Sarkomy měkkých tkání

Sarkomy měkkých tkání
1.Epidemiologie a etiologie:
Sarkomy měkkých tkání patří mezi relativně vzácná onemocnění,představují asi 0,5-1%
všech zhoubných nádorů dospělých.V průběhu posledních 50 let dochází k nárůstu incidence STS u
obou pohlaví, více u mužů.Nárůst Kaposiho sarkomu u AIDS v poslední dekádě nevysvětluje
vzrůstající tendenci posledních 50 let. Incidence v České republice podle posledních údajů UZIS je
338 nově hlášených sarkomů měkkých tkání ročně
Záření je jeden ze známých rizikových faktorů pro vznik STS. U nemocných léčených
radioterapií pro karcinom prsu,ovaria, děložního čípku,varlat,lymfomů existuje 8 – 50x vyšší riziko
jejich výskytu(1,16,17). Riziko narůstá s kumulativní dávkou záření,u dětí je 50x větší riziko po
ozáření dávkou vyšší než 50Gy. K vývoji STS dochází nejčastěji 10 let po expozici záření,medián
vzniku je 8 let(2,16,17). U některých dědičných syndromů, jako je Li Fraumeni sy a hereditární
retinoblastom,dochází k vývoji radiačních sarkomů s mnohem kratší latencí, v období 4-6 let po
ozáření(3).Nejčastěji se vyskytující postradiačním sarkomem je maligní fibrosní histiocytom.
Zářením indukované sarkomy bývají diagnostikovány v pokročilém stadiu, s vysokým gradingem a
špatně reagují na terapii.
Dále je popisováno zvýšené riziko výskytu sarkomů u osob přicházejících do kontaktu
s fenoxyherbicidy,chlorfenoly a dioxiny,především u jedinců pracujících v zemědělství a
chemickém průmyslu(4-10). Angiosarkomy jater vznikají v důsledku zvýšené expozice
k PVC(11,14).
V literatuře existují doklady pro existenci několika dědičných onemocnění, které jsou
spojovány s výskytem STS. Nejznámější je Li Fraumeni sy,charakteristický výskytem STS,
osteosarkomů,karcinomu prsu,mozkových nádorů,akutní leukémií(24).Osteosarkomy spolu s STS
jsou časté u pacientů s hereditární formou retinoblastomu(25). Predispozicí ke vzniku
STS(neurogenního SA a neurofibroSA dospělých a rhabdomyosarkom a liposarkom u dětí) je
neurofibromatóza 1.typu(27). Dalšími geneticky podmíněnými nemocemi spojenými s výskytem
STS jsou Gardnerův sy (desmoidní tumory,fibrosarkomy) a Wernerův sy předčasného
stárnutí(26,29).
Lymfangiosarkomy jsou často popisovány v terénu chronického lymfedému u žen po
radikální mastektomii pro karcinom prsu( Stewart-Treves sy).
U Kaposiho sarkomu vzhledem k jeho extrémnímu výskytu u nemocných s HIV pozitivitou
se předpokládá vliv infekčního faktoru, ale zřejmě i jiného kofaktoru(pro jeho častější výskyt u
homosexuálů) a tím bude nejspíše herpetický virus(19-21).
2.Všeobecné informace:
. Sarkomy jsou značně heterogenní skupinou nádorů, které mají původ v mesenchymální
tkáni. Do této skupiny jsou zařazovány ale i nádory, jejichž původ je v ektodermu( maligní
schwannom) , nádory z nedotelií cév a mesoteliom. Nejčastěji jsou lokalizovány na končetinách
(50%), v oblasti trupu a retroperitonea jsou diagnostikovány ve 40% a asi v 10% se objevují
v oblasti hlavy a krku. Vzácně tyto tumory vychází z GIT nebo z gastrointestinálního stromatu- tato
skupina je nazývána v současné době gastrointestinálními stromálními tumory(GIST). Z hlediska
predilekce pohlaví se u mužů nejčastěji vyskytuje embryonální rhabdomyosarkom a liposarkom, u
žen leiomyosarkom . Leiomyosarkom,chondrosarkom a maligní fibrosní histiocytom jsou
nejčastější u jedinců nad 50 let. Postižení uzlin u STS je vzácné (15 –20%), v případě jejich
pozitivity je negativním prognostickým faktorem. Uzliny bývají nejčastěji postiženy u
epiteloidníhoSA,rhabdomyoSA a Sa z jasných buněk. Sarkomy končetin,hrudníku, hlavy a krku
metastazují převážně do plic, sarkomy břicha a retroperitonea do jater. Základem léčby je radikální
chirurgie, pre a postoperační radioterapie. Role chemoterapie je již méně přesně definována.
3. Histologická klasifikace:
Nejběžnějšími histologickými typy jsou maligní fibrosní histiocytom(40%) a liposarkom(25%).
Přehled:
alveolární sarkom měkkých tkání
angiosarkom
epiteloidní sarkom
extraskeletální chondrosarkom
extraskeletální osteosarkom
fibrosarkom
leiomyosarkom
liposarkom
maligní fibrosní histiocytom
maligní hemangiopericytom
maligní mesenchymom
maligní schwannom
rhabdomyosarkom
synoviální sarkom
sarkom blíže neurčený
4.Vyšetřovací metody:
Většina lézí je asymptomatických,příznaky – bolesti, parestezie se objevují až při útlaku
okolních struktur,nejčastěji nervů. Někdy mohou být prvním symptomem dechové potíže nebo
kašel při plicních metastázách, event. dyspespie či bolesti břicha při metastatickém postižení jater.
Synchronní metastázy jsou diagnostikovány asi u 20-25% pacientů.
Biopsie musí být vedena v místě konečné resekce. Je možné provádět tru-cut biopsii, event.
otevřenou biopsii. Pro diagnostiku primárního tumoru lokalizovaného v oblasti končetin, hlavy a
krku je vhodná MRI, pro nádory lokalizované na trupu, v břiše a v retroperitoneu CT vyšetření.
V rámci kompletního stagingu je nutné RTG plic, při velikosti tumoru nad 5cm a u gradingu 3 a 4
CT plic při negativitě konvenčního RTG plic. CT břicha,RP,pánve je vhodné zvažovat u pacientů
s verifikovaným leiomyosarkomem,myxoidním liposarkomem,angiosarkomem.
PET vyšetření je možno indikovat k posouzení odpovědi předoperační chemoterapie u
pacientů s high-grade končetinovými sarkomy.
5.Klasifikace a rozdělení do stadií:
T – primární tumor
TX – primární nádor nelze hodnotit
TO - bez známek primárního nádoru
T1 - nádor 5cm nebo méně v největším rozměru
T1a – povrchově uložený nádor (nádor uložený nad superficiální fascií bez inavze do této
fascie)
T1b – v hloubce uložený nádor ( nádor uložený buď pod superficiální fascií nebo nad ní
s invazií do fascie nebo prorůstající skrz fascii, retroperitoneální, pánevní a mediastinální sarkomy
jsou klasifikovány jako nádory hluboké)
T2 – nádor větší než 5cm v největším rozměru
T2a – povrchově uložený nádor
T2b – v hloubce uložený nádor
N – Regionální mízní uzliny
NX – regionální mízní uzliny nelze hodnotit
NO – v regionálních mízních uzlinách nejsou metastázy
N1 – metastázy v regionálních uzlinách
M – Vzdálené metastázy
MX – vzdálené metastázy nelze hodnotit
M0 – nejsou vzdálené metastázy
M1 – vzdálené metastázy
G – Histopatologický grading
GX – stupeň diferenciace nelze hodnotit
G1 – dobře diferencovaný
G2 – středně diferencovaný
G3 – špatně diferencovaný
G4 – nediferencovaný
Rozdělení do stadií:
Stadium IA
G1,2
G1,2
Stadium IB G1,2
Stadium IIA G1,2
Stadium IIB G3,4
G3,4
Stadium IIC G3,4
Stadium III G3,4
Stadium IV jakékoliv G
Jakékoliv G
T1a
T1b
T2a
T2b
T1a
T1b
T2a
T2b
jakékoliv T
jakékoliv T
N0
N0
N0
N0
N0
N0
N0
N0
N1
jakékoliv N
M0
M0
M0
M0
M0
M0
M0
M0
M0
M1
6.Prognostické faktory:
• velikost primárního nádoru ( pod 5cm, při G3-4 je metastatický potenciál 10-20%, u tumorů
nad 20cm je metastatický potenciál 70%), velikost nádoru ovlivňuje především riziko lokálních
recidiv (30).
• nádorový grade – koreluje s intervalem do výskytu metastáz a s celkovým přežíváním
nemocných(31)
• lokalizace – sarkomy končetin mají lepší prognózu
• věk – horší prognózu mají pacienti starší 60 let
• molekulárně-biologické faktory:- DNA ploidita(aneuploidní SA dospělých mají horší
prognózu)
-onkogen p53 (byla nalezena korelace dysfunkčního p 53
onkogenu s horšími léčebnými výsledky i s vyšším gradingem) , i
fyziol. protein p53 jeje inaktivován produktem onkologenu mdm2,
interakce p53/mdm2 je spojena se zvýšenou produkcí VEGF – u
angioSA v 80% zvýšená produkce mdm2 koreluje s dysfunkcí a
overexpresí proteinu p53 a nadprodukcí VEGF
-amplifikace onkogenu c-myc prognosticky nepříznivá
7. Terapie:
SARKOMY MĚKKÝCH TKÁNÍ - KLINICKÉ STADIUM IA,IB,IIA
-
Low grade STS(grade 1–2) mají malý metastatický potenciál, ale v případě neadekvátní léčby často
recidivují lokálně. Negativní okraj je definován budˇvětší jak 1 cm nebo musí být intaktní fascie.
Před a pooperační radioterapie mají stejné výsledky v parametru lokální kontroly a PFS( bez
příznakového období).Liší se toxicitou. U předoperační RT je popisován vyšší výskyt hojivých
komplikací, zejména o nádorů v oblasti dolních končetin. Pozdní toxicita se vyskytuje častěji u
pooperační RT, což bude pravděpodobně souviset s vyšší RT dávkou ( 66 vs 50Gy u předoperační
RT).
K rozhodnutí o použití před nebo pooperační radioterapie, s cílem snížit výskyt lokálních
recidiv,platí:
-velké,hluboko uložené nádory- účinnější se jeví předoperační RT
-menší nádory, low grade – před i pooperační RT jsou stejně účinné
Léčebné možnosti:
- Optimální je excize s negativními okraji minimálně 2cm ve všech směrech,tolerovatelné jsou
ještě okraje větší jak 1cm(33).
- Při okrajích menších jak 1cm( dosažení dobrého kosmetického efektu,vyhnutí se amputaci) je
indikována adjuvantní radioterapie(33-34).
- Akceptovatelná je adjuvantní radioterapie u končetinových sarkomů grade 2(35).
- U primárního tumoru většího jak 5cm grade1,2 – T2a-T2b je i při radikální resekci indikována
adjuvantní radioterapie(33-36).
- Při neresekabilním nádoru předoperační radioterapie následovaná resekcí a pooperační
radioterapií, je-li i po předoperační RT tumor neresekabilní a klinicky symptomatický, je
možno pacienta pouze sledovat. V případě neresekabilního, klinicky symptomatického nádoru
je indikován paliativní postup - (viz diseminované onemocnění)(54).
Pro tumory RP, trupu, hlavy a krku:
- Resekce s pooperační radioterapií při nedostatečných okrajích; široké okraje jsou v těchto
lokalizacích dosahovány vzácně, proto bývá často používána radioterapie
- Předoperační radioterapie s cílem zredukovat tumorovou masu následovaná resekcí se
širokými okraji
SARKOMY MĚKKÝCH TKÁNÍ – KLINICKÉ STADIUM IIB,IIC a III
U lokalizovaných high grade STS roste riziko metastazování. U končetinových sarkomů jsou nyní
častěji voleny končetinu šetřící operační výkony v kombinaci s před nebo pooperační radioterapií.
V některých případech lze zvážit i neoadjuvantní chemoterapii nebo chemoradioterapii, především
u chemosensitivních nádorů . U určité skupiny pacientů lze zvážit i adjuvantní chemoterapii –
především u končetinových sarkomů i přestože metaanalýza neprokázala benefit v přežití, pouze
v parametru bezpříznakového období.V indikaci adjuvantní chemoterapie je potřeba brát v úvahu i
věk,lokalizaci ,komorbidity a histologický subtyp nádoru.
Metaanalýza 14 adjuvantních studií (zařazeno 1568 pacientů) na bazi antracyklinů prokázala
absolutní benefit 6% pro lokální bezpříznakové období,10% pro vzdálené bezpříznakové období a
10% pro bezpříznakové období. Nebyl ale prokázán benefit v celkovém přežití po 10 letech
sledování. Nevýhodou všech těchto studií byla jejich malý počet pacientů a velká variabilita –
rozdíly v terapeutických režimech, dávkách cytostatik, lokalizacích tumorů,velikostech nádorů a
gradingu(39). Kandidáty pro adjuvantní chemoterapii jsou pacienti s končetinovými sarkomy, high
grade, s nádorem větším jak 5cm.
Prospektivní randomizovaná studie s neoadjuvantní nebo adjuvantní aplikací chemoterapie
neprokázala zlepšení přežití u STS lokalizovaných v retroperitoneu.
Léčebné možnosti:
- Chirurgická excize s negativními resekčními okraji - 2 cm ve všech směrech
- U nádorů větších jak 5cm je po radikální resekci indikována pooperační radioterapie, v případě
high grade končetinových sarkomů zvažovat i adjuvantní chemoterapii
- U neresekabilních nádorů předoperační RT
- V některých případech může být zvažována předoperační RT nebo chemoterapie s cílem
dosáhnout resekability u primárně neresekabilního nádoru, u končetinových sarkomů s cílem
provést končetinu šetřící výkon;tato léčba je následována pooperační RT,event. i chemoterapií.
- U intraabdominálních a retroperitoneálních sarkomů nad 5cm indikována předoperační RT(4041).
SARKOMY MĚKKÝCH TKÁNÍ – KLINICKÉ STADIUM IV
Sarkomy měkkých tkání, které nejčastěji metastazují do regionálních lymfatických uzlin –
synoviální SA, epiteloidní SA a rhabdomyoSA.
Resekce s kurativním záměrem je možná u pacientů s limitovaným počtem plicních metastáz.Role
adjuvantní chemoterapie po resekci plicních metastáz není ještě definována(42-44).
Význam resekce jaterních metastáz není jasný.
Nejúčinnějšími cytostatiky v léčbě STS jsou doxorubicin a ifosfamid s odpovědí v monoterapii
větší jak 20%, z dalších již méně účinných cytostatik jsou používány:
dakarbazin,cisplatina,metotrexat a vinorelbin(37-39).
Odpověď u kombinací se pohybuje od 15 – 32%, největší 32% bylo dosaženo v randomizované
studii MAID( IFO/ADM/DTIC a mesna) versus ADM/DTIC (46-50). Randomizované studie
prokázaly pouze vyšší procento léčebných odpovědí a delší dobu do progrese onemocnění u
kombinovaných režimů, ale nebyl prokázán rozdíl v celkovém přežití oproti monoterapii
s ADM(53,57,60).
Pro starší pacienty je výhodnější sekvenční podání jednotlivých cytostatik(67).
Doposud publikované studie s HD CHT neprokázaly zlepšení v přežití
Co se týká způsobu aplikace ADM,je prokázáno, že kontinuální aplikace ADM snižuje
kardiotoxicitu ,ale současně jsou i nižší celkové odpovědi než u bolusového podání(65,66). Dávka
ADM by měla být alespoň 50mg/m2 a IFO 5g/m2 na serii.
Léčebné možnosti:
- resekce a lymfadenektomie u pacientů s klinicky postiženými regionálními uzlinami s nebo bez
pooperační RT,přípustná je i předoperační RT
- Resekce s kurativním záměrem je možná u pacientů s limitovaným plicním postižením po
kompletní resekci primárního tumoru s pooperační RT
- U pacientů s primárně neresekabilním viscerálním postižením paliativní chemoterapie:
- doxorubicin v monoterapii – starší pacienti
- doxorubicin + dakarbazin
- doxorubicin + ifosfamid
- MAID - doxorubicin + dakarbazin+ifosfamid +mesna – u mladých pacientů
- docetaxel/gemcitabin u předléčených pacientů, především prokázána efektivita pro
leiomyosarkomy (73)
- trabectedin(Yondelis) pro předléčené pacienty (74)
SARKOMY MĚKKÝCH TKÁNÍ – REKURENCE
Plicní metastázy se objevují nejčastěji do 2-3 let od stanovení diagnózy.V případě limitovaného
postižení je indikována jejich resekce, podání adjuvantní chemoterapie není jasné. Třicet procent
pacientů se dožívá 3 let po resekci limitovaných plicních metastáz(42-44).
Doposud publikované studie s HD CHT neprokázaly zlepšení v přežití, dále je ale studována jejich
role u pacientů v první kompletní remisi po resekci plicních metastáz nebo u inoperabilních velkých
primárních nádorů(45,51,55-56,70-72).
Léčebné možnosti:
- resekce lokální recidivy + RT při předchozí minimální léčbě radioterapií(58-61)
- amputace po předchozí agresivní terapii
- předoperační RT před operačním výkonem šetřícím končetinu
- resekce limitovaného plicního MTS postižení – prognosticky příznivější je skupina pacientů
s DFI delším jak 1 rok,lze zvážit i resekci bilaterálních lézí( 62-64).
- paliativní chemoterapie – monoterapie, kombinace
SARKOMY MĚKKÝCH TKÁNÍ RETROPERITONEA
V rámci primární diagnostiky CT břicha,RP,pánve, minimálně RTG plic.K histologické verifikaci
preferována biopsie pod CT kontrolou. V rámci dif.dg. nutno zvažovat GIST,lymfomy,terminativní
nádory, desmoid , benigní léze. Standardně je využívána operace, maximálně 70% pacientů je
možno resekovat radikálně. U radikálně resekovaných STS RP je popisována až 50% lokální
rekurence.Preferován je multimodální přístup.Dvě prospektivní klinické studie prokázaly benefit
v parametru lokální rekurence, bezpříznakového období a přežití u pacientů, u kterých bylo
dosaženo R0 či R1 resekci po předoperační radioterapii u sarkomů středního a vysokého gradu.
Léčebné možnosti:
- primární resekce s pooperační radioterapií
- předoperační radioterapie s následnou resekcí je preferována
- adjuvantní radioterapie při R1 resekci
- R2 resekce loléčena jako neresekabilní tumor
- u neresekabilního nádoru v úvodu zvažovat RT nebo chemoterapii s cílem dosáhnout
downstagingu s následnou operací
- při trvající neresekabilitě po neoadjuvantní terapii je možno pacienty s klinicky
asmyptomatickým onemocněním pouze sledovat, při klinických symptomech je možno zvolit paliat.
CHT,RT, best supportive care.
8.Přehled chemoterapeutických režimů:
• ADM 60-75mg/m2 bolus den 1, interval 21 dní
• IFO/ADM: ADM 50-60mg/m2 bolus den 1
IFO 5g/m2 v kontinuální 24hodinové infuzi den 1
interval 21-28 dní
• AD: ADM 60mg/m2 bolus den 1
DTIC 750mg/m2 infuse den 1
Interval 21 dní
• MAID: ADM 60mg/m2 bolus den 1
IFO 2g/m2 v kontinuální infuzi den 1-3
DTIC 900mg/m2 bolus den 1
Mesna ve zvyklých dávkách při kontinuální aplikaci IFO
Interval 21-28 dní
• Gemzar/docetaxel: především pro leiomyosarkomy
gemcitabin 1000mg/m2 den 1,8
docetaxel 100 mg/m2 den 8
interval 21 dní
• Trabectedin - 1,5mg/m2 v konzinuální 24 hod. infuzi s pre a postmedikací kortikoidy
interval 21 dní
• CYVADIC: CFA 500mg/m2 iv. den 1
VCR 1,5mg iv. den 1
ADM 50mg/m2 bolus iv. den 1
DTIC 250mg/m2 iv. v infusi den 1-5
Interval 21 dní
• IFO/VP-16: IFO 6g/m2 v kontinuální infuzi na 24 hod. den 1
VP-16 50mg/m2 p.o. den 1-7
Interval 21 dní
9. Radioterapie u sarkomů měkkých tkání: viz protokoly Kliniky radiační onkologie
10. Sledování:
1. – 3. ROK: fyzikální vyšetření po 3 měsících
RTG plic za 6-12 měsíců
sonografie, CT nebo MRI na zachycení lokální recidivy po 6 měsících
hematologie a biochemie po 6 měsících
4. – 5. ROK: fyzikální vyšetření po 6 měsících
RTG plic za 12 měsíců
sonografie,CT nebo MRI po 1 roce
hematologie a biochemie po 1 roce
GASTROINTESTINÁLNÍ STROMÁLNI NADORY - GIST
GIST jsou nejčastější mesenchymální nádory GIT. Až 95% nádorů je KIT pozitivní.U 5% pacientů
je popisována mutace v genu pro PDGFRA a minimální či nulová exprese c-KIT. GIST se může
vyskytovat v kterémkoliv úseku GIT, nejčastěji v oblasti žaludku (50%) a tenkého střeva (25%).
Nejčastějšími symptomy jsou pocit plnosti, meteorismus, event. již symptomy z jaterního
metastatického postižení – bolesti. Nejčastěji metastazují do jater, později do plic. V rámci zjištění
rozsahu onemocnění je nutno provést CT břicha,RP,pánve, endoskopický UZ, RTG plic.
Nejvhodnější způsob odběru tkáně k histologické verifikaci je endoskopicky pod UZ, u
operabilních nádorů není předoperační histologie potřeba – to vše s ohledem na fragilitu nádoru a
možné riziko krvácení, riziko diseminace onemocnění.
Jedná se o chemorezistentní nádor, v léčbě inoperabilního či diseminovaného onemocnění je
využíván imatinib a sunitinib.
Léčebné možnosti:
- u lokalizovaného a potencionálně operabilního onemocnění operační řešení
- u radikální resekce observace, dle průběžné analýzy adjuvantních klinických studií je možno
zvážit adjuvantní imatinib u rizikových pacientů( nádor větší jak 6cm)
- u neradikální resekce imatinib
- u prim.neresekabilního onemocnění předoperačně imatinib s časnou PET kontrolou po 2-4
týdnech, v případě efektivity podávat 3 měsíce, poté znovu zvážit operabilitu. Při progredujícím
onemocnění potvrdit progersi na CT – při limitovaném onemocnění lze zvážit RFA nebo
pokračovat v terapii imatinibem ve stejné či eskalované dávce, při inefektivitě změna na
sunitinib.
- u diseminovaného onemocnění imatinib
- při vzniku rezistence na imatinib nebo při jeho intoleranci sunitinib
Imatinib( GLIVEC) v úvodní dávce 400mg denně p.o., eskalace dávky na 800mg denně u pacientů
progredujících na dávce 400mg
Sunitinib (SUTENT) – v dávce 50mg denně 4 týdny, interval 6 týdnů
DESMOIDNÍ NÁDORY
Desmoidní nádory jsou také někdy nazývány agresivní fibromatózou; mají zvláštní postavení
v mesenchymových nádorech, jsou označovány za „ benigní malignitu“. Jedná se o dobře
diferencovanou fibrozní tkáň s agresivní fibroblastickou proliferací, s lokální invazivitou.
Lokalizovány mohou být kdekoliv – nejčastěji ve stěně břišní u mladých žen, mohou t se také ale
vyskytovat na končetinách. Abdominální desmoidy mohou být součástí familiární adenomatózní
polypózy (FAP) U citlivých pacientů s FAP se mohou objevit po elektivní kolektomii, u těchto
pacientů mohou být příčinou morbidity větší jak kolorektální karcinom. Velmi často lokálně
recidivují, ale vzácně metastazují. Vzhledem ke svému lokálně destruktivnímu a infiltrativnímu
růstu většinou vyžadují rozsáhlé operační výkony, někdy s výraznou funkční morbiditou.
Vyšetření: klinické, vždy je potřeba zvažovat možnost Gardnerova syndromu. K určení rozsahu
postižení CT nebo MRI. Histologie není potřeba v případě, že je plánována kompletní resekce.
Léčebné možnosti:
- v případě resekability operační řešení, při R0 resekci pouze sledování nebo při velkých
nádorech zvážit RT, při R1 resekci – RT nebo observace, při R2 resekci – zvážit reoperaci(
nebudeli-mutilující vzhledem k nutnému rozsahu a lokalizaci) nebo nebo přístup jako u
neresekabilních nálezů
-
neresekabilní postižení - možno zvážit sledování nebo RT nebo systémovou léčbu
systémová léčba – NSAID – sulindac, celecoxib; Tamoxifen, z chemoterapie režimy založené
na antracyklinu, kombinace MTX/VBL, event low-dose interferon,. Imatinib.
11. Literatura:
1. Mark RJ, Poen J, Tran LM, et al: Postradiation sarcoma : A single institution study nad review
of the literature. Seminars in Oncology 24 : 504-514, 1997
2. Laskin WB, Silverman TA, Enzinger FM: Postradiation soft tissue sarcoma : A analysis of 53
cases. Cancer 73: 2653-2662, 1994
3. Li FP, Fraumeni JF, Mulvihill JJ , et al: A cancer family syndrome in twenty –four kindreds.
Cancer Res 48: 5358-5362, 1988
4. Hardell L, Sandstrom A: A case- control study : Soft tissue sarcomas and exposure to
phenoxyacetic acids or chlorophenols. Br J Cancer 39: 7111-7177, 1979.
5. Erikson M, Handel L, Berg NO, et al: Soft-tissue sarcoma and exposure to chemical substances
. A case-referent study. Br J Ind Med 38: 27-33, 1981
6. Hardell L, Axelson O: Soft tissue sarcoma, malignant lyphoma, and exposure to phenoxyacids
or chlorophenols. Lancet 1: 1408-1409, 1982.
7. Erikson M, Hardell L, Adami HO: Exposure to dioxins as a risk factor for soft tissue sarcoma.
A population based case- control study. J Nat Cancer Inst 82:486-490, 1990
8. Wingren G, Fredrikson M, Brange HN, et al: Soft tissue sarcoma and occupational risk
exposures. Cancer, 66: 806-811, 1990
9. Vineis P, Terracini B, Ciccone G .Phenoxy herbicides and soft tissue sarcoma s in female rice
weders. A population based care refrent study.Scand J Work Environ Health, 13: 9-17, 1987.
10. Sarma PR, Jacobs J: Thoracic soft-tissue sarcoma in Vietnam veterans exposed to Agent Orang .
N Engl J Med 306:1109,1982
11. Popper H,Thomas LB, Telles NC, et al: Development of hepatic angiosarcoma in man induced
by vinyl chloride, thorotrast, and arsenic. Am J Patholol 92:349-376,1978
12. Pearce A, Smith Ah, Reif J: Increased risks of soft tissue sarcoma, malignant lypmphoma, and
acute myeloid leukemie in abbatoir workers. Am J Int Med 14:63-72,1988
13. Reif J, Pearce N, Kawachi I, et al: Soft tissue sarcoma, non-Hodgkin´s lymphoma and other
cancers in New Zealand forestry workers. Int J Cancer 43:49-54,1989
14. Falk H, Thomas LB, Popper H, et al: Hepatic angiosarcoma associated with androgenicanabolic steroids.Lancet 2:1120-1123, 1979
15. Ham JM, Pirola RC, Crouch RL: Hemangioendothelial sarcoma of the liver associated with
long-term estrogen therapy in a man. Diges Dis Sci25:879-883,1980
16. Halperin EC, Greenberg MS, Suit HD: Sarcoma of bone and soft tissue following treatment of
Hodgkin´s Disease. Cancer 53:232-236,1984
17. Tucker MA, D´Angio GJ, Boice JD Jr,et al: Bone sarcoma linked to radiotherapy and
chemotherapy in children. A Engl J Med 317:588-593,1987
18. Kleep O, Dahl O, Stenwig JT: Association of Kaposi´s sarcoma and prior immunosuppressive
therapy. Cancer 42:2626-2630, 1978
19. Chang Y, Cesarman E, Pessin MS, et al: Identification of herpesvirus-like DNA sequences in
AIDS- associated Kaposi´s sarcoma. Science 266:1865-1869, 1994
20. Collandre H, Ferris S, Grau O, et al: Kaposi´s sarcoma and new herpesvirus. Lancet 345:1043,
1995
21. Boshoff C, Whitby D, Hatziioannou T, et al: Kaposi´s sarcoma –associated herpesvirus in HIV
–negative Kaposi´s sarcoma. Lancet 345:1043-1044, 1995
22. SerrainoD, Franceschi S, Talamini R, et al: Nonoccupational risk factors for adult soft-tissue
sarcoma in northern Italy. Cancer Cause Control 2:157-164, 1991
23. Grufferman S, Wang HH, DeLong ER, et al: Enviromental factors in the etiology of
rhabdomyosarcoma in childhood. J Natl Cancer Inst 68:107-113, 1982
24. Malkin D, Li FP, Strong LC, et al: Germ line p53 mutations in familial syndrome of breast
cancer, sarcomas, and other neoplasms. Science 250:1233-1238, 1990
25. Hansen MR, Koufos A, Gallie BL, et al: Osteosarcoma and retinoblastoma: A shared
chromosomal mechanism revealing recessive predisposition. Proc Natl Acad sci USA 82: 62166220, 1985
26. Rutsgi AK: Hereditary gastrointestinal polyposis and nonpolyposis syndromes. N Engl J Med
331:1694-1702, 1994
27. Bader JL,: Neurofibromatosis and cancer: An overview. Dysmorph Clin Gen 1:43-48, 1987
28. Margulies KB, Sheps SG: Carney´s triad: Guidelines for management. May Clin Proc 63:496502, 1988
29. Goto M, Miller RW, Ishikawa Y, et al: Excess of rare cancers in Werner syndrome (adult
progeria). Cancer Epidemiol Biomarker Prev 5: 239-246, 1996
30. Toma S, Hohenberger W, Palumbo R, et al: Soft tissue sarcomas in adults: in Hermanek P,
Gospodarowicz MK, Henson DE, et al: Prognostic Factors in Cancer.Berlin Springer:138-148,
1995
31. Coindre JM, Terrier P, Bui NB, et al: Prognostic factors in adult patients with locally controlled
soft tissue sarcoma: A study of 546 patients from French Federation of Cancer Centers Sarcoma
Group. J Clin Oncol 14:869-877, 1996
32.Pearlstone DB, Pisters PW, Bold RJ, et al.: Patterns of recurrence in extremity
liposarcoma: implications for staging and follow-up. Cancer 85 (1): 85-92, 1999.
[PUBMED Abstract]
33.Brennan MF, Alektiar KM, Maki RG: Soft tissue sarcoma. In: DeVita VT Jr,
Hellman S, Rosenberg SA, eds.: Cancer: Principles and Practice of Oncology. 6th
ed. Philadelphia, Pa: Lippincott Williams & Wilkins, 2001, pp 1841-1890.
34.Temple WJ, Temple CL, Arthur K, et al.: Prospective cohort study of neoadjuvant
treatment in conservative surgery of soft tissue sarcomas. Ann Surg Oncol 4 (7):
586-90, 1997 Oct-Nov. [PUBMED Abstract]
35.Tepper JE, Suit HD: Radiation therapy of soft tissue sarcomas. Cancer 55 (9
Suppl): 2273-7, 1985. [PUBMED Abstract]
36.Yang JC, Chang AE, Baker AR, et al.: Randomized prospective study of the
benefit of adjuvant radiation therapy in the treatment of soft tissue sarcomas of the
extremity. J Clin Oncol 16 (1): 197-203, 1998. [PUBMED Abstract]
37.Schmidt RA, Conrad EU 3rd, Collins C, et al.: Measurement and prediction of the
short-term response of soft tissue sarcomas to chemotherapy. Cancer 72 (9):
2593-601, 1993. [PUBMED Abstract]
38.O'Byrne K, Steward WP: The role of adjuvant chemotherapy in the treatment of
adult soft tissue sarcomas. Crit Rev Oncol Hematol 27 (3): 221-7, 1998. [PUBMED
Abstract]
39.Adjuvant chemotherapy for localised resectable soft-tissue sarcoma of adults:
meta-analysis of individual data. Sarcoma Meta-analysis Collaboration. Lancet 350
(9092): 1647-54, 1997. [PUBMED Abstract]
40.Heslin MJ, Lewis JJ, Nadler E, et al.: Prognostic factors associated with long-term
survival for retroperitoneal sarcoma: implications for management. J Clin Oncol 15
(8): 2832-9, 1997. [PUBMED Abstract]
41.Jaques DP, Coit DG, Hajdu SI, et al.: Management of primary and recurrent soft
-tissue sarcoma of the retroperitoneum. Ann Surg 212 (1): 51-9, 1990.
[PUBMED Abstract]
42.van Geel AN, Pastorino U, Jauch KW, et al.: Surgical treatment of lung
metastases: The European Organization for Research and Treatment of
Cancer-Soft Tissue and Bone Sarcoma Group study of 255 patients. Cancer 77
(4): 675-82, 1996. [PUBMED Abstract]
43.Casson AG, Putnam JB, Natarajan G, et al.: Five-year survival after pulmonary
metastasectomy for adult soft tissue sarcoma. Cancer 69 (3): 662-8, 1992.
[PUBMED Abstract]
44.Putnam JB Jr, Roth JA: Surgical treatment for pulmonary metastases from
sarcoma. Hematol Oncol Clin North Am 9 (4): 869-87, 1995. [PUBMED Abstract]
45.Van Geel A, EORTC Soft Tissue and Bone Sarcoma Group: Phase III
Randomized Study of High-Dose Doxorubicin and Ifosfamide With or Without
Filgrastim (G-CSF) Before and After Metastasectomy Versus Metastasectomy
Alone in Patients With Lung Metastases Secondary to Soft Tissue Sarcoma
(Summary Last Modified 07/2001), EORTC-62933, Clinical trial, Closed. [PDQ
Clinical Trial]
46.Santoro A, Tursz T, Mouridsen H, et al.: Doxorubicin versus CYVADIC versus
doxorubicin plus ifosfamide in first-line treatment of advanced soft tissue sarcomas:
a randomized study of the European Organization for Research and Treatment of
Cancer Soft Tissue and Bone Sarcoma Group. J Clin Oncol 13 (7): 1537-45,
1995. [PUBMED Abstract]
47.Zalupski M, Metch B, Balcerzak S, et al.: Phase III comparison of doxorubicin
and dacarbazine given by bolus versus infusion in patients with soft-tissue
sarcomas: a Southwest Oncology Group study. J Natl Cancer Inst 83 (13):
926-32, 1991. [PUBMED Abstract]
48.Borden EC, Amato DA, Rosenbaum C, et al.: Randomized comparison of three
adriamycin regimens for metastatic soft tissue sarcomas. J Clin Oncol 5 (6):
840-50, 1987. [PUBMED Abstract]
49.Demetri GD, Elias AD: Results of single-agent and combination chemotherapy for
advanced soft tissue sarcomas. Implications for decision making in the clinic.
Hematol Oncol Clin North Am 9 (4): 765-85, 1995. [PUBMED Abstract]
50.Antman K, Crowley J, Balcerzak SP, et al.: An intergroup phase III randomized
study of doxorubicin and dacarbazine with or without ifosfamide and mesna in
advanced soft tissue and bone sarcomas. J Clin Oncol 11 (7): 1276-85, 1993.
[PUBMED Abstract]
51.Elias AD: High-dose therapy for adult soft tissue sarcoma: dose response and
survival. Semin Oncol 25 (2 Suppl 4): 19-23; discussion 45-8, 1998. [PUBMED
Abstract]
52.Van den Abbeele AD, Badawi RD: Use of positron emission tomography in
oncology and its potential role to assess response to imatinib mesylate therapy in
gastrointestinal stromal tumors (GISTs). Eur J Cancer 38 (Suppl 5): S60-5, 2002.
[PUBMED Abstract]
53.Edmonson JH, Ryan LM, Blum RH, et al.: Randomized comparison of doxorubicin
alone versus ifosfamide plus doxorubicin or mitomycin, doxorubicin, and cisplatin
against advanced soft tissue sarcomas. J Clin Oncol 11 (7): 1269-75, 1993.
[PUBMED Abstract]
54.Elias A, Ryan L, Sulkes A, et al.: Response to mesna, doxorubicin, ifosfamide, and
dacarbazine in 108 patients with metastatic or unresectable sarcoma and no prior
chemotherapy. J Clin Oncol 7 (9): 1208-16, 1989. [PUBMED Abstract]
55.Patel SR, Vadhan-Raj S, Papadopolous N, et al.: High-dose ifosfamide in bone
and soft tissue sarcomas: results of phase II and pilot studies--dose-response and
schedule dependence. J Clin Oncol 15 (6): 2378-84, 1997. [PUBMED Abstract]
56.Reichardt P, Tilgner J, Hohenberger P, et al.: Dose-intensive chemotherapy with
ifosfamide, epirubicin, and filgrastim for adult patients with metastatic or locally
advanced soft tissue sarcoma: a phase II study. J Clin Oncol 16 (4): 1438-43,
1998. [PUBMED Abstract]
57.van Oosterom AT, Mouridsen HT, Nielsen OS, et al.: Results of randomised
studies of the EORTC Soft Tissue and Bone Sarcoma Group (STBSG) with two
different ifosfamide regimens in first- and second-line chemotherapy in advanced
soft tissue sarcoma patients. Eur J Cancer 38 (18): 2397-406, 2002. [PUBMED
Abstract]
58.Midis GP, Pollock RE, Chen NP, et al.: Locally recurrent soft tissue sarcoma of
the extremities. Surgery 123 (6): 666-71, 1998. [PUBMED Abstract]
59.Essner R, Selch M, Eilber FR: Reirradiation for extremity soft tissue sarcomas.
Local control and complications. Cancer 67 (11): 2813-7, 1991. [PUBMED Abstract]
60.Singer S, Antman K, Corson JM, et al.: Long-term salvageability for patients with
locally recurrent soft-tissue sarcomas. Arch Surg 127 (5): 548-53; discussion
553-4, 1992. [PUBMED Abstract]
61.Lewis JJ, Leung D, Heslin M, et al.: Association of local recurrence with
subsequent survival in extremity soft tissue sarcoma. J Clin Oncol 15 (2): 646-52,
1997. [PUBMED Abstract]
62.van Geel AN, Pastorino U, Jauch KW, et al.: Surgical treatment of lung
metastases: The European Organization for Research and Treatment of
Cancer-Soft Tissue and Bone Sarcoma Group study of 255 patients. Cancer 77
(4): 675-82, 1996. [PUBMED Abstract]
63.Casson AG, Putnam JB, Natarajan G, et al.: Five-year survival after pulmonary
metastasectomy for adult soft tissue sarcoma. Cancer 69 (3): 662-8, 1992.
[PUBMED Abstract]
64.Putnam JB Jr, Roth JA: Surgical treatment for pulmonary metastases from
sarcoma. Hematol Oncol Clin North Am 9 (4): 869-87, 1995. [PUBMED Abstract]
65.Zalupski M, Metch B, Balcerzak S, et al.: Phase III comparison of doxorubicin
and dacarbazine given by bolus versus infusion in patients with soft-tissue
sarcomas: a Southwest Oncology Group study. J Natl Cancer Inst 83 (13):
926-32, 1991. [PUBMED Abstract]
66.Borden EC, Amato DA, Rosenbaum C, et al.: Randomized comparison of three
adriamycin regimens for metastatic soft tissue sarcomas. J Clin Oncol 5 (6):
840-50, 1987. [PUBMED Abstract]
67.Demetri GD, Elias AD: Results of single-agent and combination chemotherapy for
advanced soft tissue sarcomas. Implications for decision making in the clinic.
Hematol Oncol Clin North Am 9 (4): 765-85, 1995. [PUBMED Abstract]
68.Judson I, Radford JA, Harris M, et al.: Randomised phase II trial of pegylated
liposomal doxorubicin (DOXIL/CAELYX) versus doxorubicin in the treatment of
advanced or metastatic soft tissue sarcoma: a study by the EORTC Soft Tissue and
Bone Sarcoma Group. Eur J Cancer 37 (7): 870-7, 2001. [PUBMED Abstract]
69.Antman K, Crowley J, Balcerzak SP, et al.: An intergroup phase III randomized
study of doxorubicin and dacarbazine with or without ifosfamide and mesna in
advanced soft tissue and bone sarcomas. J Clin Oncol 11 (7): 1276-85, 1993.
[PUBMED Abstract]
70.Buesa JM, López-Pousa A, Martín J, et al.: Phase II trial of first-line high-dose
ifosfamide in advanced soft tissue sarcomas of the adult: a study of the Spanish
Group for Research on Sarcomas (GEIS) Ann Oncol 9 (8): 871-6, 1998. [PUBMED
Abstract]
71.Patel SR, Vadhan-Raj S, Burgess MA, et al.: Results of two consecutive trials of
dose-intensive chemotherapy with doxorubicin and ifosfamide in patients with
sarcomas. Am J Clin Oncol 21 (3): 317-21, 1998. [PUBMED Abstract]
72.Elias AD: High-dose therapy for adult soft tissue sarcoma: dose response and
survival. Semin Oncol 25 (2 Suppl 4): 19-23; discussion 45-8, 1998. [PUBMED
Abstract]
73. Hensley ML, Maki R, Venkatraman E et al. Gemcitabin and Docetaxel in patients with
unresectable leiomyosarcoma : results of a phase II trial. J Clin Oncol 2002;20(12) : 28242831.
74. Leu KM, Ostruszka U, Swebach D, et al. Laboratory and clinical evidence of synergistic
cytototoxicity of sequential treatment with gemcitabin followed by docetaxel int the treatment
of sarcoma. J Clin Oncol 2004; 22(9): 1706-1712.
Aktualizace:
MUDr. Markéta Palácová
22.5.2009