dané zemi tak, aby byla zajištěna požadovaná odborná úroveň celého
programu.
2.4 Povinností školence je podílet se na všech aktivitách a odborných
programech školícího zdravotnického zařízení zejména v ambulantní a
nemocniční péči, ústavní pohotovostní službě, porodnické a operační
činnosti a vzdělávacích aktivitách, které zahrnují i výcvik dalších
zdravotnických pracovníků a mediků. Dále je doporučena účast
v základním i klinickém výzkumu daného pracoviště a periodických
auditech poskytované péče.
2.5 Písemná dohoda o postgraduálním vzdělávání mezi školencem a
školícím zařízením musí být v souladu s legislativou a zákoníkem práce
daného státu zejména v otázkách mzdy, přesčasové práce a ostatních
práv zaměstnance (nárok na nemocenské dávky, mateřská dovolená,
povinná vojenská služba apod.)
2.6 Délka postgraduální přípravy
• Účast minimálně pět let v akreditovaném vzdělávacím programu
• Maximálně 1 rok z daných pět let může být uznána účast
v akreditovaném vědeckém programu nebo příprava na jinou
specializaci jako je:
• Chirurgie
• Endokrinologie
• Urologie
• Pediatrie
• Radiodiagnostika
• Anesteziologie a resuscitace
• Lidská genetika
• Patologie
• Základní obory jako anatomie, fysiologie apod.
2.7 Celá postgraduální příprava by měla být strukturována pomocí jasně
definovaných cílů pro jednotlivé roky přípravy (logbook) a pravidelně
přezkoumávána. Plán postgraduální přípravy by měl být sestaven před
začátkem postgraduálního tréninku primářem nebo přednostou školícího
zařízení po konzultaci se školencem i jeho přiděleným školitelem, s tím že
každý pokrok by měl být pravidelně monitotován.
2.8 Je doporučeno aby část postgraduální přípravy proběhla na
akreditovaném školícím pracovišti v jiné evropské zemí, dle možností a
kontaktů mateřského školícího zařízení.
III VÝCHOVNĚ-VZDĚLÁVACÍ CÍLE POSTGRADUÁLNÍ PŘIPRAVY V
GYNEKOLOGII A PORODNICTVÍ
1 Základní cíle
1. Zajistit aby po ukončení specializační přípravy účastník programu
získal adekvátní vědomosti a dovednosti v oboru gynekologie a
porodnictví, které jej opravňují k provozování samostatné klinické
praxe.
2. Povzbudit školence aby během přípravy získal, ohodnotil a aplikoval
získané informace získané během postgraduální přípravy k udržení a
zlepšení standardů lékařské péče v oboru.
3. Přimět lékaře - specialistu k trvalému doplňování znalostí a
dovedností získaných v programu postgraduálního vzdělávání.
2 Prostředky k dosažení daných cílů
Ad cíl č.1.
1. Definovat jasně obsah postgraduální přípravy do dokumentu, který
bude pravidelně revidován (příloha č.1 )
2. Definovat klinické dovednosti a schopnosti, kterých má lékařspecialista v oboru gynekologie a porodnictví dosáhnout.
3. Definovat osobní a profesionální vlastnosti, které jsou vyžadovány
na specialistu v oboru.
4. Organizovat pravidelná hodnocení a posudky během
postgraduálního programu.
5. Zajistit že individuální postgraduální vzdělávací programy a jejich
hodnocení je v každém školícím zařízení pod dohledem odpovědné a
kompetentní osoby (program hodnocení školitelů).
Ad cíl č.2.
1. Zajistit že klinická praxe ve školícím zařízení je založena na
uznávaných vědeckých základech.
2. Zajistit rovnoměrný přístup a podmínky k postgraduální přípravě pro
všechny školence.
3. Zajistit aby hodnocení postgraduální přípravy bylo v souladu
s rozvojem poznání v oboru.
4. Poskytnout příležitost k zařazení do postgraduálního programu a k
rozvoji oboru vysoce vzdělaným a nadějným mladým lékařům.
Ad cíl č.3.
1. Pořádat pravidelná setkání, na kterých je prostor ke kritické diskusi
k novým klinickým a vědeckým trendům v oboru.
2. Propagovat nové vědecky podložené trendy a postupy v oboru.
3 Hodnocení postgraduální přípravy
3.1 Vydávání souhlasu k provádění postgraduálního vzdělávání ve všech
evropských zemích by mělo být v rukou národní či regionální instituce,
která má zákonné právo k odejmutí takového souhlasu v případě potřeby.
3.2 Při udělování souhlasu zdravotnickému zařízení k poskytování
postgraduálního vzdělávání, by měly být zhodnoceny zejména tyto
informace:
• roční statistiky
• interní audit kontroly kvality
• klinické standardy a postupy pracoviště
• dostatek kvalifikovaných školitelů
• výchovně vzdělávací plány postgraduální přípravy
• mechanismy dohledu nad postgraduální přípravou
Kriteria pro minimální počty klinických aktivit by měla být definována, po
předchozí dohodě s výborem pro akreditace nemocnic EBCOG (Hospital
Recognition Committee) s vyžádáním expertní konzultace v případě
potřeby. EBCOG pravidelně zveřejňuje seznam akreditovaných Evropských
školících zařízení, který slouží národním hodnotícím institucím jako
referenční pracoviště.
3.3 Hodnocení školenců
Všichni školenci by měli býto formálně hodnocení v pravidelných
intervalech. Pokroky během postgraduálního studia by měly být
zaznamenávány do indexu (logbook), který zahrnuje seznam provedených
výkonů a účast na vzdělávacích programech v souladu s doporučeními
EBCOG. Je doporučeno použití indexu připraveného výborem
postgraduálního vzdělávání EBCOG.
Hodnocení v průběhu postgraduální přípravy je trojí:
1 Sebehodnocení
Školenec je povinen zaznamenávat do indexu (logbooku) míru dovednosti
při vykonávání předepsaných úkonů dle svého úsudku. Dále je v indexu
prostor k zaznamenání názorů školence na spoluprácí a vztahy se svým
školitelem.
2 Formativní hodnocení školitelem
Školitel je povinen do indexu (logbooku) zaznamenávat v pravidelných
intervalech své hodnocení školence při vykonávání předepsaných úkonů.
Také přístup školence k pacientům, kolegům a personálu by měl být
školitelem pravidelně hodnocen a zaznamenáván do logbooku.
3 Sumativní hodnocení
Je doporučeno provádět rozsáhlejší hodnocení nabytých dovedností a
schopností po prvním roce postgraduální přípravy s cílem odhalit
nedostatky které vyžadují nápravné kroky a v případě nutnosti eventuelně
doporučit změnu specializace.
Každá evropská země je prostřednictvím svých hodnotících institucí
zodpovědná za hodnocení postgraduálního tréninkového programu. Důraz
by měl být kladen na hodnocení školence v průběhu postgraduálního
programu nežli na jeho konci.
Je snahou EBCOG získat od národních školících institucí podrobnosti o
systému hodnocení postgraduálního vzdělávání a po nalezení konsenzu
navrhnout jednotný evropský standard pro hodnocení.
4 Požadavky na postgraduální přípravu
Během postgraduální přípravy je nezbytné podílet se na všech klinických
aktivitách školícího pracoviště v ambulantní, hospitalizační i intenzivní
péči. Míra nabytých zkušeností v jednotlivých oblastech přípravy měřená
počtem provedených výkonů a zákroků by neměla být vyžadována jako
striktní povinnost ale jako doporučení. V případě že některé
z doporučených technik nejsou na školícím pracovišti prováděny, je možné
akceptovat náhradu jinými podobnými technikami nebo zajištění nácviku
těchto výkonů v jiném akreditovaném školícím centru.
Porodnictví
• Prenatální ultrazvukové vyšetření plodu:200
• Fyziologické porody: 100
• Operační porody (forceps, vex, konec pánevní): 40
• Císařský řez: 40
Diagnostické úkony
• Kolposkopie :50
• Hysteroskopie: 25
• Gynekologický ultrazvuk a diagnostika častého těhotenství:100
Gynecologie
• Diagnostická laparoskopie nebo sterilizace:40
• Laparoskopické chirurgické výkony (GEU, cystectopie apod.):20
• Hysterectomie: 45 (minimálně 25 abdominálně a 15 vaginálně)
• Chirurgické výkony na prsu (v zemích kde senologie je součástí
oboru gynekologie a porodnictví): 20
Vědecká činnost
Je doporučeno aby každý školenec na konci postgraduální přípravy
prezentoval minimálně jednu přednášku na odborném vědeckém fóru a
publikoval alespoň jednu vědeckou práci v impaktovaném lékařském
časopise.
IV ORGANIZACE POSTGRADUÁLNÍ PŘÍPRAVY
1 Postgraduální kurzy
Teoretická příprava na postgraduální úrovni by neměla být založena pouze
přednáškách. Setkání za účelem probrání a diskuse zkoumaného tématu
pokrývají pouze část teoretického sylabu. Skupinová setkání(regionální,
národní či Evropská)vedená vyučujícím, s předem připravenými příspěvky
lékařů v přípravě, jsou cenná a měla by být organizována tak aby
pokrývala sylabus. Dále by měla centra přípravy pořádat pravidelná
setkání s diskusí nad kasuistikami a rozborem morbidity a mortality,s tím
že tato setkání nemohou plně suplovat celou teoretickou přípravu.
Školencům by mělo být umožněno účastnit se těchto kurzů a setkání,
poskytnout jim čas k samostudiu a výzkumné činnosti. Tato opatření by
měla být zahrnuta v pracovní smlouvě.
2 Povinnosti školitelů
Postgraduální příprava musí kopírovat obsah sylabu (příloha 1). Lékaři v
přípravě by měli být v rámci klinické praxe pod dohledem atestovaných
lékařů-specialistů. Všichni tito specialisté by měli být zainteresováni v
přípravě a výuce, což je jedna z povinností specialistů pracujících na
klinickém pracovišti.
1 Specialista zodpovědný za organizaci přípravy na pracovišti
• je jmenován přednostou či primářem školícího pracoviště
• je zodpovědný za vzdělávací plán a koordinaci všech
postgraduálních vzdělávacích aktivita na pracovišti
• je uznaný akreditačními autoritami a zodpovědný za učební
pomůcky, personální obsazení a organizaci
• musí sledovat a participovat na postupu přípravy lékařů a
poskytovat pomoc při jejich výzkumných projektech
• poskytovat lékaři na začátku přípravy nejnovější metodické pokyny
• publikovat výroční statistiku a výsledky interního auditu a tyto
poskytnout připravujícím se lékařům
• organizovat pravidelná setkání personálu a mezioborové diskuse, na
kterých můžou lékaři v přípravě aktivně participovat.
2 Tutor
•
•
•
•
poskytovat lékaři na začátku přípravy nejnovější metodické pokyny
je zodpovědný za konkrétního lékaře v přípravě
dohlíží na lékaře v přípravě a koordinuje jeho (její) aktivity a
postup, detekuje problémy a sjednává nápravu
dbá aby se dotyčný důkladně připravoval
3.Práva vyučujích
Pokud vyučující mají být schopni uspokojit vzdělávací potřeby
připravujících se lékařů, musí být stanovena i jejich práva. Tato by měla
obsahovat:
• adekvátní placený čas k provádění jejich vyučovacích povinností
• vyučující musí očekávat že 10-20% jejich času stráví výukou a
přidruženými aktivitami
• tento čas by měl být jasně stanoven ve jejich pracovní smlouvě a
měl by být neovlivnitelný požadavky na klinickou práci
• adekvátní placený čas ke svému vlastnímu dalšímu vzdělávání
• vzdělávání ve výukových metodách (účast na národních a
evropských kurzech pro vyučující lékaře)
V SHRNUTÍ
1. Lékaři v přípravě musí mít adekvátně placenou pracovní pozici a
participovat na všech aktivitách připravujícího pracoviště
2. Množství školících míst by mělo odrážet potřeby dané země
3. Minimální trvání postgraduální přípravy v gynekologii a porodnictví je 5
let, při čemž nejméně 4 roky musí být na gynekologicko-porodnickém
pracovišti. Doporučuje se, aby část přípravy (max1 rok) probíhala v
jiné evropské zemi.
4. Kvalifikace specialisty by měla být zaručena po 5 letech přípravy po
potvrzení teoretických a praktických znalostí školence.
5. Sylabus přípravy bude pravidelně novelizován EBCOG
Příloha č. 1.
Sylabus
Definice:
• znalost: základní porozumění tématu nepříliš používaného v klinické
praxi gynekologie a porodnictví
• detailní znalost: porozumění důležitých aspektů témat, které
povinně zahrnují znalosti specialisty jiného oboru(např. genetik,
pediatr)
• povinná znalost: kompletní porozumění témat která jsou důležitá
v klinické praxi gynekologie a porodnictví
1 Základní vědy
1-1 Anatomie
Povinná znalostanatomie pánve, břichá, hrudníku, prsou, stehna,
endokrinní žláz, hlavně ve vztahu k chirurgickým postupům používaným v
gynekologii a porodnictví.
Detailní znalost příslušných kostí, kloubních spojení, svalů, krevních a
lymfatických cév, inervace a histologie. Znalost buněčné struktury.
1-2 Fyziologie a endokrinologie
Povinná znalost lidské fyziologie a reprodukční endokrinologie hlavně ve
vztahu k mužskému a ženskému reprodukčnímu systému, těhotenství,
plodu a novorozenci.
Znalost základních fyziologických procesů včetně principů homeostázy a
buněčné biologie.
1-3 Genetika
Detailní znalost běžných dědičných poruch.
Znalost principů dědičnosti chromosomálních a genetických poruch.
1-4 Embryologie
Povinná znalost gametogeneze a oplodnění, organogeneze a vývoje
embrya a všech jeho orgánových systémů, vývoje placenty, obalů a
amniální tekutiny, strukturálních změn u novorozence.
Detailní znalost běžných fetálních malformací.
1-5 Patologie
Detailní znalost cytologie a histologie ve vztahu ke gynekologii a
porodnictví
1-6 Statistika a epidemiologie
Znalost aplikace statistické analýzy, sběru dat. Znalost uspořádání
klinických studií a schopnost interpretovat data.
1-7 Mikrobiologie
Povinná znalost infekčních agens, infekčních chorob a komplikací s tímto
spojených v gynekologii a porodnictví.
1-8 Biochemie
Znalost metabolismu uhlovodíků, tuků, bílkovin a nukleových kyselin.
Znalost významu vitamínů, minerálů, enzymů a složení a regulace intra- a
extracelulárních tekutin.
1-9
Biofyzika
Znalost fyzikálních principů a biologických účinků tepla, zvuku a
elektromagnetického záření. Porozumění principu laseru, EKG a
zobrazovacích metod (rentgen, UZ, NMR).
1-10 Imunologie
Znalost imunologických mechanismů a principů reprodukční imunologie.
1-11 Farmakologie
Povinná znalost vlastností, farmakodynamiky, účinků, interakcí a rizik léčiv
používaných v gynekologii a porodnictví. Znalost principů teratogenicity a
preskripce léků během těhotenství a laktace.
2 Klinické vědy
1-12 Fetální medicína
2-1-1 Fyziologické těhotenství
Povinná znalost fyziologie matky a plodu a jejich interakcí.
Povinná znalost předporodní, porodní a poporodní péče včetně
psychologické profylaxe, porodnické analgesie a anestezie.
2-1-2 Rizikové těhotenství
Povinná znalost všech rizik v těhotenství, porodu a puerperiu spolu s jejich
řešením.
Znalost fetálních a novorozeneckých onemocnění, resuscitace novorozence
a principů péče o novorozence.
2-1-3 Mateřská a perinatální úmrtnost
Znalost relevantních definicí, statistiky, konceptů a jejich význam
2-1-4 Genetika
Detailní znalost screeningu, diagnózy a managementu fetálních
abnormalit. Znalost fyziologického a patologického karyotypu, genetických
příčin neplodnosti a časných těhotenských ztrát. Schopnost sdílet tyto
informace s pacienty a diskutovat nad jejich významem.
2-1-5 Ultrazvuk
Detailní znalost:
- normální a patologické anatomie plodu, placenty a plodových obalů
- fetální biometrie
- odhad gestačního stáří
- zhodnocení růstu a chování plodu
- zhodnocení fetálního a uteroplacntárního oběhu.
- Znalost invazivní diagnostiky a terapeutických postupů.
2-1-6 Fetální monitoring
Detailní znalost principu a hodnocení uznávaných metod monitorování
plodu před a během porodu a zkušenost s jejich používáním.
2-2
Gynekologie
2-2-1 Obecná gynekologie
Povinná znalost etiologie, patogeneze, patofyziologie, symptomatologie,
diagnózy a dferenciální diygnózy somatických a psychosomatických
gynekologických onemocnění.
2-2-2 Gynekologická operativa
Povinná znalost všech základních gynekologických procedur včetně
chirurgie prsu.
Povinná znalost operačních komplikací a pooperační péče.
Znalost více komplikovaných procedur např. v gynekoogii a managementu
neplodnosti.
Znalost použití, technik a komplikací anestezie a expertní znalost
resuscitace dospělých.
2-2-3 Urogynekologie
Detailní znalost etiologie a projevů chorob dolní části ženského močového
traktu.
Znalost principů vyšetřování a konzervativní, operačního a pooperační
péče.
2-2-4 Endokrinologie
Povinná znalost gynekologické endokrinologie a její klinické aplikace na
reproduklční systém.
2-2-5 Dětská a adolescentní gynekologie
Detailní znalost normálního a patologického sexuálního vývoje a specifické
gynekologické poruchy mladých dívek a adolescentů.
2-2-6 Poruchy menstruace
Povinná znalost normální menstruace a patofyziologie menstruačních
poruch, jejich vyšetřování a management.
2-2-7 Klimakterické a postmenopausální potíže
Detailní znalost patofyziologe, psychologických poruch v klimakteriu a
postklimakteriu včetně prevence, diagnózy a managementu.
2-2-8 Pohlavně přenosné choroby
Detailní znalost epidemiologie, etiologie, patologie a komplikací pohlavně
přensoných chorob.
2-2-9 Neplodnost
Povinná znalost příčin, vyšetřování a managementu ženské a mužské
neplodnosti.
Detailní znalost endokrinologické terapie a technik používaných v
asistované reprodukci.
2-2-10
Plánované rodičovství
Povinná znalost všech metod kontracepce a sterilizace.
2-2-11
Indukovaný potrat
Detailní znalost technik a komplikací indukovaného potratu.
2-2-12
Psychosomatické, psychosexuální a stresové poruchy
Detailní znalost psychopatologie a managementu psychosexuálních obtíží
a vlivu stresu na funkční poruchy jako menstruální a ovariální dysfunkce,
chronická pánevní bolest a stresová inkontinence.
2-2-13
Ultrazvuk
Detailní znalost ultrazvukových aspektů:
- normální pánevní anatomie
- gynekologických onemocnění
- neplodnosti
- UZ asistovaných invazivních technik
2-3
Onkogynekologie
Povinná znalost epidemiologie, etiologie, prevence, diagnostických technik
a managementu stagingu gynekologických preinvazivních a invazivních
karcinomů včetně primární a sekundární prevence a paliativní péče.
2-4
Etika, právo, financování
Detailní znalost etických a právních norem týkajících se gynekologie a
porodnictví v Evropě a finančních zdrojů potřebných k poskytování
adekvátní zdravotní péče.