zde

Transkript

zde
Vojenská akademie v Brně
KATEDRA PROTIVZDUŠNÉ OBRANY
SBORNÍK
KONFERENCE „PROTIVZDUŠNÁ OBRANA 2000“
Konané dne 26.dubna 2000
BRNO
2000
Redakční rada sborníku:
Předseda:
doc.Ing. Karel Peltán, CSc.
Členové:
pplk.Ing. Vojtěch Májek, CSc.
mjr.Ing. Petr Vobecký
Redaktor:
kpt.Ing. Dalibor Zvonek
Obsah sborníku projednán na zasedání redakční rady dne 28.4.2000.
Veškeré články uveřejněné v tomto sborníku vyjadřují výhradně názor autora k dané otázce. Sborník neprošel
jazykovou úpravou.
Redaktor
1
Obsah:
MÍSTO A ÚLOHA SIL A PROSTŘEDKŮ PVO V RÁMCI AČR V NOVÉ
STRUKTUŘE ............................................................................................................. 4
PROTIVZDUŠNÁ OBRANA 2000 .............................................................................. 9
ROZVOJ PROTIVZDUŠNÉ OBRANY A ÚLOHY PROTILETADLOVÉHO
RAKETOVÉHO VOJSKA V NĚM ............................................................................ 13
OPERACE VZDUŠNÝCH SIL, ÚLOHA A MÍSTO PROSTŘEDKŮ PVO ................. 15
SPOLEČNÉ ÚKOLY VZDUŠNÝCH SIL, VZÁJEMNÉ ZABEZPEČENÍ SIL A
PROSTŘEDKŮ ........................................................................................................ 26
INFORMACE O ZAPOJENÍ VYČLENĚNÝCH SIL A PROSTŘEDKŮ ARMÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY DO EVROPSKÉHO INTEGROVANÉHO SYSTÉMU
PROTIVZDUŠNÉ OBRANY NATO .......................................................................... 29
ZKUŠENOSTI Z REALIZACE POŽADAVKŮ NATO V RÁMCI VZDUŠNÝCH SIL A
NÁSTIN ÚKOLŮ PRO DALŠÍ OBDOBÍ ................................................................... 33
INFORMATION WARFARE AND SECURITY ......................................................... 38
NATIONAL SECURITY AND NUCLEAR NONPROLIFERATION WITHIN THE
FRAME OF EUROPEAN INTEGRATION ................................................................ 45
44. PROTILETADLOVÁ RAKETOVÁ BRIGÁDA .................................................... 51
PROTILETADLOVÁ OBRANA AČR ....................................................................... 54
1.VÝCVIKOVÁ ZÁKLADNA PLV ............................................................................. 56
INTEGRACE SYSTÉMU VELENÍ A ŘÍZENÍ VZS DO INTEGROVANÉ PVO NATO
................................................................................................................................. 60
KONCEPCE VÝSTAVBY AIR C2 A ACCS NATO, VÝSTAVBA VE VZS AČR,
ZKUŠENOSTI Z JEDNÁNÍ V NATO/SHAPE ........................................................... 65
ELEKTROMAGNETICKÁ BOMBA - ZBRAŇ SE SMĚROVANOU ENERGIÍ.......... 69
POŽADAVKY NA PROSTOROVÉ POKRYTÍ ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY
RADIOLOKAČNÍM POLEM ..................................................................................... 73
Katedra PVO, VA Brno
2
POŽADAVKY NA RADIOLOKAČNÍ ZABEZPEČENÍ BOJOVÉ ČINNOSTI
VZDUŠNÝCH SIL ..................................................................................................... 78
ALS 2.0 AUTOMATIZOVANÝ LETIŠTNÍ PROSTŘEDEK PRO REGIONÁLNÍ
LETIŠTĚ ................................................................................................................... 85
SOUČASNÝ STAV A PERSPEKTIVY ROZVOJE PODSYSTÉMU SBĚRU,
ZPRACOVÁNÍ A DISTRIBUCE RADAROVÝCH DAT SYSTÉMU SEKTOR VS ..... 89
ALTERNATIVNÍ OPERAČNÍ SYSTÉMY V PODMÍNKÁCH AČR ......................... 100
VIRTUÁLNÍ REALITA – SEN NEBO SKUTEČNOST ............................................ 104
PERSPEKTIVNÍ CÍLE INFORMAČNÍ SLUŽBY VOJENSKÉHO LETECTVA AČR 107
PŘÍPRAVA A VÝCVIK PRO VZDUŠNOU NADVLÁDU ....................................... 109
PROBLEMATIKA PVO V BUDOUCÍM ZAMĚŘENÍ ÚSTAVU STRATEGICKÝCH
STUDIÍ VA V BRNĚ ............................................................................................... 114
EFEKTIVNOST NIČENÍ PALEBNÝCH POSTAVENÍ PROSTŘEDKY VZDUŠNÉHO
NAPADENÍ ............................................................................................................. 121
PRAVDĚPODOBNOST VYŘAZENÍ JEDNOTKY PŘI ÚDERU ŘÍZENÝCH STŘEL
(LETECKÝCH PUM) .............................................................................................. 124
PRAVDĚPODOBNOST ZNIČENÍ CÍLE STŘELBOU ............................................ 129
VÍCEKRITERIÁLNÍ POROVNÁNÍ VARIANT V PVO S VYUŽITÍM
MATEMATICKÉHO APARÁTU FUZZY MNOŽIN .................................................. 135
SOUDOBÉ POŽADAVKY V OBLASTI INŽENÝRSKO - TECHNICKÉ SLUŽBY U
PLRK 2K12- KUB ................................................................................................. 141
NOVÉ SYSTÉMY PROTIRAKETOVÉ OBRANY ................................................... 145
PROTIRAKETOVÁ OBRANA VÁLČIŠTĚ V ARMÁDĚ USA................................. 156
DSCOMP S.R.O. .................................................................................................... 166
ERA A.S.,PROFIL SPOLEČNOSTI ....................................................................... 168
RAYTHEON INTERNATIONAL, INC ..................................................................... 172
RADAS S.R.O. ....................................................................................................... 178
Katedra PVO, VA Brno
3
RETIA A.S. ............................................................................................................. 179
VIRTUAL REALITY MEDIA, S. R.O. .................................................................... 180
Katedra PVO, VA Brno
4
MÍSTO A ÚLOHA SIL A PROSTŘEDKŮ PVO V RÁMCI AČR V NOVÉ
STRUKTUŘE
Autor: generálmajor Ing. Petr Voznica, CSc., VŘ SOP MO
Vážení hosté, dámy a pánové !
Dovolte mi, abych zahájil konferenci „ Organizace a použití PVO v soudobých konfliktech“
několika pohledy Sekce obranného plánování Ministerstva obrany.
V úvodu bych chtěl připomenout, že pokud zde hovoříme o silách a prostředcích PVO,
neměli bychom svůj pohled zužovat pouze na PLRV. Pod tímto pojmem je třeba vidět celé
vzdušné síly.
Systém PVO prodělal za posledních deset let řadu proměn, které vyplynuly zejména
z vojenskopolitických změn ve světě a z dalšího vývoje vědeckotechnické revoluce ve
vojenství.
Často se naskýtala otázka, zda jsme vůbec schopni na tyto změny reagovat s omezenými
finančními prostředky, které jsme měli k dispozici. Objevovaly se i názory, že lepší by bylo
zabezpečit obranu našeho vzdušného prostoru pouze aliančními prostředky.
lepš
í by
Domnívám se, že Česká republika, jako suverénní stát, by v prvé řadě měla řešit obranu svého
vzdušného prostoru vlastními silami a prostředky vhodně doplňovanými využíváním
možností prostředků aliančních. Není samozřejmě možné zabezpečit PVO našeho a tím i
aliančního vzdušného prostoru zcela, je potřebné stanovit únosnou míru rizik, která musí
vycházet z důkladné analýzy vojenskopolitické situace, možností a schopností
pravděpodobného protivníka a národních i aliančních prostředků PVO.
Katedra PVO, VA Brno
5
NAADC (NATO Analytical Air Defence Cell) – Analytická skupina PVO NATO, která
provedla analýzu PVO našeho státu z hlediska možností sil a prostředků vzdušných sil a
geografické charakteristiky našeho prostoru, dospěla k názoru, že jsme schopni zabezpečit
PVO našeho území s důrazem na předpokládané náletové směry při respektování a postupné
realizaci následujících doporučení:
•plně se zapojit do ACCS (Air Command and Control Systém) s využitím informací NAEW
(NATO Airborne Early Warning Systém), zejména pro zjišťování cílů v malých a
ppřízemních výškách,
•postupně přezbrojit stíhací letectvo novou generací supersoniků s větší palebnou silou a
vytrvalostí, než mají současně používané letouny a tyto zejména využívat k provádění CAP
(Combat Air Patrol). Tento úkol bude řešen po roce 2006, je však problém k zamyšlení zda
bude možné jej financovat z rozpočtových prostředků nebo bude nutné hledat i
mimorozpočtové zdroje
•vzhledem ke geografické charakteristice našeho území považovat PLRV(protiletadlové
raketové vojsko) a SL(stíhací letectvo) za dva rovnocenné a významné pilíře na nichž lze
postavit pružnou a efektivní PVO
•nutno řešit otázku ničení vzdušných cílů v malých a přízemních výškách: -modernizace
stávajících kompletů s důrazem na zobrazovací a komunikační systémy a zabudování
identifikačního systému IFF
-organizace součinnosti „malé“ i „velké“ PVO s důrazem na vývoj nového
automatizovaného systému, s možností univerzálního využití
-nákup nových prostředků, s důrazem na obměnu přenosného PLRK(protiletadlový
raketový komplet) a 30 mm PLdvK(protiletadlový dvojkanón)
-rychlé pronikání reálné informace o vzdušných cílech až do nejnižší úrovně
jednotek PVO
•při rozhodování o dalším řešení PVO je třeba vycházet z již existujících projektů, podrobné a
vyčerpávající analýzy všech předpokládaných problémů a situací, které by mohly nastat.
Vždy je třeba brát v úvahu finanční náročnost připravovaných opatření. Při zvažování nákupu
nových prostředků důsledně posuzovat finanční náročnost provozu v kontextu s jejich
životností, náročností obsluhy, požadavky na lidské zdroje, manévrovostí a možnostmi
efektivního ničení nejširšího spektra vzdušných cílů ve složitých geografických podmínkách
našeho území. V neposlední řadě je třeba vážně brát v úvahu i reálnou možnost zapojení
Katedra PVO, VA Brno
6
domácího průmyslu a tím pomoci i růstu zaměstnanosti v oblastech, které to nejvíce potřebují
a podmiňovat dodávky techniky realizací OFFSETů
Plné zapojení do ACCS
Realizace CP 5A:





modernizace (nahrazení) RL dálkoměrů a
výškoměrů,
zavedení systému identifikace IFF,
digitalizace komunikačních systémů,
zajištění rozhraní pro komunikaci NAEW s
pozemními prvky PVO,
úprava míst velení a řízení podle standardů NATO.
Na toto doporučení navazuje realizace projektů CP 5A 0035 s důrazem na :
•modernizaci a postupné nahrazení stávajících RL dálkoměrů a výškoměrů novými 3D typy
•zavedení identifikačního systému IFF
•digitalizace komunikačních systémů leteckých základen, protiletadlových brigád a střediska
řízení a uvědomování
•zajištění rozhraní pro komunikaci NAEW (NATO Airborne Early Warning Systém) s
pozemními prvky systému PVO
•úpravy míst velení a řízení vzdušných sil podle standardů NATO
S postupnou realizací těchto opatření je uvažováno v období do roku 2006. Rovněž se
předpokládá naše členství v NAPMO (NATO Air Early Warning and Control Programme
Management Organisation) po roce2003
Katedra PVO, VA Brno
7
V současné době je nutno vidět řadu problémů, se kterými se vzdušné síly jako celek při
začleňování do NATINADS (NATO Integrated Air Defence Systém) potýkají:
•nejsou dořešeny legislativní otázky:
•nedořešena otázka působení aliančních sil v našem vzdušném
prostoru
•nedořešena otázka vyčlenění sil a prostředků vzdušných sil pod velení SACEUR (Supreme
Allied Commander Europe)- s výjímkou roje Mig-21
•proces provádění bezpečnostních prověrek je zdlouhavý a znemožňuje pružné reagování na
alianční požadavky
•cla a daně, které je nutno při nákupu zahraničních výrobků platit neúměrně zatěžují státní
rozpočet a stát vlastně platí sám sobě!
•není dořešena otázka výběru a přípravy osob:
•musí se kalkulovat s nárůstem požadavků spojenců na obsazení plánovaných míst
v jednotlivých prvcích aliančního systému
•je potřebné provádět cílevědomou jazykovou i odbornou přípravu osob, které budou schopny
řešit široký okruh otázek na vysoké profesionální úrovni
Ke zlepšení tohoto stavu je třeba přijmout řadu opatření dlouhodobého rázu. Část z nich je již
zahrnuta v Návrhu programového plánu resortu na léta 2001 - 2006. Jedná se zejména o tyto
úkoly výstavby vzdušných sil:
- pokračování přezbrojení vzdušných sil letouny L-159
průběžně
- pokračování modernizace PLRK KUB (SA-6)
průběžně
- vybavení TL (taktické letectvo) kompletem PLAMEN
do r.2005
- modernizace Mi-17, Mi-24 + vybavení vrtulníků SAR
od r.2002
- modernizace a nákup dopravních letadel
od r.2002
- vybavení TL SOR(taktické letectvo sil okamžité reakce)
mobilními prostředky řízení a navedení
od r.2003
- nákup PLRK pro ničení vzdušných cílů ve velkých výškách
od r.2004
- nákup letadel pro strategickou přepravu
po r.2006
(mimo jiné i pro zvýšení mobility prostředků PVO při
přepravách na velké vzdálenosti)
Katedra PVO, VA Brno
8
bude pokračovat vývoj a nákup systému navigace a komunikace letectva a realizace
požadavků ICAO (International Civil Aviation Organisation)
Řada opatření legislativního rázu bude v následujícím období projednávána Vládou ČR,
Bezpečnostní radou státu a Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.
Závěrem bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že i přes problémy, které jsem zde vyčíslil, se
podaří řadu z nich společným úsilím našich státních orgánů a institucí, našeho obranného
průmyslu i pomocí našich aliančních partnerů v co možná nejkratší době vyřešit, a tak
zabezpečit spolehlivou obranu našeho i aliančního vzdušného prostoru.
Katedra PVO, VA Brno
9
PROTIVZDUŠNÁ OBRANA 2000
Autor: plukovník Ing. Karel Urbánek,CSc., Katedra PVO VA v Brně
Recenzent: podplukovník Ing. Vojtěch Májek, CSc., VA v Brně
Minulá představa, že hrůzy 2.světové války přivedou svět k rozumné alternativě bytí
byla rychle překonána vznikem studené války a desítkami lokálních konfliktů. Stejně tak
vítězství západních demokracií ve studené válce vyvolalo iluzi, že to bude znamenat konec
všem válkám. Bohužel, byla tato iluze propagována i řadou důstojníků našeho vrchního
velení. Přitom opak je pravdou a na příkladu bývalé Jugoslávie lze zvýraznit faktor
prostorového přiblížení ohniska konfliktu. Na příkladu konfliktu v Perském zálivu pak
můžeme hledat model konfliktu na počátku třetího tisíciletí, v němž nachází protivzdušná
obrana významné místo.
Charakter války bude zcela jednoznačně ovlivněn hospodářsko-politickým vývojem. Na
příkladu vývoje armády v devadesátých letech můžeme ukázat pro nás významnou zákonitost.
Likvidace bojového potenciálu může být dosažena velice rychle, ale vytvoření nového
bojového potenciálu je problém mnohonásobně vyšších nákladů. Řadu kroků, spojených
s likvidací části armády, lze považovat z vojenského hlediska za neefektivní a řada
současných opatření budí spíše představu realizace osobních zájmů než efektivního dosažení
úrovně potřebné v rámci NATO. Přírodní zákony spojené s vývojem v potravním řetězci asi
není možné překonat lidskou moudrostí, rozumem a citem. Podstatu člověka jako predátora je
zřejmě nutné překonávat bojem v elementární organizaci na všech úrovních řízení s cílem
hledat řád v chaotických jevech systému armády a státu. Na vrcholové úrovni pak uplatnit
všechny možné nástroje k potlačení války, která bude pro útočníka vždy racionálním řešením
svého problému.
V názorech významných vědeckých pracovníků i teoretiků války lze v historii nalézt
mnohé limity, které by věda i válka neměla překročit. Reálný vývoj však potvrdil liché názory
odborníků. Přestože převažuje názor o nepoužití zbraní hromadného ničení, rozšiřuje se
neustále počet států disponujících nosiči a projevujících zájem o získání jaderných zbraní. To
je zřejmě horní mez konfliktu pro který ve světě existují prostředky. Tato hranice se může
projevit formou zastrašování, lokálního použití i nepředstavitelné apokalypsy. Pro teroristu
nemusí být iracionální představa o účinku jaderné zbraně někde daleko od místa odpálení
nosiče. O to náročnější je představa protiraketového systému, který musí zabezpečit jistotu
zničení jednotlivého cíle, využívajícího schopností klamného útoku, manévru, vysoké
rychlosti i nenadálého použití. Efektivní a vysoce nákladná obrana zřejmě nemůže být
založena na potenciálu hromadného použití, ale bude intenzivně řešit problém rozvinutí v čase
a v prostoru, ve správný okamžik, proti konkrétnímu útočníkovi. V rámci systému, který má
čelit takovému druhu ohrožení najdeme prvky, které budou pracovat trvale a vysoce nákladné
prvky, které mohou být zasazeny, dokonce i vyrobeny až s vyhodnocením blížící se krize. Je
zřejmé, že část systému, která musí pracovat 24h denně jsou různé druhy zpravodajství a
průzkumu. Bez těchto informací nelze předpovídat budoucí vývoj ani reagovat na blížící se
krizi. Protože i my jsme součástí aliance, považuji pro nás horní mez konfliktu za závaznou a
ve stávajících projektech (i dílčích částí celého systému) musí být charakteristiky takových
potenciálních cílů zvažovány. Druhá část systému, kterou nelze vybudovat ze dne na den je
velení a řízení. Zvláště připravenost osob na řešení možných problémů je rozhodující,
neocenitelné a zavazující. Pouze zbraňové systémy založené na ničivém nebo umlčujícím
účinku mohou být udržovány jen v nezbytném a minimálním množství, ale o to větší důraz je
Katedra PVO, VA Brno
10
přikládán výzkumu a využití posledních výsledků vědy, nových technologií a udržování
schopností výroby podle rozsahu předpokládané krize.
Dolní meze konfliktu lze hledat někde uvnitř státu, v blízkém okolí, nebo v jednotlivých
příletových cestách. V tomto směru může být protivníkem příroda, která v nedávné době, po
záplavách, vyžádala intenzivní záchranné práce. Je na našem strategickém velení, aby si
vyhodnotilo do jaké míry byly využity prostředky vzdušných sil a do jaké míry by bylo
potřebné přesně kontrolovat vzdušný prostor, zda k tomuto účelu máme odpovídající
prostředky a do jaké míry lze snížit náklady např. modernizací stávajících prostředků.
Sledování a působení na jednotlivé cíle ve vzdušném prostoru je pro protivzdušnou obranu
konflikt nízké intenzity. Pak protivníkem mohou být letadla narkomafie, nežádoucí vzdušná
přeprava, ale i letadla, která se ocitla v nouzi a vyžadují pomoc, atd. Lze očekávat, že
konflikty tohoto typu se budou odehrávat převážně v malých a přízemních výškách.
Odborníci jistě ví od jaké výšky zodpovídá za vzdušný prostor velení NATO. Je zřejmé a je
vyžadováno, aby radiolokační pole na malých výškách bylo zabezpečeno národními
prostředky. Zůstává otázkou zda právě tento problém patří mezi priority prosazované
armádou, když konfliktní situace, pokud takto lze nazvat řešené problémy, vznikají ve
vzdušném prostoru prakticky denně. Je nutno ocenit pomoc orgánů NATO, kterou poskytují
při zvládnutí procesů a procedur standardních pro NATO a dnes již ne nových pro nás. Opět
je nutné, aby obsluhy v systému velení a řízení byly připravovány na plnění stanovených
úkolů v procesu plánování a řízení v souladu se zavedenými procedurami NATO. Přitom jim
důležitou službu mohou poskytovat automatizované systémy velení a řízení. Nemohou však
pro obsluhu představovat černou skříňku, obsluha musí mít důkladné znalosti jejich vlastností
a k tomu umět přizpůsobit taktiku využití přidělených průzkumných a akčních prostředků. Pro
výkon úkolů v těchto typech konfliktů lze předpokládat především využití sil a prostředků
letectva.
Kromě vymezení intenzity konfliktu je nutné zdůraznit některé charakteristiky
prostředků vzdušného napadení, které mohou ovlivňovat trendy výstavby protivzdušné
obrany.
a)
U taktických letounů lze nadále očekávat novou kvalitu rušení, ve fázi umlčení
prostředků protivzdušné obrany, která ovlivní taktiku řízení elektromagnetického
vyzařování a může silně omezit použití raketových prostředků. Vysoké manévrovací
schopnosti letounů nové generace ovlivní zásadně způsob vedení boje. Snížení
efektivní ochranné plochy vyžaduje nákladnější systém zjišťování vzdušných objektů
a zavádění nových metod průzkumu vzdušného prostoru.
b)
Lze očekávat zvýšení počtu bezpilotních prostředků různých kategorií. Tím se
vylučuje psychologický účinek palby na pilota a zvyšuje požadavek na zničení cíle
palbou. Malé rozměry a malá efektivní obranná plocha zvyšuje obtížnost ničení.
Hromadné použití těchto prostředků může zahltit systém protivzdušné obrany. Podle
svého určení mohou tyto prostředky být použity pro umlčení prostředků protivzdušné
obrany. Tím narůstají požadavky na rozšíření spektra palebných prostředků
protivzdušné obrany.
c)
Rozšíření aeromobilních vojsk a vrtulníků. Palebná podpora s využitím
vrtulníků zvyšuje nároky na systém protiletadlového vojska pozemních sil. Zvyšují
se požadavky na operativnost a přesnost vedení palby, zvyšují se nároky na využití
prostředků s dosahem 10 - 15 km.
Katedra PVO, VA Brno
11
d)
Přímá obrana důležitých malorozměrných objektů a protiletadlová obrana
vojsk musí umožňovat ničení řízených raket odpalovaných z letounů, tzn. rychlých a
malorozměrných cílů. Tyto problémy nelze řešit bez využití průzkumných
prostředků s krátkou dobou obnovy informace (cca 2s) a automatizovaných systémů
s minimální reakční dobou. Rychlostem leteckých řízených raket musí odpovídat i
použitý prostředek palebného působení. Požadovaná efektivnost může být dosažena
s využitím soudobého protiletadlového dělostřelectva s odpovídající municí,
případně využitím perspektivních prostředků např. na bázi vysoce výkonného laseru.
Pokud bychom chtěli pokrýt požadavky na spolehlivou protivzdušnou obranu
dospějeme k neúměrným nákladům na celý systém. Hromadné zasazení prostředků
protivzdušné obrany je neúnosné i z hlediska rychlého morálního stárnutí těchto prostředků.
Proto i v budoucnu lze očekávat předstih útočných prostředků před obrannými a je nutné
hledat další způsoby umlčení prostředků vzdušného napadení protivníka.
V operační oblasti jsou zřejmě východiskem společné úkoly, společné operace
s pozemními silami. Rozšířením spektra použitých sil a prostředků může být zvýšena
efektivnost zvláště v těch fázích vedení války, kdy těžiště činností je soustředěno na použití
vzdušných sil.
V oblasti průzkumu se nemůžeme spoléhat na nadnárodní systémy, ale dořešit místo a
úlohu jednotlivých průzkumných prostředků, realizovat požadavky, které pro nás vyplývají
z operačních plánů NATO a dosáhnout integrace informací z jednotlivých zdrojů v rámci
integrovaného podsystému průzkumu vzdušných a pozemních sil.
V oblasti velení a řízení se věnovat zejména prostředkům na taktickém stupni, které
jsou opět v národní odpovědnosti a které za nás žádný orgán NATO nevyřeší. V tomto smyslu
dosáhnout sjednocení prostředků řízení vzdušných a pozemních sil ve smyslu
-
propojitelnosti PLRV vzdušných sil a PLV pozemních sil;
-
aplikace průzkumu a řízení letectva v rámci organizačních struktur pozemních sil.
Podle stavu rozpracovanosti jednotlivých subsystémů to ještě dnes je možné. Pokud se
nedosáhne sjednocení, do čtyř let to již nebude možné, nebo to vyžádá značné dodatečné
náklady.
V oblasti akčních prostředků, rozumí se palebných prostředků a prostředků
elektronického boje, je trend ke snížení celkového počtu. Jsem toho názoru, že při zachování
málo početných organizačních prvků je nutné zachovávat a rozšiřovat spektrum prostředků,
které vytvoří jádra sil schopných rozšíření podle potřeb krizového managementu. V této
oblasti je zvláště citlivá otázka vybudování jádra zaměřeného na elektronický boj.
V předcházejících odstavcích jsem se pokusil vymezit některé meze a citlivé otázky
protivzdušné obrany. Pro vedení války však hlavním faktorem zůstává člověk, jeho psychika,
strategická předvídavost a taktická vynalézavost, jak politiků a vrchních velitelů, tak velitelů
v poli až do úrovně základních jednotek baterie, oddíl, roj. Připravenost a vlastnosti člověka
dosud nenahradila žádná technika. V této oblasti je potřebné rozlišovat studium a výcvik.
V málo početné armádě bude i nadále nutné studovat vojenskou vědu. Máme zkušenosti, které
vyjadřují potřebu neopouštět široký základ základního vysokoškolského studia, které
zabezpečuje odpovídající znalosti pro zvládnutí úkolů výcviku. Je potřebné i nadále rozlišovat
úkoly vojenského školství a úkoly výcviku u vojsk. I výcvikem a výchovou u vojsk získává
člověk vědomosti rozšířené o praktickou zkušenost. Na tomto jádru výchovy a vzdělanosti lze
stavět jak univerzálnost potřebnou pro velitele, tak i vysokou profesionalitu specialistů. Jsou
Katedra PVO, VA Brno
12
to limity, ke kterým se řada státu NATO a jejich vojenské vzdělávací soustavy teprve blíží,
ale u nás je tato část vzdělávání připravena a hotova, je nutné pouze inovovat obsah. Ve
vztahu k NATO potřebujeme dosáhnout spojení jazykové přípravy s akademickými kurzy,
zejména z hlediska odborné terminologie a připravit velitele a štáby na běžné studium
originální dokumentace. Pod tím se skrývají i takové problémy jako včasné získání certifikátu
pro požadovaný stupeň utajení; implementace předpisů, doporučení a procedur NATO do
výuky; sladění dokumentů AČR se standardy NATO na základě soustavného studia obecných
doporučení společně s bojovou a cvičnou dokumentací atd. Moje zkušenosti, z jednání
s vojenskými odborníky na odborná témata, na všech úrovních řízení, mi vnucují neustále
zásadu, že je lepší dobře připravený akademický kurs navázaný na jazykovou přípravu než
několik krátkodobých kurzů. Krátkodobé kurzy lze považovat za nezbytná opatření pro
výcvik.
Neskrývám názor, že osobní zájmy, v tom horším slova smyslu, patří asi někam do
sféry podnikání a ne do armády. Armáda je organizmus, který schopnosti a individualitu
posunuje do velitelských funkcí, ale žije podle síly zpětné vazby založené na péči o vojska.
V péči o podřízené se mnohé změnilo k lepšímu, ale v odpovědi na otázku „dosáhli jsme
úrovně zemí NATO?“, najdeme mnohé mezery vyžadující ještě mnoho tvůrčího úsilí i
„drobné“ každodenní práce.
Jsem toho názoru, že naše protivzdušná obrana disponuje požadovaným potenciálem.
Máme ještě dostatek odborníků, kteří jsou schopni zvládnout požadované úkoly. Máme
techniku, kterou lze s minimálními náklady modernizovat domácím průmyslem. Plníme
náročné úkoly s cílem stát se plnohodnotnou součástí NATO. Jsme schopni sledovat, reagovat
a zapojit se do modernizačních trendů protivzdušné obrany NATO. To je dobrý základ, na
kterém lze stavět.
Katedra PVO, VA Brno
13
ROZVOJ PROTIVZDUŠNÉ OBRANY A ÚLOHY PROTILETADLOVÉHO
RAKETOVÉHO VOJSKA V NĚM
Autor: plukovník Ing. Petr Hartmann, J3 GŠ AČR Praha
Průběh moderních konfliktů jednoznačně ukazuje, že udržení nadvlády ve vzdušném
prostoru nad vlastním územím je zásadním momentem rozhodujícím o dalším průběhu války.
V míru je kvalitní protivzdušná obrana jedním ze strategických faktů, na vahách stability a
nedotknutelnosti svrchovaného území státu. Význam protivzdušné obrany potvrzují nejen
trpké zkušenosti z válek, ale i oficiální status, který je přiznáván systému protivzdušné obrany
ve vrcholných orgánech Severoatlantické aliance. Bez kvalitní protivzdušné obrany, která je
schopna dlouhodobě udržet převahu obránce ve vlastním vzdušném prostoru, jsou životně
důležité prvky státu jako je energetika, doprava, komunikace, zásobování, strategický průmysl
a vlastní prvky řízení obrany státu vystaveny neomezenému působení vzdušných sil
protivníka, nebo jsou jimi zcela ochromeny. Pozemní síly obránce jsou trvale pod tlakem
vzdušných sil útočníka a nejsou schopny provézt rozsáhlejší koordinovanou operaci.
Zkušenosti jednoznačně ukazují, že ztráta iniciativy ve vzdušném prostoru je prohrou celého
konfliktu. Tato slova nejsou harašením zbraněmi, je to krutý fakt potvrzený Bitvou o Britanii i
posledními konflikty.
V rámci celosvětového rozvoje je možné konstatovat, že celkový počet prostředků
vzdušného napadení se výrazně nezvyšuje, radikálně však roste jejich kvalita. Do výzbroje
armád jsou zaváděny nové víceúčelové, ale i vysoce specializované letouny a zbraňové
systémy nové generace (letouny STEALTH, letouny s progresivní manévrovatelností, taktické
raketové systémy země-země atd.). Rozšiřuje se počet zemí, které mají ZHN a vhodné nosiče.
Země a skupiny podporující mezinárodní terorizmus vlastní letouny a raketové prostředky,
které narušují stabilitu a rovnováhu a jsou zdrojem ohrožení i pro Českou republiku. I ve
stavu hlubokého míru ve Střední Evropě jsou stále sílící hrozbou a prostředkem politického
nátlaku a vydírání. Může jít o nečekané demonstrační údery ze vzdušného prostoru s o to
větším účinkem, neboť na ně nejsme dostatečně připraveni. Toto je oficiální konstatování
orgánů NATO. Proto je zdokonalení protivzdušné obrany ústředním bodem jednání
Mezinárodního vojenské výboru NATO. Od zdokonaleného Integrovaného systému PVO
NATO (NATINADS rev.) k Rozšířené protivzdušné obraně (EIAD), to je cesta, která
stanovuje úkoly výstavby.
Ve světle těchto závěrů prochází protiletadlová raketová obrana významným
obrodným procesem. Ve spektru prostředků vzdušného napadení jsou hluchá místa, ve
kterých je zásah stíhacích letounů neefektivní, nebo zcela nemožný. Jde především o
balistické rakety, křídlaté střely a některé další prostředky. A právě tyto vzdušné cíle je možné
efektivně ničit protiletadlovými raketami. Mimo to je protiletadlová raketová obrana schopna
dlouhodobě nasytit poměrně rozsáhlý prostor palbami. Vývoj směřuje k vytvoření rychle
reagujícího víceúrovňového protivzdušného a protiraketového obranného systému. Proto
vidím místo protiletadlového raketového vojska jako perspektivního a důležitého prvku
obrany tohoto státu. V součinnosti s nadzvukovými stíhacími letouny, podporováno kvalitním
systémem bojového velení a vzdušného managementu nové generace je garantem udržení
vzdušné nadvlády ve vlastním vzdušném prostoru a převzetí strategické iniciativy.
Katedra PVO, VA Brno
14
Protiletadlové raketové vojsko prodělává již po několik let zásadní změny. Lidé se
ptají, kdy to skončí. Odpověď je jednoznačná. Tento proces nesmí nikdy skončit, jinak dojde
ke stagnaci vojska. Otázka je však v jiné rovině. Je proces, který vojsko prodělává správný?
Já si myslím, že přes všechny překážky a nepochopení, bohužel i ze strany velení armády, je
správný, protože přibližuje protiletadlové raketové vojsko požadavkům efektivity a
hospodárnosti v oblasti počtů, výzbroje, materiálu a finanční náročnosti. Organizační
struktura je již nyní shodná se strukturami vojsk Integrovaného systému PVO NATO a
umožňuje implementaci standardního systému velení a řízení NATO, shodnost výcviku a
hodnocení. Nezakrývám, že máme mnoho problémů v logistice, v personální oblasti
v kvalitě a stavu výzbroje, avšak směr který vojsko nastoupilo vytváří podmínky pro
plnohodnotné zasazení jednotek do Integrovaného systému PVO Evropy a do multinárodního
uskupení PVO rychlých sil. Na mezinárodní úrovni je projednávána otázka spolupráce při
výstavbě systému velení a řízení vojska typu BM/C3I a pomoc při modernizaci systému 2K12
KUB. Byly zahájeny iniciační kroky k získání nového protiletadlového raketového systému
schopného zajistit účinnou protiletadlovou a protiraketovou obranu. V operační oblasti je
přehodnocován systém aktivace a pohotovosti vojska směrem k provázání s normami NATO.
Přehodnocuje se rovněž způsob použití směřující k působení v multinárodním a vícetypovém
clusteru zabezpečujícím účinnou obranu životně nejvýznamnějšího regionu republiky.
Hodnocení našich kroků a opatření v protiletadlovém raketovém vojsku je ze strany
orgánů NATO vysoce kladné. Proto je třeba, aby za jasné podpory velení armády proces
zdokonalování protiletadlového raketového vojska pokračoval. Jenom tak prokážeme, že jsme
armádou moderní, schopnou reagovat na aktuální rizika a zabezpečit ochranu této republiky.
Katedra PVO, VA Brno
15
OPERACE VZDUŠNÝCH SIL, ÚLOHA A MÍSTO PROSTŘEDKŮ PVO
Autor:
plukovník Ing. Jiří Jančík, VVzS Stará Boleslav
Úvod
Ačkoliv jsme stále ve století kdy vznikly létající stroje, vzdušná síla se stala
dominantní formou vojenské síly v současném světě. O této skutečnosti nás nejlépe mohou
přesvědčit konflikty ve světě z let nedávných jako válka o Falklandské ostrovy, válka
v Perském zálivu nebo operace v Kosovu. Všechny tyto konflikty mají jedno společné,
použití vzdušné síly jako dominantního prvku.
Hlavním úkolem VzS pro 21. století je “Připravit se” na příští konflikt. Teorie
vojenského umění není bohužel v naší armádě na potřebné úrovni. Nejsou s konečnou
platností jasně a zřetelně definovány základní pojmy. V podstatě není řešena problematika
použití vzdušných sil. Vojenské letectvo nemá dosud svou doktrínu, tedy závazně stanoveny
normy, které musí být při rozpracování leteckých operací závazně rozpracovány.
Odpovědnost za zpracování, aktualizaci a užití doktríny má Generální štáb AČR.
Vzdušné síly musí být aktivní jak v době míru, tak v době krize a války. Jejich úkol
lze rozdělit do oblastí:
spojenecká obrana
řešení krizí
národní úkoly
Nejpravděpodobnější oblastí zasazení vojenského letectva je v současnosti při řešení
krizových situací.
VZDUŠNÉ OPERACE
MOHOU BÝT
OBRANNÉHO
CHARAKTERU
ÚTOČNÉHO
CHARAKTERU
PODPŮRNÉHO
CHARAKTERU
Katedra PVO, VA Brno
16
Vynucování míru
Operace jsou zaměřeny na přítomnost vojsk, embargo, blokádu, potlačování, stálá
donucovací opatření a intervenci. Úloha letectva bude zahrnovat spíše jen podpůrné úkoly a
nikoli přímé bojové úkoly. Letectvo bude plnit pravděpodobně tyto úkoly:
- operace proti letectvu
- přímá letecká podpora
- psychologické operace
- průzkum, pozorování
- letecká přeprava
- operace bojové podpory
V souhrnu může být použití letectva v operaci pro vynucování míru zaměřeno na všechny
prvky letecké války. Avšak s ohledem na politické cíle není vhodné vždy používat postupy
vedení letecké války jako v případě embarga, prosazování bezletových zón a přímé podpory
sil pro vynucování míru.
Koncepce zasazení letectva v operacích pro vynucování míru vyžaduje jmenování
velitele letecké složky mezinárodních uskupení CJTF( Combined Joint Task Forces). Pro
letecké operace musí být používána základní zásada centralizovaného řízení a
decentralizovaného provádění.
OBECNÉ DĚLENÍ
VZDUŠNÝCH OPERACÍ
PROTI
NEPŘÁTELSKÝM
POZEMNÍM
PROSTŘEDKŮM
PROTI
NEPŘÁTELSKÉMU
LETECTVU
OPERACE
BOJOVÉ
PODPORY
Letecká strategie
Letecká strategie se zabývá používáním letecké síly pro realizaci politických strategických
cílů. Když se čelí protivníkovi, který je schopen používat letectvo, prioritou letecké strategie
musí být dosáhnout potřebné nadvlády ve vzduchu. Zkušenost dokazuje, že pokud jí není
dosaženo, všechny ostatní druhy leteckých a pozemních operací se stanou velmi nesnadnými
a často i nemožnými.
(KLIK)
Letecká kampaň –je definována jeko koordinovaná série leteckých operací určených
k dosažení specifického strategického cíle. Existují tři kategorie letecké kampaně:
-proti letectvu: plánování, organizace a rozvinutí letecké síly za účelem umlčování a ničení
letectva protivníka. Rozlišuje se mezi defenzivní a ofenzivní operací (kampaní) proti letectvu
Katedra PVO, VA Brno
17
-strategická letecká ofenzíva: zahrnuje použití letecké síly ke zničení nebo poškození
nepřátelských možností
-akce proti pozemním silám: letecká síla se používá společně s vlastními pozemními silami,
aby byl protivník zbaven síly potřebné k obsazení území
VZDUŠNÉ OPERACE JSOU
VEDENY
K DOSAŽENÍ A UDRŽENÍ VZDUŠNÉ NADVLÁDY
K ZABRÁNĚNÍ POHYBU VOJSK PROTIVNÍKA
DO PROSTORU A V PROSTORU VEDENÍ BOJE
KE ZBAVENÍ NEBO OMEZENÍ VOJENSKÉ
MOŽNOSTI PROTIVNÍKA VÉST BOJOVOU
ČINNOST NA NAŠEM (SPOJENECKÉM)
ÚZEMÍ, JEHO OBSAZENÍ NEBO VYUŽÍVÁNÍ
KE ZNIČENÍ, UMLČENÍ NEBO NARUŠENÍ
VOJENSKÉHO POTENCIÁLU PROTIVNÍKA
K POSÍLENÍ NEBO PODPOŘE EFEKTIVITY
OPERACÍ POZEMNÍCH A VZDUŠNÝCH SIL
Nastolení míru
Operace pro nastolení míru mají vytvářet mírové vztahy a zabránit další devastaci země.
Úkoly se budou týkat
-pozorování
-průzkumu
-letecké dopravy
-uspořádání vzdušného prostoru
-schopnosti ostrahy vzdušného prostoru
VZDUŠNÉ PROSTŘEDKY PROTIVNÍKA
ZAHRNUJÍ :
LETADLA
SYSTÉMY
PVO
LETIŠTĚ
ŘÍZENÉ
RAKETY „Z-Z“
PODPŮRNÁ
ZAŘÍZENÍ
Katedra PVO, VA Brno
18
Použití letectva v mimoválečných operacích
Letectvo je schopno působit na všech úrovních celého spektra mírových a
humanitárních operací. Avšak každou z různých mírových a humanitárních pomocných
operací tvoří řada aspektů, díky kterým má zasazení letectva jak potenciálně pozitivní, nebo
negativní účinek. Pravděpodobné úkoly vzdušných sil během těchto operací jsou následující:
CÍL VZDUŠNÝCH OPERACÍ
VYTVOŘENÍ PŘÍZNIVÉ VZDUŠNÉ
SITUACE
OBRANA VLASTNÍCH SIL PROTI
NEPŘÁTELSKÉMU VZDUŠNÉMU ÚTOKU
MOŽNOST PROVEDENÍ DALŠÍCH
VZDUŠNÝCH AKCÍ
ZNEMOŽNĚNÍ PROTIVNÍKOVI
POUŽITÍ LETECTVA
Humanitární operace
Jsou vedeny pro odstranění lidského utrpení. Mohou zahrnovat evakuaci osob a přepravu
zásob do ohrožených oblastí.
Úkoly letectva mohou zahrnovat celé spektrum operací, od defenzivních operací proti
letectvu, až po ofenzivní leteckou podporu. Dalšími úkoly jsou pátrání, záchrana a uspořádání
vzdušného prostoru.
CÍLEM ÚTOČNÉ VZDUŠNÉ
OPERACE PROTI LETECTVU JE
ZÍSKAT A UDRŽET VZDUŠNOU
NADVLÁDU
Kdo ovládá vzduch ovládá i pevninu: Vybudování vzdušné nadvlády je rozhodující pro
rychlé vítězství v daném konfliktu s co nejmenšími ztrátami.
Prvním úkolem vzdušných sil je porazit nebo neutralizovat vzdušné síly protivníka a tak dát
možnost pozemním operacím rozvinout se v plné síle a současně naše centra gravity zůstanou
bezpečná před napadením ze vzduchu.
Katedra PVO, VA Brno
19
Vzdušné síly mají strategický význam: Vzdušné síly se staly dominantní jako odstrašující
prostředek pro rozpoutání války a ve válce samotné jako devastující síla k zničení potenciálu
protivníka a má schopnost eliminovat jeho ochotu vést válku.
Vzdušné síly jsou v první řadě ofenzivní zbraní: Zahájená válka musí být vedena útočně
a agresivně. Protivník nesmí být jen odrážen, ale smeten. Je ustálené tvrzení vojenských
teoretiků, že obrana je silnějším způsobem války. Obránce se může zakopat, vystavět
opevnění a svobodně operovat ve svém týlu a na známém terénu. Vzdušná síla však odporuje
tomuto tvrzení. Atmosféra, její velikost umožňuje provést úder všemi směry jakýmkoliv
způsobem, v jakoukoliv denní i roční dobu. Neutralizování sil protivníka ještě před použitím
v boji je klíčová schopnost letectva.
Místo a úlohu VzS je nutno chápat v souvislosti s rolí, kterou by AČR plnila v rámci
válečných i mimoválečných operací.
FAKTORY OBRANNÉ VZDUŠNÉ
OPERACE PROTI LETECTVU
AKTIVNÍ PVO
POHOTOVOST
PASIVNÍ PVO
ELEKTROMAGNETICKÉ
PROSTŘEDÍ
INTEGRACE
SOUČINNOST
Použití letectva v e válečných – bojových operacích
Protože letectvo má odlišné a specifické charakteristiky, má také odlišné a specifické
použití. Úkoly může plnit relativně nezávisle na pozemních silách, jakož i ve společných a
kombinovaných operacích. To, zda bude možno použít letectvo efektivně, je určováno
okolnostmi charakterizujícími povahu konfliktu.
Může být používáno k plnění těchto úkolů:
Podpora
Schopnost letectva rozvinout se rychle ve vzdálených místech, umožňuje poskytnout podporu
spojencům a spřáteleným zemím, čímž se posílí jejich rozhodnost k vyřešení krizové situace,
a tím se upevní mezinárodní stabilita (Kuvajt).
Humanitární operace
Zahrnuje pátrací a záchranné akce, evakuace, přepravu a zásobování, potravinovou pomoc.
Ověřování
Monitorování aktivit potenciálních agresorů a plnění smluvních závazků, a tím poskytovat
výstrahu o hrozícím útoku, nebo potvrzení o mírových záměrech. Letectvo je ideálním
prostředkem pro monitorování opatření pro vytváření důvěry a ověřování dohod o kontrole
výzbroje – průzkumné lety v rámci programu “Otevřené nebe”
Katedra PVO, VA Brno
20
Letecké operace jsou prováděny ve formě úkolů a vzletů. Úkoly definují cíle a vzlety definují
splnění úkolu.
Operační hierarchie leteckých sil
Vojenská strategie
Letecká strategie
Letecké operace
Úkoly
Vzlety
INTEGROVANÝ SYSTÉM PVO
ZAHRNUJE:
ZJIŠŤOVACÍ SYSTÉM PRO
VČASNÉ SLEDOVÁNÍ A
ROZPOZNÁNÍ CÍLŮ
SYSTÉMY VELENÍ A ŘÍZENÍ
ZBRAŇOVÉ SYSTÉMY
Udržování míru
Je zabraňování, zmírňování anebo ukončení nepřátelství mezi státy nebo uvnitř států.
Úkolem letectva je plnit úkoly:
-taktické letecké přepravy k dosažení pružnosti pozemních sil
-podpory vrtulníky pro provedení rychlého zákroku pozemními silami
-snímkování a monitorování aktivit proti sobě stojících stran
ZBRAŇOVÉ
SYSTÉMY PVO
POZEMNÍ
PROSTŘEDKY PVO
STÍHACÍ
LETECTVO
Hlavním úkolem VzS pro 21. století je “Připravit se” na příští konflikt. Teorie vojenského
umění není bohužel v naší armádě na potřebné úrovni. Nejsou s konečnou platností jasně a
Katedra PVO, VA Brno
21
zřetelně definovány základní pojmy. V podstatě není řešena problematika použití vzdušných
sil. Vojenské letectvo nemá dosud svou doktrínu, tedy závazně stanoveny normy, které musí
být při rozpracování leteckých operací závazně rozpracovány. Odpovědnost za zpracování,
aktualizaci a užití doktríny má Generální štáb AČR.
Vzdušné síly musí být aktivní jak v době míru, tak v době krize a války. Jejich úkol lze
rozdělit do oblastí:
spojenecká obrana
řešení krizí
národní úkoly
Nejpravděpodobnější oblastí zasazení vojenského letectva je v současnosti při řešení
krizových situací.
POZEMNÍ
PROSTŘEDKY PVO
POZEMNÍ
PROTILETADLOVÉ
RAKETY
PROTILETADLOVÉ
DĚLOSTŘELECTVO
STÍHACÍ LETOUNY
OMEZENÁ DOBA
SETRVÁNÍ VE VZDUCHU
PRUŽNOST
POUŽITÍ
NEMOHOU BÝT VE
VZDUCHU DOPLŇOVÁNY
VÝZBROJÍ
MOBILNOST
POUŽITÍ
NEMÚŽE BÝT VE
VZDUCHU VYMĚNĚNA
OSÁDKA
Ničení
Rychlost, pružnost a dosah umožňují letectvu možnost soustředit palebnou sílu v čase a
prostoru tam kde je to potřebné.
Katedra PVO, VA Brno
22
Vyvedení z rovnováhy
I když se letadlu nepodaří zničit jeho cíl, může být vliv na morálku a soudržnost nepřátelské
jednotky tak vážný, že jednotka bude vyvedena z rovnováhy v morálním a fyzickém smyslu.
Rozvrácení
Letectvo může být použito k rozvrácení nepřátelských sil, aby byly zdrženy nebo zničeny. Na
vojenské operační úrovni může být rozvrácení dosaženo soustředěním útoku proti
strategickým cílům, přinucení protivníka k tomu, aby převedl svoje síly a prostředky od
ofenzivních na defenzivní úkoly.
Zdržování
Letectvo může také zdržovat nepřítele, a to účinky vyvedení z rovnováhy, ničení a rozvrácení.
Za defenzivních situací vynucené zdržení umožní vlastním silám efektivněji čelit
nepřátelskému útoku buď posílením obrany nebo zahájením protiútoku. Za ofenzivních
situací umožní vlastním silám zabránit nepříteli v úniku. Zdržet postup nepřátelských
pozemních sil, nebo přinutit nepřítele, aby volil směr postupu tam, kde může být snáze
zastaven nebo poražen.
OPERACE STÍHACÍHO
LETECTVA
STŘEH VE
VZDUCHU
PŘEPAD
DOPROVOD
Letecká strategie:
Letecká strategie se zabývá používáním letecké síly pro realizaci politických strategických
cílů. Když se čelí protivníkovi, který je schopen používat letectvo, prioritou letecké strategie
musí být dosáhnout potřebné nadvlády ve vzduchu. Zkušenost dokazuje, že pokud jí není
dosaženo, všechny ostatní druhy leteckých a pozemních operací se stanou velmi nesnadnými
a často i nemožnými.
(KLIK)
Letecká kampaň –je definována jeko koordinovaná série leteckých operací určených
k dosažení specifického strategického cíle. Existují tři kategorie letecké kampaně:
-proti letectvu: plánování, organizace a rozvinutí letecké síly za účelem umlčování a ničení
letectva protivníka. Rozlišuje se mezi defenzivní a ofenzivní operací (kampaní) proti letectvu
-strategická letecká ofenzíva: zahrnuje použití letecké síly ke zničení nebo poškození
nepřátelských možností
-akce proti pozemním silám: letecká síla se používá společně s vlastními pozemními silami,
aby byl protivník zbaven síly potřebné k obsazení území
Katedra PVO, VA Brno
23
KOMBINACE STÍHACÍCH
LETOUNŮ A POZEMNÍCH
PROSTŘEDKŮ PVO
VŠEOBECNĚ POZEMNÍ PROSTŘEDKY
PVO JSOU NEJVÝHODNĚJŠÍ PRO
OBJEKTOVOU A BODOVOU OBRANU
Kdo ovládá vzduch ovládá i pevninu: Vybudování vzdušné nadvlády je rozhodující pro
rychlé vítězství v daném konfliktu s co nejmenšími ztrátami.
Prvním úkolem vzdušných sil je porazit nebo neutralizovat vzdušné síly protivníka a tak dát
možnost pozemním operacím rozvinout se v plné síle a současně naše centra gravity zůstanou
bezpečná před napadením ze vzduchu. (KLIK)
Vzdušné síly mají strategický význam: Vzdušné síly se staly dominantní jako odstrašující
prostředek pro rozpoutání války a ve válce samotné jako devastující síla k zničení potenciálu
protivníka a má schopnost eliminovat jeho ochotu vést válku. (KLIK)
Vzdušné síly jsou v první řadě ofenzivní zbraní: Zahájená válka musí být vedena útočně
a agresivně. Protivník nesmí být jen odrážen, ale smeten. Je ustálené tvrzení vojenských
teoretiků, že obrana je silnějším způsobem války. Obránce se může zakopat, vystavět
opevnění a svobodně operovat ve svém týlu a na známém terénu. Vzdušná síla však odporuje
tomuto tvrzení. Atmosféra, její velikost umožňuje provést úder všemi směry jakýmkoliv
způsobem, v jakoukoliv denní i roční dobu. Neutralizování sil protivníka ještě před použitím
v boji je klíčová schopnost letectva.
Místo a úlohu VzS je nutno chápat v souvislosti s rolí, kterou by AČR plnila v rámci
válečných i mimoválečných operací.
ÚČAST POZEMNÍCH SIL
PŘI OBRANNÝCH OPERACÍCH PROTI LETECTVU
MOHOU MOŽNOSTI ZJIŠŤOVÁNÍ VZDUŠNÝCH CÍLŮ
POZEMNÍMI SILAMI ZNAČNĚ PŘISPĚT KE
ZVĚTŠENÍ HLOUBKY OBRANY A KE ZVÝŠENÍ
MOŽNOSTÍ NIČENÍ NEPŘÁTELSKÝCH ÚTOČÍCÍCH
LETADEL
Katedra PVO, VA Brno
24
Humanitární operace
Jsou vedeny pro odstranění lidského utrpení. Mohou zahrnovat evakuaci osob a přepravu
zásob do ohrožených oblastí.
Úkoly letectva mohou zahrnovat celé spektrum operací, od defenzivních operací proti
letectvu, až po ofenzivní leteckou podporu. Dalšími úkoly jsou pátrání, záchrana a uspořádání
vzdušného prostoru.
PASIVNÍ PVO ZAHRNUJE
KLAMÁNÍ
ROZPTÝLENÍ
POUŽÍVÁNÍ OCHRANNÝCH
STAVEB
Prevence konfliktů
Je zaměřena na zachování vnitřní i vnější stability. Může zahrnovat tyto aktivity:
- pozorování: přispívá ke včasnému varování vypuknutí konfliktu, což umožňuje přijmout
příslušná opatření
- stabilizační opatření: snižují ohrožení v oblasti. Mohou zahrnovat vysílání skupin ke
zjišťování skutečností nebo výměnu personálu pro vytváření vzájemné důvěry
- preventivní rozvinutí jednotek v oblasti kde může vzniknout konflikt
V případě prevence konfliktu může být letectvo zasazeno pro zásobování a pro dopravu
odborníků a vybavení pro zabezpečení civilních orgánů.
Použití letectva je pružné a závisí na potřebě. Musí být dodrženy zásady velení a řízení,
které jsou důležité pro koordinaci řízení všech aktivit letectva a také zásada kombinace typů
letadel.
Katedra PVO, VA Brno
25
VYČLENĚNÍ SOUČÁSTÍ VzS DO NATO
MiG-21 pod velením (NATINADS)
LETECTVO
1 roj/4 letouny
vyčleněno (S RR)
2001 - 2003
1 roj/4 letouny
předurčeno
2001 - 2003
1 roj/4 letouny
pod velením (SOR)
2003 - 2004
1 letka/12 letounů
předurčeno
2004
1 letka/18 letounů
2005
1 letka/18 letounů
pod velením (SOR)
1.1.2000
1 roj/4 vrtulníky
předurčeno
1.7.2002
1 letka/8 vrtulníků
vyčleněno (S RR)
1.1.2003
1 roj/4 vrtulníky
1.1.2004
1 letka/8 vrtulníků
vyčleněno (S AR)
1.1.2001
1 roj/4 vrtulníky
předurčeno
1.7.2002
1 letka/7 vrtulníků
An-26
předurčeno
1.1.2001
4 letouny
An-24
předurčeno
1.1.2001
1 letoun
L-410
předurčeno
1.1.2001
4 letouny
L-159
Mi-17
Mi-24
W-3A
VYČLENĚNÍ SOUČÁSTÍ VzS DO NATO
PLRV
PLRK KUB
vyčleněno (SRR)
1.1.2001
1x plrbat
PLRK KUB
pod velením (NATINADS) 1.1.2001
7x plrbat
PLRK VOLCHOV
pod velením (NATINADS) 1.1.2001
4x plro
PLRK NĚVA
pod velením (NATINADS) 1.1.2001
2x plro
Katedra PVO, VA Brno
26
SPOLEČNÉ ÚKOLY VZDUŠNÝCH SIL, VZÁJEMNÉ ZABEZPEČENÍ
SIL A PROSTŘEDKŮ
Autor: plukovník gšt. Ing. Jiří Čuma, VSÚO Tábor
Síly územní obrany mají nezastupitelnou úlohu v míru , v době ohrožení státu i ve
válečném stavu. Stanovené úkoly nebudou nikdy plnit samostatně, ale vždy v součinnosti
s ostatními složkami AČR, popřípadě i v součinnosti s koaličními silami.
Jednou z nejdůležitějších složek, se kterými síly územní obrany budou úzce součinit
jsou vzdušné síly. Ke koordinaci při plnění úkolů předpokládám, že na Velitelství sil
územní obrany bude působit styčná operační skupinah sil (a naopak).
Specifickou činností sil územní obrany je, že budou zpravidla působit na vlastním
teritoriu, i když nevylučuji možnost použití části sil mimo naše území. Úlohu vzdušných sil
v rámci činnosti sil územní obrany vidím v tom, že obě součásti AČR budou působit
k vzájemnému prospěchu s využitím specifických bojových možností.
Vzdušné síly budou působit ve prospěch sil územní obrany v nebojových i
v bojových operacích. Vyčleněné úsilí obou složek bude závislé na splněných úkolech.
V nebojových operacích
a) v podpůrné operaci
Síly územníobrany se podílí na řešení krizových situací vzniklých z přírodních a
ekologických katastrof, případně vyvolaných jinými příčinami, kdy jsou ohroženy
lidské životy , majetek a kdy síly a prostředky orgánů odpovědných za jejich řešení
nestačí. Spolu se silamoi územní obrany se mohou při řešení těchto situací podílet
i vzdušné síly. Půjde především o plnění těchto úkolů:
 moinitorování situace a průzkum
 záchranné práce, zdravotnické služby
 evakuace osob z postižených oblastí
 pátrací akce
 zásobovací a přepravní služby
b) ve stabilizační operaci
použití sil územní obrany ve stabilizační operaci mezinárodního charakteru bude
uskutenováno pouze částí velmi omezeného počtu jednotek (nepř. Část sil a
prostředků ponb, žp nebo část zvz).
V národnim měřítku se síly územní obrany budou podílet na:

asistenční činnosti

uzávěře státní hranice

boji s mezinárodním terorismem a organizovaným zločinem
Při těchto činnostech se vzdušné síly mohou podílet na provádění průzkumu,
monitorování, na zdravotnické a zásobovací přepravní službě, na hlídkování, na
zabezpečování velení, jakož i na likvidaci záškodnických skupin.
Katedra PVO, VA Brno
27
V bojové operaci – v operaci k obraně a ochraně území
K vedení operace k obraně a ochraně území budou použity vyčleněné síly
ÚzO, síly přidělené z operačních velitelství, (především pozemní, vzdušné síly,
logistiky) a ostatních složek AČR.
Základem operacek obraně a ochraně území bude kombinovaná obrana a ochrana
území(územního správního celku). Organizace kombinované obrany a ochrany každého
tohoto správního celku bude řešena individuálně a zcela konkrétně v závislosti na
podmínkách a vzniklé situaci v regionu.
Při zabezpečováni úkolů kombinované obrany a ochrany v rámci územního správního
celku a celé ČR, je možné úkoly obrany a ochrany rozdělit na objektovou obranu, pohyblivou
obranu a další specifické úkoly.
Objektová obrana
Je obranou proti pozemním i vzdušným úderům protivníka. Úkoly budou plněny
trvalým vyčleněním sil a prostředků.
Podle situace síly územní obrany zaujímají obranu na státní hranici (přikrytí státní
hranice), v prostoru odpovědnosti velitele SúzO nebo v prostoru odpovědnosti velitele
operačního uskupení.
Obrana administrativních, ekonomických a politických center má za úkol přehradit
komunikační tahy a otevřít terén na přístupech k nejdůležitějším administrativně-politickým a
ekonomickým centrům. Jejím cílem bude zastavit případný postup protivníka a umožnit jeho
zničení pro nás v předem zvoleném, výhodném terénu.
Obrana a střežení objektů důležitých pro obranu státu bude úkol nejčastější. Jde o
obranu a srřežení dalších důležitých objektů, které jsou (již v míru) střeženy a bráněny
strážními jednotkami. Půjde o bezprostřední obranu astřežení objektů v jednotlivých
okresech, které jsou nezbytně nutné pro obranu regionu, nebo pro zabezpečení chodu státní
správy a národního hospodářství.
Při objektové obraně vzdušné síly budou sehrávat důležitou roli. Povedou údery na
pozemní vojsko a vzdušného protivníka. Rovněž budou plnit průzkumné úkoly. Vvazky a
jednotky PLRV budou bránit důležitá centra, objekty a součásti AČR na území podle
roozhodnutí NGŠ.
Pohyblivá ochrana a obrana
Bude se pravděpodobn ějednat o dočasné vyčlenění sil a prostředků. D očasný
charakter bude dán na jedné straně značným rozsahem a variantností plnění úkolů a na druhé
straně nedostatkem sil k jejich plnění vzhledem k současnému plnění úkolů objektové
(stacionární ) obrany s dlouhodobým charakterem.
Bude organizována vzhledem k nedostatku potřebných sil a prostředků k zabezpečení
celoplošné obrany územního celku a tím i celého území ČR.
Protivýsadková obrana (vyhledávání, blokování, ničení) bude organizována a
prováděna na úrovni okresů, regionů a určeného prostoru vojsky sil územní obrany, vojsky
Katedra PVO, VA Brno
28
operačních svazů včetně vzdušných sil, dislokovaných v daném regionu a v součinnosti
s orgány Ministerstva vnitra.
Použité síly a prostředky budou závislé na síle výsadku. V případě výsadku velké síly,
budou vojska sil územní obrany tento výsadek blokovat v součinnosti s orgány MV a
jejichničení provede záloha velitele AČR, nebo síly a prostředky pozemních sil za podpory
vzdušných sil.
Boj s diverzními, průzkumnými a teroristickými skupinami bude podmíněn
nepřetržitým monitorováním a vyhodnocováním situace na teritoriu (území).Vyhledávání a
blokování těchto skupin budou zpravidla provádět síly a prostředky Ministerstva vnitra (MV)
ČR.
Síly územní obrany by se podílely na jejich blokování, popřípadě ničení.
Zabezpečení klidu a pořádku bude probíhat v úzké součinnosti s orgány MV
v problematických místech, především ve větších městech, komunikačních uzlech apod.
Vyčleněné síly budou používány k zabezpečení nerušeného zásobování obyvatelstva,
bezpečné dopravy na komunikacích a železnicích, dodržování omezeného režimu atd. Budou
se podílet na evakuaci obyvatelstva, eskortaci běženců, přeběhlíků, zajatců atd.
Na plnění všech těchto úkolů se vzdušné síly mohou podílet jako v předešlém bodě.
Další možné úkoly plněné silami územní obrany v součinnosti se vzdušnými
silami
Vedle úkolů objektové a pohyblivé obrany budou síly územní obrany v součinnosti se
vzdušnými silami plnit celou řadu dalších úkolů, mezi které patří:
 získávání, shromažďování a vyhodnocování zpráv o protivníkovi, situaci na
vlastím teritoriu, terénu a počasí;
 provádění monitorování chemické a radiační situace;
 ničení prostředků vzdušných a pozemních sil protivníka;
 přeprava protivýsadkových záloh SÚzO k ničení výsadků;
 podíl na prvořadých záchranných pracích v ohniscích zasazení;
 podíl na organizaci a provádění zásobování vojsk.
Síly a prostředky sil územní obrany a vzdušných sil budou spolupůsobit v míru,
v době ohrožení státu i ve válečném stavu na základě rozhodnutí NGŠ (velitele AČR).
Vyčlenění úsilí ve prospěch sil územní obrany bude záviset na řadě faktorů, především na
aliančních úkolech vzdušných sil a jejich úkolech ve prospěch pozemních sil. Síly územní
obrany musí být připraveny plnit své úkoly i bez podpory letectva. Úspěšnost obrany a
ochrany území vvšak bude závislá na bojové činnosti protiletadlového raketového vojska.
Síly územní obrany především v době ohrožení státu i za válečného stavu budou
aktivním vedením obrany a ochrany území bránit a chránit prvky bojových sestav VzS a
prostorech činnosti jednotek SúzO, rozmístěné na vlastním území proti působení pozemního
protivníka.
Katedra PVO, VA Brno
29
INFORMACE O ZAPOJENÍ VYČLENĚNÝCH SIL A
PROSTŘEDKŮ ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY DO
EVROPSKÉHO INTEGROVANÉHO SYSTÉMU PROTIVZDUŠNÉ
OBRANY NATO
Autor: plukovník JUDr. Vladimír Krška,Odbor mezinár. práva, sekce voj. bezp. politiky MO
Samotný vstup České republiky do Organizace Severoatlantické smlouvy a
přistoupení k Washingtonské smlouvě ale neznamená, že se Česká republika může
automaticky zapojit do všech aktivit a zúčastnit se plnohodnotně činnosti ve všech orgánech
NATO. K tomu bylo třeba zabezpečit přístup k několika dalším mezinárodním
multilaterálním smlouvám statusového a technického charakteru, které upravují :
1. postavení NATO, zástupců států a mezinárodního personálu („Ottawská dohoda“ účinnosti pro Českou republiku nabyla 18. 11. 1999),
2. postavení misí a zástupců třetích států při NATO („Bruselská dohoda“ - pro Českou
republiku vstoupila v platnost dne 30. 11. 1999),
3. právní postavení ozbrojených sil členských států NATO („NATO SOFA“ - dne 6. 4. 2000
byla v prvním čtení projednána v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a přikázána k
projednání v zahraničním výboru),
4. postavení mezinárodních vojenských velitelství ustanovených podle Severoatlantické
smlouvy („Pařížský protokol“ - dne 6. 4. 2000 byl společně s NATO SOFA projednán v
prvním čtení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a přikázán k projednání v
zahraničním výboru),
5. bezpečnost informací předávaných mezi členskými státy NATO (pro Českou republiku
vstoupila v platnost dne 5. 12. 1999),
6. vzájemné zabezpečení utajení vynálezů týkajících se obrany, na něž byla podána žádost o
udělení patentu (projednána ve vládě dne 29. 11. 1999),
7. předávání technických informací pro účely obrany (probíhá vnitrostátní projednávání),
8. spolupráci v oblasti jaderných informací (pro Českou republiku vstoupila v platnost dne
16. 12. 1999).
Obdobná je situace i pokud se jedná o Evropský integrovaný systém protivzdušné
obrany NATO (NATINADS). Tento systém byl vybudován na základě Směrnice vojenského
výboru NATO MC 54/1 a lze jej charakterizovat jako spojení systémů protivzdušné obrany
členských států v evropském prostoru NATO v době míru i ve válečném stavu do jediného
sjednoceného systému v rámci NATO. Podstatou tohoto systému je, že členské státy souhlasí
s tím, že odpovědnost za nedotknutelnost evropského vzdušného prostoru NATO, velení nad
vyčleněnými národními ozbrojenými silami a pravomoc bránit vzdušný prostor evropských
členských států NATO před vzdušnými útoky je svěřena vrchnímu veliteli spojeneckých
ozbrojených sil NATO v Evropě (SACEUR).
Interpretace podstaty NATINADS a vyčlenění národních ozbrojených sil pod velení
SACEUR spočívá v následujícím :
1.
Se zřetelem k odpovědnosti SACEUR vyjadřují jednotlivé členské státy souhlas s tím,
že vzdušný prostor těchto států bude z hlediska zajišťování jeho obrany považován za součást
evropského vzdušného prostoru NATO.
Katedra PVO, VA Brno
30
2.
Vyčleněné ozbrojené síly a prostředky členských států NATO budou standardně
prohlášeny za ozbrojené síly NATO k udržování integrované velitelské a kontrolní struktury,
určování postupů a realizaci společného výcviku. Kromě nasazení stabilně vyčleněných
národních ozbrojených sil může SACEUR v odůvodněných případech požádat jednotlivé
členské státy NATO o poskytnutí dalších sil a prostředků ke zvládnutí konkrétní situace, a to
s přihlédnutím ke stanoviskům těchto států a jejich možnostem.
3.
SACEUR je oprávněn při plnění úkolů v rámci NATINADS vydat vyčleněným
národním ozbrojeným silám rozkaz k použití zbraně. Jednotlivé členské státy mohou splnění
tohoto rozkazu podmínit souhlasem osoby oprávněné v dané věci rozhodovat podle jejich
vnitrostátních právních předpisů. Předpokládá se, že v případě České republiky bude touto
osobou ministr obrany.
Otázka splnění rozkazu k použití zbraně vydaného SACEUR vyčleněným ozbrojeným
silám České republiky již byla řešena v průběhu projednávání novelizace textu Směrnice
vojenského výboru NATO MC 54/1, a to uplatněním následující výhrady :
„K ochraně vzdušného prostoru České republiky budou použity letouny, přidělené
k tomu účelu Armádou České republiky pod velení NATO. Rozkazy k použití zbraní musí být
před vykonáním potvrzeny určeným národním velitelem.“.
Tato výhrada byla ze strany kompetentních orgánů NATO akceptována. O vydání
rozkazu k použití zbraně vrchním velitelem spojeneckých sil NATO v Evropě (nebo jeho
jménem příslušným regionálním velitelem) bude neprodleně informován řídící důstojník
Národního střediska velení, který bezodkladně zjistí stanovisko ministra obrany, jenž bude
osobou oprávněnou takový rozkaz potvrdit nebo odmítnout.
Na základě výzvy Mezinárodního vojenského štábu a Výboru pro protivzdušnou
obranu adresované všem členským státům NATO a s přihlédnutím jak k obsahu výše citované
výhrady České republiky, tak i k jejímu stávajícímu právnímu řádu uplatnila česká strana
další výhradu následujícího znění :
„Česká republika plně uznává zásady a zúčastní se integrované protivzdušné obrany
v Evropě s výhradou, že odpovědnost za obranu vzdušného prostoru České republiky je
zákonem svěřena Ministerstvu obrany České republiky, které ji zajišťuje prostřednictvím
Armády České republiky. Česká republika respektuje pravomoci a autoritu svěřené vrchnímu
veliteli spojeneckých ozbrojených sil NATO v Evropě k obraně zemí NATO před vzdušnými
útoky, avšak dohodla s ním, že předání vyčleněných sil protivzdušné obrany pod jeho
operační velení bude provedeno, až o tom rozhodne Parlament České republiky. Do té doby
bude silám protivzdušné obrany Armády České republiky veleno z úrovně národního velení,
přičemž jejich použití bude plně v souladu s postupy přijatými NATO.
Velitel dočasného sdruženého střediska vzdušných operací NATO č. 4 Messtetten
vyžaduje použití sil protivzdušné obrany Armády České republiky u velitele vzdušných sil
Armády České republiky a je zmocněn procvičovat svou pravomoc nad vyčleněnými silami
prostřednictvím velitele Národního střediska velení vzdušných sil Stará Boleslav.“.
Z procedurálního hlediska bude zapojení vyčleněných sil a prostředků Armády České
republiky do Evropského integrovaného systému protivzdušné obrany NATO řešeno
vyjádřením souhlasu s novelizovaným zněním Směrnice vojenského výboru NATO MC 54/1
s tím, že první výhrada týkající se potvrzení rozkazu k použití zbraně národním velitelem
zůstane v platnosti. Po vnitrostátním projednání předmětné Směrnice vojenského výboru
NATO a přijetí usnesení obou komor Parlamentu ztratí druhá výhrada České republiky svoje
opodstatnění a bude odvolána.
Konečné znění revidované Směrnice vojenského výboru NATO MC 54/1 bylo
projednáno ve Vojenském výboru NATO dne 17. prosince 1999 s tím, že v budoucnu ponese
Katedra PVO, VA Brno
31
označení MCM-226-99. Poté bylo úkolem členských států NATO posoudit a schválit
navrhované konečné znění formou „tiché procedury“, tzn. že návrh bude považován za
schválený, pokud členské státy ve stanovené lhůtě neuplatní konkrétní námitky. Tato lhůta
končí dne 2. května 2000. Ze strany České republiky nebudou uplatněny žádné další námitky
nebo výhrady.
I když se v daném případě jedná o Směrnici vojenského výboru NATO, která však
bude závazná pro všechny členské státy NATO zapojené do Evropského integrovaného
systému protivzdušné obrany NATO, bude předložena k projednání v Parlamentu České
republiky, neboť obsahuje závazky dotýkající se působnosti tohoto orgánu. Příslušný materiál
byl projednán na schůzi Bezpečnostní rady státu dne 10. února 2000 a v současné době se
připravuje materiál, který bude předložen k projednání na schůzi vlády bezprostředně po
ukončení výše zmíněné schvalovací procedury v rámci NATO.
Současná právní úprava obrany vzdušného prostoru České republiky
1. Základní právní úpravy:
 Ústava České republiky - podle čl. 1 je Česká republika svrchovaný právní stát.
 Podle § 16 odst. 2 písm. f) zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných
ústředních orgánů státní správy, ve znění zákona č. 21/1993 Sb., Ministerstvo obrany
jako orgán pro zabezpečování obrany „zabezpečuje nedotknutelnost vzdušného prostoru
České republiky a koordinaci vojenského letového prostoru s civilním letovým
provozem.“.
 Podle § 44 odst. 2 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví „užívání vzdušného
prostoru České republiky k létání může být nad určitými oblastmi zakázáno nebo
omezeno z důvodů obrany státu“. Omezit nebo zakázat létání může Ministerstvo
dopravy a spojů a jemu podřízené orgány na dobu od 3 měsíců po 24 hodin, ale vždy
v dohodě s Ministerstvem obrany.
 Podle § 15 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů, kterou se provádí zákon č. 49/1997
Sb., o civilním letectví, část vzdušného prostoru, v němž může být z důvodů zajištění
obrany státu omezena nebo zakázána letová činnost, je vymezena horizontálními
a vertikálními hranicemi prostoru, kde jsou umístěny objekty nebo se nalézají prostory
nebo se provádějí činnosti, které vyžadují ochranu. Takovými objekty jsou mj. objekty
určené pro obranu státu.
2. Interní předpisy k provedení § 16 odst. 2 písm. f) kompetenčního zákona:
 Směrnice pro pohotovostní systém protivzdušné obrany ČR (zn. Všeob P-43), schválené
v roce 1993 ministrem obrany,
stanoví hlavní úkoly a zásady pro činnost
pohotovostního systému PVO.
Čl. 15 - 27 hlavy 2 definují letadla, která se považují za „narušitele vzdušného prostoru“,
a která za „narušitele režimu letu“ a stanoví postup činností vyčleněných sil a
prostředků PVO.
Postup je následující:
a) všechna zjištěná letadla, která neoprávněně vlétla do vzdušného prostoru ČR, se do doby
identifikace považují za narušitele vzdušného prostoru;
b) letadlu-narušiteli může být umožněn návrat nad vlastní území nebo přistání na vhodném
letišti na území ČR;
c) nereaguje-li civilní letadlo-narušitel na pokyny orgánů řízení letového provozu, zabezpečí
se podle možností jeho sledování po celou dobu letu ve vzdušném prostoru ČR; opatřeními
nesmí být ohrožena bezpečnost cestujících letadla-narušitele;
Katedra PVO, VA Brno
32
d) odmítne-li narušitel-letadlo ozbrojených sil cizího státu nebo letadlo bez označení státní
příslušnosti podřídit se pokynům orgánů řízení letového provozu, je nutno jej přinutit
k přistání manévrem hotovostního letadla. Chová-li se zjevně nepřátelsky, je nutno jej
sestřelit s použitím všech dostupných prostředků. Zjevným nepřátelským chováním je
provádění manévrů používaných ve vzdušném boji, vedení palby nebo bombardování;
e) vydat rozkaz ke zničení letadla, které bylo identifikováno jako narušitel vzdušného
prostoru ČR a chová se zjevně nepřátelsky, je oprávněn náčelník Generálního štábu AČR
a za jeho nepřítomnosti jím určený zástupce;
f) zákrok proti civilním letadlům-narušitelům se omezuje pouze na identifikaci letadla,
nasměrování na jeho plánovanou trať nebo za hranice vzdušného prostoru ČR a nebo na
instrukce k přistání na určeném letišti; použití zbraní je zakázáno.
 Nařízení náčelníka Generálního štábu Armády České republiky č. 44 ze dne
16. listopadu 1996 k provedení Směrnice Všeob P-43 stanoví vyčlenění sil a prostředků
do pohotovostního systému PVO ČR, zásady pro jejich činnost včetně udržování
nepřetržité pohotovosti.
Závěr
1. Režim stanovený citovanými předpisy upravuje odpovědnost a postupy českých
orgánů výlučně při obraně vzdušného prostoru České republiky, jak vyplývá z její
svrchovanosti. I když jsou stanoveny určité kompetence náčelníkovi Generálního štábu
Armády České republiky, politická odpovědnost náleží ústavním činitelům, tj. ministrovi
obrany a vládě.
2. Zapojení vyčleněných sil a prostředků Armády České republiky do Evropského
integrovaného systému protivzdušné obrany NATO znamená obranu vzdušného prostoru
České republiky nejen vlastními silami, ale také spojeneckými silami NATO pod jednotným
velením jejich vrchního velitele. S činnostmi spojeneckých sil NATO nad územím České
republiky souvisí určité omezení státní suverenity, a proto je třeba znění Směrnice vojenského
výboru NATO o úpravách Evropského integrovaného systému protivzdušné obrany projednat
v Parlamentu České republiky.
V rámci uvedeného systému je nutno mít na zřeteli rovněž činnost tzv. Sdružených
středisek vzdušných operací (CAOCs) a tzv. mobilní složky vzdušného velitelského a řídícího
systému (DAC). Dále se zmíněným systémem věcně souvisí i program leteckého systému
včasného varování a řízení NATO (NAE & C Programe). Zapojení České republiky i
ostatních států do CAOCs se z právního hlediska očekává formou memoranda o porozumění,
které se v současné době zpracovává.
Katedra PVO, VA Brno
33
ZKUŠENOSTI Z REALIZACE POŽADAVKŮ NATO V RÁMCI
VZDUŠNÝCH SIL A NÁSTIN ÚKOLŮ PRO DALŠÍ OBDOBÍ
Autor: Ing. Milan Haštaba, Nod EŘK s NATO VVzS
Jmenuji se Haštaba a pracuji na velitelství VzS jako NOdEŘaK činnosti VzS s
NATO. Problematiku integrace VzS sil do NATO jsem řešil již v průběhu aktivní vojenské
služby z titulu své bývalé funkce náčelníka odboru bojové přípravy PLRV a RTV a celkově
se jí zabývám již pátým rokem.
Je to právě proces integrace do NATO, který v současném období velmi naléhavě
vyžaduje provádění celé řady nezbytných a velmi výrazných změn právě v oblastech
organizace a použití PVO v soudobých konfliktech.
Pokud máme něco měnit, měli bychom jasně znát vstupní podmínky, požadavky,
souvislosti, vazby a zejména konečnou podobu toho, co chceme a máme dosáhnout.
Dosavadní průběh integrace však byl bohužel silně ovlivněn celou řadou nejasností, z nichž
mnohé přetrvaly do současnosti a stále komplikují proces začleňování VzS do vojenských
struktur NATO. Jsem přesvědčen, že jednání této konference může významně přispět jejich
ujasnění a tím i k vytvoření příznivějších podmínek realizace integračního procesu. Proto
jsem přivítal i možnost přednést Vám - alespoň ve velmi stručné podobě - podstatné závěry z
analýzy našich dosavadních zkušeností.
HARMONOGRAM
INTEGRACE VzS DO NATO
* Řízení procesu integrace
•
•
-
SHAPE
Air C2/Air Defence Enlargement Co-ordination Groupe
AIR(CENT)NORTH
Operational Procedures Harmonisation Task Groupe (OPHT)
* Koncepce SHAPE - 2 fáze integrace
• 1. fáze - od počátku r. 1998 do dne vstupu do NATO
• 2. fáze - od vstupu do roku 2004 včetně - (SVŘ VzS s
reorganizací na nový ACCS NATO - do 2008 - 2010)
Ze strany NATO je integrační proces VzS sil řízen a usměrňován Koordinační skupinou
SHAPE pro začleňování systémů velení a řízení a rozšiřování PVO NATO - NATINADS.
Tato skupina řeší a zadává zejména strategické požadavky celého procesu začlenění a
bezprostředně řídí a usměrňuje problematiku technické implementace SVŘ. Její součástí na
úrovni velitelství AIRNORTH je relativně samostatná skupina harmonizace operačních
procedur.
SHAPE časově rozdělil proces integrace do 2 fází - první do data vstupu, druhou zatím do
roku 2004. S úvahou započtení celkové reorganizace SVŘ VzS NATO na technologicky
novou a naprosto jednotnou podobu se může integrace v oblasti systému velení a řízení
protáhnout až do roku 2008 možná až 2010.
Obsahově byla v hrubých rysech určena pro jednotlivé etapy následující náplň:
Katedra PVO, VA Brno
34
ÚKOLY INTEGRACE VzS do NATO
•
•
-
1. fáze - základní začlenění PVO do NATINADS
základní implementace SVŘ - technická + oper. postupy
tvorba a výměna RAP podle oper. postupů NATO
zasazení SL do Air Policing NATINADS
2. fáze - završení plnohodnotné integrace VzS
umožnit SACEUR realizaci odpovědnosti za PVO ČR
poskytnout zařízení a prostředky umožňující plnění
úkolů VzS NATO nad naším územím
- poskytnout potřebné síly a zajistit jejich připravenost
- zajistit a udržet požadované možnosti NATINADS na
území ČR.
POŽADAVKY NATO NA INTEGRACI VzS
* Připravenost přispět ke společné obraně (čl. 5)
• legislativní požadavky/ předpoklady
• Standardy a předpisy NATO
• DPQ - deklarace sil v a jejich všestranná příprava
• TFG - kvalita + infrastruktura
Kompatibilita - (výzbroj, spojení, IFF, navigace, log.
zabezpečení, infrastruktura, utajení a bezpečnost
systémů atd.) + organizační struktury +
operační procedury
INTEROPERABILITA
Z hlediska legislativy není dosud vyřešeno:
- převzetí odpovědnosti SACEUR za obranu vzd. prostoru ČR jako integrální součásti vzd.
prostoru NATO - fakticky řídí CAOC-4 - právně??
- v souvislosti s tím, nejsou dosud vyřešeny ani podmínky pro zásah letounů NATO
sousedních států v rámci plnění úkolů mírové ostrahy vzd. prostoru a naopak;
- není oficiálně stanovena právní závaznost standardů a předpisů NATO, přičemž bez jejich
implementace se nedá o integraci ani hovořit; část z nich má přitom hodnotu základních
operačních rozkazů! (OPPLAN 35001 D vel. AIRNORTH ad.). Proces ratifikace je pomalý ,
nezabezpečí termíny!
- dosud chybí Doktríny AČR a VzS a ani mimo ně alespoň prozatímně nebyly jasně právně
vymezeny místo, podřízenost, úloha a povinnosti jednotlivých prvků VzS (velitelství VzS
počínaje) ve vztahu k NATO a jeho systému velení a řízení.
Tato skutečnost je ale důsledkem dalšího okruhu problémů:
Katedra PVO, VA Brno
35
AKTUÁLNÍ ÚKOLY
INTEROPERABILITY
1. Kompatibilita
• převod SVŘ na strukturu SVŘ NATO a implementace
• výzbroj a zbraňové systémy (modernizace a přezbrojení)
• spojení, IFF, navigace
• logistické zabezpečení a infrastruktura
2. Harmonizace operačních procedur = připravit lidi na
vedení vícenárodnostních, smíšených operací NATO
!!! ratifikace standardů a dokumentů NATO (oper, admin)
a) Dokončit přípravu v oblasti PVO
b) Příprava v oblastech ofenzivní činnosti letectva
c) Příprava v oblasti logistiky
d) Příprava v oblasti Survive-to-Operate
ZÁVĚRY Z HODNOCENÍ
Výsledky 1. fáze dovolily základní začlenění do NATO,
ale - mnoho omylů, nedostatků, pomalé tempo, malá
efektivita a zaostávání za požadavky - štáby „ztrácejí“
• největší překážky:
1. nepochopení podstaty, obsahu a souvislostí integrace
2. zaostávání legislativních předpokladů
3. ratifikace a implementace stand. a předpisů NATO
4. chyběl syst. množení, překládání a distribuce předpisů
5. systém řízení integrace nebyl efektivní - neefektivní
činnost komisí - nezapojen celý velitelský sbor
6. pomalost bezpečnostních prověrek Security Clearance
7.celkově slabá znalost anglického jazyka
8. nedostatek financí
Největší zkušenost je, že bez správného a úplného pochopení podstaty, obsahu a
souvislostí integračního procesu do NATO je průběh jeho realizace velmi problematický.
Dostáváme se však do jakéhosi začarovaného kruhu. Pochopení požadavků a jejich
souvislostí není možné bez dobré úrovně znalostí operační angličtiny, bez širokého studia
standardů a předpisů NATO a účasti na školeních pořádaných orgány NATO. Množení a
distribuce požadovaného souboru standardů a předpisů jsou však nepostačující, jejich
právoplatnost není stanovena a z hlediska minimálního počtu prověřených osob jsou pro ty,
kteří mají být připravováni prakticky nedostupné. Skutečnou vyjímkou jsou lidé prověření, s
odpovídající úrovní odborné a jazykové připravenost. Pokud takoví jsou, je pak mnohdy
problematické zajistit jejich účast na zahraničních kurzech, školeních a potřebných stážích
finančně.
Nedocenění důležitosti a nezvládnutí požadavků a norem souboru předpisů ACE Forces
Standards vedly v počáteční fázi jednak k nereálným počtům sil deklarovaných do NATO a v
Katedra PVO, VA Brno
36
souběhu se stálým tlakem na snižování počtů také k tomu, že ne všechny tabulky počtů a
organizační struktury jsou v plném souladu těchto norem - zejména co se týče požadavků
směnnosti, STO (všestranného bojového zabezpečení) a logistického zabezpečení.
OPATŘENÍ A ÚKOLY
• ujasnit koncepční pojetí integrace a požadavky NATO
- převzít a uplatňovat operační procedury NATO a/nebo
přizpůsobit naše oper. postupy standardům NATO
- přehodnotit, upravit a přepracovat oper. dokum. VzS
• Doktrína AČR/VzS
místo a úloha VzS v NATO
- Definovat místo a úlohu velitelství VzS v rámci NATO
- Definovat vztah místo a úlohu národní SVŘ - SVŘ NATO
- Pozice a úloha sil vyčleněných do NATO a vztah
VzS k nim v podmínkách míru, krize a konfliktu
- Pozice a úloha sil pod národním velením
KONCEPČNÍ POJETÍ PROCESU
INTEGRACE VZS do NATO
Integrace VzS do NATO neznamená pouhou výstavbu
a přípravu deklarovaných sil, ale zahrnuje celkovou
transformací VzS na typ VzS armády NATO
 změnu systému a změny ve všech oblastech:
• Organizační struktury a tabulek
• Systému BoPo a mobilizační přípravy (přípravy záloh)
• Bojové a operační přípravy
• Plánování, programování a rozpočtování
• Logistického zabezpečení a infrastruktury aj. oblastech
Příprava na práci ve štábech NATO a CJTF
Katedra PVO, VA Brno
37
OPATŘENÍ A ÚKOLY
•
•
•
•
•
reálně deklarovat síly pro DPQ na rok 2001
vytvořit předpoklady pro přechod k plnění (T)FG 2000
co nejrychleji dořešit legislativu integrace do NATO
vše pro urychlení bezpečnostních prověrek = klíč
řízení integrace ne činností komisí, ale jako součást
systému velení VzS - přímá spolupráce složek Ve VzS s
odbornými podskupinami OPHT AIRNORTH
• připravit vyčleněné jednotky (org. struktura, tabulky,
logistické zabezpečení a STO)
ale !!!
- důraz musí být nyní položen na přípravu štábů
jejichž pozice a úloha nebyla dosud plně doceněna
OPATŘENÍ A ÚKOLY
* Důraz na přípravu štábů pro činnost v NATO
• NCC, CRC, velitelství a VS LZ a plrb jako organické
prvky taktického stupně velení a řízení NATO
• příslušníky všech stupňů velení na práci ve stálých
velitelských strukturách NATO včetně konceptu CJTF
- Řízené studium Standardů a předpisů NATO
Systém práce štábů VzS převést na systém práce NATO
* Aktivněji a perspektivněji v personální práci
- rozdělení lidí - určit jim perspektivu
- dlouhodobě perspektivně všestranně připravovat
* Aktivněji ve studiu Angličtiny!!!
Katedra PVO, VA Brno
38
INFORMATION WARFARE AND SECURITY
Autoři:
 Ass. Prof. Frantisek Olejnik, PhD., Slovak Air Force Academy, Kosice, Slovakia;
 Lt. Col. Pavel Necas, PhD., Slovak Air Force Academy, Kosice, Slovakia;
 Capt. Stanislav Szabo, Slovak Air Force Academy, Kosice, Slovakia.
Recenzent: plukovník doc. Ing. František Vojkovský, CSc.,VA v Brně
Abstract: Like any new weapon, revolutionary new techniques of information warfare
must be reviewed for legal and practical constraints on their use. Because of the unique
capabilities and employment methods of these "information weapons," such review will
require significantly more attention than other, more evolutionary, types of weapons.
Information warfare weapons must meet the same tests for necessity and proportionality as
other weapons under the laws of armed conflict. In addition, must recognize and weigh the
possible consequences of weapons that can devastate the information systems of the own
nation. Problems such as lack of command and control, post-hostility reconstruction, and
retaliation, among others, must be considered. Because of the extraordinary consequences of
information weapons, developers must provide guidance for defense against information
weapons and also for their employment and national command authorities must carefully
consider adverse effects from their use. This discussion of constraints on information warfare
is not intended to be a checklist for use by the "information warrior." Instead, it is intended as
a survey of the types of problems that must be considered as technology provides imaginative
new weapons for use against innovative new targets.
Keywords: Information, Warfare, National Security, Information Warrior,
Non-lethal Methods, Command and Control Countermeasures, National Command
Authorities, Legal Limitations
Introduction
Information Warfare is probably the greatest "fad" for discussion today. There are,
however, some age old questions that need to be asked when "digital solutions" are advanced
as a panacea for the problems of declining budgets and increasing global political uncertainty.
The debate continues as to whether technological advances in the past several decades have
truly created a "Revolution in Military Affairs." It would be difficult to dispute, however, that
increased dependence on communication and computer systems, combined with long range
precision delivery systems and new "non-lethal" methods of electronic warfare, have created
previously unforeseen target-weapons matches. The Persian Gulf War has been called the first
"Information War" because of the advanced information systems used by the coalition for
supply, intelligence, analysis, and weaponry, and the general conclusion that it was this
technology that greatly limited coalition casualties.
In this same era, as armed forces became increasingly dependent on advanced
technology and information systems, careful planners began to think about protecting them.
Simultaneously, others realized that attacking the enemy's systems might yield great
advantage. In the 1980s, these ideas gave birth to the concept of Command and Control
Countermeasures [1], and, at the end of that decade, Command and Control Warfare. During
that same period, a broad range of technology-much of it highly classified-was evaluated for
Katedra PVO, VA Brno
39
its ability to directly affect the enemy's information flow and degrade his ability to react. All
these technologies are now considered to be a part of the concept of "information warfare."
The term "information warfare" has thus caught the attention of an entire generation of
military thinkers. While the term encompasses both offensive and defensive measures, much
of the imaginative thinking has concerned attacks on an enemy's command and control and
information systems-using methods as diverse as computer viruses and laser beams. Much of
this thought goes into understanding the possibilities-and maximizing the effects-of high
technology in information warfare. Here is an example: Let's consider the consequences if the
following systems were targeted.... for disablement: financial markets, nuclear power plants,
telephone systems, power distribution systems, traffic lights, or air traffic control and airline
reservations systems.[2]
The ability to destroy precisely and completely the enemy's command and control
system, and the ability to attack his information infrastructure, will bring new questions to the
minds of the operational commander. The question of "what can I do" with information
weaponry already has a chorus of answers, and will find no shortage of additional ones in the
near future. Perhaps a more important question, and one that is only recently receiving the
attention it deserves, is: "when shouldn't I use" these high-technology weapons?
If there is something which history teaches about new weapons or methods of warfare, it is
that they will often encounter unforeseen limitations in their use. Chemical weapons were so
lethal and indiscriminate as to be banned. Nuclear weapons were so powerful that their use
became almost unthinkable.
The weapons of Information Warfare have effects as potentially devastating as those
of nuclear weapons, yet there has been relatively little closure in the debates on the
implications of the newest technologies and their use in warfare. There are legal and practical
limitations that the National Command Authorities and, more specifically, the operational
commander, must consider before employing these technologies.
Legal limitations
The use of technology designed to destroy or incapacitate an enemy's communications
or information infrastructure will fall, during hostilities, under the auspices of the law of
Armed Conflict [3]. The two principles by which any act of aggression must be measured
under these laws are necessity and proportionality. An attack must be necessary for a military
purpose, and the damage it causes must be worth the advantage that is gained.
It is under these rules that global thermonuclear warfare became (hopefully) obsolete.
What military advantage could be proportional to the loss of millions of lives? Thousands of
pages have been written on the legality of nuclear war, but current doctrine and literature have
little comment on the legal aspects of information or command and control warfare.
Some may argue that non-lethal forms of warfare, such as compromise of an enemy
computer system, do not constitute the "use of force," and therefore are not subject to the laws
of armed conflict. To advance that contention, proponents must instead show that these
actions are legal under peacetime international laws, a more difficult task. CIA officials, for
example, have reportedly rejected intrusion into other countries' computers, considering them
to be a "fundamental attack." Clearly, international law would consider such acts illegal in
peacetime, hence they must be measured against the principles of the laws of warfare.
Katedra PVO, VA Brno
40
The Principle of Necessity
One basic tenet of international law is that attacks against civilians are prohibited. In
the passage referred to previously, the author considers attacks on a country's airline
reservation system. The operational commander would have a difficult time justifying this
action under the test of military necessity. Attacks against a country's financial, transportation,
or communications systems must be shown to have clear military necessity to be legal.
Even in the more mundane forms of information warfare, such as destruction of an
enemy's command and control capability, law of armed conflict questions may restrict the
operational commander. In Operation Desert Storm, coalition air forces targeted AM radio
stations, telephone exchanges, and microwave stations.[4] From a purely legal standpoint
(there are practical elements to be discussed later), intelligence will have to provide evidence
that targets like these are being used by the military to be considered as legal targets.
Indiscriminate destruction of a nation's communications infrastructure, while possibly good
information warfare, will certainly be poor public relations and possibly prove illegal.
The Principle of Proportionality
It is in the attacks on information systems that most of the more imaginative forms of
information warfare will run into problems. In a recent best-selling "techno-thriller," rogue
elements of the Japanese financial elite insert a computer virus into the computers controlling
transactions of the American financial market. While such an act is feasible, and might bring
military advantage to the attacker, there are serious questions of proportionality raised by such
an attack. It is reasonably clear to the air campaign planner, who must decide whether to
destroy a ball-bearing or a baby milk factory, which might be legal. When the attack will
indiscriminately affect huge sectors of the enemy's economy for an unknown amount of
military advantage, however, the commander must ask hard questions of its legality.
Meaconing, or the creation of false navigational signals, has long been a threat to
aircraft operating near hostile countries. Should the ability arise to compromise an enemy's
airport radar approach system, using computer links to falsify aircraft position, it might
provide the commander the ability to destroy enemy aircraft with no threat to his own forces.
It will be the commander's responsibility, however, to ascertain that such a technique will not
be used to adversely affect civilian traffic in such a way as to cause harm out of proportion
with the advantage gained. That the implications of directly affecting an information
infrastructure are so astounding should garner equivalently great care in their application.
The leaders who choose to develop these techniques, as well as the commanders who
might elect to employ them, must understand that each new weapon brings different questions
of legality to the arena.
Practical limitations
Several recent authors have voiced concerns over the eventual utility of the "third
wave" weapons.[5] Even under the assumption that these weapons will actually create the
desired effects, there are certain situations where their use will adversely affect the outcome
of the conflict. The commander must carefully contemplate the consequences of his actions,
keeping the strategic objectives of the nation in the forefront. The less "pre-packaged" the
weapons are, the more unforeseeable their consequence, the more difficult the task becomes.
Katedra PVO, VA Brno
41
Minimum levels of command and control
One can imagine a perfectly executed command and control warfare attack that leaves the
enemy leadership with no means to communicate with his forces. There are several reasons,
however, why this might not be the ideal situation for the commander.
The first is the most obvious. Should the perfect information warfare campaign leave
the enemy command with no means to fight, it is then nonetheless unable to communicate its
desire for surrender or truce to its troops. Military units are trained to fight autonomously in
the event of lost communications, and, until a reliable and believable command to halt
hostilities is received from superiors, they are likely to continue the struggle. While a
relatively impotent force, like the retreating Iraqi Republican Guard, might cause few
problems, it is easy to imagine a situation like the one in the Pacific theater during World War
II where capable Japanese units, isolated by complete destruction of their means of
communication, continued to fight. Current techniques of jamming can be simply stopped to
allow radio communication, but technology such as EMP [6] could ruin all communications
equipment in a large area.
Another consideration is the link between an enemy's information flow and the
commander's attempts at military deception. While deception may be aided by degraded
communications, severely deteriorated information flow may instead negate attempts at
military deception. Often the desired end of a deception plan is not simply to prevent the
enemy from gaining knowledge of an operation, but in fact to cause him to distribute his
forces unwisely, and to his disadvantage. For example, the German insistence that Patton
would soon be crossing the Channel made the Normandy invasion a success. Had they not
had any information at all about the disposition of forces in England, they may have reacted
immediately to the D-Day forces by moving reserves down the French coast to oppose it. The
commander must ensure that his attempts at deception are not thwarted by successful
information warfare.
Economy of Scale
Even in cases where the situation would allow complete destruction of a system, that
may not be the ideal form of attack. Selective and subtle forms of data manipulation may
prove more of an impediment to the adversary in the long run than overt destruction. An
enemy intelligence system, for example, is more valuable as a source of misinformation than
it would be as a target of destruction. It is the principle of the double agent, and the reason
such spies are "turned" rather than exposed. The commander is obligated to assess the
possibilities of exploiting an information resource before he authorizes its destruction.
Consider the situation where a belligerent has infiltrated an enemy logistical database.
If the database is dual-use (military and civilian), legal questions could prevent widespread
destruction of data. But even with a purely military system, complete destruction of a
logistical tracking system, while certainly legal, would alert the enemy of the attack, and
prompt him to take countermeasures such as "hardening" the system or restoring the data.
Selective use of data manipulation, however, could divert vital material at a critical time away
from the war effort, and still go undetected. In the long run, this technique might not only
prove more justifiable but also more effective.
Katedra PVO, VA Brno
42
Unsuitability
Even data manipulation may be unsuitable. One characteristic of modern conflict is a
trend toward multi-national coalitions. Recently developed trend propose to include multinational headquarters, intelligence centers, operations centers, and command structures.
Commanders will be required to consider the problems of technology transfer and capability
exposure during such operations. Problems of technology transfer may limit the scope of
information weapons they can employ.[7]
A similar problem arises for the commander during a conflict against a relatively
minor adversary. Some of these technological weapons are so advanced that other possible
opponents may be unaware of their existence, and their use may provide future enemies
advance warning. Like the ongoing rush to counter stealth technologies due to Persian Gulf
War successes, a single use of an information warfare technique could engender
countermeasure development that may render it ineffective in future, more critical
contingencies.
Another trend in recent conflicts is the involvement of "non-legitimate" adversaries
[8], either because the current government had become corrupt (Panama, Haiti), or because
the enemy was working outside the bounds of the legitimate government (drug cartels, for
example). In these cases, attack on legitimate military targets may cause serious problems for
the legitimate government. The use of information warfare in infiltrating and isolating drug
money in Colombian or third country banking systems is a good example. This action would
have adverse effects on the credibility and stability of the targeted financial systems.
Legitimate investors may have second thoughts on using systems that have been penetrated,
or the damage to those systems could prevent their legal use.
Political Considerations
The use of one of the "five pillars of command and control warfare," psychological
operations, can have a profound effect on the popular support on either side of a conflict. New
technology [9], such as digital video editing, that can "put words in the mouth" of enemy
leaders, may greatly increase the impact of these operations. Especially when based from a
host nation, such operations can have several serious drawbacks that the theater commander
must consider.
First, in several theaters of current interest, information can adversely affect popular
support in the host nation. As one example of failed psychological operations, Saddam
Hussein's attempts to positively portray his leadership by patting a foreign child on the head
only served to increase American resolve. Maintaining a "low profile" has become more
important to forward-based forces because of the rise of nationalism around the world.
Commanders must consider the impact on the host nation carefully, and fully coordinate any
"forced information" with the political structure in the theater.
Second, psychological operations designed to discredit or vilify the adversary's
leadership can have two adverse effects. [10] It can cause the enemy's population to "rally
around the flag" if popular support is already strong, or it can cause difficulties in a posthostility environment if the leadership remains in charge. Working with a government
discredited by propaganda may prove difficult, and if the propaganda was effective, civil
unrest in the war's aftermath could end up as the theater commander's problem.
Katedra PVO, VA Brno
43
Retaliation
A final problem for the commander to consider, especially with new, highly
destructive technology, is the problem of retaliation. Even if military systems are hardened,
has the greatest vulnerability to information attack. [11] These attacks could take the form of
escalation, or simple desperation. Just as Iraq slung Scud missiles in frustration during the
Persian Gulf War, an adversary that found its information weapons ineffective against U.S.
armed forces may direct them against civilian targets- the Internet, communication satellites,
or undersea fiber optic cables, for example. While these targets may not be militarily
significant during actual hostilities, they could prove politically sensitive or at least disruptive.
Intelligence should be tasked to determine possible enemy responses to information attack,
and the impact of possible retaliation considered in the selection or rejection of information
weapons.
Conclusion
There are two stages in any major technological advance. The first stage, the one the
military is currently in regarding information warfare, is exploratory and imaginative. This is
the period where new doors are opened, new possibilities glimpsed, and the "explorers" of the
era gather their expeditions in search of new vistas. In the second stage, the technological
limits inevitably are found, and their practical use becomes constrained. So it must be with
information warfare.
Unfortunately, the great responsibility that lies on the shoulders of the armed forces
will not allow its leaders to walk blindly down the information armory, choosing and
employing new weapons without regard to consequences. For them, exploration must be
tempered by solicitude. They should, and must, consider with great care the possible
consequences of "third wave" weapons and the targets selected for compromise or
destruction. The greater capacity those weapons have, the greater temperance they demand.
National Command Authorities and military leaders cannot afford to wait until the enemy is at
hand before regarding their own arms.
Bibliography
[1] Barlow, W. J.: Implementation of a Command and Control Countermeasures Strategy in
Korea, Institute for Defense Analysis, USA, 1990.
[2] Cook, Wyatt C.: Information Warfare: A New Dimension in the Application of Air and
Space Power. Air War College, Maxwell AFB, USA 1994.
[3] Sulej R.: Air Force Base Information System Composition, Slovak Air Force Academy,
Kosice, Slovakia 1997.
[4] Command, Control, and Communications Countermeasures During Desert Storm/Desert
Shield. Alexandria, Institute for Defense Analysis, USA, 1992.
[5] Van Creveld, Martin.: Command in War, Cambridge, Harvard University Press, USA,
1995.
Katedra PVO, VA Brno
44
[6] DiNardo, R.L. and Hughes, Daniel.: Some Cautionary Thoughts on Information Warfare,
Airpower Journal, AU, USA 1995.
[7] Hutcherson, Norman B.: Command and Control Warfare, Maxwell AFB, Alabama: Air
University Press, USA 1994.
[8] Orr, George E.: Combat Operations C3I: Fundamentals and Interactions, Maxwell AFB
AL: Air University Press, USA 1993.
[9] Betka F.: Informational Technologies in Education, Slovak Air Force Academy, Kosice,
Slovakia 1998.
[10] Toffler, Alvin and Heidi Toffler.: War and Anti-war: Survival at the Dawn of the 21st
Century, Little Brown and Co., Boston, USA 1993.
[11] Warden, Col. John A. The Air Campaign: Planning For Combat, National Defense
University Press, Washington, DC:1988.
Katedra PVO, VA Brno
45
NATIONAL SECURITY AND NUCLEAR NONPROLIFERATION WITHIN
THE FRAME OF EUROPEAN INTEGRATION
Autoři:
 Ass. Prof. Frantisek Olejnik, PhD., Slovak Air Force Academy, Kosice, Slovakia;
 Lt. Col. Pavel Necas, PhD., Slovak Air Force Academy, Kosice, Slovakia;
 Maj. Lubos Socha, Slovak Air Force Academy, Kosice, Slovakia.
Recenzent: plukovník doc.Ing. František Vojkovský, CSc., VA v Brně
Abstract: That we are witnessing a global transformation has become cliché. The world has
changed from the bipolar power structure of the Cold War to a multipolar post-Cold War
configuration. Alliance systems must also change to adjust to this New World with
seemingly expanded dangers. The nuclear threat, so long held in check during the Cold War,
now appears as a pressing issue at the same time NATO is undergoing a difficult period of
adjustment. One troublesome task will be to adequately address national security and nuclear
proliferation question within the dynamically evolving NATO alliance. National security
topic is critical to regional security and has considerable impact on military issues. It is of
crucial importance, therefore, that those in the military concerned with these issues have an
appreciation of the nuclear proliferation problem.
Keywords: National security, NATO, Nuclear nonproliferation, Partnership for Peace,
Structure adjustment, European security, defense concept, WEU, NACC, Nuclear risk,
Weapons of Mass Destruction, NATO expansion, Strategic Relations.
Political Situation
The collapse of the Soviet regime brought to Europe a general feeling of euphoria.
This feeling was abruptly interrupted when it became evident that the ethnic rivalry and the
intolerance did not disappear with communism. The Balkan conflict brought some of the
dreamers back to reality and proved that contradiction and division remain in Europe. The
economic recession and attendant unemployment provided confirmation. In fact, the Cold
War left Europe facing as difficult a set of challenges as existed at the end of the Second
World War. For example:
 Half of Europe is seeking, within democracy, the progress threatened by
economic and political collapse.

The other half is looking for possible ways to overcome an economic crisis
that threatens the loss of competitiveness.

A former superpower with a destroyed economy is looking for a place in the
“new order.”

A potentially dangerous southern periphery is charged with a wealth of energy,
demographic explosion, economic inadequacy, political incapacity, ethnicreligious extremism and an excess of arms.
Katedra PVO, VA Brno
46
New nations, institutions and leaders fight for influence in an ever-more competitive
world. To integrate this diversity in a democratic and safe system is a daunting task. The
new situation in Europe demands strategic strictness, attention and strong conviction. In that
part of Europe between Germany and Russia, an historical area of conflict, there is a vacuum
of safety that needs to be filled with balance and political wisdom. Should Germany and
Russia become allies, we will face the danger of a new hegemony. If they fight, many other
nations will face crisis of a different dimension.
If we wish a future Europe different from that of the past, positive answers must be
found to the following questions:
 How can America’s allies be convinced of the US commitment to the security
of Europe?

How can the interests of most countries in Europe be harmonized without a
common enemy?

How can Russia be motivated to have a more constructive role in European
and World affairs?

How can EU members be persuaded to assume more responsibility in the
safeguard of their own peace and stability?
European Security and Defense Concepts after the Maastricht Treaty
In 1991 negotiations took place among EC members which resulted in the Treaty of
Maastricht. The treaty created a European Union with its own foreign and security policy.
The implementation of the treaty provisions is likely to lead to enhance European roles,
responsibilities and contributions in the management of international crises and contingencies
in which military capabilities may be required. It has paved the way for the EU to deal with
the military aspect of security.[1] Article J1 of the treaty states the following: [2]
The objectives of the common foreign and security policy shall be:

to safeguard the common values, fundamental interests and independence
of the Union;

to strengthen the security of the Union and Member States in all ways;

to preserve peace and strengthen international security, in accordance with
the principles of the United Nations Charter as well as the principles of the
Helsinki Final Act and the objectives of the Paris Charter;

to promote international cooperation;

to develop and consolidate democracy and the rule of law and the respect
for human rights and fundamental freedoms.
Likewise, under Title V, Article J4, it is stated that “the common foreign and security
policy shall include all questions related to the security of the European Union, including the
eventual framing of a common security policy, which might in time lead to a common
Katedra PVO, VA Brno
47
defence.”. This goal may be implemented by the Western European Union (WEU), the
military organization of the EU. This proposed common defense was not designed to
supplant NATO, but rather to complement the alliance. This idea was reinforced at the
NATO Summit in January 1994 with the reinforcement of the alliance’s European pillar
through the WEU.[4]
NATO evolution
The fall of the Berlin Wall in November 1989 was the culminating point of a series of
events that demonstrated East European steps toward democracy and freedom. In March
1989, the NATO Summit in Brussels recognized that changes had occurred in the USSR and
Eastern Europe. They further described how the alliance should overcome the division of
Europe and establish peace on the continent. At the Summit of London in July 1990, the
allied Heads of State proclaimed the most audacious declaration since NATO’s creation. The
alliance recognized that the Soviet Union should no longer be seen as an adversary and a
replacement for NATO’s doctrine of flexible response was clearly needed.[5]
While keeping the main features of flexible response (readiness by NATO to initiate
the use of nuclear weapons if necessary) the new strategic concept provided new political and
military guidance to NATO. In particular, the new strategic concept gave NATO’s (hence
America’s) blessing to enhance West European security and defense cooperation
arrangements. Although this support was noted at several points in the new strategic concept,
it was stated most fully in paragraph 3:
The fact that the countries of the European Community are working towards
the goal of political union, including the development of a European security
identity, and the enhancement of the role of the WEU, are important factors for
European security. The strengthening of the security dimension in the process
of the European integration, and the enhancement of the role and
responsibilities of the European members of the Alliance are positive and
mutually reinforcing. The development of the European security identity and
defense role, reflected in the strengthening of the European pillar within the
Alliance, will not only serve the interests of the European States but also
reinforce the integrity and effectiveness of the Alliance as a whole.[6]
Besides the new relationship between NATO and the WEU, two major issues have
been added to the NATO agenda: the enlargement of the alliance and the Partnership for
Peace. NATO’s enlargement should make a decisive contribution to extend to the East the
values of democracy, respect for fundamental freedoms and the rule of law on which the
Atlantic Community is founded. The alliance has agreed on the general conditions new
NATO members, Czech Republic, Poland and Hungary must fulfill:
democratic
governments, respect for human rights, free market economies, and civilian-controlled
militaries.[7] They must also, of course, be able to integrate their forces into the alliance
militarily. NATO’s enlargement would be viewed as part of the broader process of building a
new Euro-Atlantic security architecture.
Enlargement is a two-way street; security in Europe will be extended only if
enlargement is backed by strong consensus both within each of the members of the alliance
Katedra PVO, VA Brno
48
and within each of the countries invited to join. Interaction and dialogue are indispensable.[8]
One must be cognizant, however, of the potential of Russia as the spoiler of any security
arrangement in Eastern Europe.
The Partnership for Peace (PfP), based on the wider political dialogue fostered by the
North Atlantic Cooperation Council (NACC), is the best instrument for bringing together
allies and their former adversaries. PfP is a military cooperation structure that allows “the
partners” to participate side-by-side with the allied forces in operations such as humanitarian
and peace efforts. Bosnia is a good example of PfP cooperation.
Regardless of the “good news” coming from East Europe and the new architecture for
security and defense in the EU, NATO is still concerned with nuclear proliferation. NATO’s
new strategic concept states that the stability of peripheral countries is important for the
security of the alliance because of the proliferation of armaments and associated technologies
capable of targeting the allies’ territory.
Sources of Nuclear Proliferation Risks in the NATO Region
Today there is no uniform proliferation risk. According to the Alliance Policy
Framework on Proliferation of Weapons of Mass Destruction (WMD), NATO defined the
following sources of proliferation risks: [10]
 Some states (e.g. Iraq, North Korea) have not complied with, and even
willfully disregarded, their international nonproliferation commitments, in
particular those stemming from membership of the 1968 Nuclear NonProliferation Treaty.

Major political changes on the European continent following the break-up of
the Soviet Union have potential proliferation implications.

A number of states on the periphery of the alliance continue in their attempts to
develop or acquire the capability to produce WMD or their delivery means or
to acquire illegally such systems.

Non-state actors such as terrorist groups may also try to acquire WMD
capabilities.

Ever-increasing trade in today’s world economy, including transfers of dualuse commodities, is leading to greater diffusion of technology, which
complicates efforts to detect and prevent transfers of material and technology
for the purpose of developing WMD and their delivery means.

The growth of indigenously developed WMD-related technology has also
made proliferation more difficult to control.

There is the risk that a proliferator might seek to profit or gain political benefit
by selling WMD and the delivery means; such a trade could result in allies
being threatened by an adversary that obtained WMD capabilities developed in
areas beyond NATO’s periphery.
Katedra PVO, VA Brno
49
From these comments we can infer that NATO could face some of the following types
of risk with different strategic implications, both on the global and regional level:
 Opponents armed with nuclear weapons and ballistic missiles may confront the
armed forces of Western States operating in various regional theaters under
differing missions (peacekeeping; enforcing UN trade sanctions or Security
Council decisions). This possibility seems quite plausible in light of Iraq’s
employment of Scud missiles during the Gulf War.
 Direct military threats against the territories and societies of Western states by
“rogue states” acquiring missiles capabilities and WMD. Libyan leader
Kaddafi attempted to buy nuclear weapons in the 1970s.
 Risks from shifting regional power balances have global implications. If Iraq
had possessed nuclear weapons in August 1990, Operations Desert Storm and
Desert Shield might not have taken place. As a consequence, the states of the
Arab peninsula would most likely have pursued rapid accommodation that
would have brought them under Baghdad’s control.
 Regional instabilities fueled by proliferation. A possible scenario involves the
danger that, as a consequence of the disintegration of Russia and other CIS
states, nuclear weapons may be used in local armed conflicts or disputes
between various Soviet successor states.
 Negative consequences of the erosion of international norms and international
or regional systems of order. Proliferation will compromise and impede the
functioning of international cooperative systems that could provide nontraditional forms of security, like the UN or the OSCE.
 The danger of an accident involving nuclear weapons or their unauthorized
use. It is reported that a lack of safety measures is one of the reasons that
Pakistan and India very hardly completed the final assembly of their otherwise
finalized nuclear devices.
 The opening up of a new dimension of terrorism. Terrorists could attempt to
use nuclear blackmail to destabilize society and compromise a government.
The risks associated with nuclear proliferation have been recognized and are being
dealt with by NATO Heads of State.[11] One of NATO’s principal goals is to avert
proliferation. Prevention, however, might not always succeed. NATO, as a defensive
alliance, must take account of proliferation risks in its defense policy in order protect against
the threat or use of nuclear weapons. The maintenance of such capabilities should help to
protect against coercion, and preserve NATO’s freedom of action in the face of any future
threat from nuclear proliferators.
Conclusion
NATO must proceed carefully, balancing the desire of Central and East European states
for full reintegration into Europe and NATO’s desire to project security eastward with
concerns about extending new security guaranties. NATO will also have to balance the issue
of NATO expansion keeping the alliance alive with the view that this will be a divisive issue
in an alliance already troubled over Bosnia and the need to clarify a new Trans-Atlantic
relationship. NATO will also need to balance its intent to control its own destiny and not be
Katedra PVO, VA Brno
50
subject to a veto by outside states, such as Russia, with its concern not to undercut reformers
and promising developments in countries that are not invited to join. Indeed, much will
depend on the nature and strength of relations that NATO and others in the West establish
with Russia and other Eastern states.
To balance national security interests, NATO is taking careful and measured steps to
strengthen the PFP and moving to determine what internal steps are required for further
expansion of membership and to assess the implications of this move. Facing national
security questions, NATO must also help prospective members understand what membership
entails. Consultations will be required to determine how to frame the expansion debate, how
to decide which interested states should be admitted and when, and how to advance NATO
relationships, not only with those states that may rejoin, but also with other PfP partners not
expected to join. This process of integration indeed guarantees national, regional and
European security.
Bibliography
[1] Van Staden, Alfred.: After Mastricht – European foreign defense policy, SAGE
publication, London, U.K. 1997
[2] Maastricht Treaty, ARCO IRIS Ltd., Lisbon, Spain 1992
[3] Maastricht Treaty, ARCO IRIS Ltd., Lisbon, Spain 1992
[4] Barroso.J.M.: The transatlantic partnership in the new European security context,
NATO Review 8, Belgium 1995
[5] London Declaration on a Transformed NATO.: NATO Press and Information Office,
Belgium 1996
[6] The Alliance’s New Strategic Concept.: NATO Review 6, Belgium 1996
[7] Socha L., Szabo S., V. Vinar.: Weapons Systems of modern combat aircraft, Slovak Air
Force Academy, Kosice, Slovakia 1999
[8] Dale Reginald.: Defending Europe.: London, U.K.1997
[9] The Alliance’s New Strategic Concept.: NATO Review 6, Belgium 1996
[10] Gregory L. Schulte .: Responding to proliferation; NATO’s Role.: NATO Review 4,
Belgium 1995
[11] Pulis P.: Weapons of Mass Destruction, Slovak Air Force Academy, Kosice, Slovakia
1995Moto:
Minimalizace počtu obrazovek na pracovištích ŘLP vede ke zlepšení
Katedra PVO, VA Brno
51
44. PROTILETADLOVÁ RAKETOVÁ BRIGÁDA
Autor: podplukovník Ing. Jiří Provazník, 44.plrb Slaný
Organizace 44.plrb
44.plrb
Slaný
PrZ
Slaný
441.plrs
Dobříš
3xS125M
2xA,1xB
Výzbroj 441.a 444.plrs
• SA 3
442.plrs
Rapotice
3xS75M3
2xA,1xB
PrZ
Slaný
443.plrs
444.plrs
Fr.Místek
Slaný
3xS75M3 3xS125M
2xA,1xB 3xuložený
Výzbroj 442. A 443.plrs
• SA 2
NĚVA
Katedra PVO, VA Brno
VOLCHOV
52
Výcvik bojové směny plro
Způsoby výcviku u 44.plrb
•
• 1.výcvik směny plro
• 2.výcvik směn k řízení BČ v rámci plrs
• 3.výcvik směn k řízení BČ v rámci plrb
BS plro,VO,NŠ
VRTB,ORS,VPB
Výcviková aparatura
AKORD
RAP P18
Výcvik směn v rámci plrb
varianta č.1
Výcvik bojových směn v rámci
plrs
• BS plrs
Bojová směna plrb
RAP SEKTOR
C2 BOIS
BS plro
RAP P18
BS plrs
RAP SEKTOR
BS plrs
RAP SEKTOR
BS plrs
RAP SEKTOR
BS plro
RAP SEKTOR
BS plro
RAP P18
RAP P18
BS plro
RAP P18
Non secure voice
Složení bojové směny plrs
Složení bojové směny plrb
•
•
•
•
•
•
velitel směny
důstojník palebného řízení
zpravodajský náčelník
důstojník sběru informací
důstojník pro spojení
technik sítí
•
•
•
•
Velitel směny
důstojník pro SEKTOR
důstojník palebného řízení
důstojník vyhodnocení taktické vzdušné
situace
• důstojník pro sběr informací
• důstojník pro spojení
Katedra PVO, VA Brno
53
Výcvik směn v rámci plrb
varianta č.2
Směna plrs
RAP SEKTOR
BS plro
RAP P18
Směna plrb
RAP SEKTOR
C3 SENĚŽ
BS PLRO
RAP P18
Non secure voice
Non secure datalink
Místo a úloha štábu plrb
•
•
•
•
Realizovat CMO
zplánovat CLUSTER
realizovat určené TBMF
logisticky podporovat plrs
Místo a úloha štábu plrs
•
•
•
•
realizace manévrů plro
organizace C3 u plrs
logistické zabezpečení u plrs
realizace určených TBMF
Katedra PVO, VA Brno
54
PROTILETADLOVÁ OBRANA AČR
Autor: podplukovník Ing. Oto Záleský, GŠ AČR
Organizace protiletadlové
obrany AČR
SRR
HOS
Velitelství
pozemních sil
Velitelství
1.md
4.brn
mb
1.plrp
mb
mpr
vmpr
VS PLV
spojpr
plo
plbat
plrbat
batPVO
plo
Základní palebné a průzkumné
prostředky PLV
Palebné prostředky PLV:
 BV 9A33BM2 což je
součást plrk OSA-AKM
(SA-8)
 BV 9A34M (9A35M) což
je součást PLRK S-10M
(SA-13)
 Přenosný PLRK SA-7
 30mm PLdvK, model 53/59


Průzkumné prostředky
PLV
průzkumný radiolokátor
P-19
aktivní a pasivní
průzkumné prostředky
které jsou součástí
PLRK
Katedra PVO, VA Brno
55
PROTILETADLOVÉ VOJSKO
Armády České republiky
pluk
oddíl
baterie
plrp
1
-
6
mechanizovaná
brigáda
-
4
16
brigáda
rychlého
nasazení
-
-
4
Katedra PVO, VA Brno
56
1.VÝCVIKOVÁ ZÁKLADNA PLV
Autor: podplukovník Ing. František Mičánek, VÚ 2478 Žatec
11. protiletadlový raketový pluk
Velitel
Náčelník štábu
Zástupce velitele
Skupina
personalistiky
Rota
zabezpečení
a služeb
Operační
oddělení
Oddělení
logistiky
Speciální
skupina štábu
1.protiletadlová
raketová baterie
2.protiletadlová
raketová baterie
Katedra PVO, VA Brno
3.protiletadlová
raketová baterie
57
Úkoly protiletadlových jednotek pozemních sil




přímá PVO vojsk, objektů a zařízení zejména
proti NLC a bitevním vrtulníkům
provádění vzdušného průzkumu
uvědomování o PVN protivníka a o působení
vlastního letectva
provádění součinnosti s VzS a bráněnými
vojsky (NATO)
Systém řízení palby protiletadlových jednotek v rámci plrp.
CRC
R3A
VS plrp
PVO Ep
PU - 12M
R3A
PU - 12M
PVO Ep
VS plro
Plr bat.
Katedra PVO, VA Brno
58
Výzbroj protiletadlového raketového pluku
Takticko-technická data:
OSA AKM ( SA - 8 GECKO )
Dosah:
1500-10000m
Palba:
1-2 rakety
Doba nabití:
8 min
Rychlost cíle
na příletu
na odletu
Výška letu cíle
Osádka
do 500m/s
do 300m/s
25-5000m
5 osob
Metoda navedení:
3 body po RL paprsku
( možno použít TV zaměř.)
Radiolokátor P-19 / IFF
Takticko-technická data:
Obsluha:
1 + 4 osoby
Dosah:
do 200 km
Rozlišovací schopnost:
v dálce
2500 m
v azimutu
80
Délka impulsu: 2,1 mikrosec.
Impulsní výkon:
210 kW
Napájení: 3 x 220 V/400Hz
Rychlost : do 40 km/h
Vyhledávací prostor : 0 -360 0
Takticko-technická data:
Obsluha:
1 + 4 osoby
max. rychlost: 70 km/h
hmotnost :
10 500kg
jízdní dosah:
500 km
Vybavení vozidla:
zařízení ASPD
topopřipojovač
Radiostanice R 123 3x
R 111
R 407
Počet sledovaných cílů: 99
Velitelské stanoviště PU-12M
Katedra PVO, VA Brno
59
Takticko-technická data:
Dosah:
800 - 5000 m
Palba :
1 raketou
Osádka:
3 osoby
Rychlost cíle:
na příletu
na odletu
Výška cíle:
420 m/s
310 m/s
25 - 3500 m
Metoda navedení:
samonaváděcí hlavice v IČ
a fotokontrastním režimu
Rychlost:
30 - 60 km/h
S-10M ( SA-13 GOPHER )
Takticko-technická data:
Dosah:
2000 - 4200 m
Palba:
1 raketou
Obsluha:
1 osoba
Rychlost cíle:
na příletu
do 150 m/s
na odletu
do 260 m/s
Výška cíle:
25 - 2300 m
Hmotnost kompletu: 15 kg
Ráže kompletu:
72 mm
Délka kompletu: 1500 mm
Metoda navedení:
IČ
S -2M ( SA-7 GRAIL )
30 mm PldvK vz.53/59
Takticko-technická data:
Dosah:
Palba:
Obsluha:
3 500 m
150 ran/min
1 + 4 osoby
Rychlost cíle: do 350 m/s
Výška cíle:
do 3000 m
Zaměřovač:
optický s volbou 9
záměrných osnov podle
druhu a rychlosti cíle
Hmotnost kompl.: 10 300kg
Ráže kanonu:
30 mm
Max. rychlost: do 60 km/h
Katedra PVO, VA Brno
60
INTEGRACE SYSTÉMU VELENÍ A ŘÍZENÍ VZS DO INTEGROVANÉ
PVO NATO
Autor: plukovník gšt. Ing. Bedřich Vaculík, VVzS Stará Boleslav
Úvod
Jedním ze základních úkolů, který má v NATO nejvyšší prioritu je ochrana vzdušného
prostoru. V rámci NATINADS (NATO Integrated Air Defence System)v míru plní tento úkol
„AIR POLICING“. Nezbytným požadavkem k plnění tohoto náročného úkolu je vybudovaný
systém velení vzdušných sil. V současné době je v NATO připravováno zahájení výstavby
„AIR COMMAND AND COTROL SYSTEM“ (ACCS). Tento systém bude zabezpečovat
velení i řízení ofensivních i defensivních sil a prostředků. NATO plánuje ukončit výstavbu
ACCS v letech 2006 – 2008. O tomto systému bude blíže hovořit v průběhu konference
plk.Ing.Šnábl / J6-GŠ.
Integrace systému velení a řízení VzS do systému NATINADS a AIR C2, probíhá podle
záměru SHAPE ve 3.fázích:
 1. fáze – do přijetí ČR do NATO
 2. fáze - od přijetí ČR do NATO do ukončení výstavby ACCS (Air Command and Control
System)
 3. fáze - činnost v rámci ACCS
Stav splnění úkolů I. fáze integrace
Základní úkol, který byl plněn v průběhu roku 1998 a počátkem roku 1999 v oblasti
výstavby VzS, spočíval v zabezpečení požadavků NATO / SHAPE na realizaci technické
integrace systému velení a řízení vzdušných sil (PVO AČR) do integrovaného systému velení
a řízení NATO (NATINADS) a splnění základních požadavků technické kompability a
interoperability. Tyto úkoly byly splněny takto:
1) Byla dokončena výstavba operačního střediska vzdušné suverenity ( ASOC ) na
NStřV VzS AČR (instalace ASOC byla ukončena dodavatelskou firmou Lockheed Martin
podle plánu).
2) Na vybraná stanoviště byl rozvinut systém ICC (Initial CAOC Capability) , pro
automatizované velení a řízení sil a prostředků vyčleněných do NATINADS. Systém ICC
je v AČR na základě smlouvy o dočasné zápůjčce a předpokládá se, že bude po navrácení
NATO C3 Agency NC3A nahrazen národním systémem velení a řízení (zařízení BOIS ).
3) Byly zahájeny práce na národním systému velení a řízení vzdušných sil spuštěním
pilotního projektu BOIS (bojový informační systém). V průběhu ledna 1999 byl
systémovým integrátorem VTÚ LaPVO zabezpečeno rozvinutí pilotní části projektu a
v lednu 2000 byl realizován doplněk č.1 na zbývající místa velení útvarů VzS
4) Dále byla dokončena výstavba ZP 41. a 43. SVŘPz
v souladu se standardními
organizačními strukturami míst velení NATO pro střediska řízení a uvědomování.
Organizačně, materiálně i systémově byla zabezpečena redislokace NS-1 na pracoviště 41.
SVŘPz.
Katedra PVO, VA Brno
61
5) Byla provedena rekonfigurace a úpravy systému SEKTOR VS z hlediska potřeb
k propojení se zařízením ASOC. S tímto souvisel i úkol realizovat interface mezi
systémem ASOC a SEKTOR a interface SEKTOR a LINK 1.
6) Jedním z hlavních opatření plněných v roce 1998 bylo integrovat pasivní sledovací
systémy do systému velení a řízení vzdušných sil. Na tomto úkolu se pokračuje.
7) Byla zahájena projektová příprava rekonstrukce míst velení leteckých základen.
8) Na všech místech velení VzS AČR je vybudován systém ALCATEL. K zabezpečení
velení a spojení na jednotlivých místech velení jsou používány povelové soupravy PS2000. Jejich zasazování je postupně plánováno na všechna místa velení VzS AČR.
9) V oblasti bezpečnosti informačních a komunikačních systémů byly zahájeny práce na
bezpečnostních projektech pro systémy isvLET (LETCENTRUM), SEKTOR VS, BOIS a
ŠIS a byly zahájeny práce pro zajištění fyzické bezpečnosti míst velení.
SHAPE (Supreme Headquarters Allied Powers Europe) provedl počátkem roku 1999
vyhodnocení splnění cílů I.fáze integrace a dosaženou úroveň připravenosti systému PVO a
systému velení a řízení VzS AČR a předpokladů splnění minimálních vojenských požadavků
NATO. Velmi vysoce bylo hodnoceno systémové řešení, technická úroveň a vybavenost
Národního střediska velení, Středisek velení, řízení a průzkumu, systému řízení letového
provozu a vývoj pasivního sledovacího systému VĚRA. Bylo hodnoceno, že jsou vytvořeny
velmi dobré výchozí podmínky na transformaci do systému ACCS NATO
Úkoly II. fáze integrace
Jedním z hlavních úkolů II.fáze integrace je provedení postupné transformace
systému velení a řízení VzS AČR do systému ACCS NATO.
V tomto roce byly zahájeny práce na postupný přechod z NstřV VzS AČR na IARS
(Interim Air Control RAP Production Center Sensor Fusion Post) a cílově na ARS (Air
Control Center, RAP Production Center Sensor Fusion Post). Rovněž je nutno změnit
stávající úlohu Středisek velení řízení a průzkumu (CRC).
Rovněž v koncepci ACCS není uvažováno se zařízením ASOC (operační středisko vzdušné
suverenity). Integrace zařízení ASOC do systému ACCS se ve VzS AČR předpokládá
jeho začleněním do RPC (RAP Production Centre).
V systému velení a řízení základen letectva má rozhodující úlohu velitelské stanoviště Wing
Operations Centre (WOC). Z tohoto důvodu jim věnovat zvýšenou pozornost při jejich
modernizaci, tak aby plnily úkoly podle standardů NATO.
Postupně bude rovněž nutno změnit místo a úlohu Vojenského oblastního střediska řízení
letového provozu Military Air Command and Control Centre (MACC) tak, aby odpovídalo
úkolům podle systému ACCS.
ZÁMĚR REALIZACE:
 do konce roku 2004 provést následující změny :

vytvořit:
 na IARS vybudovat RPC (RAP production center)
 jako zdroje radarových informací využívat ASOC a SEKTOR-VS

zrušit:
Katedra PVO, VA Brno
62
 naváděcí stanoviště letectva NS2 a NS5

redislokovat:
 naváděcí stanoviště letectva NS3 na NStřV VzS

modernizovat:
 velitelská stanoviště LZ (WOC),

stavebně připravit VS letek (SQOC),Squadron Operations Centre

vyvinout a zasadit do použití mobilní místa velení
 letky
 SAMOC (Surface-to-Air Missile Operations Centre), GOC (Gunnery Officer's
Console),
 Zasadit čidla:

páteřní (backbone) radar – výstavbu 2 x „souprav radarů“ realizovat podle
CP 5A 0044. Jejich úkolem je zabezpečit MMR NATO.
 Transportní (deploybl) radar – podle požadovaného radarového krytí a k
zabezpečení výcviku letectva se plánuje nákup 4 spr. radarů.
 Mobilní (gabfiler) radar
 Pasivní sledovací systém (Věra-A, Věra-S, Věra-K):
Systém Věra – je vyvíjen na požadavek AČR a svými parametry patří mezi nejlepší
ve světě. NATO/SHAPE vznesl požadavek na její uvolnění pro NATO. Ukončené
vojskové zkoušky „Military verze VĚRA“ prokázaly splnění TTP. Do konce roku
2000 se informace z 5-ti souprav „VĚRA-A“ bude fúzovat a multiradarově
zpracovávat systémem SEKTOR VS.
 Rádiové spojení „zem-vzduch-zem“ (G/A/G)
V současné době je budováno rádiové krytí území ČR v 1. leteckém pásmu, které
bude zabezpečovat požadavky SHAPE. NATO/SHAPE požaduje na území ČR
vybudovat i rádiové krytí stanicemi typu HAVE QUICK. Z tohoto důvodu plánuje
SHAPE na stanovištích 2 páteřních radarů na území ČR (43.SVŘPz a NS3)
aktivování dvou těchto rádiových stanic.Tento úkol bude plněn v rámci nové PC 5A
0035.
 Zavedení systému IFF Identification Friend or Foe
Na základě rozhodnutí NGŠ AČR z roku 1995 je zástavba komponentů IFF
prováděna pouze do té bojové techniky, která bude ve výzbroji AČR ještě po roce
2005. Zejména se jedná o prostředky PLRV a PLV (2K12-KUB, S-10M a OSA-AK).
Nově zaváděná bojová technika bude nakupována se zastavěným systémem IFF
na bázi MARK XII.

Výstavba automatizovaných systémů ACCS NATO
Za základ automatizovaných systémů ve VzS AČR považovat systém
„SEKTOR-VS“ a „Bojový informační systém VzS AČR - BOIS“. Plánuje se, že
BOIS ve VzS AČR nahradí zapůjčený systém ICC NATO.
Katedra PVO, VA Brno
63
Podle SHAPE je nutno pokračovat v modernizaci stávajících systémů, ale rovněž
doporučuje, aby veškeré zámysly byly konzultovány v NATO. V rámci přijatých
standardů bude nutno upravit i ostatní informační systémy VzS AČR.
Všechny stávající i nové automatizované systémy VzS AČR je nutno
akreditovat podle standardů NATO.

Hlasová a datová komunikace
Na všech místech velení VzS AČR je vybudován systém ALCATEL. K zabezpečení
velení v systému PVO jsou používány povelové soupravy PS-2000. Postupně se plánuje
jejich zasazení na všech místech velení VzS AČR.
Celoarmádní datová síť není vybudována na místech velení LZ a PLRV. Její
výstavbu je nutno v AČR zkoordinovat s požadavky TFG(Target Force Goals)
NATO/SHAPE, zejména u 4 zTL.
 Interface na systém NAEW NATO Airborne Early Warning System (AWACS)
Ke zkvalitnění přehledu o vzdušné situaci zabezpečit příjímání informací od systému
NAEW. Interface řešit v časovém období podle doporučení SHAPE. Vzhledem
k vysoké technické úrovni systému SEKTOR-VS, usilovat o souhlas SHAPE s vývojem
interface na tento systém.
Informace ze systému NAEW zavádět do multiradarového zpracování na RPC
na NStřV VzS. Jejich distribuci v rámci AČR řešit systémem SEKTOR-VS.
 Řízení zbraňových systémů
Stávající řízení zbraňových systémů prováděné systémem SEKTOR-VS se postupně
upravuje podle požadavků NATO.
Ve II. fázi integrace byly zahájeny práce na úpravě systému velení a řízení s důrazem na:
a) úpravu systému SEKTOR VS podle doporučení NC3A pro postupnou transformaci
tohoto systému do systému ACCS, k tomuto bylo řešeno a realizováno:
 přechod na systém číslování cílů podle standardů NATO; s tímto souvisí úprava
předpisu PVO- 7- 11 a úprava tabulky bojové činnosti VzS;
 dopracování do interface systému SEKTOR VS komunikační vrstvy LINK-1 a do
procedur pro přenos RAP (Radar Processing Control) údaje o IFF;
b) pokračuje se v realizaci opatření v oblasti bezpečnosti informačních a komunikačních
systémů VzS
c) připravit a provést doplňkové vojskové zkoušky na zařízení ASOC a zavést jej do
používání v AČR;
d) pokračovat v přestavbách velitelských stanovišť leteckých základen VzS AČR;
e) zasadit do zkušebního provozu pilotní část projektu BOIS a zahájit práce na SW
odpovídající informačním potřebám systému ICC;
f) na VS 4. zTL zasadit povelovou soupravu PS 2000 a vybudovat zde prototypové místo
velení.
Katedra PVO, VA Brno
64
Závěr
Další rozvoj systému velení a řízení VzS a jeho postupné transformace do integrované
PVO NATO důsledně vychází z potřeb a požadavků kompability s NATO. V rámci II. Fáze
integrace je cílem dosáhnout tyto operační požadavky:
a)
Aktivní a pasivní schopnost sledovat, zajišťovat, potvrzovat, monitorovat a hlásit,
za každého počasí, 24 hodin denně, aktivity nepřátelských, nebo potenciálních
nepřátelských sil všude v rámci prostoru odpovědnosti NATO.
To zahrnuje sběr, ošetření a distribuci informací pro letoun ve vzduchu ve formě RAP,
který musí být pevně stanovený v rámci hranic platných vojenských požadavků. RAP
je kombinace dat od aktivních a pasivních senzorů, NAEW a jiných senzorů jak je
specifikováno v ACCS kritériích a standardech a dalších civilních koordinačních
schopnostech ŘLP. To také zahrnuje identifikační schopnosti podle NATO standardů.
Koordinace s pozemními a námořními silami je požadována, kde je to možné.
b)
Schopnost taktického řízení pro taktickou plánovací, úkolovací a prováděcí úroveň
a jeho integrace do odpovědných NATO velitelských stanovišť na odpovídající úrovni
je vyžadována, aby bylo umožněno flexibilní přidělení oblasti a rozložení sil.
Toto zahrnuje zobrazení systému velení, řízení a informačního systému způsobilého
podporovaných operací odpovídající misi, úloze a úrovni velení. To dále zahrnuje
schopnosti automatického datového spojení a jejich přidružených komunikačních
propojení, zejména země-země a utajované komunikace a komunikace odolné proti
REB vlivům k dání souhlasu nahoru, dolů a přes obzor datového spojení a hlasové
komunikace s letounem a pozemními stanovišti.
c)
Air C2 a systémy vzdušného průzkumu musí být schopny účastnit se cvičení
v NATINADS, za využití jek živých tak simulovaných dat.
Vzdušné síly budou klíčovým elementem. NATO vojenské síly budou použity v situacích,
kde tradiční úrovně války: strategická, operační a taktická budou těžce narýsovatelné kvůli
přístupnosti informace blízké reálnému času z prostředí a válčiště. Příští protivníci můžou
využít mobility a relokační strategie k zamezení plánů NATO. Společný operační obraz
prostředí a válčiště je podstatný pro budoucí NATO operace k zabezpečení koordinovaného
úsilí mezi velitelem vzdušných sil (Air Commander) a velitelem spojeneckých sil (Joint Force
Commander). Interoperabilita, zejména v zařízeních CIS (Communications & Information
Systems); se stane postupně důležitá, aby poskytla vyčerpávající obraz válčiště velitelům na
všech úrovních. Dodáni včasné informace využívající technologii slučování dat bude klíč k
situačnímu uvědoměni (situational awareness) a k efektivnímu použití vzdušných bojových
sil. Spojení od "senzor-střelec" (sensor-to-shooter) přes gateway velení a řízení je podstatné
pro včasné řízení a případné pře-úkolování vzdušných prostředků. Modulární přístup pro
C4ISR (Command Control Communications and Computer Intelligence Surveillance
Recognize), jako např. ACCS, je preferovaný způsob k dosažení integrovaného obrazu o
vzdušné a pozemní situaci blízkého reálnému času pro NATO.
Katedra PVO, VA Brno
65
KONCEPCE VÝSTAVBY AIR C2 A ACCS NATO, VÝSTAVBA VE VzS
AČR, ZKUŠENOSTI Z JEDNÁNÍ V NATO/SHAPE
Autor: plukovník Ing. Jaroslav Šnábl, J6-GŠ AČR
integrovaný systém PVO NATO (NATINADS)
kontrola vzdušného prostoru - AIR POLICING
velení a řízení vzdušných sil - AIR C2
Air Command and Control System (ACCS)
Zkušenosti z plánování a řízení prováděných vzdušných operací NATO jednoznačně
prokázaly, že vybudovaný systém velení a řízení je základní podmínkou činnosti vojenského
letectva, integrovaného systému PVO NATO (NATINADS) i AIR POLICINGu.
Jedním z nepochopených principů systému velení a řízení NATO v AČR je definování
obsahu tzv. AIR C2. Pod tímto pojmem jsou v NATO chápány místa velení, senzory PVO,
systém spojení (datový i hlasový), systém identifikace, spojení Z-V-Z a navigační prostředky
voj. letectva. Z hlediska těchto odborností jsou složeny i odpovídající organizační struktury
v NATO např.v SHAPE. Z této skutečnosti vyplývá řada úkolů, které jsou kladeny na J-6 GŠ
AČR i A-6 VVzS.
V současné době největším programem realizovaným v NATO je
výstavba Air Command and Control System, tzv. ACCS neboli EX. Výstavba ACCS je
financována v rámci programu NSIP (program bezpečnostních investic NATO) a o jeho
významu svědčí fakt, že je na něj věnováno 41% z celkových finančních prostředků NSIP.
Cílem výstavby ACCS v zemích NATO je vytvoření jednotného systému velení a řízení
při plánování a řízení všech druhů vzdušných operací (obranné, útočné operace, krizové
situace a jiné).
Cílem mého vystoupení je Vás seznámit s některými základními aspekty ve výstavbě Air C2 a
s mými zkušenostmi při jednání v HQ NATO.
V současném období je prováděna reorganizace systému velení v NATO. Na obrázku 1. je
uvedeno budoucí organizační členění. Za obranu vzdušného prostoru ČR i velení VzS AČR je
odpovědný COMAIRNORTH. Podle přijatých operačních zásad velení v NATO, je plánování
všech vzdušných operací (i v NATINADS) a rovněž i řízení bojové činnosti vojenského
letectva i vyčleněných sil a prostředků PVO prováděno z vybudovaných a nepřetržitě
provozovaných míst velení, tzv. spojených operačních středisek velení - CAOC. Z hlediska
rozdělení prostoru odpovědnosti při plnění těchto úkolů , jsou VzS AČR operačně podřízeny
ICAOC na území SRN.
Současný stav propojení míst velení VzS AČR se sousedními státy NATO je na obrázku 2.
Technické podrobnosti realizace propojení uvede náčelník A-6 VVzS AČR plk. Vaculík.
Z operačního pohledu je nutno nově chápat místo a úlohu CAOC vůči VVzS AČR,
vyčleněným silám a prostředkům VzS AČR (i do NATINADS) jak z hlediska plánování
operací (obranných, útočních i mírových), plánování výcviku a kontrolní činnosti v oblasti
připravenosti vyčleněných sil a prostředků. Z hlediska platných zásad operačního použití jsou
Katedra PVO, VA Brno
66
zde řešeny i plánovací úkoly ve prospěch pozemních sil, např. letecká podpora včetně použití
bojových vrtulníků, předávání informací o RCHS, aj.
Vazby na strukturu
velení a
a řízení NATO
NATO HQ
Brusel
Allie d Com mand
Euro pe (ACE)
S trat e gic c o mm ands
Mo ns
Re g ion al
He ad qu arte rs
Allie d Com mand
Atl anti c (ACLANT)
BE
VA
No rfol k
AF NORTH
Brunssu m
NO
S ub -R e gion al
Co mm and s
BE
DA
J -SRC
NORTH
J -SRC
NORTH
Stav ang e r
E AS T
Ka rup
AF S OU TH
NL
Naples
GE
AIR
COMP ONENT
COMMAND
J -SRC
CENTRE
He ide lberg
UK
GE
Ramstei n
SP
IT
IT
NAVAL
COMP ONENT
COMMAND
J -SRC
S OUT HWE S T
J -SRC
S OUT H
No rthwo o d
Madrid
Ve ro na
GR
TU
J -SRC
S OUT H
J -SRC
S OUT H
CENTRE
E AS T
Lari ss a
Iz mir
IT
AIR/ NAVAL
COMP ONENT
COMMAND
Naples
GE
S e c to r Com man ds
CAOC
J-SRC
- Joint Sub Regional Co mmand
CAOC
- Combined Air Ope rations Cent re
ARS
ACC
RPC
SFP
- ACC/RPC/SFP
- Air Control Ce ntre
- RAP Product io n Ce ntre
- Se ns or Fus s ion P ost
WOC
SQOC
- Wing Ope rations Centre
- Squ adron Ope rations Ce ntre
SAMOC
GOC
M ATC
AOCC
AABt
- SAM Operations Ce ntre
- Group Ope rations Ce ntre
- Military Air Trafic Control
- Air Ope rations Co ordination Ce ntre
- Anti-Airc raft Battalion
Mes s tetten
GE
ARS
OTS VŘ VzS AČR
MATC
CZ
(CRC)
(CRC)
ARS
SFP
Laud a
AABt
SFP
S t. B o le s l a v
S AMOC
GOC
4x
WOC
SQ OC
8x
AOCC
Obrázek 1.
Současný systém VŘ VzS AČR
propojení míst velení
ASOC
SRN
PL
ICAOC
CRC
NStřV/ASOC
SŘP z
SŘP z
LZ
ASOC
H
Obrázek 2.
Katedra PVO, VA Brno
PL
ARS
(CRC)
Warsaw
67
Výstavba ACCS v NATO
- realizace v rámci NSIP
- v současnosti výstavba LOC 1
(level of operational capability 1)
- SHAPE přehodnocuje minimální vojenské
požadavky
V současné době největším programem realizovaným v NATO je výstavba AIR COMMAND
AND CONTROL SYSTEM (ACCS). Jeho výstavba je financována z NSIP (program
bezpečnostních investic NATO).
K programu výstavby ACCS se jednotlivé členské země přihlašují. AČR tak učinila po
vstupu ČR do aliance NATO.
Základní operační požadavky na výstavbu systému ACCS jsou definovány SHAPE a
následně schváleny v HQ NATO. Jako integrátor výstavby je ustanovena NACMA. V roce
1999 byl uzavřen kontrakt s firmou ACSI (FR), která vyhrála výběrové řízení a bude hlavním
koordinátorem při vývoji software. V současné době byla zahájena realizace výstavby prvních
entit ACCS v rámci CP 5A0009 ve 4 zemích SRN, FR, IT a BE (skupina tzv. „validation
nations“).
Na základě zkušeností z prováděných misí NATO jsou v současné době SHAPE-m
přehodnocovány minimální vojenské požadavky na celou oblast Air C2, které mají být
schvalovány v polovině letošního roku.
Do 1Q 2001 je prostor pro upřesnění národních požadavků na SW řešení pro jednotlivé
plánované entity ACCS.
“ACCS Rolling Plan ”
A
C
C
S
2005
2000
Základním dokumentem pro výstavbu ACCS v NATO je “ACCS Rolling Plan”, který
zahrnuje období pěti let a je vydáván každoročně. V tomto dokumentu jsou uvedeny všechny
plánované aktivity jednotlivých zemí NATO, včetně termínů výstavby a výši plánovaných
financí.
Ve VzS AČR je cílový termín ukončení výstavby všech entit ACCS plánován ukončit do
roku 2008.
Z hlediska procedur přípravy a realizace úkolů výstavby ACCS mají nezastupitelné místo
jednotlivé hostitelské země, zapojené do výstavby. Každá ze zemí rovněž může samostatně,
bez finanční spoluúčasti NATO, realizovat úkoly výstavby vlastních IS, výstavbu senzorů aj.
V podstatě je několik forem zapojení do projektů:
Katedra PVO, VA Brno
68
- zahájit práce až po zpracování operačních požadavků SHAPE a podílet se na zpracování
CP (např. jako u radarů PVO),
- připojit se k již zpracované CP a zpracovat TBCE,
- iniciativně se přihlásit jako HN k připravovaným CP (např. CP 5A 0025),
- samostatnou iniciativou navrhnout účast při realizaci úkolů v rámci koncepce ACCS.
V nejbližší době bude realizace výstavby ve VzS AČR zahájena formou zpracování
samostatné CP (viz NATINADS) nebo zpracováním TBCE.
Do budoucna je téměř jisté, že v oblasti systému VŘ VzS AČR nelze žádné projekty řešit
bez splnění kompatibility a interoperability bez účasti NATO, tzn. realizaci v rámci NSIP.
Problém NSIP nelze jednostranně chápat jako stavební výstavbu,ale jedná se v oblasti Air
C2 zejména o technické otázky, které mají některá specifika v realizaci, např.OaM, akreditace
systémů, interface aj.
Přehled základních CP pro VzS
CP 5A 0024 – Dostavba páteřních entit ACCS
CP 5A 0025 – Rozvinutelný komponent ACCS
CP 5A 0035 – Transformace PVO ČR do
NATINADS
CP 5A 0040 – Zabezpečení IFF pro ACCS
CP 5A 0044 – Výstavba páteřních radarů
CP 5A 00XX – Spojení zem / vzduch / zem
CP 5A 0009 – Počáteční implementace ACCS
Realizace výstavby ACCS ve VzS AČR bude zabezpečena těmito připravovanými
projekty : - krátká pauza k seznámení se s textem - Stručně k jednotlivým CP.
V odpolední části se zaměřím na obsah jednotlivých CP.
Zapojení čs. firem do realizace uvedených CP je možný, ale za určitých podmínek,
zejména prosazení národního výběrového řízení v TBCE,obdržení Bezpečnostní prověrky, aj.
To však představuje naprostou znalost procedur v NATO, znalost problematiky, projednání
rozsahu prací, včetně finančních dopadů a i osobní odpovědnost předkladatelů.
Výstavba ACCS je v NATO chápán jako dlouhodobý proces, který je koncepčně
připravován za účasti všech států NATO. V podmínkách AČR se však často projevuje
ukvapenost v rozhodování a snaha řešit problémy pokud možno ještě v tomto roce.To však
přináší přináší problémy v oblasti financování realizace úkolů, neznalosti standardů NATO i v
technických možnostech čs. firem.
O plánovaném rozsahu výstavby ACCS v AČR a o případných aktivitách ve výstavbě
bych chtěl vystoupit v další části dnešní konference.
Děkuji Vám za pozornost.
Katedra PVO, VA Brno
69
ELEKTROMAGNETICKÁ BOMBA - ZBRAŇ SE SMĚROVANOU
ENERGIÍ
Autoři:
 Ing. Jaromír Zajonc,CSc., Katedra radiolokace VA v Brně;
 podplukovník Ing. Libor Dražan,CSc., Katedra radiolokace VA v Brně;
 major Ing. Jaroslav Čechák, PhD., Katedra radiolokace VA v Brně;
Recenzent: plukovník Ing.Stanislav Novotný, CSc., VA v Brně
Úvod
Zbraně se směrovanou energií jsou radikálně odlišné ve své činnosti a vlivu ve
srovnání s jakýmikoliv jinými používanými zbraněmi. Zahrnují lasery,
vysilače
mikrovlnného vyzařování a zbraně s paprsky částic. Tyto zbraně způsobují kauzality a
poškození přenosem energie na cíl. Konvenční zbraně jsou založeny na kinetické nebo
chemické energii určitého projektilu. Zbraně se směrovanou energií závisí na transformaci
energie na cíl přes subatomové částice, nebo elektromagnetické vlny. Způsoby generování
elektromagnetických impulsů velkého výkonu a mikrovlnná technologie velkých výkonů se
zdokonalily tak, že jsou prakticky dosažitelné E-bomby (Elektromagnetické bomby) s novými
aplikacemi ve strategické i taktické informační válce. Vývoj zařízení konvenčních E-bomb
dovoluje jejich použití v nenukleárních konfrontacích. Tento příspěvek popisuje některé
aspekty technologického základu, způsoby použití zbraně a navrhuje doktrinální základy pro
použití takových zařízení v bombových aplikacích a bojových náložích
Jev EMP
Elektromagnetický impuls (EMP) byl poprvé pozorován v průběhu počátku testování
jaderných zbraní ve velkých výškách . Jev je charakterizován vznikem velmi krátkého
(stovky nanosekund), ale velmi intenzivního elektromagnetického impulsu, který se šíří od
svého zdroje se stále se zmenšující intenzitou. EMP je jevem elektromagnetické šokové vlny.
V tomto smyslu je jev EMP, který má vojenskou podstatu, nereverzibilní zničení celé
řady elektrických a elektronických zařízení, zvláště počítačů a radiových a radiolokačních
přijímačů. Způsobené zničení či poškození není srovnatelné s poškozením, které by způsobily
blízké výbuchy a může vyžadovat úplnou výměnu zařízení nebo jeho podstatných částí.
Zařízení komerčního počítače je zvláště zranitelné vlivem EMP, protože je široce
postaveno na technologiích MOS, které jsou velmi citlivé na vystavení přechodovému
vysokému napětí. Podstatné je, že k permanentnímu zničení či poškození zařízení MOS je
vyžadována velmi malá energie. Jakékoliv napětí, typicky více než desítky voltů, může
způsobit jev průrazu hradla, který účinně zruší zařízení. I když impuls není dostatečně
výkonný k termálnímu zničení, napájecí zdroj v zařízení bude dodávat dost energie
k uskutečnění destrukčního procesu. Poškozené zařízení může doposud pracovat, ale jeho
spolehlivost bude vážně narušena. Stínění elektroniky pomocí šasi zajišťuje pouze omezenou
ochranu, protože jakýkoliv kabel vstupující a vystupující ze zařízení se bude chovat jako
anténa, vlivem čehož zavádí přechodová vysoká napětí do zařízení.
Katedra PVO, VA Brno
70
Technologická základna pro konvenční elektromagnetické bomby
Technologická základna, která může být aplikována k návrhu elektromagnetických
bomb je různá a v mnoha případech vyspělá. Klíčovými technologiemi , které existují v oboru
jsou explosivně pumpované generátory (FCG - Flux Compression Generators), explosivně či
stimulačně řízené Magneto-Hydrodynamické generátory (MHD) a řada HPM zařízení (High
Power Microwave) z nichž většina je oscilátor s virtuální katodou nebo-li virkátor.
Explosivně pumpovaný FCG
Explosivně pumpovaný FCG je nejznámější technologie aplikovatelná na návrhy
bomby. FCG je zařízení schopné produkovat energii 10 MJ v desítkách až stovkách
mikrosekund času, v relativně kompaktním obalu. Se špičkovými úrovněmi výkonů řádu
terrawattů až desítek terrawattů, mohou být FCG použity přímo, jako jednorázové výkonové
impulsové napáječe pro mikrovlnné elektronky. Centrální ideou pro konstrukci FCG je
použití rychlé třaskaviny k rychlému stlačení magnetického pole transformací velké energie
z třaskaviny do magnetického pole. Počáteční magnetické pole v FCG před inicializací
exploze je produkováno počátečním proudem. Počáteční proud je dodáván externím zdrojem
jako je vysokonapěťová kapacitorová banka (Marx bank), menší FCG nebo zařízení MHD.
Běžně dosažené násobení (tzn. poměr mezi výstupním a vstupním proudem) se mění
s návrhem, ale byly demonstrovány hodnoty 60. V aplikacích pro munici, kde jsou prostor a
hmotnost prvořadé, je vyžadován co nejmenší zdroj počátečního proudu. Tyto aplikace
mohou využít kaskádu FCG, kde je malý FCG použit jako primární pro větší FCG [1] [2] [3].
Mikrovlnné zdroje velkého výkonu - Virkator
Existuje mnoho typů zařízení HPM. Relativistické klystrony, magnetrony, zařízení
s pomalou vlnou, reflexní triody a virkatory jsou příkladem dostupného technologického
základu [4] [5]. Z perspektivy návrháře bomby či jiné bojové nálože bude vybraným
zařízením v této době virkator. To je proto, že virkator je jednorázové zařízení schopné
produkovat jeden velmi výkonný impuls vyzařování, je mechanicky jednoduchý, malý a
robustní a může pracovat v relativně širokém pásmu mikrovlnných kmitočtů.
Fyzikální základy virkatoru jsou podstatně více komplexní než u předešlých zařízení.
Základní myšlenkou virkatoru je akcelerace velkého proudu elektronového svazku proti
síťkové(nebo fóliové) anodě. Mnoho elektronů projde anodou a formuje bublinu prostorového
náboje za anodou. Při odpovídajících podmínkách, tento region prostorového náboje bude
oscilovat na mikrovlnných kmitočtech. Jestliže je region prostorového náboje umístěn
v rezonanční dutině, která je odpovídajícím způsobem naladěna, pak může být dosaženo
velmi velkého špičkového výkonu. Extrakci mikrovlnného výkonu z rezonanční dutiny lze
provést konvenčními způsoby. Protože je kmitočet oscilací závislý na parametrech paprsku
elektronů, mohou být virkatory laděny nebo rozlaďovány v kmitočtu, kde mikrovlnná dutina
bude podporovat odpovídající módy. Úrovně výkonů dosažené při pokusech s virkatorem leží
v pásmu 170 kW až 40 GW na kmitočtech pokrývajících decimetrové a centimetrové pásmo
[6].
Dosah elektromagnetických bojových náloží
Problematika dosahu elektromagnetické zbraně je komplexní. Výsledky vztažené
k dosahu byly publikovány mnohem méně často než technologické základy pro konstrukci
zbraní. Zatímco výpočty síly elektromagnetického pole dosažitelné na daném poloměru pro
Katedra PVO, VA Brno
71
daný návrh zařízení jsou přímý úkol, při určení pravděpodobnosti zničení pro danou třídu cílů
tomu tak není. Jsou pro to dobré důvody. Prvním důvodem je rozdílnost elektromagnetické
odolnosti nebo schopnosti jednotlivých typů cílů odolat zničení. Zařízení, které je úmyslně
odstíněno a zodolněno proti elektromagnetickému útoku bude odolávat řádově větším silám
pole než standardní komerčně používaná zařízení. Navíc se různá provedení zařízení různých
výrobců mohou podstatně lišit v odolnosti v důsledku výstřednosti elektrického návrhu,
kabelových schémat a použitého návrhu šasi a stínění.
Druhý hlavní problém určení dosahu spočívá v účinnosti vazby či navázání, které je
mírou výkonu přeneseného z pole produkovaného zbraní do cíle. Pouze výkon vázaný na cíl
může způsobit potřebné zničení.
Módy vazby
Při hodnocení jakým způsobem je výkon vázán na cíle jsou v literatuře uváděny dva
základní módy vazby:
a) „Vazba předními dveřmi“ - typicky nastává jestliže je výkon vázán do antény připojené
k radiolokátoru nebo spojovacímu zařízení. Podsystém antény je navržen k převodu
výkonu do a ze zařízení a tedy zajišťuje účinnou cestu pro tok výkonu z elektromagnetické
zbraně ke vstupu do zařízení a způsobení poškození.
b) „Vazba zadními dveřmi“ - nastává když elektromagnetické pole ze zbraně produkuje
velké přechodové proudy (nazývané špičky, když jsou produkovány zbraní s nízkými
kmitočty) nebo elektrické stojaté vlny (když jsou produkovány zbraní HPM) na pevné
elektrické spoje a kabely propojující zařízení nebo zajišťující propojení na zdroje nebo
telefonní síť. Zařízení připojené k vystaveným kabelům či spojům bude pod vlivem špiček
přechodového vysokého napětí nebo stojatých vln, které mohou zničit napájecí zdroje a
interface spojení, jestliže nejsou zodolněny. Navíc přechodné jevy mohou proniknout do
zařízení a mohou poškodit některé vnitřní části.
Zbraň pro nízké kmitočty se může dobře vázat na typickou infrastrukturu propojení jako
jsou telefonní linky, kabely sítí a uliční napájecí vedení i rozvody v budovách. Ve většině
případů bude jakékoliv kabelové vedení obsahovat více lineárních úseků spojených
v přibližně pravých úhlech. Ať je relativní orientace pole zbraně jakákoliv, bude více než
jedna lineární část kabelového vedení orientována tak, že může být dosažena dobrá účinnost
vazby.
HPM zbraně pracující v cm a mm pásmech nabízejí dodatečný mechanismus vazby
„zadními dveřmi. To je schopnost přímé vazby do zařízení přes ventilační otvory, díry mezi
panely a špatně stínící interface. Za těchto podmínek se chová jakýkoliv otvor v zařízení jako
štěrbina v mikrovlnné dutině a dovoluje mikrovlnnému záření přímo vstupovat či vystupovat
z dutiny. Mikrovlnné záření bude formovat prostorovou stojatou vlnu uvnitř zařízení. Prvky
umístěné v protiuzlech stojatého vlnění budou tedy vystaveny potenciálně velkým
elektromagnetickým polím. Protože se mikrovlnné zbraně mohou vázat pohotověji než
nízkokmitočtové zbraně a mohou v mnoha případech obejít ochranná zařízení navržená pro
zamezení nízkokmitočtové vazby, mají mikrovlnné zbraně podstatně větší potenciál
zranitelnosti zařízení protivníka než nízkokmitočtové zbraně.
Závěr
Elektromagnetické bomby jsou zbraně elektrického hromadného ničení WEMD
s aplikacemi v širokém spektru cílů, jak strategických tak taktických. Jako takových jejich
Katedra PVO, VA Brno
72
použití nabízí velký zisk při útoku na základy zpracování informace a komunikační
prostředky systému cíle. Masová aplikace těchto zbraní bude produkovat podstatnou paralýzu
v jakémkoliv systému cíle, tedy zajistí rozhodující výhodu ve vedení elektronického boje
Protože elektromagnetické zbraně mohou způsobit elektrické zničení na větších
plochách než konvenční výbušné zbraně stejné hmotnosti, nabízejí podstatnou ekonomiku
v rozměru síly pro danou úroveň provedeného ničení a jsou tedy potenciálním násobitelem
síly pro odpovídající soubory cílů. Nevražedná přirozenost elektromagnetických zbraní dělá
jejich použití mnohem méně politicky škodlivým, než je tomu u konvenční munice a tedy
rozšiřuje rozpětí dostupných vojenských požadavků.
Literatura
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
Caird, R.S. et al.: Tests of an Explosive Driven Coaxial Generator, Digest of Technical
Papers, 5th IEEE Pulsed Power Conference, pp.220, IEEE, New York, 1985.
Fowler, C. M, Caird, R. S.: The Mark IX Generator, Digest of Technical Papers,
Seventh IEEE Pulsed Power Conference, 475, IEEE, New York, 1989.
Reinovsky, R.E., Levi, P.S., Welby, J..M.: An Economical, 2 Stage Flux Compression
Generator System, Digest of Technical Papers, 5th IEEE Pulsed Power Conference,
p.216, IEEE, New York, 1985.
Granatstein, V.L., Alexeff, I.: High Power Microwave Sources, Artech House, Boston,
London, 1987
Heoberling, R.F., Fazio M.V.: Advances in Virtual Cathode Microwave Sources, IEEE
Transactions on Electromagnetic Compatibility, Vol. 34, No. 3, 252, August 1992.
Thode L.E.: Virtual-Cathode Microwave Device Research: Experiment and Simulation,
Chapter 14 in High Power Microwave Sources, 1987.
Zajonc,J., Dražan,L.: Elektromagnetická bomba-zbraň se směrovanou energií.
Analytická studie VTÚPV Vyškov ev.č.:185/44-186, Brno 1998.
Katedra PVO, VA Brno
73
POŽADAVKY NA PROSTOROVÉ POKRYTÍ ÚZEMÍ ČESKÉ
REPUBLIKY RADIOLOKAČNÍM POLEM
Autor: major Ing. Petr Vobecký, Katedra PVO VA v Brně
Recenzent: podplukovník Ing. Vojtěch Májek, CSc., VA v Brně
V minulém roce jsem zpracoval studii „Optimální rozmístění radarů na území České
republiky“. V této studii jsem se zabýval současným stavem radiolokačního pole a požadavky
na nákup potřebného počtu radiolokačních čidel pro pokrytí území České republiky
radiolokačním polem v budoucnosti. K výpočtům jsem využil nový program pro vyhledávání
stanovišť radiolokačních prostředků, výpočet a vyhodnocení radiolokačního pole nazvaný
„Vyhodnocení radiolokačního pole“, vyvinutý pod mým vedením na naší katedře. Ve svém
článku si kladu za cíl prezentovat některé výsledky vyplývající z této studie.
Současný stav pokrytí území České republiky radiolokačním polem




Radiolokační pole pokrývající území České republiky je tvořeno radiolokačním polem:
vojenských radiolokačních prostředků RTV,
vojenských identifikačních prostředků IFF,
vojenských radiolokačních prostředků ostatních druhů vojsk,
civilních radiolokačních prostředků řízení letového provozu.
Současný stav pokrytí území České republiky radiolokačním polem radiolokátory
RTV odpovídá finančním možnostem České republiky a změnám v politické orientaci
po roce 1989, které přinesly změny v požadavcích na radiolokační zabezpečení řízení
letového provozu a přistoupení k úmluvám o využívání elektromagnetického spektra (CCIR Central Commité for International Radiocomunication).
Důležitým zdrojem radiolokační informace jsou i radiolokátory jiných druhů vojsk.
Doposud nevyřešenou otázkou zůstává koordinace jejich průzkumu, zpracování a
vyhodnocení jednotného obrazu o vzdušné situaci se silami radiotechnického vojska. Stávající
radiolokační průzkumné prostředky jiných druhů vojsk nejsou vybaveny extraktory a z tohoto
důvodu nemohou dodávat do systému průzkumu a uvědomování o vzdušné situaci
radiolokační informaci. V současné době je v modernizaci radiolokátor P-19 protiletadlového
vojska, avšak doposud není jeho modernizace ukončena a nebyl zasazen do běžného bojového
provozu. Otázka zapojení do systému Sektor VS taktéž nebyla dořešena.
Využití sekundárních radiolokačních prostředků v AČR má opodstatnění pouze
v době míru a za války pouze pro sledování vlastních prostředků, neboť fungují na principu
„dotaz – odpověď“ a proto se zavádění samostatných prostředků sekundární radiolokace
nepředpokládá. Primárním prostředkem pro zjištění vzdušných cílů je a vždy zůstane primární
radiolokátor.
Prostředky pasivního průzkumu v současné době ve výzbroji vzdušných sil nejsou.
V minulosti se uvažovalo zavedení dvou kompletů KRTP-86 TAMARA, které pracují na
principu pasivního radiotechnického průzkumu vzdušných objektů vyzařujících impulsní
vysokofrekvenční energii a vyhodnocování jejich souřadnic hyperbolometrickou metodou,
avšak z finančních důvodů bylo od tohoto záměru upuštěno. V současné době je z finančních
prostředků civilního Řízení letového provozu zaváděn systém Věra pro zajištění bezchybné
funkce civilního řízení letového provozu. Jeho využití však pro Vzdušné síly je pouze
Katedra PVO, VA Brno
74
doplňkové a to pouze v době míru, neboť jeho plánovaná postavení rozmístěná v pohraničí a
nasměrování jejich charakteristik z těchto stacionárních stanovišť do vnitřního prostoru
republiky není z vojenského hlediska v době války využitelné a lze předpokládat že budou
zničena v první vlně při napadení České republiky. Jejich zasazení je mimo to spojeno
s výstavbou spojovací sítě TEMPO, která doposud není v provozu. Pro zajištění potřeb
Vzdušných sil by bylo nutné modernizovat systém Věra tak, aby svými parametry systém
TAMARA předčil. Současný systém Věra je pouze částí tohoto kompletu, překrývá pouze
jedno z pěti kmitočtových pásem systému TAMARA a je stacionární. To v podmínkách
současného ozbrojeného konfliktu znamená okamžitou ztrátu systémů Věra v prvopočátku
konfliktu. Naproti tomu vyvíjený systém Věra-S má oproti systému TAMARA mít schopnost
vydávat 3-dimenzionální informaci o vzdušné situaci. Informace o výšce pravděpodobně
získává stejným způsobem jako sekundární radiolokátor z odpovědi od vzdušného objektu
(MARK-XII v módu S), proto opodstatnění zařazení tohoto systému do výzbroje Vzdušných
sil je sporné. V minulém období byl taktéž rozvíjen systém BORAP, pracující na principu
pasivního radiotechnického průzkumu s triangulačním vyhodnocováním směrníků získaných
fázoměrnou metodou. Tento systém byl původně vyvíjen jako doplňkový systém pro komplex
TAMARA a pak z finančních důvodů zastaven. Avšak naposledy byl vystaven na výstavě
IDET99 bez jeho bližší prezentace. Tento systém by mohl teoreticky splňovat požadavky
maximální mobility v současném boji vyznačujícím se vysokou manévrovostí. Jeho velkou
výhodou je okolnost, že je schopen sledovat cíle vyzařující i spojitý vysokofrekvenční signál
(vyzařování se stálou vlnou) a nevýhodou to, že není schopen v navrhované konfiguraci měřit
výšku vzdušného objektu.
Mimo uvedené prostředky zůstávají jako jedny z nejdůležitějších doplňkových zdrojů
průzkumu vzdušné situace stanoviště vidového průzkumu. Vidový průzkum se vyznačuje
svou obtížnou zjistitelností protivníkem, vysokou manévrovatelností a malými náklady
na jeho zřízení. Jeho nevýhodou je malá informační kapacita a závislost na pozorovacích
podmínkách. Dnešní stanoviště vidového průzkumu by mělo být vybaveno prostředky
vidového průzkumu (dalekohledy) s laserovým dálkoměrem (např. od firmy LEICA)
s digitálním výstupem a automatizační technikou pro přímý vstup do systému zpracování
vzdušné situace (např. přes notebook).
Dalším z možných doplňkových zdrojů informace o vzdušné situaci je optický
průzkum pomocí televizní techniky. Televizní technika umožňuje elektronicky sledovat a
ve spojení s výkonnými teleobjektivy zaměřovat vzdušné objekty ve viditelném spektru na
vzdálenost do 25 až 30 km. Jeho nevýhodou je závislost na meteorologických podmínkách a
denní době. Optický průzkum pomocí televizní techniky v infračerveném spektru závisí taktéž
na meteorologických podmínkách, ale je nezávislý na denní a noční době. Jeho dosah je však
taktéž omezený. Nevýhodou obou systémů je však omezený počet současně vedených cílů a
složitost zaměřovacích a vyhodnocovacích systémů.
Otázkou zůstává problematika spojení. Pro zajištění spojení s neustále pohybujícími se
stanovišti variantních sil je nutno zajistit dostatečnou kvalitu spojení, což v podmínkách
současného stavu možností radioelektronického boje předpokládá zajistit jeho vysokou
odolnost proti rušení a obtížnou zjistitelnost radiotechnickým průzkumem (jako stanoviště
zdroje radiového signálu a kódováním přenášené informace proti odposlechu). To lze řešit
několika způsoby:
1. Jednak je to směrovými pojítky - tato koncepce je závislá na počtu pojítek a konfiguraci
terénu. Její nevýhodou je možná zjistitelnost a zaměřitelnost vysílacích stanovišť.
Výhodou je vysoká přenosová kapacita těchto informačních kanálů.
Katedra PVO, VA Brno
75
2. Použitím radiových stanic s kmitočtovým skákáním (frequency hopping) a
rozprostřeným vysílacím spektrem. Kmitočtové skákání zaručuje obtížné zarušení
komunikačního kanálu, neboť spojovací souprava neustále vyhledává a přelaďuje se na
neobsazené kanály. Rozprostřené vysílací spektrum zaručuje obtížnou zjistitelnost
přítomnosti signálu na pozadí šumu.
3. Použitím digitálního přenosu. Tato technologie umožňuje relativně bezpečné přenášení
utajovaných skutečností přenosovými kanály. Jejich dešifrování současnými prostředky
vyžaduje nejméně několik měsíců, což za dnešní bojové situace a možnosti rychlé změny
šifrovacích algoritmů a klíčů postačuje.
4. Digitální přenos umožňuje vytváření i tzv. „polního internetu“ (viz např. Multi Role
Radio od firmy Ericsson), které zabezpečuje komunikaci mezi stanicemi v poli cestou
sousedních stanic po trase využitím Internetových komunikačních technologií. Nevýhodou
tohoto systému pro systém průzkumu Vzdušných sil je však nezaručená doba odezvy a tím
i možná dlouhá doba „cestování“ paketů se zprávou od čidla ke konečnému uživateli.
Radiotechnické vojsko Vzdušných sil Armády České republiky v současné době
disponuje přehledovými radiolokátory a radiolokačními výškoměry tuzemské (RL-42 a RL4AS) a sovětské výroby. Všechny radiolokátory jsou před ukončením doby životnosti do
5 let. Jejich provoz je poznamenán nedostatkem náhradních dílů a prostředků na údržbu, což
snižuje jejich provozní spolehlivost.
Vzhledem ke konfiguraci terénu České republiky je vytvoření souvislého
radiolokačního pole nad celým územím státu v celém rozsahu výšek obtížné. Ke splnění
tohoto úkolu je potřebné velké množství radiolokační techniky a v současném období tak
velký počet prostředků radiotechnické vojsko Vzdušných sil k dispozici nemá.
Pro požadované souvislé pokrytí území státu na výšce 300 m je potřebné rozmístit
na teritoriu České republiky kolem 25 přehledových radiolokátorů (pokrytí teritoria kolem
98 %) což radiotechnické vojsko v současné době už nemá k dispozici, životnost současných
prostředků rychle klesá a proto jejich počty se budou dále snižovat. Proto nyní je nutné
vytvářet radiolokační pole nad celým teritoriem pouze v nezbytně nutném rozsahu výšek a
přehradné radiolokační pole v celém rozsahu výšek pouze nad čárou dotyku s protivníkem.
Vzhledem k tomu, že se nepředpokládá napadení státu z více směrů současně, radiotechnické
vojsko je schopno takový úkol v současné době splnit. Avšak problémem bude odolnost
vytvořené bojové sestavy, neboť variantní síly byly zrušeny a radiolokátorů s dostatečnou
mobilitou zůstalo velmi málo. Další otázkou zůstává možnost řešení obnovy radiolokačního
pole po prvním úderu protivníka, protože žádné rezervní prostředky k dispozici
nezbudou.
Radiolokační pole vytvořené současnými prostředky radiotechnického vojska
Vzdušných sil pokrývá ze stávajících stanovišť území republiky na jednotlivých výškách
přibližně takto:
Výška
Kpokr přehl.RL Kpokr RL výšk.
100 m
0,35
0,24
300 m
0,70
0,54
500 m
0,85
0,73
1000 m
0,96
0,91
Tabulka 1.: Koeficient pokrytí teritoria České republiky na malých výškách v současnosti.
Z tabulky vyplývá, že RTV plní úkol souvislého pokrytí teritoria na výšce 300 m (1000
ft) už jen na 70% území České republiky. Nad výškou 1500 m je pokrytí území republiky
přehledovými radiolokátory souvislé. Naproti tomu pokrytí území radiolokačním polem
výškoměrů je souvislé od výšky 2000 m.
Katedra PVO, VA Brno
76
Potřebný počet radiolokátorů pro pokrytí území České republiky
souvislým radiolokačním polem
Pro zabezpečení velení a řízení Vzdušných sil je nezbytná informace o vzdušné situaci a
to především od vlastních průzkumných prostředků. Rozpoznaný obraz vzdušné situace
(RAP-recognized air picture) vzniká jako výsledek terciálního zpracování informací o
polohách (multiplot) nebo drahách (multitrack) vzdušných objektů. Pro zajištění věrohodnosti
rozpoznaného obrazu o vzdušné situaci je nutno ke zpracování využít všech dostupných
zdrojů, kterými především jsou:
 primární a sekundární radiolokátory s digitálním výstupem nebo extraktorem,
 prostředky pasivního průzkumu,
 stanoviště vidového průzkumu vybavené automatizační technikou pro vstup do systému
zpracování vzdušné situace.
Pro pokrytí území České republiky souvislým radiolokačním polem se předpokládá
zasazení do hlavních sil radiotechnického vojska tří-dimenzionální radiolokátory dalekého a
středního dosahu. Všechny tyto prostředky mají být vybaveny systémem sekundární
radiolokace i systémem pro identifikaci vzdušných objektů. Koeficient pokrytí území České
republiky, který se tímto na jednotlivých výškách dosáhne je uveden v tabulce:
Výška
Kpokr
100 m
0,313717
300 m
0,661157
500 m
0,818842
1000 m
0,945297
Tabulka 2.: Koeficient pokrytí teritoria České republiky plánovaných prostředků.
Z tabulky je zřejmé, že plánovaná sestava pokryje teritorium České republiky na výšce
300 m už jen na 66% území oproti současným 70%, tedy situace se ještě zhorší o 4%.
Pro doplnění a pro posílení radiolokačního pole na malých a přízemních výškách a na
možných náletových směrech bude nutno nakoupit i vysoce mobilní radiolokátory malého
dosahu, jejichž využití v rámci variantních sil bude nutno zplánovat při plánování obrany před
zahájením bojové činnosti Vzdušných sil. Pro vytvoření souvislého radiolokačního pole na
malých výškách je nutné radiolokační pole doplnit dalšími prostředky. Následující graf
vyjadřuje nárůst koeficientu pokrytí teritoria České republiky v závislosti na nárůstu počtu
radiolokačních prostředků:
Katedra PVO, VA Brno
77
Koeficient pokrytí
Nárůst koeficientu pokrytí v závislosti na růstu
prostředků
1
0,9
0,8
0,7
0,6
0,5
0,4
0,3
0,2
0,1
0
Kpokr/100m
Kpokr/300m
Kpokr/500m
Kpokr/1000m
6
8
10
12
14
16
Počet RL
Vzhledem k tomu, že tyto prostředky by vytvářely souvislé pokrytí území, je vhodné
pořídit navíc množství dalších radiolokátorů malého dosahu jako zálohu pro posílení
malovýškového radiolokačního pole na hlavním náletovém směru.
Závěr
Pro vytvoření souvislého radiolokačního pole nad teritoriem České republiky je nutno
mimo plánovaný nákup radiolokátorů dalekého a středního dosahu plánovat i nákup dalšího
množství radiolokátorů malého dosahu s vysokou manévrovací schopností a z těchto
organizačně vytvořit variantní síly, které lze účinně využít právě k vytvoření potřebného
souvislého malovýškového radiolokačního pole na nebezpečných náletových směrech a
k vytvoření zálohy velitele Vzdušných sil.
Katedra PVO, VA Brno
78
POŽADAVKY NA RADIOLOKAČNÍ ZABEZPEČENÍ BOJOVÉ
ČINNOSTI VZDUŠNÝCH SIL
Autor: major Ing. Petr Vobecký, Katedra PVO VA v Brně
Recenzent: plukovník v záloze doc. Ing. Karel Peltan, CSc., VA v Brně
Radiolokační zabezpečení bojové činnosti vzdušných sil spočívá ve shromažďování,
zpracování, rozboru a přenosu informace o vzdušné situaci na velitelské stanoviště aktivních
druhů vojsk v požadované kvalitě, zabezpečující splnění bojových úkolů palebných
prostředků.
Konkrétní vyjádření těchto požadavků závisí na charakteru a obsahu úkolů, které daný
adresát (velitelské stanoviště) plní a na podmínkách, za kterých tyto úkoly plní.
Při hodnocení bojových možností radiotechnického vojska je nutné mít na zřeteli, že
hodnotíme bojové možnosti vztahují ke konkrétnímu uskupení radiotechnického vojska, které
představuje systém průzkumu a uvědomování.
Bojové možnosti radiotechnického vojska lze hodnotit na základě různých druhů
kritérií, které můžeme z obecného hlediska rozdělit na:
časové;
prostorové;
pravděpodobnostní.
Časová kritéria hodnocení bojových možností reprezentují možnosti uskupení
radiotechnického vojska z hlediska času. Nejdůležitějšími z těchto kritérií jsou:
doba zpracování a přenosu radiolokační informace k uživateli;
doba obnovy radiolokační informace.
Prostorová kritéria hodnocení bojových možností jsou reprezentována:
požadavky na výškový rozsah radiolokačního pole;
čárou výdeje radiolokační informace;
přesnosti zpracování předávané informace.
Pravděpodobnostní kritéria hodnocení bojových možností jsou vyjádřena:
pravděpodobností zabezpečení bojové činnosti vzdušných sil.
Časová kriteria jsou závislá na technických parametrech systému zpracování a
předávávání radiolokační informace adresátovi. Pro zpracování a přenos radiolokační
informace je plně využíváno možností digitalizace. Při použití automatizovaných systémů
velení postavených na bázi výpočetní techniky je možné tyto časy zkrátit a potom závisí
především na rychlosti zpracování dat a jejich distribuce přenosovými kanály. Vzhledem
k dynamice rozvoje výpočetní techniky a jejímu rychlému morálnímu zastarávání lze
předpokládat, že časové zpoždění předávané radiolokační informace bude v nejbližší době
závislé především na rychlosti přenosu, která vyplývá z kapacity přenosových kanálů. Doba
obnovy radiolokační informace pak závisí na konstrukci použitých radiolokačních čidel
(rychlosti otáčení jejich anténních systémů). Jak použitá metoda zpracování, tak i rychlost
přenosu ovlivňují zásadním způsobem reálnou přesnost předávané informace.
Katedra PVO, VA Brno
79
Prostorová kritéria jsou reprezentována taktickými požadavky na tvorbu uskupení
radiotechnického vojska a přesností zpracování radiolokační informace do rozpoznaného
obrazu o vzdušné situaci, který je závislý na technických parametrech čidel a možnostmi
přesnosti v procesu zpracování.
Prostorové požadavky vyplývají z požadovaných rozměrů radiolokačního pole,
potřebného k radiolokačnímu zabezpečení bojové činnosti vzdušných sil. Rozměry tohoto
pole - prostoru výdeje jednotného obrazu o vzdušné situaci se vymezují polohou potřebných
čar výdeje radiolokační informace v zadaném pásmu výšek a to v každém náletovém směru.
Požadavky k pásmu výšek pole výdeje rozpoznaného obrazu o vzdušné situaci
(recognized air picture) se určují pásmem očekávaných výšek prostředků vzdušného napadení
protivníka a výškovým dosahem palebných prostředků protivzdušné obrany a dostupů
stíhacího letectva. Výškově pak musí jednotná informace souhlasit, nebo převyšovat pásmo
výšek bojového použití výšek prostředků vzdušného napadení protivníka i vlastních
prostředků protivzdušné obrany a stíhacího letectva na každém z důležitých směrů.
Požadavky k pásmu výšek lze vyjádřit:
H OVMin  H RLIMin  H PVNMin
H OVMax  H RLIMax  H PVNMax
kde:
HOVMin(Max) = očekávaná výška letu prostředků vzdušného napadení;
HRLIMin(Max) = spodní (horní) hranice radiolokačního pole;
HPVNMin(Max) = min. a max. výšky letů prostředků vzdušného napadení.
Požadavky k čarám začátku výdeje radiolokační informace pro danou výšku letu
prostředků vzdušného napadení protivníka se určují z nutnosti zabezpečení BČ vzdušných sil
a jejich útvarů a svazků touto informací z časového i prostorového hlediska.
Vzdálenost potřebné čáry výdeje radiolokační informace od postavení protiletadlového
raketového oddílu, nebo letišť vzletu letectva plnícího stíhací úkoly je prakticky vymezena
potřebnou dálkou výdeje průzkumné informace. Vzdálenost čáry výdeje bojové radiolokační
informace je vždy menší, než požadovaná čára výdeje průzkumné radiolokační informace. V
praxi je čára výdeje bojové radiolokační informace používána jen pro kontrolu prostoru
výdeje úplné radiolokační informace, pokud nemáme celý prostor výdeje radiolokační
informace pokryt i polem měření výšek (např. v případě jeho realizace jeho vykrytí pomocí
prostředků pasivního průzkumu), protože pro uvádění aktivních prostředků do vyšších stupňů
bojové pohotovosti postačí i neúplná radiolokační informace.
Dálka čáry výdeje bojové informace:
DBI  DCZ  vc tVS  vc t SU
Dálka čáry výdeje průzkumné informace:
DPI  DCZ  v c tVS  v c t BoPo  t SU 
kde:
DCZ - dálka čáry zasazení (vnější hranice prostoru účinné působnosti);
vc - rychlost cíle;
tVS - čas rozhodovacího procesu velitelského stanoviště;
Katedra PVO, VA Brno
80
tBoPo - čas potřebný k uvedení aktivního druhu vojska do pohotovosti k plnění bojového
úkolu;
tSU - čas splnění úkolu:
t SU . PLRV  t PLR.KOMPLEXU  t RAKETY
t SU .SL  t START  t NASTOUP  t HORIZ . LET  t ROZHON  t MANEVR
Pravděpodobnostní kriteria vyjadřují kvalitu efektivnosti radiolokačního zabezpečení
bojové činnosti vzdušných sil. Výpočet těchto kriterií je nutno provádět za přesně
stanovených podmínek. Mezi základní podmínky patří model vzdušného náletu prostředků
vzdušného napadení protivníka uskupení vlastních sil a prostředků útvarů a svazků vzdušných
sil a bojový úkol vzdušných sil.
Řešení úkolů radiolokačního zabezpečení je spojeno s působením velkého počtu
náhodných faktorů ovlivňujících výsledek bojové činnosti. Proto jako kritérium hodnocení
radiolokačního zabezpečení je možné používat statistickou charakteristiku - pravděpodobnost
radiolokačního zabezpečení. Ta vyjadřuje pravděpodobnost toho, že kvalita radiolokačního
zabezpečení umožňuje úspěšně řešit stanovené úkoly protivzdušné obrany.
S přihlédnutím k plnění základních úkolů radiotechnického vojska pak lze tuto
pravděpodobnost radiolokačního zabezpečení bojové činnosti vzdušných sil určit jako součin
pravděpodobnosti průzkumu (PPR), pravděpodobnosti radiolokačního zabezpečení velení
vzdušných sil (PZV), pravděpodobnosti radiolokačního zabezpečení bojové činnosti
protiletadlového raketového vojska (PZBČ.PLRV), letectva plnícího stíhací úkoly (PZBČ.SL) a
vojska elektronického boje (PZBČ.EB).
PRLZ = PPr . PZV . PZBČ.PLRV. PZBČ.SL . PZBČ.EB
Požadavky na radiolokační zabezpečení bojové činnosti letectva
plnícího stíhací úkoly
Pro zabezpečení bojové činnosti letectva plnícího stíhací úkoly je důležitá přesnost
udání cíle a včasnost předání bojové informace. Požadovaná dálka výdeje bojové informace
pro radiolokační zabezpečení bojové činnosti letectva plnícího stíhací úkoly je menší než
dálka výdeje průzkumné informace pro radiolokační zabezpečení velení. Pro zabezpečení
bojové činnosti letectva plnícího stíhací úkoly je tedy limitujícím faktorem přesnost
předávané radiolokační informace.
Q
/2
DPRL
Při úvahách o požadované přesnosti pro radiolokační zabezpečení letectva plnícího
stíhací úkoly je nutné vycházet z bojových možností stíhacích letadel. Letadla plnící stíhací
Katedra PVO, VA Brno
81
úkoly jsou vybavena vlastním palubním radiolokátorem s dosahem 20 km, prostorem snímání
 30° v horizontální rovině a  12° ve vertikální rovině (uvedené údaje pro MIG-21). Pro
výpočet přesnosti udání cíle ve vertikální rovině (pro menší úhel) lze vyjít z obrázku a použít
následující vztahy
Q

tg   
 2  D PRL

Q  D PRL .tg  
2
 24[] 
Q  20000[m].tg 
  4251.13[m]
 2 
Z výpočtu je zřejmé, že požadovanou přesnost udání cíle pro radiolokační zabezpečení
bojové činnosti letectva plnícího stíhací úkoly není obtížné zabezpečit, všechny dosavadní
radiolokátory dosahují přesnosti lepší, než 1000 m.
Požadavky
na
radiolokační
protiletadlového raketového vojska
zabezpečení
bojové
činnosti
Z hlediska palby je nejdůležitějším parametrem výsledná přesnost udání cíle. Pro
stanovení požadované přesnosti udání cíle je nutné vycházet jak z technických možností
protiletadlových raketových komplexů, tak i z taktiky jejich použití.
Střelecké radiolokátory při zapnutí vyzařování vysokofrekvenční elektromagnetické
energie odhalují svoje postavení a vystavují se riziku, že budou ničeny protiradiolokačními
samonaváděcími střelami. Dále je nutné si uvědomit, že při ozáření postřelovaného cíle
střeleckým radiolokátorem výstražný přijímač pilota upozorní, že je na něj působeno a ten se
proto ihned snaží dostat z prostoru účinné působnosti prováděním úhybných manévrů.
Proto je žádoucí, aby předávaná informace byla tak přesná, aby bylo zabezpečeno
okamžité zachycení cíle charakteristikou střeleckého radiolokátoru při jeho zapnutí bez
Q

D PU
P
nutnosti dohledávání.
Katedra PVO, VA Brno
82
Q

tg   
 2  D PUP

Q  D PUP .tg   
2
 1[] 
Q  25000[m].tg 
  218,17[m]
 2 
Uvážíme-li, že tyto mají vyzařovací charakteristiku širokou zpravidla kolem jednoho
stupně, pak pro komplexy s vnější hranicí prostoru účinné působnosti vzdálené 25 km od
komplexu vychází požadovaná přesnost předávané radiolokační informace přibližně 200
metrů.
Tento taktický požadavek doposud není v současné praxi dodržen díky zastaralé
radiolokační výzbroji i automatizovanému systému sběru, zpracování a přenosu radiolokační
informace v bojovém použití, který tyto parametry nezabezpečuje.
V budoucnosti je však nutné tento požadavek brát v úvahu a při pořizování nových
systémů dbát na to, aby tento požadavek byly schopny splnit. Uvážíme-li že současné
moderní radiolokátory vykazují přesnost do 100 m, pak přesnost automatizovaného systému
sběru, zpracování a přenosu radiolokační informace nesmí být horší.
Požadavky na dobu zpoždění radiolokační informace
Pro zabezpečení přesnosti udání cíle je důležitým faktorem i doba zpoždění
radiolokační informace. Reálná doba zpoždění radiolokační informace je dána součtem časů
t zp  t zprEX  t přenSV  t zprSV  t přenVS  t zprVS
kde:
tzprEX
= doba zpracování radiolokační informace extraktorem
tpřenSV
= doba přenosu radiolokační informace na SVŘPz
tzprSV
= doba zpracování radiolokační informace na SVŘPz
tpřenVS
= doba přenosu radiolokační informace ze SVŘPz na VS útvaru, či svazku
aktivních prostředků
tzprVS
= celková doba zpracování radiolokační informace ASV útvaru, či svazku
aktivních prostředků.
Při stanovení celkového možného zpoždění signálu pro udání cíle je nutné vycházet
z potřeby požadované přesnosti udání cíle, která činí 200 m. Vycházíme-li z možnosti
eliminace časového zpoždění metodami extrapolace a predikce okamžité polohy cíle
vzhledem k jeho známému časovému zpoždění, pak je nutné vzít v úvahu, že predikovaná
dráha cíle vždy pokračuje v předchozím směru pohybu. Při zkoumání této skutečnosti je nutné
zkoumat mezní stav, kdy cíl letí po kružnici o minimálním možném poloměru v jednom
směru a přejde na dráhu po kružnici o minimálním možném poloměru ve směru na druhou
stranu.
Katedra PVO, VA Brno
83
Pro výpočet na základě této úvahy pak můžeme uvést:
o  o' ; rmax  r ' max
rmax

d
o'
Q
o
Q/2
rmax-(Q/2)

r'max
rmax
t zp 
=
vc
o
Úhel  je roven:
Q

 rmax  
2
  arccos 
r
 max 




Dráha ulétlá letounem:

Q 


 rmax   
2 
o  rmax .arc  rmax .arc arccos 

 rmax  






Doba za kterou letoun uletí dráhu ulétlou letounem:
Q

 rmax  

2
rmax .
. arccos 
 rmax 
180




t zp 
vc
Dosadíme-li do rovnice parametry pro maximální zatáčku MiG-29 (vc= 0,8 M;
rmax=1250 m), obdržíme:
Katedra PVO, VA Brno
84
rmax
t zp 
Q
200 


1250 
 rmax  



2  1250. 3,14 . arccos 
2 
. arccos 
 rmax 
180
180
 1250 







 503.3948


 1.907 [s]
vc
0,8.330
264
Z uvedeného vyplývá, že pro zachování přesnosti 200 m je nutné zabezpečit, aby
celkové zpoždění informace udávané akčním prostředkům bylo menší než 1,9 s od okamžiku
změření jeho souřadnic.
Pro zabezpečení přesnosti udání cíle je neméně důležitým faktorem i doba obnovy
radiolokační informace. Z předchozího výpočtu vyplývá, že extrapolovaný signál může být
počítán pouze do 1,9 s od okamžiku sejmutí polohy cíle ve vzduchu. Pro uvedený případ platí
požadavek obnovy reálné polohy cíle ve vzduchu do 2 s. Toto splňují radiolokátory
s rychlostí otáčení antény 30 otáček za minutu. Pro dosavadní radiolokátory s rychlostí
otáčení antény 6 otáček za minutu je doba obnovy 10 sekund. Vzhledem k tomu, že systém
zpracovává informace z více zdrojů radiolokační informace, může doba obnovy informace být
kratší. V každém případě by systém průzkumu v budoucnu měl být schopen na cíle vybrané
k působení protivzdušné obrany vydávat radiolokační informaci s dobou obnovy max. 2
sekundy.
Závěr
Z uvedeného článku vyplývá, že modernizace systému průzkumu a uvědomování
vyžaduje nákup 3-dimenzionálních radiolokačních prostředků s přesností vydávané informace
do 100 m. Automatizované systémy sběru, pracování a přenosu radiolokační informace musí
předávat radiolokační informaci také s přesností 100 m a údaje o cíli musí obsahovat i čas, ke
kterému je předávaná poloha cíle vztažena. Na základě tohoto údaje lze pak u uživatele
extrapolovat polohu cíle vzhledem k době zpoždění radiolokační informace vzniklého
přenosem k uživateli. Pro zabezpečení požadované přesnosti je nutné společný čas u čidel
synchronizovat například podle GPS.
Katedra PVO, VA Brno
85
ALS 2.0 AUTOMATIZOVANÝ LETIŠTNÍ PROSTŘEDEK PRO
REGIONÁLNÍ LETIŠTĚ
Autor: Ing. Jaroslav Gergel, RADAS s.r.o. Brno
Historie
Vývoj systému ALS začal v roce 1995. První instalace systému proběhla na
mezinárodním letišti Brno-Tuřany v květnu 1996, do řádného provozu byl systém předán v
říjnu 1996. Následující instalace na mezinárodním letišti Ostrava-Mošnov byla provedena v
listopadu 1996. Třetí mezinárodní letiště České republiky, Karlovy Vary, bylo vybaveno
systémem ALS v prosinci 1999. Subsystém zpracování a zobrazení radarových informací byl
instalován na letištích výrobců letecké techniky Aero Vodochody v roce 1996 a LET
Kunovice v roce 1997. Systém ALS 2.0 na českých mezinárodních letištích prodělal
rozsáhlou softwarovou modernizaci v červnu 1998 a říjnu 1999. Vojenská verze systému
(radarové zpracování dat RDP a zpracování letových plánů FDP na mnoha pracovních
místech) instalovala firma RADAS pro Armádu Litevské republiky v roce 1997 a
modernizovala průběžně v létech 1998-1999. Rozšíření systému na mezinárodním letišti
Moskva-Šeremetěvo, instalovaném u zákazníka v roce 1998, o 10 pracovních stanic, je před
dokončením.
Systémové funkce
Systém ALS může pracovat samostatně nebo být podřízen oblastnímu centru ŘLP
(ACC), spolupracujícímu se sousedními oblastmi na základě OLDI protokolu. Systém ALS
splňuje požadavky dokumentů a doporučení ICAO a Eurocontrol, a může být lehce
přizpůsoben požadavkům a potřebám zákazníka. Skládá se ze subsystémů RDP (Radar Data
Processing), FDP (Flight Data Processing), subsystému zpracování leteckých informací AIS
(Aeronautical Information System), integrovaných pracovních stanic IT (Integrated
Terminal), modulu AFTN, záznamu a přehrávání dat radarové i procedurální části systému a
technického monitoru systému (TMS). Jako součást systému ALS nebo jako samostatná
dodávka může být dodán simulátor AVION-X pro základní, zdokonalovací a udržovací
výcvik řídících letového provozu pro APP a TWR
Přehledový radarový subsystém RDP je spolehlivé řešení pro menší a střední letiště. Je
řešen alternativně jako systém s centrálním zpracováním radarové informace nebo v tzv.
rozprostřené architektuře se zpracováním radarové informace nezávisle na každém stanovišti.
Radarová data jsou matematicky zpracována metodou multiplot, která garantuje vysokou
účinnost a přesnost výpočtů pozic cílů. V obou variantách je zpracovávána současně radarová
informace z maximálně 8 různých radarů v digitálním módu a jednoho analogového signálu
místního radaru pomocí scankonvertoru. Systém přijímá a dekóduje digitální data PSR, SSR a
MSSR v normách ICAO a UVD. Reálné zobrazení vzdušné situace na velkoplošných
obrazovkách 19 – 29‘‘ (pro TWR eventuálně s vysokou jasností pro zobrazení i za slunečného
svitu) může být v přehledovém nebo přistávacím módu. Zkrácené letové plány ve formě
elektronických stripů jsou zobrazeny na obrazovkách RDP a ve formě papírových stripů
mohou být tištěny na speciálních tiskárnách.
Katedra PVO, VA Brno
86
Pracoviště APP na letišti Brno se systémem ALS
Subsystém letových plánů FDP zpracovává všechny typy zpráv ICAO ze sítě AFTN,
eventuálně zprávy letových plánů a zprávy s nimi souvisejícími z nadřazeného oblastního
střediska. Poskytuje možnost vstupu, oprav, prohlížení a distribuce zpráv na integrovaných
terminálech. Zprávy jsou ukládány do databáze, ze které jsou podle časového výběru
generovány elektronické letové proužky pro zobrazení na pracovištích RDP. Subsystém FDP
řídí tok letových plánů včetně vzájemných koordinačních zpráv mezi pracovními stanicemi
RDP a IT. Spolupracuje též s nadřazeným automatizovaným systémem ACC při použití
OLDI zpráv ACT/REV a LAM, které redukují nutnost telefonické koordinace. Subsystém
FDP archivuje datové záznamy pro další využití (statistika, fakturace apod.). Komunikace
člověk/stroj je řešena pro informace subsystémů FDP a AIS standardním OSF/Motif
prostředím. Na integrovaných terminálech se provádí velké množství servisních úloh, jako
např. konfigurace systému, archivace a prohlížení data FDP a AIS, tisk záložních letových
proužků. IT slouží též jako terminál AFTN pro pracoviště APP, TWR a ARO.
Subsystém AIS přijímá, shromažďuje, zpracovává a rozesílá letecké informační zprávy,
potřebné pro pracoviště APP, TWR a ARO. Databáze INFORMIX je automaticky plněna ze
sítě AFTN, meteorologických a jiných zdrojů. Manuální vstup a údržba dat doplňuje
automatické zpracování. Subsystém AIS zpracovává zprávy MET REPORT, SPECIAL,
NOTAM, SNOWTAM, METAR, SPECI, TAF, AREA FCST, SIGMET, místní počasí
s eventuálními výstrahami, omezené a zakázané prostory, nouzové postupy, databázi typů
letadel, seznamy letišť a leteckých provozovatelů, východy a západy slunce, a další data
potřebná pro řízení letového provozu v reálném čase.
Subsystémy FDP a AIS pracují s databází INFORMIX na jednoduchém či duálním
serveru s operačním systémem UNIX. Integrita dat primárního a sekundárního serveru je
zajišťována speciálním softwarem síťového zrcadlení databáze Při zjištění závady na
Katedra PVO, VA Brno
87
primárním serveru dojde k automatickému přepnutí na záložní server s aktuálními daty.
Kombinací s RAID technologií se dosahuje vyšší spolehlivosti, výkonu a pružnosti systému.
RAS – prostředek analýzy kvality radarových dat
Vojenské aplikace dílčích produktů ALS
Prakticky všechny části systému ALS mají bez úprav nebo s programovými úpravami
možnost aplikace ve vojenských systémech.
Předmětem mimořádné pozornosti je systém multiradarového zpracování. V systému
ALS je důsledně používána metoda multiradarového zpracování typu multiplot s časovou
reakcí od příjmu informace do vydání výsledného tracku do 250 msec. V kombinaci snovou
verzí zobrazení typu X-Window to umožňuje současné zobrazení jak originálních radarových
plotů tak i výsledného tracku. Je snadné současně kontrolovat originální kvalitu plotů i polohu
a relativní čas výsledného tracku včetně identifikace „falešného tracku“. Současně je možné
sledovat i anomální chování signálů, přicházejících od jednotlivých radarových čidel.
V současné době testovaná nová verze zpracování radiolokačních dat je vyvinuta pro 3D
zpracování primárních i sekundárních radiolokátorů. Je připravena pro aplikaci nových 3D
radiolokátorů z hlediska protokolů přenosu radiolokačních dat i výpočtu tracků. Cílem je
ověření stabilní činnosti tohoto bloku pro zpracování až 1 000 tracků. Zatím je ověřena
Katedra PVO, VA Brno
88
činnost pro 400 tracků. Verze pro ověřených 400 tracků bude provozně nasazena dokonce 1.
pololetí 2000.
Poněkud v pozadí pozornosti srovnávání s vojenskými aplikacemi jsou ostatní části
systému. V souvislosti s novými požadavky na reakční dobu příjmu zpráv letového plánu,
jejich zpracování a zobrazení do 2 sec, 4 sec, 10 sec podle typu zprávy je jasné, že i tato část
systému ALS bude předmětem pozornosti v blízkém období a firma RADAS pracuje na
modernizaci systému ALS podle posledních požadavků.
Pohled koncového uživatele
Řídící letového provozu, pracující ses systémem ALS, hodnotí systém pozitivně. Po
odstranění počátečních dětských nemocí a postupných modernizacích pracuje systém bez
problémů. Pro starší střediska ŘLP je systém ALS výrazným přínosem, umožňujícím nejen
automatické trackování letů, ale i kompletním servisem informací, potřebných pro
poskytování perfektních služeb řídícími LP.
Většina řídících LP považuje automatickou generaci zpráv DEP a ACT, vyžadující velmi
jednoduchou činnost, za velmi pohodlnou a rychlou. Řídící LP jsou plně spokojeni
s integrovanými terminály pro velmi snadnou úplnou přípravu před nástupem do směny,
jelikož na nich snadno najdou všechny potřebné informace. Jednoduchá obsluha IT jim
umožní být připraveni během pěti až osmi minut. Aktuální meteorologická informace, trvale
zobrazená na obrazovkách IT, je velmi užitečná. Další velkou výhodou systému ALS je
automatická aktivace a dezaktivace omezených a zakázaných prostorů v reálném čase podle
zpráv, vysílaných po síti AFTN vojenským oblastním systémem ŘLP. Těsná spolupráce
řídících Střediska letových služeb letiště Brno s výrobcem umožňuje, aby systém ALS byl
flexibilní, reagoval na požadavky aktuálního začleňování změn letových předpisů, styku
s okolím a požadavkům řídících LP do provozního nasazení.
RADAS s.r.o.
Smetanova 19, 602 00 Brno
Tel. + 4205 41 21 22 45
E-mail: [email protected]
Fax + 4205 41 21 22 47
http://www.bm.cesnet.cz/~radas
Katedra PVO, VA Brno
89
SOUČASNÝ STAV A PERSPEKTIVY ROZVOJE PODSYSTÉMU
SBĚRU, ZPRACOVÁNÍ A DISTRIBUCE RADAROVÝCH
DAT SYSTÉMU SEKTOR VS
Autor:
Ing. Jiří Haupt, CSc., ALES s.r.o. Strakonice
Úvod
Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře se současným stavem a podmínkami provozu
systému SEKTOR VS se zaměřením na podsystém sběru, zpracování a distribuce radarových
dat a s přípravou modernizace tohoto podsystému.
Pro lepší srozumitelnost textu je zde v úvodu provedeno vymezení pojmů LETVIS a
SEKTOR VS ve vztahu k automatizovaným systémům vyvíjeným společností ALES s.r.o.
Strakonice pro VzS AČR.
LETVIS je obchodní název skupiny produktů společnosti ALES s.r.o. Strakonice.
Jedná se o systémy určené pro vojenské i civilní řízení letového provozu a pro plnění
speciálních funkcí v PVO. Základním prvkem těchto systémů jsou počítačové stanice
propojené v LAN a WAN. Postupně, od roku 1993 byly v AČR na bázi technologie systémů
LETVIS vybudovány a jsou dále rozvíjeny hlavní řídící podsystém KISZŘLP a páteřní
systém velení a řízení PVO.
Řídící podsystém KISZŘLP zahrnuje všechna vojenská střediska a stanoviště řízení
letového provozu. Na věžích všech vojenských letišť jsou provozovány systémy LETVIS
MTWR a na MACC Praha – Ruzyně systém LETVIS MACC, který také zabezpečuje
integraci a automatickou koordinaci mezi vojenským a civilním ŘLP.
Systém velení a řízení PVO budovaný na bázi technologie LETVIS byl zaveden do
užívání pod názvem SEKTOR VS. Tento systém zahrnuje všechna velitelská a naváděcí
stanoviště PVO.
Současný stav systému SEKTOR VS
Systém SEKTOR VS byl zaveden do užívání v roce 1996 jako systém sběru,
multiradarového zpracování a distribuce radiolokační informace. Při následném rozvoji do něj
byly implementovány další funkce pro vytváření RAP a pro řízení a vyhodnocování bojové
činnosti.
V současné době systém SEKTOR VS představuje jeden z páteřních podsystémů
operačně taktického systému velení a řízení vzdušných sil AČR. V červenci 1999 byly
schváleny TTP na jeho modernizaci s cílem dosáhnout plné kompatibility se stávajícím
systémem NATINADS a vytvoření platformy pro transformaci do ACCS. Podle těchto TTP
je systém SEKTOR VS určený pro řízení čidel, fúzování radarových dat, tvorbu, distribuci a
zobrazení RAP, rozdělení vzdušných cílů prostředkům vzdušných sil (a PLV PozS) a podporu
jejich navedení na cíle v reálném čase.
1.etapa modernizace byla splněna na konci roku 1999, kdy bylo dosaženo základní
kompatibility systému SEKTOR VS s NATINADS. Tomuto významnou měrou napomohla i
Katedra PVO, VA Brno
90
instalace funkčního vzorku systému SEKTOR VS v NC3A Hague. Zde byly provedeny testy
s cílem posouzení způsobilosti tohoto systému k integraci do NATINADS a dále jsou řešeny
problémy interoperability s jinými obdobnými systémy používanými v NATO.
V současnosti jsou při rozvoji systému SEKTOR VS prioritně řešené úkoly týkající se
systémové bezpečnosti dané schváleným bezpečnostním projektem. Nejzávažnější je přechod
na jednotnou platformu operačního systému SOLARIS od v současnosti používaných
operačních systémů (unixovský OPENSTEP, WINDOWS NT, DOS) a zabezpečení
komunikačních kanálů.
Na počátku roku 2000 systém SEKTOR VS obsahoval více než 140 pracovních a
technologických stanic instalovaných na více než 20-ti stanovištích PVO.
Do systému SEKTOR VS jsou implementovány následující podsystémy:
•
komunikační podsystém – zabezpečuje komunikaci v LAN a WAN mezi jednotlivými
stanicemi systému
•
podsystém sběru, zpracování a distribuce radarových dat
•
zobrazovací podsystém – zabezpečuje prezentaci všech dostupných informací na
monitorech pracovních stanic
•
podsystém „raw video“ – konvertuje analogovou radiolokační informaci na číslicový
popis radiolokačního obrazu
•
podsystém FDP/FUA – zpracování a distribuce vojenských i civilních letových plánů a
plánů využití vzdušných prostorů
•
podsystém časové synchronizace – zabezpečuje jednotný čas v celém systému
•
podsystém LINK 1 TM – track management podle protokolu LINK 1, zabezpečuje
příjem/vysílání RAP a kontinuitu vedení cílů mezi systémem SEKTOR VS a jinými
NATO entitami
•
podsystém SiT – generování a distribuce simulovaných cílů
•
podsystém HDT – manuálně zaváděné a obnovované cíle
•
podsystém přiřazování charakteristik trasám cílů – umožňuje jednotlivým cílům
přiřazovat tyto charakteristiky: MARK1, MARK2, NTN, ID, manuálně zadaná výška,
počet cílů ve skupině
•
podsystém sběru a distribuce informací o bojové pohotovosti – tabulkové databáze
s obsahem informací o bojové pohotovosti, byly využívány do konce roku 1999, nyní
nejsou konfigurovány z důvodu nevyřešených bezpečnostních aspektů
•
povelový podsystém pro velení silám a prostředkům PVO a pro sběr informací o
výsledcích bojové činnosti – řeší přidělení cílů jednotlivým VS a NS k působení a vedení
jednotné tabulky bojové činnosti s informacemi o okamžitém stavu vedení bojové činnosti
•
dokumentační podsystém – záznam a rekonstrukce vzdušné situace, zpracování
dokumentace
•
podsystém diagnostiky a zálohování – zálohování důležitých technologických stanic
(servery a komunikační stanice), ON LINE a OFF LINE vyhodnocování stavu systému
Katedra PVO, VA Brno
91
•
podsystém řízení radiolokačních výškoměrů a zpracování jejich radarových dat –
tento podsystém přestože je implementován a byl odzkoušen, není plně zprovozněn
z důvodu nestabilní práce radiolokačních výškoměrů.
Podsystém sběru, zpracování a distribuce radarových dat
Tento podsystém tvoří základ systému SEKTOR VS. Vyvíjel se postupně od roku
1993. Je od něj požadováno vytvářet jednotný obraz vzdušné situace fúzí dat ze všech
dostupných zdrojů radarových dat a tento obraz distribuovat ke všem pracovním stanicím
zapojeným v systému, případně k externím uživatelům.
Za dostupné zdroje radarových dat se považují:
- civilní přehledové radary
- vojenské přehledové radary
- LINK 1 rozhraní na spolupracující NATO entity
- pasivní sledovací systém VERA
Zpracování radarových dat je požadováno odděleně pro jednotlivá CRC se zabezpečením
koordinace přes NCC.
Zdroje dat – současný stav
Civilní přehledové radary
Radarová data z civilních přehledových radarů jsou přivedena na ACC Praha –
Ruzyně, kde jsou zpracována jednotkou fúze dat systému E-200. Pro použití v systému
SEKTOR VS je dosud dostupný pouze multiradarový výstup systému E-200. Nejsou
dostupná data z jednotlivých radarů.
Poznámka: Od listopadu 1999 jsou data z civilních radarů paralelně s výstupem E-200 přivedena i na
MACC Praha – Ruzyně. Zde jsou zpracována vojenskou jednotkou fúze dat LETVIS MRT/MACC.
Výstup této jednotky je v testovacím provozu přiveden pouze na NCC, z důvodu zatím nedořešených
technických aspektů mezi civilní a vojenskou stranou jej zatím není možné využít v podsystému sběru,
zpracování a distribuce radarových dat systému SEKTOR VS.
Systém E-200 je systém pro civilní řízení letového provozu. Využití jeho multiradarového
výstupu pro vojenské účely je problematické z následujících důvodů:
-
Neumí vést manévrující cíle. Projevuje se to štěpením cíle v manévru tak, že pro jeden cíl
jsou v některých případech současně generovány dva a více tracky, vzájemně vzdáleny až
10km. Není možné určit který je správný. K tomu přispívá i skutečnost, že data
neobsahují žádný příznak u cílů obnovovaných pouze na základě výpočtu bez příspěvku
z některého radaru.
-
Není známý matematický model použitý pro transformaci geografických souřadnic a pro
projekci. Pracovníci ŘLP ČR tyto informace nemají. Byla proto provedena řada analýz a
pokusů ale bez prokazatelného výsledku. Neznalost matematického modelu použitého pro
transformaci geografických souřadnic a pro projekci v systému E-200 způsobuje, že
v některých místech DSA systému SEKTOR VS se polohy cílů z E-200 zobrazují
s chybou až 800m (není možné ohodnotit, jaký podíl na této chybě má přesnost
zpracování dat v E-200, je předpoklad, že zdaleka není zanedbatelný).
-
Výstup z E-200 neobsahuje žádnou synchronizační informaci, ze které by bylo možné
usoudit na začátek nového scanu a na čas, ke kterému jsou přijímaná data platná.
Katedra PVO, VA Brno
92
Používání multiradarového výstupu E-200 v systému SEKTOR VS zhoršuje přesnost a
způsobuje neregularity při sledování manévrujících cílů. Toto se následně projevuje i v jiných
podsystémech systému SEKTOR VS, např. v podsystému přidělování charakteristik trasám
cílů ztrátou NTN a ID nebo rozdílností těchto charakteristik pro stejný cíl v působnosti
jednotlivých CRC.
Vojenské přehledové radary
Jako zdroj dat pro systém SEKTOR VS jsou využívány všechny vojenské radary typu
P-37, RL-4AS a RL-42. Také jeden civilní radar RL-64, který je však zpracováván stejně jako
vojenský radar, proto je uveden v této části.
Radary P-37 jsou zpravidla instalovány na společném stanovišti s radarem RL-4AS. Pro
přenos radarových dat z těchto stanovišť na CRC, kde je jednotka fúze dat, je využíván jeden
společný datový kanál s rychlostí přenosu 9600bps. Výstupní plotová informace z extraktoru
radarů P-37 obsahuje množství falešných cílů a pro její přenos by byla potřebná celá kapacita
přenosového kanálu. Z tohoto důvodu je přímo na stanovišti výstup radarů P-37 zpracováván
jednotkou monoradarového zpracování a na CRC se přenáší jako monoradarový track. Z
ostatních radarů je na CRC přenášena plotová informace.
Informace žádného z uvedených radarů neobsahuje údaj o čase ke kterému je platná (time
stamping). Další nevýhodou je, že časová organizace výstupu radarů RL-42 a RL-4AS
preferuje vysílání sektorové značky před vysíláním poloh cílů. V kombinaci s proměnným
zpožděním přístupu do přenosového kanálu to vyvolává potřebu zvětšování časových oken
očekávání obnovení trasy v jednotce fúze dat a tím ke zpožďování okamžiku obnovení trasy.
Technický stav vojenských radarů býval lepší. Zřejmě se projevuje nedostatek náhradních
dílů a asi i schopných techniků.
LINK 1 rozhraní na spolupracující NATO entity
Na LINK 1 interface systému SEKTOR VS je v současné době připojen pouze systém
ASOC. Polohová přesnost tracků přijímaných od tohoto systému je nízká. Není možné je
zahrnout do multiradarového výpočtu, provádí se pouze jejich korelace se systémovými
tracky systému SEKTOR VS pro zabezpečení funkčnosti podsystému LINK 1 TM a
podsystému přidělování charakteristik trasám cílů.
Pasivní sledovací systém VERA
Systém VERA ještě není zkalibrován a nejsou vyřešené problémy z oblasti systémové
bezpečnosti. V důsledku toho bylo rozhodnuto, že systém VERA zatím není možné využívat
jako zdroj dat pro podsystém sběru, zpracování a distribuce radarových dat systému SEKTOR
VS. Technické otázky propojení jsou již vyřešené. Připojení systému VERA v budoucnu bude
ze strany systému SEKTOR VS vyžadovat pouze provedení změn konfigurace SW.
Konfigurace a princip činnosti – současný stav
Funkční schéma podsystému sběru, zpracování a distribuce radarových dat systému
SEKTOR VS je znázorněno na obr.1. Tento podsystém má distribuovanou architekturu, která
odpovídá organizační struktuře PVO. Jeho základ tvoří tři jednotky fúze dat – stanice
LETVIS MRT/NCC instalovaná na NCC a dvě stanice LETVIS MRT/CRC instalované na
jednotlivých CRC.
Všechny stanice MRT vzájemně komunikují prostřednictvím
komunikačního podsystému, pracují ve společném systémovém souřadném systému a ve
společném systémovém čase.
Katedra PVO, VA Brno
93
Systémová rovina ve které jsou zpracovávané cíle je obdélníková, daná zónou DSA. Je
rozdělená od severu k jihu na pět stejně širokých pásů. Obnovení poloh cílů v systémové
rovině probíhá s periodou 10s postupně po pásech, každé 2s jeden pás. Je zabezpečena
synchronizace činnosti jednotlivých stanic MRT tak, že stanice MRT/CRC pracují soufázově
(ve stejný čas začínají obnovovat polohy cílů ve stejném pásu). Stanice MRT/NCC je oproti
stanicím MRT/CRC zpožděna o jeden pás (2s). Tím je zabezpečeno, že cíle z právě
obnovovaných pásů stanicemi MRT/CRC stihnou být přeneseny na stanici MRT/NCC před
zahájením obnovování daného pásu touto stanicí.
Všechny stanice MRT umožňují zpracovávat data ze 16-ti zdrojů.
Na vstupy všech stanic MRT jsou současně přivedena data z E-200 a ASOC (L1 od NATO
entit).
Na vstupy RD1..RDn stanic MRT/CRC jsou přivedena data z vojenských přehledových
radarů.(možno i z PSS VERA). Stanice MRT/CRC pracuje na základě metody multitrack,
proto jsou na jejím vstupu všechny plotové informace zpracovány jednotkou monoradarového
zpracování na lokální tracky. Fúze dat probíhá ve dvou úrovních. V první úrovni se provádí
fúze dat ze vstupů RD1..RDn na výslednou MMRD (vojenská multiradarová informace) a to
metodou váhování lokálních tras za podpory preferenční mapy krytí jednotlivých zdrojů.
Výpočet výsledné polohy cíle se provádí metodou výpočtu barycentra s využitím
dynamických a statických váhovacích koeficientů. Dynamické koeficienty jsou počítány na
základě historie lokálního tracku, statické koeficienty jsou odvozené od místa kde se lokální
track nachází v mapě krytí daného zdroje. MMRD postupuje do druhé úrovně fúze dat, kde je
fúzována s daty z E-200 (CiMRD) a ASOC. Výsledek z této fúze je v sumátoru skládán
s CoRD (doplněk radarových dat přijímaný od MRT/NCC), se simulovanými cíli a ručně
zaváděnými cíli ve výslednou CMRD (komplexní multiradarová informace). MMRD je
přenášena na stanici MRT/NCC, CMRD je vysílána ke všem podřízeným stanicím.
Stanice MRT/NCC provádí fúzi dat z E-200 (CiMRD), ASOC a jednotlivých MMRD. Cíl
který je obsažen pouze v jedné MMRD a v žádném jiném zdroji, je posílán jako CoRD na
druhou stanici MRT/CRC.
Katedra PVO, VA Brno
94
Tsyn
E200 (CiMRD)
Systém LETVIS MACC, Praha - Ruzyně
L11..n
L1+CoRD1
L1+CoRD2
MRT/NCC
Tsyn
E200 (CiMRD)
L1+CoRD
Tsyn
MMRD
SiT/HDT
SetCh
CMRD
MoRDi
MMRD2
MMRD
Tsyn
L1+CoRD
E200 (CiMRD)
MMRD1
Tsyn
RD1
RD1
MRT/CRC2
SiT/HDT
MoRDi
SetCh
CMRD
MoRDi
RDn
CMRD
RDn
…..
…..
MRT/CRC1
Pracovní stanice LETVIS RDP systému SEKTOR VS
Obr.1 Funkční schéma podsystému sběru, zpracování a distribuce radarových dat
v systému SEKTOR VS
V obr. č.1 je použité následující označení komponentů a datových toků:
Počítačové stanice:
MRT/NCC
jednotka fúze dat na NCC
MRT/CRC
jednotky fúze dat na jednotlivých CRC
Toky radarových dat:
RD1..n
- vstupy dat z vojenských radarů
E200
- civilní multiradarová informace ze systému E-200
CiMRD
- civilní multiradarová informace generovaná stanicí LETVIS MRT/MACC
Katedra PVO, VA Brno
95
Tsyn
CoRD
L1
MMRD
CMRD
MoRD
- časová synchronizace pro fázování činnosti stanic MRT
- komplement k CMRD který vyrovnává rozdíly v obsahu jednotlivých CMRD
- data od NATO entit přijímaná přes LINK 1 interface
- vojenská multiradarová informace
- komplexní multiradararová informace
- monoradarová informace od vybraného zdroje
Povely:
SetCh
SiT/HDT
- set/reset charakteristik přiřazených trajektoriím cílů v CMRD
- zřízení/obnovení/ukončení tracku simulovaného nebo ručně zaváděného cíle
Poznámka: Data z civilních radarů jsou v obr.1 označena jako E200 (CiMRD). V současné
době se jedná o multitrack ze systému E-200, ale v blízké budoucnosti bude proveden přechod
na CiMRD, viz. kapChyba! Nenalezen zdroj odkazů..
Všechny stanice MRT umožňují propojit přímo na svůj výstup lokální tracky od zvoleného
zdroje – MoRD. Tato data jsou přenášena pouze k pracovním stanicím zapojeným ve
společné LAN se stanicí MRT. Na pracovních stanicích v každém radarovém okně je pak
možno volit zobrazení CMRD nebo MoRD nebo jejich překrytí.
Sfázování činnosti stanic MRT je zabezpečeno přenosem synchronizačních zpráv Tsyc.
Stanice MRT dále přijímají od pracovních stanic povely SiT/HDT na zřízení/ obnovení/
zrušení simulovaných cílů a ručně zaváděných cílů a povely SetCh na přiřazení charakteristik
trajektoriím cílů.
Stanice MRT také pracují jako servery zón v podsystému LINK 1 TM, stanice MRT/NCC
navíc detekuje a řeší konflikty mezi systémem SEKTOR VS a NATO entitami při
zabezpečování kontinuity vedení cíle (v obr.1 není zakresleno).
Nové požadavky a cesty k jejich splnění
Zásadní požadavky na podsystém sběru, zpracování a distribuce radarových dat podle
platných TTP na modernizaci systému SEKTOR VS jsou:
- zvýšení polohové přesnosti radarového obrazu vzdušné situace,
- přechod na metody multiplot při zpracování radarových dat,
- navedení stíhačů podle systémového tracku.
Při tom se předpokládá, že základní konfigurace podsystému zůstane stávající, včetně všech
připojených zdrojů dat.
Řešením těchto úloh se společnost ALES dlouhodobě zabývá. Úspěšnost řešení však není
pouze interním problém této společnosti. Není totiž možné přinést novou kvalitu do
zpracování radarových dat při současných vlastnostech zdrojů.
Za cílový stav podsystému sběru, zpracování a distribuce radarových dat je považován stav
požadovaný v TTP na modernizaci systému SEKTOR VS. Vzhledem k tomu, že systém
SEKTOR VS je v provozním nasazení a není možné k němu budovat paralelní struktury, je
nutné dosažení tohoto cílového stavu řešit ve dvou krocích:
- zlepšení parametrů zdrojů dat
- implementace nových multiplot jednotek fúze dat
Katedra PVO, VA Brno
96
Zlepšení parametrů zdrojů dat
Výchozím bodem je zde znalost parametrů současných, hlavně co se týče polohové
přesnosti, tedy znalosti systematických a náhodných chyb určení polohy plotů a tracků od
jednotlivých zdrojů. Následně je nutno přijmout kritéria podle kterých se rozhodne, zda daný
zdroj bude možné připojit k modernizovanému systému SEKTOR VS. U zdrojů které tato
kritéria nesplní přijmout účinná opatření ke zlepšení stavu.
Do začátku roku 1999 neměla AČR k dispozici prostředky pro vyhodnocení přesnosti
radarů a jiných zdrojů polohových informací. Ve společnosti ALES byl proto vyvinut systém
SDAA (Surveillance Data Accuracy Analysis) který je určený pro vyhodnocování přesnosti
(určení systematických a náhodných chyb) radarů a jiných zdrojů polohových informací.
Jedná se o OFF LINE systém vyhodnocení přesnosti zdrojů polohových dat s referencí.
Základní metodou je komparace referenční trajektorie letu dané záznamem z palubního
přijímače GPS s odpovídajícími polohami v záznamu dat z vyhodnocovaného zdroje. Pro
zvýšení přesnosti vyhodnocení je referenční trajektorie vyhodnocena metodou diferenčního
GPS podle záznamu korekcí z referenčního přijímače GPS. Uvedená metoda umožní určit
referenční trajektorii s přesností DGPS bez potřeby příjmu referenčních signálů na letadle.
Toto je nezbytné, protože pokrytí území ČR stálým referenčním GPS signálem není ještě
vyřešené. Další výhodou je, že palubní záznamové zařízení může být konstruované jako
přenosný autonomní modul napájený z vlastních akumulátorů, který není nijak propojen se
systémy letounu a nepodléhá tedy přísným podmínkám zástavby. Jeho instalace na palubě
letounu je velmi jednoduchá, spočívá v připevnění antény přijímače GPS přísavkou na okno.
Používání palubního záznamového zařízení se předpokládá na palubách dopravních letadel a
vrtulníků, což je pro sledovaný cíl postačující.
Systém SDAA byl na konci roku 1999 instalován na jednotlivých CRC. Nyní se
připravují metodiky pro jeho užívání a provádí se školení uživatelů. Cílem je dosáhnout
průběžného vyhodnocování stavu zdrojů polohových dat technickým personálem uživatele
bez účasti specialistů společnosti ALES.
Lze tvrdit, že již nyní je možné vyhodnotit přesnost všech zdrojů dat připojených
k systému SEKTOR VS. Musí následovat stanovení kritérií pro použitelnost těchto zdrojů.
Zde doporučujeme vycházet ze specifikace technických požadavků pro AADGE/ACCS a z
EUROCONTROL Standard Document, Ref. Index SUR.ET1.ST01.1000-STD-01-01 Radar
Sensor Performance Analysis. Zlepšení parametrů zdrojů nesplňujících stanovená kriteria je
problém, jehož řešení společnost ALES nemůže ovlivnit.
Nový způsob využití civilních přehledových radarů
V současnosti využívaný multiradarový výstup systému E-200 je pro použití v systému
SEKTOR VS nevyhovující, viz kap.Chyba! Nenalezen zdroj odkazů., a nelze očekávat
zlepšení tohoto stavu. Jediným možným řešením je vytvářet multiradarovou informaci
z civilních radarů ve vojenském systému s ohledem na požadavky systému SEKTOR VS.
Společnost ALES proto ve spolupráci s představiteli OMVL MO a ŘLP AČR již několik let
vyvíjí úsilí o získání od ŘLP ČR datové výstupy jednotlivých civilních radarů. Toto úsilí bylo
korunováno úspěchem v září roku 1999, kdy byl uveden do zkušebního provozu datový kanál
mezi ACC a MACC po kterém do systému LETVIS MACC vstupují data z jednotlivých
civilních radarů. Na konci října 1999 byla v systému LETVIS MACC uvedena do zkušebního
provozu jednotka fúze dat – stanice LETVIS MRT/MACC, která tato data zpracovává a
Katedra PVO, VA Brno
97
výsledná multiradarová informace, dále označovaná jako CiMRD, je přenášena na NCC, kde
je ji možno zobrazit na vybraných pracovních stanicích systému SEKTOR VS. Připojení
CiMRD jako vstupu podsystému sběru, zpracování a distribuce radarových dat systému
SEKTOR VS bude možné až po vyřešení všech bezpečnostních aspektů datového kanálu
mezi MACC a ACC. Toto se očekává do konce dubna 2000.
CiMRD byla v rámci podnikových zkoušek společnosti ALES ohodnocena pomocí systému
SDAA s výsledkem který odpovídá očekávání. Je zabezpečeno kontinuální vedení
manévrujících cílů s dobrou přesností.
Připojení CiMDR do systému SEKTOR VS místo výstupu systému E-200 přinese podstatné
zlepšení komplexní multiradarové informace CMRD, na základě které je na pracovních
stanicích systému SEKTOR VS vytvářen obraz vzdušné situace. Předpokládáme, že v létě
2000 proběhne testování CMRD na základě kterých bude CMRD schválena pro navádění
stíhačů na vzdušné cíle.
Podle schválených projektů bude pro systém SEKTOR VS CiMRD hlavním zdrojem
civilních radarových dat a výstup systému E-200 záložním zdrojem. Pro systémy vojenského
ŘLP zůstane hlavním zdrojem výstup systému E-200 a záložním zdrojem se stane CiMRD.
Data z převážné většiny civilních radarů jsou na ACC a tedy i na MACC přivedena již po
monoradarovém zpracování, tedy jako local track. Možnost získání plotové informace
z těchto radarů závisí od rozvoje civilního systému ŘLP.
Doporučení pro vojenské přehledové radary
V archivu společnosti ALES jsou uložené vzorky záznamů dat z výstupu vojenských
přehledových radarů za několik posledních let. Na základě těchto záznamů lze prokázat
degradaci parametrů některých radarů. Výchozím předpokladem dalšího zkvalitnění CMRD
v systému SEKTOR VS, po připojení CiMRD, je proto dosažení dobrého technického stavu
vojenských přehledových radarů.
Další možnosti zlepšení spočívají v řešení následujících úloh:
- zavedení časové informace (time stamping) odvozené např. od hodin GPS do výstupních
dat všech vojenských radarů připojených k systému SEKTOR VS,
- změna časování a zvýšení počtu sektorových značek na výstupu extraktorů radarů RL4AS a RL-42,
- zvýšení přenosové rychlosti v datových kanálech ve kterých jsou paralelně přenášena data
ze dvou radarů tak, aby bylo možné přenášet do místa zpracování od všech radarů
plotovou informaci.
Požadavky na změnu připojení NATO entit
NATO entity jsou na NCC připojeny přes LINK 1 interface do systému ASOC, kde je
provedena fúze dat přijímaných z těchto entit a výsledek této fúze je přiveden přes další LINK
1 interface do systému SEKTOR VS. Systém ASOC zanáší svým zpracováním dodatečné
chyby a stává se zbytečným článkem v řetězci, protože systém SEKTOR VS již dnes na NCC
obsahuje HW a SW prostředky pro přímé propojení s NATO entitami.
Ve spolupráci s NC3A Hague jsou vyvíjené aktivity na certifikaci LINK 1 interface systému
SEKTOR VS tak, aby přímé propojení s NATO entitami mohlo být realizováno v roce 2000.
Katedra PVO, VA Brno
98
Tím by došlo ke zvýšení přesnosti další skupiny datových vstupů do podsystému sběru,
zpracování a distribuce radarových dat systému SEKTOR VS a tím k dalšímu zkvalitnění
CMRD.
Připojení pasivního sledovacího systému VERA
Za předpokladu, že výstupní data PSS VERA budou mít vlastnosti proklamované na
mnohých odborných shromážděních, společnost ALES považuje připojení výstupů tohoto
systému do podsystému sběru, zpracování a distribuce radarových dat systému SEKTOR VS
za další přínos k formování CMRD.
Propojení systémů VERA a SEKTOR VS je již technologicky připraveno a v omezeném
režimu provozováno. Čeká se na provedení kalibrace a vyřešení bezpečnostních aspektů
systému VERA.
Implementace nových multiplot jednotek fúze dat
Společnost ALES se dlouhodobě zabývá vývojem nových jednotek fúze dat na bázi
multiplot metod. Uvedení těchto jednotek fúze dat do provozu v systému SEKOTR VS za
současného stavu zdrojů radarových dat, popsaného v kap.Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.,
by nebylo přínosné. Toto tvrzení podporuje i skutečnost, že více jak polovina všech vstupů
jednotek fúze dat je na úrovni track (data z E-200, NATO entit, P-37, VERA). Plotová
informace je přijímána pouze z radarů RL-4AS, RL-42 a RL-64.
Pokud má být implementace nových multiplotových jednotek fúze dat kvalitativním
krokem vpřed tak, aby byly naplněné požadavky nových TTP na modernizaci systému
SEKTOR VS, je potřebné přípravné období, ve kterém budou alespoň částečně zlepšené
parametry zdrojů dat, viz. kap.Chyba! Nenalezen zdroj odkazů., a provedená důsledná
příprava.
Důsledná příprava je zde zdůrazněná proto, že nové jednotky fúze dat budou
implementovány do páteřního systému PVO, který je v provozním nasazení a není tedy
možné provést jeho celkovou výluku. Možné částečné výluky pro jednotlivá stanoviště nejsou
postačující, protože základ podsystému sběru, zpracování a distribuce radarových dat systému
SEKTOR VS tvoří tři jednotky fúze dat instalované na třech hlavních stanovištích PVO, viz
obr.1. a nelze je měnit postupně, protože staré a nové nebudou kompatibilní a až do
zprovoznění poslední vyměněné jednotky by byl nefunkční celý systém SEKTOR VS
(CMRD jako výstup podsystému sběru, zpracování a distribuce radarových dat je využívána
ve všech hlavních podsystémech systému SEKTOR VS). Jediné řešení je, provést výměnu
všech jednotek fúze dat současně v rozsahu několika málo minut s tím, že pravděpodobnost
správné činnosti celého systému SEKTOR VS po jejich spuštění se bude blížit k jedné.
Časový horizont pro ukončení modernizace podsystému sběru, zpracování a distribuce
radarových dat systému SEKTOR VS závisí od požadavků a zřejmě i možností VzS.
Závěr
Již několik let se ve vojenských odborných kruzích vedou diskuse na téma
implementace multitrack a multiplot metod v jednotkách fúze radarových dat. Systému
SEKTOR VS je v těchto diskusích některými odborníky vyčítána implementace multitrack
metod, z jejich pohledu zastaralých a nevhodných pro použití v oblasti PVO. S tímto názorem
Katedra PVO, VA Brno
99
lze souhlasit. Je nutné však odpovědět na otázku, jaké jsou možnosti a podmínky pro změnu
tohoto stavu.
Snahou autora tohoto článku, který je vedoucím řešitelského kolektivu systému
SEKTOR VS, bylo objasnit, že pro implementaci multiplot metod do systému SEKTOR VS
není postačující mít vyvinutou multiplotovou jednotku fúze dat, která je schopná zpracovávat
data z vybraných radarů, ale že zde je nutno řešit širší spektrum problémů, tak jak je
naznačeno v kap.Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.. Jedině tak může být splněn zásadní
požadavek, aby nové multiplotové jednotky fúze dat byly implementovány do stávající
organizační struktury systému SEKTOR VS, včetně zachování základního funkčního schéma
podsystému sběru, zpracování a distribuce radarových dat, připojení všech požadovaných
zdrojů dat a zabezpečení návaznosti na ostatní podsystémy.
Seznam použitých symbolů a zkratek
Air Defence Command and Control System (označení nově vyvíjeného
aliančního systému PVO)
ACC
Area Control Centre (civilní středisko řízení letového provozu)
ASOC
Air Sovereignty Operating Centre (systém instalovaný na NCC)
CiMRD
Civil MultiRadar Data (multiradarová data generovaná stanicí LETVIS
MRT/MACC na MACC Praha – Ruzyně z radarových dat civilních
přehledových radarů)
CMRD
Complex MultiRadar Data (hlavní multiradarová informace prezentovaná na
pracovních stanicích systému SEKTOR VS)
CRC
Command and Reporting Centre
DSA
Data Storage Area (oblast ve které jsou zpracovávané cíle)
ID
Identification (charakteristika cíle)
KISZŘLP
Komplexní integrovaný systém zabezpečení a řízení letového provozu
MACC
Military Area Control Centre (vojenské oblastní středisko řízení letového
provozu)
NATINADS NATO Integrated Air Defence System (označení současného aliančního
systému PVO)
NC3A
NATO Consultation, Command and Control Agency (NATO organizace se
sídlem v holandském Haagu)
NCC
National Command Centre (národní středisko velení)
NTN
NATO Track Number (charakteristika cíle)
OMVL MO Odbor meziresortních vztahů letectva na ministerstvu obrany
RAP
Recognised Air Picture (vyhodnocený obraz vzdušné situace)
SDAA
Surveillance Data Accuracy Analysis (systém pro určování systematických a
náhodných chyb radarů a jiných zdrojů polohových informací)
TM
Track Management (proces zabezpečující jednotnou identifikaci a kontinuitu
vedení cíle mezi NATO entitami)
ACCS
Katedra PVO, VA Brno
100
ALTERNATIVNÍ OPERAČNÍ SYSTÉMY
V PODMÍNKÁCH AČR
Autor: nadporučík Ing. Karel Větrovský, Katedra PVO VA v Brně
Recenzent: major Ing. Petr Vobecký, VA v Brně
Úvod
Vzhledem k dynamickému vývoji v oblasti využívání informačních technologií a
počítačů v AČR dochází k situacím, kdy na jednom pracovišti existuje několik operačních
systémů, odlišných architektur. Tato skutečnost klade velké nároky na obsluhující i
zabezpečující personál. Je to důsledkem vývoje, zvyšování požadavků kladených na operační
systémy (OS). V příspěvku se snažím popsat vlastnosti perspektivních operačních systémů a
porovnat použitelnost pro potřeby armády.
Omezení současných operačních systémů
V počítačovém průmyslu jsme svědky neustálého růstu výkonu při současném
slevňování procesorů a dalších komponentů. Je neuvěřitelné, jak výkonnost počítačů vzrostla
za poslední tři roky. Avšak neustálý požadavek na zlepšování grafického a multimediálního
rozhraní počítače vede k nutnosti vlastnit stále výkonnější hardware. Zde narážíme na
omezení některých OS, které nejsou dostatečně dimenzovány a nedokáží poskytnout
požadovanou průchodnost systému hlavně v souvislosti s potřebou interaktivní komunikace,
zpracování audio a video médií. Jeden z příkladů, kdy narážíme na omezení OS je podpora
více procesorů. Zakomponování multiprocesorové podpory do OS, je obtížné a často není
úplně dokonalé, jak to vidíme na příklad u Windows NT. Stále složitější a komplexnější
programy vyžadují výkonnější počítače a to nepřispívá k stabilitě a bezpečnosti systémů a v
konečném důsledku to opět sníží efektivitu použití.
Specifikace požadavků
V podmínkách armády jsou kladeny velké požadavky na bezpečnost, z pohledu OS je
to problematika autorizovaného přístupu k datům, odolnosti proti narušení, zabezpečení
komunikací, záznam událostí v systému a šifrování. Tento aspekt je důležitý především v
síťovém prostředí, kdy je potenciálně vyšší pravděpodobnost narušení. Minimální požadavek
v systémech, kde se pracuje s důvěrnými daty je zabezpečení podle normy ITSEC C2.
V specifických multimediálních aplikacích ( např. simulace nad digitálním modelem terénu,
zpracování rozsáhlých map) zde je požadavek na maximální výpočetní výkon. Jednou z cest
je zvyšování rychlosti procesoru. Podpora více procesorů je však daleko výhodnější: v dnešní
době cena procesoru XEON 800 Mhz je o poznání vyšší než cena 533 Mhz. V případě větších
nároků na daný počítač lze přidat další procesor. Tato schopnost však musí být podporována
jak ze strany výrobců základních desek, tak ze strany dokonalého přizpůsobení hardware a
operačního systému neboli škálovatelnost. (Pozn. Přehled podpory více procesorů v tabulce
1). Podstatné zvýšení propustnosti paměť-procesor-grafická karta a tedy i výkonu poskytuje i
64-bit sběrnice.
Požadavek grafického výkonu a flexibility je vznášen z pracovišť, kde se zobrazují
komplexní grafické informace v reálném čase. S výhodou se zde uplatní OS s dokonalou
podporou hardwarové akcelerace např. OpenGL.
Katedra PVO, VA Brno
101
Dalším rysem moderních výpočetních systémů je potřeba velkých objemů paměti. OS
zprostředkovává přístup do různých velkokapacitních zdrojů dat, především audio/video
dokumentace klade vysoké nároky na kapacitu např. jedna hodina ozvučeného videozáznamu
zabere téměř 1 GB paměťového prostoru. Také přístup k operační paměti musí být
optimalizován, což může značně zredukovat režii OS. Lze očekávat, že nároky serverů
vzrostou na 64 GB operační paměti.
Nativní komunikační podpora protokolů rodiny protokolu TCP/IPv6. V podmínkách
armádních informačních systémů je obzvlášť vhodná podpora multicastingu (distribuční
služby 1:n) a podpora QoS (kdy je nutné přihlédnou k prioritě uživatele a vyhrazení
prostředků sítě podle důležitosti informací). Vhodný OS podporuje programovací jazyky pro
programovaní v sítích Perl, Java, PHP …
Cena OS - zde je nutné uvážit, několik aspektů. Kromě prodejní ceny, ještě ceny programů,
dalších doplňujících aplikací, vývojových nástrojů, náklady na provoz a administraci.
Přehled operačních systémů
Jistě nikoho nepřekvapí fakt, že dnešní počítačový svět využívá přes 40 různých OS a jen
strohý výčet by přesáhl rozsah tohoto příspěvku. V tabulce 1 uvádím OS, které jsou
relevantní z hlediska bezpečnosti, výkonnosti a dalších požadavků popsaných v předešlé
kapitole. NT proti UNIX a ostatním operačním systémům
Windows NT má známé grafické prostředí pro mnoho uživatelů využívajících Windows
95/98. Pro NT mluví i výborné vývojové nástroje Delphi, nebo Visual Basic 6 a C++.
Nezanedbatelná je i podpora většiny hardwarových výrobců. Microsoft vlastní i výborný
kancelářský balík MS Office, který je standardem v AČR. To vytváří těžké podmínky pro
alternativní OS, které mají odlišné prostředí a až na výjimky (Linux) nejsou počeštěné.
Nicméně existují oblasti použití, kde Windows NT/2000 nelze použít bez výhrad. Windows
NT si s sebou nese dědictví dřívějších verzí Windows a DOS, které měly nedostatky
především v bezpečnosti a rozšiřitelnosti. Většina dnešních OS je postavená na UNIXové
filosofii a využívá standardní množinu programových prostředků POSIX. UNIX byl od
počátku navržen pro použití ve víceuživatelském, víceprocesorovém prostředí. Skládá se z
jednoduchých systémových služeb a příkazů, kterými lze provádět libovolně složité operace.
To usnadňuje práci programátorům, kteří nemusí zápasit s bigotností systému. Všechny
funkce UNIXu jsou výborně zdokumentovány a co víc jsou přístupné v zdrojové formě
(filosofie open software). Naproti tomu Microsoft roztáčí nekonečnou spirálu patchů, updatů a
servicepacků celé škály svých softwarových produktů. Závažným problémem NT je jejich
architektura postavená na centrální databázi prostředků - zvané registr. Ten je příliš zranitelný
a jeho poškození vede k zhroucení systému. Ne náhodou se hackeři ve světě orientují na
servery založené na NT, proniknout do systému je snažší než u UNIXových systémů. Častým
problémem je také zpomalování Windows způsobené narůstáním registru po instalaci
rozsáhlejších aplikací. Naproti tomu UNIX využívá systém krátkých konfiguračních souborů
v textové formě většinou umístěných v adresáři /etc . UNIX není vázán na jedno grafické
prostředí, např. v Linuxu lze za provozu vyměnit grafické prostředí GNOME, KDE,
AfterStep, fvwm, twm, olvwm, Enlightenment nebo další. Lze předpokládat, že použití
informačních služeb sítě v armádě bude především na základě internetových protokolů HTTP
a SMTP. To vyžaduje nasazení WEB serveru. Zde opět vede UNIX se serverem APACHE, je
paradoxem, že sama firma Microsoft jej využívá pro provoz vlastní vývojářské sítě MSN. V
Japonsku je Linux nejoblíbenější operační. O něm se v poslední době hodně
Katedra PVO, VA Brno
102
tabulka 1
Název
Po Výrobce
six
UNIX ano IBM
Počet
Typ procesoru
procesorů
12
PowerPC
vlastní ano BE
UNIX ano U.C
Berkeley
ano
UNIX
Hewlet
Packard
UNIX ano Silicon
Graphics
UNIX ano GPL
8
4
Macintosh
NetWare
5.0
Open VMS
OpenSTEP,
NeXTStep
vlastní ne
vlastní ne
4
4
UNIX ano DEC
UNIX ano NeXT
4
2
OS/2
Rhapsody
ne IBM
UNIX ano Apple,
2
8
Typ
AIX
BeOS
FreeBSD
HP-UX
IRIX
LINUX
Apple
NetWare
NeXT
UNIX ano UnixWare
OS, UNIX ano SUN
SCO
Sun
Solaris
Windows
NT(2000)
Digital
UNIX
Pyramid
vlastní ne
Microsoft
Jádro
Hypertextový odkaz
http://www.rs6000.ibm.com/software
PowerPC, Pentium
Intel, DEC Alpha
64-bit
SMP
64-bit
32-bit
7
HP PA RISC
64-bit
http://www.software.hp.com/
128
SGI MIPS
64-bit
http://www.sgi.com/
64
Intel Pentium, Intel 80x86, Motorola/IBM 32/64-bit http://www.linux.org/
PowerPC, Motorola 680x0, Sun SPARC, SGI
MIPS, DEC Alpha, HP PA-RISC, DEC VAX,
ARM, API 1000+, and CL-PS7110
PowerPC
32-bit
http://www.apple.com/
Intel
32-bit
NetWare
DEC Alpha
32-bit
http://www.openvms.digital.com/
Intel, SPARC, 68040
32-bit
http://www.next.com/
BSD
MACH
Intel
32-bit
PowerPC, Intel
32-bit
http://www.apple.com/macosx
MACH
Intel
32-bit
http://www.sco.com/
Sun SPARC
64-bit
http://www.sun.com/
4
Intel, DEC Apha
32-bit
http://www.microsoft.com/
DEC Apha
64-bit
http://www.digital.com/
MIPS
32-bit
http://www.pyramid.com/
UNIX ano DEC
UNIX ne
http://www.be.com/
http://www.freebsd.org/
24
Katedra PVO, VA Brno
103
publikuje také v souvislosti s použitím v elektronickém obchodě. Mnoho WEB, tiskových
serverů a databázových strojů běží ve světe na tomto OS a čím dál víc se prosazuje i
v kancelářských podmínkách a v obchodu. Kromě zmíněného WEB serveru APACHE
disponuje dalším kvalitním volně šířitelným software, pro ilustraci:

Kompletní vývojové prostředí (gcc/g++/objc, lex, yacc, gdb, m4, ...);

Další programovací jazyky (perl, tcl/tk, smalltalk, clisp, ...) ;

Zpracování textu (groff, TeX, Metafont, ghostscript, lynx...) ;

Editory textu (vi, emacs, ...) ;

Kompletní X-Window System (XFree86), podporující téměř všechny známé grafické
karty, včetně akcelerovaných s možností použití akcelerovaného režimu;

Zpracování obrazu, zvuku i videa (xv, xfig, xpaint, GIMP ... );

SQL profesionální databáze (PostgreSQL, MySQL);

České/slovenské národní prostředí;

Emulátor DOSu, emulátor Windows 95 – WABI;

iBCS2, což je emulátor různých UN*Xů pro i386 a vyšší CPU. Zejména je možné
pomocí tohoto balíku spouštět programy psané pro SCO UNIX a Solaris/386;

Matematický software, jako například Maple V pro Linux nebo Pari/GP;

Šifrování pomocí veřejných i privátních klíčů (PGP)
Několik různých kancelářských (office) balíků, obsahujících obvykle textový, tabulkový
procesor, nástroje pro tvorbu prezentací a podobně. Mezi tyto balíky patří například
Applixware, Caldera Office Suite, StarOffice a další.
V zámoří jsou velice populární počítače typu Apple Macintoch, především pro své intuitivní
prostředí, výkon a spolehlivost. Také v oblasti serverových OS má schopného kandidáta –
Rapshody, který vzniknul po spojení Apple a NEXTu. Na vývoji se spojili vývojáři OS Mac a
OPENStepu, což přineslo výhody z obou platforem do jednoho OS.
Za zmínku stojí i nejmladší představitel z množiny OS - BEOS, který je předurčen pro
multimediální aplikace a WEB. Podporující pervasivní multihreading a symetrický
multiprocesing.
Závěr
Správnou volbou operačního systému lze předejít omylům a finančním ztrátám, které
můžou vyplynout z nekoncepčních kroků v procesu zvyšování interoperability v NATO a
přispět k efektivnějšímu využití lidského i výpočetního potenciálu. Zvláště u speciálních
bojových systémů lze vhodně využít specifik, které nabízí alternativní OS.
Katedra PVO, VA Brno
104
VIRTUÁLNÍ REALITA – SEN NEBO SKUTEČNOST
Autor: major Ing. Jaroslav Medek, Katedra PVO VA v Brně
Recenzent: major Ing. Petr Vobecký, VA v Brně
Pilot pozorně sleduje činnost palubních přístrojů a zjišťuje jaký je stav celého systému.
Letoun C-130 se lehce zatřásl a palubní přístroje ukazují poruchu jednoho z motorů na
pravém křídle. Je třeba přijmout okamžité řešení, aby nedošlo ke ztrátě kontroly letu tohoto
obrovského letounu. Několik přesných pohybů rukou pilota přivádí porouchaný stroj
k poslušnosti a začíná složitý přistávací manévr nad cílovým letištěm. Činnost celé posádky je
sladěna do nejmenších detailů a i přes poruchu jednoho z motorů letoun měkce dosedá na
přistávací plochu a roluje do vymezeného prostoru letištní plochy. Piloti provádí předepsané
úkony a připravují letoun k doplnění paliva a kontrolní činnosti pozemního personálu.
Odkládají sluchátka, vstávají z křesel a vystupují ven z pilotní kabiny. Nevystoupili však na
otevřenou letištní plochu, ale do osvětlené haly. Celá tato činnost se odehrála na leteckém
výcvikovém simulátoru.
Mnoho složitých procesů, které jsou finančně, časově a organizačně náročné jsou
v poslední době prověřovány v různých simulátorech, které vytvářejí virtuální realitu
skutečného světa k prověření činnosti obsluh jaderných reaktorů, posádek bojových letounů
nebo jiných technologicky složitých a drahých systémů.
Co to tedy je virtuální realita?
Virtuální realitu můžeme přibližně definovat jako obor zabývající se technickými
prostředky a metodami, které umožňují vytvářet počítačové modely trojrozměrného světa
osazeného objekty, pro které platí „fyzikální“ zákony podobné reálnému světu ( s mírou
odlišnosti v závislosti na technických možnostech systému a potřebách trhu ). Informace o
dění a stavu počítačového modelu je generována v podobě vhodné pro smyslové orgány
člověka.
Návrháři a realizátoři virtuální reality se snaží, aby informace z těchto modelů byla
smyslovým orgánem člověka zprostředkovávaná co nejvíce v podobě na kterou je zvyklý
z reálného světa:
-
prostorové ozvučení;
obraz vyplňující celé zorné pole;
změna scény při pohybu hlavou;
prostorové změny polohy těla;
odpor při manipulaci s virtuálními předměty;
hmatové podněty při kontaktu s virtuálními předměty apod.
Podle míry kvality a rozsahu zprostředkování informace můžeme virtuální systémy
rozdělit přibližně do čtyř kategorií:
1) desktopová virtuální realita:
-vstupní zařízení tvoří 3Dspaceball, myš a joystick.;
-výstupním zařízením je monitor s vysokým rozlišením;
2) imerzní systémy:
-vstupní zařízení: datová rukavice, joystick;
Katedra PVO, VA Brno
105
-výstupním zařízením je projekční helma s ozvučením;
3) projekční systémy virtuální reality:
-vstupní zařízení: spaceball, joystick, tlaková podložka;
-výstupním zařízením je velkoplošný projektor nebo videopanel;
4) simulační systémy:
-vstupními zařízeními mohou být závěsy, volant, ovládací prvky, atd.;
-výstupními zařízeními jsou monitor, zpětný projektor, projekční helma.
Virtuální realitu můžeme rozdělit i podle dynamiky virtuálních objektů:
- statická virtuální realita – objekty nemění svůj tvar a polohu, jediný aktivní objekt
je uživatel. Tento typ virtuální reality používají například architekti. Uživatel se
prochází ve virtuální budově, aby mohl zhodnotit kvalitu návrhu;
- scénově-dynamická virtuální realita – objekty na zobrazované scéně jsou
v pohybu, mimo scénu je všechno statické. Tento typ virtuální reality používají
např. konstruktéři při studiích dynamiky srážek aut, při modelování možností
pohybu ramene robota v pracovním procesu;
- dynamická virtuální realita – objekty jsou dynamické i mimo zobrazovanou scénu,
virtuální realita žije svým vlastním životem. Tuto virtuální realitu používají např.
letecké simulátory vzdušných sil USA;
- evoluční virtuální realita – je osazená dynamickými objekty, pro které jsou
definovány zákony interakcí. Virtuální realita se v čase vyvíjí. Předobrazem těchto
systémů jsou strategické počítačové hry. Např. civilizace, simcity, atd.
Z hlediska počtu uživatelů můžeme virtuální realitu rozdělit na jedno- a víceuživatelskou. U víceuživatelské virtuální reality je potřebné definovat zákony interakcí a
kolizí mezi uživateli, kteří se střetnou ve virtuálním světě.
Využití virtuální reality
Prvními zákazníky v oblasti virtuální reality byli a jsou vojáci. Hlavní zájem se točí
v oblasti simulátorů různých zařízení, především letadel, protože výkonný počítač s virtuální
realitou je ve srovnání s cenou bojové stíhačky v podstatě zadarmo. A hlavní výhodou je, že
ztráty při špatném manévru pilota nebo jakékoliv posádky jsou téměř nulové proti ztrátám,
které vzniknou při špatném nebo nesprávně zvládnutém manévru reálného stroje. A špatně
zvládnutý manévr lze bezpočetněkrát opakovat. Kromě letadel samozřejmě přicházejí v úvahu
i další zbraňové komplexy, hlavně ty, které z různých důvodů nelze zkoušet naostro. Velitelé
se svými štáby mohou naplánovat celou válečnou operaci a pak ověřit do jaké míry byly jejich
závěry a hodnocení situace správné.
Obsluhy složitých mechanizmů a technologických celků mohou trénovat krizové
situace a vypěstovat si podmíněné reflexy na situace, ve kterých je nutné správné rozhodnutí
ve zlomcích sekundy. Tyto reflexy mohou zachránit mnoho lidských životů a zabránit
vysokým ekonomickým ztrátám.
Velký význam má virtuální realita v medicíně a lékařství neboť začínající chirurg si
může provést cvičnou operaci v imaginárním světě a připravit se tak na komplikace, které ho
mohou překvapit během reálné operace. Tento trénink pak ocení především pacienti.
Dalším velmi významným investorem do virtuálního světa je zábavný průmysl. Hry
využívající virtuální realitu se zvolna stávají rozšířenou komerční záležitostí a poskytují
nevšední zážitky. Virtuální svět nám nabízí možnost navštívit již neexistující starověké
Katedra PVO, VA Brno
106
paláce, zúčastnit se jednání, která se odehrála před stovkami let a cestovat na mnohá místa bez
nutnosti opustit pohodlí domova.
Sociologické problémy využití virtuální reality
Virtuální realita má ale i stinné stránky, kterými se zabývá sociologie. Současnou
sociologii trápí otázka: Jak se mění sociální chování a vnímání světa u lidí, kteří stráví ve
virtuální realitě delší dobu? Zkušenosti z oblasti hracích automatů a počítačových her jsou
varující.
Může dojít k úplné desintegraci osobnosti nebo ke smíšení světa her s reálným světem.
Problémem je, že ve virtuálním světě může fungovat fyzika a biologie odlišná od reálného
světa a přenos zkušeností z virtuální reality do opravdového světa může být tragický.
Svět her je obvykle vratný – vždycky se můžeme vrátit na začátek hry nebo na nějaký
mezistupeň a začít znovu. Ve hře máme k dispozici několik životů. Za špatnou akci se
většinou platí pouze ztrátou času. Snadno si tedy můžeme představit co se stane když hráč her
uvěří, že i náš reálný svět je vratný.
Dalším sociologickým problémem je, jaký bude vztah uživatele k „osobám“
z virtuálního světa. Je známé, že u mnohých lidí je výraznější citový vztah k vlastnímu psu,
autu nebo vzácným květinám než k jiným osobám. To dává oprávnění předpokladu, že
můžeme očekávat výraznou závislost na některých objektech virtuálního světa (uživatel se
může zamilovat do osoby opačného pohlaví, která ale žije jen v paměti počítače). To ale
může vyvolat složité psychické poruchy.
Vojenská akademie v Brně a virtuální realita
Na vojenskou akademii v Brně byl v měsíci dubnu minulého roku dodán systém pro
simulace a bylo zřízeno Národní centrum simulačních a trenažerových technologií. Na
počítačích v několika místnostech lze simulovat činnost mechanizovaných praporů pozemních
sil, případně i dalších podpůrných jednotek – dělostřelectva, protiletadlové obrany nebo
letectva. Simulátor má zabudovány poloautomatické jednotky, kterým se jen zadává rozsah
přesunu a pak už reagují samy. Bohužel se zatím chovají podle amerických zásad taktiky a
operátoři nyní musí pracovat na úpravách tak, aby jejich reakce odpovídaly požadavkům
taktiky armády České republiky. V současné době se dále pracuje na přípravě dat, aby se
cvičení mohla odehrávat v české krajině. Měla by to být oblast v okolí Moravského Krumlova
o rozměrech zhruba 30 x 30 km. Oblast může být velká až 100 x 100 km, ale úměrně
s velikostí prostoru se zvětšuje databáze dat a pak záleží na technických možnostech systému
zda bude reagovat odpovídajícím způsobem.
Národní středisko simulačních a trenažerových technologií by mělo sloužit jako
podpora výcviku a v první fázi by sem měli jezdit štáby praporů vojsk. Od září do prosince
tohoto roku jsou zde už naplánována první tři cvičení. Až bude systém zaběhnutý a v plném
provozu, bude zde možno konat jedno cvičení měsíčně neboť příprava trvá od zadání tématu
zhruba tři měsíce.
Závěrem lze říci, že využití virtuální reality přináší celou řadu pozitivních možností
ověřování vědeckých poznatků z reálného světa ve virtuální realitě, která se může chovat jako
svět skutečný. Současně však musíme upozornit na to, že neuvážené používání tohoto
moderního prostředku v oblasti zábavného průmyslu může negativně ovlivnit sociální chování
jednotlivce v reálném, tedy skutečném životě.
Katedra PVO, VA Brno
107
PERSPEKTIVNÍ CÍLE INFORMAČNÍ SLUŽBY VOJENSKÉHO
LETECTVA AČR
Autor: Ing. Plamen Komarov, Katedra letectva VA v Brně
Recenzent: podplukovník Ing. Vojtěch Májek,CSc., VA v Brně
Koncepce Integrovaného souboru leteckých informací vychází z potřeby sjednotit
provozní postupy a finální uživatelské výstupy Letecké informační služby.
Cílem provozního nasazení této služby je dosažení kvalitativně vyššího stupně využití
automatizovaných systémů pro tvorbu, poskytování a výměnu leteckých informací a
vyloučení duplicity při zpracování, distribuci a zajištění kompletnosti výstupů.
Základní podmínkou pro efektivní fungování služby je zavedení všech jejích složek a
rychlého systému výměny informací mezi dodavateli podkladů ke zveřejnění orgány
odpovědnými za jejich zpracování a uživateli.
Integrovaný soubor leteckých informací, který je zaváděn v letectvu AČR, je
přizpůsoben v rozdílným potřebám informačního zabezpečení vojenského letectva. Všechny
jeho prvky včetně map a dalších geografických informací jsou zpracovány v digitální formě,
jsou přenosné po datových sítích a v dalších etapách propojování jednotlivých informačních
subjektů musí být zpracované na informačních terminálech uživatelů.
Výstavba Letecké informační služby (LIS) vychází z požadavků zavedení uceleného
komplexního systému poskytování a výměny leteckých informací v letectvu AČR, tedy i pro
letectvo plnící úkoly protivzdušné obrany (PVO).
Základním dlouhodobým cílem výstavby LIS je zabezpečení zpracování a distribuce
standardních informačních souborů, které svojí koncepcí odpovídají mezinárodním
doporučením a současně řeší potřeby vojenského letectva.
Rozsah a forma informací poskytovaná letectvu informační službou je definována
v ICAO DOC 8126-AN 872 ANEXU 15. Respektování příslušných doporučení a resortních
dokumentů je jednou z podmínek harmonizace a poskytování letecké informační služby na
meziresortní, národní i mezinárodní úrovni.
Základním dokumentem Letecké informační služby je „Letecká informační příručka
AČR (AIP)“, která obsahuje letecké informace trvalé platnosti, nezbytné pro organizování,
zabezpečení, plánování, řízení a provádění letů vojenského letectva.
Změnová služba obsahuje změny a dodatky, které jsou trvalého charakteru. Změny se
provádějí formou výměny příslušných listů.
Doplněk Letecké informační příručky obsahuje přechodné změny –doplňky, které jsou
po dobu platnosti nadřazeny informacím dříve publikovaným. Doba platnosti je stanovena
v úvodu doplňku a po jejím skončení platnost přechodné změny končí.
Letecký oběžník slouží ke zveřejnění neutajovaných informací, které svým
charakterem bezprostředně neovlivňují bezpečnost letového provozu. Jsou to informace
administrativního, legislativního, organizačního, technického a ekonomického charakteru,
mající poradní nebo konzultativní obsah.
NOTAM – zpráva pro letce obsahuje informace o zřízení, stavu nebo změně nějakého
leteckého zařízení, služby, postupů nebo informace o nebezpečí, jejichž všestranná znalost je
nezbytná pro pracovníky zapojené do leteckého provozu.
Zavedením pracoviště „Ohlašovna letových provozních služeb (Air traffic services
Reporting Office – ARO)“ a „Letištní stanoviště letecké informační služby (Aeronautcal
Information Service Unit – AISU)“ je jedním ze systémových opatření pro zabezpečení nové
organizace létání, řízení letového provozu a předletové přípravy osádek vojenského letectva.
Katedra PVO, VA Brno
108
Hlavním cílem zavedení ARO-AISU je vybudované pracoviště, které na základě
zvláštních potřeb vojenského letectva zajistí činnosti spojené s předkládáním letových plánů a
informacemi potřebnými pro předletovou přípravu pilotů.
V systému vojenských letových, provozních služeb se od ARO-AISU požaduje plnění
těchto základních funkcí:





plánování letového provozu;
předletová informační služba;
výměna informací pro poskytování letové informační služby;
stanovené činnosti při organizaci vzdušného prostoru;
shromažďování a distribuce zpráv k aktualizaci „Letecké informační příručky“.
Uvedené dokumenty, spolu s unifikovaným technickým řešením, zajistí jednotný
výkon této služby. Současně však přihlížejí ke specifickým zvláštnostem a potřebám
jednotlivých leteckých základen vojenského letectva AČR, tedy i k specifikám základen
plnících úkoly PVO.
Katedra PVO, VA Brno
109
PŘÍPRAVA A VÝCVIK PRO VZDUŠNOU NADVLÁDU
Autor: plukovník doc. Ing. František Vojkovský, CSc., VA v Brně
Recenzent: podplukovník doc. Ing. Miroslav Janošek,CSc., VA v Brně
Nejnovější a velmi pokročilé technologie nejsou jedinými nosnými prvky v rozvoji
koncepce letounu F-22 Raptor (nového stíhače pro vybojování vzdušné nadvlády), který bude
zcela jistě postupně nahrazovat stárnoucí letouny F-15 Eagle. Tato postupná výměna je
plánována na počátek tohoto tisíciletí. To je také jeden z prvních vojenských programů
zadaný jako celkový, komplexní zbraňový systém, který zahrnuje výrobu letounů, testování,
výcvik pilotů a vše další ve stejné smlouvě jako např. vybojování vzdušné nadvlády. Na
počátku roku 1990 byla podepsána smlouva se strojírenskými, elektrotechnickými a dalšími
výrobními a výzkumnými ústavy, která zahrnovala souběžný vývoj letadla, výcvik a podporu
systémů, letové zkoušky, ale také přípravu pilotů a technického personálu.
Úkolem bylo načrtnout, postavit, vyzkoušet a oprostit pole sledovaných agregátů pro
oba piloty a instruktory tak, aby to byl pro většinu efektivní, úplně integrovaný systém
podpory pro životně důležité části letadla. Nebyly zajišťovány žádné speciální simulátory,
ani žádné zvláštní kurzy pro piloty neproběhly. Stručně řečeno, byl proveden pouze rozbor
stávajícího stavu, bylo určeno co je potřeba v efektivním systému a vše bylo postupně
postaveno.
Úkol to byl výstižný pro sestavení všech základních elementů hardwaru, softwaru a
výukového softwaru – jež je nezbytnou podporou formálního výcvikového systému. A to vše
muselo respektovat potřeby pilotů, kteří přicházejí z předběžného leteckého výcviku – jako
stíhací piloti, kvalifikovaní v příslušné třídě ale nemající žádné zkušenosti z bojových letounů
– nebo přechází z jiných typů letadel v rámci přeškolení. Celkem vzato, firmy Boeing (který
zavedl všechny výcvikové systémy vojenského letectva) a Raytheon (který staví aktuální
simulátory) se dívají na pět různých přechodů pilotů založených na předešlém typu letadla a
počtu nalétaných hodin.
V současnosti existuje v letectvu USA celkem sedm pilotních kurzů - pět postupných
kurzů plus základní a instruktorský kurz - a tři kurzy na leteckých simulátorech:
 víceúčelový trenažér (FMT – Full Mission Trainer), s vysokou fyzikální / funkční
věrností;
 zbraňový a taktický trenažér (WTT – Weapons and Tactics Trainer), s vysokou
funkční / střední fyzikální přesností;
 trenažér katapultáže (EPT – Egress Procedures Trainer) - pro výcvik katapultáže
sedadla a pro případ nouze /pro obyčejné opuštění letounu ve vzduchu i na zemi
(realizuje se sedm nácviků na opuštění letounu v nouzových situacích).
V příslušných osnovách je celkově předepsáno 25 FMT výcviků. studenti - piloti
budou využívat nepohyblivě založený FMT a uplatnitelný v praxi v úplném rozsahu od
nahození - startování motoru, až k zastavení motoru , včetně provádění leteckého výcviku,
doplňování paliva za letu, vzlet a přistání, mimořádné letové situace a bojové akce ve dne.
Při konstrukci FMT se neuvažovalo s možností jeho transportu. Oddělené
instruktorské stanoviště může monitorovat všechny FMT běžících podle jednoduchých
scénářů. Instruktor řídí "venkovní okno" ve výši očí žáka - pilota a zobrazovací zařízení
(HUD – head-up-display) na FMT, takto instruktor upravuje žáku – pilotovi úkoly za letu.
FMT užívá "semusphere" display tj. zobrazující systém vyvinutý v Raytheonu (jež byl
také použit pro simulátor F/A-18), ve kterém systém v devíti polích zobrazí plných 360stupňů zorného pole. Těchto devět polí, zobrazuje generátor opatřený vysokou rozlišovací
schopností na pole před pilota a na dolní pole zobrazuje vše ostatní. Toto je hlavní směr,
Katedra PVO, VA Brno
110
když pilot udělá obrat hlavy, tak se pole budou přepínat mezi vysokým a nízkým rozlišením,
aby pilot měl vždy před sebou pole s vysokým rozlišením.
Výplně jsou zařízeny v dvanáctistěnném modelu. Je to profilový pětiúhelník s velmi
malým otvorem (menším než jedna desetina palce) mezi výplněmi. Ten také dovoluje
každému panelu obsahovat jednu drážku IG – image generator (obrazu generátoru), s
žádným přechodem mezi panely.
Větší část systémových prostředků je jednoduchý softwarový soubor programů,
spustitelný pro oba trenažéry FMT a WTT, zvětšitelný na celý obraz, opětné použití daného
software a opětného použití software z F-22 leteckých systémů, zůstává spojen s letadlem jak
je to jen možné. Toto vše je již připraveno převážně u nearmádních FMT a WTT technického
a simulátorového software, které bylo použito při integraci a testech leteckých hardwarových
systémů na letadle, včetně elektronického válčení, radaru a komunikace/plavba/identifikace
(CNI – Communacation, Navigation, Identification), právě tak jako aerodynamika a
simulovaných dat.
Ve výcvikové jednotce v Tyndall AFB – Air Force Base, na Floridě, budou mít piloti
F-22 v pilotní kabině prostředí z jednoho dne, začnou s WTT, tím se podstatně zredukuje čas
a sníží také i finanční náklady výcviku pilotů.
Od 33 WTTs se očekává, že bude postavený jako méně složitý FMT a dovolí pilotům
uplatnit v praxi své znalosti a provést bojovou akci v rámci taktiky ve skutečném prostředí.
Pilot bude pouze schopen létat část úkolu a s použitím WTT's, omezení vizuálním systémem
a PC-typem počítače. To je také omezeno jednoduchou drážkou v zorném poli - 32inch
úhlopříčná televizní obrazovka s navrstveným HUD. To vytvoří správnou prostorovou
přesnost a v pilotově kabině je zobrazen postupný a taktický výcvik. Systém také zahrnuje
schopnost generovat instruktorem výcvikový scénář nebo ho upravovat a pak to vše zasílat do
WTTs.
WTT bude rozdělen do tří sekcí pro snadnou dopravu. Jedna sekce je uspořádána do
tvaru podkovy a bude dávat studentovi - pilotovi pocit pilotní kabiny. Americké vojenské
letectvo vidí WTT jako cvičitele. Tento systém výcviku může být také použit v úkolech
opakování a přizpůsobení výcviku školního roku ke specifickému prostředí.
Vznikne fyzická síť 19 WTTs, kde může hovořit každý s každým, ačkoli pouze 12
z nich může skutečně pracovat společně, kdekoliv v čase. Čtyři FMTs mohou být propojeny
navzájem. Protože operační systémy jsou stejné, FMTs a WTTs mohou být zasíťovány
dohromady, ale toto se zatím nedoporučuje. Oba jsou také postaveny tak, že dokáží roztřídit
zprávy systému (DIS), a proto se může připojit na každý jiný DIS – tj. zpřístupněný
simulátor na světě.
Jednou z největší změn v programu letounu F-22 bude stupeň ručně řízeného
výcvikového času. S propojením a kombinováním FMT a WTT bude student – pilot mít 1.83
krát větší počet hodin na F-22 než na např. na F-15 (kombinování skutečného letového času
s časem na simulátoru). Čistá akademická třída pilotů nalétala kolem devíti procent času,
zatímco plný výcvik byl zvýšený na 2.43 oproti programu F-15. Celkem vzato, 35 procent
celkového výcvikového času bude probíhat ve vzduchu, bylo ustanoveno o 17 procent více
letových hodin než u F-15 , nehledě na skutečné zmenšení v celkovém náletu o dvě procenta.
Zatím nejvíce odlišností předešlým výcvikovým programům pilotů spočívá v tom, že
se nebude vyrábět dvoumístná verze F-22 a tudíž také nebude probíhat letecký výcvik. Toto
rozhodnutí vzplynulo z finančních nároků, podle Boeingu bude plně postačovat čas strávený v
simulátorech na zemi. Cílem je mít jistotu studenta - pilota, že je plně kvalifikovaný bezpečně
létat na letounu F-22 před skutečným vstupem pilota do kabiny skutečného letadla. Nějaké
výcvikové úkoly budou žádat instruktorův let se studentem, ale tento nácvik nemusí být na
letounu F-22.
Katedra PVO, VA Brno
111
Pro systémy: dva - vedoucí posádky, čtyři - vedoucí posádky, úkol velitele a „zbraně“
také mají svou podporu, ačkoli výukový software pro toto nasazení je již platný a ověřený,
těžce ovlivnil taktiku. Pro vhodný výukový software musí být vyvinuta podpora těch
požadavků, které letadlo musí mít v bojovém použití, Americké vojenské letectvo musí
vyvinout skutečnou a zřejmě novou taktiku bojového použití letounu F-22.
Výcvik údržby letounu
Po stránce technické, technologické, udržování techniky, oprav apod. vyvíjí 15
amerických vojenských leteckých společností výukový software a hardware pro tři úrovně
výcviku v základní úrovni. Toto zahrnuje značný obrat ve výcviku technických specialistů v
udržování bezchybného technického stavu letadel, zejména pro ty osádky, které byly předtím
převážně vysoce kvalifikovaní na jiných typech letadel, obeznámení se s výcvikem pro
techniky, manažery, požárníky atd. Prvních 34 udržovacích výcvikových zařízení již bude k
dodání a zavedeno do výcviku v tomto roce 2000.
Na 80 kurziztů bude používat k výcviku technické údržby a oprav celkem devět
simulátorů. Osm z nich bude umístěno ve výcvikovém centru na základně Sheppard AFB,
Texas. Navíc, každý z nich umožňuje realizovat výcvik techniků v používání tří variant
simulátorů: nácvik systémů podvozku a pohonné jednotky (LRU – Line Replaceable Unit),
výcvikové trenažéry se uzpůsobí jako společný systém nebo jako dvě samostatné jednotky,
dokud nebude vytvořen jedinečný agregátový systém celého trupu letounu. Americké
vojenské letectvo má představu, že bude-li užívaný motor z EMD bezporuchový a v pořádku,
tak LRU simulátor nebude potřebný.
Při definování hlavních požadavků na simulátory, firmy Boeing i Raytheon ověřovali
jaký systém výcviku a jakou úroveň kvality a vyspělosti potřebuje každá USAF technická
specializace. Po tomto výzkumu dospěli k závěru, že pro tyto výcvikové požadavky bude
vytvořena pouze základní úroveň, kterou bude možno kombinovat s dalšími, technicky
vyspělejšími prostředky.
Všechny výcvikové - udržovací technické prostředky jsou vždy pouze „okopírované“
části letounu, převážně hardware ovládaný softwarem, ale nikdy nic originálního,
jedinečného nebo nově vyvinutého.
Programové vybavení bude vyhodnocovat společně v reálu všechny stavy na letadle
se systémy Portable Maintenance Aid (PMA), které byly vyvinuty pro letoun F-22. Když
letadlo přistává, PMA je spuštěn a dělá sám diagnostický test na letadle a navrhuje pro
uživatele nápravnou činnost. Technici a mechanici budou spolupracovat se systémem pouze
tak jak, jak budou vyškoleni a vycvičeni. Vše ostatní se realizuje v technických opravnách.
Celý výcvikový program byl vytvářen tak, že podporuje oblast výcvikového systému
studentů, s každodenním sledováním studentova průběhu nárustu znalostí a plněním úkolů
studenta v základním počítačovém výcviku (CBT) třídy, zbraní a taktiky, epizod
simulovaných činností, atd. Pro jeho rozsáhlé multimediální CBT systémy se velice rychle
rozšířila proudová technologie z Boeingu 777, která se velmi rychle rozrůstá v USAF,
současně snižuje náklady a stále více více systémů tuto technologii začíná vyžadovat.
Jinou životně důležitou částí rozvoje je snaha podpořit všechna výcviková centra
veškerým programovým vybavením, hardware a infrastrukturou nezbytnou k udržení
funkčnosti systémů letadla - úplné nastavení simulátorů, všech nástrojů vyvinutých pro
výukový software a snahou udržet všechny stávající možnosti a schopnosti bojového letadla,
zvláště pro vyvíjenou mnohonásobnou konfiguraci F-22. Uvedený požadavek je realizován
tak, že všechny simulátorové výcvikové zařízení letadel budou na každé letecké základně.
Katedra PVO, VA Brno
112
Pro kvalitní a správně vytvořený program museli dodavatelé testovat řadu informací,
zkušeností a poznatků z výcvikových úkolů, který plní pilot při bojových i výcvikových
akcích a přitom udržovat a podporovat technické inženýry, kteří pracovali na
provozuschopnosti letadla během EMD fáze. Systém výcviku těchto lidí, to byl nezbytný
vývoj ve výuce, využití času letadla a laboratorních simulací v době rozvoje a testování F-22.
Všechny výcvikové komplexy programů F-22 byly v roce 1990 "velmi hubené“,
protože firma Lockheed očekávala rychlý komerční rozvoj jiných programů, jako např. u
letounů 757 a 767 - ale také záměr využití nové generace technologií, které by se mohli
objevit v průběhu smlouvy s USAF.
Výsledek téměř 100% výcvikového hardware a software pro letoun F-22 je
významným komerčním úspěchem. CBT, který je základním softwarem, užívající komerční
operační systém Windows NT, zatímco rozvoj je provedený na nejnovějších počítačích
Silicon Graphics. Jeden prvek zapůjčený z Boeingu 777, byl jedinečný a původní systém
dovolující používat data, jako CATIA (počítačem-podporované třírozměrné interakční
aplikace) kdy z technické dokumentace je možno přímo kreslit do původního systému a
přeložit je do výukového software.
Simulátory užívají počítače a software ze souborů programů jako jejich základní
operační systémy, všechny jsou systémově řízeny. Z programového vybavení letadla je
opětné použití mezi 90 a 99% provozního software; pro některé technické simulace 80-90%.
Některé prostředí a vizuální části jsou z původního software letadla. Což je značné kvůli
opětnému použití z jiných částí a programů.
Efektivní výcvik
Jako výsledek kvalitní a základní platformy leteckého výcviku na špičkových
simulátorech bude poslední dodávka pro US Air Force, založená na komerčních počítačích;
software a vytvořené sítě, s dostatečně kapacitními a vestavěnými i vylepšenými nejnovějšími
technologiemi.
Přístup firmy Lockheed k tvrzení, že je schopen přizpůsobit celkový systém výcviku k
souboru programů z roku 1990, což představuje o polovinu levnější hodnotu než předešlé
systémy a tím se bude redukovat cena o 28% , před udělením smlouvy, navzdory
přizpůsobení ve změnách v letadle. Tím se v původní smlouvě ušetřilo až $100 miliónů.
Pokročilá technologie způsobila dále možnost vylepšení v tom, kterou lze spatřit v
FMT displejovém systému. V roce 1990 byla standardní velikost pro takový simulátor 40
stop. Dnes F-22 FMT využívá 40-palcový simulátor s 3G0 stupni, mající vysokou optickou
rozlišovací schopnost, s tím že vzdálenost očí studentů k obrazovce je 40 palců. To, spolu s
ostatními pokročilými technologiemi a COTS, změní cenu simulátorů ze 30 miliónů dolarů
za každý simulátor o 4 až 5 miliónu dolarů.
Současný technický vývoj také přispěl ke snížení nákladů, převážně skrz vysokou
možnost opětného použití programového vybavení. Například, vyvinutá avionika pro F 22 a
funkčnost hardware pro simulátory spadaly do jejich návrhu. To znamená, že Boeing a
Raytheon byl schopný převzít provozní software z F-22 a přidělit člověku či počítači základy,
umožňující jim užívat i to, že funkčnost ve výcvikovém prostředí je bez "ovládání řídicí
páky".
Pokrokem vysokého rozvoje simulátoru je i to, že systém F-22 bude schopný přibrat
přizpůsobivý, méně nákladnou, celých 360 stupňů velmi věrnou reprodukcí simulátorů při
návratu na základnu až do úrovně letek. Alespoň čtyři FMT budou instalovány pro základní
modifikaci F-22 a alespoň jedna bude modifikována na každé letce.
Katedra PVO, VA Brno
113
Hlavní finanční úspora byla dosažena i při modernizaci, což bylo mimo trend
používání současného leteckého hardware. J však nutno konstatovat, že podpora výcviku
simulací a hardwarem, nikdy plně nenahradí samotný kvalifikovaný let. Použitím displeje
COST , řídících orgánů a počítačů jsou náklady významně menší než při začlenění leteckého
hardware.
Pro simulátory nižší úrovně, většina lidí raději využívá pro ovládání počítače myši než
tabulátoru. Většina trenažérů má podstatně větší fyzikální věrnost než jejich předchůdcové.
Jestliže student potřebuje odstranit panel, ve skutečnosti bude panel na simulátoru fyzikálně
odstraněn.
Tato úroveň věrnosti byla výsledkem rozboru, následován vyhodnocením rozboru a
pak použitím analýzy rozboru podle prostředků - podle firmy Raytheon. Jeden z kroků v
narušené věrnosti výcviku požadoval podporu předání dovednosti nebo znalosti, které jsou
požadovány ve výcvikových plánech. Snaha o dosažení věrnosti výcviku prokázala nereálnost
ani při užití plné podpory komunity a Systém Program Office (SPO).
Jakmile skončí EMD smlouva v září 2003, formální výcviková jednotka již bude mít
přijaté její systémy a nebudou provedeny žádné změny na letadle nebo na softwaru, bude se
vše odrážet v simulátoru. Současný vývoj, výcvikový systém je opatřen ve stejných částech
jako letadlo, tak aby byl postaven formální výcvik jednotek v lednu 2003, oba simulátory a
cvičné letadlo jsou vázány k výrobní smlouvě, která vstoupí v platnost v lednu 2001. První
skutečné a odzkoušené letadlo F-22 zahájí bojový výcvik na Tyndall AFB v březnu 2003.
Mezi lednem 2000 a lednem 2003, vývoj EMD simulátorů, integrace a zkoušky budou
pokračovat, společně bez aktualizace kvůli hardwarovým nebo softwarovým změnám v
letadle.
Katedra PVO, VA Brno
114
PROBLEMATIKA PVO V BUDOUCÍM ZAMĚŘENÍ ÚSTAVU
STRATEGICKÝCH STUDIÍ VA V BRNĚ
Autor: Ing. Josef Janošec,CSc., ÚSS VA v Brně
Představení ÚSS VA v Brně
ÚSS je zaměřen na stálou tvorbu vědeckých poznatků analytického a
prognostického charakteru pro vojenské aspekty strategické úrovně rozhodování i řízení
bezpečnosti a obrany České republiky (ČR) a problémy výstavby její armády.
Vznik ÚSS se datuje na počátek roku 1999, kdy v měsíci březnu byla vytvořena první
tabulková místa. Po vykonání výběrového řízení nastoupili do funkcí první pracovníci. Ve
druhé polovině minulého roku došlo k rozšíření tabulek počtů, proběhla další výběrová
řízení, byl jmenován výkonný ředitel a současně byly budovány ubytovací prostory. Od ledna
roku 2000 má ústav ředitele a začala tvorba základních předpisů. Byla uskutečněna
koordinační jednání a navázány kontakty. V měsíci březnu navštívil pracoviště ministr
obrany, kterému byl doložen postup vytváření ústavu a jeho úkoly.
V současné době má 8 tabulkových míst, z toho 6 pro tvůrčí pracovníky, z nich je 5
obsazeno. Na poslední místo je vypsáno konkursní řízení.
Pro představení pracoviště a jeho zaměření je vhodné uvést následující přiblížení.
Vzhledem k tomu, že jedna z nejstručnějších definic strategie (Anglicko-český výkladový
slovník, str. 981, nakladatelství Lidové noviny, 1998) uvádí, že strategie je plán, pak
strategická studia jsou organizováním a uskutečňováním analytických a prognostických prací
a aktivit na podporu plánů, tedy na podporu přípravy budoucnosti. Protože hlavním
předmětem zájmu ÚSS VA v Brně jsou otázky obrany a bezpečnosti státu a výstavby armády,
studia ve prospěch prováděcích plánů nejsou strategická. Pro období jednoho, dvou let je v
podstatě již vše rozhodnuto a v praxi jsou pouze přerozdělovány skutečné prostředky na
zajištění těchto plánů. Strategická studia by se měla věnovat přípravě budoucnosti, začínající
časovým horizontem o pět let pozdějším, tedy na úrovni střednědobého a dlouhodobých
plánů.
Hlavní úkoly ÚSS VA v Brně
Hlavním úkolem ÚSS v oblasti odborné působnosti je rozvíjet relevantní vědní obory,
koordinovat tvůrčí činnosti a výzkumy, organizovat a uskutečňovat vědeckou přípravu,
podílet se na vzdělávání v akreditovaných studijních programech zejména v součinnosti
s fakultami VA v Brně, zajišťovat konzultační, poradenské a expertizní aktivity pracoviště a
řídit rozvoj ÚSS a jeho zabezpečení.
Dlouhodobá orientace je ve vědních oborech směrována na vojenské souvislosti a
aspekty, které jsou studovány a zkoumány v geografickém rozsahu: Česká republika, sousední
státy, NATO, USA, Rusko a další organizace nebo státy výběrem.
ÚSS je rovněž určen ke sdružování a soustřeďování vojenských a civilních odborníků,
badatelů, publicistů, kteří pracují vědeckými nebo literárními metodami na strategických
studiích ve prospěch bezpečnosti a obrany státu. Koordinuje tyto aktivity tak, aby nejvyšší
Katedra PVO, VA Brno
115
orgány České republiky a rezortu obrany byly vybaveny nejkvalifikovanějšími podklady pro
svá rozhodnutí.
Již nyní se pracovníci ústavu zapojují do procesu novelizace základních
bezpečnostních dokumentů ČR - Vojenská a bezpečnostní strategie ČR, do přípravy
Koncepce rozvoje výzkumu a vývoje v oblasti obrany.
Publikační činnost výsledků poznání jednotlivých pracovníků v armádních, civilních i
mezinárodních periodikách bude vytvářet obraz o ústavu a bude měřítkem pro jeho
hodnocení. Významnou rolí je pozice ústavu jako zadavatele a hodnotitele (oponenta) pro
jednotlivé projekty a studie, které budou pro potřeby rezortu vypracovávány všude tam, kde
budou vhodní autoři.
V neposlední řadě bude ústav rozvíjet a udržovat kontakty s civilními subjekty, které
se zabývají řešením strategických otázek ve vědě a výzkumu nejen v ČR, ale i v zahraničí.
V budoucnosti se předpokládá i vlastní vydavatelská činnost ústavu.
Oblasti činnosti a organizace ÚSS VA v Brně
Organizačně je ÚSS zařazen k VA v Brně. Akademická půda zajišťuje svobodu bádání
v souladu se zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. To rovněž znamená, že vnitřní
předpisy jsou předkládány do Akademického senátu a až po jejich schválení budou
uplatňovány v každodenní činnosti ústavu.
Hlavní činnosti jsou analytické a následně prognostické v těchto základních
problémových okruzích:
1. mezinárodněpolitický a vnitropolitický vývoj prostředí vojenské politiky (vědní obory:
politologie, politika, geopolitika, mezinárodní vztahy),
2. charakteristiky a tendence vojenství (vědní obory: vojenská strategie, operační umění,
taktika, řízení a velení, vojenské zpravodajství, vojenská informatika, vojenská logistika,
vojenská technika) z ČR i ze zahraničí,
3. charakteristiky a tendence vývoje zdrojů (lidských, materiálních, hospodářských,
finančních) a procesů (řízení zdrojů, akvizice, vyzbrojování, orientace obranného
průmyslu, profesionalizace, infrastruktura) ve prospěch bezpečnosti, obrany a vojenství
(vědní obory: ekonomie, demografie, sociologie, válečná ekonomie, vojenská technika),
4. charakteristiky a tendence vědy, obranného výzkumu, vývoje a technologií (politika a
management obranného výzkumu a vývoje, mezinárodní a státní spolupráce,
infrastruktura vědy a obranného výzkumu), koordinace s RTO – Organizací NATO pro
obranný výzkum a technologie (vědní obory: teorie vědy, management vědy, historie
vědy, ekonomika vědy),
5. synergie analyzovaných a prognózovaných charakteristik a tendencí (vědní obory: teorie
obrany státu, teorie státní správy, filozofie).
Jednotlivé oblasti jsou spojeny vždy s řadou vědních oborů a je zřejmé, že není reálné,
aby v početním obsazení jeden pracovník za jednu oblast, bylo možné bez zapojení externích
pracovníků a dalších organizací úspěšně zvládnout celé spektrum problémů.
Katedra PVO, VA Brno
116
Vědecká
rada ÚSS
Interní
grantová
agentura
ÚSS
Ředitel
Zástupce ředitele
(Výkonný ředitel)
Tajemník
Ředitelství
VAP pro politická,
sociální a
společenskovědní
studia
Sekretářka
VAP pro studia
vojenství a
vojenského umění
VAP pro studia
zdrojů a procesů
bezpečnosti a obrany
VAP pro studia vědy,
obranného výzkumu
a technologií
VAP ÚSS
Člen ÚSS
Spolupracovník
Poznámka: VAP – vědecký nebo akademický pracovník
Dočasný pracovník
Odborné složky
Organizační schéma řídicího rozměru organizační struktury
Při zaručení akademických práv a svobod je zaměření a dlouhodobá orientace ÚSS
odborně řízena a metodicky usměrňována Sekcí obranného plánování Ministerstva obrany
(SOP MO), Sekcí vojenské bezpečnostní politiky MO a Vojenským úřadem vědy, výzkumu a
obranných technologií MO a to z hlediska přípravy podkladů pro podporu vrcholového
rozhodování na úrovni rezortu obrany.
Tolik k prezentaci ÚSS, která měla dokumentovat rovněž i propojení s tématem
konference PVO 2000. Je možné očekávat, že se strategická studia po překonání potíží růstu
nové organizace budou věnovat následující problematice, využitelné v činnosti odborníků
PVO:
-
současná a předpokládaná rizika a ohrožení,
Katedra PVO, VA Brno
117
-
charakteristika současných a budoucích konfliktů,
-
charakteristika předpokládaného použití PVO,
-
orientace vědy, obranného výzkumu, vývoje a technologií, včetně oblasti PVO,
-
vývoj aliančního prostředí s možnými důsledky pro PVO.
Přijetí strategické koncepce NATO v roce 1999
Aktivitou strategického významu, která má široký dopad na bezpečnostní politiku
Aliance a další vývoj vojenství je rozšíření NATO, uskutečněné 12. března 1999 a následný
Washingtonský summit (23. – 24. dubna 1999). Na základě významných změn v
euroatlantickém regionu byla nejvyššími politickými představiteli NATO schválena
strategická koncepce, která je základním koncepčním dokumentem Aliance.
V důsledku strategické koncepce byla odstartována iniciativa za zvýšení obranných
schopností, která se v současné době rozpracovává do konkrétních oblastí a projektů, na
jejichž řešení se bude ČR v rámci možností podílet. Iniciativa v obranných schopnostech
(DCI - Defence Capabilities Initiative) mimo jiné navrhuje postupy, které by měly umožnit
překonání nedostatků spojených s nižšími rozpočty na obranu v členských státech.
Nejvyšší velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) si prostřednictvím organizace
NATO pro obranný výzkum a technologie (RTO) nechalo vypracovat vědeckou studii pro
vedení vzdušných a pozemních operací v roce 2020, která dává určitou vizi o budoucí podobě
bojiště a ozbrojeného konfliktu s dominantními faktory, které budou s největší
pravděpodobností determinovat úspěšné vedení příštích operací.
1. Strategická koncepce NATO
Strategická koncepce potvrzuje nutnost existence NATO, jako strážce svobody a
bezpečnosti v celém euroatlantickém prostoru při využití všech politických a vojenských
prostředků.
I při pozitivním mezinárodně politickém vývoji, který vyústil v celoevropský
integrační proces, stále přetrvávají rizika ohrožující bezpečnost a stabilitu v regionu v podobě
etnických konfliktů, kolapsu politického řádu, ekonomických obtíží a pokračujícího šíření
zbraní hromadného ničení, rozšiřování mezinárodního terorismu.
Při plánování budoucích operací a vojenských struktur se Aliance zaměří na
funkčnost a dostatečnost. V současném bezpečnostním prostředí již přestává být hlavním
úkolem udržení strategické rovnováhy.
Stále větší počet mnohonárodních operací na udržení míru (operace mimo článek 5
Severoatlantické smlouvy) klade vysoké nároky na zvládnutí úkolů krizového řízení a
přípravy krizových sil. Jako důležitý se jeví požadavek na spolupráci na nižších úrovních
velení a řízení.
I nadále se bude Aliance opírat o tradiční princip kolektivní ochrany a upevňování
vazeb mezi Severní Amerikou a Evropou. Zejména poslední zkušenosti v Kosovu ukázaly
nutnost zvýšení odpovědnosti evropských členů Aliance za udržování bezpečnosti v Evropě a
zvýšení jejich obranného potenciálu cestou modernizace jejich ozbrojených sil. Budoucí
operace budou pravděpodobně menšího rozsahu, než bylo plánováno ve scénářích z období
studené války. Operace mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy budou klást a již kladou
Katedra PVO, VA Brno
118
zvýšené nároky na zabezpečení interoperability na taktickém stupni velení a řízení a to nejen
v rámci Aliance, ale i s ostatními účastníky operací (partnerské země). V budoucnosti bude
kalkulováno se souběžným vedením více operací v rozdílných regionech, na velké vzdálenosti
a mimo území jednotlivých členských států Aliance.
2. Iniciativa v obranných schopnostech – DCI
Iniciativa v obranných schopnostech - DCI je pokračováním procesu uplatňování
strategické koncepce Aliance z roku 1999. Jejím hlavním cílem je aktivizovat spolupráci
nejen v rámci Aliance, ale i v rámci programu PfP. Zabezpečit cíle této iniciativy v
podmínkách rychlého technologického vývoje není a nebude jednoduché, ani levné. Ve
stručnosti jde o:
zvýšení účinnosti mnohonárodních operací při zapojení i partnerských zemí,
propracování spolupráce na nižších úrovních odpovědnosti,
zvýšení interoperability na taktické úrovni velení a řízení.
Charakteristika současných a budoucích ozbrojených konfliktů
Obraz budoucího bojiště a aktivity, které se na něm budou odehrávat, budou stále více
ovlivňovány a určovány procesy a aktivitami probíhající ve vzduchu a ve vesmíru. Na jedné
straně bude obraz bojiště determinován velkou hustotou zbraní a vojenské techniky, na straně
druhé bude bojiště nelineární a rozptýlené. Stále více válečných konfliktů se bude odehrávat v
rozsáhlých městských oblastech o vysoké hustotě osídlení civilním obyvatelstvem.
Obrovský rozvoj počítačových a informačních technologií bude pravděpodobně ještě
více akcelerovat v blízké budoucnosti. Vytvoření nové systémové počítačové architektury
bude vyžadovat i víceúrovňovou ochranu informací a celé počítačové infrastruktury. Nový
efektivní, bezpečný a ucelený systém, který zabezpečí uživatelům diferencovaný přístup k
informacím, poskytne aktuální a co nejvěrohodnější obraz bojiště na základě obrovského
množství zpracovávaných informací. Systém však nesmí uživatele přetěžovat nepřiměřenými
informacemi a měl by zrychlit rozhodovací proces na jednotlivých stupních velení a řízení.
Zpracování dat, jejich přenos a zprostředkování odpovídajícím uživatelům ve vhodné podobě,
je významnou technologickou výzvou a úkolem v oblasti podpory velení a řízení.
Revoluční změna při zavedení motoru s vnitřním spalováním, který nahradil koňskou
sílu na přelomu 19. a 20. století, se bude opakovat při využívání elektrických nebo hybridních
elektrických pohonů. Jejich výhodou bude zvýšena mobilnost, redukce velikosti vozidel,
omezení nežádoucích tepelných a akustických projevů a radikální snížení spotřeby fosilních
paliv. Důsledkem bude snížení nákladů na provoz a údržbu vozidel se snížením nároků na
logistické zabezpečení vojsk.
Tento výhled do budoucnosti je pouze ilustrativní a nepokrývá celou problematiku.
Vychází z vypracovaných prognostických studií v organizaci NATO pro obranný výzkum a
technologie.
Katedra PVO, VA Brno
119
Priority pro vědu a obranný výzkum
K problematice orientace vědy, obranného výzkumu, vývoje a technologií je vhodné
stručně shrnout, že představují rozhodující potenciál, který bude významně rozšiřovat
skutečné možnosti praktického zabezpečení obrany a bezpečnosti státu a obyvatelstva.
Priority se promítly do následujících dokumentů:
 Národní priority výstavby rezortu obrany
- Vojenská strategie
- Koncepce výstavby rezortu obrany do roku 2004 s výhledem do roku 2009,
- Dlouhodobý plán výstavby rezortu obrany do roku 2010
 Cíle výstavby sil NATO ( FP 2000)
 Priority doporučené Vrchním velitelstvím spojeneckých sil v Evropě pro obranný výzkum
a vývoj obranných technologií
Všechny uvedené dokumenty, které definují priority pro oblasti rozvoje a výstavby
ozbrojených sil ČR a NATO, vycházejí právě z dříve zmíněných dokumentů a studií
(Strategická koncepce, Iniciativa v obranných schopnostech, vědecké studie).
Priority obranného výzkumu pro oblast PVO
Priority obranného výzkumu pro oblast PVO vycházejí z obecných požadavků v
návaznosti na změněné vojenskostrategické podmínky a nové vztahy, vyplývající z členství
ČR v NATO, odpovídají základním dokumentům pro výstavbu ozbrojených sil ČR a NATO.
Zaměření výzkumu je dáno potřebou plnění následujících podmínek:
stálé zabezpečení činnosti štábů a vojsk,
systém vzdušného pozorování pro oblast strategického sledování (tvořený klíčovými
prostředky NATO a doplněný nadnárodními komponenty),
zvýšení flexibility při rozvinování pozemních prostředků PVO.
Výše uvedené priority obranného výzkumu pro oblast PVO je možné v určité
modifikaci spatřovat i v jednotlivých cílech výstavby sil pro oblast PVO v roce 2000:
-
Interoperabilita vzdušných systémů pro snímání terénu a pozemních sil
-
Integrovaný systém protivzdušné obrany NATO (NATINADS)
-
Národní mobilní komunikační systém pro vzdušné síly reakce
Závěr
Nově vzniklý Ústav strategických studií Vojenské akademie v Brně se na strategické
úrovni bude věnovat celé problematice zajišťování obrany a bezpečnosti státu, jehož součástí
je i PVO. Vzhledem k malému počtu kmenových pracovníků bude hledat i špičkové
odborníky pro tuto oblast, aby zajistil nejkvalifikovanější podklady pro strategická
rozhodování na úrovni vrcholového řízení obrany a bezpečnosti České republiky. Jistě se již v
nejbližší době do založeného rejstříku expertů zařadí mnozí z účastníků této konference a
stanou se buď spolupracovníky nebo čestnými členy ústavu.
Katedra PVO, VA Brno
120
Předpokládaná a již zahájená produkce ÚSS, která nachází uplatnění v rozhodujících
dokumentech ČR pro obranu a bezpečnost, bude rovněž východiskem pro rozvoj PVO
budoucnosti. Vždy bude produkcí ústavu zvýrazňováno, že vedle politického a vojenského
rozměru Severoatlantické aliance existuje i třetí a neméně významný rozměr, totiž ten, který
je skutečně strategický a dopředný, který připravuje budoucnost – věda, obranný výzkum,
vývoj a technologie. Na úrovni současného poznání a při aplikaci prognostických metod
popisuje variantní obraz budoucnosti, včetně průmětu do oblasti PVO.
Dovolte vyjádřit přesvědčení, že příští konference o organizaci a použití PVO v
soudobých konfliktech již nebude zahrnovat informaci o Ústavu strategických studií, ale
produkci ústavu, která bude mít co říci ke strategické rovině předmětné problematiky. To přeji
nejen ústavu, ale i postupu spolupráce s jednotlivými složkami MO ČR, AČR a jednotlivými
experty.
Katedra PVO, VA Brno
121
EFEKTIVNOST NIČENÍ PALEBNÝCH POSTAVENÍ PROSTŘEDKY
VZDUŠNÉHO NAPADENÍ
Autoři:
 podplukovník Ing. Vojtěch Májek, CSc., Katedra PVO VA v Brně;
 plukovník v zál. doc. Ing. Karel Peltan, CSc., Katedra PVO VA v Brně.
Recenzent:
podplukovník doc. Ing. Jaromír Novák, CSc., VA v Brně
Pro organizaci opatření ke zvýšení odolnosti prvků bojových sestav (např.palebné
jednotky) proti palebnému působení PVN (a tím zachování jeho funkce) je jednou z hlavních
otázek určení počtu letounů (PVN) potřebného ke zničení palebného postavení (v závislosti
na počtu ztečí, které musí být provedeny ke zničení bojové sestavy jednotky s praktikou
jistotou).
Postavení palebné jednotky (i ekvivalenty z RTV) je možné považovat za pozemní
skupinový cíl složený z několika elementárních cílů (prvků bojových sestav, např. kabin,
odpalovacích zařízení, míst velení a pod.). Přitom vzájemná vzdálenost jednotlivých prvků
bojových sestav je větší než největší dosah ničivého účinku použitých zbraní (leteckých raket,
kanónů, ...), takže jednou ztečí může být zničen jen jeden elementární cíl.1 Předpokládejme,
že bojová sestava (jako skupinový cíl) obsahuje celkem
Nc - elementárních nehomogeních cílů a
N - je počet těchto cílů, které je třeba bezpodmínečně zničit k vyřazení bojové sestavy
přičemž
n
N   Ni
(i = 1, 2, ..., n)
i 1
kde je Ni ... i-tý elementární cíl ničený jednou ztečí s pravděpodobností Wi.
Počet cílů, které je nutné zničit (N) a pravděpodobnosti jejich zničení jednou ztečí
považujeme za známé.
Přitom platí, že N  Nc.
Musí-li být zničeno všech N cílů, musí být na každý elementární cíl (N i) provedena
nejméně jedna úspěšná zteč. Za tohoto předpokladu je všech N elementárních cílů (t.z. celý
skupinový cíl) ničeno s pravděpodobností
n
WN   WiNi ,
(i = 1, 2, ..., n).
i 1
1
Ke zničení palebného postavení nemusí být zničeny všechny jeho prvky, ale jen některé. Je třeba tedy
vyhodnotit u konkrétní bojové sestavy ty prvky, jejichž zničení znamená vyřazení celé sestavy složené z
nehomogeních elementárních cílů.
Katedra PVO, VA Brno
122
Pravděpodobnost zničení palebného postavení jako skupinového cíle je rovna součinu
pravděpodobnosti zničení těch prvků bojové sestavy, které musí být z bojové sestavy
bezpodmínečně zničeny, aby bojová sestava byla zničena jako celek.
URČENÍ POČTU ZTEČÍ NUTNÝCH KE ZNIČENÍ PALEBNÉ JEDNOTKY
Pro praxi je nereálné dosáhnout hodnoty WN = 1.
Je vhodné zavést pojem praktické jistoty zničení cíle (Wp) definované tím, že WN = Wp
= 0,9, což je hodnota uvažovaná v NATO pro reálnou bojovou činnost letectva.
Potom:
a) Je-li každý z N cílů ničen jednou ztečí Wi = W1 s pravděpodobností Wi = konstanta, pak
pravděpodobnost zničení všech N elementárních cílů je
WN = WiN.
Je-li hodnota WN  Wp (a to zpravidla je, jak lze ověřit jednoduchým výpočtem) zvýší
protivník svou účinnost ničení prvků bojových sestav (nutných ke zničení celé sestavy) Knásobným opakováním ztečí tak, aby každý cíl (z N cílů) byl ničen s pravděpodobností
WK  N Wp .
Je-li cíl při jedné zteči ničen s pravděpodobností W1, zvýší se jeho pravděpodobnost
zničení K - násobným opakováním ztečí na hodnotu
WK = 1 - (1-W1)K
odtud s přihlédnutím ke vztahu WK  N W p po algebraické úpravě
K

log 1  N Wp
log1  W1 

kde K ... počet ztečí s účinností W1, které musí být provedeny na každý elementární cíl, aby
celý cíl byl zničen s praktickou jistotou.
Výpočet hodnot K lze přehledně sestavit do tabulky (grafu) pro zvolený interval hodnot N a
Wi = W1.
Poznámka: Počet ztečí K na jeden elementární cíl bývá zpravidla značný, zejména je-li
účinnost ničení cíle při jedné zteči (Wi = W1) malá.
b) Je-li každý z N cílů ničen při jedné zteči s Wi  konst. (různými) je možné nejdříve
vypočítat střední pravděpodobnost zničení jednoho elementárního cíle jako
Wstř 
N1  W1  N 2  W2      N n  Wn
,
N
a tuto hodnotu dosadit do známého vztahu pro výpočet K; tím dostaneme výraz
Katedra PVO, VA Brno
123
K stř 

log 1  N Wp

log1  Wstř 
pro výpočet středního počtu ztečí Kstř., který musí být uskutečněn na každý prvek bojové
sestavy palebné jednotky, aby tato byla zničena s praktickou jistotou Wp.
URČENÍ POČTU LETOUNŮ NUTNÝCH KE ZNIČENÍ PRVKU BOJOVÉ
SESTAVY
Víme-li, že jeden letoun je schopen uskutečnit během jedné bojové mise Z ztečí,
můžeme potřebný počet letounů (Nlet) na zničení skupinového pozemního cíle vypočítat jako
N let 
kde:
N ...
Wp ...
Wstř ...
Z ...

N  log 1  N Wp

Z  log1  Wstř 
počet prvků BS, které musí být zničeny,
praktická jistota (požadovaná pravděpodobnost) zničení cíle,
střední pravděpodobnost zničení jednoho elementárního cíle jednou ztečí,
počet ztečí, které může jeden letoun uskutečnit v jedné bojové akci.
Podle vztahu pro výpočet Nlet lze sestavit pro reálné hodnoty N, Z a Wstř výsledky do
přehledného grafu a nebo do tabulky jejíž segment je uveden níže jako příklad.
Segment tabulky hodnot Nlet:
N
2
4
Z
Wstř
0,1
0,2
...
0,5
...
0,8
0,9
2
28,18
13.3
...
4,28
...
1,84
1,28
4
14,09
6,65
...
2,14
...
0,92
0,64
6
9,39
4,43
...
1,42
...
0,61
0,42
2
69,28
32,71
...
10,53
...
4,53
3,17
4
34,64
16,35
...
5,26
...
2,26
1,50
Pro praxi operačních výpočtů tabulka a zejména zpracovaný graf poskytuje pro známý
počet prvků bojové sestavy, které musí být zničeny (N), informace o:
Nlet - pro známou hodnotu Wstř (z N cílů) a vyhodnocený počet ztečí jedním letounem,
Wstř - pro předpokládaný počet letounů působících na prvek bojové sestavy určeným počtem
ztečí,
Z - pro předpokládaný počet letounů a vypočtenou Wstř.
Jestliže hodnota Wstř charakterizuje pravděpodobnost zničení jednoho prvku bojové
sestavy palebné jednotky, pak hodnota (1-Wstř) charakterizuje jeho nezničení, tedy jeho
odolnost. Čím vyšší bude odolnost prvků palebných postavení dosažená komplexem
taktických a technických opatření, tím nižší bude hodnota Wstř. a k zamyšlení nad tímto má
přispět i obsah tohoto článku.
Katedra PVO, VA Brno
124
PRAVDĚPODOBNOST VYŘAZENÍ JEDNOTKY PŘI ÚDERU
ŘÍZENÝCH STŘEL (LETECKÝCH PUM)
Autoři:
 podplukovník. Ing. Vojtěch Májek, CSc., Katedra PVO VA v Brně;
 plukovník v zál.doc. Ing. Karel Peltan, CSc., Katedra PVO VA v Brně.
Recenzent: podplukovník doc. Ing. Jaromír Novák, CSc., VA v Brně
Vzhledem ke střední předpokládané hustotě rozmístění bojových prostředků AČR jako
pozemních cílů na území o určité rozloze a vzhledem k dislokaci sil a prostředků PVO u
bráněných objektů všech kategorií existuje objektivně reálný předpoklad, že bojová činnost
palebných prostředků PVO může být ovlivněna mimo jiné i působením účinků prostředků
ničení, které vzdušný protivník použije k úderu na kterýkoli předem zvolený pozemní cíl
nebo na bráněný objekt.
Naskýtá se otázka jak veliká míra tohoto vlivu může být.
Číselná hodnota pravděpodobnosti vyřazení prvků bojových sestav (tedy palebných
jednotek) působením účinků výbuchu hlavic (náloží) řízených střel, pum a jiných prostředků
ničení závisí na:
- vzdálenosti jednotky (středu postavení) od místa výbuchu;
- ráži zbraně, která určuje stupeň a rozsah ničení a je určována charakteristikou objektu
napadení;
- přesností zásahu pozemního cíle střelou (pumou), která je určována pravděpodobnou
úchylkou místa výbuchu;
- spolehlivostí zásahu cíle, která je dána druhem a technickou spolehlivostí nosiče střely
(pumy) a účinností vlastních protiopatření k obraně objektu.
Obecné řešení úlohy výpočtu pravděpodobnosti vyřazení palebné jednotky působením
účinků výbuchu hlavice ŘS (letecké pumy) je ukázáno na obrázku dále (viz obr.1).
Jednotlivé symboly na obrázku označují:
S - střed rozptylu (průmět bodu výbuchu do toporoviny);
Ľ - průmět kurzu letu ŘS, pumy, do toporoviny;
 - střední kvadratická chyba  x   y    nebo E x  E y  E  ;
xo, yo - posun jednotky (jejího středu) od středu rozptylu (jako smluvená systematická chyba);
ro
- vzdálenost palebného postavení ke středu rozptylu;
O - postavení palebné jednotky (střed transformovaného poloměru ničení);
Rz - poloměr ničivých účinků výbuchu v závislosti na ráži;
mx, my - systematické chyby (zanedbáme).
Z obrázku je vidět, že výsledná hodnota, pravděpodobnosti nezávisí na směru úderu ŘS
(směru dopadu pumy). To proto, že smluvená systematická chyba ro jako vektor mění při
změně postavení svůj směr, nikoli velikost.
Katedra PVO, VA Brno
125
Obr.1: Řešení úlohy výpočtu pravděpodobnosti vyřazení palebné jednotky
Obecné řešení úlohy pravděpodobnosti vyřazení jednotky
K výpočtu použijeme metodu zjištění pravděpodobnosti zásahu do kruhu o poloměru R z
se středem ve středu jednotky (0), při kruhovém rozptylu. Pravděpodobnost zásahu do kruhu
je dána vztahem jako
Pro  R z   f σ, ro , R z ;
kde
rO  xo2  y o2 ;
E
2
E
σ a σ
3
0,675
Rz
pro Pi  Pro  R z     r d r
0
kde P ro  R z  představuje funkci rozdělení F (r) náhodné veličiny ro, tedy pravděpodobnost,
že střed výbuchu (S) bude ležet uvnitř kružnice o poloměru Rz.
Výpočet pravděpodobnosti zásahu do kruhu, tedy pravděpodobnosti že existující
smluvená systematická chyba ro bude menší než poloměr ničivého účinku nálože Rz lze
provést pro dva případy pro praxi postačující:
1. pro smluvenou systematickou chybu ro = 0, kdy vlastně výbuch nálože ŘS (letecké pumy)
transformujeme do středu palebného postavení (O);
2. pro existující smluvenou systematickou chybu ro  0, jak ukazuje obr. 1 a jak je definováno
zadání obecné úlohy řešení:
Katedra PVO, VA Brno
126
Výpočet pravděpodobnosti zásahu do kruhu bez systematické chyby
Pro výpočet platí vztah:
P ro  Rz   1  e

Rz2
2
2
 1 e
1 R 
  z 
2  
2
(1)
Skutečností zůstává, že mohutností výbuchu i relativně malé ráže může být dosahováno
značného procenta zničení palebného postavení.
Je třeba mít na paměti, že hodnota zničení je závislá i na přesnosti zásahu cíle.
V praxi lze místo hodnoty  použít hodnoty E a potom se výpočet provede podle vztahu

R2 
P  1  e   2 2z 
E 

kde  .... 0,477 konstanta normálního zákona rozdělení pravděpodobnosti.
2
Potom E    2    0,674     ;
3
E
a 

0,674
kde: Rz ... poloměr ničivých účinků nálože;
E ..... pravděpodobná úchylka.
Označíme-li poměr poloměru zničení ku pravděpodobné úchylce jako
Rz
K,
E
zapíšeme pravděpodobnost zásahu kruhového cíle o poloměru Rz ve vztahu
P  1  e  
kde
2
K 2

(2)
 2  0,227.
Hodnoty pravděpodobnosti počítané podle tohoto vztahu v závislosti na veličině K jsou
„jemnější“ oproti hodnotám počítaným podle vztahu (1) a v praxi umožňují prognózovat
procento zničení jednotky pro vyhodnocenou ráži pumy, účinnost nálože ŘS
(prostřednictvím Rz) a udávanou hodnotu E charakterizující přesnost úderu na cíl (jednotku).
Ze vztahu (1) je možné také nalézt výraz pro zjištění takového poloměru Rz, který by
vyhovoval požadované (zadávané) hodnotě pravděpodobnosti P* a to

R z     2 ln 1  P 

Je-li např. požadavek zachování jednotky 90% (pravděpodobnost zničení 10%)
vypočteme pro známou hodnotu pravděpodobné odchylky E ( = E/0,674) hodnotu poloměru
pásma ničení a odtud i ráže nálože (letecké pumy), která našemu požadavku odpovídá.
Např: P = 10%; E = 50 m;  = 74m ;
Katedra PVO, VA Brno
127
R z  74   2 ln1  0,1  74  0,2107  74  0,459  34 metrů od středu jednotky.
Dále konečně zjistíme jaká ŘS (ráže této střely) odpovídá poloměru ničení 34 metrů a
odtud stanovíme další taktické údaje a čáry.
Výpočet pravděpodobnosti
systematickou chybu
zásahu
do
kruhu
pro
smluvenou
Z praktického hlediska nás mohou v tomto případě zajímat takové hodnoty smluvené
systematické chyby (ro), resp. takové vzdálenosti středu jednotky od středu výbuchu, které
ještě umožní jednotce vedení aktivní bojové činnosti a nebo pravděpodobnost vyřazení
jednotky při určité vzdálenosti od místa výbuchu nálože. Jde zejména o případy použití
mohutných ráží pum.
Výpočet pravděpodobnosti se zjišťuje jako pravděpodobnost zásahu do kruhu o
poloměru Rz se středem v (palebném) postavení při kruhovém rozdělení charakterizovaném
střední kvadratickou chybou  při existenci smluvené systematické chyby ro. Pro praxi
ručního výpočtu je nevhodný pro svou složitost. Výpočtem hodnot na počítači podle poměrů
vstupních hodnot Rz, ro a  jsou sestaveny tabulky a grafy, které ukazují přímo hodnoty
pravděpodobnosti zničení jednotky v závislosti na poměrech Rz/ a ro / . Pro ilustraci je
takový graf uveden (obr.2).
Obr. 2: Graf pravděpodobnosti zničení jednotky
Při organizaci opatření ke zvyšování odolnosti a nebo posuzování odolnosti stávajících
postavení graf umožní:
Katedra PVO, VA Brno
128
a) rychlé zjištění pravděpodobnosti vyřazení palebných jednotek z bojové sestavy bez
jakéhokoliv výpočtu na základě známých hodnot Rz, ro,  (vypočtené z E). Poměry Rz/ a
ro/ lze sestavit do pomocné tabulky,.
b) určit matematickou naději počtů palebných jednotek zničených při provedení mohutných
úderů na objekty ležící v blízkosti (klamná postavení, bráněné objekty, mosty, dálnice,
letiště, soustředění vojsk a podobně).
V obecném případě zjistíme pravděpodobnost zničení j-tého postavení při úderu
protivníka na i-tý pozemní cíl z m možných podle vztahu
Pj  1   1  Pj i  
m
i 1
kde: Pj ....
Pj(i) ...
blízkosti;
m ...
celková pravděpodobnost zničení j-tého postavení;
pravděpodobnost zničení j-tého postavení úderem na i-tý objekt v jeho
počet objektů v blízkosti j-tého postavení.
Pro úplnost uveďme s odkazem na obecnou definici matematické naděje vztah pro
určení matematické naděje počtu zničených postavení, které leží v bezprostřední nebezpečné
blízkosti možných objektů úderů PVN jako
m
N


M N    1   1  Pji  
j1 
i 1

kde mimo známých hodnot je N´ počet jednotek ležících v nebezpečné blízkosti i-tých
objektů úderu prostředků vzdušného napadení.
Všechny uvedené výpočty uvažují pouze působení účinků výbuchu na techniku.
Neuvažují posouzení bojeschopnosti nebo její ztráty na základě ztrát na živé síle, která může
být méně odolná proti účinkům výbuchu než bojová technika. Problematiku ukrytí živé síly
řeší jiné, odborné předpisy AČR.
Katedra PVO, VA Brno
129
PRAVDĚPODOBNOST ZNIČENÍ CÍLE STŘELBOU
Autoři:


Recenzent:
podplukovník Ing. Vojtěch Májek, CSc., Katedra PVO VA v Brně;
plukovník v zál. doc. Ing. Karel Peltan, CSc., Katedra PVO VA v Brně.
podplukovník doc. Ing. Jaromír Novák, CSc., VA v Brně
Všechny jevy jsou charakterizovány určitou možností svého uskutečnění. Číselnou
charakteristikou stupně objektivní možnosti nějakého jevu je pravděpodobnost tohoto jevu,
která charakterizuje objektivní spojitost jevu a podmínek při nichž má jev nastat.
Při hodnocení bojové efektivnosti se pravděpodobnost dosažení žádaného výsledku
používá tehdy provádí-li se operace (jako souhrn opatření k dosažení určitého cíle) tak, aby
bylo dosaženo výsledku (zničení letounu, umlčení protiletadlové baterie..). Tento výsledek
může být dosažení nebo nedosažení a jiné výsledky neuvažujeme. Úspěšnost operace se
hodnotí podle pravidla „ano - ne“ nebo „vše nebo nic“. Ukazatelem efektivnosti je potom
pravděpodobnost dosažení žádaného výsledku (splnění bojového úkolu).
Označme jev spočívající ve splnění bojového úkolu A a jeho pravděpodobnost W,
ukazatelem efektivnosti je pravděpodobnost jevu A.
W  P A
Budeme-li jev A spočívající v tom, že objekt přestal plnit svou funkci (byl vyřazen)
nazývat termínem „zničení cíle“ pak je ukazatelem efektivnosti pravděpodobnost zničení cíle.
Pravděpodobnost zničení cíle je základním východiskem pro všechny výpočty při
hodnocení efektivnosti v stochastickém prostředí.
Bojové působení, nebo-li střelba se uskutečňuje obecně několika výstřely. Každou
takovou střelbu (zteč stíhače, palbu PLK, střelbu PLRK) lze chápat jako jeden obecný výstřel
který ničí cíl s určitou pravděpodobností.
Předpokládejme, že na určitý cíl (PVN) je provedeno n obecných výstřelů a neexistuje
hromadění škod, to znamená, že výstřely jsou nezávislé navzájem. Pak mohou nastat případy:
a) Jestliže bude Wi pravděpodobnost zničení cíle i-tým obecným výstřelem, bude
pravděpodobnost zničení cíle při n obecných výstřelech W(n) dána vztahem
n
W n   1   1  W i 
(1.)
i 1
kde: Wi  konst.
Vztah vyjadřuje skutečnost, že cíl bude zničen při jeho zničení alespoň jedním
prostředkem.
Jestliže bude platit, že pravděpodobnosti zničení cíle 1,2, ... n - tým prostředkem budou
stejné (W1 = W2 = W3 = ... = Wn) bude mít vztah (1.) tvar:
Wn   1  1  W i 
n
(2.)
Katedra PVO, VA Brno
130
kde:Wi = konst.
Vztahy (1.) a (2.) platí neexistuje-li hromadění škod a uvažujeme 100% spolehlivost
uskutečnění výstřelu.
b) Předpokládejme, že na cíl je provedeno n výstřelů. Každý tento výstřel se může, ale
nemusí uskutečnit. Příčiny mohou být nezjištění cíle, rušení, vliv odvetné palby protivníka
a další. Tedy n známe, ale každý výstřel z n se uskuteční s určitou pravděpodobností, tedy
počet n je náhodný.
Bude li pravděpodobnost toho, že se výstřel uskutečnil Q, bude zákon rozdělení
fakticky se uskutečněných výstřelů dán binomálním rozdělením a potom (bez důkazu) bude
pravděpodobnost zničení cíle
~
n
W  1  QWi 
(3.)
kde:
~
W ....
Q ....
Wi ...
Q W
pravděpodobnost alespoň jednoho účinného zásahu z n;
pravděpodobnost výstřelu (jeho realizace);
pravděpodobnost zničení cíle při jednom výstřelu (Wi = konst. );
úplná pravděpodobnost zničení cíle při jednom výstřelu.
Slovně lze říci, že náhodnost počtu výstřelů, které se nezávisle na sobě nemusí
uskutečnit uvážíme tak, pravděpodobnost zničení cíle každým výstřelem vynásobíme
pravděpodobností, že se výstřel uskuteční.
Jestliže pravděpodobnosti zničení cíle jednotlivými výstřely a pravděpodobnosti
uskutečnění se výstřelů jsou obecně různé (Wi, Qi) bude pravděpodobnost zničení cíle dána
vztahem
n
~
W  1   1  QiW 
(4.)
i 1
c) Předpokládejme situaci, která se může v praxi často vyskytovat (i když stojí často v
postraním zájmu hodnocení) kdy náhodný je jak počet prostředků skutečně použitých na
cíl, tak i počet prostředků na cíl vydělených. Je to příklad situace kdy PVN prolétá nad
územím na kterém jsou v jemu neznámých místech a proměnnou hustotou dislokovány
prostředky PVO, (PLDvK, PLRK, ....) a kdy např. při decentralizaci střelby (palby) je
počet těchto prostředků působících na cíl náhodnou veličinou.
Pro matematickou naději počtu obecných výstřelů působících na cíle je možné přijmout
předpoklad, že je úměrná době setrvání cíle v prostoru působení prostředků PVO a potom se
zákon rozdělení počtu obecných výstřelů považuje za poissonovský.
Mějme:
W ... pravděpodobnost zničení cíle jedním výstřelem;
 ... hustotu výstřelů;
 ... čas pro který se cíl pohybuje v proudu výstřelů palebných prostředků, jejichž počet ani
časový výskyt není znám;
~
W ... pravděpodobnost zničení cíle v poissonovském proudu za dobu  pro  konstantní.
Katedra PVO, VA Brno
131
Úspěšným výstřelem je ten, který když je proveden ničí cíl (jestliže nebyl dosud zničen)
s pravděpodobností W.Tedy, pravděpodobnost zničení cíle za dobu  je pravděpodobnost, že
se za tuto dobu uskuteční alespoň jeden úspěšný výstřel.
~
W  1  e a
kde: a ...střední počet úspěšných výstřelů za dobu

;
a   W 
pro
 = konst.
Potom
~
W  1  e   W 
pro
(5.)
 = konst.
Jestliže pravděpodobnost toho, že se výstřel uskuteční je Q stačí vynásobit W nebo 
pravděpodobností Q.
~
W  1  e   W Q
(6.)
V taktických nebo střeleckých úkolech PVO jde v podstatě o ohodnocování účinnosti
prostředků PVO při odrážení náletu PVN. Každý nálet může být považován za skupinový cíl
a to buď rozdělený nebo kompaktní.
Skupinový cíl rozdělený (jako souhrn několika stejnorodých jednotlivých cílů) je takový,
u nějž jsou vzdálenosti a rozestupy mezi jednotlivými cíli větší než je poloměr účinného
ničení a rozptyl působících prostředků. Zničení určitého cíle (jednotlivého) není možné
bojovým prostředkem který byl určen na jiný jednotlivý cíl ze skupiny a tento cíl nebyl zničen
jeho působením.
Skupinový cíl kompaktní je takový skupinový cíl, kdy existuje vždy určitá
nezanedbatelná pravděpodobnost toho, že bude zničen libovolný (elementární - jednotlivý) cíl
tohoto skupinového cíle při střelbě. Prostředek určený pro zničení určitého cíle může zničit
místo tohoto cíle cíl jiný (a nebo současně s ním zničit ještě jiný).
Je tedy možné říci, že skupinové cíle rozdělené (jednotlivé cíle) mají větší praktický
význam než cíle kompaktní.
Počet zničených cílů je náhodná veličina vzhledem k tomu, že vlastní střelba je zatížena
velkým počtem náhodných vlivů. Obecně je střelba charakterizována vyčerpávajícím
způsobem, je-li udán zákon rozdělení počtu zničených elementárních (jednotlivých) cílů.
Tento zákon je třeba znát proto, že střelba na skupinový cíl se nevztahuje ke zničení nebo
nezničení jednotlivých cílů (jako u předchozích vztahů) ale ke stavu skupinového cíle jako
celku. Tento stav je charakterizován počtem zničených nebo nezničených cílů.
Úkoly hodnocení efektivnosti mohu být formulovány různě a určité formulaci úkolu
vždy odpovídá určitý ukazatel efektivnosti. Je-li například úkolem:
-
zničení všech cílů skupiny, je ukazatelem efektivnosti pravděpodobnost zničení všech
cílů;
Katedra PVO, VA Brno
132
-
zničení nejméně určitého počtu cílů ze skupiny, je ukazatelem pravděpodobnost
zničení určitého počtu cílů;
-
zničení co nejvíce cílů ze skupiny, je ukazatelem matematická naděje počtu
zničených cílů atd.
Různé formulace úkolů střelby se v podstatě vyčerpávají (nebo závisí) na těchto
ukazatelích efektivnosti:
a) pravděpodobnost zničení právě m cílů Pm;
b) pravděpodobnost zničení nejméně m cílů Rm.
Zákon rozdělení počtu zničených cílů může být udán ve formě tabulky takto:
m
0
1
2
...
m
--k
--Pm
Po
P1
P2
...
Pm
--Pk
---
N
PN
kde:
m ... hodnoty diskrétní náhodné veličiny - počtu zničených cílů;
Pm ... pravděpodobnost zničení m cílů;
N ... celkový počet cílů ve skupinovém cíli.
Platí
N
P
m o
m
 1;
Při znalosti zákona rozdělení počtu zničených cílů je možné tyto ukazatele (Pm;Rm;)
určit takto:
a) Pm určíme přímo z tabulky rozdělení
N
m 1
k m
k 0
b) Rm   Pk  1   Pk
(7.)
Způsoby výpočtu pravděpodobnosti Pm závisí na typu skupinového cíle, vlastnostech
působících na ně prostředků a na způsobu střelby (s přenosem, bez přenosu).
Ukažme určování hodnoty ukazatele efektivnosti Pm pro skupinový cíl rozdělený bez
přenosu střelby.
Mějme skupinový rozdělený cíl o N elementárních cílech (mohou je tvořit jednotlivé
cíle při náletu). Počet prostředků který je na každý cíl k dispozici je předem určen a v průběhu
ostřelování cíle se nemění. Danými prostředky je cíl (i-tý cíl) ničen s pravděpodobností Wi.
Pravděpodobnost W i zde má význam pravděpodobností W n podle vztahu (1.), (2.)
~
nebo pravděpodobnosti W podle vztahu (3.) a (4.).
Na základě znalosti pravděpodobnosti Wi můžeme určit ukazatele efektivnosti Pm;Rm a
některé zvláštní případy. Uvažujeme následující situace:
A) Pravděpodobnosti Wi jsou různé, všechny cíle stejně důležité
a) Pravděpodobnost Pm určíme podle věty pro výpočet pravděpodobnosti při opakovaných
nezávislých pokusech (výstřel od výstřelu se pravděpodobnost zničení mění).
Pravděpodobnost Pm bude dána koeficientem při zm v účelové funkci  N  z  , která se
nazývá pomocná násobící funcke.
Katedra PVO, VA Brno
133
N
 N  Z   Pm   W i z  1  W i 
(8.)
i 1
mimo známých hodnot je: z ... libovolný parametr funkce  N  z  jejíž rozklad podle mocnin
parametru z udává ve funkcích koeficientů hledané pravděpodobnosti .
Na základě tohoto vztahu lze určit zákon rozdělení pravděpodobnosti počtu zničených
cílů.
Zvláštní případy budou:
Pravděpodobnost nezničení žádného cíle:
N
Po   1  W i  ;
(9.)
i 1
Pravděpodobnost zničení všech cílů skupiny:
N
PN   W i .
(10.)
i 1
b) Pravděpodobnost zničení nejméně jednoho cíle:
N
R1  1  Po  1   1  W i  ,
(11.)
i 1
Pravděpodobnost zničení nejméně (alespoň) m cílů:
Rm 
m 1
N
P
K m
K
 1   PK ,
(12.)
K 0
B) Pravděpodobnosti Wi jsou stejné, cíle jsou stejně důležité
a) Pravděpodobnost Pm určíme jako pravděpodobnost při opakovaných nezávislých pokusech
a stejných pravděpodobnostech při každém pokusu. Tato pravděpodobnost je dána vztahem
Pm  C Nm W m 1  W 
kde:
N m
(13.)
C Nm ...binomický koeficient ve tvaru C Nm 
N!
.
m! N  m !
Vztah (13.) je zvláštním případem vztahu 8.) pro případ:
W1  W2  ...  W1  ...  W N  W
Vztahem (13.) je určen zákon rozdělení počtu zničených cílů a je východiskem pro
určení všech dalších veličin.
Zvláštní případy budou:
Po  1  W  ;
(14.)
PN  W N ;
(15.)
N
Katedra PVO, VA Brno
134
b) Pravděpodobnost zničení nejméně (alespoň) m cílů:
Rm 
N
m 1
K m
K 0
 PK  1   PK
R1  1  Po  1  1  W 
(16.)
N
V praxi se mohou z hlediska bojové efektivnosti často posuzovat i cíle, které mají
různou důležitost. V případě různých důležitostí cílů při různých či stejných
pravděpodobnostech Wi zůstává způsob určení charakteristiky Pm, Rm a jejich zvláštních
případů (Po, PN, R1) stejný. Zavedení důležitosti cílů na ně nemá vliv. Ovlivněny budou pouze
charakteristiky matematické naděje a průměrné matematické naděje.
Katedra PVO, VA Brno
135
VÍCEKRITERIÁLNÍ POROVNÁNÍ VARIANT V PVO S VYUŽITÍM
MATEMATICKÉHO APARÁTU FUZZY MNOŽIN
Autor : kapitán Ing. Vlastimil Šlouf, Katedra PVO VA v Brně
Recenzent: doc.Ing. Karel Peltan,CSc., VA v Brně
V tomto článku si autor klade za cíl :



objasnit základní pojmy matematického aparátu fuzzy množin;
vysvětlit, v čem spočívají možnosti a význam použití matematického aparátu fuzzy
množin pro potřeby PVO;
ukázat na zjednodušených, demonstračních příkladech některé možnosti využití
matematického aparátu fuzzy množin při posuzování protiletadlových kompletů a
v úloze rozdělení cílů.
Úvod
Vzhledem k prudkému, kvalitativnímu růstu bojových možností prostředků vzdušného
napadení si efektivní palbu protiletadlových kompletů nelze představit bez moderních
automatizovaných systémů velení. Úkolem teorie řízení palby je mj. rozpracování vědecky
zdůvodněných doporučení pro jejich konstrukci. Vzniká potřeba matematického popisu
existujících zákonitostí, které probíhají v systémech řízení palby. Významnými překážkami
pro matematický popis těchto zákonitostí jsou přílišná složitost popisované reality a značná
míra neurčitosti. Přílišná složitost reality způsobuje, že nejsme schopni přesný a výstižný
matematický popis vůbec sestavit nebo je pro svoji složitost takřka nepoužitelný. Neurčitost
je zase způsobena naší neschopností jasně definovat všechny možnosti vazeb a závislostí, ke
kterým v průběhu řízení palby dochází.
Základním pojmem matematického aparátu, který umožňuje jistým způsobem
popisovat neurčitost, je pojem fuzzy množiny. Prvou motivací pro použití matematického
aparátu fuzzy množin je tedy snaha o popis neurčitosti.2
Druhou motivací pro použití matematického aparátu fuzzy množin je možnost
popsat pravidla a zákonitosti taktiky při řízení palby. Všechny dosud užívané
matematické aparáty řešily většinou otázky spojené s pravděpodobností zničení cíle a
matematickou nadějí počtu zničených cílů bez ohledu na prioritu bráněných objektů, prioritu a
důležitost cíle. Úkol řízení palby byl dosud chápán a v praxi také definován především
počtem zničených cílů. Byla přijata zásada, že čím větší bude počet zničených cílů, tím lepší
bude splnění úkolu a tím efektivnější bude systém řízení palby. Platnost této zásady je však
omezená a existují i historické zkušenosti o tom, že takto definovat úkol a hodnotit jeho
splnění sice nepostrádá své logické opodstatnění, nicméně se jedná o definování a hodnocení
nedostatečné a ne zcela vystihující realitu.3
2
Poprvé použil pojem fuzzy množiny americký profesor L.A. Zadeh v roce 1965. Jak sám píše, zavedl tento
nový typ množin proto, aby více přiblížil přesnou matematiku skutečnému reálnému světu.
3
Historický příklad : „5.10.1943 byl letectvem RAF proveden nálet na Schweinfurt, kde byla koncentrována
německá výroba kuličkových ložisek. Nálet provedl celkem 291 útočící bombardér. 60 z nich bylo sestřeleno, to
činí 20,62%. Německými veliteli byla akce hodnocena jako velmi úspěšná, vzhledem k počtu sestřelených
bombardérů. Německými zbrojaři již ne, protože výroba ložisek poklesla o 67 %. Nabízí se tedy otázka. Těch 60
zničených bombardérů znamená splnění nebo nesplnění úkolu ?“
Katedra PVO, VA Brno
136
Objasnění základních pojmů matematického aparátu fuzzy množin
Základní pojmy matematického aparátu fuzzy množin jsou:
 fuzzy množina;
 stupeň příslušnosti;
 funkce příslušnosti;
 fuzzy číslo.
Autor článku si neklade za cíl uvedení zcela přesných matematických definic.
Vhodnější se jeví objasnění základních pojmů na demonstračním příkladu.
Vezměme například pojem „požadovaný maximální účinný dostřel protiletadlového
kompletu“. Je to pojem, který by měl vyjadřovat subjektivní požadavek odborníka na
maximální účinný dostřel protiletadlového kompletu, který se má například zavést do
výzbroje. Předpokládejme dále, že vzhledem k předpokládané koncepci modernizace výzbroje
PLV je požadován maximální účinný dostřel „asi 5000 m“ za příletu i odletu.4
Na trhu jsou k dispozici 4 komplety (PLK1, PLK2, PLK3, PLK4). Žádný z nich však
nesplňuje přesně požadované kritérium. Je nutno stanovit, jaký komplet z hlediska dostřelu
„ještě vyhovuje“, jaký pouze částečně, případně jaký vůbec nevyhovuje. Vágnost a neurčitost
výše uvedených pojmů vůbec nevadí, protože je v možnostech matematického aparátu fuzzy
množin je popsat vhodným způsobem i pro počítačové zpracování. Vodítkem pro
rozhodování experta může být níže uvedený graf.
F(ÚčD)
[/]
1
PLK 4
PLK 1
PLK 2
PLK 3
0,75
0,5
0
0
1000
2000
3000
4000
5000
6000
7000
Požadovaný maximální účinný dostřel kompletu [m]
4
Autor zdůrazňuje, že údaj je pouze demonstrativní a nevyjadřuje obsah skutečných koncepčních úvah v daném
směru.
Katedra PVO, VA Brno
137
Na horizontální ose jsou vyneseny hodnoty požadovaného maximálního účinného
dostřelu a na vertikální ose je vynesen stupeň příslušnosti F(ÚčD) [/]5 vyjadřující míru
přesvědčení experta o vhodnosti či nevhodnosti zavedení kompletu do výzbroje v závislosti
na hodnoceném kritériu. Přičemž je nutno podotknout, že stupeň příslušnosti je vždy
bezrozměrné číslo v intervalu od 0 do 1. Hodnota 1 znamená maximální míru přesvědčení o
vhodnosti posuzovaného kritéria, jinak řečeno, o míře splnění představ experta o
posuzovaném kritériu.6 Svislými čarami označenými PLK 1, PLK 2, PLK 3 a PLK 4 jsou
vyznačeny maximální účinné dostřely hodnocených kompletů.
Z grafu vyplývá, že podle názoru experta v žádném případě nevyhovují komplety
s účinným dostřelem menším než 2500 m a větším než 7000 m. Představy experta nejvíce
naplňují komplety s účinným dostřelem v intervalu od 4500m do 5500m. Komplety s jinými
dosahy ještě nemusí být nevhodné či nevyhovující, ale představy experta splňují s jeho menší
mírou přesvědčení. Podle posuzovaného kritéria by nejvíce vyhovoval PLK 2, méně již PLK3
a PLK 1, představám experta nevyhovuje PLK 4.
Vlastní graf je funkcí příslušnosti. Fuzzy množinou je mlhavá, či neurčitá množina
dvojic bodů, kdy ke každé hodnotě účinného dostřelu je přiřazena právě jedna hodnota stupně
příslušnosti. Speciální fuzzy množinou je fuzzy číslo – např. asi 25, asi 40000 vojáků apod.
Podrobnější matematický rozbor není předmětem článku.
Obdobným způsobem je možno hodnotit protiletadlový komplet (komplety) podle více
kritérií. Hodnocení kompletu se tak stává vícekriteriálním. Jednotlivým kritériím je pak
obvykle přiřazena váha, která vyjadřuje důležitost kritéria pro konečné hodnocení kompletu.
Hodnocení kompletu může být seřazeno do tabulky7, např.:
Hodnocené
Váha kritéria
kritérium
Účinný
3
maximální
dostřel
Použitelnost
3
munice PPP
3
Mobilita
Poměr
3
cena/výkon
4
IFF
4
ASV
2
Kritérium 7
2
Kritérium 8
1
Kritérium 9
Celkové hodnocení
PLK 1
PLK 2
PLK 3
PLK 4
0,5
1
0,75
0
1
1
1
0,5
0,9
0,9
0,8
0,9
1
0,9
0,8
0,8
0,9
0,8
0,7
0,6
0,7
0,8
1
0,5
0,6
0,7
0,75
0,8
0,5
0,7
0,8
0,9
0,75
0,8
0,8
0,9
0,824
0,86
0,778
0,692
5
F(ÚčD) je obvyklé značení stupně příslušnosti, v závorce symbol „ÚčD“ je zkratkou slovního spojení účinný
dostřel.
6
Míra přesvědčení je subjektivním názorem experta na hodnocené kritérium.
7
V tabulce uvedené hodnoty jsou demonstrativní a nevyjadřují reálná hodnocení existujících protiletadlových
kompletů. Vlivem dalších hodnocených kritérií a jejich vah se mění i pořadí hodnocených kompletů.
Katedra PVO, VA Brno
138
Celkové hodnocení je vypočítáno pomocí speciální operace s fuzzy množinami.
Operací s fuzzy množinami existuje značné množství. Jejich objasnění není předmětem
článku. Jako součásti teorie střelby se jimi zabývá Katedra PVO VA Brno.
Fuzzy množina, fuzzy číslo, funkce příslušnosti a stupeň příslušnosti jsou základními
pojmy matematického aparátu fuzzy množin. V běžné vojenské praxi dosud matematického
aparátu fuzzy množin nebylo použito. Možnosti se nabízejí hned v několika oblastech.
 fuzzy množin lze využít pro hodnocení efektivnosti boje palebných prostředků;
 fuzzy číslo může charakterizovat schopnost protiletadlového kompletu působit na
vzdušné cíle;
 fuzzy číslo může být prostředkem vyjádření hodnocení stavů tehdy, kdy je třeba
zahrnout do výpočtů vycvičenost obsluh, odolnost proti rušení, možnost postřelování
NLC a celou řadu dalších údajů, které dosud byly hodnoceny pouze slovně a počítačově
se daly zpracovávat jenom ve velmi omezené míře;
 fuzzy čísel lze použít jako hodnotící kritérium pro optimalizaci bojové sestavy;
 fuzzy čísel lze použít jako hodnotící kritérium při porovnání variant v procesu
plánování boje;
 fuzzy číslo je možno chápat jako zevšeobecňující charakteristiku vazby palebný prvekcíl-bráněný objekt, na kterou má vliv více kritérií;
 fuzzy číslo může vyjadřovat schopnost palebného prvku ničit nebo postřelovat cíl;
 velmi výhodný se jeví matematický aparát fuzzy čísel pro popis taktiky vedení boje a
pro hodnocení dodržení taktických zásad;
 fuzzy číslo popisuje neurčitost apod.
Využití matematického aparátu fuzzy množin v úloze rozdělení cílů
Podstatou úlohy rozdělení cílů v procesu řízení palby je provedení analýzy
sledovaných cílů počítačem vůči všem postavením neobsazených nebo zvolených
protiletadlových kompletů. Celou činnost je možno schématicky znázornit následovně –
viz.schéma.
Matematický aparát
fuzzy množin
Vzdušné cíle
Cíl 1
PLK 1
PLK 2
Cíl 2
Cíl n
Předem definované funkce
příslušnosti
Hodnocení
podle
zvolených
kritérií
Optimalizační úloha
Předem definované
optimalizační úlohy
Výběr
PLK
PLK m
Působení na cíl - střelba
Katedra PVO, VA Brno
139
Možné řešení je následující (viz. demonstrační příklad uvedený níže) :
Řekněme, že velitel dočasného uskupení PVO má k dispozici 5 protiletadlových kompletů.
Jeho úkolem je rozhodnout o tom, kterému přidělit cíl k ničení. Vazba protiletadlový komplet
cíl je hodnocena výchozími fuzzy čísly8 v závislosti na těchto kritériích :







předpokládaná dálka postřelování cíle, Dc [m];
parametr letu cíle, Pc [m];
výška letu cíle, Hc [m];
rychlost letu cíle, Vc [ms-1];
odolnost palebného prostředku proti rušení, OdolR;
podmínky bojové činnosti, PoBČ;
vycvičenost obsluh, VycO.
Jednotlivým kritériím je přidělena váha. Ta vyjadřuje důležitost kritéria pro konečné
rozhodnutí o přidělení cíle k ničení a vzájemnou závislost kritérií na sobě. Popis metodiky
určení vah není předmětem tohoto článku. Přehled výchozích fuzzy čísel udává následující
tabulka. Čím vyšší je hodnota váhy kritéria, tím je kritérium z pohledu velitele důležitější.
Protiletadlový
komplet
Kritérium
Váha kritéria
PLK 1
PLK 2
PLK 3
PLK 4
PLK 5
Výchozí fuzzy čísla – hodnocení vazeb PLK - cíl
Dc
13
1
1
1
1
0,05
Pc
9
1
1
1
0,85
0,05
Hc
11
1
1
1
0,7
0,05
Vc
15
1
0,5
1
0,8
0,05
OdolR
9
1
1
0,5
0,9
0,1
PoBČ
11
1
1
1
0,5
0,1
VycO
5
1
1
1
0,75
0,1
Celkové
hodnocení
1
0,886
0,932
0,768
0
Vzhledem k podmínkám příkladu by cíl byl přidělen PLK 1 k ničení. V případě, že by tento
byl obsazen je další v pořadí PLK 3, PLK 2 či PLK 4. V bojových možnostech PLK 5 není
efektivně působit na cíl. Hodnocení obsazenosti nebo neobsazenosti kompletů a vlastní
využití dílčích hodnocení vazeb PLK – cíl je úkolem optimalizační metody, která je součástí
algoritmů automatizovaného systému velení. Autor samozřejmě předpokládá, že celý postup
se děje v reálném čase za použití výkonné výpočetní techniky.
Závěr
V článku byly objasněny základní pojmy matematického aparátu fuzzy množin.
Těmito pojmy jsou fuzzy množina, fuzzy číslo, funkce příslušnosti, stupeň příslušnosti.
Uvedeny jsou některé příklady možností využití matematického aparátu fuzzy množin ve
vojenské praxi. Hlavními výhodami matematického aparátu fuzzy množin je relativní
jednoduchost aparátu, možnost matematického popisu neurčitosti jakož i možnost
8
Výchozí fuzzy čísla jsou volena tak, že čím vyšší fuzzy číslo, tím je možno lépe dodržet známé taktické zásady
pro postřelování prostředků vzdušného napadení v závislosti na hodnoceném kritériu. Konstrukce fuzzy čísel
není předmětem tohoto článku, velitel je nekonstruuje ani v průběhu boje. Je samozřejmé, že skutečné hodnoty
jsou součástí algoritmů automatizovaného systému velení.
Katedra PVO, VA Brno
140
matematického popisu taktických zásad při vedení boje. Těchto výhod je možno využít
v oblasti plánování, modelování bojové činnosti, při porovnávání variant, jakož i v oblasti
řízení prostředků PVO v reálném čase. Dalším rozpracováním je možné získat užitečný aparát
pro matematické vyjádření neurčitých stavů, jejichž popis by byl jinak nepřesný nebo zcela
nemožný a ne dostatečně vystihující realitu.
Literatura
BARATH,P.: Teorie střelby PLRK I.Skriptum VA Brno, pčt. 1139/I, Brno 1993.
BAUEROVÁ,J.: Fuzzy množiny. Skriptum VA Brno, pčt. S-553, Brno 1993.
GLUCKAUFOVÁ,D. - ČERNÝ,M.: Vícekriteriální rozhodování za neurčitosti. Academia,
Praha 1987.
NOVÁK,V.: Fuzzy množiny a jejich aplikace. SNTL, Praha 1990.
ŠLOUF,V.: Možnosti využití matematického aparátu fuzzy množin pro hodnocení
efektivnosti protiletadlového palebného prostředku. Časopis Vojenský profesionál 1012/98,Avis Praha 1998.
Katedra PVO, VA Brno
141
SOUDOBÉ POŽADAVKY V OBLASTI INŽENÝRSKO - TECHNICKÉ
SLUŽBY U PLRK 2K12- KUB
Autor: kapitán Ing. Dalibor Zvonek, Katedra PVO VA v Brně
Recenzent: podplukovník Ing. Vojtěch Májek, CSc., VA v Brně
Soudobé trendy v PLRV - jak technické, technologické ale i organizační, předpokládají
používání PLRK 2K12 - KUB, jako jednoho z nosných pro PLRV v prognóze do roku 2012.
Tento fakt však musí být podpořen i určitými vývojovými změnami logistického zabezpečení
v oblasti inženýrsko - technické služby.
Zkušenosti z provozování tohoto komplexu po stránce inženýrsko - technického
zabezpečení, to znamená četnosti poruch, náročnosti oprav, jejich charakter a organizace
opravárenské činnosti Kontrolní a seřizovací skupiny útvaru (dále jen KSS), ve vztahu
k současným prostředkům inženýrsko-technické služby, struktuře diagnostických a
opravárenských prostředků, ale i jejich vybavenosti, jsou podloženy statistickým
vyhodnocením práce na opravách techniky u bývalého 45.plrp v období let 1992 - 1999.
V uvedeném období pluk plnil úkoly běžných výcvikových roků s průběžnou účastí
techniky na výcviku a taktických cvičeních podle ročních plánů, takže provozní zatížení
techniky je možné hodnotit jako průměrné. Jednalo se o techniku varianty 2K12M-2, s rokem
výroby 1978-1980, u menší části speciálních prostředků s provedenými středními nebo
nálezovými opravami ve VOZ Mostkovice a u nástupnické firmy Forte a.s.Mostkovice.
celkem oprav
celkem hodin na
opravách
průměrná doba
opravy
opraveno do
8 hodin
nevyžadující
spec.dílnu
ŘNRL
261
4003
15
69%
91%
OZ
163
1443
8,8
74%
92%
ASV
106
697
6,5
75%
95%
PNZ
30
176
5,8
90%
80%
OSTATNÍ
TECHNIKA
244
2704
11
71%
65%
Tab.1.: Statistika závad a náročnost jejich oprav
Z uvedené statistiky vyplývá, že závady je možno posuzovat podle dvou kritérií:
1. časové náročnosti;
2. materiálové a technologické náročnosti.
Kritérium časové náročnosti ukazuje, že převážná většina závad je lehčího a časově méně
náročného charakteru, odstranitelná v místě poškození. Materiálová a technologická náročnost
tento fakt ještě umocňuje, neboť sada náhradních dílů je koncipována jako modulová,
s možností rychlé výměny vadného kusu a použití stendové technologie opravy předpokládá i
nárůst její doby.
Katedra PVO, VA Brno
142
Současný stav ve vybavení technickými prostředky
Složení dílenských a diagnostických prostředků útvaru (pluku nebo plrs) je v současné
době následující:
technická ošetřovna 9V88 (MTO)
na podvozku URAL 375A
1ks;
kontrolní stanice 2V7 – R
na
2ks;
kontrolní stanice 2V7 – K
na
2ks;
kontrolní a oprav. stanice 2R7
na podvozku ZIL 131
1ks;
1ks.
*
*
podvozku URAL 375A
*
podvozku URAL 375A
*
(KRAS)
* elektrocentrála AD – 20
Určení těchto prostředků je ze samotného technického a technologického hlediska
především pro použití v sestavě logistické podpory v rámci útvaru, ne však už jako operativní
prostředek logistiky pro největší část oprav (jak uvádí předcházející statistika), kterými jsou
drobné opravy, časově a technologicky méně náročné výměny a seřizovací práce přímo u
baterií.
Podle charakteru technického a technologického vybavení měla původně tento prvek
představovat technická ošetřovna 9V88, v případě jejího umístění přímo na baterii. Struktura
logistických prostředků však byla koncipována tak, že tento prvek byl pouze jeden pro
všechny komplexy pluku.
V současné době je umístění technické ošetřovny 9V88 na baterii nemožné z důvodů
materiálového nedostatku, jednak koncepčně nevyhovující. Také její charakter přináší
v současnosti několik problémů, od požadavků na technické charakteristiky podvozku, nároky
na jeho spolehlivost a provoz, strukturu sady dílenských diagnostických a měřicích prostředků
až po použité technologie.
Soudobé požadavky a potřeby
Praktické zkušenosti hovoří pro zavedení určitého menšího a lehkého mobilního
opravárenského prostředku, v ideálním případě prostředků, vybavených základní
opravárenskou a diagnostickou technikou s vybranou sadou náhradních dílů, modulů a dalšího
vybavení. Tento prostředek by umožňoval velmi rychlý příjezd opravárenské skupiny,
výměnu nebo opravu, případně seřizovací práce přímo v postavení u jednotky, při jejím
přesunu nebo za jakékoliv další činnosti, bez potřeby vyhledání místa technické pomoci
logistického zabezpečení. Tato teorie nezohledňuje pouze časový aspekt oprav, ale i
skutečnost, že technika s lehkou závadou neopustí sestavu baterie, což je z hlediska její
ochrany, jako i dalších taktických manévrů baterie, velmi výhodné. Obzvláště pak u
radiolokační techniky, která je nosným prvkem bojové činnosti baterie.
Mobilní opravárenský prvek by umožňoval operativní opravárenskou činnost u
jednotek, na základě materiální podpory sadou vezených náhradních dílů ke každému
komplexu (tzv. ZIP-1) a skupinovou sadou náhradních dílů (ZIP-2). Tato sada je v současné
době umisťována v prostoru rozvinutí logistické podpory pluku nebo skupiny, ve kterém se
provádějí opravy většího než operativního charakteru, tzv. linkovou metodou. Výbava
Katedra PVO, VA Brno
143
takového prvku by měla kopírovat statistiku závad a četnost poruch u jednotlivých funkčních
skupin a podskupin, které mají bezprostřední vliv na bojovou činnost techniky a profily
nejpoužívanějších položek ze stávající soupravy náhradních dílů. Tato výbava ovšem musí
brát v úvahu i faktor důležitosti a jedinečnosti techniky u jednotky.
Maximální využití tohoto mobilního opravárenského prostředku by
ovšem
vyžadovalo bezprostřední změnu dosavadního způsobu řízení oprav, neboť by zvyšovalo
nároky na koordinaci jednotlivých složek, zúčastněných na této činnosti. Při jejím řízení by
spolupracovali:

náčelník KSS, který jednak opravy řídí, vykonává a také odborně (i když
zprostředkovaně) spravuje obě sady náhradních dílů;
 logistická skupina zabezpečení;
 velení praporu zabezpečení v návaznosti na činnost opravárenských prostředků
roty oprav techniky.
V praxi by to znamenalo použití malých spojovacích souprav při řízení činnosti
takového operativního prostředku nebo prostředků, vzhledem k velikosti prostoru rozmístění
jednotlivých baterií v rámci sestavy útvaru. Činnost opravárenské skupiny s operativním
mobilním prostředkem by mohla být koordinována okamžitě, vzhledem k momentální změně
situace u zabezpečovaných jednotek, změně priorit oprav, přísunu potřebných náhradních
dílů a jiných faktorů, které mají vliv na logistickou činnost, zvláště v podmínkách soudobého
boje.
Složení této skupiny by mělo respektovat skutečnost, že ideální pro operativní činnost
je vždy dvojice mechaniků nebo dílenských specialistů, což je i statisticky podloženo praxí.
Dalším problémem, projevujícím se v této oblasti, je současná struktura a naplněnost
sady náhradních dílů a součástí. Ze statistiky vyplývá, že u mnoha typů náhradních dílů
docházelo k vyčerpání životnosti v poměrně krátkém časovém úseku u většího počtu
techniky. Sady tedy byly spotřebovávány spíše v úzkých typových položkách. Jejich
doplňování bylo už v uváděných letech problematické, neboť adekvátní náhrady našich
výrobců se u některých specifických položek jen velmi obtížně hledají a zakládat na
vynalézavosti a osobní obětavosti technického personálu není koncepčním řešením. Naskýtá
se i otázka vytěžování techniky neopravitelné, nadpočetné nebo používané na jiné než bojové
účely, např. na výcvik řidičů pásových vozidel, a v této oblasti si myslím nebylo v minulosti
učiněno maximum.
U mnoha prvků komplexu je nebo bude provedena zástavba různých prostředků naší nebo
zahraniční provenience. Ovšem bez adekvátního odrazu na změně sady náhradních dílů a
měřicích prostředků opravárenského vybavení, se rýsuje velký problém pro logistickou
podporu a inženýrsko-technickou službu, pokud nebudou jak plánované, tak už probíhající
úpravy a modernizace zohledňovat i požadavek doplnění náhradních dílů o komponenty pro
nové prostředky a zařízení. Obzvlášť důležitý úkol to bude pro první prostředek, jehož
komplexnější modernizace a úpravy právě v současnosti probíhají, neboť ten bude po stránce
nového technického a technologického vybavení v používání u vojsk jako první. A jelikož se
jedná o modernizaci velmi důležité funkční skupiny je třeba, aby i diagnostická a záložní
modulová a součástková základna byla na nejvyšší možné úrovni. Je třeba vznášet požadavky
i na technologie zálohování určitých funkčních skupin a autodiagnostické metody
v modernizačních krocích.
Charakter stávajících měřicích a diagnostických prostředků odpovídá spíše dílenskému než
operativnímu použití, od velikosti, váhy a nároků na napájecí zdroje, až po celkovou výbavu
zařízení nářadím a diagnostikou. Chybí malé lehké ruční měřící a zkušební přístroje, sady
nářadí, nebo i některé nové technologie, dnes už běžně používané civilními firmami. Tento
Katedra PVO, VA Brno
144
fakt by se měl zákonitě odrazit na výbavě navrhovaného opravárenského prostředku.
(například paměťový osciloskop, digitální multimetr, měřič elektrostatického pole nebo
plynová mikropájka by ve výbavě neměly chybět).
Pro příklad uvedu velmi častou závadu – vadný kabel. Diagnostikovat místo přerušení nebo
průrazu je se současnou výbavou KSS problém, který naopak nemá žádný provozní
elektromontér. Nemluvím už o technologii opravy takovéto závady, kdy se stávajícími
prostředky nemůže být splněn požadavek na mechanickou pevnost spoje, izolační vlastnosti a
u VF techniky ani na přenosové charakteristiky spoje. Taková je v současnosti realita.
Závěr
Jak vyplývá z prognózy používání výzbroje typu 2K12-KUB, je to komplex, za nějž
ještě na několik let nebude mít PLRV náhradu. Proto jeho stránka provozuschopnosti,
v návaznosti na již probíhající modernizační kroky, je velmi důležitým problémem a úkolem,
který potřebuje řešení v co nejkratším čase.
Navrhované řešení přistupuje k problematice logistického zabezpečení v oblasti ITS s filozofií
maximálního využití stávajících materiálových možností, bez potřeby nákladných zásahů do
celkové diagnostické koncepce tohoto komplexu. Jediným zásadním požadavkem je náhrada
technické ošetřovny vhodným vozidlem, jeho výbava měřícími a diagnostickými prostředky,
které budou splňovat požadavky na diagnostiku a opravy modernizovaných zařízení a
důsledné trvání na materiálovém zabezpečení modernizačních kroků na technice.
I sebelepší modernizační kroky a využití nových moderních technologií, nebudou
splňovat svůj účel, pokud techniku vyřadí drobná, ale pozdě nebo časově velmi náročně
odstraněná závada.
Literatura
Vystoupení ZNGŠ NOŠ na shromáždění vybraných funkcionářů Praha 14.7.1999
Katedra PVO, VA Brno
145
NOVÉ SYSTÉMY PROTIRAKETOVÉ OBRANY
Autor: nadporučík Ing. Jiří Tiefenbach, Katedra PVO VA v Brně
Recenzent: podplukovník Ing. Petr Markvart, PhD., VA v Brně
Jednou ze stálých nebezpečných hrozeb od éry druhé světové války je použití
balistických raket. Tato hrozba je v současnosti umocněna ztíženou kontrolovatelnosti jejich
výroby a pohybu v rámci prodeje a nákupu různých zemí. Situace se nejvíce vyhrotila
rozpadem bývalé Varšavské smlouvy a následně Sovětského svazu, kdy daným státům a
republikám zůstávaly tyto střely v rámci jejich vlastní výzbroje. Některé z těchto zemí si
střely nadále ponechaly ve výzbroji a jiné se je snažily prodat třetím zemím. Dále danému
problému napomohla slabá ekonomická situace v Rusku a rozkvět černého trhu se zbraněmi,
kdy se k tomuto druhu zbraní dostávaly i ekonomicky slabé země, většinou politicky
nestabilní nebo totalitní či podporující terorismus. A to nejen z hlediska prodeje či nákupu, ale
i vlastní výroby.
Zvyšuje se počet zemí vlastnící zbraně hromadného ničení. Zvětšují se dolety a
efektivnost účinku těchto zbraní. Nikdo nedokáže spolehlivě odhadnout použití těchto zbraní.
Z toho vyplývá, že se dnem ode dne zvětšuje prostor ohrožení dostupný těmito balistickými
raketami. Proto vybudování silné protiraketové obrany je jedním z důležitých problému
celosvětového měřítka.
V rámci mezinárodní spolupráce při řešení tohoto problému se angažují nejen velmoce
jakými jsou USA či Rusko, ale i Velká Británie, Francie, Německo, Izrael a mnoho dalších.
Vývoj je směřován k využití nejmodernějších technologií v oblasti laserové techniky a
protiraketových zbraní umístěných v kosmu, ve vzduchu a na zemi.
Jedním z odvětví protiraketové obrany jsou protiraketové systémy, tvořené na bázi
modernizace stávajících či vývoje nových protiletadlových raketových systémů.
Cílem tohoto článku je seznámit s perspektivami rozvoje protiraketových systémů
americké výroby PAC-3 a THAAD a ruské výroby S-300PMU2 a S-400 Triumph.
PATRIOT Advanced Capability-3 (PAC-3)
Americký protiletadlový a protiraketový systém PATRIOT je vysoce účinný palebný
prostředek dalekého dosahu, jehož úkolem
je vyhledávání a ničení vzdušných cílů
protivníka na malých až středních
výškách. Je systémem sektorovým s
možností změny sektoru palby po krocích
obrázek č. 1 - Protiletadlová řízená střela
v rozsahu 360°. Je přeurčen k obraně
MIM-104
důležitých objektů na válčišti, přikrytí
uskupení pozemních vojsk před údery ze vzduchu a přehrazování důležitých náletových
směrů PVN. Poprvé byl systém PATRIOT zaveden do výzbroje v květnu roku 1982. Systém
PATRIOT tvoří:
 víceúčelový radiolokátor AN/MPQ-53 (viz. obr.2), jehož úkolem je pátrání, zjišťování,
sledování, identifikaci cíle a sledování vedení střely (je schopen sledovat až 100 cílů a
postřelovat devět cílů),
Katedra PVO, VA Brno
146
 řídící ústředna AN/MSQ-104 s anténní soupravou radioreléového spojení AMG, která
umožňuje rozhraní mezi řízením a obsluhou celé
automatizované činnosti systému,
 mobilní odpalovací zařízení M 901, které slouží nejen
k odpálení, ale i k uskladnění a přepravě střel (každé
odpalovací zařízení je po čtyřech střelách) a
 protiletadlová řízená střela MIM-104 (viz. obr.1),
která využívá kombinaci povelového systému
navedení se poloaktivním systémem navedení pomocí
metody TVM (cíl přes raketu – Track-Via-Missile).
Dále do systému PATRIOT jsou začleněny další
prostředky technického zabezpečení jako zdrojová
souprava s elektrocentrálami AN/MJQ-20 či přepravní a
manipulační vozidla.
Od doby prvního zavedení systému do výzbroje
došlo k několika modernizacím v rámci projektů PAC-1,
PAC-2 a PAC-3, jejíchž cílem bylo rozšířit možnosti
systému k působení proti balistickým raketám a řízeným
střelám s plochou dráhou letu.
obrázek č. 2 – Víceúčelový
radiolokátor AN/MPQ-53 systému
PATRIOT
Cílem první modernizace PAC-1 v roce 1988 bylo vytvoření nového programového
vybavení řídícího počítače víceúčelového radiolokátoru AN/MPQ-53, vylepšení odpalovacího
zařízení M 901 a zejména zdokonalení řízené střely MIM-104 k působení proti taktickým
raketám krátkého dosahu.
Verze PAC-2 postupně vylepšovala možnost působení na balistické střely v prostoru
blízko uskupení baterie PATRIOT. Rozsah snímání radiolokátoru ve vertikální rovině byl
zvětšen ze 45° na 90°, což umožňovalo zjišťovat a sledovat taktické balistické řízené střely,
které vlétaly do bráněného prostoru pod velmi ostrými úhly. Dále byla zvýšena kapacita
vyhodnocování a sledování cílů na 50 a
dále pomocí vylepšení řídícího počítače
bylo možno současně působit až na 5
balistických střel. V srpnu roku 1991,
kdy Irák obsadil Kuvajt, měl za sebou
systém PAC-2 teprve tři zkouškové testy.
Během
několika
měsíců
před
uskutečněním operace Desert Storm
v lednu 1991 bylo vyrobeno na 500
řízených
střel
k nasazení
proti
balistickým střelám typu SCUD.
V únoru 1995 převzaly Pozemní
síly americké armády první rakety typu
PAC-2 se zlepšeným navedením (GEM),
obrázek č. 3 – Pohled na sestřelenou balistickou
kdy byla zdokonalena metoda navedení
raketu typu SCUD během operace Desert Storm
TVM. Je umožněno použití různých
způsobů nepřímého navedení s využitím vysokofrekvenčního povelového systému. Nová
radiolokační naváděcí soustava s plošnou fázovanou anténou umožňuje pracovat ve dvou
režimech. V první fázi letu je vstřelena do paprsku a naváděna povelově, v druhé fázi letu
využívá poloaktivní naváděcí soustavu a aktivní soustavu v konečné fázi letu. Oproti původní
Katedra PVO, VA Brno
147
naváděcí soustavě je u této soustavy dosaženo větší citlivosti, vyšší reakční rychlosti,
přesnosti, úhlové rozlišovací schopnosti a hlavně větší odolnosti proti aktivnímu a pasivnímu
rušení.
Tato vylepšená střela byla jedním z bodů první etapy projektu přechodu od verze
PAC-2 k dosud poslední verzi systému PAC-3 (Configuration 1). V rámci této etapy také
došlo vylepšení řídícího počítače rakety pomocí programového vybavení, které umožňuje
působit na velmi rychle manévrující cíle ve velkých výškách, na řízené střely s plochou
dráhou letu, na malé pomalu letící cíle, na vrtulníky i ve visu a na taktické řízené střely
malého a středního dosahu na příletu ve výšce okolo 20 km. V této etapě došlo k vylepšení
hardwaru u víceúčelového radiolokátoru použitím tzv. pulsně-dopplerova procesoru.
V rámci druhé etapy modernizace systému PAC-3 (Configuration 2), která začala
během roku 1996, došlo k programovému zlepšení víceúčelového radiolokátoru z hlediska
třídění, selekce a identifikace cíle. Dále se zmenšilo nežádoucí vyzařování řízené střely,
z čehož vyplývá menší zranitelnost z hlediska rušení. A neposlední míře byla také vylepšena
vnější komunikace systému v rámci uskupení, čímž mohlo dojít k začlenění do systému
protiraketové obrany.
Dosud poslední etapa (Configuration 3) byla zahájena v roce 1999. Došlo v ní ke
zlepšení
rozlišovací
schopnosti
radiolokátoru pro cíle ve velkých výškách,
zlepšení hlasové a datové vnitřní
komunikace v rámci uskupení. Byl též
vylepšen povelový systém na delší
vzdálenost, což umožňuje rozvinutí
odpalovacích zařízení do většího prostoru.
V rámci této etapy došlo též k vývoji
nové řízené střely, neboť i přes všechna
možná modernizační opatření, stávající
řízená střela neodpovídá potřebám ničení
balistických střel. Původně tato střela byla
navržena pro postřelování v první řadě
obrázek č. 4 – Schéma původního systému Patriot
klasických vzdušných cílů, zejména
a nové verze PAC-3
bojových letounů. Od další modernizace
této střely se bylo upuštěno z hlediska nízké efektivity oproti vysokým nákladům a přešlo se
na vývoj nové řízené střely označené ERINT, jenž je určena zásadně pro účely protiraketové
obrany.
Řízená střela ERINT je menší než střela MIM-104, což umožňuje při využití
odpalovacího zařízení M901 převážet a odpalovat až 16 řízených střel ERINT místo
původních čtyř střel MIM-104. Střela
ERINT je určena výhradně k ničení
taktických balistických střel krátkého
dosahu o rychlosti letu okolo 3500 m.s-1 a
obrázek č. 5 – Protiraketová řízená střela
vícenásobných manévrujících bojových
ERINT
hlavic. Cíle ničí svou vysokou kinetickou
energií do vzdálenosti 20km. Předností této střely je její vysoká přesnost a efektivnost ničení
širokého spektra prostředků vzdušného napadení. Vysoké přesnosti navedení je dosaženo
využitím nové naváděcí soustavy a prvků řízením které umožňují vysokou manévrovatelnost
střely v konečné fázi letu pomocí miniaturních pomocných raketových motorků na tuhá
Katedra PVO, VA Brno
148
paliva. Dále je střela vysoce odolná vůči všem druhům radioelektronického rušení, přírodního
rušení i odrazům signálu od terénu, což má významný vliv na ničení cílů v přízemních
výškách.
Naváděcí soustava rakety je dvourežimová. Před
odpálením rakety jsou řídícímu počítači střely předány
veškeré informace o předpokládaném střetnutí, navedení a o
cíli. Během letu je raketa do bodu předpokládaného střetu
s cílem
řízena
řídícími
povely
z víceúčelového
radiolokátoru. V konečné fázi letu využívá aktivní
radiolokační naváděcí soustavu, jejíž vysílač slouží zároveň
jako bezkontaktní přibližovací aktivátor bojové části rakety.
obrázek č. 6 – Odpálení řízené
střely ERINT
Pro další využití se počítá v rámci protiletadlového a
protiraketového komplexu PAC-3 s oběma druhy řízených
střel (MIM-104 i ERINT). Tím se bude systém dle
mnohých odborníků řadit mezi universální systémy
s možností působení jak na řízené střely s plochou dráhou
letu s malou efektivní odraznou plochou, tak proti
balistickým řízeným střelám. Palebná jednotka PAC-2 by se
měla v budoucnu skládat ze dvou až čtyř odpalovacích
zařízeních s řízenými střelami ERINT z celkového počtu
osmi odpalovacích zařízeních.
Zavedení řízených střel ERINT do výzbroje však bylo posunuto z hlediska technických
problémů z původního termínu konec roku 1999 na rok 2001.
THAAD
Jednou z dalších možností systému PATRIOT
verze PAC-3 je úzká spolupráce se americkým
systémem THAAD, který je určen jako protiletadlový
raketový systém pro velké výšky (Theater High
Altitude Area Defence).
Při vývoji systému THAAD se vychází ze
zkušeností použití ŘS PATRIOT v Perském zálivu a
z výraznějších aplikací technologií vyvinutých a
ověřených v rámci projektu SDI. Vývoj systému
THAAD byl zadán firmě Lockheed Martin Missiles &
Space, speciální radiolokátor vyvíjí firma Raytheon
Co.
Systém THAAD zahrnuje speciální radiolokátor,
vazební kabinu řízení palby a několik odpalovacích
zařízení, na než je možno uložit až 10 řízených střel.
Tyto střely jsou schopny ničit taktické balistické rakety obrázek č. 7 – Odpálení řízené střely
ve vzdálenostech do 200 km a na výškách až do 150
THAAD v rámcí 9.testu
km vysokou kinetickou energií bojové hlavice o
hmotnosti 10 až 25 kg. Řízená střela systému THAAD je dvoustupňová s motorem na tuhá
paliva a má při letu dosahovat maximální rychlost letu do 3000 m.s-1.
Katedra PVO, VA Brno
149
THAAD je zahrnut v programu BMDO (Ballistic Missile Defense Organization) a
počítalo se z jeho zavedením do výzbroje v roce 2002, kdy se počítalo přibližně s 80
odpalovacími zařízeními a 800 až 1270 řízenými střelami. Avšak kvůli technickým
problémům při sérii neúspěšných zkouškových střeleb (první střelba uskutečněna 21.dubna
1995) americká vláda rozhodla odložit zavedení systému až na rok 2007.
tabulka 1 - Porovnání raket systému PATRIOT a THAAD
PAC-2 MIM-104
PAC-3 ERINT
THAAD
na letouny
110 (na ruš ič až 150)
20
200
na balistické rakety
40
20
200
na letouny
až 25 000
15
150
na balistické rakety
až 20 000
15
150
Zachycení cíle o rychlosti (m/s)
700
3500
---
Rychlost rakety (m/s)
do 2000
---
do 3000
Minimální Sef cíle (m2)
0,1
---
---
Počet raket na jednom odpalovacím zařízení
(ks)
4
16
až 10
rakety
903
324
---
bojové hlavice
97
Typ rakety
Maximální dálka střelby
(km)
Maximální výška střelby
(m)
Hmotnost
(kg)
Délka rakety (m)
5,310
4,826
---
Průměr rakety (m)
0,41
0,254
---
Naváděcí soustava
Poznámka:
10 - 25
1
2
kombinovaná
kombinovaná
povelová/TVM1 (aktivní)2
povelová/aktivní
---
TVM – metoda navedení „cíl přes raketu“ (Track-Via-Missile)
pro typ rakety PAC-2 GEM
S-300PMU2 Favorit (90Ž6E2)
Ruský mobilní vícekanálový protiletadlový raketový systém Favorit je určen k efektivní
obraně důležitých objektů i ozbrojených sil, obraně administrativních i průmyslových objektů,
Katedra PVO, VA Brno
150
stacionárních center řízení, štábů a vojenských základen před vzdušným napadením letouny
strategického, taktického, vojskového letectva i strategických křídlatých raket v podmínkách
intenzivního rušení. Prvořadým úkolem je ničení hromadných prostředků vzdušného napadení
a to malorozměrných, vysokomanévrujících a nízkoletících cílů.
Systém Favorit je další modernizací protiletadlového raketového systému S-300PMU.
Oproti původní verzi systému S-300PMU1 došlo ke zlepšení efektivnosti ničení balistických
cílů raketou 48N6E2 se zabezpečením iniciace bojové hlavice. Byla též zvětšena efektivnost
činnosti systému k působení na cíle s malou odraznou plochou na malých výškách při složité
taktické situaci a za rušení. Hranice ničení aerodynamických cílů byla prodloužena až do 200
km i při střelbě na odletu. Dále v rámci modernizaci došlo k rozšíření informačních
charakteristik automatizovaného systému velení 83M6E2 ke zjištění a sledování balistických
cílů s uchováním sektoru pro zjištění aerodynamických cílů. Přidáním autonomního systému
udání cíle nové generace RLS 96L6E se zlepšila charakteristika systému při vedení za použití,
a tím je možné začlenit systém Favorit do různých systémů protivzdušné obrany, pracujících
ve standardu NATO.
Protiletadlový raketový systém dalekého
dosahu
S-300PMU2
Favorit
se
skládá
z automatizovaného systému velení 83M6E2 a
šesti protiletadlových raketových komplexů S300PMU2 90Ž6E2.
K sestavě velitelského stanoviště patří
kabina bojového velení 54K6E2 a přehledový
radiolokátor zjištění cíle 64N6E2. Do každého
komplexu patří víceúčelový radiolokátor ozáření a
navedení 30N6E2, jenž zároveň slouží jako
velitelské vozidlo každého komplexu, a až 12
obrázek č. 8 – Kabina bojového velení
odpalovacích zařízení typu 5P85SE nebo 5P85TE
54K6E2
s protiletadlovými řízenými střelami 48N6E2.
Dále je možné do protiletadlového raketového komplexu začlenit radiolokátor zjištění cíle na
všech výškách 96L6E.
Prostředky ASV 83M6E2 jsou určené na
automatické řízení protiletadlových komplexů na
základě
vlastní
radiolokační
informace,
radiolokační informace řídících systémů a také s
využitím informací od ASV 83M6E2 (83M6E)
sousedních seskupení a nadřízených ASV. ASV
může řídit protiletadlové komplexy typu S300PMU (PMU1, PMU2, PMU3), S-400 Triumph
či S-200VE. Oba prostředky ASV jsou vysoce
mobilní i v terénu a čas jejich rozvinutí (svinutí) je
5 minut bez předchozí přípravy postavení.
Kontejnery aparatury velitelského stanoviště a
přehledového radiolokátoru je možné umístit i ve
stacionárních úkrytech.
obrázek č. 9 – Radiolokátor zjištění cíle
64N6E2
Kabina bojového velení 54K6E2 (viz. obr.8) v automatickém pracovním režimu řídí
zjišťování, přidělování a sledování až 100 cílů zachycených radiolokátorem 64N6E2, přenos
informací o parametrech pohybu sledovaných cílů na podřízené, nadřízené a sousední ASV.
Katedra PVO, VA Brno
151
Dále řeší identifikaci cílů, výběr a přidělování cílů k ničení a přenos jejich souřadnic na
podřízené jednotky ve složitých podmínkách rušení a součinnosti se sousedními a
nadřízenými ASV, archivaci výsledků bojové činnosti ASV a podřízených jednotek. A
v neposlední míře zabezpečuje výcvik bojových obsluh VS v autonomním režimu i v režimu
součinnosti s bojovými obsluhami podřízených jednotek.
Třídimenzionální přehledový radiolokátor 64N6E2 (viz. obr.9) pracuje v centimetrovém
pásmu. Jeho úkolem je zjišťování, sledování
vzdušných cílů, měření jejich souřadnic (azimut,
dálku a výšku) i v podmínkách odrazu signálu od
terénu či pozemních předmětů, oblačnosti, pasivního
či aktivního rušení. Jeho dosah je okolo 300 km,
maximální rychlost sledovaného cíle je 2800 m.s-1.
Vykonává také identifikaci cíle „vlastní-cizí“.
Radiolokátor ozáření a navedení 30N6E2
(viz. obr.10) slouží k vyhledání, zjištění, automatické
sledování cílů, vykonává veškeré operace spjaté
s přípravou a vedením palby protiletadlovými
obrázek č. 10 – Radiolokátor ozáření a
raketami a také vyhodnocuje výsledky střelby.
navedení 30N6E2
Víceúčelovost radiolokátoru je zabezpečena využitím
fázovaných anténních mřížek X-průmětu a vysoké automatizace všech procesů jeho
funkčnosti na základě současných rychlých číslicových metod řízení.
Samohybná odpalovací zařízení jsou dvojího druhu (viz. obr.11). Samohybné
odpalovací
zařízení
5P85SE je namontované
na podvozku těžkého
čtyřnápravového
nákladního automobilu s
vysokou průchodností
MAZ-543M. Návěsové
odpalovací
zařízení
5P85TE
používá
obrázek č. 11 – Odpalovací zařízení 5P85SE a 5P85TE
sedlový automobilový
tahač KrAZ-260. Odpalovací zařízení 5P85SE (TE) zabezpečují převoz, skladování a
odpálení raket (na rozdíl od systému PATRIOT nezáleží u systému S-300PMU na orientaci
odpalovacího zařízení, při střelbě cíl může letět z libovolného směru). Každé odpalovací
zařízení má po čtyřech protiletadlových raketách základního typu 48N6E2.
Protiletadlová
řízená
střela 48N6E2 (viz. obr.12)
je modernizací střely 48N6E
ze systému S-300PMU1, u
obrázek č. 12 – Řízená střela typu 48NE2
níž
došlo
v zásadě
k prodloužení
možnosti
působení na cíle až na vzdálenost 200 km na příletu i na odletu. Jedná se o jednostupňovou
řízenou střelu s dvourežimovým raketovým motorem na tuhé pohonné hmoty. Délka střely je
7,5 m, průměr 0,519 m a hmotnost je 1850 kg. Hmotnost bojové hlavice je 145 kg a je
tříštivo-trhavého typu. Střela je uložena v ochranném kontejneru a není třeba u ní po dobu
zaručené životnosti (10 až 15 let) provádět technické kontroly.
Katedra PVO, VA Brno
152
Třídimenzionální radiolokátor zjištění cíle na všech výškách 96L6E využívá
mnohopaprskový systém fázovaných anténních mřížek. Automaticky předává na víceúčelový
radiolokátor 30N6E2 i na ASV 83M6E2 informaci o vzdušné situaci, cílech i křídlatých
raketách letících z libovolného směru. Díky svému technickému vybavení má vysokou
efektivnost zjištění cíle jak na malých výškách, tak i cíle na středních a velkých výškách.
V nepřehledném terénu či v zalesněném prostranství je možno kontejner s radiolokátor umístit
na speciální stožár o výšce 25 m (40V6M) či o výšce 39 m (40V6MD).
Protiletadlový raketový systém Favorit může využívat nejen své střely 48N6E2, ale i
starší verze raket 48N6E, 5V55R a 5V55K ze systému S-300PMU1 a S-300PMU. Naopak též
může využívat nové řízené střely 9M96E a 9M96E2, se kterými se počítá pro systém S-400
Triumph. Je možné se setkat s názorem, že tyto typy střel jsou určeny přímo pro systém
Favorit.
Tyto střely byly poprvé představeny na výstavě Defendory 98 v Řecku firmou Fakel
Machine Building Design Bureau. Obě nové střely jsou díky využití moderních technologií
menší a lehčí, ale podstatně účinnější, než střely starších typů. Díky těmto skutečnostem lze
umístit na odpalovací zařízení místo původních čtyř řízených střel až 16 střel nové generace.
Hlavní předností těchto řízených střel je jejich univerzálnost v působení na letouny,
vrtulníky, taktické balistické rakety, letících ve výškách od 5 m do 30 km a na dálkách od
1 km do 40 km pro střelu 9M96E a do 120 km pro střelu 9M96E2. Střely používají
v počáteční fázi letu inerciální naváděcí soustavu, ve střední fázi letu radiopovelovou
naváděcí soustavu s využitím opravných dat z pozemního naváděcího radiolokátoru a
v konečné fázi letu aktivní radiolokační soustavu. Obě střely dosahují maximálního zrychlení
60 g do vzdálenosti 15 km a zrychlení 30 g na vzdálenost 40 km pro střelu 9M96E a 120 km
pro střelu 9M96E2. Obě střely jsou též vybaveny bojovou náloží o hmotnosti 26,5 kg, avšak
téměř s trojnásobnou účinností než předchozí typy. Bojová část je na základě vícebodového
programovatelného směrového účinku aktivována v těsné blízkosti cíle nekontaktním
přibližovacím radiozapalovačem, což zvyšuje účinnost střepinového účinku. V závěrečné fázi
letu využívá střela pro větší manévrovatelnost pomocné zařízení sestávající se ze čtveřice
příčných reaktivních motorků, které jsou instalovány za bojovou hlavicí a jsou řízeny povely
aktivní naváděcí soustavy.
Protiletadlový raketový systém S-300PMU2 Favorit lze pokládat za systém nové
generace se širokou škálou možností působení na cíl. Dále jej lze z hlediska použití řízených
střel považovat za vysoce universální.
S-400 Triumph
Ruský mobilní protiletadlový raketový systém S-400 Triumph je udáván jako systém
čtvrté generace, jenž má široké uplatnění v protivzdušné i protiraketové obraně důležitých
objektů i ozbrojených sil. Systém Triumph je dalším evolučním prvkem systému S-300PMU
a umožňuje zjištění a zničení vzdušných cílu, jimiž mohou být taktické i strategické letouny,
řízené střely s plochou dráhou letu a další typy raket zahrnující střely s vysokou přesností
navedení. Dále je schopen zjišťovat cíle s technologií Stealth a jiné cíle v různých výškách
jejich boje a v maximálním dostřelu střely.
Tento nový systém má obdobné složení jako systém Favorit. Je složen z řídícího
komplexu, podporujícího však ne šest ale osm podřízených protiletadlových jednotek,
z víceúčelového radiolokátoru ozáření a navedení řízených střel, odpalovacích zařízení a
přidružených autonomních systémů zjištění a udání cíle.
Katedra PVO, VA Brno
153
tabulka 2 - Porovnáním raket systémů S-300PMU a S-400
„ velká“ raketa
5V55K
5V55R
48N6E
48N6E2
9M96E
9M96E2
47
75
150
200
40
120
do 400
-
-
40
40
40
120
do 400
25 000
27 000
27 000
27 000
30 000
30 000
---
-
-
27 000
27 000
30 000
30 000
---
Zachycení cíle o
maximální rychlosti (m/s)
1300
1300
1800 (2800)1
1800 (2800)1
1300
Rychlost rakety (m/s)
do 2000
Minimální Sef cíle (m2)
Typ rakety
na letouny
Maximální
dálka
střelby(km)
S-400
na
balistické
rakety
na letouny
Maximální
výška
střelby(km)
na
balistické
rakety
1800
1800
(2800)1
(2800)1
do 2000
2000
2000
1094
984
---
0,2
0,2
0,02
0,02
0,02
0,02
---
Počet raket na jednom
odpalovacím zařízení (ks)
4
4
4
4
16
16
---
Hmotnost rakety (kg)
1480
1664
1850
1850
367
463
---
133
133
143
145
26,5
26,5
---
Délka rakety (m)
7,25
7,25
7,5
7,5
~7,3
~7,3
---
Průměr rakety (m)
0,508
0,508
0,515
0,519
~0,28
~0,3
---
kombin.
kombin.
kombin.
kombinovaná
kombinovaná
s TVM
s TVM
s TVM
povel./aktivní
povel./aktivní
Hmotnost bojové hlavice
(kg)
Naváděcí soustava
Poznámka:
1
2
povelová
kombinovaná
povel./
poloaktiv.(aktiv.)2
– s využitím systému udání cíle.
– dle výběru režimu
Pro systém Triumph se vyvinuly tři typy raket: tzv. „velká“ raketa a rakety typu 9M96E
a 9M96E2. Rakety typu 9M96E a 9M96E2 byly popsány v rámci systému S-300PMU2
Katedra PVO, VA Brno
154
Favorit. O „velké“ raketě je známo, že má letový dosah až 400 km a má být schopna
postřelovat cíle letící nad horizontem s využitím nové naváděcí hlavice, která může pracovat
ve dvou režimech, poloaktivním či aktivním. V počáteční fázi letu využívá střela inerciální
naváděcí soustavu. Ve střední fázi letu využívá stejně jako střely typu 9M96E (E2)
radiopovelovou naváděcí soustavu s korekcí dat od naváděcího radiolokátoru a v konečné fázi
letu využívá poloaktivní nebo aktivní naváděcí soustavu, na základě řídícího povelu ze země.
Systém protivzdušné obrany Triumph může také využívat rakety 48N6E systému S300PMU1 a rakety 48N6E2 systému S-300PMU2 Favorit.
Vysoký stupeň automatizace ve všech etapách boje umožňuje značně redukovat
obsazení personálu tohoto systému. Z hlediska konstrukce komunikačních sítí systému S-400
dovoluje jeho začlenění do různých úrovní armádních obranných složek.
Systém Triumph by měl být zaveden do výzbroje za stavu normálního financování
projektu v roce 2001. Součástí systému by měl být třídimenzionální radiolokátor zjištění a
udání cíle s dosahem 500 až 600 km, který by měl být zaveden do systému v roce 2002-2003.
Závěr
Zhodnotí-li se systémy PAC-3 a Favorit na základě dostupných informací z hlediska
protiraketové obrany, lze vyvodit závěry, které lze rozdělit do několika kritérií hodnocení:
 mobilnost
systém
Favorit
je
mobilnější
než
systém
PAC-3
(Favorit - svinutí/rozvinutí 5/5min, PAC-3 - svinutí/rozvinutí 15/30min);
 universálnost – Favorit je universálnějším systémem nejen použitím více druhů střel, ale i
působením na více druhů vzdušných cílů;
 možnost působení na balistické střely – systém Favorit může působit na balistické střely po
celé dráze jejich letu, tzn. již při startu. Systém PAC-3 může postřelovat balistické střely až
v konečné fázi jejich letu;
 počet prvků – systém PAC-3 obsahuje více prvků než systém Favorit (např. velitelské
stanoviště oddílu PAC-3 činí 4 prvky, kdežto u systému Favorit jen 2);
 charakter cíle – systém Favorit může postřelovat cíle s rychlostí až 2800 m.s-1 a orientace
odpalovacích zařízení je nezávislá na směru letu cíle. Systém PAC-3 umožňuje pomocí
střely ERINT působit na cíle letící rychlostí až 3500 m.s-1, odpalovací zařízení je však
nutno orientovat z důvodu naklonění odpalovací rampy do úhlu 45° a sektoru navedení 90°
víceúčelového radiolokátoru;
 možnost zjištění cíle – u systému PAC-3 pracuje radiolokátor v sektoru 90°, což může
způsobit skrytý útok vzdušného protivníka na bráněný objekt či jednotku ze směru mimo
bojový sektor. Systém Favorit může pomocí svých radiolokátorů získávat informaci o
vzdušných cílech letících z libovolného směru.
Z celkového pohledu se systém Favorit jeví jako účinnější než systém PAC-3. Hlavní
kritériem protiraketové obrany je působení na balistické střely. Toto kritérium sice PAC-3
splňuje, ale účinnost tohoto systému není dostatečně efektivní. Možnost jeho působení na
balistické střely až v konečné fázi jejich může mít sice za následek zničení balistické rakety,
avšak pád jejich trosek do prostoru určení může zabezpečit splnění úkolu střely. Zvláště
jedná-li se o střely s hlavicí jinou než konvenční. Tato nevýhoda by měla být u systému
PAC-3 odstraněna zavedením systému THAAD, jenž by měl být schopen působit na
balistické střely až na vzdálenost 200 km.
Katedra PVO, VA Brno
155
Z toho plyne, že počítá-li se se zavedením systému PAC-3 do výzbroje, je nutno počítat
i z hlediska účinné protiraketové obrany se zavedením systému THAAD. Což
z ekonomického hlediska je mnohem nákladnější, než zavedení systému Favorit.
Pro systém PAC-3 hovoří skutečnost, že systém má lepší vybavení logistického
zabezpečení, a také to, že je americké výroby. Což znamená ze státu, jenž není politicky či
ekonomicky nestabilní (Patriot = vlastenec).
Z hlediska použité technologie jsou přibližně na stejné úrovni. Soustavy navedení
nových střel obou systémů jsou obdobné, i s principem využití postranních pomocných
motorků pro větší manévrovatelnost v konečné fázi letu.
Použité prameny
[1] GANIN, S.M. a kol: Zenitnaja raketnaja sistěma S-300, příloha 3 k
vojenskotechnickému sborníku Něvskij Bastion, St. Petěrburg, 1997
[2] KAUCKÝ, S.: PATRIOT PAC-3 známý i neznámý, ATM č.10/1999, Praha, 1999
[3] MÁJEK, V.: Efektivnost bojového použití PLRK nové generace při obraně objektů,
prostorů a uskupení vojsk na území státu, KDP, VA Brno,1994
[4] MURANOV, M. a kol: Zenitnyje raketnyje komplexy PVO suchoputnych vojsk,
Těchnika i vaaruženije 5-6.99, Moskva, 1999
[5] PIECHACZKOVÁ, M.: Modelování dráhy letu rakety – proporcionální sblížení, ZP,
VA Brno, 1999
[6] BABICHEV, S., YAKUTIN, L.: Triumph advances to firing line, Military parade,
1999, www.milparade.com
[7] BUNKIN, B., SVETLOV, V.: Russia comes out with universal air defense systém,
Military parade, 1997, www.milparade.com
[8] „Favorit“-raketnaja sistěma, Oboroniteľnyje sistěmy, 1999,
www.defensys.ru/favorit/favorit.htm
[9] GILLERT, D.J.: Narrow Miss for THAAD, ADA Magazine Online, 1999,
http://147.71.210.21./_vti_log/winter99/_vti_bin/shtml.dll/thaad.htm
[10] GILLESPIE, D.E.: Test of new PATRIOT missile, Public Affairs United States Army,
1999, www.dtic.mil/armylink/news/index_30.html
[11] Konkurentov MKB „Fakel“ prosjat ne bespokojitsja, Oboroniteľnyje sistěmy, 1998,
www.defensys.ru/fakel
[12] MIM-104 PATRIOT, WGBH Educational Foundation, 1998, www.wgbh.org
[13] PATRIOT Advanced Capability (PAC-3), Missile Systems & Tactical Weapons,
www.boeing.com/defence-space/missiles
[14] PATRIOT – Air Defense Systém, Army Technology,
www.army-technology.com/projects/PATRIOT/index.html
[15] PATRIOT – Guarding World Peace, Raytheon, www.raytheon.com/PATRIOT
[16] PIKE, J.: PATRIOT TMD, FAS, 1999,
www.fas.org/spp/starwars/program/PATRIOT.htm
[17] PIKE, J.: S-300 SA-10Grumble, FAS,1998, www.fas.org/nuke/guide/russia/airdef/s300pmu.htm
[18] PIKE, J.: S-400 Triumph, FAS, 1999, http://www.fas.org/nuke/guide/russia/airdef/s400.htm
[19] PATRIOT – Chronology, Redstone Army,
www.redstone.army.mil/history/archives/PATRIOT/index.html
[20] PIKE, J.: THAAD TMD, FAS, 1999, www.fas.org/spp/starwars/program/thaad.htm
Katedra PVO, VA Brno
156
PROTIRAKETOVÁ OBRANA VÁLČIŠTĚ V ARMÁDĚ USA
Autor: nadporučík Ing. Aleš Cápal, Katedra PVO VA v Brně
Recenzent: podplukovník Ing. Vojtěch Májek, CSc., VA v Brně
Úvod
Společná protiraketová obrana válčiště (dále jen JTMD9) zahrnuje všechna opatření a
všechny prostředky, které působí proti prostředkům raketového napadení válčiště (dále jen
TM10) protivníka, kterými jsou rakety a střely odpalované ze vzduchu, povrchu země nebo z
podzemí. TM zahrnují balistické rakety blízkého, středního a středně dalekého dosahu,
taktické letecké protizemní rakety a rakety s plochou dráho letu (křižující rakety).
Operace protiraketové obrany slouží ke zjišťování a ničení raket protivníka a letadel
vyzbrojených raketami vzduch-země. TMD také zahrnuje činnosti směřující ke zničení
odpalovacích zařízení raket, prostředků velení, řízení a logistiky a k narušení operací TM
protivníka.
Operace TMD využívají vhodného spojení útočných a obranných činností, které se
vzájemně podporují. Těchto operací se účastní rakety země-vzduch, bombardéry, síly
zvláštního určení (dále jen SOF11), bitevní vrtulníky, rakety země-země a přepadové stíhače,
které ničí prostředky raketového napadení před i po jejich odpálení.
Úkoly společné protiraketové obrany válčiště
Hlavním úkolem JTMD je zajistit veliteli společných sil (dále jen JFC12) volnost
k vedení společných operací bez vlivu operací TM protivníka.
Dalšími úkoly jsou zabránit protivníkovi v použití TM a chránit síly a zájmové
prostory před napadením TM.
Navíc musí JTMD zjišťovat a zaměřovat systémy TM, zjišťovat, varovat a hlásit
odpálení TM a provádět sladění různých činností proti napadení TM s ostatními bojovými
operacemi.
A konečně operace JTMD snižují pravděpodobnost a minimalizují účinnost a škody
způsobené útokem TM.
Operační prvky společné protiraketové obrany válčiště
JTMD se skládá ze čtyř operačních prvků (viz Obrázek 1):

pasivní obrany (passive defense);

aktivní obrany (active defense);

útočných operací (attack operations);

C4I (command, control, communications, computers and intelligence) 13.
9
JTMD z angl. Joint Theater Missile Defense = společná protiraketová obrana válčiště
TM z angl. Theater Missile = raketa proti válčišti
11
SOF z angl. Special Operations Forces = síly zvláštního určení
12
JFC z angl. Joint Forces Commander = Velitel společných sil
10
Katedra PVO, VA Brno
157
Kvůli neustálému rozvoji a šíření TM není možné čelit tomuto nebezpečí
jednoduchým technickým řešením a nebude to pravděpodobné ani v budoucnu. Tyto
prostředky mohou být poraženy pouze soustředěným působením, které se dosahuje sladěním a
spojením všech čtyř operačních prvků do kompaktních a promyšlených bojových operací.
TMD
PASSIVE
DEFENSE
ACTIVE
DEFENSE
ATTACK
OPERATIONS
C4I
Obrázek 1: Operační prvky JTMD
Pasivní obrana zahrnuje opatření prováděná pro snížení zranitelnosti a minimalizaci
účinků škod způsobených úderem TM. Pasivní obrana obsahuje včasnou výstrahu před TM a
ochranu proti ZHN, opatření proti průzkumu, dále klamání, maskování a utajení, zodolnění,
EW14, pohyblivost, rozptýlení, zálohování, obnovu a znovuzřízení sil.
Aktivní obrana zahrnuje operace, které vedou k ničení letadel odpalujících TM a
ničení TM za letu. Aktivní obrana obsahuje obranu rozvrstvenou v hloubce působením
vzdušných, pozemních a námořních prostředků. Zahrnuje také aktivní EW, který provádí
rušení dálkových nebo palubních naváděcích systémů.
Útočné operace zahrnují ničení, rušení nebo zneschopnění odpalovacích zařízení TM a
jejich prostředků velení, řízení a spojení, budov logistiky a stanovišť průzkumu (RISTA 15).
13
C4I z angl. Command, control, communications, computers and intelligence = velení, řízení, spojení, počítače
a průzkum
14
EW z angl. Electronic Warfare = elektronický boj
15
RISTA z angl. Reconnaissance, Intelligence, Surveillance and Target Acquisition = průzkum, rozvědka,
vyhledání a sledování cíle
Katedra PVO, VA Brno
158
Útočné operace zahrnují útočnou činnost vzdušných, pozemních, námořních, kosmických sil a
sil zvláštního určení.
C4I je sjednocený systém doktríny, postupů, organizačních struktur, výpočetní
techniky, spojovacích a průzkumných prostředků. Zahrnuje raketovou výstrahu a upozornění
obranných systémů od čidel a pozemních stanic raketové výstrahy. Všem stupňům velení
poskytuje C4I pravomoci, včasné a přesné údaje a prostředky pro plánování, sledování,
vedení, řízení a hlášení operací TMD.
Vedení operací protiraketové obrany bojiště
Úplnou ochranu proti úderu TM nemohou zabezpečit jednoduchá opatření. Pro splnění
naléhavých požadavků JTMD je nutné sjednocení operací pasivní obrany, aktivní obrany a
útočných operací a jejich plné začlenění a sladění silnou a výkonnou architekturou C4I. Toto
spojení musí minimalizovat negativní dopad vlastních operací, vytvářet nejistotu pro
plánování protivníka a zabránit nebo znemožnit protivníkovi účinné použití TM.
Během mírové fáze jsou uspořádány síly, stanoveny důležitosti a přiděleny cíle a
stanoveny pravidla působení (dále jen ROE16) k ochraně zařízení a poskytnutí volnosti pro
manévr vlastních sil. Plánují se opatření pasivní a aktivní obrany a útočné operace.
Ve fázi přípravy na válku závisí úspěšné operace JTMD na souběžném a postupném
provádění široké škály úkolů a činností, jejichž objevení se nebo začátek je důležitý pro
nasazení sil. Nejvýznamnější jsou průzkumná příprava bojiště (dále jen IPB17), příprava a
výcvik JTMD a plánování operací.
Během plánování operací se síly organizují, stanovují se a přidělují známé a
předpokládané TM a cíle související s TM protivníka a stanovují se ROE k ochraně zařízení a
k poskytnutí volnosti manévru vlastním silám. Plán by měl zahrnovat opatření pasivní obrany
spolu s představou operací aktivní obrany a útočných operací. Požadavky a plánovací úvahy
jsou odlišné pro známé a neznámé bojiště.
Dobře provedené plány a přípravy TMD umožňují silám na známém bojišti rychlý
přechod z míru do války. Systémy TMD musí umožňovat včasné C4I, zjištění cílů a spojení
ještě před zahájením činnosti protivníka. Přípravné činnosti zahrnují IPB, zjištění příprav
odpalovacích zařízení a přenos včasné výstrahy pro vyhlášení pohotovosti odpovědným
velitelům. Měla by být vedena příprava pasivní protiraketové obrany.
Na neznámém nebo nepřipraveném bojišti bude použitelnost aktivní obrany na začátku
operace záviset na tom, zda síly budou nuceny vést počáteční operace při odporu nebo bez
odporu protivníka.
Během počátku při odporu protivníka může být úsilí TMD pozemních sil zpočátku
omezeno na pasivní obranu a útočné operace až do chvíle, kdy mohou být rozmístěny
dostatečné prostředky aktivní obrany v zájmovém prostoru. Námořnictvo může poskytovat
omezenou aktivní obranu sil a zařízení na pobřeží. Základem pasivní obrany jsou operace
proti RISTA. Včasné a podrobné plánování je základem pro stanovení spolehlivé JTMD co
nejdříve je to možné.
Je-li operace zahájena bez odporu protivníka, musí být síly vojskové aktivní obrany
TMD rozmístěny během počátečního vstupu pro ochranu vyloďovacích přístavů a míst
16
17
ROE z angl. Rules of Engagement = pravidla působení
IPB z angl. Intelligence Preparation of the Battlefield = průzkumná příprava bojiště
Katedra PVO, VA Brno
159
soustředění počátečních sil a logistiky. Požadavky JTMD jsou velmi podobné požadavkům
pro známé bojiště. Základními rozdíly jsou doba rozmísťování sil a použitelné zdroje JTMD.
Počáteční operace vnucené protivníkem mohou využívat vzdušné, obojživelné nebo
kombinované vzdušné, námořní a pozemní prostředky za podpory kosmických systémů.
V každé situaci musí být hrozba TM oznámena a zahájena příslušná obrana k odvrácení
tohoto nebezpečí. Během počátečních fází obojživelných operací mohou základní roli pro
poskytování obrany hrát složky námořnictva. Jak se na břehu postupně rozmísťují útočné síly,
musí se pozemní systémy využít a začlenit v TMD. Podle dohody se může počáteční
zodpovědnost za JTMD přesunout na síly na břehu. V situaci, kdy námořnictvo podporuje
pozemní operace, musí být námořní a pozemní operace JTMD sladěny pro zajištění jednoty
úsilí.
Protože budou zařízení JTMD využitelná JFC obvykle omezena, zvláště při vstupních
operací za odporu protivníka, měl by být zvláštní důraz položen na poskytování fyzické
bezpečnosti důležitým zařízením JTMD proti teroristům a podobným hrozbám.
Prvním příznakem fáze přechodu k válce může být zjištění příprav stabilních nebo
mobilních odpalovacích zařízení TM. Taktickou výstrahou se uvádí do pohotovosti velitelé a
přidělené zbraňové systémy, čidla, střediska sjednocení informací, uzly velení a řízení,
vojenské síly a v některých případech civilní orgány pro přípravu na očekávaný útok. Jakmile
je pozorováno odpálení předává se výstraha o odpálení velení, jednotkám a civilním orgánům,
aby byly zahájeny činnosti pasivní a aktivní obrany. Letové údaje cíle jsou předávány
systémy C4I na jednotky aktivní obrany TMD. Předběžný výpočet bodu odpálení se předává
útočným systémům.
Velitelé protivzdušné obrany armády na všech stupních plánují a sledují provádění
činností TMD, velitelé protivzdušné obrany jsou zodpovědní za aktivní obranu. Navíc jsou
přímo začleněni do pasivní obrany, provádí výstrahu před raketovým úderem. Velitelé
protivzdušné obrany provádí aktivní protivzdušnou a protiraketovou IPB, doporučují
důležitosti vzdušného a raketového průzkumu a stanovují priority pro cíle útočných operací
TMD.
Vedení operací pasivní obrany
Opatření pasivní obrany TMD poskytují ochranu vlastním silám a zařízením. Úplnou
IPB, která je včasná, důležitá, přesná a předvídavá, mohou být předpokládány způsoby
napadení TM a vybírána pasivní opatření, která se použijí před útokem, během něj a po něm.
Úkolem pasivní obrany je znemožnit protivníkovi zaměřit naše síly a zařízení. Pasivní obrana
také snižuje zranitelnost, zvyšuje odolnost a provádí opatření pro znovuvytvoření a obnovu
všech sil. Opatření pasivní obrany TMD chrání bojové síly tím, že snižuje účinky úderu TM.
Ke splnění pasivní obrany se provádí tato opatření:

taktická výstraha při raketovém útoku;

snížení účinnosti zaměření;
o OPSEC (operační bezpečnost);
o klamání;
o manévr;
Katedra PVO, VA Brno
160

snížení zranitelnosti;
o opevnění;
o zálohování a odolnost;
o rozptýlení;
o výcvik civilních orgánů;
o OPZHN;

obnova a znovuvytvoření sil a prostředků.
Vrchní velitel (dále jen CINC18) na bojišti je zodpovědný za vytvoření systémů hlášení
událostí na bojišti, získání, zpracování a rozšíření informací výstrahy složkám společných sil
a civilním orgánům hostitelské země . Je také zodpovědný za zavedení architektury taktického
systému začleněného do operačních a průzkumných komunikačních sítí.
Velitelé složek19 jsou zodpovědní za poskytování výstrahy přiděleným silám. Taktická
výstraha spouští činnosti pasivní obrany. Výstraha je buď obecná (hrozí-li nebo se již objevila
odpalovací zařízení raket) nebo určitá (jednotky nebo prostory jsou v ohrožení úderem).
Požadavky taktické výstrahy CINC jsou podporovány národními systémy průzkumu a
výstrahy nebo systémy na bojišti.
Prvotní důležitost pro taktickou výstrahu před úderem balistickými raketami mají
systém taktických událostí (TES20) a společná taktická pozemní stanoviště (JTAGS21). Obojí
jsou zařízeními kosmického velení USA (USSPACECOM), která podporují potřeby taktické
výstrahy na bojišti spolu s výstrahou o odpálení balistických raket v téměř reálném čase
v zájmovém prostoru CINC.
Vedení operací aktivní obrany
Účelem aktivní raketové obrany je zničit přilétající TM za letu, aby byly ochráněny
vybrané síly a zařízení.To znamená odvrátit co nejdříve útok balistických raket, leteckých
protizemních raket, protilodních raket a raket s plochou dráhou letu během dráhy letu, ale i
útok letadel vyzbrojených TASM22 a raketami s plochou dráhou letu. Obranná opatření také
zahrnují činnosti které snižují účinnost zaměřovacích a naváděcích elektronických a
elektrooptických dálkově naváděných nebo samonaváděcích systémů. Pro vytvoření souvislé
TMD musí být operace aktivní raketové obrany doplněny operacemi pasivní raketové obrany
a útočnými operacemi.
Příslušné systémy pro zjišťování a ničení zahrnují systémy kosmické, vzdušné,
pozemní a námořní. Kosmické údaje a složky musí být začleněny a přímo propojeny se
zařízeními na bojišti pro IPB, výstrahu při odpálení, předpověď bodu odpálení, hodnocení
nebezpečí, předpověď bodu dopadu, nasazení zbraňových systémů, spojení, odhad škod atd.
18
CINC z angl. Commander in Chief = vrchní velitel
z angl. Component Commander = velitel složky(pozemní, vzdušné, námořní) společných sil
20
TES z angl. Tactical Event System = systém taktických událostí
21
JTAGS z angl. Joint Tactical Ground Stations = společná taktická pozemní stanoviště
22
TASM z angl. Tactical Air-to-Surface Missile = taktická letecká protizemní raketa
19
Katedra PVO, VA Brno
161
V pozdějších fázích dráhy letu jsou přilétající rakety ničeny pozemními
protiletadlovými raketami (SAM23). Protože však útok protivníka může být veden letadly i
raketami, musí být aktivní protiraketová obrana sladěna se systémem protivzdušné obrany.
Schopnost ničit rakety za letu musí být spojena s dynamickým a nápaditým
rozmístěním obranných systémů, kterými lze zabránit protivníkovi zjistit, co je bráněno. To
způsobí nejistotu a snižuje pravděpodobnost úspěšného útoku protivníka. Operace aktivní
obrany brání pouze to, co je nejdůležitější a rozhodující vzhledem k omezení zdrojů. JFC,
velitelé složek a nižší velitelé stanovují důležitosti TMD a berou na sebe riziko nebránit
zařízení s malou důležitostí pro protivníka. Hlavními účastníky operací aktivní protiraketové
obrany jsou systémy SAM a stíhači, kteří působí na letadla protivníka odpalující TM.
Velení a řízení operací aktivní obrany provádí JFC začleněním systémů a sil JTMD
do systémů C4I, které podporují protivzdušné operace na bojišti. Velitelé složek provádí
OPCON24 svých sil zapojených do aktivní obrany TMD a vedou operace TMD v rámci svých
operačních prostorů prostřednictvím opatření ROE a řízení vzdušného prostoru, která
zpracovává AADC25 a schvaluje JFC, aby chránil své síly a stanovil priority protivzdušné a
protiraketové obrany. Velitelé sborů nasazují své síly organické aktivní obrany TMD
obdobně.
Účinné řízení vyžaduje nepřetržitý průzkum prostorů pravděpodobného odpálení
raket. Potvrzené odpálení spouští odvetu. Na základě plánu se vyberou příslušné ochranné
systémy podle stanovených ROE. Krátká doba letu raket vyžaduje, aby všechna použitelná
vzdušná, pozemní, námořní a kosmická čidla a průzkumná zařízení byla propojena a
poskytovala úplný a aktuální obraz vzdušné situace. Vrchní velitel kosmického velení USA
(USCINCSPACE) zajišťuje, aby byly kosmické systémy k dispozici veliteli společných nebo
mnohonárodnostních sil.
Příslušná pravidla působení (dále jen ROE) pro vzdušné i raketové prostředky
napadení by měl stanovit JFC. Rakety s plochou dráhou letu i UAV26 znesnadňují vytváření
ROE kvůli tomu, že jejich radarové charakteristiky jsou podobné letadlům pilotovaným. ROE
pro balistické rakety by navíc měla být co nejvolnější, aby umožnila rychlé ničení raket
protivníka.
Plánování aktivní obrany začíná průzkumnou přípravou bojiště (IPB). Po ukončení
počátečních rozborů vydává velitel společných nebo mnohonárodnostních sil svou představu
nastávajících úloh a stanoví jejich důležitosti. Velitel dokončuje rozhodnutí o rozvržení
prostředků poté, co štáb dokončí plánování a rozbor různých variant činnosti. Možnosti
průzkumu se určují a navrhují pro zjištění, předání a rozpoznání TM. Důležitosti cílů a ROE
se stanovují pro působení na letouny i rakety protivníka. Jednotky jsou navrženy pro ochranu
důležitých zařízení a prostorů na válčišti, operačních prostorů loďstva a bojiště.
Provedení operací aktivní TMD se děje decentralizovaně podle společné doktríny,
mnohonárodnostních procedur a vhodných ROE. Zpozorované odpálení TM protivníka,
sledované a rozpoznané systémem průzkumu spouští aktivní obranu a útočné operace v téměř
reálném čase. Vojenské jednotky a civilní orgány zahajují činnosti pasivní obrany. Aktivní
obrana armády zahrnuje také účast divizí, sborů a jednotek protivzdušné obrany na bojišti.
23
SAM z angl. Surface-to-Air Missile = pozemní protiletadlová raketa, raketa země-vzduch
OPCON z angl. Operational Control = operační řízení
25
AADC z angl. Army Air Defense Commander = velitel armádní PVO
26
UAV z angl. Unmanned Aerial Vehicle = bezpilotní prostředek
24
Katedra PVO, VA Brno
162
Údaje o dráze TM jsou předávány v téměř reálném čase přímo systémům SAM.
Zároveň jsou jednotkám předávány polohy odpalovacích zařízení protivníka a ostatní
informace o cíli a povely s úlohami pro vedení útočných operací.
Systémy aktivní obrany napadají rakety protivníka tak, aby zničily bojovou nálož nebo
narušily jejich naváděcí systémy. Rakety jsou ničeny na vnější hranici prostoru působnosti,
aby škody v cílovém prostoru byly co nejmenší. K ochraně proti úderu taktických balistických
raket (TBM27) se ze systémů aktivní obrany armády vytváří úkolové uskupení tvořené vyšší
vrstvou se systémem THAAD, který působí na velké dálce a výšce a několika nižšími
vrstvami se systémy PATRIOT, které působí na malých výškách a v objektové obraně.
Vedení útočných operací
Útočné operace jsou charakterizovány ofenzivními činnostmi, které vedou ke zničení
nebo narušení schopností TM protivníka před odpálením, během odpálení a po odpálení TM.
Úkolem útočných operací je zabránit odpálení TM tak, že jsou napadány všechny
prvky systému včetně ničení odpalovacích stanovišť, stanovišť RISTA, uzlů velení a řízení a
skladů a základen raket. Při působení proti operacím TM protivníka je upřednostňováno
ničení nebo narušení TM před jejich odpálením.
Útočné operace mohou být preventivní nebo odvetné. Ke snížení schopností TM
protivníka je potřeba vytrvalé úsilí, které zahrnuje provádění vzájemně se podporujících
úkolů. Zjištění, zavedení údajů, rozpoznání, sledování dráhy a úder velmi závisí na
zpracování údajů systémy C4I v téměř reálném čase a schopnosti rychle zaměřit cíl. Útočné
operace využívají všech prostředků průzkumu, systémů raketové výstrahy a radarů
protivzdušné obrany pro zjištění polohy a zaměření systémů TM protivníka, jejich složek a
uzlů podpory.
Systémy používané na podporu útočných operací mohou zahrnovat vrtulníky a
letouny pro operace vzduch-vzduch a vzduch-země, dále raketové prostředky země-země,
SOF, protiponorkové síly, systémy EW a síly rychlé reakce. Útočné operace jsou silně závislé
na průzkumných předpovědích a jejich rozpracování. Systémy C4I by měly být schopny
podporovat zaměření a útok v téměř reálném čase, protože vysoce mobilní odpalovací
systémy je velmi obtížné zjistit. Národní průzkumné systémy mohou rozšířit vzdušné i
pozemní systémy na válčišti a mohou poskytovat výstrahu, předpověď dopadu a odhad bodu
odpálení. Výsledky shromážděné národními průzkumnými systémy navíc mohou silám na
válčišti pomoci při předvídání operací TM a určení rozmístění jednotek TM protivníka. SOF
mohou být zapojeny do operací přímého útoku proti cílům TM nebo při vedení speciálního
průzkumu.
Při velení a řízení útočným operací JTMD stanovuje JFC prostory působení, přidělení
AO a součinnost. JFC bude obvykle úkolovat velitele složek při vedení útočných operací
proti TM v jejich přidělených AO. Podřízení velitelé řídí útočné prostředky, provádí
součinnost a vedou své operace podle společné doktríny a procedur. JFACC29 obvykle
podporuje velitele při plánování a vedení útočných operací proti TM mimo AO velitelů
ostatních složek.
28
Účinné operace vyžadují součinnost v reálném čase mezi všemi veliteli složek a také
nepřetržitý rozsáhlý průzkum v celé AOR. Toto sladění útočných operací zahrnuje zjištění,
27
TBM z angl. Tactical Ballistic Missile = taktická balistická raketa
AO z angl. Area of Operations = operační prostor
29
JFACC z angl. Joint Forces Air Component Commander = velitel vzdušné složky společných sil
28
Katedra PVO, VA Brno
163
získání a rozpoznání TM protivníka a rozšíření informace o cíli systému určenému pro
provedení útoku.
Plánování útočných operací začíná IPB, která se vede včetně průzkumu pravděpodobných prostorů odpálení TM a předpokládané činnosti protivníka. Po ukončení
počátečních rozborů vydává JFC směrnici pro představu útočných operací a jejich důležitost.
Na základě doporučení štábu JFC a velitelů složek přiděluje JFC úlohy velitelům složek a
vydává směrnici pro útočné operace JTMD. Velitelé složek pak plánují útočné operace na
základě přidělené odpovědnosti pro útok, představ JFC, důležitosti a přidělení útočných
prostředků.
Účinné útočné operace vyžadují sloučení a sladění všech plánů společných sil. JFC
může ukládat úkoly pro organizaci v rámci svého štábu, aby sloučil plány velitelů složek nebo
může pověřit touto pravomocí podřízeného velitele. Společný výbor pro součinnost při
zaměření může být střediskem sjednocení tohoto úsilí nebo může sloužit jako způsob
hodnocení na úrovni JFC. Vzhledem k pohyblivosti systémů TM může být čas pro zjištění,
zaměření a působení na prvky TM velmi krátký. Je tedy třeba použít cyklus zrychleného
procesu provedení rozhodnutí-zjištění-výkon-hodnocení. Na základě předem stanovených
důležitostí a ROE schválených JFC se na cíle TM protivníka působí nejvhodnějším útočným
systémem okamžitě po jejich zjištění.
Během plánovacího cyklu velitelé průběžně přehodnocují postavení vlastní a
protivníka. Za použití všeho dostupného průzkumu předvídají rozmístění systémů TM a
plánují příslušné odvetné údery, aby předešli útočné plány protivníka.
Provedení útočných operací je závislé na systémech čidel, citlivém řízení průzkumu
v téměř reálném čase, na spojovacích sítích a vysoce citlivých útočných systémech dalekého
dosahu. Na taktickém stupni je pro rychlé zaměření a působení na mobilní odpalovací zařízení
a prvky podpory nutný citlivý průzkum a operační rozhraní.provedení vzdušných a
pozemních útočných operací JTMD se plánuje centralizovaně, vykonává decentralizovaně a
řídí se vhodnými společnými metodami, doktrínou a procedurami.
Velení, řízení, spojení, počítače a průzkum (C4I)
Funkce C4I jsou dány složením personálu, vybavení, spojení, příslušenství, databází a
procedur. Ty jsou navrženy pro plánování, vedení, sladění a řízení sil k naplnění JTMD.
Systém C4I musí využívat své prostředky spojení efektivně, aby podpora správy
operací JTMD neomezila výrazně ostatní operační schopnosti. Systém C4I spojuje aktivní i
pasivní TMD a útočné schopnosti tak, aby bylo možno příslušnému prvku JTMD včas
poskytnout odhad nebezpečí, rychle předat taktickou výstrahu, údaje o zaměření, přidělení
úloh a odhady účinků útoku. Pro každý operační prvek musí systém C4I poskytovat rychlé
spojení mezi součástmi průzkumu, uzly sloučení informací a tvorby rozhodnutí, systémy
výstrahy a zbraňovými systémy, aby umožňovaly rychlou součinnost s vrchními veliteli
podpory. Prostředky C4I by také měly podporovat zásady centralizovaného řízení,
decentralizovaného výkonu a sladěného úsilí jednotek přidělených pro úkoly JTMD.
Základem pro úspěch operací JTMD je úplná vertikální a horizontální, technická a
procedurální interoperabilita všech prostředků. To platí obzvláště pro operační prvky C4I.
Systémy, zařízení, postupy a organizace C4I v JTMD slučují použitelné společné a
mnohonárodnostní vlastnosti. JFC musí procvičovat interoperabilitu C4I v JTMD všech
složek dohromady v míru a při mnohonárodnostních cvičeních.
Katedra PVO, VA Brno
164
C4I musí plnit následující požadavky:
pasivní protiraketová obrana vyžaduje předvídání a zjišťování odpálení,
předvídání bodu odpálení a dopadu a předání rozeznání výzbroje (ZHN nebo
konvenční) a včasné výstrahy;
aktivní protiraketová obrana vyžaduje včasné zjištění raket za letu pro
sledování, zavedení, zaměření, rozeznání a zničení cíle co nejdříve po
odpálení;
aktivní operace vyžadují správné rozeznání a určení polohy odpalovacích
zařízení a systémů podpory a včasný přenos údajů o cíli útočným systémům.
Plánování C4I začíná hodnocením situace, cílů a celkovou představou operací JFC.
Na základě velitelových směrnic a priorit úkolují příslušní podřízení velitelé své síly a
prostředky. K zajištění doplňkových snah a k dosažení součinnosti musí být plánování C4I
pro pasivní obranu, aktivní obranu a útočné operace nepřetržitě sladěno se všemi složkami sil.
Plánovací úvahy pro C4I operací JTMD musí zohledňovat společné a
mnohonárodnostní vztahy při žádosti o odezvu na hrozbu v téměř reálném čase. Musí se
zvážit široký rozsah možných operací, rozdílná povaha prvků JTMD, které se musí doplňovat
a možný dopad JTMD na ostatní úlohy a úkoly.
Systém průzkumu musí poskytovat aktuální, sloučenou, přesnou a včasnou informaci
ze všech zdrojů o možnostech a činnostech protivníka. Systém průzkumu musí vyhovovat
různým národním, spojeneckým nebo koaličním spojovacím systémům. Systém průzkumu je
nezbytný pro cyklus tvorby rozhodnutí a musí podporovat funkce stavu, hodnocení,
plánování, výstrahy a IPB jakož i doporučení pro důležitosti cílů.
Během provádění operací JTMD musí systém C4I rychle předávat výsledky
průzkumu složkám a podporovat potřeby vzdušných, námořních a pozemních útočných
operací a možnosti rychlého zaměření cíle. Systémy C4I pro činnosti JTMD musí být
začleněny do spojovací sítě na celém válčišti, a přesto musí být schopny decentralizovaného
řízení nebo samostatných operací. Organizace služeb, které vedou JTMD, musí zahrnovat
rozhraní a být interoperabilní s ostatními organizacemi složek.
Některá válčiště mohou být omezena nebo ohraničena pro útok, což vyžaduje
odpovídající způsob C4I JTMD. Odpovídající režim vyžaduje rozsáhlé přípravy a předběžné
plánování za použití neustálé IPB, aby byly poskytovány údaje důležité pro zaměření cíle.
Příprava a proces předběžného plánování v rámci C4I se soustředí na čidla, vedení průzkumu
a rozvědky, aby bylo možné zjištění cílů a sledování systémů TM protivníka a jeho
podpůrných operací. Příprava průzkumu musí v téměř reálném čase poskytovat údaje o TM
protivníka, operačních základnách, odpálení TM, nabíjecích a skrytých stanovištích,
systémech EW, zařízeních C4I, systémech průzkumu a řízení a o logistické podpoře a
infrastruktuře. Proces C4I musí zjišťovat a předávat příznaky před odpálením, které naznačují
přípravu odpálení raket protivníka a předávají výstrahu o odpálení vlastním jednotkám.
Výstraha před odpálením slouží k vyhlášení pohotovosti a zvýšení připravenosti
vlastních obranných zařízení a nasazení útočných a obranných protiopatření, poskytuje
důležité operační funkce, které připravují zvýšení stavu připravenosti zbraňových systémů,
zařízení RISTA a uzlů velení a řízení odpovídající předpokládané činnosti protivníka.
Katedra PVO, VA Brno
165
Je-li zpozorováno odpálení, opatření přípravy a plánování umožňují souběžnou a
současnou odvetu útočnou i obrannou.
Pozorované a rozeznané odpálení raket protivníka průzkumnými čidly a systémy
spouští proces C4I, který využívá spojovací rozhraní, aby poskytoval obrannou a útočnou
odvetu v téměř reálném čase. Údaje o dráze letu rakety se v téměř reálném čase předávají
přímo stíhačům, objektové obraně a systémům sebeobrany. Když jsou rakety odpáleny,
předávají se zároveň aktualizované polohy odpalovacích zařízení protivníka, předpokládané
oblasti dopadu a údaje o cíli příslušným střediskům velení a řízení a útočným systémům.
Poskytuje se také výstraha o odpálení všem jednotkám a úrovním velení na válčišti.
Podle možností systémů čidel a průzkumu a podle kvality průzkumu je možné zařadit
systémy doplňkové, aby byly poskytovány přesnější údaje o raketách protivníka a byla
zajištěna přesnost pro zaměření cílů. Národní čidla a zařízení průzkumu nebo ta, která jsou na
bojišti, mohou prohledávat prostory, které pak budou vyžadovat přesnější průzkum prováděný
zařízeními taktickými a na válčišti. Vlastní vzdušný průzkum, pozemní průzkumné systémy a
ostatní průzkumná zařízení, která je potřeba zařadit se okamžitě soustředí na dosažení
nezbytné přesnosti pro zaměření cílů IPB.
Závěr
Protiraketová obrana sil a zařízení na válčišti se v poslední době jeví stále aktuálnější.
Je to způsobeno masovým šířením zbraní jako jsou balistické rakety středního a dlouhého
dosahu, rakety s plochou dráhou letu, bezpilotní prostředky a inteligentní letecká munice.
Některé potenciálně nebezpečné země již vlastní technologie na výrobu těchto prostředků,
které jsou schopny zasahovat cíle na velkou vzdálenost velmi přesně a nečekaně. Navíc
mohou být vybaveny nekonvenční výzbrojí např. jadernými, chemickými nebo biologickými
hlavicemi.
To znamená, že TM musí být ničeny na takových výškách a vzdálenostech, aby
nezpůsobily škody na silách a prostředcích armády, ale i na civilních cílech. Nové úkoly sil
protivzdušné a protiraketové obrany tedy spočívají hlavně v připravené, rychlé a spolehlivé
reakci na úder těchto zbraní.
Tento článek vychází z části polní příručky FM-44-10030 „Operace protivzdušné
obrany armády USA“. Měl by sloužit k orientaci odborníků vzdušných sil při stanovování
doktríny a procedur protiraketové obrany.
30
v originále „US Army Air Defense Operations“
Katedra PVO, VA Brno
166
DSCOMP S.R.O.
Nerudova 6, Brno 2, 602 00, ČR
DSCOMP s.r.o.

E-mail: [email protected] tel. 05 - 41 21 86 72
Počítačové sestavy
c
Procesor AMD 350 MHz
Procesor INTEL CELERON 366 MHz
M598 1MB cache, VGA 8MB, sound
32MB 100Mhz DIMM, FDD 3.5"
skříň AT, chladič pro CPU, myš
Bon-bare sestava
MB P6SEP, VGA 8MB, sound
32MB 100Mhz DIMM, FDD 3.5"
skříň AT, chladič pro CPU, myš
Bon-bare sestava
CPU AMD 350 MHz

bez DPH
s DPH
záruka
8 780
10 712
12
Procesor AMD 400 MHz

CELERON 366 MHz
bez DPH
s DPH
záruka
9 300
11 346
12
Procesor INTEL CELERON 400 MHz
M598 1MB cache, VGA 8MB, sound
32MB 100Mhz DIMM, FDD 3.5"
skříň AT, chladič pro CPU, myš
Bon-bare sestava
MB P6SEP, VGA 8MB, sound
32MB 100Mhz DIMM, FDD 3.5"
skříň AT, chladič pro CPU, myš
Bon-bare sestava
CPU AMD 400 MHz

bez DPH
s DPH
záruka
8 990
10 968
12
Procesor AMD 450 MHz

CELERON 400 MHz
bez DPH
s DPH
záruka
9 740
11 883
12
Procesor INTEL CELERON 433 MHz
M598 1MB cache, VGA 8MB, sound
32MB 100Mhz DIMM, FDD 3.5"
skříň AT, chladič pro CPU, myš
Bon-bare sestava
MB P6SEP, VGA 8MB, sound
32MB 100Mhz DIMM, FDD 3.5"
skříň AT, chladič pro CPU, myš
Bon-bare sestava
CPU AMD 450 MHz

bez DPH
s DPH
záruka
9 430
11 505
12
Procesor AMD 350 MHz

CELERON 433 MHz
bez DPH
s DPH
záruka
10 250
12 505
12
Procesor INTEL CELERON 466 MHz
M598 1MB cache, VGA 8MB, sound, HDD 1,7 GB
32MB 100Mhz DIMM, FDD 3.5", CD-ROM 24x
skříň AT, chladič pro CPU, klávesnise, myš
Kompletní sestava

MB P6SEP, VGA 8MB, sound
32MB 100Mhz DIMM, FDD 3.5"
skříň AT, chladič pro CPU
Bon-bare sestava
AMD 350 MHz
bez DPH
s DPH
záruka
11 940
14 567
12
Katedra PVO, VA Brno

CELERON 466 MHz
bez DPH
s DPH
záruka
10 590
12 176
12
167
Procesor AMD 400 MHz
Procesor INTEL PII 400 MHz
M598 1MB cache, VGA 8MB, sound, HDD 1,7 GB
32MB 100Mhz DIMM, FDD 3.5", CD-ROM 24x
skříň AT, chladič pro CPU, klávesnise, myš
Kompletní sestava

MB 726 VGA 8MB, sound, HDD 1,7 GB
32MB 100Mhz DIMM, FDD 3.5", CD-ROM 24x
skříň ATX, chladič pro CPU, klávesnise, myš
Kompletní sestava
AMD 400 MHz
bez DPH
s DPH
záruka
12 540
15 299
12

Procesor AMD 450 MHz
bez DPH
s DPH
záruka
14 400
17 568
12
Procesor INTEL PIII 450 MHz
M598 1MB cache, VGA 8MB, sound, HDD 1,7 GB
32MB 100Mhz DIMM, FDD 3.5", CD-ROM 24x
skříň AT, chladič pro CPU, klávesnise, myš
Kompletní sestava

Nerudova 6, Brno 2, 602 00, ČR
PII 400 MHz

MB 726 VGA 8MB, sound, HDD 1,7 GB
32MB 100Mhz DIMM, FDD 3.5", CD-ROM 24x
skříň ATX, chladič pro CPU, klávesnise, myš
Kompletní sestava
AMD 450 MHz
bez DPH
s DPH
záruka
12 940
15 787
12
DSCOMP s.r.o.

bez DPH
s DPH
záruka
17 380
21 204
12
E-mail: [email protected] tel. 05 - 41 21 86 72
Katedra PVO, VA Brno
PIII 450 MHz
168
ERA A.S.,PROFIL SPOLEČNOSTI
Katedra PVO, VA Brno
169
Katedra PVO, VA Brno
170
Katedra PVO, VA Brno
171
Katedra PVO, VA Brno
172
RAYTHEON INTERNATIONAL, INC
Katedra PVO, VA Brno
173
Katedra PVO, VA Brno
174
Katedra PVO, VA Brno
175
Katedra PVO, VA Brno
176
Katedra PVO, VA Brno
177
Katedra PVO, VA Brno
178
RADAS S.R.O.
Smetanova 19
602 00 Brno
tel.: +4205 - 4121 2245
fax: +4205 - 4121 2247
E-mail: [email protected]
http://www.bm.cesnet.cz/~radas
Firma RADAS s.r.o. byla založena v prosinci
1994 a začala své obchodní aktivity v únoru 1995. Tým pracovníků firmy RADAS se
formoval z managmentu a vývojových pracovníků bývalého Výzkumného oddělení
podniku Řízení letového provozu České republiky. Tito specialisté se podíleli na
výzkumu, vývoji a realizaci značného počtu komplexních automatizovaných systémů
týkajících se problematiky letectví. Při vývoji automatizovaných systémů pro řízení
letového provozu firma RADAS spolupracuje především s mezinárodním letištěm Brno,
Českou technickou universitou v Praze při řešení SW a HW problematiky, Vojenskou
akademií v Brně při řešení aplikací pro vojenské účely. Je kladen důraz na aplikaci
standardů ICAO a Eurocontrol a jiných mezinárodních standardů. Všechny produkty
firmy RADAS jsou certifikovány „Úřadem pro civilní letectví České republiky“.
Hlavní produkty firmy:
 ALS 2.0 - Automatizovaný Letištní Systém pro operační řízení letového provozu v
koncových oblastech letišť středního a menšího rozsahu.
 RAS – Radarový Analyzační Systém pro vyhodnocování kvality radarových dat a
vzdušné situace. Jako místo jeho nasazení se předpokládá technický sál letiště, kde by
měl sloužit technikům odpovědným za provoz radarových systémů, zjistit výpadky či
nefunkčnost těchto systémů. RAS mohou též využívat všechny instituce, jejichž
činností je ověřování a schvalování stavu radarových systémů nebo vyšetřování
leteckých nehod.
 AVION-X – simulátor pro základní, zdokonalovací a udržovací výcvik řídících
letového provozu pro APP a TWR
Instalované produkty:
 radarová zobrazovací část systému ALS 2.0 pro letiště LET Kunovice a Aero
Vodochody
 systém ALS 2.0 pro řízení letového provozu na mezinárodních letištích Brno, Ostrava
a Karlovy Vary s vybavením pracovišť APP, TWR a ARO ( RDP, FDP, ASAI, AFTN
)
 simulátor AVION-X na letišti Brno
 systém ALS 2.0M pro mezinárodní letiště Moskva-Šeremetěvo s vybavením 6
pracovních stanic RDP a 4 pracovních stanic FDP včetně centrální databáze letových
plánů. Uzavřen kontrakt na další rozvoj systému pro přibližně 10 pracovních stanic
pro zajištění informačního toku pro pracoviště jiných technologických procesů letiště.
 vojenská verze systému ALS ( subsystémy RDP a FDP ) pro Armádu Litevské
republiky
 TIS - informační systém letového řádu pro mezinárodní letiště Brno
Katedra PVO, VA Brno
179
RETIA a.s.
RETIA, a. s. nabízí systémové analýzy, projekty, vývoj,
Speciální
elektronika
výrobu a servis
v oblastech:






C4I systémy
Radiolokační systémy
Elektronika zbraňových systémů
Telekomunikační technika
Optické systémy
Navigační systémy
RETIA,
a. s.
poskytuje
komplexní
služby
na vysoké profesionální úrovni. Zajišťuje výrobu
funkčních vzorů, prototypů, opakovanou výrobu
a instalace
zařízení.
Rovněž
zabezpečuje
poradenskou a projekční činnost, školení obsluh
zařízení a záruční i pozáruční servis.
RETIA, a. s. získala certifikát ISO 9001 pod vedením holandské poradenské
firmy KEMA – registrovaná kvalita.
RETIA, a. s. má vlastní zkušební laboratoř pro zkoušky působení vlivů prostředí,
pracoviště pro měření pasivních mikrovlnných dílů a anténní polygon.
Realizované projekty:
 Modernizace radiolokátorů P-37 a PRV-17
 Pracoviště velitele kompletu, IFF a trenažér PVK pro Strela S-10M
 Rekonstrukce radiolokátoru P-19
 Vývoj ASVŘP PLO
 Rekonstrukce raketového systému OSA
 Rekonstrukce raketového systému KUB
 Digitální záznamové systémy ReDat
RETIA, a. s., Pražská 341, 530 02 Pardubice
Telefon: 040 6852 531, fax: 040 6852 533, E-mail: [email protected],
www.retia.cz
Katedra PVO, VA Brno
180
VIRTUAL REALITY MEDIA, S. R.O.
Společnosti Virtual Reality Media, spol. s r. o. se zabývá vývojem, výrobou a
implementací komplexních výcvikových systémů pro letectvo a pozemní síly na bázi
simulačních technologií nejmodernější generace kompatibilních se systémy zavedenými
v armádách členských států NATO.
Obchodní strategie společnosti Virtual Reality Media, spol. s r. o.
Základním východiskem obchodní strategie naší společnosti je snaha dále posilovat
vedoucí postavení v oboru simulačních a trenažérových technologií v České republice. Svoje
schopnosti opíráme o partnerství s předními světovými výrobci simulačního hardware a
software. Zaváděním a integrací simulačních a trenažérových technologií chceme přispívat ke
zkvalitnění, zproduktivnění a k dosažení vysoké efektivity výcviku a dalšímu rozvoji Armády
České republiky. Prostřednictvím kvalitní nabídky a implementace kompatibilních
výcvikových systémů chceme napomáhat její integraci do aliančních sil NATO.
Obchodní nabídka společnosti Virtual Reality Media, spol. s r. o

systémová integrace v oblasti implementace komplexních výcvikových systémů,

dodávky trenažérů a simulátorů pro výcvik jednotlivců,

dodávky trenažérů a simulátorů pro výcvik osádek,

dodávky simulátorů pro výcvik velitelů a štábů,

integrace se systémy C3I,

dodávky komponentů simulátorů a trenažérů,

vývoj zákaznických databází a modelů,

zajištění komunikačního propojení simulačních systémů na bázi standardů DIS/HLA,

modernizace stávajících systémů,

servisní a zákaznické služby.
Referenční projekty
Společnost Virtual Reality Media, spol. s r. o. se podílí na následujících dodávkách pro
Ministerstvo obrany ČR:

full mission simulátor letounu Su-22M4, LZ Náměšť nad Oslavou,

komplexní výcvikový systém letounu L-159, LZ Čáslav,

velitelsko-štábní simulátor, Vojenská akademie v Brně,

rozvojové studie zavádění simulačních a trenažérových technologií (STT) do VzS AČR.
Katedra PVO, VA Brno
181
Společnost VRM představuje v oblasti simulačních a trenažérových systémů špičkovou,
technologicky orientovanou společnost, poskytující svému zákazníkovi cílená a z hlediska
ochrany investic ekonomická řešení s přidanou hodnotou v oblasti vlastního know-how,
podložená jasně definovaným spektrem zákaznických služeb.
VRM získala své dnešní postavení významného dodavatele těchto technologií pro
AČR především díky silnému inovačnímu duchu a vůli po implementaci nejmodernějších
technologií při vývoji špičkových simulačních systémů, plně srovnatelných s řešeními
nejvýznamnějších zahraničních společností, působících na tomto trhu.
Společnost Virtual Reality Media, spol. s r. o. je členem Asociace Obranného
průmyslu České republiky.
Vlastnictví technologií
Společnost VRM vlastní díky špičkovému týmu odborníků v oblasti simulačních a
trenažérových technologií řadu unikátních technologií a řešení.
Oblast matematických modelů

matematický model letounu s pevným křídlem,

matematický model proudových motorů,

matematický model navigačního systému,

matematický model systému generování inteligentních cílů a jejich vlastností (Computer
Generated Forces, CGF),

matematický model pozemního vozidla.
Oblast systémů řízení

systém řízení palubních přístrojů, ukazatelů a subsystémů,

systém generování a řízení sil na základních ovládacích prvcích (páka řízení, pedály
řízení, plynová přípusť),
Oblast visualizace

generátor obrazu (Image Generator, IG) na platformě SGI / Irix a Intel / Microsoft
Windows NT
Oblast aplikační
Katedra PVO, VA Brno
182

správce aplikačního a komunikačního software simulátoru
Oblast metodiky a řízení výcviku

subsystém pracoviště instruktora (architektura „dva v jednom“)
Systém řízení jakosti
Společnost Virtual Reality Media, spol. s r. o. v současné době zavádí systém řízení
jakosti dle ISO 9001 s předpokládaným termínem závěrečného auditu a následné certifikace v
září tohoto roku. Audit provádí společnost BENEQON, spol. s r. o.
Oblast spolupráce
Pro naplnění cílů obchodní strategie naší společnosti je nevyhnutelná spolupráce s
předními světovými i českými společnostmi, působícími na trhu simulačních a informačních
technologií. Mezi nejvýznamnější patří spolupráce se společnosti SGI (dříve Silicon
Graphics), jejímž je VRM lokálním autorizovaným integračním partnerem a dále
společnostmi Thomson CSF, SEOS a Computer Associates. Mezi významné domácí partnery
patří společnosti Letecké opravny Kbely, s. p., Aero Vodochody, INNA s.r.o. a DelINFO
s.r.o.
Identifikační a kontaktní údaje
Název společnosti (obchodní jméno):
Sídlo společnosti:
Virtual Reality Media, spol. s r. o.
Argentinská 38, 170 05 Praha 7
tel.: +420-(0)2-66 79 43 50
fax: +420-(0)2-66 71 09 59
e-mail:
[email protected]
Katedra PVO, VA Brno
183
Katedra PVO, VA Brno

Podobné dokumenty

Info Sheet č. 3/2008 - KVV Plzeňského kraje

Info Sheet č. 3/2008 - KVV Plzeňského kraje druhů, kde mají být pro budoucnost zachována semena potravinářských plodin z celého světa, aby je nemohly ohrozit klimatické změny, války, ani přírodní nebo dokonce jaderná katastrofa. Tento trezor...

Více

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA pouze multilaterálním systémem P3D-40 používaným ke zjišťování a sledování vzdušných cílů. Zákres trajektorie kritického letu OK-OPM na základě informace P3D-40, jehož přesnost určení polohy letadl...

Více

Poprvé s gnuplotem

Poprvé s gnuplotem gnuplot je volně dostupný software pro kreslení dat ve dvou a třech dimenzích. Zobrazuje data ze souborů i analyticky zadané funkce, pro svou mrštnost je užitečný jako kalkulačka. Ovládá se z příka...

Více

Německá dělostřelecká munice WW2

Německá dělostřelecká munice WW2 v originálech bylo, také jsem si uchovával poklad v podobě malé knížečky s velkým obsahem, jejíž titulní strana si zasluhuje opravdu zarámovat. Ano, je to příručka německých děl a minometů vydaná v...

Více

e stažení zde - Traktory a japonské malotraktory

e stažení zde - Traktory a japonské malotraktory ZDE VÁM UVÁDÍME SKUTEČNÉ VÝKONY NEJPRODÁVANĚJŠÍCH JAPONSKÝCH TRAKTORŮ A ZDA MÁ TRAKTOR POHON PŘEDNÍCH KOL NEBO POUZE ZADNÍCH, PŘESVĚČTE SE ZDE O VÝKONU VÁMI VYBRANÉHO TRAKTORU. Výkon se vždy uvádí ...

Více

zde - Univerzita obrany

zde - Univerzita obrany využívání simulačních a trenažérových technologií; vize potencionálního řešení přezbrojení zbraňových systémů vojska a mnohé další. Dále pak doufám, že toto tradiční setkání reprezentantů Vzdušných...

Více