Časopis pro moderní filologii 2004 (86) 1

CQSOpiS 1
pro
MODERNÍ
FILOLOGII
ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ
AKADEMIE VĚD ČR
2004
roč. 86
ISSN 0 8 6 2 -8 4 5 9
Ča s o
p is p r o m o d e r n í f i l o l o g i i
1/2004
Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
I 18 5 I Praha I . Letenská 4. tel. 257 533 782
lutp://ww\v. u jc.cas.cz/casopisy/modfil.htm
Hlavní redaktorka Alena Simečková
Zástupkyně hlavní rcdakiorky Lucie Jílková
Redakční kruh
Petr Čermák. Světla Cmejrková. Josef Hladký, Jan Holeš. Aleš Klégr,
Iva Nebeská. Jiří Nekvapil. Jaroslav Peprník, Jaromír Povejšil, Jaromír
Tláskal. Vladimír Uhlíř. Ludmila Uhlířová. Václav Vlasák
Výkonná redaktorka Lenka Pokorná
OBSAH
Kateřina Garcia: Judeošpančlština - vznik a vývoj...........................................
Pavel Stichauer: Sufix -tore: italská nomina agentis ve staré a současné italštině
Renata Pípalová: K otázce výstavby odstavců v anglickém odborném stylu
1
11
24
Rozhledy
Milan Hrdlička: K problematice nabývání znalosti jinojazyčného kódu ....
36
Recenze
Bernard Cerquiglini. Jean-Claude Corbeil. Jean-Marie Klinkenberg. Benoit
Peeters. Tu paries!? Le fran^ais dans tous ses états (J. K a d lec )....................
Ludmila Urbanova, Andrew Oakland. Úvod do anglické stylistiky (R. Povolná)
V. M okienko, A. Wurm. Česko-ruský slovník (L. Janovec) ..........................
Glanville Price a kol.. Encyklopedie jazyků Evropy (J. Povejšil).................
44
46
48
54
Zprávy
VI. m ezinárodní kongres francouzské lingvistiky na univerzitě v Granadě
(J. 1-lolcš) .....................................................................................................................
5 1. m ezinárodní kongres amerikanistů v Santiagu de Chile (L. Z ajícová)..
5. m edzinárodná konlerencia o komunikácii (3. - 4. 9. 2003) (L. Janovec)
Česká germanistika: bilance a perspektivy (L. Pokorná) ...............................
57
57
59
61
Kronika
Pětasedm desát iny profesora Stanislava Zaži (A. B ran d n er)..........................
Knihy došlé re d ak c i..................................................................................................
62
64
JU D EO ŠPA N ĚLŠTIN A - VZNIK A VÝVOJ
Kateřina Garcia (Praha)
Dnešní doba, poznam enaná fenom énem globalizace, je svědkem neodvratného
m izení řady jazyků a s nimi spjatých kulturních tradic; což se nezřídka setkává
s nepříliš velkým zájm em odborníků i laické veřejnosti. Do této kategorie lze zahrnout i judeošpanělštinu, charakteristický jazyk sefardských Židů, který, byť od
počátku 20. století budí pozornost nepočetné skupiny lingvistů, je v povědom í většiny hispanistů pojm em spíše mlhavým.
Cílem tohoto článku je podat stručnou inform aci o existenci judeošpanělštiny
coby svébytné, i když ustupující varianty španělštiny a o jazykových a kulturních
vlivech, které určovaly její vznik a vývoj.
Dříve však, než se začnem e zabývat lingvistickým fenom énem natolik ojedinělým, jako je judeošpanělština, bylo by vhodné pozastavit se nad pojm em Sefarad
a stručně pojednat o judeošpanělských m luvčích, sefardských Židech.
1. Sefarad
Název Sefarad poprvé nacházím e v Tóře, ve dvacátém verši knihy proroka Abdiáše. Zde označuje místo, kde se nacházeli vyhnanci z Jeruzalém a.1 První hebrejští kom entátoři tento název přiřkli Hispánii, kde se podle tradice Židé usídlili
již v dobách Šalam ounových.2 Od středověku pak hebrejský pojem Sefarad označuje Pyrenejský poloostrov.3 Sefardité jsou tedy v přísném slova sm yslu potomci
Židů pocházejících ze středověkého Španělska a Portugalska. Nutno poznamenat,
že v současné době se často používá označení „Sefardita“ a „sefardský“ v ne zcela přesném významu, a to vinou záměny etnické příslušnosti a náboženského ritu.
Takzvaný sefardský židovský ritus (odchylující se v mnoha aspektech od ritu aškenazských Židů ze střední a východní Evropy) se rozšířil prostřednictvím židovského mysticism u, Kabaly, i do židovských kom unit m noha islámských zemí (např. do
1 V české Bibli K ralické se objevuje název „Sarepty“ . Srov. B ible svátá podle posledního vydání
kralického. B iblické dílo, 1970.
2 Viz příspěvek k dějinám Sefarditů na h ttp ://h eb reu n et.o v n .o rg /sefaa.h tm .
D ále též G arzón (2002).
3 V m oderní hebrejštině -ivritu- se pro Španělsko dodnes používá označení 5 /a ra í//0 D 1 7 /, Španěl,
španělský se řekne S faradi /0D“nV .
LITER A TU RA
G a r c i o v á , K. ( 2 0 0 2 ) : C harakteristika m onastirské varianty judeošpanělštiny. D iplom ová
práce, FF UK: Praha.
G a r z ó n , B. (2002): Sefarad: La fuerza de la fe y de la tradición. Congreso M undial Sefarad 2002, viz. w w w .congresosefarad2002.org/program acion/ponencias/ponencia 7.htm .
H e r n á n d e z G o n z á l e z , C. (2001): Un viaje por Sefarad: La fortuna del judeoespaňol. Anu-
ario del Instituto Cervantes: M adrid, s. 281-332.
L a p e s a , R. (1981): H istoria de la lengua espaňola. G redos: M adrid.
N e h a m a , J. ( 2 0 0 3 ) : D ictionnaire du judéo-espagnol. Les éditions de la Lettre Sépharade:
G ordes (1. vydání CSIC, M adrid 1977).
P e n n y , R. (2001): G ram ática histórica del espaňol. Ariel Lingiiística: Barcelona.
P e n n y , R. (1996): Judeo-Spanish varieties before and after the E xpulsion. D onaire, n. 6,
abril 1996, C onsejería de E ducación y C iencia, E m bajada de Espaňa, London, s. 5 4 -58.
Q u i n t a n a , A. (2002): G eografía lingiiística del judeoespaňol de acuerdo con el léxico. R e-
vista de Filología Espaňola, Tomo LXXXII, aňo 2002, fasc. 1-2, CSIC, M adrid, s. 105-138.
R E v a h , I. S. (1961): Form ation et évolution des parlers judéo-espagnols des Balkans. Ibe-
rida, Rev. Filol, n. 6, Rio de Janeiro, Dez. 1961, s. 173-196.
R i a Ňo , A. ( 1 9 9 8 ) : N otas sobre lo hispánico y lo extrahispánico en el judeoespaňol. Forma-
ción de las palabras sefardíes. Estudios H um anísticos - F ilología n. 20, U niversidad de
León, Facultad de Filosofía y L etras, s. 23 3 -2 4 4 .
S e p h i h a , H. V. (1973): Le L adino (judéo-espagnol caique). Versions de C onstantinople
(1547) et de F errare (1553), Édition, étude linguistique et lexique, É ditions H ispaniques
(Sorbonne), Paris.
S e p h i h a , H. V. (1986): Le judéo-espagnol, Ed. Entente, Paris.
S e p h i h a , H. V., W e i n s t o c k , N. (1997): Y iddish and Judeo-Spanish, A European Heritage.
E uropean Bureau for L esser Used L anguages, Brussels.
Y a h u d a , S. ( 1 9 1 5 ) : Contribución al estudio del judeo-espaňol. Revista de Filología E spa-
ňola, aňo II, CSIC, M adrid, s. 3 3 9-370.
W a g n e r , M. L. (1930): Caracteres generales del judeo-espaňol hablado en Oriente. Revista
de F ilología E spaňola, anejo XII, M adrid, s. 9 -1 1 9 .
Z a m o r a V i c e n t e , A. (1960): D ialectología espaňola. G redos: M adrid.
Z a v a d i l , B. (1998): Vývoj španělského jazyka, K arolinum : Praha.
EL JU D E O E SPA Ň O L - O RÍG EN ES Y EV O L U C IÓ N
El presente artículo tiene com o objetivo inform al' de m anera general sobre el ju d e o espaňol com o variante etnoareal del espaňol, asi com o sobre los diferentes elem entos lingiiísticos que determ inaron sus orígenes y evolución durante cinco siglos de diáspora sefardí.
Tras una introducción term inológica, en la que se aclara el significado exacto de los térmi-
10
nos Sefcirad y sefardí, se ofrece un resum en de las principales etapas evolutivas del judeoespaňol, que incluye un capítulo dedicado a la dicotom ía ladino/judeoespaňol, asi com o un
intento de confrontación de las principales teorías existentes al respecto. A continuación
se ofrece una breve descripción de las diferentes variantes diatópicas del judeoespaňol.
C oncluye el articulo una breve reflexion sobre la situación actual del judeoespaňol y de
su im portancia tanto para el estudio de la evolución de la lengua espaňola, com o para el
estudio lingiiístico y sociolingiiístico en general.
SU FIX -TORE: ITALSKÁ NOM INA AG EN TIS VE STARÉ A SO U Č A SN É
ITA LŠTINĚ
Pavel Stichauer (Praha)
Jeden z typů činitelských jm en v současné italštině je tvořen velice produktivním sufixem - tore. Tato produktivita, vlastní nejen pouze italštině (srov. francouzská nom ina agentis na - eur, anglická na - er, španělská - dor, atd.), však není záležitostí jen současného jazyka, ale dá se sledovat již od samých počátků italského
jazyka, neboť je, jak známo, přím ým pokračovatelem latinské přípony - tor (srov.
Rohlfs, G. 1969, §1146, s. 458-4 5 9 ; Tesniěre, L. 1969, s. 404).
Právě tato relativní konstantnost produktivity daného derivačního afixu a zároveň její prom ěny se mohou stát zajím avým předm ětem lingvistického studia, navrhne-li se teoretický rámec s jistou explanatorní sílou. N a následujících stránkách
se pokusím takový rámec ve velice hrubých obrysech před lo žit.1 Jeho součástí
bude i m ožná poněkud překvapivé srovnání současné italštiny s italštinou starou
(Duecenta), s jazykem prvních literárních textů až po první díla Danta Alighieriho.
Má-li být tedy tato studie diachronního charakteru, pak v tom smyslu, že vedle sebe staví dva ryze synchronní průřezy, přičem ž o obtížích spojených s m ožností takového synchronního pohledu na jazyk starších období prozatím pom lčím .2
1 Tento článek je součástí - nebo spíše projektem - práce rozsáhlejší, jež by měla zmapovat vývoj
tvoření činitelských jmen v italštině od 13. století po současnost.
2 Vlastně se domnívám, že takové obtíže, pokud vznikají, nejsou v teoretickém rámci, který hodlám
načrtnout, relevantní, a ztotožňuji se v tomto víceméně s Tekavčičem: „... nello studio clella formazione
delle parole bisognerebbe limitarsi sempre a una data epoca o a uno scrittore. II criterio funzionale
non esdude, tuttavia, la diacronia: una volta classificati i suffissi dal punto cli vista funzionale in
un 'epoca, e possibile studiarne I’evoluzione fino alla tappa successiva. Anzi, lo studio diacronico,
impostato secondo i principi della linguistica moderna, altro non ě ehe il confronto di due o piü tappe successive del funzionamento di un dato sistema linguistico“ (Tekavčič, P. 1972, § 1368, s. 26).
11
M i g l i o r i n i , B. (1963, 19703): Saggi sulla lingua del N ovecento. Firenze: Sansoni.
M o r t u r e u x , M . -F. (1997): La lexicologie entre langue et discours. Paris: É ditions Sedes.
P ä t t i s o n , D. G. (1975): Early Spanish Suffixes. O xford: Blackw ell (Publications of the
P hilological Society, X X V II).
P u s t e j o v s k y , J. (1995): The G enerative Lexicon. C am bridge: The M IT Press.
R o h l f s , G. (1949): G ram m atica storica della lingua italiana e dei suoi dialetti. Vol. Ill,
Sintassi e form azione delle parole (trad. it. 1966), Einaudi, Torino.
S c a l i s e , S. (1983): M orfologia lessicale. Clesp, Padova.
S c a l i s e , S. (1994): M orfologia. II M ulino, Bologna.
Š t e k a u e r , P. (1994): On Productivity in W ord-Form ation. In: L inguistica Pragensia, 2/94
T e k a v č i č , P. (1980): Grammatica storica dell’ italiano. Vol. Ill, II Lessico, Bologna: il Mulino.
T e m p l e , M. (1996): Pour une sém antique des mots construits. Villeneuve d ’Ascq: Presses
U niversitaires du Septentrion.
T e s n i e r e , L. (1959): É lém ents de syntaxe structurale. Paris: Klincksieck.
T H E S U F FIX -TORE: T H E ITA LIAN A G EN T-N O U N S IN T H E O LD A N D TH E
PRESEN T-D A Y ITALIAN
T he article is based on the assum ption that synchronically productive w ord-form ation
processes are to a certain extent predictable. This predictability is not defined in term s of
a possibility o f lexicalisation and integration but rather in term s o f the „w ell-form edness“
o f potential form ations, nonce-form ations. Thus for every affix it is possible to determ ine
w hat is called its instructional sem antics - m icro sem antic s. Given the productive presentday Italian agent-noun suffix - tore, a class of incom patible bases for the derivation o f an
agent-noun is draw n. W hile in the present-day Italian the derivational restrictions seem to
be im portant, in the early stages of the Italian language (13th century), the applicability
o f the suffix in question appears not to be lim ited by the sem antics of the verbal basis.
The author postulates that the changes in the applicability o f the suffix - tore may be ascribed to the evolution of the com plem entarity of the suffix not only with respect to other suffixes (e.g. - anteZ-ente) within the dom ain o f the sam e w ord-form ation process but
also w ith respect to the w ord-form ation process o f com pounding w hich seem s to have
taken up a w ide range of agent-noun form ation since the 19th century. The rising com plem entarity o f these two w ord-form ation processes may also be interpreted in term s of
a certain typological shift o f Italian.
23
K OTÁZCE VÝSTAVBY ODSTAVCŮ V A N G LIC K ÉM O D B O R N ÉM STYLU
Renata P ípalová (Praha)
0. Úvod
Koheze a koherence odstavců patří mezi aktuální, třebaže dosud dosti málo probádaná tém ata anglické textové lingvistiky. Přitom se úroveň výstavby odstavců
řadí mezi podstatná kritéria hodnocení kvality anglických písem ných projevů. Náš
příspěvek si klade za cíl prohloubit poznatky o tendencích, které se prosazují ve
výstavbě odstavců současného britského odborného stylu. Práce navazuje především na dom ácí lingvistickou tradici.
1. Teoretická východiska
Ve své průkopnické studii z roku 1942 příznačně nazvané Umění psát odstavce Vilém M athesius od sebe odlišuje odstavce, které jsou um ístěny na naprostém
(absolutním ) začátku či konci textu na jedné straně a na druhé straně odstavce
‘vřaděné do širší souvislosti’ textu, tedy vnitrotextové odstavce, které sice také
představují celky pro sebe, ovšem zároveň musí organicky propojovat odstavce
sousední.
Nadto M athesius představuje svoji původní typologii odstavců. ,.Z á kla d n í téma
odstavce m ůže být v jeho mezích stálé, ale múze se v něm také vyvíjet nebo rozvíjet. Říkáme, že se téma vyvíjí, když se vnitřní logikou p ostupně prom ěňuje v téma
nové, a říkáme, že se téma rozvíjí, když postupně nabývají platnosti jeh o různé
stránky nebo když se v odstavci rozpadá na několik souvislých tém at vedlejších.
Vývoj tématu se děje zpravidla v postupu časovém, tedy v podstatě epicky, kdežto
při rozvíjení tématu jd e obyčejně o popis nebo charakteristiku, přičem ž zůstáváme
stále v téže časové oblasti. Základní téma nem usí být ani výslovně uvedeno, nýbrž
múze se vyrozum ívat z tematických úseků. Také se nem usí práce se základním tém atem objevovat v čistých typech nebo setrvávat stále v mezích jednoho typu“
(1982, s. 144).
Na M athesiovo pojetí tvořivě navazuje František Daneš. Ve své studii „Odstavec
ja k o centrální jednotka tem aticko-kom poziční výstavby textu (na m ateriále textů
výkladových)“ (1994) chápe odstavec především jako jednotku obsahovou (ale zároveň i výrazovou a grafickou), která je vym ezena nejen svými hranicemi, ale především svojí vnitřní soudržností, koherencí.
24
T E X T Y V K O R PU SU
C l a r k , J. J. (1994): Jung and Eastern T hought. A D ialogue w ith the Orient. R outledge,
London and New York; (JUNG).
N o r w i c h , J. J. (1991): B ritain ’s H eritage. K ingsfisher Books, London; (HER).
W a t k i n . D. ( 1990): English Architecture. A Concise History. London: T ham es and Hudson;
(A R C H ).
L ITER A TU R A
D a n e s , F. (1974): Functional Sentence Perspective and the O rganization o f the Text. In:
D anes, F. (ed.): Papers on Functional Sentence Perspective, A cadem ia: Praha, s. 106-128.
D a n e š , F. (1985): Veta a text. A cadem ia: Praha.
D a n e s , F. (1994): O dstavec jak o centrální jednotka tem aticko-kom poziční výstavby textu
(na m ateriále textů výkladových). In: Slovo a slovesnost, 55, ÚJČ ČSAV: Praha, s. 1-17.
F i r b a s , J. (1992): Functional Sentence Perspective in W ritten and Spoken Com m unication.
C am bridge U niversity Press.
M a t h e s i u s , V. (1961): O bsahový rozbor současné angličtiny na základě obecně lingvistickém , ČSAV: Praha.
M a t h e s i u s , V. (1982): Jazyk, kultura a slovesnost. O deon: Praha.
P í p a l o v á , R. (2 0 0 3 ) : On Cohesion and Coherence in a Selected Fairy-Tale Sample. In: P ra-
gue C onference on Linguistics and Literary Studies, Proceedings, ed. G rm elová, A., F arrell, M., U K PED F: Praha, s. 61 -7 5 .
S v o b o d a , A. (1968): The H ierarchy o f C om m unicative U nits and Fields as Illustrated by
English A ttributive C onstructions. In: Brno Studies in English 7, M U: Brno, s. 4 9 -8 5 .
ON T H E B U IL D -U P O F PARAG RAPH S IN E N G L ISH A C A D E M IC W R IT IN G
The paper attem pts a com prehensive analysis o f a corpus consisting o f 75 authentic
paragraphs o f contem porary British academ ic English. The sam ples constitute a scale of
registers arranged from the m ore popular to the m ore dem anding and sophisticated ones.
T he differences am ong the sam ples notw ithstanding, the academ ic corpus show s several
clear tendencies in paragraphing, nam ely to em ploy Topic Sentences rather regularly, to
place them initially in paragraphs, to locate the expressions establishing the Paragraph
T hem es in the F SP -them atic functions o f the respective Topic Sentences, to pursue largely paradigm atic them atic progressions, to prefer contact (im m ediate) to distant links, and
last but not least, to feature m ainly paragraphs w hose P-them es unfold.
35